Informační zpravodaj pražské organizace České strany sociálně demokratické. Svěřte to do správných rukou

Informační zpravodaj pražské organizace České strany sociálně demokratické

Svěřte to do správných rukou Březen

Čas volby2012 Nové internetové stránky: http://prazsky.socdem.cz

Editorial Kocovina není program Praha zažila loni v listopadu převrat. Opravdu nevím, jaké výstižnější slovo by se dalo použít. Část politiků uvnitř pražské ODS po dobu několika měsíců (!) připravovala převzetí moci na magistrátě a když dostatečně posílala, tak v neuvěřitelně krátké době několika dnů odstřelila koalici, která vznikla po posledních volbách na podzim 2010. Postupovala sice legálně, ale porušila všechny politické smlouvy, které v té době platily. Dnes už víme, že pro určitou část politiků je podepsané slovo jen kusem papíru, který se dá kdykoli roztrhat. Koalice ČSSD a ODS byla leckým kritizovaná, údajně nemorální, přesto nám nabízela významný prostor pro realizaci našeho volebního programu. Média nám podsouvala, že jsme odsunuli vítěze voleb v Praze, TOP 09, na druhou kolej. Podle kritiků a větší části médií se ČSSD spojila s ďáblem a nechala se koupit. Tento pohled sdílela dokonce i část naší členské základny. Takto zjednodušený pohled ale nelze přijmout, už kvůli tomu, že uráží ty naše zastupitele a radní, kteří s čistým štítem bojovali za prosazení našeho programu a našich dlouhodobých priorit. Dnes jsou karty rozdány jinak. Sociální demokracie se na Magistrátě ocitla v opozici. Nedobrovolně a nečekaně. Bylo proto logické a rozumné, že dnes již bývalý předseda pražské ČSSD př. Hulinský, který byl architektem koalice ODS a ČSSD, na svou funkci rezignoval. Vážím si jeho rozhodnutí, jistě to pro něj nebylo vnitřně lehké, a děkuji mu za veškerou práci, kterou pro pražskou sociální demokracii v posledních letech vykonal. Za rok práce v koalici naši zastupitelé odvedli velký kus práce. Občas ovšem potkávám kolegy, kteří se s novou situací těžce vyrovnávají, já tomu říkám kocovina. Samozřejmě v opozici můžeme postupovat tvrdě a nesmlouvavě a v některých případech tak jistě naši zastupitelé budou činit, ale jistě si všichni uvědomují, že pouze dštěním síry, svůj volební program nebo alespoň jeho část nedokážeme prosadit a bude záležet na obratnosti a argumentační schopnosti našich zastupitelů, jestli se nám podaří i v nevýhodné situaci našim spoluobčanům dokázat, že sociální demokracie v Praze dokáže i v takovéto situaci pokračování str. 2

Hlášení pěšáka ze zákopů 1. linie

ČSSD je historicky nejstarší politickou stranou na zdejší scéně. Stranou od svého založení levicovou. Volební potenciál ČSSD zvláště v celostátním či krajském měřítku patří k nejsilnějším. A to přesto, že slovo levičák se v této zemi stalo pro mnohé slovem spíše sprostým. Podobně jako odborář. Pochopitelně se nabízí otázka, proč? Ne, nemíním si hrát na politologa. Nemám na to kvalifikaci. Pár dobrých politologů, rozuměj objektivních, znám z novin, rozhlasu či televize. Spíše se chci podělit o své osobní dojmy. Jako druhý rok sloužící prostý oranžový pěšák poslanecké sněmovny.

ČSSD, spíše zbytečně, opakovaně hledá jakoby svou tvář. Přitom tu obecnou má historicky danou. A tak bychom možná měli hledat ty skutečné lidské tváře, které partaj udělají stranou ještě více důvěryhodnou. Ty, co bez ohledu na stranické frčky či party vědí, co říci. A mají co říci. A to tak, že jim lidi „venku“ porozumí. Na to nemusí být ani stínová vláda. Zatím jsme spíše stranou ukřivděných či profláknutých expředsedů. Ať už zapškle objímající stromy na Vysočině, nebo rukou tvrdou vládnoucí v jiné nové pidistraně. Či s byrokratickou, nepříliš tedy Čechům srozumitelnou, praxí v Bruselu. Nebo v ještě kuriosnější podobě formě spokojeně vegetujícího „levicového“ mladého rentiéra na Floridě. Položme si však otázku. Právě toto potřebujeme? Obávám se, že není nutné správnou odpověď napovídat. Logickým cílem každé politické strany je získat popularitu, vyhrát volby a vládnout. U oranžových tomu není jinak. Snad jen s nutným dodatkem – vládnout dobře. Ne, to není naivní. Tak by to být mělo. Že tomu bývá i jinak, je sice pravda. Ale rozhodně to není jen specifikum

zemí Koruny české. Koukněme se za hranice, třeba do milované a právě námi i slepě bráněné i omlouvané EU. Otrávení lidí skutečnou politikou je zřejmé, je pochopitelné. A je o to větší, dokud zde v Čechách bude zvláště ze strany některých mnohých novinářů a populistů (včetně speciální sorty novinářů-populistů) platit velmi oblíbená praxe: každé, dokonce i malé hovínko smrdí o to více, čím více se rozmazává. Nicméně „do velikého lejna stoupat se nevyplácí“. To se nedělá. Tam se dá i nevábně utonout. Nenapodobujme je, prosím. Můžete namítnout, jak spolu dva předchozí odstavce souvisí. Velice úzce. Pokusím se vysvětlit proč. Naše oranžová strana logicky stojí (alespoň by měla) o to, aby její popularita mezi voliči stoupla natolik, že bude moci vládnout sama. Je to pochopitelné, neboť koalice se jaksi neosvědčily. Pouze opoziční smlouva, ale to se nesmí říkat. Nicméně stejně zoufale se snažíme, aby všichni naši, zvláště pak ti viditelní představitelé, byli při nastoupení vyrovnaní, hladce oholení, ostříhaní, čistí a vyžehlení v rámci striktní ústrojní kázně, hovořící toliko na pokyn přímého nadřízeného… prostě jako rota rekrutů v prvních týdnech na vojenské akademii. Jistě, je to poněkud přehnané, ale zase ne až tak moc. Kdo nezažil, neuvěří. Již jsem pochopil svou naivitu, kdy jsem vyšší politiku pokládal za týmovou práci. Čistě individuální sporty jsem nikdy neměl rád. Není tomu tak, jde o stálé zápolení individualit. O to negativněji pak působí snaha těch z nich „úspěšnějších“, nenechat vyrůst či rozvíjet se jiné. On je to takový trošku bludný kruh. Ona to už ani není rota rekrutů, je to někdy mateřská školka na procházce s provázkem a pod bedlivými zraky paní učitelky. A vozovku lze přecházet zásadně jednotně až pokračování str. 2

