GYM N ASjOMJ^MKOMJI^^ Knihovna ".-^p

I

hovna profese

n

GYM N ASjOMJ^MKOMJI^^ Knihovna ".-^p

I

& a (MYTHOLOGIE).

w^ PRO

Li

I

1)

C ESKOS

Li

O Y A ív £^ K Ý

XAPSAL

J@S1F

CENA

[^(UllOtC^Mo

6

KORUN.

h

^ ^T

^<

aSJiSsí*:^-

V PRRZE

1906.

TISKEM JINDICHA SLOVÁKA V KROMÍŽI. NKLRDEM

VLRSTNÍM.

® ^:/

U5ECHHR PRRUR UYRRRZEHH. e|s

3L

U^ \^ "rC--^

1

Slovo úvodní. sladkobolný

Jako nesmírn

Od

ton

dumk}^,

Lužice,

strany Karpat,

teskný

tak

rozsáhlá, rozprostírajíc se od jednoho

Baltu a ústí labského

bor}',

maloruské

pocit

pi pohledu na dávnou državu slovanskou.

svírá srdce

Cech}-, s

Moravu,

Polsko,

Slezsko,

oné pes Valašsko,

moe

k druhému.

Pomoan}^

pes Meklenburk,

Brani-

Rusko

Bulharsko, Dalmácii, Chor-

sam3'mi oblastmi, kde kdysi jaz^-k slovansky'

nebo

celé

pravlasti

zem

se

udržeti.

utonuh' a

povstal}'

útxary

Tžké

ztratil}'

nové.

této

s

jdeme

vatsko, Bosnu, Srbsko, Uhr}', Štýrsko, Korutan}' a Krajinu

rozsahu nedovedl

Bj^la

hlaholil.

ztrát}'

se v

moi

mocné,

Než

v-

celém

dlužno znamenati, cizotv.

Na pvodní

rozmach

Slo\'anstva

nanejvýš ohrožující.

Co boj,

krve a djin

lpí

na bydlištích praotc, co

bylo jim podstoupiti, než kus po kuse urván a oddroben.

zápas

A

b}'

nepítel sebe více se namáhal a t\"ánost uch\'ácených zemí pe-

dlával,

marnou zstane snaha

velehor a trní na

jeho. vSlo\-anskost \r}'ta do

horských \-elikánech

;

o

\-\-pravuji

ní

\-sí ek, jezer a potok, a naz\'}' mst, hradisk Ona zstane povžd}' ži\-ým svdectvím, že krajin}' i

Slovanm

Vc

ji

ty

hbet jména

potvrzují.

p\'odn

náležel}'.

Nmecká íše \'}'rostIa na držav slovýsmch germánské pvodnosti hlásí se o svsamo hlavní msto Berlín. Název pochází od >berly«, jest nesporná.

vanské. Jako na dectví

1*

znamenající

ty

neb

kul.

slov

\'

doposud

biiení

je v

uží\aní.

A ponvadž

jedna z nejstarších ástí dávného Berlína rozprostírá se na ostrove v ece Sprév a nazývá se » Kolína, vidno jasn, že

jméno povstalo od kolu i

berel,

to jest

od kolových staveb

vodních, v prastarých dobách Slovany zde založených.

Maje državy tak rozsáhlé, bji kmen slovanský rozšíený a

etný nad vati

míru.

A

jaká z\iaštnost, jaký zjev ojedinlý,

Ma

jeho povahu, mravv, zvyky, obyeje.

sledo-

xiastní

s\-()U

vzd-

má krásné bijesloví, jaké toliko pedlouhé vky mohly vytvoiti, má písn nevyrovnatelné krásy, má své pvce, má lanost,

knze, chrámy, podání.

Ctí

bohy mateštinou, oslavuje pedky,

zpv

pravdu, zákon a právo cení nejvýše, miluje hudbu,

a tanec,

vyznamenává se vlastnostmi podixuhodné s\-obodomyslnosti v dobách, kdy národové jiní vzeli po krk barbarství. Žije po rodech zádružn s majetkem všem lenm spoleným, má repua

\-

zízení v obci

blikánská

Novohrad ^}, má

postavení

silné

na

\ehlasem po celém

Msto svt, msto

msto

Kyjev druhým

provozuje ile obchod a pstuje domácí prmysl.

Baltu,

Novohrad slyne bohatst\"ím

i

Vinetu jmenují slovanským Amsterodamem,

Caihradem. Zachovává ve svých vlastech vzácné ustanovení, že vze neb zajatý, jakmile vstoupí na pdu slovanskou, pe-

A

stává býti nevolníkem.

vz

jak praví císa Mauricius, nedrželi Slo-

vné

vané zajatých a ve ného asu, zstavujíce jim

bu

se

vyplatili

svým

a k

jako svobodní a pátelé. bylo by okrasou

K cizincm

porob, nýbrž jen do vymeaby po uplynulé lht navrátili, nebo zstali mezi nimi na vli,

Jaké krásné, lidumilné ustan(n-ení. jež

národm nejvzdlanjším byli

I

pohostinní a laskaví do

krajnosti,

dbajíce

A pec plno zejména u Germán,

úzkostliv, aby jim nikdo \iasu na hlav nezkivil.

soused, plno krvelané touhy, Slovany držav a sami \- nich se zahnízditi. Jaká zvíecí zuivost krvežíznixého Gera, jenž pozval k sob 3U náelník Slovan polabských a po hostin úkladn dal je zavražditi, neb gótského krále \'inithara, který pi vpádu do zem slovanských nenávisti u

zbaviti

Ant^)

krále

jal

jejich

Bože

a

^)

Novohrad, nynejši Xovgorod.

-)

Antové

starožitnosti

II

sídleli

—24.

dle

dal

jej

se

syny

a 70

Jornanda mezi Dnestrem a Dneprem.

velmoži

Šafaík. Slov.

o život pipraviti. \'ru, že Slované erného v djinách za ušlechtilost

svou

sklidili

nevdku

I

Slovanské plém, jež pežilo Kelty, odrazilo útoky divokých hord od východu a vypoádalo se náležité se sveep^^mi Avary,

nemuselo

bj'

se obávati nepítele nejhoršího, kdyb}^ vymýtilo ze

své povah}' jedinou vlastnost, která k ostatním krásným a chvály-

hodným rukou samého zloboha

b3'la

pimísena.

Jest

to

známá

vzájemná nevraživost, jež tolik pohrom zpscbila. hrozíc na dále podlamovati sílu, zmuúspchy snah slovanských. Zdá se, jako by Slované žilost ani dost málo nestarali se o sebe jako celek, a zájem o tak dležitou vc samým bohm penechávali. Doposud všichni, a slovanská nesnášelivost,

nesvornost, i

i

Cech, Polák, Rus, Slovinec, Chorvat, Srb neb Bulhar, nikdo z nich

úspšn

nezasadil se o zájmy spolené, nýbrž každý pstuje své

vlastenectví

až

k hranicím své

zem.

nestaral se

hrub

o sou-

kmenovce v zemích sousedních. Proto výsledek dle toho vypadá. Slované nejen že nepožívají

váhy a moci, jaká po zásluze b}' jim pináležela, ale oni za neustálého tlaku, zejména Germánstva a také jiných, jsou ješt v bezprostedním nebezpeí, ztráceti kus po kuse ze svých držav, dokud cizí rozpína\osti nebude uinn konec.

A pec

úspch

djiny pouliv \ypravují, jakým zpsobem Slowané

Jasn jako porobu a znaí co zatím nesvornost

se domáhali a za jakj^ch okolností podléhali.

hvzda záí

jim svornost,

Neštstí nesv-orností nakupeného

záhubu.

stražný hlas

z

hrob hmí

k

Popatme na pomr hrdých Mezi

obma

a

že jako vý-

jest tolik,

potomstvu stesk po souinnosti.

mocných Lutic k Bodrcm^). neznámých

pano\'alo nepátelské napjeti následkem

nepamtných dob. Wíše šla tak daleko, že nejednou A výsledek? Zapamatuj jedni proti druhým nepíteli pomáhali. si ho, mládež slovanská, a na dno duše vryj písmem nesmanenávist vzájemnou zatelným Bodrc není \-íce Lutic událostí od

—

i

!

sebou do hrobu. Nepítel, vlastní jejich silou na hrobech obou opanoval a vztýil prapor vítzný

vzali

je

zdolav,

I

1)

Lutici

kol Odrj' a

i

Veleti,

nejslavnjší ze

na ostrovech naproti

a Stepenice až k Travn.

ústi,

Slovan Polabských,

bydleli

na Baltu

Bodrci na západ od nich od reky \'arnavy

: !

A

na druhé stran doítáme se o velikých úspších,

Slované dovedli se

sjednotiti, a brat vedle brata

spolen

jestli

postu-

pípad máme z dob útisk nejhorších, za jama Tenkráte jasem slunce zablýskl na nebi hrdinský, nepemožitelný Samo, sjednotil Slovany, zbil Avary a založil mocnou íši slovanskou. Avšak z nedostatku vyvinutého sm^^slu Kriisný

poval.

divokých

Avar

mocný

pro

!

celek íše po jeho smrti se rozpadla.

Ne nadarmo kniha djin ped zraky národ Jest studnicí

z

každé

Bute

zkušeností, jen

stránky

sténá

ohlas

z

ní

výstrahy

ších nivách a skytli

mu

možnost

bute obtavými V panství svtovém

spojte se,

ukládá.

pochybení

pí

a

založiti

staten

jen

síla

rozevírá.

pedk

ze své državy více

usaditi se nepíteli

dali jste

se

K Slovanm

teba.

z

svorni, spojte se a neztrácejte ani

Svou nesjednoceností se,

erpati

velkou

na nejkrásnjíši.

snášejte, co

mocn\'ch

Vzmužte

zájem celku

na váhu padá,

výkik slabých zaniká v šíleném ryku lomozného zápasu o moc, vliv a úspchy. Nová doba volá po mocných jednotkách více než doba stará. Snaha po soustední sil se zdvojeným úsilím se uplatuje. A kdyby v dob této Slované, stále rozdrobeni, nedovedli pochopiti nutnost cesty k úspchu, pak zstali by tím, ím by se sami uinili, rozdrobenými, slabými, bezmocnými, které kus po kuse

rozsápal

zde zdá se

tím

žábu

požírá.

íditi

a

dávil

by

samým zákonem

živel

mocnjšího, jenž

pírodním, jakým

áp

l\

obsahu.

již o bájesloví slovanském bylo napsáno. Ne zlomkovit, roztroušen. Úryvky málo byly pístupny který také zvdl by rád o dochovaných svdectvích, tiska-

íLIl^noho

celkov, lidu,

ale

pedk

jících se

z

pradávných dob mythických.

Na pedložené mythologii

Sestaviti

pátrání

a

ty,

bájesloví dlužno dívati se s tohoto stanoviska.

ihned

eeno,

jak

slovanskou

dlužno byly

vzíti

je

úkol obtížný,

petžký. Pi

v úvahu všechny državy slovanské,

nesmírn

rozsáhlé.

