60 Nahrávka představení je nezvěstná. Podle zjištění autora se nenachází v pozůstalosti Josefa Berga, Ludvíka Kundery ani Evžena Sokolovského. Představení bylo v roce 1973 přenášeno Československou televizí, ani tento záznam se však nedochoval. 61
ODH MZM, sg. G4.989.
Moc jsme na Vás všichni mysleli a některé melodie se ujaly, řekl bych, okamžitě. Pásek s provizorně natočenými písněmi už bezpochyby máte.60 Čekám, že ke mně dorazí i nějaké fotografie a chtěl bych vás pak s nimi seznámit. Věřím, že je vám líp. A díky! Postavil jste nám tu hru na nohy. Váš Ludvík Kundera“61 Tři měsíce poté skladatel Josef Berg v brněnské Nemocnici u sv. Anny zemřel. Ludvík Kundera napsal k jeho poctě báseň, ve které se dotýká také provedení Eduarda a v závěru cituje úryvek refrénu ze Songu o sněhu:
J. B. (1927–1971) Dar – zdálo se mi – nechvátat. Přesto tolikerost mnohosti. Oponku dolů! A kdo se tehdá uměl smát? Kdo koho pozval ke stolu a pohostil? Spusť břeskný prolog. Do mraků však zlověstně zalomené křídlo. Kulisy spálit! Krasopis vlaštovek na telegrafních drátech den před odletem. Ve voliéře Moravy, kde pokoušet se o pokus je už sám hřích. Svištění točen! Rampa se třepotá jak rosol. Přestrojen za Inda či Javance drnká o výplet židle. Naprázdno běžící chodníky. Statečný úsměv, abychom prý zlomili vaz, vždyť noty máme. Šumění tahů. K ránu určitě bude padat sníh. Zelený bude už jenom zimostráz. Oponku nahoru.
Peter Marek studuje v doktorském studijním programu na Ústavu hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Zabývá se zejména českou artificiální hudbou dvacátého století s důrazem na osobnost a dílo Josefa Berga.
52 ~53
STUDIE stdie
Summary In 1970 in the E. F. Burian Theatre, Evžen Sokolovský directed Brecht's play The Life of Edward II of England, an adaptation of an earlier play by Christopher Marlowe. The music was composed by Josef Berg, a Brno composer. It consists of two parts: stage music which underlines some of the scenes, and ten songs which were written according to Brecht's dramatic principle by Ludvík Kundera who translated the adaptation. Berg composed the music already on a hospital bed where he died three months after the premiere. This was the reason why the composition was written only as a piano score which was later instrumented by the conductor J. O. Karel. The instrumented version is currently lost, as well as the audio recording of the premiere and a later TV recording. Only sketches and the piano score survived which are now deposited in Berg's estate in the Moravian Regional Museum in Brno. After the successful Prague production, the play was again staged in 1979, in the Vítězslav Nezval Theatre in Karlovy Vary, directed by Petr Novotný. In the 1988/89 season, again Evžen Sokolovský's production was staged in the State Theatre in Brno, i.e. in a place for which it was originally designed.
opus musicum 2/2013
Vybraná zjištění V ybranazji steni sociologického s ociologickeho průzkumu pruzkumu festivalu ppublika ublikafe stivalu Janáček Brno JanacekB rno 2012 2012
54~55
STUDIE stdie
R
PETR DIMITROV
Reflexím festivalu Janáček Brno 2012, bezesporu jedné z nejvýznamnějších tuzemských hudebních událostí uplynulého roku, byl ve většině relevantních periodik věnován patřičný prostor. Tato studie reprezentuje přenesení analytického zájmu směrem do hlediště – pozornost je soustředěna čistě na festivalové publikum. Na základě kvantitativního sociologického průzkumu, který byl realizován na výběrovém souboru čítajícím 1 064 návštěvníků, studie představí demografickou strukturu publika a přiblíží některé jeho behaviorální a psychografické charakteristiky. Výsledky jsou dány do kontextu dosavadního stavu bádání v oblasti sociologie hudby a marketingového výzkumu publika.
Primárním cílem sociologického šetření bylo poskytnout Janáčkovu divadlu data využitelná při strategickém marketingovém řízení nadcházejících ročníků festivalu. Reprezentativní charakter této kulturní události, významem přesahující hranice České republiky, s sebou totiž nese potenciál zaujmout kromě tradičních návštěvníků Janáčkova divadla mnohem širší spektrum zájemců. Tím spíše platí, že o publiku festivalu nelze smýšlet jako o homogenní mase, naopak je nezbytné k němu přistupovat s vědomím jeho vnitřně diferencovaných vlastností, postojů a potřeb. Záměrem průzkumu bylo tyto různorodé charakteristiky reflektovat, a přinést tak podklady pro segmentované marketingové uchopení publika. Výsledky tohoto marketingově orientovaného empirického průzkumu byly analyzovány v diplomové práci obhájené v roce 2013 na Ústavu hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Tato studie přináší shrnutí nejdůležitějších poznatků průzkumu, přičemž se soustředí na data, která mají svou relevanci nejen z hlediska marketingu, nýbrž sociologie hudby obecně. České odborné prostředí neoplývá velkým množstvím publikovaných výsledků výzkumů na poli sociologie hudby, o to méně pak přímo ze specifické oblasti tzv. audience development (například na rozdíl od prostředí anglosaského). Stěžejní zdroj tak představuje zejména Bekova publikace Konzervatoř Evropy?,1 která podává komplexní poznatky o rozličných aspektech české hudebnosti na základě autorem realizovaného sociologického výzkumu, jenž je reprezentativní pro celou českou populaci ve věku 18–75 let. Další důležitá data máme k dispozici díky několika monografiím Radima Bačuvčíka,2 který je v současné době z hlediska publikační činnosti v oboru sociologického a marketingového výzkumu v českém prostředí pravděpodobně nejaktivnějším autorem. Skutečnost, že těmito celorepublikovými daty disponujeme, umožňuje některé výsledky průzkumu publika festivalu Janáček Brno 2012 podrobit srovnání s výsledky průzkumu obecné české populace.