Nové internetové stránky: http://prazsky.socdem.cz

1

Informační zpravodaj pražské organizace České strany sociálně demokratické dokončení ze str. 1

dokončení ze str. 1

Kocovina není program prosadit to co slibovala ve svém volebním programu. Bude to hodně těžké. Silných a pracovitých osobností na tuto práci máme na Magistrátě dost. Pražská sociální demokracie, to ale nejsou jen zastupitelé na Magistrátě, jsou to i naši zastupitelé na jednotlivých městských částech, kde dnes sedíme ve velké části v koalicích. Tento časopis by měl mít ambici popisovat práci našich lidí na radnicích městských částí a zároveň popisovat činnost a práci krajského výboru a našich jednotlivých obvodních organizací. Měl by ukázat, že ČSSD v Praze je dostatečně sebevědomá a pracovitá. Na kocovinu není čas. Příští volby na magistrát jsou za dva a půl roku. Je to doba, která se dá promrhat. Je to ale i doba, která se dá využít k získání zdravého sebevědomí a důvěry Pražanů, ozdravení členské základny a vyprofilování nové generace komunálních politiků. Dejme se tedy do práce. Jiří Bodenlos

Poděkování za práci pro seniory

Ke konci ledna 2012 rezignoval pan Petr Weber na funkci ředitele Střediska sociálních služeb Prahy 13, ve které působil od začátku roku 2007. Jako zástupce starosty, který má v působnosti sociální věci, bych mu při této příležitosti rád srdečně poděkoval za práci, kterou vykonal pro naše seniory a zdravotně postižené spoluobčany. Už jako místostarosta zahájil komunikaci s občanskými sdruženími a dalšími neziskovými organizacemi v oblasti sociálních služeb a s mnoha z nich navázal úspěšnou spolupráci. Od počátku byl u ideového záměru přestavby bývalé školy v Trávníčkově ulici na dům pro seniory. Koncepčně se podílel na přípravě této stavby a po technické a provozní stránce připomínkoval projekty a stavební dokumentaci. Po dokončení Domu pro seniory Lukáš, který se stal novým sídlem Střediska sociálních služeb Prahy 13, byl Petr Weber jmenován jeho ředitelem. Jako první ředitel střediska v nových podmínkách úspěšně rozjel chod nově

2

vytvořených služeb pro seniory a stabilizoval systém rozvozu obědů a ostatních terénních služeb. Také díky jeho dobrým vztahům s kluby seniorů se Lukáš stal oblíbeným místem setkávání, kde kluby pořádají své schůzky, akce, učí se pracovat na počítači a vzdělávají se. Za to vše Petru Weberovi děkuji a do dalšího života mu přeji hodné zdraví a pohody. Ředitelem střediska byl k 1. 2. 2012 Radou MČ Praha l3 jmenován RNDr. Jiří Mašek, kterému v této nelehké práci přeji hodně úspěchů. Aleš Mareček, zástupce starosty Prahy 13

Hlášení pěšáka ze zákopů 1. linie poté, co bude zastavena doprava. S veškerou úctou se nedomnívám, že k velkému volebnímu výsledku nám pomůže právě to, jakou třeba máme účast na hlasování. Zvláště za situace, kdy s většinou reformních zákonů rozhodně – a dle mého naprosto oprávněně – nesouhlasíme. Sledujeme kolik máme vystoupení, jak dlouhých, kolik interpelací. A to si přitom nepočítáme ani ty písemné! Oboje jsou i tak současným ministrům naprosto lhostejné. Kontrolujeme si, zda-li opakovaně dřepíme do pozdních nočních hodin v nepohodlných poslaneckých lavicích, když se zrovna pánům Stanjurovi či Gazdíkovi nechce domů a vláda protlačuje urychleně to, co my odmítáme. A oni tak chtějí. Bojíme se otázky: přinesly únavné obstrukce, místo důstojného manifestačního opuštění sněmovny, kýžený efekt? Kolik hlasů nám přibylo v zemi, kde média umí vždy odvést skvěle svou práci? Nikoliv pro levici. Mohl bych pokračovat. Rovněž stejně tupě kýváme na všechny vysloveně populistické návrhy politických podnikatelů z VV. Pokud možno žádný plat, žádné další funkce, žádné volno, žádná imunita, žádná strava, naprosté rovnostářství, nesmyslné etické kodexy... Přeháním, pochopitelně. Ale je to v podstatě tak. A nedochází nám, že lid toto vůbec neocení. Média pak už vůbec ne. Ta vědí, koho, jak a kdy chválit. Bojím se, že mnohdy i proč. My však mezi vyvolené nepatříme. Proč? Příklad za všechny. Jeden známý docela oblíbený fejetonista Práva (dokonce i u pana premiéra, jak se nedávno vyjádřil) nedávno vyzýval ČSSD k rozumu. K souhlasu se zvažovaným dalším ústavním návrhem vlády, kdy nedůvěru jí možno vyslovit toliko tehdy, bude-li předem určeno jméno nového premiéra. Odvolával se na páně Paroubkovu bezradnost poté, co se mu X-tý pokus o svržení vlády „premiéra s gulami“ překvapivě podařil. Má na svůj názor bezpochyby právo, to Právo. Ale rovněž by jako kvalitní novinář měl poznamenat, že tomu sice tak bylo. Ale i díky čudnému zásahu Ústavnímu soudu. Hájícímu zájmy jednoho ze známých dezertérů. Z těch, kdy jeden byl právě odsouzen. S veškerou úctou k panu novináři, děsím


