Insolvenční správce. a jeho úloha v insolvenčním řízení

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ

Obor: Podnikání a právo

Insolvenční správce a jeho úloha v insolvenčním řízení (bakalářská práce)

Autor: Markéta Káchová Vedoucí práce: doc. JUDr. Jiřina Hásová, Ph.D. Rok obhajoby: 2012

Prohlášení:

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a vyznačila všechny citace z pramenů.

V Praze dne 29. 3. 2012

……………………………

Obsah 1. Úvod.............................................................................................................................. 3 2. Právní úprava postavení insolvenčního správce ........................................................... 4 3. Postavení insolvenčního správce .................................................................................. 5 4. Obecné a kvalifikační předpoklady výkonu činnosti insolvenčního správce ............... 7 4.1. Bezúhonnost ........................................................................................................... 9 4.2. Vysokoškolské vzdělání ....................................................................................... 10 4.3. Zkouška insolvenčního správce ........................................................................... 11 5. Seznam insolvenčních správců ................................................................................... 13 6. Ustanovení insolvenčního správce.............................................................................. 14 7. Odvolání a zproštění insolvenčního správce .............................................................. 17 8. Zvláštní insolvenční správci ....................................................................................... 18 9. Činnosti insolvenčního správce .................................................................................. 21 9.1. Obecné činnosti .................................................................................................... 21 9.1.1. Činnosti předběžného správce ....................................................................... 21 9.1.2. Zjišťování a soupis majetkové podstaty ........................................................ 22 9.1.3. Uspokojování některých pohledávek ............................................................ 24 9.1.4. Přezkum a popírání pohledávek .................................................................... 24 9.1.5. Incidenční spory ............................................................................................ 27 9.1.6. Napadání neplatných a neúčinných právních úkonů ..................................... 27 9.1.7. Povinnost mlčenlivosti .................................................................................. 29 9.2. Činnosti při jednotlivých způsobech řešení úpadku............................................. 30 9.2.1. Činnost insolvenčního správce při konkursu ................................................. 30 9.2.2. Činnost insolvenčního správce při reorganizaci ............................................ 33 9.2.3. Činnost insolvenčního správce při oddlužení ................................................ 34 1

9.2.4. Činnost insolvenčního správce při úpadku finančních institucí .................... 35 9.3. Povinnosti podle zvláštních předpisů ................................................................... 36 10. Odměna insolvenčního správce a náhrada hotových výdajů .................................... 37 11. Odpovědnost insolvenčního správce ........................................................................ 40 11.1. Odpovědnost za škodu ....................................................................................... 40 11.2. Kárná odpovědnost............................................................................................. 43 11.3. Pořádková pokuta ............................................................................................... 44 11.4. Trestněprávní odpovědnost ................................................................................ 44 12. Závěr ......................................................................................................................... 46 13. Seznam literatury ...................................................................................................... 48 13.1. Knižní publikace ................................................................................................ 48 13.2. Články ................................................................................................................ 49 13.3. Právní předpisy................................................................................................... 49 13.4. Judikatura ........................................................................................................... 50 13.5. Ostatní zdroje ..................................................................................................... 51 14. Abstrakt ..................................................................................................................... 52 15. Klíčová slova ............................................................................................................ 52 16. Abstract – Insolvency Administrator and His Role in Insolvency Proceedings ....... 52 17. Key Words ................................................................................................................ 53

2

1. Úvod V prostředí tržní ekonomiky nezřídka dochází k situacím, kdy se subjekt účastnící se trhu dostane do potíží. Takové potíže mohou spočívat zejména ve ztrátě solventnosti neboli schopnosti splácet řádně a včas své závazky vůči věřitelům, či v předlužení, kdy pasiva subjektu převažují hodnotu jeho aktiv. Vzhledem k provázanosti a vzájemné závislosti tržních procesů a jednotlivých ekonomických subjektů mohou potíže jednoho subjektu způsobit problémy jiným účastníkům trhu a ve výsledku negativně ovlivnit ekonomiku jako celek. Aby byla ekonomická rovnováha nesolventností či předlužením jednoho subjektu narušena co nejméně, bylo nutno vytvořit takové mechanismy, aby měli všichni věřitelé možnost domoci se alespoň částečného uspokojení svých pohledávek a aby měli při jejich vymáhání pokud možno rovné postavení. Proto vznikla zvláštní větev občanského procesního práva, insolvenční právo, které reguluje zejména průběh insolvenčního řízení, jehož cílem je, aby věřitelé insolvenčního dlužníka dosáhli poměrného uspokojení svých pohledávek. Po dlouhou dobu byl stěžejním předpisem pro insolvenční řízení v České republice zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též „ZKV“), který byl však často kritizován, neboť v něm obsažená úprava obsahovala řadu nedostatků, které způsobovaly v insolvenčním řízení poměrně velké problémy. Před několika lety bylo tedy přikročeno k nové úpravě a vznikl nový insolvenční zákon, a to zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále též „InsZ“), který řadu nedostatků předchozí úpravy odstranil. Insolvenční řízení má mnoho specifik. Nejen, že modifikuje některé základní zásady občanskoprávního procesu, ale jeho nezbytným elementem je postava insolvenčního správce, který je subjektem charakteristickým právě jen pro insolvenční řízení. Jedná se o subjekt s velmi specifickým a v průběhu řízení proměnlivým postavením. Přijetí nové úpravy se postavení insolvenčního správce (dříve správce konkursní podstaty) dotklo dosti podstatně. Hlavním cílem této práce je poskytnout komplexní pohled na postavení insolvenčního správce a spektrum jeho činností, práv a povinností. Dílčím cílem je rovněž srovnání nové úpravy s úpravou předchozí v případech, kdy došlo k zásadním

3

změnám. Dalším dílčím cílem je nastínit některé úvahy ohledně možných změn úpravy de lege ferenda.

2. Právní úprava postavení insolvenčního správce Právní úprava institutu insolvenčního správce je v obecných rysech obsažena v insolvenčním zákoně, tj. zákoně č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení. Ten vymezuje např. postavení insolvenčního správce jako procesního subjektu, stanoví některé zásady ustanovování insolvenčních správců do funkce, jakož i jejich odvolání a zproštění funkce, ale zejména upravuje činnost insolvenčního správce, a to jak činnost obecnou, kterou správce provádí bez ohledu na způsob, jakým je úpadek nakonec řešen, tak i činnost, kterou správce provádí v rámci jednotlivých způsobů řešení úpadku. Podrobnější úprava institutu insolvenčního správce jako takového je pak obsažena v zákoně č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích (dále též „ZIS“), který stanoví předpoklady vzniku práva vykonávat činnost insolvenčního správce a upravuje vedení seznamu insolvenčních správců. Úprava některých dílčích aspektů problematiky insolvenčního správce je ponechána na prováděcích předpisech, konkrétně vyhláškách. Jedná se o vyhlášku č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení a kterou se provádějí některá ustanovení insolvenčního zákona, vyhlášku č. 312/2007 Sb., o obsahu a dalších náležitostech zkoušek insolvenčních správců, dále vyhlášku č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, a vyhlášku č. 314/2007 Sb., o minimálním limitu pojistného plnění a minimálních standardech pojistných smluv insolvenčních správců. Insolvenčního správce se však okrajově dotýkají i jiné zákony. Vzhledem k subsidiárnímu použití zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, které vyplývá z § 7 InsZ, se insolvenčního správce samozřejmě týká i tento předpis. Dále např. zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, upravuje zdanění příjmů insolvenčního správce jakožto příjmů ze samostatně výdělečné činnosti.1 1

O některých dalších zákonech, které mají vztah k insolvenčnímu správci, pojednává tato práce v kapitole 9.3.

4

3. Postavení insolvenčního správce Insolvenční správce nepatří mezi účastníky insolvenčního řízení2, avšak spadá do širšího okruhu procesních subjektů insolvenčního řízení. Institut insolvenčního správce je institutem čistě procesním a jeho činnost je upravena procesním právem.3 Jeho úloha v insolvenčním řízení je naprosto zásadní, neboť bez jeho účasti takové řízení nemůže vůbec proběhnout. Hlavním účelem činnosti insolvenčního správce je dosažení nového uspořádání majetkových vztahů mezi dlužníkem v úpadku a jeho věřiteli. Domnívám se, že lze říci, že insolvenční správce je do jisté míry v podřízeném postavení vůči insolvenčnímu soudu. Soud správce ustanovuje a dohlíží na jeho činnost, o níž musí správce soud průběžně informovat. V případě, že insolvenční soud shledá na straně správce pochybení, může správce funkce zprostit nebo mu uložit i opakovaně pořádkovou pokutu. Insolvenční správce musí také kromě zákonem uložených povinností plnit pokyny insolvenčního soudu a některé úkony zase nemůže učinit bez souhlasu insolvenčního soudu. V některých situacích lze ovšem spatřovat i jistou podřízenost vůči věřitelům, resp. věřitelskému výboru. K účinnosti některých úkonů správce je totiž třeba souhlas věřitelského výboru (např. schválení smíru v incidenčním sporu). Insolvenční správce je osobou samostatně výdělečně činnou. 4 Ačkoli jeho činnost není podnikáním, domnívám se, že se jeho pozice v některých ohledech postavení podnikatele dosti blíží. I on, stejně jako podnikatel či jakýkoli jiný subjekt živící se v tržním prostředí, bude mít zájem na dosažení co nejvyššího zisku a bude usilovat o to, aby měl co nejvíce práce, tedy aby vykonával funkci insolvenčního správce v co nejvíce insolvenčních řízeních. Ve skutečnosti jsou insolvenčními správci

2

V některých případech však insolvenční správce postavení účastníka řízení má. Jedná se zejména o incidenční spory, kde je insolvenční správce vždy žalující nebo žalovanou stranou. Účastníkem řízení je správce též v případě, že uplatňuje své vlastní pohledávky za majetkovou podstatou, nebo že iniciuje pokračování soudního, správního čin jiného řízení, které bylo přerušeno v důsledku zahájení insolvenčního řízení, a zaujme v něm místo úpadce jakožto účastníka řízení. 3 Na rozdíl od likvidátora, jehož činnost je činnosti insolvenčního správce v některých ohledech velmi podobná, avšak likvidátor je institutem hmotněprávním. 4 Jak vyplývá např. z § 7 odst. 2 písm. d) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů.

5

osoby, které primárně vykonávají jiné povolání (např. advokáti či daňoví poradci), pro něž je pak činnost insolvenčního správce jen činností doplňkovou.5 Na druhou stranu je však u insolvenčního správce zcela zřejmý veřejný účel, který vyplývá mimo jiné ze skutečností, že má možnost omezeného veřejného zásahu do řešení majetkových vztahů, že je do své funkce ustanovován soudem jakožto státním orgánem, a že jeho oprávnění představují výkon pravomoci.6 Úkoly a povinnosti insolvenčního správce jsou v jednotlivých etapách insolvenčního řízení značně různorodé. Jeho postavení se proto v průběhu řízení mění a je velmi specifické, těžko definovatelné a někdy poměrně sporné. Při plnění jednoho typu úkolů je jeho postavení zásadně odlišné od jeho pozice při plnění jiného typů úkolů. Tak se jeho pozice někdy blíží postavení zástupce věřitelů, někdy zase pozici zástupce dlužníka, a někdy dokonce pozici orgánu veřejné moci. Insolvenční správce nezřídka přebírá dispoziční oprávnění dlužníka, ale přesto jej nelze obecně označit za zástupce dlužníka. Na druhou stranu jedná insolvenční správce v řízení v zájmu věřitelů, a přesto není ani jejich zástupcem.7 Dosti diskutované je postavení insolvenčního správce z hlediska veřejného práva, totiž postavení orgánu veřejné moci, resp. veřejného činitele, které se odvozuje od způsobilosti autoritativně rozhodovat o právech a povinnostech subjektů. Touto problematikou se rovněž zabýval Ústavní soud. Nejprve postavení insolvenčního správce jako veřejného činitele odmítl8, ale v následujícím rozhodnutí mu toto postavení v určité fázi řízení, konkrétně při uznávání přihlášených pohledávek věřitelů, přiznal.9 Domnívám se však, že ačkoli se postavení insolvenčního správce někdy pozici veřejného činitele blíží, obecně vzato jej takto označit nelze. Koneckonců ani trestní právo insolvenčnímu správci postavení veřejného činitele nepřiznává (viz kapitolu 11.4.). Z judikatury též vyplývá, že se insolvenční správce může v některých případech nechat zastoupit advokátem. Konkrétně tak může učinit v řízení, v němž vymáhá pohledávky úpadce ve prospěch podstaty, ve sporech vyvolaných insolvenčním řízením 5

Mají správci šanci na změnu systému odměňování? Konkursní noviny [online]. 9. 6. 2010 [cit. 4. 3. 2012]. Dostupné z WWW: www.konkursni-noviny.cz/clanek.html?ida=2350 6 Nález Ústavního soudu ČR ze dne 1. 7. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 14/10, odst. 23. 7 Tyto závěry vyplývají např. z některých rozhodnutí Ústavního soudu, konkrétně usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 24. 9. 2009, sp. zn. III. ÚS 2101/09, nebo nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 1. 7. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 14/10. 8 Usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 24. 9. 2009, sp. zn. III. ÚS 2101/09. 9 Nález Ústavního soudu ČR ze dne 1. 7. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 14/10, odst. 18.

6

a v řízeních, jejichž účastníkem se stal místo úpadce v důsledku přechodu dispozičních oprávnění.10 Jinak je insolvenční správce povinen vykonávat činnosti osobně11, resp. prostřednictvím pověřeného společníka, je-li správcem obchodní společnost (viz dále).

