I \ "*

CENA 1 KČS ROČNíK VIII.

P

~w-* /

I

\

"*

TELEGRAM CT:f:TE POZORN"E: - NOVÉ, DOSUD NEVíDANÉ OBJEVY - TECHNIKA NA POMOC n:f:TEMPRVNí VÝROBKY V PRODEJI JIŽ LETOS PANENKÁM POROSTOU VLASY - UŽ .ŇIKDY VÝPRASK ZA ROZBITÉ OKNO! - VELRYBA POCíTÁ DO DESíTI!

Můžeme vám, mill školáci, prozradit už předem, že budete mli daleko vic času na honěnou, na hry s panenkami i na čutanou. Pracovnici výzkumného ústavu mechanisace škol vyrobili prvni stroj, který odstrani dávnou dřinu a námahu s učenim. Do stroje se budou vkládat učebnice, které budou zvláštnim způsobem založeny na potřebné stránce. Bude možno sem vložit i poznámkové sešity, ovšem jen v tom připadě, že budou čitelně psáf!.Y. Knotlikem vlevo nahoře si pak žák sám nastavi rychlost učeni. Do velkého okénka v pfednl stěně pak strU hlavu a smáčkne vpravo nahofe knofllk. Po pfedem určené době se mu do hlavy automaticky přenesou všechny vědomosti z učebnice nebo sešitu, dokonce i s obrázky. Na našem obrázku vidite stroj těsně před použittm. Pracovnice ústavu vkládá právě do stroje učebnici počtů.

PRO HRÁCE KOPANÉ

PROMLUVilA!

POROSTOU JIM VLASY

V budoucnu už nebudete musit hrát se strachem kopanou na ulici. Jak jsme se dozvěděli, začalo se už vyrábět nové sklo, které se od dosavadn!ho liš! tIm, že je dokonale pružné. MMete do něho střelit kopac!m míčem. Sklo se jen prohne, pak se opět napne a mlč vráti zpět do hry. Prvn! výrobky zkoušeli osobně členové našeho representačn!ho mužstva. Shodli se v tom, že ani největš! rána bodlem nebo plac!rkou nedokázala porušit tabuli nového druhu skla. Budou jim povinně opatřena všechna okna a vS'klady v ulic!ch.

Od Středozemn!ho moře jsme dostali zprávu, že jeden sicilský rybář naučil mluvit velrybu. Ta um! zat!m poč!tat do desíti a odpov!dá na jednoduché otázky. Prozat!m se naučila zp!vat jedinou p!sničku. Velryba každý večer obveseluje četné turisty. Rybář dostal pro sebe a svou nezvyklou žákyni několik nab!dek k zahraničn!m zájezdilm. Nen! vyloučeno, že zavitá i k nám. Pražská televise poslala na Sicílii zvláštn!ho kameramana, aby pro naše televisni diváky natočil několik zvukových záběril s velrybou Matyldou. Toto jméno si velryba sama vybrala.

Tuto novinku přivltaj! jistě všechna děvčata. Zat!m se daly panenky těžko česat. Po několikerém učesán! byla drahá hračka bez vláskil. Panenkám, které přijdou brzy do našich obchodil, budou však vytrhané vlasy znovu rilst. Jak se však dov!dáme, nen! to posledn! zlepšen! v tomto oboru. Již se zkoušej! dalš! druhy panenek, které budou umět plakat t se slzami.

Z ostrova Lirpa přibyl nový, dosud neznámý druh lichokopytntka. Dostal název lirpan a má, jak vidfte, osm nohou a dvě hlavy. Velice zajimavý pohled je prý na toto zvfře v okamžiku, když se dá do cvalu. Zatlm je však lirpan po delši cestě k nám do Prahy trochu unaven, takže jsme ho ještě neviděli ullkai. Chodime ho však denně navštěvovat; až se rozběhne, dáme vám o tom hned zprávu.

•

A zatím se další vyvolaní křečovitě snaží sehnat své vědo­ mosti, otáčejí se ostatní, zprvu nenápadně, pak už docela zjevně do páté lavice na Zdeňku.

vpÁTÉ: V té páté třídě, O které vám budu vyprávět, učí paní učitelka Hálová. Je to učitelka "spravedlivá, leč přísná", jak se často psává v úlohách na námět "Naše třída". Zapomenout v lavici selit když jste voláni k tabuli - to nikomu neradím! Nech dom~ předlohu na kreslení nebo tričko do tělocviku - hned máš v žákovské knížce kaňku. Pět kaněk - dvojka z mravO. Zkrátka: byla hodina dějepisu. Sest žákO u tabule, šest jedniček padlo. Samozřejmě to těšilo i paní učitelku. Cožpak si někdo chytrý mťlže myslit, že to je nějaká zábava dávat pětky a poslouchat, jak tamhle Petr srdceryvně brečí? Když tahle paní učitelka píše jedničky, má pocit, jako by každý měl na hlavě svatozář z toho oslnivého jarního slunce. A to už je dostatečný dOvod k úsměvOm, k žertování - a takové jasné dopoledne ve škole, to už v člověku zOstane až do večera, Jestli mi nevěříte a myslíte si, že vás tady přemlouvám k po'. řádnosti, zkuste to na vlastní k Ožil Však běda! Den poté jako by třídou proletěl severák. Tvář paní učitelky je chladná, studené povely létají na všechny strany . .. Jinak je, pravda, všechno na svém místě. Na stolku kalamář a do špičky ořezané tužky, vlevo hromádka sešitfl. s diktátem a pod nimi třídní kniha. A v té třídní knize už od včerejška leží lfstek s přípravou na hodinu zeměpisu, se jmény čtyř UkO, kteří dnes budou vyvoláni: Habrť!vka, Nechvilek, Princ, Sitnerová. . Paní učitelka změří ty čtyři ostrým pohledem. Ale děti nic nepozorují. Sedí jako přibity, ruce na uších, horečně přeffkávají poslední látku. Zazvonilo. Habrť!vka, hledm~, jako by něco tušili Užuž vstává, na rtech připravenou první větu. Uči­ telka svírá rty. Následuj,e dlouhý tichý okamžik. A náhle Lazní krátce a dOrazně mlčenlivou třídou: - POjde sem Kron! Vláda Kron se málem zřítil pod lavici. V první chvíli měl dojem, že špatně slyší. Potom se přece jen těžce zvedl a k tabuli e plížil jako ve snu. Dělal včera odpoledne s Jirkou MužíkO ve klepě pokusy, byl jist, že vyvolán nebude! Už tolikrát to vyšlo - a najednou ... jaká nespravedlnost vMi němu! Musil přece v ečerdočist"Dvacet tisíc mil pod motem"; kde má člověk pořád brát čas na zeměpis! A k tomu všemu ještě · minulá látka - to přece nebylo v plánu. Vláda zhluboka nadechl. Slova se z něho učala sypat přímo vodopádem. Z polabské nížiny bleskurychle přeskočil do Afriky snť! a skutečnosti, o níž četl předešlý týden, z: Vysokých Tater se vyšplhal na Kllimandžáro .. . Neuspěl, ~febaže oslňoval wědomostmi ze všech končin světa. Paní učitela přímo neústupně žádala odpovědi na své otázky a ni. udy se nedalo uniknout, třebaže v tom byl Vláda uznávaný

Světlovlasé děvčátko se snaží nevšímat si těch významných pohledO; sedí zpOsobně, bez hnuti, jako by se jí netýkaly. Habri\.vka krátce sykne. Zdeňka začne lehce červenat, ted je viditelně znepokojena. Vrhne kradmý pohled k učitelčině stolku, a když si je jista, že ji nepozoruje nikdo jiný než spolužáci, ně­ kolikrát pokrčí rameny. "Děje se tu cosi náramně podezřelého", uvažuje Zdeňka a vší silou potlačuje vzrušeni. Posuďte sami: Zdeňka je předsedkyní třídy. O přestávce stojí u tabule. Když pani"učitelka vyjde na chodbu, je hračkou otevřít třídní knihu a podívat se do poznámek. To každý nedokáže! Zdeňka má odvahu, je bystrá, a stačí jl jedno mrknuti, aby věděla vše. Poslední týdny šlo všechno hladce. A najednou panl učitelka vyvolává, celou hodinu vyvolává - třebaže v jejích poznámkách stojí něco docela jiného! Zdeňka Dohnalová to přece ví, paní učitelka píše zřetelně, až krasopisně . Ustavičné pohledy z pfednich řad a kradmé pošfuchování zezadu Zdeňku rozčiluji. NechvHek, kluk protivný, ten si dokonce fuká na čelo s poťouchlým úsměvem. Třída ztratila jistotu. A když byla k tabuli vyvolána sama Zdeňa, a usedla pak s bídnou trojkou v knižce - to už nikdo nepochyboval, že to tentokrát nevyšlo a už nikdy nevyjde. Tato hrozná hodina ze,měpisu se odehrála právě prvního dubna. Když konečně po hrozném kláni skončila a třída osaměla, zalkal komediantsky Jirka Tuček:

"Pánové, tedy já vám řeknu, to byl od paní učitelkyaprf­ lek!" Zdeňka mu za to dala herdu . Zlobila se, strašně se zlobila, pochopitelně nikoliv na sebe, jak už to tak bývá. Zlobila se na toho neznámého, který všecko paní učitelce prozradil. Mohla by se zadušovat, že ji nikdo nikdy neviděl . .. nebo snad zradily děti? Zdeňka se zlostně rozhUží: Kdo z nich by to jenom mohl být???

