Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Pedagogická fakulta Oddělení celoživotního vzdělávání
Závěrečná práce
Název práce
Tělesná výchova na malotřídní škole bez přiměřeného zázemí a vybavení
Vypracovala: Mgr. Lucie Slavíčková Vedoucí práce: doc. PaedDr. Vladislav Kukačka, Ph.D. České Budějovice 2016
Prohlášení
Prohlašuji, že svoji závěrečnou práci jsem vypracovala samostatně pouze s použitím pramenů a literatury uvedených v seznamu citované literatury. Prohlašuji, že v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb. v platném znění souhlasím se zveřejněním své závěrečné práce, a to v nezkrácené podobě elektronickou cestou ve veřejně přístupné části databáze STAG provozované Jihočeskou univerzitou v Českých Budějovicích na jejích internetových stránkách, a to se zachováním mého autorského práva k odevzdanému textu této kvalifikační práce. Souhlasím dále s tím, aby toutéž elektronickou cestou byly v souladu s uvedeným ustanovením zákona č. 111/1998 Sb. zveřejněny posudky školitele a oponentů práce i záznam o průběhu a výsledku obhajoby kvalifikační práce. Rovněž souhlasím s porovnáním textu mé kvalifikační práce s databází kvalifikačních prací Theses.cz provozovanou Národním registrem vysokoškolských kvalifikačních prací a systémem na odhalování plagiátů.
V Českých Budějovicích
dne:
Poděkování Chtěla bych poděkovat doc. PaedDr. Vladislavu Kukačkovi, Ph.D. za ochotu, cenné rady a odborné připomínky při zpracování závěrečné práce. Chtěla bych poděkovat paní ředitelce Mgr. Jarmile Jiříkovské za vhodné pracovní podmínky, které mi pro psaní závěrečné práce poskytla. Děkuji své rodině za trpělivost a pochopení.
Abstrakt
Závěrečná práce se zabývá specifiky malotřídních škol a výukou tělesné výchovy na malotřídních školách. V praktické části je pak zaměřena na problém (otázku) nepřiměřených podmínek pro výuku tělesné výchovy a to jak z hlediska prostorového tak materiálního. Na konkrétním příkladu malotřídní školy Základní škola a Mateřská škola Světnov, která se s těmito problémy potýká, jsou nastíněny možnosti hodin tělesné výchovy a využití alternativních prostředí, náčiní a pomůcek. V práci byla snaha ukázat, že i školy, které nemají přiměřené podmínky pro výuku tělesné výchovy, ji mohou vyučovat stejně kvalitně a zábavně jako školy, které jsou plně vybaveny. Mnohem důležitější je přístup učitele k výuce tělesné výchovy a umění vzbudit zájem a chuť dětí k pohybu.
Klíčová slova: Malotřídní škola, tělesná výchova, nepřiměřené podmínky, alternativní prostředí, náčiní a pomůcky, přístup učitele, zájem a chuť dětí.
Abstract: Final thesis deals with the specifics of one-room school houses and teaching physical education at these schools. The practical part is focused on the problem (question) of inappropriate conditions for physical education, both in terms of space and material. On a real example of the one-room school house in Světnov, which is struggling with these problems, there are outlined possibilities for PE classes and the use of alternative environments, tools and aids. The work was to show that even in schools which do not have adequate conditions for teaching physical education, PE can be taught on the same level of quality and fun as in schools which are fully equipped. But what is much more important is the teacher´s attitude to teaching physical education and the ability to get children interested in movement.
Keywords: One-room school house, physical education, inappropriate conditions, alternative environment, tools and aids, teacher´s attitude, children´s interest and motivation.
Obsah
Úvod .................................................................................................................................... 8 I Teoretická část .................................................................................................................. 9 1
Historie a současnost malotřídních škol ........................................................................ 9
2
Malotřídní škola ......................................................................................................... 11 2.1
Definice pojmu malotřídní škola ......................................................................... 11
2.2
Typy malotřídních škol ........................................................................................ 11
2.3
Malotřídní škola jako škola alternativní ............................................................... 12
2.4
Specifické rysy malotřídních škol......................................................................... 13
2.5
Příprava vyučujících na malotřídních školách ...................................................... 13
2.6
Organizace vyučování ...........................................................................................14
2. 7 Formy vyučování ………………………………………………………………………………………………….…14
3
2.7.1
Přímé vyučování ………………………………………………………………………………………..14
2.7.2
Samostatná práce žáků ……………………………………………………………………………..14
Tělesná výchova na malotřídní škole .......................................................................... 16 3.1 Zvláštnosti hodin Tv na malotřídních školách a školách bez tělovýchovného zařízení……………………………………………………………………………………………………………………………16 3.2
4
Struktura a organizace hodin Tv …………. ............................................................. 17 3.2.1
Úvodní část hodiny ................................................................................... 17
3.2.2
Průpravná část hodiny ……………………………………………………………….…………….17
3.2.3
Hlavní část hodiny …………………………………………………………………………….…..…17
3.2.4
Závěrečná část hodiny ……………………………………………………………………………..18
Malotřídní škola ZŠ a MŠ Světnov, příspěvková organizace ........................................ 19 4.1
Charakteristika školy........................................................................................... 19
4.2
Školní vzdělávací program „Děti se učí tím, v čem žijí“ ........................................ 19 6
4.3
Tělesná výchova ................................................................................................ 20 4. 3. 1 Charakteristika předmětu ……………………………………………………………………………20 4. 3. 2 Motivace žáků ……………………………………………………………………………………………..20 4. 3. 3 Pomůcky v hodinách tělesné výchovy …………………………………………………….….21
II Praktická část ................................................................................................................. 22 5. Předmět tělesná výchova……………………………………………………………………………………………….23 5. 1 Charakteristika třídy………………………………………………………………………………………………...23 5. 2 Popis hodiny tělesné výchovy……………………………………………………………………………….…23 5. 2. 1 Hodina tělesné výchovy v lese a na louce…………………………………………………….23 5. 2. 2 Hodina tělesné výchovy v "tělocvičně"………………………………………………………..29 Závěr………………………………………………………………………………………………………………………………….38 Literatura…………………………………………………………………………………………………………………………..40 Internetové zdroje …………………………………………………………………………………………………………….41 Seznam příloh…………………………………………………………………………………………………………………….42
7
Úvod Oblast tělesné výchovy jsem si nevybrala náhodou. Sport a pohyb hrají v mém životě důležitou roli už od dětství, což mě vedlo k výběru závěrečné práce z této oblasti. Aktivně jsem se sportu věnovala, a proto jsem také vystudovala Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy (FTVS UK). Vlastní sportovní zkušenosti i nově nabyté vědomosti jsem chtěla dál předávat dětem. Po ukončení studia jsem učila na velké plně organizované škole, která byla sice pro výuku tělesné výchovy dobře vybavena, ale přístup vedení školy ani žáků dobrý nebyl. Panoval zde názor, že tělesnou výchovu může učit každý. Toto prohlášení a zájem respektive nezájem žáků k tělesné výchově, sportu a pohybu obecně, mně, jako začínajícímu učiteli vzalo vítr z plachet. Zvažovala jsem, zda má význam v tomto „poslání“ pokračovat a učit někde a
někoho, kdo o to vlastně ani nestojí. Dnes učím na malotřídní škole, která nemá takové
dobré podmínky pro výuku tělesné výchovy, ale přesto nebo právě proto je přístup jak paní ředitelky tak dětí zcela odlišný. Hlavním cílem této práce je tedy snaha ukázat, že i na malotřídních školách, které nemají přiměřené podmínky pro výuku tělesné výchovy, se dá tělesná výchova vyučovat stejně kvalitně jako na školách s mnohem kvalitnějším zázemím.