4. Obecné a kvalifikační předpoklady výkonu činnosti insolvenčního správce Subjekty, které mohou za splnění stanovených podmínek vykonávat funkci insolvenčního správce, vymezuje § 2 ZIS. Jsou jimi fyzická osoba, veřejná obchodní společnost, zahraniční obchodní společnost či zahraniční sdružení. Zahraniční obchodní společnost a sdružení však musí poskytovat stejné záruky ručení jako veřejná obchodní společnost, tj. společníci musí ručit za závazky společnosti či sdružení společně a nerozdílně celým svým majetkem. Osoba, která má zájem vykonávat činnost insolvenčního správce, musí nejprve podat návrh Ministerstvu spravedlnosti. Návrh musí obsahovat zákonem stanovené identifikační údaje a musí k němu být připojeny dokumenty dokládající splnění požadovaných obecných a kvalifikačních předpokladů.12 Ministerstvo spravedlnosti vydá na základě tohoto návrhu povolení, pokud žadatel splňuje zákonné požadavky. Oprávnění vykonávat činnost insolvenčního správce vzniká dnem, kdy povolení vykonávat činnost insolvenčního správce nabude právní moci. Veřejná obchodní společnost může činnost insolvenčního správce vykonávat pouze prostřednictvím ohlášeného společníka, který je fyzickou osobou a statutárním orgánem či jeho členem. Tuto osobu musí označit již v návrhu na povolení vykonávat činnost insolvenčního správce předloženému Ministerstvu spravedlnosti. Tento společník musí splňovat stejné předpoklady jako fyzická osoba mající zájem vykonávat činnost insolvenčního správce. Jedním z problémových bodů předchozí úpravy oblasti insolvenčního práva, a také jedním z důvodů, proč došlo k úpravě nové, byla příliš vágní formulace 10

Stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 6. 1998, sp. zn. Rc 52/98, bod XX. Tím není dotčena možnost insolvenčního správce pověřit výkonem činností své zaměstnance. 12 Náležitosti návrhu fyzické osoby upravuje § 4 ZIS, náležitosti návrhu veřejné obchodní společnosti a zahraniční společnosti stanoví § 5 ZIS. 11

7

kvalifikačních předpokladů pro výkon funkce insolvenčního správce. Tehdejší zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, v § 8 stanovil toliko, že „do seznamu správců lze zapsat jen bezúhonnou fyzickou osobu, která je plně způsobilá k právním úkonům, má přiměřenou odbornou způsobilost a se zápisem souhlasí, nebo veřejnou obchodní společnost, která bude činnost správce vykonávat prostřednictvím svých společníků, o nichž prokáže, že splňují podmínky pro zapsání do seznamu.“13 Co se však rozumí onou „přiměřenou odbornou způsobilostí“, nebylo blíže specifikováno. Takováto úprava měla za následek enormní počet (několik tisíc) insolvenčních správců v České republice, který výrazně převyšoval evropský standard, ale zejména obrovské rozdíly v jejich kvalifikační úrovni. To byl patrně jeden z faktorů vedoucích ke skutečnosti, že české insolvenční právo bylo v té době považováno za jedno z nejhorších v Evropě.14 Je tedy nasnadě, že novou úpravou musely být kvalifikační předpoklady upřesněny. Předpoklady, které musí nyní osoba kumulativně splnit, aby mohla vykonávat funkci insolvenčního správce, dnes stanoví § 6 zákona o insolvenčních správcích. Jedná se o šest podmínek, z nichž důležité jsou zejména plná způsobilost k právním úkonům a bezúhonnost, jakož i kvalifikační předpoklady spočívají v dosažení vysokoškolského vzdělání magisterského studijního programu v členském státě nebo členským státem uznaného a složení zkoušky insolvenčního správce. Dále musí osoba ještě uhradit ministerstvu správní poplatek ve výši 5 000 Kč k zápisu do seznamu insolvenčních správců a uzavřít na svůj náklad smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu vzniklou v souvislosti

s výkonem

funkce

insolvenčního

správce

nebo

s činností

jeho

zaměstnanců. Upřesnění a zpřísnění

kvalifikačních předpokladů pro výkon funkce

insolvenčního správce lze po všech stránkách uvítat. Po jeho zavedení 15 počet

13

Prakticky se do seznamu mohli nechat zapsat advokáti a notáři, ale i jiné vhodné osoby. Návrh na zápis těchto jiných osob navrhovaly samosprávné organizace (např. Komora daňových poradců, Komora auditorů atd.) a státní orgány, přičemž mohly navrhnout jen bezúhonnou osobu s přiměřenou odbornou způsobilostí, která se zápisem do seznamu souhlasí. Viz KOTOUČOVÁ, J. Zákon o konkursu a vyrovnání a předpisy související. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2002, s. 113 – 114. 14 SCHELLEOVÁ, I. Úvod do insolvenčního práva. 1. vydání. Ostrava: Key Publishing s.r.o., 2007, s. 56 – 57. 15 Dne 1. 1. 2010, tedy dva roky po nabytí účinnosti zákona o insolvenčních správcích, zaniklo dle § 40 odst. 2 ZIS oprávnění vykonávat činnost insolvenčního správce osobám, které byly zapsány v seznamu

8

insolvenčních správců v České republice mnohonásobně klesl16 a dostal se na evropský standard. V současné době je v seznamu insolvenčních správců zapsání 396 osob.17

4.1. Bezúhonnost Pokud jde o požadavek bezúhonnosti, obsahuje zákon o insolvenčních správcích v § 7 vlastní definici tohoto pojmu. Jedná se o definici negativně formulovanou, tedy stanovící, které fyzické osoby se za bezúhonné nepovažují. Bezúhonnou nebude osoba, jež byla pravomocně odsouzena za úmyslný trestný čin spáchaný v souvislosti s výkonem funkce insolvenčního správce, nebo jiný úmyslný trestný čin proti závazným pravidlům tržní ekonomiky. Za bezúhonnou rovněž nebude považována osoba, které insolvenční soud v posledních pěti letech před podáním návrhu zamítl žádost o prominutí zbytku jejích dluhů, nebo osoba, jejíž úpadek nebo hrozící úpadek se řeší v probíhajícím insolvenčním řízení. Funkci insolvenčního správce rovněž nemůže vykonávat osoba, která byla v posledních třech letech statutárním orgánem nebo členem statutárního orgánu právnické osoby, jestliže probíhá insolvenční řízení, ve kterém se řeší úpadek nebo hrozící úpadek této právnické osoby, či osoba, pro kterou dosud trvá překážka výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu nebo jiného orgánu právnické osoby, která je podnikatelem. V neposlední řadě nebude za bezúhonnou považována osoba, které bylo v posledních pěti letech před podáním návrhu zrušeno povolení vykonávat činnost insolvenčního správce. Jedná se zde samozřejmě o podmínky alternativní, takže aby danou osobu nebylo možno považovat za bezúhonnou, stačí, splňuje-li jednu z podmínek. Lze konstatovat, že hlavním účelem tohoto požadavku je zabránit situaci, kdy by insolvenčním správcem byla osoba, která je buď sama v úpadku, nebo existuje možnost, že je za úpadek jiné osoby byť částečně odpovědná, případně osoba, která se jako insolvenční správce neosvědčila.

správců podle předchozí úpravy. Chtěly-li tyto osoby činnost nadále vykonávat, musely do tohoto dne absolvovat zkoušku insolvenčního správce a podat žádost o zápis do seznamu insolvenčních správců. 16 Jedná se o snížení ze zhruba 3700 na 217. Viz ASIS: Počet insolvenčních správců klesl z loňských 3700 na 217 [online]. 6. 1. 2010 [cit. 20. 2. 2012] Dostupné z WWW: www.finance.cz/zpravy/finance/247401-asis-pocet-insolvencnich-spravcu-klesl-z-lonskych-3700-na-217/ 17 Seznam insolvenčních správců [online]. [cit. 4. 3. 2012] Dostupné z WWW: isir.justice.cz/InsSpravci/public/seznamFiltr.do

9

4.2. Vysokoškolské vzdělání Důležitým nově zavedeným kvalifikačním předpokladem výkonu funkce insolvenčního správce je dosažení vysokoškolského vzdělání magisterského studijního programu v členském státě nebo členským státem uznaného. Původní návrh zákona18 počítal s omezením oborů, v nichž má insolvenční správce dosáhnout magisterského vzdělání, pouze na obory právnické a ekonomické, což ovšem nepovažuji za nezbytné a domnívám se, že je dobře, že od tohoto omezení bylo nakonec upuštěno. Je pravdou, že právo a ekonomie jsou obory, které se v insolvenčním řízení uplatňují vždy a nejvíce. Insolvenční správce by měl být schopen řízení podniku, protože s přechodem dispozičních oprávnění z dlužníka na insolvenčního správce při řešení úpadku konkursem může nastat situace, že provoz podniku bude pokračovat a insolvenční správce jej tím pádem bude muset řídit. Při řešení úpadku reorganizací zase bude na dlužníkovo počínání při řízení podniku dohlížet. Je tedy zřejmé, že zejména znalosti z ekonomie jsou při výkonu funkce insolvenčního správce klíčové. Lze se však domnívat, že potřebné znalosti z relevantních oblastí dostatečně prověří zkouška insolvenčního správce. Naopak skutečnost, že osoby zapsané v seznamu insolvenčních správců mohou mít vzdělání z různých oborů, může být výhodou při výběru vhodného správce pro konkrétní řízení, např. vzhledem k předmětu podnikání dlužníka. V praxi má však stejně většina osob zapsaných v seznamu insolvenčních správců vzdělání právního směru. Vzhledem

k závažnosti

změny

požadavku

na

vysokoškolské

vzdělání

insolvenčních správců bylo stanoveno přechodné období, během něhož nemusí osoba zapsaná ke dni účinnosti zákona o insolvenčních správcích, tj. 1. ledna 2008, po dobu šesti let od tohoto dne, tedy do 31. 12. 2013, splňovat podmínku vysokoškolského vzdělání v magisterském studijním programu.19 Tato úprava dává možnost, aby si dotčené osoby během přechodného období případně vzdělání doplnily, a měla zřejmě účel zabránit případnému nedostatku insolvenčních správců, který by mohl nastat v případě okamžité nutnosti splňovat nové požadavky. 18

§ 17 odst. 2 písm. a) návrhu insolvenčního zákona [online]. 2006 [cit. 14. 2. 2012] Dostupné z WWW: www.cak.cz/scripts/detail.php?id=556 19 § 41 ZIS.

10

4.3. Zkouška insolvenčního správce S novou úpravou byla rovněž nově zavedena zkouška insolvenčního správce. Jednalo se jistě o krok správným směrem, neboť se domnívám, že odborná zkouška je nejúčinnějším nástrojem k zajištění a prověření dostatečné způsobilosti osob vykonávajících určitou funkci. Existence takovéto zkoušky může také zvýšit důvěru v institut insolvenčního správce a jeho prestiž. Zákonná úprava zkoušky insolvenčního správce je obsažena v § 24 a násl. zákona o insolvenčních správcích, podrobnosti pak upravuje vyhláška č. 112/2007 Sb., o obsahu a dalších náležitostech zkoušek insolvenčních správců. Kdo chce tuto zkoušku skládat, musí mít vysokoškolské vzdělání magisterského studijního programu20 získané v členském státě nebo členským státem uznané a uhradit Ministerstvu spravedlnosti poplatek 5 000 Kč za připuštění ke zkoušce. Osobě, jež tyto podmínky splní, umožní Ministerstvo spravedlnosti do 6 měsíců od podání písemné žádosti vykonat zkoušku. Zkoušku lze v případě neúspěchu dvakrát opakovat, a to nejdříve po uplynutí 6 měsíců od jejího neúspěšného složení. V případě, že osoba zkoušku nesloží ani po dvou opakováních (nebo vůbec včas nepodá žádost o její opakování), může sice zkoušku vykonat znovu na základě nové žádosti o vykonání zkoušky, ale to až po uplynutí tří let ode dne, kdy u zkoušky naposledy neuspěl. Takovéto omezení je poměrně přísné, ale lze je vítat, neboť nutí uchazeče o funkci insolvenčního správce, aby zkoušku nebrali na lehkou váhu a skutečně se na ni připravili. Zkouška z insolvenčního správce má ústní a písemnou část. Začíná se částí písemnou, která je zaměřena na znalosti z oblasti insolvenčního práva a schopnost jejich aplikace a k jejímu úspěšnému složení je třeba správně zodpovědět alespoň 80 % otázek. Až po úspěšném složení písemné části zkoušky může následovat veřejná část ústní, která prověřuje znalosti v oblasti práva, daňové problematiky, účetnictví či řízení podniku. Pro úspěšné složení zkoušek je třeba prospět v obou částech. V případě neúspěchu u ústní zkoušky je třeba opakovat obě části. Zkoušku hodnotí tříčlenná zkušební komise, jejíž členy jmenuje ministr spravedlnosti.

20

Podmínku vysokoškolského vzdělání nemusí uchazeči splňovat, dokud trvá přechodné období zmíněné v kapitole 4.2. in fine.

11

Kromě (řádné) zkoušky insolvenčního správce upravuje ZIS rovněž rozdílovou zkoušku insolvenčního správce, kterou vykonávají advokáti, daňoví poradci, notáři a auditoři. Obsah takovéto zkoušky je vždy zúžen o znalosti, které již v případě těchto uchazečů byly prověřeny v rámci odborných zkoušek jednotlivých zmíněných povolání. Vždy se při ní zjišťují znalosti z insolvenčního práva. Dále se rozlišuje zvláštní zkouška insolvenčního správce, která má pouze ústní část a je určena pro budoucí insolvenční správce speciálních dlužníků21, jejichž úpadek vyžaduje zvláště komplikované řešení, pročež jsou třeba zvláštní odborné znalosti insolvenčního správce. Poplatek Ministerstvu za připuštění k této zkoušce činí 3 000 Kč a její konání musí být umožněno do 3 měsíců od podání žádosti. Při této zkoušce se podrobněji zjišťují např. znalosti z oblasti finančního trhu, finančních nástrojů a nakládání s nimi či znalosti organizace podniku a činností dotčených dlužníků.22 Zvláštní zkoušku může vykonat jen osoba, která již vykonala zkoušku insolvenčního správce nebo rozdílovou zkoušku insolvenčního správce. Osobě, která vykonala zvláštní zkoušku insolvenčního správce (a navíc splňuje všechny ostatní podmínky pro výkon činnosti insolvenčního správce), vydá Ministerstvo spravedlnosti zvláštní povolení. Zkoušky insolvenčních správců rozhodně nejsou pouhou formalitou a jsou poměrně obtížné.23 To je dáno jejich účelem, a sice zajištěním profesionalizace insolvenčních správců.

21

Takovými dlužníky jsou dle § 3 odst. 2 ZIS finanční instituce se zvláštním režimem, obchodník s cennými papíry, centrální depozitář, provozovatel vypořádacího systému, organizátor trhu s investičními nástroji, investiční společnost, investiční fond nebo penzijní fond anebo dlužník, u něhož je bez dalšího přípustná reorganizace podle § 316 odst. 4 InsZ, tedy dlužník, jehož celkový obrat za poslední účetní období předcházející insolvenčnímu návrhu dosáhl alespoň 100 000 000 Kč, nebo dlužník, který zaměstnává alespoň 100 zaměstnanců v pracovním poměru. 22 Blíže viz § 3 odst. 4 vyhlášky č. 112/2007 Sb., o obsahu a dalších náležitostech zkoušek insolvenčních správců. 23 To dokládá např. fakt, že v roce 2008, kdy zkoušky začaly, byla úspěšnost 35,8 %; v první polovině roku 2009 pak byla úspěšnost 57,8 %. Viz Písemné zkoušky loni zvládla třetina správců, letos již více než polovina. Konkursní noviny [online]. 3. 6. 2009 [cit. 4. 3. 2012] Dostupné z WWW: www.konkursninoviny.cz/clanek.html?ida=2103

12

5. Seznam insolvenčních správců Osoby, které splní podmínky pro výkon funkce insolvenčního správce se zapisují do seznamu insolvenčních správců (dále též „seznam“). Vedením tohoto seznamu, který je nyní součástí insolvenčního rejstříku a je veden v elektronické podobě, je nyní pověřeno Ministerstvo spravedlnosti, kdežto podle předchozí úpravy24 jej vedl soud příslušný pro řízení. Podle důvodové zprávy k zákonu o insolvenčních správcích25 přešla povinnost vést seznam na ministerstvo, aby byla snížena zátěž administrativního aparátu soudů. Seznam a jeho vedení tak byly centralizovány, což považuji za správné, neboť vede k větší přehlednosti a transparentnosti. Náležitosti a způsob vedení seznamu upravuje zákon o insolvenčních správcích v § 16 a následujících. Seznam se dělí na obecnou a zvláštní část. Do zvláštní části se zapisují pouze osoby, které vykonaly zvláštní zkoušku insolvenčního správce a jsou tak nositeli zvláštního povolení vykonávat funkci insolvenčního správce v případech úpadku speciálních dlužníků uvedených v § 3 odst. 2 ZIS. Do obecné části se pak zapisují jak osoby, které jsou oprávněny vykonávat funkci „obecného“ insolvenčního správce, tak i osoby, které se zapisují do zvláštní části seznamu. Osoby se do jednotlivých částí seznamu zapisují v abecedním pořadí. Seznam musí obsahovat zejména údaj identifikující insolvenčního správce, jehož náležitosti upravuje § 19 ZIS. Za poněkud problematické považuji, že v případě fyzické osoby se povinně uvádí i místo trvalého pobytu bez ohledu na to, zda je či není totožné s místem výkonu činnosti. U fyzické osoby a ohlášeného společníka právnické osoby se rovněž uvádí rodné číslo. Domnívám se, že takto soukromé údaje by v seznamu, který je součástí veřejného rejstříku, uváděny být neměly. Kromě identifikačních údajů musí být uveden údaj o dni vzniku vykonávat činnost insolvenčního správce a údaje o případném pozastavení a zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce.

