Jsme rádi na světě!
Obsah
Mateřská škola Bambinárium Dne1. 11. 2007 jsme po dlouhém a náročném úsilí byli zapsány do rejstříku školských právnických osob, vedeného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR jako soukromá Mateřská škola Bambinárium. Naši činnost jako MŠ zahájíme v září ve školním roce 2008/2009.
Proč právě k nám? naše plusy + + + + + + + + + +
+
1. provozní doba od 7:30 do 17:30 povoluje příchod do školky a odchod dítěte v jakoukoliv hodinu, dle časových možností rodičů 2. smíšená třída dětí různého věku, která vede k větší stimulaci činnosti a dává možnost být pohromadě také sourozeneckým párům 3. respektujeme děti, které nechtějí po obědě spát - jejich klidová činnost probíhá v oddělené místnosti 4. 2x týdně angličtina formou hry v ceně školného 5. 3 učitelky v dopoledním bloku nabízí velký výběr individuální činnosti jednotlivým dětem 6. vedení dětí k úplné samostatnosti, odpovídající jejich vývoji pomocí alternativního vzdělávání M. Montessori 7. učitel funguje jako zprostředkovatel znalostí 8. velká komunikace s dítětem - mluvíme s dítětem 9. archivace fotodukumentace ze života MŠ na CD pro každé dítě zdarma 10. zdravá výživa + bílé pečivo jsme nahradili vícezrnným + sladké pečivo jsme téměř vyřadili + čaj sladíme třtinovým cukrem + zkoušíme dávat dětem kefír a zakysané výrobky + více ovoce a zeleniny, méně často těžké přílohy, více ryb + zákaz nošení a podávání bonbónů + čokoláda pouze při oslavách 11. děti se speciální dietou nebo děti, které mají jiný tip jídelníčku mají u nás možnost si přinést své vlastní jídlo
MŠ Bambinárium - proč k nám? ..1 Rozhovor dvou dětí ..................2 Naše otisky ............................2-3 Montessori prakticky.................4 Na zahradě ................................5 Mikuláš a čerti ..........................6 Vánoční besídka .......................7 Pečení s Evou ............................8 Karneval ....................................9 Hasiči .......................................10 Plavecký výcvik .......................11 Čarodejnice .............................11 Děkujeme ...............................12
mínusy “některých ostatních” -
1. příchod do školky a odchod dítěte je stanoven v pevnou nemennou hodinu 2. třídy jsou rozděleny podle věku dětí, i když vývojově jsou některé děti dále, sourozenci nejsou obvykle ve stejné skupině 3. povinný odpočinek na lůžku pro všechny 4. cizí jazyk není často nabízen ve školkách 5. 1 učitelka na celou skupinu, frontální direktivní vyučování 6. příklad jeden za všechny - u oběda používání pouze lžíce místo příboru, pro usnadnění konzumace a úklidu 7. učitel funguje jako “velitel” znalostí 8. mluví se na dítě 9. archivace fotodukumentace pro každého z rodičů není obvyklá 10. velké komplikace v případě jiné stravy dítěte
Rozhovor dvou dětí V bříšku těhotné ženy byla dvě miminka. První se druhého zeptalo: - Věříš v život po porodu? - Určitě. Něco po porodu musí být. Možná jsme tu hlavně proto, abychom se připravili na to, co bude pak. - Blbost, žádný život po porodu není. Jak by vůbec mohl vypadat? - To přesně nevím, ale určitě tam bude víc světla, než tady. Třeba budeme běhat po svých a jíst pusou. - No to je přece nesmysl! Běhat se nedá. A jíst pusou, to je úplně směšné! Živí nás přece pupeční šňůra. Něco ti řeknu: Život po porodu je