se, zda-li opět nevyslyšíme hlasu médií a lidu, který také zapomněl. Ono totiž rozhodování velitele, svést velkou polní bitvu s nepřítelem až poté, co si vzájemně dohodnou, kdo bude vládnout za toho možná poraženého, se jaksi ve válečnictví neujalo. Natož u partyzánů. A vládní strany s opozicí snad politický BOJ vedou, ne? Tak proč zde? A proč někdo z našeho vedení, kterému i tisk naslouchá, opět nepřipomněl, kdo může za tehdejší „bezradnost“ toho, který vládu svrhl. Byť vítěz střetnutí z našeho sboru dezertoval. Na druhé straně se značnou oblibou neustále pořádáme programové konference. Tam vše, co zamýšlíme nebo zamýšlíme zamýšlet, pitváme do poslední buňky. Toužíme být naprosto dokonalí. Bojíme se stručnosti, nedej bože nepřesnosti. Nebo dokonce toho, že něco taky nevíme. Chceme prostě mít do detailu přesný itinerář budoucí plánované cesty. Se všemi podrobnostmi, zastávkami, noclehy, příchody, odchody, studánkami, teplotami, stavem vody i patřičnými brody. Kdyby se takto na cestu do Afriky chystal a realizoval ji Dr. David Livingstone, dodnes bychom neznali prameny Nilu. Kdo se bojí, …. v síni, říká jedno sice neslušné, ale docela výstižné přísloví. Dovolím si i kacířskou myšlenku. Ani voliči nejsou detailisté. Možná proto zase až tak moc „spoluputovníků“ na takto přepečlivě připravovanou cestu nezískáváme. Rozhodně ne tolik, kolik bychom potřebovali. Ne proto, abychom „jenom vládli“. Ale aby ta cesta měla vůbec smysl. Aby právě naši potencionální spolucestující věděli, kam vlastně jdeme a co uvidí, co chceme nalézt. Plně si však uvědomuji, že cokoliv poctivě a dobře řídit, není snadné. Naopak od kritizování. To zvládne takřka každý Čech bez ohledu na rod i původ. Proto mi dovolte těchto několik dalších postřehů. Možná rad, možná návrhů. Aby tyto mé řádky vůbec měly smysl a nešlo o pouhé plácnutí do vody. Mám pocit, že jsme pro lidi moc složití, nepochopitelní, mnohdy nesrozumitelní. V honbě za dokonalostí ztrácíme stručnost. V kvantitě a délce projevů není kvalita. Ani v počtu schůzí. Říkáme-li něčemu NE, měli bychom říci srozumitelně

Informační zpravodaj pražské organizace České strany sociálně demokratické PROČ. Současně ale i JAK. Nesnažit se vyhovět, chránit až podlézat naprosto všem. Nejde to. Ani o to nestojí. Jasně si určit ty své potencionální voliče. Třeba zaměstnance, policisty, hasiče, zdravotníky, učitele, úředníky, železničáře, tramvajáky, živnostníky a seniory. Oslovit je tak, aby tomu rozuměli. A plnit své sliby, máme-li k tomu příležitost. Zapomenout na to, že nás budou volit skuteční boháči. Ani ti, co překvapivě ve své čtvrti zrovna nechtějí golfové hřiště, zatím co ti druzí ano. Nepodlézat přehnaně mladým a studentům, kteří levici odmítají stejně vehementně, jako poté náhle školné. Odborářským bossům, kteří chtějí být apolitičtí. Ani lidem nepřizpůsobivým, kteří zneužívají prašulky z daní těch pracovitých. Hlavně na chlast a tabák. Ale ne na práci. Ctít myšlenku EU, ale nebát se kritizovat její současné katastrofální nedostatky. Bez rozmyslu a ukvapeně, a jako opozice i jen virtuálně posílat miliardy na patřičné záplaty. Záplaty, co stejně těsnit nemusí. Peníze vytažené z kapes právě těch, kteří by měli být v našem hlavním zájmu. Svou zahraniční politiku postavit i na tom, že jsme sice Evropané, ale hlavně Češi, Moravané, Slezané. Zde žijící. Rozhodně ne Evropané nižší kategorie. Bránit lidi před zvůlí exekutorů. Ale neochraňovat proto všechny chronické úmyslné dlužníky. Ve jménu i nezaviněně chudých vysloveně neútočit na ty poctivě bohaté. Nezapomínat na to, že mnohý chudý sní naivně o tom, že bude taky jednou bohatým. I proto nám pak paradoxně nerozumí. Knížeti již lépe. Má erb. Chtěl by taky… Neslibovat nemožné. Ani šrotovné. Chceme-li někde dát, říci i kde vzít. Třeba tak, že nebudeme mít žádné gripeny. Ani jiné nadzvukové stíhačky. Nebudeme-li válčit ve spojeneckých misích, vysvětlit, na co tedy mít armádu. S důvody současných „arabských“ válek sám nesouhlasím. Ale proč potom mít profesionální vojáky. Proč je cvičit jen doma na dvorku? Vedeme-li válku ve jménu lidu a vlasti s velkými zloději, byť zatím marně, nenechat své vlastní vojáčky a zvláště důstojníčky loupit. Podezření či přímo skutek neprodleně nahlásit veliteli. Nikoliv do médií! Nekoná-li, pak vyššímu. Je-li drancování prokázáno, viníka zastřelit. Pozastavení členství v tom či onom pluku nezní pro civilisty zrovna přesvědčivě. Na druhé straně ne-

vinné chránit. Přesvědčivě chránit a očistit. Vrátit hodnost i čest. Rovněž postarat se o své válečné invalidy. Veterány. Nu a když už ten příměr s armádou. I vlastní vojáky je třeba nejen verbovat, cepovat a hnát na další a další zteč. Ale i šatit, živit, cvičit, vyzbrojovat, odměňovat a povyšovat. Podle skutečných zásluh. Ostatně již od Marie Terezie se i neurozený mohl stát důstojníkem. Absolvoval-li vojenské učiliště. Nebo věrnou, dlouhou a úspěšnou službu na bojišti. Při velení používat moderní válečnou strategii. Pravda, byli i velitelé, kteří se domnívali, že budou o to slavnější, kolik jejich řadových pěšáků padne pod kulomety nepřítele. Proto posílali vlnu za vlnou ze svých zákopů. Mysleli, že to historie a tím civilisté ocení. Omyl. A je jiná doba. Každý voják, zvláště pak vycvičený, v boji zkušený, je cenný. Jistě, musí se nasadit. Ale je vhodné ponechat mu i jistou operační volnost. A neníli právě dnes naděje na vítězství, je příhodnější se po krátkém boji stáhnout. Odpočinout, zformovat a zaútočit znovu. A tak pořád dokola. Až vyhrajeme. A „vo tom to je“. Ostatně i proto jsem si jako prostý pěšák poslanecké sněmovny s oranžovými výložkami dovolil sepsat tyto své postřehy. Kdo zná situaci na této frontě, pochopí snadněji. Kdo ne, snad mi promine. Snad se zamyslí. Ale já to zde vidím takto. Nikoho jsem nehodlal urazit. Nikoho napadnout. Jen jsem chtěl upozornit. Někdy mi totiž připadá, že manévrujeme zastarale jako barevné pluky za Napoleona. Ale povinně navlečeni do polní šedi. Nu, jsme demokraté. Nebudu-li pochopen, je zde možnost zapsat do mé složky: „Schopen služby v první linii. Návrat nežádoucí.“ Přesto se budu loučit se slovy: „Bylo mi ctí s Vámi sloužit.“ Ale já jen chci vyhrát. Za sebe, za nás. A hlavně za ty, kvůli kterým vůbec válčíme. Válčíme-li za ně. Jiří Koskuba, poslanec, Praha, 3. 2. 2012

