MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Centrum univerzitního sportu
Kondiční příprava v tenise Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Pavel Mudra
Vypracovala: Lucie Pantálková ASAK – AJ
Brno, 2008
Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v Seznamu použité literatury.
V Brně dne 28. dubna 2008
…………………………..
2
Poděkování Velice ráda bych poděkovala vedoucímu mé bakalářské práce Mgr. Pavlu Mudrovi za jeho odborné vedení. Také bych chtěla poděkovat Mgr. Danielu Přádovi za cenné rady a inspiraci při sestavování kondičního tréninku. V neposlední řadě bych chtěla poděkovat své rodině a přátelům za podporu a trpělivost, kterou se mnou po celou tu dobu měli.
3
OBSAH ÚVOD ......................................................................................................................6 1. CÍLE A ÚKOLY PRÁCE ................................................................................7 2. Z HISTORICKÉHO VÝVOJE .......................................................................8 3. VÝZNAM TĚLESNÉ PŘÍPRAVY V TENISE ........................................... 10 3.1 Tělesná příprava sportovce ........................................................................11 3.1.1.Obecná tělesná příprava ...................................................................11 3.1.2 Speciální tělesná příprava ................................................................12 4. CHARAKTERISTIKA STARŠÍHO ŠKOLNÍHO VĚKU .........................13 5. KONDIČNÍ NÁROKY V TENISE ..............................................................14 5.1 Význam kondičního tréninku v tenise .......................................................14 5.2 Fyziologické principy tvoření energie ......................................................14 5.3 Energetické systémy v tenise ....................................................................16 6. POHYBOVÉ SCHOPNOSTI ........................................................................17 6.1 Kondiční schopnosti ..................................................................................18 6.1.1 Silové schopnosti .............................................................................18 6.1.2 Rychlostní schopnosti ......................................................................19 6.1.3 Vytrvalostní schopnosti.....................................................................20 6.2 Koordinační schopnosti..............................................................................21 7. TENISOVÝ TRÉNINK .................................................................................23 7.1 Zásady kondičního tréninku ......................................................................23 7.1.1 Správný postup .................................................................................23 7.1.2 Správná zátěž ...................................................................................24 7.1.3 Různorodost .....................................................................................24 7.1.4 Individuálnost ...................................................................................24 7.1.5 Specifikace .......................................................................................24 7.1.6 Adaptace ...........................................................................................25 7.1.7 Odpočinek ........................................................................................25 7.1.8 Rozcvičení ........................................................................................25 7.1.9 Zklidnění ..........................................................................................26 7.2 Plánování tenisového tréninku ..................................................................26
4
7.3 Charakteristika tréninku v jednotlivých etapách ........................................27 7.3.1 Přípravné období ..............................................................................27 7.3.2 Předsoutěžní období .........................................................................27 7.3.3 Soutěžní období ................................................................................27 7.3.4 Přechodné období .............................................................................28 8. NÁVRH KONDIČNÍHO TRÉNINKU .........................................................29 ZÁVĚR .................................................................................................................33 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ...............................................................34 RESUMÉ
5
ÚVOD Tenis bezpochyby patří mezi nejrozšířenější sporty na světě. Vrcholové turnaje sledují miliony diváků po celém světě a obdivují tenisové umění hráčů, kteří zarputile bojují o každý míč. Ať už jde o závodní nebo rekreační formu tenisu, každý zápas vyžaduje velkou fyzickou a psychickou odolnost. Aby byl hráč komplexní, musí zvládnout všechny složky tenisové přípravy – techniku, taktiku, tělesnou zdatnost a koncentraci.
O tenisu se říká, že může být sportem na celý život. Tenisová příprava začíná už od školních let a pokud člověk kouzlu tenisu propadne, může jej hrát až do poměrně vysokého věku. Má příznivý vliv na zdraví člověka, protože dvorce se většinou staví v rekreačních oblastech, kde lze hrát venku od jara až do podzimu. Tenis je ale sportem celoročním, v zimě se hraje v krytých halách. Dalším pozitivním faktem je, že je to sport bezkontaktní, takže nedochází ke zranění hráčů jako v kolektivních sportech. Cílem hry je umístit míč tenisovou raketou na soupeřovu stranu dvorce tak, aby jej nemohl vrátit, nebo aby to pro něho bylo co nejobtížnější.
Tenisu jsem propadla i já. Jako bývalá hráčka v žákovských turnajích vím, jak je těžké obstát v dnešní tvrdé konkurenci, že je nesmírně důležité systematicky a správně trénovat. Tato práce by měla být pomocníkem alespoň v jedné části přípravy, a tou je kondiční trénink.
6
1. CÍLE A ÚKOLY PRÁCE Cílem této práce je analyzovat tenisový kondiční trénink. Na základě prostudované odborné literatury chceme ukázat, jaký význam zaujímá kondiční trénink v rámci celkové tenisové připravenosti. V úvodu se seznámíme se základním rozdělením tělesné přípravy a také si vysvětlíme podstatu pohybu z hlediska fyziologie. Dále se zaměříme na rozdělení pohybových schopností a na jednotlivé složky tenisového tréninku. Také se pokusíme vysvětlit, jaké jsou hlavní zásady tréninku, aby splňoval nároky komplexní připravenosti tenisového hráče. Úkolem práce je navrhnout kondiční tréninkový plán pro starší žáky, který se pokusíme sestavit na základě získaných teoretických poznatků v oblasti tělesné přípravy.
7
2. Z HISTORICKÉHO VÝVOJE Tenis se postupně vyvinul ze starodávných her, kdy hráči odráželi míček přes síť nejprve rukou a později pálkou. Římané hráli hru „trigon“, kde byl míček odrážen těžkými pálkami. Ve Španělsku odpalovali míček pomocí zobákovité pálky proti stěně ve hře zvané „juego de pelota“. Ve Francii se ve 14. století stala oblíbenou hra „jeu de paume“ – hra dlaní. Začaly se budovat kryté míčovny, ve kterých bylo hřiště rozdělené na poloviny čarou a nakonec i sítí. První dřevěné rakety oválného tvaru se začaly používat v 15. století, později se vyplétaly koženými provázky nebo střevovými strunami (Jankovský, 2002). V Anglii pronikla jeu de paume již pod označením tennis. Pravděpodobně název převzali od Francouzů, kteří před každým rozehráním míče zvolali „tenez!“ (berte, chytejte). Důležitý krok pro stanovení pravidel zřejmě učinil v roce 1874 britský major Wingfield, který síťovou hru nazval sféristika. Hřiště bylo u základních čar širší než u sítě, která byla vysoká 1,5 metru. Hrálo se do 15 bodů. Bod mohl získat jen podávající hráč, pokud zahrál míč před druhým odskokem a nezahrál ho do sítě nebo mimo hřiště. Při chybě ztratil právo podání a šel podávat soupeř. Ohledně pravidel se vedly dlouhé debaty, a proto se během několika let mnohokrát pozměnila. Dvorec získal pravoúhlý tvar, pole pro podání byla vymezena na obou stranách, podávající hráč stál za základní čárou. Podle těchto pravidel bylo odehráno 1. národní mistrovství Anglie 9. června 1877 ve Wimbledonu. Další změny nastaly v roce 1883, kdy byla snížena síť na dnešních 91 cm uprostřed sítě. Také se zavedlo pravidlo opakovaného podání, pokud se míč dotkne sítě a dopadne do správného pole dvorce (Höhm, 1982).
