J O S E F F O R B E LS K› ä PA N Ã L … , ÿ Õ ä E A » E C H Y V 16. A 17. STOL E T Õ
JOSEF FORBE LSKÝ
Španělé, Říše a Čechy v 16. a 17. století
OSUDY GENER¡LA BALTASARA MARRADASE
VYŠEHRAD
Tato kniha vznikla s neziötn˝m p¯ispÏnÌm ¯ady Ëesk˝ch a öpanÏlsk˝ch p¯·tel a zn·m˝ch a rovnÏû s ochotnou pomocÌ dom·cÌch i zahraniËnÌch pracovnÌk˘ knihoven, archiv˘, muzeÌ, chr·m˘ a kl·öter˘. Jim vöem autor vyjad¯uje vdÏËn˝ dÌk.
Na p¯ebalu: Bitva na BÌlÈ ho¯e. Detail n·stÏnnÈ malby Jana Adama Schˆpfa z roku 1728 v kupoli kaple sv. Hil·ria v poutnÌm kostele Panny Marie VÌtÏznÈ na BÌlÈ ho¯e Na vazbÏ: Motivy z Marradasovy pamÏtnÌ medaile (slunce, hora, sluneËnice a protÏû ve tvaru maltÈzskÈho k¯Ìûe) s latinsk˝m heslem Non inferiora sequor (NÌûiny mÏ nel·kajÌ)
Kniha vych·zÌ s finanËnÌm p¯ispÏnÌm Ministerstva kultury »eskÈ republiky a anonymnÌho sponzora.
Copyright © Josef Forbelsk˝, 2006 ISBN 80-7021- 812- 6
OBSAH P¯edmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26. 27. 28.
Vyslanc˘v p¯Ìbuzn˝ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Ide·l Ñuniversitatis christianaeì . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . NovÈ dynastickÈ a aristokratickÈ svazky . . . . . . . . . . . . . . . ÿÌöe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Uhry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rudolf a Maty·ö . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Vyslanec Zuñiga a PasovötÌ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . RamÈe v Praze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . »eskÈ z·leûitosti a öpanÏlsk· St·tnÌ rada . . . . . . . . . . . . . . Maty·öova korunovace a Rudolfova smrt . . . . . . . . . . . . . . V·lka ve Furl·nsku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . MÌrov· jedn·nÌ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Vyslanec hrabÏ de Oñate . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Vzpoura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . VÌdeÚ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . V·lka v »ech·ch . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Lomnice nad LuûnicÌ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Madrid . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Lerm˘v a Uced˘v p·d, Olivares˘v n·stup . . . . . . . . . . . . . PlzeÚ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Strategie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Katolick· liga . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Valtellina a Alsasko . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . ÑLos Bohemiosì . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Ferdinand II. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . VojenskÈ operace na jihu »ech v roce 1619 . . . . . . . . . . . . Zvolen˝ cÌsa¯ a sesazen˝ kr·l . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . V˝mÏna panovnÌka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
13 15 17 21 26 28 35 47 54 60 65 72 83 87 102 112 130 144 148 155 159 163 166 169 174 179 185 192 194
29. 30. 31. 32. 33. 34. 35. 36. 37. 38. 39. 40. 41. 42. 43. 44. 45. 46. 47. 48. 49. 50. 51. 52. 53. 54. 55. 56. 57. 58. 59. 60. 61. 62. 63. 64. 65. 66. 67.
Bethlen G·bor . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Polsko . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Snahy vyslance Khevenh¸llera . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Marradasova mise v Bavorsku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Obnovov·nÌ cÌsa¯skÈ svrchovanosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . Ulmsk· dohoda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . ÑIunctis viribusì . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Falc a Sasko . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Podrobov·nÌ jihoËesk˝ch mÏst . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Praûsk· bitva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . DalöÌ cÌle . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . OrlÌk, T·bor, T¯eboÚ, ZvÌkov . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Bavorsko . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . FalckÈ kurfi¯tstvÌ a äpanÏlsko . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . NovÈ uspo¯·d·nÌ pomÏr˘ v Ëesk˝ch zemÌch . . . . . . . . . . . Congregatio de propaganda fide . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Univerzita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Poko¯it zpupnÈ a öet¯it podrobenÈ . . . . . . . . . . . . . . . . . . Politika VÌdnÏ, Mnichova a Madridu . . . . . . . . . . . . . . . . . ÑDinari, dinari e più dinariì . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . P¯esuny vojsk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Kristi·n IV. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . ävÈdsko . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Mansfeldovo taûenÌ vst¯Ìc Bethlenovi . . . . . . . . . . . . . . . . . Marradas a Valdötejn . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Olivaresovy pl·ny na Baltu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . CÌsa¯ Ferdinand II. v »ech·ch . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Mark˝z de Aytona pÌöe z Prahy do Madridu . . . . . . . . . . . . Mantua a Monferrato . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . ÿezensk˝ mÌr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Valdötejnovo odvol·nÌ a Marradas˘v stÌn . . . . . . . . . . . . . . ävÈdskÈ vojsko na nÏmeckÈ p˘dÏ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Sask˝ vp·d . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Valdötejn˘v n·vrat . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Marradasovo taûenÌ ve Slezsku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . L¸tzen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rozpor Valdötejnov˝ch z·mÏr˘ a öpanÏlskÈ politiky . . . . . . Marradas a Valdötejnova smrt . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . äpanÏlsk· politika bez Valdötejna . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
204 211 213 218 221 231 241 248 252 264 278 282 305 312 326 332 350 358 370 381 392 405 411 413 417 431 438 446 454 465 475 484 491 503 511 519 523 537 555
68. 69. 70. 71. 72. 73. 74. 75.
Praûsk˝ mÌr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Francie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Konec Olivaresovy Èry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Marradasova poslednÌ lÈta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Opera pia . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . P¯ÌbuznÌ a potomci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Marradas v öpanÏlskÈ klasickÈ literatu¯e . . . . . . . . . . . . . . Hlubok· (Frauenberg) ñ Diego Duque de Estrada a Baltasar de Marradas . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76. Epilog . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
615 637
Pozn·mky . . Archivy . . . . Bibliografie . Seznam jmen Seznam mÌst ResumÈ . . . .
641 680 680 687 706 711
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
563 566 570 573 591 598 607
Neboù, p¯iznejme pravdu, voj·k, kter˝ vykon·v· rozkaz velitel˘v, neËinÌ
mÈnÏ neû velitel, kter ˝ rozkaz dal. Chci tÌm ¯Ìci, ûe mniöi ve vöem mÌru a klidu prosÌ nebesa o dobro pozemskÈ, ale my, voj·ci a r yt̯i, ËinÌme skutkem to, oË oni prosÌ, h·jÌce to silou sv˝ch paûÌ a ost¯Ìm meˢ, a to ne pod st¯echou, ale pod öirou oblohou, vystaveni nesnesiteln˝m paprsk˘m sluneËnÌm v lÈtÏ, bodav˝m mraz˘m v zimÏ. Tak jsme sluûebnÌky boûÌmi na zemi a rameny, jimiû doch·zÌ na zemi naplnÏnÌ boûÌ spravedlnost. A ponÏvadû podniky v·leËnÈ a ostatnÌ, jeû se v·lky t˝kajÌ, nemohou b˝t vykon·ny leË v potu, ˙silÌ a n·maze, n·sleduje z toho, ûe ti, kdo v·lku vedou, beze vöÌ pochyby vÌce vytrpÌ neû oni, kdo v tichÈm mÌru a pokoji prosÌ Boha, aby p¯·l slab˝m. Miguel de Cervantes, Don Quijote, 1. Ë·st, k. XIII, s. 65 (p¯eklad V·clava »ernÈho)
P ÿ E D M L U VA Do osudu st¯edoevropsk˝ch, a tedy i Ëesk˝ch zemÌ, zas·hl v minulosti bezpoËet cizinc˘, kte¯Ì sem p¯iöli z r˘zn˝ch kout˘ Evropy. Doch·zelo k tomu zvl·ötÏ tehdy, kdyû kontinent proûÌval p¯evratnÈ epochy. Jednou z osobnostÌ, kter· hnÏtla osudy »ech v dob·ch vyznaËen˝ch pojmem BÌl· hora, byl Baltasar de Marradas y Vique, p˘vodem äpanÏl. Z jedinc˘ svÈ n·rodnosti si ve zdejöÌm prost¯edÌ poËÌnal radik·lnÏ. Pokud byl pozdÏji vzpomÌn·n Ëesk˝mi historiky, a zvl·ötÏ tÏmi, kte¯Ì probouzeli ËeskÈ n·rodnÌ vÏdomÌ, vyno¯oval se z dÏjin jako bytost zahalen· stÌnem sv˝ch Ëin˘. A zast¯en· vÏhlasem v˝znamnÏjöÌch protagonist˘ doby: Valdötejnem, Buquoyem, Spinolou, Tillym. P¯esto existuje dostatek d˘vod˘ vyvÈst tohoto voj·ka na svÏtlo souËasnosti. Ne proto, ûe jeho prvo¯ad˝m vrstevnÌk˘m bylo vÏnov·no jiû p¯Ìliö pozornosti, ale p¯edevöÌm proto, ûe prost¯ednictvÌm tohoto äpanÏla m˘ûeme zamϯit pozornost na nÏkdejöÌ vazby existujÌcÌ mezi st¯edoevropsk˝m a pyrenejsk˝m svÏtem. Na sp¯ÌznÏnÈ vztahy existujÌcÌ mezi Svatou ¯ÌöÌ ¯Ìmskou, kter· se projevovala hlavnÏ v rozsahu evropskÈho kontinentu, a mezi öpanÏlskou monarchiÌ, kter· mÏla jiû glob·lnÌ r·z: zahrnovala drûavy v Africe, Americe a Asii. Bylo moûnÈ nahlÈdnout do tohoto svÏta a tÈto doby ¯adou knih Ëesk˝ch historik˘, nap¯Ìklad Chudobov˝m dÌlem äpanÏlÈ na BÌlÈ ho¯e.1 Replikou na Chudobovu knihu jsou pozdÏjöÌ pr·ce PoliöenskÈho2 a jeho ökoly. K bÏlohorskÈ tematice a k ˙dobÌ t¯icetiletÈ v·lky se v ËeskÈm prost¯edÌ vracejÌ dalöÌ odbornÈ publikace. D˘vod, proË k nim p¯ipojujeme nov˝ titul, nenÌ p˘vodnÏ historiografick˝, n˝brû liter·rnÏhistorick˝. Baltasar Marradas, jehoû p˘sobenÌ slouûÌ v knize za orientaËnÌ stopu, nenÌ totiû pouze figurou komentovanou st¯edoevropsk˝m dÏjepisectvÌm, ale z˘stal zvÏËnÏn˝ v öpanÏlskÈ klasickÈ literatu¯e, v dÌlech ZlatÈho vÏku. UveÔme dva p¯Ìklady. V autobiografickÈm rom·nu éivot a skutky Estebanilla Gonz·leze3 dobrodruûn˝ hrdina p¯ijÌûdÌ v roli Piccolominiho kur˝ra do Prahy a zavÌt· do
13
P ÿ E D M L U VA
Marradasova pal·ce. Mnohem oböÌrnÏji je Marradasova osoba zpodobnÏna v dalöÌ v˝znamnÈ autobiografii z doby t¯icetiletÈ v·lky, v Z·piscÌch o vlastnÌm rozËarov·nÌ od Diega Duque de Estrady4. TakÈ tohoto muûe p¯ivedla vojensk· ctiû·dost do r˘zn˝ch Ë·stÌ Evropy, vËetnÏ »ech, kde mu byl ochr·ncem Baltasar Marradas. Na jeho panstvÌ Hlubok· (Frauenberg) se ˙dajnÏ v roce 1630 zrodila VI. aû XIV. Ë·st Z·pisk˘. Benedetto Croce uËinil pokus urËit pomÏr pravdy a fantazie v EstradovÏ autobiografii, a to p¯edevöÌm v tÈ Ë·sti, kter· se vztahuje k It·lii.5 Pokud jde o dalöÌ oblasti, v nichû se Duque de Estrada pohyboval, pokusil se o ËasovÈ a mÌstnÌ identifikace vydavatel Z·pisk˘ Henry Ettinghausen. Vzhledem k tÏsnÈmu sepÏtÌ dÌla s Ëesk˝m prost¯edÌm se vöak zrodila pot¯eba, zpoË·tku pouze Ëten·¯sk· a liter·rnÌ, up¯esnit ˙daje poukazujÌcÌ k Ëesk˝m zemÌm. P¯i tÈto snaze, zacÌlenÈ prvotnÏ k liter·rnÌmu textu, se zaËaly nalÈhavÏ objevovat obrysy konkrÈtnÌch historick˝ch postav, p¯edevöÌm voj·k˘ a diplomat˘, kte¯Ì v 16. a 17. stoletÌ byli p¯Ìtomni na p˘dÏ ËeskÈho kr·lovstvÌ a tÌm Ëi onÌm zp˘sobem se podÌleli na st¯edoevropsk˝ch a v öiröÌm smyslu ¯Ìösk˝ch a evropsk˝ch dÏjin·ch. Nezbylo neû pokusit se co nejö̯eji otev¯Ìt samo historickÈ jeviötÏ 16. a 17. stoletÌ a sledovat na nÏm probÌhajÌcÌ mocensk· a velmocensk· dÏjstvÌ.
14
P ÿ E D M L U VA
40) O R L Õ K , T ¡ B O R , T ÿ E B O “ , Z V Õ K O V Dne 9. listopadu roku 1620 vyslovil öpanÏlsk˝ vyslanec Oñate v dopise Buquoyovi, odeslanÈm z VÌdnÏ, uspokojenÌ nad adres·tov˝mi ˙spÏchy, jichû bylo dosaûeno u RakovnÌka, SlanÈho a u Prahy, a doporuËil mu, aby pokraËoval v jedn·nÌ s bavorsk˝m vÈvodou Maxmili·nem ohlednÏ PlznÏ (aby byla pevnost koneËnÏ p¯ed·na Mansfeldem) a ohlednÏ oblÈh·nÌ T·bora a T¯ebonÏ.446 T·bor spolu se ZvÌkovem a OrlÌkem z˘st·valy v drûenÌ Fridrichov˝ch pos·dek a jejich podrobenÌ si vyû·dalo d˘kladnÏjöÌ ˙silÌ. Naproti tomu SobÏslav447 dala najevo, ûe bez odporu opÏt p¯ijme za svou vrchnost cÌsa¯e, a tak se Marradas dne 18. listopadu 1620 objevil se sv˝mi voj·ky p¯ed mÏstskou branou a po hodinÏ Ëek·nÌ byl vpuötÏn. Zdrûel se vöak pouze t¯i hodiny a t·hl d·le do BechynÏ. N·sledujÌcÌho dne se vr·til a nechal obyvatele SobÏslavi odp¯Ìs·hnout vÏrnost cÌsa¯i a projevit ochotu plnit to, Ñco by bylo ke cti a chv·le boûÌì. Jinak se zachoval T·bor, kam byl ze SobÏslavi vysl·n posel s v˝zvou, aby se tamnÌ pos·dka podvolila: T·borötÌ m·lem posla vyhodili z okna. ObdobnÏ jako SobÏslavötÌ se rozhodli postupovat i p¯edstavitelÈ Jind¯ichova Hradce. Vypravili za Marradasem svÈ dva sousedy, NikodÈma Straku a Tobi·öe Klementa, s nabÌdkou na smÌr.448 Dne 22. listopadu 1620 jiû st·l Marradas na jind¯ichohradeckÈm p¯edmÏstÌ. MÏöùanÈ byli p¯ipraveni poddat se, avöak s vojenskou pos·dkou, kterou tvo¯ily dvÏ setniny pod velenÌm Christiana H¸bnera, bylo nutnÈ vÈst dalöÌ jedn·nÌ. Teprve potom, co jÌ byl vyrovn·n dluûn˝ ûold, vzdala se a i s velitelem p¯eöla do cÌsa¯sk˝ch sluûeb.449 T¯eboÚ, leûÌcÌ mezi Jind¯ichov˝m Hradcem a »esk˝mi BudÏjovicemi a souËasnÏ na v˝znamnÈ cestÏ z jiûnÌch »ech do Rakouska, byla jeötÏ v z·vÏru roku 1621 povzbuzov·na kr·lem Fridrichem, uniknuvöÌm po bÏlohorskÈ bitvÏ do Vratislavi, aby z˘stala vÏrn· dosavadnÌ vrchnosti, jÌû byl dvornÌ soudce a Fridrich˘v r·dce Petr ze ävamberka, a aby plnila kr·lovskou v˘li. T¯eboÚötÌ mÏli podporovat Johna Setona z Carchunothu, velitele pos·dky, kterou tvo¯ila velitelova anglick· setnina, d·le setnina Dunbarova a ävendova a rovnÏû praporec zemskÈ hotovosti ze sl·nskÈho kraje. Fridrich˘v list povzbuzoval t¯eboÚskÈ obyvatele poukazem na moûnou Ñpomoc kr·le uherskÈho i jin˝ch potent·t˘v, p¯·tel a p¯Ìbuzn˝ch naöichì.450
282
40) O R L Õ K , T¡ B O R , T ÿ E B O “ , Z V Õ K O V
283
40) O R L Õ K , T¡ B O R , T ÿ E B O “ , Z V Õ K O V
Vzhledem k tomu, ûe T¯eboÚ se nepoddala a ûe Marradas nemÏl soust¯edÏno dostatek vojska, aby na mÏsto za˙toËil, pouûil taktiku oslabujÌcÌho sev¯enÌ. Dne 10. ledna 1621 sdÏloval dopisem Buquoyovi, ûe v souladu s jeho pokynem poslal sice co nejvÌce sv˝ch lidÌ na Moravu (k obsazov·nÌ tamnÌch mÏst), nicmÈnÏ ûe p¯edevËÌrem v noci p¯epadl T¯eboÚ, sp·lil tam ml˝n a vÏû, v nÌû bylo uskladnÏno hodnÏ obilÌ, a pobil str·û, kter· ji h·jila. P¯i v˝padu byl usmrcen bratr podplukovnÌka Setona, z Marradasova oddÌlu padli t¯i lidÈ a nÏkolik jich bylo zranÏno. Marradas prohlaöoval, ûe T¯eboÚ ÑsvÌr·, jak jen to jdeì, a ûe Ëas je k tomu p¯Ìhodn˝.451 Dopis byl odesl·n ze SobÏslavi. Pisatel byl na cestÏ do PÌsku, kam m̯il na nalÈh·nÌ Huerty, kter˝ se s nÌm chtÏl osobnÏ setkat a podat mu zpr·vu o z·leûitostech t˝kajÌcÌch se PlznÏ a Mansfelda; Huerta rovnÏû û·dal po Marradasovi voj·ky pro pos·dky obsazen˝ch mÌst, ponÏvadû nÏco pÏöÌch i jezdectva poslal ke ZvÌkovu a k OrlÌku. Co se t˝Ëe T¯ebonÏ, jejÌ velitel Seton po svÈm p¯Ìchodu do mÏsta zavedl vojensk˝ po¯·dek a peËlivou str·ûnÌ sluûbu. Jenomûe n·roky voj·k˘ v˘Ëi vyËerpanÈmu obyvatelstvu se zvyöovaly a vyvrcholily v roce 1621 o nedÏli po svatÈ DorotÏ. Tehdy byl ze strany vojensk˝ch v˘dc˘ p¯edloûen purkmistrovi a radnÌm ostr˝ poûadavek, aby do jeden a p˘l hodiny sehnali Ëty¯i tisÌce zlat˝ch, jinak ûoldnȯötÌ obr·nci mÏsto vydrancujÌ a podp·lÌ.452 Ale ani v cÌsa¯skÈm t·bo¯e se vÏci nevyvÌjely tak, jak by si p¯·li jejich osnovatelÈ. A to se t˝kalo nejen oblÈh·nÌ T¯ebonÏ, ale i podmaÚov·nÌ dalöÌch st¯edisek odporu. ÑZ·leûitosti kolem PlznÏ se nevy¯izujÌ tak rychle a d˘kladnÏ, jak zjiöùuji z dopis˘, kterÈ mi zaslala Vaöe Excelence a v nichû byla povaûov·na za vy¯Ìzenou z·leûitost s T·borem,ì psal dne 24. ˙nora svÈmu veliteli Baltasar Marradas, jenû se vr·til z B¯eznice (u BechynÏ) do BudÏjovic, aby si lÈËil starou r·nu, kter· se mu otev¯ela. SouËasnÏ mu sdÏloval, ûe Huertovi (kter˝ byl Ëinn˝ na PlzeÚsku) posÌl· nÏjakÈ voj·ky, protoûe bavorötÌ voj·ci pr˝ Ñtoho moc nenadÏlajÌì. Od Huerty mÏl rovnÏû zpr·vu, ûe Mansfeld se zmocnil Kladrub a ûe asi napadne St¯Ìbro (Misa), a ûe ÑbavorskÈ vojsko se neh˝beì.453 Brzy na to, 5. ˙nora 1621, odeslal Marradas tÈmuû adres·tu kopii listu, v nÏmû poû·dal Tillyho, aby mu p˘jËil nÏjakÈ voj·ky, Ñaby mohl skoncovat s T¯ebonÌì.454 Dne 21. ˙nora ohl·sil Marradas Buquoyovi, ûe se objevili Bavo¯i, lÈpe ¯eËeno jejich plukovnÌk Mortana (Mortaigne), jehoû Marradas na z·kladÏ svolenÌ danÈho Tillym poû·dal, aby spoleËnÏ podnikli akci proti T¯eboni.
284
40) O R L Õ K , T¡ B O R , T ÿ E B O “ , Z V Õ K O V
Byl vöak odmÌtnut s tÌm, ûe plukovnÌk nem· svolenÌ od vÈvody (Maxmili·na) a s dalöÌmi d˘vody, jeû Ñbyly chladnÈ jako to poËasÌ, kterÈ je bez p¯eh·nÏnÌ velice drsnÈì. Marradas tedy z˘stal s·m se svou snahou a s p¯Ìpravami Ñna tenhle sv·tek, kter˝ se bude snaûit oslavit, jak nejlÈpe to p˘jde, neboù s m·lem provede to, co se mÏlo vykonat s mnoh˝mì.455 Korespondence z tÏchto dn˘ dokl·d·, ûe Marradas se dostal do jistÈho napÏtÌ s ligistick˝mi oddÌly, o nichû se vyjad¯oval znaËnÏ kriticky. Zdrojem tu byly kompetenËnÌ spory danÈ tÌm, ûe Marradas zajiöùoval vojenskou spr·vu kraj˘, kterÈ sousedily s Bavorskem. älo p¯edevöÌm o Klatovsko a Tachovsko. VÌce svÏtla do z·leûitosti vn·öejÌ p¯Ìkazy, kterÈ Tilly tehdy dostal od Maxmili·na. Dne 2. ledna 1621 na¯izoval vÈvoda z Mnichova Tillymu, aby umÌstil svÈ oddÌly nach·zejÌcÌ se v »ech·ch na bavorskou hranici. Pokud by k tomu nebyl dostatek lidÌ, mÏl st·hnout pos·dky z Hradce Kr·lovÈ, Pardubic a dalöÌch odlehl˝ch mÌst. Jestliûe jsou Tillym podnik·ny nÏjakÈ operace proti Mansfeldovi, majÌ smϯovat k tomu, aby se mu od¯Ìzl p¯Ìstup do HornÌ Falce (majÌ se mu odejmout nap¯Ìklad mÏsta Tachov a Bor). Z p¯edchozÌho je patrnÈ, ûe Maxmili·n povaûoval taûenÌ do »ech za vy¯Ìzenou z·leûitost a jeho pozornost se nynÌ upÌrala k Falci, v˘Ëi nÌû p¯ipadala v ˙vahu exekuce, kterou mÏl za ˙kol. V tÈmû dopise Maxmili·n pok·ral Tillyho, ûe jeho pod¯Ìzen˝ velitel Lindlo (Thiman z Lindeloh) bere ve vojensk˝ch z·leûitostech p¯Ìliö ohled na Martina Huertu, aËkoli s Lichtenötejnem a Buquoyem bylo v Praze dojedn·no, ûe cÌsa¯ötÌ velitelÈ se nebudou vmÏöovat do z·leûitostÌ ligistickÈho vojska (nap¯Ìklad p¯i obsazov·nÌ kvart˝r˘ a pos·dek).456 Dne 8. b¯ezna 1621 poslal Marradas Buquoyovi kopii Tillyho dopisu, jÌmû ligistick˝ velitel povoloval adres·tovi, aby v p¯ÌpadÏ nutnosti pouûil t¯i jezdeckÈ kompanie, kterÈ z˘staly v HornÌch RakousÌch, ale z·roveÚ û·dal, aby mu bylo umoûnÏno umÌstit pos·dku do jednoho nevalnÈho z·mku, kter˝ mÏl obsazen˝ don MartÌn (Huerta), a sice se z·mÏrem, aby mohl d˘kladnÏji dotÌrat na PlzeÚskÈ. Marradas vöak v dopise Buquoyovi prohlaöuje, ûe o ony kompanie nem· z·jem a nepouûije jich, protoûe jde o Ñvelice neteËnÈ voj·ky, majÌcÌ mnoho poûadavk˘ì. ZmÌnÏn˝ kvart˝r bude vyklizen, sotvaûe se obstar· jin˝, a v tomto smyslu Marradas informoval Tillyho a najisto poËÌt· s tÌm, ûe Buquoy to schv·lÌ, neboù je z·jem uspokojit bavorskÈho vÈvodu. Marradas vöak nem· v ˙myslu navracet tam vÏci, kterÈ na z·kladÏ cÌsa¯ova v˝slovnÈho rozkazu pro cÌsa¯e zabavil.
