L I B O R N Ě M E c , A D V O K Á T G lat z ová & Co . J A N F L Í D R , s p ol u p ra c ovník G lat z ová & Co . R E C E N Z O V A N Ý P Ř Í SP Ě V E K
Ještě jednou k nesprávné výši RPSN Řešení situace, kdy je uvedena nižší výše RPSN, je podle našeho názoru relativně prosté a lze jej nalézt v obecné úpravě spotřebitelských smluv v občanském zákoníku.
V předminulém čísle Právního rádce byl publikován článek I. Šťavíkové Řezníčkové, ve kte‑ rém autorka dospěla k závěru, že uvedení nesprávné výše roční procentní sazby nákladů (RPSN) ve smlouvě o spotřebitelském úvěru nemá za následek aplikaci sankce dle § 8 zákona o spotřebitelském úvěru („ZSÚ“), tedy úročení úvěru od počátku ve výši diskontní sazby a zneplatnění jiných sjednaných plateb.1 Ačkoli ve výsledku s autor‑ kou souhlasíme, neztotožňujeme se s jejím odůvodněním, které ne‑ považujeme za přesvědčivé. V jejím článku rovněž postrádáme úvahu o tom, jaký důsledek je tedy vlastně spojen s uvedením nesprávné výše RPSN ve vztahu mezi poskytovate‑ lem úvěru a spotřebitelem.
Nesprávný údaj a rozhodovací praxe finančního arbitra
Ale postupně. Finanční arbitr vydal v březnu tohoto roku rozhodnutí, v němž řešil situaci, kdy poskyto‑ vatel uvedl zhruba o 15 % nižší výši RPSN, než ke které vedl správný výpočet. Arbitr proto uplatnil sankci uvedenou v § 8 ZSÚ s tím, že je‑li některý povinný údaj smlouvy
o spotřebitelském úvěru uveden zjevně nesprávně, je hypotéza uvedeného ustanovení naplněna.2 Je třeba zdůraznit, že rovnice nespráv‑ ný údaj = neuvedený údaj, neplatí ani podle finančního arbitra vždy. V jiném rozhodnutí posuzoval arbitr případ, kdy rozdíl mezi uvedenou a skutečnou RPSN činil před zao‑ krouhlením tři tisíciny procenta.3 Ar‑ bitr odmítl aplikovat § 8 ZSÚ s odů‑ vodněním, že „rozdíl v řádech tisícin, potažmo setin, nemůže vést k závěru o chybném výpočtu RPSN, resp. o ne‑ splnění informační povinnosti uvést ve smlouvě o spotřebitelském úvěru správnou hodnotu RPSN.“ V nedávno publikovaném roz‑ hodnutí je však finanční arbitr opět striktní, když shrnuje, že „uvedení údaje o RPSN v nesprávné výši před‑ stavuje, stejně jako jeho neuvedení vůbec, porušení ustanovení § 6 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Toto porušení je pak samo o sobě postižitelné sankcí podle ustanovení § 8 písm. b) téhož zákona.“4
Nesprávný údaj v zákonu o spotřebitelském úvěru
Rozruch v segmentu spotřebitel‑ ských úvěrů vzbudilo prvně uvede‑
né rozhodnutí. Zákon o spotřebi‑ telském úvěru v § 8 totiž rozlišuje mezi neuvedením a nesprávným uvedením povinného údaje ve smlouvě. Dle tohoto ustanove‑ ní se spotřebitelský úvěr pokládá od počátku za úročený ve výši diskontní sazby a ujednání o jiných platbách jsou neplatná, pokud smlouva „neobsahuje“ (!) zákonem předepsané informace. Zákonný text tedy nemůže být důvodem, aby situace, kdy údaj uveden není a kdy ano, ale nesprávně, byly posuzovány stejně. Naopak. Předně, snad nebudou vznikat pochybnosti, že pokud poskytova‑ tel úvěru uvede ve smlouvě vyšší RPSN, než odpovídá skutečnosti, spotřebitele tím nijak nepoškozuje. Ovšem i v případě uvedení nižší RPSN lze spatřovat významný hodnotový rozdíl v situacích, kdy smlouva RPSN neobsahuje, tedy tento údaj zcela chybí na straně jed‑ né, a kdy je údaj uveden nesprávně na straně druhé. Ačkoli je komen‑ tované rozhodnutí finančního arbitra na mnoha místech podrobně a důkladně odůvodněno, v části, v níž arbitr položil rovnítko mezi neuvedení a nesprávné uvedení
1) I. Šťavíková Řezníčková. Nesprávná výše RPSN ve smlouvě o spotřebitelském úvěru. Právní rádce. 7‑8/2015.s. 56‑60. 2) Rozhodnutí finančního arbitra ze dne 13. března 2015, sp. zn. FA/2656/2015. 3) Rozhodnutí finančního arbitra ze dne 18. března 2015, sp.zn. FA/SU/405/2014. Důvodem nesprávného výpočtu byla skutečnost, že úvěr byl poskytnut v přestupném roce, který má 366 dní, avšak poskytovatel při výpočtu počítal s 365 dny. 4) Rozhodnutí finančního arbitra ze dne 27. srpna 2015, sp.zn. FA/SU/112/2014.