opus musicum 2/2013
1
2
Bek, Mikuláš: Konzervatoř Evropy? K sociologii české hudebnosti. KLP, Praha 2003. Viz např. Bačuvčík, Radim: Kultura a my. Vztahy na poptávkové straně trhů kulturních produktů. VeRBuM, Zlín 2009; Bačuvčík, Radim: Jak posloucháme hudbu? Vztah obyvatel České republiky k hudbě a jejímu poslechu. VeRBuM, Zlín 2010; Bačuvčík, Radim: Marketing symfonických orchestrů. Publikum a veřejnost moravských filharmonií. VeRBuM, Zlín 2011.
Lze tak například zjistit, do jaké míry, a zda vůbec, se v otázkách intenzity vztahu k určitým uměleckým žánrům publikum festivalu vyznačuje exkluzivitou právě ve srovnání se zbytkem populace. Což je zároveň další z dílčích cílů této studie.
Metodologie průzkumu Kvantitativní sociologický průzkum byl realizován dotazníkovou metodou. Dotazníky byly vzhledem k předpokládané účasti zahraničních návštěvníků distribuovány ve třech jazykových mutacích (české, anglické, německé). Vlastní sběr dat probíhal v rámci sedmi festivalových večerů přímo ve foyer Janáčkova (v jednom případě i Mahenova) divadla. Byla zvolena představení, která tvořila hlavní program festivalu. Jednalo se o tato představení: Osud (16. 11.), Její pastorkyňa (18. 11.), Osud (19. 11.), Zázrak Heliany (20. 11.), Káťa Kabanová (22. 11.), Věc Makropulos (23. 11.) a Zjasněná noc + Šumařovo dítě + Námořník Mikuláš (24. 11.). Do průzkumu tedy nebyli zahrnuti diváci programu doprovodného, a to proto, že jeho dramaturgie byla koncipována spíše minoritně a předpokládala zájem specifického publika. Výběrový soubor rovněž nezahrnuje účastníky slavnostního zakončení festivalu (maastrichtská inscenace Káti Kabanové v Mahenově divadle). Sběr dat probíhal před začátky a o přestávkách výše jmenovaných představení za pomoci týmu šesti až dvanácti proškolených tazatelů (většinou studentů a absolventů oboru Sociologie či Management v kultuře, tedy osob, které mají k zastání této úlohy určité předpoklady). Úloha tazatelů spočívala v aktivním oslovování návštěvníků s žádostí o účast na průzkumu. Pokud oslovený se spoluprací souhlasil, byla mu nabídnuta možnost vyplnění dotazníku přímo s tazatelem (tazatel četl jednotlivé otázky a zaznamenával odpovědi respondenta), nebo předání dotazníku společně s propisovací tužkou a žádostí o individuální vyplnění a zanesení dotazníku do jednoho z boxů připravených ve foyer. Možnosti asistovaného vyplnění využilo zhruba 30 % vzorku, ostatní respondenti vyplňovali dotazník sami. Celková návratnost předaných dotazníků byla nad očekávání vysoká (více než 90 %). Stejně pozitivně lze hodnotit i celkovou úspěšnost tazatelů v navazování spolupráce s respondenty – podíl oslovených, kteří odmítli na průzkumu participovat, nepřesahoval 10 %.
56 ~57
STUDIE stdie
Výběrový soubor Výsledný vzorek tvoří 1 064 respondentů, což znamená, že zahrnuje 21,7 % ze všech 4 903 návštěvníků hlavního programu festivalu. Avšak vzhledem k tomu, že řada respondentů navštívila v rámci festivalu více než jedno představení (a do vzorku byli všichni zařazeni pouze jednou) je podíl vzorku na základním souboru ještě vyšší. Navzdory tomuto faktu by nebylo korektní výběrový soubor neproblematicky vydávat za reprezentativní pro soubor základní, tedy pro všechny návštěvníky hlavního programu festivalu. Exaktně vzato je totiž podmínka reprezentativnosti splněna pouze za předpokladu užití metody náhodného neboli pravděpodobnostního výběru (při kterém všechny jednotky populace mají stejnou šanci, že se stanou součástí tohoto výběru). Toto pravidlo by bylo vzhledem k absenci opory výběru (například očíslovaného seznamu návštěvníků) u námi zkoumané specifické populace jen velmi stěží uplatnitelné. Avšak vzhledem k velikosti výběrového souboru, jeho robustnosti a v neposlední řadě též absenci bariér, které by v průběhu sběru dat zásadním způsobem strukturovaly ochotu návštěvníků odpovídat, můžeme s vědomím jisté rezervy následující výsledky zobecňovat na všechny účastníky hlavního programu festivalu.
