090-097_Dopisy 19.2.2008 18:01 Stránka 90
Josef ·afafiík a Josef Topol v dopisech Brnûnsk˘ myslitel, literát, tzv. nekatedrov˘ filozof Josef ·afafiík (1907 – 1992) se seznámil s Josefem Topolem v roce 1958 prostfiednictvím Jifiího Kubûny a vzniklo mezi nimi hluboké pfiátelství. ·afafiík peãlivû sledoval Topolovou divadelní ãinnost – zajíÏdûl pfiíleÏitostnû na premiéry, zejména do Divadla za branou, nav‰tûvoval pfiedstavení tohoto divadle pfii hostování v Brnû, váÏil také cestu na vÛbec první uvedení Konce masopustu v olomouckém Divadle Oldfiicha Stibora v roce 1963. S Divadlem za branou spolupracoval Josef ·afafiík pomûrnû úzce – na popud Josefa Topola ho Karel Kraus vyzval, aby doprovodil esejem uvedení Topolova dramatu Hodina lásky a pfiekladu Shakespearovy Marné lásky snahy. Tak vznikly moÏná nejpozoruhodnûj‰í ·afafiíkovy men‰í eseje, tehdy poprvé oti‰tûné v divadelních programech. Doba normalizace se promítla zejména do ãetnosti setkání, z korespondence i deníku Anny ·afafiíkové lze usoudit, Ïe vnitfiní intenzita vztahu byla tûÏkou dobou moÏná je‰tû posílena. Dochovan˘ konvolut dopisÛ je velmi zlomkovit˘ – ãasto chybí odpovûì, jindy dopis, na kter˘ pisatel reaguje. Aãkoliv se Topol se ·afafiíkem seznámili jiÏ v roce 1958, první dochovan˘ dopis je z roku 1962, poslední dopisy jsou datovány podzim 1991 – tedy sotva pÛl roku pfied smrtí Josefa ·afafiíka. Komplet dochovan˘ch dopisÛ Josefa ·afafiíka adresovan˘ch Josefu Topolovi je zpracován v seminární práci Karolíny Stehlíkové Zachované dopisy J. ·afafiíka J. Topolovi (Ústav divadelní vûdy, FF MU 1995). Tato práce obsahuje faksimile v‰ech zachovan˘ch ·afafiíkov˘ch dopisÛ a edici vybran˘ch textÛ. Odtud pfiebírám dopisy relevantní pro úãel pfiedloÏeného v˘boru. Dopisy Josefa Topola jsou uloÏeny v ·afafiíkovû pozÛstalosti (Archiv Masarykovy univerzity, sig. B 97) – je jich celkem 136 z let 1962 – 1991. Tento dopisov˘ soubor pfiedstavuje zcela unikátní vhled do vnitfiního svûta Josefa Topola. Vzhledem k rozsáhlosti materiálu, kter˘ by snad nejlépe bylo publikovat cel˘, vybírám jedin˘ krátk˘ dopis v˘slovnû reagující na ·afafiíkovy komentáfie ke hfie Dvû noci s dívkou. Text zde pfiedloÏen˘ je zámûrnû velmi omezen˘: aãkoliv dochovaná korespondence i pfii své torzovitosti pfiiná‰í velmi plastick˘ obraz promûn vztahu ·afafiíka a Topola, je dosti obtíÏné uãinit z ní nûjak˘ reprezentativní v˘bûr. Volím proto jen ty dopisy, které se úÏeji vztahují k divadlu, zejména zachycují ·afafiíkovy reakce na divadelní hry Josefa Topola. David Drozd
90
11. ãervna 1963 Drah˘ Josefe, tfiebas TvÛj dopis je nevesel˘, nemohu fiíci, Ïe by mi nezpÛsobil radost. JestliÏe “kritiky” jsou takové, jaké jsou, pak ani Tvá reakce na nû – nesetkali-li jsme se my dva omylem – nemohla b˘t jiná, neÏ je. To je pro mû to hlavní, co Ti udûluje absolutorium. Vím dávno, Ïe Tvá existence musí b˘t od “v˘hry k v˘hfie” tûωí a tûωí, neboÈ taková je nutná logika charakteru a dûní. Jsou jen dvû moÏnosti: buì nefiíkat nic, anebo fiíkat mnohé, aby se mohlo fiíct jediné. V druhém pfiípadû to znamená, Ïe fieã je zároveÀ ezoterická i exoterická: aby rozumûl ten, kdo má rozumût, ale rozumûl i ten, kdo nemÛÏe rozumût. Podle toho ãte kaÏd˘ podtext hry po svém. KdyÏ jsem jí pfiihlíÏel, zmocÀoval se mne pocit: Inferno! âi lépe snad bylo by fiíci: Purgatorium. VÏdyÈ sixtinská “kopie” není nûmá; ani lustr, jehoÏ svûtla jsou umûlá, fale‰ná, ale doba pravá. Ano, oãistec, kdyÏ se doba sch˘lila k Poslednímu soudu a nastává tfiídûní du‰í podle mûfiidel, o nichÏ se tfiídûní lidskému ani nezdálo. CoÏ nestojí psáno, Ïe kaÏd˘ bude spasen ãi zatracen po svém zpÛsobu, lasice po zákonu lasiãím a my‰ po zákonu my‰ím? SloÏité a tajemné pfiedivo lidsk˘ch vztahÛ, které neposkytne a nerozsoudí Ïádná kybernetika, neboÈ jí chybí celá jedna dimenze, ta “meta”- fyzická, bytostná, boÏská. Najdou se dneska herci, ktefií by skrze fysis realizovali meta fysis? Jak bez nich “dokázat bûhem dvou hodin ohromit lidi jejich vlastními ãiny”? A které lidi? Je moÏná katarze bez religiozity? Ale vûfiím, Ïe pro tu svou ezoterickou mluvu nejsem svûdkem jedin˘m. Vím pfiedobfie, Ïe nemÛÏe‰, ani nechce‰ zamûnit svou existenci za jinou, a to právû proto, Ïe údûlem charakteru a jeho poslání na této zemi je “dûlat vûci nejtûωí a nejsnadnûj‰í”. Je-li k nûãemu mé porozumûní a pfiátelství, mበje v mífie nejvy‰‰í. Moc se tû‰ím na svou náv‰tûvu! TvÛj Josef 21. fiíjna 1963 Mil˘ Josefe, hádal jsem dobfie, kdyÏ jsem netu‰il nic dobrého o Tvém dlouhém odmlãení, ale ten nov˘ byt je pfieci jen v˘hra v loterii. Pí‰e‰ o pfiestûhování, ví‰ v‰ak, Ïe jsi mi zapomnûl uvést svou novou adresu? âekám, Ïe se ji snad dozvím ze zásilky Konce masopustu nebo Romea a Julie, ale protoÏe nic nepfiichází, pí‰u Ti nazdafibÛh na starou adresu, a proto struãnû. Byl jsem tu na premiéfie Konce masopustu – díky za lístky! –, budu Ti o tom povídat, na psaní by toho bylo moc. Mohu fiíci, Ïe jsem mûl vût‰í strach, neÏ jak to nakonec dopadlo. Zfiejmû se pouãili z Olomouce a snad i odjinud, ale je to zatrace-