24

§ 8 odst. 1 ZKV. Důvodová zpráva k zákonu o insolvenčních správcích [online]. 2007 [cit. 15. 2. 2012] Dostupné z WWW: www.cak.cz/scripts/detail.php?id=627 25

13

6. Ustanovení insolvenčního správce Pokud jde o ustanovování insolvenčního správce do funkce, činí tak, jak již bylo zmíněno, primárně insolvenční soud. Dle § 27 odst. 1 InsZ tak musí učinit nejpozději v rámci rozhodnutí o úpadku.26 Konkrétní osobou, která určuje insolvenčního správce, není soudce, který vede řízení, nýbrž předseda insolvenčního soudu,27 který jej vybere ze seznamu insolvenčních správců, a teprve poté je insolvenční správce ustanoven do funkce rozhodnutím insolvenčního soudu. Podle předchozí úpravy byl správce konkursní podstaty vybírán přímo konkursním soudcem, což zakládalo úzkou vazbu mezi soudcem a správcem, která skýtala prostor pro různé machinace v rámci řízení.28 Pokud nelze osobu vybrat ze seznamu, ustanoví soud osobu, která splňuje obecné a kvalifikační předpoklady pro zápis do seznamu a se svým ustanovením souhlasí.29 Otázkou je, která osoba bude splňovat kvalifikační předpoklady (včetně zkoušky insolvenčního správce) a přitom nebude zapsána v seznamu. Mohlo by se snad jednat o osoby, které již zažádaly o povolení vykonávat činnost insolvenčního správce, ale zatím jim nebylo uděleno, nebo o osoby, jejichž povolení ještě nenabylo právní moci. Pravděpodobnost, že nastane situace, kdy nebude možno vybrat správce ze seznamu, je však mizivá. Předseda insolvenčního soudu může zvolit kteroukoli osobu zapsanou v seznamu insolvenčních správců, ale musí přihlédnout k dosavadnímu stavu řízení, osobě a majetkovým poměrům dlužníka, a rovněž k odborné způsobilosti insolvenčního správce a jeho zatížení.30 Pokud jde o přihlédnutí k odborné způsobilosti, domnívám se, že by se nemělo jednat o posouzení faktu, zda je daná osoba skutečně odborně způsobilá vykonávat funkci insolvenčního správce. Tato způsobilost je totiž dostatečně zaručena již tím, že osoba splnila podmínky pro zápis do seznamu insolvenčních správců; zejména složení 26

Pokud již před rozhodnutím o úpadku nebyl ustanoven předběžný správce. Důvodem k takovéto úpravě je požadavek nestrannosti insolvenčního soudce, resp. neutrálnosti vztahu mezi insolvenčním správcem a soudcem, vyplývající např. z nálezu Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. III. ÚS 448/04. 28 Blíže viz PACHL, L. Průvodce insolvenčního správce insolvenčním řízením. Právní fórum, 2008, č. 3, s. 107. 29 § 22 odst. 2 InsZ. 30 § 25 odst. 2 InsZ. 27

14

zkoušky insolvenčního správce by mělo představovat dostatečnou záruku odborné způsobilosti. Kdyby měl z tohoto hlediska odbornou způsobilost navíc hodnotit soud, domnívám se, že by se jednalo o jakési znevážení zkoušky insolvenčního správce. Proto si myslím, že přihlédnutím k odborné způsobilosti se myslí spíše zohlednění oboru, v němž získala osoba požadované vysokoškolské vzdělání31 a případná souvislost tohoto oboru např. s předmětem podnikání dlužníka. Problémem však je, že ne u všech osob zapsaných v seznamu insolvenčních správců je obor vzdělání skutečně uveden; často je uváděno pouze dosažení „vysokoškolského“ vzdělání. Domnívám se proto, že by měl být vždy důsledně uváděn i obor. Poněkud sporné je i přihlédnutí k zatížení insolvenčního správce, resp. způsob, jak je posoudit, neboť je nemožné určit, kdy je správce již nadměrně zatížen. Zájmem insolvenčního správce je nepochybně mít co nejvíce zakázek a jen on sám může posoudit, co je v jeho silách. Pokud by usoudil, že je nadměrně zatížen, byl by to dle mého názoru důležitý důvod, pro který by mohl v souladu s § 22 odst. 1 InsZ odmítnout své ustanovení. Pokud by tak neučinil a pak neplnil své povinnosti, mohl by být zase podle § 32 odst. 1 InsZ funkce zproštěn. Domnívám se tedy, že povinnost soudu posuzovat správcovo zatížení by měla být vypuštěna. Aby nebylo ustanovení správce výlučně v rukou soudu, je v § 29 odst. 1 InsZ dána možnost, aby věřitelé insolvenčního správce odvolali a zvolili jiného, který bude následně ustanoven insolvenčním soudem. Pokud by se na osobě nového správce neshodli, mohou zůstat jen u odvolání správce stávajícího, přičemž nového ustanoví insolvenční soud výše popsaným způsobem. Zákon nestanoví žádné důvody pro odvolání insolvenčního správce věřiteli, mohou jej tedy odvolat z jakýchkoli důvodů nebo i bez důvodu. Věřitelé mohou tyto kroky učinit na schůzi věřitelů, která nejblíže následuje po přezkumném jednání, a pokud tak neučiní, další možnost odvolat insolvenčního správce již nemají.32

31

Údaj o dosaženém vzdělání je jedním z údajů, které se zapisují do seznamu insolvenčních správců. Viz § 19 odst. 1 písm. b) ZIS. 32 Při nespokojenosti s činností správce však mohou podat insolvenčnímu soudu dle § 32 odst. 1 InsZ návrh na zproštění insolvenčního správce, musí tak však učinit prostřednictvím věřitelských orgánů. Návrh podaný samostatným přihlášeným věřitelem by byl posuzován pouze jako podnět a insolvenční soud by nebyl povinen o něm rozhodnout. Blíže viz PACHL, L. Průvodce insolvenčního správce insolvenčním řízením. Právní fórum, 2008, č. 3, s. 109.

15

Dle dřívější úpravy věřitelé možnost zvolit osobu insolvenčního správce neměli.33 Dokonce i v rámci přípravy nového zákona byla možnost, že insolvenčního správce bude ustanovovat výlučně soud, zvažována. Byla však navrhována i varianta, že správce budou vybírat výlučně věřitelé. Nakonec bylo přistoupeno ke kompromisu, aby se zabránilo na jedné straně vyloučení věřitelů z možnosti kontrolovat činnost správce, a na druhé straně ovládnutí osoby správce jen určitou skupinou věřitelů.34 Vzhledem k tomu, že insolvenční správce má jednat v zájmu věřitelů, je namístě, aby mohli věřitelé výběr osoby insolvenčního správce ovlivnit. Podle současné úpravy mohou věřitelé soudem jmenovaného správce odvolat a ustanovit nového nadpoloviční většinou počítanou podle výše pohledávek. Takto koncipovaný způsob ovlivnění výběru osoby správce však považuji za problematický, neboť existuje hrozba, že jeden či více věřitelů s většinou pohledávek si zvolí osobu, která bude upřednostňovat jejich osobní zájmy před společnými zájmy věřitelů. Vhodnější by dle mého názoru bylo, kdyby byla buď nadpoloviční většině věřitelů počítané dle výše pohledávek dána možnost insolvenčního správce toliko odvolat, ale nikoli ustanovit nového, anebo by se v tomto případě většina nepočítala podle výše pohledávek, každý věřitel by měl jeden hlas a nadpoloviční většinou hlasů by pak bylo možno správce odvolat i ustanovit nového. Usnesení o ustanovení insolvenčního správce věřiteli sice musí potvrdit insolvenční soud, avšak výčet důvodů, kdy je může nepotvrdit je taxativní a týká se pouze případů, kdy nově ustanovený správce nesplňuje podmínky uvedené v § 21 – 24 InsZ. Naopak je zde explicitně vyloučeno použití § 54 InsZ, který umožňuje insolvenčnímu soudu zrušit usnesení schůze věřitelů, které odporuje společnému zájmu věřitelů. Výjimkou z výše popsaných způsobů ustanovení insolvenčního správce je případ, kdy dlužník předloží reorganizační plán, jehož součástí je i návrh osoby insolvenčního správce a který je následně schválen věřiteli dle § 148 odst. 2 InsZ. I zde insolvenčního správce ustanovuje soud v rámci rozhodnutí o povolení reorganizace, ale

33

Podle ZKV ustanovoval správce konkursní podstaty výlučně soud. Viz § 8 odst. 1 ZKV. Věřitelé se dle § 8 odst. 5 ZKV mohli toliko usnést na návrhu, aby byl správce zproštěn funkce a ustanoven správce nový. 34 Důvodová zpráva k insolvenčnímu zákonu, s. 21 [online]. 2006 [cit. 15. 2. 2012]. Dostupné z WWW: www.cak.cz/scripts/detail.php?id=557

16

je povinen ustanovit osobu, na které se shodli věřitelé s dlužníkem v reorganizačním plánu, přičemž návrh nemusí akceptovat jen v případě, že navržená osoba nesplňuje požadavky kladené § 21 – 24 InsZ.35 Faktickou volbu osoby insolvenčního správce tedy neprovádí předseda insolvenčního soudu, nýbrž dlužník, a schvalují ji věřitelé.

7. Odvolání a zproštění insolvenčního správce Kromě výše uvedeného případu odvolání a ustanovení nového insolvenčního správce věřiteli může správce odvolat i insolvenční soud36, a to na návrh insolvenčního správce či věřitelského výboru nebo i bez návrhu. Může tak učinit pouze z důležitých důvodů, které nemají původ v porušení povinností insolvenčního správce, tedy například pokud zdravotní stav nedovoluje správci vykonávat funkci. Insolvenčního správce ustanoveného věřiteli může navíc insolvenční soud odvolat na jeho žádost, podá-li ji do tří dnů poté, co se dozvěděl o svém ustanovení, pokud však předem nevyjádřil souhlas se svým ustanovením. Odvolaný správce má dle § 31 odst. 4 povinnost řádně informovat svého nástupce o dosavadní činnosti a předat mu všechny relevantní doklady a dokumenty. Zproštění insolvenčního správce se na rozdíl od odvolání uplatňuje při neplnění povinností, je tedy sankční povahy. Zprostit insolvenčního správce funkce může pouze insolvenční soud, a to na návrh věřitelského orgánu či dlužníka nebo i bez návrhu. Může tak učinit, pokud insolvenční správce neplní své povinnosti, nepostupuje s odbornou péčí nebo závažně porušil zákonem či soudem uloženou povinnost. Zproštění funkce však nastává i při ukončení činnosti insolvenčního správce po skončení konkrétního insolvenčního řízení. Fakt, že zákon používá v těchto různých případech shodného termínu, nepovažuji za příliš šťastný, neboť zproštění funkce po skončení řízení nemá v žádném případě sankční charakter. Domnívám se tedy, že by se zákonná terminologie měla změnit, například by mohl být zaveden výraz „ukončení činnosti správce“.

35 36

MORAVEC, T. Novela insolvenčního zákona číslo 217/2009 Sbírky. Daně a finance, 2009, č. 10, s. 9. § 31 InsZ.

17

8. Zvláštní insolvenční správci Kromě „řádného“,„obecného“ či „standardního“ insolvenčního správce, kterému zákon nepřiřadil žádný specifický přívlastek, rozlišuje insolvenční zákon některé zvláštní druhy insolvenčních správců, konkrétně insolvenčního správce předběžného, odděleného, zvláštního, se zvláštním povolením, hostujícího, a v neposlední řadě zástupce insolvenčního správce. Předběžný správce je ustanoven insolvenčním soudem v případě, že zatím nebylo rozhodnuto o úpadku, ale je třeba zajistit dlužníkův majetek a hospodaření s ním. Fakultativně může insolvenční soud předběžného správce dle § 112 odst. 2 InsZ ustanovit, pokud vyhlásil moratorium nebo odůvodňuje-li to rozsah majetkové podstaty. Dále je zde ponechána možnost ustanovit předběžného správce i z jiných, stejně závažných důvodů. Předběžného správce tedy může soud jmenovat prakticky kdykoli, shledá-li, že jsou k tomu dány důvody. V jednom případě, upraveném v § 112 odst. 1, musí být předběžný správce ustanoven obligatorně, a to tehdy, je-li z důvodu ochrany věřitelů před zmenšováním majetkové podstaty třeba omezit dlužníka v nakládání s majetkovou podstatou nad rámec omezení, které stanoví insolvenční zákon v § 111. Takovéto omezení se provádí formou předběžného opatření, jehož obligatorní součástí je právě rozhodnutí o ustanovení předběžného správce.37 Důvodem pro obligatorní povahu tohoto kroku je fakt, že jsou-li dlužníkova dispoziční oprávnění omezena nad rámec zákonného omezení, mohlo by to znamenat, že již nemůže efektivně řídit podnik, což by mohlo mít negativní vliv na rozsah majetkové podstaty a ve výsledku samozřejmě na postavení věřitelů.38 V takovém případě je úkolem předběžného insolvenčního správce, aby zajistil chod podniku. Činnost předběžného správce zahrnuje např. zjišťování dlužníkova majetku, přezkum jeho účetnictví39, v některých případech též výkon některých dispozičních 37

KOZÁK, J. in KOZÁK, J., BUDÍN, P., DADAM, A., PACHL, L. Insolvenční zákon a předpisy související. Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení. Komentář. 1. vydání. Praha: ASPI, a. s., 2008, s. 143. 38 ROD, J. in KOTOUČOVÁ, J. a kol. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, s. 224 – 225. 39 § 112 odst. 3 InsZ.

18

oprávnění dlužníka a v neposlední řadě je povinen plnit pokyny insolvenčního soudu.40 Pokud v rozhodnutí o úpadku nestanoví insolvenční soud jinak, stane se tímto rozhodnutím předběžný správce standardním insolvenčním správcem pro dané řízení. Takovéto ustanovení má zabránit průtahům a zmatkům v řízení, které by jinak mohly být způsobeny při předávání informací mezi předběžným správcem a novým správcem a dobou, kterou by tento nový správce potřeboval, aby se seznámil s případem. Dalším specifickým insolvenčním správcem je správce oddělený. Ten může být dle § 34 InsZ ustanoven pro některé dílčí úkony řízení, pokud je standardní insolvenční správce z těchto úkonů vyloučen pro poměr k některému z věřitelů nebo jeho zástupci. Obligatorně však musí být ustanoven vždy, pokud je insolvenční správce vyloučen z některých úkonů proto, že mohou odporovat společnému zájmu věřitelů. Je úkolem a předmětem odpovědnosti insolvenčního správce, aby o vzniku důvodů pro ustanovení odděleného správce bezprostředně po zjištění své podjatosti informoval insolvenční soud. Neučinil-li by tak, dopustil by se porušení povinnosti a patrně by mohl být své funkce dle § 32 InsZ zproštěn.41 Dále insolvenční zákon v § 35 odlišuje zvláštního insolvenčního správce. Ten může být ustanoven, pokud je v rámci insolvenčního řízení řešena problematika, která vyžaduje zvláštní odborné znalosti.42 Nelze požadovat, aby sám insolvenční správce disponoval všemi potřebnými znalostmi, pročež je zde možnost, aby byl ustanoven zvláštní správce, který takové znalosti má. Zvláštní správce bývá tedy ustanoven vedle (nikoli namísto) insolvenčního správce a je jakýmsi jeho pomocníkem. Insolvenční soud pak musí upravit jejich vzájemný vztah, aby mezi nimi nedocházelo ke střetům; případné střety mezi nimi bude rovněž řešit insolvenční soud. Není vyloučeno, aby ve zvlášť složitých případech bylo ustanoveno více zvláštních insolvenčních správců.