Zákonodárci by měli při tvorbě nového volebního zákona pamatovat i na Prahu

V minulých dnech probíhala v Senátu rozsáhlá debata napříč celým politickým spektrem na téma změny volebního zákona. Osobně nemám problém se snížením počtu preferenčních hlasů k posunu kandidáta takzvaným kroužkováním z deseti na pět procent. To beru jako zřetelné posílení možností voličů určit si, kdo je má ve volených orgánech zastupovat a kdo ne. Stejně tak bych se přimlouval za to, aby změněný volební zákon určil i limit nákladů na volební kampaň a stanovil nějaký finanční strop. Měl by vyřešit také otázku referencí. To vše je určitě potřebné. Zároveň si však nemohu nepovzdechnout nad tím, že se rozsáhlá debata zatím vůbec nedotknula dalších podstatných problémů, které bychom měli v novém volebním zákonu vyřešit. Ano, mám na mysli volby v Praze, do Zastupitelstva hlavního města Prahy. A jejich sjednocení s celorepublikovým standardem. Především jde o to, aby i ve volbách pro pražský magistrát platila, stejně jako v celé republice, zásada jednoho volebního obvodu pro jeden územní celek. V minulosti jsme již několikrát byli svědky toho, jak si ODS svévolně měnila jak počty, tak i územní rozložení pražských volebních obvodů podle toho, jaká byla zrovna politická situace a jak se jí to právě nejlépe hodilo. V podstatě se jí podařilo úplně vyřadit ze hry menší politické


strany a hnutí a velmi tím omezila možnosti voličů svobodně se rozhodovat o svých zástupcích. Praha a Pražané mají s těmito hrami na „škatulata, hejbejte se“ letitý problém, který je navíc umocněn tím, že zde volby probíhají v jiném roce než volby do zastupitelstev v ostatních krajích. Kromě toho se rok pražských voleb shoduje s rokem voleb parlamentních, což je další faktor, který je určitě nemálo ovlivňuje. Proto chce hlavní město změnu volebního zákona. Já sám jsem připravil novelu zákona, a to v maximálně zjednodušené podobě. Návrh sice nebyl do jednání sněmovny přijat, ale je stále aktuální a k dispozici. Proto bych se určitě přimlouval za to, aby při případné změně volebního zákona pamatovali zákonodárci i na volby v Praze. Určitě by bylo jen logické při tvorbě nové normy zpracovat celou problematiku voleb najednou a komplexně, včetně odstranění anomálií v hlavním městě. Praha jasná pravidla pro výběr volených zástupců určitě potřebuje jako sůl. Petr Hulinský

3


„Boj“ s botanickou zahradou v Troji

Jak k němu došlo a proč se zahradou bojujeme, navíc s botanickou v pražské Troji?! Vraťme se do prosince 2002, země ze vzpamatovává z povodně tisícileté a ZHMP schvaluje generel (plán) rozvoje na dalších 10 let. V tichosti a bez diskuse s veřejností a to se stane bohužel pravidlem. Dalším přelomem je rok 2008. V severní části botanické, kde je dosud nejen z bohnického sídliště veřejností volně užívaný lesopark pro volnočasové aktivity, rekreaci a oddech vyroste odporné „vězení“. Tato z přírodního i logic-

Také proto jdeme v roce 2010 do komunálních voleb s programem znovu tuto oblast místním zdarma zpřístupnit a následky stavby zohavujících plotů maximálně zmírnit. V tomto ohledu jsme mezi stranami jediní. Po volbách se na magistrátu a Praze 8 snažíme přesvědčit ODS, že jejich podpora aktivitám botanické není přínosem pro zahradu, ani místní obyvatele. Nesouhlas s postupem botanické je velmi rozšířený a tak sociální demokracie spolupracuje s občany ve sdruže-

Výsledkem extrémně necitlivého oplocení je znepřístupnění, zpoplatnění a zneprůchodnění celé této oblíbené lokality. kého důvodu „zhůvěřilost“, je součástí generelu zahrady, která má činit opačně. Neodpuzovat, ale být přátelskou, otevřenou a vstřícnou nejen pro platící návštěvníky, ale také pro své sousedy, zejména obyvatele Bohnic a Troje. Výsledkem tohoto extrémně necitlivého oplocení je znepřístupnění, zpoplatnění a zneprůchodnění celé této oblíbené lokality, které nevratně změní zavedené zvyklosti místních obyvatel. Protože jsem jedním z nich, tak se již v tomto roce snažím jako občan vyvolat změny u tehdejšího vedení Radnice MČ Praha 8, avšak bez odezvy.

ní „Proti plotům“. Po mnoha jednáních s vedením a ODS na magistrátu se nám daří prosadit pro místní celoroční vstup zdarma do venkovních expozic, zřízení samoobslužných vchodů na dalších místech rozsáhlého areálu a přimějeme vedení zahrady, aby komunikace zvláště s místními obyvateli byla samozřejmostí. To se nám podařilo prosadit za rok, kdy jsme byli na magistrátu v koalici. S vedením „bojujeme“ dál a budeme se snažit i v opozici prosazovat zájmy občanů a náš volební program. Jan Vašek, zastupitel MČ Praha 8

