Islám
Monoteistické světové náboženství (1.6 miliard muslimů na světě)
Svatá kniha- Korán, Bůh- Alláh, prorok- Mohamed
Mekka, Medína- sv. Města islámu
Islám převládá v S Africe, na Blízkém východě
Mešita- muslimská „modlitebna“
Vznik islámu
Počátek islámu cca. 610 n. l. (Arabský pol.)
- první zjevení Mohamedovi
Mohamed (570- 632)
- povážován za posledního Alláhova proroka - anděl Gabriel mu nadiktoval Korán - Mohamed „slovo boží“ začal šířit dál - roku 622- Hidžra= Mohamed vystěhován z Mekky do Medíny (počátek muslimského letopočtu)
Vznik Islámu
Po Mohamedově smrti nejvyšší představitel islámu tzv. chalífa
Státní utvar kde vládnul chalífa- chalífát
Za vlády 4. chalífy Alího byl islám trvale rozdělen na šíity a sunnity (2 základní větve)
- šíité a sunnité se liší v uznání Mohamedova nástupce
Šíření Islámu
V době smrti Mohameda se islám rozprostíral především na Arabském pol. Už od r. 629 se arabská voska snažila dobít Palestinu-
zatím neuspěšne
Šíření Islámu
V r. 635 se muslimům podařilo zmocnit se Damašku
- nastolení nových podmínek ve městě - nemuslimské obyv. odvádělo daně - byli ale akceptování jako rovnoprávní občané
Šíření islámu
636- Arabové poráží Římany- zmocnili se Sýrie
Dále také Mezopotámie, Palestiny a Persie
640- získání důležité římské provincie- Egypta
Poté pokračovali dále po severoafrickém pobřeží až k
Gibraltarskému průlivu
Šíření Islámu
Před Gibraltar → na evropskou pevninu
Zde porazili obyvatele tehdejší Hispánie (Španělsko)
→ Přes Pyreneje do Franské říše
Šíření islámu
732- poražka od Karla Martela- Bitva u Poitiers
Po této porážce se muslimové stáhli zpět na Pyrenejský pol.
V 9.- 10. století založili arabští obyvatele na Pyr. pol. tzv. cordobský chalífát
- Stát s vyspělou kulturou - Čerpala z něj i křesťanská evropa
Šíření islámu
V 9. stol. Proběhla invaze na Sicílii a Krétu
10. stol. - vliv islámu na západě upadá - především vlivem reconquisty a díky dobytí muslimské Sicílie Normany
Reconquista= období katolického vytlačení severoafický
muslimů z území Pyrenejského ostrova
Reconquista
Islám vs. křesťanství Jana Šťástková 4.B 2015
Křížové výpravy = snaha o šíření křesťanství a osvobození Palestiny Vyhlášeny papežem Urbanem 1095 Slib prominutí hříchů a cesta do nebe 8 výprav (+1) do 11. stol. Křesťanská Evropa nepodnikala žádné vojenské akce do Palestiny a respektovala muslimskou správu nad ní
* prvních neúspěchů islámu Reconquista na Pyrenejském poloostrově První křížová výprava
1. KV (1096 – 1099) Alexius I. – 1095, žádost pomoc proti seldžucké expanzi Urban II. - 1097 spojení vojsk před Cařihradem → Malá Asie Několik vítězství – dobytí Edesského knížectví 1098, Jeruzaléma 1099
Svědectví křižáckého kronikáře Raymunda d'Aguliers popisující křižácké vraždění v Jeruzalémě roku 1099: „Oku se naskýtali nádherné pohledy. Někteří z našich mužů (byli to ti milosrdnější) stínali hlavy nepřátel; jiní je stříleli šípy, takže padali z věží; další mučili nepřátele v plamenech. Na ulicích města byly k vidění hromady hlav, rukou a nohou. Člověk musel hledat cestu mezi lidskými a koňskými těly. To však byly zanedbatelné záležitosti ve srovnání s tím, co se dělo v chrámu Šalamounově, kde se obvykle konaly modloslužby. Co se tam stalo? Kdybych řekl pravdu, nikdo by mi neuvěřil. Spokojím se tedy s tím, že řeknu alespoň toto: v chrámu Šalamounově se jezdci na koních brodili po kolena a po uzdy v krvi. Vskutku, byl to spravedlivý a velkolepý úradek Boží, že toto místo mělo být naplněno krví nevěřících, neboť tak dlouho trpěl Bůh jejich rouháním.“
Pobřeží středozemního moře – křižácké státy 2. KV (1147 – 1149) 1144 dobyta zpět Edessa 1187 – sultán Saladin poráží křižáky v bitvě u Hattinu Ztráta Jeruzaléma a dalších křižáckých měst
3. KV (1189 – 1192) svolána po dobytí Jeruzaléma Fridrich I. Barbarossa, Richard Lví Srdce, Filip August Barbarossa vítězí u Konyii - smrt v řece Richard vítězství nad byzantskou část Krymu Příměří se Saladinem
4. KV (1202 – 1204) Využiti Benátčané – lodě 1204 dobyt Cařihrad → latinské císařství → rozdělení byzantské říše → úpadek křižáckého hnutí
Další KV „Dětská KV“ – čisté děti
Odpor církve a většina dětí umřela či utekla
5. KV (1216 – 1221) Ondřej II. → neúspěšná
6. KV (1228 – 1229) Fridrich II. – zisk Jeruzaléma bez boje, Galilei, pobřežní pás mezi Jaffou a Sidonem → 1244 opuštění křižáků Jeruzalém (vyhnání posledních 1291)