Tenis si získával stále větší oblibu, začal se rychle rozšiřovat do ostatních zemí, kde vznikaly první kluby a svazy. Mezinárodní tenisová organizace vznikla v roce 1913 sloučením všech národních svazů. Existuje dodnes pod anglickým označením International Tennis Federation (ITF). S rozmachem tenisu souvisí i postupné zdokonalování herního náčiní, rozvoj a vylepšování techniky i herní taktiky. Vznikají velké a mezinárodní turnaje. Mezi nejprestižnější patří turnaje velké čtyřky tzv. Grand Slam. Jedná se o mezinárodní mistrovství Austrálie
8
(Australian Open v Melbourne), Francie (French Open na dvorcích Rolanda Garrose v Paříži), Anglie (Wimbledon v Londýně) a Ameriky (US Open ve Flushing Meadows v New Yorku). I když v tenise není oficiální mistrovství světa, za nejslavnější turnaj se považuje Wimbledon. Od roku 1900 se každoročně hraje mezinárodní soutěž družstev mužů Davis Cup. Družstva žen hrají od roku 1963 Federation Cup (Fed Cup).
9
3. VÝZNAM TĚLESNÉ PŘÍPRAVY V TENISE Dobrá tělesná kondice je nezbytnou součástí všeobecné přípravy každého sportovce. Ve většině sportů v dnešní době není možné obstát v tvrdé konkurenci mezi sportovci bez dostatečné fyzické přípravy. Ani tenis není výjimkou. Sebelepší hráč, který ovládá herní taktiku i precizní technické provedení úderů, nemůže patřit mezi špičkové tenisty, pokud pokulhává jeho fyzická zdatnost. Bez dobré kondice nemůže být hráč včas u míčku, a tím jej dobře technicky odehrát. Bez dostatečné vytrvalosti není schopen kvalitně odehrát celý zápas. S klesající vytrvalostí začíná mít hráč problémy s koordinací pohybů a tím se zhoršuje jeho technika. Tenis je označován jako intervalový sport. Skládá se z velkého množství časových intervalů. V samotné hře se střídá doba aktivity a odpočinku. Aktivitou (nebo-li pohybem) rozumíme tenisovou výměnu, která může trvat v rozmezí několika sekund až minut. Krátký odpočinek je mezi výměnami, než hráč zaujme svoji pozici a také při střídání stran, kdy mají tenisté pauzu 90 sekund. Zápas může trvat přibližně 1 až 4 hodiny, doba se odvíjí od počtu odehraných setů. Mezi muži nejsou ojedinělé ani pětisetové bitvy, které trvají i déle než 5 hodin. Význam kondičního tréninku se proto nesmí podceňovat a je nutné k němu vést i začínající mladé hráče. Ti jsou většinou netrpěliví a nejraději by trénovali jenom s raketou v ruce. Podle Koldovského [4] je dobrá úroveň tělesných schopností základním předpokladem pro nácvik a rozvoj tenisové techniky. Z toho vyplývá, že pokud je tělesná připravenost slabší, dochází k předčasné únavě a to vše nepříznivě ovlivňuje techniku hry i psychickou odolnost. Podle provedených výzkumů většina prohraných třetích, případně u mužů pátých setů, je znakem nízké trénovanosti, takže hráč při určitém stupni únavy ztrácí pozornost, koncentraci a vůli. Na druhou stranu můžeme říct, že pokud je úroveň tělesné připravenosti vysoká, splnil se tímto nezbytný předpoklad pro pozdější vysokou výkonnost.
10
3.1 Tělesná příprava sportovce Jak jsme se již zmínili v předešlé kapitole, je tělesná příprava nezbytnou součástí tréninku. Zaměřuje se na rozvoj a zdokonalování síly, rychlosti, vytrvalosti a pohyblivosti. Stupeň zvládnutí těchto schopností nám určuje celkovou fyzickou zdatnost člověka, tedy v jaké tělesné kondici je sportovec. Další složkou tělesné přípravy jsou schopnosti koordinační, dříve také označované pod názvem obratnost. Podstatou těchto schopností je nervosvalová koordinace. Tato činnost je úzce spjata s motorickým učením, na rozdíl od kondičních schopností, kde je podstatou (zjednodušeně řečeno) přeměna energie ve svalech. Tělesnou přípravu dělíme na obecnou a speciální.
3.1.1 Obecná tělesná příprava Podle Höhma (1982) je hlavním úkolem obecné tělesné přípravy zdokonalování všestranného pohybu. Je prvním předpokladem pro další úspěšný rozvoj pohybových dovedností. Obecná příprava by měla zajistit všestranný tělesný rozvoj a upevnit zdraví sportovce. Také napomáhá ke zdokonalení funkčních činností organismu a k rozšíření pohybových návyků. To znamená, že obecná tělesná příprava má za hlavní cíl celkový harmonický rozvoj sportovce. Je velice důležité nepodcenit obecnou přípravu hlavně u dětí, které by se neměly zatěžovat pouze jednostrannou tenisovou přípravou. Trénink by měl být co nejpestřejší, většinou formou různých aktivit a her. Tato blízká cvičení tak vytvoří základy pro pozdější specializovanou přípravu ( např. pro tenisty jsou vhodné doplňkové sporty fotbal a basketbal).