090-097_Dopisy 19.2.2008 18:01 Stránka 91
ná vûc ten Konec masopustu: nemÛÏe‰ nûkde nûco pfiidat, abys jinde neubral. Komu se podafií tohle po v‰ech stránkách zvládnout a vtûlit, bude chlapík. âetl jsem v Lidové demokracii posudek o premiéfie, bylo by to k smíchu, kdyby z toho nebylo ãlovûku nanic. âím hlub‰í dimenze zabírá hra, tím více odvisí od hercÛ a lidí, ktefií ji mají v rukou. Hromsk˘ údûl dramatikÛv! Stvofi cokoli hlubokého, nakonec odvisí‰ od hloubky interpretÛ, o publiku nemluvû. Ten ma‰karní chór je opravdu jak dûlan˘ k tomu, aby nátufie jen aranÏérské polámal vaz. Bude co povídat! [...] Tû‰ím se na slíbené vûci a na Tvé bliωí zprávy. Buìte v‰ichni hodnû zdrávi TvÛj Josef 28. dubna 1967 Drah˘ Josefe, [...] âetl jsem v Literárních novinách o premiéfie a bylo mi z toho smutno. Tûm lidem – jako vÛbec této dobû – chybí celá jedna dimenze, a proto jim na Tobû nûco chybí. ProtoÏe nejdále, kam v Tobû – a ostatnû v‰em – staãí dohlédnout, je hrob, proto jsi Ty pesimista; koneckoncÛ i to je sv˘m zpÛsobem pravda, dÛvod k pesimismu. Koukají, jak se mûní‰, a Ty zatím jsi od hry ke hfie t˘Ï, jen koncentrovanûj‰í, ponornûj‰í, od balastu opro‰tûnûj‰í. I cesta na Kalvárii má procházet “Parkem oddechu a kultury”. Bûda, ona dnes opravdu tudy prochází! Buì hodnû zdráv! V‰e dobré Tobû, paní Jifiinû i chlapcÛm! TvÛj Josef 11. prosince 1967 MÛj drah˘ Josefe, kdyÏ umírala má maminka, sedûl jsem po dny a noci u její postele. Den pfied jejím skonem pfii‰el naposled lékafi, mluvil o agonii, dal jí injekci a fiekl mnû, abych byl klidn˘, Ïe teì uÏ se neprobudí a nebude cítit bolesti. Pak pfii‰el knûz, aby jí udûlil poslední svátosti. Odmítl vykonat obfiad, nepodafií-li se umírající pfiivést k vûdomí. Zatímco jsem stál v rozpacích co dûlat, maminka otevfiela oãi a – tfieba jiÏ nehybná a neschopná fieãi – reagovala tûma oãima Ïivû na v‰e, co knûz dûlal a fiíkal. Ty oãi zÛstaly otevfiené a Ïivé je‰tû dlouho do noci, aÏ krátce pfied smrtí se zavfiely. Odchodem lékafie a knûze nastalo nûco nevyslovitelnû zvlá‰tního: svût zavfiel za námi dvefie a smrt své je‰tû neotevfiela. Ocitli jsme se v ãase a prostoru zcela neznámém, cizím, “nikoho” – zdálo se mi, dokud jsem nepochopil, Ïe teprve a v˘-
luãnû svém vlastním, totiÏ: “agonickém”. AÏ do té chvíle mé bdûní u maminãina loÏe bylo mnû jedinou v˘ãitkou, zl˘m svûdomím a ne‰Èastn˘m pocitem, co v‰echno jsem mûl v Ïivotû pro ni udûlat a neudûlal, co v‰e jsem jí mûl fiíct a nefiekl, na co v‰e se jí zeptat, co se od ní a o ní jiÏ nikdy nedovím. Mûl jsem pocit tûÏkého provinûní, prome‰kání a zanedbání “toho hlavního a nejdÛleÏitûj‰ího”. A pak bûhem tûch posledních hodin, co jsme spolu hovofiili v tichosti jen oãima, jsem pochopil, Ïe to v‰echno není to hlavní, to hlavní se vÏdycky dûlo a nikdy nefiíkalo. Pochopil jsem, Ïe bytost s bytostí se mÛÏe setkat jen “v ãase a prostoru agonickém”, v existenci mezi svûtem kulis a pravdou, mezi maskou a smrtí. S k˘m neumíráme, s tím se nesetkáme; s k˘m neumíráme, toho nemilujeme. A ov‰em: koho milujeme, toho neutû‰ujeme, s tím umíráme. HrÛza z lidí je hrÛza z masek, které Ïvaní, jak nás milují, a v agonii nás opou‰tûjí. Nejvíc se vtírají, kdo nás jen míjí, jsme plémû kramáfiské a novináfiské. Drah˘ Josefe, proã Ti tohle v‰echno pí‰u, vÏdyÈ já chci psát o Tobû, o nás. Sklíãila mû starost o Tebe a já se bojím dut˘ch slov. Nemyslím, Ïe bych “lépe pochopil”, kdybys “to motivoval, uvedl jistá fakta”, tfiebaÏe “to nemá zjevn˘ motiv”. Myslím naopak, Ïe víme o sobû v‰echno, i kdyÏ nevíme o sobû v‰echna fakta, a proto sotva jaká fakta mohou zmûnit nûco mezi námi nebo aspoÀ v mém vztahu k Tobû. Nepídím se po motivu. Staãí mi, Ïe jsem Tû ponejprv potkal v tom “mezidvefií kulis a smrti” a Ïe Tû proto nemohu potkávat nikde jinde, a patrnû ani Ty mû. Netrap se, Ïe to – jak fiíkበ– neumoÏÀuje‰ nebo Ïe to dûlበtak tûÏk˘m; ono to skuteãnû tak tûÏké je. První hnutí, kdyÏ jsem dostal TvÛj dopis, bylo, rozjet se za Tebou, ale neudûlal jsem to v pfiedtu‰e, Ïe “k Tobû nedosáhnu”, chtûje Tû dosáhnout tak snadno. Na‰ím údûlem je existence mezi kulisou a smrtí, která má moÏná privilej pravdy, ale platí se ustaviãnou agonií, jeÏ je – tedy pravda je – nad lidské síly. Vût‰ina utíká pfied tím do kulis a masek, nûktefií také do tûch druh˘ch dvefií. MoÏná fiekne‰, Ïe se m˘lím, Ïe jsem nepochopil TvÛj dopis anebo Ïe Ty nechápe‰ mÛj. Ale aÈ uÏ je to jakkoliv, v Tvém psaní sly‰ím hlas zoufání, jak˘ jsem od Tebe je‰tû nesly‰el, mohu dokonce fiíci: nevidûl – na Tvém písmu. Je to zoufání “nemotivované”, po mém rozumûní: “agonické”, a já se bojím své nedostateãnosti a bezmoci. Vím, Ïe nejde o to, udûlat nûco nebo neudûlat, fiíci co nebo nefiíci. A nejposlednûj‰í ze v‰eho by bylo chtít Tû utû‰ovat. Nutí‰ mû fiíci, co se nefiíká, a co je ohroÏeno, kdyÏ se to fiíká: neutû‰uji Tû, miluji Tû. TvÛj Josef 1. bfiezna 1968 MÛj mil˘ Josefe, stávalo se mi po cel˘ Ïivot – a také i dnes –, Ïe kdyÏ nav‰tívím koncert a poslouchám, koho mám rád, a pak druh˘ den ãtu, co se 91