48
Právo a finance
údaje o RPSN, zdůvodnění prak‑ ticky chybí. V rozhodnutí se pouze dočteme, že: „K řádnému splnění informační povinnosti nepostačuje pouhé uvedení „jakéhokoliv údaje“, který lze z hlediska svého obsahu typově podřadit pod jednotlivou dílčí informační povinnost, ale musí být uveden údaj správný, tedy odpovída‑ jící skutečnosti. Uvedením nespráv‑ ného údaje není možné informační povinnost stanovenou zákonem řádně splnit.“ Přitom z textu předpi‑ su neplyne, že by záměrem zákono‑ dárce bylo spojit sankci ve formě úročení úvěru diskontní sazbou i při nesprávném uvedení RPSN. Opačný závěr naopak předpokládá, že se
Spotřebitelský úvěr se pokládá od počátku za úročený ve výši diskontní sazby a ujednání o jiných platbách jsou neplatná, pokud smlouva „neobsahuje“ zákonem předepsané informace.
zákonodárce dopustil při přijetí § 8 ZSÚ porušení legislativních pravidel vlády. Dle čl. 41 odst. 3 legislativních pravidel totiž platí, že „[p]ři tvorbě právního předpisu je nutno respek‑ tovat všeobecně uznaný význam slov. Jestliže není možné se vyhnout použití slova s více významy, musí být z právního předpisu jasné, v jakém významu se slovo použí‑ vá.“ V běžném styku přitom nelze „neobsažením údaje“ rozumět i jeho „nesprávné uvedení“, jde o pojmy se zřetelně odlišným obsahem. Gramatický výklad § 8 ZSÚ tedy nezbytně vede k závěru, že pouze s neuvedením, nikoli nesprávným uvedením údaje o RPSN lze spojit
sankci v ustanovení uvedenou; pre‑ sumovat, že zákonodárce porušuje při tvorbě předpisu vlastní pravidla, samozřejmě nemůžeme. Je proto třeba se ptát, zda uplatnění sankce vyžaduje účel normy. V tomto ohledu není bez zají‑ mavosti, že před prakticky stejnou otázkou, byť ne přímo ve vzta‑ hu k RPSN, stála dříve německá judikatura a doktrína za účinnosti německého zákona o spotřebi‑ telském úvěru.5 Ustanovení § 6 Verbraucherkreditgesetz, které svou povahou odpovídalo § 8 ZSÚ, znělo: „Úvěrová smlouva je neplatná, ne‑ ní‑li dodržena písemná forma nebo chybí‑li některý z údajů uvedených �
5) V rámci modernizace německého obligačního práva byl § 6 Verbraucherkreditgesetz přesunut do § 494 německého občanského zákoníku (BGB). Jelikož se zde uvedená rozhodnutí Spolkového soudního dvora vztahují k úpravě za účinnosti Verbraucherkreditgesetz, je zde komentováno dřívější německé ustanovení. Tehdejší soudní a doktrinální závěry se však uplatňují i dnes. K tomu srov. například C. Grüneberg in PALANDT, O. Bürgerliches Gesetzbuch. Kurzkommentar. 68. vydání. Mnichov: C.H.Beck, 2009, s. 698.