11
3.1.2 Speciální tělesná příprava Speciální tělesná příprava má za hlavní úkol rozvoj speciálních pohybových schopností, které jsou podstatné pro daný sport ( v našem případě pro tenis). Je úzce spojena s obecnou tělesnou přípravou, navazuje na ni a vytváří tak další stupeň zdatnosti. Na rozvoji tělesných schopností tenisty se ale podílí mnohem výrazněji než v obecné přípravě, protože je více specializovanější a zaměřuje se na konkrétní pohybové úkoly a na jejich zdokonalování. Ve speciální přípravě se snažíme rozvíjet pohybové dovednosti tenisty, tzn. že učíme tenisovou techniku úderů apod. Mezi obecnou a speciální tělesnou přípravou existuje úzká souvislost, obě se navzájem doplňují. Pokud jsme dobře zapracovali na obecné přípravě a snažili se ji maximálně rozvíjet, potom je pro hráče přechod ke specializované přípravě lehčí a lépe tak bude zvládat konkrétní dovednosti. Poměr mezi oběma přípravami nelze konstantně určit, protože závisí na mnoha skutečnostech, např. na věku, na tréninkovém období, apod. V průběhu hráčova sportovního života se podíl tělesné přípravy mění, a proto se upravuje individuálně podle potřeb každého tenisty. Všeobecně ale platí, že v mladším věku je více obecné přípravy a později se postupně zařazuje více specializované. Protože ale tenis z hlediska techniky patří mezi nejnáročnější sporty, musí se najít přijatelný kompromis, abychom se specializovanou přípravou naopak nezačali moc pozdě. Pro názornou ukázku uvádíme tabulku s doporučovaným poměrem obecné a specializované přípravy.
Tab. 1: Poměr obecné a speciální tělesné přípravy (Höhm, 1982, s.169)
Obecná tělesná
Speciální tělesná
příprav av% Začátečníci
příprava v%
70 – 80
20 – 30
III.výkonnostní třída
60
40
II.výkonnostní třída
50
50
12
I. výkonnostní třída
40
60
Reprezentanti
20
80
4. CHARAKTERISTIKA STARŠÍHO ŠKOLNÍHO VĚKU Starší školní věk je období mezi 12 až 15 lety člověka. Toto období se označuje jako přechod od dětství do dospělosti a je charakteristické velkými změnami. Dochází nejen k tělesnému růstu a k fyzickým změnám, ale také k psychickému dozrávání. Je to období nerovnoměrného vývoje, kdy tyto změny jsou ovlivněny činností endokrinních žláz a rozdílnou produkcí jejich hormonů. Tento tělesný vývoj člověka má individuální průběh, u někoho může začít dříve nebo naopak později. Z toho vyplývá, že skupina stejně starých dětí bude na různém stupni vyspělosti. Je proto nezbytné k tomuto faktu přihlédnout i v tréninku a snažit se ho tak co nejvíc každému přizpůsobit. Období staršího školního věku můžeme ještě rozdělit přibližně do dvou fází. První fáze bývá označována jako období prepubescence, které vrcholí kolem třináctého roku. Potom následuje puberta, která končí kolem patnáctého roku. Podle Periče (2004) je z hlediska motorického vývoje v první fázi staršího školního věku (kolem 12-ti let) charakteristickým rysem schopnost rychle se učit nové pohybové dovednosti i možnost se snadno přizpůsobit měnícím se podmínkám. Na celkem vysoké úrovni je také schopnost anticipace (předvídání) vlastních pohybů, pohybů ostatních hráčů a pohybu náčiní a dalších sportovních předmětů, např. míče. Trenéři by proto měli využít toto období, kdy jsou děti schopné se dobře naučit nové pohybové dovednosti, a systematicky začít s tréninkem. Kolem 13. roku nastává bouřlivé období puberty, které přináší velké změny ve fyzickém, psychickém i sexuálním vývoji dítěte. Nejvíce se mění tělesná výška a hmotnost než v kterémkoliv jiném období. Růst se však neprojevuje rovnoměrně, protože končetiny rostou rychleji než trup a také růst do výšky je intenzivnější než do šířky. Tyto růstové změny mohou mít negativní vliv na kvalitu a koordinaci pohybů. V pubertě se hlavně zhoršuje schopnost vykonávat přesné a plynulé pohyby. Tělesná výkonnost v tomto období ještě
13
zdaleka nedosáhla svého maxima, protože stále probíhá osifikace (zpevnění) kostí, která výkonnost limituje.
5. KONDIČNÍ NÁROKY V TENISE 5.1 Význam kondičního tréninku v tenise Jak již bylo uvedeno v předcházející kapitole, kondiční připravenost hráče je pro tenis velice důležitá, proto je nutné, aby tenista měl trénink složený individuálně podle svých potřeb. Vliv kondice se začíná podstatněji projevovat u hráčů od 12 let, protože mladší hráči jsou ještě schopni vyhrávat zápasy, pokud lépe ovládají technické dovednosti než jejich soupeři. V období dospívání (do 16 let) kondice tvoří spolu s psychikou hráče nejdůležitější faktor, který ovlivňuje výkonnost hráče a tím jeho úspěchy v tenisovém zápase. Efektivní kondiční trénink se projevuje následujícími způsoby:
• „Oddaluje únavu a napomáhá rychlé regeneraci sil po utkání. • Pomáhá zvyšovat sebedůvěru v utkáních. • Podporuje psychickou odolnost hráče. • Zlepšuje techniku a pomáhá získávat razanci úderů. • Snižuje počet a závažnost zranění. • Snižuje dobu potřebnou pro regeneraci sil po tréninku. • Umožňuje podávat vrcholný fyzický výkon několik dnů v řadě (menší únava během soutěže). • Podporuje sportovní a tenisový růst hráče. • Zlepšuje celkový zdravotní stav“ (Crespo, Miley, 2002, s.139).
5.2 Fyziologické principy tvoření energie V této kapitole se pokusíme zjednodušeně vysvětlit, jak dochází k tělesnému pohybu. Člověk vykonává veškeré pohyby pomocí kosterních svalů.
14
Tyto svaly začínají pracovat, když se pohybujeme. Také udržují naše tělo a orgány v určité poloze. Aby mohly svaly pracovat, potřebují energii. Tu získávají štěpením chemické sloučeniny adenosintrifosfátu (ATP), která funguje jako nezbytný dodavatel energie při svalové kontrakci. ATP je uložena ve svalových buňkách. Její zásoby jsou však nízké, a proto umožní svalovou činnost pouze v délce 2 až 3 sekund. Pokud má tělo pokračovat v pohybu, musí se ATP neustále obnovovat. Organismus využívá k obnově zdroje ATP tři energetické systémy (Crespo, Miley, 2002):
1) fosfo-kreatinový – doba trvání do 15 sekund. Tento systém nepotřebuje kyslík. Velice rychle poskytuje energii pro okamžité využití, ale jen malé množství. Má zásadní význam pro výbušnost hráče, např. pro sprint za krátkým míčem.
2) anaerobní glykolýza – doba trvání je mezi 15 sekundami a 1 minutou. Také zde není potřeba kyslíku. Tento systém uvolňuje středně rychle energii a poskytuje střední množství této energie pro činnosti, které trvají déle než 15 sekund, např. pro delší výměny. Nevýhodou je, že jako odpad vzniká kyselina mléčná (laktát), která způsobí překyselení pracovního svalstva a tím dojde k jeho únavě a ztuhlosti.