Co můžeme udělat pro zlepšení školství v Praze v roce 2012? Začal rok 2012, plný pesimistických předpovědí k dalšímu ekonomickému vývoji nejen v naší republice, ale v v celém světě. Po ekonomické krizi, která vystřídala ekonomickou recesi, je na dohled další krize. Jaká bude, ještě nevíme. Krize však lze vždy v zásadě řešit dvojím způsobem: tvrdým, kdy hasíme velkými finančními částkami největší ohniska a měkkým, kdy restrukturalizujeme ekonomiku a investujeme do budoucnosti. První je obvykle krátkodobé řešení a výsledkem bývá jen další krize a sešup. Druhé je strategičtější a moudřejší, ale vyžaduje cit pro priority a odvahu. A jeho základem je investice do vzdělání, znalostí a do lidí. Především těch, kteří teprve přijdou. Jinak řečeno, klíčem je nešetřit na zajištění kvalitního vzdělávání našich dětí. V okolních státech to už pochopili. Ať už se snaží šetřit a hledat úspory kdekoli, nikdy ne ve školství. Naopak. Zvyšují investice do kvality vzdělávání a do podpůrných programů. Podívejme se jen na Maďarsko a jeho nové vzdělávací programy v hodnotě 70 mil. eur. Na Španělsko s vysokou nezaměstnaností, kde budují nová zařízení pro děti mladší tří let. Na problémové Portugalsko, posilující rozpočty vysokých škol. Dokonce i opatrné Německo prudce zvýšilo investice do modernizace školských budov o 2 mld. eur. Možnosti nového školského zákona Rok 2012 začal ve školství dvěma velkými změnami. První byla pozitivní, a to schválení nového škol-

ského zákona, který přinesl tak potřebné změny do všech stupňů vzdělávání. Ačkoliv jeho schvalování se neobešlo bez tradičních slabin našeho zákonodárného procesu, který není schopen vytvořit zákon bez chyb (které pak dopadají na hlavu našich úředníků a ředitelů škol), přinesl i řadů dobrých věcí. Zřizovateli (konkurz na ředitele) i rodičům (přes školskou radu) např. umožňuje snáze řešit situace, kdy vedení školy nesplňuje jejich představy o kvalitní výuce. Zavádí pouze rok předškolní docházky zdarma. Tím se snad sníží počty žádostí o odklad u těch dětí, které jsou již připraveny na školní docházku, ale rodiče se jim snaží mermo mocí a vzdor jejich potřebám “prodloužit mládí“. Nám - tedy školským orgánům - se tak uvolní více míst pro naše nejmenší, aby se jejich maminky mohly po tříleté mateřské dovolené vrátit znovu bez starostí do práce. “Koncepční” představy ministerstva Druhou, bohužel negativní změnou, bylo zveřejnění projektu MŠMT „Koncepční záměr reformy systému financování regionálního školství“, který by měl platit od roku 2013. Tento projekt je totiž založen na principech, které neodpovídají stávající situaci v regionálním školství ani reálným možnostem reformy systému. Je jisté, že realizace tohoto záměru ministerstvem by silně ohrozila kvalitu vzdělávání na úrovni regionálního školství. A tím, bohužel,

Zvýšení standardu vzdělání není naše povinnost, ale mravnost a odpovědnost vůči budoucím generacím

4


Informační zpravodaj pražské organizace České strany sociálně demokratické i budoucí konkurenceschopnost našeho státu. Při společné diskusi u kulatého stolu, konané 12. 1. 2012, jsem sice byl ujištěn ministrem Dobešem a jeho prvním náměstkem Němcem, že normativ 21 dětí ve třídě na druhém stupni není definitivní a ani s tím související záměr přenést financování nepedagogických pracovníků z MŠMT na jednotlivé městské části, prý nepadá v úvahu. Ministr tvrdil, že údajně nejde vytvořit rychlé a překotné změny, ale měly by být rozloženy v delším horizontu. Jeho cílem je prý finský model vzdělávání spojený se zvyšováním matematické gramotnosti. Velmi rád bych věřil tomuto tvrzení, jenže vláda dvacet let mluví o národním vzdělávacím programu (který je zanesen i ve školském zákoně), a přitom tento dokument fakticky neexistuje. Všechny školy stále zápasí s penězi na provoz. Rok od roku rostou náklady na služby, na materiál k výuce, o cenách médií (teplo, elektřina, voda…) a navyšování DPH ani nemluvě. Při nedostatku financí je pak těžké ne-li nemožné udržet směr vizí jednotlivých škol. Přesto se to většině ředitelů škol daří a já jim za to děkuji! Zvyšovat standard je mravnost Je potřeba, aby naše děti měly nejen šanci ve svém životě uspět v konkurenci svých vrstevníků, ale i příjemně prožít léta strávená v našich školách, odkud si odnesou spoustu přátel a vzorů mezi svými pedagogy a vychovateli a také pojetí hodnot, co je a co není v životě a ve společnosti důležité. Je zkrátka nejvyšší čas přestat pouze hovořit o udržení standardu – je třeba ho začít zvyšovat. Je to nejenom naše povinnost, je to i mravnost a odpovědnost vůči budoucím generacím! Hledání nových řešení Při hledání nových cest jsem za-

stáncem setkávání pedagogů z různých škol a regionů i ze zahraničí. Proto jsem také stál u zrodu setkávání starostů a místostarostů školství jak na úrovni pražské ČSSD, tak i všech městských částí. Třetí setkání se konalo u nás, na Praze 7, v krásném prostředí Letenského zámečku a zúčastnilo se ho 96 % zástupců z celé Prahy a jako host podpořil tuto akci náměstek pan Weinert, za což mu děkuji. Čtvrté setkání se konalo tento týden na Praze 6, kde hlavním tématem byla výběrová řízení na ředitele ZŠ a MŠ v Praze. Většina městských částí (mj. MČ 1, 2, 4, 5, 6, 7) přistoupí k plošným konkurzům. Tím má zřizovatel možost vybírat z více uchazečů, kteří mu představí svou koncepci vedení a směřování školy. Jsem přesvědčen, že v reálném konkurenčním prostředí si zvýší svou pomyslnou laťku při psaní koncepce i ti z ředitelů, kteří “jen” obhajují svůj post. Pokud chceme převzít opravdovou odpovědnost za své městské části, musíme ke konkurzům přistoupit co nejtransparentněji a vybrat opravdu ty nejlepší. Tím každý z nás ponese odpovědnost a nebudeme pouhými loutkami v dalším čtyřletém období. V tom jsme se shodli i s kolegou Janem Pechem z Prahy 2. I když už máme jeden měsíc za sebou, rád bych přesto popřál do nového roku 2012 všem hodně zdraví, štěstí, spokojenosti a mnoho úspěchů v osobním i pracovním životě. A našim dětem naději na lepší školní budoucnost! Daniel Štěpán, zástupce starosty MČ Praha 7