VÝSLEDKY Zastoupení mužů a žen V publiku festivalu přesně v poměru 6:4 převažovaly ženy. Tato dominance žen je v souladu s výsledky většiny výzkumů publika performativních umění. Například Kotler a Scheff uvádějí, že muži často spíše plní úlohu společníka svých partnerek a jsou to právě ženy, kdo rozhoduje o návštěvě kulturní akce.3 Větší oblibu opery ženami potvrzuje i výše představený Bekův výzkum. V otázce týkající se preferencí opery celkem 60 % mužů odpovědělo, že má operu vyloženě „nerado“, zatímco ženy tento negativní postoj zaujímaly jen ve 42 % případů. Oproti tomu 29 % žen uvedlo, že má operu „rádo“, u mužů byla obliba uváděna jen v 18 % případů.4 Věková struktura Věkovou strukturu festivalových návštěvníků ilustruje graf č. 1. Průměrný věk návštěvníků činí 42,23 let. Směrodatná odchylka má hodnotu 20,01 let, což ukazuje, že se soubor z hlediska této proměnné vyznačuje značnou heterogenitou. Proto považujme za více vypovídající středovou míru medián, který činí 36 let. Modus náleží hodnotě 22 let.
opus musicum 2/2013
3
Kotler, Philip, Scheff Joanne: Standing Room Only: Strategies for Marketing the Performing Arts. Harvard Business School Press, Boston 1997, s. 99.
4
Bek, op. cit., s. 143–144.
Graf č. 1 Věková struktura (osa X: věk, osa Y: četnost)
5
Bačuvčík, Radim: Marketing symfonických orchestrů. Publikum a veřejnost moravských filharmonií, op. cit., s. 58.
6
Bek, op. cit., s. 144.
Patrně nejvíce zaujme značné zastoupení mladých v publiku – více než 40 % návštěvníků bylo ve věku do 30 let. To by mohlo vést k myšlence, že by takto vysoký podíl ve vzorku mohl být způsoben metodologickým pochybením při sběru dat – nabízí se interpretace, že se kategorie mladších ročníků vyznačuje vyšší ochotou k participaci na průzkumu. I z přímého pozorování však lze usuzovat, že toto zjištěné věkové rozložení odpovídalo realitě – nejmarkantněji byla přitom dominance mladých patrná při první repríze opery Osud (19. 11.). V tomto ohledu by byla velmi cenná možnost srovnání s daty o publiku Janáčkova divadla mimo festival, ta ale bohužel nejsou k dispozici. Lze se domnívat, že by věková struktura typických návštěvníků Janáčkova divadla naopak ukazovala na dominanci ročníků starších. Všeobecně je totiž stárnutí pravidelných návštěvníků kulturních institucí zaměřujících se na vážnou hudbu dosti citelným jevem. Příkladem může být nedávný průzkum publika Filharmonie Brno, z něhož vyplývá, že podíl návštěvníků starších 60 let činí 60 % všech posluchačů (přičemž 32 % dokonce náleží do věkové kategorie nad 70 let).5 Kromě známého faktu demografických změn, spočívajících ve stárnutí celkové populace (zejména v zemích Západu), je tento trend dán rovněž historickým vývojem změn ve vkusové orientaci posluchačů. Pokud jde přímo o žánr opery, Bek na základě srovnání pěti výzkumů uskutečněných v našem prostředí v rozmezí let 1963–2001 konstatuje: „Opera od 80. let 20. století ztratila zázemí v mladších věkových kategoriích, což vysvětluje celkový úbytek kladných postojů a markantní nárůst negativních postojů.“6 Zjištěné zastoupení segmentu mladých návštěvníků na (převážně operním) festivalu Janáček Brno 2012 je tedy pozoruhodným fenoménem.
58 ~59
STUDIE stdie
Ekonomické postavení Není překvapením, že za takto velkým podílem mladších kategorií stojí převážně studenti – ti tvoří 31 % všech návštěvníků. Podíl zaměstnaných respondentů přece jen převažuje (33 %), nicméně uvážíme-li obvyklou délku fáze ekonomicky aktivního života, v porovnání se zastoupením důchodců (23 %) a zmíněné kategorie studentů se jeví množství návštěvníků-zaměstnanců relativně malé. Zbývající kategorie reprezentují podnikatelé / OSVČ (9,4 %), respondenti na rodičovské dovolené (1,6 %) a nezaměstnaní (1,4 %). Výše průměrného čistého měsíčního příjmu S předchozí proměnnou úzce souvisí i výše průměrného čistého měsíčního příjmu návštěvníků. To platí především pro kategorie studentů a důchodců, které se z hlediska příjmu pochopitelně vyznačují nejmenší vnitřní diferencovaností. Přehled podává graf č. 2. Graf č. 2 Průměrný čistý měsíční příjem návštěvníků festivalu.