090-097_Dopisy 19.2.2008 18:01 Stránka 92
o tom pí‰e – a tfiebas posudky nejlep‰í –, je mi smutno z odvahy lidí, ktefií odbornû blábolí tam, kde lze buì jen mlãet nebo napsat báseÀ. Bfiezina jednou pfii pohledu na noãní nebe, ustrnul˘ z tajemnosti a nevyslovitelnosti vûcí nejmen‰ích jako nejvût‰ích, zmohl se na jediné: Mlãet! Mlãet! Mlãet! âtu-li Tvou Hodinku lásky, hrozím se banality slov, jimiÏ bych mûl o tom mluvit. Kdyby nebylo toho, cos nazval fyzickou distancí, nebylo by tfieba mluvit: tváfi by mluvila a nemûla zapotfiebí slov. Chci jen fiíci, co si od Tebe beru, nic víc, nic míÀ: Tedy Ïádn˘ v˘klad a rozklad. Nemusí‰ souhlasit ani nesouhlasit, jako to neãiní pfiíroda, z které beru podle své povahy a potfieby, aniÏ jí nûco ubírám ãi pfiidávám. Tvou scénu – od hry ke hfie stále zfietelnûji – vnímám jako ono kritické místo – území “nikoho”, onen agonick˘ ãas a prostor, kde lidské bytosti jedinû se mohou setkat, ãi spí‰e mohly by se setkat, kdyby... je to scéna se dvûma dvefimi: ty jedny za námi zabouchl svût, ty druhé je‰tû smrt neotevfiela. Ale klepot a volání se oz˘vá z obou stran a zmítá námi sem a tam. Tato scéna je základní, nejbytostnûj‰í ãlovûkova, proto kultury ve své jasnozfiivosti stavûly zde chrám, aby ãlovûk ve sv˘ch nejtûωích hodinkách mûl bohy nablízku. Hodinka lásky je taková tûÏká hodina – a jsou jí v‰echny Tvé hry –, av‰ak bûda! – z chrámu je zbofieni‰tû a bozi nepfiítomni. MilencÛm v tomto ãase “Boha nepfiítomného” jsou uloÏeny podmínky pomyslitelnû nejkrutûj‰í: v hodinû agonie láska má vytváfiet chrám a vysvûtit ho. âlovûk není bÛh, ale jeho láska se dopíná boÏství, je-li vûrná aÏ k smrti. Koho milujeme, s tím umíráme; této podmínky se nezprostil ani BÛh, kter˘ z lásky k nám se stal ãlovûkem, aby umíral s námi. Láska je pomoc nebes ãlovûku jako bytosti smrtelné. Tvé hry vnímám jako dramata lásky v ãase prokletém, ve svûtû Bohem opu‰tûném, kdy lidem je dáno umírat pod nebem prázdn˘m. Tvé hry – aÈ probûhnou a vyzní jakkoliv – mû nenechávají na pochybách, Ïe láska v tomto ãase je záleÏitost heroická, charakterová, a pokud se tak fiíká i nûãemu jinému, je to omyl a matení pojmÛ. Nehor‰i se na mne za tuto mnohomluvnost. TvÛj Josef 28. ledna 1971 Mil˘ Josefe, mnohem líp by se mnû o Tvé poslední hfie s Tebou hovofiilo neÏ psalo, a nejlíp moÏná s Tebou mlãelo. ProtoÏe staãilo-li by rozumování vypovûdût, co hra vypovídá svou iracionalitou, nemusela b˘t napsána. Co povím, je problematické uÏ tím, Ïe zrovna dávám dohromady kníÏku, jejíÏ téma jako by se pfiímo zrcadlilo v Tvé hfie. KdoÏ ví tedy, nakolik vnímám Tvé skrze své; je to bezpochyby v‰ecko “subjektivní”. Ostatnû nevím, jak se na iracionálnu podílet jinak. A co je vlastnû racionální kromû matematiky? Vûda, která chce racio92
nálnû pochopit objektivní svût, zji‰Èuje, Ïe na nûm mimo matematiku není “objektivního” uÏ nic. Umûní zase, které chce iracionálnû proÏít svût, zji‰Èuje, Ïe v nûm k proÏití není nic neÏ hra. Pro hru, ve které o nic a o nikoho nejde, svûdãí i vûda svou tautologickou jistotou, Ïe 2=2. A tak obû, vûda i umûní, ponechávají ãlovûka s otázkou po realitû a smyslu jeho existence ve vágní pfiedstavû svûta jako loutkové scény, kde vycpaniny z pilin ãi z atomÛ odehrávají pfiidûlené, naprogramované role a funkce, “jeví se”, ale nejsou, neboÈ tento heraklitovsk˘ svût je tok promûn, kde “v‰ecko teãe a nic není”, v‰ecko je maska, nic tváfi, v‰ecko je role, nic charakter, v‰ecko je figurína, nic identita. Dominanta loutky-krejãovské panny v Tvé nové hfie mi pfiipomnûla dominantu loutky v jiné hfie: Puzuka ve Va‰kovû ZtíÏené moÏnosti soustfiedûní. V obou pfiípadech avizuje loutka hru o hfie, hru ve hfie, hru ve snu, sen ve hfie – monotéma dne‰ního svûta vûdy i dne‰ního umûní. Puzuk paroduje ãlovûka-loutku vûdy a techniky, krejãovská figurína ãlovûka-loutku umûní. Rudolf fiíká Dívce: Je to jen hra. A proã si chvíli nehrát, kdyÏ je toho tolik doopravdy. – Pozor tedy! Je tu nûkdo, kdo rozli‰uje hru a doopravdy. Kdo – ãi co je Rudolf? To kdo ãi co není jen fieãnická otázka. V závûru “první noci” Rudolf hledí k nebi a volá: “Ty, otãe? Netlaãí tû míza, kdyÏ dûlám jaro?” – kdo ãi co tu koho ãi co apostrofuje? Syn otce? A kterého otce? Pokrevního? Nebeského? Staãí první k identifikaci (“syna”)? Je ãlovûk identifikován otcem, rodiãi? (Otcovo jméno