40

§ 27 odst. 2 InsZ. BUDÍN, P. in KOZÁK, J., BUDÍN, P., DADAM, A., PACHL, L. Insolvenční zákon a předpisy související. Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení. Komentář. 1. vydání. Praha: ASPI, a. s., 2008, s. 39. 42 Bude se patrně jednat např. o znalosti ekonomicko-technické povahy významné při provozování podniku. Viz BUDÍN, P. in KOZÁK, J., BUDÍN, P., DADAM, A., PACHL, L. Insolvenční zákon a předpisy související. Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení. Komentář. 1. vydání. Praha: ASPI, a. s., 2008, s. 40. 41

19

Způsob ustanovení zvláštního insolvenčního správce je stejný jako u správce obecného, provádí se tedy prostřednictvím výběru ze seznamu, případně – nelze-li správce vybrat ze seznamu – ustanovením fyzické osoby, která splňuje předpoklady pro zápis do seznamu a se svým ustanovením souhlasí.43 Od zvláštního správce je třeba odlišit insolvenčního správce se zvláštním povolením, který složil zvláštní zkoušku insolvenčního správce, je držitelem zvláštního povolení, je zapsán ve zvláštní části seznamu insolvenčních správců. Obligatorně by měl správce se zvláštním povolením řešit úpadek finančních institucí a jiných dlužníků uvedených v § 3 odst. 2 ZIS. Je třeba zdůraznit, že úpadek dlužníků, kteří jsou v tomto ustanovení specifikováni44, bude zcela ojedinělý. Insolvenční správce se zvláštním povolením by však měl být ustanovován v případě insolvence všech velkých dlužníků,45 tedy i u dlužníků, u nichž je bez dalšího přípustná reorganizace, tj. dlužníků s obratem alespoň 100 000 000 Kč nebo s alespoň 100 zaměstnanci, na něž zmíněné ustanovení také pamatuje. Co se týče zástupce insolvenčního správce dle § 33 InsZ, může být tento ustanoven, je-li to účelné, v případě, že insolvenční správce nemůže přechodně svou funkci vykonávat. Jedná se o výjimku z pravidla že insolvenční správce vykonává všechny své úkoly osobně a nenechává se zastupovat. Pokud by však insolvenční správce byl kvůli existenci důvodů bránících mu ve výkonu funkce automaticky odvolán dle § 31 odst. 1 InsZ např. z několik let probíhajícího řízení, případné předávání informací mezi původním a novým správcem by mohlo způsobit problémy, neboť za několik let řízení se nahromadí velké množství informací a zkušeností, které jsou často nepřenosné. Léta probíhající řízení je tedy jaksi spjato s konkrétním insolvenčním správcem a jeho změně je lepší se vyhnout. Pokud lze předpokládat, že překážky bránící mu ve výkonu jsou pouze přechodné, je účelnější ustanovit mu na tuto

43

§ 22 odst. 2 InsZ. Finanční instituce se zvláštním režimem, obchodník s cennými papíry, centrální depozitář, provozovatel vypořádacího systému, organizátor trhu s investičními nástroji, investiční společnost, investiční fond nebo penzijní fond. 45 ŽIŽAVSKÝ, M. Insolvenční správci v roce jedna. Bulletin Advokacie, 2010, č. 1 – 2, s. 54. 44

20

dobu zástupce. Insolvenční soud by měl v rozhodnutí o ustanovení zástupce uvést rovněž lhůtu, po kterou bude tento zástupce působit.46 Dále je třeba zmínit hostujícího insolvenčního správce. Dle § 2 odst. 3 a 4 ZIS se jedná buď o státního příslušníka členského státu Evropské unie, členských států Dohody o evropském hospodářském prostoru nebo Švýcarské konfederace ("členský stát") nebo o zahraniční společnost poskytující stejné záruky ručení společníků jako veřejná obchodní společnost, v obou případech za podmínek, že vykonává funkci insolvenčního správce v jiném členském státě, má v úmyslu dočasně nebo příležitostně vykonávat funkci insolvenčního správce na území České republiky a má oprávnění vykonávat činnost insolvenčního správce. Povolení vykonávat činnost hostujícího insolvenčního správce vydá Ministerstvo spravedlnosti, pokud žadatel podá návrh a poskytne zákonem stanovené dokumenty a informace, kterými jsou osvědčení vydané úřadem členského státu opravňující k výkonu dotčené činnosti, doklad o uzavřeném pojištění pro výkon činnosti insolvenčního správce, adresu pro doručování na území České republiky a informaci o předpokládané době výkonu činnosti hostujícího insolvenčního správce.

9. Činnosti insolvenčního správce 9.1. Obecné činnosti 9.1.1. Činnosti předběžného správce Předběžného správce soud ustanoví v případě, že nařídí předběžné opatření, kterým omezuje nakládání dlužníka s majetkovou podstatou nad rámec omezení, které nastává ex lege zahájením insolvenčního řízení.47 Úkolem předběžného správce pak bude v prvé řadě dohled nad plněním takového opatření. Dále může insolvenční soud 46

BUDÍN, P. in KOZÁK, J., BUDÍN, P., DADAM, A., PACHL, L. Insolvenční zákon a předpisy související. Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení. Komentář. 1. vydání. Praha: ASPI, a. s., 2008, s. 38 47 Dle § 111 odst. 1 jsou těmito zákonnými omezeními povinnost zdržet se podstatných změn ve skladbě, určení nebo využití majetku nebo jeho nikoli zanedbatelné zmenšení.

21

předběžného správce ustanovit i z jiných závažných důvodů, jako je např. vyhlášení moratoria nebo značný rozsah majetkové podstaty. Povinností předběžného správce je vždy provést opatření ke zjištění a zajištění dlužníkova majetku a přezkoumání jeho účetnictví nebo daňové evidence.48 To je logické, neboť bez provedení těchto úkonů a získání potřebných informací by správce nemohl řádně plnit jakékoli další povinnosti. Kromě zákonem stanovených povinností má předběžný správce se práva a povinnosti, které mu vymezí insolvenční soud. Budou záviset mimo jiné na tom, z jakého důvodu byl předběžný správce ustanoven, ale nesmí být širší než práva a povinnosti náležející insolvenčnímu správci po rozhodnutí o úpadku.49 Pokud jde o správce ustanoveného předběžným opatřením a toto opatření insolvenční soud zruší před rozhodnutím o úpadku, uloží předběžnému správci, aby podal zprávu o své činnosti.50 Jinak zpravidla platí, že předběžný správce se po rozhodnutí o úpadku stane „řádným“ správcem, avšak insolvenční soud může ustanovit i jinou osobu. Pak by měl předběžný správce povinnost předat všechny důležité informace a dokumenty nově ustanovenému insolvenčnímu správci.

9.1.2. Zjišťování a soupis majetkové podstaty Základním úkolem insolvenčního správce je zjišťování majetkové podstaty51, a to bez ohledu na to, jakým způsobem bude úpadek dlužníka nakonec řešen. Musí počítat s tím, že i sanační způsoby řešení úpadku mohou být v průběhu řízení přeměněny na konkurs, takže musí postupovat tak, aby byly výsledky vždy aplikovatelné i pro účely

48

§112 odst. 3 InsZ. § 27 odst. 2 InsZ. 50 § 112 odst. 4 InsZ. 51 Rozsah majetkové podstaty vymezuje § 205 InsZ. Patří do ní v případě dlužnického návrhu majetek, který dlužníkovi patřil ke dni zahájení insolvenčního řízení, jakož i majetek, který dlužník nabyl v průběhu řízení. V případě věřitelského návrhu tvoří majetkovou podstatu majetek, který dlužníkovi patřil v době, kdy insolvenční soud rozhodl o úpadku (případně vydal předběžné opatření omezující právo dlužníka nakládat se svým majetkem) a majetek, který dlužník nabyl během insolvenčního řízení po vydání těchto rozhodnutí. Pokud jde o konkrétní prostředky náležející do majetkové podstaty, uvádí insolvenční zákon v § 206 jejich demonstrativní výčet, zahrnující např. peněžní prostředky, movité a nemovité věci, podnik či cenné papíry. Majetkovou podstatu však mohou tvořit i jakékoli jiné hodnoty, pokud je zákon nevylučuje. 49

22

konkursu. Se sestavováním soupisu majetkové podstaty musí insolvenční správce začít ihned po svém ustanovení do funkce. Ačkoli je zjišťování majetkové podstaty úkolem insolvenčního správce, případně předběžného správce, mají povinnost řídit se při tom pokyny insolvenčního soudu. Při zjišťování vychází správce zejména ze seznamu majetku, který povinně předkládá dlužník buď spolu s insolvenčním návrhem, nebo na základě rozhodnutí insolvenčního soudu. Správce musí jednak ověřit informace uvedené v seznamu majetku předloženém dlužníkem, a jednak zjistit, zda do majetkové podstaty nepatří i jiné hodnoty, které dlužník v seznamu neuvedl. Má právo požadovat, aby mu dlužník, případně statutární orgán či likvidátor dlužníka, který je právnickou osobou, poskytl při zjišťování majetkové podstaty všestrannou součinnost a dbal jeho pokynů.52 Součinnost dlužníka spočívá

zejména

v povinnosti

umožnit

insolvenčnímu

správci

(avšak

nikoli

předběžnému správci) přístup na všechna místa, kde je umístěn majetek náležející do majetkové podstaty. Dále může insolvenční správce požadovat i součinnost orgánů veřejné správy dle § 43 a 44 InsZ. Pokud dlužník potřebnou součinnost neposkytuje, může insolvenční správce podat návrh insolvenčnímu soudu, aby nařídil prohlídku bytu a jiných místností či schránek, kde se nachází majetek dlužníka. Insolvenční správce má povinnost zařadit do soupisu veškerý majetek, o němž má za to, že patří nebo může patřit do podstaty, i když je dána pochybnost, že do podstaty skutečně patří.53 V případě, že bude sepsán majetek, který nenáleží dlužníku nebo jehož zahrnutí do majetkové podstaty je sporné, musí insolvenční správce do soupisu poznamenat, která osoba uplatňuje k předmětnému majetku právo a tuto osobu písemně vyrozumět o zahrnutí majetku do soupisu. Musí též tuto osobu vyzvat k podání žaloby na vyloučení majetku z majetkové podstaty a poučit ji o lhůtě, v níž lze žalobu podat.54 Výsledkem zjišťování majetkové podstaty je její soupis, který insolvenční správce provede a posléze během insolvenčního řízení průběžně doplňuje. Jedná se o listinu, kde je majetek dlužníka zapsán samostatnými položkami, označen způsobem,

52

Tyto povinnosti dlužníka stanoví § 210 odst. 1 a 2 InsZ. Stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 6. 1998, sp. zn. Rc 52/98, bod XXIX. 54 PACHL, L. Průvodce insolvenčního správce insolvenčním řízením. Právní fórum, 2008, č. 3, s. 110. 53

23

který umožňuje jeho identifikaci, a oceněn insolvenčním správcem na základě účetnictví či daňové evidence dlužníka.

9.1.3. Uspokojování některých pohledávek Insolvenční

správce

je

též

pověřen

výkonem

činností

spojených

s uspokojováním některých pohledávek během řízení, a sice pohledávek za majetkovou podstatou, pohledávek jim na roveň postavených a pohledávek zajištěných. 55 Tyto pohledávky se uplatňují přímo proti insolvenčnímu správci. Pohledávky za podstatou a jim na roveň postavené uspokojí správce z majetkové podstaty kdykoli po rozhodnutí o úpadku56, a pokud tak neučiní řádně a včas, mohou se věřitelé jejich uspokojení domáhat žalobou proti insolvenčnímu správci. Takovýto spor nebude sporem incidenčním, nýbrž klasickým občanskoprávním sporem řešeným věcně a místně příslušným soudem dle občanského soudního řádu. V případě, že pohledávku nebude možno uspokojit z důvodu nedostatku prostředků v majetkové podstatě, který je způsoben úkonem správce, může se věřitel domáhat uspokojení z majetku správce.57 Zajištěné pohledávky se pak uspokojují z výtěžku zpeněžení předmětu zajištění. V případě, že je insolvenční správce neuspokojí, mohou se věřitelé obrátit na insolvenční soud, který má v rámci dohlédací činnosti zjednat nápravu.

9.1.4. Přezkum a popírání pohledávek Důležitým

úkolem

insolvenčního

správce

je

přezkoumávání

přihlášek

pohledávek, které věřitelé přihlásili u insolvenčního soudu po zahájení insolvenčního řízení. Je to úkol, který zákon svěřuje výhradně insolvenčnímu správci. Nejprve je třeba zjistit, zda je přihláška úplná a bezvadná, a pokud nikoli, vyzvat věřitele, aby ji do 15 dnů (případně v delší lhůtě) opravil nebo doplnil a zároveň jej poučit, jak opravu či doplnění provést. Pokud k opravě či doplnění řádně a včas nedojde, insolvenční správce

55

§ 203 a 204 InsZ. § 168 odst. 3 a § 169 odst. 2 InsZ. 57 KOZÁK, J. in KOZÁK, J., BUDÍN, P., DADAM, A., PACHL, L. Insolvenční zákon a předpisy související. Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení. Komentář. 1. vydání. Praha: ASPI, a. s., 2008, s. 259. 56

24

předloží přihlášku insolvenčnímu soudu k rozhodnutí, že se k přihlášce nepřihlíží. O tom tedy insolvenční správce sám rozhodnout nemůže. Z dikce zákona plyne, že insolvenční správce není oprávněn přezkoumávat veškeré pohledávky. Přezkoumává toliko pohledávky, které se přihlašují, a nikoli pohledávky, které se nepřihlašují.58 Vlastní přezkum podaných přihlášek se provádí zejména podle přiložených dokladů a účetnictví či daňové evidence dlužníka, avšak insolvenční správce by měl při přezkoumávání vzít v úvahu všechna hlediska rozhodná pro hodnocení přihlášek.59 Zákon60 dále ukládá insolvenčnímu správci, aby vyzval dlužníka, aby se k přihlášeným pohledávkám vyjádřil. Výzvu musí doručit dlužníkovi do vlastních rukou a stanovit mu k provedení vyjádření lhůtu.61 Pokud má insolvenční správce ve vztahu k přihlášené pohledávce pochybnosti, má právo provést nezbytná šetření směřující ke zjištění pravosti pohledávky, její výše, způsobu a pořadí jejího zajištění, jakož i skutečnosti, zda uplatněné právo na uspokojení ze zajištění skutečně zatěžuje majetkovou podstatu.62 Může přitom požadovat součinnost orgánů veřejné správy.63 Pokud insolvenční správce při přezkumu zjistí, že přihlášená pohledávka není pravá či byla přihlášena v nesprávné výši nebo v nesprávném pořadí, takovou pohledávku popře.64 Co do pravosti bude pohledávka popírána, zjistí-li správce, že pohledávka nevznikla, zcela zanikla, nebo se zcela promlčela.65 Taková pohledávka je z povahy věci popírána v plné výši. Co do výše pak bude pohledávka popírána, namítáli správce, že dlužníkův závazek je nižší než přihlášená pohledávka.66 Zde má správce povinnost uvést skutečnou výši pohledávky, jak ji zjistil v rámci přezkumu. Konečně

58

Těmi jsou pohledávky za majetkovou podstatou, tedy pohledávky vzniknuvší až po zahájení insolvenčního řízení a s tímto řízením související (§ 168 InsZ), a pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou (§ 169 InsZ). 59 KOZÁK, J. in KOZÁK, J., BUDÍN, P., DADAM, A., PACHL, L. Insolvenční zákon a předpisy související. Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení. Komentář. 1. vydání. Praha: ASPI, a. s., 2008, s. 239. 60 § 188 odst. 1 InsZ. 61 TARANDA, P., MORAVEC, T., HOSTINSKÝ, J. in KOTOUČOVÁ, J. a kol. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, s. 408 62 Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 9. 2009, sp. zn. 1 VSPH 385/2009-B-63. 63 § 43 a 44 InsZ. 64 Právo popírat pohledávky má kromě insolvenčního správce i dlužník a nově i věřitelé. 65 § 193 InsZ. 66 § 194 InsZ.