Hlavní je zájem o tělesnou
výchovu jak ze strany učitele tak dětí, jejichž zájem motivuje učitele k ještě větší aktivitě a vynalézavosti. Tato práce by měla směřovat především k těm, kteří se potýkají se stejným problémem, výuka tělesné výchovy jim není lhostejná a chtějí se jí věnovat co nejlépe.
8
I Teoretická část 1 Historie a současnost malotřídních škol V době, kdy se nejen v souvislosti se vstupem naší republiky do EU zvyšují nároky na vzdělávání dětí a kdy se hovoří o nutných změnách v naší ekonomice, dostávají se opětovně do popředí otázky týkající se malotřídních škol a dětí, které se zde vzdělávají. Především jsou to otázk , zda malotřídní školy poskytují skutečně stejnou příležitost k výchově a vzdělávání dětí jako prvních pět ročníků plně organizované školy. Zda jsou schopny dostát v plné míře výchovným a vzdělávacím úkolům (Valachová, 2005). Další otázka se týká finančních a materiálních nákladů, z tohoto hlediska jsou malotřídní školy považované za neefektivní. Neefektivnost spočívá ve vysokých nákladech na žáky v porovnání s náklady na žáky škol plnotřídních (Emmerová, 2013). Otázka rušení malotřídních škol není ničím novým. Objevuje se periodicky vždy v souvislosti s úvahami o reformě školského systému. Kritika malotřídních škol se objevuje již ve třicátých letech minulého století. K jejich skutečnému rušení, zdůvodňovanému především ekonomickými hledisky, ovšem dochází až v období komunismu. Tento krok přinesl nepříznivé důsledky a bylo oficiálně konstatováno, že rušení malotřídních škol bylo neuváženým krokem (Valachová, 2005). Na začátku devadesátých let se opět zvedá vlna zájmu o malotřídní školy. Mají velký přínos při prosazování národního uvědomění a zvyšování vzdělanosti obyvatel. Vystupují jako symbol demokracie a národních tradic (Valachová, 2005). Z dotazníkového šetření
provedeného Pavlou Valachovou (2005) lze konstatovat, že
starostové obcí si uvědomují, že rušení malotřídních škol představuje riziko, které by mělo dopad na další život obce
a narušilo by osidlování venkova. Důležitou otázku hraje
ekonomické hledisko, které je nevýhodou malotřídních škol, neboť tyto školy mají obvykle vyšší náklady na jednoho žáka než školy velké. Dotázaní starostové a zastupitelé se domnívají, že malotřídní školy nabízejí skutečně kvalitní vzdělání srovnatelné s plně organizovanými školami. Svá tvrzení odůvodnili tím, že i žáci malotřídních škol se umisťují na předních místech v soutěžích a stávají se žáky víceletých gymnázií. Dle jejich výpovědí vedou malotřídní školy děti k větší samostatnosti, kooperaci, je zde možnost individuálního přístupu 9
učitele k žákovi, funguje zde větší spolupráce školy a jejich učitelů s rodiči. Dalším pozitivem podle nich je, že žák venkovské školy navštěvuje školu v jemu dobře známém prostředí, což přispívá k jeho dobrému pocitu. Žák je takto ušetřen ranních stresů spojených s dojížděním do školy. A nakonec jsou tu vzdělávací osnovy i požadavky na učitele a žáky, které jsou stejné jak na škole malotřídní tak na škole plně organizované. Rušení malotřídních škol je pro nás výstrahou z minulých let, má mnohem širší dopad, než jsme schopni domyslet. Všechny tyto skutečnosti proto v posledních letech zvýrazňují potřebu citlivého přístupu k celé této problematice (Valachová, 2005).
10
2
Malotřídní škola 2. 1 Definice pojmu malotřídní škola
Školský zákon z roku 2004 již nehovoří přímo o malotřídních školách, rozlišuje pouze plně organizované základní školy, tj. ty, které mají všech devět ročníků a základní školy neúplně organizované, kde je ročníků (školních tříd) méně. Malotřídní škola je typem neúplně organizované základní školy (Wikipedie). Tupý charakterizuje málotřídky jako neúplně organizované školy, z nichž má každá méně zřízených tříd než ročníků zapsaných žáků, tj. ne každý žák má samostatnou třídu a vlastního vyučujícího (Tupý, 1978). Hovoří se pak o spojených ročnících nebo také o kombinovaných třídách. Ke spojování ročníků do jedné třídy dochází z důvodu nedostatku žáků ve školním obvodu školy, a proto se tento typ škol v naprosté většině případů týká menších obcí neboli vesnic. Málotřídky se osvědčily jako organizační typ základní školy, která umožňuje dětem z venkovských obcí navštěvovat školu v místě bydliště nebo v jeho blízkosti. Nejčastěji se nacházejí v obcích s méně než 1000 obyvateli (Trnková, 2010). Zřizovatelem těchto škol bývá obec, kde se škola nachází, registrovaná církev, právnická nebo fyzická osoba. V dnešní době je snaha o udržení těchto typů škol, souvisí to jednak s jejich poměrně dobrými výsledky, jednak se stěhováním mladých lidí na vesnice (Wikipedie). U nás i v zahraničí působí stále poměrně velký počet málotřídních škol. Avšak u nás školská statistika přestala počty málotřídních škol v roce 2005 zveřejňovat. Trnková ve své nejnovější publikaci uvádí, že podle jejího zjištění bylo k 30. 9. 2007 v ČR okolo 1400 málotřídních škol (Trnková, 2010).
2. 2 Typy malotřídních škol V současnosti existuje několik typů malotřídních škol. Tupý (1978) uvádí dělení málotřídek z hlediska počtu tříd a ročníků. Především zařazování jednotlivých ročníků do tříd musí být věnována promyšlená péče, závisí především na počtu žáků v jednotlivých ročnících. Někdy mohou žáci pátého ročníku jezdit do plně organizované školy. Žáci některého ročníku mohou být vyučováni samostatně (podle počtu), často to bývá první ročník.
11
Charakteristika jednotlivých typů škol: Jednotřídní škola – nejčastěji se v jedné třídě vyučují všechny ročníky najednou. Výchova a výuka žáků je proto velmi obtížná. Často všechny ročníky a předměty vyučuje pouze jeden učitel. To vyžaduje od učitele náročnou domácí přípravu a dokonalé promýšlení výuky. Učitel v této škole je také v podstatě izolovaný, a to jak pedagogicky, tak i sociálně. Výhody jednotřídek lze spatřovat především ve výchovném působení. Jednotřídní školy se dále dělí na školy se dvěma, třemi, čtyřmi nebo pěti ročníky. Dvoutřídní škola – ve dvoutřídní škole vyučují dva učitelé, tím zde odpadá problém pedagogické a sociální izolovanosti učitele. Žáci se vyučují ve dvou třídách. Spojování žáků jednotlivých ročníků do tříd může mít více variant. V jedné třídě mohou být buď ročníky po sobě následující, nebo ročníky rozdílné (např. 1. a 4. ročník). Každé seskupení má své výhody a nevýhody. Trojtřídní škola – trojtřídní školy tvoří přechod ke školám plně organizovaným, protože dva ročníky se zde vyučují samostatně a jen dva ročníky jsou spojeny do jedné třídy. To samé platí i pro školy čtyřtřídní. Žáci se zde vyučují ve třech třídách. Vyučují zde tři učitelé. Čtyřtřídní škola V naší republice mají z malotřídních škol největší zastoupení školy dvoutřídní s pěti ročníky. Naopak nejméně je u nás čtyřtřídních malotřídek. Školy, které mají otevřeno všech pět tříd prvního
stupně,
tvoří
více
jak
70%
z celkového
počtu
(Trnková,
2010).
2. 3 Malotřídní škola jako škola alternativní Často probíhají diskuse o tom, jestli málotřídky řadíme mezi školy alternativní. V západoevropských zemích je vyučování ve věkově smíšených skupinách považováno za alternativu, ve které se uplatňuje princip tzv. otevřené třídy, což znamená, že žáci patřící k jednomu ročníku se pro některé předměty spojují s žáky jiného ročníku, což ve standardní úplné škole nelze realizovat kvůli počtu žáků (Průcha, 2012).