285
40) O R L Õ K , T¡ B O R , T ÿ E B O “ , Z V Õ K O V
V tomto ohledu informoval spr·vce »ech knÌûete Lichtenötejna, ûe bude respektovat pouze p¯Ìkazy danÈ Buquoyem, ale ne p¯Ìkazy Lichtenötejnovy. Toto rozhodnutÌ bylo Marradasovi potvrzeno cÌsa¯em, a jak douf·, bude potvrzeno i Buquoyem. A jestliûe tyto jeho Ëiny se zdajÌ b˝t dÌlem smrtelnÈho h¯Ìchu, nechù je to povaûov·no za Marradasovo neötÏstÌ a nechù to napravÌ, je-li to moûnÈ, dobr˝ ˙mysl a dobr· v˘le, s nimiû on, Marradas, se snaûÌ postupovat ve sluûbÏ jeho VeliËenstva (cÌsa¯e) a Jeho Excelence (Buquoye).457 V tÈûe dobÏ, kdy Baltasar Marradas mÏl dosud na starosti z·vÏreËnÈ operace p¯i likvidaci ËeskÈho povst·nÌ a Fridrichovy vl·dy, zaËÌnaly se nastolovat, jak je patrnÈ z dobov˝ch dokument˘, takÈ ot·zky spr·vy obsazenÈho ˙zemÌ. P¯itom jeho oddÌly musely plnit i jinÈ ˙koly. Koncem ˙nora roku 1621 jej Buquoy poû·dal, aby zajistil konvoj, kter˝ mÏl dopravit urËitou sumu penÏz z KutnÈ Hory do Jihlavy. älo o penÌze, kter˝mi cÌsa¯ vypl·cel polskÈ vojsko. Marradas tehdy pob˝val v Lomnici, coû bylo jedno z mÌst, z nÏhoû vykon·val tlak na odbojnou T¯eboÚ. Zde dopisem z 12. b¯ezna 1621 p¯islÌbil vyËlenit k poûadovanÈ sluûbÏ sto Ëty¯icet jezdc˘ a stovku muöket˝r˘, i kdyû podotkl, ûe jeho kavalerie vÏru nezah·lÌ. Za mÌsto soust¯edÏnÌ pl·novanÈho konvoje navrhl Pelh¯imov.458 Dopravovan· Ë·stka p¯edstavovala 170 tisÌc florin˘. PoË·tkem dubna roku 1621 se vöak Marradas navr·til k sv˝m hlavnÌm cÌl˘m, jimiû bylo dob˝v·nÌ dosud vzdorujÌcÌch mÌst. Buquoyovi o tom napsal: ÑS co nejvÏtöÌm poËtem lidÌ, jak˝ jsem mohl soust¯edit, aniû bych je vzal z tÏch, co svÌrajÌ T¯eboÚ, to znamen· s 200 jezdci a 900 pÏöÌmi, vËetnÏ 3 kompaniÌ od Fuchse, kterÈ byly ve St¯Ìb¯e (Missa), jsem napadl, jak jsem jiû dal VaöÌ Excelenci vÏdÏt, VorlÌk, d˘kladnÏ pevn˝ hrad. Naöel jsem tam 80 holandsk˝ch muöket˝r˘ a nÏjakou jÌzdu a ti se zaËali velice dob¯e h·jit. Ale protoûe ˙toËeno na nÏ nebylo öpatnÏ, a byù k mÈ prvnÌ v˝zvÏ byli velice odmÌtavÌ, kdyû vidÏli, ûe jsem postavil dva kusy z tÏch, kterÈ jsem p¯iv·ûel, a ûe na jednÈ i druhÈ stranÏ uû bylo nÏkolik mrtv˝ch a ranÏn˝ch, a p¯edevöÌm s·m velitel HolanÔan˘, p¯i poslednÌm vyjedn·v·nÌ se vzdali. Prok·zal jsem jim vojenskou zdvo¯ilost a poskytl jim doprovod aû do PlznÏ, kde se setkajÌ se sv˝m plukovnÌkem Frankinem (Fr‰nckem), nÏkte¯Ì vöak z˘stanou ve sluûb·ch Jeho VeliËenstva (cÌsa¯e).ì Zde pisatel vloûil jednu vÏtu o HuertovÏ lehkÈm zranÏnÌ do nosu v˝st¯elem z muökety a pokraËoval: Ñ J· odtud odt·hnu dnes veËer a za svÌt·nÌ napadnu ZvÌkov, o nÏmû mi tvrdÌ, ûe rovnÏû
286
40) O R L Õ K , T¡ B O R , T ÿ E B O “ , Z V Õ K O V
nenÌ öpatnÏ osazen˝. Odtamtud se p˘jdu ut·bo¯it v obcÌch u T·bora, dokud nevstoupÌm do mÏsta, o coû budu usilovat, jak jen to bude moûnÈ. Toto vöe jsem povaûoval za vhodnÈ sdÏlit VaöÌ Excelenci, abych splnil svou povinnost, ale tÈû abyste na z·kladÏ tÏchto vÏdomostÌ mi mohl lÈpe na¯Ìdit a rozk·zat, co by v·m vyhovovalo, neboù j· budu nad·le sluûebnÌkem VaöÌ Excelence, kterou nechù velice chr·nÌ P·n. Z VorlÌka 6. dubna 1621.ì459 ObsazenÌ ZvÌkova a T·bora vöak neprobÏhlo tak rychle, jak se Marradas po zdol·nÌ OrlÌka domnÌval. A sice proto, ûe osud zmÌnÏn˝ch pevnostÌ byl ovlivnÏn jedn·nÌm o vyd·nÌ PlznÏ, kterÈ vy˙stilo do smlouvy, jiû dne 23. b¯ezna 1621 uzav¯eli ve St¯Ìb¯e s cÌsa¯skou stranou ñ za Mansfeldovy nep¯Ìtomnosti ñ jeho d˘stojnÌci. Z tohoto d˘vodu musel Marradas dne 8. dubna 1621 ozn·mit Buquoyovi: ÑExcelence, nÏkolik hodin potom, co jsem napsal VaöÌ Excelenci a podal zpr·vu o ˙spÏchu na VorlÌku a ûe t·hnu na ZvÌkov, dorazil ke mnÏ kur˝r od pana Tillyho s ozn·menÌm, ûe z·leûitosti stran PlznÏ, T·bora a tÏchto pos·dek, a bude-li chtÌt i T¯ebonÏ, jsou jiû dohodnuty a uzav¯eny a z·roveÚ mÏ û·dal, abych net·hl na T·bor. Vzhledem k tomu jsem se hned vr·til sem na VorlÌk, abych tu oËek·val plukovnÌka Lintelo (Linteloha), kter˝ smϯuje k T·boru a ¯ekne mi, jak se vÏci majÌ. Pouhou hodinu po tomto kur˝rovi dorazil dalöÌ od knÌûete Lichtenötejna s toutÈû zpr·vou a oba mi p¯inesli opis dohod a dopis knÌûete Lichtenötejna mÏ vyz˝val, ûe je t¯eba poslat 3 Fuchsovy kompanie do PlznÏ a voj·ky podle vlastnÌho posouzenÌ a dalöÌch okolnostÌ do T·bora.ì460 V tÈmû dopise Marradas sdÏlil Buquoyovi, ûe pokud od nÏho nedostane jin˝ rozkaz, bude nad·le dÏlat to, co bude povaûovat za vhodnÈ pro sluûbu Jeho VeliËenstvu (cÌsa¯i), byù po pravdÏ ¯eËeno by v z·jmu lepöÌho postupu r·d Buquoyovy rozkazy mÏl. A vysvÏtluje, ûe d˘vodem, proË se p˘vodnÏ vydal k zmÌnÏn˝m pos·dk·m (na OrlÌku a ZvÌkovÏ) a k T·boru, bylo p¯edchozÌ avÌzo od knÌûete Lichtenötejna, ûe dohoda se t˝k· pouze PlznÏ a ne Ñtoho zdeì. Kdyby vöak bylo po jeho, navrhl by, aby pro snazöÌ vy¯ÌzenÌ plzeÚskÈ z·leûitosti byly ÑzdejöÌ vÏciì (ZvÌkov, T·bor) zatÌm ponech·ny stranou (mimo jedn·nÌ o p¯ed·nÌ proti finanËnÌ sumÏ), protoûe tak jako tak padnou, a nemusely by se vyd·vat penÌze (v p¯ÌpadÏ T·bora, ZvÌkova a T¯ebonÏ se hovo¯ilo o Ë·stce 50 tisÌc zlat˝ch); konec konc˘ soudÌ, ûe veökerÈ to dohadov·nÌ bude mÌt konec, protoûe i T¯eboÚ je na tom tak, ûe p¯ijme smÌr.461
287
40) O R L Õ K , T¡ B O R , T ÿ E B O “ , Z V Õ K O V
Dne 9. dubna 1621 jiû plukovnÌk Linteloh dorazil na OrlÌk a informoval Marradase o svÈm dalöÌm posl·nÌ a z·roveÚ referoval o dohod·ch uzav¯en˝ch ohlednÏ PlznÏ. Marradas mu poskytl doprovod, trubaËe a dopisy pro t·borskou pos·dku, konkrÈtnÏ pro velitele mÏsta kapit·na Romaneska, Fr‰nckova z·stupce, a takÈ pasporty pro T¯eboÚ, pokud by jich bylo zapot¯ebÌ. Linteloh Marradasovi slÌbil, ûe mu pod· zpr·vu o tom, jak po¯ÌdÌ v T·bo¯e, a potom odjel z OrlÌku. Tyto ˙daje obsahovala prvnÌ Ë·st dopisu odeslanÈho Marradasem z OrlÌku Buquoyovi dne 10. dubna 1621. Jeho druh· Ë·st zaËÌnala ujiöùov·nÌm o pisatelovÏ ochotÏ p¯ispÏt k plnÏnÌ zmÌnÏn˝ch dohod a Ñpod¯Ìdit se vöemu, co konajÌ a rozhodujÌ ti, kte¯Ì toho vÏdÌ vÌce neû j·ì. O tom vöak, ûe rozhodnutÌ vyööÌch instancÌ nep¯ijÌmal Marradas bez vnit¯nÌ v˝hrady, svÏdËÌ dalöÌ ¯·dky: ÑNicmÈnÏ se velice podivuji a jsem na pochyb·ch, ûe T¯eboÚ, pevnost, kterou m·m sev¯enou a kter· jak se ¯Ìk· m· na kah·nku (laborando in extremis), dost·v· tytÈû nabÌdky a jsou s nÌ uzavÌr·ny tytÈû dohody jako s PlznÌ a s T·borem, k nimû by se mohlo takÈ ledaco ¯Ìci. Ale nakonec to schvaluji a je dobrÈ, aby se uzav¯ela dohoda o vöem, co bude povaûov·no za vhodnÈ pro sluûbu Jeho VeliËenstvuÖì462 TÈhoû dne obtÏûoval Marradas Buquoye dalöÌm dopisem, byù pouze jeden·cti¯·dkov˝m. Obsahoval sdÏlenÌ, ûe Lichtenötejn ho obeslal a ûe s nÌm chce mluvit. On vöak kaûd˝m okamûikem oËek·val rozhodnutÌ stran T·bora a z tohoto d˘vodu se omluvil. MÌsto sebe vyslal Huertu. V osobnÌm dopise vöak Lichtenötejnovi sdÏlil, ûe je velice smutn˝, vidÌ-li pr˘tahy, k jak˝m doölo z nedbalosti, d·-li se to tak ¯Ìci, a on ztr·cÌ Ëas uprost¯ed hor, kde nenÌ vÌno, ale bÌdnÈ pivo, nicmÈnÏ vöechno je moûnÈ vzÌt z tÈ lepöÌ str·nky, jen kdyû to prospÏje sluûbÏ Jeho VeliËenstvu. A Marradas ujiöùuje, ûe s·m se vynasnaûÌ, aby se Ñty pevnosti ocitly v naöÌ moci a »echy byly oËiötÏny a my bez starostÌì.463 Byù byl Marradas p¯ipraven vykon·vat peËlivÏ a ochotnÏ rozkazy, kterÈ vypl˝valy z dohody o Plzni, mÏl silnÈ pochybnosti, zda jejÌ obsah bude platn˝ rovnÏû v p¯ÌpadÏ T·bora. Jeho p¯edtucha se naplnila, kdyû Linteloh dorazil k cÌli. Romanesko odmÌtal vydat T·bor na z·kladÏ ˙mluv o Plzni a tvrdil, ûe k vyd·nÌ nem· v˝slovn˝ rozkaz svÈho nad¯ÌzenÈho Fr‰ncka. Jeho postup Marradas povaûoval za n·leûit˝ a vyslovil Buquoyovi podivenÌ a lÌtost nad tÌm, ûe se takov˝m jedn·nÌm ztr·cÌ Ëas. Byl pro pouûitÌ Ñmedios principalesì, z·sadnÌch prost¯edk˘, z¯ejmÏ vojenskÈho tlaku. Minul pouh˝ den od vyslove-
288
40) O R L Õ K , T¡ B O R , T ÿ E B O “ , Z V Õ K O V
n˝ch pochybnostÌ a Marradas jiû mohl Buquoyovi ozn·mit, ûe se stalo, co p¯edvÌdal, totiû ûe v T·bo¯e se bez Fr‰nckova dopisu nebo rozkazu nic nepo¯ÌdÌ. Z obleûenÈho mÏsta vyslali dva z·stupce, jednoho voj·ka a jednoho mÏöùana, aby jednali s monsieurem Tillym. Z·stupce voj·k˘ chce zÌskat rozkaz od Fr‰ncka, z·stupce mÏsta chce zjistit moûnost dohody. Pokud k nÌ dojde, bude to mÌt ˙Ëinek i na T¯eboÚ, kam T·borötÌ vyslali posly vybavenÈ Marradasov˝mi pasporty. Dosud se jim vöak nedostalo odpovÏdi, byù Marradas vzk·zal, ûe ji vyûaduje hned a kategoricky. ZatÌm co Linteloh se tedy odebral se zmÌnÏn˝mi p¯edstaviteli T·bora za Tillym, Marradas tvrdÌ, ûe z˘st·v· na OrlÌku ÑznaËnÏ neËinn˝ì. NicmÈnÏ do T¯ebonÏ poslal rozkaz, Ñaby tam vÌce tiskli, coû nem˘ûe ökoditì. Pokud jde o Lintelohovo posl·nÌ, nevÌ, s ËÌm p¯ijde, protoûe s·m do tohoto jedn·nÌ v˘bec nezasahuje. T¯i Fuchsovy kompanie dosud z˘st·vajÌ na OrlÌku, a pokud dostane Marradas od Buquoye pokyn, mohou vyrazit smÏrem na KolÌn, jak bylo p˘vodnÏ urËeno.464 O den pozdÏji, 14. dubna 1621, potvrzoval Marradas z OrlÌku Buquoyovi p¯Ìjem jeho listu. Povaûoval za ÑnekoneËnou laskavostì, ûe si velitel na Marradase vzpomnÏl, byù se toho u nÏho ÑdÏje tak m·lo, ba skoro nicì. Pouze mohl hl·sit, ûe do Jihlavy bezpeËnÏ dorazilo sto dvacet dva tisÌce florin˘, jejichû transport Marradasovy jednotky zajiöùovaly. A nejen to. Marradas informuje takÈ o t¯eboÚskÈ knihovnÏ, kterou naöel v Langesteinu (Landötejnu?). P¯edal ji jezuit˘m v Jind¯ichovÏ Hradci s podmÌnkou, ûe tam bude pouze uskladnÏna, aniû na ni majÌ n·rok. Marradas ji povaûuje za cÌsa¯˘v majetek, a aby si Jeho VeliËenstvo mohlo uËinit p¯edstavu o jejÌm mnoûstvÌ a hodnotÏ, zaöle jejÌ katalog. Jeûto nechce b˝t Buquoyem povaûov·n za ÑöpatnÈho studiosaì, sdÏluje mu, ûe si vymÌnil moûnost vybrat si z tÈ knihovny nÏkolik kousk˘, nepochybnÏ tÏch nejhoröÌch, a nebude mezi nimi chybÏt ÑpÌcaroì, kter˝ tam takÈ je. Zde se nad Marradasovou pozn·mkou vtÌr· ot·zka, zda ölo o proslaven˝ pikaresknÌ rom·n Lazarillo z Tormesu, od roku 1554 ˙spÏönÏ putujÌcÌ svÏtem, nebo o Guzm·na de Alfarache od Mateo Alem·na, jehoû prvnÌ dÌl vyöel v roce 1599 a druh˝ v roce 1604, nebo o Quevedovo dÌlo La vida de BuscÛn (éivot roöù·ka), poprvÈ zve¯ejnÏnÈ v roce 1604, nemluvÏ o jin˝ch projevech tÈhoû û·nru. Jak Lazarillo z Tormesu, tak Alem·n˘v rom·n, tak Queved˘v BuscÛn doputovaly i do »ech, nap¯Ìklad do lobkovickÈ knihovny v Roudnici nad Labem. V p¯ÌpadÏ Lazarilla ölo o antverpskÈ vyd·nÌ z roku
289
40) O R L Õ K , T¡ B O R , T ÿ E B O “ , Z V Õ K O V
1595, v p¯ÌpadÏ Guzm·na de Alfarache jsou ve zmÌnÏnÈ knihovnÏ registrov·ny dva exempl·¯e prvnÌ Ë·sti (Brusel 1600; Brusel 1604) a jeden exempl·¯ Ë·sti druhÈ (Lisabon 1605).465 Jako by byl Marradas inspirov·n jadrnostÌ pikaresknÌ tvorby, zaËal sv˘j dalöÌ dopis odeslan˝ z OrlÌku Buquoyovi dne 16. dubna öpanÏlsk˝m p¯ÌslovÌm: ÑAl liberal nunca falta que gastar ni alcanzado con que cansarì, ötÏdr˝ m· vûdycky co utr·cet a dluûn˝ ËÌm unavovat. MÏla to b˝t omluva za to, ûe pisatel zahrnoval adres·ta tak Ëastou korespondencÌ. Onoho öestn·ctÈho dubna vöak Marradas dostal zr·na dopisy od Tillyho a odesÌlal je d·le Buquoyovi, Ñaby vidÏl, co se dÏjeì. DalöÌ dopis p¯iöel od Linteloha, kter˝ totoûnou korespondenci, jakou Tilly zaslal Marradasovi, vzal s sebou do T·bora. Marradas rovnÏû psal, ûe p¯ed t¯emi dny mu sdÏlil knÌûe Lichtenötejn, ûe Tillymu poslal 30 tisÌc florin˘ Ñna tu Fr‰nckovu z·leûitostì, to znamen· jako sumu, za kterou by mÏl p¯Ìjemce p¯edat T·bor. Marradas sliboval, ûe o vöem, co by se sbÏhlo, bude Buquoye informovat, a prosil jej, aby o tÏchto vÏcech podal zpr·vu hrabÏti Oñatovi. V z·vÏru dopisu st·lo ujiötÏnÌ, ûe Marradas ani na okamûik nebude v·hat vykonat vöe, co by poslouûilo Jeho VeliËenstvu cÌsa¯i.466 AËkoli Marradas ujiöùoval svÈ nad¯ÌzenÈ bezpodmÌneËnou loajalitou, z jeho tehdejöÌ korespondence s Karlem z Lichtenötejnu, cÌsa¯sk˝m mÌstodrûÌcÌm majÌcÌm po FridrichovÏ por·ûce na starosti spr·vu »ech, jakoû i z Lichtenötejnov˝ch dopis˘ urËen˝ch jin˝m v˝znamn˝m osobnostem, je z¯ejmÈ, ûe tu existoval rozdÌln˝ n·zor na dalöÌ postup proti odol·vajÌcÌm Fridrichov˝m pos·dk·m. Nap¯Ìklad 5. dubna 1621 Lichtenötejn psal Tillymu, ûe Marradas byl uvÏdomen o plzeÚskÈ a t·borskÈ ˙mluvÏ (akordu) a bylo mu naznaËeno, aby se v˘Ëi t·borskÈ pos·dce vyst¯Ìhal jak˝chkoli nep¯·telsk˝ch Ëin˘.467 T˝û pisatel Tillymu oznamoval o deset dn˘ pozdÏji, ûe v z·jmu dobrÈho provedenÌ akordu s Fr‰nckem ohlednÏ vyd·nÌ T·bora bude dobrÈ svϯit tuto z·leûitost jak Lintelohovi, tak Marradasovi.468 Jak ten se na vÏc dÌval, to Lichtenötejnovi vyloûil v dopise odeslanÈm dne 19. dubna 1621 z leûenÌ u T·bora. Povaûoval za chybu, ûe Fr‰nck byl propuötÏn ze zemÏ, aniû podle dohody poruËil Romaneskovi vydat T·bor. Nakonec dojde k tomu, co Marradas p¯edvÌdal: bude nezbytnÈ pouûÌt n·silÌ a vÏci se zbyteËnÏ prot·hnou. Pokusy o vyjedn·v·nÌ, kterÈ podnik· Linteloh, nep¯in·öejÌ û·doucÌ v˝sledek. Marradas dostal od Linteloha Fr‰nck˘v list, kter˝ byl datov·n v ÿeznÏ a v nÏmû pisatel vyjad¯oval snahu pokraËovat v jedn·nÌ
290
40) O R L Õ K , T¡ B O R , T ÿ E B O “ , Z V Õ K O V
o akordu, a to i bez rozkazu danÈho Romaneskovi. Marradas rovnÏû p¯edloûil Lichtenötejnovi k uv·ûenÌ n·vrh, zda z Ë·stky 30 tisÌc florin˘, p˘vodnÏ urËen˝ch Fr‰nckovi, by se nemÏlo nÏco nabÌdnout nynÏjöÌmu obr·nci T·bora Romaneskovi, aby byl povolnÏjöÌ.469 K tomuto MarradasovÏ dopisu je t¯eba na vysvÏtlenou dodat, ûe Fr‰nck ñ stojÌcÌ v Ëele Ñd˘stojnickÈho jedn·nÌ o osudu PlznÏ a pozdÏji se od tohoto podniku distancujÌcÌ ñ uzav¯el s Tillym jako p¯edstavitelem bavorsko-ligistickÈho vojska dalöÌ dohodu, a to ûe za 30 tisÌc zlat˝ch (florin˘) vyd· cÌsa¯sk˝m T·bor, ZvÌkov a OrlÌk.470 TÌm se vöak jeho z·mÏry zk¯Ìûily s ˙mysly Mansfelda, kter˝ s·m mÌnil zpenÏûit zb˝vajÌcÌ pozice na ˙zemÌ »ech. Co se t˝Ëe t·borskÈ pos·dky, kterou nynÌ vedl Romanesko, respektovala spÌöe v˘li Mansfeldovu neûli Fr‰nckovu a jedn·nÌ s Tillyho pod¯Ìzen˝m Lintelohem, jak jsme poznali, v·zlo. Fr‰nck odeöel v dobÏ, kdy sev¯enÌ T·bora nebylo tak tÏsnÈ, jednat s Mansfeldem; z¯ejmÏ jÌm byl p¯edvol·n, aby vysvÏtlil osobnÌ iniciativu ve vÏci Ëesk˝ch pos·dek. V citovanÈm ¯ezenskÈm dopise vöak Fr‰nck tvrdil, ûe do ÿezna prchnul p¯ed Mansfeldem, kter˝ chtÏl v r·mci akordu s cÌsa¯sk˝mi jednat i o zemÌch n·leûejÌcÌch (falckÈmu) kurfi¯tovi. Lichtenötejn tedy st·le jeötÏ spolÈhal na dohodu s Fr‰nckem a z Lintelohova popudu napsal listy t·borsk˝m mÏöùan˘m a ryt̯˘m, kte¯Ì se do mÏsta uch˝lili, aby oddÏlili sv˘j z·jem od z·jmu voj·k˘ (Romaneskovy pos·dky) a vzdali se. V tomto smyslu informoval dne 22. dubna 1620 Marradase a û·dal jej o souËinnost. Jestliûe vöak odpor bude pokraËovat, m· se Marradas dohodnout s bavorsk˝m vojskem a jak T·bor, tak T¯eboÚ p¯ivÈst k posluönosti.471 Jenomûe p¯edstavitelÈ T·bora i p¯ÌsluönÌci ryt̯stva prodlÈvajÌcÌ ve mÏstÏ sdÏlili dne 26. dubna 1621 vyjednavaËi Lintelohovi, ûe mu na tlumoËenou v˝zvu k vzd·nÌ se nemohou d·t odpovÏÔ, dokud se Romaneskovi poslovÈ nevr·tÌ od Fr‰ncka.472 O t¯i dny pozdÏji o RomaneskovÏ odmÌt·nÌ, k nÏmuû se p¯idala Ñzatvrzelost obyvatel mÏstaì, informoval Lichtenötejna s·m Linteloh. Neztr·cel vöak nadÏji, protoûe prost¯ednictvÌm svÈho sluûebnÌka mu Fr‰nck vzk·zal, ûe je ochoten splnit ˙mluvu, avöak ûe se tomu p¯ÌËÌ Mansfeld. Lichtenötejnovi se zd·la ne˙stupnost T·borsk˝ch a neochota splnit akord jiû p¯Ìliön·, a pÌsemnÏ dal den p¯edtÌm Marradasovi pokyn, aby proti nim postupoval bez ohled˘.473 PoË·tkem kvÏtna (3. kvÏtna 1621) tudÌû Marradas, majÌcÌ sv˘j hlavnÌ stan v Klokotech, na T·borskÈ za˙toËil a nÏkolik jich zahubil.