7. KV (1248 – 1254) Ludvík IX. – neúspěšný pokud dobýt Egypt
8. KV (1270) Ludvík IX. – neúspěšný pokus dobýt Tunis → křižáci – Kypr = útočiště rytířských řádů → zlikvidování města Akkon
Význam KV seznámení s východní kulturou (pití vína, šachy, horké lázně,…)
první erby rozvoj obchodu s Východem rozvoj řemeslnictví (výroba skla, hedvábí,,…) nové plodiny (rýže, citrony) Použití samostřílů
Další vojenské pokusy islámu neúspěšné 1258 – zpustošení Bagdádu Mongoly – Abbásovci z Bagdádu → Káhira Druhá polovina 14. století – ničivé výboje islamizovaných Mongolů Dobytí Granady – Ferdinand Aragonský 1492 Úspěšné 14. století – expanze Turků a dobytí křesťanského Balkánu a likvidování zbytku Byzanské říše Dobytí Konstantinopole 1453
Alhambra
Bitva u Lepanta 1571
Cordoba
Evžen Savojský
Hagia Sofia
Chrámová hora v Jeruzalémě
Insignie řádu Draka
Jan III. Sobieski v bitvě u Vídně 1683
janičář
Kabaa
Koncil v Clermont
Krak des Chevaliers
Maltézský kříž
Osmanská říše 1683
Osmanská říše proniká do Evropy
Řád německých rytířů
templáři
Upalování templářů
Vídeň 1609
Turci a Osmanská říše a její vliv na Evropu 15.-18. století
14. století – Turci se dostávají do Malé Asie
Kmenový svaz Oghuzů poturečtil Anatolii (dnešní Turecko)
Z rodu Kayi vzešla dynastie – osmanská → zakladatelem Osman
Dobře vycvičená armáda
Janičáři – elita turecké armády (vyzbrojeni puškou) → ,, nová armáda“
Výboje
Na Balkán – polovina 14.stol.proti Bulharsku a Srbsku
1371 – bitva na Marici – první velká pořážka Srbska
1389 – bitva na Kosově poli - Srbsko podrobeno
1386 – dobyta Serdika (dnešní Sofie) – Bulharsko poraženo
1396 – bitva u Nikopole – první formace evropských států proti Turků - evropská vojska poražena
Byzancká říše vazalem Turků, její území oklešťováno
Snaha o pomoc od křesťanského světa
V tzv. florentské unii uznává Byzanc papežskou svrchovanost nad všemi křesťany Odměnou je křížová výrava proti osmanům
1444 - „bitva národů“ u Varny - výprava zcela rozdrcena
1453 - Turci oblehli Konstantinopol
Po měsíci a půl město dobyli
Poslední byzantský císař, Konstantin XI.- smrt
Konst. přejmenována na Istanbul - sídlem sultánů
Kruté pronásleování obyvatel balkánských států →nuceni k přestoupení na islám
1456 - útok na Bělehrad - nebyl dobyt Osmani připojují ke své říši drobné balkánské a řeké státy, benátské a janovské kolonie
Útok na Krym
Nový státní útvar Kymský chanát
Přerušení důležité obchodní trasy mezi Evropou a Indií
Jeden z důvodů pro hledání nové cesty do Indie obeplutím Afriky
20. léta 16. stol. - dobyt Bělehrad, ovládnutí téměř celých Uher
1526 bitva u Moháče 1529 první oblehnutí Vídně – odraženi - přesto se Turci stávají velkým nebezpečím pro celou střední Evropu 1541 - obsazen uherský Budín
Důsledky balkánských výbojů: →blokování obchodu ve Středozemním moři => úpadek italských městských států => přesouvání obchodních středisek na západ, na Pyrenejský poloostrov Ostatní výboje: do Ruska, Íránu, Gruzie a Arménie
Mezinárodní politika
Náboženské rozdíly Turecká říše státem světového významu, evropské státy se naží využít její vojenské síly proti vlastním nepřátelům Turecko naopak z jejich vzájemných sporů těží
Je otevřeno západním vlivům Až sultán Bajezid II. Svatý znemožnil pokusy o sbližování s evropskou kulturou Turecko uzavřeno do sebe - cizincem v Evropě
Vnitřní organizace Turecké říše
Teokratický islámský stát Nejvyšším představitelem světské i duchovní moci je sultán Nejvlivnější politickou skupinou janičáři
Sultánův dvůr: úředníci a hodnostáři - začli se nazývat Osmánci Majitelem veškeré půdy je stát, který pouze dočasně pronajímá => neexistuje šlechta Přístup ke státním úřadům má každý muslim, nezáleží na
Suleyman II. nejslavnější turecký sultán - autorem jednoného právního řádu a mnoha reforem
Po jeho smrti se říše blíží k úpadku
Absolutistická moc vede ke snahám o decentralizaci
Náboženská a kulturní nejednotnost
Hospodářská zaostalost
Zvyšování daní
Boje o trůn mezi předními státními úředníky
(Murad IV. dočasně upevnil moc, krutovláda)
Oslabování vnitřní síly říše - úpadek mezinárodního postavení
1683 - Turci oblehli Vídeň (vojska Karla Mustafy) odraženi (Karel Lotrinský a Jan III Sobieský) - zastavena turecká expanze do Evropy
Územní ztráty- osvobozena většina Uher
Turci vytlačováni z Evropy (Kateřina II Veliká)
Koncem 18. století se o Turecku hovoří jako o „nemocném muži na Bosporu“