3) aerobní – tento systém umožňuje dlouhé trvání a pro své fungování potřebuje kyslík. Dochází k pomalému uvolňování energie, ale zato k velkému množství. Tuto energii poskytuje za pomoci kyslíku pro dlouho trvající činnosti, např. pro celý zápas.
Tyto výše uvedené systémy pracují dohromady. Vždy záleží na aktuálním stavu a potřebě energetického zdroje organismu, což je ovlivněno typem konkrétní prováděné činnosti. To znamená, že v tenisovém zápase se potřeba energetického zdroje odvíjí od počtu a délky výměn. Pokud jsou výměny krátké a s maximální zátěží většinou do 10 sekund, využívá tělo fosfo-kreatinový systém. Pro delší výměny, kdy zátěž trvá většinou do 1 až 2 minut, je využívaná anaerobní
15
glykolýza. Tenista ovšem musí vydržet na dvorci celý zápas, který může trvat v rozmezí 1 – 4 hodiny. Pro tuto dlouhotrvající aktivitu se středně velkou intenzitou využívá tělo aerobní systém. Během krátkých přestávek mezi jednotlivými výměnami a při střídání stran, dochází za pomoci kyslíku k obnově anaerobních zdrojů. Můžeme tedy říci, že tenis je převážně tvořen anaerobní alaktátovou činností během výměn, na rozdíl od přestávek, kdy je důležitá aerobní práce.
5.3 Energetické systémy v tenise Tenisová hra je charakteristická střídáním a opakováním velkého množství časových úseků. Jednotlivé výměny, které jsou prováděné maximálním úsilím se střídají s krátkodobým odpočinkem mezi jednotlivými údery nebo delší pauzou při střídání stran. Energie je proto poskytována všemi třemi energetickými systémy. Pro lepší názornou představu připojujeme graf.
%
70 60 50 40 30 20 10 0 anaerobní alaktátový
anaerobní laktátový
aerobní
Obr. 1: Energetické systémy v tenisu (Crespo, Miley, 2002, s.142)
16
6. POHYBOVÉ SCHOPNOSTI Pod pojmem pohybové nebo-li motorické schopnosti označujeme veškeré tělesné pohyby a činnosti, které je člověk schopen vykonávat. Podle způsobu uskutečnění těchto činností je dělíme na schopnosti kondiční a koordinační. Kondiční schopnosti jsou z fyziologického hlediska vykonávány především na základě působení svalů (tedy pohybového aparátu) díky přeměně energie ve svalech. Mezi ně řadíme sílu, rychlost a vytrvalost. Pro koordinační schopnosti je rozhodující nervosvalová koordinace, která je řízena centrální nervovou soustavou (CNS). Jedná se tedy o společné působení CNS a svalů. Na obr. 2 je znázorněn vzájemný vztah mezi jednotlivými složkami. Ještě je potřeba zdůraznit, že žádná pohybová činnost není jen výsledkem jednoho působení, ale jedná se o celkovou vzájemnou souhru. Rychlost bývá také někdy označována jako schopnost smíšená.
17
Motorické schopnosti
Energeticky determinované (kondiční) schopnosti
vytrvalost
Informačně orientované (koordinační) schopnosti
síla
rychlost
koordinace
silová vytrvalost
koordinační rychlost
rychlá síla
akční rychlost
rychlostně silová složka síly
Obr. 2: Motorické schopnosti podle Schönborna (2008, s.141)
6.1 Kondiční schopnosti 6.1.1 Silové schopnosti Sílu definujeme jako schopnost překonávat svalovým úsilím vnější odpor břemene nebo hmotnost vlastního těla. Činnost svalu se projevuje svalovou kontrakcí, neboli stahem. Podle toho rozlišujeme dva typy svalové práce: 1)
Izometrická – sval při práci nemění svoji délku. Kontrakce
svalu je způsobena jeho vnitřním napětím a jedná se tak o statickou činnost nervosvalové soustavy. 2) svoji
délku,
Izotonická – sval se při aktivitě napíná a současně mění zkracuje
se.
Mluvíme
nervosvalového systému.
18
tak
o
dynamické
činnosti
Síla bývá považována za základní pohybovou schopnost, protože jejím rozvojem se vytváří předpoklady pro další schopnosti, hlavně pro trénink rychlosti a také je důležitá pro rozvoj vytrvalosti a obratnosti. Rozvoj síly proto tvoří důležitou součást tréninku. Dostatečná úroveň obecné síly je nezbytnou podmínkou všestranného tělesného rozvoje a je základem pro sílu speciální. Jak uvádí Höhm (1982) speciální síla se rozvíjí pro možnosti uplatnění hlavně úderových pohybů a pro rychlý pohyb hráče na kurtu. Při jednotlivých úderech umožňuje síla hráči schopnost vyvinout velkou rychlost pro dosažení prudkosti úderu a dále podporuje rychlost pohybu raketou ve velmi krátkých časových úsecích. Síla vytváří pevný systém rakety s rukou, kdy je potřeba zpevněného a silného zápěstí, aby hráč při prudkých nárazech míčů do rakety ji byl schopen udržet. Dále je nezbytná při krátkých sprintech a skocích ze základních postavení, kdy neustálé mírné pokrčení nohou v kolenou klade velké nároky na svaly stehenní, lýtkové a svaly chodidel.
Síla člověka se nerozvíjí v každém věkovém období stejně. U dětí a žáků se musí dbát na celkové zlepšování nervosvalové koordinace. Na cílené budování svalové hmoty je možné se zaměřit většinou až po pubertě. Ve věku 13 – 14 let se začíná rychle rozvíjet síla, v důsledku narůstání svalové hmoty. Proto jsou vhodná a také se doporučují krátká a dynamická silová cvičení pro rozvoj svalstva celého těla, např. pohybové hry a soutěže, cvičení s náčiním – činky do 1,5 kg, plné míče do 2 kg, nebo cvičení s gumovými expandery (tahadly). V silové přípravě tenisty je důležité se zabývat jak rozvojem statické síly tak i dynamické. Statická síla se uplatňuje k udržení určité polohy, např. ve svalech ruky při držení rakety, nebo ve svalstvu dolních končetin ve střehovém postavení. Dynamická síla se projevuje při rychlých pohybech a dále se dělí na výbušnou (explozivní) sílu, rychlou sílu a silovou vytrvalost. Výbušnost se projevuje při prudkých podáních a smečích, kombinace rychlosti se silou se uplatňuje při většině úderů a při pohybu po kurtu. A konečně vytrvalost v síle je potřeba pro schopnost odehrát se stejnou intenzitou celé utkání (Höhm, 1982).