vyloučený – pupeční šňůra je už teď moc krátká. - Ba ne, určitě něco bude. Jen asi bude všechno trochu jinak, než jsme tady zvyklí. - Ale nikdo se přece odtamtud po porodu nevrátil. Porodem prostě život končí. A vůbec, život není nic, než vleklá stísněnost v temnu. - No, já přesně neví, jak to bude po porodu vypadat, ale každopádně uvidíme mámu a ta se o nás postará. - Máma? Ty věříš na mámu? A kde má jako podle tebe být? - No přece všude kolem nás! V ní a díky ní žijeme. Bez ní bychom vůbec nebyli. - Tomu nevěřím! Žádnou mámu jsem nikdy neviděl, takže je jasné, že žádná není. - No ale někdy, když jsme zticha, můžeš zaslechnout jak zpívá, nebo cítit, jak hladí náš svět. Víš, já si fakt myslím, že opravdový život nás čeká potom…
Naše otisky? „Každý člověk podvědomě touží zachovat svoji jedinečnost v něčem, co ho přetrvává, co nepomíjí. Je to odvěká touha lidského ega nechat tu otisk vlastní geniality. Slavná pianistka Iris Sellinová obětovala většinu života svému jedinečnému hudebnímu talentu. Diagnóza lékařů však omezí její rozlet a Iris podlehne strachu z konečnosti a ubývání vlastních sil. S pomocí ambiciózního genetického vědce vytvoří Iris svůj vlastní klon. Její dcera Siri má krásu i nadání matky, ale neuvěřitelná blízkost obou žen jednoho dne rozpoutá emociální souboj. Dvě tolik podobné bytosti soutěží na poli slávy, lásky i osobního štěstí. I když láska matky k dceři je neuvěřitelně velká, hlavním důvodem je obrovská touha zanechat v dceři svůj otisk. Jediným východiskem je zpřetrhání pout, která je svazují a dusí…“ Tak nějak bych mohla popsat německý sci-fi film s velmi výstižným názvem „Otisk“, natočený v roce 2004 režisérem R. Schubelem. Očima výtvarníka, je jakékoliv překreslení originálu neboli vytvoření kopie nepřípustné. Jedná se o padělek. Je až zarážející, že ve v tomto televizním filmu je lidským padělkem dcera – dítě, tak křehké stvoření, které přichází na svět jedinečné, originální svého druhu. Poselství příběhu, který jsem sledovala v televizi v době kurzu a přednášek pedagogiky Montessori, je varující a vede mne k zamyšlení se nad vztahem rodičů a dětí v dnešní době. Ještě pořád mnoho z nás vychovává své děti podle svých nejlepších možností a prostředků. Záměrně zvýrazňuji slovíčko svých, protože na to bych se ráda v následujícím textu zaměřila. Věnujme tedy pozornost tomu a vyvarujme se vychovávat děti podle sebe. Často má výchova dlouhé kořeny sahající až k našim rodičům, prarodičům a praprarodičům, kteří žili v jiné době, často těžší a právě proto o to složitější byl jejich přístup výchovy a s ní spojené životní hodnoty, kdy zákazy tipu, nikdy si nesmíš vzít za manžela jiného než sobě rovného neboť v naší rodině nikdy nikdo nepracoval rukama, by měly být již překonané. Poučme se z tradicí a vyberme to hezké. Žijme dnešní život. Nebude pak určitě nepřijatelné při výběru jména zohlednit argument „děda se jmenoval Karel, táta se jmenuje Karel, přece i syn bude Karel“, ale dát si pozor na to, že tím to všechno nekončí. Jen si přiznejme. Už před narozením dítěte uvažujeme, jaký z něho bude vynikající sportovec, hudebník nebo umělec. Jeho narozením se ale stáváme „dirigenty“. Jako, když dirigujeme koncert v plném sále diváků v očekávání bouřlivého aplausu nebo jako trenér cvičíme sportovce k výkonu hodného potlesku sportovních fanoušků. Dostáváme