12
2. 4 Specifické rysy malotřídních škol Vzhledem k malému počtu žáků ve třídě má vyučující možnost věnovat se jednotlivým žákům individuálně a žákům je dáno ve výuce více prostoru, mohou se více projevit. Vyučování na malotřídní škole vede žáky k větší kooperaci. Umožňuje učení se mladších dětí od starších. Mezi dětmi panuje větší pocit sounáležitosti, a to jak ve třídě, tak i ve škole. Vztahy v učitelském kolektivu bývají otevřenější a hlubší ve srovnání s klasickou školou. Učitelé znají všechny žáky i jejich rodinné zázemí. V malotřídních školách učitelé obvykle více spolupracují s rodiči žáků. Příprava na výuku v malotřídní škole a také její realizace klade na učitele vysoké nároky (Emmerová, 2000).
2. 5 Příprava učitelů vyučujících na malotřídních školách V České republice je třetina škol malotřídních. Ačkoli počet malotřídních škol je celkem vysoký, je tomuto způsobu výuky v přípravě učitelů I. stupně základních škol věnován jen malý prostor. A to i přesto, že práce učitele na malotřídní škole je velmi specifická a pro učitele také velmi náročná (Valachová, 2005). Náročné je především najít optimální model poměru přímé a samostatné práce žáků, používat aktivizující metody a pokud možno nestranně posuzovat učební výsledky žáků a míru vlastního podílu. K takové práci nejsou učitelé na pedagogických fakultách připravováni. Proto velmi záleží na jejich vlastní zkušenosti, motivaci a přístupu k práci (Emmerová, 2013). Učitel vyučující na malotřídní škole má ve srovnání s učitelem vyučujícím na plnotřídní škole náročnější plánování výuky, při kterém musí brát ohled na věkově a individuální zvláštnosti žáků v jedné třídě. Musí ovládat dovednost komplexní přípravy s ohledem na plánování cílů výuky, vyučovacího obsahu, výukových metod a forem výuky. Jelikož má učitel vyučující na malotřídní škole úzký vztah s žáky, u kterých zná jejich sociální a rodinné prostředí, musí ve větší míře ovládat dovednost přátelské komunikace s žáky (Burýšková, 2012).
13
Také vztahy v učitelském kolektivu, který je velmi malý (obvykle 2 – 4 učitelé) mohou být daleko těsnější a otevřenější. Učitelé zpravidla neučí jen v jedné třídě, a tak znají v podstatě všechny žáky školy. To umožňuje vzájemně konzultovat vyučovací postupy a slaďovat požadavky, které jsou na děti kladeny (Emmerová, 2013). 2. 6 Organizace vyučování Na malotřídních školách se vyučuje podle týchž učebních osnov jako na školách plně organizovaných, takže všechny děti mají stejnou příležitost ke vzdělání. Navíc v souvislosti s organizací práce, která vyplývá z charakteru malotřídních škol, vynikají tito žáci v samostatnosti práce a řešení úkolů. V souvislosti s počtem ročníků se na jednotřídních školách vyučuje nejvýše v pěti ročnících ve třídě, na dvojtřídních školách nejvýše ve třech ročnících. Do I. třídy se zařazují žáci 1. a 2. nebo 1. a 3. ročníku, do II. třídy ročníky ostatní.
2. 7 Formy vyučování Ve vyučování se střídají dvě základní vyučovací formy: přímé vyučování samostatná práce žáků
2.7.1 Přímé vyučování V přímém vyučování učitel bezprostředně působí na žáky. Jeho hlavním úkolem je výklad nového učiva, ale také procvičování, prohlubování a upevňování, využití a opakování získaných poznatků a dovedností. Žáci malotřídní školy potřebují právě tak jasný a výstižný výklad jako žáci na škole plně organizované, ale učitel si při výkladu musí počínat co nejúsporněji. Úspornost výkladu nelze ale zaměňovat se stručností výkladu. Dalším úkolem přímého vyučování je kromě výkladu nového učiva a další fáze učení i návod k samostatné činnosti žáků a její kontrola (Musil, 1958).
14
2.7.2 Samostatná práce žáků Samostatná
práce
žáků
má
velký
výchovný
význam.
Rozvíjí
myšlení,
aktivitu
a iniciativu žáků, jejich vynalézavost, pracovní úsilí, vytrvalost, podněcuje zájem a tvořivost dětí a poskytuje příležitost k překonávání překážek. Vychovává děti k cílevědomé činnosti, k práci a k uvědomělé kázni. Na malotřídních školách má samostatná práce žáků bohatou tradici. Je důležitou a nezbytnou součástí vyučovacího procesu. Přispívá k dosažení výchovného a vyučovacího úkolu hodiny. Souvisí s přímým vyučováním, musí být vhodně navozena a jasně určena, kontrolována a hodnocena. Žáci mají vlastním úsilím splnit úkoly, které učitel pro samostatnou práci určil. Je třeba volit úkoly přiměřené silám žáků, jejich znalostem a dovednostem v daném vyučovacím předmětu. Žákům je nutné dát možnost, aby práci dokončili, aby dosáhli stanoveného cíle. Proto pro samostatnou práci stanovujeme přiměřenou dobu a takové činnosti, které každý normální žák může v dané době zvládnout. Přesto učitel musí počítat s tím, že každý žák pracuje svým individuálním tempem, proto má pro pohotovější a bystřejší žáky připravené doplňkové úkoly. Každou samostatnou práci je nutné kontrolovat. Kontrola práce
je pro žáky důležitá z důvodů pracovních
i psychologických, učitel tak pozná, jak pracují jednotliví žáci i celá skupina žáků, zda dané látce rozumí nebo co je třeba doplnit a zopakovat. Nejúčinnější kontrolou práce žáků je přímá kontrola učitelem ihned po dokončení práce, důležitá je také průběžná kontrola samostatné činnosti žáků a pro práci na malotřídní škole má velký význam sebekontrola, která je účelnější než vzájemná kontrola prací prováděná žáky (Musil, 1958). Samostatná práce se z organizačních důvodů asi nejvíce používá ve třídách se třemi ročníky, kde žáci jednoho nebo dvou ročníků pracují téměř celou hodinu samostatně. Usnadňuje se tím organizace vyučování a je lépe umožněn výklad nového učiva. Důležité je ale dbát na to, aby hodiny věnované samostatné práci nenásledovaly v žádném ročníku bezprostředně za sebou. Samostatná práce na celou hodinu se využívá ve třetím až pátém ročníku, výjimečně ve druhém. Dlouhodobá samostatná práce je nevhodná pro mladší žáky, zvláště pro děti 1. ročníku.