ilustrace
právní rádce 10—2015
Právo a finance
49
� v § 4 odst. 1 věta čtvrtá bod 1 pís‑ meno a až f a bod 2 písmeno a až e.“6 Německý předpis, stejně jako ten tuzemský, tedy spojoval sankci pouze s neuvedením údaje. Spol‑ kový soudní dvůr pak řešil otázku, zda je třeba důsledek uvedený v § 6 Verbraucherkreditgesetz aplikovat i tehdy, pokud údaj nechybí, ale je pouze nesprávný. V rozhodnutí ze dne 14. října 2003, sp. zn. XI ZR 134/02 pak soud uzavřel, že „dle § 6 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o úvěru neplatná, není‑li dodržena písemná forma, nebo pokud – mimo jiné – chybí údaj uvedený v § 4 odst. 1 věta čtvrtá bod 1 písm. d) o nákladech úvěru, včetně nákladů za zprostředkování úvěru, jsou‑li neseny spotřebitelem. Vzhle‑ dem k jednoznačnému znění tohoto ustanovení, které hovoří o chybění údaje, odpovídá zcela převažující‑ mu názoru, že neplatnost úvěrové smlouvy zásadně nenastává, když nezbytné údaje nechybí, ale jsou pouze nesprávné.“ V jiném rozhod‑ nutí týž soud uvedl, že nesprávný údaj s ohledem na ochranný účel normy omezující se na neuvede‑ ní informace nevyvolává sankci předvídanou v § 6 Verbraucherkre‑ Roční procent- ditgesetz.7 K tomuto závěru dospěl ní sazba nákla- Spolkový soudní dvůr opakovaně8 dů představuje a je sdílen rovněž v německé dok‑ zvláštní druh tríně.9 Stejně jako německá judikatura shrnutí, které má jedním a literatura jsme rovněž přesvědče‑ číslem spotře- ni, že ochranný účel § 8 ZSÚ v sobě biteli pomoci nezahrnuje situaci, kdy je povinný odhadnout údaj uveden ve smlouvě nesprávně. nákladovost Pro uplatnění uvedené sankce v pří‑ spotřebitelské- padě, že úvěrová smlouva obsahuje ho úvěru a po- nesprávně spočítanou RPSN, jsou rovnat nabídky snášeny dva argumenty: výpočet jednotlivých RPSN není složitou disciplínou poskytovatelů. a právní řád nezná jiné pravidlo,
které by bylo s to ochrany spotřebi‑ okamžiku čerpání hypotečního tele dosáhnout. Oba argumenty jsou úvěru a jeho správné nastavení bude nově zaměstnávat nejednoho však podle našeho názoru liché. poskytovatele hypotečních úvěrů. Výpočet RPSN jako Nezřídka se totiž stává, že okamžik, (ne)jednoduchá disciplína kdy vzniká spotřebiteli právo čerpat s (ne)jistým výsledkem úvěr na bydlení, je závislý na okol‑ Nejednou se lze setkat s názorem, nosti, kterou poskytovatel není že výpočet RPSN je svojí povahou schopen ovlivnit, ale zároveň není triviálním dosazením čísel do rovni‑ ponechána zcela na vůli spotřebi‑ ce, a poskytovatelé úvěru by proto tele. Řešení lze samozřejmě nalézt. měli být za jakoukoli odchylku Relativně paradoxní však je, že se přísně sankcionováni. Nevíme, jich nabízí několik.11 Nejistota panuje rovněž napří‑ zda si dotyční někdy zkusili roční procentní sazbu nákladů vypočítat. klad u poplatku za placení kartou u obchodníka či výběr hotovosti Každý, kdo tak učinil, musí uznat, prostřednictvím kreditní karty z že lze průběh výpočtu popsat bankomatu provedených v zahrani‑ mnoha slovy, ale ani jedno z nich čí. Dodatečný předpoklad uvedený není synonymem slova triviální. pod bodem č. 3 v příloze č. 5 k ZSÚ Poskytovatel úvěru musí být nepo‑ chybně s to matematicky zvládnout povinuje poskytovatele, umožňuje‑li smlouva různé způsoby čerpání způsob výpočtu. Následně je však s různými poplatky nebo úrokový‑ třeba řešit řadu právních otázek, mi sazbami, započítat při výpočtu a sice: zda a případně jak započítat RPSN nejvyšší poplatek a úrokovou náklady při výpočtu RPSN. Zde již sazbu uplatňovanou při nejpouží‑ přijde na řadu známé rčení: „Kolik vanějším mechanismu čerpání. Je‑li právníků, tolik názorů.