Rozlenní

Slovanstva,

podobá se rozložitému dubu s mohutnými kmen}', které pece jen z jednoho pn vypuely, jest mnohostranné a konce jeho tak daleko od sebe vzdáleny, že již pomry podnebí, styk se vliv. sousedy zpsobovaly rozdíly Než pece shledáme nkteré rysy, které byly bu spolené, neb málo pozmnné. Co nalezjež

i

i

neme u

kmen

dvou,

tí,

toho

dlužno se chopiti, sledovati a

hledati souvislost s dalším, co skytá podání u

Tak poznenáhlu celkový obraz se vynouje. jako sen mládí, zjevující se v žitelné.

princezn

Bezdn z

podobna

pohádky.

jest

Cesta

k

mythologie ní

je

Je

ostatních.

krásný,

\idiny,

slovanská

nesnadná,

luzný,

tžko

plná

dosa-

zakleté

svízel,

Než osvobození pece jednou pijíti musí, po zim s teplým vánkem se navrací.

nástrah a nebezpeí. tak jist, jako jaro

podob svdné

kmen

!

Až

k smíchu

pokládáni.

jest,

za jaký národ Sl()\'ané z neznalosti

Nkteí »vhlasní« uenci

valce, zjevivší se ve stoletích

po Kristu.

vdní

již

málo dstojné, dávno

\

bj^li

považovali je za pisthoStanovisko, skuteného

Slované nepišli po

yxráceno.

Keltech, ale jak Šafaík dovodil, války s nimi vedli, byvše nuceni

prudkému nárazu

ustoupiti.

Názvoslovím ve sv^^ch vlastech prozachovaných dlužno

kazují pr\-otnost. Proto do množst\í památek

rukou smlejší, než jak dlo se Ne pozdní doba pohanská, ale asy mnohem starší SloVe slovanských držaxiích iní jist znaný díl náležejí.

sáhnouti po slovanské kultue

posud.

vanm

všech památek nalezených.

Zprávy o Slovanech u

djepisc,

cizích

a

nejsou

nestaí k vytvoení mythologického obrazu celkového, dlužno

pibi-ati

všeslovanském.

hodná

píse

Lada.

\'esna.

pomcku

zacho\-anou

jistjší, spolehli\'OU,

bohatém a nevyerpatelném, jakou prostonárodní. X^íl}'.

Bába,

Perun,

Rusalky dosud

\'e

\-

museu

jest obdi\-u-

Svantovít,

slokách

ídké,

K tomu

její

Morana,

se ozývají.

Kde píse nestaí, pichází na pomoc názvosloví. Božstva Tíhlav, Radhoš, Bába, Polednice v názvech vrch se udržela. A. kde tyto prameny vj^schnou, pomže jazyk sám. Jesti tak krásn a postupn tvoen, že z rozboru kmen slov dalo by se uspoi

ádati samo celé bájesloví

Z uvedených pramen erpal jsem látku k práci pedložené. Obsah vynasnažil jsem se podati prostince a jednoduše, aby byl pln srozumitelným. Pro lid dílo je ureno, pro lid psáno. Zvlášt mládeži

doplní znániost o vlastní starin,

o

které

dle

platnj^^ch

osnov uebních málo se dozvídá. Knížka bude jí pomckou do nové, utšenjší doby všeslov^anského probuzení, jejíž ervánk}'na nebi již již se pokazují, a která bude snad utšenjší a bohatší na úspchy, než dosavadní. Poznání pichází dosti pozd, již

pichází pec! Kéž v brzku duha na povyjasnném nebi

ale

zaslíbená chvíle nadejde, a jako

se vyklene!

C^^3

SOSPODI. Víra v jednoho boha nejvyššího jako dennice z

slovanských,

hvzd záí

pozvedajíc

nad celý

množstvím pohanských božstev kultus bájeslovný k výšinám vysplosti a dokonalosti podivuhodné. Nade všemi zjevy nadpozemskými, nade všemi bohy a bohynmi, nad zemí nad nebesy vládne jediný svtlý praboh, bh boh i

sídlící v nebi nejvyšším v nádhee, skvlosti a vznešenosti nevyrovnatelné.

a

vštec vštc, nejvyšší pán všehomíra,

Že staí Slované ctili jednoho boha nejvyššího, o tom dochována mnohá písemná svdectví. Tak píše Prokopius Caesarienský (okolo roku 552 po Kr.) o Slovanech následovn: Domnívají se, že jeden je bh, pvodce blesku, že vládcem je všech a obtují mu

býky a žertvy všecky.

Podobn Helmold

(III.

(t

po

14.) r.

1170) praví o Slovanech baltických:

rozkoše Majíce rznotvárné bytosti boh, jimž pole, lesy, žaly pidlují, uznávají, že jeden bh v nebesích ostatním vládne, a i

jsa

velmi mocný, toliko o nebeské

majíce a

pidleny

každý

Mnozí se

vci peuje,

I.

jiní

ostatní pak bohové,

úkoly, poslouchají ho, z krve jeho prý pošli,

z nich tím je vznešenjší,

(Chron. Slav.

nme

jisté

ím

bližší

onomu bohu bohv.

83.)

djepisci podobné vydávají svdectví. Než ohléd-

po dokladech

domácích,

po nejvyšším bohu nenalezli.

kého chorálu, jenž v nejstarší

bychom njaké stopy

zdali

Všínnime

form

si

zní:

v prvé

ad

staroes-

10

Qospodi,

pomiluj

7

iiy.

Jesu Krste, pomiluj ny! ty spase spasiž

8

\\šego míra.

ny,

i

7

6

uslyš,

Gospodi, glasy naše.

7

Daj

nám wšem, Qospodi

žiz

a mír

w

zemi!

6

6

Kiieš, krleš, krleš!

Píse Také

pipisují

slovanským

Vojtch za

6

vrozvstm,

Cyrilu

a

Metho-

Avšak ona nebjia nýbrž stará, pohanská sepsána, píse byla pizpsobena, a na kesanskou pedlána. Pozorujme dležitý zjev, že všechny verše jsou 6ti neb 7mi slabin, jen verš druhý, Jesu Krste, má slabik 8! Po bedlivjším prohlédnutí shledáme, že píse tvoí jedinou slitinu, do níž jméno Jesu Krste násiln vloženo na místo tíslabiného jména boha pohanského, který s bohem nejvyšším byl písní dji.

sv.

pisatele pokládán.

vzýván.

Známo

jest

sdstatek houževnaté lpní

lidu

slovanského na

A proto slovanští vrozvstové, poítajíce s touto vlastností, dobe uinili, že ponechali národu jeho píse pohanskou s nepatrnou jen obmnou. Píse, jak Kosmas vj^pravuje, byla u lidu nad míru oblíbená a všeobecn známá. Jestif ona výplodem pohanství.

krásné poesie národní, utšen v pohanství vzkvétající, a jako všechny písn staroslovanské, nemá též ona verš rýmovaných.

nazýval se nejvj^šší bh Qo„Dabog car na zemlji a Qospod bog na nebesima"') (= Dabog pán na zemi a Qospod bh na nebesích) jmenuje výslovn pána na nebesích Qospod bog. U Jihoslovan zachoval se též význam Vysji,^) u Slovák Praboh*).

Podle staroeského chorálu

spodi')-

O

^)

Rad

bohu nejvyšším krásné podání Litvané, nejpíbuznjší

ské.")

níka.

Jihoslovanské písloví

Gospodi

=

Hospodin

V Cechách nazjVán

=

v mythologii

litev-

mají s nimi velmi blízké

Hospodá. S božstva pešel název na panov-

vládnoucí kníže »Gospodin«.

2)

Vila Beograd, 1866, 642. br. 40.

3)

Rad jugoslavenske akademije 85 152. >MoIimo se viinjem bogu«.

84.

teme

Slovanm,

st.

178.

»Višnjí! Višnji! Razberi

*)

Kollár. Zpiev. 422.

^)

T. Narbutt. Mitologia Litewska, Vilno 18H5

str.

2.

mel<

11

základní rysy bájeslovné, a národní písní

Vypravování

úpln

k nim pimykají.

následovn:

zní

„Ve vysním nebeském vesmíru nachází se boží palác, nazvaný Pramžu, v kterém pomeškává nejvyšší vládce vesmíru, Pramžimas, což znaí osud vševdoucí. Vláda jeho rozprostírá

povtím, nad vodami, nad zemí a nad tvorveškerým, jež buto vn, neb uvnit se zdržuje. Moc stvem jeho nezná žádného ohraniení. se nad nebesy, nad

bh, pohledv oknem dje se tam mnoho zlého.

Jedenkráte seznal,

že

bezpráví a

jiné

z

paláce

svého na zemi,

Vojny, nájezdy, vraždy,

necnosti opanovaly ve všech krajinách.

Proto se

pohnval a seslal na zemi dv moci olbímské a nezkrotn zuivé, Vandu a Veja.^) Ohromnou silou oboili se obi na ubohou zemi, která jest Dvacet dní a devatenáct nocí

okrouhlá a sploštlá jako talí. pustošili

ji

tak, že

všecko živé zahynulo.

Pramžimas podruhé pohledl na zemi práv v okamžiku, když pojídal nebeské oechy, rodící se v jeho zámeckých zahradách. Vida ji v tísni veliké, hodil skoápku z oechu na ni, a tato padla nedaleko

nejvyššího vrcholku, kol

rozmanitá zvíata, ptáci

i

nkolik

lidí,

jež

nhož chth

nahromadila se se

ped

potopou

zachrániti.

Ponvadž vody

zalévaly jejich

skoápky. Olbími nemli moci povodn nešastná stvoení. Potetí popatil

bh

proti

útulek,

skoepin,

nalezh všichni unášející

na zemi a vida, co se na

do

prosted

ní udalo, slito-

dívjších bydliš. Boue utichly, vody Tvorové, zachránní v skoápce, poali se opt rozmnožovati. Lidé po párech rozešli se do všech konin svta. Jeden pár zstal v krajin, odkud naši lidé pošli, avšak nemohl míti potomstva, ponvadž oba byli velmi staí. Poctiví starouškové, vidouce se blízcí skonu a nemajíce nikoho, komu by kdo by kosti jejich pohbil, statek pozemský k užívání dali a kormoutili se velmi. Pramžimas seslal jim utšitele v duze Linxmine, kteráž jim radila, aby skákali pes kosti zem. val se a zapudil obry do

opadly a nebe se vyjasnilo.

^)

Vanda

=

voda, Veja =^

vitr.

12

Kolikrát staruška, tolik

staeek peskoil,

vem duhy, aneb následkem Z tchto

tolik

pesliných pannen

devíti

pár

lidí

jinoch povstalo, a kolikrát

se ukázalo.