291
40) O R L Õ K , T¡ B O R , T ÿ E B O “ , Z V Õ K O V
NoËnÌm p¯epadem se zmocnil ml˝na, v nÏmû se potom usadili jeho voj·ci a kde se i s·m ubytoval. Aby v nep¯Ìteli vzbudil dojem, ûe se mu dostalo posil, na¯Ìdil odtud st¯elbu z muöket. Posily vskutku pot¯eboval, a s nimi i penÌze, a s prosbou o obojÌ se tedy obr·til na Lichtenötejna. SouËasnÏ s vojensk˝m z·sahem proti T·boru uËinil Marradas obvyklou nabÌdku: vyslal do mÏsta trubaËe s listem, v nÏmû byla obsaûena v˝zva, nechù se podrobÌ cÌsa¯i a rychle o tom zah·jÌ jedn·nÌ. OdpovÏÔ T·borsk˝ch (ve kterÈ se odvol·vali na okolnost, ûe Romanesk˘v posel dosud nedoruËil Fr‰nckovo rozhodnutÌ) ho neuspokojila, a proto napsal nov˝, ost¯ejöÌ list. Lichtenötejn MarradasovÏ prosbÏ o vysl·nÌ posil v podobÏ Fuchsov˝ch praporc˘ nebo jinÈho oddÌlu nevyhovÏl, protoûe Fuchs mÏl plnit ˙kol na slezskÈ hranici. Marradasovi bylo tudÌû doporuËeno, aby se obr·til na Buquoye a k dob˝v·nÌ T·bora zÌskal Schaumburg˘v pluk.474 Marradas mu dne 4. kvÏtna skuteËnÏ napsal, ne vöak û·dost, pouze informativnÌ dopis o tom, jak se snaûÌ T·borskÈ co nejvÌce svÌrat s tÌm m·lem voj·k˘, jimiû disponuje. Potom, co jim poslal dopisy od cÌsa¯e a Lichtenötejna, dostal p¯edeölÈho dne odpovÏÔ, ûe musejÌ poËkat na Craze (Kratze), coû byl jeden z tÏch, kter˝ se s Lintelohov˝m svolenÌm vydal za Fr‰nckem. Marradas opÏt p¯ipomÌn·, ûe se ztr·cÌ zbyteËnÏ mnoho Ëasu. S·m vöak nenÌ neËinn˝, a kdyby mÏl trochu vÌc voj·k˘, p¯ivezl by z BudÏjovic nÏkolik dÏl, aby (v T·bo¯e) lÈpe slyöeli, co se jim povÌd·. Na velkou ozbrojenou skupinu venkovan˘, kte¯Ì velice obtÏûovali jeho vojsko, nalÌËili past, do nÌû nÏkte¯Ì padli, ostatnÌ potom dali pokoj. Na okraj dopisu Marradas poznamenal, ûe jeötÏ dnes se chce podÌvat k T¯eboni, co se tam dÏje, a zÌtra se vr·tÌ. NesmÌrnÏ r·d by se takÈ dozvÏdÏl zpr·vy o BuquoyovÏ zdravÌ a ˙spÏöÌch.475 Buquoy˘v dopis Marradasovi se z¯ejmÏ s p¯edchozÌm zk¯Ìûil, protoûe byl naps·n (nÏmecky a v Preöpurce) tÈhoû dne (7. kvÏtna 1621). SdÏloval, ûe preöpursk˝ hrad se vzdal a tamnÌ pos·dka skl·dajÌcÌ se z nÏmeck˝ch a uhersk˝ch knecht˘ odt·hla. Buquoy zmÌnil takÈ snahu slezskÈho vojska pod Janem Ji¯Ìm Krnovsk˝m spojit se s Bethlenem. Co se t˝Ëe Marradasovy prosby o nÏjakÈ posily, Buquoy sdÏloval, ûe cÌsa¯skÈ oddÌly musÌ b˝t nynÌ p¯esunov·ny hlavnÏ do Uher. Pouze Schaumburg˘v pluk, p˘sobÌcÌ u T·bora, si Marradas m˘ûe nad·le ponechat.476 Z p¯edchozÌch zpr·v bylo z¯ejmÈ, ûe dob˝v·nÌ zb˝vajÌcÌch Fridrichov˝ch pos·dek v »ech·ch bylo d˘leûitou operacÌ pro obnovenÌ
292
40) O R L Õ K , T¡ B O R , T ÿ E B O “ , Z V Õ K O V
cÌsa¯ovy svrchovanosti v zemi, ûe vöak hlavnÌ nebezpeËÌ pro cÌsa¯skou stranu se v z·vÏru roku 1620 a v n·sledujÌcÌch mÏsÌcÌch nach·zelo v Uhr·ch a souviselo s Bethlenov˝mi z·mÏry. Proto Buquoy jiû uprost¯ed prosince roku 1620 s hlavnÌ silou cÌsa¯skÈho vojska odt·hl p¯es Jihlavu na Moravu, kde stavy a mÏsta se postupnÏ od¯Ìkaly Fridrichovy vl·dy a hledÏly najÌt p¯ed cÌsa¯em svÈ p¯Ìmluvce v Karlu ze éerotÌna a kardin·lu Ditrichötejnovi, novÏ ustavenÈm spr·vci Moravy. Po JihlavÏ, Znojmu, Brnu, Olomouci obsadil Buquoy sv˝mi pos·dkami takÈ mÏsta v jihov˝chodnÌ Ë·sti zemÏ, Str·ûnici a HodonÌn, odkud vypudil uherskÈ vojsko. Dne 6. kvÏtna se mu vzdala pos·dka preöpurskÈho hradu, Bethlen vyklidil i Trnavu a st·hl se d·le na v˝chod ke Koöic˘m. Buquoy se zastavil u Nov˝ch Z·mk˘, kde se mÏl brzy naplnit jeho vojensk˝ osud. Marradas napsal Buquoyovi dne 13. kvÏtna 1621 a vyj·d¯il uspokojenÌ nad ˙spÏchy u Preöpurku. Z·roveÚ vyj·d¯il p¯esvÏdËenÌ, ûe Buquoyova p¯Ìtomnost Ëinila a ËinÌ vöechny öùastn˝mi a ûe on, Marradas Ñby se z nÌ chtÏl tÏöit, aby mohl slouûit ËlovÏku, kterÈmu za tolik vdÏËÌì. Co se t˝Ëe Ëesk˝ch z·leûitostÌ, bude se snaûit Ñskoncovat s nimi co moûn· nejrychleji, i kdyû je zajistÈ podivuhodnÈ vidÏt zatvrzelost tÏchhle t·borit˘, na nichû se mu vËera poda¯ilo dob˝t most a vöechno mimo mÏsto, takûe je m· ˙plnÏ sev¯enÈ a drûÌ je p¯i nedostatku vody. RovnÏû m· v zajetÌ plukovnÌka Frenklina (Fr‰ncka), kter˝ se chtÏl vr·tit do T·bora a h·jit jej. Jenomûe se nedostal dovnit¯, protoûe byla noc a oni ho nevpustili, musel Ëekat do r·na a mezitÌm byl obklÌËen Marradasovou kavaleriÌ. Aby ho nepotkalo nÏco horöÌho, uch˝lil se p¯Ìmo k Marradasovi. MÏl u sebe Tillyho pasport, kter˝ ho opravÚoval, aby vyhledal Tillyho ve St¯Ìb¯e. Marradas napsal T·borsk˝m, ale ti sotva dajÌ na Fr‰ncka, protoûe Mansfeld jim nasliboval hory doly, ûe jim pom˘ûe. Marradas p¯esto bude hledÏt udÏlat, co se d·. DomnÌv· se, ûe Fr‰nck mu bude jeötÏ hodnÏ uûiteËn˝ p¯i jin˝ch p¯Ìleûitostech a hlavnÏ proti Mansfeldovi, na kterÈho je velmi ned˘tkliv˝. V dodatku p¯ipojil Marradas zpr·vu, ûe Fr‰nck se dostal do T·bora p¯es ÿezno, Linec a DolnÌ Rakousko; p¯i tom se vyd·val za obchodnÌka.477 Dne 20. kvÏtna 1621 Marradas jiû svÌral T·bor natolik, ûe mÏl okopy a opevnÏnÌ pouh˝ch 60 krok˘ od bran mÏsta. Jeho obh·jci dokonce o poledni p¯edchozÌho dne provedli odv·ûn˝ v˝pad, z nÏhoû se nevr·tilo osmdes·t lidÌ, z toho nÏkte¯Ì mÏöùanÈ a ölechtici, jejichû tvrdoöÌjnost je neuvϯiteln·. D·vajÌ voj·k˘m vöechno, co majÌ.
293
40) O R L Õ K , T¡ B O R , T ÿ E B O “ , Z V Õ K O V
Marradas by chtÏl p¯ekonat odpor pomocÌ dÏl, kter· si vyû·dal z BudÏjovic.478 TakÈ Lichtenötejnovi se Marradas pochlubil sv˝mi ˙spÏchy u T·bora, ale navÌc zd˘raznil, ûe pot¯ebuje pomoc v podobÏ voj·k˘ a penÏz. Vydrûovat vojsko u T·bora ho stojÌ t˝dnÏ 5 tisÌc zlat˝ch, jenomûe na kontribucÌch se zÌskajÌ sotva dva tisÌce, takûe zbytek musÌ dosazovat z vlastnÌ kapsy. Kdyby se bylo pouûilo na voj·ky onÏch 30 tisÌc zlat˝ch vyhrazen˝ch pro Fr‰ncka, mohlo se dospÏt k lepöÌm v˝sledk˘m.479 Dne 17. kvÏtna 1621 sdÏloval tÈmuû adres·tovi, ûe sice p¯edchozÌho dne jiû dorazil se sv˝mi oddÌlem nejvyööÌ Schaumburg, ale p¯ivedl mÈnÏ voj·k˘, neûli jich m· Marradas, a proto je t¯eba, aby se k T·boru vr·tily t¯i Fuchsovy kompanie, anebo aby se tam dostavily t¯i nebo Ëty¯i stovky jak˝chkoli muöket˝r˘, nejspÌöe od Valdötejna, jenû by mÏl jistÏ pro takovou podporu pochopenÌ. RozhodnutÌ o pomoci by mÏlo b˝t rychlÈ, jeûto za danÈho stavu voj·ci musÌ slouûit ve dne v noci, coû by je brzy p¯ivedlo k zoufalstvÌ.480 N·sledujÌcÌho dne Marradas prosbu Lichtenötejnovi zopakoval, byù v jejÌm ˙vodu konstatoval, ûe T·borötÌ jsou z¯ejmÏ odhodl·ni zem¯Ìt pro kr·le Fridricha a spolÈhajÌ na Mansfeld˘v p¯Ìslib pomoci. Marradas povaûuje nynÌ za jedinÈ ¯eöenÌ, aby k T·boru bylo p¯isunuto dÏlost¯electvo a aby byly posÌleny oddÌly ˙ËastnÌcÌ se tÈto akce, t¯ebas novÏ z¯izovan˝mi pluky Maxmili·na z Lichtenötejnu a Jind¯icha Paradise, anebo lidmi z Valdötejnova regimentu.481 K z·leûitosti T·bora se vyj·d¯il s·m cÌsa¯, kdyû 2. Ëervna 1621 dal Lichtenötejnovi pokyn, aby podle vlastnÌho uv·ûenÌ pouûil vojsko leûÌcÌ na slezsk˝ch hranicÌch. PonÏvadû ze Slezska jiû nehrozÌ nebezpeËÌ, mohl by je d·t k dispozici hlavnÏ Marradasovi, aby sn·ze dobyl T·bor a T¯eboÚ.482 Vytrvalost, jakou mezitÌm osvÏdËovali obr·nci T·bora a jeû tolik udivovala i Marradase, jakoû i neochota T·borsk˝ch vyslechnout Fr‰nck˘v pokyn k vzd·nÌ se (Fr‰nck byl posl·n na v˝slech k Lichtenötejnovi do Prahy a v Ëervnu si jej Marradas vyû·dal nazpÏt), a naopak spolÈh·nÌ se T·borsk˝ch na Mansfeldovy sliby nebyly nepodloûenÈ. SvÏdËÌ o tom obsah listu, kter˝ Tilly 23. Ëervna 1621 z Boru u Tachova odeslal Lichtenötejnovi. Na û·dost mÌstodrûÌcÌho, aby p¯ispÏl sv˝mi voj·ky k obsazenÌ hranic a k zabezpeËenÌ Prahy, ligistick˝ gener·l odpovÏdÏl, ûe Mansfeld, posÌlen˝ v˝marsk˝m vÈvodou Janem Arnoötem mladöÌm, vyrazil z Neustadtu am Kulm a poloûil se na samÈ hranici ve Weidhausenu. Odtud se pr˝ m˘ûe pustit jak proti
294
40) O R L Õ K , T¡ B O R , T ÿ E B O “ , Z V Õ K O V
Bavorsku, tak do »ech anebo jinam. Tilly (zaujÌmajÌcÌ postavenÌ u Boru, tedy na tÈûe ˙rovni, ale z druhÈ strany hranice) ho proto musÌ st¯eûit a nem˘ûe drobit svÈ sÌly. Jsou totiû n·znaky a vyskytly se zpr·vy, ûe Mansfeld v souËinnosti s krnovsk˝m markrabÏtem chce p¯ispÏchat na pomoc T·boru a obnovit tÌm v·lku v »ech·ch.483 Pokud Lichtenötejn vzal na vÏdomÌ tento Mansfeld˘v moûn˝ taktick˝ pl·n, je srozumitelnÈ, proË p¯ece jen svolil k postupnÈmu posilov·nÌ Marradasov˝ch vojsk svÌrajÌcÌch jihoËeskou pevnost. Dne 2. Ëervence 1621 äpanÏlovi vzk·zal, aby dal vyzvednout v PasovÏ 500 cent˘ prachu a polovici pouûil pro svÈ oddÌly (celkovÈ mnoûstvÌ se nakonec zmenöilo na pouhou desetinu), a dva dny na to mu p¯islÌbil posily, o kter˝ch ho mÏl informovat kapit·n Dragi (ätÏp·n Draghi). D·le bylo nejvyööÌmu Paradisovi p¯ik·z·no vyslat k T·boru t¯i aû Ëty¯i kompanie a z Prahy mÏla b˝t vypravena jedna kompanie valdötejnsk˝ch voj·k˘.484 K zajiötÏnÌ kontribucÌ a ¯·dnÈho z·sobov·nÌ Marradasova vojska vyslal mÌstodrûÌcÌ 13. srpna 1621 k T·boru dva komisa¯e, Jana staröÌho z Talmberka a Luk·öe Ko¯enskÈho z Tereöova. Do tehdejöÌho stavu Marradasov˝ch sil u T·bora d·v· d˘kladnÏji nahlÈdnout Lichtenötejnova zpr·va podan· ke dni 28. srpnu 1621 Tillymu. Podle nÌ disponoval Marradas u T·bora Schaumburgov˝m regimentem, jednou Valdötejnovou kompaniÌ, t¯emi kompaniemi Paradisov˝mi a Kolovratov˝m lidem v sÌle asi t¯Ì kompaniÌ. (Celkem mohlo jÌt o t¯i tisÌce muû˘. V z·vÏreËnÈ f·zi dob˝v·nÌ st·lo p¯ed T·borem na Ëty¯i tisÌce pÏöÌch a öest set jÌzdnÌch voj·k˘.) ProzatÌm Lichtenötejn nem˘ûe pr˝ poslat Marradasovi dalöÌ posily, ale aû soust¯edÌ vöechen pÏöÌ lid, vyöle k T·boru vöechno, co bude moci postr·dat, protoûe s nynÏjöÌmi silami sotva lze mÏsto dob˝t.485 Komisa¯i praûskÈ zbrojnice Davidu Haidlerovi Lichtenötejn dne 3. z·¯Ì 1621 p¯ik·zal, aby Marradasovi odeslal do t·borskÈho leûenÌ 100 krump·Ë˘, 100 öpiË·k˘, 70 kracÌ (motyk), 100 seker, 100 lopat a 15 cent˘ prachu.486 O zvyöov·nÌ vojensk˝ch stav˘ v cÌsa¯skÈm leûenÌ u T·bora svÏdËÌ takÈ zdvojn·sobenÌ Ë·stky, kter· byla se svolenÌm cÌsa¯e urËena k v˝platÏ tamnÌho vojska. Oproti kvÏtnu se v z·¯Ì zdvojn·sobila na 10 tisÌc zlat˝ch.487 Prost¯edky byly rovnÏû Ëerp·ny z kontribucÌ, kterÈ mÌsto komisa¯e Jana Talmberka, propuötÏnÈho v z·¯Ì z funkce, obstar·vali J·chym staröÌ äpanovsk˝ z Lisova a Jan Vratislav z Mitrovic. Ukl·d·ny byly v Pr·cheÚskÈm, BechyÚskÈm a zË·sti ve VltavskÈm
295
40) O R L Õ K , T¡ B O R , T ÿ E B O “ , Z V Õ K O V
a Kou¯imskÈm kraji. Kaûd˝ p·n a ryt̯ musel z vlastnÌho mÏöce platit z kaûdÈho svÈho poddanÈho 24 krejcar˘, coû byla takÈ suma, jakou musel zaplatit i kaûd˝ poddan˝.488 V pr˘bÏhu ¯Ìjna se p¯Ìpravy na zdol·nÌ T·bora zintenzivÚovaly. Bylo zmustrov·no a Marradasovi odesl·no pÏt kompaniÌ a zbrojnÌ pÌsa¯ Old¯ich Kalt dostal v Praze p¯Ìkaz, aby pro oblÈhatele T·bora vydal komisa¯i Pavlu Cornazanimu öedes·t kus˘ vÏtöÌch a 30 jin˝ch kulÌ pro t¯i dÏla poslan· tamtÈû. T˝û komisa¯ ze stejnÈho zdroje zÌskal pro oblÈhatele dvacet cent˘ prachu, 30 cent˘ olova a 30 cent˘ luntu.489 P¯·nÌ, aby bylo s T·borem brzy skoncov·no a aby se ze strany Lichtenötejna dostalo Marradasovi vöemoûnÈ podpory, vyslovil dne 23. ¯Ìjna 1621 s·m cÌsa¯ Ferdinand II. Necel˝ t˝den nato Marradas ujistil Lichtenötejna, ûe situace u T·bora se vyvÌjÌ dob¯e a ûe lze s pomocÌ boûÌ doufat ve öùastn˝ konec.490 Marradas byl tehdy mÌstodrûÌcÌm takÈ dot·z·n, zda hodl· mÌt velenÌ nad pÏti novÏ vymustrovan˝mi kompaniemi lichtenötejnskÈho pluku, p¯ÌpadnÏ nad dalöÌmi posilami k T·boru vyslan˝mi, anebo zda se ho m· ujmout nejvyööÌ ZdenÏk z Kolovrat. S Lichteötejnov˝mi jednotkami mÏl vöak Marradas brzy nesn·ze. Jednak musel p¯edloûit Lichtenötejnovi k posouzenÌ dva rozsudky smrti za dezerci (jednoho lajtnanta a jednoho podd˘stojnÌka),491 jednak se hejtmani kompaniÌ tohoto knÌûecÌho pluku dom·hali vypl·cenÌ ûoldu za (˙dajnÏ) ne˙plnÈ kompanie.492 AËkoli t·borsk· pos·dka se h·jila stateËnÏ, pomoc nep¯ich·zela ani ze z·padu od Mansfelda, ani z v˝chodu od Bethlena, zato drsnÏ nalÈhala zima a nedostatek potravy a munice. Obh·jci, kte¯Ì ztratili i svÈho velitele Romaneska, si stanovili krajnÌ lh˘tu k odporu na 11. listopad, sv·tek sv. Martina. T¯i dny nato oznamoval Marradas knÌûeti Lichtenötejnovi, ûe T·bor se rozhodl kapitulovat a ûe on s·m se nynÌ chyst· vyrazit k T¯eboni a ke ZvÌkovu.493 Dne 17. listopadu byly seps·ny kapitulaËnÌ podmÌnky. St·lo v nich, ûe vöichni d˘stojnÌci a voj·ci pos·dky Ñmohou 18. XI. v osm hodin r·no svobodnÏ a bez p¯ek·ûky vyrazit z mÏsta s vlajÌcÌmi prapory, za v̯enÌ bubn˘, s ho¯ÌcÌmi doutn·ky, pat¯iËnou d·vkou prachu a koulÌ, s ûenami a dÏtmi, ËeledÌ, koÚmi a zavazadlyì. NejvyööÌ Fr‰nck bude propuötÏn z vÏzenÌ bez v˝kupnÈho, musÌ vöak zanechat v mÏstÏ rudu zÌskanou v t·borsk˝ch dolech a postoupit gener·lovi majetek sv˘j i sv˝ch zem¯el˝ch d˘stojnÌk˘. Kompanie M. Bejöovce bude podle Marradasova slibu propuötÏna ze sluûby t¯etÌho dne po odchodu z T·bora. DvÏma kompaniÌm nejvyööÌho Fr‰ncka, mezi
296
40) O R L Õ K , T¡ B O R , T ÿ E B O “ , Z V Õ K O V
nimiû je mnoho nemocn˝ch a ranÏn˝ch, povoluje gener·l na dvacet dnÌ neruöen˝ pobyt na mÌstÏ, kterÈ jim vyk·ûe, aby se tu mohli lÈËit a odpoËÌvat. Po tu dobu jim bude vyd·v·n komisnÌ chlÈb a bude jim vyplaceno 3000 zlat˝ch. Pak jim budou vystaveny pasy a budou se moci odebrati, kam jim bude libo. Podeps·ni byli Martin de Huerta, Luk·ö Ko¯ensk˝ z Tereöova a Jan Myller ze ZlatÈ Koruny. Marradas kapitulaci stvrdil.494 Protoûe voj·ci byli unaveni a poËasÌ bylo nep¯ÌznivÈ k dalöÌmu t·bo¯enÌ pod öir˝m nebem, ale hlavnÏ proto, ûe chtÏl p¯edejÌt nepo¯·dk˘m a plenÏnÌ T·bora, rozdÏlil Marradas jednotlivÈ oddÌly a dal je ubytovat po okolÌ, v SobÏslavi, Milevsku, MirovicÌch, Kam˝ku, Klokotech, »ernovicÌch.495 RovnÏû se u Lichtenötejna p¯imlouval za jejich ¯·dnÈ z·sobov·nÌ a za odmÏnu voj·k˘m ve v˝öi jednomÏsÌËnÌho ûoldu. V tÈmû listu û·dal o povolenÌ k v˝lovu rybnÌku Jord·n a k postoupenÌ nevelikÈho domu na venkovÏ, kter˝ n·leûel ÑzpronevϯilÈmu t·borskÈmu mÏöùanoviì. älo o t·borskÈho klobouËnÌka, jenû se ˙Ëastnil povst·nÌ a pozdÏji uprchnul. D˘m û·dal Marradas pro svÈho majordoma, ÑdobrÈho katolÌka, jenû cÌsa¯i velmi platnÏ slouûilì. PovolenÌ k v˝lovu Jord·nu Marradas dostal, a kromÏ toho i d˘m. Jin˝ d˘m Ñpo povstalciì zÌskal z rozhodnutÌ Lichtenötejna takÈ Huerta.496 Co se t˝Ëe zmÌnÏnÈho mÏsÌËnÌho ûoldu pro voj·ky, kte¯Ì se z˙Ëastnili ˙toku na mÏsto, mÏl b˝t uhrazen ze spl·tek uloûen˝ch T·borsk˝m. Ti se vöak odkazovali na svou chudobu, nicmÈnÏ na kontribuci p¯istoupili, a tak se zachr·nili p¯ed plenÏnÌm. To sdÏloval Marradas Lichtenötejnovi do Prahy dne 17. a 24. listopadu 1621.497 OdzbrojenÌ T·bora bylo stanoveno na 28. listopad. DvÏ Fr‰nckovy kompanie, jeû odt·hly, byly ubytov·ny v MiliËÌnÏ a vÏtöina voj·k˘ se p¯ihl·sila do ¯ad cÌsa¯sk˝ch, pouze nemnozÌ se odebrali do sv˝ch zemÌ. Marradas vöak nedovolil, aby kdokoli öel posÌlit vojsko krnovskÈho markrabÏte Jana Ji¯Ìho, jenû byl kr·lem Fridrichem jmenov·n vrchnÌm velitelem zbytku jeho arm·dy a kter˝ mÏl v ˙myslu spojit se s Bethlenem. Vzhledem k tomu, ûe v T·bo¯e z˘st·val jeötÏ znaËn˝ poËet mÌstnÌch mÏöùan˘, nÏco p¯es tisÌc, rozhodl Marradas, ûe tam vloûÌ silnÏjöÌ pos·dku o pÏti kompaniÌch; Ëty¯ech od knÌûete Lichtenötejna a jednÈ ParadisovÏ. Dne 12. prosince 1621 obeslal Marradas na t·borskou radnici primasa, purkmistra a ostatnÌ mÏöùany, k nimû promluvil a jimû na¯Ìdil odevzdat zbranÏ. P¯in·öeli je Ñrychle a ochotnÏ a ukl·dali je ve starÈm hradÏ, kter˝ tvo¯Ì jednu z mÏstsk˝ch bran, kde jsou dob¯e st¯eûenyì.498
297
40) O R L Õ K , T¡ B O R , T ÿ E B O “ , Z V Õ K O V
Odpor T·bora se stal natolik vÏhlasn˝m, ûe byl zaznamen·n takÈ v an·lech zemÏ, z nÌû poch·zel dobyvatel Marradas. ZmÌnku m˘ûeme ËÌst u CÈspedese y Menesese499 a jin˝ autor, ofici·lnÏ sepisujÌcÌ ud·losti souvisejÌcÌ se öpanÏlskou monarchiÌ, vloûil mezi ud·losti roku 1621 i to, ûe ÑDon Baltasar de Marradas, vojensk˝ velitel onÏch krajin, navrhl pevnosti ËestnÈ podmÌnky ke kapitulaci, avöak oni odpovÏdÏli, ûe se budou br·nit aû na smrt.ì Zaznamen·n byl takÈ kapitulaËnÌ akt a odchod dvou kompaniÌ obh·jc˘ s rozvinut˝mi prapory.500 Podle cÌsa¯ova z·mÏru, kter˝ byl dne 23. listopadu 1621 sdÏlen spr·vci »ech Lichtenötejnovi, mÏl Marradas po dobytÌ T·bora zanechat v zemi urËit˝ poËet voj·k˘ a zbytek jÌzdy a pÏchoty se mÏl odebrat za cÌsa¯sk˝m vojskem, to znamen· na Moravu. V »ech·ch vöak nad·le odol·valy pos·dky na ZvÌkovÏ a v T¯eboni. Marradas vyuûil kapitulace T·bora a hned 17. listopadu tam vyslal trubaËe s listy a s n·vrhy, vËetnÏ pohr˘ûky, ûe p¯ÌsnÏ zakroËÌ, budou-li odmÌtnuti. NÏkolik dn˘ na to vyslal k T¯eboni Schaumburga a jeho regiment a ke ZvÌkovu jednu kompanii knÌûecÌho pluku. S·m mÏl v ˙myslu, tvrdil dne 27. listopadu 1621, vydat se k T¯eboni bÏhem dvou t¯Ì dn˘. Kr·tce p¯edtÌm dostal odpovÏÔ od velitele ZvÌkova lajtnanta Jana Junckera. Ten ñ jak psal ñ se pr˝ nenad·l, ûe ho T·borötÌ opustÌ, avöak p¯ed dvÏma dny obdrûel dopisy od krnovskÈho markrabÏte a od hrabÏte Thurna, jimiû ho napomÌnajÌ, aby byl pamÏtliv svÈ povinnosti k Bohu a kr·li a mÏl jeötÏ kr·tce strpenÌ, neboù se mu p¯i nejbliûöÌ p¯Ìleûitosti dostane pomoci. PÌöe-li Marradas, ûe p¯itrhne ke ZvÌkovu s vojskem, pokud nebudou p¯ijaty jeho n·vrhy, jako osvÏdËen˝ gener·l nem˘ûe p¯ece Junckerovi zazlÌvat, kdyû se zachov· tak, jak se sluöÌ na poctivÈho voj·ka. Od velitele T¯ebonÏ Setona p¯iöla tato italsky psan· zpr·va: Je mu pr˝ lÌto, ûe mÌsto jako T·bor bylo po tolikerÈm utrpenÌ nakonec donuceno se vzd·t a vykonalo tak¯ka jiû jen Ëestnou povinnost, coû m· b˝t Setonovi pobÌdkou, aby se zachoval stejnÏ. A ponÏvadû svÈmu kr·li p¯Ìsahal, ûe mu z˘stane po cel˝ ûivot vÏren, nem˘ûe, nechce-li na sebe uvalit potupu proradce, prohl·sit nic jinÈho, neû ûe d· v s·zku sv˘j strastn˝ ûivot a vyd· svÏdectvÌ o svÈ vÏrnosti, oËek·vaje vöe, co v·lka p¯inese.501 Dne 1. prosince 1621 Marradas st·le jeötÏ prodlÈval v T·bo¯e. Zde ho zastihl kur˝r s Lichtenötejnov˝m pozv·nÌm, aby p¯ijel do Prahy. Marradas mÏl mnoho vÏcÌ k vy¯izov·nÌ a musel pro dobu svÈ nep¯Ìtomnosti zajistit velenÌ, aby nevznikla nÏjak· ökoda. NavÌc ho