Já to byl, Zdeňko, já. " A ty, děvěe, zlob se proto na mne, nebo nezlob! Podívej, vim o tobě ledacos; na pHklad: jlš nerada rajskou omáěku, zakrýváš sl ušl, když někdo škrabe nehtem po papUe, a když Vlasta MouUková neustále drmoU a nepusti nikoho ke slovu, obraciš olll k nebi: "Tohle nesnesu!" A tcel sl, Zdenko, představ, Jak Vlasta sedl nad taUtl'm s rajskou omftkou, drmoli při tom a nepusti nikoho ke slovu, a navlc ještě škrabe nehtem po papíře. Co pti tom cítlš? Totéž co já, když někde pozoruji ať podvod, podvddek ěl podvddeěek. Ležela Jsi někdy, Zdeňko, na letnl louce a vdeehovala jejl v6nl? Právě tak vonl poctlvá práce. Ptlělchla sl8 někdy, Zdeňko, k lahvlěce ěpavku? Právě tak páchne neprávem Z8s10,!iená odměna. A kdo mysliš, že je ml mUejšl? Kluk s trojkami, který umi Jednat přimo - anebo jednlěkát svatoušek? Vy všichni, co tomu tikáte? Napište mi a ptidejte taky pár slov o tom, co se děje ve vaši ttidě! O tom smutném I o tom veselém! Možná, že se taky k v4m přijdu podlvat - a vy o tom ani nebudete mlt tušeni. Až potom - jednou - otevřete Ohnlěek a poznáte: Hleďme, kdopak tu u nás byl? Váš ZlvAtEK

:nistr. Jako druhý se plaše loudá k tabuli Pepík Pánek. Slabým hlalem pronese několik neurčitých slov, zakašle a raději zmlkne. 'yěítavě hledí na paní učitelku. Co jste ml, paní učitelko, udě­ :.ala'l Vyvolat mě ted, když mám tu kočku? Teprve dva dny .e u nás, 8káče plavnými skoky ze sktině na skříň a zas babičce - záda, usedá dtlvěrně na Peplkovy Romy II knihy, tedy i na em5pls. A pfede, sladce mňouká ; Neuč se, Pepíku, radši mě řohlad, pojd II hráti

3

KAREL ČERNÝ Matěj Horák neni žádná muši váha, žádné pirko, spíš se vzrůstem opravdu hoře podobá a věři na duchy. Doslova a doopravdy. Vrzne podlaha - a Matěj zbledne. "Co je ti?" - "Pst I Počkej," šeptá Matěj. Poslouchá a krčí se. "Jako by tu chodil duchl" Když jde za šera po vsi, mhouří oči, aby neviděl až ke hřbitovní zdi. Po zdech prý tam za večera posedávají duchové. Stokrát můžeš říkat: ,;Jaký duch? Pruhy měsíčního světlal" Matěje nepřesvědčíš. Na půdu nebo do sklepa by sám zaboha nešel. Vi člověk, co kde za trámem či v uhli může zašelestit? "A duchové," řiká Matěj, "nekřičí, nerámusí, jenom šelesti, vzdychnou, třeba jen vánkem ti přes tvář přeleti, třeba jen stinem se mihnou přes okno, nejvýš tiše zaúpí

/

/

jako meluzína v komíně nebo se tichounce zasmějí, jako když pára zpod pokličky uniká. Je jich kolem tebe plno. Zlých se boj, dobré vzývej I Mohou ti všelijak pomoci, tíká Matěj a věří tomu. Nevěděl tuhle, kolik je 6X 7, ne a ne si vzpomenout. "Ctyřicet dva," zaslechl tichý hlas. Duchl t'tekl to. "Dobře," kývl učitel a 'ptal se Doubka. "Poslouchej, Doubku, to tys napovidal?" - "Ne," řekl Pepek Doubků. Prosiml Nenapověděl- a přece to Matěj jasně slyšel. Nějaký dobrý duch mu pomohl v úzkých. Nevěř potom na duchy I . A právě asi o dva dny později se začalo dít to neví dané a neslýchané, o čem Matěj mlčel, jako by mu někdo jazyk žulovým kamenem zatižil. Chvilkami mu po zádech mrazivÝn:ti krůčky ťapkal strach, chvilkami se chvěl tichým, horkým štěstim. Když si totiž po velké přestávce sahal do tašky pro početnici, zalechtalo ho cosi na ruce. Bylo to jen takové lehýnce šátravé pohlazeni, jako by se mušiho křidélka dotkl. Úlekem na chvilku přivřel očl.' Pak je pootevřel, sklopil hlavu niž a podival se nad tašku do lavice. Visel tam zvláštni

4

papírek, teninký, průsvitný, na okrajích ohořelý, a cosi na něm bylo napsáno. I vzal ho do ruky a začal čist a srdce se mu tetelivě rozkmitalo. Cerveně tam bylo napsáno, snad dokonce krví: OPATRNE, MATEJI, AJTE NIKDO NEVIDí! TY JEDINý ZE Tt'tíDY NÁM VJEt'tíŠ. CHCEME SE TI ODMENIT ALE NAPt'tET MUS Iš SPLNIT Tt'tI ÚKOLl. V CITANCE NAJDEŠ ZA STRÁNKOU 88 CISTEJ LlsTEK. ZAHt'tlVEJ HO NA KAMNECH A UVIDIŠ! ALE NIKOMU ANI MUK, MLCET JAKO HROP, TO JE PRVNI ÚKOL. DUCH MUBCIPCIR Chvilku by se byl v Matějovi krve ták ho llstek vyplašil. Zbledl, zčervenal a zase zbledl, střídavě ho polévalo horko a zase mrazivý chlad. Na zádech se mu naježila husl kůže. Duch mu píše! Mubcipcir! Už podle jména vidíš: duch! Což se takhle jmenuje někdo z živých? Třikrát poposedl a mrkl očkem na všechny strany, potom vstrčil llstek do kapsy a zase poposedl, ještě asi pětkrát. Ošíval se, jako by se pod nim lavice rozpalovala do žhava. Pak vytáhl čítanku a třesoucima se rukama hledal stránku 88. A bylo to tam! Cistý, docela čistý·llstek. Sklapl čítanku a zastrčil ji.do tašky a před očima se mu dělaly mžitky. Nevěděl, má-li se bát či mít radost. Mlelo se to v něm obojí zároveň. Do konce hodiny už nestál za nic, a jen zazvonilo, složil učení, s nikým nepromluvil a hnal se domů. Pepek s. Lojzou se na sebe podivali. Vidíš' ho, blázna? Matěj zatlm běžel domů, jako by mu v patách hořelo. Doma nikdo nebyl. V kamnech hořelo a maminka dělala něco na dvoře. Než bys dvakrát mrkl, vytáhl Matěj z čítanky bllý llstek a držel ho nad kamny. Srdce mu bušilo, prsty se třásly a zase ho div mrákoty neobestřely: dívá se na llstek - a ona na něm zvolninka vyvstávala jakási písmena. Stále byla zřetelnější. Matěj dýchal, jako by za to nedořezal,

měl

zaplaceno. S očima na papirku čte a je to k nevíře - tajuplný vzkaz psaný podivně hnědými pismeny: DOBt'tE, MATEJI! DRŠSE A ŠTEsTí TE NEMYNE. A TEJŮ DRUHÝ ÚKOL: ZEJTRA RÁNO SI NA ŠPlCKU NOSU ROZMAŠ MALOU SAZI S KAMEN A NESMIš SI JI SMAZAT, DOKUJŮ NEZAZVON1 POLEDNE. DYŠ SPLN 1š, HLEDEJ K VECERU PSAN1CKO POT KAMENEM ZA KAPLICKOU. DUCH MUBCIPCIR Za nic už ten den Matěj nestál. Ven nešel, seděl u okna a chvilkami se třásl jako v zimnici. Marně se ho maminka