“ nejčastějším způsobem například Poskytovatelé úvěrů stojí před mnoha právními otázkami souvise‑ čerpání výběr z bankomatu a dle smlouvy je umožněno čerpání jícími s výpočtem roční procentní v bankomatu v zahraničí, je otázka, sazby nákladů. Mezi dodatečnými zda poskytovatel musí zohlednit předpoklady bychom například právě vyšší poplatek a úrokovou marně hledali ten, který by nám sazbu za výběr mimo hranice ČR. zodpověděl otázku, jak počítat L. Wachtlová a J. Slanina dospívají RPSN v situaci, v níž není zřej‑ k paušálnímu závěru, že ano.12 Jsme mé datum, kdy bude spotřebiteli však přesvědčeni, že odpověď není umožněno poprvé čerpat peněžní tak jednoduchá. I v současné době prostředky; to například z toho je pro průměrného tuzemského spo‑ důvodu, že prostředky jsou čer‑ třebitele přece jen výjimkou čerpat pány ke dni dodání zboží, který peněžní prostředky v zahraničí;13 nelze předvídat.10 Ačkoli pak došlo ve směrnici č. 2014/17/EU ze dne pokud tak činí, je srozuměn s tím, 4. února 2014, o smlouvách o spo‑ že s takovým výběrem jsou spojeny třebitelském úvěru na nemovitosti vyšší poplatky. Zohlednění toho‑ určené k bydlení, k částečnému to poplatku by proto nemělo pro zpřesnění dodatečných předpokla‑ spotřebitele vypovídací hodnotu dů, domníváme se, že zohlednění a neodůvodněně by vznikaly rozdíly
6) Německé znění ustanovení zní: „Der Kreditvertrag ist nichtig, wenn die Schriftform insgesamt nicht eingehalten ist oder wenn eine der in § 4 Abs. 1 Satz 4 Nr. 1 Buchstabe a bis f und Nr. 2 Buchstabe a bis e vorgeschriebenen Angaben fehlt.“ Nutno podotknout, že týž předpis řešil rovněž výslovně situaci, kdy byla ve smlouvě uvedena nižší hodnota RPSN, než odpovídala skutečnosti. Jak však plyne z odůvodnění jednotlivých rozhodnutí, jsou tam uvedené závěry přesto aplikovatelné i na komentovanou situaci v tuzemském zákonu o spotřebitelském úvěru. 7) Rozhodnutí Spolkového soudního dvora ze dne 9. května 2006, sp.zn. XI ZR 119/05. 8) Srov. dále například rozhodnutí Spolkového soudního dvora ze dne 18. listopadu 2003, sp.zn. XI ZR 322/01. 9) Srov. literaturu uvedenou v rozhodnutí Spolkového soudního dvora ze dne 14. října 2003, sp. zn. XI ZR 134/02, nebo C. Grüneberg in op. cit. č. 54. 10) Prakticky jediným možným řešením v dané situaci je aplikovat dodatečný předpoklad uvedený v bodě č. 6 písm. b) přílohy č. 5 ZSÚ. K tomu srov. Evropská komise. Guidelines on the Application of Directive 2008/48/ES (Consumer Credit Directive) in relation to cost and the Annual percentage rate of charges.2012, s. 35. 11) Například za situace, kdy možnost čerpat úvěr je podmíněna zápisem zástavního práva v katastru nemovitostí ze strany spotřebitele, si lze představit přinej‑ menším dvě řešení: Za podmínky dodržení odborné péče při výpočtu RPSN stanovit spotřebiteli povinnost do určité (přiměřené) doby zapsat údaj v katastru nemovitostí a toto datum považovat za okamžik, kdy může spotřebitel úvěr poprvé čerpat. Druhou variantou je postupovat dle dodatečného předpokladu upraveného v příloze číslo 1 části II. písm. g) bod ii) směrnice č. 2014/17/EU ze dne 4. února 2014, o smlouvách o spotřebitelském úvěru na nemovitosti určené k bydlení. Doporučit lze první řešení, neboť s ním je z povahy věci spojena nižší výše RPSN. 12) Wachtlová, L., Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 121 a 122. 13) Ostatně s ohledem na relativně vysokou výši poplatků za výběry hotovosti prostřednictvím kreditních karet nejsou časté výběry hotovosti ani příliš v tuzemsku.
50
Právo a finance
Evropskému právu je cizí, aby jedna ze stran, byť spotřebitel, byla osvobozena od povinností, ke kterým se dobrovolně a s vědomím jejich rozsahu zavázala.
mezi poskytovateli, kteří čerpá‑ ní v zahraničí umožňují, a těmi, kteří nikoli. Vyšší poplatek za výběr z bankomatu v zahraničí navrhu‑ jeme zohlednit tehdy, lze‑li rozum‑ ně předpokládat, že k takovému použití kreditní karty bude sku‑ tečně docházet nebo bude‑li tímto způsobem produkt prezentován. Je však třeba uznat, že gramatický výklad komentovaného předpokla‑ du podporuje závěr L. Wachtlové a J. Slaniny. Tímto není samozřejmě výčet sporných otázek úplný. Ostatně to, že zůstávají i dnes v mnoha ohle‑ dech pochybnosti při výpočtu roční procentní sazby nákladů, potvrzuje například i na evropské úrovni zprá‑ va Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů ze dne 19. října 2012.14
Nižší RPSN ve světle § 1812 o. z.