Le

zaraženi zje-

staroby, peskoili sotva devtkrát.

povstalo

devt

pokolení národa

litev-

skcho. Ostatní národové pocházejí od druhých pár, jež se rozešly

po potop. páru, z

2ijí

nhož

v nepízni mezi sebou

povstali Litvané.

a v nenávisti k staršímu

Proto trvá nenávist mezi

kteí též Litvan nenávidí, až do dneška".

národj'',

PERUN. chtli bychom nazvati nkterého z boh mythonárodn slovanským, pipojili bychom bez váhání pí-

Jestliže

logických

Zanechali sic mnozí bohové po

vlastek ten k jménu Perunovu.

sob

stopy velmi znatelné,

svdící

o vehké oblib a rozšíenosti,

známek tak etných, svžích a všestranných, jako Perun, Kollár ve svých zpienezanechal ani jediný. Právem dí o vankách (str. 407): Divno, pedivno, že jeden z nejstarších a dávno ale

nm

zmizelých den tak

boh

žije,

slovanských v ústech Slovák ješt po dnešní chrám, v každé vesnici so-

jakoby v každém

mst

každém dom knze ml. Není dne, hodiny, ba okamžení, kde bychom mezi Slováky neslyšeli opakovaná slova: Perim, Peron, Parom; aneb odtud povstalé prpovd: Kde tam ideš do Paroma? Kde si byl u Paroma? Na Parom t trestal! Parom t vzal! kýho Paroma jest ti to? chu,

na každém kopci

Parom

t

metal!

oltá, a v

l^^rom

té

zabil!

Poraiitalo

fa,

Paromtalo.

Perunalo t! Slováci neiní v tom ohledu výjimku.

n

slovanských

hojn

zmínek o

nm

Také

u

druhých kme-

nacházíme.

U

Nestora

v jiných rukopisech staroruských hemží se upomínky na boha Peruna ve spojení s jinými bohy mythickými, jako Chorsem, \'oa

losem. Vilami a Rožanicemi.

Perun

je

zjevem

s

mythologií

Název jeho ve své podstat

je

ryze

slovanskou slovanský.

nerozluným. Odvozuje se

14

íká

od peru. praf.

„perou"" do skal,

se doposud, že vítr „pere" do

déš

strom, vlny

„pere" do oken, sníh „pere" do oí, slunce

Bh

pi velkém vedru „pere" svými paprskyO-

Perun „pere"

svou stelou hromovou, a od toho pošlo názvisko jeho.

všeobecné známosti Peruna u národ slovanských svdí jmén samém. Pichází pod názvem Parám,

O ada

odchylek ve

Parom, Parchunus, Peraun, Perkuns, Perkunust, Pernu, Peron, Peroun, Perun, Piorun, Piorunovladca, Prón, Pyron, Pyrun. Perkunas.

roprusky Pcrkun, litevsky

Pedstava

jeho srostla

Sta-

pedstavou hromu")

s

i

blesku a píjmí

Dochovaná svdectví kladou ho do ady nejpednjší, dlužno tedy Peruna za pedního boha slovanské stariny pokládati. V pravd význam vysokého božstva jest nekonen širší hlubší, než slovo hromoJako pán blesku byl Blbogem, vládce mohlo by vyjáditi. ili svtlobohem, a veliké pocty vzdávány mu jako podmaniteli nebes zem, jako bohu míru války^). Byl vládcem lidstva božPod ochranou stev, a vládu nad nimi pevnou rukou vykonával. vtlenou pravslunce, zem hvzdy. Sám jsa jeho stál msíc, dou, byl ochráncem spravedlnosti, a soudy nalézaly se pod jeho hromovládce

jest

jeho

pívlastkem.

nejvlastnjším

i

i

i

i

i

Byl pánem svatého ohn, poasí, zemdlství a vší

ochranou.

Duše zemelých shromažoval. Jako

úrody, byl vkožízný, vševidoucí a vševdoucí.

nmu

v ráji u sebe hospodá života záhrobního nazýván byl k

se navracely a on

je

Dd,

Did, Dziad.

Perun byl bohem dobrým, akoliv vlastnost trestající znan u nho vyniká. Slované báli se ho, a astým vzýváním utíkali se k nmu do ochrany. Zejména modlili se, aby je chránil ped udeením a zkázonosnýrn úinkem rozbouené pírody. Pod hromo^)

Proto velkému vedru ííká se »parno«.

2)

Podle nkterých byl Perun také

»Hromem« nazýván.

Toto »hrom«

je

slovo dležitosti nemalé. Hrom, staroslov. grom, je složeno ze dvou ásti. Z pí^ed-

sob božstvo vyznauje, vidíme na »Romove«, znamenitém miste bohoslužby, kde stála božnice Perunova a jež

ložky »g« a z >.rom«. Ze »rom« skutené sám o

znamená tedy

pvodn

místo, kde

Rom

vtlení

Boha »Rom«

Pcriuiova. ^)

S

na

zemi.

Dlužno

kmenem božst\a toho

Rakowiecki. Pravda ruská

pedložka znaí je hrom pokládati za spríznnce

byl uctíván. G, go jako

božské vtlení na zemi toho. koho pedchází. tudíž

Xa základe uvedeného

Róma

srovnej slovo >M'ámus«. 1

—23.

:

:

15

boui se všemi úinky, tedy vichrem, deštm a nkdy krupobitím. Takové boue zkázonosné jsou hospodái nepítelem velmi zákeným, bitím dlužno

rozumti nejen blesky a liromy,

ale celou

i

niíce mnohdj^ v malé

chvíli

veškerou nadji celoroního namá-

hání.

Dochvaná za ochranu

stará modlitbika

vyznaena

jest

vymelých

Slovanii

Ratarských

runským písmem na sošce Perunov ji takto: „Perkun Dewaite nemusea

Thunmann*) luští což by znamenalo: „Perune, božiku, nebij nade mnou!"' tutéž modlitbiku mají Litvané: „Dewe Perkune !"'') = Bože Perune, ušetiž nás! Podrobnjší apsaugog mus zmínku nacházíme dle Masche u Lasicia"). Když boue hrozila, praví, vzal Vend v Prších slaninu a své pole s ní obešel, naež po boui pojedl ji doma se svými. Modlitbika k tomu náležející, znla: Perkune devaite, niemuski und mana diewu melsu, tawi = Perkune božiku, neško mým rolím, já za to palti miesu!" íobr. 3.) a

und man!"

Tém

maso toto. Slanina skuten ped bouí chránila, jak Hucul shledáváme. Tam dávají posvtiti, a když buházejí kousky na žhavé uhlí. více, že dým, z ní povstalý,

obtuji

ti

podnes u rácí,

ji

hromobití zahání^).

2e Perun hnvu svému výrazu dával, toho mnohé nacházíme Cikánku Radku ztrestal, že dít, místo plenkami, chlebem oistila. Slovácká píse o tom vypravuje

doklady.

Buoh Parom za oblakami uvidí

nahnvaný

to

tesk! zahmi jej do ela, hned s dckem zkamenla®). i

A

nejen na zemi, také v íši božstev pociovali jeho vládu.

Litevská národní písef)

msíc

Basilej

se

slunékem, že

že v nejprvnjším jae oženil se v noci se toulal a namlouval si jitenku,

líí,

ale

*)

Thunniann, rntersuchungen 318.

5)

Narbutt. Mitologia Litewska I

^)

Lasicius Joh., De Diis Samo.oit u Michalonis Lituani rag. de iror. tartar

1615, 4

str.

Prof.

^)

Kollár, Zpiev.

^)

I)r.

Khesy

8.

47.

Suchvi.

'')

iTisíek>-.

—

Huculi/.na. Krakov. 1

—

Litev,

111.

Ml.

5.

písn, peložil Dr. Celakovský.

viz

píse

->Nevrný

16

slunéku trest

jsa

meeni

nevren,

ímž

uvalil

v pli ho rozal.

na sebe

hnv Perunv, hnv bohv

který za

opvuje

Jiná

na Den-

nici^°):

Dennice svatbu

strojila

—

Perkun branami vjíždl dub zelený roztíštil. Byl tedy Perun soudcem nad sluncem,

skuteným

a tudíž

msícem

msícpánem

sluncepánem,

i

deunicí,

vládcem

i

nad

hvzdami.

Kíž Perunv. rení asto užívané, že blesky se kižují. Z blesk povstalo znamení boha Periuia, ležatý kíž X, který nejen pro pohanskou vrouku staroslovanskou, ale též pro výtvarné umní lidové \' prvopoátcích Boun'-li, praví

tohoto zjevu kižování dvou

má

dležitost nezmrnou.

O kíž poali.

ten narazili mnozí badatelé,

Než jeho

pvod

je

nevdouce, co by

s

ním

jasný, jako jeho zjev. Není druhého zna-

asto se vyskytovalo, jako kíž Perunv. V povrách, árách, vštní, všude se s ním setkáváme. To jest onen kíž, kterým znamenali se Slované pi zablesknutí, mení, které by v bájesloví tak

kterým požehnávali zemelé, a kterým pomazávali své stáje a obydlí, aby ped zlými mocnostmi je ochránili. Pi stavní máj u Slovan Lncburských (vymelých Polaban) rovnž do vrpidláván železný kocholku vsazován devný kíž a na hout. Obvyklý vysoký strom na návsích jejich'0 nil ve vrcholku kíž za tím úelem, aby ped uhozením Perunovým chránil \iastním jeho znamením. Malé kížky ode dávna zastrkovali Slované do roh svých rolí na ochranu ped živelní pohromou, hlavn krupobitím'-). U Slovan Karpatských podnes, budují-li obydlí, položí

nm

ten jest

kíž devný, naež teprve se stavbou se poíná. Zvyk u Litvín, kteí ped poetím stavby dlají kíž, neb

alespo

erven

nejprve

^0)

i

ho namalují na místo,

Dr. Rhesy,

Litev, pisne,

") Slovanský pehled ^-)

V

okoli

hradu

.

Perštýna

z posvátného stromu tisového. 13)

peložil

9/10

Dr.

r.

na

l)r.

kam

pijde

elakovský,

práh'"'). viz

pise

»Denice-.<

1904.

Morav

I'iikrj'l,

Narbutt, .Mitologia Litewska 1—95.

Ss.

vtviky

brali

tyto

Cyrill

a Method 4..

na

kíižky

17

Jako ochranného znamení

vícím

které v kosteUch

moce odhánly. t.

kížem

zejm hlásá, že od Pvod starého obyeje

pochází.

její

v šerém dávnovku pohanství,

hledati

se zavazují,

liromnika názvem

Peruna, jméno

j.

pi hromnikách, aby ne-

užívalo se ho

na krk

nikoliv teprve

hroma, dlužno

v dobách

kesanských.

Pi dlali

budoucna

pátrání do

pedkové kížky

hrají

roli

nemén významnou. Z jara

z ratolestí, jež metali do studánek a potok,

a podle toho, zda pluly neb se potáply, soudily o

Tyto kížky

„Vezmúc

Cech

u

to

asi

budou,

o

vcech

píštích.

nichž Štítný

píše:

marnú iniec kížky, když pašije tú". I muraský statut z roku 1585 v lánku 16. zakazuje slovenským farám „to povrné a bludaské s kižíkem toulání po ulicích a jakús

vieru

domích"'.