do rukou „živý kus z nás“ a snažíme se ho co nejlépe vychovat, aby se to líbilo nám ale i všem kolem nás. Používáme neúnavně dokola ty známé fráze: …neběhej, upadneš, ...jez v klidu, umažeš se, …dělej, spěcháme, …spi, aby jsi vyrostl, …neber to do ruky,to není pro tebe …nešahej na to, pokazíš to atd. V důsledku svého chování a svého působení bychom mohli napsat do uvozovek, že jim „…vybíráme školu, …vybíráme práci, …vybíráme partnery, …vybíráme život“ . Jsme si vůbec jistí, že jsme tak dokonalí, abychom mohli podle sebe „modelovat“ naše děti? Co děláme, když se nám to nedaří? Jaké způsoby používáme, abychom to naše dítě naučili to, co umíme my a tak jak to umíme my? Ale přece jsou to naše děti, řekla by většina z nás. Máme je rádi. Bojíme se o ně. Máme přece svoje životní zkušenosti. Když to fungovalo na nás, bude to určitě fungovat i na ně. Kdo jiný by je měl vychovávat? Ale kde máme jistotu, jestli to děláme správně? Jela jsem nedávno s 6letou dcerou v autě a položila mi zajímavou otázku. Mami? Zeptala se, proč se vlastně dospělí můžou zlobit na děti a děti na dospělé ne? Proč někteří rodiče trestají děti a děti rodiče nemůžou. Již dnes vím, že to lze a proto moje odpověď byla, že i děti můžou, že mají stejné právo na jakékoliv své pocity a reakce. Ale pak jsem dlouho přemýšlela nad tím, jak těžké to pro některé z nás dospělé je a jaká dlouhá cesta nás ještě čeká, abychom přijali dítě jako rovnocenného partnera, pochopitelně adekvátně ke svému věku. Umíme jako rodiče nabídnout svým dětem bezpečnou svobodu? Mají naše děti svobodu? Napadá mne ještě jedno přirovnání z přírody. Když zasejeme semínko do úrodné půdy, vyroste samo v jedinečnou originální květinu. Ta pro svůj růst potřebuje základní podmínky jako je světlo, voda, vzduch. Když bychom její růst omezili v určitém prostoru, neporoste tak vysoko a když budeme květinu přihnojovat a všemi dostupnými způsoby pomáhat v jejím „lepším-dokonalejším“ růstu, může z ní být i úplně jiná květina. Možná i krásnější ale ne přirozená a „svá“. Jak se tedy postavit k „výchově“? Nemusíme se bát, pokud se už jednou staneme rodičem, tuto „funkci“ nám nikdo nevezme. A respekt a úctu si získáme vzájemným spolužitím stejným jako s partnerem tak i s dítětem. Bez zbytečné atmosféry strachu, trestů, ponižování a pak případných odměn a dárků, které jsou náplastí na naše svědomí. Pro začátek nám musí stačit fakt, že děti žijí s námi společně v rodině. Pozorují nás, jak mluvíme, jak se pohybujeme, jak jednáme, jak pracujeme, jak se smějeme, jak se trápíme… Důležité je také si uvědomit, že od té doby, co přišly na svět a žijí vedle nás, snažíme se my - dospělí být „lepšími“. Mluvíme spisovněji, pracujeme svědomitěji, více se smějeme, snažíme se spravedlivě řešit konflikty, hledat pravdivé
2 Bambinews Nr. 4 • 2007/2008
odpovědi, které nás nutí zamýšlet se, jestli to vůbec děláme správně a zdali to či ono má smysl a důležitost. Takže pochybujeme. A pokud ne, tak pozor, neplníme funkci rodiče. Neučí tedy spíše děti nás dospělé? A to je právě jeden ze signálů, který musíme vzít na vědomí. Dovolme svým dětem více, naslouchejme jim, dejme jim více svobody. Svoji jedinečnost si nechme pro sebe a dítěti nepředělávejme tu jeho. Nechtějme, aby „otiskem“ nás rodičů byly naše děti. Komunikujme s dětmi, ptejme se na jejich názor. Kolikrát