ptala: "Co je s tebou? Neboli tě něco? Nechceš si raději lehnout? Uvařim ti čaj, pojd!" Spát šel brzy a stejně usínal pozdě. V hlavě se mu to všechno pořád přemllalo jako zrnka pisku v bystré vodě. Usinal však s pevným odhodláním, že úkol zítra splní. A splnil! Když k němu ráno přišel Pepek a divil se: "Co to máš rta nose? Ukaž, otřu ti to!", div ho neztloukl. "Nech si to a starej se o sebe!" Když se mu holky smály: "Matěj se vrtal nosem v zemi, helejt.e se!", nechal je být a jen mával rukou. Před učitelem se krčil, seděl v lavici zahloubán do sebe a s nikým nemluvil. Tolik toho v sobě měl, co musel mermo moci za zuby držetI A nikomu se nesmí svěřit. "Mlčet jako hrop" - první úkol! Mubcipcir je docela jistě někde bUzko něho a'bdí nad tim, jak se drží! (A opravdu - bylo to tak, nemýlil se!) Teprve když se rozklinkal polední zvonek, oddychl si a drhl si špičku nosu kapesníkem. "Co pořád máte? Už mám nos čistý, ne?" K večeru obcházel kolem kapličky a třásl se nedočkavostí. Cekal na šero. Když se začínalo , smrákat, začal nenápadně

rád, že to takhle jde. Pro Mubcipcira by věru udělal rád i vic než jen medvěda v brlohu. Ať se ho ptal, kdo chtěl, Matěj vždycky zahuhlal něco nesrozumitelného: "Mupšipši ... Hubžipši ... " Zuby držel zaťaté až do poledniho zvoněni. Odpoledne našel za kapličkou dalši Iistek a div se nad nim radosti neroztancoval. Stálo tam:

nohou okopávat několik kameni!, které se tam povalovaly. Přimo nahlas v něm hrklo, když pod jednim zasvitil biIý papirek. Rozhlédl se, nikde nikdo. Zdvihl papirek a četl: DOB:fI.E, MATEJI! DR2EL SISE. A TEJŮ T:fI.ETl ÚKOL, NEJTES1: ZEJTRA OD RÁNA DO POLEDNE, DOKUJŮ NEZAZVON1, AJCETEpTÁ KDOCHCE, NESMIS :fI.1KAT NIC JINÝHO NES MOJE JMÉNO: MUBCIPCIRI VYDRS DO T:fI.ETlCE, NEBUDES LITOVATI DYS SPLN1S, HLEDEJ ODPOLEDNE DALS 1 LíSTEK ZASEJC POT KAMENEM ZA KAPLICKOU! TVŮJ MUBCIPCIR Země

Matějem nepokojně kydomi!, ale i nohy měl třaslavé jako z rosolu. Tak blizko už je dlel Už jen jeden úkol, ale - saframente! - lehký právě ne. Zase nemohl usnout, myslel, přemýšlel, až mu v ušich praskalo, ale vypřemýšlel věc vtipně vymyšlenou. Přišel druhý den ráno do školy a přes tvář kolem hlavy ovázaný šátek. Pepek s Lojzkem se k němu hned přihrnuli . "Chudáku, co ti je? Snad tě neboli zuby?" A Matěj? Jenom něco zahuhlal. "Co ři­ káš?" ptal se . Pepek. "Hupžipži ... " mumlal Matěj, tvářil se bolestně a sedl si do své lavice. Když se ho učitel ptal, co mu je, Matěj zase jen něco jako "Mupšipši ... " - "Boli tě zuby? To přejde ... Bručiš jako medvěd v brlohu ... " pokýval nad nim učitel hlavou. Matěj byl

mácela,

MIL Ý MATEJI, NES KLAMAL SI ME:. MLCEL SI JAKO HROP, SAZI SI NOSIL NA NOSE, HUHLAL SI DNES JENOM MOJE JMÉNO A TEJŮ SE TI ODMEN1M. PO ZÁPADU SLUNCE VEM DOMA MOTYKU, BES NA HOMOLKU A KOPEJ U S !PKOVÝHO KE:fI.E, KDE BUDE L !STEK. VYKOPES ODMENU DUCHŮ ZA VERNOSTI LíBÁ TE MUBCIPCIR Matěj poskočil na jedné noze, poskočil na druhé a u srdce mu bylo hebko jako kočce za kamny. Celé odpoledne si vesele piskal. Hotovol Vydržel, všechno splnil a teď najde odměnu. Jakou? Bez pochyb bohatou. Když sluničko zapadlo, jako na povel vyběhl Matěj z domova s motykou

se pod

běžel

rameno a rovnou přes pole to bral ke kopci za vsi, k Homolce. Nikdo tam v tu dobu nebyl, jenom o kousek dál za mezi se k zemi tiskly dvě postavy, Pepek s Lojzou, ale Matěj si jich vi!bec nevšiml, oči měl jen pro šipkový keř. Oběhl ho a lehce našel listeček, zatižený kamenem. Země pod nim už byla jaksi rozhrabaná. I nečekal a začal kopat a brzy mu motyka narazila na něco kovového. I shýbl se a horečně začal rukama vyhrabávat tu podivnou věc. Byla to krabice od konservy, zalepená isolačkou. I popadl ji, sedl si za keř, strhl isolačku a odchlipil viko a dlouhou chvili mu to trvalo, než se chudák vzpamatoval. V krabici totiž nebylo nic jiného než hromádečka kozich bobki!. Ať s nimi dělal, co dělal, bobky zi!stávaly bobky. A jak se jimi přehrabo­ val, zda se snad nezměni v dukáty, našel mezi nimi ještě jeden listek, svinutý v uzounkou trubičku. A na tom listku

přes

Z Homolky se Matěj vlekl jako hromádka neštěsti. Pepik s Lojzkem vstali a pospichali k němu . Chtěli se mu pi!vodně vysmát, řinčivě a hulákavě, ale - na mou duši - nešlo to. Matěj šel, spiš se vlekl s nohama jako olověnýma, oči měl zčervenalé zvláštni rosou hořkosti a vzteku a motyka se mu přes rameno klinkala tak smutně jako srdce umiráčku. I dohonili ho a šli s nim kousek cesty. Začinalo se už hodně šeřit. "Cos dělal na Homolce?" ptal se Pepek. "Sám - a je skoro večer. Nebál ses duchi!?" Matěj se jen zachmuřil. "ÁI" mávl rukou, div mu motyka z ramene nespadla. I mlčeli také. Neprozradili se, že to oni dva na něho všechno nastražili, i ten druhý listek mlékem psaný. Což kdyby po nich ve vzteku a litosti praštil tou svou motykou? I ťukl ho Pepek do ramene: "Tak koc, koc, koc, ať tě štipou blechy celou nocI" A běželi domi!. Blechy Matěje v noci neštipaly, ale celou noc ho pronásledoval nahořklý sen: chodily kolem něho v pri!vodu maškarády duchi!, každý hrál na nějaký jiný nástroj, pisklavý, štěkavý, vrzavý, kvilivý nebo chechtavý. A pořád se mezi nimi pletla taková podivná, vyčouhlá mátoha, snad pět metri! vysoká, na břichu vlekla ohromný buben a do toho bubnu ze všech sil mlátila ohromnou paličkou. A nejen mlátila, ale ještě si k tomu pisklavě a huhňavě povykovala: "Mub-cip-cirl A ricpic-bum I A mub a cip a cir a ric a pic a bum I Rie-pie-buml" OBRAZKY MILOŠE NESVADBY

četl:

JO, JO, vE:fI. NA DUCHY, MATf'JI, A VYDELÁS SI Kozl BOBKYI A ČTI SI, OSLE, MOJE JMÉNO POZPÁ TKUI MU BC IP C I R I

5

ft

.,L

"Zítra to dokončíme a může to jít na rotačku," - oddechl si metér nad kovovými stránkami Ohníčku. Pak na sebe . hodil kabát, otočil vypínačem . a zmizel za dveřmi. Sazárna se ponořila do tmy. Chviličku bylo tiCho. Ale tu cosi cinklo v při­ hrádce s kovovými literkami a vyškrabal se odtamtud malý vousatý mužíček. Byl jenom o hlavu vyšší než kovová sazba, která ležela před ním na stole. Mužíček si, přichytl dlouhé, předlouhé vousy, aby si je nepřišlápl, a hupl na kovový sloupek. Když kolem nepozoroval nic podezřelého, zavolal přiškrceným hláskem na celou sazárnu: "Nástupl" Na ten povel vyskákali odevšad zrovna takoví vousáči jako ten první. Postavili se hezky do řady jako vojáci a první mužíček spustil zostra: "Jste tu všichni?" "Všichni I" zvolali mužíčkové najednou. "Dáme se do práce I Rubriku ,Domovem i cizinou' přehází šotek - Popletal" "Provedu I" ozval se v řadě jeden z mužíčktl, kterému šibalstvím oči jen jiskřily.