298
40) O R L Õ K , T¡ B O R , T ÿ E B O “ , Z V Õ K O V
tr·pila r·na na noze. P¯esto se rozhodl, ûe pozÌt¯Ì se za mÌstodrûÌcÌm vyd· a vezme s sebou Huertu.502 Do Prahy s obÏma odcestoval tehdy takÈ cÌsa¯sk˝ komisa¯ Jan Bejöovec, kter˝ mohl zodpovÏdÏt dotaz z mÌstodrûitelovy kancel·¯e, jak je tomu s 394 centy st¯ÌbrnÈ rudy, kterou dal velitel T·bora Romanesko dopravit z dolu v Ratibo¯sk˝ch Hor·ch na t·borskou radnici a jejÌû z·sobu (z nÌû by se dalo zÌskat st¯Ìbro v hodnotÏ vÌc neû 13 tisÌc zlat˝ch) p¯ik·zal po obsazenÌ T·bora Marradas zapeËetit.503 Co se t˝Ëe z·porn˝ch odpovÏdÌ, jakÈ Marradas dostal od obr·nc˘ T¯ebonÏ a ZvÌkova, vysvÏtloval si je tÌm, ûe oba velitelÈ spolÈhali jednak na pomoc, jednak na nep¯ÌznivÈ listopadovÈ poËasÌ, kterÈ nedovolovalo rozbÌt pod pevnostmi t·bor a ˙ËinnÏ nasadit dÏlost¯elbu. Silnou str·nkou obou mÌst, soudil, je voda, kter· je obklopuje, p¯esto se domnÌv·, ûe nynÌ se v kr·tkÈ dobÏ dos·hne toho, co dosud za tak dlouhou dobu nebylo moûnÈ. P¯itom spolÈhal na pouûitÌ petard a zteËe.504 Po dobytÌ T·bora sice Marradas odvelel Ë·st jezdectva k T¯eboni a ke ZvÌkovu, avöak z hlediska vrchnÌho velenÌ cÌsa¯sk˝ch vojsk tÏûiötÏ likvidaËnÌch operacÌ leûelo nynÌ u dolnoslezskÈ pevnosti Kladska, tehdy n·leûejÌcÌho k »ech·m. Pozornost cÌsa¯skÈho velenÌ byla soust¯edÏna onÌm smÏrem rovnÏû kv˘li vojensk˝m aktivit·m markrabÏte krnovskÈho Jana Ji¯Ìho, jenû do sv˝ch öik˘ zÌskal voj·ky z rozpuötÏn˝ch moravsk˝ch oddÌl˘ a kter˝ se spolÈhal na souËinnost s Bethlenem. CÌsa¯ Ferdinand II. proto dal dne 27. z·¯Ì 1621 z VÌdnÏ Lichtenötejnovi pokyn, aby vzhledem k nadÏjnÈmu pr˘bÏhu jedn·nÌ s pos·dkami v T·bo¯e a T¯eboni oddÌly, kterÈ dosud slouûÌ pod Marradasem, byly odveleny na Moravu, kde hrozÌ nebezpeËÌ vp·du.505 Iniciativu ve vÏci Kladska vyvinul p˘vodnÏ Albrecht z Valdötejna. Jeho zpr·vu posoudil uû v ˙noru roku 1621 s·m Lichtenötejn a na jejÌm z·kladÏ informoval dvornÌ vojenskou radu ve VÌdni a vybÌdl Valdötejna, aby se Ñsnaûil zbavit nep¯Ìtele v˝hod a vöemoûnÏ mu p¯ek·ûelì.506 Z VÌdnÏ mu dal dne 9. ˙nora 1621 vÏdÏt, ûe k likvidaci kladskÈ pevnosti by se mohlo pouûÌt kus˘, kterÈ slouûily k oblÈh·nÌ T·bora. Marradas mÏl b˝t vybÌdnut, aby vyuûil dobrÈ sanice a st¯elbu poslal do praûskÈ zbrojnice. Valdötejn mÏl takÈ pouûÌt proti Kladsku oddÌl˘, kterÈ Marradas uvolnÌ u T¯ebonÏ a ZvÌkova.507 V souladu s p¯edchozÌmi z·mÏry bylo Liechteötejnov˝m prost¯ednictvÌm dne 16. ˙nora 1621 Marradasovi doporuËeno, aby pokud moûno neodmÌtal podmÌnky pos·dek v T¯eboni a na ZvÌkovÏ, budou-li
299
40) O R L Õ K , T¡ B O R , T ÿ E B O “ , Z V Õ K O V
ochotnÈ ke kapitulaci, protoûe je v cÌsa¯ovÏ z·jmu, Ñaby se vzdorujÌcÌmi mÌsty bylo skoncov·no a oblÈhajÌcÌch oddÌl˘ mohlo b˝t pouûito jindeì.508 AËkoli velitel T¯ebonÏ Seton reagoval na Marradasovu v˝zvu ke kapitulaci kategoricky, situace uvnit¯ pevnosti byla po tÈmϯ patn·cti mÏsÌcÌch oblÈh·nÌ (trvalo od 21. z·¯Ì 1620 do 2. III. 1622) neutÏöen·. A to hlavnÏ kv˘li nedobr˝m vztah˘m panujÌcÌm mezi vojenskou pos·dkou a obyvateli mÏsta. MÏstskou pokladnu vyËerp·valy jak ¯emeslnickÈ pr·ce vykon·vanÈ v z·jmu obrany, tak proviantnÌ n·roky Setonov˝ch voj·k˘. Za dobu Ëty¯iadvaceti t˝dn˘ bylo spot¯ebov·no 48 krav pr˘mÏrnÏ po 9,5 kopÏ a 7 telat po 2 kop·ch. KromÏ materi·lnÌho b¯emene suûoval Seton obyvatele p¯Ìm˝m ˙tiskem, coû byl p¯Ìpad obecnÌho staröÌho a purkmistra Dekara, povaûovanÈho Setonem za Ñzr·dce a öelmu papeûskou a jezovitskouì. Dekar byl t˝r·n (Ñtak hroznÏ ho posekali, ûe od takovÈho mordov·nÌ na mÌstÏ s·m o sobÏ nevÏda smrtelnÏ p¯es 22 nedÏlÌ leûel a jiû za mrtvÈho nejednou byl vyhlaöov·nì), vÏznÏn a byly na nÏm vym·h·ny penÌze. (Po letech byl Dekar paradoxnÏ obvinÏn ryt̯em Adrianem z Eckersdorfu z neloajality k cÌsa¯i a cÌrkvi.)509 V ˙noru roku 1622 v t¯eboÚskÈ pevnosti Ñdoöly vöechny provianty ûita, mouky, piva a v majetku soused˘ z˘stalo pouze 33 kus˘ hovÏzÌho dobytkaì. P¯edstavitel˘m obce, v jejÌmû Ëele st·l tehdy primas V·clav Hulinsk˝ a purkmistr Jan Kov·¯, nezbylo neû p¯istoupit t¯iadvac·tÈho dne tÈhoû mÏsÌce na jedn·nÌ s oblÈhateli. Voj·ky reprezentovali velitelÈ praporc˘ a akord byl p¯edloûen k schv·lenÌ Marradasovi v BudÏjovicÌch. Ten rozhodl, aby T¯eboÚötÌ Ñbyli p¯ijati na milost a zachov·ni p¯i vöech sv˝ch vÏcech, religii, obdarov·nÌch, statcÌch i hrdlechì. Marradas povϯil dona Martina de Huertu, aby toto rozhodnutÌ osobnÏ tlumoËil z·stupc˘m mÏsta. Huertu p¯ijali obecnÌ radnÌ v Ëele s primasem Hulinsk˝m na mostÏ p¯ed B¯ilickou branou. Daniel Prajtenberger, Ñznal˝ jazyka nÏmeckÈho, p¯ivÌtal hosta na mÌstÏ primasovÏ hned na p¯edmÏstÌ uctivou oracÌ, naËeû jej uvedli do z·mku k odpoËinkuì. N·sledujÌcÌho dne mu byly na z·mku p¯ed·ny Ël·nky smlouvy o vyd·nÌ pevnosti a k nim T¯eboÚötÌ p¯ipojili soupis v˝daj˘, jakÈ mÏla obec bÏhem oblÈh·nÌ. Z¯ejmÏ tÌm chtÏli brzdit vÌtÏzovu v˘li p¯i ukl·d·nÌ budoucÌch b¯emen. Z ˙st mÏstskÈho pÌsa¯e Ond¯eje FuËÌka potom zaznÏla Ñchvalo¯eË vyznÌvajÌcÌ v ponÌûenou prosbu
300
40) O R L Õ K , T¡ B O R , T ÿ E B O “ , Z V Õ K O V
o p¯Ìmluvu u gener·la Marradase, aby podanÈ artikule doöly od J.Msti cÌsa¯skÈ potvrzenÌì. Huerta ubezpeËil z·stupce mÏsta, ûe Marradas jim nebude Ëinit û·dnÈ p¯Ìko¯Ì. Avöak dodal, ûe Marradas mu z·roveÚ poruËil, aby se z mÏsta nic neprod·valo, a projevil z·jem o vykoupenÌ z·soby hovÏzÌch k˘ûÌ, jichû bylo mezi sousedy a na obci 955 kus˘ v cenÏ 2865 zlat˝ch a 3 krejcary. (Nakonec se jich bÏhem soboty, nedÏle, pondÏlÌ a ˙ter˝ seölo p¯i v˝kupu na z·mku na 977 kus˘, kterÈ obec vykoupila kus po 1,5 zlatce, tedy za 1465 zlat˝ch. Marradasovu p¯ÌzeÚ pomohli T¯eboÚsk˝m zÌskat mÌstnÌ ûidovötÌ obchodnÌci, kte¯Ì za kus nabÌdli 6 zlat˝ch, k˘ûe skoupili a Marradas od nich obdrûel 5862 zlat˝ch.) Pokud jde o navrûenÈ kapitulaËnÌ Ël·nky, v prvnÌm t¯eboÚötÌ mÏöùanÈ zd˘raznili, ûe ve v·lce vzeölÈ v »eskÈm kr·lovstvÌ nevystupovali Ñsami sobÏ svobodniì, ale z n·vodu svÈ vrchnosti. V druhÈm Ël·nku zd˘raznili, ûe mÏsto T¯eboÚ od starod·vna p¯ijÌmalo sv·tost olt·¯nÌ pod jednou i pod obojÌ a û·dalo o uchov·nÌ tohoto ÑstarÈho obyËejeì. (P¯itom vÏtöina obyvatel byla Ñpod obojÌì.) V t¯etÌm Ël·nku pouk·zali na zk·zu mÏsta i p¯edmÏstÌ, kdyû Ñpivovar zpustl, rybnÌky vöechny k obci p¯ÌsluöejÌcÌ vyloveny, dvory pop·leny, dobytky v nic obr·cenyì. Aby se obec mohla opÏt vzchopit, û·dali uchov·nÌ dosavadnÌch privilegiÌ, v˝sad a svobod v obchodu a v ûivnostech, jak je zÌskali jiû za Roûmberk˘.510 KromÏ tÏchto Ël·nk˘ akordu p¯edloûili T¯eboÚötÌ soupis v˝daj˘, k nimû byli p¯inuceni vojenskou pos·dkou. VyËÌslili je celkovou sumou 20 204 zlat˝ch, 11 krejcar˘, 3 desetnÌky, k nÌû by se mohla p¯ipojit jeötÏ Ë·stka 10 tisÌc zlat˝ch ze ztr·t na p¯edmÏstÌ, polÌch a jinÈm hospod·¯stvÌ. NynÌ û·dali Marradase, aby jim ñ zvl·ötÏ v˘Ëi Setonovi ñ dopomohl k ztracenÈmu majetku. Kdyû na den svatÈho MatÏje na t¯eboÚskÈm z·mku p¯edkl·dali donu Huertovi tyto svÈ poûadavky, ÑblÌûil se po silnici od BudÏjovic k T¯eboni s·m gen. hr. Marradas se svou suitou, dvÏma kornetami jÌzdy a dvÏma praporci lidu pÏöÌho. V jednu hodinu nÏmeckou na p˘lorloji stanul u p¯edmÏstÌ za kostelem sv. AlûbÏty v poli, kamû mu ˙¯ad t¯eboÚsk˝ s nÏkter˝mi osobami z obecnÌch staröÌch a z obce v˘bec p¯iöli v ˙strety pr˝ s velik˝m strachem a ponÌûenostÌ. Gener·l vida, ûe se k nÏmu blÌûÌ skupina osob, dal se nap¯ed pt·ti, kdo jsou, zda-li ˙¯ad Ëi kdo jin˝, a kdyû zvÏdÏl, ûe ˙¯ad mÏstsk˝ jej p¯ich·zÌ uvÌtat, sestoupil s konÏ a oËek·val v pop¯edÌ, aû k nÏmu T¯eboÚötÌ dojdou. Kdyû pak
301
40) O R L Õ K , T¡ B O R , T ÿ E B O “ , Z V Õ K O V
jiû p¯iöli zcela blÌzko, sÚal s hlavy klobouk a drûe jej v levÈ ruce, pokroËil vp¯ed a podal vöem p¯ÌchozÌm p¯ÌvÏtivÏ pravici. Dan. Prajtenberger jako jindy, kdyû se jednalo o proslovenÌ nÏmeckÈ, ujal se slova na mÌstÏ primasovÏ a od¯Ìkal pÏknÏ sloûenou oracÌ k vz·cnÈmu hosti. OdpovÏÔ na ni dle pokynu gener·lova uËinil z jeho druûiny hr. J·chym z Kolovrat jazykem Ëesk˝m, schvaluje jim, ûe o akkord se p¯iËinili, jeûto by pr˝ jinak byli musili v pevnosti zcela jistÏ zhynouti. Po kratöÌ v˝mÏnÏ slov jeötÏ vr·tili se z·stupcovÈ obce, p¯ijavöe cestou hned u sv. AlûbÏty od pluk. Dona Mart. Huerty p¯ÌsnÈ na¯ÌzenÌ, aby nikdo nevych·zel z mÏsta ba ani z domu. MÏstsk· rada tudÌû vstoupila do mÏsta a vyËkala na n·mÏstÌ, aû p¯ijeli gener·l a plukovnÌk, kter˝ rozestavil dvÏ kornety jÌzdy podÈl n·mÏstÌ, jednu k stranÏ Lampl˘, druhou vedle domu Jana MirotickÈho a MatÏje KadeËky. Br·ny mÏstskÈ byly v ten Ëas zav¯eny. P¯ed oËima vöech p¯Ìtomn˝ch byly potÈ sÚaty s ûerdÌ praporky setniny Sydonovy (Setonovy), Dumbarovy, ävendovy a Straky z Nedabylic, ËÌmû byli p¯ÌsluönÌci dotyËn˝ch oddÌl˘ zproötÏni vöech sv˝ch vojensk˝ch z·vazk˘ a ze sluûby propuötÏni. VÏtöina z nich se p¯ihl·sila beze vöech rozpak˘ do sluûby cÌsa¯skÈ, ale dosti znaËn· Ë·st p¯ece jen odep¯ela tak uËiniti. Byli to asi voj·ci z hotovosti kraje Sl·nskÈho, kte¯Ì po dlouhÈ dobÏ nezvyklÈho ûivota vojenskÈho touûili vr·titi se k rodinn˝m krb˘m, ale naöli se i takovÌ, kte¯Ì z poctivÈho p¯esvÏdËenÌ nevstoupili do vojska d¯Ìve nep¯·telskÈho. Vöichni tito byli vyvedeni z pevnosti do pole, kde byli teprve ze sluûby ¯·dnÏ propuötÏni, aË ovöem bez zaplacenÌ a nejspÌöe i beze zbranÌ. KaûdÈmu bylo d·no na v˘li obr·titi se, kam by se mu lÌbilo. Odch·zeli tedy v bÌdÏ i s potupou, a nikoli s praporci vlajÌcÌmi, n˝brû o ûebr·ckÈ holi. Asi 150 se jich pustilo na dalek˝ pochod do mÏsta Kladska, jeû drûel mlad˝ hr. Thurn, stoje tu jeötÏ v odboji proti cÌsa¯i. Potom teprve povolal Marradas ony dva praporce pÏö·k˘, kte¯Ì byli na p¯edmÏstÌ z˘stali, do mÏsta; jeden z nich obsadil str·ûe po hradb·ch i ve mÏstÏ, druh˝ leûel na n·mÏstÌ p¯es noc. Jezdci se uvelebili na z·mku. R·no v p·tek 25. ˙nora odjeli z pevnosti vöichni d˘stojnÌci mimo Sydona (Setona), kter˝ se pozdrûel na z·mku aû do obÏda v nedÏli, naËeû odpoledne odejel sedÏ ve voze krytÈm, kter˝ vzali na z·mku dobrÈ a slavnÈ pamÏti J.Msti. pana Petra Voka z Roûmberka. Neû jeötÏ do koË·ru vsedl, podal mu gen. Marradas do t¯etÌ skleniËky ËervenÈho vÌna a s nÌm si p¯ipil. S Martinem Huertou ho pak na koni vyprovodil za br·nu B¯ilickou, kde se rozlouËili v nejlepöÌm p¯·telstvÌ jako ovöem po dobrÈm obchodÏ.ì511
302
40) O R L Õ K , T¡ B O R , T ÿ E B O “ , Z V Õ K O V
NynÌ zb˝val z jihoËesk˝ch st¯edisek proticÌsa¯skÈho odporu pouze ZvÌkov. Tento hrad, leûÌcÌ p¯i soutoku Otavy a Vltavy, dostal od svÈho p·na Petra ävamberka, stoupence stavovskÈho povst·nÌ a za kr·le Fridricha dvornÌho soudce, ozbrojenou pos·dku v Ëele s jiû zmÌnÏn˝m hejtmanem Hansem Junckerem. JeötÏ 2. listopadu 1620, öest dnÌ p¯ed bÏlohorskou bitvou, praûötÌ nejvyööÌ ˙¯ednÌci Junckera povzbuzovali, aby nedbal na v˝zvy z PÌsku, tehdy jiû podrobenÈho cÌsa¯sk˝mi, a nevzd·val se. Dokonce mu slibovali pomoc.512 Po p·du OrlÌku v dubnu roku 1621 se octl ZvÌkov v obklÌËenÌ cÌsa¯sk˝ch pos·dek rozloûen˝ch v MirovicÌch, MiroticÌch, v PÌsku a v Milevsku. Jejich sev¯enÌ vöak nebylo nijak tÏsnÈ, takûe ZvÌkovötÌ v srpnu roku 1621 dokonce uskuteËnili spÌûnÌ p¯epad OrlÌku. Pozornost cÌsa¯skÈho velenÌ ñ a z·roveÚ nadÏje zvÌkovskÈ pos·dky ñ byla v tÈ dobÏ soust¯edÏna na T·bor. Ale ani jeho kapitulace v listopadu tÈhoû roku nezlomila odhodl·nÌ vzdorujÌcÌ pos·dky a Marradasova v˝zva byla odmÌtnuta. Z vojenskÈho hlediska se v˝znam ZvÌkova p·dem T·bora a T¯ebonÏ silnÏ zmenöil, p¯esto bylo v dubnu roku 1622 knÌûeti Lichtenötejnovi navrhov·no uËinit u ZvÌkova Ñn·leûitÈ opat¯enÌ, jinak by tamnÌ pos·dka natropila p¯i v˝padech do okolÌ mnoho ökodì.513 ⁄kolem byl kromÏ Ferdinanda Rudolfa LaûanskÈho povϯen Kaöpar z Grambu, nejvyööÌ lajtnant v pluku Karla knÌûete z Lichtenötejnu. KnÌûeti byl jako Ñpiln˝ a sluûbÏ oddan˝ì voj·k, doposud zast·vajÌcÌ funkci nejvyööÌho vachmajstra ve FuggerovÏ regimentu, doporuËen bratrem Maxmili·nem z Lichtenötejnu, plukovnÌkem cÌsa¯skÈho vojska. Kdyû se Karel z Lichtenötejnu, v tÈ dobÏ prodlÈvajÌcÌ ve VÌdni, dozvÏdÏl o brzkÈm akordu s oblÈhanou T¯ebonÌ, rozhodl se, ûe sv˘j regiment poöle ke Kladsku, a v tom smyslu informoval Marradase.514 Gramb mÏl vypravit pÏt kompaniÌ do Mittelwalde, kde se mÏly opevnit a vyËkat dalöÌch rozkaz˘. Zb˝vajÌcÌch pÏt kompaniÌ z˘st·valo v dosavadnÌm kvart˝ru u T·bora a mÏlo b˝t p¯ipraveno, ûe takÈ brzy vyrazÌ. Dne 27. b¯ezna 1622 vöak Gramb upozornil Albrechta z Valdötejna, jenû mu zprost¯edkov·val Lichtenötejnovy z·mÏry, ûe dvÏ jeho kompanie leûÌ u ZvÌkova, a pokud majÌ odejÌt, musely by b˝t nahrazeny jin˝mi. Toto sdÏlenÌ bylo doplnÏno 15. dubna 1622 informacÌ, ûe t¯i Lichtenötejnovy kompanie jsou v T·bo¯e a dvÏ jsou rozloûeny v Milevsku, na OrlÌku a v MirovicÌch. A ûe dostane-li Gramb rozkaz k akci proti ZvÌkovu, vykon· vöechno, co bude v jeho moci. Z·sah by vyûadoval takÈ 30 aû 40 jezdc˘ a v p¯ÌpadÏ pot¯eby
303
40) O R L Õ K , T¡ B O R , T ÿ E B O “ , Z V Õ K O V
by se ho mohli z˙Ëastnit voj·ci z t·borskÈ pos·dky.515 V polovici dubna mÌnil poslat Albrecht z Valdötejna Gramba do Kladska, aby tam zjistil, jakÈ jsou moûnosti pro ubytov·nÌ cÌsa¯skÈ jÌzdy a pÏchoty, kter· tam smϯuje.516 NicmÈnÏ poË·tkem kvÏtna (2. V.) nejvyööÌ lajtnant nad·le pob˝val v T·bo¯e a podle Lichtenötejnova p¯Ìkazu mÏl do praûskÈ zbrojnice odeslat hrubÈ kusy, kterÈ tam z˘staly.517 ée vöak hlavnÌm Grambov˝m ˙kolem bylo podrobenÌ ZvÌkova, o tom svÏdËÌ upozornÏnÌ, jakÈho se mu dostalo od mÌstodrûÌcÌho: podle tvrzenÌ Adama staröÌho Vratislava z Mitrovic jsou v jednÈ zvÌkovskÈ vÏûi uloûeny d˘leûitÈ listiny, nechù tedy p¯i dobytÌ hradu z˘stanou neporuöeny a pohromadÏ.518 Dny zvÌkovskÈho odporu se naplnily v mÏsÌci Ëervenci. Pozoruhodn˝m dokumentem o tom je list odeslan˝ Grambem z leûenÌ p¯ed ZvÌkovem k ruk·m Karla z Lichtenötejnu. Z Kladska se pr˝ vr·tili dva poslovÈ s ujiötÏnÌm od mladÈho Thurna (velitele br·nÌcÌ se kladskÈ pevnosti), ûe ZvÌkovu se brzy dostane pomoci, protoûe Bethlen s velk˝m mnoûstvÌm Uhr˘ a Turk˘ t·hne do »ech, a takÈ Fridrich s Mansfeldem pr˝ shrom·ûdili öedes·t tisÌc voj·k˘ a smϯujÌ na Prahu. ZvÌkovsk· pos·dka Grambovi tvrdila, ûe m· dost prost¯edk˘, aby mohla vytrvat, a poûadovala na nÏm desetimÏsÌËnÌ lh˘tu, neû by byla ochotna kapitulovat. Ta byla nakonec dohodnuta na pÏt nedÏl, potom byli obr·nci p¯ipraveni vzd·t se a p¯ÌpadnÏ vstoupit do cÌsa¯sk˝ch sluûeb.519 PÌsemn˝ n·vrh kapitulace dostal Gramb od lajtnanta Junckera dne 21. Ëervence 1622. Nechal po¯Ìdit jeho opis a zaslal ho k schv·lenÌ Lichtenötejnovi. Dokument akordu se zachoval a s nÌm takÈ stanoviska Lichtenötejna napsan· rukou jeho sekret·¯e Haydena. Juncker poûadoval, aby velitel, d˘stojnÌci i voj·ci mohli svobodnÏ odejÌt, pÏöky nebo na konÌch, se svrchnÌ a poboËnÌ zbranÌ, s ho¯ÌcÌmi lunty, se zavazadly, a to do Kladska. Pokud jde o Kladsko, prvnÌ poûadavek byl pro Lichtenötejna nep¯ijateln˝. ZvÌkovötÌ mohli odejÌt, ale na urËen· mÌsta, a navÌc se z·vazkem, ûe po t¯i mÏsÌce se nedajÌ naverbovat proti cÌsa¯i. ZamÌtnuta byla takÈ û·dost, aby s sebou mohli vzÌt zbranÏ zbylÈ po zbÏzÌch a aby dostali vyplacen ûold za t¯i mÏsÌce. Bod û·dajÌcÌ, aby svÏtskÈ i duchovnÌ osoby mohly odejÌt (s voj·ky) do Kladska nebo kamkoli jinam a vzÌt s sebou vöechny vÏci, nenarazil na p¯ek·ûku; Kladsko jako cÌl vöak bylo vylouËeno. Obh·jc˘m se ani nekladlo za vinu, ûe p¯edtÌm nÏkte¯Ì slouûili dobrovolnÏ nebo z donucenÌ pod cÌsa¯sk˝mi prapory a potom je opustili. KapitulujÌcÌ uspÏli rovnÏû s û·dostÌ, aby se nemuseli odpovÌdat
304
40) O R L Õ K , T¡ B O R , T ÿ E B O “ , Z V Õ K O V
p¯emoûitel˘m z ˙spÏönÈho ˙toku na OrlÌk a z ko¯istÏnÌ mezi okolnÌ ölechtou a k¯esùansk˝mi nebo ûidovsk˝mi obyvateli. K p¯ÌmluvÏ velitele Junckera, aby ËeleÔ i obyvatelÈ v podhradÌ, kte¯Ì museli b˝t posluöni jeho rozkaz˘, nebyli trest·ni a byly jim zachov·ny svobody, ûivnosti a n·boûenstvÌ, bylo poznamen·no, ûe knÌûe vÌ, jak se m· zachovat.520 V p¯ÌpadÏ, ûe akord nebude p¯ijat, obh·jci projevili odhodl·nÌ drûet se do poslednÌho muûe. Ale protoûe podmÌnky aû na prvnÌ bod, poûadujÌcÌ voln˝ odchod do Kladska, byly akceptovatelnÈ, doölo k dohodÏ. Dne 28. Ëervence Gramb ozn·mil Lichtenötejnovi, ûe vt·hl do ZvÌkova, ûe pos·dka se vzdala, ûe Gramb zanech· na hradÏ pades·t muöket˝r˘ s lajtnantem a ostatnÌ se navr·tÌ do T·bora.521 KapitulacÌ ZvÌkova skonËil ozbrojen˝ odboj proti cÌsa¯i v »ech·ch a pÏöÌ vojsko nach·zejÌcÌ se v zemi (o sÌle t¯i tisÌce muû˘) jakoû i jÌzdnÌ, kte¯Ì poËtem p¯evyöovali pÏchotu, mohli zam̯it do Slezska.