právě ony nás přivedou na správné řešení. I následující příklad je toho důkazem. Asi před 2 měsíci jsem sledovala v televizi velkou diskusi na téma: Může uhodit učitel žáka? Řešil se tam konkrétní problém, kdy maminka dítěte tvrdila, že učitelka na vyučovací hodině ve třídě před ostatním žáky uhodila hlavou její dcery o tabuli. Učitelka a ředitel školy tuto skutečnost popírali. Tohoto pořadu se účastnili jak ředitelé různých škol, samotná obžalovaná učitelka, maminka poškozeného dítěte a dětští psychologové. Jak zarážející bylo, že řešení případu bylo tak složité pro dospělé a přitom se dalo vyřešit tak snadno a jednoduše. Paní psycholožka Novotná se pouze dotázala, zdali se celý případ řešil ve třídě s ostatními dětmi a co děti říkaly. Bohužel na to jí nikdo z dospělých nedokázal odpovědět, protože dětí se nikdo neptal… Co je teda to nejdůležitější pro naše dítě? Určitě na prvním místě musí být láska. Ale jakkoli milujeme své dítě, od prvního momentu jeho příchodu mezi nás jsme instinktivně ve střehu proti němu. S pudovou hamižností spěcháme, abychom chránili vše, co vlastníme, i když to nemá třeba žádnou skutečnou hodnotu. Nestačí novorozence chránit před nebezpečím. Je potřeba přijmout taková opatření, aby se mohl zdárně psychicky vyvíjet v souladu s okolním světem. (M.Montessori – Tajuplné dětství). Velký pozor také na tzv. „opičí lásku“ a lásku nahrazenou bohatstvím. Rodinné bohatství by mělo sloužit zdárnému rozvoji dítěte a ne zdůrazňováni přepychu v jeho okolí. Dítě je v dnešní rodině obklopeno až zbytečným přepychem. Dětské pokoje dnes přetékají víceúčelovými hračkami, dětskými počítači, „Game Boys“ a „Playstatons“, a i když materiálně bohaté, jsou naše děti chudší než kdy dříve. Když se důkladně zamyslíme nad naším způsobem života a způsobem života našich dětí, nebude těžké přijít na to, že je nejvyšší čas poskytnout našim dětem potřebné možnosti rozvoje a tím vytvořit základní předpoklady pro šťastnější dětství. Místo zapojení materiálních věcí se musíme snažit poskytnout dětem více času, více lásky, více trpělivosti. Láska je tedy důležitá, ale nestačí. Abychom mohli dětem naslouchat a dali jim možnost samostatně přemýšlet a samostatně konat potřebují svobodu, která musí mít určené hranice – pravidla, bez kterých by vedla k anarchii a nepořádku. Obecně je známo, že pouze svobodný postoj v lásce přináší uspokojení. Laskavý přístup k dětem, poskytovaný spolu se svobodou. Možná pár slovním spojení, které mluví za všechno. Život na svobodě, svobodný život, svobodné rozhodnutí, svobodná vůle, moje svoboda…je nás hodně těch, kteří pamatují totalitní režim a vědí, že tato slova mají velkou váhu a sílu. Pouze laskavý přístup rodiče ve svobodném partnerském soužití s dítětem při vytvoření společných pravidel platící pro všechny povede ke vzájemné úctě a šťastným vztahům v přítomném, ale i v budoucím čase. Touto svojí definicí bych ráda uzavřela teorii a přešla alespoň na chvilku k praxi. Současné 21. století vytváří bohatý materiální základ pro děti. „Století dětství“ jak píše Marie Montessori ve své knize Tajuplné dětství již probíhá. Zřizují se neustále dětské hrací centra, dětské koutky, chodíme s dětmi na dětské představení, jezdíme na letní výlety, zimní lyžování, zahraniční dovolené, děti navštěvují svoje zájmové kroužky. Matky zůstávají na