Ot

•

ka", do povídky "Vánoční kočka" při­ lípli odstavec z č lánku "Svítí kočce oči'?" z rubriky "Pro zvě davé a zvídavé". Šotek Popleta zapletl dokonce celý odstavec z článku "Naše filmy ve světě" do rubriky "Malá galerie sportu". Druhý den mě­ li korektoři, sazeči a metéři plné ruce práce. Opravovali a stále nebyli hotovi. Užuž myslili, že je všecko v pořádku, ale tiskařský šotek je šibal! Zašmodrchá to někdy tak šikovně, že obelstí i vševidoucího korektora, který pozorně pročitástranku za strankou. Ještě v týž den, kdy vyšel Ohníček, zadrnčel na stole redaktora telefon. "Zde Barrandov," ozval se ze sluchátka čísi rozčilený hlas. - "My že jsme natočili Delfína 1?? Kde jste to vzali 11? My jsme nic takového netočili a od plavání žab jsme nic neodpozorovalil! Rozumíte'???" "Jak to, prosím, míníte?" ptal se pře­ kvapený redaktor. "Podívejte se do vašeho Ohníč­ ku a hned budete vědět, jak to míním. Je to tam černé na bílémll" Teď už redlŮ{­ tor tušil, kolik uhodilo. Otevřel Ohníček a na druhé straně v rubrice "Z domova i ciziny četl:"

"Sote1: Kazipísmol" - vyvolával ten první, pravdě­ podobně jejich velitel. "Zde I" vypískl Naše filmy ve světě. Kazipísmo. Chcete jtt do kina? Pod{vejte se, které "Ty si vezmeš naše filmy pro děti byly odměněny na filmona starost Pestvých festivalech: prsa - odpozorovaný rou stránku I" zfejmě od plavánlfab,kraul, znak, motýlek, A tak to šlo dál, deltlI\ a také skoky až měl každý z do vody. mužíčktl svtlj úPod redaktokol. Pobíhali merem se málem zi kovovými slou. podlomily nohy. pečky j'ako myšVtom zadrnčel ky. Tam přehá­ telefon znova. zeli řádky, tuhle V naslouchátku změnili písmenka a ti nejpilnější přehá­ se ozval příjemný zeli celé odstavce. Pestrou stránku pře­ dívčí hlásek ... jmenovali na "Pestrou straku", z hbi"Soudruhu retého Živáčka udělali unuděného "Zíváčdaktore, u nás ve

6

~

u!~

škole máme plavecký kroužek a hrozně rádi bychom se naučili těm dvěma novým zptlsobtlm plavání. Kluci mají zájem o to Parapl1čko a holky zase o Zlatovlásku . .. Honzíkova cesta je, myslím, pro prvňáČky, o tu u nás zájem není ... " "cote ... 1" "No, vždyť to máte přece v Ohníčkul!" proneslo s klidem děvčátko. Redaktor v tu chvili upustil sluchátko a třesoucí se rukou otevřel znovu Ohníček. Na téže stránce u obrázku plavkyně Marty SkupilOVé četl: Plavánl. Plavat musel člověk už v dávných dobách, když chtěl pfekonat tok feky. Postupem doby vznikly četné plavecké styly: Honzlkova cesta (pro nejmenll cjěti), Parapllčko a Zlatovláska (Ubl se nejvlc děvčatům od sedmi do devlti let).

"Propánal" zaúpěl pan redak-

tor. "Někdo popletl věty! Jestli nám teď budou volat všechny pionýrské skupiny, že chtějí plavat Zlatovlásku, tak se ptljdu utopit já!" Ale potom přece jen ten nešťastník při­ šel na spásný nápad, starý, prastarý osyěd­ čený zptlsob, jímž i naši pradědkové novináři vysvětlov\lli

nevysvětlitelné

db

chyby v novinách: "Až někdo zavolá," řekl si ten pan redaktor, "řeknu, že to spískal - tiskař­ ský šotekl" Ve skutečnosti však v žádného šotka nevěřil, zrovna tak, jako v něj nevěříte vy nebo já. Téměř celý měsíc musil pan redaktor vysvětlovat na všecky strany, že "Delfín" není ani hraný, ani vědeckopopulární film, ale obyčejný plavecký styl. A ten ohromný nápad s tiskařským šotkem mu ani trochu - vtlbec nic nepomohU V. Ovský

usnula. Ale sotva ta malilinká stařenka na malilinkou chvíli znovu usnula, ozval se z malilinké poličky hlásek, ale už malilinko silněji, a řekl: "DEJ MI MOJI KOSTI"

Jednou byla jedna malilinká stařenka a ta malilinká stařenka bydlela v malilinkém domečku uprostřed malilinké vesničky. A jednoho dne si ta malilinká stařenka uvázala svůj malilinký čepeček a vydala se ze svého malilinkého domečku na malilinkou procházku. A jak cupitala ta malilinká stařenka po malilinké stezičce, došla po malilinké chvilce k malilinkým vrátkům. A když došla ta malilinká stařenka k těm malilinkým vrátkům, tak je otevřela a vešla na malilinký' hřbitůvek. A sotva ta malilinká stařenka došla na ten malilinký hřbitů­ vek, uviděla tam na malilinkém hrobečku malilinkou kost. A tu se ta malilinká stařenka malilinko zamyslela a pak si

A tu se ta malilinká stařenka polekala malilinko víc a schovala svou malilinkou hlavičku do svých malilinkých peřinek ještě malilinko hlouběji a usnula. Ale jen co malilinká stařenka na malilinkou chvilku usnula, ozval se z malilinké poličky hlásek, ale ještě malilinko silněji, a řekl: "D E JMI M O J I K O STI" A tu se ta malilinká stařenka polekala malilinko víc, ale pak vystrčila svou malilinkou hlavičku malilinko ze svých

ještě

řekla:

"Z téhle malilinké kostičky si udělám malilinko polívčičky na malilinkou večeřL"

A pII-k strčila ta malilinká stařenka tu maminkou kost do malilinké kapsičky svého malilinkého kabátku. a pom,alilinku cupitala do svého malilinkého domečku. Když ale přišla ta malilinká stařenka do svého mal1llnkého domečku, byla mallllnko unavená, a tak sl položila tu malllinkou kost na malilinkou poličku a sama si lehla do své malilipké po.stýlky. Sotva vlak malilinká stařenka na malllinkou chvllku 'u snula, ozval se z malilinké' poUčky hlásek a řekl: ",Dej..mi moji kostI," A tu se malilinká stařenka malilinko polekala' a schovala svoji malilinkou hlavičku do mallllnkých peřinek a znovu

Jednou šel mladý veselý tovaryš hory, a co tak uvázl cestou od Deštné k Vrchmezt na malinách, začalo se pomalu stmtvat. Do vsi měl ještě daleko, a tak si pov.ídá, tady v lese bude radost se vyspat. Taky si lehl pod strom a ve chvíli usnul. Co tak spí, najednou slyši takové šustěni, udělalo to ŠŠŠŠŠ, a když otevřel oči, měl u sebe sedět divokou husu. To bude pojedení, povídá si. Sebral ji a :e měl okolo sebe připnutý řemen, husu si za řrmen jedntm křídlem zastrčil. Za ch/lili, inu, zas to udělalo šššš, a vedle něho sedi druhá. Tak se přitočil spěšně k nt, chytil ji za kfidlo a zas ji za řemen zastrčil. Za chvili zas a tak to šlo, až jich měl dvanáct. Sedi opfený o strom, husy, byly liché, až tak do rána. Suitalo, slunce právě vylézalo za lesem, když husy začaly máchat kfldly, mách.aly, máchaly, každá lim-jednim kfldlem, druhé měly zastrčené za femenem. Teď se zdvihly, tovaryš s nimi, vzlétly do výšky vysoko nad lesy, nad údolt a letěly. Tovaryš byl lehký, jako kdyby ani nic nevážil. Letěly dál nad roviny, až přiletěly nad Dobrušku. 4. když zahlédly tu vysokou věž, tovaryše tam zanesly. Samy pak Uletěly pryč. Kdyi to lidé viděli, co se stalo, ie tam na špičce věže je člověk, že se drži a volá něco, kde jaký žebflk ve městě měli, tak ho snesli. Stavěli, vázali jeden ke druhému, až byl vysoký na tu věž. Tak tovaryši pomohli, že mohl slézt dolů, a smál se na celé kol~, jak se lacino dostal do Dobrušky, že ani kousek kramfleku u stfevíců neodfel. A viděl kus sv~ta z výšky. To se mu líbilo, letěl by zas, ale husy byly ui dávno daleko pryč. Fr. SemerAkovA přes Kačenčiny

malilinkých peřin a svých malilinkých sil:

vykřikla

ze všecl1

"T A K S I J I V E M 1" A dobrou noc v!lemI (Z pfipravované sMrky Strom po-

hádek)