41) B AV O R S K O Ud·losti roku 1620 v ¯Ìöi dokl·daly, ûe ˙dÏl st¯edoevropsk˝ch zemÌ podstatnÏ ovlivnila moc BavorskÈho vÈvodstvÌ spravovanÈho dynastiÌ Wittelsbach˘, kterou v onom historickÈm okamûiku ztÏlesÚoval Maxmili·n I. Ve st¯edovÏku po sto deset let, od roku 1070 do roku 1180, n·leûelo BavorskÈ vÈvodstvÌ rodu Welf˘. P˘vodnÏ zahrnovalo Korutany, V˝chodnÌ marku (Rakousko) a ˙zemÌ bavorskÈho Nordgau (HornÌ Falc). Kdyû se cÌsa¯ Fridrich I. Barbarossa cÌtil nedostateËnÏ podporovan˝ ve svÈ hornoitalskÈ politice (proti lombardskÈmu svazu) sasko-bavorsk˝m vÈvodou Jind¯ichem Lvem, zmÌnÏnÈ lÈno rozdÏlil a bavorskÈ vÈvodstvÌ p¯i¯kl Otovi (asi 1117ñ1183) z rodu Wittelsbach˘. Dynastie Wittelsbach˘ vydala v pr˘bÏhu dÏjin ¯adu osobnostÌ, jeû zas·hly do osud˘ celÈ ¯Ìöe, nap¯Ìklad LudvÌka IV. Bavora (asi 1283?ñ1347), jenû byl v roce 1328 korunov·n za cÌsa¯e a jenû byl protikandid·tem Karla IV. na korunu ¯ÌmskonÏmeckÈho kr·le. V 18. stoletÌ se dokonce jeden z Wittelsbach˘, vÈvoda Karel Albert (1697ñ1745), stal (v roce 1741) Ëesk˝m kr·lem a brzy na to zÌskal cÌsa¯skou hodnost. O drûenÌ ËeskÈ koruny se tehdy rozhodovalo v soutÏûi mezi rakousk˝mi Habsburky (MariÌ TereziÌ), prusk˝mi Hohenzollerny (Fridrichem II. Velik˝m) a bavorsk˝mi Wittelsbachy, 305
41) B AV O R S K O
kterÈ podporovala Francie. Vl·dÏ Wittelsbach˘, od roku 1806 t¯ÌmajÌcÌch v Bavorsku kr·lovskÈ ûezlo, uËinil konec aû rok 1918. V dobÏ t¯icetiletÈ v·lky byl rod Wittesbach˘ jiû rozdÏlen na kalvinistickou vÏtev falckou, kter· zÌskala kurfi¯tskou hodnost a pr·vo cÌsa¯skÈ volby, a na katolickou vÏtev bavorskou. Tak se stalo, ûe proti sobÏ stanuli jako p¯edstavitelÈ dvou rivalizujÌcÌch t·bor˘, protestantskÈ Unie a katolickÈ Ligy, dva WittelsbachovÈ: kalvÌnsk˝ protestant kurfi¯t Fridrich V. Falck˝ a ¯Ìmsk˝ katolÌk vÈvoda Maxmili·n I. Bavorsk˝. Kdyû Fridrich p¯iöel v roce 1596 na svÏt, bylo Maxmili·novi, narozenÈmu v MnichovÏ, jiû t¯iadvacet let. Za tu dobu zÌskal d˘kladnÈ vzdÏl·nÌ, k nÏmuû p¯ispÏlo hlavnÏ studium na jezuitskÈ koleji v Ingolstadtu. KromÏ programu tehdy obvyklÈho na jezuitsk˝ch ökol·ch a zamϯenÈho na aristotelovsko-tomistickou filozofii absolvoval Maxmili·n pr·vnick· studia. Spoluû·kem mu byl arcivÈvoda a pozdÏjöÌ cÌsa¯ Ferdinand II. SouËasnÏ s intelektu·lnÌ p¯Ìpravou probÌhala p¯Ìprava duchovnÌ, a to v souladu s normami tridentskÈho koncilu. Mlad˝ Maxmili·n byl v˘Ëi tÏmto podnÏt˘m katolickÈ n·boûenskÈ obnovy, projevujÌcÌ se Ëast˝m p¯ijÌm·nÌm sv·tostÌ, mari·nskou ˙ctou, ˙ËastÌ na cÌrkevnÌch slavnostech a poutÏmi k svatynÌm, vst¯Ìcn˝. Doprov·zel je niternou spiritualitou: den zahajoval hodinovou modlitbou a uzavÌral zpytov·nÌm svÏdomÌ. K obsahu kaûdÈho dne n·leûela p¯Ìtomnost na bohosluûb·ch. Ve sv˝ch dvaceti letech (1593) vykonal n·vötÏvu Prahy a cÌsa¯e Rudolfa II. a odtud se odebral do VÏËnÈho mÏsta, kde byl p¯ijat papeûem Klementem VIII. Vl·dy se ujal o Ëty¯i roky pozdÏji a brzy se projevil jako panovnÌk, kter˝ hledÏl postavit svou zemi na zdravou hospod·¯skou a finanËnÌ z·kladnu. V˝sledkem tÏchto snah byl ˙spÏön˝ teritori·lnÌ st·t, v nÏmû se uplatnily principy vl·dy, vlastnÌ ranÏ absolutistick˝m prosperujÌcÌm monarchiÌm, nap¯Ìklad Francii.522 SilnÈ Maxmili·novo panovnickÈ postavenÌ p¯ivedlo jiû v roce 1616 p¯edstavitele falckÈ politiky na myölenku oslabit vliv habsburskÈho domu tÌm, ûe by tohoto Wittelsbacha zÌskalo jako kandid·ta na cÌsa¯sk˝ tr˘n, aû by se uvolnil po Maty·öovi. Bavorsk˝ vÈvoda vöak na takovÈ n·vrhy nep¯istoupil. Naopak pozdÏji za stavovskÈ vzpoury, kdyû novÏ zvolen˝ cÌsa¯ Ferdinand se octl v krajnÌ tÌsni, nabÌdl mu za jeho pobytu v MnichovÏ, bÏhem jeho n·vratu z Frankfurtu, rozhodujÌcÌ pomoc. Maxmili·n usilovnÏ budoval vlastnÌ moc ˙zemnÌho vlada¯e, avöak nesdÌlel p¯edstavy v˘dc˘ vzpoury o omezenÌ vlivu cÌsa¯e. Jako v˘dce Ligy byl hotov p¯ispÏt k znovuobnovenÌ jeho d˘stojnosti
306
41) B AV O R S K O
a jeho role v r·mci ¯Ìöe. Spokojil se p¯itom s p¯Ìslibem z·stavy v podobÏ novÏ dobyt˝ch zemÌ a se zÌsk·nÌm kurfi¯tskÈ hodnosti. Po podrobenÌ HornÌch Rakous a po por·ûce Fridrichovy arm·dy u Prahy nap¯el svÈ ˙silÌ tÌmto smÏrem. Jiû z korespondence probÌhajÌcÌ mezi bavorsk˝m vÈvodou a jeho vojev˘dcem gener·lem Tillym na jednÈ stranÏ a mezi cÌsa¯sk˝m mÌstodrûitelem Karlem z Lichtenötejnu nebo hrabÏtem Buquoyem a jejich pod¯Ìzen˝m velitelem Marradasem na stranÏ druhÈ bylo zjevnÈ, ûe pozornost a z·jem obou mocensk˝ch kruh˘, vÌdeÚskÈho a mnichovskÈho, byly ze strategickÈho hlediska odliönÈ. ZatÌm co cÌsa¯sk· VÌdeÚ se v tÈ dobÏ vÌce starala o odstranÏnÌ nebezpeËÌ hrozÌcÌho z v˝chodu od Bethlena, vÈvodsk˝ Mnichov soust¯edil pozornost z·padnÌm smÏrem, k Falci. JejÌ p˘vodnÌ drûitel Fridrich uprchnul po prohranÈ bÏlohorskÈ bitvÏ do Vratislavi, ale tam se necÌtil bezpeËn˝ a jiû 23. prosince roku 1620 se uch˝lil k braniborskÈmu kurfi¯tovi a nakonec do nizozemskÈho Haagu. VÏc jeho kralov·nÌ v »ech·ch byla zpeËetÏna a odpor nÏkter˝ch Ëesk˝ch pevnostÌ, p¯edevöÌm T·bora, byl uû jenom z·leûitostÌ vojenskÈ cti jejich velitel˘ a konfesijnÌho odhodl·nÌ vÏtöiny jejich obyvatelstva. Dne 22. ledna 1621 dal cÌsa¯ Fridricha V. i proti v˘li saskÈho kurfi¯ta do achtu, coû znamenalo, ûe ÑzimnÌ kr·lì p¯ich·zel o statky a hodnosti v ¯Ìöi. P¯edmÏtem vnitro¯ÌöskÈ diskuse se nynÌ stala sama z·leûitost Fridrichova kurfi¯stvÌ a jeho dÏdiËnÈ Falce. MÏl vöak cÌsa¯ pr·vo jednoho z ¯Ìösk˝ch volitel˘ spÏönÏ vyhl·öen˝m achtem zbavit obÈho, a dokonce v jeho nep¯Ìtomnosti? V takovÈ z·leûitosti pouze Unie mohla v ¯Ìöi pomyslnÏ sehr·t jeötÏ nÏjakou roli. Jenomûe tu oslabil odchod velk˝ch mÏst, jejichû z·jem se beztak nekryl se z·jmem p¯ÌsluönÌk˘ protestantskÈ ölechty. V b¯eznu 1621 ji jako prvnÌ opustil ätrasburk, po nÏm n·sledovala dalöÌ mÏsta. P¯edstavitelÈ Unie vstoupili do jedn·nÌ s Ambrosiem Spinolou, jenû od minulÈho podzimu drûel Oppenheim a jehoû pod¯Ìzen˝ Gonz·lez de CÛrdoba mÏl od ¯Ìjna obsazenÈ hornor˝nskÈ mÏsto Bacharach. Dne 12. dubna 1621 uzav¯eli p¯ÌmϯÌ, tak zvan˝ mohuËsk˝ akord. Ten znamenal, ûe se nebudou br·t za Fridrichovu vÏc a ûe Falc z˘stane otev¯ena äpanÏl˘m a cÌsa¯i. O necel˝ mÏsÌc pozdÏji se Unie rozpadla. Kr·l Fridrich mÏl zprvu za to, ûe jeho por·ûka u Prahy a ˙tÏk z »ech cÌsa¯i postaËÌ a nepovede k dalöÌm krok˘m, p¯edevöÌm ne k z·sahu v jeho dÏdiËnÈ Falci. Prost¯ednictvÌm saskÈho kurfi¯ta Jana Ji¯Ìho dal dokonce najevo, ûe by se z¯ekl ËeskÈ koruny, jenomûe si
307
41) B AV O R S K O
pro takov˝ krok stanovil podmÌnky, jeû z poraûenÈho m·lem Ëinily vÌtÏze. KromÏ restituce kurfi¯stvÌ poûadoval vöeobecnou amnestii, n·boûenskou svobodu, potvrzenÌ konfederace, uzn·nÌ z·sady svobodnÈ volby kr·le stavy, a dokonce poËÌtal s ˙hradou za utrpÏnÈ ökody.523 Anglick˝ kr·l Jakub I. doporuËoval svÈmu zeti umÌrnÏnost a vst¯Ìcnost v˘Ëi cÌsa¯i, aby se nepoh¯bila nadÏje na uchov·nÌ kurfi¯tskÈ hodnosti a Falce. K tomu takÈ rozvinul diplomatickou aktivitu, kter· poËÌtala se souhlasem öpanÏlskÈho kr·le Filipa IV. a arcivÈvody Albrechta. Jejich dopisy s sebou p¯ivezl 14. Ëervence do VÌdnÏ Jakub˘v vyslanec John Digby. O pr˘bÏhu audience podal zpr·vu Maxmili·novi do Mnichova s·m Ferdinand. MÈnÏ diplomatick˝m jazykem se o povaze n·vrh˘ vyj·d¯il Johann Joachim Rusdorf, falck˝ dvornÌ rada a Digbyho vÌdeÚsk˝ poradce. Za restituci falckrabÏte, jeho p¯ijetÌ jako p¯Ìtele a za amnestii vöeho, co se v minulosti stalo, bylo nabÌdnuto, ûe kdyû se Fridrich z¯ekne ËeskÈ koruny, m˘ûe do budoucnosti poËÌtat s p¯·telstvÌm anglickÈho kr·le. OstatnÌ z·leûitosti jako potvrzenÌ svobod, privilegiÌ a Majest·tnÌho listu pro »echy a postavenÌ krnovskÈho markrabÏte a Mansfelda, mÏly b˝t zahrnuty do jedn·nÌ, pokud k tomu okolnosti budou p¯ÌznivÈ. BÏhem audience, k nÌû doölo dne 16. Ëervence, cÌsa¯ sdÏlil anglickÈmu vyslanci, ûe k vyhl·öenÌ achtu p¯istoupil velice nerad, nicmÈnÏ k hlavnÌm bod˘m jedn·nÌ se jednoznaËnÏ nevyj·d¯il. Digby tuöil, a mÏl to potvrzeno z cÌsa¯ova okolÌ, ûe cÌsa¯ovo rozhodnutÌ se bude v·zat na stanovisko bavorskÈho vÈvody Maxmili·na a ûe bude ovlivnÏno p¯Ìslibem kurfi¯tskÈ hodnosti, jak˝ byl Bavorsku uËinÏn. Digbyho posl·nÌ tehdy ztÏûovaly Mansfeldovy vojenskÈ aktivity v HornÌ Falci. StejnÏ tak na v˝chodÏ byly p¯ek·ûkou mÌrovÈho urovn·nÌ vojenskÈ z·mÏry krnovskÈho knÌûete Jana Ji¯Ìho. V nesnadnÈ situaci se vöak nach·zel i cÌsa¯. Byl ochoten urovnat spor s Fridrichem, jenomûe Maxmili·n mu dal na vÏdomÌ, ûe nedostane-li HornÌ Falc, podrûÌ si HornÌ Rakousko. Z okamûit˝ch nesn·zÌ se chtÏl cÌsa¯ vymanit tvrzenÌm, ûe tuto z·leûitost musÌ projednat s ostatnÌmi ¯Ìösk˝mi knÌûaty. Spinolovi a bavorskÈmu vÈvodovi vzk·zal, aby mezitÌm nepodnikali nic, co by se dotklo falckrabÏte Fridricha.524 Ot·zka se zauzlila do dilematu, zda cÌsa¯ m· splnit slib dan˝ (˙stnÏ) bavorskÈmu vÈvodovi stran p¯enesenÌ kurfi¯tskÈ hodnosti, anebo napravit rozruöenÈ ¯ÌöskÈ pomÏry znovuuvedenÌm Fridricha do jeho dÏdiËnÈ Falce a opÏtn˝m p¯izn·nÌm volitelskÈ hodnosti. V jejÌm ¯eöenÌ se skr˝val dalöÌ osud ¯Ìöe.
308
41) B AV O R S K O
Vzhledem k tomu, ûe diplomatick· mise anglickÈho kr·le poËÌtala s kladn˝m postojem öpanÏlskÈho monarchy a nizozemskÈho mÌstodrûÌcÌho arcivÈvody Albrechta, bylo d˘leûitÈ, jak se k vÏci postavÌ ÑautonomnÌ politikì Oñate. Konec konc˘ öpanÏlsk˝ vyslanec byl prvnÌ v˝znamnou osobnostÌ, se kterou se Digby po svÈm p¯Ìjezdu do VÌdnÏ setkal, a proto ˙vodem rozhovoru s nÌm vyslovil nadÏji, ûe nic nebude ve VÌdni projedn·v·no a dojedn·no bez vÏdomÌ öpanÏlskÈho kr·le. Oñate byl rovnÏû autorem n·vrhu na odpovÏÔ, jak· mÏla b˝t anglickÈmu vyslanci cÌsa¯em d·na. OceÚovala se tu snaha vyvÌjen· anglick˝m kr·lem v z·leûitosti »ech a vyslovovala se ochota odmÏnit se za ni ve prospÏch Jakubova zetÏ, ale s tÌm, ûe anglick˝ kr·l se postar·, aby falck˝ knÌûe byl p¯iveden k posluönosti v˘Ëi Jeho cÌsa¯skÈmu VeliËenstvu. PonÏvadû vöak jde o z·leûitost velmi d˘leûitou pro ¯Ìöi a protoûe cÌsa¯ v nÌ dosud postupoval na z·kladÏ pomoci a rady r˘zn˝ch ¯Ìösk˝ch knÌûat, nezd· se mu nynÌ vhodnÈ nebrat p¯i jejÌm koneËnÈm ¯eöenÌ v potaz jejich postoj. Proto svolal do ÿezna snÏm, jehoû se osobnÏ z˙ËastnÌ a podle dohody s knÌûaty p¯ijme usnesenÌ ohlednÏ falckÈho knÌûete. Druh· Ë·st n·vrhu poukazovala na skuteËnost, ûe zatÌm co v DolnÌ Falci doölo k p¯ÌmϯÌ, v HornÌ Falci v tÈûe dobÏ, kdy NejjasnÏjöÌ kr·l VelkÈ Brit·nie, staraje se otcovsky o svÈho zetÏ, navrhuje klid zbranÌ, jeho zeù falckrabÏ nejen setrv·v· p¯i svÈm ökodlivÈm z·mÏru, ale Arnoöt z Mansfeldu se z jeho rozkazu pokusil znovu napadnout »eskÈ kr·lovstvÌ a Jan Ji¯Ì Braniborsk˝ se pomocÌ patent˘ pokouöÌ o nov· povst·nÌ v slezskÈ a moravskÈ zemi. Jeho cÌsa¯skÈ VeliËenstvo p¯edkl·d· tÈmuû vyslanci k ˙vaze, zda nebylo moûnÈ vyhnout se vyd·nÌ rozkaz˘, aby se takov˝m ökod·m zabr·nilo. Pokud falckrabÏ opustÌ tuto cestu a bude n·sledovat rady svÈho tch·na kr·le a uvede vÏci do takovÈho stavu, aby jeho Ëiny nebudily v˝hrady, kterÈ nynÌ chovajÌ jak cÌsa¯, tak ¯Ìösk· knÌûata, takÈ cÌsa¯ s toutÈû laskavostÌ, s jakou vyslechl n·vrhy kr·le VelkÈ Brit·nie na mÌrovÈ rozhovory, vyslechne i jinÈ vÏci, kterÈ povedou k cÌli, a hlavnÏ uËinÌ takovÈ rozhodnutÌ, jeû by uspokojilo kr·le VelkÈ Brit·nie.525 Co se t˝Ëe zmÌnky o Fridrichov˝ch rozkazech d·van˝ch Mansfeldovi, je sice pravda, ûe Mansfeld potom, co odmÌtl Anhaltovu v˝zvu, aby z PlznÏ p¯ispÏchal pomoci v rozhodujÌcÌ bitvÏ u Prahy, nabÌdl koncem ledna roku 1621 svÈ sluûby opÏt Fridrichovi a byl jÌm jmenov·n velitelem vöech jeho vojensk˝ch sil v »ech·ch a v p¯idruûen˝ch zemÌch (ne ve Falci), ale stejnÏ tak je pravda, ûe po vyd·nÌ
309
41) B AV O R S K O
PlznÏ jeho d˘stojnÌky s·m zaËal rozvÌjet nez·vislou vojenskou Ëinnost. Za pomoci vÈvod˘ VilÈma a Fridricha Sasko-v˝marsk˝ch a hrabÏte z Lˆwensteinu a Lippe soust¯edil tÈmϯ desetitisÌcov˝ sbor, kter˝ se posÌlil o dalöÌ tisÌce ûoldnȯ˘, kdyû se v dubnu rozpadla Unie. V˝daje na jeho vydrûov·nÌ Mansfeld tvrdÏ vloûil na bedra HornÌ Falce. Politika bavorskÈho vÈvody dosud smϯovala k tomu, aby pomocÌ vojska, kterÈ pod Tillyho velenÌm z˘st·valo v »ech·ch, byla tato zemÏ izolov·na od Falce, p¯ÌpadnÏ aby se zabr·nilo Mansfeldov˝m pl·n˘m opÏtnÏ p¯enÈst v·lku na ˙zemÌ »ech a spojit se s Bethlenem. Byla rovnÏû v souladu s ulmskou dohodou, podle nÌû vojska Ligy nebudou operovat na falckÈm ˙zemÌ. Avöak Mansfeldova neust·vajÌcÌ svÈvoln· Ëinnost, jeû nerespektovala Digbyho misi ve VÌdni ani Fridrichovo a Jakubovo p¯·nÌ, aby bylo zachov·no p¯ÌmϯÌ, volala po z·sahu. Neûli k nÏmu ze strany bavorskÈho vÈvody Maxmili·na a ve spojenÌ s Tillyho sborem v z·¯Ì roku 1621 doölo, probÏhla mezi VÌdnÌ a Mnichovem jeötÏ nÏkolikamÏsÌËnÌ z·vaûn· jedn·nÌ. V b¯eznu roku 1621 vyslal cÌsa¯ k bavorskÈmu vÈvodovi hrabÏte Jana Ji¯Ìho z Zollernu, prezidenta ¯ÌöskÈ dvornÌ rady. Ten byl vybaven instrukcemi, aby dojednal n·sledujÌcÌ z·leûitosti: protoûe se vyhl·öenÌm achtu nad falck˝m kurfi¯tem Fridrichem uvolnila a navr·tila cÌsa¯i a ¯Ìöi kurfi¯tsk· hodnost, rozhodl se cÌsa¯ obda¯it jÌ osobu, jeû by si tak vysokou hodnost zaslouûila. Mohl ji sice p¯enÈst na nÏkoho z habsburskÈho domu, avöak vzhledem k Maxmili·nov˝m z·sluh·m ji udÏluje jemu a jeho muûsk˝m potomk˘m. Tento akt je spojen s podmÌnkou, ûe Maxmili·n a jeho dÏdicovÈ nikdy nevznesou n·rok na DolnÌ Falc (nÏkdejöÌ Fridrichovu dÏdiËnou zemi), a ûe ani arcivÈvoda Albrecht, jemuû byla svϯena exekuce v DolnÌ Falci, nevznese n·rok na hodnost kurfi¯ta. Toto byl obsah cÌsa¯ova reskriptu vydanÈho dne 2. b¯ezna 1621 ve VÌdni, na jehoû z·kladÏ se hrabÏ z Zollernu ubÌral do Mnichova. Dokument, kter˝ Maxmili·novi p¯isliboval, ûe bude slavnostnÌm ob¯adem, Ñsolemnibus ceremoniisì, uveden do sboru kurfi¯t˘, vöak doprov·zela instrukce vymezujÌcÌ podmÌnky, za jak˝ch se p¯enesenÌ hodnosti m˘ûe uskuteËnit. Za prvÈ to bylo provedenÌ exekuce (na vlastnÌ n·klady) proti HornÌ Falci, za druhÈ odstoupenÌ rakouskÈho arcivÈvodstvÌ nad ¯ekou EnûÌ (HornÌho Rakouska, kterÈ si Maxmili·n podmanil), jakmile bude dobyta HornÌ Falc, za t¯etÌ vzd·nÌ se n·roku na mÏsta a zemÏ v DolnÌ Falci, za ËtvrtÈ zajiötÏnÌ vz·jemnÈ pomoci (assistentiae reciprocae) v p¯ÌpadÏ nouze.526 DodateËnÏ byl
310
41) B AV O R S K O
cÌsa¯em vznesen na Maxmili·na poûadavek, aby p¯evzal starost o obûivu falckrabÏte a jeho rodiny. VÈvoda reagoval na tyto n·vrhy Ñnem·lo vzruöenÏì. P¯edevöÌm pouk·zal na to, ûe Ñ jistÈ m· b˝t vymÏnÏno za nejistÈì, ponÏvadû zemi nad EnûÌ (HornÌ Rakousko) zÌskanou pr·vem z·stavy by mÏl popustit za HornÌ Falc, kterou musÌ teprve (a na vlastnÌ n·klady) dob˝vat. CÌsa¯˘v vyslanec sice zd˘raznil, ûe kurfi¯tstvÌ p¯edstavuje natolik vysokou Ëest, ûe stojÌ za to p¯ijmout vöechny podmÌnky s tÌm spojenÈ, ale Maxmili·n se odvol·val na svÈ z·sluhy a na sliby p˘vodnÏ danÈ bez vyûadov·nÌ jak˝chkoli dodateËn˝ch z·vazk˘. KromÏ toho v˝mÏna hornorakouskÈ z·stavy za HornÌ Falc se mu jevila jako problematick· i z toho d˘vodu, ûe nebylo jistÈ, jak exekuce v˘bec probÏhne.527 P¯ipomÌnku mÏl rovnÏû k samÈmu pl·nu na exekuci, neboù by se jÌ poruöila ulmsk· dohoda, ûe Ñû·dn· Ë·st (¯Ìöe) nenapadne druhouì. Jestliûe ji Maxmili·n poruöÌ, mohou ËlenovÈ Unie vpadnout do Bavorska. Obava z poruöenÌ ulmskÈ dohody, jejÌmû byl Maxmili·n signat·¯em, byla takÈ p¯ÌËinou, proË nevyûadoval od cÌsa¯e k z·sahu v HornÌ Falci, k nÏmuû nakonec p¯istoupil, û·dn˝ nov˝ mand·t, ale pouze prodlouûenÌ toho, kter˝ mÏl proti »ech·m a Mansfeldovi. To platilo i pro jeho pozdÏjöÌ intervenci v DolnÌ Falci.528 ZatÌm co probÌhala v˝mÏna n·zor˘ a stanovisek mezi VÌdnÌ a Mnichovem, a to p¯edevöÌm kv˘li podmÌnk·m p¯enesenÌ kurfi¯tskÈ hodnosti, Mansfeldovy manÈvry p¯imÏly bavorskÈho vÈvodu k vÏtöÌ ochotÏ zas·hnout proti nÏmu vojensky. Dne 29. Ëervna sdÏloval arcivÈvodovi Albrechtovi, ûe se obr·til na cÌsa¯e s dotazem, co by se mÏlo proti Mansfeldovi podniknout, aby znovu neohroûoval »echy. Na z·kladÏ cÌsa¯ova dobrozd·nÌ se rozhodl za˙toËit a v souvislosti s tÌm se obracÌ na arcivÈvodu, aby v tÈto vÏci spolupracoval a vydal Spinolovi rozkaz k bezodkladnÈmu pokraËov·nÌ v˝pravy do DolnÌ Falce. Albrecht souhlasil, ûe prost¯ednictvÌm Spinoly bude d·n pokyn CÛrdobovi, ale upozornil, ûe akce nem˘ûe b˝t zah·jena d¯Ìve neû 1. srpna.529 Je moûnÈ, ûe ochota k z·sahu se u Maxmili·na zv˝öila rovnÏû s ohledem na diplomatickou aktivitu anglickÈho kr·le a jeho vyslance Digbyho. ⁄spÏch anglickÈ mise by nepochybnÏ ruöil vÈvodovy v˝hledy na brzkÈ dosaûenÌ slibovanÈ hodnosti. D˘kaz je moûnÈ najÌt v jeho stanovisku k Digbyho n·vrh˘m, o nÏû jej poû·dal cÌsa¯ prost¯ednictvÌm svÈho rady Hanse Jakoba Kurze a jeû Maxmili·n zve¯ejnil dne 23. Ëervence ve Straubingu. Zprvu se Maxmili·n zdr·hal
311
41) B AV O R S K O