15
3
Tělesná výchova na malotřídní škole 3. 1 Zvláštnosti hodin tělesné výchovy na malotřídních školách a školách bez
tělovýchovného zařízení Na malotřídních školách, kde se vyučují dva, tři, čtyři i pět ročníků společně, je tělesná výchova z hlediska organizačního, vzdělávacího i výchovného velmi obtížným předmětem. Obtížnost spočívá především: v rozdílném věku žáků Společné cvičení mladších a starších žáků může vést k přetěžování mladších nebo nedostatečnému zatěžování starších žáků. Každá věková skupina má také rozdílnou pohybovou úroveň. Přitom učitel má povinnost splnit požadavky tělesné výchovy pro každý ročník. ve výběru učiva Ve výběru učiva dávají učební osnovy učiteli na jedné straně volnost (pro jednotlivé ročníky není určeno konkrétní učivo, rozsah tematických celků si může učitel upravit podle konkrétních podmínek školy), na druhé straně má však učitel větší odpovědnost za vhodný výběr učiva pro jednotlivé ročníky a za výsledky, co děti naučil. Neměl by dopustit, aby žáci z malotřídních škol byli méně pohybově kultivováni. v materiálních podmínkách U některých malotřídních škol vystupuje do popředí i problém, že nemají vlastní tělovýchovné zařízení (tělocvična, hřiště). V takových případech má škola možnost pronajímat si tělovýchovná a kulturní zařízení obce. Další možností je využívat přírodní prostředí, ve kterém se škola nachází. Zde využívat činnosti stanovené osnovami, jako jsou např. kondiční cvičení, průpravná cvičení, hry, ale i bruslení či lyžování (Šebrle, 1995). Odstranit všechny tyto potíže je možné důkladným plánováním, promýšlením obsahu učiva každé třídy, pečlivou přípravou na každou hodinu a dokonalou organizací práce ve vyučování. 16
3. 2 Struktura a organizace hodin tělesné výchovy Podstata vyučovacího procesu spočívá v rozdílném přístupu k jednotlivým věkovým skupinám. 3. 2. 1 Úvodní část hodiny Úvodní část hodiny může být společná pro všechny žáky, nástup a hlášení podávají starší žáci. Do rušné části je třeba volit takové činnosti (např. pohybové hry), které jsou vhodné pro všechny věkové skupiny nebo jsou žáci rozděleni na dvě skupiny podle věku, přičemž na mladší žáky klade učitel nižší nároky než na žáky starší (např. starší žáci oběhnou hřiště dvakrát, mladší žáci pouze jedenkrát; starší žáci přeskakují překážky, mladší je oběhnou apod.). 3. 2. 2 Průpravná část hodiny Průpravná a kondiční cvičení probíhají také společně, ovšem tak, že se učitel v každé hodině zaměří na žáky toho ročníku, jehož cviky z osnov probírá. Např. žáky 4. ročníku postaví do popředí a dbá na to, aby cviky prováděli co nejpřesněji, neboť jsou to cviky pro ně vybrané. Ostatní žáci cvičí na základě napodobování, mladší žáci více či méně přesně, protože cviky pro ně nejsou přiměřené, u starších žáků se přesnost vyžaduje neustále. 3. 2. 3 Hlavní část hodiny Rozdílného přístupu (diferenciace) k jednotlivým věkovým skupinám se využívá nejvíce v hlavní části hodiny. Tato část hodiny může probíhat několikerým způsobem. Doporučují se tři typy organizace. a) Každá věková skupina má jiné učivo. První skupina probírá s učitelem nové učivo, druhá skupina opakuje a procvičuje učivo již dříve probrané pod vedením schopného žáka. V polovině hlavní části hodiny se skupiny vystřídají. Učitel má tedy připraveno dvojí nové učivo a dvojí učivo k procvičování. b) Všichni žáci probírají nové učivo ve stejné disciplíně. Na mladší žáky má učitel nižší nároky, požaduje např. menší počet opakování, nižší intenzitu cvičení.
17
V druhé
polovině pak obě skupiny zdokonalují právě probrané učivo, starší žáci mají náročnější úkoly a ztížené podmínky. c) Učitel kombinuje oba způsoby. Polovinu času věnuje mladším žákům, druhou polovinu starším žákům a střídá nové učivo s opakováním různě podle potřeby a podmínek prostředí. 3.2.4 Závěrečná část hodiny Závěrečná část hodiny většinou také bývá společná pro všechny věkové skupiny. Jejím hlavním cílem je zklidnit žáky po fyzicky náročnější části hodiny (aby žáci byli schopni absolvovat další vyučování), končí nástupem žáků a zhodnocením jejich práce a průběhu hodiny (Musil, 1958)
18
4
Malotřídní škola ZŠ a MŠ Světnov, příspěvková organizace 4.1 Charakteristika školy Základní škola a Mateřská škola Světnov je organizace, jejímž zřizovatelem je obec Světnov.
V příštím roce škola oslaví 140. výročí svého založení. Tvoří ji
neúplná základní škola
s prvním až pátým postupným ročníkem a mateřská škola, se kterou velmi úzce spolupracujeme, a proto se žáci 1. ročníku rychle a bez problémů adaptují. Základní školu navštěvují pouze děti z obce Světnov. Základní škola je typickou venkovskou školou rodinného typu, se všeobecným zaměřením. V letošním školním roce školu navštěvuje 30 žáků, kteří se vyučují ve dvou třídách. V I. třídě jsou žáci 1., 2. a 3. ročníku, ve II. třídě žáci 4. a 5. ročníku. Ve škole pracují tři pedagogičtí pracovníci a dva správní zaměstnanci. Škola má vlastní jídelnu, obědy se vaří v mateřské škole, která se nachází ve stejném areálu, ve škole se obědy dětem pouze vydávají. Okolí školy – školní zahrada, lesy, louky, rybníky skýtají velmi dobré možnosti pro školní (výtvarnou výchovu, tělesnou výchovu, prvouku, přírodovědu) i mimoškolní činnosti. Škola nemá vlastní tělocvičnu ani sportovní hřiště, výuka tělesné výchovy probíhá buď v prostorách obecního kulturního domu, na obecním fotbalovém hřišti, které je vzdálené asi 500 m od školy nebo v nedaleké přírodě.
4.2 Školní vzdělávací program „Děti se učí tím, v čem žijí“
Žije-li dítě v ovzduší tolerance, učí se trpělivosti. Žije-li dítě v ovzduší bezpečí, učí se důvěřovat. Je-li dítě přijímáno a uznáváno, učí se mít rádo samo sebe. Žije-li dítě v ovzduší lásky a přátelství, učí se nacházet lásku kolem sebe.
19
Základní vzdělávání navazuje na předškolní vzdělávání a na výchovu v rodině. Svým pojetím usnadňuje přechod žáků do povinného, pravidelného a systematického vzdělávání. ŠVP je založen na poznávání, respektování a rozvíjení individuálních potřeb, možností a zájmů každého žáka. Škola uplatňuje principy ekologické výchovy v každodenním provozu školy, vede žáky k vnímání krásy mezilidských vztahů a prostředí, v němž vyrůstají, a k vnímání mluveného i psaného projevu (ŠVP, 2013).
4. 3 Tělesná výchova 4. 3. 1 Charakteristika předmětu Vyučovací předmět tělesná výchova má časovou dotaci dvě hodiny týdně od 1. – 5. ročníku v celkové dotaci 10 hodin. Jak už bylo řečeno, výuka probíhá v sále kulturního domu, na venkovním hřišti, v okolí školy, v přírodě, v bazénu. Ve výuce převažují hravé prvky, které vycházejí z přirozených pohybů (chůze, běhu, skoků, hodů, lezení, klouzání, houpání, atd.). Jako tělocvična nám slouží sál v kulturním domě, který je využíván pro sportovní vyžití (stolní tenis, fotbal, florbal), ale především pro kulturní a společenské akce celé obce (místní divadelní spolek, plesy, akce místního hasičského sboru jako karneval, Mikulášská nadílka atd.). Pro účely tělesné výchovy zde bylo zbudováno dřevěné ohrazení především z důvodu bezpečnosti dětí. Škola zde má vyhrazený uzamykatelný prostor, kde je možno ukládat drobné nářadí, náčiní a další pomůcky pro tělesnou výchovu. Tyto prostory nás limitují při všech činnostech, na podlaze nejsou zakresleny čáry (provizorně si je kreslíme křídou), ale především absencí velkých nářadí, nejsou zde basketbalové koše, volejbalová síť, žebřiny, šplhací tyče, trampolína atd. Z těchto důvodů několikrát do roka navštěvujeme tělocvičnu na ZŠ v Herálci, která je plně a moderně vybavena a děti tak mají možnost seznámit se a vyzkoušet si i činnosti a sporty, které v našich podmínkách není možné praktikovat. Dále také děti každoročně absolvují plavecký výcvik v asi 10km vzdáleném Žďáru nad Sázavou.