mateřské a jsou státem finančně podporované. Již bydlíme v teplých místnostech. A většina z nás už nemusí řešit holé přežití ze dne na den. Pro většinu dětí i pro ty nejmenší se dá pořídit samostatný pokojíček, dětský nábytek, židličky, stolečky, postýlky, vaničky, talířky, příbory atd. Srovnáním historie docházím k závěru, že v současné době jsou zatím ty nejlepší podmínky pro rodinu a dítě. Když matky můžou v klidu a míru zůstat s dítětem doma, nemusí pracovat a naopak můžou naslouchat děťátku celý den, proč to tedy nedělat správně. Jakýkoliv podnět dítěte, je jeho projevem zájmu o něco a správná matka vycítí a umí naslouchat, ukázat postupně celý svět. Jenom jediného pravidla se musí držet, dát dítěti volnost v pohybu, možnost v činnosti, svobodu v projevu. To vše při vytvoření bezpečí a pravidel. V rodině je pak obzvlášť důležité dát dětem kromě potřebného času a lásky také šanci účastnit se společného soužití. Třeba i při domácích pracích. Je jasné, že „výkony“ dětí nikdy nemohou být tak dokonalé, jako kdybychom je vykonali my a zde se naskýtá otázka, jestli to tak vlastně musí být. Nicméně je to pro děti tak důležité a rodiče se toho tak bojí. Z vlastních zkušeností již vím, že když uklízím a děti přijdou a chtějí to zkusit, tak jim tu možnost ráda dám. Pocit důležitosti, samostatnosti a důvěry, který tímto nabízím svým dětem je pro ně velmi důležitý a pro mne naplňující. Já pak najednou stojím plna štěstí koukám na svoji 6letou holku, která žehlí a baví ji to, připravuje celou snídani, aby nám všem udělala radost, uklízí večer čisté nádobí abych jim mohla přečíst o pohádku víc a můj 4-letý kluk luxuje, protože chce taky pomáhat, jeho dvojče 4-letá holčička prostírá, miluje utírání stolu. A všichni společně vynášejí smetí, zametají schody, čistí si boty, nalévají polévku, vyndávají z myčky, uklízí si oblečení, nakupují do svých košíčků, na chalupě nosí dřevo a přitom ovládají perfektně počítač a všechnu techniku v našem domě. Neberu jim jejich technické století, do kterého se narodily, ale kombinuji to s tím praktickým. A pak mám pocit, že to má všechno smysl a hlavně „ono to funguje“. A to, že mi „tleská i publikum“ i když o to nestojím, to mne vůbec nezajímá, protože to dělám pro svoje děti. Pak Vás už jenom těší, když čtete v odborné literatuře spoustu poznatků, které potvrzují Vaši intuici. Jako např. to, že …dítě je stavitelem člověka a neexistuje nikdo, kdo by nebyl stvořen dítětem, kterým každý z nás jednou byl“. (Montessori, M.: Das kreative Kind – Der absorbierende Geist. Freiburg 1972, s. 13) Závěrem bych jenom chtěla shrnout, že jako matka tří dětí a ředitelka dalších 20 dětí školičky, neustále budu hledat, jak vést děti, abych je ochránila, zároveň abych je neomezovala, abych je dobře vychovala, ale nenutila a abych jim předala, co umím tak, abych je neovlivnila. Je to to nejtěžší, co se ve svém životě pořád učím, ale výsledek mi roste šťastně před očima. Nedopusťme, aby bylo dítě jiné, než je jeho „ poslání.“ A mějme na paměti, že jakákoliv práce s dětmi je a bude velice náročná. Co je ale pozitivní, je to, že v těchto případech jsou zaměstnavatelé právě děti a pracovat je velké štěstí. Až na konci svého života budu moci posoudit, zdali jsem svůj úkol splnila a věřím, že mi v tom pomůže v nemalé míře i pedagogika Marie Montessori. D. H.