Při pohledu na graf je patrné, že se na základě našeho průzkumu určitě nepotvrdilo, že by v publiku festivalu dominovali příslušníci „horních deseti tisíc“, jak si někdy operní publikum stereotypně vykresluje široká veřejnost. Nejvíce zastoupena je kategorie účastníků, kteří uvedli, že jejich průměrný čistý měsíční příjem nepřesahuje 5 000 Kč. Nikoli překvapivě tuto skupinu z plných 94 % tvoří právě studenti. Kategorii příjmu 10 000 – 15 000 Kč, která představuje druhou nejfrekventovanější odpověď, zase z 64 % tvoří důchodci. Nezanedbatelné je též zastoupení kategorie příjmu nad 55 000 Kč, kterou uvedlo 7 % respondentů. Zde je nasnadě poznamenat, že se k ní z 64 % hlásili návštěvníci ze zahraničí.
opus musicum 2/2013
7
Viz např. Colbert, Francois et al.: Marketing Culture and the Arts. HEC, Montreal 2007, s. 61.
8
Oproti metodologické konvenci totiž byl při konstrukci otázky brán zřetel na předpokládanou vyšší účast vysokoškolských studentů, u nichž nebylo žádoucí, aby se zařadili mezi osoby se středoškolským vzděláním. Po odečtení aktuálních studentů (tj. 328 respondentů) se hodnoty změní následovně: ZŠ: 1,4 %, vyučen: 2 %, maturita: 23 %, Bc.: 14 %, Mgr.: 60 %.
Vzdělání Struktura konzumentů „vysokého umění“ podle vzdělání mívá obecně ze všech demografických ukazatelů nejvíce homogenní charakter, což je dáno majoritním zastoupením vysokoškolsky vzdělaných návštěvníků.7 Vzdělanostní struktura publika festivalu Janáček Brno 2012 tuto skutečnost přesvědčivě potvrzuje, jak ukazuje graf č. 3. Je důležité upozornit, že uvedené údaje zahrnují i aktuální studenty (ne jen absolventy).8
Graf č. 3 Vzdělání – včetně aktuálně studujících
Dle předpokladu tedy tvoří výrazně dominantní část publika Janáčkova festivalu právě vysokoškolsky vzdělaní (či právě se vzdělávající) návštěvníci – jejich podíl dosahuje 73 % publika. Oproti tomu zastoupení návštěvníků s výučním listem či se základním vzděláním je marginální – jde pouze o jednotlivé případy (v součtu 3 %). Umělecké a uměnovědné vzdělání Vzhledem k elitnímu uměleckému zaměření festivalu lze očekávat zvýšený zájem ze strany osob, které se uměním oproti běžné populaci intenzivněji zabývají či zabývali v rámci příslušné vzdělávací instituce nebo se mu dokonce věnují na profesionální úrovni. Zastoupení nositelů některé z forem uměleckého či uměnovědného vzdělání shrnuje graf č. 4. Údaje opět zahrnují i aktuální studenty těchto institucí.
60 ~61
STUDIE stdie
Graf č. 4 Umělecké a uměnovědné vzdělání – včetně aktuálně studujících
Z výsledků plyne, že více než polovina návštěvníků disponuje některou z forem uměleckého či uměnovědného vzdělání. Pro ryze orientační představu je možné hodnoty zjištěné u publika festivalu přímo porovnat s hodnotami, které přinesl Bekův výzkum na vzorku reprezentujícím obecnou českou populaci.9 Zajímavé je z této perspektivy zejména zastoupení studentů či absolventů profesního hudebního vzdělání (konzervatoř, hudební věda, hudební výchova na pedagogické fakultě) – celých 20 % návštěvníků festivalu, oproti necelým 1,6 % v celkové populaci České republiky. Absenci jakéhokoli z uvedených druhů vzdělání uvedlo 47 % publika festivalu, v české populaci takoví lidé tvoří 70 %. Z festivalových návštěvníků prošlo 27 % některou z forem hudebního školení (ZUŠ, LŠU, soukromé), údaj za celou Českou republiku činí jen 18 %.10 Nositelé nehudebního uměleckého či uměnovědného vzdělání (např. obory divadelní věda, dějiny umění apod.) ve vzorku zaujímali 12% podíl. Takto odborně vzdělané publikum je pro kulturní instituce pochopitelně mimořádně zajímavé, protože lze očekávat, že tento segment má zvýšenou míru potřeby kulturního vyžití. Zahraniční návštěvníci Více než dvoutřetinový podíl všech respondentů představují brněnští návštěvníci. Početně následují účastníci, kteří na festival přijeli či přiletěli ze zahraničí (13 %). Skupina návštěvníků z Jihomoravského kraje (kromě Brna) tvoří 11 % publika. Zbývajících 9 % náleží respondentům, kteří přicestovali z ostatních krajů České republiky. Jistě zajímavou skupinu představuje ona druhá nejpočetnější, tedy účastníci, kteří vážili cestu ze zahraničí. Dotazník nezjišťoval, zda byl festival primárním cílem jejich cesty, či zda představoval jen jednu z mnoha položek itineráře pobytu
opus musicum 2/2013
9
Možnost srovnání je limitována faktem, že oproti Bekovu výzkumu je při šetření návštěvníků festivalu navíc počítáno s aktuálními studenty daných institucí. Bek také nesleduje kategorii „nehudební uměnovědné vzdělání“. Proto má srovnání pouze orientační platnost.