25

popřením co do pořadí správce namítá, že pohledávka má méně výhodné pořadí, než je pořadí uvedené v přihlášce pohledávky, nebo popírá právo na uspokojení pohledávky ze zajištění.67 Zde správce stanoví, v jakém pořadí má být pohledávka skutečně uspokojena na základě zjištění z přezkumu. Pohledávku lze popírat buď pouze z jednoho ze zmíněných důvodů, nebo i z více důvodů současně. Výsledkem přezkumné činnosti je seznam přihlášených pohledávek, který insolvenční správce sestaví na základě svých zjištění. Musí obsahovat identifikaci věřitelů, údaje o důvodu vzniku, výši a pořadí pohledávek, důvod a způsob zajištění pohledávek a vyznačení vykonatelných pohledávek. U pohledávek, které správce popírá, musí tuto skutečnost výslovně uvést. Seznam je podkladem pro přezkumné jednání, které nařizuje insolvenční soud již v rozhodnutí o úpadku.68 Seznam musí správce předat insolvenčnímu soudu tak, aby jej tento mohl ve stanovené lhůtě před konáním přezkumného jednání69 zveřejnit v insolvenčním rejstříku. Insolvenční správce je dále (vedle dlužníka) oprávněn popírat pohledávky i na přezkumném jednání. Případné popření dalších pohledávek během přezkumného jednání poznamená správce do seznamu. Má rovněž povinnost vyrozumět věřitele, jehož nevykonatelnou pohledávku na přezkumném jednání popřel, o popření pohledávky a o nutnosti podat žalobu na určení pohledávky.70 V případě, že se dotčený věřitel přezkumného jednání účastnil, správce jej poučí přímo na místě, ale věřitele, který se jednání neúčastnil, musí správce vyrozumět a poučit písemně. Dále musí správce vyrozumět i věřitele, jehož nevykonatelná pohledávka byla na přezkumném jednání popřena dlužníkem, pokud se tento věřitel jednání osobně neúčastnil.71 Na konci celého přezkumného procesu musí být každá pohledávka v seznamu buď zjištěna, nebo popřena.

67

§ 195 InsZ. Z toho plyne, že insolvenční správce má již rozhodnutím o úpadku stanovenu lhůtu, v níž musí stihnout sestavit seznam přihlášených pohledávek a připravit tyto pohledávky na přezkumné jednání. 69 Jedná se o lhůtu 15 dnů před konáním přezkumného jednání, resp. 3 dny před konáním přezkumného jednání v případě, má-li se přezkumné jednání konat do 15 dnů po uplynutí lhůty k přihlášení pohledávek. Viz § 189 odst. 3 InsZ. 70 PACHL, L. Průvodce insolvenčního správce insolvenčním řízením. Právní fórum, 2008, č. 3, s. 111. 71 PACHL, L. Průvodce insolvenčního správce insolvenčním řízením. Právní fórum, 2008, č. 3, s. 111. 68

26

9.1.5. Incidenční spory Zásadním úkolem insolvenčního správce je účast v incidenčních sporech. Incidenční spory jsou spory, které vznikají v souvislosti s insolvenčním řízením a projednávají se v jeho rámci. Výčet druhů incidenčních sporů obsahuje § 159 odst. 1 InsZ.72 Insolvenční správce vystupuje v incidenčním sporu jako žalobce nebo jako žalovaný, pokud insolvenční zákon nestanoví jinak.73 Na rozdíl od samotného insolvenčního řízení je v incidenčních sporech insolvenční správce účastníkem řízení. Pokud jde o postavení správce v incidenčním sporu, resp. charakter jeho jednání, činí správce úkony svým jménem a na účet dlužníka.74 Jde vlastně o jakési zastoupení dlužníka75, resp. majetkové podstaty, na jejímž zachování však mají zájem zejména věřitelé, takže správce jedná i v jejich zájmu. Insolvenční správce je oprávněn v incidenčním sporu uzavřít s protistranou smír podle § 99 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu Aby však insolvenční soud mohl takový smír schválit, musí jej napřed odsouhlasit věřitelský výbor.76

9.1.6. Napadání neplatných a neúčinných právních úkonů Dalším úkolem insolvenčního správce je napadání neplatných a neúčinných právních úkonů. Hlavním účelem těchto činností je zabránit krácení majetkové podstaty, resp. zajistit, aby rozsah majetkové podstaty byl co možná nejširší. Plnění na základě neplatného právního úkonu zakládá bezdůvodné obohacení, které může vzniknout na straně osoby, které bylo plněno z prostředků majetkové podstaty, nebo i na straně dlužníka, resp. majetkové podstaty. Obecná úprava zásad o bezdůvodném obohacení je obsažena v § 451 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ale insolvenční zákon obsahuje speciální odchylnou úpravu. Obecnou povinnost vydat majetkový prospěch získaný z neplatného právního úkonu sice

72

Jedná se např. o spory o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek, spory na základě odpůrčí žaloby aj. 73 § 16 odst. 2. Pokud je mi známo, insolvenční zákon nikde jinak nestanoví. 74 Jak vyplývá z § 40 odst. 1 a 2 InsZ. 75 Ačkoli insolvenčního správce nelze obecně vzato, jak již bylo zmíněno, označit za zástupce dlužníka. 76 § 162 odst. 2 InsZ.

27

insolvenční zákon v § 233 odst. 1 také stanoví, ale připouští z ní výjimky týkající se některých případů, kdy bylo plněno třetí osobou dlužníku, a sice že insolvenční správce může vydání prospěchu odmítnout, jestliže nedošlo k obohacení majetkové podstaty nebo je-li požadováno více, než činí toto obohacení. Pokud jde o vyslovení neplatnosti právních úkonů, není insolvenční soud vázán rozhodnutími jiného soudu či orgánu, kterým byla v průběhu insolvenčního řízení zjištěna neplatnost právního úkonu týkajícího se majetku nebo závazků dlužníka77, tedy úkonů, které by mohly mít vliv na průběh insolvenčního řízení. Otázky neplatnosti právních úkonů si tedy posuzuje insolvenční soud samostatně, a to buď jako předběžnou otázku nebo v rámci incidenčního sporu. Insolvenční správce je pak (vedle státního zástupce a účastníků insolvenčního řízení s výjimkou dlužníka bez dispozičních oprávnění) jedním ze subjektů, které jsou aktivně legitimovány k podání žaloby v takovém incidenčním sporu, a není-li insolvenční správce v daném sporu stranou žalující, musí být stranou žalovanou, neboť vždy musí zastávat jednu z těchto úloh.78 Pokud se jedná o relativní neplatnost právního úkonu, kdy je třeba, aby se jí dotčená strana dovolala, může se jí dle § 231 odst. 3 dovolat i insolvenční správce. Naproti tomu neúčinnost právních úkonů se týká úžeji vymezené skupiny úkonů, a sice takových, kterými dlužník přímo zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo některé věřitele na úkor jiných zvýhodňuje. Účelem institutu neúčinnosti je tedy navrácení prostředků, o něž byla majetková podstata zkrácena či kterými byli zvýhodněni někteří věřitelé, zpět do majetkové podstaty. Ačkoli původně bylo zamýšleno vtělit do insolvenčního zákona institut neúčinnosti ex lege, nakonec se taková koncepce prosadila jen velmi okrajově79 a ve většině případů je neúčinnost konstituována až pravomocným rozhodnutím insolvenčního soudu.80 Tak se institut neúčinnosti právních úkonů blíží institutu odporovatelnosti podle § 42a občanského zákoníku, avšak úprava insolvenčního zákona je i zde speciální. Je modifikována v tom

77

§ 231 odst. 1 InsZ. Naproti tomu neplatnost zjištěná rozhodnutím soudu a nabyvší právní moci před zahájením insolvenčního řízení je pro insolvenční soud závazná. Viz § 232 InsZ. 78 § 231 odst. 2 InsZ. 79 Např. § 111 odst. 3 nebo § 246 odst. 2 InsZ. 80 MÜLLEROVÁ, L. in KOTOUČOVÁ, J. a kol. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, s. 503.

28

smyslu, že podle insolvenčního zákona mohou být odporovány i některé úkony, u nichž občanský zákoník odporovatelnost nepřipouští.81 Na rozdíl od případů neplatnosti právních úkonů je v případě neúčinnosti insolvenční správce jediným subjektem, jenž má právo podat odpůrčí žalobu proti osobám, které mají povinnost vydat do majetkové podstaty dlužníkovo plnění učiněné právě na základě neúčinného právního úkonu.82 Insolvenční správce může podat žalobu, uzná-li to za vhodné, ale pokud o tom rozhodne věřitelský výbor, musí ji podat vždy. Musí tak učinit ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku, jinak odpůrčí nárok zanikne.83 V případě, že věřitelský výbor rozhodne o podání odpůrčí žaloby, ale majetková podstata neobsahuje peněžní prostředky potřebné ke krytí nákladů na podání žaloby a vedení sporu, může insolvenční správce podmínit podání žaloby či vedení sporu poskytnutím přiměřené zálohy ze strany věřitelů. 84 Spor vedený na základě odpůrčí žaloby je incidenčním sporem. Dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty právní mocí rozhodnutí, kterým bylo odpůrčí žalobě vyhověno.85

9.1.7. Povinnost mlčenlivosti Podle § 45 InsZ má insolvenční správce povinnost mlčenlivosti. Vztahuje se pouze na skutečnosti, o kterých stanoví povinnost mlčenlivosti zvláštní předpis, pokud se o nich insolvenční správce dozvěděl při výkonu funkce.86 Trvá i po skončení funkce a vztahuje se i na osoby, které vykonávají činnosti, ke kterým je povinen insolvenční správce, tedy např. jeho zástupce. Povinnosti mlčenlivosti může být insolvenční správce zproštěn, a to buď ze strany osoby, v jejímž zájmu správce tuto povinnost má (nejčastěji půjde o dlužníka nebo věřitele), nebo ze strany insolvenčního soudu. 81

Neúčinné a odporovatelné právní úkony insolvenční zákon podrobněji upravuje v § 240 a následujících. § 239 odst. 1. Naproti tomu podle zákona o konkursu a vyrovnání měli toto právo i věřitelé. Viz § 16 odst. 1 ZKV. 83 § 239 odst. 3 InsZ. 84 § 239 odst. 2 InsZ. 85 § 239 odst. 4 InsZ. 86 Povinnost mlčenlivosti insolvenčních správců je tedy užší než např. u advokátů, kteří jsou dle § 21 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, povinni zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o kterých se dozvědí při poskytování právních služeb. 82

29

9.2. Činnosti při jednotlivých způsobech řešení úpadku 9.2.1. Činnost insolvenčního správce při konkursu Prohlášení konkursu zakládá insolvenčnímu správci celou řadu povinností i práv a dosti zásadně mění jeho postavení. Kromě toho, že musí i po prohlášení konkursu pokračovat

v činnostech

směřujících

k zjištění

majetkové

podstaty,

seznamu

přihlášených pohledávek, přípravě přezkumného jednání a schůze věřitelů, má také (vede-li dlužník účetnictví či daňovou evidenci) za úkol sestavit mezitímní účetní závěrku ke dni předcházejícímu dni, kdy nastanou účinky prohlášení konkursu. Dále musí vypracovat a insolvenčnímu soudu předložit zprávu o hospodářské situaci dlužníka ke dni prohlášení konkursu, v níž porovná majetkovou podstatu se závazky dlužníka a zhodnotí možnosti dalšího využití dlužníkova podniku, přičemž bude vycházet ze seznamu přihlášených pohledávek a soupisu majetkové podstaty i jiných poznatků, které během své činnosti získal. Důležitým aspektem konkursu je nutnost zpeněžení majetkové podstaty, tedy převedení veškerého majetku, který do ní náleží, na peníze, neboť pohledávky věřitelů se uspokojují peněžitým plněním. Ke zpeněžení majetkové podstaty nelze přistoupit dříve, než rozhodnutí o prohlášení konkursu nabude právní moci a proběhne první schůze věřitelů.87 Zpeněžení se provádí zákonem stanovenými způsoby.88 O konkrétním způsobu zpeněžení rozhoduje insolvenční správce se souhlasem věřitelského výboru.89 Provádí-li se veřejnou dražbou, podává insolvenční správce návrh na provedení dražby. Provádí-li se prodejem movitých věcí a nemovitostí podle ustanovení občanského soudního řádu o výkonu rozhodnutí, podává insolvenční správce opět návrh na tento prodej a je rovněž jediným účastníkem řízení. Provádí-li se prodejem mimo dražbu90, 87

Dříve lze zpeněžit pouze věci bezprostředně ohrožené zkázou nebo znehodnocením nebo majetek, ohledně něhož povolí insolvenční soud výjimku. 88 § 286 – 289 InsZ. 89 Souhlasem věřitelského výboru je podmíněna účinnost smluv s dražebníkem, smluv o prodeji mimo dražbu i nařízení prodeje nemovitostí a věcí movitých okresním soudem. Jedná se o změnu oproti předchozí úpravě, která souhlas věřitelského výboru nevyžadovala. 90 K prodeji mimo veřejnou dražbu je nutný souhlas insolvenčního soudu a věřitelského výboru s výjimkou prodeje věcí bezprostředně ohrožených zkázou nebo znehodnocením a věcí běžně zcizovaných v rámci provozu dlužníkova podniku.

30

může insolvenční správce stanovit podmínky prodeje a může i stanovit kupní cenu nižší, než je cena odhadní. Insolvenční správce může rovněž se souhlasem insolvenčního soudu a věřitelského výboru zpeněžit celý podnik jedinou smlouvou. Z hlediska postavení insolvenčního správce je zajímavé ustanovení § 293 InsZ, které upravuje vázanost insolvenčního správce pokyny zajištěných věřitelů. Stanoví, že pokud jde o zpeněžení předmětu zajištění pohledávky, je insolvenční správce vázán pokyny zajištěného věřitele, případně více zajištěných věřitelů společně. Na druhou stranu je však insolvenčnímu správci dána možnost pokyny odmítnout, pokud se domnívá, že předmět zajištění lze zpeněžit výhodněji. Musí však požádat insolvenční soud o přezkoumání pokynů. Ke zpeněžení předmětu zajištění tedy není třeba souhlasu věřitelského výboru, neboť zajištění se vztahuje pouze k pohledávce konkrétního věřitele. Konkurs je tzv. likvidační řešení úpadku dlužníka, z čehož mimo jiné vyplývá, že prohlášením konkursu pozbývá dlužník dispozičních oprávnění ve vztahu k majetkové podstatě a oprávnění nakládat s majetkovou podstatou a výkon práv a plnění povinností souvisejících s majetkovou podstatou (náležela-li tato práva dlužníku) přechází na insolvenčního správce.91 Jedná se o celou řadu práv a povinností. Insolvenční správce vstupuje do právních vztahů dlužníka, kde fakticky zaujímá jeho místo. To například znamená, že zajišťuje provoz dlužníkova podniku včetně vedení účetnictví a plnění daňových povinností, jakož i plnění povinností zaměstnavatele vůči zaměstnancům dlužníka. Vykonává rovněž práva akcionáře ve vztahu k akciím náležejícím do majetkové podstaty. Z ustanovení § 24 odst. 4 rovněž vyplývá, že insolvenční správce musí dát souhlas s některými právními úkony dlužníka, neboť bez tohoto souhlasu by takové úkony byly neplatné. Jedná se o odmítnutí daru nebo dědictví, tedy úkony, které by mohly zabránit možnému rozšíření majetkové podstaty a vlastně tak poškodit věřitele. Insolvenční správce má však právo podat insolvenčnímu soudu návrh na ukončení provozu podniku,92 přičemž podmínkou vydání rozhodnutí o takovém návrhu je vyjádření věřitelského výboru. Zákon však nestanoví důvody, pro které je insolvenční správce oprávněn ukončení provozu podniku navrhnout. Z toho lze dovozovat, že

91 92

§ 246 InsZ. § 261 odst. 2 písm. b) InsZ.