se v rusk˘ch jménech dûdí.) Nebo eros ãi nûjak˘ elan vital, pfiírodu obracející mrtvé v Ïivé, hrob v kolébku? Doktor pfiedãítá z Rudolfova psaní: Není lásky. Tu poslední spolu dvû noci zabíjíme. – Jak Rudolf “zabíjí” lásku – sebe? PromarÀuje ji pokusem oÏivit loutku-loutky (parodie Shawova Pygmaliona a vÛbec Pygmaliona?). A tu se vynofiuje samo jádro absurdní situace: Rudolf je prostû ten, kdo je – sám v sobû – (jak praví ta biblická identitní formule: Jsem ten, kter˘ jsem), a proto ve svûtû tûch, kdo nejsou, blázen je. A ov‰em paradoxnû a nevyhnutelnû: ten, kdo je – drÏitel “pokladu” – vznûcuje a pfiitahuje jako “bytostná Ïivina” ty, kdo nejsou, kdo se jen jeví, jen hrají – loutky; prázdné masky – hladové po tváfii a tûlu, po lásce, bytí, Ïivotû. Jak nepomyslit na Slavíka k veãefii, kter˘ tak jedineãnû zpodobil tento “bytostn˘ kanibalismus”, bez nûhoÏ by patrnû náboÏenství ztratilo svÛj raison d’être. “Jíst boha” = b˘t, nab˘t identity. “Jíst boha”, toho, kdo ve v‰ech promûnách ãasu a prostoru je, trvá, toÈ b˘t. Nab˘t identity, bytostné reality, únik z vûdomí, existence fiktivní. Tím to ov‰em nekonãí. Zdá se mi zfiejmé, Ïe Rudolf je Vladimír z Jejich dne a pravdûpodobnû i Tyr – arci jiÏ jako ti “mu‰ket˘fii po dvaceti letech”. âas provedl své, samu existenciální rovinu obrátil naruby, ale dilema bytí-nebytí zÛstává: ti, kdo nejsou (a proto v le‰ení zevních opûr – “zaji‰tûn˘ch existencí” a v hierarchii profesí), a ti, kdo jsou (bez le‰ení), a tedy za blázny jsou. Zabezpeãená existence a spoleãenské postavení staãí je‰tû pfiesvûdãit uãitele fyziky
090-097_Dopisy 19.2.2008 18:01 Stránka 93
Dohnala z Jejich dne o “realismu” jeho fiktivní existence, a tím ov‰em také o bláznovství a pfiíÏivnickém iluzionismu jeho syna Vladimíra, umûlce a “Ïivotního hazardéra”, jemuÏ Host – DohnalÛv bratr a VladimírÛv str˘c, nastavuje zrcadlo v perspektivû ãasu. Ve Dvou nocích s dívkou dilema bytí-nebytí pokraãuje, ale jeho vyhrocenost se jiÏ pováÏlivû otupila. Doktor-psychiatr (Dohnal “po dvaceti letech”) má sice Rudolfa (Vladimíra “po dvaceti letech”) pofiád za pomatence a dafií se mu na chvíli utvrdit v tom i ostatní, ale realitou své existence uÏ si dávno není jist a vûtfií tento “poklad” právû u blázna a flinka Rudolfa, kum‰t˘fie a estéta zamilovaného potrhle a slepû do krejãovské loutky. Ov‰em ani Rudolf není jiÏ Vladimír, jenÏ svou hru na klavír nemûl za hru, ale za smrtelnû váÏn˘ Ïivot, za jedinou realitu své existence. Jak pracoval ãas na lidech, vidíme z toho, jak velmi se teì sobû podobají promluvy Doktorovy a Rudolfovy. Napfi. Doktor (Róze): Oni nevûdí, kdo jsou, kde se tu vzali, proã jsou na svûtû – podle toho s ním nakládají. Urvat, co se dá. – To ov‰em fiíká i o sobû. A Rudolf (obecnû, k dívce): UÏ jsme ztráceli pfiehled, kdo je kdo... Zjisti koneãnû, kdo jsme! Udûlej tomu konec. – Krise identity, v níÏ C. G. Jung vidí hlavní symptom lidského krachu této doby, je tu pfiipomenuta zpÛsobem, jenÏ metaforicky i doslovnû zabírá celé existenciální spektrum dne‰ní lidské existence. Rudolf k Dívce: Znበten termín, kter˘ pouÏívají bezpeãnostní orgány? “Nechat nûkoho zjistit.” – Je jasné, proã drama ãlovûka, které má zachytit toto spektrum celé, mÛÏe mít dnes jen formu komedie. V Jejich dnu uãitel Dohnal bez rozpakÛ identifikuje svého synaumûlce jako darmo‰lapa a pfiíÏivníka své poctivé a uÏiteãné práce; ale Doktor-psychiatr tu‰í jiÏ zvrat existenciální roviny, toho, Ïe ve vztahu k Rudolfovi, umûlci-bláznu, spí‰ on je “zlodûj”, pfiíÏivník, ten, kdo bere, aniÏ dává. Dohnal nepochyboval, Ïe v‰ichni Vladimírové, v‰ichni ti “umûlci”, hazardéfii tvorby a lásky, by mohli jít klidnû k ãertu a lidská spoleãnost by z toho mûla mít jen prospûch. Doktoru-psychiatrovi v‰ak kdesi v ‰achtiãce jeho vûdomí pomalu svítá, Ïe bez VladimírÛ a RudolfÛ, bez tûch, kdo jsou – a tedy pro ty, kdo nejsou, blázny jsou –, lidská spoleãnost by nemûla kde vzít svÛj pfiídomek lidská. Kde Vladimírova umûlecká existence, tfiebas Vladimírem sebeváÏnûji chápaná, je spoleãnosti, rodinû a otci pfiedev‰ím pro strach, moralizování a na obtíÏ, tam kum‰t˘fi Rudolf, zahaleã vydrÏovan˘ svou rodinou, je idolem a miláãkem, v‰ichni trnou ustaviãnû o jeho Ïivot a sv˘mi existencemi pfiímo visí na existenci jeho, moÏno fiíci: identifikují se skrze nûho. Tak to tedy je: Pûstujeme si blázny, donkichoty tvorby a lásky, prostû ty, kdo jsou, aby nám, fiktivním existencím, zaruãovali svou tváfií na‰e masky, aby identifikovali ãi moÏná jen kamuflovali nás – loutky, ty, kdo nejsou, jako by byli – tj. lidsk˘mi bytostmi byli; aby nám svûdãili, Ïe toto nesmyslné jevení, chaotické panta rhei mezi zrozením a smrtí, mezi zdvihem opony a jejím spu‰tûním, není pouhá hra, ale nûco doopravdy – i kdyÏ hra; “hra doopravdy” – fieãeno s Richardem Weinerem.