10
Bek, op. cit., s. 65.
v České republice a Brně. Na základě další analýzy lze však odvodit, že festival hrál jako motivátor návštěvy Brna u cizinců přinejmenším podstatnou roli. V porovnání se zbytkem vzorku totiž právě cizinci proklamovali vůbec nejvyšší frekvenci návštěv opery. Plných 62 % z dotazovaných zahraničních účastníků uvedlo, že v posledních dvanácti měsících navštívili operní představení více než šestkrát. Spíše než o náhodné turisty se tedy jedná o operní nadšence. Nejvíce zahraničního publika pochází dle očekávání z Rakouska (49 jedinců), Velké Británie (21 jedinců), Německa (19 jedinců) a Slovenska (13 jedinců). Ve výběrovém souboru však figurují i návštěvníci z takových zemí, jako jsou Japonsko, Izrael či Island.
11
Kolb, Bonita: Marketing for Cultural Organisations. New Strategies for Attracting Audiences to Classical Music, Dance, Museums, Theatre and Opera. Thomson Learning, London 2005, s. 91.
Vnímání důležitosti vybraných faktorů Po představení základních charakteristik je možné obrátit pozornost ke specifičtějším behaviorálním a psychografickým proměnným. K těm patří i problematika motivací, které se nejvíce podílejí na rozhodnutí absolvovat konkrétní kulturní zážitek. Z variety různých přístupů zmiňme čtyři obecné motivační kategorie, které představuje Kolb. Jako první kategorii uvádí zájem o dané umělecké dílo či autora, druhou skupinu tvoří motivace založené na potřebě relaxace či zábavy, třetí kategorie stimulů vychází z potřeby participace na sociálním rituálu a poslední kategorie sestává z motivací, které jsou založeny na touze po sebevzděTyto skupiny motivací jsou do značné míry reflektolávání.11 vány v baterii otázek, které zodpovídali respondenti v rámci našeho průzkumu. Konkrétně byla položena otázka: „Jakou důležitost měly následující faktory při Vašem rozhodnutí zúčastnit se dnešního představení? […]“. Respondent měl uvést míru důležitosti postupně u těchto šesti faktorů: interpreti, dirigent, režisér, konkrétní dílo/titul, možnost relaxace, možnost setkání s lidmi. Vizualizovaná data představuje graf č. 5 (hodnoty jsou zaokrouhlené).
62 ~63
STUDIE stdie
Na první pohled zaujme vysoká důležitost přisuzovaná titulu. Za důležitý faktor jej označilo plných 84 % respondentů, pouze pro 7 % je nedůležitý. Z toho lze zjednodušeně řečeno vyvozovat, že naprostá většina návštěvníků přišla kupříkladu „na Káťu Kabanovou“, aniž by jim výrazněji záleželo na aspektech, jakými jsou její inscenační (režisér) a hudební pojetí (dirigent), a kteří sólisté daný večer vystoupí (interpreti). Vzhledem k tomu, že hlavní program, v jehož rámci se průzkum uskutečnil, sestával většinově z děl Leoše Janáčka, bylo shledáno nepraktickým rozšiřovat baterii otázek této proměnné o faktor důležitosti „autora“. Lze se domnívat, že pokud by byli respondenti dotazováni i na tento aspekt, proklamovaná důležitost konkrétního „titulu“ by nebyla tak vysoká (subjektivně vnímaná míra důležitosti by se částečně přenesla na „autora“). Je totiž možné, že za vysokou důležitostí přisuzovanou dílu stojí právě skrytá intervenující proměnná „autor“. Odhlédneme-li od faktoru „titul“, je z pohledu univariační analýzy míra důležitosti mezi ostatní faktory relativně rovnoměrně distribuována – podíl respondentů, kteří volili, že je pro ně daný faktor důležitý, se pohybuje v intervalu 21–33 %. Pozoruhodný se jeví poměrně velký rozdíl v subjektivním vnímání důležitosti interpretů (30 %) oproti 21 % u dirigenta a zejména režiséra. U dramatického žánru, jakým je opera, je nízká důležitost přisuzovaná osobě režiséra zarážející. V hodnocení důležitosti režiséra nejsou patrné žádné větší rozdíly mezi předsta-
opus musicum 2/2013
Graf č. 5 Vnímání důležitosti faktorů
12
Signifikantní na hladině významnosti 0,05.