V umní

lidovém až na naše doby starý kížek zachován

úpln vrné v národním vyšívání

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX, nýbrž barvou ervenou, jež je s barvou svétloboh úpln shodnou. Z ležatého kíže nejjednoduším složením, bu v vedle sebe ideji i hustji, neb v adách nad sebou, obdržíme výzdobky, a to netoliko tvarem,

i

ad

poátky ornamentiky, na popelnicích se Znamením kíže bleskového na zemi

Rovnž

vyskytující. jsou kižovatky,

zasv-

kižovatky ve vrouce mají význam hluboký. Nyní ovšem si vysvtlíme vztah jejich k pohstaroslovanským, majíce v ruce klí k záhad, pro nádobky cené též Perunovi.

tyto

bm s

nkdy

popelem stavny byly

nebo

tím odevzdáván

popel

na sloupy u cest**) a kižovatek,

zemelého pímo

Perunovi,

jako

vládci nad životem záhrobným.

^ Perun,

bh

jara,

i^ a

innost Perunova, jako boha jevila

se

prvním

zahmním.

^ první

zahmní

jarního,

nastávala

\'esnou

a

Jarním bleskem, jako dotknutím

kouzelného proutku, probouzela se božstva, a píroda otvírala novému životu. Ped hromovým rachotem jarin'ho Peruna

se k

") Nestor,

pi-el.

Hrben 9

10.

18

prchali

duchové, zalézajíce do svých skrýší.

zlí

zaburácení

vnována

Proto prvnímu

zvláštní pozornost. Lid provázel je

mnohými

V

Cechách ješt v pi^edešlém století pi prvém hímání padal kde kdo stál na zem a líbal ji, potom vstal, v svtnici stoly a na dvoe vz zdvihal, z domu s napaženou sekerou ped vrata vybíhal a do zem ji zaav, tam ji ponechal a odcházel. A podnes ješt hýbají nádobami a polním náadím na znamení, obadnostmi.

že

hrom od spánku zimního

je

osvobozuje^^).

zahmní obrazným práskáním a splétáním pomlázek z proutk vrbových, neb vínovaek z proutk vínových. Zelený proutek je obrazem blesku jarotvorjako práskání je obrazem hímání. Tak jako hrom zlé ného duchy zapuzoval a vyhánl, tak do práskání nadli se pedkové, že zlé duchy zapuzuje. Vypráskati pomlázkou a práskati z jara Tím se zima s vládou zlých mocje zvyk podnes hojn užívaný. jaro uvádí. vyhání a se štstím V etných povstech proutek ností V život napodobováno

první

—

i

rozjauje vše, skály, zkamenlé

Prvním slunci, jež

zahmním

lidi,

zamrzlé potoky,

od svého zrození o vánocích

stálý boj a zápas, až na

eky

a

j.

picházel Perun na pom.oc hrdinnému

jae

je

nepátelskými živly vede

s

pemáhá

a zemi osvobozuje.

Modly Perunov5^ Svdectví o modlách Perunových najdeme na mnoha míTak píše Nestor k r. 980: „I naa kniažiti Volodimir v Kiev jedin, postav kumir na cholm, vn dvora teremnago Peruna ." (I poal vlasti dreviana a glava jemu serebriana a us zolot Vladimír v Kyjev sám a postavil modly na chlumu vn dvora vžního: Peruna devného a hlavu jeho stíbrnou a vous zlatý .) K tomu dodává Rakowiecki'**), že byl zhotoven ze deva tvrdého, ml nohy železné a výzdobu z drahokam. V ruce držel kámen na zpsob blesku zobrazený. stech.

i

.

.

.

.

Dle popisu

nejmén ve

mžeme

dohadovati se

velikosti zrostlého

Podobná socha

v Novgorod na

dle

hradišti,

Hosius v kronice

s

uritostí, že socha byla

lovka.

Nestora stávala nad

zvaném dosud Pery.

moskevské,

ekou Vlchovem

O

ní

peložené z latinského

^^)

Hanuš, Bájeslovný kalendá slovan. 74.

1")

Pravda ruská 23.

zmiuje

se

spisu

AI.

19

Quagnina, pi popisu Novgorodu.

modla njaká, tak

eená

V tom mst,

praví, byla

nkdy

Perun, na tom míst, kde nyní jest perun-

ský klášter (Perunski monastýr), od téže modly nazvaný. Ta modla od Novgorodských nejinak než jako bh ctna byla, a mla formu neb zpsob lovka, ohnivý kámen, podobný hromu, v rukou držícího; nebo to slovíko Perun u Rusák a Polák znamená hroma. Ke cti a chvále její zapalován ohe z díví dubového, který ve dne v noci hoel. Jestliže ohe ten skrze nepilnost služebník

naízených uhasí, bývali bez milosti na hrdle v Slov. sbor. VI. 312.) V díle Maschov^^) dje se zmínka o tom, že modly Perunovy stávaly v Meklenbursku až do r. 1128. Westphal, opíraje se o Stedovského^^), pronáší mínní ,že ctn byl též v Brn. Stedovský chrám jeho klade na Špilberk. Nkteré ukázky vyobrazení uvádíme: k

povinnosti

té

ztrestáni. (Zib.

Obr.

2.

Perun na válené korouhvi Prušan.

(Dle Narbuttovy M_vthologie litevské.)

Perun zobrazen zde ve blesky a plameny; v pravé

vku mužném, hlavu ruce tímá ohe s

hromový kamínek. smrti,

S levé strany nalézá vyhublý staec Poklus.

se Potrimp, s pravé

") Masch a Wogen, Die gottesdiensti. Alterth. ^^)

Stedovský, Sacr. morav.

hist.

c.

5.

maje obtoenou blesky, v levé

d.

bh

Obotriten 74.

p. 30.

2*

20

Bronzová soška Perunova z nálezu ratarského nese na pední stran podobu staršího muže se vznešeným výrazem

Obr.

3.

Soška Perunova z nálezu ratarského v skutené

(Nachází se ve

.sbírce

velikosti.

v Novém Stelín v Meklenbursku.)

21

v oblieji, siln vousem obrostlém. rozbíhá se pisy,

devt paprsk.

avšak

již

Obr. 4.

Hlavu pokrývá pílba a od

Na nkterých

z nich

roztavené a neitelné.

Zadní strana soškv Pcrunovv

v.

ní

byly runské ná-

nálezu ratarskélio.

22

Tlo

Pravá znázornním hromu, jako kámen v jeho ruce na obraze pedešlém. Dole na šat ve tyech adách vyryta runským písmem zmínná modlitbika „Perkun devaite nemusea und man"' s významem „Perune božizahaleno v dlouhou ízu. jež sahá až na zem.

ruka nalézá se na prsou, pidržujíc hranol, který

je

ku, ušetiž nás!" Na

zadní stran (obr.

žitým znamením,

nebo

gast, byl Ivarasicem

tím

i

má máme

soška hlavu

4.)

prijkaz, že

i

lví,

což

jest

dle-

Perun, jako Rade-

Ivoknížetem.

Dub, strom veleposvátný a Perunovi zasvcený, tvoící základ svaty jeho. Ponejvíce které jsou

svátných hájích.

vrn

stávaly

pvodu

sochy

Perunovy

pozdjšího, nýbrž v

S Perunem nerozluný

dub,

je

doprovází, jsa stromem božstvu tomu

v

nikoli

pírod pod

chrámích,

stromy, v po-

jenž

modlu jeho

zasvceným.

jeho u Vend pruských Perunova se nacházela, hoel svátý ohe, živen dívím dubovým, pod dozorem samého arciknze.

Tak v posvátném Rómové, ve svatyni

naproti dubu, pod nímž socha

Dvanácte hranic kolem pipraveno bylo z jara kol svatyn, a dvanáct bylo kraj, z nichž každý jeden skytnouti živobytí

knžím,

i

lidi

msíc

byl povinen po-

Tak

zní

v dubu

sa-

k rozliným posluhám.

staré podání.

Postavení modly pod dubem, neb uschování

jí

mém, jest asi nejpvodnjší umístní. Pozdji prostora kol dubu poala se ohraniovati stnou, a do ohrady mli pístup jen obtující, tedy vyvolení. Vící nalézali se mimo ni. Ohrazením povstaly stny — ale bez stechy, jako v božnici vilenské. Odtud pak k chrámu krytému schází jediný krok. Božnice Perunova nacházela se v Parchimu^**), položeném od Šverina, nazvaném tak od Parchunus = Perun. Jiná znamenitá božnice

vypínala

se ve Viln.

Pro

jv.

bližší

rozpoznání kultu uvádíme zde krátký výtažek z popisu Narbuttova'^"):

") Masch a Wogen, Die got. 20)

Alt.

d.

Narbutt, Mitologia Litewska 226.

Obotriten 27.

23

Ve Viln, kde stojí nyní chrám kathedrálný, byl starožitný les dubový, zasvcený bohm pohanským, na tom míst, kde se Vilenka s Vilejí spojuje. Zde u lesa byla velká svatyn Joviše perunujícího, ili Perkuna,

t.

j.

hmní

boha. Božnice byla

rozmr emž

znamenitých, obnášejíc 150 loket zdélí a 100 loket zšíí, pi

stny na

15 loket

.«i,.-n.Ti'

do výše vystupovaly. Stechy na

.„i

Obr.

5.

Svatj-n Perunova v Rómovo.

(Otisk z Narbuttovy Mythologie litevské.)

ní

nebylo.

24

Vchod vedl

eky. U stny

se strany velké

lika, obsahující rozmanité svatosti,

tými hady, zemními žábami aitán, a

v

nm

stála

a

ní

nalézala se kap-

byl sklep se sva-

Nad kaplikou

plazy.

j.

devná

pod

a

i

vysoký

Každý stupe

Naproti modle postaven oltá o 12 stupních. jednonui znaku zodyaku

nl

socha Perunova.

svoru nebeského byl zasvcen, a na

ohn obtní se pálívaly v den, kdy slunce do tohoto znaku vstupovalo, jdouc výše, nebo klesajíc.

stupních

Na vysokém oltái, na nmž nuiožství roh zubích bylo nashromáždno, páleny v nkterých dnech svátcin' obti zvíecí. Zárove hoel zde ve dne v noci ohe vný pod osobním dohledem posvcených knží. Ohništ bylo tak uspoádáno, že ani déš, ani sníh, ani vítr nemohl ohe uhasiti. Uvnit ml oltá rzné komrky, \" nicliž náadí obtní se uschovávalo .

.

.

Památka posvátného dubu a háje je bezpotukrát zvnna v národních písních, které opvujíce ve svých slokách „zelený hájeek", pipomínají tím zddnou úctu lidovou k místu posvátnénni. Cím památky starší, tím astji zmínka o dubu se vyskytuje. Poátek neznámé, staroeské písn: prosted dvora

„Vele, Vele, stojí dubec

.

.

."-'X

neb zmínky v rukopise králodvorském

„V širém

dubec

poli

na dubci žežhulice" leže junoše

stojí .

.

.

v chladnej zemi,

na junoši roste dubec, dub"

ze vsia lesa

smo

a ješt významnjší, kde z

Ludiše

vnec

z

podávají o ton] •-i')

v.

na

sn

knžna

dub"

.

!'oIccl,

mu vnec

dubového

dkazy. Kron.

1.

str.

staví,

listie"

71.

.

.

.

bohatýra, vítze v sedání,

dubového:

listí

.

se tlupy bystrých krahujcev

„sletují

vncem

.

.

.