Poku‰ení loutkou (tím, kdo není) je veliké: jaká úleva, jaké zjednodu‰ení, vyfie‰ení... v‰ecko je hra!... vskutku hra? Proã se tedy musí umfiít? Co s tím má loutka co dûlat? Ale jaképak tedy rovnítko mezi Ïivotem a hrou? To se nadlouho nedá simulovat. Rudolf to uÏ ví, Vladimíra to ani nenapadlo, ten svou “hru” nikdy nepovaÏoval za hru, jako ¤ekové své “divadlo” nepovaÏovali za divadlo, za jaké je máme dnes. V‰ichni chtûjí hrát a vyhrát, za co lze jen mfiít. Tyr to vûdûl, tragédie to vûdûla, v‰echny kultury to vûdûly, ale vûda si chce hrát a Ïivot vyhrát s Puzuky, a umûní si chce hrát a Ïivot vyhrát s loutkami. A pfiece i ta loutka musela zahofiet, shofiet, aby ji láska mohla na chvíli oÏivit. Plamen – zvniternûní loutky v bytost lidskou. NeboÈ loutka jest jen vnûj‰kovost, “objekt” pohybovan˘ a manipulovan˘ zvenãí do Ïádoucí role, funkce. Pokus vûdy a umûní poloÏit rovnítko mezi hru a Ïivot vyúsÈuje v absurditû. Absurdita je lidská bytost v nelidském svûtû. Jako by to motto Dvou nocí s dívkou vyslovoval Rudolf: “NeÏ b˘ti zvífietem (neÏ neb˘t ãlovûkem), chci b˘t radûji absurdním.” S tím koresponduje závûreãné Rózino “âemu se smûjeme, my blázni”; coÏ je pokus o sebeidentifikaci nebo aspoÀ o kamufláÏ “normálních” skrze “blázna” Rudolfa. Absurdní doba: ti, kdo nejsou, a tedy hrají, promûÀují se tûmi, kdo jsou, a tedy ‰ílí. Odtud dne‰ní dominanta psychiatra, jenÏ jako exponent “normálních”, tûch, kdo nejsou, hledá klíã k “pokladu” – k bytí – u tûch, kdo jsou: u ‰ílencÛ, donkichotÛ, umûlcÛ, abnormalit, zloãincÛ. NeboÈ ‰ílenec unikl “krizi identity”, otázce smyslu a reality, zbavil se vûdomí existence fiktivní; nenosí masku, má svou tváfi, buìsi jaká buì; nehraje, nejeví se, je; doopravdy je. Rudolf nazve Doktora-lékafie zabijákem, “pronajat˘m vrahem”. Nato Doktor: “Vy romantiku. Obyãejn˘ zlodûj.” – Pravdu mají oba. Rudolf zdûdil po otci – kum‰t˘fi po kum‰t˘fii – “poklad”, tajemství bytí, elixír Ïivota. Doktor-vûdec zabíjí (má k ruce pacholka, syna Davida), aby se pokladu zmocnil. Vûda se tu ústy Doktora prezentuje takto: Mojí specialitou jsou pohfiby. Na to je‰tû nikdo nepfii‰el: dopátrat se tajemství, které po sobû zanechají mrtví. Abych zjistil, co po nich zÛstalo, jdu za pozÛstal˘mi, tím to zaãne. Tomuto Doktorovi – na rozdíl od vût‰iny jeho kolegÛ – brzo svitne, Ïe on se k pokladu nedostane: nelze ho uloupit. V‰ak také rezignuje: Ztratil jsem ‰anci. Pfii‰el vût‰í grázl. Ale paradox vrcholí, kdyÏ se ukáÏe, Ïe “poklad” nelze ani darovat; proto nelze, Ïe Ïivot lze jen vykoupit a zaplatit v plné protihodnotû: a tou je smrt. Otec, jehoÏ pohfieb rámcuje cel˘ pfiíbûh, demonstruje tuto ekvivalenci Ïivota a smrti, “pokladu” a v˘kupné ceny, svou imaginární v‰udypfiítomností. Vûda je ignorant v základním principu: Ïe Ïivot je identifikován smrtí; a ãlovûk svou smrtí. Zbûhne‰-li od své smrti, zbûhls od Ïivota, ty neÏije‰, nejsi, jakési ono je a skrze Tebe Ïije; Ty jsi jen slupka, jev, maska, fiktivní existence. Vûda nás mystifikuje, Ïe smrti lze obehrát, a tím Ïivot vyhrát: dar smrti – na mrtvém otci – uloupit. Rudolf chce darovat poklad z lásky dívce-procitlé loutce, ale lásky uÏ není nazbyt, 93
090-097_Dopisy 19.2.2008 18:01 Stránka 94
a loutka ji má jen za hru na lásku – a tak prchá s darovan˘mi ‰perky jako zlodûj; ale lze si domyslit, Ïe aÏ je nûkde ve skrytu rozbalí, objeví jen bezcenné cetky, jak to zfietelnû napovídá David, kdyÏ na pfiizabitého Rudolfa vysype balík hadrov˘ch ústfiiÏkÛ (zbytky z kost˘mÛ-masek uhofielé krejãovské panny!) se slovy: “To za ty ‰perky – nûco za nûco.” Tak i Rudolf sklidí za “hru lásky” své. Darovat a zadarmo brát lze jen ve hfie, ale pak jen tretky, rekvizity, nic. V‰ichni, kdo hrají, jsou obehráni, kdo napalují, jsou napáleni, kdo kradou, jsou okradeni. Na scénû loutek nemÛÏe tomu b˘t jinak; ve hfie, jeÏ je celou jejich existencí, o nic a o nikoho – o Ïádn˘ poklad nejde. Zde i tragick˘ pfiíbûh nemá na víc neÏ na fra‰ku a komedii. Lze ov‰em pfiipustit, Ïe je to fra‰ka z vÛle autorovy, vpravdû v‰ak existenciální drama, jemuÏ nemÛÏe uniknout ãlovûk simulující loutku. Chvílemi se mi opravdu zdálo, jako by se ta “veselohra” sama v sobû ti‰e smála a nostalgicky mstila za cosi... dost moÏná, Ïe za nemoÏnost tragédie jako v˘kupné katarze z “tragického pocitu Ïivota”, z pocitu toho, kdo je, a tedy blázen je ve svûtû tûch, kdo nejsou, a tedy “normální”, autentiãtí jsou: z pocitu absurdity lidské existence ve svûtû PuzukÛ a krejãovsk˘ch figurín. – Dojem parodie byl vtírav˘, parodie na PÛlnoãní vítr, na Jejích den... a kdoví na co je‰tû, na Tfii sestry, Vi‰Àov˘ sad, Racka... vãetnû ãechovovské scenerie, potrhané chronologie, svûteln˘ch leitmotivÛ, ba i samotné fieãi... a snad parodie vÛbec na v‰ecko divadlo v Ïivotû i v umûní. Jako by to pravé motto hry znûlo: Co se doopravdy stane, jestliÏe se celá tato planeta, kterou B. Shaw v jednom bonmotu nazval “blázincem pro vesmír”, rozletí