13
U proměnné „relaxace“ a „setkání s lidmi“ vychází rozdíl mezi vnímáním důležitosti těchto faktorů dle pohlaví statisticky signifikantní na hladině významnosti 0,05.
14
Respondenti v případě této otázky mohli uvádět i více možných odpovědí.
veními, a to ani u inscenace opery Věc Makropulos, kterou režíroval světově proslulý režisér Robert Carsen, nelze sledovat žádné pozitivní vychýlení oproti ostatním představením. Lze předpokládat, že o interprety, režiséra a dirigenta se budou zajímat spíše lidé, kteří disponují hlubším přehledem o hudbě a kultuře. A skutečně lze v tomto smyslu vysledovat jisté předpokládané vztahy. Nejvýraznější rozdíly jsou patrné u položky „dirigent“, kterou návštěvníci bez uměnovědného či uměleckého vzdělání považují za důležitou jen v 18 % případů, zatímco lidé, mající některou z forem odborného vzdělání, ji jako důležitou označili ve 27 % případů. Analogickou situaci můžeme pozorovat i v případě hodnocení důležitosti úlohy režiséra. Položka „interpreti“ se vyznačuje jen zanedbatelnými rozdíly, nedá se tedy říci, že by odborné vzdělání mělo na hodnocení míry důležitosti tohoto faktoru vliv. Zajímavý obrat nastává v případě sociálních faktorů, které naopak jedinci bez uměnovědného vzdělání oceňují častěji než profesionálně uměnovědně školení – „možnost relaxace“ považuje za důležitý faktor 36 % respondentů bez odborného vzdělání oproti 26 % takto vzdělaných. V případě faktoru „setkání s lidmi“ je rozdíl mezi těmito dvěma Povaha sledovaných proměnkategoriemi respondentů 8 %.12 ných dále vzbuzuje otázku, zda existují rozdíly ve vnímání důležitosti těchto faktorů v závislosti na pohlaví. V případě prvních čtyř faktorů nelze zaznamenat výraznější rozdíly mezi vnímáním žen a mužů. Zaujme však, že osobu dirigenta jako důležitý faktor označilo o 7 % mužů více, což je zajímavé zvláště s ohledem na skutečnost, že všem ostatním položkám muži přisuzovali nižší důležitost než ženy. Tento rozdíl je pak nejvíce patrný u posledních dvou faktorů – „relaxace“ a „setkání s lidmi“ – těmto položkám přisuzovaly ženy o 10, resp. 11 % vyšší důležitost než muži.13 Tyto výsledky naznačují, že u žen lze spíše než u mužů zaznamenat vnímání návštěvy představení jako komplexního aktu, který není tvořen jen uměleckým zážitkem, ale i sociální a relaxační dimenzí. Doprovod respondentů S nastolenou problematikou do značné míry souvisí i otázka, v rámci jaké sociální skupiny respondenti na představení přišli. Z odpovědí vyplývá, že největší část (40 %) návštěvníků se festivalu účastnila s partnerem či s partnerkou. Početně následují ti, kteří divadlo navštívili s přáteli či se známými (36 %). Menší podíly jsou pak tvořeny lidmi, kteří přišli sami (14 %), s rodiči nebo s dětmi (10 %) a na posledním místě jsou ti, kteří představení navštívili s obchodními partnery či s kolegy z práce (6 %).14 Ve světle poznatků diskutovaných výše však bude zajímavější zjistit, jak je tato proměnná strukturována dle pohlaví. Tuto informaci poskytuje graf č. 6.
64~65
STUDIE stdie
Graf č. 6 Doprovod respondentů podle pohlaví
Hodnota koeficientu Cramerovo V, která je 0,239, vypovídá o středně silném vztahu mezi sledovanými proměnnými.15 Na podílových údajích zaujmou především dvě informace. Zaprvé jde o rozdíl mezi procentem žen a mužů, kteří představení navštívili s partnerem. Zatímco více než polovina všech mužů přišla s partnerkou, ženy doprovod svého partnera uvedly jen ve 32 % případů (tato disproporce je dána i skutečností, že ženy v souboru dominují – tvoří jeho 60 %, jak již bylo ozřejměno dříve). S tím souvisí druhý poznatek – ženy výrazně častěji než muži navštívily představení ve společnosti přátel – 44 % všech žen oproti 25 % všech mužů. Skutečně se tedy naším průzkumem potvrdilo, že muži velmi často navštěvují představení právě s partnerkou. Ale jelikož byla respondentům položena i otázka, zda návštěvu divadla iniciovali oni, či někdo jiný ze skupiny, máme možnost zjistit, zda platí i hypotéza, že muži skutečně spíše pasivně přistupují na partnerčino rozhodnutí jít do divadla (jak uvádí například výše citovaný zdroj). Výsledkem je zjištění, že poměr návštěvníků, kteří uvedli, že na představení přišli s partnerem, a zároveň uvedli, že tuto návštěvu iniciovali, je z hlediska pohlaví velmi vyrovnaný. Z dat tedy potvrzení tohoto stereotypu nevyplývá. Navštěvování produkcí vybraných uměleckých žánrů Průzkum se zaměřoval rovněž na získání poznatků o vztahu festivalového publika k ostatním druhům umění. V tomto ohledu je cílem – řečeno marketingovým jazykem – analýza spotřebního chování návštěvníků festivalu Janáček Brno 2012 na trhu různých kulturních produktů. Protože disponujeme výsledky již dříve představených sociologických výzkumů Beka
opus musicum 2/2013
15
Signifikantní na hladině významnosti 0,05.