7

Byli jednou tři cikáni, nechtělo se jim do práce. Přem}šleli, jak to navléci, aby mohli lehko žit, nestarat se, taškařit. Co oni si nes myslili ! Sebrali se, šli do lesa, chytili tam medvěda. Bili ho a bili, až ho naučili řlci po maďarsku: Igenl To je po našemu: Anol Vic už mu do té tvrdé kotrby nevtloukli, i kdyby se byli rozkrájeli. Medvěd Nkal jen to jedno slovo, igen, a už dost. Pak ti mazani cikáni milého huňáče oholili, oblekli ho do panských šatů, do kapsy mu zastrčili kapesníček, tak aby mu čouhal ven, za ucho tužku, posadili ho pod plachtu do vozu - a vy jé, herky, do vsi k židovi! "Hej, kramáři, hola hej I Ukaž, co máš na prodej I" "Jenom ne tak zhurta na mne, páni kumpáni! Cožpak jsem hej nebo počkej, abyste si ze mne tropili šašky? Kdopak jaktěživ slyšel, aby se cikán, bosý, černý cikán takhle v krámě roztahoval, po pansku si rozkazoval? Mám tu, jak vidíte, zbozi YfChOY3tť a všecko je na pro-

co smyslet, aby se povyrazili . Pán si sedl na stoličku vedle pultu a mžoural očkama po kupčikovi, který byl v devátém nebi. Tohle bude dneska tržba, dnes vyprodá celý kráml Jeden z cikánů se postavil k pánu, ptá se ho: "Pane, máme naložit dvě bedny cukru?" Pán přikývl: "Igenl " Juch, to se cikáni zapotili, než takový náklad zmohli na vůzl A cikán hned zas na pána: "Máme vzlt pět pytlů mouky? " "Igen," zabručel naditý btichopásek. Černi bratři se tužili, nakládali, až se z nich kouřilo. "A což půl centu slaniny?" "Igen, igenl" Joj, to si cikáni zamlaskli, když tu mastnou lahůdku ukládali pocl plachtu I Kupčik si mnul spokojeně ruce: "Tolik najednou jsem toho v živote ještě nikdy neprodali" "Taky je tu sklad látek a šatů," obrátil se cikán znovu na pána nemluvu, "co pravite, urozený

vědi,

db ' .

Naše Ivka jako uhel

p~kná

dívka:

černé oči,

modrá mašle ve a ty tváte -

vrkočích

jako

růže

rozvité.

Všechno se to od Toníka dozvíte .

Toník totiž -

je to jenom mezi námi -

zamiloval si ji. Jak? Nu - " suďt sami Kde Ivku vidí, hned za ní slídí. Dvakrát, tfikrát, desetkrát za vlasy ji drapne, na nohu jí šlápne. Jeto láska? Snad.

Chodí Toník ceLý usoužený. Kudy na to?

Račte

vyznat lásku

věru

chápat:

lehké není.

Dumal, dumal, dostal nápad. dej! Ale povezte mi, vy kujóni, až koupíte, až si vyberete, kdo to za vás zaplati?" "PánI" křiči opálenci a pochechtávají se, až jim zuby svitl. "Řekni, pane, budeš za nás platit?" Pleskli medvěda po zadku, medvěd-pán se probral z dři moty, zakýval těžkou hlavou a zamručel: "Igenl" Pak se štrachal pomaličku z vozu, cikáni mu pomáhali. Jak by ne, už podle oblečeni tušil kupec, že to bude bohatý maďarský baron, nebo ještě nějaký mocnějši potentát, který má kapsy nadity dukáty. A že se k šipku přáteli s tou černou bandou, před kterou neobstoji ani kuřátko? Majl to ti páni někdy divné nápady, z lenosti ani ne-

8

pane, máme se Um taky zásobit?" "Igen, igen," vece pán. Skoupí tu dnes celý kráml Cikáni, cikánky i urousaná cikáňata nestačili nosit do vozu. Házeli to tam všecko na jednu kupu, syreč­ ky, zástěry, okurky, košile, cibuli, slanečky, petrolej, nitě a cukroví, zkrátka všecko, co jen kupec mt'l v krámě. Když už toho měli víc než dost, naskákali do vozíku, práskli do svých hubených koniků, kola zavrzala a koleska div se pod tou tihou nerozsypala. Žid vyletěl před krám: "Ouha. ouhal Prrl PlatitI" Starý cikán vystrčil hlavu zpod plachty, huláká: "Však tam má!; na

'dek takovýto:

židli pána, slyšel jsi ho přece, že on zaplatil" Žid utíká k pánovi, pán sedí na židli, dočista tu usnul, chrápe a 'chrápe jako o púlnoci. Kupec mu cloumá ramenem: "Hola, pane, vstávej, zaplať za ty nezdvořáky! Vybrali si toho právě za tísíc dukátii!" Medvěd si protřel tlapou oči, mžourá po chlapisku, zabrumlá: ' "Igen, igen!" "Žádné igen, tos říkal už prve!" durdí se kramář. "Sáhni do kapsy a klop, zazobanče. zlaťáky!" "Igen, igen!" zase kývá medvěd. "Zbláznil ses, pane, či co?" lament uje kupčík a zlostí před pánem poskakuje. "Co tu pořád, s odpuštěním, meleš igen, igen, a nic neplatíš? Ale počkej, teď ,si spolu promluvíme jinak!" Chytil metr a medvěda po hřbetě! Tohle se pánovi v černých šatech nelíbilo. Chňapl milého kupčlka za hruď a zaklepal jím jako slivou, na které jsou chrousti, div z něho duši nevytřásl. Kramář vytřeštil leknutím oči, vyškubl se a alou ven! V pantoflích vyběhl z krámu, krám dobře zamkl a tryskem na čet­ nickou stanici: "To a to, pánové, cikánúm jsem prodal fúru zboží, byl bych jim neprodal, ale byl s nimi pán a oni pořád, že pán všechno zaplatí, a pán to potvrdil, povídá: 1gen! Cikáni už práskli do kobylek,

Kupec jim odmyká: "Tady, prosím, páni žandaříci, tady je ten povedený ptáček!" Pán seděl rozvalen na židli a zas už chrápal jak dětská řehtačka. "Hej, hej, vy tu, ve jménu zákona, vstávat!" "Igen, igen! " "Žádné igen, a už ať jsi na nohou!" Protřel oči, kouká na ty divné hosty. "Tak co, napapaný pane, budes platit nebo ne? " "Igen!" kývá těžkou hlavou oholený medvěd. "Přestaneš už jednou s tím vec ným igen, podvodníku! Takhle bychom se, podšívko, s tebou nikdy nedomluvili!" rozkatil se starši čet­ nik. "Ráz dva vyplať penize, nebo půjdeš s námi!" "Igen!" vece medvěd vážně, a zas tu stojí jako boží dárek. "I ty jedna hubo nekáraná! " za řval rozzuřený strážmistr. "Takhle si z nás, z ouředních osob, budeš střilet? Tu máš, tu máš!" a už ho bil po hlavě. No ne, takhle na medvěda! S lakovou si na něho nepřijdete, to ho ještě neznáte! Vjel do něho vztek jak včeli žahadlo, prásk, prásk, chytil žIdli a bil do kramáře i do četnlků hlava nehlava, že museli honem yzlf nohy na ramena a koukat, kde nechal tesař díru.

v krám ě mi zbyl pán a ten pořád jen kývá hlavou, igen, igen, ale k zaplaceni se, šelma, nemá! Račte, prosím, zarp'utilce popobídnout, aby, nedej Bože, nebyl chudobný obchodník ošizen!" Četníkům to bylo podezřelé, jaký je to asi zpropadený pán, zvedli se hned dva, a to' že by bylo , to že oni tomu neplatilu pomohou!

Teprve když dílo zkázy skone-i! , vytarabil se na náves a za humny rovnou do lesa. Kupec s ('etniky koukali na něho skryti za kládami. Při té šarvátce si medvěd natrhl ka bát a tou děrou čouhala mu srst a podle té srsti teprve poznali, odkud vlastně byl ten bohatý pán. kterého cikáni nastrčili ubohému

~ lla.

zala,

"Za:

Toník jako opafený. -,chává: "Ach ty ženy, ženy . .. I" 'í stále, .

umět

tvrdé,

měkké,

kupČíku .

obojetné hlásky. OBRAZKY MILOSE NESVADBY

lověk neudělal ? Přeloženo

ze slovenštiny

9

0.. . .