vyj·d¯it k vÏci tak z·vaûnÈ a odvol·val se na nezbytnost vzÌt v potaz vöechny ¯ÌöskÈ stavy. NicmÈnÏ podotkl, ûe falckrabÏte varoval, a pouk·zal na okolnost, ûe aËkoli Jakub I. tvrdÌ, ûe se nepodÌlÌ na v·lce svÈho zetÏ, vyslal do Falce a do »ech anglickÈ voj·ky, coû se s takov˝m tvrzenÌm neshoduje. S·m falckrabÏ do tÈto chvÌle nedal najevo, ûe se chce cÌsa¯i podrobit, a p¯esto se po cÌsa¯i û·d·, aby p¯ed zah·jenÌm vöech vyjedn·v·nÌ byl Fridrich restituov·n, aby byla obnovena jeho pr·va. Vûdyù krnovsk˝ markrabÏ a Mansfeld vedou v jeho jmÈnu ˙toËnou v·lku. Kdyby se byla Jakubovi p¯ipomnÏla tato zatvrzel· nep¯·telsk· neposluönost, byl by svÈ poselstvÌ k cÌsa¯i sestavil jinak. A kdyby se cÌsa¯ jako Ñpars innocens et laesaì, nevinn· a poökozen· strana, p¯edem k restituci zav·zal, nemÏl by dostateËnÏ volnou ruku ve vyjedn·v·nÌ a to by se potom protahovalo, coû by se projevilo v n·kladech na vydrûov·nÌ arm·dy a falckrabÏti by to poskytlo moûnost vybudovat novou vojenskou sÌlu. Ani katolickÈ n·boûenstvÌ a pr·vo by mezitÌm nemohlo b˝t v ¯Ìöi zajiötÏno. CÌsa¯˘v rada povaûoval toto vyj·d¯enÌ za neurËitÈ a û·dal o up¯esnÏnÌ stanoviska. P¯ipomnÏl takÈ Maxmili·novi Digbyho hrozbu, ûe nedostane-li se mu p¯edchozÌho p¯Ìslibu Fridrichovy restituce, jedn·nÌ ztroskot· a Jakub potom nenech· svÈho p¯ÌbuznÈho bez pomoci. Na to n·sledovalo druhÈ, mnohem podrobnÏjöÌ Maxmili·novo prohl·öenÌ, jeû vyznÏlo jako v˝zva cÌsa¯i, aby vyslancovy poûadavky odmÌtl s tÌm, ûe o tak z·vaûn˝ch z·leûitostech je t¯eba se d˘kladnÏ poradit s posluön˝mi kurfi¯ty a knÌûaty.530
42) F A L C K …
KURFIÿTSTVÕ A
ä PA N Ã L S K O
Na rozdÌl od Maxmili·na, jenû povaûoval st¯edoevropskÈ z·leûitosti za nedo¯eöenÈ, dokud nedojde k p¯enesenÌ kurfi¯tskÈ hodnosti na Bavorsko, a kterÈho se rovnÏû dot˝kaly Mansfeldovy vojenskÈ pl·ny, v Madridu soudili, ûe hlavnÌ starost v ¯Ìöi byla vy¯Ìzena praûskou bitvou. Zpr·va o vÌtÏzstvÌ cÌsa¯skÈho a ligistickÈho vojska tam dorazila dne 12. prosince 1620. Vyslanec Khevenh¸ller gratuloval kr·li Filipovi III. a po hlavnÌm mÏstÏ, jak zaznamenal, se rozz·¯ily radostnÈ ohÚostroje.531
312
42) FA L C K … K U R F I ÿ T S T V Õ A ä PA N Ã L S K O
Uplynuly vöak necelÈ Ëty¯i mÏsÌce a Madrid se zahalil do smutku. Dne 31. b¯ezna zem¯el kr·l Filip III., s p¯Ìdomkem Zboûn˝. S jeho synem Filipem IV. vstoupila do öpanÏlskÈho politickÈho ûivota nov· generace. Pokud jde o novÈho kr·le, stÏûÌ by u nÏho byl ospravedlniteln˝ otc˘v p¯Ìdomek, natoû dÏd˘v (Rozv·ûn˝). Filip IV. (panujÌcÌ aû do roku 1665) byla postava ÑgalantnÌì, milujÌcÌ hostiny, divadelnÌ p¯edstavenÌ, b˝ËÌ z·pasy, lov. Zlat˝ vÏk öpanÏlskÈho umÏnÌ byl za jeho vl·dy v plnÈm rozkvÏtu a kr·l se osvÏdËil jako jeho mecen·ö. Objevil velikost Vel·zquezova talentu a zak·zkami obdaroval Alonsa Cano, Zurbar·na, Rubense a Carducciho.532 Filip byl dvakr·t ûenat˝, po prvÈ s Isabelou, dcerou francouzskÈho kr·le Jind¯icha IV., po druhÈ s Marianou Rakouskou, dcerou cÌsa¯e Ferdinanda III. Pro skladbu jeho osobnosti, baroknÏ Ñrozvr·cenouì, byl vöak p¯ÌznaËn˝ vztah k jin˝m dvÏma ûen·m: jednak (od roku 1627) milostn˝ pomÏr k hereËce MarÌi CalderÛnovÈ, lidovÏ naz˝vanÈ ÑKalderÛnkaì, s nÌû mÏl syna Juana JosÈ de Austria (1629ñ1679), zast·vajÌcÌho ve zralÈm vÏku v˝znamnÈ st·tnÌ funkce, a dokonce pretendujÌcÌho na n·stupnictvÌ, jednak k abatyöi MarÌi (1602ñ1665) z kl·ötera v ¡gredÏ, poblÌû Sorie, autorce spisu MystickÈ mÏsto BoûÌ (MÌstica ciudad de Dios, 1670), s nÌû ho spojovala dvaadvacet let trvajÌcÌ tajn· korespondence (od roku 1643). ÑVöechny Ë·sti mÈ monarchie se nach·zejÌ v straölivÈm stavu, a v·lky a nepokoje propukajÌ ve vöech koutech,ì psal Filip svÈ d˘vÏrnici v roce 1645. A ona mu odpovÏdÏla: ÑOde dneöka j· a cel· moje komunita budeme poklekat u nohou NejvyööÌho, Ëelem se dot˝kajÌce dlaûby, a budeme jej prosit, aby na n·s shlÈdl jako otec; a buÔte si jist, ûe se naplnÌ jeho v˘le.ì533 Vl·dy se ujal Filip IV. v öestn·cti letech. Narodil se roku 1605 ve Valladolidu. ÑPonÏvadû jsem zdÏdil tato kr·lovstvÌ v öestn·cti letech a jeûto jsem k tomu nebyl vyspÏl˝ a p¯ipraven˝, vstoupil jsem tak do svÏta zmatku, a proto jsem povaûoval za p¯irozenÈ a opr·vnÏnÈ d˘vϯovat ministr˘mÖì534, sdÏloval sest¯e MarÌi z ¡gredy. JednÌm z onÏch ministr˘ byl don Gaspar de Guzm·n, hrabÏ-vÈvoda de Olivares (1587ñ1645). Ten, se svou Ñv·önÌ vl·dnoutì, jak jej charakterizoval jeho monografista Gregorio MaranÛn,535 nahradil v˘li chybÏjÌcÌ u mladistvÈho kr·le. Olivares n·leûel ke generaci RichelieuovÏ a ValdötejnovÏ, p¯ich·zejÌcÌ na svÏt v osmdes·t˝ch letech öestn·ctÈho stoletÌ. Narodil se v ÿÌmÏ, v rodinÏ öpanÏlskÈho vyslance. Velice p¯Ìznivou okolnostÌ pro jeho dr·hu u dvora bylo p¯ÌbuzenstvÌ s Baltasarem de Zuñigou, zkuöen˝m diplomatem, jenû za sv˝ch misÌ
313
42) FA L C K … K U R F I ÿ T S T V Õ A ä PA N Ã L S K O
v Bruselu, Pa¯Ìûi a Praze zevrubnÏ poznal evropskÈ politickÈ pomÏry. Od roku 1617 byl Zuñiga, Olivares˘v str˝c, Ëlenem St·tnÌ rady a pozdÏji mu byla svϯena takÈ v˝chova n·slednÌka tr˘nu. Jiû bÏhem poslednÌch dvou let ûivota Filipa III. se poda¯ilo Zuñigovi soust¯edit ve sv˝ch rukou nejd˘leûitÏjöÌ pozice v monarchii.536 Bylo tudÌû jen pochopitelnÈ, ûe kdyû mnich kapucÌnskÈho ¯·du otec Hyacint, civilnÌm jmÈnem Federigo Natta, hrabÏ díAlfiano (1575ñ1627), jemuû byla v katolickÈm t·bo¯e svϯov·na prvo¯ad· diplomatick· posl·nÌ, se dne 11. srpna 1621 obracel listem z VÌdnÏ na p¯edstavitele madridskÈ politiky, adresoval jej Zuñigovi. P. Hyacint byl doktorem Ñiuris utriusqueì, absolventem boloÚskÈ univerzity. Byl povaûov·n za ÑËlovÏka v˝mluvnÈho, plnÈho zanÌcenÈ horlivostiì. Zn·m byl jako lidov˝ kazatel, ale i jako r·dce knÌûat. Bojoval proti jinovÏrectvÌ a v jednom svÈm spise, zve¯ejnÏnÈm ve VÌdni, zast·val tezi, ûe vynucenÈ ˙stupky ve vÏcech n·boûensk˝ch katolick· knÌûata nezavazujÌ.537 DiplomatickÈ zkuöenosti zÌskal jiû jako Ëlen doprovodu kardin·la Carla Madruzzo na ¯ezenskÈm ¯ÌöskÈm snÏmu v roce 1613. S vÈvodou Maxmili·nem se sblÌûil, kdyû projevil kritick˝ n·zor na politickou linii kardin·la Khlesla.538 V dopise zaslanÈm Baltasaru Zuñigovi se zmÌnÏnÈ rysy, n·boûensk· horlivost i diplomatick˝ z·mÏr, zrcadlÌ velice v˝raznÏ. SouËasnÏ je Hyacint˘v list povahou svÈ argumentace takÈ dokladem obecnÏjöÌho stavu mysli, p¯ÌznaËnÈho pro jeden z obou st¯etajÌcÌch se t·bor˘. Pisatel se odvol·v· na svou n·vötÏvu u papeûe a na jeho povϯenÌ, aby jako leg·t, jemuû byli d·ni k ruce d˘vÏrnÌ poradci (pro Francii P. Valerian Magni, pro äpanÏlsko P. Diego de Quiroga, pro NizozemÌ P. Basilius; vöichni byli kapucÌny), vynaloûil ˙silÌ, jÌmû by se dospÏlo k cÌl˘m, o jakÈ usiluje Jeho Svatost a v nichû se shoduje s cÌsa¯em. Na Zuñigu se kapucÌn-diplomat obracÌ proto, ûe ÑkaûdÈ rozhodnutÌ cÌsa¯e je z·vislÈ na autoritÏ, radÏ a pomoci KatolickÈho (öpanÏlskÈho) kr·leì. Rakousk˝ d˘m i katolÌci celÈho NÏmecka se ocitli v tÌsni, prosazuje se nespr·vn· Ñraggione di statoì p¯ÌËÌcÌ se Bohu, katolick· vÌra nynÌ ochabla, a to do krajnÌ mÌry, zatÌm co Ñhereticiì postupnÏ sÌlÌ a jsou mocnÏjöÌ, takûe jejich noha stoupla jiû na jejÌ hrdlo, autorita cÌsa¯e a spravedlnost se promÏnily v p¯Ìzrak bez tÏla, na snÏmy se (heretici) buÔ nedostavujÌ, nebo p¯ipouötÏjÌ jen takov· jedn·nÌ, z nichû majÌ pouze oni prospÏch, anebo je rozpouötÏjÌ bez jakÈhokoli usnesenÌ. Tak to d·le jiû neölo a z dokument˘ Anhaltovy kancel·¯e (mÏl na mysli akta nalezen· v Praze po bÏlo-
314
42) FA L C K … K U R F I ÿ T S T V Õ A ä PA N Ã L S K O
horskÈ bitvÏ a pouûit· takÈ jako podklad pro vyhl·öenÌ achtu nad Fridrichem) jasnÏ vypl˝vajÌ z·mÏry onÏch dÈmon˘ vtÏlen˝ch do kalvinist˘. Tyto cÌle se m·lem poda¯ilo uskuteËnit, kdyby B˘h s pomocÌ KatolickÈ ligy nebyl minulÈho roku z·zrakem rozdrtil hlavu Luciferovu. SvÏt oËek·val, ûe po takovÈm vÌtÏzstvÌ jejich pyön˝ duch bude zastraöen a ûe ubozÌ katolÌci si oddechnou a bude zah·jena takov· reforma, jeû by nejen v dÏdiËn˝ch zemÌch a v kr·lovstvÌ »ech a Uher, ale v celÈ ¯Ìöi vr·tila postupnÏ NÏmecko (Germania) k nÏkdejöÌ sl·vÏ a tyto zemÏ zajistila RakouskÈmu domu. VÏci dopadly jinak ne vinou dobrÈho cÌsa¯e, jenû je svÏtcem, ale nedostateËnou horlivostÌ druh˝ch. A zde se P. Hyacint dost·v· k j·dru svÈho sdÏlenÌ. Zjiöùuje totiû, ûe se jedn· o vr·cenÌ falckrabÏte do jeho nÏkdejöÌho postavenÌ, a to na nalÈh·nÌ anglickÈho kr·le, za nÏhoû se p¯imlouv· Katolick˝ (öpanÏlsk˝) kr·l a arcivÈvoda Albrecht (Alberto). Ti jsou pro mÌr, protoûe podle nich nejsou penÌze ani sÌly na vedenÌ v·lky a protoûe Sasku a neutr·l˘m nenÌ vhod, aby falck˝ elektor·t p¯ipadl katolÌkovi, neboù by tÌm Sasko p¯iölo o rozhodËÌ roli v ¯Ìöi. Vzhledem k tomu, ûe se za falckrabÏte bere öpanÏlsk· koruna, vznik· obava, ûe zde ustane jejÌ pomoc a podpora, jenomûe bez nich se tu ned· ûÌt. D˘vodem k uzav¯enÌ mÌru jsou rovnÏû pohromy v Uhr·ch a neklid na MoravÏ. To vöechno jsou argumenty ve prospÏch pardonu udÏlenÈho za urËit˝ch podmÌnek falckrabÏti. Aby byl zÌsk·n Ëas a mohla b˝t roz¯eöena tato d˘leûit· z·leûitost, byla anglickÈmu kr·li d·na odpovÏÔ, jeû nenÌ z·porn·. Kdyby vöak existoval z·mÏr p¯istoupit na dohodu, nebylo by to v û·dnÈm smÏru dobrÈ. Zb˝vajÌcÌ Ë·st listu opÏtnÏ poukazuje na spornou roli anglickÈho vyjednavaËe a na faleönou Ñst·tnÌ rezÛnuì, kterou zastupuje a jeû je podle Hyacintova mÌnÏnÌ ÑniËitelkou ve¯ejnÈho blaha a nep¯ÌtelkynÌ Bohaì. A do z·vÏreËnÈho odstavce pisatel vkl·d· patetickou vÏtu: ÑNejsem prorok, avöak bude-li uspokojena Anglie a falckrabÏ, tvrdÌm, ûe v tom okamûiku zaËÌn·m mÌt obavu, zda to nebude znamenat zk·zu NejkatoliËtÏjöÌho RakouskÈho domu.ì539 P¯i vÏdomÌ p¯ÌmluvnÈho öpanÏlskÈho dopisu ve prospÏch Fridricha V. a nad varov·nÌmi adresovan˝mi prost¯ednictvÌm P. Hyacinta z ÿÌma do Madridu se vnucuje ot·zka, jakou vlastnÏ politiku v tÈ dobÏ, po praûskÈ bitvÏ, sledovala öpanÏlsk· monarchie. JejÌ linii m˘ûeme do urËitÈ mÌry vyËÌst z n·vrhu, kter˝ tehdy zaslal papeûi ÿeho¯i XV. vyslanec Oñate. ÿeho¯ XV. (Alessandro Ludovisi) vyst¯Ìdal na papeûskÈm stolci Pavla V., jehoû ranila mrtvice bÏhem dÏkovnÈho procesÌ za bÏlo-
315
42) FA L C K … K U R F I ÿ T S T V Õ A ä PA N Ã L S K O
horskÈ vÌtÏzstvÌ a jenû v lednu n·sledujÌcÌho roku zem¯el. S ÿeho¯ov˝m pontifik·tem, trvajÌcÌm pouhÈ t¯i roky, je spojeno svato¯eËenÌ (1622) trojice p¯ednÌch osobnostÌ öpanÏlskÈ duchovnÌ tradice: zakladatele jezuitskÈho ¯·du (Societatis Jesu) Ign·ce z Loyoly, jeho ¯·dovÈho spolubratra a mision·¯e v Indii a Japonsku Frantiöka XaverskÈho, a Terezie z ¡vily, zakladatelky konvent˘ bos˝ch karmelit·nek, mystiËky a v˝znamnÈ renesanËnÌ spisovatelky. (⁄cta k ·vilskÈ svÏtici dos·hla v dom·cÌm prost¯edÌ takovÈ mÌry, ûe dne 5. ¯Ìjna 1620, zhruba mÏsÌc p¯ed praûskou bitvou, öpanÏlsk˝ kr·l Filip III. rozhodl, ûe tato tehdy teprve blahoslaven· ûena bude uctÌv·na jako spolupatronka äpanÏlska. K jejÌmu svato¯eËenÌ doölo 12. b¯ezna roku 1622 a teprve ÿeho¯˘v n·stupce papeû Urban VIII. stanovil, ûe jedin˝m patronem äpanÏlska z˘st·v· svat˝ Jakub.) Oñate se v dopise ÿeho¯i XV. odvolal na P. Hyacinta, jenû cÌsa¯i tlumoËil papeûovo p¯·nÌ, aby kurfi¯tsk· hodnost byla p¯enesena na Bavorsko. A sdÏloval mu, ûe cÌsa¯ je k tomu p¯ipraven, avöak odbornÈ posudky jeho r·dc˘ poukazujÌ na p¯ek·ûky s tÌm spojenÈ, ale i na cestu k jejich p¯ekon·nÌ. Obavy cÌsa¯ov˝ch r·dc˘ se nap¯Ìklad t˝kaly moûnosti, ûe by Ben·tky mohly ve spojenectvÌ s HolanÔany a s falckrabÏtem napadnout cÌsa¯e ve Furl·nsku. Oñate navrhoval ñ pro p¯Ìpad, ûe kv˘li p¯ed·nÌ kurfi¯tstvÌ bude pokraËovat v·lka ñ nabÌdnout prost¯edky k cÌsa¯ovÏ z·chranÏ. Papeû by mÏl s cÌsa¯em uzav¯Ìt spolek a zv˝öit finanËnÌ pomoc, coû by z·roveÚ odradilo Ben·tËany. Oñate, nadhazujÌcÌ i dalöÌ kompenzaËnÌ moûnosti mezi cÌsa¯em a bavorsk˝m vÈvodou, dodal, ûe p¯edloûen˝ n·vrh (nedatovan˝, avöak z¯ejmÏ poch·zejÌcÌ z konce srpna 1621), m· b˝t projedn·n zcela d˘vÏrnÏ a kromÏ papeûe, kardin·la Ludovisiho a Oñata se o nÏm nem· nikdo dozvÏdÏt.540 Historik Arno Duch, jenû tuto korespondenci zve¯ejnil, vyslovuje v pozn·mkovÈm koment·¯i n·zor, ûe Oñat˘v n·vrh byl vypracov·n v dohodÏ s cÌsa¯em a ûe jeho cÌlem bylo vymanit se ze z·vazku existujÌcÌho v˘Ëi bavorskÈmu vÈvodovi a uvolnit si ruce pro jedn·nÌ s AngliÌ stran falckrabÏte, na Ëemû tehdy z·leûelo i äpanÏlsku. Vzhledem k povaze n·vrhu muselo vöak b˝t navrhovateli, Oñatovi, jasnÈ, ûe bude v ÿÌmÏ odmÌtnut. Takûe p¯ipadal v ˙vahu druhotn˝ z·mÏr, a sice d·t papeûi najevo, ûe äpanÏlsko nebude podporovat p¯enesenÌ kurfi¯tskÈ hodnosti na Bavorsko ani jeho p¯ÌpadnÈ ˙zemnÌ zisky. Kardin·l Ludovico Ludovisi, ¯ÌdÌcÌ mÌsto chorÈho papeûe, svÈho str˝ce, kuri·lnÌ z·leûitosti, rovnÏû povaûoval zmÌnÏn˝ n·vrh za
316
42) FA L C K … K U R F I ÿ T S T V Õ A ä PA N Ã L S K O
skryt˝ z·mÏr äpanÏlska vyhovÏt Anglii a uspokojit falckrabÏte. Naproti tomu papeûsk˝ nuncius ve VÌdni Carlo Caraffa vyslovil n·zor, ûe äpanÏlsko chce samo podrûet DolnÌ Falc a vykon·v· tlak na Bavorsko, aby se jÌ z¯eklo n·hradou za kurfi¯tstvÌ a HornÌ Falc. Neboù Oñate se pod vlivem praûskÈho vÌtÏzstvÌ obÌral pl·nem, ûe by se mohla spojit DolnÌ Falc s Alsaskem, kterÈ v roce 1617 tajnou smlouvou p¯islÌbil Ferdinand II. äpanÏlsku, a tÌm by se vytvo¯ila tak zvan· öpanÏlsk· sekundogenitura. Pl·n by ovöem narazil na francouzskÈ z·jmy a ani Anglie by nebyla svoln·. Re·lnÏjöÌm politick˝m z·mÏrem se nakonec zd·la b˝t öpanÏlsk· podpora Fridrichovy restituce. Ta by sk˝tala v˝hled na p¯·telsk˝ pomÏr Anglie ve chvÌli, kdy doznÌvalo dvan·ctiletÈ p¯ÌmÏ¯Ì v Nizozemsku a obnovovaly se tam v·leËnÈ pomÏry.541 Konec konc˘ v Madridu nezapomÌnali na r˝movanou radu, p¯isuzovanou cÌsa¯i Karlu V.: ÑCon todos guerra y paz con Inglaterraì (Se vöemi boj, s AngliÌ pokoj). PoË·tkem z·¯Ì se Ferdinand II. p¯ece jen odhodlal uËinit krok, kolem nÏhoû se rozvinula tak dlouh· jedn·nÌ. Maxmili·n, dlÌcÌ ve Straubingu, mu potvrdil, ûe obdrûel jeho list z 29. srpna, jakoû i psanÌ P. Hyacinta, oznamujÌcÌ, ûe cÌsa¯ je p¯ipraven udÏlit mu kurfi¯tskou hodnost. DÏkuje za tuto poctu a p¯islibuje, ûe zpr·vu uchov· v tajnosti. Ze strany äpanÏlska ani Saska neoËek·v· z·sadnÌ n·mitky.542 Na cÌsa¯ovÏ rozhodnutÌ mÏla nepochybnÏ znaËn˝ podÌl diplomatick· aktivita P. Hyacinta. Zb˝valy vöak dvÏ z·leûitosti, kterÈ s p¯enesenÌm kurfi¯tstvÌ souvisely, a to zÌsk·nÌ souhlasnÈho postoje saskÈho kurfi¯ta a öpanÏlskÈho kr·le. Dne 30. z·¯Ì 1621 oznamoval kapucÌn, ûe arcivÈvoda Karel se ubÌr· do Saska a on s·m se vyd·v· z vojenskÈho t·bora v Chamu, kam p¯icestoval za Maxmili·nem, na dlouhou cestu do Madridu. Snaûil se vyrazit co nejd¯Ìve, aby p¯edstihl anglickÈho vyslance Digbyho, kter˝ po nerozhodn˝ch v˝sledcÌch ve VÌdni rovnÏû smϯoval na Pyrenejsk˝ poloostrov. Hyacintovu cestu schv·lil papeû ÿeho¯ XV., jenû byl ve skuteËnosti jejÌm inspir·torem, a nynÌ v dopise zaslanÈm kapucÌnovi do Straubingu dal najevo radost z toho, ûe cÌsa¯ se ujednotil s bavorsk˝m vÈvodou. Jak otci Hyacintovi v tÈmû dopise z 4. ¯Ìjna p¯islÌbil, s·m napsal o dva dny pozdÏji öpanÏlskÈmu kr·li dopis. Jeho argumentace odr·ûÌ pohled papeûskÈ kurie na mezin·rodnÌ vztahy v danÈ chvÌli a na nebezpeËÌ, jak· z nich vypl˝vajÌ. Po praûskÈ bitvÏ, jeû odstranila hrozbu katolickÈmu n·boûenstvÌ, ¯Ìöi a RakouskÈmu domu, znovuoûÌv· jinÈ nebezpeËÌ v souvislosti s restitucÌ falckrabÏte. CÌsa¯ se rozhodl,
317
42) FA L C K … K U R F I ÿ T S T V Õ A ä PA N Ã L S K O
jak slÌbil, p¯enÈst kurfi¯tskou hodnost (bez ˙zemnÌho zisku) na bavorskÈho vÈvodu, neboù falckrabÏ Fridrich se stal cÌsa¯ov˝m sokem, za˙toËil na Rakousk˝ d˘m a chtÏl jej zniËit. Pokud vöak dojde k jeho opÏtnÈmu nastolenÌ, obnovÌ se moc kalvinismu a vöechny p¯inesenÈ obÏti a v˝daje p¯ijdou vniveË. Strach ze z·sahu Anglie nebo Saska je nepodloûen˝. Francouzsk˝ kr·l si nynÌ vede ˙spÏönÏ proti hugenot˘m, protoûe nedost·vajÌ z NÏmecka û·dnou podporu. O to ˙spÏönÏjöÌ budou öpanÏlskÈ oddÌly v boji proti HolanÔan˘m, kdyû i tam takov· pomoc odpadne. Anglick˝ kr·l se nechopil zbranÌ ani kv˘li svÈmu zeti, natoû aby to udÏlal kv˘li HolanÔan˘m. Sasko stojÌ na cÌsa¯ovÏ stranÏ a nem· v ˙myslu vÈst s nÌm v·lku. Jestliûe vöak dojde k restituci falckrabÏte Fridricha, bude pro cÌsa¯e ztracena pomoc Bavorska a KatolickÈ ligy. CÌsa¯ se nynÌ odhodlal uËinit svatÈ a heroickÈ rozhodnutÌ, hodnÈ rakouskÈho domu, a papeû douf·, ûe öpanÏlsk˝ kr·l je z v·ûn˝ch d˘vod˘ schv·lÌ a ûe to velkoryse ozn·mÌ, a to tÌm spÌöe, ûe prohl·öenÌ hrabÏte Oñata a stejnÏ tak barona Khevenh¸llera vyznÌvala v opaËnÈm smyslu.543 äpanÏlskÈ stanovisko k p¯enesenÌ kurfi¯tskÈ hodnosti je obsaûeno v prohl·öenÌ vzeölÈm bÏhem mÏsÌce listopadu 1621 z Oñatova pera: Ñ Jeho katolickÈ VeliËenstvo (öpanÏlsk˝ kr·l) oceÚuje svÈ sp¯ÌznÏnÌ s Bavorsk˝m domem a je velmi vdÏËnÈ za vöe, co vÈvoda Maxmili·n uËinil ve prospÏch RakouskÈho domu, a tÈû si p¯eje, aby to v nejvÏtöÌ moûnÈ m̯e Jeho cÌsa¯skÈ VeliËenstvo vzalo na vÏdomÌ a odmÏnilo, jako to p¯i vöech p¯Ìleûitostech uËinÌ takÈ Jeho katolickÈ VeliËenstvo. Kdyby se vöak kv˘li p¯enesenÌ hodnosti falckÈho volitele na Maxmili·novu osobu mÏla v NÏmecku obnovit v·lka se vöemi nebezpeËenstvÌmi, kter· vypl˝vajÌ ze z·sahu vöech neutr·lnÌch zemÌ a z toho, ûe UherskÈ kr·lovstvÌ by upadlo do moci Turka, Jeho katolickÈ VeliËenstvo prohlaöuje, ûe pro jeho kr·lovskou korunu bude velmi obtÌûnÈ pouze kv˘li tÈto okolnosti pokraËovat v tom, co uËinil jeho otec kr·l Filip III., aby obnovil n·boûenstvÌ a ÿÌöi v NÏmecku a ve vöech dÏdiËn˝ch kr·lovstvÌch a zemÌch RakouskÈho domu v dobÏ, kdy öpanÏlsk· koruna byla mÈnÏ zanepr·zdnÏna. Jeho katolickÈ VeliËenstvo oËek·v· od rozv·ûnosti a dobroty vÈvody Maxmili·na, ûe budou-li trvat tyto nesn·ze, nedopustÌ, aby celÈ NÏmecko bylo vystaveno nebezpeËÌ velikÈ v·lky, anebo ökod·m, kterÈ by z nÌ mohly vzejÌt, anebo aby Jeho katolickÈ VeliËenstvo nemohlo dost·t povinnosti zas·hnout na jin˝ch mÌstech z d˘vodu n·boûenstvÌ a uchov·nÌ kr·lovstvÌ a st·t˘, kterÈ mu B˘h svϯil. V p¯ÌpadÏ, ûe
318
42) FA L C K … K U R F I ÿ T S T V Õ A ä PA N Ã L S K O