Graf č. 7 Návštěvy vybraných kulturních akcí za posledních dvanáct měsíců
(2001) a Bačuvčíka (2007–2008), kteří se podobnými otázkami ve svých výzkumech rovněž zabývali – ovšem na vzorku reprezentujícím celou českou populaci ve věku 18–75 let, resp. 18–80 let – můžeme získané výsledky porovnat, a zjistit tak, do jaké míry platí předpoklad, že se publikum festivalu Janáček Brno 2012 vyznačuje vysokou koncentrací nadprůměrně kulturně žijících lidí. Respondentům byla položena otázka: „Kolikrát jste za posledních dvanáct měsíců navštívil/a některou z těchto kulturních akcí?“ Rozložení odpovědí představuje graf č. 7 (hodnoty jsou zaokrouhlené).
Výsledky potvrzují logický předpoklad, že návštěvníky festivalu tvoří především pravidelní aktivní příznivci opery. Právě opera vykazuje ze všech uvedených druhů umění nejvyšší zastoupení těch, kteří uvedli, že danou kulturní akci navštívili v posledních dvanácti měsících více než třikrát. Více než šestkrát přitom operní představení navštívilo 30 % návštěvníků. Rovněž se však setkáváme s 19 % účastníků tohoto (operního) festivalu, kteří operu v posledním roce vůbec nevyhledali, což je fakt jistě pozoruhodný. Podrobnější analýzou bylo zjištěno, že 67 % z těchto „nenávštěvníků“ tvoří mladí lidé do 29 let. Dále jsme o tomto souboru osob zjistili, že právě ony se značnou měrou v rámci celého vzorku podílely na konzumaci koncertů populární hudby – pouze 17 % z tohoto souboru nenavštívilo koncert populární hudby ani jednou (oproti 50 % v rámci všech návštěvníků festivalu). Zároveň jsou pro ně ve srovnání se zbytkem účastníků průměrně více důležité faktory „setkání s lidmi“ a „relaxace“. Tato dílčí zjištění svádí k úvaze, že
66 ~67
STUDIE stdie
tito mladí lidé, kteří se obvykle oproti starším vyznačují spíše menší mírou konzervatismu, a tedy více inklinují k experimentování, možná festival navštívili spíše na základě podnětu vyzkoušet něco nového.16 Lze spekulovat, že teprve jistý status výjimečnosti festivalové atmosféry pro ně byl tím pravým motivem k návštěvě opery. Vrátíme-li se nyní k obecné deskripci celého souboru, můžeme dále konstatovat, že zřetelná je rovněž výrazná obliba koncertů vážné hudby, které ve sledovaném období více než šestkrát navštívila přesně čtvrtina publika. Třetí nejnavštěvovanější kulturní akci představuje činohra. Koncert populární hudby společně s muzikálem jsou uměleckým druhem, který takřka polovina respondentů v posledních dvanácti měsících vůbec nenavštívila. V případě populární hudby ale 24 % všech návštěvníků absolvovalo v uplynulém roce alespoň tři koncerty. Zřetelně nejméně navštěvovaným žánrem je jazz, jehož koncert za sledované období vůbec nenavštívilo 64 % návštěvníků. Pro komplexnější deskripci je nyní třeba představit i výsledky zmiňovaných celorepublikových výzkumů. Ve výzkumu z roku 2001 byl položen dotaz: „Navštívil jste za posledních dvanáct měsíců některou z těchto kulturních akcí?“17 Výzkum z let 2007–2008 zase obsahoval sadu otázek typu: „Kolikrát jste za posledních dvanáct měsíců byl/a na […].“18 Otázky tedy byly formulovány velmi podobně jako u výzkumu, který je předmětem této práce. Přesto je třeba pojímat komparaci orientačně, a to proto, že oba celorepublikové výzkumy sledují na rozdíl od našeho výzkumu věkově ohraničený výběrový soubor obyvatel (respondentů mimo tento interval je však v našem souboru jen malé množství). Zároveň jsou patrné nezanedbatelné rozdíly už mezi hodnotami celorepublikových výzkumů navzájem, které jsou pravděpodobně dány spíše odlišným metodologickým uchopením pozdějšího z výzkumů, než že by se jednalo o objektivní reflexi skutečných změn. V případě výzkumu z roku 2001 je možnost srovnání oslabena také z toho důvodu, že u této proměnné neobsahuje kategorii „šestkrát a více“. I přes tato omezení má srovnání značnou vypovídací hodnotu. Přehled dat všech tří výzkumů podává tabulka č. 1. Celá populace ČR 18–75 let v roce 2001 0× 1–2× 3+ Opera 91 % 7% 2% Muzikál 76 % 21 % 3% K. vážné hudby 85 % 11 % 4% K. jazz. hudby 93 % 5% 3% 5% K. pop. hudby19 76 % 19 % Činohra – – –
Celá populace ČR 18–80 let v letech 2007–2008 0× 1–2× 3–5× 6+ 85 % 11 % 3% 1% 71 % 22 % 5% 1% 71 % 21 % 5% 3% – – – – 45 % 29 % 16 % 10 % 50 % 30 % 14 % 5%
16
Charakteristiky této skupiny se velmi blíží konceptu cultural consumers, o němž referuje Kolb jako o novém modelu publika, které se fundamentálně odlišuje od publika tradičního. Především se liší šíří kulturního záběru, „vysoké umění“ ve srovnání s populární kulturou nutně nechápe jako automaticky hodnotnější. Viz Kolb, op. cit., s. 2.