31

insolvenční správce může takový návrh podat z jakéhokoli důvodu, nebo i bez důvodu. Požadavek vyjádření věřitelského výboru je tedy jakousi pojistkou proti situaci, kdy by insolvenční správce požadovat ukončení čistě ve svém osobním zájmu bez ohledu na to, že by mohli být poškozeni věřitelé. Je však vhodné upozornit na to, jak vysoké riziko případný další provoz podniku pro insolvenčního správce představuje. Řízení podniku je v mnoha ohledech velmi náročné a vzhledem k tomu, že insolvenčním správcem může být dle stávající úpravy osoba, která nemá vzdělání ekonomického charakteru a praktické zkušenosti s řízením podniku, může se snadno dopustit chyb, které následně povedou k rozsáhlé odpovědnosti za škodu. Navíc současná úroveň odměn insolvenčních správců pravděpodobně nepředstavuje dostatečnou motivaci ke snaze o kvalitní řízení podniku. Prohlášením konkursu se v zásadě přerušují soudní, správní a jiná řízení o právech a povinnostech týkajících se majetkové podstaty. Insolvenční správce však může navrhnout, aby se v řízeních, v nichž dlužník vystupoval jako žalobce, resp. navrhovatel, a v řízeních, v nichž dlužník uplatňoval své pohledávky a jiná práva týkající se majetkové podstaty, pokračovalo. Potom zaujímá insolvenční správce v takových řízeních místo dlužníka. Insolvenční správce se rovněž stává jedinou osobou oprávněnou k vymáhání nároků dlužníka.93 Zákon insolvenčnímu správci ukládá uplatnění a vymáhání dlužníkových pohledávek ve prospěch majetkové podstaty jako povinnost, nikoli pouze jako oprávnění,94 což je dáno nutností jednat v zájmu věřitelů. Po dokončení procesu zpeněžování majetkové podstaty předkládá insolvenční správce insolvenčnímu soudu konečnou zprávu. Jedná se o velmi důležitý dokument, v němž insolvenční správce charakterizuje svou činnost a vyčíslí její finanční výsledky. Musí obsahovat údaje o pohledávkách za majetkovou podstatou a jim na roveň postavených, které již byly uspokojeny a které nikoli, přehled výdajů vynaložených v souvislosti se správou majetkové podstaty, přehled zpeněžení majetkové podstaty či přehled jednání a právních úkonů významných pro průběh řízení.95 Konečná zpráva musí být předložena insolvenčnímu soudu, který ji přezkoumá a odstraní případné chyby a nejasnosti, a poté zveřejněna vyhláškou a v insolvenčním rejstříku s poučením, 93

§ 249 InsZ. S výjimkou případů, kdy náklady na uplatnění a vymáhání pohledávek jsou neúměrně vysoké. Viz § 294 odst. 1 a 2 InsZ. 95 Blíže k obsahu konečné zprávy viz § 302 odst. 2 InsZ. 94

32

že proti ní lze podat námitky. Případné námitky se doručují i insolvenčnímu správci, který má možnost se k nim vyjádřit. Následně je konečná zpráva projednána před insolvenčním soudem. Výsledkem jednání by mělo být rozhodnutí o schválení konečné zprávy.96 Dalším důležitým dokumentem, který musí insolvenční správce vypracovat, je návrh rozvrhového usnesení. Zde se stanoví konkrétní částky, které mají být vyplaceny na každou zjištěnou přihlášenou pohledávku. Návrh se předkládá insolvenčnímu soudu po právní moci rozhodnutí o schválení konečné zprávy. Insolvenční soud přezkoumá věcnou správnost návrhu a na jeho základě pak vydá rozvrhové usnesení, v němž určí částky, které budou vyplaceny jednotlivým věřitelům a určí insolvenčnímu správci lhůtu k jeho splnění.97 Insolvenční správce je pak pověřen i plněním rozvrhového usnesení, tedy vyplácením peněz věřitelům, které upravuje § 307 odst. 3 InsZ. O splnění podá zprávu insolvenčnímu soudu, který následně zruší konkurs. Zrušením konkursu přecházejí dispoziční oprávnění vůči zbývající části majetkové podstaty z insolvenčního správce zpět na dlužníka, avšak činnost insolvenčního správce nekončí, neboť musí ještě splnit povinnosti dle § 313 odst. 2 InsZ vztahující se zejména k vedení účetnictví a předat zbývající majetek dlužníkovi. Funkce insolvenčního správce končí teprve ve chvíli, kdy splní uvedené povinnosti a insolvenční soud jej funkce zprostí.

9.2.2. Činnost insolvenčního správce při reorganizaci Reorganizace je sanačním způsobem řešení úpadku. Nedochází při ní ke zpeněžování majetkové podstaty a jejím účelem je postupné uspokojování pohledávek věřitelů za zachování provozu podniku. Je však třeba přijmout určitá opatření k odstranění potíží podniku a ozdravění jeho hospodaření. Postavení insolvenčního správce při reorganizaci je zcela odlišné od jeho postavení při konkursu. Dispoziční oprávnění k podniku zde zůstávají dlužníku a insolvenční správce je pověřen zejména dohledem nad hospodařením dlužníka. 96

Insolvenční soud může v případě nedostatků nařídit doplnění nebo změnu zprávy, případně odmítnutí se současným uložením povinnosti vypracovat ve stanovené lhůtě zprávu novou. 97 § 306 odst. 2 a § 307 odst. 2 InsZ.

33

Výjimečně však mohou i při reorganizaci dispoziční oprávnění částečně nebo zcela přejít na insolvenčního správce. Stane se tak, pokud insolvenční soud na návrh insolvenčního správce nebo věřitelského výboru zakáže dlužníku nakládat s majetkovou podstatou či jeho dispoziční oprávnění omezí. To může učinit např., vzniknou-li pochybnosti o poctivém jednání nebo odborné způsobilosti dlužníka nebo osob jednajících jeho jménem, nebo i z jiných důvodů, je-li to v zájmu věřitelů.98 Je třeba zdůraznit, že i sám insolvenční správce může podat takovýto návrh, což je projevem jeho povinnosti jednat v zájmu věřitelů. Pokud je zájem věřitelů ohrožen, musí insolvenční správce stanoveným způsobem zasáhnout. Rozhodnutím o povolení reorganizace se pozastavuje výkon funkce valné hromady nebo členské schůze, tedy nejvyšších orgánů společností či družstva, a v jejich působnosti nadále rozhoduje insolvenční správce.99 Jedná se o další nástroj dohledu nad činností dlužníka.

9.2.3. Činnost insolvenčního správce při oddlužení Oddlužení je rovněž sanační způsob řešení úpadku. Spočívá ve sjednocení dluhů, úplném uspokojení zajištěných věřitelů, uspokojení nezajištěných věřitelů do jimi schválené výše a následné případné odpuštění zbytku dluhů. Oddlužení je možno realizovat dvěma způsoby, a sice buď zpeněžením majetkové podstaty, nebo plněním splátkového kalendáře. Volba způsobu náleží nezajištěným věřitelům. Je-li oddlužení uskutečňováno zpeněžením majetkové podstaty, postupuje se obdobně podle ustanovení o zpeněžení majetkové podstaty při konkursu. Z toho vyplývá, že insolvenční správce musí provést úkony vedoucí ke zpeněžení majetkové podstaty. V případě realizace oddlužení plněním splátkového kalendáře náleží insolvenčnímu správci zejména dohled nad činností dlužníka, o jehož výsledcích pravidelně informuje insolvenční soud a věřitelský výbor. 98

§ 332 odst. 1 InsZ. Jedná se např. o schvalování účetních závěrek, schvalování stanov a jejich změn, rozhodování o změně společenské smlouvy. Blíže viz např. § 125, § 184, § 239 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku. Některé pravomoci však původním nejvyšším orgánům zůstávají, avšak k jejich účinnosti je třeba souhlas věřitelského výboru. Jedná se o právo jmenovat nebo volit a odvolávat členy statutárního orgánu dlužníka a dozorčí rady dlužníka. Viz § 333 odst. 2 InsZ. 99

34

Vedle insolvenčního soudu a věřitelského výboru je insolvenční správce jedním ze subjektů, jimž musí dlužník oznámit každou změnu bydliště či zaměstnání a jednou za půl roku předložit přehled příjmů za posledních 6 měsíců, a které mohou kdykoli požádat dlužníka o předložení daňových přiznání za dobu trvání plánu oddlužení. Souhlas insolvenčního správce je nutnou podmínkou platnosti právního úkonu, kterým by dlužník odmítl přijetí daru nebo dědictví, nebo uzavřel dohodu o vypořádání dědictví, dle které by obdržel méně, než činí jeho dědický podíl.100 Při oddlužení, bez ohledu na formu, jakou se realizuje, nemá insolvenční správce oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, nýbrž pouze s vymezeným majetkem. Jedná se například o majetek sloužící k zajištění pohledávek zajištěných věřitelů nebo majetek určený k prodeji při realizaci oddlužení prodejem majetku. Osobou s dispozičními oprávněními však zůstává po celou dobu průběhu oddlužení dlužník.101

9.2.4. Činnost insolvenčního správce při úpadku finančních institucí Úpadek finančních institucí má některá specifika. Vzhledem k tomu, že finanční instituce často působí na území více států, byla úprava řešení jejich úpadku na evropské úrovni harmonizována, a to prostřednictvím směrnice102, která byla implementována do insolvenčního zákona. Řešení úpadku finančních institucí je zásadně svěřeno insolvenčnímu správci, který složil zvláštní zkoušku insolvenčního správce a je držitelem zvláštního povolení. Vzhledem ke složitosti řešení úpadku finančních institucí má insolvenční správce některé zvláštní povinnosti, které jsou především informační povahy. Správce musí například zajistit rychlé zveřejnění podstatných částí rozhodnutí o úpadku a o prohlášení konkursu v úředním věstníku Evropské unie a nejméně ve dvou celostátních denících v každém státě, ve kterém dlužník vykonával svou činnost.103 Dále musí podle § 371 InsZ pravidelně, nejméně jednou ročně, uveřejňovat správu o průběhu insolvenčního řízení pro věřitele a veřejnost. 100

Blíže k povinnostem dlužníka a činnosti insolvenčního správce viz § 412. PACHL, L. Průvodce insolvenčního správce insolvenčním řízením. Právní fórum, 2008, č. 3, s. 109 – 110. 102 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/24/ES ze dne 4. dubna 2001 o reorganizaci a likvidaci úvěrových institucí. 103 K náležitostem tohoto tzv. výtahu, jenž má být zveřejněn, viz § 370 odst. 2 a 3 InsZ. 101

35

Při výkonu pravomocí na území jiných členských států Evropské unie a Evropského hospodářského prostoru se musí insolvenční správce řídit právním řádem daného státu. K výkonu pravomocí v jiném státě si však správce může se souhlasem insolvenčního soudu určit zástupce.104

9.3. Povinnosti podle zvláštních předpisů Insolvenční správce nemá pouze povinnosti stanovené insolvenčními předpisy, nýbrž má i řadu povinností (a odpovídajících práv), které vyplývají z jiných předpisů. Některé z těchto povinností se týkají přímo insolvenčního řízení a některé s insolvenčním řízením nesouvisejí. Z důvodu omezeného rozsahu této práce není možné tyto povinnosti vyložit v celé šíři, ale zmíním se o těch, které považuji za nejdůležitější. Daňové povinnosti insolvenčního správce upravuje zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Ten charakterizuje v § 7 odst. 2 písm. d) příjmy insolvenčního správce i zvláštních druhů insolvenčních správců jako příjmy z jiné samostatně výdělečné činnosti, která není živností ani podnikáním, a ukládá je jako takové přiznat a uhradit z nich daňovou povinnost. Řadu povinností ukládá insolvenčnímu správci zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, který mu v § 20 odst. 3 při plnění daňových povinností insolvenčních dlužníků přiznává stejná práva a povinnosti jako subjektu daně, tedy celou řadu práv a povinností upravených daňovým řádem. Může tedy nastat situace, kdy se insolvenční správce stane subjektem povinným ke zpracování daňového přiznání týkající se daňové povinnosti úpadce.105 Ustanovením § 244 odst. 1 je insolvenčnímu správci s dispozičními oprávněními k majetkové podstatě navíc uložena povinnost informovat správce daně o případné nedostatečnosti podkladů, pro kterou nelze splnit povinnost úpadce podat řádné daňové tvrzení, a poskytnout součinnost ke stanovení daně podle pomůcek. Podle § 131 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku je insolvenční správce jedním ze subjektů, které jsou oprávněny domáhat se soudního vyslovení

104 105

Blíže k výkonu pravomocí v jiném státě viz § 372 InsZ. Např. § 244 odst. 4 daňového řádu.

36

neplatnosti valné hromady. Dále mu § 148 odst. 3 obchodního zákoníku stanoví některá práva související s prohlášením konkursu na společnost s jediným společníkem. K insolvenčnímu správci se váže i zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, neboť činnost insolvenčního správce, ač zde není explicitně uvedena, lze podřadit pod ustanovení § 9 odst. 3 písm. e), které vymezuje samostatné výdělečné činnosti. Zákon upravuje podmínky účasti osob samostatně výdělečně činných na důchodovém pojištění. Některá práva a povinnosti insolvenčního správce dále stanoví např. zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku, zákon č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, nebo zákon č. 563/1999 Sb., o účetnictví a další.

10. Odměna insolvenčního správce a náhrada hotových výdajů Vzhledem k tomu, že činnost insolvenčního správce je samostatnou výdělečnou činností, náleží mu za výkon jeho funkce odměna a samozřejmě také náhrada hotových výdajů vzniklých v souvislosti s insolvenčním řízením. Rámcová úprava odměny a náhrad je obsažena v § 38 a 39 InsZ, podrobnosti pak stanoví prováděcí předpis, a sice vyhláška č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce se v první řadě uspokojují z majetkové podstaty. Jedná se o typické pohledávky za majetkovou podstatou.106 Pokud majetková podstata nestačí, lze pohledávky insolvenčního správce uspokojit ze záloh na náklady insolvenčního řízení. Tyto zálohy mohou poskytnout věřitelé na základě rozhodnutí věřitelského výboru se souhlasem insolvenčního soudu. V případě, že nelze odměnu a náhradu hotových výdajů uhradit zcela nebo zčásti z majetkové podstaty nebo ze zálohy na náklady insolvenčního řízení, hradí je stát v rozsahu, ve kterém nemohou být uhrazeny z těchto zdrojů, avšak nejvýše ve výši 106

§ 168 odst. 2 písm. a) InsZ.