4. 3. 2 Motivace žáků Ne každý žák má nadání a předpoklady pro pohyb a sport obecně. V tělesné výchově proto hraje důležitou roli vzbudit alespoň jeho zájem, což je prvořadým úkolem a snahou každé hodiny tělesné výchovy. Je důležitý způsob, jakým se žáci k pohybu motivují. Žáky je třeba 20
hodnotit nejen podle výkonů, které nejsou tím nejdůležitějším faktorem, ale především podle celkové snahy a přístupu k tělesné výchově. K dětem by se mělo přistupovat individuálně podle jejich možností a schopností. Důležité je, aby učitel uměl děti pozitivně povzbudit a pochválit a každému žáku ukázal a vyzdvihl jeho silné stránky. Jak už bylo zmíněno v teoretické části, naše škola nemá potřebné prostředí ani vybavení pro tělesnou výchovu.
Navíc hodiny tělesné výchovy jsou společné pro všechny ročníky
(tj. 1. – 5. ). Proto je plánování a obměny jednotlivých hodin poměrně náročné. Snahou je připravit každou hodinu tělesné výchovy tak, aby pohyb děti především bavil. Vštěpovat jim, že není důležité, jak je kdo rychlý, vytrvalý a obratný, ale to, jak se každý snaží o zlepšování svých dovedností a že pohyb je třeba dělat s nadšením a radostí.
4. 3. 3 Pomůcky v hodinách tělesné výchovy V hodinách jsou využívány kromě základního náčiní (jako jsou např. různé druhy míčů a míčků, obruče, švihadla, hokejky aj.) i další více či méně běžné pomůcky (jako jsou např. drátěnky, noviny, židle, šátky, šišky, větvičky stromů atd.). Tyto pomůcky jsou finančně nenáročné a snadno dostupné. Vedle toho jsou čas od času do hodin tělesné výchovy začleněny i netradiční pomůcky, které jsou u dětí oblíbené např. pro svůj zajímavý tvar, barvu, velikost, jinou pohyblivost než na jakou jsou u běžných pomůcek zvyklé (např. padák, dlouhé lano, nafukovací balónky, velká kostka s čísly, kužely, různé balanční pomůcky).
21
II PRAKTICKÁ ČÁST Teoretická část popisuje zvláštnosti a specifika tělesné výchovy na malotřídních školách a rozpracovává strukturu a organizaci hodin tělesné výchovy. Jedním ze specifik je materiální vybavenost (respektive nevybavenost) malotřídních škol. Jednou z takových škol je i Základní škola a Mateřská škola Světnov, kde jsou tyto nepřiměřené podmínky blíže popsány. Praktická část se zabývá konkrétním popisem ukázkových hodin tělesné výchovy na Základní škole a Mateřské škole Světnov. Prvním cílem je ukázat na nich, jak je možné se s takovými nepřiměřenými podmínkami vypořádat. Ke zdárnému cíli může přispět: využívání jiných alternativních prostředí (školní zahrada, fotbalové hřiště, betonový plácek, nádrž, blízká příroda – lesy, louky) zařazování vhodných metod a forem výuky využívání méně běžných a netradičních pomůcek To vše může vést k vytváření zajímavých, zábavných a nestereotypních hodin, které mohou přispět k probuzení zájmu dětí o tělesnou výchovu a následně i pohyb a sport v jejich normálním životě. Dalším cílem je přesvědčit se, jak budou děti na hodiny tělesné výchovy strávené v přírodě, na nová cvičení, jiné formy výuky a netradiční pomůcky reagovat. Ukázkové hodiny jsou rozpracovány formou popisu konkrétních činností, jsou v nich popsány formy organizace a fyziologický účinek jednotlivých cvičení.
22
5
Předmět tělesná výchova 5. 1 Charakteristika třídy
Hodiny tělesné výchovy jsou společné pro všechny ročníky (tj. 1. – 5.). V 1. ročníku je 6 dětí, ve 2. ročníku 7 dětí, ve 3. ročníku 2 děti, ve 4. ročníku 6 dětí a v 5. ročníku 9 dětí. Žádný žák není z tělesné výchovy osvobozen, celkový počet je třicet dětí. Z toho je 16 dívek a 14 chlapců.
5. 2 Popis hodiny tělesné výchovy Nejbolavějším místem naší školy v souvislosti s tělesnou výchovou je „tělocvična“. Z tohoto důvodu je snahou zde trávit co nejméně času, samozřejmě s ohledem na počasí a splnění školního vzdělávacího plánu.
5. 2. 1 Hodina tělesné výchovy v lese a na louce Téma hodiny: Pohyb v lese a na louce Tematický okruh: Atletika Třída: 1. – 5. Cíl hodiny: Žák rozvíjí své pohybové dovednosti (rychlost, vytrvalost, sílu a obratnost), je schopen spolupráce s jedním i více žáky a uplatňuje základní pohybové dovednosti (hod, skok, sprint) z lehké atletika v daných cvičeních Pomůcky: Šišky, klacíky, obruče, dva míče (odlišné velikostí, barvou či tvarem)
Časová a obsahová náplň, struktura hodiny: Čas 0:00
Obsah
Organizace
1. Úvodní část Nástup
–
podání
hlášení, Dvojřad, na polní cestě
seznámení se s náplní hodiny
23
0:03
Zahřátí Slalom mezi stromy – trasa vede Žáci (nejprve starší, za nimi mladší) běží slalom úvozem
do
mírného
kopce mezi stromy nápodobou podle zdatného žáka,
/Příloha č. 1/
který byl určen a který ukazuje trasu. Učitel běží spolu s mladšími případně méně zdatnými žáky a povzbuzuje.
0:08
2. Průpravná část Na
louce
–
protahovací Žáci se rozestaví na trávě na upažení a provádí
a uvolňovací cvičení
dechová,
uvolňovací a protahovací cvičení
s klacíkem, který si našly. Cviky se provádí jak ve stoje, tak v sedu na trávě v počtu 3 – 5ti opakování.
Popis cvičení
Nákres
Fyziologický účinek
1. Dechové cvičení – stoj mírně
Zklidnění dechu po
rozkročný, klacík uchopíme do
běhu
rukou, s nádechem (provádíme nosem)
vzpažit,
(provádíme
s výdechem
ústy)
hluboký
předklon s nataženými koleny.
2. Stoj mírně rozkročný, klacík
Protažení
v rukou,
vzpažit,
s výdechem
břišních svalů
úklony
vlevo
(vpravo),
s nádechem zpět do stoje.
24
šikmých
3. Stoj mírně rozkročný, klacík
Procvičení
v rukou, připažit, mírný předklon,
pohyblivosti
skrčit
levou
ramenního
skrčit
a kyčelního kloubu
a
přednožmo
překročit
přednožmo
klacík,
pravou,
překročit,
vzpřímený stoj, klacík v rukou za zády, paže do vzpažení.
4. Stoj mírně rozkročný, klacík
Procvičení
v rukou,
pohyblivosti
připažit,
skrčit
přednožmo levou, pomocí klacíku
kyčelního
přitáhnou
protažení svalů zadní
s výdechem
koleno
kloubu,
levé nohy k tělu, s nádechem
strany
vracíme
a hýžďového svalu
zpět
(pro
udržení
stehen
rovnováhy je dobré najít si nějaký pevný bod a soustředit se na něj).
5. Sed snožný, rovná záda, klacík
Posílení
v rukou,
svalů
s nádechem
předpažením s výdechem
vzpažit, hluboký
zadních
rovný
svalů
předklon, klacíkem se snažíme dotknout bot nebo klacík za ně až převléci,
výdrž
do
tří
a s nádechem zpět do vzpažení.