17
Bek, op. cit., s. 272.
18
Bačuvčík, Radim. Kultura a my. Vztahy na poptávkové straně trhů kulturních produktů, op. cit., s. 194.
19
Koncertem populární hudby je zde míněn jakýkoli nonartificiální žánr, např. pop, rock, folk či country. V případě výzkumu z roku 2001 je však v této kategorii uvažován jen rock a pop (koncertům folk a country byla věnována pozornost zvlášť).
Tabulka č. 1 Srovnání výsledků zmiňovaných výzkumů
Návštěvníci festivalu JB 2012 0× 19 % 51 % 28 % 64 % 50 % 22 %
opus musicum 2/2013
1–2× 27 % 33 % 27 % 24 % 26 % 35 %
3–5× 25 % 11 % 21 % 9% 15 % 24 %
6+ 30 % 6% 25 % 4% 9% 20 %
20 Jedna hvězdička u koeficientu vyjadřuje statistickou signifikanci na hladině významnosti 0,05, dvě hvězdičky na hladině významnosti 0,01. Tabulka č. 2 Vzájemné korelace
Nejvýraznější a pro naše účely nejrelevantnější jsou pochopitelně rozdíly v konzumaci operních představení. Celých 91 %, resp. 85 % obyvatel České republiky ji v určeném období vůbec nenavštívilo, čímž se spolu s jazzovými koncerty stává vůbec nejméně navštěvovaným hudebním žánrem ze všech sledovaných. Situace v našem souboru tedy logicky představuje protipól stavu konzumace tohoto druhu umění u široké české veřejnosti. Vysoce nadprůměrnými sympatiemi se návštěvníci festivalu vyznačují rovněž vůči vážné hudbě. Síly vztahů mezi frekvencí návštěv jednotlivých uměleckých druhů je možné dokumentovat i maticí vzájemných pořadových korelací těchto proměnných.20 Koeficient Kendallovo tau b
Opera Opera
Muzikál
Muzikál
1,000 0,208**
1,000
K. vážné h.
0,374**
0,081**
K. vážné hudby
K. jazz. hudby
K. pop. hudby
1,000
K. jazz. h.
−0,024
0,010
0,155**
K. pop. h.
−0,194**
0,050
−0,104**
0,345**
1,000
0,113**
0,076**
0,059*
Činohra
21
0,162**
Sociologickým aspektům vztahu opery a muzikálu se rovněž věnuje Bek. Vyslovuje hypotézu, že právě nástup muzikálu může být jedna z příčin výše diskutovaného poklesu zájmu o operu u české populace. Viz: Bek, op. cit., s. 148.
22 Připomeňme, že tato položka byla v dotazníku definována velmi široce – zahrnuje pop, rock, folk, country a další žánry nonartificální hudby.
0,238**
Činohra
1,000 1,000
Návštěvy koncertů vážné hudby a návštěvy operních představení spolu korelují skutečně nejvíce ze všech proměnných – koeficient Kendallovo tau b dosahuje hodnoty 0,374. Z toho vyplývá, že ti z návštěvníků, kteří často navštěvují operu, mají tendence rovněž často navštěvovat koncerty vážné hudby. Další z uměleckých druhů, který zde s návštěvou opery nezanedbatelně koreluje, je muzikál.21 Rovněž frekvence návštěv činohry se vyznačuje pozitivní korelací s návštěvami opery, korelační koeficient Kendallovo tau b má hodnotu 0,162. Výraznější oblibu činohry lze ale spíše zaznamenat u těch z respondentů, kteří zároveň častěji navštěvují muzikál – korelační koeficient v tomto případě dosahuje hodnoty 0,238. Pozoruhodné vztahy se pojí s konzumací populární hudby.22 Jak jsme již výše okrajově poznamenali, jde o jediný ze zde analyzovaných druhů umění, který je návštěvníky festivalu vyhledávaný přibližně podobně, jako je tomu u zbytku populace. Z našeho hlediska je zajímavá především nezanedbatelná negativní korelace mezi návštěvami opery a návštěvami populární hudby (Kendallovo tau b se rovná −0,194). Minusové znaménko podává informaci, že čím častěji návštěvníci chodí na operu, tím méně vyhledávají koncerty populární hudby. Negativní korelaci – i když slabší (−0,104) – lze v případě
68 ~69