p¯enesenÌ elektor·tu lze provÈst bez tÏchto rizik, Jeho katolickÈ VeliËenstvo tÌm bude vzhledem k vÈvodovÏ sluûbÏ Bohu, ve prospÏch ÿÌöe a kv˘li tolika dalöÌm vÏcem velice potÏöeno, neboù si p¯eje posÌlenÌ velikosti bavorskÈho vÈvody za podmÌnek a zp˘sobem, kterÈ ozn·mil blahÈ pamÏti arcivÈvoda Albrecht hrabÏti Oñatovi dne 16. Ëervna, o Ëemû tehdy Jeho cÌsa¯skÈ VeliËenstvo bylo zpraveno.ì Z·vÏr p¯edchozÌho stanoviska nar·ûel na Maxmili·novo povÏdomÌ o tom, ûe prop˘jËenÌ kurfi¯tskÈ hodnosti by podle n·zoru arcivÈvody Albrechta nemÏlo b˝t spojeno s n·rokem na DolnÌ Falc. äpanÏlsko se uvolilo vstoupit do tÈto v·lky a p¯ispÌvat na ni s cÌlem Ñpodpo¯it n·boûenstvÌ a ¯Ìöiì, kdeûto bavorskÈ n·roky takovÈ cÌle p¯esahujÌ a vedou k nastolenÌ novÈho ¯ÌöskÈho po¯·dku. V souvislosti s tÌm se problematizovala ot·zka dalöÌ öpanÏlskÈ finanËnÌ pomoci cÌsa¯i, kterou ovlivÚoval vyslanec Oñate, coû cÌsa¯i v jeho politick˝ch krocÌch svazovalo ruce. Koncem roku se na Ferdinanda II. obr·til vyslanec Khevenh¸ller s n·vrhem, aby se prosadilo takovÈ p¯ed·v·nÌ öpanÏlsk˝ch penÏz cÌsa¯i, kterÈ by bylo buÔ p¯ÌmÈ, anebo probÌhalo prost¯ednictvÌm öpanÏlskÈho gener·lnÌho inspektora, a tudÌû by vylouËilo Oñat˘v vliv. Khevenh¸ller tehdy pob˝val ve VÌdni, kde byl 20. prosince jmenov·n tajn˝m radou a zÌskal povϯenÌ vr·tit se s diplomatick˝m posl·nÌm do Madridu. Tam mezi 18. listopadem 1621 a 15. ˙norem 1622 zast·val roli cÌsa¯ova vyslance Vratislav z F¸rstenberku. Khevenh¸ller p¯ed odjezdem poû·dal cÌsa¯e o instrukci, jakÈ stanovisko m· zaujmout v˘Ëi Digbyho madridskÈ misi prosazujÌcÌ Fridrichovu restituci. A. Duch soudÌ, ûe cÌsa¯ ho z¯ejmÏ odk·zal na bavorskÈho vÈvodu Maxmili·na a ûe ten v lednu roku 1622 dal za pomoci svÈho tajnÈho rady dr. Wilhelma Jochera sestavit spis urËen˝ pro äpanÏlsko. Zd˘raznil v nÏm svÈ z·sluhy o Habsbursk˝ d˘m a o pr˘bÏh v·lky. A takÈ to, ûe p¯imÏl Sasko k ˙toku na obojÌ Luûici a pronikl do HornÌ Falce, aby Ëelil Mansfeldovi, a tÌm zamezil novÈmu ohroûenÌ »ech a jeötÏ urputnÏjöÌmu opÏtnÈmu vzplanutÌ vzpoury. Naproti tomu zmÌnil neËinnost öpanÏlskÈho vojska pod velenÌm CÛrdoby, kter˝ nevyuûil p¯Ìleûitosti spojit se s Tillym a jehoû nedostateËn· kooperativnost zavinila, ûe Mansfeldovi se poda¯ilo uniknout do Alsaska. Za ökody, kterÈ Mansfeld nap·chal, nenese tudÌû odpovÏdnost Maxmili·n, jak se to öÌ¯Ì mezi bruselsk˝mi ˙¯ednÌky a nepochybnÏ i na öpanÏlskÈm dvo¯e. FalckrabÏ Fridrich nad·le p¯edstavuje nebezpeËÌ pro Rakousk˝ d˘m a pro katolÌky v ¯Ìöi, a proto mu musÌ b˝t odejmuta hodnost
319
42) FA L C K … K U R F I ÿ T S T V Õ A ä PA N Ã L S K O
kurfi¯ta, vËetnÏ vÏtöiny jeho zemÌ. To je kromÏ papeûe a katolick˝ch stav˘ takÈ n·zor neutr·l˘, a zvl·ötÏ Saska. NovÈmu uspo¯·d·nÌ se vöak falckrabÏ bude s anglickou a holandskou pomocÌ br·nit a rovnÏû je tu periculum in mora, nebezpeËÌ z prodlenÌ, ûe kalvinistick· Unie opÏtnÏ sebere svÈ sÌly. KatolickÈ stavy se proto zcela spolÈhajÌ na öpanÏlskou pomoc, kter· by se mÏla dostavit s celou svou silou, stejnÏ jako to uËinila ve prospÏch RakouskÈho domu. Bez öpanÏlskÈ pomoci jsou sÌly katolick˝ch stav˘ nedostateËnÈ.544 Co se t˝Ëe Maxmili·novy pozn·mky o vojenskÈm z·sahu v HornÌ Falci, jeû spolu s DolnÌ FalcÌ p¯edstavovala Fridrichovy dÏdiËnÈ zemÏ, vztahovala se takÈ k dobytÌ mÏsta Chamu, k nÏmuû doölo v z·¯Ì roku 1621. Cham byl branou mezi z·padnÌmi »echami, HornÌ FalcÌ a Bavorskem a jeho vzetÌm bavorsk˝ vÈvoda p¯ekazil moûnost p¯ÌpadnÈho Mansfeldova n·vratu na ˙zemÌ »ech. A kdyû se pozdÏji u Schwarzenfeldu spojilo Maxmili·novo vojsko s Tillyho oddÌly a dos·hlo sÌly 25 tisÌc˘ muû˘, Mansfeldovi nezbylo neûli st·hnout se do DolnÌ Falce, a dokonce pouûÌt starou taktiku a projevit ochotu k dohodÏ s protivnÌkem. Tentokr·t ji naznaËil jak Maxmili·novi, tak öpanÏlskÈ infantce Isabele, zast·vajÌcÌ mÌstodrûitelsk˝ ˙¯ad v NizozemÌ po svÈm choti Albrechtovi, kter˝ dne 13. Ëervna 1621 zem¯el. S·m papeû vöak dopisem z 3. prosince 1621 nab·dal Maxmili·na, aby se ve sv˝ch ˙spÏöÌch nenechal zbrzdit û·dn˝m vyjedn·v·nÌm a za zavröenÌ sv˝ch snah povaûoval odnÏtÌ kurfi¯tskÈ hodnosti Fridrichovi. Isabela povolala na podzim roku 1621 Spinolu do NizozemÌ a vrchnÌ velenÌ nad öpanÏlsk˝m vojskem p¯evzal plnÏ Gonz·lez de CÛrdoba. Maxmili·n nalÈhal, aby se CÛrdoba spojil s Tillym a aby p¯ikroËili v DolnÌ Falci k z·sadnÌmu vojenskÈmu ¯eöenÌ. CÛrdoba vöak dal p¯ednost zimnÌm kvart˝r˘m u Oppenheimu. Potom co se »echy octly pod kontrolou cÌsa¯e a HornÌ Falc byla vojensky obsazena bavorsk˝m vÈvodou, z˘st·vala v ¯Ìöi jako oblast dosud vzdorujÌcÌ cÌsa¯i r˝nsk· (DolnÌ) Falc. Fridrichovi dokonce svitla zaË·tkem roku 1622, kdyû se za jeho vÏc vojensky zasadil ve Vestf·lsku brunövick˝ vÈvoda Kristi·n, nov· nadÏje. TakÈ Mansfeld p¯eruöil mÌrov· jedn·nÌ, obnovil vojenskÈ akce na ˙zemÌ öp˝rskÈho a ötrasburskÈho biskupstvÌ a spojil svÈ sÌly s badensko-durlaösk˝m markrabÏtem Janem Ji¯Ìm. Dne 27. dubna 1622 doölo k st¯etnutÌ s Tillyho vojskem u Wieslochu, na jih od Heidelbergu, a Maxmili·n˘v vojev˘dce z nÏho vyöel se znaËn˝mi ztr·tami a m·lem poraûen˝. TÌm se vöak nadÏje Fridricha, kter˝ tehdy tajnÏ p¯icestoval z Haagu
320
42) FA L C K … K U R F I ÿ T S T V Õ A ä PA N Ã L S K O
do Mansfeldova t·bora, vyËerpaly. Dne 6. kvÏtna 1622 se odehr·la rozhodujÌcÌ bitva mezi Tillym (spojen˝m s CÛrdobou) a badensk˝m markrabÏtem u mÏstaWimpfenu, leûÌcÌho v˝chodnÏji, na ¯ece Neckaru. Ji¯Ì Fridrich byl poraûen a podobn˝ osud potkal 20. Ëervna u Hˆchstu Kristi·na brunövickÈho. K vojenskÈmu nezdaru se p¯idal nevdÏk nejvyööÌho velitele, kdyû Mansfeld a Kristi·n, kte¯Ì se po por·ûce st·hli do Alsaska, byli propuötÏni z falckrabÏcÌch sluûeb. Stalo se tak z¯ejmÏ z n·vodu anglickÈho kr·le, jenû nep¯est·val spolÈhat na diplomatickÈ urovn·nÌ Fridrichova problÈmu. K ˙plnÈmu podrobenÌ DolnÌ Falce zb˝valo dob˝t jejÌ metropoli Heidelberg a p¯inutit ke kapitulaci Mannheim. PrvnÌ mÏsto se vzdalo 19. z·¯Ì. Maxmili·n v nÏm zÌskal vz·cnou ko¯ist v podobÏ knihovny, kter· vöak neskonËila v MnichovÏ, n˝brû jako dar papeûi ÿeho¯i XV. doputovala do ÿÌma. Byla to zn·m· Bibliotheca Palatina. Mannheim kapituloval poË·tkem listopadu. Dne 6. ledna 1622 byl v MikulovÏ uzav¯en mezi cÌsa¯em a Bethlenem G·borem mÌr. Bethlen se z¯ekl uherskÈ koruny a byl doûivotnÏ obda¯en sedmi uhersk˝mi komit·ty a opolsk˝m a ratibo¯sk˝m knÌûectvÌm. Ve sv˝ch d˘sledcÌch tento mÌr znamenal, ûe vÏc stavovskÈho odboje ztr·cela poslednÌho moûnÈho spojence. Zd·lo se, ûe s onÌm rokem vyhasÌnajÌ zdroje, z nichû by mohla b˝t ¯Ìöe v·ûnÏ ohroûena. O to nalÈhavÏjöÌm se st·valo koneËnÈ vy¯eöenÌ spornÈ z·leûitosti falckÈho kurfi¯tstvÌ. Urychlila je neËekan· okolnost. P. Hyacint, majÌcÌ za cÌl zÌskat pro p¯enesenÌ kurfi¯tstvÌ na Maxmili·na takÈ öpanÏlsk˝ dv˘r, byl pro svou misi vybaven doprovodn˝mi dopisy papeûe a cÌsa¯e, urËen˝mi öpanÏlskÈmu kr·li a Zuñigovi. Kv˘li vÏtöÌ bezpeËnosti bylo rozhodnuto pouûÌt pro doruËenÌ tÈto z·vaûnÈ korespondence sluûeb vÌdeÚskÈ a bruselskÈ nunciatury s tÌm, ûe P. Hyacint si ji vyzvedne aû v Madridu. Korespondence vöak padla do rukou Mansfeldov˝ch voj·k˘ a falckrabÏ a jeho tajn˝ rada Ludwig Camerarius se postarali zaË·tkem roku 1622 o jejÌ zve¯ejnÏnÌ, aby tak zkompromitovali z·mÏry sv˝ch protivnÌk˘. Oûehavou souË·stÌ tÏchto materi·l˘ byly hlavnÏ stÌûnosti papeûskÈ diplomacie (vÌdeÚskÈho nuncia Caraffy) na p¯Ìliön˝ vliv öpanÏlskÈho vyslance v rozhodov·nÌ cÌsa¯skÈho dvora. P. Hyacint dorazil do Madridu dne 16. prosince 1621. Jeho prvnÌ dojmy nebyly nejp¯ÌznivÏjöÌ. Kr·l se mu jevil jeötÏ jako dÌtÏ a kr·lovi r·dci sice byli vst¯ÌcnÌ, avöak Ñ jednajÌ jako opatrovnÌci, kte¯Ì musÌ vûdycky vyzÌskat pro svÈ sirotky ty nejlepöÌ podmÌnkyì. TakÈ
321
42) FA L C K … K U R F I ÿ T S T V Õ A ä PA N Ã L S K O
Olivares nebyl zpoË·tku nadöen˝, ûe k nÏmu poslali obyËejnÈho kapucÌna.545 Mocensk· skupina, p¯edstavovan· Baltasarem de Zuñigou, jeho synovcem Gasparem de Guzm·nem, hrabÏtem de Olivares a Olivaresov˝m synovcem Luisem de Haro, kter· se s n·stupem novÈho kr·le Filipa IV. prosadila v ¯ÌzenÌ monarchie, si kladla za prvo¯ad˝ cÌl vnit¯nÌ reformy, jeû by smϯovaly k posÌlenÌ centralismu. Olivares nab·dal mladÈho kr·le, aù nenÌ pouze panovnÌkem Kastilie a jednotliv˝ch kr·lovstvÌ, jak· p¯etrv·vala od st¯edovÏku, ale cÌtÌ se b˝t vl·dcem ÑöpanÏlsk˝mì. Znamenalo to, ûe Ëetnost tÏchto Filipov˝ch kr·lovstvÌ mÏla b˝t vyv·ûena co nejsjednocenÏjöÌm z·konod·rstvÌm.546 Centralizace monarchie mÏla b˝t cestou, jak se äpanÏlsko udrûÌ v postavenÌ nejvÏtöÌ mocnosti svÏta. V tÈûe dobÏ, kdy P. Hyacint p¯iputoval do Madridu a kdy se mÏlo rozhodovat o p¯enesenÌ falckÈho kurfi¯stvÌ, t¯Ìbila se ot·zka öpanÏlskÈ zahraniËnÏpolitickÈ orientace: zda se Madrid sblÌûÌ vÌc s Lond˝nem, nebo s VÌdnÌ. Zast·ncem prvnÌ moûnosti byl don Diego Sarmiento de Acuña, hrabÏ de Gondomar, öpanÏlsk˝ vyslanec v anglickÈ metropoli, jehoû starostÌ bylo p¯ispÏt k vytvo¯enÌ dynastickÈho pouta sÚatkem Jakubova syna Karla, prince WaleskÈho, se öpanÏlskou infantkou MariÌ. Tato nadÏje trvala aû do sklonku roku 1623, nakonec vöak vyznÏla napr·zdno. HrabÏ Gondomar se jiû p¯edtÌm, zjara roku 1622, navr·til do äpanÏlska. Druh· moûnost se prosazovala Ñvia factiì, v˝vojem politick˝ch a vojensk˝ch ud·lostÌ. V roce 1621 vypröelo p¯ÌmÏ¯Ì uzav¯enÈ s Nizozemci a obnovenÌ vojensk˝ch operacÌ nenechalo na sebe dlouho Ëekat. Isabela Clara Eugenia, vdova po arcivÈvodovi Albrechtovi a nynÌ spr·vkynÏ NizozemÌ (jeû p˘vodnÏ zÌskala jako odkaz Filipa II. a kterÈ v p¯ÌpadÏ bezdÏtnosti mÏlo opÏt p¯ipadnout öpanÏlskÈ monarchii) odvolala, jak bylo jiû zmÌnÏno, z dolnofalckÈho bojiötÏ Ambrosia Spinolu a ten zaËal v prosinci roku 1621 oblÈhat pevnost J¸lich. Pro nastalou situaci byla û·doucÌ neutralita anglickÈho kr·le, a vyslanec Oñate tudÌû bÏhem pobytu anglickÈho lorda Digbyho ve VÌdni p¯ihlÌûel k tomuto öpanÏlskÈmu z·mÏru a d·val mu p¯ednost p¯ed z·vazky k Bavorsku. Bylo z¯ejmÈ, ûe öpanÏlsk˝ st·tnÌ z·jem se tu dost·val do urËitÈho napÏtÌ se z·jmem konfesijnÏn·boûensk˝m, kter˝ vÌce leûel na srdci ÿeho¯i XV. a kter˝ v jedn·nÌch prosazoval jeho vyslanec P. Hyacint. Ten se podle hl·öenÌ vyslance Khevenh¸llera z l. dubna 1622 dosud zdrûoval v Madridu a Ëekal na vyj·d¯enÌ Filipa IV. Hned na to
322
42) FA L C K … K U R F I ÿ T S T V Õ A ä PA N Ã L S K O
chtÏl odcestovat, jenomûe odjezd se pozdrûel a kapucÌn prodlÈval v kr·lovskÈm sÌdle Aranjuezu jeötÏ koncem dubna a dennÏ se chystal na svÈ ÑodbavenÌì. Ani duben se nestal mÏsÌcem jeho rozlouËenÌ s Pyrenejsk˝m poloostrovem, a tak 9. kvÏtna 1622 psal Ferdinandovu zpovÏdnÌku P. Martinu Becanovi (Verbeeckovi nebo Van-der-Beckovi), nechù sdÏlÌ cÌsa¯i, ûe öpanÏlsk˝ kr·l mu povÏdÏl, ûe je potÏöen p¯ed·nÌm elektor·tu bavorskÈmu vÈvodovi, ûe povaûuje za dobrÈ, dospÏje-li se k spravedlivÈ dohodÏ a z·leûitosti katolÌk˘ v NÏmecku se dajÌ do po¯·dku, ûe vûdycky zbranÏmi i pomocÌ bude podle pot¯eby podporovat Jeho cÌsa¯skÈ VeliËenstvo a katolÌky, jako by se jednalo o jeho vlastnÌ z·jem a obranu jeho zemÌ, ponÏvadû jej k tomu zavazuje n·boûenstvÌ a p¯Ìbuzensk˝ vztah. P. Hyacint se tudÌû nedomnÌv·, ûe by doölo k p¯ÌmϯÌ, leda by bylo dosaûeno cÌle. A nezb˝v· mu neû vÈst jedn·nÌ k tomuto cÌli smϯujÌcÌ. Pisatel se rovnÏû zmÌnil, ûe je ve äpanÏlsku oËek·v·n anglick˝ posel (Digby), jenû p¯ich·zÌ s dvÏma z·leûitostmi: jednat o sÚatku (synova kr·le Karla) a o kurfi¯tstvÌ. Dne 18. kvÏtna dokonce P. Hyacinta p¯emlouvali, aby p¯Ìjezdu anglickÈho vyslance vyËkal s tÌm, ûe do NÏmecka by se odebral P. Quiroga. Nakonec Zuñiga p¯ece jen rozhodl, ûe Quiroga z˘stane na mÌstÏ a P. Hyacint, kter˝ si zÌskal velmi dobrou povÏst u kr·le i u jeho ministr˘, brzy odcestuje. Tak se stalo a dne 30. kvÏtna kapucÌn-diplomat äpanÏlsko opustil. P¯edtÌm svϯil svou misi na öpanÏlskÈm dvo¯e spolubratru Quirogovi (jenû o nÏkolik let pozdÏji, zaË·tkem roku 1631, p¯iöel do VÌdnÏ jako zpovÏdnÌk infantky Marie Anny, kter· uzav¯ela sÚatek s Ferdinandem III.).547 P. Hyacint se tak minul s lordem Digbym, kter˝ do Madridu dorazil 7. Ëervna 1622, jak o tom z Madridu podal zpr·vu Maxmili·novi (8. VI. 1622) vyslanec Khevenh¸ller.548 Pisatel souËasnÏ sdÏlil d˘leûitou okolnost, a sice ûe s prohl·öenÌm ve vÏci falckÈho kurfi¯tstvÌ, kterÈ v reakci na Zuñig˘v dotaz cÌsa¯ uËinil pro öpanÏlskÈho kr·le, byli kr·lovi minist¯i potajÌ spokojeni vÌce, neû to dali ve¯ejnÏ najevo, a ûe se tedy podle toho za¯ÌdÌ ve vztahu k Digbymu. Ten je jiû na mÌstÏ a zle hovo¯Ì o falckrabÏti i o Mansfeldovi, zato do nebe vyn·öÌ cÌsa¯e i öpanÏlskÈho kr·le a ¯Ìk·, ûe je lituje, protoûe buÔ Maxmili·n zaplete oba do nekoneËnÈ v·lky, nebo p¯ipravÌ cÌsa¯e o korunu, ne-li o vÏtöinu jeho zemÌ. Z·mÏrem AngliËana je pomocÌ takovÈho tvrzenÌ odradit äpanÏly od poskytnutÌ podpory. Khevenh¸ller p¯islÌbil, ûe o Digbyho n·vrzÌch pod· podrobnÏjöÌ zpr·vu a dne 1. Ëervence to uËinil: t˝kala se ˙plnÈ restituce falckrabÏte,
323
42) FA L C K … K U R F I ÿ T S T V Õ A ä PA N Ã L S K O
svatby prince Karla s infantkou MariÌ, dohody nebo mÌru mezi äpanÏlskem a HolanÔany a unie proti n·mo¯nÌm pir·t˘m. Pro öpanÏlskÈ prosazenÌ Fridrichovy restituce Digby uvedl jako argument, ûe DolnÌ Falc se dostala do rukou cÌsa¯e dÌk öpanÏlskÈmu z·sahu (diversi). Pokud se äpanÏlÈ poûadovanÈ role neujmou, Anglie by se musela spojit s HolanÔany a s pir·ty, aby Falc znovu dobyla.549 Khevenh¸ller, vych·zeje z nejednotnÈho n·zoru madridsk˝ch politik˘ na falckou ot·zku, vöak cÌsa¯i radil prav˝ opak takovÈho postupu: nep¯istoupit na û·dnou dohodu, napadat nep¯Ìtele, kde se d·, vyhl·sit p¯enesenÌ kurfi¯tskÈ hodnosti na Bavorsko a postavit Anglii a Falc p¯ed hotovou vÏc, s nÌû by se ostatnÌ museli sm̯it. Ze srpna poch·zÌ koncept z pera P. Hyacinta t˝kajÌcÌ se cÌsa¯ova dopisu öpanÏlskÈmu kr·li ve v˝öe zmÌnÏnÈ z·leûitosti. CÌsa¯ zd˘vodnil svÈ rozhodnutÌ nejen z·sluhami bavorskÈho vÈvody o katolickÈ n·boûenstvÌ, ¯Ìöi a jeho d˘m, ale zavazovala ho k tomu i spravedlnost, Ëest a svÏdomÌ. Od öpanÏlskÈho kr·le û·dal projev srozumÏnÌ s tÌmto krokem a v p¯ÌpadÏ pot¯eby podporu. ZatÌm co Ferdinand se pokouöel o spravedlivÈ urovn·nÌ tÈto vÏci, dostal list od infantky Isabely, kter˝ byl v rozporu s kladnou öpanÏlskou odezvou, jakou vy¯izoval otec kapucÌn. Protoûe cÌsa¯i nebylo z¯ejmÈ, zda je to Filip˘v vzkaz, anebo jenom infantËin n·pad, poslal spÏönÈho posla, aby se z·leûitost vyjasnila. P¯enesenÌ kurfi¯tstvÌ podle cÌsa¯e nenÌ z·leûitostÌ vyjedn·v·nÌ, n˝brû hotovou vÏcÌ. V ostatnÌm cÌsa¯ vyhovÌ jak öpanÏlskÈmu, tak anglickÈmu kr·li, byù si Jakub˘v zeù û·dnou milost nezaslouûÌ. MoûnÈ vöak je uvaûovat o milosti pro dÏti Jakubovy dcery (Fridrichovy manûelky). Po tomto dokumentu z 15. srpna n·sledovala cÌsa¯ova instrukce urËen· vyslanci Khevenh¸llerovi, nechù p¯i audienci öpanÏlskÈmu kr·li ozn·mÌ, ûe cÌsa¯ na ¯ÌöskÈm snÏmu v ÿeznÏ ve¯ejnÏ p¯ijme bavorskÈho vÈvodu do sboru kurfi¯t˘ jako novÈho volitele. Khevenh¸ller se tudÌû m· p¯iËinit o to, aby si anglick˝ vyslanec jiû nedÏlal û·dnou nadÏji na restituci falckrabÏte.550 K rozhodnÈmu cÌsa¯ovu kroku nepochybnÏ p¯ispÏla p¯Ìhoda s uko¯istÏnou korespondencÌ, kdy obsah tajn˝ch jedn·nÌ se dostal na ve¯ejnost a Ferdinand se rozhodl d·t tajnÈ diplomacii ofici·lnÌ podobu. Na podzim (7. ¯Ìjna) roku 1622 zem¯el Baltasar de Zuñiga, jehoû ûivotnÌ dr·ha byla spojena s diplomatickou ËinnostÌ ve st¯ednÌ EvropÏ a jenû mÏl rovnÏû d˘leûitÈ slovo v z·leûitosti falckÈho kurfi¯tstvÌ. Khevenh¸ller k ud·losti poznamenal, ûe tento muû bude na öpanÏl-
324
42) FA L C K … K U R F I ÿ T S T V Õ A ä PA N Ã L S K O
skÈm dvo¯e kdekomu chybÏt. ÑPrivatoì(Olivares, kr·l˘v oblÌbenec) nem· v˘bec û·dnou znalost nÏmeck˝ch pomÏr˘ a vÏci vy¯izuje po boku kr·le. PonÏvadû vyjedn·v·nÌ se ujal s·m kr·l a vzhledem k tomu, ûe panovnÌkovi bylo tehdy pouh˝ch sedmn·ct let, byl srozumiteln˝ vyslanc˘v povzdech, jÌmû zpr·vu zakonËil: ÑB˘h nechù ¯ÌdÌ vöechno k lepöÌmu.ì V ¯Ìjnu roku 1622 se Filip IV. obr·til na bavorskÈho vÈvodu Maxmili·na latinsky psan˝m listem, v nÏmû ho û·dal, aby vzhledem k mÌrov˝m jedn·nÌm, jak· probÌhala mezi Bruselem a AngliÌ, Tilly zastavil vojenskÈ akce v DolnÌ Falci. VÈvoda odpovÏdÏl, ûe je to z·leûitost cÌsa¯e, ne jeho, a ûe Filipovu interpozici ihned cÌsa¯i zasÌl·. Zd˘raznil p¯itom ochotu k mÌru, kter˝ vöak musÌ b˝t Ñopravdov˝ a spravedliv˝, ne p¯edstÌran˝, a musÌ p¯inÈst cÌsa¯i a katolÌk˘m bezpeËnost a klid a obnovit cÌsa¯skou autoritu a s nÌ pr·va katolickÈho n·boûenstvÌì.551 V prosinci roku 1622 byl v ÿeznÏ za p¯Ìtomnosti cÌsa¯e a jeho choti koneËnÏ otev¯en takzvan˝ ÑDeputationstadì, shrom·ûdÏnÌ, na kterÈ byli kromÏ kolegia kurfi¯t˘ pozv·ni takÈ dalöÌ hostÈ: vÈvodovÈ Bavorska, Brunövicka, Pomo¯an a Meklenburska, lantkrabÏ hessensko-darmötadtsk˝, arcibiskup ze Salzburgu a biskupovÈ z W¸rzburgu, Bambergu a äp˝ru. Z kurfi¯t˘ odmÌtl ˙Ëast a nechal se zastoupit sv˝mi vyslanci sask˝ kurfi¯t.552 TakÈ z·stupci Brunövicka a Pomo¯an absentovali. V pop¯edÌ jedn·nÌ, kterÈ obsahovalo ¯adu bod˘ t˝kajÌcÌch se ¯Ìösk˝ch z·leûitostÌ, vËetnÏ obnovenÌ mÌru, st·la ot·zka p¯enesenÌ kurfi¯tskÈ hodnosti. A ta, jak se dalo oËek·vat, rozdÏlila ˙ËastnÌky, a to podle konfesijnÌho klÌËe. DuchovnÌ knÌûata n·vrh p¯ijÌmala, protestantötÌ z·stupci mÏli v˝hrady. Jejich j·drem byla ot·zka cÌsa¯ova opr·vnÏnÌ k vyhl·öenÌ achtu nad Fridrichem. Aby se doölo ke kompromisu, navrhl cÌsa¯ odebrat hodnost Fridrichovi, a p¯enÈst ji doûivotnÏ na Maxmili·na. VinÌkovi vöak byla d·na moûnost poko¯it se a omluvit se a mÏly b˝t p¯ezkoum·ny n·roky Fridrichova potomstva. Maxmili·nova slavnostnÌ investitura se konala dne 25. ˙nora.