=is

fA~

,,~~"'5 ~ ~.2 (;" ~ ,>",
"O!J,.~

8TROJ PRO SKlAOADflE

~o~~~~o'2..~';::I

S"'~!J,.~';::Ie'&.I'Io~~

~EO~~~;a';S~d -~C").~~~ ....... ~~a ~ o~i~. s ';t~~~ 5'

Hudebni skladatel, piMc1 novou skladbu, má mnoho práce s rozepsánim notového zápisu svého dila pro celý orcbestr. Viděli jste někdy partituru orchestrálni skladby? Je to silný sešit, který většinou leži na pulttku dirigenta. Na mnoha osnovách ka!dé stránkY jsou notami zapsány melodie, které .hraje každý nástroj orchestru - od pikoly a flétny a! po hic1 ná-

";><"1'10'" ""O"O~

~~~o S a"~ ~. ~ ~= S ~ " ';t ~ e ';::I S

~

~ ~

~

\

@~~

~:~";S ~"""" p..

" A ~A"A'RE

.

,•• •

někOlik

Clenové nedávné Výpravy do afrických POultf napsa.I1 ZPráv o zVWtnlm 1Ucazu, který prý na Sabate. Po Prudkém delti, Ve kterém Zcela rozmokl Plsek této na" VYSVitlo slunce a ObjeVila VŠak POdObu, " se na obloze dUha. jakou Známe z naŠich BYla zcela VOdorovná a táhla se nlzko nad Povr_ chem Dam ZVláštnost[ této saharské dUhy bylo neZVYklé Zbarveni _ dUha se skládala jen ze dvou barevných Pruhd - z a zeleného. Cl nOVé Výpravy hned Pátrali u domorod_ cd, Zda se tento Pfir0dnf úkaz ObjeVUje na Sabate a zjistili Prý, te podobná dUha se v mlstech objeVUje kUdou Zimu, obVYkle v a srpnu. FotOBrat Výpravy se POkusU dUhu vyfotografovat, ale DePodai'ilo se mu . to, protote práVě zmizela za obzo_ rem

světě, OPět

~

';l."'t:)

S';:3

~

Viděli nejvěUt POuště Neměla

('O<ec:.

S ~ ~ ~ ~~ ~""

~

tA

o~~";S~~E.~~~ ~OQ..~""O"~';3,... n ? ~ Š~ ~~ p..~l:''j:7' ~a~a';::l~';,-<.2.~

sw.~ ~~~. ~t"'5 ~ I'l ::>'~= ~':!._ 'š-g' . -: ~I'l-· .E..~e

z~2.~~~ ~,... ('tI,C,"-.l'1 "'.

I

1'10::>'

~

•

krajň.

POu§tě.

častěji,

~

a ...~ o

~~ ~ ~~

s.('CK~'j:7'-tA~oec:r~ ';3 c;'-;(;"?!.;:s: ~~

červeného

.c>

?-

~ ';30""Oó,,,I'l_~ C'M_.~ ..... ~ __ -'";S~";S~c::~(")~."'t:) e-e -~~p..~'jII;"Ó o ';l ';:S ('0< .. CM o ..

cz" ••

1.'\

"'';lo~_ ~ ......... ~,...

~Ulce"'t:) ó~ _ .. o> ce ~Q ';:r" e ~ ~. C"l ~ (;''''t:) o ~ c:;- -;=

pfOůa d

..

~ ... I'l

~ o 't,i. ~ (;''''t:) ~ tA ~. ~~;:-s:-&o~ S ~
:--" ';:3

stroje. Nedávno nám došla zpráva, že byl vynalezen zajimavý elektrický stroj, který automaticky zapisuje hudbu do notového sešitu. Z jedné strany se do stroje vkládaji listy čistého papiru, na které si stroj nalinkuje osnovy (známých pět linek, na něž se noty zapisuji) a ze strany drUhé zachycuje stroj mikrofonem melodii. Skladatel mMe své melodie brát na jakýkoliv nástroj nebo i pillkat. NotoVÝ zápis ptelodie se objevl natištěn na papiru a ze stroje už vypadávaji hotové čúti partitury. Nový stroj urycbl1 práci skladatelfl, takte operu, kterou na slavnf skladatelé minulého stoleU psali mnoho týdnfl, napiše dnešn1 s)dada1:el s novým strojem za

5-6 dul

~>

:s"O=';:J"orao~ .. ~ t:;~~.S'O,;: .. ~Nt~~

těchto

e

červenci

,

Napsal Jan Mareš Já jsem, hoši, chodil do školy v malém I:Q.ěstě v Podkrkonoší. Samá textilní továrna, takže město z vršků kolem vypadalo pořád jako pod pokličkou šedivého kouře. Ale okoli, bratříci, jedna báseň. Vyběhlo se jednou stranou - už jsi byl v Babiččině údoU, vyrazilo se jiným směrem, už bylo vidět Bor, Ostaš, Teplické skály ... Krátce -lesnaté a krabaté okoU bylo kolem našich fabrik. Po těch lesích a údolich se pilně s kautovalo. A protože tenkrát bylo hodně politických stran, bylo hodně i skautských svazů. Místní honorace měla děti v jednom skautském spolku, a my, co jsme bydleli v továrníchčinžácích, jsme byli budto ujunáků Volnosti nebo u skautů Práce. My, pracanti i volňáci, jak jsme si říkali po klukovsku, jsme spolu kamarádili, i když jsme byli v různých spolcich, jen s těmi městskými jsme nepěstovali žádné bratrství. Oni totiž byli vystrojeni podle všech skautských předpisů - široký klobouk, košile s šátkem, krátké manšestráky s opaskem, píšťalou, skautským nožem, americká torna a různé nášivky od ramene až po manžetu. To stálo hrůzu peněz, tak u nás byly místo klobouků čepice a kalhoty různých délek a látek. Klobouk měl jenom náš vůdce oddilu, a to byl ještě předělaný velurák pana Dvo-

řácka.

Aby sLará hučka držela fazó nu, musel ji vůdce Kosař namočit do cukrové vody. Starý Dvořáček se mu sice smál, že se na něm budou rojit včely, ale včely si Kosařova klobouku vůbec nevšímaly, protože po cukrové lázni se plyšová srst hučky slepila, takže to vypadalo dosti odporně. Jak říkám, kamarádili jsme se, ale taky jsme se různě škádlili a dělali jsme si navzájem různé klukovské pesčoviny.

Tak se jde! Půl bochníku chleba kostku margarinu, pět špekáč h trochu jíšky, sůl, dvě vejce na tvrd a tři koruny, co jsem vydělal za ro znášku novin. Dvořáček měl pravdu. Posledn dubnová sobota byla vyhřátá jak první květnová. Štrádovali jsm v dvojstupu za vlajkou na skautsk holi a zpívali jsme hned:

A jednou to bylo tak: Celou zimu jsme se těšili, až se trochu udělá počasí, že vyrazíme se stany do pří­ Kdo nemá-se sluncem styku, rody. Kdybyste, hoši, věděli, co je za v stáří hledá apatyku . . . život v lese! Najít příhodné místo a zase: nedaleko řeky, nejraději rovnou Zaplápolejte, modravé noci, loučku, abychom se pti spaní nevydlti dllnlků , povstaňte všeci . .. kutáleli ze stanu - nasbírat dříví nebo: na táborák, rozdělit noční hlídky, Příroda nám káže uvařit si a při zažehnuti večerního netrplti hlad, ohně vztyčit oddilovou vlajku. Druhoj, tož vzhůru paže, hý den poznávat podle letu i zpěvu slavme jeho pád. ptáky, podle stop zvěř, pozorovat Dál, dál, dál! Za heslem pokroku , brouky, šneky, žáby ... To byste nechceme vlc pánů , ani otroků . . . neřekli, kolik zázraků je v přírodě, Náš cil byl: údoU Zlámaného pokdyž se na ni vnímavě zadíváte. Jak je všechno na svém místě a nic zby- toka nedaleko staré zříceniny Rýz mburka. tečné. Lepkavá kytička, ostroploutŠlo se dobře a sluníčko přihříval vý okoun, barevná babočka, šedý ušák, všechno je přizpůsobeno k ži- tak, že se nám pod naditými batoh_ začala potit záda. Cesta plynul... votu a k ochraně života. hladce, jen Duškovi, kterému jsm Bylo po zimě a duben se vydařil. Jednou starý Dvořáček rozhýbal říkali PIh, se udělal z boty žralok Žantovi se rozsypaly kyselé bonborevmatické koleno a povídal : "Skauti-pracanti, noha povídá, že ny, takže jsme se museli zastavi' se vám vydaří neděle. Suchého dříví u strouhy a opláchnout je od prach\:. budete mít habaděj a noc už taky a hned je sníst, abychom nebyl nebude kdovíjak studená. Jděte si ulepeni. Taky jsme za Skalicí uviproprat do lesa pIfce, uzené od děli zvěřinec a uprosili jsme Kosa ře abychom se mohli podívat dovniU Iabrického čmoudu ... " Zvěřincář, jak nazval majitele Najman-Píďalka, žádal vstup po korun ě ale usmlouvali jsme to na padesátník za osobu. Myslím ale, že to a n za ten padesátník nestálo. Měl je, medvěda, velblouda se schliplý m hrby, dva vlky, šest opic a mramorové koníky. Fanta Cvrček, ten který byl z ná všech nejmenší, podal velbloudo" kůrku . Hrboun ji chvilku přežv y­ koval, ale asi mu nechutnala, protože Cvrčka poprskal slinami s drobečky. Smáli jsme se, ale musel. jsme jít dál, jelikož se stmívalO <stany bylo třeba postavit ještě za světla. Stejně však jsme přišli na místo za dosti hustého šera. Polovina stavě la stany a ostatní se rozběhli za dří­ vím . Já jsem sbíral samé such é klacky s Plh.em a tak jsme se d toho zabrali, že jsme došli až skor k hřbitovní zdi. Nebáli jsme se an o mrtvol, ani duchů, ale za smrákán