19
6.1.2 Rychlostní schopnosti Rychlost definujeme jako schopnost vykonávat pohybové činnosti a různé pohybové úkoly v co nejkratším čase. Podle Bendové a Mašky [6] jsou rychlostní schopnosti nejvíce podmíněné geneticky, protože závisí na podílu rychlých a pomalých svalových vláken. Samozřejmě správným a systematickým tréninkem lze ovlivnit míru těchto rychlostních schopností. Převážně ve věku mezi 9 – 14 lety lze pozorovat nejstrmější nárůst rychlosti. Rychlostního maxima se dosahuje ve věku 18 – 21 let, takže rychlostní trénink by se neměl zanedbávat, ale měl by se zaměřit na udržení získané rychlosti. Rychlost můžeme rozdělit podle formy projevů v jednotlivých výkonech na: a)
rychlost reakce – je schopnost reagovat pohybem na určitý
podnět. Je to doba mezi podnětem a samotným zahájením pohybu. V tenise hráč reaguje na zrakový podnět, např. let míče nebo pohyb soupeře. Čím je reakce rychlejší, tím lépe se hráč může připravit a dobře tak vyřešit danou pohybovou činnost ve hře. Dobrý hráč by měl být také schopen „číst“ hru, tedy předvídat následující herní situace a podle toho včas a s předstihem zareagovat. b)
rychlost jednotlivého pohybu (rychlost acyklická) – tvoří
pohyby, ve kterých se pojí výbušné síly se snahou vyvinout co nejvyšší rychlost pohybu. Pokud zvýšíme výbušnou sílu, dojde i ke zvýšení maximální rychlosti jednotlivého pohybu. c)
rychlost celkového pohybového projevu (rychlost cyklická)
– jedná se o sprinterskou rychlost, která se rozvíjí jak zlepšováním celkového pohybu, tak zdokonalováním jeho jednotlivých částí jako je frekvence, akcelerace, technika a síla.
Jak uvádí Schönborn (2008) patří v tenise rychlost pohybu spolu s koordinací mezi rozhodující faktory většiny tenisových herních situací. Hráč by měl co nejrychleji reagovat na herní akce soupeře, tj. reakční rychlost. Dále musí zvládat opět co nejrychleji pohyb vlastního těla a pohyb rakety v různých
20
směrech, tzn.frekvenční rychlost. Měl by být schopen zvládat krátké sprinty do různých směrů, vybíhat, zabrzdit a znovu vystartovat, tj. rychlá a reaktivní síla. A v neposlední řadě by samozřejmě měl během celého zápasu co nejrychleji a nejefektivněji jednat a reagovat na nejrůznější herní situace.
6.1.3 Vytrvalostní schopnosti Vytrvalost definujeme jako schopnost provádět pohybovou činnost určité intenzity co nejdéle, a nebo po stanovenou dobu bez snížení výkonnosti. Je to schopnost odolávat únavě při dlouhodobé činnosti. Za vytrvalostní činnosti se z hlediska výdeje energie považují ty výkony, při kterých převládá aerobní úhrada kyslíku, tzn. že potřeba kyslíku k výkonu se stačí uhradit dýcháním. I když se dá vytrvalost z motorických činností nejlépe trénovat, je závislá na různých faktorech. Zejména na funkčních předpokladech organismu (na výkonnostní kapacitě oběhového a dýchacího systému), dále na aerobní a anaerobní kapacitě organismu, na vzájemné koordinaci pohybových struktur i na psychických předpokladech, především na vůli (Meruňka, 1987) [4].
Vytrvalost je základem každé dlouhotrvající činnosti. Pro většinu sportovních disciplín je nezbytnou podmínkou, aby hráči vydrželi dlouhé tréninkové dávky a to se stejnou intenzitou. Z toho pro tenis vyplývá, že vytrvalost je pro hráče základní předpoklad, aby byli schopni uhrát i déle trvající zápas (u mužů 4-5 setů) bez snížení výkonu. V posledních letech se samotná tenisová hra zrychlila, na hráčích je velké zatížení jak v jednotlivých zápasech tak i v celkovém složení turnajů, které se hrají bezmála 11 měsíců, což klade na hráče vysoké nároky a značné zatížení. Aby hráč mohl v těchto všech podmínkách obstát, musí dosáhnout a zvládnout potřebnou úroveň vytrvalosti.
6.2 Koordinační schopnosti
21
Koordinační schopnosti charakterizujeme jako schopnost rychle a účelně reagovat na nejrůznější pohybové úkoly. Z fyziologického hlediska závisí míra úspěšnosti koordinačních pohybů na zásobě nejrůznějších reflexních spojení, je tedy úzce spjata s činností CNS. Koordinaci dělíme na všeobecnou a speciální. Všeobecné schopnosti můžeme charakterizovat jako schopnost přizpůsobit pohyby měnícím se podmínkám v nejrůznějších sportovních činnostech. Jsou to tedy různé pohybové projevy, které jsou důležité pro splnění jednotlivých pohybových úkolů. Speciální schopnosti představuje zejména vlastní technika hry. To znamená vytvoření velkého množství pohybových návyků, které následně hráč musí být schopen správně využít v daných herních situacích.
Koordinační schopnosti jsou tvořeny z jednotlivých schopností, které svým společným působením tvoří koordinaci jako komplexní vlastnost. Jedná se o pohyblivost, obratnost, schopnost orientace, schopnost rovnováhy, schopnost dodržovat rytmus, schopnost reakce a schopnost spojovat pohybové prvky ve složitější struktury (Bendová, Maška, 1992) [6].
Podle Schönborna (2008) je tenis koordinačně velice náročný. Koordinace je základním předpokladem rozvoje tenisové techniky, a proto jsou koordinační schopnosti nejdůležitějším faktorem limitujícím výkon v tenise. Pro rozvoj koordinace je důležité především v žákovském věku rozvíjet všestranné pohybové základy. To znamená věnovat se i ostatním sportovním hrám, např. fotbalu, basketbalu, nebo házené, a tím co nejvíce rozšiřovat pohybový rejstřík, nebo-li všestrannost. Různorodost pohybových prvků potom napomáhá utvářet a snadněji si osvojit specifické motorické pohyby, které jsou pro tenisovou hru zásadní.
22
7. TENISOVÝ TRÉNINK Sportovní trénink je základním stavebním kamenem k dosažení vysoké výkonnosti v daném sportu. Je to dlouhodobá příprava sportovce, která ve spojení s talentem, vůlí a motivací, umožní podávat špičkové výkony a zařadit se tak mezi vrcholové hráče. Základním předpokladem je správné naplánování tréninku, který by měl skloubit všechny faktory důležité pro výkon, jako je technická, taktická, kondiční a psychická příprava. Aby byl trénink účinný, měl by postupně zvyšovat hráčovu úroveň tenisových schopností a dovedností. Správný trénink by také měl být přizpůsobený požadavkům tenisových zápasů. Nezřídka se stává, že hráč, který podává perfektní výkony v tréninku, pak selže v zápasech. V dnešní době jsou speciální tréninky pro vrcholové hráče navržené také podle četných vědeckých výzkumů. Systém turnajů, kdy se hraje prakticky po
23
celý rok, klade na hráče obrovské nároky. Aby tento tlak vydrželi, musí mít systematický trénink, který také proto bývá zaměřen více na kvalitu než kvantitu. Jak jsme již výše uvedli, komplexní trénink se zabývá mnoha prvky. My se v této práci zaměříme na jednu složku, a tou je kondiční trénink.