325
42) FA L C K … K U R F I ÿ T S T V Õ A ä PA N Ã L S K O
43) N O V …
USPOÿ¡D¡NÕ POMÃRŸ V »ESK›CH ZEMÕCH
VilÈm hrabÏ Slavata se ve sv˝ch PamÏtech pohoröil, ûe sice Ñ Juliusa CÌsa¯e patriotae jeho v radnÌm mÌstÏ tulichy zamordovaliì, jak je to vyps·no v ¯Ìmsk˝ch dÏjin·ch, Ñale aby osoby urozenÈ z vyööÌch stav˘, takÈ urozenÈ a vz·ctnÈ osoby v p¯ednÌch ˙¯adech postavenÈ z okna kdy vyhoditi mÏli, takovÈho p¯Ìkladu ûe se v historiÌch nenach·zÌ, ponÏvadû sice obyËejnÏ psi a koËky a ne lidÌ z oken se vyhazujÌì.553 T˝û Slavata jako p¯ÌsluönÌk vÌtÏznÈho t·bora konstatoval, ûe Ñto pozdviûenÌ a ta rebellie Ëesk·, aËkoliv se nem˘ûe neû za hanebnou zlou vÏc drûeti, vöak nicmÈnÏ v kr·lovstvÌ ËeskÈm mnoho dobrÈho z nÌ poölo, totiû katolick· samospasitedln· vÌra se rozmnoûila, a jin· zcestn· a bludn· n·boûenstvÌ odtud vyko¯enÏna jsouì. TaktÈû byl p¯esvÏdËen, ûe Ñvzneöenost kr·lovsk· a posloupnost kr·l˘v v slavnÈm domu rakouskÈm utvrzena jestì a ûe dÌky novÏ vydanÈmu zemskÈmu z¯ÌzenÌ Ñpr·va zemsk· v lepöÌ ¯·d uvedena jsouì.554 Do pl·n˘ na novÈ uspo¯·d·nÌ pomÏr˘ v ¯Ìöi a v ËeskÈm kr·lovstvÌ a p¯idruûen˝ch zemÌch po bÏlohorskÈ bitvÏ n·m d·vajÌ nahlÈdnout pÌsemnosti z dvornÌch kancel·¯Ì cÌsa¯e a bavorskÈho vÈvody Maxmili·na. Dne 17. prosince 1620 povϯil Ferdinand II. prezidenta ¯ÌöskÈ rady Jana Ji¯Ìho z Zollernu a dolnorakouskÈho zemskÈho kanclȯe Jana Ruprechta Hegenm¸llera poselstvÌm u Maxmili·na, s cÌlem zÌskat jeho stanoviska k tÏmto ot·zk·m. Co se t˝Ëe ¯Ìösk˝ch z·leûitostÌ, Maxmili·n mÏl d·t svÈ dobrozd·nÌ, zda kurfi¯t Fridrich m· b˝t i po praûskÈ por·ûce d·le pron·sledov·n, anebo m· dojÌt k sm̯enÌ a k restituci jeho dÏdiËnÈ DolnÌ Falce. Pro prvnÌ p¯Ìpad by bylo nutnÈ uv·ûit, jak se zabezpeËit proti p¯ÌpadnÈmu nesouhlasu francouzskÈho kr·le a jak Ëelit nep¯·telskÈ reakci ze strany kr·l˘ Anglie, D·nska, ävÈdska, ale i unionistick˝ch stav˘ v ¯Ìöi a dalöÌch, kdo by s takovou exekucÌ nesouhlasili. Naproti tomu by bylo t¯eba zajistit si pomoc öpanÏlskÈho kr·le a zv·ûit, jakou pomoc by bylo moûnÈ oËek·vat od katolickÈ Ligy. Pro p¯Ìpad sm̯enÌ s Fridrichem by bylo nutnÈ uv·ûit podmÌnky mÌrovÈho jedn·nÌ a ˙lohu prost¯ednÌk˘. Anglick˝ kr·l by mÏl b˝t z tÏchto jedn·nÌ vylouËen. Body t˝kajÌcÌ se kr·lovstvÌ »ech a p¯iËlenÏn˝ch zemÌ Ñpo ËerstvÏ dosaûenÈm vÌtÏzstvÌ z BoûÌ milostiì si û·daly stanoviska k oblasti n·boûenstvÌ, justice, vojenstvÌ a hospod·¯stvÌ. CÌsa¯ nabÌzel Maxmili·novi mÌstodrûitelstvÌ
326
43) N O V … U S P O ÿ ¡ D ¡ N Õ P O M Ã R Ÿ V » E S K › C H Z E M Õ C H
v »ech·ch, aby Ñve vÏcech n·boûenstvÌ, justice, politiky, v·lky a komory uvedl novou vl·du (regiment) do lepöÌho stavuì.555 Oba povϯenÌ poslovÈ cÌsa¯i sdÏlili, ûe v PasovÏ nejprve navötÌvili nejvyööÌ ËeskÈ zemskÈ ˙¯ednÌky (äternberka, Slavatu a Martinice), kte¯Ì tam dosud prodlÈvali, a chtÏli se sezn·mit s jejich n·zorem. Ti vöak sv· stanoviska zaslali cÌsa¯i uû p¯edtÌm a nemÌnili je doplÚovat. O V·nocÌch byli poslovÈ p¯ijati v audienci bavorsk˝m vÈvodou. Maxmili·n odmÌtl nabÌdku na spr·vu ËeskÈho kr·lovstvÌ, protoûe nemohl v danÈ dobÏ opustit Bavorsko. (Jako d˘vod pozdÏji uvedl ztr·tu mnoha sv˝ch zp˘sobil˝ch lidÌ, kte¯Ì padli ve v·lce, a mimo to p¯Ìpravu snÏmov·nÌ Ligy.) V z·leûitosti druhÈ, vyhl·öenÌ achtu nad Fridrichem, se odmÌtl vyslovovat.556 K Ëesk˝m pomÏr˘m se bavorsk˝ vÈvoda vyj·d¯il dne 13. ledna 1621 dopisem zaslan˝m cÌsa¯i z Mnichova. SdÏlil v nÏm, ûe Ñz·leûitosti justice a policie jsou tam (v »ech·ch) ¯Ìzeny dosti öpatnÏ, ûe katolÌci jsou obtÏûov·ni a omezov·ni vÌc neû p¯edtÌm, ûe kalvinisti jsou up¯ednostÚov·ni (herfiergezogen), a dokonce majÌ b˝t pouûÌv·ni v expedici (˙¯adech), kde mohou zase zaËÌt sp¯·dat svÈ dohody (conventicula) a vöelijak provozovat svÈ nebezpeËnÈ praktiky. Takto jsou mysle tamnÌch vÏrn˝ch a pron·sledovan˝ch naplÚov·ny pocitem cizoty a ho¯kosti a to, co bylo znovuzÌsk·nÌm cÌsa¯ov˝ch zemÌ a za ztr·tu mnoha tisÌc osob dobyto, je ohroûeno.ì Maxmili·n tudÌû navrhoval, aby se cÌsa¯ Ñco moûn· nejd¯Ìv osobnÏ odebral do Prahy a setrval tam tak dlouho, dokud vÏci nebudou uvedeny do lepöÌho po¯·dkuì. To radÌ takÈ zemötÌ ˙¯ednÌci a radovÈ nach·zejÌcÌ se v PasovÏ. Pro p¯Ìpad, ûe cÌsa¯ se nechce po delöÌ dobu v »ech·ch zdrûovat, Maxmili·n navrhuje za tamnÌho spr·vce bamberskÈho biskupa. Jestliûe ten odmÌtne, pak prezidenta ¯ÌöskÈ rady Jana Ji¯Ìho z Zollernu.557 Z tÈhoû dne (13. ledna 1621) poch·zÌ Maxmili·nova tajn· rezoluce t˝kajÌcÌ se jednak cÌsa¯sk˝ch reforem v »ech·ch, jednak vyhl·öenÌ achtu nad falckrabÏtem. Stran druhÈho bodu vÈvoda vyjad¯uje podivenÌ, ûe cÌsa¯ tak dlouho ot·lel s vyhl·öenÌm achtu, aËkoli falckrabÏ bez ohledu na Ëetn· varov·nÌ a na cÌsa¯skÈ v˝nosy a hrozbu achtem, bez ohledu na exekuce provedenÈ proti nÏmu v »ech·ch, na MoravÏ, v Luûici a na R˝nÏ, jakoû i na prohranou bitvu, setrv·v· ve svÈ vzpou¯e, neposluönosti a zatvrzelosti, sbÌr· opÏt sÌly a snaûÌ se vyvolat novÈ nepokoje. K tomu, Ñco a jak je t¯eba v »eskÈm kr·lovstvÌ (Kˆnigreich Behaim) po öùastnÏ dosaûenÈm vÌtÏzstvÌ za nynÏjöÌch okolnostÌ uËinit k jeho uchov·nÌ a upevnÏnÌ, k zavedenÌ dobrÈ
327
43) N O V … U S P O ÿ ¡ D ¡ N Õ P O M Ã R Ÿ V » E S K › C H Z E M Õ C H
spr·vy a k obnovenÌ milovanÈho mÌru pro reformaci a n·pravuì, bavorsk˝ vÈvoda sdÏlil: Stran n·boûenskÈho vÏdomÌ zemötÌ ˙¯ednÌci a radovÈ prodlÈvajÌcÌ v PasovÏ radÌ cÌsa¯i, aby se co nejd¯Ìve ˙ËinnÏ pokroËilo s reformacÌ. VÈvoda vöak doporuËuje uv·ûliv˝ postup, protoûe pomÏry v »ech·ch nejsou takovÈ reformaci p¯ÌznivÏ naklonÏny, nicmÈnÏ je t¯eba co nejd¯Ìve plnÏ restituovat katolÌk˘m to, co p¯edtÌm mÏli. Pikart˘m (bluda¯˘m) anebo kalvinist˘m, skrze nÏû povstalo vöechno neötÏstÌ, je t¯eba zcela zak·zat v˝kon·v·nÌ jejich ökodliv˝ch a bezboûn˝ch nauk. Je nutnÈ ˙plnÏ zruöit to, co bylo bÏhem vzpoury rozhodnuto, dohodnuto a podniknuto proti katolÌk˘m. Vöechna conventicula (ujedn·nÌ) stav˘ p¯iklonivöÌch se k nespr·vnÈmu n·boûenstvÌ je t¯eba odstranit a zak·zat; co vöak nelze v souËasnosti a za dan˝ch pomÏr˘ za¯Ìdit, to se m· odloûit na lepöÌ mÌrovou a p¯Ìhodnou chvÌli. Co se t˝Ëe justiËnÌch z·leûitostÌ, m· se za to, ûe vzbou¯enci majÌ b˝t po z·sluze a pro v˝strahu potrest·ni, a to na pokut·ch a jmÏnÌ ti, kte¯Ì se odvr·tili od Jeho cÌsa¯skÈho VeliËenstva a p¯iklonili se k falckrabÏti. Ti pak, kte¯Ì byli zav·z·ni Jeho cÌsa¯skÈmu VeliËenstvu nejen poddanostÌ, ale takÈ ˙¯adem a sluûbami, majÌ b˝t potrest·ni konfiskacemi jmÏnÌ. Nejp¯ednÏjöÌ v˘dci vöak majÌ b˝t potrest·ni nejen konfiskacemi jmÏnÌ, ale takÈ na tÏle a na ûivotÏ. Procesy majÌ b˝t prost¯ednictvÌm cÌsa¯sk˝ch komisa¯˘ vedeny i proti uprchl˝m vinÌk˘m. RovnÏû je spr·vnÈ, spravedlivÈ a û·doucÌ, aby byly pro pohanu nejen ve¯ejnÏ sp·leny zlÈ a nep¯·telskÈ konfederace sjednanÈ proti Jeho cÌsa¯skÈmu VeliËenstvu, ale takÈ zadrûeni stavovÈ, kte¯Ì s nimi byli spjati a podepsali je. Item je t¯eba zv·ûit a posoudit, kter· stavovsk· privilegia se uk·zala b˝t ökodliv· Jeho cÌsa¯skÈmu VeliËenstvu a jeho chv·lyhodnÈmu domu a dobrÈmu regimentu anebo kter· zp˘sobila takov˝ zlo¯·d, a ta majÌ b˝t zruöena, a nemÈnÏ ta, kter· br·nÌ prosazov·nÌ spravedlnosti (in administranda iustitia). Ve vojensk˝ch z·leûitostech zmÌnÏnÌ ËeötÌ zemötÌ ˙¯ednÌci a radovÈ doporuËovali bavorskÈmu vÈvodovi a jeho prost¯ednictvÌm cÌsa¯i, aby v Praze jako hlavnÌm mÏstÏ byly vybudov·ny dvÏ pevnosti-citadely, jedna na vrchu svatÈho Vav¯ince (na Pet¯ÌnÏ) poblÌû Strahova a druh· na VyöehradÏ nebo jinÈm vhodnÈm mÌstÏ, a to k obranÏ zemÏ a mÏsta. Pro vÏtöÌ bezpeËnost kr·le by tam mÏla b˝t vydrûov·na tÏlesn· str·û. V z·leûitosti hospod·¯stvÌ a financÌ se dobrozd·nÌ zamϯilo na to, aby statky rebel˘ propadlÈ fisku byly peËlivÏ zaznamen·ny a podrûeny
328
43) N O V … U S P O ÿ ¡ D ¡ N Õ P O M Ã R Ÿ V » E S K › C H Z E M Õ C H
a prozatÌm nikomu z toho nic nebylo darov·no nebo prop˘jËeno, aby se vyhovÏnÌm jednomu prosebnÌku nezavdala p¯ÌËina k obdobnÈmu postupu, ale vöechno aby bylo drûeno pohromadÏ a pouûito ve prospÏch Jeho cÌsa¯skÈho VeliËenstva a mohli pak b˝t za z·sluhy odmÏnÏni ti, kte¯Ì si to zaslouûÌ.558 Za radami v p¯edchozÌch materi·lech adresovan˝mi cÌsa¯i je t¯eba vidÏt obecnÏjöÌ d˘sledek, jak˝ praûsk· por·ûka p¯inesla stav˘m v »ech·ch. Stavovsk· autonomie, od dob husitsk˝ch v·lek sÌlÌcÌ a v epoöe utv·¯enÌ centralizovan˝ch st·t˘ pomÏrnÏ odoln·, byla nynÌ podlomena, a to ve prospÏch absolutisticky a centralisticky ¯ÌzenÈ monarchie. K jejÌ centralistiËtÏjöÌ podobÏ poloûil z·klady uû Ferdinand I., kdyû vytvo¯il t¯i org·ny, zpevÚujÌcÌ jejÌ stavbu. älo o tajnou radu, to znamen· kolegium d˘vÏrnÌk˘, se kter˝mi se panovnÌk radil o z·vaûn˝ch z·leûitostech pod¯Ìzen˝ch zemÌ. JejÌ jedn·nÌ ¯Ìdil dvornÌ kanclȯ, kter˝ p¯edkl·dal panovnÌkovi k schv·lenÌ protokoly z p¯Ìsluön˝ch sezenÌ. Za dalöÌ org·n soust¯eÔov·nÌ moci lze povaûovat dvornÌ kancel·¯, kter· umenöovala roli kancel·¯Ì jednotliv˝ch zemÌ ¯Ìöe. P¯Ìsluöelo jÌ p¯edevöÌm vy¯izov·nÌ ¯ÌöskÈ korespondence se zahraniËÌm, ale takÈ rozhodov·nÌ o vnit¯nÌch vÏcech. T¯etÌ org·n mÏl na starosti centr·lnÌ dohled nad financemi; bylo to jakÈsi ¯ÌöskÈ ministerstvo financÌ, kterÈ v Ëele s pokladnÌkem dohlÌûelo na p¯ÌsluönÈ zemskÈ komory.559 Pokud jde o Ferdinanda II., vyuûil stavovskÈ por·ûky v roce 1620, aby absolutistickou ideu jdoucÌ na ˙kor zemsk˝ch v˝sad uskuteËnil co nejö̯eji. Zemsk· privilegia v »ech·ch propadla Ñiure belliì, v·leËn˝m pr·vem, a cÌsa¯ bezprost¯ednÏ po listopadu roku 1620 prosazoval svou moc Ñper actus possesorisì, pr·vem majetnÌka, neomezenÏ, bez z·sahu zemskÈho snÏmu. Teprve po jejÌ stabilizaci se poËÌtalo s obnovou zemskÈho z¯ÌzenÌ. K jeho vyhl·öenÌ doölo v roce 1627. Neruöil se v nÏm vztah »ech k ostatnÌm p¯ivtÏlen˝m zemÌm, ani k dÏdiËn˝m zemÌm a k ¯Ìöi, avöak byla zd˘raznÏna dÏdiËnost tÈto koruny ñ oproti jejÌmu p¯edchozÌmu p¯ijÌm·nÌ ñ a zv˝raznila se absolutnÌ kr·lovsk· moc. Co se t˝Ëe zemsk˝ch stav˘, svou moc mÏli uplatÚovat ne na z·kladÏ stavovsk˝ch v˝sad, ale spÌöe jako spoluz·stupci koruny. Gener·lnÌ snÏmy nebyly form·lnÏ zruöeny, byù se omezily na snÏmy korunovacÌ. NejvyööÌ spr·vnÌ a soudnÌ instancÌ vöech Ëesk˝ch zemÌ byla sice Ëesk· kr·lovsk· kancel·¯, avöak vedle nÌ ñ a to byl podstatn˝ rys centralizujÌcÌ se moci ñ vzrostl vliv panovnÌkovy tajnÈ rady a dvorskÈ komory. 560 Vzhledem k tomu, ûe za
329
43) N O V … U S P O ÿ ¡ D ¡ N Õ P O M Ã R Ÿ V » E S K › C H Z E M Õ C H
jejich sÌdlo i sÌdlo panovnÌka slouûila VÌdeÚ, zaËaly v tomto procesu sÌlÌcÌ centralizace dÏjiny ËeskÈho kr·lovstvÌ a k nÏmu p¯idruûen˝ch zemÌ st·le vÌce vpl˝vat do dÏjin dÏdiËnÈ rakouskÈ monarchie. Obnoven a na ËelnÈ mÌsto ve snÏmech (v »ech·ch, neboù na MoravÏ si toto postavenÌ podrûel) byl postaven duchovnÌ stav p¯edstavovan˝ arcibiskupem, biskupy a infulovan˝mi prel·ty. Vzhledem k tomu, ûe augöpursk˝m n·boûensk˝m mÌrem z roku 1555 p¯eölo pr·vo reformace (podle z·sady cuius regio, eius religio) z ˙st¯ednÌch rukou cÌsa¯e na zemsk· knÌûata, dalo se oËek·vat, ûe Ferdinand totÈû pr·vo (ius reformandi) bude prosazovat v nazpÏt dobytÈm kr·lovstvÌ. A to nejen v z·jmu cÌrkve, jejÌmû byl p¯ÌsluönÌkem, ale v z·jmu Ñst·tnÌmì a zemÏpanskÈm. OpÌral se p¯i tom o vlastnÌ zkuöenost z doby, kdy jako öt˝rsk˝ vÈvoda prosazenÌm katolickÈ reformace stabilizoval pomÏry ve ät˝rsku, Korutanech a v KraÚsku, zatÌmco zemÏ spravovanÈ Rudolfem a Maty·öem se zmÌtaly v rozporech a ölechta skr˝vala svÈ mocenskÈ n·roky v˘Ëi panovnÌkovi za konfesijnÌ ot·zky. Rudolf˘v Majest·tnÌ list z roku 1609 nebyl totiû ch·p·n cÌsa¯skou stranou jako projev emancipace individu·lnÌho svÏdomÌ, n˝brû jako odraz probÌhajÌcÌch spoleËensk˝ch sv·r˘. Ani princip lok·lnÌch cÌrkvÌ neladil s principem absolutistickÈho st·tu, k jakÈmu se Ferdinandova ¯Ìöe po vzoru velk˝ch z·padoevropsk˝ch monarchiÌ upÌnala. Ferdinand, vyzbrojen˝ p¯edchozÌ zkuöenostÌ z dÏdiËn˝ch zemÌ a posÌlen˝ osobnÌ n·boûenskou orientacÌ, povaûoval ofici·lnÌ obnovu vöeobecnÈ a jednotnÈ katolickÈ cÌrkve, na nÌû dosud spoËÌvala duchovnÌ soudrûnost SvatÈ ¯Ìöe ¯ÌmskÈ, za cestu k ˙spÏönÈ obnovÏ rozh·ran˝ch pomÏr˘. V tÈmû smÏru doölo v r·mci obnovenÈho zemskÈho z¯ÌzenÌ k nastolenÌ rovnopr·vnosti ËeskÈho a nÏmeckÈho jazyka a cÌsa¯ si vyhradil moûnost osobnÏ udÌlet ölechtickÈ obyvatelskÈ pr·vo (inkol·t) cizinc˘m. UstanovenÌ obsahujÌcÌ tendenci k absolutismu se projevila rovnÏû v moravskÈm markrabstvÌ a v Uhr·ch. NicmÈnÏ koneËn· snaha habsbursk˝ch panovnÌk˘ prosadit absolutismus v celÈ st¯edoevropskÈ a v˝chodoevropskÈ oblasti narazila jednak na odpor cizÌch ÑvnÏjöÌchì velmocÌ, jednak na odpor dan˝ partikul·rnÌmi z·jmy nÏmeck˝ch ¯Ìösk˝ch knÌûat, takûe se mohla uskuteËÚovat pouze v dÏdiËn˝ch zemÌch na ÑzemÏpanskÈ ˙rovniì, ne jako v˘le cÌsa¯e realizovan· v rozmÏru celÈ ¯Ìöe.561 Aktu obnovy zemskÈho z¯ÌzenÌ v »ech·ch p¯edch·zel ñ nÏkolik mÏsÌc˘ po bÏlohorskÈ por·ûce Fridrichov˝ch vojsk ñ proces s p¯edstaviteli stavovskÈ vzpoury, aù s direktory jako Ëiniteli stavovskÈ
330
43) N O V … U S P O ÿ ¡ D ¡ N Õ P O M Ã R Ÿ V » E S K › C H Z E M Õ C H
vl·dy, aù s Ëeln˝mi osobnostmi z ¯ad ölechty, ryt̯stva a mÏöùanstva. K jejich zatËenÌ doölo 6. ˙nora 1621 a uprost¯ed b¯ezna se ustavil tribun·l, jehoû p¯edsedou byl jmenov·n Karel z Lichtenötejna, mÌstop¯edsedou Adam z Valdötejna a ûalobcem byl P¯ibÌk JenÌöek z Oujezda. Sekret·¯ tribun·lu ¯Ìösk˝ dvornÌ rada dr. Otto Melander vypracoval body obûaloby, kter· postiûen˝m kladla za vinu velezradu. Z Ëty¯iceti pÏti odsouzen˝ch bylo dne 21. Ëervna 1621 na StaromÏstskÈm n·mÏstÌ dvacet sedm ve¯ejnÏ popraveno. V ˙vodu svÈho Ñvypravov·nÌ o vojnÏ ËeskÈì zestruËnil pobÏlohorsk˝ exulant Ond¯ej z Habernfeldu tento historick˝ okamûik do vÏt: ÑMezi tÌm direkto¯i, jiûto v Praze z˘stali neb kte¯Ì pro lichou amnestie nadÏji ûivot sv˘j dali v öanc, do ûal·¯˘v uvrûeni; aË nevinni, p¯edce strest·ni. Hrozn˝m Ferdinandem stÌn·ni, jinÌ vÏöeni, jinÌ Ëtvrceni, nÏkte¯Ì smrsk·ni; ti pak, kdoû vinni byli, ˙tÏkem ûivot zachr·nili.ì562 Jin· dobov· svÏdectvÌ hovo¯Ì o cÌsa¯ovÏ bezesnÈ noci p¯ed podeps·nÌm rozsudk˘. Stavovsk· vzpoura byla ch·p·na cÌsa¯em jako Ëin, kter˝ uvrhl do z·huby nejen zemi a jejÌ lid, ale vyvolal neklid v celÈ EvropÏ a vedl k prolÈv·nÌ nevinnÈ k¯esùanskÈ krve. ProvinÏnÌ v˘dc˘ vzpoury bylo umocnÏno v cÌsa¯ov˝ch oËÌch tÌm, ûe nedbali na jeho p¯edchozÌ blahovolnÈ mÌrovÈ n·vrhy a ignorovali nabÌzenou milost.563 Dne 3. ˙nora n·sledujÌcÌho roku vyhl·sil cÌsa¯ Ñgener·lnÌ pardonì. Vyuûilo ho 728 p¯ÌsluönÌk˘ panskÈho a ryt̯skÈho stavu, kte¯Ì po p¯izn·nÌ svÈ viny poû·dali o milost.564 ObdobnÏ probÌhaly ud·losti na MoravÏ, avöak v ËasovÈm odstupu, jenû byl zp˘soben hrozbou Bethlenovy intervence. Teprve uzav¯enÌ mÌru mezi Ferdinandem a Bethlenem, k nÏmuû doölo poË·tkem roku 1622 v MikulovÏ, otev¯elo moûnost takÈ zde pohnat p¯ed soud osoby, kterÈ se p¯imkly k praûskÈ stavovskÈ konfederaci a k vl·dÏ falckrabÏte Fridricha. P¯edsedou desetiËlennÈho tribun·lu byl Frantiöek kardin·l Ditrichötejn, zast·vajÌcÌ v moravskÈm markrabstvÌ funkci mÌstodrûÌcÌho. Jedn·nÌ bylo zah·jeno v Ëervnu, rozsudky znÏly na trest smrti. V p¯ÌpadÏ Moravan˘ vöak nebyly vykon·ny, cÌsa¯ se nakonec rozhodl pro udÏlenÌ milosti. Gindely uv·dÌ, ûe s tÌmto cÌsa¯ov˝m rozhodnutÌm byl do Brna vysl·n nejvyööÌ Marradas.565
331
43) N O V … U S P O ÿ ¡ D ¡ N Õ P O M Ã R Ÿ V » E S K › C H Z E M Õ C H