Jako druhý argument na podporu uplatnění sankce v § 8 ZSÚ při uve‑ dení nižší RPSN se uvádí, že by bylo přece nespravedlivé, pokud by spo‑ třebitel měl hradit náklady odpoví‑ dající vyšší hodnotě RPSN, než byla ve smlouvě uvedena. Jiná sankce než ta v zákonu o spotřebitelském úvěru údajně není. Beze zbytku souhlasíme s tím, že spotřebitel by neměl hradit vyšší náklady, než které plynou z čísla představujícího ve smlouvě roční procentní sazbu nákladů; opačný závěr by vedl k po‑ pření smyslu tohoto institutu. Je však přehlíženo, že náš právní řád zná pravidlo, které tohoto výsledku může docílit. Je třeba si uvědomit, že roční procentní sazba nákladů představu‑ je zvláštní druh shrnutí, které má jedním číslem spotřebiteli pomoci odhadnout nákladovost spotřebi‑ telského úvěru a porovnat nabíd‑ ky jednotlivých poskytovatelů. Svojí podstatou tedy uvedení RPSN dubluje již ve smlouvě uvedené informace o výpůjční úrokové sazbě, poplatcích, datech splatnosti atp. Evropský zákonodárce správně poznal, že spotřebitel není začasté prostřednictvím jednotlivých údajů
schopen odhadnout náklady spo‑ jené s poskytnutím úvěru, a proto povinuje poskytovatele, aby tyto údaje sumarizoval jedním číslem. Důležité je, že pomocí správně vy‑ počítané RPSN není řečeno nic, co by již beztak nevyplývalo ze zbylé části smlouvy. S takovým shrnutím se lze samozřejmě setkat běžně i u jiných smluvních typů. Představit si lze například kupní smlouvu, na jejímž základě kupující nabývá řadu před‑ mětů o různé hodnotě. Strany pak nejednou v samostatném článku pro úplnost shrnují celkovou cenu za všechny předměty. Může se stát, že takový součet cen neodpovídá skutečnosti. Ačkoli ta má činit na‑ příklad 2 000 000 Kč, v samostat‑ ném článku je uvedeno, že součet činí 1 800 000 Kč. Vzniká tak roz‑ por, který je třeba řešit výkladem. Základní výkladové pravidlo jsme dříve nalezli v § 35 obč. zák. Podle druhého odstavce tohoto ustanove‑ ní platilo, že právní úkony vyjádře‑ né slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není‑li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem. Toto ustanovení, jakož i značná část judikatury k němu se vážící, se však ve spotřebitelských vztazích stávalo bezpředmětným ve světle § 55 odst. 3 obč. zák. transponují‑ cího ustanovení článku 5 Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ten uvedené interpretační pravi‑ dlo modifikoval tak, že v případě pochybností se vždy užil výklad pro spotřebitele příznivější.15 Ke stejné‑ mu výkladovému pravidlu ve spo‑ třebitelských vztazích dospějeme i dnes při aplikaci § 1812 odst. 1 o. z., který ustanovení § 55 odst. 3 obč. zák. přejímá.16 Vrátíme‑li se k uvedenému příkladu s kupní smlouvou, byl by spotřebitel jako kupující ve vztahu s podnikatelem jako prodávajícím těžil z uvedených ustanovení a kup‑ ní cena by činila 1 800 000 Kč.
Není potom důvodu, proč stejné pravidlo neužít i na situace, kdy je ve smlouvě o spotřebitelském úvěru uvedena nižší hodnota RPSN, než která vyplývá ze zbývající části smlouvy. I v případě uvedení nižší RPSN vzniká rozpor mezi ní a zbylými údaji ve smlouvě. Důvo‑ dem pro neaplikování § 55 odst. 3 obč. zák., resp. § 1812 odst. 1OZ by bylo, pokud by zákon o spotřebi‑ telském úvěru obsahoval speciální ustanovení. Tomu tak není; zákon o spotřebitelském úvěru pamatuje totiž pouze na situace, kdy smlouva údaj o RPSN neobsahuje. Jak jsme již uvedli, vztažení § 8 ZSÚ na případy uvedení nižší RPSN předně předpokládá, že zákono‑ dárce porušil legislativní pravidla. Neobsažení jednoduše není totéž co nesprávné uvedení. Nadto, uvedené ustanovení zákona o spotřebitel‑ ském úvěru není s to diferencovat sankci na základně závažnosti porušení zákonné povinnosti. Pomi‑ neme‑li shora zmíněné rozhodnutí finančního arbitra, v němž odmítl aplikovat sankci při uvedení RPSN o tisíciny či setiny procenta nižší, nebude při aplikaci § 8 ZSÚ zřejmě rozdíl, zda poskytovatel uvede roční procentní sazbu nákladů nižší o deset nebo čtyřicet procent, a zda se tak stane proto, že se přiklonil k jednomu z možných názorů při výpočtu RPSN, nebo zda nějaký náklad zcela záměrně nezohlednil. Dle článku 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvě‑ ru, přitom musí být sankce uložené členským státem za porušení povin‑ ností stanovených směrnicí „účinné, přiměřené a odrazující.