7.1 Zásady kondičního tréninku Aby byl kondiční trénink efektivní, měly by se dodržovat určité zásady a principy. Crespo a Miley (2002) uvádějí tyto následující zásady:
7.1.1 Správný postup Trénink by měl začínat od takové úrovně, kterou je sportovec schopen zvládnout a vydržet ji. Vždy se musí začínat od lehkých cvičení a postupně se dopracovat ke složitějším. Intenzita cvičení by měla postupně narůstat bez překotných změn, aby nedošlo ke zraněním a bolestem svalů. Aby byl trénink účinný, měla by se postupně zvyšovat frekvence, zátěž, intenzita a délka cvičení.
7.1.2 Správná zátěž Tréninková zátěž musí být nastavena tak, aby převyšovala obvyklou námahu, kterou už tělo zvládá (tzv. princip přetížení). Pokud je nižší, nemůže dojít k velkému zlepšení. A naopak příliš velká zátěž vede k únavě organismu. Správná zátěž umožní postupné zlepšování kondice a zvyšování odolnosti organismu. Hráč by měl v tréninku absolvovat větší zatížení, než potom podstupuje v zápasech. Tím si vytvoří určité energetické rezervy a lépe tak bude zvládat náročná utkání.
7.1.3 Různorodost
24
Program tréninku by měl být různorodý, aby hráče motivoval stále k novým výzvám a nespadli tak do stereotypu. Různorodost (variabilita) tréninku velice záleží na osobě trenéra, který
proto musí být kreativní a obměňovat
tréninkovou náplň. Měla by se střídat dlouhá cvičení s krátkými, na náročné tréninkové jednotky navázat volnějším tréninkem, obměňovat metody rozvoje kondice a zapojit i různé soutěže, aby byl trénink také zábavný.
7.1.4 Individuálnost Každý hráč je jedinečná osobnost a má svoje individuální potřeby. Mezi hráči se tak vždy projevují individuální rozdíly, které mohou vést k různým reakcím na stejný trénink. Trenér by se proto měl snažit vytvořit pro každého individuální program, který bude odpovídat potřebám a nárokům konkrétního hráče, aby se tímto mohl zlepšit ve všech oblastech, ve kterých to potřebuje.
7.1.5 Specifikace Tenisová hra je charakteristická střídáním krátkých intenzivních činností a přestávek po relativně dlouhou dobu. Obsah tréninku musí proto být zaměřen tak, aby odpovídal specifickým nárokům tenisového zápasu i každého hráče. Kondiční trénink by měl být sestaven také s ohledem na nutnost zapojování určitých hlavních svalových skupin a potřeby energetických zdrojů.
7.1.6 Adaptace Organismus člověka reaguje na každý podnět, který by vychýlil tělo z klidového rovnovážného stavu, reakcí mnoha systémů. Pokud se podnět opakuje často, intenzita reakce těla na tento podnět slábne, protože se organismus postupně přizpůsobuje, tzn. vytváří se adaptace. Jedním z vnějších podnětů je i tréninková zátěž. Vlivem tréninkového působení se organismus začne přizpůsobovat námaze, což se projeví v jeho zvýšené odolnosti lépe zvládat tento „vnější stres,“ a tím dochází k vyšší výkonnosti. Adaptace pohybového systému
25
se projeví zlepšením svalové koordinace, zesílením šlach a vazů a zvýšením svalové síly i vytrvalosti. Adaptace oběhového systému zlepší srdeční práci a v neposlední řadě psychická adaptace vede ke zvýšení sebedůvěry a seberealizace (Máček, Máčková, 1997).
7.1.7 Odpočinek Součástí každého kondičního plánu musí být odpočinek. Je to období regenerace a uvolnění organismu, které pomáhá zabránit vyčerpání nebo zranění z důvodu náročné tréninkové zátěže. Odpočinek dělíme na aktivní a pasivní. V aktivním provozujeme ostatní sporty a různé pohybové aktivity s výjimkou tenisu. Pasivní odpočinek je bez jakékoliv sportovní aktivity.
7.1.8 Rozcvičení Každý trénink, ať už je zaměřen ve své hlavní části na rozvoj síly, vytrvalosti apod., by měl začínat rozcvičením. Správné rozehřátí organismu připraví tělo na následnou zátěž. Rozcvičením se zahřejí a uvolní svaly, které jsou takto lépe připravené na pohybovou činnost a snadněji vykonají svalovou práci. Tím umožní vydat lepší výkon, než svalstvo ztuhlé, které je nerozcvičené. Vhodným rozcvičením se také eliminuje riziko zranění. Nejvyužívanější způsob zahřátí je rozběhání, jogging, nebo skákání přes švihadlo. Po této aktivní části obvykle následuje strečink na protažení hlavních svalových skupin.
7.1.9 Zklidnění Na konci každého tréninku je důležité organismus zklidnit, aby pomalu přešel do klidového stavu a odpočinku. Fáze zklidnění po námaze pomáhá odstranit produkty zátěžového metabolismu, aby nedocházelo k překyselení svalstva z důvodu nahromadění kyseliny mléčné. Zotavení pomáhá obnovit energetické zdroje. Nejúčinnější činností pro zklidnění organismu je pomalé
26
plynulé vyklusání v délce 5-15 minut. Po něm opět musí následovat závěrečné protažení všech hlavních svalů.
7.2 Plánování tenisového tréninku Jestliže chceme v tenise dosáhnout vysoké výkonnosti, je nezbytné dobře naplánovat tréninkový program. V kvalitním tréninku by měly být správně rozvrženy všechny složky přípravy, aby byl vyrovnaný poměr mezi množstvím vykonané práce, intenzitou zátěže a následnou regenerací. Pokud jsou všechny části vyvážené, bude se tréninkovou zátěží postupně zvyšovat výkonnost v souvislosti se správně nastartovanými adaptačními mechanismy. V opačném případě, kdy je nevyrovnaný poměr a zátěž příliš vysoká, může dojít k únavě a přetrénovanosti. Roční tréninkový cyklus se většinou dělí na 4 období – přípravné, předsoutěžní, soutěžní a přechodné.