jedin˘m atomárním v˘buchem v nic? ·lo-li Ti o toto, pak se Ti to podafiilo dokonale. Ale moÏná mi poví‰, Ïe se m˘lím a Ïes mûl na mysli nûco jiného. Ostatnû kdo ví, co mûl na mysli ten, kdo stvofiil svût, a mûl-li vÛbec nûco na mysli: snad si jen po svém zpÛsobu Ïije – ãi hraje? Jeví se, nebo ‰ílí? – a ponechal nám, abychom si o tom mysleli, co chceme, a vypofiádali se s tím, jak dovedeme. Myslím, Ïe s hrou je‰tû vypofiádán nejsem; vracím se k ní – uÏ pro její blízkost s kníÏkou, s kterou se zrovna lopotím (snad taky cosi jako Melin “po dvaceti letech”) –, a mÛÏe mít pro mne v záloze je‰tû lecjaká pfiekvapení. Omluv mû, prosím Tû, Ïe jsem své my‰lenky a dojmy vysypal na papír rovnou z poznámek – tak neuspofiádanû a kuse, jak mû pfii proãítání hry napadaly. Zabralo by je‰tû nûjak˘ ãas i práci, abych to napsal trochu urovnanûji a dÛkladnûji – ale já si vyãítám, Ïe jsem Tû uÏ stejnû nechal dost dlouho ãekat. Moc Ti za tu hru dûkuji! TvÛj Josef P. S. Moc bych pfiál Tobû i sobû, aby se brzo dostala na jevi‰tû a já ji mohl vidût. Bez toho nefiekne poslední slovo. J. 94
Poznámky tuÏkou dopsané na konci dopisu: Základní herakleitovsk˘ postoj vûdy: Má pfiírodu za pouhou masku nikoho, niãeho. Analogie: Stript˘z bez striptérky; nebo: loupání cibule. Technika bytí bez bytí: uãinila z vûdy jako poznání pouhou “v˘robní sílu”; z ãlovûka (poznej sebe sama) rovnûÏ. Nejde jiÏ o poznávání, ale o dob˘vání; nejde o otázky kdo, co, proã, odkud, kam, ale jak získat moc, opanovat, vládnout. VÛle k moci, jen potud “poznání”. Pro vûdu je pfiíroda jev bez podstaty, maska bez tváfie, role bez herce, funkce bez funkcionáfie, interakce bez aktérÛ, vztahy nikoho, niãeho. Posuzovat tuto hru = to je jako mít za úkol vyloÏit sen. Ale je to hor‰í: je to vyloÏit sen sestaven˘ ãlovûkem zámûrnû v bdûlém stavu. Sen ve spánku se ãlovûku prostû pfiihodí; av‰ak vytvofií-li ãlovûk sen, námûsíãn˘ pfiíbûh jako v˘tvor mûní, mÛÏeme uÏ v tom vidût v˘raz urãitého autorova nazírání na svût a Ïivot, nejde o sen ve spánku, ale o stav bdûl˘, o sen jako povahu samotného Ïivota. Sen ve spánku lze konfrontovat se stavem bdûl˘m a dojít k nejrozliãnûj‰ím relacím mezi nimi – podle osobního zaloÏení vykladaãe. Av‰ak s ãím konfrontovat Ïivot-sen, kde je skuteãn˘ bdûl˘ stav tohoto bdûlého snu? Není-li Ïádného, pak v˘klad Ïivota-snu není moÏn˘: pak nelze iracionalitu snu pfievádût symbolikou v urãitou v˘znamovost pro racionálnû smyslov˘ svût. Pak prostû nutno vzít sen-Ïivot, jak je, tj. jeho “zdání”, jevení, které je v‰ím, které není jevením nûjaké skuteãnosti; jevení je vlastnû samou a jedinou skuteãností. Pak Ïivot je hra loutek a svût je fiktivní kulisou fiktivních existencí, je to iluzorní pfiíbûh, v nûmÏ o nic a o nikoho nejde. – Je ov‰em moÏná konfrontace se suponovanou skuteãností, ale ta se jiÏ vlastnû vymyká sféfie umûní a spadá na jedné stranû do pÛsobnosti vûdy, na druhé stranû do pÛsobnosti náboÏenské. Lidsk˘ Ïivot je pak buì “v˘par hmoty”, anebo “sen v mysli boÏí”. Mluvíme-li o Ïivotû snu, suplujeme mu bezdûky nûjaké probuzení, které se ov‰em – bûda! – kryje se smrtí. Kdo tu je kompetentní? Vûda ãi náboÏenství? Je pfiípustné hledat ve snu spánku nûco pfiíbuzného se “spánkem” smrti a dovozovat z toho cokoliv pro stav bdûl˘, pro Ïivot-sen? (Probuzení ze hry – co je?) Tzv. druh˘ dopis ke hfie Dvû noci s dívkou 17. února 1971 Mil˘ Josefe, protoÏe Dvû noci s dívkou se nûjak neuspokojily m˘m prv˘m dopisem a ponoukají mû k druhému, odhodlávám se k tomu koneã-
090-097_Dopisy 19.2.2008 18:01 Stránka 95
nû, aniÏ jsem si jist, Ïe je tentokrát uspokojím víc; snad trochu sebe. Musím si pfiiznat, Ïe jsem na nû hledûl nepatfiiãn˘ma br˘lema a rozebíral v bdûlé stfiízlivosti, co vybízí spí‰e k úãasti na snu. Snad má na tom vinu má averze ke snÛm; mám sen za fantasmagorick˘ kolotoã, matoucí ‰arádu beze v‰í pointy a smyslu, protoÏe bez pfiirozené a nutné tíhy a orientace k procitnutí, jako ji má Ïivot ve smrti. Tak je moÏné, aby sen mûl pouhé jevení za bytí, a tím také velkou svÛdnost ke kamufláÏi Ïivota snem: k atrapû Ïivota bez “procitnutí”, bez rizika smrti. Tak se stalo v pfiípadû Dvou nocí..., Ïe teprve aÏ jsem si doznal nemoÏnost a násilnost kaÏdého jednotného v˘kladu, podvolil jsem se. Nahlédl jsem, Ïe jako pfii v˘kladu snu mÛÏe i tu b˘t v˘kladÛ tolik, kolik vykladaãÛ; na Ïádnou z logick˘ch ‰ÀÛr se nenavleãou korále v‰echny, vÏdy jde jen o hodnû omezen˘ v˘bûr podle apriorní ‰ablony, a ov‰em: kde lze najít tolik v˘znamÛ jako barev ve spektru, nepÛjde asi o v˘znam Ïádn˘; jako sumou v‰ech barev dohromady je bezbarvost. Pak ov‰em nelze neÏ ponechat osobám a vûcem, vztahÛm a promûnám; slovÛm i gestÛm... jejich vícev˘znamovost a hádankovitost, moc v tom nerozumovat a vnímat to prostû jako vrcholn˘ kus jevi‰tní poezie, jako pfiirozené zavr‰ení Tvého usilování o “sen ve hfie” ãi “hru ve snu”. JistûÏe sen spáãe a bdûl˘ stav dramatikÛv jsou podstatnû