25
zádových a
protažení stehenních
6. leh na zádech, klacík umístíme
Posílení
mezi chodidla, ruce podél těla
svalů
břišních
dlaněmi dolů (opora při cvičení), nataženými končetinami píšeme číslice
od 0 do 10 (jméno
a příjmení, apod.). Dáváme pozor, aby se žáci neprohýbali v zádech.
Čas
Obsah
Organizace
0:18
3. Hlavní část
V hlavní části je využito cvičení na stanovištích,
Na pomezí louky a lesa
která jsou pojmenována podle živočichů, kteří vynikají vlastnostmi, které se budou na daných stanovištích
procvičovat.
Učitel
nejprve
předvede, co se na každém stanovišti bude dělat. Poté budou žáci rozděleni do zhruba stejně početných družstev, ve kterých budou namícháni žáci všech ročníků (starší žáci mohou mladším pomáhat při provádění cviků, tím se zvyšuje efektivita cvičení a také se rozvíjí spolupráce mezi dětmi). Každé družstvo projde všemi stanovišti, výměna proběhne na povel učitele poté, co se buď všichni žáci v družstvu vystřídají, nebo splní určitý počet opakování. Učitel obchází jednotlivá stanoviště, pomáhá, radí a opravuje.
26
1. stanoviště – veverky – rozvoj síly a přesnosti Hod
šiškou
na
přesnost
vyznačeného místa
–
do Veverčin pelíšek se vytvoří buď z obruče
pelíšku (obručí
v různých
vzdálenostech)
nebo
veverky a hod na vzdálenost z klacíků, které byly použity v průpravné části. z místa a s rozběhem. Dbáme nejen na výkon, ale také na správnost
provedení
hodu
/Příloha č. 2/. 2. stanoviště – medvědi – rozvoj síly, obratnosti a spolupráce Válení sudů, trakaře, dřepy ve Žáci provádí cviky jednotlivě i ve dvojicích, dvojicích (stoj mírně rozkročný u trakařů mohou mladší žáci cvičit i ve trojicích zády k sobě, paže zaklesnuté (každé dítě drží jednu nohu). v loktech, dřep a zpět do stoje – snaha o vzájemnou spolupráci a koordinaci pohybů tak, aby nedošlo k pádu), běh ve dvojicích zády k sobě, paže zaklesnuté v loktech (např. běh stranou, běh, kdy jeden běží popředu a druhý pozadu) /Příloha č. 3/.
3. stanoviště – zajíci – rozvoj rychlosti Běh na krátkou vzdálenost (10, 15 Provádí se na lesní cestě. a 20m – přibližně odkrokováno Žáci nejdříve vybíhají jednotlivě za sebou, a označeno vyrytím do hlíny) startují na povel (startuje vždy žák, který /Příloha č. 4/.
zrovna neběží – povely předem ukážeme), poté startují po dvou a závodí, kdo bude dříve v cíli (větší motivace a snaha).
27
Mladší
děti
vybíhají
z vysokého
nebo
polovysokého startu, starší děti zkouší i nízké starty (vše bylo předem vysvětleno, ukázáno a procvičeno).
4. stanoviště - žáby – rozvoj síly a
dynamiky
svalů
dolních
končetin Nácvik různých druhů skoků na Žáci podle popisků nacvičují různé skoky do místě i v pohybu /Příloha č. 5/.
dálky i do výšky a zároveň mezi sebou soutěží (opět větší motivace k provádění cviků). Např. kdo dosáhne na vyšší větev, kdo přeskočí vyšší překážku (např. klacík, který ostatní děti drží), kdo skočí dál z místa, kdo doskáče nejdál na 10 skoků, kdo bude mít nejméně skoků na určitou vzdálenost, atd..
0:40
4. Závěrečná část Kompenzační cvičení na uvolnění svalových
skupin,
v hodině
nejvíce
které
byly
namáhány
(protažení především stehenního a lýtkového svalu). Drobné hry na celkové zklidnění Děti se rozestaví do kruhu, míče jsou umístěny organismu
–
např.
hra
„na proti sobě a děti si je mezi sebou co nejrychleji
trpaslíka a obra“.
posílají jedním směrem (doleva či doprava) se
Nástup, pozdrav a zhodnocení snahou, aby se míče doběhly. hodiny (co se dětem povedlo, co
28
nepovedlo, jak se jim hodina líbila,…).
5. 2. 2 Hodina tělesné výchovy v tělocvičně Téma hodiny: Pohybové aktivity s využitím tradičních i netradičních pomůcek Tematický okruh: Sportovní hry Třída: 1. – 5. Cíl hodiny: Žák rozvíjí svoji sílu, rychlost, rovnováhu, orientaci v prostoru a kooperaci, manipulaci s náčiním, reakci na signál a procvičuje přihrávky a chytání s míči různé hmotnosti a tvaru. Pomůcky: Noviny, padák, „ježci“ (balanční pomůcka o průměru 25 cm ve tvaru půlky míče – jedna strana je rovná, druhá opatřena bodlinami), medicinbaly, míče různých tvarů, lehké míčky o velikosti tenisáku, velký nafukovací míč, dva větší těžší míče Časová a obsahová náplň, struktura hodiny: Čas 0:00
Obsah
Organizace
1. Úvodní část Nástup
–
podání
hlášení,
seznámení se s náplní hodiny
0:03
Zahřátí Hra na „molekuly“ /Příloha č.6/
Žáci běhají volně po tělocvičně, učitel zahlásí a zároveň ukáže na prstech číslo od jedné do deseti (v závislosti na počtu dětí). Žáci se musí co nejrychleji seběhnout do skupinek daného
29
počtu, kdo zbude, dostane nějaký úkol (např. pět výskoků ze dřepu, pět kliků,…)
Rozběhání s novinami /Příloha Žáci mají jeden list novin, položí si ho na prsa č. 7/
a musí běhat tak, aby jim noviny nespadly, nesmí si je přidržovat rukama. Komu spadnou, začíná znovu z výchozí pozice.
0:07
2. Průpravná část Dechová,
uvolňovací Žáci se rozmístí volně v prostoru na upažení,
a protahovací cvičení
čelem k učiteli. Při cvičeních děti využijí noviny z úvodní části, které zmačkají do tyčky.
Popis cvičení
Nákres
1. Dechové cvičení – stoj mírně
Fyziologický účinek Zklidnění dechu
rozkročný, noviny uchopíme do rukou, s nádechem (provádíme nosem)
vzpažit,
s výdechem
(provádíme ústy) úklon vlevo (vpravo), s nádechem zpět do stoje.
2. Širší stoj rozkročný, noviny
Protažení
držíme
trupu
v rukou,
s výdechem
rovný
vzpažit, předklon,
s nádechem provádíme rotace celým trupem vlevo (vpravo) – koukneme do okénka z paží a
s výdechem
zpět
do
předklonu.
30
svalů
3. Sed roznožný, rovná záda,
Protažení
noviny
zadní strany stehen
držíme
v rukou,
svalů
s nádechem vzpažit, s výdechem hluboký předklon k levé (pravé) noze, noviny se snažíme zavléct za
boty
(každý
dle
svých
možností, důležité je mít stále napnutá kolena).
4. Leh na záda, noviny držíme
Zvýšení pohyblivosti
v rukou volně před tělem, skrčit
a uvolnění kyčelního
přednožmo
kloubu
levou
(pravou),
přitáhnou koleno skrčené nohy pomocí novin co nejvíce k tělu. Po několika výměnách skrčíme a
přitáhneme
k tělu
obě
končetiny a provádíme krouživé pohyby.
5. Stoj, noviny položíme na zem
Aktivizace
před sebe. Skáčeme přes noviny
organismu
snožmo
dopředu
dozadu,
hlavní částí
bočně,
poté
noviny
přeskakujeme rozkročného
do
stoje
(noviny
mezi
před
nohama) střídavě levá (pravá) /Příloha č. 8/.