“ Soudní dvůr zdůrazňuje, že sankce naplňují uve‑ dená kritéria pouze tehdy, pokud jsou „přiměřené závažnosti porušení, která postihují, zejména zajiště‑ ním skutečně odrazujícího účinku, přičemž musí respektovat obecnou zásadu proporcionality.“17 Neplatí přitom, že čím přísnější sankce je, tím spíše jsou naplněny cíle směrni‑ ce. Členské státy nesmí vnitrostátní úpravou překračovat „meze toho,
14) Zpráva je dostupná na http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?pubRef=-//EP//TEXT+REPORT+A7-2012-0343+0+DOC+XML+V0//CS 15) K tomu srov. například rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. června 2006, sp. zn. 33 Odo 738/2006 nebo J. Švestka in Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hul‑ mák, M. a kol. Občanský zákoník I. Komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2009, s. 326. 16) Text ustanovení § 1812 odst. 1 OZ oproti § 55 odst. 3 obč. zák. zdánlivě rozšířil ochranu spotřebitele: „Lze‑li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.“ Nové ustanovení však pouze důkladněji přejímá článek 5 Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993, o nepřiměře‑ ných podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ke stejnému výsledku tak bylo třeba dospět i dříve pomocí eurokonformního výkladu směrnice. 17) Srov. rozhodnutí Soudního dvora ze dne 27. března 2014, ve věci C‑565/12.
právní rádce 10—2015
Právo a finance
51
�
� co je vhodné a nezbytné k dosažení legitimních cílů sledovaných touto právní úpravou, přičemž se rozumí, že pokud se nabízí volba mezi něko‑ lika vhodnými opatřeními, je třeba zvolit opatření nejméně omezující a že způsobené nepříznivé následky nesmějí být nepřiměřené vzhledem ke sledovaným cílům.“18 Aplikace § 1812 odst. 1 o. z. a výkladu pro spotřebitele nejpříznivějšího má při uvedení nižší RPSN za následek, že náklady spotřebitelského úvěru bu‑ dou sníženy na úroveň odpovídající deklarované hodnotě roční procent‑ ní sazby nákladů. Práva spotřebitele tak budou zcela zachována. Evrop‑ skému právu je ostatně cizí, aby jedna ze stran, byť spotřebitel, byla osvobozena od povinností, ke kte‑ rým se dobrovolně a s vědomím jejich rozsahu zavázala.19 Spotřebi‑ tel souhlasil s uzavřením úvěrové smlouvy mimo jiné za podmínky sjednané výše RPSN. Ukáže‑li se, že RPSN neodpovídá skutečnosti a má být vyšší, neztrácí spotřebitel právo na poskytnutí úvěru za sjednaných podmínek. Informační smysl RPSN je takto zcela zachován. Jak již po‑ znamenala I. Šťavíková Řezníčková, obdobný sankční nástroj spočívající v odpovídajícím snížení nákladů úvěru je užíván v okolních státech.20 Pokud by se pak ostatní, konku‑ renční poskytovatelé cítili poško‑ zeni uváděním nižší RPSN, mohou využít nástrojů práva ochrany proti nekalé soutěži. Tento nástroj se nám jeví jako zcela nejúčin‑ nější a nejspravedlivější. Zatímco u jednotlivých dlužníků neshle‑ dáváme důvod pro to, aby jim byl poskytnut úvěr prakticky bezplatně, ačkoli souhlasili s určitou, exaktně stanovenou výší RPSN, jsou to zbylí poskytovatelé, kterým takovým postupem může reálně vznik‑ nout škoda. Tím samozřejmě není dotčena sankce ryze veřejnoprávní ze strany regulátora, popř. orgánů činných v trestním řízení, který v rámci svého diskrečního oprávně‑ ní může zvolit přiměřeně vysokou výši příslušné sankce stanovené předpisy veřejného práva.