rÛzné vûci; vykládat prv˘ znamená vyslovovat názor na sny, vykládat druh˘ znamená ptát se na autorÛv názor na svût a Ïivot. Sen spáãe mÛÏe b˘t zcela intaktní k Ïivotní realitû; “sen ve hfie” sotvakdy. Dojde-li spáã ve svém snu k otázce: Kdo jsem ãi co jsem? Sním nebo bdím? – najisto se probudí. V jeho snu není “krize identity”. Traduje-li nám dramatik takové otázky “jakoby ve snu”, tûÏko nefiíci, Ïe paroduje; vûdu, filozofii, umûní a kdoví co je‰tû... , i sám Ïivot. To nemíním jako v˘tku, naopak, je mi to docela po chuti; jsem si ov‰em vûdom, Ïe to zároveÀ znamená: Ïe není úniku ze Ïivota do snu, do umûní jako pouhé hry. Hra umûní je vÏdycky doopravdy, vÏdy hrajeme o sebe, i kdyÏ “jen sníme”. Ostatnû proã o tom mluvit, ví‰ to stejnû dobfie, to kdo chce, vycítí to sdostatek palãivû i z Tv˘ch Dvou nocí s dívkou. Snad “sen ve hfie” tfiebas jen proto, Ïe tu se mÛÏe mluvit, aby se mlãelo; tu se lze jen jevit, aby se mohlo b˘t. Pak arci nelze si poãínat po‰etileji, neÏ naletût na otázku, kdo je kdo a co je co; a po zpÛsobu graduovan˘ch znalcÛ a bezpeãnostních orgánÛ baterkami prosvûcovat tmu a identifikovat, co se jeví, ale identifikovatelné není – aspoÀ ne námi. Pfii posledním proãítání hry vyvstal mi v mysli v˘rok – ãi spí‰ jen povzdech – O’Neilova Kublaj-chána: “Jak je ten Ïivot pitom˘. a pfiitom pln˘ tajemství!” Zdá se mi, Ïe by jím mnohem pfiimûfienûji neÏ u O’Neila mohla nûkterá z Tv˘ch postav zakonãit hru. Snad je v nûm i nejlep‰í odpovûì na otázku, v ãem tkví tak vûrohodná a úãinná transformace Ïivotní reality v poezii jevi‰tního snu. Nepí‰u tento dopis proto, abych prv˘ usvûdãoval z omylu; jeho omyl byl jen v tom, Ïe otázky a my‰lenky, úzkosti a tu‰ení, kte-
r˘ch jsem v této dobû pln˘, chtûl jsem mermomocí vyãíst i ze Dvou nocí... . Mûl jsem je‰tû poãkat, aÏ se Tebou rozvlnûná hladina ve mnû zase ustálí. Snad jsem i tajnû doufal, Ïe mi v tom trochu pomÛÏe‰. Dost moÏná, Ïe si s Dvûma nocemi... budu je‰tû leccos povídat; pocit nespokojenosti ani teì je‰tû docela nevymizel. UÏ teì ov‰em mohu fiíci, Ïe Tobû z toho Ïádn˘ dal‰í dopis nehrozí. Byl bych rád, kdybys mi povûdûl, jak daleko je hra na cestû k jevi‰ti. V celkov˘ch perspektivách není nic potû‰ujícího. Srdcem TvÛj Josef Odpovûì Josefa Topola Praha, 13. bfiezna 1971 Drah˘ Josefe, udûlals mi velikou radost obûma dopisy, uÏ proto, Ïe ses tak váÏnû a s takov˘m osobním zaujetím zab˘val mou poslední hrou. Já vÏdycky nic nevím, protoÏe jsem pfiíli‰ uvnitfi, kaÏdá hra je pro mne bytost, totální, vyrostlá z jedné existenciální situace – tu‰ím jen, Ïe musela b˘t taková, jaká je, ale trvá mi vût‰inou dlouho, neÏ jsem schopn˘ se na ni podívat odjinud neÏ “zevnitfi”, tedy i “objektivnû”, z odstupu. Tím zvûdavûj‰í jsem, jak ji uÏ teì vidí‰ Ty, Tvé oãi tak blízké a chápající. Zbyteãnû se druh˘m dopisem omlouvበza ten první, i kdyÏ opravdu pfiiblíÏení druhého dopisu rozumím víc. Je to spí‰ k rozmluvû. Tak bych chtûl, aÏ se trochu ustálí jarní poãasí, pfiijet koneãnû do Brna. Splnit uÏ hodnû star˘ slib. Myslím, Ïe jsi “uhodl” Rudolfa a Doktora. A postfiehl jednu dÛleÏitou vlastnost té hry, které si dosud nikdo nev‰iml: Ïe to je (svého druhu) parodie na mé star‰í hry a na “ãechovovství”. Nebyl to snad zámûr, ale brzy jsem si to pfii práci na textu zaãal uvûdomovat. Tvá poznání jsou pro mne cenná i proto, Ïe – jak se zdá – budu si tuto hru opût sám reÏírovat. Vy‰lo to na mne spí‰ z nezbytí. Krejãa mû k tomu pfiemlouvá uÏ od záfií, zdá se mu, Ïe hra, jak je psána, je uÏ vlastnû “reÏírována”, Ïe sám nejlépe rozumím “Ïánru” a vím o tom nejvíc. Navíc se Krejãa zfiejmû cítí dost vyãerpan˘ a poÏádal divadlo o jakousi del‰í dovolenou. Pracoval bych tedy já na Dvou nocích a Glancová soubûÏnû na Rackovi. Snad by mû ta práce tû‰ila, ale obchází mû ãasto hrÛza, kdyÏ na to pomyslím. Nejsem zrovna v dobré kondici, pochybuju, Ïe se to pfies léto podstatnû zmûní – chybí mi taky nezbytná ctiÏádost, neboÈ opravdu nestojím o to, “udûlat se jako reÏisér”. Navíc to právû v divadle nevypadá nejlíp, problémy, o kter˘ch jsme spolu tu a tam mluvili, jen je‰tû narostly, b˘vám z toho sklíãen˘, zdá se mi, Ïe nûkteré vûci se uÏ nedají zmûnit. Znovu a naléhavû tyto dny jsem myslel na rozchod s divadlem – jen se bojím, Ïe v téhle situaci by mému odchodu nikdo nerozumûl. Ale já vím, jak 95
090-097_Dopisy 19.2.2008 18:01 Stránka 96
to, co léty narostlo, mû pozvolna hubí a leptá. Dfiíve nebo pozdûji mi stejnû nic jiného nezbude, uÏ z jediného dÛvodu: abych se uchoval, zachránil. To Ti mohu blíÏe vysvûtlit aÏ se sejdeme. [...] âekám na jaro, na cesty do Pofiíãí, aby holubi byli veselej‰í. Tou hrou, pfiiznám se Ti, jsem si byl nejist˘: chtûl jsem (asi proto, Ïe jsem ji psal, kdyÏ jsem byl nejsmutnûj‰í), nabírat z veselého, opfiít se o lehãí Ïánr a bál se pak, jestli jsem neuklouzl, jestli to nezlevnûlo. Tím spí‰ – kdyÏ budu pfii sobû – bych to rád dûlal sám, aby inscenace dopsala, co text jenom napovídá. Drah˘ Josefe, brzy spolu oba oslavíme svátek. Pfieju Ti zdraví a hodnû BoÏích Milostí. Ze srdce zdravím Tebe i Tvou paní. TvÛj Josef