Bambinews Nr. 4 • 2007/2008
3
Praktický život - M. Montessori
Udělat si svačinu nám nedělá žádný problém. V naší kuchyňce máme vše potřebné k dispozici.
Úklid zvládáme hravě. Jak nám pak chutná ta naše pomazánka.
.....Mňami! Mňami! Mňam! ..... 4 Bambinews Nr. 4 • 2007/2008
Na naši zahradě je pořád samá zábava
Bambinews Nr. 4 • 2007/2008
5
05. 12.
Mikuláš a čert-íci Od rána jsme všichni velmi netrpěliví. Přijde nebo nepřijde? Kdo? No přece Mikuláš a čert nebo dokonce i anděl! Raději aby nám to lépe uteklo si na něco zahrajeme. Na co? Třeba zrovna na Mikuláše. Zkusíme jakou dá práci zabalit hromadu dárečků- plyšáků do jednoho pytle. Nějak to přece jít musí, když to Mikuláš dokáže každý rok. Jak se baví čerti v pekle? To je lehké- hrají přece čertovské kuželky...
A teď se moci alespoň na chvíli proletět jako anděl. Křídla sice nemáme, ale dokážeme to.
Najednou slyšíme nějaké chřestění, nějaké zvonění... honem do herny!
V herně jsou černé stopy na podlaze a otevřené okno! Ve školce byl čert a dokonce i Mikuláš, na stole máme hromadu proužkovaných ponožek plných dobrot. Nejvíce nám ale dal zabrat úklid. Ty tmavé stopy po čertovi nešly vyčistit. Ještě, že jsme byly posilněny dobrůtkami. Společně jsme to nakonec zvládli. E.Š.
6 Bambinews Nr. 2 květen 2007
Vánoční besídka
18. 12.
Dne 18.12.2007 jsme přípravili v Bambináriu vánoční besídku pro naše maminky a tatínky. První část vystoupení byla na téma: " rok". Postupně jsme našim rodičům zacvičili a zazpívali o všech čtyřech ročních dobách. Druhá polovina byla již zcela vánoční. Hráli jsme představení o narození Ježíška. Vše se dopředu důkladně připravovalo. Měli jsme " opravdovské " kostýmy, kulisy. Naučili jsme se několik krasných koled. Vystoupení se všem líbilo.
...jaro, jaro, jaro už je tu...
...draku, draku vylet výše, ještě výš... ...zlatá brána otevřená, zlatým klíčem podepřená... ...sneží, sněží, mráz kolem běží...
Nakonec jsme se všichni sešli u vánočního stromu, kde Ježíšek schoval pro každého z nás nějaký dárek. J. D.
Bambinews Nr. 2 květen 2007
7
Pečení s Evou
Celý únor byl v Bambináriu ve znamení povolání a řemesel. Povídali jsme co dělá kadeřnice, učitelka, lékař, zahradník, výpravčí, řidič...atd. Vyzkoušeli jsme si "šít šaty" a přišívat knoflík jako švadlena, "opravovat auto" jako automechanik a také... upéct sušenky jako pekař. Teď víme jakou dá práci zamíchat těsto a naskládat na plech spousty sušenek. Jak to krásně v celé školce voní, už abychom mohli ochutnat. Vždyť jsme do těsta dali samé dobré věci: čokoládu a rozinky a semínka a ... Ještě že jsme si předem přečetli pohádku o pejskovi a kočičce "Jak pekli dort", víme co do pečiva patří a co ne.
A už je to upečené. To nám ten dnešní zákusek po obědě opravdu chutnal. E.Š.
8 Bambinews Nr. 2 květen 2007
19. 02.
Karneval
29. 02.