7.3 Charakteristika tréninku v jednotlivých etapách Každé tréninkové období se vyznačujeme specifickými úkoly a cíly, na které se jednotlivé etapy sportovního tréninku zaměřují. Crespo a Miley (2002) popisují tyto zásady v jednotlivých obdobích:
7.3.1 Přípravné období Obecná fáze přípravy má za úkol vytvořit pevné základy kondice, techniky i taktiky. Cvičení jsou zaměřena na velký objem, ale nízké intenzity. Pohybovou činností se snažíme zatížit aerobní systém, svalovou a kardiorespirační vytrvalost.
27
Využívá se intervalový trénink. Vytrvalostní aktivity by se měly provádět třikrát týdně 30-40 minut. V rámci všestrannosti se zařazují i ostatní sporty, např. plavání, cyklistika, basketbal, fotbal. Ve specifické fázi se snažíme zlepšit a zdokonalit technické a taktické dovednosti. Hlavním úkolem je rozvíjení specifické tenisové kondice. Z hlediska fyziologie zatěžujeme anaerobní systémy. Pro rozvoj rychlosti se využívají sprinty. Tréninkové dávky malého objemu ale vysoké intenzity se podílí na rozvoji výbušné síly.
7.3.2 Předsoutěžní období Hlavním cílem je vyladit celkové herní schopnosti a dovednosti. Snažíme se udržet vybudovanou kondici, trénink je velmi specificky zaměřen na cvičení s velkou intenzitou a nízkým objemem. Měl by se využívat více anaerobní trénink a postupně snižovat objem aerobního tréninku. Nemělo by se začínat s novými cvičeními, ale pouze dolaďovat celkový tenisový pohyb.
7.3.3 Soutěžní období V soutěžním období je nejdůležitějším cílem dosáhnout vrcholné výkonnosti. Hráči by se měli snažit udržet ve vysoké kondiční, technické i psychické formě. Dále by měli udržovat vybudovanou úroveň síly a anaerobní vytrvalosti. Pro zachování aerobní vytrvalosti je vhodné alespoň jednou týdně 30 až 40ti minutový běh. Posilovací trénink by se měl omezit z důvodu velkého působení zátěže na organismus během samotných turnajů. V tomto období je vhodné zařadit kruhový trénink, protože rychle a účinně procvičí velké svalové skupiny.
7.3.4 Přechodné období Hlavním cílem v tomto období je regenerace organismu po zátěži a stresu z turnajů. Hráč by se měl fyzicky a psychicky zotavit z námahy prodělané během
28
soutěží. Je to období aktivního odpočinku, kdy se zařazují ostatní pohybové aktivity a sporty v rámci všestranného lehkého kondičního tréninku.
8. NÁVRH KONDIČNÍHO TRÉNINKU Tato část práce obsahuje týdenní návrh kondičního tréninku pro starší žáky (13-14 let) v obecné fázi přípravného období. Jak jsme již uvedli v předcházející kapitole, toto období je zaměřené na všeobecný rozvoj pohybových schopností. V rámci kondičního tréninku je tedy nezbytné utvořit dobré základy fyzické kondice. Každá tréninková jednotka trvá 55 až 65 minut. Cvičení jsou vedena zábavnou formou, která podporuje hravost a soutěživost, aby mladým sportovcům trénink nezevšedněl, ale naopak je motivoval k co nejlepším výkonům.
29
1. tréninková jednotka – rozvoj koordinace a tělesné zdatnosti – tělocvična • zahřátí - skákání přes švihadlo: snožmo, střídavě, v běhu, ve cvalu stranou - 2 družstva, 1 míč – přihrávky do 10, druhé družstvo se snaží překazit (10 min) • protažení: strečink na místě (5 min) • hlavní část: 1) cvičení s obručemi - všichni v kruhu za ruce, snaží se obruč provléct dokola - každý má 1 obruč – přeskoky střídavě, snožmo; točení kolem prstů, zápěstí, paže, krku, nohy, pasu; kdo nejdéle? - vyhazovat nad sebe, před sebe se zpětnou rotací, před sebe a v momentě zastavení prolézt obručí (15 min) 2) soutěže – dvě družstva, 2 lavičky, 2 žíněnky, v tělocvičně na délku 1. lavičku přeběhnout, žíněnku oběhnout dokola, na žebřinách vznos a běžet zpět 2. lavičku přeskočit snožmo, kotoul vpřed, dotknout žebřiny 3. přidržením rukou lavičku přeskákat, kotoul vzad, vylézt na žebřiny nahoru a zpět 4. lavičku po břichu, kotoul vpřed do roznožení, 3 přednosy 5. přeběhnout, kotoul vzad do roznožení, dotyk žebřin a zpět (20 min) • závěrečné protažení (5 min)
2. tréninková jednotka – rozvoj vytrvalosti – venku • 5 minut volné rozklusání po rovince • 10 minut strečink: protažení hlavních svalových skupin • fartlek – výběh do terénu, v členitém prostředí, střídání stoupavých úseků s klesáním, aerobní trénink – 70-85% max. tepové frekvence (140-150 tepů/min) – 40 minut běh v terénu • uklidnění, chůze, strečink (10 min)
3. tréninková jednotka – kruhový trénink – tělocvična • zahřátí - volný poklus kolem tělocvičny, střídat cval stranou, 4 kola
30
- 1 balón, vybíjená všichni proti všem (5 min) • celkové protažení v sedu, v lehu, u žebřin (5 min) • kruhový trénink - 7 stanovišť: 1.šplh, 2. skákání přes švihadlo, 3. střelba na koš, 4. vylézt na žebřiny a dotyk stěny, 5. lavičky-přeskakovat, 6. „angličáky“(dřep, podpor, dřep a vztyk), 7. medicinbal ve dvojicích nahrávat - 50 s cvičení, 50 s odpočinek s přesunem, po okruhu 3 min. odpočinek, 3krát opakovat • 10 min důkladný strečink všech svalových skupin
4. tréninková jednotka – koordinace, výbušná rychlost – kurty • zahřátí - každý oběhne všechny čáry na kurtu - dvojlist novin na hruď, pohybovat se tak, aby noviny nespadly, skládat na menší části- tím složitější, musí běžet rychleji (10 min) • strečink ve dvojicích, jeden ukazuje s pomocí novin cviky, druhý z dvojice cvičí, snaha o kreativitu cvičení, vystřídat (10 min) • cvičení s míčky: předávání z jedné ruky do druhé, kolem těla, hlavy, ve stoji rozkročném kolem kotníků; vyhazování a chytání ve stoje, v chůzi, v běhu; vyhazování s obratem; žonglování; driblování pravou, levou a střídavě; házení a chytání ve dvojicích, kutálení míče (15 min) • rychlostní cvičení – „vějíř“: uprostřed podací čáry, cval stranou dotek levé boční čáry a zpět, běh k lev. sloupku a zpět, doprostřed sítě a zpět pozadu, k prav. sloupku a zpět, cval stranou k prav. boční čáře a zpět, 3 minuty odpočinek, opakovat 3krát, běh max. rychlostí (15 min) • volně vyklusat, přejít do chůze, protažení hlavních svalových skupin (10 min)