Nesprávná výše RPSN v návrhu zákona o úvěru pro spotřebitele
Zajímavým vývojem pak prochází návrh zákona o úvěru pro spotřebi‑ tele, který se bude nově vztahovat i na hypoteční úvěry. Ve znění, kte‑ ré bylo předmětem meziresortního připomínkového řízení, jsme v § 111 nalezli následující: „Jestliže smlou‑ va o spotřebitelském úvěru nemá písemnou formu, […], nebo neobsa‑ huje nebo uvádí nesprávně infor‑ mace podle § 107 až 110, pokládá se spotřebitelský úvěr od doby, kdy spotřebitel tuto skutečnost uplatnil u věřitele, za úročený ve výši repo sazby uveřejněné Českou národní bankou […]“ [zvýrazněno autory]. Na rozdíl od zákona o spotřebi‑ telském úvěru tak návrh původně explicitně rozlišoval neobsáhnutí a nesprávné uvedení údaje a spo‑ joval s nimi shodně úročení úvěru repo sazbou. Jelikož by však tato sankce byla až nepřiměřeně přísná, a jak jsme naznačili shora i patrně v rozporu s evropským právem, rozhodlo se Ministerstvo financí inspirovat v německé a rakouské úpravě a spo‑ jit sankci pouze s neobsažením vy‑ braných, nejdůležitějších informací a zakotvit zvláštní pravidlo pro uvedení nižší RPSN. V ustanovení § 109 odst. 1 návrhu MF ve znění, které bylo odesláno do vlády, čteme: „Nemá‑li smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu, […],neobsa‑ huje‑li informaci o výpůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákla‑ dů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, platí, že výpůjč‑ ní úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou […]“ [zvýrazněno autory]. Třetí od‑ stavec téhož ustanovení návrhu pak uvádí: „Obsahuje‑li smlouva o spo‑ třebitelském úvěru informaci o roční procentní sazbě nákladů, která je nižší, než odpovídá skutečnosti, sni‑ žuje se výpůjční úroková sazba a cel‑ ková částka, kterou má spotřebitel zaplatit, tak aby odpovídaly roční procentní sazbě nákladů uvedené ve smlouvě o spotřebitelském úvěru.“
Ministerstvo financí nestaví rovnítko mezi neobsažení a nesprávné uvedení. Naopak tyto pojmy, jak velí legislativní pravidla vlády, striktně odlišuje.
[zvýrazněno autory]. Minister‑ stvo financí tedy navrhuje spojit sankci ve formě úročení úvěru repo sazbou pouze s neobsažením údaje; relevantní situace, kdy bude uveden údaj nesprávný, pak upravuje zvlášť v následujících odstavcích. Tímto krátkým exkurzem do brz‑ ké budoucnosti chceme demonstro‑ vat, jak samo Ministerstvo financí jako autor návrhu zákona o úvěru pro spotřebitele, a rovněž autor konečného znění dnešního § 8 ZSÚ, vnímá jednotlivé právní pojmy. Nestaví rovnítko mezi neobsažení a nesprávné uvedení. Naopak tyto pojmy, jak velí legislativní pravi‑ dla vlády, striktně odlišuje. Ačkoli pak Ministerstvo financí navrhuje normovat pravidlo, ke kterému lze dospět již dnes výkladem, nelze než jeho text podpořit. Kvitovat lze rovněž přiblížení problematiky spotřebitelského úvěru německé a rakouské úpravě, která vhodně vyvažuje zájmy spotřebitele a po‑ skytovatele úvěru. ◆◆◆ V tomto příspěvku jsme dospěli k závěru, že uvedení nesprávné výše roční procentní sazby nákladů ve smlouvě o spotřebitelském úvěru nemůže vést k sankci uvedené v § 8 ZSÚ. Roční procentní sazba nákladů představuje svojí povahou zvláštní formu shrnutí, které je při nespráv‑ ném výpočtu v rozporu se zbylými ustanoveními spotřebitelské smlou‑ vy. Je proto třeba důsledně apliko‑ vat § 1812 odst. 1 OZ, podle něhož, lze‑li obsah spotřebitelské smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpřízni‑ vější. Spotřebitel tedy má v případě, že byla ve smlouvě uvedena nižší hodnota RPSN, než odpovídá správ‑ nému výpočtu, právo na poměrné snížení nákladů spotřebitelského úvěru tak, aby odpovídaly podnika‑ telem uvedené výši RPSN. Uvedení vyšší RPSN pak spotřebitele nijak nepoškozuje a má právo na poskyt‑ nutí úvěru za podmínek uvedených ve smlouvě. �
18) Srov. rozhodnutí Soudního dvora ze dne 26. září 2013, ve věci C‑418/11. 19) Srov. stanovisko generální advokátky Trstenjak ze dne 29. listopadu 2011, ve věci C‑453/10, kde ve vztahu ke směrnici 93/13/EHS, o nepřiměřených ujedná‑ ních, uvedla: „Tvůrce směrnice chtěl kompenzovat existující nevýhody spotřebitele. Nelze ale vycházet z toho, že chtěl spotřebiteli dopomoci k výhodnějšímu právnímu postavení, než je postavení, jaké obvykle mají v obchodním styku dva rovnocenní smluvní partneři. Konkrétně vzato, neexistuje ani objektivně ospravedlnitelný důvod osvobodit spotřebitele od povinností, které mu ukládá smlouva s rovnocenným partnerem, pokud se ke splnění těchto povinností zavázal dobrovolně a s vědomím jejich rozsahu.“ 20) I. Šťavíková Řezníčková in op. cit. č. 1.