Masopust je tradice znovuobjevená, a tak i u nás v Bambináriu byly únorovým tématem lidové zvyky a obyčeje spojené právě s Masopustem. Vedle vyprávění o časech dávno minulých náš masopustní týden vyvrcholil úterým 29.2.2008, na které jsme připravili karneval. Vlastnoruční výrobě masek předcházelo přemýšlení a občas i dohadování, za které oblíbené zvířátko se přestrojit. Vedle lva, zajíčků a kočiček se nejoblíbenějším stal motýl s pestrobarevnými křídly. Děti byly výrobou masek nadšeny tak, že došlo téměř na sériovou výrobu (jedny křídla do školky, jedny křídla domů ). Krásně vyzdobenou tělocvičnu jsme v karnevalový den proměnili v taneční sál a za rytmu disco hudby se pořádně rozhýbali. Vedle tance a soutěží nechyběla ani přehlídka masek. Po zjištění, že nelze vyhlásit tu nejkrásnější, protože co kus - to originál, jsme se vydali ulicemi Řevnic. Jako správný masopustní průvod jsme ani při procházce své masky neodložili. Důkazem toho jsou fotografie z prostranství před kašnou u řevnického zámečku. Pevně věřím, že pro děti byl náš masopustní karneval stejně pěkným zážitkem jako pro nás učitelky a že na tuto tradici opět za rok navážeme. K.CH.
Bambinews Nr. 4 • 2007/2008
9
Hasiči
21. 03.
21.3. 2008 jsme byli na návštěvě u našich sousedů " pánů hasičů ". Tou dobou jsem si zrovna v Bambináriu povídali na téma " povolání " a také čím bych chtěl být, až budu velký. Hasičský sbor nás mile přivítal. Prošli jsme si garáže, kde jsme zblízka mohli vidět hasičské vozy.
Měli jsme příležitost vyzkoušet si helmu, podívat se do hasičského auta,
zkusili si "jako" hasit se skutečnou hadicí. Na závěr nám pustili i sirénu a věřte...nedalo se to vydržet bez zacpaných uší :-). Bylo to úžasné. J.D.
10 Bambinews Nr. 4 • 2007/2008
Plavecký výcvik v Aquaparku Barandov 3.kolo
29. 04.
Od podzimu loňského roku začaly děti jezdit na lekce plavání do aquaparku Barrandov. Společně se učily, pod vedením trpělivé paní plavčice, překonávat počáteční nejistotu a ostych z vody. Za pomoci nafukovacích kruhů a korkových destiček si za nedlouho troufly do hlubokého plaveckého bazénu, kde lovily rybyčky a odvážně skákaly do vody jako opravdoví závodníci. V malém bazénku se skluzavkou si zařádily a ve výřivce si užily bublinek. Za úspěšné absolovování kurzu si každý odnesl nejen mokré vysvědčení, ale především radost z pohybu, plavecké základy, a někdy i radost z překonání sama sebe. K. CH. Pak je to už pohoda.
Čarodějnice
30. 04.
V dopoledních hodinách 30.dubna vletěla na koštěti do Bambinária čarodějnice. Ale my jsme se jí nebáli, naopak byla s ní velká legrace. Trochu nás povozila na koštěti, zkoušela nabírat na lopatu. V tělocvičně jsme si zahráli několik čarodějných her, na zahrádce zase vyrobili vlastní košťátka .
Než jsme si odpočinuli po obědě čarodějnice zmizela, zbyly nám po ní jen prima zážitky a namaskované tváře. E.Š.
Bambinews Nr. 2 květen 2007
11
Děkujeme našim dětem a učitelkám za krásné nástěnky, plné fantazie a barev.
Editor: Ing. Dagmar Hrabová Vydává jako občasník: EDUCA Dobřichovice, s.r.o. Na Plzeňce 414, 252 31 Všenory
[email protected] tel.: 257 712 787, 775 665 090 DTP a výroba: Grafický atelier H, s.r.o. pouze pro interní potřebu, neprodejné
12 Bambinews Nr. 2 květen 2007