..

vní

25

Herbord") zmiuje se stál

vedle kontiny-^) ve

pvabným; veliké

úct

pv ml

prostý

pokládal

který

pramenem velmi za bydlišt njakého boha a ve

jej

choval.

památku zachován,

že nebude

slibuje,

již

ani stromu,

ani místa

nýbrž že chce jen z jeho stínu a líbeznosti se radovati.

uctívati,

V Dybovie 2mudi v

Prušan a na ohromný, posvátný dub Baublis, \ydutém mohl se jezdec s ko-

byl ohrazený svatý dub starých

blízkosti

Krož nalézal se

jenž byl tak zrostlý, že v jeho pni

nm

a košatém dubu,

a byl obtékán

Když po zboení chrámu na rozkaz biskuporažen, prosil lid biskupa, aby jim byl alespo pro

jej

býti

lid

o velikém

Šttin

i

obrátiti.

V

Praze na

Petín

dle

Hájka nalézal se veliký dub, u kte-

rého Cechové Perunovi obtovali.

V

listin z

r.

Perunv dub mezníkem statk, haliským Lvem Daniloviem biskupství

1302 jmenuje se

darovaných knížetem

Pemyšlskému. Uctívání.

Jak jsme vidli na

Se

str.

19.

\ný,

opt jsme

živen

str.

15.,

vyetli,

byl Perun uctíván modlitbou.

že ke

dívím dubovým.

cti

ve všech jeho znamenitjších svatyních. k tomu vyvolenými a

jeho pálen na oltái

ohn

Takovéto

posvcenými

s

Ohe

ohe

posvátné hoely

spravován osobami

nejvtší obezetností, a po-

hasnutí jeho viník ztrátou hrdla odpj^kával.

Na hrad Pražském v nádvoí místo, (žiži,

nazývané osobit

nalézalo se staré,

vyvýšené

Místo jménem zdá se pipomínati

„žiži".

žíznivý, rozžhavený), že zde posvátný

ohe

pohanský byl

udržován.

Podle toho, že na oltái

Perunov ve Viln množství roh

buvolích bylo nashromáždno, a dle svdectví Prokopla Caesari-

enského

(III.

14),

který praví, že

pvodci blesku Slované býky

obtovali a žertvy všecky, dlužno míti za to, že prvým zvíetem obtním boha Peruna byl býk. Také ervené jalvky v

ob

byly

mu

pinášeny, ba ani ovce, ani voly nescházely-''). 31. ed. p. 7H4.

22)

Vit.

2-'*)

Božnice, chrám.

2*)

Krok

Ott.

II.

II.

342.

Mnich

:

26

Qrunov"), pruský kroniká, líí. jak napadl sedláky pi skutku, když za mnohých obadností tajn obtovali Perunovi kozla. Konstantin Porfyrogeneta (de administrando c IX) pak

dosvduje,

že Rusové na pochodu do Caihradu obtovali u velikého dubu

Petín

ptáky, chléb a maso. Ze zprávy Hájkovy o

také vysvitá,

že chléb Perunovi byl obtován. Rakowiecki-**) praví, že Slované,

prosíce Peruna

o pomoc,

ostíhali vlasy své a kladli

bohu

je

k nohoum.

Písahy

se

skládali

Perunovi

s

poznamenává o písaze knížete Igora: (ecké) a pišel na chlum, kde i

zlato, a

stál

úctou

Nestor")

nejvtší.

,.Z jitra

povolal Igor posly

Perun, odložil

zbran

své. štít

písahu vykonal. Památkj^ Perunovy.

V

názvosloví, poekadlech, zaklínání a zejména v písni návzpomínek rodní na Peruna hojn se dochovalo. O ztrestání Radky jsme se doetli. Lid doposud zná místo, k nmuž íkání se vztahuje. Je to osamlá skála, nazvaná Radkou, nalézající se u vsi Uhrovce na stoku dvou pvabných potok. Cikánka uvrhla

hnv Perunv

na sebe

v

emž

tím,

že nevážila

daru božího, chleba,

si

nacházíme potvrzení, že Perun byl bohem

rolnictví

a

úrody. Jiná

píse na

staré mythologické

asy

vzpomínající,

zaíná

slovy

Za onych asov za starých bohov za boha Paroma. -5)

(Kollár,

Zpievanky

I

—

Narbutt, Mitologia Litewska 282. Postup bji asi následovni

:

5).

Vejdalota,

knz, ml nejprve re k shromáždným o dávném pvodu národa, o velkj''ch inech bohatjT a jich cnostech, o pikázáních božich, o tom, eho bohové od i

lidí

vyžaduji.

Po

té kladl

ruku na hlavu kozla a prosil všechny bohy, každého

ob

jménem, aby prijmuli milostiv a vzav zvire za roh}', vedl ho k místu urenému, kdež znovu uvádl na pam, že chvályhodná jako mrav po otcích zddný koná se na usmíení hnvu božího. Když zvíe bjio zaíznuto,

ob

postíkl vejdalota krví a s

ní

dobytek skrápli.

zpv, hudba a tanec

shromáždné, kteí v nádobkách krev dom si odnesli Zvíe se roztvrtilo a uvailo v kotlích. Hostina, veselí,

trvaly

do rána.

2fi)

Pravda ruská 23.

-'')

Nestor, pel. Erben 37.

27

V

písni

dívce, že

Perun asto bývá zmiován, na p. vyítá nápadník

péreko jinému darovala:

Pre

ta dala?

si

som nekázal!

Já

Ký

že

ti

Perun,

Perunský Perun zuby ukázal?

nebo povzdech tri

roky

i vzpomínka

str.

6)

kletba opuštné:

a

Daže teba

(taktéž

Perun

šuhaj, daže

chodiu a teraz

si

si

trestau,

prestau. (taktéž

str.

6.)

str.

6).

na di^ívjší milou:

Milá rnoja, milá, dobrá

si

mi bola,

ke

som zoe zaspau zobudila si ma: Už teraz taki mám, Parom v jej matei! (taktéž Co by ma zabili dvee neotvori.

i

doznání lásky: Šuhaju, šuhaju,

Parom

by a,

Neliibila

anebo zeknu ti

ale

ti

do duši!

srdce musí

.

.

.

(taktéž

str.

6)

se lásky:

Kalina, malina na Tatrách dozrela:

neraz som šuhajku za tebou pozela: neraz, nedva rázy, ale už nebudem,

Parom vezme, na

nech to

teba zabudnem. (taktéž

i

Kru

sa diova,

Parom

neb

ti

kru

sa,

do srdca!

(taktéž

str.

6.)

jiné:

Nebudem veselý v iernej som košeli. neoprala mi ju, Parom v jej matei! (taktéž a

str. 7.)

zakletí:

str.

7)

konen: Diova

peknuo,

bodaj že

Pi

zaklínání,

se dovolávali. „I kleli se

bohem dobytka

pi

a

diova maluo, (taktéž

porantalo!

skládání

str.

7).

slib Staroslované Peruna stále

Nestor vypravuje o Rusech: zbraní svou a Perunem, a stvrdili pokoj".

(Nestor, pel. Krb. 21.)

bohem svým,

i

\olosem,

28

... a kolik jich nektno jest, a nemají pomoci od Boha (taktéž str. 33) Peruna ... a bude proklet od boha od Peruna, že pestoupil svou písahu

i

f)d

.

.

.

i

.

.

.

a u

Peruna

i

u

máme

na sebe klatbu od boha, v

dobytího

Volosa, boha

U Malorus

.

.

nhož víme.

(taktéž

.

str.

55).

by tja rostraskal!" na Blorusi „Sbej tabja Perun!'", u Slovák „Paromisko po nm!*", „Paromova stela t zabila!"", u Cech „U sta hrom!"', „Aby to hrom vzal!"" V ei slýcháme asto na Slovensku „Paromovsky vuol (silný vl), „Paromovsky kuo" (bujný k), Paromska cesta" (špatná cesta), „Paromske víno" (ohnivé, opojné dosud udrželo se zaklení:

„Perun

víno).

Z

ke

a

rostlin

kvtu

a hrách, na jehož u

k

zasvcen vidí

lid

byl

Perunovi

oech

lískový

Hrachová kaše,

podobu kalíšku.

Cech díve hojné požívaná a nazývaná „starou bábou", patí nejstarším pokrmm staroslovanským. Hrachoviny užívá se též

k pistrojení

medvda,

Tato hrachovina

s

jehož vodívají na sklonku zimy po vesnici.

medvda

má význam

strhaná

moc divotvornou, nebo kladou kvony, aby dobe vysedly. Známo kousi

a vzejme, vlastnost

vhodn

to,

jež s

ji

o

bájeslovný, a ja-

hospodyn pod husy ní též,

a pod

že se snadno zapaí

Perunem jako bohem ohn velmi

souvisí.

Ze zvíat mimo býky, ervené jalvky a kozly, byly též kozy milé bohu Perunovi. Z toho odvoditi dlužno starý zvyk v Cechách, že pi hmní kozy dojili. Mléko jejich pokládáno za jediný prostedek k uhašení ohn, kdyby uhodilo. O kohoutu, sázeném na kíž do vrcholk májových strom u Slovan polabských, jsme promluvili.

zasvcených.

—

nosti.

Jak

dležitou

Kohout

^^) ji

^^)

(nm.

výrazem východu

zvíat, Perunovi

slunce,

ohn

podoteno, hrála sekera pi prvním hímání roli--).

A

novi posvceným-").

nebude

Tím vstupujeme do kruhu jest

vskutku, sekera

i

kladivo byly

a plod-

zvláštní,

náadím Peru-

asy

Zbytek sekerky Perunské až na naše

Také ped vccrí na

štedr\''

den kdo holou nohou

na sekeru

šlápne,

míti bolavou, praví podáni.

Místo

Svatá Sekerka,

proslulá

pohanskou bohoslužbou

Heiligenbeil) nachází se v zálivu frišském na v3-chod od ústí

slovanskou Vislj'.

29

11

Slovan

národního. z

se

pipojeného obrazu

Obr.

H.

tvoe

dochoval

V tomto

namnoze

úkohi nacházíme

.

6.

Sekerka perunská

zejmé

jak
ji

u

nezbytnou ást kroje

horal Karpatských,

vysvítá.

nezbytná souást kroje huculského.

jak

bO

Známé akany

pvod

Psohlavcíi v Cechách také od této sekerky

Od Slovan vypjili

odvozují.

si

ji

Maai,

nazývajíce

=

akan. Kladivo povstalo z mlatu z doby kamenné. Kamenná ást mlatu upomíná velmi na pedstavu stely hromové. A jako Perun stelou „pral", „prali" mlatem Slované. Píbuzný palcát ješt ve válkách husitských byl Cechy pravideln a hojn užíván, což ji

slovansky,

svdí

o

t.

j.

zddné

csákány

tradicionelní náklonnosti k zbrani úderné. Mlat

si nástupce v kováském kladivu, nazvaném kmen zejm jako jméno Perunovo jest utvoen. V názvosloví hojn zbytk po hromovládci se nachází. Pein

sám dochoval

„perlík", jehož

planina

v Bulharsku,

kdež udržela se u

lidu

Perun doubrava v dalmatském Mosoru, povst, že se tam obtovalo Perunovi,

u Slovinc Perunja ves, Perunji vrh, u

Polák Peruny,

Piorunov,

v Malorusi Perunka, msto Perno v Uhích, Perunv kopec tamtéž v Novohradské stolici. Prám v Hor. Rakousích, vrch Hromolan v Cechách, Perno u Drážan a j. v. Jak Krek^'') tvrdí, známo bylo jméno Perun po Cechách jako jméno vlastní. Nad Prahou zvedá se vrch Petín, na nmž u dubu dle Hájka staí Cechové Perunovi obtovali. Jméno urit s Peru-

nem zdá

se souviseti.