Čas
0:16
Obsah 3. Hlavní část
Organizace Hlavní část bude probíhat na dvou stanovištích. Žáci
31
budou
rozděleni
do
dvou
skupinek
(1. skupina – 1. – 3. ročník, 2. skupina – 4. a 5. ročník), každá skupina začne na jednom stanovišti a buď v polovině hlavní části nebo následující hodinu tělesné výchovy se skupiny vymění. Na jednom stanovišti budou děti cvičit více méně samostatně, učitel dětem nejdříve vše vysvětlí a předvede a v průběhu vlastního cvičení provádí už jen rychlou kontrolu, zda děti cvičí tak, jak mají.
1.
stanoviště
–
cvičení Cvičení s padákem je velmi rozmanité, existují
s padákem
různé velikosti, nejvíce využíván (z důvodu snadné manipulace) je padák o průměru 4m, ale jsou padáky až do průměru 20m. Dá se využít jak v tělocvičně tak také venku. Slouží k rozvoji pohybu a kooperace mezi dětmi. Cvičení
s padákem
jsou
velmi
rozmanitá,
začneme od těch základních, jako kdyby děti s touto pomůckou cvičily poprvé.
Děti
stojí
okolo
padáku Důležitá je spolupráce a souhra dětí, aby pohyby
a drží oběma rukama poutka paží byly jednotné. padáku (záleží na počtu dětí, případně se drží jen za plachtu). Ze začátku děti padák pouze “nafukují“ – víří vzduch (hrají si na větříky, nejdříve jen mírné, později silnější, až se z nich stane vichřice) zdviháním plachty
32
padáku
vzpažováním
a připažováním.
Děti stojí kolem padáku, Činnosti lze provádět za hudebního doprovodu oběma rukama se ho drží nebo na známá říkadla či písničky. a
chodí
dokola.
Podle
pokynů učitele mění směr, pohybují se do středu kruhu a zpět, chodí po špičkách, v podřepu apod..
Děti
stojí
okolo
padáku
a drží se ho pouze jednou Měníme směry, aby se dětem nezamotala hlava, rukou. Běhají (nejdříve ale také aby procvičily pohyb v obou směrech. pomalu, postupně zrychlují, až
běží
co
nejrychleji,
důležité
je
padák
neustále
téměř
mít
napnutý)
dokola s padákem ve výši pasu (poté ve vzpažení nad hlavou, co nejníže u kotníků, apod.).
Děti stojí kolem padáku, Děti, které se drží dvou barev, si vyberou pouze každé drží jeho okraj u jedné jednu. z barev
a
vzpažováním
a připažováním vzdouvají padák. Učitel hlásí barvy (např. červená) a všechny Pozor na srážku dětí pod padákem! děti, které se dané barvy
33
drží,
se
při
nafouknutí
padáku pustí a probíhají pod padákem
a
vzájemně si
vyměňují místa. Děti
stojí
okolo
padáku
a oběma rukama se drží padáku. Učitel vhodí na padák malý míček. Děti se snaží pohybovat padákem tak,
aby
míček
skončil
v otvoru uprostřed padáku. Varianta pro starší děti, na padák vhodíme více míčků (třeba
i
různých
barev) Učitel dává pokyny, která barva je zrovna na
a úkolem dětí je nechat řadě. propadnout postupně
otvorem všechny
míčky
v co nejkratším čase. Děti stojí v kruhu a drží poutka padáku, v němž je velký nafukovací míč. Děti stojí nebo chodí dokola s napnutým padákem a na povel „hop“ se snaží míč vyhodit
co
nejvýše
do
vzduchu a zase ho chytit zpět do padáku.
Všechny děti drží oběma Vysvětlit dětem princip „mexické vlny“ – děti
34
rukama padák za okraje. musí postupně zvedat a zase dávat paže dolů. Učitel položí větší těžší míč Tam, kde je právě míč, musí děti padák (míče) na padák poblíž jeho zvednout, aby měl míč rychlost a mohl se okraje. Snahou všech dětí je neustále pohybovat. udržet míč při okraji padáku tak, aby nevypadl a zároveň ho
rozpohybovat
kolem
dokola. Pokud se to podaří, vznikne
„mexická
vlna“
/Příloha č. 9/.
2. stanoviště – nácvik přihrávek a chytání míčů,
balanční Při nácviku přihrávek cvičí děti ve dvojicích
cvičení
(trojicích),
při
balančních
cvičeních
jako
„Ježci“ – děti procvičují jednotlivci. rovnováhu Po daných intervalech, které hlídá buď učitel
svoji
a zároveň posilují svaly nebo necvičící žák nebo šikovný žák z dané trupu. Postaví se na skupinky se děti v rámci skupiny v jednotlivých „ježka“ na obě nohy cvičeních střídají. nebo na jednu nohu (nohy
střídají)
a snaží se na něm bez opory
co
nejdéle Mohou také soutěžit, kdo z nich vydrží bez
vydržet. Pokud spadnou, dotyku ruky, nohy či pádu nejdéle. cvik opakují, mladší děti se mohou přidržovat zdi. Obměnou je, že se děti na „ježka“ posadí a bez dotyku rukou i nohou se snaží udržet rovnováhu a nespadnout. Malé děti
35
se mohou jemně dotýkat prsty podlahy. Šikovnější děti
mohou
krčit
a natahovat nohy.
- ve stoje si Ve dvojici mají jeden míč. Vzdálenost dětí se
Medicinbaly děti
nahrávají
spodem,
vrchem, odvíjí od hmotnosti míče a druhu přihrávky.
kutálením
(děti
stojí buď čelem nebo zády k sobě). Sed roznožný, jeden žák pošle balon druhému, ten balon chytne do rukou Žáci se střídají po jednom nebo více provedení, a vzpažením jde do lehu na mohou také soutěžit, kdo jich zvládne udělat zádech, balon se dotkne více. podlahy a zase zpět do sedu (takové sedy – lehy)
Šišaté
míče
základní
–
správné Děti mohou soutěžit, která dvojice udělá nejvíce
postavení
pro přihrávek bez dopadu míče na zem.
nácvik přihrávky (mírný stoj Děti mohou cvičit buď ve dvojicích nebo rozkročný, pravá, levá noha samostatně nácvikem přihrávek o zeď. mírně vpředu podle toho zda je dítě levák či pravák). Nácvik přihrávek obouruč, jednoruč,
nad
hlavou,
o zem, kutálením, do stran do vychýlení ze základního postavení (reakce na jiný pohyb míče). Závěrečná hra „na opice“ – Děti jsou rozděleny do smíšených stejně opice nerady pomeranče, početných družstev, každé družstvo představuje
36
dvě opičí tlupy mezi sebou jednu opičí tlupu. Mezi územím obou tlup je bojují o to, kdo jich bude mít vodní příkop (zakresleno křídou nebo vyhrazeno na svém území nejméně. lavičkami) a do něj opice nesmí vstoupit. Pomeranče (koule z novin Hra je buď časově omezena (pak se spočítá, kdo z úvodní části hodiny) jsou má méně pomerančů a ten vyhrává) nebo končí rozděleny
na
poloviny v okamžiku, kdy jedna tlupa opic už na svém
a rozházeny po území každé území nemá žádné pomeranče. tlupy. Na povel se opice snaží co nejvíce pomerančů naházet na území druhé tlupy (vždy mohou sebrat a
hodit
pouze
jeden
pomeranč a ty pomeranče, které skončí ve vodě, už nesmí znovu použít) /Příloha č. 10/.
0:42
4. Závěrečná část Zklidnění
dechu,
srovnání Děti udělají kruh, lehnou si na záda, zavřou oči
myšlenek a zakončení hodiny.
a uvolní celé tělo. Učitel chodí okolo kruhu, kontroluje zavřené oči a uvolnění těla. Po chvilce děti otevřou oči, pomalu vstanou, srovnají celé tělo a na závěr hodiny se pozdraví.