37

50 000 Kč.107 Vzhledem k tomu, že odměna a náhrada hotových výdajů se uvažují zvlášť, může v rámci jednoho insolvenčního řízení insolvenční správce obdržet ze státního rozpočtu maximálně 100 000 Kč.108 Uhrazení pohledávek insolvenčního správce je tedy jištěno státem, ale pouze v omezeném rozsahu. Odměna insolvenčního správce se počítá různě v závislosti na způsobu řešení úpadku. Jsou v ní v zásadě109 zahrnuty i náklady na činnosti, k nimž je správce povinen ze zákona a na základě rozhodnutí insolvenčního soudu. U konkursu a oddlužení zpeněžením majetkové podstaty se odměna počítá procentem z výtěžku zpeněžení. Z výtěžku zpeněžení majetku připadajícího na zajištěné věřitele je odměnou správce částka stanovená pevnou sazbou 2 %. Z výtěžku zpeněžení majetku připadajícího na nezajištěné věřitele je pak odměna odstupňována podle výše tohoto výtěžku vždy pevnou částkou a degresivní procentní sazbou z částky, která překračuje stanovené hranice.110 Nejméně však musí odměna dosahovat částky 45 000 Kč. V případě reorganizace je kritériem dvacetinásobek průměrného měsíčního obratu úpadce za poslední účetní období předcházející insolvenčnímu návrhu. Podle výše této částky se pak určí pevná odměna, která náleží správci za každý započatý kalendářní měsíc.111 Konečně při oddlužení plněním splátkového kalendáře náleží správci pevná odměna 750 Kč za každý započatý kalendářní měsíc. Podle Vrchního soudu v Praze112 má insolvenční správce nárok na náhradu odměny a hotových výdajů i za období od rozhodnutí o úpadku do rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Pokud nelze odměnu určit113, rozhoduje o ní insolvenční soud a přihlédne při tom k délce, rozsahu a náročnosti vykonávané činnosti nebo i k jiným důležitým skutečnostem.

107

§ 8 vyhlášky č. 313/2007 Sb. PACHL, L. Průvodce insolvenčního správce insolvenčním řízením. Právní fórum, 2008, č. 3, s. 112. 109 § 39 odst. 2 a 3 připouští výjimky z tohoto pravidla. 110 Blíže viz § 1 odst. 3 vyhlášky č. 313/2007 Sb. 111 Blíže viz § 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb. 112 Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 8. 2010, č. j. 1 VSPH 620/2010-B-19. 113 Tak tomu bude např. v případě, kdy byl úpadek řešen konkursem a nebyl zpeněžen žádný majetek. Viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. 29 NSCR 27/2010. 108

38

Podmínky náhrady hotových výdajů stanoví § 7 vyhlášky č. 313/2007 Sb. Většina výdajů se hradí v prokázané výši s výjimkou cestovních nákladů, jejichž náhrada se řídí zvláštním právním předpisem, a to zákonem č. 262/2006 Sb., zákoníkem práce. Při oddlužení náleží správci paušální náhrada ve výši 150 Kč za každý započatý kalendářní měsíc, avšak paušální náhradu si může s věřitelským výborem dojednat i v případě jiných způsobů řešení úpadku. Vyúčtování odměny a náhrady hotových výdajů provádí sám insolvenční správce, a to buď v konečné zprávě, nebo ve zprávě o své činnosti. Insolvenční soud pak může odměnu po projednání s věřitelským výborem přiměřeně snížit (což bude zejména sankce za porušení povinnosti) nebo zvýšit.114 Insolvenční soud je také povinen ex offo zkoumat správnost vyúčtování hotových výdajů a jejich účelnost.115 Ačkoli nová úprava přinesla větší rozsah povinností, širší odpovědnost insolvenčního správce a v neposlední řadě přísnější kvalifikační požadavky, jeho odměna se nezvýšila, nýbrž se v některých případech naopak snížila.116 V případě, že je úpadek řešen konkursem, se odměna odvíjí výhradně od výtěžku zpeněžení, aniž by byla zohledněna např. délka řízení a objem skutečné práce insolvenčního správce.117 Taková situace nereflektuje vývoj insolvenčního práva a rozhodně snižuje motivaci správců k co nejlepšímu výkonu činnosti. Myslím si tedy, že by mělo co nejrychleji dojít k zvýšení odměn, nejlépe prostřednictvím změny způsobu jejich výpočtu. Diskuze o zvýšení odměn insolvenčních správců sice probíhají, ale žádné konkrétní kroky, pokud je mi známo, dosud podniknuty nebyly.

114

§ 38 odsz. 3 InsZ. Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 1 Ko 33/2003. 116 Mají správci šanci na změnu systému odměňování? Konkursní noviny [online]. 9. 6. 2010 [cit. 4. 3. 2012]. Dostupné z WWW: www.konkursni-noviny.cz/clanek.html?ida=2350 117 V konkursních řízeních vedených dle zákona o konkursu a vyrovnání se část odměny insolvenčního správce odvíjela od počtu zpracovaných přihlášek pohledávek, resp. od počtu konkursních věřitelů. Blíže viz § 7 odst. 1 a 4 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 476/1991 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání. 115

39

11. Odpovědnost insolvenčního správce 11.1. Odpovědnost za škodu Koncepce odpovědnosti insolvenčního správce zaznamenala přijetím nové úpravy zásadní změnu. Lze konstatovat, že nová úprava je vzhledem k insolvenčnímu správci přísnější a rozsah odpovědnosti je oproti předchozí úpravě větší. Zákon o konkursu a vyrovnání obsahoval pouze stručné vymezení odpovědnosti, a sice že insolvenční správce odpovídá za škodu vzniklou porušením zákona nebo povinnosti uložené soudem. Přestože to ZKV výslovně nestanovil, posuzovala se odpovědnost insolvenčního správce za škodu podle ustanovení § 420 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, upravujícího odpovědnost za zavinění. Insolvenční zákon v § 37 obsahuje vlastní podrobnou úpravu odpovědnosti insolvenčního správce za škodu, takže občanského zákoníku se již nepoužije. Podle prvního odstavce zmíněného ustanovení odpovídá insolvenční správce za škodu nebo jinou újmu, kterou způsobí dlužníku, věřitelům či třetím osobám tím, že při výkonu funkce porušil zákonem či rozhodnutím soudu uložené povinnosti, nebo tím, že při jejich plnění nepostupoval s odbornou péčí. Formulace byla tedy rozšířena o nedodržení požadavku odborné péče. Protože však i požadavek odborné péče vyplývá z výslovné dikce zákona118, bylo by dle mého názoru možno jej subsumovat pod porušení zákonem uložených povinností a toto rozšíření je poněkud nadbytečné. Jeho účelem má však být zřejmě určité zdůraznění požadavku odborné péče, takže svůj smysl má. Co se týče charakteru odpovědnosti, jedná se nyní o odpovědnost objektivní. Není tedy podstatné, zda insolvenční správce porušení povinností zavinil.119 Existuje však liberační důvod, pro nějž se správce může odpovědnosti zprostit, a to když

118

§ 36 odst. 1 InsZ. ZELENKA, J. in ZELENKA, J. a kol. Insolvenční zákon. Poznámkové vydání s důvodovou zprávou, nařízením Rady ES 1346/2000 a prováděcími předpisy. 2. aktualizované vydání. Praha: Linde Praha a.s., 2008, s. 83. Objevují se však i názory, že se jedná o odpovědnost subjektivní, tedy za zavinění. Viz např. POHL, T. Odpovědnost za škodu podle insolvenčního zákona. Bulletin Advokacie, 2010, č. 7 – 8, s. 38. Osobně se však vzhledem k existenci liberačního důvodu a jeho formulaci přikláním spíše k názoru, že jde o objektivní odpovědnost. 119

40

prokáže, že vzniku škody nebo újmy nemohl zabránit ani s vynaložením veškerého úsilí, které po něm bylo možno spravedlivě požadovat se zřetelem k průběhu insolvenčního řízení. Z toho plyne, že se musí vždy pokusit hrozící škodě zabránit s vynaložením veškerého úsilí. V prvé řadě by měl v případě hrozící škody včas informovat insolvenční soud a věřitelský výbor.120 Důkazní břemeno vztahující se k existenci důvodu pro zproštění odpovědnosti spočívá na straně insolvenčního správce. Musí být schopen kdykoli obhájit své počínání, prokázat vynaložení veškerého úsilí k zabránění vzniku škody a řádně zdůvodnit, proč vzniku škody nezabránil. Druhý odstavec pak navíc stanoví, že ve stejném rozsahu odpovídá insolvenční správce i za škodu či jinou újmu způsobenou osobami, kterých použil při plnění svých úkolů, např. zaměstnanci nebo smluvními partnery dlužníka. Pokud půjde o odpovědnost za jednání zaměstnanců, je třeba zkoumat, zda škoda vznikla při plnění běžných pracovních úkolů. Pokud by se jednalo o exces jednajícího, insolvenční správce by odpovědný nebyl.121 Případné spory o náhradu škody na majetkové podstatě vzniklé porušením povinností insolvenčním správcem patří podle § 159 odst. 1 písm. e) mezi incidenční spory, tedy spory, které se řeší v rámci insolvenčního řízení a rozhoduje o nich insolvenční soud. Vzhledem k tomu, že škoda na majetkové podstatě se týká všech věřitelů, je kterýkoli z nich oprávněn podat žalobu. Zvláštní případ odpovědnosti, jenž je vůči předchozí obecné odpovědnosti ve vztahu speciality, upravuje odstavec třetí § 37 InsZ. Týká se pouze škody způsobené věřiteli s pohledávkou za majetkovou podstatou vzniklou na základě právního úkonu správce tím, že jeho pohledávka nebyla uspokojena. Liberačním důvodem je pouze skutečnost, že správce nemohl v době, kdy právní úkon činil, poznat, že majetková podstata nebude stačit k úhradě takto vzniklé pohledávky, což musí prokázat. V praxi toto ustanovení předpokládá, že insolvenční správce se bude v průběhu řízení průběžně starat, aby byla zajištěna úhrada pohledávek za podstatou vzniklých na základě jeho právních úkonů.

120

BUDÍN, P. in KOZÁK, J., BUDÍN, P., DADAM, A., PACHL, L. Insolvenční zákon a předpisy související. Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení. Komentář. 1. vydání. Praha: ASPI, a. s., 2008, s. 42. 121 POHL, T. Odpovědnost za škodu podle insolvenčního zákona. Bulletin Advokacie, 2010, č. 7 – 8, s. 38.

41

Případný spor vyvstanuvší z nesplnění pohledávky za podstatou není dle ustanovení § 203 odst. 4 incidenčním sporem. Škoda zde vzniká konkrétnímu věřiteli, který se může nároku domáhat žalobou na plnění dle § 80 písm. b) občanského soudního řádu podanou u věcně a místně příslušného soudu.122 Zde je vhodné odlišit vymáhání nároku na náhradu škody a vymáhání samotné pohledávky. Dle ustálené judikatury lze totiž přiznanou pohledávku exekucí či výkonem rozhodnutí vymáhat pouze proti úpadci (neboť může být uspokojena pouze z majetkové podstaty) a nikoli proti insolvenčnímu správci.123 Otázkou je, zda se věřitel musí nejdříve domáhat uspokojení pohledávky z majetkové podstaty, nebo může rovnou uplatnit nárok na náhradu škody. Domnívám se, že k úspěšnému vymáhání náhrady škody je třeba nejprve učinit vše, aby škoda pokud možno vůbec nevznikla, takže by se měl věřitel napřed pokusit dosáhnout uspokojení pohledávky a k vymáhání náhrady škody přistoupit až v momentě, kdy bude jasné, že pohledávka nebude uspokojena. Čtvrtý odstavec § 37 stanoví lhůty, v nichž se promlčuje právo na náhradu škody proti insolvenčnímu správci. Subjektivní lhůta, tj. lhůta počínající okamžikem, kdy se poškozený o výši škody a odpovědnosti správce dozvěděl, je dva roky, a objektivní lhůta, která počíná okamžikem pravomocného skončení insolvenčního řízení, je tříletá. V případě, že škoda vznikla úmyslným trestným činem správce, za který byl pravomocně odsouzen, je objektivní lhůta desetiletá. Je třeba zdůraznit, že odpovědnost insolvenčního správce za dobu výkonu jeho funkce trvá i po změně osoby správce, jeho zproštění i odvolání.124 Pro účely případné povinnosti k náhradě škody musí být každý insolvenční správce pojištěn. Uzavření smlouvy o pojištění odpovědnosti za škodu vzniklou v souvislosti s výkonem funkce insolvenčního správce nebo s činností jeho zaměstnanců je koneckonců jedním z obecných předpokladů výkonu funkce insolvenčního správce a musí být platné po celou dobu výkonu funkce. Vyhláška č. 314/2007 Sb., o minimálním limitu pojistného plnění a minimálních standardech pojistných smluv insolvenčních správců stanoví v § 2 minimální limit

122

§ 9 odst. 1 a odst. 3 písm. r) a § 85 občanského soudního řádu. Např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 20 Cdo 2330/2006 s odkazy na další rozhodnutí. Přestože tento závěr byl judikaturou formován za účinnosti staré úpravy, lze jej uplatnit i dnes. 124 § 31 odst. 4 a § 32 odst. 2 InsZ. 123

42

pojistného plnění, a to 1 milion Kč.125 Vzhledem k objemu finančních prostředků, se kterými je nakládáno v průběhu insolvenčních řízení, se domnívám, že tento limit je poměrně nízký. V praxi budou insolvenční správci patrně uzavírat smlouvy nad rámec minimálního limitu, aby nemuseli případnou škodu přesahující tuto částku hradit z vlastních prostředků. Z judikatury126 totiž plyne, že stát neodpovídá za škodu způsobenou porušením povinností insolvenčního správce. Z toho lze opět usuzovat, že insolvenční správce obecně vzato nemá postavení veřejného činitele. Vyšší pojistné tedy rovněž zvýší důvěryhodnost insolvenčního správce.

11.2. Kárná odpovědnost Insolvenční správci nepodléhají, na rozdíl např. od advokátů, povinné profesní samosprávě. Asociace insolvenčních správců je sdružením s členstvím toliko dobrovolným, pročež z povahy věci nemá nad insolvenčními správci disciplinární pravomoc. O kárné odpovědnosti insolvenčních správců tedy za současného právního stavu hovořit nelze. Při přípravě nové úpravy však bylo navrhováno, aby v rámci zákona o insolvenčních správcích (který měl být zákonem o insolvenčních správcích a Asociaci insolvenčních správců České republiky) bylo zavedeno povinné členství v Asociaci, která by disponovala disciplinární pravomocí. Vytvořila by stavovský předpis, který by zakotvil zásady profesní etiky a orgány, které by řešily případné porušení takového předpisu. Porušení této normy, insolvenčního zákona a zákona o insolvenčních správcích by pak mohlo být kárným proviněním, za něž by bylo možné uložit kárné opatření.127 Nakonec úprava v této podobě přijata nebyla. Domnívám se však, že povinná profesně samosprávná organizace insolvenčních správců spojená s existencí závazných předpisů profesní etiky a možností kárného postihu, jako je tomu např. u advokátů, by

125

V případě společností se tento limit násobí počtem ohlášených společníků. Např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 4. 2004, sp. zn. 29 Cdo 3064/2000. 127 Blíže viz §2, 52, 54 – 75 návrhu zákona o insolvenčních správcích a o Asociaci insolvenčních správců České republiky [online]. 2007 [cit. 15. 2. 2012]. Dostupné z WWW: www.cak.cz/scripts/detail.php?id=626. Viz též důvodovou zprávu k zákonu o insolvenčních správcích [online]. 2007 [cit. 15. 2. 2012]. Dostupné z WWW: www.cak.cz/scripts/detail.php?id=627 126

43

byla žádoucí, neboť by mohla zvýšit obecnou důvěru ve stav insolvenčních správců i právní jistotu v souvislosti s insolvenčním řízením. Kárnému opatření se však svým charakterem blíží možnost, aby Ministerstvo spravedlnosti dle § 13 odst. 2 ZIS zrušilo povolení vykonávat činnost insolvenčního správce, pokud i přes písemné upozornění ministerstva opakovaně nebo závažným způsobem porušil povinnosti stanovené zákonem o insolvenčních správcích nebo zákonem upravujícím úpadek a jeho řešení.