52
Právo a finance
krátké zprávy
Skupina proti teritorialitě Zhruba 20 procent soudních exe‑ kutorů se v reakci na senátní návrh novely exekučního řádu, který v čer‑ venci schválil kabinet Bohuslava So‑ botky, rozhodlo vytvořit názorovou skupinu s názvem Exekutoři proti teritorialitě. Toto označení podle členů definuje názorový proud, který exekutoři v něm spojení chtějí deklarovat: jednoznačné odmítnu‑ tí principu teritoriality soudních exekutorů a jeho zavedení v České republice. Mluvčími platformy jsou Ondřej Mareš, soudní exekutor v Litoměřicích, a Zuzana Sobíšková, soudní exekutorka z Prahy 6.
Více soudců pro přetížené soudy Ministr spravedlnosti Robert Pelikán zaslal prezidentu republiky návrh, ve kterém počítá s personál‑ ním posílením soudů o jednatřicet nových soudců. Zaměřil se přitom na dlouhodobě přetížené instituce napříč zemí. Podle resortu je třeba posílit i Nejvyšší správní soud.
NSS a ČAK k běžencům Nejvyšší správní soud předložil Soudnímu dvoru Evropské unie předběžnou otázku, zda lze zajistit cizince podle čl. 28 odst. 2 tzv. naří‑ zení Dublin III, tedy za účelem jeho přemístění do jiného členského stá‑ tu EU, který je příslušný k posouze‑ ní žádosti o azyl, a to za situace, kdy české právo nedefinuje objektivní kritéria zakládající podezření „váž‑ ného nebezpečí útěku“ cizince. Soud se zároveň domnívá, že plánovaný absolutní požadavek na zákonné zakotvení objektivních kritérií pro posuzování existence vážného ne‑ bezpečí útěku, bez něhož zajištění není možné, lze označit za zbytečně formalistický. V otázce běženců se nedávno angažovala Česká advokátní komora, která je znepokojená lokálním zajištěním práv pro imigranty z af‑ rických a arabských zemí. Vyzývá
právní rádce 10—2015
proto advokáty k právní pomoci běžencům.
Personálie ◆◆ Vedení advokátní kanceláře KŠD LEGAL opouští jeden z jejích zakladatelů, Jan Šťovíček. Přesouvá se na pozici Of counsel v oblasti sportovního práva. Šťovíčkovým nástupcem v čele kanceláře se stává Martin Doleček, stávající partner KŠD LEGAL. Jan Šťovíček působí v advokacii přes dvacet let. Výrazně se podílel na rozvoji sportovního práva v České republice, zastupoval Český olympijský výbor v kauze zneužívání olympijských symbolik Budějovickým Budvarem anebo rychlostního kanoistu Jana Štěrbu či cyklistu Romana Kreuzigera, obviněné z dopingu. Šťovíček je roz‑ hodcem Mezinárodního odvolacího soudu Mezinárodní automobilové federace. Martin Doleček působí zejména v oblasti sporného řízení,
arbitráží a obchodního práva. Je také rozhodcem Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, působí mimo jiné i v rám‑ ci legislativní komise Českého volejbalového svazu. ◆◆ Jaromír Jirsa prošel senátním hlasováním a prezident republiky Miloš Zeman jej tak jmenuje novým ústavním soudcem. Jirsa, který stál v letech 2002 až 2008 v čele Soudcovské unie, byl doposud místopředsedou Městského soudu v Praze. Až do poloviny prosince, kdy vyprší mandát Vladimíru Kůrkovi, je tak Ústavní soud kompletní.
Oslavy advokacie Česká advokátní komora uspořádala oslavy 25 let obnovené nezávislosti české advokacie. Svolala například odbornou konferenci na téma „Advokátní mlčenlivost – imanentní součást spravedlnosti“. �
Ostatní advokáti mluví španělsky, my jsme španělští advokáti. Právní služby ve Španělsku, Portugalsku a Latinské Americe ~ol Servicios legales en Espan
Sokolovská 22, Praha 8 tel.: 224 818 736–7
[email protected]
Moreno Vlk & Asociados Advokátní kanceláře / Abogados / Attorneys at Law Praha I Madrid I Bratislava
PR001575-2
Právo a finance
53