5. tréninková jednotka – rychlost, vytrvalost – venku • 5 minut volné rozklusání • 5 minut protažení
31
• rychlostní cvičení - atletická běžecká abeceda: předkopávání, zakopávání, odpichy, skipping - rovinky: 60 m max. rychlost, 60 m výklus, 2 minuty odpočinek, opakovat 5krát • 30 minut jízda na kole v terénu (70 – 85% max. tepové frekvence) • 5 minut strečink hlavních svalových skupin
6. tréninková jednotka – všeobecný trénink – hřiště • zahřátí – skákání přes švihadlo: střídavě, snožmo, v běhu, cval stranou, vajíčko, dvojšvih, pozadu (10 min) • protažení (5 min) • cvičení výbušné rychlosti: - starty: nízký, polovysoký, ze sedu, z lehu, z lehu na břiše, z dřepu, z kleku - „červení-bílí“: 2 skupinky v řadě 3 metry od sebe, na povel červení nebo bílí chytají druhou skupinku, startování z různých poloh (15 min) • posilování s medicinbalem 2 kg: (cviky opakovat 10krát, 20min) - přihrávky jednoruč ve dvojicích na místě, při chůzi - přihrávky obouruč z bočního postavení jako úder bekhendu nebo forhendu - dvojice zády k sobě, jeden podává míč vrchem nad hlavou, druhý spodem pod nohama a naopak - dvojice zády k sobě, otočením trupu jeden předává vlevo, druhý vpravo - vzpažit s míčem, úklony vpravo, vlevo - sed, míč za zády, uchopit míč a s otočením trupu předat ho druhou stranou opět za záda, 10krát v jednom směru, potom na druhou stranu, možnost zvyšovat rychlost cvičení - leh, míč ve vzpažení, pomalu do sedu, dotknout špiček a zpět - sed, vzpažit s míčem, střídavě zvedat nohy a dotýkat se špiček míčem • 10 minut fotbal • volně vyklusat, protáhnout všechny svalové skupiny (10 min)
32
ZÁVĚR Tenis za celou svou historii prošel řadou změn. Od úprav pravidel, přes nové typy povrchů tenisových dvorců, až po zdokonalení a vylepšení tenisového vybavení. Také se změnila samotná hra, která je mnohem rychlejší než v dobách, kdy se tenis hrál jen pro zábavu. Dnešní špičkoví hráči dosahují maximálních výkonů a lze jen polemizovat, o kolik se tyto hranice herních výkonů mohou ještě posouvat. Vrcholový tenis už zdaleka nesouvisí jen s nadšením hráčů pro tento sport, ale za jejich výsledky stojí také obrovský kus vědecké práce, která novými poznatky umožňuje zvyšovat hranice výkonů.
33
Podstata pohybové činnosti přesto zůstává stále stejná, jen se zlepšily metody jejího rozvoje. V této práci jsme analyzovali systém tělesné přípravy, abychom umožnili lépe porozumět podstatě kondičního tréninku. Ukázali jsme důležitost kondice v tenise, která má nesporný význam společně s dalšími složkami, technikou a taktikou, pro celkovou tenisovou připravenost hráče. Navržený kondiční plán by měl posloužit mladým hráčům jako návod pro rozvoj a zlepšení pohybových schopností.
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 1. Crespo, M., Miley, D. Tenisový trenérský manuál 1. stupně. Přel. I. Dušek. 1. vyd. Olomouc: UP Olomouc, 2000. 96 s. 2. Crespo, M., Miley, D. Tenisový trenérský manuál 2. stupně (pro vrcholové trenéry. Přel. F. Zlesák a kol. Olomouc: UP Olomouc, 2002. 306 s. 3. Höhm, J. Tenis. Technika, taktika, trénink. 1. vyd. Praha: Olympia, 1982. 353 s. 4. Höhm, J. a kol. Metodický dopis. Tělesná příprava a regenerace hráče tenisu. Praha: ÚV ČSTV Vědeckometod. odd., 1987. 124 s.
34
5. Jankovský, J. Tenis. 1. vyd. Praha: Grada, 2002. 100 s. ISBN 80-247-0169-3. 6. Lekič, M., Severa, J. a kol. Tenis – Učební texty pro trenéry III. a II. třídy. Praha: Trenérsko-metodická komise ČTS, 1992. 132 s. 7. Máček, M., Máčková, J. Fyziologie tělesných cvičení. 1. vyd. Brno: MU Brno, 1997. 112 s. ISBN 80-210-1604-3. 8. Maška, O., Šafařík, V. Nácvik a trénink v tenisové praxi. 2. vyd. Litvínov: Dialog, 1998. 64 s. 9. Perič, T. Sportovní příprava dětí. Praha: Grada, 2004. 200 s. ISBN 80-2470683-0. 10. Schönborn, R. Moderní výuka tenisové techniky. Přel. J. Halířová a kol. Vydal L. Hrubý, 2006. 264 s. ISBN 978-3-89124-427-2. 11. Schönborn, R. Optimální tenisový trénink. Přel. T. Studený. Olomouc: UP Olomouc, 2008. 240 s. ISBN 3-938509-11-2. 12. Stojan, S., Brabenec, J. Tenis zdravým rozumem. 1. vyd. Praha: T/Production, 1999. 148 s. ISBN 80-238-4745-7. 13. THE MUSCLES. Svaly – Neviditelný svět. Přel. J. Máčková. 1. vyd. FrýdekMístek: Alpress, 1995. 34 s. ISBN 80-85975-27-0.
RESUMÉ Tématem této bakalářské práce je tenisová kondiční příprava. Na základě prostudované odborné literatury jsme se zaměřili nejprve na obecný význam tělesné přípravy a dále na jednotlivé pohybové schopnosti. Cílem práce bylo analyzovat kondiční přípravu a vysvětlit její nesporný význam, který zaujímá v rámci celkové tenisové připravenosti. Na základě teoretických poznatků jsme sestavili týdenní kondiční plán, který má pomoci rozvíjet a upevnit základy fyzické kondice starších žáků.
35
SUMMARY The topic of this bachelor thesis is fitness training in tennis. Firstly we focused on general importance of physical training, continuing with individual locomotive skills based on studied literature. The main aim of this work was to analyse fitness training and show its importance for full tennis readiness. On the basis of the theoretical knowledge we made up a week-fitnees training which should help to build up physical condition of 13-year-old tennis players.
36