Zimní údržba komunikací

Příchod zimy má proti předchozí sezóně zpoždění. První sněhové vločky však každým rokem většinu Pražanů překvapí. Někdo se na sníh těší, řidiči a chodci však s pra-videlností spílají správcům pozemních komunikací, že nedokáží včas zareagovat na závady ve sjízdnosti a schůdnosti. Proto chci vás, čtenáře a obyvatele Prahy 13, upozornit na aktualizované informace k zimní údržbě komunikací, na webových stránkách městské části — www.prahal3.cz. Můžete se dozvědět o jednotlivých správcích, kteří zajišťují sjízdnost vozovek a schůdnost nemotoristických komunikací, včetně kontaktních údajů a odkazu na stránky Technické správy komunikací hlavního města Prahy, která má nejvíce pozemních komunikací ve správě. Informujeme i o platných zákonných předpisech, podle kterých je sjízdnost a schůdnost zajišťována, případně které místní komunikace nebo jejich úseky jsou ze zimní údržby vyřazeny. Vzhledem k častým stížnostem na nepropluhované a neposypané vozovky nebo chodníky bych chtěl upozornit, že vozovky jsou zařazeny do skupin podle pořadí údržby. Podle dopravního významu musí

správce prvořadě zajistit sjízdnost I. pořadí, kde jsou vedeny linky hromadné dopravy, příjezdy ke zdravotnickým zařízením apod. Teprve potom následují vo-zovky ve II. pořadí a poslední jsou vozovky zařazené do III. pořadí. Některé mohou být ze zimní údržby vyřazeny pro malý dopravní význam. Podobně se zajišťuje schůdnost chodníků, schodišť apod. Jelikož novela zákona o pozemních komunikacích přenesla povinnost zajistit schůdnost chodníků na jejich vlastníky, muselo hlavní město Praha, jako vlastník většiny chodníků, také vyřadit část chodníků ze zimní údržby. Jedná se především o ulice s chodníky na obou stranách. u nichž bude schůdnost zajišťována pouze na jedné straně, chodníky s malým dopravním významem, parkové cesty apod. Chci vás proto požádat, abyste byli připraveni, ať už jako řidiči nebo chodci, na možné zimní problémy na cestách a věnovali pozornost aktuálním informacím o počasí, sjízdnosti komunikací a zimní údržbě a předešli tak nemilým situacím, které vás mohou v zimní Praze potkat. Aleš Mareček, zástupce starosty

Místostarosta pozval poskytovatele sociálních služeb Krátce před Vánoci, 15. prosince, se na radnici uskutečnilo tradiční setkání poskytovatelů sociálních a doprovodných služeb, které využívají občané Prahy 13. Zástupců organizací, včetně vedoucích místních klubů seniorů, přišly zhruba tři desítky. Městskou část na setkání zastupovali zástupce starosty Aleš Mareček, který organizace pozval, předsedkyně sociální a zdravotní komise Eva Montgomeryová, vedoucí odboru sociální péče a zdravotnictví Helena Hájková a koordinátor plánování sociálních služeb Petr Syrový. Smyslem těchto setkání je výměna informací mezi radnicí a poskytovateli služeb, např. o připravovaném rozpočtu a s ním spojeným financováním služeb, ale také vzájemné seznámení mezi zástupci organizací, které umožní navázání spolupráce či vzájemnou podporu aktivit. -red-


55


Prezidentská volba a prezidentská diskuse Už se to blíží, a novinářům začínají žně. Nejdřív média okázale přemluvila většinu obyvatel, že je nutné volit svého prezidenta přímo. Je jedno, že jeho pravomoci jsou malé a nebudou se rozšiřovat, je jedno, že celá ta legrace bude stát spoustu peněz, ale média budou mít co psát. Po létech masivní kampaně za podporu této myšlenky se všichni konečně dočkali, a přímá volba prezidenta je na světě. Zajímavé je, že až nyní si ta stejná média uvědomila všechna negativa, co tato možnost přináší a začala vyzdvihovat myšlenku, že celá ta věc s přímou volbou je vlastně na nic. Ale my všichni s tím už musíme žít. Tak co dál?

Nejdříve se musíme zamyslet, jak mezi sebou budeme kandidáta vybírat. Před deseti lety, kdy jsme byli v situaci, kdy skoro nešlo prohrát, jsme udělali vnitrostranické referendum a zároveň referendum pro veřejnost. Obě vyhrál kandidát Miloš Zeman. Ten se však rozhodl, že svoji volbu zničí a prokaučuje. Nenastoupil do prvního kola volby a ve druhém kole mu část sociálních demokratů jeho hrátky důkladně spočítala. Že to bude na deset let problém? O to tehdy bohužel nikomu moc nešlo. O dalších pět let později už nebylo žádné referendum. Kdo by se také po zkušenostech s prvním pokusem divil, že? Místo toho se vedení strany rozhodlo zapojit pravicového ekonoma, bez jakéhokoliv vztahu k ČSSD, pana Švejnara. Tyto volby vyhrát moc nešlo, přesto si myslím, že byly ze strany vedení ČSSD dobře zvládnuty.

Takže co teď, když jde o přímou volbu? Je potřeba diskuse, nebo necháme rozhodnutí na vedení? Koho budeme vybírat? Znovu Miloše Zemana, jak si řada sociálních demokratů přeje, či Jiřího Dienstbiera, který vyletěl díky novinářům až skoro k titulu George Star-Superstar, nebo zase pravicového ekonoma Jana Švejnara, či to bude ten reflexovský Jan Tleskač? Vedení ČSSD se rozhodlo, že bude vybírat kandidáta samo. Zatím nám nabídlo dva kandidáty s tím, že ve všech krajích proběhne s oběma diskuse a následně zvolí náš nejvyšší politický orgán ÚVV. Chceme to tak, nebo ne? Roman Petrus, místopředseda KVV ČSSD Praha