11.3. Pořádková pokuta V rámci odpovědnosti insolvenčního správce za neplnění svých povinností je třeba zmínit možnost ukládat správci pořádkové pokuty. Tato možnost je stanovena § 81 odst. 2 InsZ. Pokud insolvenční správce nesplní povinnost uloženou soudem nebo neplní jiné povinnosti, může mu insolvenční soud uložit pořádkovou pokutu. Lze ji ukládat i opakovaně, avšak celková výše uložených pokut nesmí překročit částku 200 000 Kč.

11.4. Trestněprávní odpovědnost Insolvenční správce se může v souvislosti se svou činností dopustit celé řady trestných činů. Je třeba zdůraznit, že insolvenční správce z hlediska trestního práva není považován za úřední osobu, neboť v taxativním výčtu úředních osob128 chybí. Nepožívá tedy zvýšené ochrany, jaká je trestním právem poskytována úředním osobám, je-li proti nim páchána trestná činnost. Na druhé straně se na něj nevztahují případy, kdy je spáchání trestného činu úřední osobou znakem kvalifikované skutkové podstaty a jako takové přísněji trestáno. Výkladové ustanovení § 128 trestního zákoníku vztahující se k insolvenčnímu správci toliko vymezuje, které osoby se považují za insolvenčního správce a sjednocuje terminologii předchozí a současné úpravy insolvenčního řízení.129 128

§ 127 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku. Vytváří jakousi legislativní zkratku, když pojmu insolvenční správce podřazuje i zvláštní druhy insolvenčních správců podle insolvenčního zákona, a rovněž správce konkursní podstaty a zvláštní druhy 129

44

Výslovně je insolvenční správce uveden jako speciální subjekt trestného činu pletichy v insolvenčním řízení.130 Pokud v insolvenčním řízení přijme nebo si dá slíbit pro sebe nebo pro jiného ke škodě věřitelů majetkový nebo jiný prospěch, který mu nepřísluší, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti. Tento trestný čin je možné označit jako zvláštní případ pasivního úplatkářství.131 Horní hranice trestní sazby pro insolvenčního správce je zde o rok vyšší, než kdyby se tohoto trestného činu dopustil věřitel, neboť na insolvenčního správce jakožto profesionála jsou kladeny přísnější požadavky a jeho trestné jednání bude vykazovat vyšší společenskou nebezpečnost, nežli trestné jednání věřitele. V případě, že bude předmětným trestným činem způsobena značná škoda či získán značný prospěch, sazba trestu odnětí svobody je šest měsíců až tři léta; bude-li škoda či prospěch velkého rozsahu, sazba bude dvě až šest let.132 V úvahu však připadají i jiné trestné činy, kde insolvenční správce zvláštním subjektem není. Typicky půjde např. o porušení povinnosti při správě cizího majetku dle § 220 trestního zákoníku, kdy subjekt způsobí škodu porušením zákonné nebo smluvní povinnosti opatrovat nebo spravovat cizí majetek. Je zřejmé, že správce je nositelem takové povinnosti vzhledem k majetkové podstatě. Aby byla základní skutková podstata naplněna, způsobená škoda musí být nikoli malá, tedy nejméně 25 000 Kč133. Možným trestem by bylo odnětí svobody až na dvě léta či zákaz činnosti.

správců podle zákona o konkursu a vyrovnání. V současné době stále probíhá řada řízení podle předchozí úpravy a takto je zajištěno, aby se trestní zákoník mohl použít i na trestné činy spáchané v souvislosti s těmito řízeními. 130 § 226 odst. 3 trestního zákoníku. 131 PÚRY, F. in ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421: komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, s. 2058. 132 § 226 odst. 4 a 5 trestního zákoníku. Značnou škodou je škoda ve výši nejméně 500 000 Kč, škodou velkého rozsahu pak škoda ve výši nejméně 5 000 000 Kč. O výši prospěchu to platí analogicky. Viz § 138 odst. 1 a 2 trestního zákoníku. 133 Viz výkladové ustanovení § 138 trestního zákoníku, které stanovuje hranice výše škody.

45

12. Závěr Insolvenční správce má skutečně mnoho práv a povinností, jejichž úprava je obsažena v obecné a zvláštní části insolvenčního zákona i v některých dalších předpisech. To má za sice následek určitou roztříštěnost úpravy, avšak domnívám se, že tomuto jevu se nelze vyhnout a nelze jej úpravě vytýkat. Naopak považuji úpravu za poměrně zdařilou. Pokud jde o nedostatky úpravy, které by dle mého názoru měly být napraveny, domnívám se v prvé řadě, že by mělo dojít ke zvýšení odměny insolvenčních správců. Jak jsem již zmínila, došlo s přijetím nové úpravy k zvětšení rozsahu jejich povinností i k rozšíření odpovědnosti. Výpočet odměny byl sice nastaven oproti předchozí úpravě jinak, ale nelze říci, že se odměny zvýšily. Naopak, v některých případech se snížily. Výše odměny by však měla být tak vysoká, aby představovala dostatečnou motivaci a vyvážila rozsah povinností a riziko plynoucí ze široce koncipované odpovědnosti za škodu. Systém výpočtu odměn by měl být zejména v případě konkursu pozměněn tak, aby byla zohledněna délka řízení a skutečný objem práce insolvenčního správce. Ve druhé řadě vidím jako poněkud problematickou možnost věřitelů odvolat soudem ustanoveného insolvenčního správce a zvolit si vlastního. Je samozřejmě v pořádku, že mají možnost správce odvolat, avšak problém je v možnosti vybrat si jako nového správce konkrétní osobu. Vzhledem k tomu, že k volbě nového správce je třeba nadpoloviční většina hlasů dle výše pohledávek, hrozí, že si malá skupina většinových věřitelů zvolí osobu, která bude upřednostňovat jejich zájmy oproti společnému zájmu věřitelů. Domnívám se tedy, že vhodnější by bylo dát věřitelům možnost insolvenčního správce pouze odvolat, přičemž nového správce by určil opět soud, anebo dát věřitelům i možnost zvolit nového správce, ale dát pro tuto příležitost všem věřitelům hlasy stejné váhy. Dále se domnívám, že by mělo být při výběru osoby insolvenčního správce upuštěno od požadavku, aby předseda insolvenčního soudu přihlížel k zatížení insolvenčního správce. Zatížení insolvenčního správce může posoudit pouze insolvenční správce sám a dojde-li k závěru, že by pro nadměrné zatížení nemohl funkci řádně vykonávat, dává mu zákon možnost své ustanovení odmítnout.

46

Další úvaha se týká uvádění některých údajů v seznamu insolvenčních správců. Nejprve k údaji o dosaženém vzdělání: Vzhledem k tomu, že původně navrhované omezení požadovaného vzdělání na vzdělání ekonomického či právnického směru se neprosadilo, mohou mít insolvenční správci vzdělání v jakémkoli oboru. Tento obor by však měl dle mého názoru být jednoznačně zjistitelný z insolvenčního rejstříku. Fakt, že v současné době je u řady správců uvedeno toliko „vysokoškolské“ vzdělání, brání využití možných výhod, které by mohla různorodost znalostí správců přinést. Některé soukromé údaje by naopak dle mého názoru v seznamu uváděny být neměly. Tak např. místo trvalého pobytu osoby, pokud není totožné s místem výkonu činnosti, a rodné číslo fyzické osoby a ohlášeného společníka právnické osoby. Takové údaje jsou dle mého názoru pro veřejný seznam příliš osobní. Dále bych ještě doporučila menší terminologickou změnu, týkající se používání výrazu „zproštění insolvenčního správce“. Ten se totiž používá jak ve smyslu sankčního zbavení insolvenčního správce funkce, tak i ve smyslu řádného ukončení funkce po skončení insolvenčního řízení. Přestože se nejedná o problém nikterak závažný, nepovažuji používání jednoho termínu pro takto rozdílné situace za zcela vhodné a navrhuji, aby se pro zproštění funkce po řádném ukončení insolvenčního řízení zavedl např. termín „ukončení činnosti“.

47

13. Seznam literatury 13.1. Knižní publikace 

KOTOUČOVÁ, J. Zákon o konkursu a vyrovnání a předpisy související. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2002, 486 s., ISBN 80-7179-602-6



KOTOUČOVÁ, J. a kol. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, 1100 s., ISBN 978-80-7400-320-2



KOZÁK, J., BUDÍN, P., DADAM, A., PACHL, L. Insolvenční zákon a předpisy související. Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení. Komentář. 1. vydání. Praha: ASPI, a. s., 2008, 903 s., ISBN 978-80-7357-357-1



RICHTER, T. Insolvenční právo. 1. vydání. Praha: ASPI, Wolters Kluwer, 2008, 471 s., ISBN 978-80-7357-329-4



SCHELLEOVÁ, I. Insolvenční zákon. Poznámky. Prováděcí předpisy. Související předpisy. 1. vydání. Praha: EUROUNION Praha, s. r. o., 2006, 399 s., ISBN 80-7317-054-X



SCHELLEOVÁ, I. Úvod do insolvenčního práva. 1. vydání. Ostrava: Key Publishing s.r.o., 2007, 94 s., ISBN 978-80-87071-54-0



ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421: komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, 2011 s., ISBN 978-80-7400-178-9



WINTEROVÁ, A. a kol. Civilní právo procesní. 5. aktualizované vydání. Praha: Linde Praha, a. s., 2008, s. 751 s., ISBN 978-80-7201-726-3



ZELENKA, J. a kol. Insolvenční zákon. Poznámkové vydání s důvodovou zprávou, nařízením Rady ES 1346/2000 a prováděcími předpisy. 2. aktualizované vydání. Praha: Linde Praha a.s., 2008, 796 s., ISBN 978-80-7201-707-2

48

13.2. Články 

DEUTSCH, E. Úloha, postavení a pojetí insolvenčního správce v kontextu zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). Daně a finance, 2007, č. 5, s. 3 – 6



KOZÁK, J. Nové úpadkové právo v České republice. Právní zpravodaj, 2008, č. 2, s. 1–7



MORAVEC, T. Novela insolvenčního zákona číslo 217/2009 Sbírky. Daně a finance, 2009, č. 10, s. 5 – 11.



PACHL, L. Průvodce insolvenčního správce insolvenčním řízením. Právní fórum, 2008, č. 3, s. 107 – 113



POHL, T. Odpovědnost za škodu podle insolvenčního zákona. Bulletin Advokacie, 2010, č. 7 – 8, s. 33 – 42



ŽIŽLAVSKÝ, M. Insolvenční správci v roce jedna. Bulletin Advokacie, 2010, č. 1 – 2, s. 53 – 55



ASIS: Počet insolvenčních správců klesl z loňských 3700 na 217 [online]. 6. 1. 2010 [cit. 20. 2. 2012]. Dostupné z WWW: www.finance.cz/zpravy/finance/247401-asispocet-insolvencnich-spravcu-klesl-z-lonskych-3700-na-217/



Mají správci šanci na změnu systému odměňování? Konkursní noviny [online]. 9. 6. 2010

[cit.

4.

3.

2012].

Dostupné

z WWW:

www.konkursni-

noviny.cz/clanek.html?ida=2350 

Písemné zkoušky loni zvládla třetina správců, letos již více než polovina. Konkursní noviny [online]. 3. 6. 2009 [cit. 4. 3. 2012]. Dostupné z WWW: www.konkursninoviny.cz/clanek.html?ida=2103

13.3. Právní předpisy 

Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění



Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném znění



Zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, neplatí



Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění

49



Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, v platném znění



Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, v platném znění



Zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění



Zákon č. 563/1999 Sb., o účetnictví, v platném znění



Zákon č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, v platném znění



Zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, v platném znění



Zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, v platném znění



Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění



Zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, v platném znění



Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, v platném znění



Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, v platném znění



Zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku, v platném znění



Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/24/ES ze dne 4. dubna 2001 o reorganizaci a likvidaci úvěrových institucí



Vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 476/1991 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání, neplatí



Vyhláška č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení a kterou se provádějí některá ustanovení insolvenčního zákona, v platném znění



Vyhláška č. 312/2007 Sb., o obsahu a dalších náležitostech zkoušek insolvenčních správců, v platném znění



Vyhláška č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, v platném znění



Vyhláška č. 314/2007 Sb., o minimálním limitu pojistného plnění a minimálních standardech pojistných smluv insolvenčních správců, v platném znění

13.4. Judikatura 

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 9. 2009, č. j. 1 VSPH 385/2009-B-63



Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 8. 2010, č. j. 1 VSPH 620/2010-B-19

50



Usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 24. 9. 2009, sp. zn. III. ÚS 2101/09



Nález Ústavního soudu ČR ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. III. ÚS 448/04



Nález Ústavního soudu ČR ze dne 1. 7. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 14/10



Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 1 Ko 33/2003



Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 20 Cdo 2330/2006



Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. 29 NSCR 27/2010



Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 4. 2004, sp. zn. 29 Cdo 3064/2000



Stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 6. 1998, sp. zn. Rc 52/98

13.5. Ostatní zdroje 

Návrh insolvenčního zákona [online]. 2006 [cit. 14. 2. 2012]. Dostupné z WWW: www.cak.cz/scripts/detail.php?id=556



Důvodová zpráva k insolvenčnímu zákonu [online]. 2006 [cit. 15. 2. 2012]. Dostupné z WWW: www.cak.cz/scripts/detail.php?id=557



Návrh zákona o insolvenčních správcích a o Asociaci insolvenčních správců České republiky

[online].

2007

[cit.

15.

2.

2012].

Dostupné

z WWW:

www.cak.cz/scripts/detail.php?id=626 

Důvodová zpráva k zákonu o insolvenčních správcích [online]. 2007 [cit. 15. 2. 2012]. Dostupné z WWW: www.cak.cz/scripts/detail.php?id=627



Seznam insolvenčních správců [online]. [cit. 4. 3. 2012]. Dostupné z WWW: isir.justice.cz/InsSpravci/public/seznamFiltr.do

51

14. Abstrakt Tato bakalářská práce je zaměřena na problematiku insolvenčního správce a jeho úlohy v insolvenčním řízení. Pojednává nejprve o osobě insolvenčního správce a snaží se nabídnout různé pohledy na jeho postavení nejen v rámci insolvenčního práva. Věnuje se též předpokladům výkonu funkce insolvenčního správce. V rámci výkladu úlohy insolvenčního správce v insolvenčním řízení je pojednáno o způsobech ustanovení správce do funkce a o možnostech ukončení jeho působení ve funkci, ale zejména o jeho právech, povinnostech a činnostech v průběhu insolvenčního řízení, a to jak činnostech, které správce vykonává bez ohledu na způsob řešení úpadku, tak činnostech, které navazují na konkrétní způsoby řešení úpadku. Práce obsahuje též pojednání o způsobu odměňování správců a náhrady jejich výdajů a kapitolu věnovanou různým formám odpovědnosti insolvenčního správce. V závěru jsou shrnuty některé úvahy de lege ferenda.

15. Klíčová slova insolvenční správce, insolvenční řízení, insolvenční zákon, úpadek, obecné a kvalifikační předpoklady, odpovědnost

16. Abstract – Insolvency Administrator and His Role in Insolvency Proceedings This thesis is focused on the issue of insolvency administrator and his role in insolvency proceedings. Firstly, it deals with the insolvency administrator as a person and tries to offer various points of view on their status not only within the area of insolvency law. It also concerns the general and qualification requirements for the performance of the office of insolvency administrator. Within the explication of the role of the insolvency administrator in the insolvency proceedings, the ways of the administrator’s appointment to the office and possibilities of termination of their

52

activity in the office are described, but the main focus is their rights, duties and activities during the insolvency proceedings, both general activities the administrator executes irrespective the way of bankruptcy resolution and activities following the particular ways of bankruptcy resolution. The thesis also contains explication of rewarding of the administrator and compensation of expenses, as well as a chapter dealing with various forms of liability of insolvency administrator. The conclusion offers also a few considerations de lege ferenda.

17. Key Words insolvency administrator, insolvency proceedings, insolvency act, bankruptcy, general and qualification requirements, liability

53