Vypravuje o tom následovn: „Na Petín dlali si zimního asu nkteí Cechové u velikého dubu ohe, v kterémžto divní zpsobové tváností Udských se jim okazovali. Náchylnjší kteí byli k pohanství, tomu ohni inili velkou poctivost a jemu se klanli, bhávali k nmu noního asu, pikládali díví a vidice takové lidi v tom ohni a k sob podobné pravili, že by tu otc a pedk duše od

jich

hích

se istily,

nkteí pak

chleby a

jiní

peníze na

ten oheíí metali".

Nejvyšší vrch na hranici moravsko-slezské nazývá se Pradd.

Jméno vztahuje ležel

mu

se k

názvu Perunovu

Dd. Povdno,

že piná-

pívlastek ten jako bohu mrtvých.

© © Perendan.

Bohu Perunovi zasvcen byl jeden den v témdni, a sice U Slovan polabských nazýval se Perendan (Peren-dan

tvrtek. 30)

Krek, Einleitung 885.

31

=

Perenv

Památka

den).

zstala, otevírajíc

je

nám novou

nm

jedna z nejkrásnjších, jež po stránku, se které Peruna

mžeme

rozpoznávati.

Velikonoce, jako vánoce, nesouce oboje pojmenování z dob

pohanských, byly slavenj^

pedky

nostn, než dje se za našich

as.

našimi

Z

nemén hlun

a slav-

tvrtek zelený vynikal, nebo množství obad z vrouky mythické v ten den provozovaných, doposud se zachovalo. A jelikož byl tvrtek dnem Perunovým, budou obady prokazovati s ním jakousi souvio

slost,

emž

se

nich zejména

pesvdíre.

ped východem slunce Vesnu hrom a Rusové zase vzývají déš, aby oekávají první a déš^Ožitko kropil. Požívání medu bylo všeobecn v obyeji. Topinka Poláci na zelený tvrtek volají

s

medem

na

laný žaludek

požitá chrání prý od prašiviny.

I

do-

medem, aby mu nic jedovatého neuškodilo. A rovnž do studen metán med, aby zstaly bez neesti. Také kaše s medem, patriarchální pokrm pedk, na bytku dával se kousek chleba

s

zelený tvrtek se požívala.

Ve všech obadech

Hospodyn na

dom

po liti.

To

má

lze pozorovati

zelený tvrtek

snahu po oišování.

má sama novým chvošttem

zamésti, snésti smetí do prosted svtnice a v peci spáchrání celý

dm

ped hromem

a pináší štstí.

Též hrách

v ten den, aby se dobe dail. Vejce na zelený tvrtek snesená, svtí se na hody velikononí, pehazují pak pes chalupu a zakopávají na míst, kam padla. To ochrauje ped udeením hromu a jiným neštstím. se

zasíti

obadem v ten den oltáe obtní vodou a vínem Perunv vný ohe posvátný na jeho nejvtší svátek a tením dev rozdláván nový.

Bývalo též umývati. pohasínal,

Jako pi všech velkých svátcích stroslovanských, pamato-

váno v ten den vedle zemelých též na mén požehnané statky Dle svdectví Balbiniho^-) bývalo na Hradišti u Olomouce na zelený tvrtek astováno sta a sta chudých, zbytek to zajisté zvyku starodávného.

vezdejšími.

^^)

Hanuš, Bájeslovný kalendá slov. »Zelený tvrtek*.

32)

Balbini miscellan

bohem

I.

3.

189.

32

Bh;

boží.

K Perunovi vztahuje se nekonená ada pojnul od kmene ,.boh" odvozen\ clr''') a v nejhojnjší míe v bžné mluv užívaných. Slované, provanuti skrz naskrz zbožnou myslí, všechno Uveme na píklad s bohem spojovali, neb od nho odvozovali. jen

=

(srbsky)

=

~

boží dar

zboží

obilí,

=

chléb,

bžek domácího

božák,

štstí u Vind^'*).

také statek, bohactvi, bohatýr, boží

velký boží svátek, náboženství, božice

vštice^''),

anebo ve spojení

s

jmény

=

hod,

božif

bohovanka

jinými, jako pívlastek:

„Boh obvyklým pozdravem Slovan pi práci. Jdi s bohem, provo, bh s tebou, íká se na rozlouenou. Co je milé,

celé boží ráno, celý boží den, celou boží noc, celý boží rok.

pomozi"

bh t je

je

boží: boží kravika, boží travika, boží úroda, boží obilíko,

boží deštíek.

Je-li

nm,

omdlelý, íká se o

znamená

ruka

bogyn

kdo ve stavu bezvládném, ve spánku, nebo

mrtvici,

„už boží

je

Nebožtík

boží".

vle velký ved,

je

zemelý, boží

boží

rána

mor,

osýpky.

Velký je poet jmen vlastních, odtud pochodících: Boh, Boho, Bohi, Bohan, Bohuš, Bohusa, Bohuta, Bože, Božata, Božena, Božech, Božetch, Bohdal, Bohdan, Bohudar, Bohozvan, Bohobud, Bohuchval, Bohomil, Bohumír, Bohuslav, Bogoljub, Ctiboh, ChvaChraniboh, Mstiboh, Svatoboh a

liboh,

j.

Zejména starými památkami vesms tento zbožný duch provívá. V rukopise králodvorském teme, že estmír, jda do boje, bohm obtoval.

„Pode vsie drva vzložie obti bohom" neb Vojniír po vysvobození ze „1

aneb z

chtie

ei

zajetí

.,

.

.

Kruvoje:

u

Vojmír obieí vzdati bohon"

.

.

.,

Cestnu'ra k Vojmírovi: prodli

v

služb bohom"

.

.

.,

nebo:

„rámo v dubravu, tam z cesty skala bohom zmilená"' 33)

Hanuš, Die Wissenschaft des

3^)

Kollár, Sláva

3''')

Kollár, Sláva

bohyn bohyn

H8. tiT.

slav.

...

Mythus

2fi2.

33

a dále:

na vršie skaly zanieti obiet

bohom svyiii spasam, im obtova kravicu bujnu"

zpvu

neb ze

.

.

.,

Ludk:

Záboj. Slavoj.

„Pokloní se bohon"

.

.

.,

na jiném míst:

nesmíechu sie biti v elo ped bohy, v sumrky jim dávati jestí kamo otík davaše krmie bohom" „

.

.

.

í

ni

a

.

konen

.

.

stesk na vetelce:

..Posekachu vsíe drva i

A

rozhrušichu vsíe bohy"'

mžeme

týž rys

sledovati v píslovích, íkáních, ba

i

v písních

národních.

Prove Jak

povdno, Jako

a práva.

bh

byl Perun

právo).

bohem zemdlství

ctná

nm

o

t.

—

Helmold^^), který praví, že bož-

Podaga a Prove.

slula

Pravda u Staroslovan bjia zákonem

V

a také pravdy

práva nazýval se Prone, Provo, Proven.

Zejmé svdectví vydává stva u Vagr^')

(=

zákon pravdou.

a

rukopise zelenohorském mluví se o „deskách pravdodatnj-ch"". j.

takových, na nichž zákony byly napsány. Pravdou ruskou potvrzených ustanovení obce novohradské,

nazývá se sbírka

A ochráncem

knížetem Jaroslavem.

bh

Prove,

to

bh

jest

práva,

pravdy byl slov dochována

a záštitou

v kterémžto

vší

památka jeho až na naše asy.

ekli

jsme, že

slovanského, jsouce

ohe

a voda jsou základy náboženství staro-

zárove prvodci

soudnictví.

o tom rukopis zelenohorský v Libušin 36)

Helmold

37)

Vagrové,

1.

I.

c.

.52

p.

125,

vtev Bodrc,

1.

bydleli

II.

c.

Krásn vypráví

soud:

83. p. 185.

v podnesním východním Holštynsku.

3

34

dv vglasn dv, vyuen všbám vítzovým. „

•

.

.

.

U

jednej

sú desky pravdodatné,

u

vtorej

me

kivdy

karajúcí,

protiv ima plamen pravdozvsten,

pod nima svatociúdná voda".

i

Souditi

Správn

moudrosti.

o

nm,

rozsudky

spravedlivé

a

vynášeti

bylo

zdá se Macieiowski''*) uzavírati

vrcholem

svj úsudek

jak následuje:

„Provc, jenž byl ochráncem spravedlnosti a

v dobách pohanských v ele soudnictví.

rolnictví,

stál

Ve jménu boha Prove

Slovan polabských, z ehož mžeme se dohadovati, podobn u Slovan jiných. Každé pondlí šel vojevoda

soudilo se u

že bylo s

vrchním

knzem

vyknuté byly

Rozsudky

do posvátného háje, kde drželi soud.

u lidu ve velké vážnosti.

U Vagr dny soud

národních,

kdy

starší

ve stínu

dub

roz-

suzovaU, byly dny slavnostními a všeobecného veselí. Dle svdectví Helmoldova

ctn

byl též ve Stargard, a

knz

jeho nazýval se Mike.

Vypravuje kroniká

ten o háji na

cest ze Stargardu do

Lubeka. že stály tam mezi nejstaršími stromy posvátné duby, které

zasvceny byly bohu

zem

obkliovala prostora široká a

Bylo

pý

oné,

plot

to nejposvátnjší místo

rozmanité sxátky a obady.

se

dvma

tj'

branami.

v celé zemi. a tam konalj- se

Do ohrazeného

knz, nebo obtující

vstoupiti, leda

Duby

jménem Proven.

devný

háje nikdo

a lidé, jimž hrozilo

nesml

nebezpeí

smrti^**).

V Chron. Sax (k roku 1153) se uvádí, že modla jeho stála v Oldenbiirku na sloupu a nazývala se Prono. V jedné ruce drže! železo, v druhé

byl

obut

popisuje

a jej

žer

pod

korouhevní.

jednou

dlouhých

Petrus Albinus, Meissn. Chron. X.

Známky ve jménech

místopisných

jako vesnice Prova na ostrov

Holštýnsko),

Ml dv

msteko

38)

Rechtsgeschichte

39)

Helmold

I.

83.

Rán, Provena ve

Teil p. 20,1.

a

korunu,

(Taktéž

p. 302.)

rovnž po sob

Pravno na Slovensku

II.

uší,

nohou nalézal se zvoneek.

j.

v.

zanechal,

Vagrii (vých.

BAB A. „Dd"

zimního Peruna oznauje.