12

chali, co se kolem činí. Potok si povidal s kameny, umýval ostřici, která si na noc hodila pačesy až do vody, špital na žáby, aby tak nevřeštěly; nadhlavou se ozvalo ospalé 1111-lip, to jak si ptáček ze sna povzdychl a obrátil se v hni zdě na druhé křidlo. Za . stany tiše šelestily Kosovy kroky. Prohlitel, ,jestli jsme pořádně vykopali stružky pro připad deště ... Najednou Žanta-Kapraď na hUdce tiše hvizd!. Při­ běhli jsme k němu a ptali se, co se děje. Kapraď ukazoval Kosovi, že tamhle, jak se mezi stro my bělá ten proužek, bliká světýlko. Dloubl jsem do Piha a šeptl mu: "Čoveče, to je ten hřbi­ tovl" Oba jsme se lekli, ale styděli jsme se to povědět nahlas. Ještě by si kluci mysleli, že na nás blikaji strašidla. Ale Kos se dival směrem, kde občas zamrkalo světýlko, a najednou dal rozkaz: u hi'bitova neni zrovna lehko ani "Baterkya notýskyl Někdo signatomu nejnebojácnějšimu klukovi na lisuje morseovkou." světě. Proto jsme rychle obrátili a Ještě že jsme měli ve stanech č ilým kl'Qkem mazali bUže k táboru. pořádek. Honem každý do svého Kos, jak jsme ve zkratce řikali batohu a zase rychle zpátky ke našemu vitdci oddllu, nás už všechny Kosovi. Připravili jsme se. Jeden svitil do svolával. Řekl, že zvěřinec nám zkrátil dobu posezeni u táboráku. notýsku a druhý zapisoval. Mně To bylo špatné, protože to byly nej- svitil PIh, protože jsme byli kamarádi. Nad hřbitovni zdi se zablesklo. hezči chvlle z celého tábořeni. Ohell vypadal jako z všelijakých stočených P1šu: ,,-.-.- chvilku nic. A zase meM a rozeklaných jazykit, chvilku byl košatý, pak zas jako by se vy- - . - . - , -.-.-1" Podival jsem se na Kosa a povipjal a stál nad hraničkou dřivi št1hlý, vysoký. Pak odněkud při­ dám: bě hllehoučký vitr a plamen se před nim položil skoro až na trávu za ' ruhem kamenit. To si hoši, co seděli proti větru, rychle poodsedali, aby jl' o tak nepálilo do tváři. Často jsem p řemýšlelo tom, proč je oheň čer­ Yený u polen, pak je žlutý jako zlatá : avle a na roztřepeném konci modrá o prithledna.Vsadim se s kým chce:e, že žádná věc na světě vám za malou chvilku neukáže tolik krás ných obrazit, barev a forem jako 'vobodný plamen táboráku. Nad :llav{)u na sebe špitaji vrcholky _t romit, sem tam zaklapou větvemi, :ako by zaháněly kalouse, který tu hce vyčihat starého ježka. Ten ;: řece bydli tamhle pod spletenými ořeny a hlidá, aby na nás zitra ,e přišla zmije. O večerech v lese bych vám povi-al do večera a zitra nanovo. Škoda, e vy teď tak málo užijete lesniho _i vota. A mohli bystel Do stáři byste

"Vysílaji jen samé ,pozor' a nic v1c. "

Kos na mne sykl: "Tak dávej pozor a neřečni!" A opravdu, zablikali šestkrát "pozor" a začala zpráva:

- .. - ..... --- "

,,---

Rychle jsem přeslabikoval: Oddll lišákit, aha, to jsme my. Někdo ze hřbitova signalisuje pro nás. Ruka se mi začala třást rozčilením. Tak honem, vysllejte dáli Co to bude? Po krátké tmě se znova blýsklo. Dlouhá, krátká, N. Krátká. E. Dlouhá, tN krátké, B. Za chvilku jsem měl celé slovo: NEBEZPEČí. Pak tmavá pomlka, zase světlo. Trvalo to dost dlouho, ale konečně se nad bělošedou zdi rozsvitilo třikrát krátce, jednou dlouze, krátce a zase dlouze. Aha, to znamená "konec zprávy". Hned na mistě jsme začali luštit. Dostal jsem na sebe vztek, protože jsem asi udělal nějakou botu. Zpráva mi vycházela takhle: "ODDIL LlSAKU NEBEZPECI POZOR NA VLKJ ZESILTE STRAZE KONEC" Srovnali jsme pak výsledky zápisit a ku podivu nám šesté slovo vyšlo všem stejně. Jen Píďalka zapsal: GISILKA SRAZI VA. A protože mu to nedávalo žádný smysl, připsal si z pilnosti jako posle dni pismeno Z. Moc jsme se nasmáli, aod té doby se Najmanovi přestalo Nkat Piďalka a dostal nové jméno "Srazilvaz". Když jsme se podivali, jak Kos vrašti čelo a hledi do zápisniku, hned nás smich přešel. Co by · to mohlo znamenat? Nebezpečll Ale jaké? Počkat, budeme luštit po řadě. NejdNve, kdo by nám mohl dávat

e zapomněli.

Chvilku jsme

seděli

tiše a poslou-

Obrázky J. Krasla

13

zprávu tábornickým způsobem světelnou morseovkou I Aha? I Možná nějaký ~kautský oddíl, který táboři nedaleko. Ale když je takové nebezpeči, proč by sem jejich vůdce někoho neposlal? "Už to máml" vyskočil Joska Hejdů-fUmbuch. "To J neni J, ale I. Z toho zvěřince utekli vlci, ted se toulaji po lesich, ,!,ůdce těch skautů vedle se boji své kluky poslat z tábora a proto vysílá." Namoutědušil NEBEZPECI POZOR NA VLKYI To je onol J se vysiJá . - - - a Y - . -,- 1 Jejich signalista se spletl a v rozčileni zaměnil Y s J. "To je trouba," ulevil si PIh, ale Í\imbuch si na něho rázem vyjel: "Máš moc teči. Třeba maji vlky za zdi a nemohou ani ke stanům. Ty bys strachy seděl někde na vrbě a ani by tě nenapadlo varovat lidi kolem." Přiznám s~, že v té chvili byla v každém duše malá,. Sám jsem si vzpomněl, že u strýčka Šajera maji obraz, kde smečka vlků pronásleduje saně s trojspřežim. Pani s holčičkou splnaji ruce, koči má strašně vytřeštěné oči a pán vzadu tluče P1Vniho vlka obrácenou puškou do rozevřené tlamy, plné přišerných tesáků. Kolikrát jsem si v duchu tika.l, jak je dobře, že tu nemáme step s vlky a že v zimě mohu jit třeba do Cerveného Kostelce a nemusim se niče­ ho bát. A ted máme ty potvory v našem lese, Zvčřincář jim třeba nedává pořádně žrát a vlci se na nás vrhnou . .. Trochu jsem se uklidnil, když jsem si vzpomněl, že všichni umlme šplhat a vlci vůbec ne. Když přijdou, vylezeme na borovice, vydržime tam do rána a Pll svitáni si pro dravce snad někdo přijde. Nebo je posUili hajný Bernát, který pase i po zatoulaných psech. Kos však stále hleděl do notýsků, které si od nás vzal, a stráže nezesiloval. Po dlouhé chvili se rozhlédl po svých ustrašencich a zeptal se: "Nevite náhodou, kam dnes šli tábořit volňáci '1"

"K Vilémovu mostu," vypálil Pídalka, tedy Srazilv~z, aby ho někdo nepředběhl. "Domlouvali si to v 0(1dne Cerných pa~dálů." "Aha," zabručel Kos, "to by hráLo. Neni to daleko odtud ..a tady Cvrček jediný má zachyceno u slova VLKJ taky A. Možná, že si to tam připsal náhodou, ale taky je možné, že ostatni to áčko přehlédli. Pak by to znělo takhle: POZOR NA VLAKJI A protože tu široko daleko žádná dráha neni, mohlo by to znamenat: POZOR NA VLAJKU. Co řikáte ?"