37
Závěr Cílem závěrečné práce bylo ukázat, že i malotřídní školy, které nemají zcela přiměřené podmínky pro výuku tělesné výchovy, mají šanci a možnosti vyučovat tělesnou výchovu stejně kvalitně a zajímavě jako školy, které jsou pro její výuku plně vybaveny. V praktické části byl tento cíl naplněn popsáním hodin tělesné výchovy na Základní škole a Mateřské škole Světnov. V teoretické části byla po prostudování literatury zabývající se malotřídními školami nastíněna historie, současnost a specifika malotřídních škol, organizace výuky na malotřídních školách, byly popsány typy malotřídních škol, zvláštnosti výuky a struktura a organizace hodin tělesné výchovy na malotřídních školách. V práci byla charakterizována Základní škola a Mateřská škola Světnov, byly popsány podmínky pro výuku tělesné výchovy a vypořádání se s těmito podmínkami. Hlavní přínos práce je v praktické části, která konkrétně popisuje hodiny tělesné výchovy na malotřídní škole, která nemá přiměřené zázemí a vybavení pro výuku tělesné výchovy. Ukazuje možnosti využití alternativních prostředí (louka, les, polní cesta, park) a méně tradičních či netradičních pomůcek (např. šišky, kaštany, klacíky, stromy). Ne každé prostředí se dá ale pro cvičení s dětmi využít. Při výběru cvičebního místa je nejdůležitější zachování bezpečnosti dětí. Prostředí, ve kterém s dětmi cvičíme, je nutné buď dobře znát nebo si ho předem projít a dobře prohlédnout, výběr cvičení je třeba také přizpůsobit přírodním podmínkám. Samozřejmostí je i poučení dětí o bezpečnosti a pohybu ve více či méně pro ně známém prostředí. I přesto ale může dojít k nepředvídatelným situacím, které jsou spojené s pohybem venku – např. podvrtnutí kotníku, štípnutí hmyzem, zakopnutí o kořen, uklouznutí na trávě. I další cíl, přesvědčit se, jak budou děti reagovat na alternativní prostředí, nové formy výuky a netradiční pomůcky, byl naplněn beze zbytku. Reakce dětí na sdělení, že se v hodině tělesné výchovy půjde „ven“, ať už do přírody nebo na hřiště, jsou většinou kladné. Těší se, že po čase stráveném v budově školy si provětrají hlavy a stráví nějaký čas na čerstvém vzduchu, což v dnešní moderní době plné počítačů, tabletů a mobilních telefonů už ani pro vesnické děti není samozřejmostí. Pro mnohé děti je tělesná výchova jediným zdrojem 38
pohybu a pobytu venku na čerstvém vzduchu, který má vliv na jejich zdraví - otužují se, dochází k posílení jejich imunity a tím se snižuje jejich nemocnost. Kromě toho s radostí vždy kvitují, když se pro ně přichystá něco nového a zajímavého. Jsou rády, že se mohou seznámit s něčím novým, a že si mohou spoustu nových a zajímavých věcí vyzkoušet na vlastní kůži. Během těchto hodin děti objevily, co všechno se dá v přírodě dělat a s čím vším se dá v přírodě cvičit. Většina dětí na cvičení v přírodě reagovala pozitivně. Měly radost, že mohou dělat věci, které mají běžně zakázané – líbilo se jim, že se mohou „válet“ po zemi, házet šiškami, různě manipulovat s klacíky atd. Malým dětem se líbilo, že se mohou pohybovat jako některá známá zvířata, napodobovaly jejich zvuky, dělaly si zaječí ouška atd. Jako vždy a všude se našly děti s negativními reakcemi (např. při slalomu se bály běhat ze svahu, měly obavy ze včelího štípnutí, namítaly, že se umažou, že chytnou klíště atd.). Ale když viděly nadšení a radost ostatních dětí, překonaly tyto své obavy a do cvičení se zapojily. Pohyb na čerstvém vzduchu, posilování imunity, překonávání překážek a strachu, poznávání nových věcí – to vše přináší hodiny tělesné výchovy v přírodě a přispívají k všestrannému rozvoji osobnosti dítěte.
39
Literatura HONDLÍK, M. - KREJČÍ, M. - ŘEPKA, E. - ŠEBRLE, Z. Didaktika školní tělesné výchovy dětí mladšího školního věku. 1. vyd. České Budějovice: Jihočeská univerzita. Pedagogická fakulta, 1995. 106 s. ISBN 80-7040-125-7. MUSIL, F. Organizace a formy vyučování na malotřídních školách: metodická stať. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1958. 53 s. PRŮCHA, J. Alternativní školy a inovace ve vzdělávání. 3. vyd. aktualiz. Praha: Portál, 2012. 192 s. ISBN 978-80-7178-999-4. TUPÝ, K. K didaktickým problémům málotřídních škol. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství / Pedagogická teorie a praxe, 1978. 145 s. TRNKOVÁ, K. - KNOTOVÁ, D. - CHALOUPKOVÁ, L. Málotřídní školy v České republice: malotřídky. 1. vyd. Brno: Paido, 2010. 197 s. ISBN 978-80-7315-204-8. VALACHOVÁ, P. Problematika málotřídních škol. In Aktuální problémy pedagogiky ve výzkumech studentů doktorských studijních programů III. Olomouc: Votobia, 2005. 330 s. ISBN 80-7220-246-4.
40
Internetové zdroje EMMEROVÁ, K. Malotřídky v současném prostředí českého venkova. Studia paedagogica, [S.l.], v. 47, n. 3-4, p. 81–96, bře. 2013. ISSN 1803-7437. [cit. 2016-02-12]. Dostupné z: http://www.phil.muni.cz/journals/index.php/studia-paedagogica/article/view/351/506 Malotřídní škola [online]. 21. 2. 2015. [cit. 2016-10-2]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Malot%C5%99%C3%ADdn%C3%AD_%C5%A1kola Malotřídní školy [ online]. 2010. [cit. 2016-02-20]. Dostupné z: http://tv4.ktv-plzen.cz/vyucovaci-jednotka-telesne-vychovy/malotridni-skoly.html ZORMANOVÁ, L. Problematika malotřídních škol [online]. 8. 4. 2015. [cit. 2016-02-10]. Dostupné z: http://clanky.rvp.cz/clanek/c/Z/19727/problematika-malotridnich-skol.html/
41
Seznam příloh
Příloha č. 1 – Slalom mezi stromy Příloha č. 2 – Veverky Příloha č. 3 – Medvědi Příloha č. 4 – Zajíci Příloha č. 5 – Žáby Příloha č. 6 – Hra „na molekuly“ Příloha č. 7 – Rozběhání s novinami Příloha č. 8 – Uvolňovací a protahovací cvičení s novinami Příloha č. 9 – Cvičení s padákem Příloha č. 10 – Hra „na opice“
42
Příloha č. 1 – Slalom mezi stromy
Foto: autorka, (2016)
43
Příloha č. 2 – Veverky
Foto: autorka, (2016)
44
Příloha č. 3 – Medvědi
Foto: autorka, (2016)
45
Příloha č. 4 – Zajíci
Foto: autorka, (2016)
46
Příloha č. 5 – Žáby
Foto: autorka, (2016)
47
Příloha č. 6 – Hra „na molekuly“
Příloha č. 7 – Rozběhání s novinami
Foto: autorka, (2016)
48
Příloha č. 8 - Uvolňovací a protahovací cvičení s novinami
Foto: autorka, (2016)
49
Foto: autorka, (2016)
50
Příloha č. 9 – Cvičení s padákem
Foto: autorka, (2016)
51
Foto: autorka, (2016)
52
Foto: autorka, (2016)
53
Foto: autorka, (2016)
54
Příloha č. 10 – Hra „na opice“
Foto: autorka, (2016)
55