21. bfiezna 1971 Drah˘ Josefe, nepí‰e‰-li dlouho, mám starosti; napí‰e‰-li pak, vidím, Ïe bylo a je dÛvodÛ dost k té starosti. Na svûtû je to divnû rozdûleno: jedni podle v‰eho tu jsou, aby si svût s nejmen‰í námahou vyuÏívali a konzumovali, druzí, aby za to nekfiesÈansky – ãi právû kfiesÈansky? – platili. KdyÏ jsem o Tobû napsal, Ïe Tvé umûní vzniká “v mezidvefií kulis a smrti”, nedohlédl jsem je‰tû dost, co to v‰echno znamená. Ve Dvou nocích si to stále více uvûdomuju. UváÏím-li napfi. pocit neadekvátnosti kaÏdého v˘kladu, rozpaky s urãením “Ïánru”, mnohoznaãnost smyslu – vãetnû nesmyslu, Ïivá pfiítomnost postav a zároveÀ jejich neidentifikovatelnost, konkrétnost dûje a nevyzpytatelnost vztahÛ osob i vûcí, v‰ech tûch souvislostí – hned jasn˘ch a hned zas sotva tu‰en˘ch, zprvu jakoby lehce spoãitateln˘ch, ale donekoneãna narÛstajících, sotva se o to ãlovûk pokusí, mûlãiny s propadly do hlubin, zt˘raná lidská srdce visící na nitkách banalit... kfiehké je to jako sen, Ïe se bojím prudãeji vydechnout, abych to nerozfouk, a pfiitom ztûÏklé a reálné Ïivotem, kter˘ drtí... – nepí‰u to v úmyslu sdûlovat Ti dal‰í dosud nevykva‰ené dojmy této “hry”, ale abych fiekl, Ïe ji vnímám stále ménû jako “literaturu”, “umûní”, “divadlo”; spí‰e se mi to jeví jako bys tu své dosavadní “divadlo” vhodil zpût do samého vfiídla Ïivota a jeho lapálií, aby v této kruté a neuplatitelné próbû vyjevilo, co bylo a co je zaã; co se doopravdy získalo za to, co bylo zaplaceno. Je to pfiíbûh “blázniv˘”, jak Ïivot sám, ale ten, kdo jej vypráví, zdá se b˘t od Ïivota i umûní jiÏ vystfiízlivûl˘ – aÏ je z toho úzko: jako by tu umûní a Ïivot spolu úãtovaly, tvrdû, nelítostnû, témûfi pûstmi – a pfiitom halucinovanû, básnivû námûsíãnû, jak k tomu nû96
kdy dochází na pomezí snu a procitnutí. To je asi dÛvod, proã vidím v moÏnosti, Ïe bys hru sám reÏíroval, v˘hodu i nev˘hodu. Dobré pro hru, nedobré pro Tebe: Mበto, co sis odstonal jejím napsáním, odstonat znovu a moÏná hÛfi její inscenací? Poprvé v Ïivotû lituju, Ïe nejsem víc divadelník, abych Ti byl trochu k potfiebû. Také to ustaviãné s˘ãkování, které o divadle (atd.) tu a tam sly‰ím a ãtu, se mnû nelíbí. To bilancování lidské je ze v‰eho nejkrutûj‰í. Robustní nátury jakou byl napfi. Machar – dokáÏou to vyfiídit takfika ‰krtem: I lidsk˘ vztah (mluvil o pfiátelství) se obnosí jako podráÏka. – Pak bûda tomu, kdo nemá srdce jako podráÏku, aby se s tím vypofiádal takto ráznû – po ‰evcovsku. Tûlo by uÏ dávno za‰lo na ty neustávající amputace, které mûní du‰i v uzel jizev. AÏ do konce si na to ãlovûk nezvykne, ‰ediví tím a stárne. [...] TvÛj Josef
18. ledna 1972 Drah˘ Josefe, [...] V jedné hfie fiíká‰: “Co jsme, to uÏ zÛstaneme.” U Tebe to má intonaci kletby, a vidím, co vynakládበúsilí, abys v to neuvûfiil. Je pro mû hrozné pfiihlíÏet boji‰ti v Tobû, kde na obou stranách sly‰e Tebe fiíkat já. Ov‰emÏe mluví‰ o zlu jako o dûlidlu; ale sám dobfie ví‰, jak bezmocné je to dneska slÛvko, aby nûco váÏilo v takové rvaãce. Nemá-li ãlovûk okou‰et prohru a poráÏku napofiád, aÈ vítûzí ten ãi onen, má-li to jednou rozhodnout opravdu pro sebe, bylo by tfieba upfiít jedné stranû nárok fiíkat já; pak teprve cejch “zl˘” nabude reálnosti nepfiítele. Ale jako bys to nevûdûl sám, kdyÏ pí‰e‰: “nûco na mne je‰tû ãeká – co mû celého zpfievrátí a znovu stvofií”. – Kdyby divadelní publikum, které se chodí bavit hrami, tu‰ilo, ãím se taková “hra” platí! Ano, “jsme plémû gladiátorÛ, bavící obecenstvo svou agonií”. Ale oã hÛfie proti dobû Flaubertovû! Nejsi v arénû, ale aréna je v Tobû! âeho se dnes dobírám v Tvé hfie, neodváÏil bych se sníÏit k instruktáÏi “hledi‰tû”. Volá‰-li ve svém dopise: “BÛh mi buì milostiv!”, fiíkበtím sdostatek o bezmoci lidí. Ta uboÏácká a nabubfielá graduovaná kamufláÏ ignorace, tuposti a nemohoucnosti v‰í tzv. psychoterapie! Pfiedstava, Ïe jsme v moci v‰emocn˘ch bohÛ, mû deprimuje míÀ neÏ absurdní fakt, Ïe jsme v moci bezmocn˘ch lidí. Je toho tak Ïalostnû málo, vlastnû holé nic, ãím v koneãném lidském osudu mÛÏe ãlovûk pfiispût ãlovûku. âeho se, drah˘ Josefe, mÛÏe‰ nadít ode mne v tom, v ãem nepomÛÏe-li BÛh, nepomÛÏe nic a nikdo? ¤íkám-li: Co jsem byl, to zÛstanu, – nevyslovuji to jako zlo-
090-097_Dopisy 19.2.2008 18:01 Stránka 97
fieãení. To není sebeuspokojení; spí‰ jen vûdomí narÛstajících let a jasnûji se r˘sujících hranic. Má-li pro Tebe nûjakou cenu vûrnost (zaradoval jsem se, kdyÏ jsem v tûchto dnech ãetl Gabriela Marcela, jak vysoko ji staví); láska, která rozumí, kdy jiÏ jinak nelze rozumût; úãast, která vciÈujíc se v Ïivotní údûl blízké bytosti, ví: Tua res agi-
tur – pak nepochybuj: v tom se nezmûním, co Ïiv budu, a dûj se co dûj. A znovu: nemÛÏe‰-li jinak, aspoÀ to slÛvko: Ïiju! Obãas po‰li. Objímám Tû vfiele TvÛj Josef
97