Je nutné zřídit v Praze 13 parkovací zóny? Nedostatek parkovacích míst patří k největším problémům hlavního města. Nejvíce jej pociťují obyvatelé centra, ale stále více zasahuje i městské části na okraji Prahy. V centru města již, byly v minulos-

ti zřízeny placené parkovací zóny a jejich zavedení připravují i další městské části, např. Praha 6 a 5. V Praze 13 se problémy s parkováním týkají dlouhodobě hlavně sídlišť, nyní zejména okolí stanic metra, kde stále častěji parkují dojíždějící mimopražští řidiči. Pokud sousední městské části zavedou parkovací zóny, počet mimopražských aut u nás se pravděpodobně zvýší. Je záchranou zřízení parkovacích zón i u nás? Na názor jsme se zeptali jednotlivých politických klubů v zastupitelstvu Prahy 13. Česká strana sociálně demokratická V Praze 13 je největší nedostatek parkovacích míst na Velké Ohradě. Tento stav je způsoben prudkým nárůstem vozidel rezidentů. Proto zde nepředpokládáme zřízení zóny placeného stání, jelikož

6

většina řidičů by stejně měla právo na stání i ve vymezené modré zóně. Na Velké Ohradě musíme prvořadě zajistit výstavbu nových parkovacích míst, aby se zlepšil průjezd na pozemních komunikacích uvnitř sídliště. Uvažujeme, že vymezení zón placeného stání by bylo možné na místních komunikacích v okolí stanic metra B, které mimopražští řidiči využívají jako neoficiální park and ride. Vyplývá to i z výsledků analýz dopravy v klidu, kterou si MČ Praha 13 nechala zpracovat v souvislosti s předpokládaným rozšiřováním zón placeného stání do dalších městských částí. Především po zavedení zóny placeného stání v Praze 5 očekáváme, že část řidičů začne parkovat u metra v Praze 13 a tím se zhorší současná situace. Aleš Mareček, klub ČSSD


Učňovské školství V současné době se řeší vysoké školy, střední školy, ale učňovské školství, tedy střední odborná učiliště zůstávají na okraji zájmu. Tedy jen zdánlivě. Týká se jich tzv. optimalizace škol, kterou Magistrát hl. m. Prahy zatím odložil. Plán ministerstva školství, aby ve třídě bylo 24 žáků je v dnešní době těžko realizovatelný. Na učiliště se hlásí žáci se slabým prospěchem, ze sociálně slabších rodin a většinou s problémovým osobním zázemím. Učiliště, kde poklesne počet žáků, se zruší, ekonomicky se nevyplatí. Nestojí nám tyto děti za investici? Proč se tedy podporují soukromé školy, kdy stát dává na jejich provoz až 90 % dotaci a státní školy se optimalizují. Soukromé školy měly být pouze doplněním škol, kde by v určitém oboru byl jejich nedostatek. Slučováním se vytvářejí velké učňovské komplexy, kdy jsou tyto děti jen jedním do počtu bez jakéhokoliv individuálního přístupu. Bc. Jaroslava Mazáčová, učitelka odborných předmětů na SOU

Názory, rady, připomínky KVV ČSSD, Hybernská 7, 110 00 Praha 1 e-mail:kvv.prazsky@socdem. cz, tel./fax: 224 223 707


Dobrý voják Švejk po sametu „Tak nám teď budou každý leden valorizovat penze, pane Švejk,” řekla paní Müllerová starobnímu důchodci Josefu Švejkovi, který si právě mazal kolena opodeldokem. „Vidějí, paní Müllerová, jak hodný pány máme ve vládě. Jenže kde na to vezmou, přece si nebudou utrhovat ze svýho! Ledaže se letos nebudou důchody valorizovat vůbec a něco z toho ušetřenýho dostaneme až v lednu. Aspoň bude na důležitější výdaje, třeba na tenhleten samit, co se na něm už naposledy bude moct zviditelnit náš zeměpán. A třeba ještě vybyde na naše čacký vojáky v zahraničí, který tam pomáhají našemu velkýmu bratrovi, co ho vovinuly mraky terorismu, zlikvidovat zbraně hromadnýho ničení v jiných zemích než USA. A co se ušetří na důchodcích, který do ledna umřou, to může jít do nějakýho fondu, kdyby na naši vlast přišla ještě horší pohroma než ta povodňová. Pravda, chlapi, co si jako já z důchodu našetřili na jedno malý pivo U Kalicha, povídali, že ta nejhorší už přišla s tou sametovou revolucí. Ale taky povídali, že prý letos nebudou valorizovat ani některý státní zaměstnance, i ty hodně vysoko, co toho potřebujou víc než my důchodci a jim se možná bude škrtat ten čtrnáctej plat. A u těch lepších pánů to je pěknejch pár tisíc.” „To já bych si čtrnáctou penzi nechala klidně škrtnout taky, kdybych dostávala aspoň tu třináctou, abych si ze svýho důchodu mohla jako před sametem dopřát ty banány, co jsem na ně v tý nepředstavitelný hrůzovládě musela stávat frontu. Tak si kolikrát myslím, nač celá ta revoluce vlastně byla...”

„Oni si to jako obyčejná ženská představujou moc jednoduše. Musejí uznat, že si polepšilo dost lidí, Čechů, Němců i Rakušanů včetně našeho zeměpána. A taky si nás teď Evropa váží - předtím jsme neměli ani pořádný multimilionáře. Ale některý, co si jsou svou chudobou sami vinni, chtějí, aby na postižené povodněmi přispívali ti zbohatlí víc než ty zchudlí. Ale my přece nemůžeme ty zbohatlí trestat za jejich šikovný ručičky! Ona se taky ta životní úroveň nemůže zvednout všem - to by smrdělo socialismem! Tak zatím to zkoušejí na pár lidech. Jen si vzpomenou, jak nám pan profesor Klaus sliboval: Do dvou let se budeme mít líp. No a opravdu se mají líp! A teď následuje další pokus - se zvyšováním životních nákladů. A rovnou napříč celým národem: chleba, brambory, kaviár a šampaňský podraží stejně pro milionáře jako pro důchodce. Tuhle jsem U Kalicha slyšel, že nějakej Marx povídal něco o lumpenproletariátu, a ten profesorskej penzista Navrátil, co jsme se mu složili na pivo, nám vysvětlil, že tím myslel Čechy: prý dole proletariát, nahoře lumpové. Jenomže on ten Marx byl prý fujtajbl komunista, takže určitě zaujatej a možná taky zločinnej...”