Hned jsme se přestali bát vlků. To je přece nápadl Vždyť největši potupa pro oddil je, když si neuhUdá svou vlajku. A na druhé straně to je dobré vysvědčeni pro ten oddil, který má takové borce, co se uměji neslyšně pUžit, využivat tmy a terénu, lsti a překvapení, že ze samého středu tábora odnesou nejcennější trofej. "Ale že si o sobě mysU," odplivl si hr
NEt VYJEDOU

Jak to vlastnI' bylo, že v Korejl vznikly dva státy - Korejská Udovl' demokratická republika na severu " Korejská rl'publlka na Jihu? Do roku 1If45 byla Korea Japonskou kolonii. Všude vládli japonští fašisté asi tak, jako u nás fašisté němečtí. Teprve v srpnu 1945 se korejský lid dočkal svobody. V Evropě byl už mir, ale tady právě koněUn válka proti Japonsku. Severni Mst poloostrova osvobodila Sovětská armáda. Od jihu postupovala armáda americká. Korea se měla stát podle dohody nezávislým státem s demokratickou vládou. Ok..pační americká armáda však dohodu nedodržovala, vytvořila v jižni Msti zemi'

zvláštní vládu. I'roto byla v září roku 1948 vyhlášena i Korejská lidově demokratická republika •. Ale tím to neskončilo. Jihokorejská vojska vtrhla na územi severní Koreje. Lidová republika měla být poražena. Lid, severni Koreje se však za pomoci činských dobrovolniků dovedl ubránit. V roce 1953 bylo uzavřeno příměři. Jenže vplka zanechala v zemi jenom trosky. Ale ty už oba naši cestovatelé neuvidí. Ihnell po uzavřeni přiměřf začaU všichni obyvate\é severni Koreje znovu hudovat zem. To ostatně vidite i na obrázku, který otiskuj eme. Jena něm nová budova pchjongjangského nádraži. pfWé Zaj 1mal i vás ještě některá ěisla? Celá Korea: 220 840 km", 30 mll. obyvatel. SeverniKorea: 121 251 km", 9 mll. obyvatel, hlavni město Pchjongjang (Fenjan). Jlžni Korea: 99589 km", 21 mU. obyvatel, hlavni město Seul.

o H N t C E K, mě.lěnl~ ěeskoslovenských děti Vydává OV CSM Ml dá f . redaktorka M. Lapáěková. - Redakce v Praze 3 nám M Gorkého 24 Telefo"n 2::10 4{ontaA• dmi °ldtPOvědný redsaktNor JélfMI ěBlnek. - Technleka Tiskne Svoboda .....aflcký á d " . Prah' 'S l ' • •n 8 race v Praze - ov sto. 'telefon 22-41-41' A-Oll 44 ,.,. , z yo , n. p., a· m chov. Cena 1 Kě•• - RozAlfuJe PoAtovnl novinová 8lužba Toto ělalo vyllo dne 15. dubna 1958. •

14

RETBzOVKA 1- 2 2- 3 3- 4 4- 5 5- 6 6- 7 7- 8 8- 9 9-10

známá voda velká, do ní tato vtéká, nemoc každý mívá, v doupatech přebývá . každý snad jídá rád. pták světlu se brání, tyto tvrze chrání, středo~pské město,

z našich knížat jest to.

'ow!1S '!1sIi7 'li/DO 'nt/os 'OSDW' DW/Jf 'PfDJ( 'V>P/ 'J/ON :JUJP}J

zÁMENKA S ,,1" je ostrov v Středozemním moři, "r" z ostrova ženské jméno tvoři. DIJDN -

.

DI/DN :]unfn/zou

VÝPUSTKA S "r

bez -

Připravte

se!

Teď

kukačka

111/-

"

u

r"

se svým koněm pyšně kráčí, už to pečou na pekáči. Dsnl[ -

' tlí.

Nebude to už dlouho trvat. Zase budete ržet palce našim účastníkům tradičního zavodu Varšava-Berlin-Praha. Zase Dudete možná i vy čekat na silnici, abyste im a v~em ostatním zamávali, vyzdobite :m silnice a okrášlite okna domů. Víte ' ak, jak vlastně vznikl sport, kterému ' lkáme cyklistika?

.IDsnl[ ': Ju'jlfn/zoU

Z ma,rarského

t

SLOUČENKA

Zde světová strana, tu sopka chrlí dravě a celek, to je město tam u nás, na Moravě.

Lidé chodili celá tisícilf'ti pěšky. Mohli ezdit na koni nebo v kočáře. Neměli však . ednoduché vozidlo, které by sami poáněli. Na to při~cJ až v roce 1815 ně­ :necký lesmistr K. B. Drais. Sestrojil dvě ola, spojená dohromady: jezdec se odráte l nohama. Teprve po Draisovi vynalezli .dé šlapadla, dřevěná kl)la postupně na-radili kovovými, jejich obvod potáhli ~umovými obručemi :: ještě později ileumatikami. Z Cechů jezdil první na kole slavn~' ník .Jan Kollár .. Ve své sbírce "Slávy era" popisuje, jak dojížděl ke své milé: Abych pak běh zrychlil kroku svého času pti tum uspořil, koupi/ jsem si stroj, kterýi utvořil v Mannheimu Drnis roku přítomného.

časopisu

Diw/l[I[ 'DO!1/ -

l[1[ :Junfl1/zoU

ZNÁTE CESKÉ HRADY A ZÁMKY? Ano? Pak jste si jistě také povšimli toho, že velká část jmen českých hradů a zámků začíná písmenou K. Zdalipak jich vyjmenujete alespoň šest? To ovšem ještě nejsou všechny. 'J(Jnqwn)l '1!1/Jf oo Y)l 'DJ(dI1J)l 'oo/wn.l)l 'OOfDJ)l 'OOJ(]SDJ)l 'JJnoJ(D.I)l 'ISO)l ''imdouo)l 'uJ.JoJ(O)l 'jlOOUJ/)l 'J(.IJdfD)l 'u{i.L 01)/ -JD)l 'J({iWD)l 'l[J!lD)l 'nO.JjlJD)l :]u'ilfn/zou

a si

(Tím rokem míní 1817.) První cyklista v Praze se objevil při J.vnostním průvodu, když se pokládal kladní kámen k Národnímu divadlu.

Dnes už jezdí na kole téměř každý. jenom za zábavou, jiný třeba i do práce. Ti nejlepší bojují na kolech o tituly mistrů v rozličných závodech. Na snímku vidíte slavného němpckého závodníka Tave Schura. Někdo

• "Jakou podobu má naše

zeměkoule?

Řekni nám to třeba ty, Jendol"

"Prosím, naše země se podobá koulil" "Správně a kdo to zjistil? To nám řekne třeba tamhle Jarka." "Prosím, Jenda, soudruhu učiteli I"

a 15

1{ PODIVlJHODNt PRfoEHY. -- RONA PRÁŠ/LA ~ ---------

Přátelé, jak výborně uměl můj kůň Buketal skákat! tenu po pollch zajlce, zajíc mlfl k silnici, tam jede kočár. Zajlc prolell pod jeho koly , Buketal proskočl jeho okny.

Chci pfeskočit močál, však běda, špatně odhaduji vzdálenost! D opadl jsem nedaleko bfehu. Buketal mizl v močálu a mně už sahá lepkavé bahno po pás, po ramena, po krk . ..

Tentokrát mi pomdhá nejen vrozená chytrost, ale i sl/a. Sevřu pevně koně koleny vztáhnu pati, chytám se za cop a vytahu j' sebe i Buketala ven.

spouštějl

.J e válka s Turky. Pronásleduji nepfátele. Ti se vfltl do brány, ochrannou mNt - pozdě! Dopadla těsně at za mými zády a já vyhánlm Turky druhou branou z města ven.

Buketal pije hltavě z kašny. RozhlUlm se zatím opuštěným městem . Co vidím? Půlka Buketalova těla je pryč. Proklatá mtft pfesekla mé vzácné zvlfe na dvě půlky!

Zakrátko se dovldám, te druhd půle mého znamenitého koně pobíhá mezi ostatními koni na pastvině. Můj skvělý Buketal má tuhý tivoU

Volám ranhojiče. A protote nebylo po ruce nic jiného net vláčn é proutky vavřínu, mut jimi Buketala zručně sešil. VavNny se v koňském těle ujaly a rozrostly se v krásný věnec.

\" té líIé vojně jsem se pln odvahy pfihlásll, te vyzvím, jak vypadá situace v tureckém opevněni , kam ještě nikdy tádný zvěd nepronikl.

Ale já si vím rady! PostaDim se k hlavni - a kdyt vypálili kouli do nepfQtelské pevnosti, vyšvihl jsem se na ni jako na koně. největšího děla

Letlm, pfemýšlfm: Do pevnosti se dostanu ale jak to bude s cestou nazpátek? - Neváhám. Kolem letl koule, jit vysttelili z pevnosti k nám. Skočím na ni a vraclm se k našim.

Obrázky Emila Kotrby