K nmu

druží se „Bába",

slovanském významu nejhlubšího. Slovo ženu znamená. Význam podnes se udržel. samo v prvé U Polák slýcháme asto, že muž družku svou „bábou" jmenuje. Bába zeteln v bájesloví se vynoDvojice božstev božstvo v bájesloví

ad

Dd —

Mezi

uje.

obma znamenáme pomr

blízkého svazku, jakoby

„Koleda, koleda. Ddku, vem na bábu šttku!" nejužší svazek potvrzuje. Co as chce se tím íci? Ddek má vzíti šttku na Bábu. Sittkou se bílí, má tudíž Bábu obíliti. Jinými slovy, má ji pokrýti snhem k dob povánoní, nebo dle staroslovanského poekadla zima od vánoc

manželského.

Stará

eská píse vánoní

poádn zaíná, ili „na mrazy se otáí". s Ddkem v zim vládnou. Na jae moci své pozbývají, promujíce se. Oba dva v myslích lidu hynou. Ddka topí jako

teprv

Bába

Moranu.

Na Slovensku

z jara vynášejí

ho za

ní,

zpívajíce:

„Dedko, náš Dcdko.

ni

si

si nám všetko, nám nenechán,

tak

si

sa dobré mau"')-

požrau

A jejich

splývá. ^)

tom ohledu význam Bába nazývá se Bábou Korizmou.

jako Moranu. vyhánjí

Kollár,

U Srb

zinnn'

i

Bábu.

\'

Zpievanky 1—4. 3*

36

zosobnna postem ped velikonocemi. Pedstavují si ji jako staústech se sedmi ohromnými zuby. Každý týden v post jeden z nich ztrácí. Když ji vypadne sedmý, ume a pošle dtem barevné vajíko^), které jest symbolem nového života, nové, Je

enu v

znovuzrozené pírody.

A práv

o velikonocích, jež obrat tento

V Chorvatsku

oslavují, ztrácí vládu a umírá. s

což znamená „vyhánti"^).

Slovinci íkají

„ezat bab u"*) = Na místo Báby Bába

puje pak vládu

chodí dti na ze-

pruty liskovými „Korizmu terati",

lený tvrtek a velký pátek

obyeji

Maenu

topiti

ezati bábu. zimní, letní,

známé pod jménem Ježibaby, nastuBába Zlatá, a tak se stídají, celý

ili

rok vyplujíce.

Ježibaba

mnohé podání po sob zanechala.

Jaga Baba, J^dži Baba,

Jendži

Baba,

J^dza,

Nazývá

se

jQdzyna, Jezinka,

blorusky Baba jaha, Iha, malorusky Jehera. Lid pedstavuje si jako staenu vyhublou, s dlouhou bradou a vlasy rozcuchanými. Proto rusky kostjannaja noga se nazývá. Srbové jmenují ji

ji

Qvozdenzubou. Bydlí v hustém lese v chaloupce na straí nožce, neb na nohách kuích. Báchorka ruská vj^práví, že v její íši je sídlo dne, slunce noci. Dívka jedna vydala se k Ježibab. Cestou i

potkala bílého jezdce v bílém

odvu

a na koni bílém; na

dvoe

zaalo svítati. Šla dále a potkala jezdce erveného v erveném šat a na erveném koni; vycházelo slunce. Celý den šla, a když picházela k cíli, potkala jezdce erného, v erném odvu a na erném koni. Všichni vyjíždU z její chaloupky. Od Ježibaby se

dozvdla, jezdec

že jezdec bílý je jasný den, jezdec

erný temná

ervený

jasné slunce,

noc^).

Ježibaba jezdívá vzduchem v ohnivé stoup, kterou pohání paHkou, pometlem stopu za sebou zametajíc. Své nepátele pálí štítem ohnivým. Když letí vzduchem, vzdychá zem, vtr5^ dují, vyje a stromy se sklánjí. Pikládají se jí sedmimílové boty

zv

(sapogy skorochody), koberec samolet a

me

samosek.

~)

Dr. Máchal,

3)

Vuk, rjenik

*)

Dr. Máchal,

*)

Afanasjev, Poetieskija vozzrnija Slavjan na pírodu

Nákres slovansk. bájeslovi 196. 9,

Srbadija

II.

—

7tí.

Nákres slovansk. bájeslovi 194. I.

—

.597.

Vládne

kouzelným prutem, kterým vše své vli dává neas pohodu").

mže

v kámen promniti.

Po

i

Ježibaba ve své chaloupce skrývá zlato, stíbro

Ve

tvornou.

stájích

ohnm,

soptící

vodu divochová rychlé kon, u Slovák Tátoše zvané,

na nichž

i

létajícímu draku lze uprchnouti.

nové v báchorkách dávají se k dosáhli. jej:

Obyejn

i

ní

Hrdi-

do služby, aby koní kouzelných

nž promují

pasou bujné oe, v

se vlastní

dcery").

O

nebo

vázli,

Mla

dcerách Ježibaby vypráví pohádka.

ucházelo se 12

syn

Avšak sotva

královských.

jich

12 a o

n

že životem vy-

Ježibaba chtla jim hlavy kosou srubati.

Nejmladší,

sám hlavy všem dcerám Bábiným. Pak prchli a vzali s sebou arodjné stevíce, které mly tu vlastnost, že lovka pes vody penášely, ímž ped procitnuv a seznav pípravy k tomu, setnul

pomstou Ježibabj^ se

Pkn

zachránili.

vyliuje vlastnosti Ježibaby pohádka následující:

Jeden lovec, chtje

sem tam

a vidti peklo, dlouhou cestu konal

najíti

Naposledy pišel do lesa, uzáblý a hladový, rozdlal ohe pod stromem, vyal z kapsy kousek slaniny, nastril na rože a pekl, sbíraje kapající omastek na skývu chleba. a

bloudil.

Najednou zane cosi na strom zimou jektati a tesavým hlasem mluviti: „Jaj zima mi je. jaj zima mi je!" On, pohledná vzhru a spativ ženu, pravil k ní: „Poj dol a ohej se!"

Zena sešla

a

zhívala se pi

laskominy, proto vzala

vstrila na

ni

devce

Vn slaniny vzbudila v

ohni.

ili

hlku,

žábu a vrátivši se k ohni,

i

šla

ona

ní

k blízkému jezeru, ji

pekla,

hl

na

zp-

sob rožn kroutíc a tato slova pi tom íkajíc:

„Mn

se

pee peena

a tebe se žába: ty chceš já

Ukázavši dala z

mu

radu,

som

iti

do pekla

Ježibaba".

mu potom vchod do aby sob nuioho masa

jeskyn dol do pekla jako

tlamu oteve, musí nni do

ní

k

pekla

na

skrz

hlubokou jámu,

zoapatil, nebo prý drak ho

hbet

ponese, a kolikráte

kus masa vecpati, jinak by jeho sa-

®)

Dr. Máchal, Nákres slovansk. bájesloví 67.

'^)

Skultety a Dobšinský, Slovenské povésti

111—124. 144

a násl.

38

mého

Šel tedy lovec a nabral co mohl všelikého masa,

pohltil.

pistoupil k oné jeskyni, sedl na draka a

kus po kuse, jakmile tlamu otevel. na jeho hbet, chtje vzhru, ale

V

ovalo.

této úzkosti,

ponvadž

jel

peklo ohledal, sedl

mu opt

zem

byli,

do pekla, podávaje

Když maso na konci cesty nedostauž blízko povrchu

aby od draka shlcen nebyl, odezal si kus vlastní nohy a hodil draku do tlamy poslednikrát otevené; tak se zachránil, ale za to v celém život kulhavým zstal. (Kollár, Zpievanky I 12). Zlatá Bába, vládnoucí létem, znamená opak Ježibaby. Jest svtlobohyní a má všechny dobré vlastnosti Blbog. Jako vidli jsme v zim Bábu po boku Dda neb Peruna zimního, tak musí jí pináležeti jako Zlaté Báb svrchované místo po boku boje se,

—

letního. Slovo „Zlatá"*) samo klade ji do ady božstev nejvznešenjších, nejmocnjších a nejpíznivjších. Jsouc zosobnným létem, vyvolávala božstva jarní v život, nacházejíc se v po-

Peruna

mru

Jako svrchované božstvo vševdoucnosti. svtelné byla též bohyní úrodnosti, plodivosti Zlatá Bába, ob ukazují k pvodnímu božstvu Ježibaba k nim jako matka a královna.

i

i

Zbytky

Bába.

znamným

s

skost a rodivost.

K

vnuka").

božstvem velevýstotožnna ženVelmocný Svantovit pichází ve vlastnosti jejího

kultu jejího naznaují, že byla

kultem

velice

rozšíeným.

S

ní

je

Perunovi staví se jako božstvo rovnocenné.

Má

též

moc hromovládnou. Proto hospodyn pi boui lopatu a pometlo vynášejí, aby ji usmíily^"). I název rostliny „Rimbaba" ped

dm

zdá se na hromovládnou vlastnost ukazovati. Jak vidli jsme z ruské báchorky o dívce, vyjíždjí z chanoc. Mla by dle toho moc nad nimi. Staroeský „Mastiká"") zmiuje se o pove, „že baba všecken t msiec szobala". Zdá se tedy, že msíc pod vládu její náležel. souhvzdí Plejád ili „Kuátek", v nmž dle podání bydlí Ba sedm Vil, které na zaátku svta po zemi chodily, nazývá se nkdy „Babím souhvzdím". (Viz slovník Jungmannv). Bába zná budoucnost, zjevuje vci píští a na dkaz všemoc-

loupky Ježibaby den, slunce

i

i

i

nosti

shledáme S)

ji

Pívlastek

j>Ziota«

stvu >Paní« v názvu ^) ^0)

Krok,

II.

též

»

347.

v úkolu božstva záhrobního. pidáván

i

Lad, nazývané ^Zlotou Ladou«,

Zlota Pani*.

Jungmannv

slovník pod Svatovít.

Dr. Máchal, Nákres slov. bájesloví 67.

") Výbor

II.

3.

Dle podání i

bož-

39

Baba lidskými dušemi, aby byla

se Jaga

Živí

A

lehká^^).

jako

vodou divotvornou je ve spojení, tak má vztahy v bájesloví nemén dležitým. Ohniví draci, živlem druhým, se zosobnní ohn vbec, jsou její synové"). Ohe zejména u božstva Báby zejm je vyznaen. Již na zaátku této úvahy jsme povdli, že Jaga Bába pálí své nepátele štítem ohnivým. Samo slovo „jadž". „jaga" význam páliti v sob utajuje. jsme vidli, že

Má

s

i

mže

poasí píznivé neb nepíV Cechách mraky „baby"" slují. „Baby vstávají, bude bouka" íkává se^"). Prší-li „Až baby vstanou, pestane pršet'". z rána. praví poekadlo: severozápadní, a odtud nejvíce se strana Babím koutem jmenuje znivé.

vliv

na pohodu a

i

Proto nalezneme

ji

dáti

ve spojení

s

vláhami.

srážek pichází.

Jako všechna ženská božstva slovanská, pede Dohlíží na nedbalé pradleny a kára

vým.