„Jak jich tak poslouchám, pane Švejk, ještě že nežijou na Slovensku, aby neměli malér, že šířej tuhletu komunistickou ideologii!” „Ale to jsou na omylu, paní Müllerová, já si naopak můžu jenom pochvalovat tu dnešní svobodu, jakou jsme za komunistů neměli. Museli jsme se povinně dávat zdarma očkovat, museli jsme zadarmo užívat léky - a to jenom český. Jenomže kam se hrabe na Bayerův aspirin ten náš bez kříže! Museli jsme děti posílat do družin, takže se nedostaly k evropský kultuře, třeba k pornu nebo pervitinu, co jsme ho vynalezli až po osvobození z nesvobody. Museli jsme jezdit na odborářskou rekreaci k moři, i když jsme třeba nechtěli, museli jsme pracovat, a to jsme si ještě museli sami vybrat zaměstnavatele, který nabízel nejvíc výhod. A takový, co neuměl nebo nechtěl máknout, musel do kotelny, ale zato tam mohl v pracovní době bourat komunismus sepisováním svých sebraných spisů, co mu je nikdo nesebral. A co jsme toho nesměli! Nikoho nesměli propustit bez souhlasu odborů, nikdo se nesměl živit prostitucí, svý jistý neměli ani poslanci, voliči je mohli odvolat, když neplnili, co jim slibovali. A když měli zasedání, nesměli si odskakovat na nějakou tu štamprli nebo vedlejšák. Trestaly se takový prkotiny jako šikanování ve škole nebo na vojně, mlácení Romů nebo hajlování. A podnikat v pornobranži nebo vydávat nacistický spisy, aby si lidi užili, to vůbec nepřicházelo v úvahu. Takže čert vem valorizaci, jen když tohle všechno se dnes může... Jó, abych nezapomněl, paní Müllerová, tady mají dvě stovky a skočej mi nakoupit do foroty opodeldok, než ho zdražej, ještě než nám ty dvě stovky jednou přidaj...” „Oni snad už taky nevěřej tomu, pane Švejk, co nám slibujou ty vládní strany, který se daly dohromady, aby sloužily takovejm jako vy a já?” „Tak to zase já jim věřím všechno do písmene, paní Müllerová, a taky je budu volit!” „Takže ti páni doktoři přece jenom věděli, proč pana Švejka superarbitrovali pro blbost,” povzdychla si paní Müllerová, vyrážejíc do ulic hledat lékárnu, kde by se s tím opodeldokem vešla do dvou stovek...


7


Harmonogram činnosti KVV ČSSD Praha na 1. pololetí 2012 (poslední verze stav k 6. 3. 2012) 6.3.12 - 18,00 hod

Zasedání P OVV ČSSD Praha 5

Sekretariát OVV Praha 5

7.3.12 - 18,00 hod



8.3.12

Mezinárodní den ţen

?

9.3.12 - 16,00 hod

Zasedání P ČSSD

LD – Steinerův sál

10.3.12 - 09,00 hod

Zasedání ÚVV ČSSD

Hotel Olšanka, Praha

12.3.12 - 16,00 hod

Zasedání P KVV ČSSD Praha

Sekretariát KVV ČSSD Praha

13.3.12 - 18,00 hod

Zasedání OVV ČSSD Praha 9


13.3.12 - 18,00 hod



13.3.12 - 18,00 hod



21.3.12 - 17,00 hod



23.3.12 - 18,00 hod

Zasedání OVV Praha 8


24.3.12 - 19,00 hod

Reprezentační ples praţské ČSSD

Národní dům na Vinohradech

26.3.12 - 13,00 hod

Zasedání KZ

Magistrát

26.3.12 - 16,00 hod



26.3.12 - 17,00 hod

Zasedání KVV ČSSD Praha


27.3.12 - 16,30 hod



27.3.12 - 17,00 hod



27.3.12 - 18,00 hod



29.3.12 - 9,00 hod

Zasedání ZHMP

Magistrát

2.4.12 - 16,00 hod


Sekretariát KVV ČSSD Praha

4.4.12 - 17,30 hod


Sekretariát Praha 15

4.4.12 - 18,00 hod



5.4.12 - 16,00 hod

Výročí zaloţení sociální demokracie

U Kaštanu

10.4.12 - 18,00 hod



10.4.12 - 18,00 hod



10.4.12 - 18,00 hod



13.4.12 - 16,00 hod

Zasedání P ČSSD


17.4.12 - 18,00 hod



18.4.12 - 17,00 hod



18.4.12 - 18,00 hod

Zasedání OVV Praha 8


23.4.12 - 13,00 hod

Zasedání KZ

Magistrát

23.4.12 - 16,00 hod



23.4.12 - 17,00 hod

Zasedání KVV ČSSD Praha


24.4.12 - 16,30 hod



24.4.12 - 17,00 hod



24.4.12 - 18,00 hod



Vydává KVV ČSSD Praha-Lidový dům Hybernská ul., Praha 1 Kontakt: e-mail:[email protected] tel./fax: 224 223 707. Připomínky a náměty na uvedených adresách. (redakční uzávěrka 1, 3. 2012)

8



15. reprezentační ples ČSSD Národní dům na Vinohradech Sobota 24. 3. 2012 Foyer 1.patro (kuřárna): 19.30 – 24.00 hod. Color Club Taneční a poslechová hudba

19.00 20.00 20.09 20.10 20.20 21.30 21.35 22.00 23.00 23.30 23.35 02.00

20.30 23.30 02.00

Majakovského sál: Otevření sálu Velký taneční orchestr K band – zahajovací fanfáry Zahájení plesu - moderátor Jožka Zeman Přivítání hostů místopředsedou pověřeným řízením KVV ČSSD Praha Jiřím Bodenlosem Velký taneční orchestr K Band – směs waltz, valčík a pod. Taneční ukázka standardních tanců – K Band se sólisty Radkou Blechovou, Janou Škrlantovou, Katkou Kůtkovou,Vratislavem Velekem a Mir. Widemannem K Band a Šárka Marková K Band se sólisty Pavel Vítek Taneční ukázka latina K Band + Tereza Bebarová závěr plesu – při odchodu návštěvníků dostávají ženy růže Raisův sál : 20.30 – 02.00 hod. DD Combo Oldřicha Doležala Videodiskotéka Jiřího Linky závěr plesu


9

Informační zpravodaj pražské organizace České strany sociálně demokratické. Svěřte to do správných rukou

Recommend Documents