Špatný

len,

je,

pi tení od

jenž

i

ona a

pálíc jim palec uhlím trdlice

odlétá,

tká.

ea-

nazývá

se

„babiny"".

má

Tím, že

vliv na

má

poasí,

též vliv na úrodu. Dle starého

zvyku poslednímu snopu na poli, obtovanému božstvu úrody, íká se v Cechách a na Morav „bába"'. Byla Zlatá Bába stála v ele Rojenicím a Sudikám. záštitou rodiek, kterýžto význam ve slov „babiti" se udržel. V tom pípad luna je nejvlastnjším její odznakem. Pívlastek „razivia" == rodivá^^)

svta^^) a tím

pechovává, ství,

nebo

a z

i

jí

náleží.

Ba ona

jest zroditelkou

veškerého

božstev samotných. Vidli jsme, že vodu u sebe

voda je živlem nejpvodnjším, znakem pramatevody všechen život se zrodil.

Bábu vidh jsme po boku Ddka, zimního Peruna. Vedle stojí Bába Zlatá. A vynoí se ješt pod jménem jiným. „Perunika", souhlasná ctí,

slouiv

ji

s

s

kultem

„Perkunatele", kterou

kesanským

a nazývaje

Perkunatele, neb Perkunija^')- Tato Perunika ^2)

lid

je

letního

Je to

na 2mudi dosud ji

Panna Maria s Boho-

totožná

Dr. Máchal, Nákres slov. bájeslovi 68.

'^)

Afanasjev, Poetieskija vozzrenija Slavjan na prirodu

^*)

Jungmannv

^^)

Krok

^^)

Hanuš, Die Wissenschaft des

II.

I.

884.

slovnik, Baby.

873.

") Narbutt, Mythol. litevská 49.

slav.

Mythus

IHH.

.r'^-*'

^^^i\^^^^

\t

f.

40

obraz pohanský našel Narbutt na vžici starého zámku

rodicí. Její

ve vsi Kiediilach nedaleko Jurborka na Nmenii, a vskutku drží tam jako Perun v pravé ruce podobenství hromu. Perunika je staroslovanské jméno vlastní a totéž jméno

má

rostlina,

zvoucí se

Dubrovníka „bogi-šou". (od bog-bh). K Báb jako božstvu víže se velké množství vzpomínek názvoslovných. Babím veerem nazýván u starých Cech štdrý veer. Beznový sníh sluje u Srb „Babiny ukovy". Bílé vloky, jinak u

které na podzim

íká jim Sudiek

lid

vzduchem

létají,

Babí

též „prádlo sudiek"^**),

i

V Cechách opt spojení

léto se nazývají.

vidíme z toho

Bábou.

s

ada vrch

chlum po Báb

Na sta nacházíme jich kol ddin slovanských. Zejména arodjnice na nich pálívají. V Tatrách vypíná se Babia-gora. a rovnž o ní podání vypravuje, že tam arodjnice na pohební hody a bsy na Celá

pometlách

u

své jméno nese.

lítají.

Babí kolá a bábovka rovnž od Báby se odvozují. rostlin

babí

hnv,

babí ucho

(jitrocel) a

I

jména

babí zub odtud pochodí.

Bába je jeden druh hrušky máTaké pták „buka" bábou se nazývá^**). Po vlastech slovanských (také v Nmecku) nalezeno nkolik ženských figur hrub z kamene tesaných, které xBábyx se nazývají. V ruce drží obyejn íšku. V berlínském museu národoRimbaba

je

bylinou arovnou.

slovky.

pisném nalézají se ti Báby podobné, pocházející z gubernie charkovské na Rusi. Jednu z nich na obr. 7. uvádíme. Tesána je z pískovce

nazývají

ji

v podob

sedící.

Výška obnáší

xJaga Báboux.

Máchal, Nákres slov. bájesloví 79.

13)

Dr.

1')

Jungmannv

slovník.

140 cm.

\'

museu

pocházející, 7. Bába z pískovce tesaná a z charkovské gubernie na Rusi chovaná pod jménem »Jaga-Báby« v národopisném museu bcrUnském. (Podstavec umlý, V3'ška figur}' samé 140 cm.)

Obr.

.SYANTOVÍT, v mst Arkoii na ostrov Rán (Ruján), obydleném slovanskými Rány'), stávala nejslavnjší božnice, zasvcená znamenitému a pednímu bohu stariny, Svantovítu, jehož vhlas daleko a daleko po slovanských oblastech byl rozšíen a uznáván.

Jako pozorovati budeme u Ratar, že u nich kult Radegasta nejpednjší místo zaujímal, tak shledáváme u Rán, že bh Svantovít tšil se u nich prvenství ped všemi ostatními, ani Peruna nevyjímaje. Proto dlužno významu jeho po stránce mythologické vnovati pozornost co nejvtší.

Na prvý pohled shledáme, že jméno Svantovíta skládá se ze dvou ástí, ze „svanto" a „víf. Svanto znamená svatý druhá ást „Vít" není nic jiného než staroslovanský ,,Vid"". neb starší

—

tvar „Vind"", „Vinda", jehož stopa

„Zpvankách"'-) doítáme se v a

lid

písní

slova Vid najdeme ve

\' i

slov

„Vid"" asi tolik, jako videc.

A skuten

božstva

slunce,

Svantovítova,

hlavním jeho znakem

že

i vtlením.

^)

Rnnové, kmen I.utic.

2)

1.— 4.

V

Kollárových

slovácké „na svatého

náš doposud íkává „na svatého

Kmen

znatelná.

je

n d y, co

V

i

d a",

nebude nikdy".

Znamenal by tudíž dovídáme se z významu

vidti.

oko

i

videc vesmíru,

bylo

,

1*

A'

'Š5aéái«i^^Žte§3^«^^

Obr.

9.

Kamenný

sloup Svantovituv, nalezený ve Zbrui a chovaný

ve sbírkách akademie krakovské.

43

tém

souhlasný s významem kmene „v" z ..vid"' vyplývá. pedstav Podle bájeslovných ..vd"". Kdo mnoho vidí. mnoho ví. Slunce vidí všechno, proto nic tajno mu nezstává. To jest dvodem, pro v etných povstech o radu

Význam kmene

je

..vid"" je

dotazováno. a „vd""

..Vid"'

Od kmene

i

a nanejvýš

i

tovida.

stojí

tak

n d o

v

Z toho

é""^).

svým starým, povšechmožno posouditi, jak staro-

významným

je

název Svatého

jak doneslo se na naše

žnice

modly samotné

i

neb Svan-

petme

jméno

názvem Slovanstva.

Abychom význam

Svantovítu dosti zachovalo se zpráv.

jeho lépe posouditi mohli,

\'indy,

asy ..Svantovíta'". kd^^ž

jeho shoduje se s povšechným, prvotním

O

výzran v

„vind" jmenují se Slované

ným jménem „V bylým

následkem ehož popedí.

píbuzní,

pokrevní

jsou

u Svantovíta vlastnost vštecká

nejprve vylíení a popis bo-

z historie dánské

Saxo Oramniatica,

dle

který následovn o tom vypravuje:

míst vyvýšeném, na vrcholku jakéhosi Na východ, jihu a severu chránna je pirozenými, str-

..Arkona*) leží na

mysu.

mými hradbami jako zdí, dosíci nemohl. Na tchže

a to tak, že šíp z luku

stranách

však násep 50 loket vysoký vyšší ze

deva

oplývá, k

Erik druhdy

zbranmi tísnil. Sted msta tvoila

vkusn

jest

vjstelený vrcholu

ohrazena; od západu

svírá; nižší polovice jest ze

a hrud. Severní jeho strana petékajícím

nmuž opevnnou

pístupná.

velmi

ji

moem

ji

zem,

pramenem

pšinou pro obyvatele cesta byla

zatarasiv, obležené

nemén

žízní,

rovina, na které stála božnice ze

než

deva

provedená, ctihodná nejenom velkolepostí bohoslu-

postaveným obrazem boha samého. Zevnjší obvod chrámu skvl se zakuklením, ozdobeným prostým umním malíským, rzné formy vcí znázorujícím.

žeb, ale též

Samotný Jediná brána pro vstupující zstávala volná. chrám dvojnásobná ada ohrazení uzavírala; zevnjší purpurovou stechou byla kryta, vnitní, opená o 4 sloupy na místo zdí. zavšenými koberci se leskla, nesdílíc se zevnjškem pranieho. krom stechy a nkolika málo tabulových ástí stropu. ^)

Vindové podle významu kmene vind znamenalo hy

asi tolik,

osvíceni. *)

Saxo Grammaticus. Histor. Danica, kniha XI V.,

str.

^19.

jako lidé

44

V chrám

stála

kosti nad všecku míru

ohromná modla, ku podivu Hdského tla, a

dv vped

vynikající veH-

mla tyry

hlavy a

tyry

dv

mla

vzad pohlížeti se zdály. Vousy oholené a vlasy ostíhané, jakoby umlec nápodobil obyej

Rán

v

z nichž

šíje,

hlav. V knz obad

úprav

daný, který

a

pravici držela roh

jeho znalý

rznými kovy

každoron vínem

vyklá-

naploval,

zpsobu tekutiny úrodu píštího roku pedpovídaje. Levice podepena byla obloukem v bok. íza jeho sahala až po kolena, ze

a z jiného

deva

jsouc zhotovena, tak

tsn

piléhala, že

i

bedli-

vjším pozorováním rozeznati se nemohlo, kde ob ásti spolu Nohy dotýkaly se podlahy a podstavec jejich ukryt

souvisely.

byl

v zemi. Nedaleko nalézala se uzda a sedlo bohovo

jinými odznaky božské hodnosti.

me

Z

s

pemnohými

nich vzbuzoval obdiv zvlášt

podivuhodné velikosti,

vynikající

jehož pochvu a jílec mimo výzdobu ryteckou vykládání stíbrné okrašlovalo".

[3 Svantovít;

bh

Svantovít byl dárcem vlastnost jako slunceboha.

úrody zemské.

úrodj^

zemské.

Je

to

pední jeho

Proto držela socha v ruce roh

s

ná-

rohem hojnosti, a proto svátek jeho slavívali po žních. Tehdáž scházívali se k arkonskému chrámu lidé z celého ostrova, pivádli s sebou obtní dobytek a slavnostních hod se súastovali. Poslechnme dále, co vypravuje o tom Saxo Qrammaticus: pojem, souhlasný

s

„Den ped tím velikým svátkem vešel

knz Svantovítv

do

svatyn chrámové, do níž nikdo jiný nesml vstoupiti, a ist zelenými vtvemi zametl, zatajuje v sob dech, a když bylo mu vydechnouti, pospíchal ku dveím, aby boha neposkvrnil dechem smrtelníkovým. Na druhý den pede vším lidem, jenž stál shromáždn u dveí chrámových, vzal z ruky Svantovítovy roh s nápojem, pohledl, zdali a mnohoH ubylo, a podle toho zvstoval,

ji

bude-li na

druhý rok úroda neb neúroda,

napomenutí, kterak nakládati víno v

ob k nohoum modly a

s

i

dodával k tomu své

darem božím.

Po

té

vylil

naplniv prázdný roh vínem

staré

novým.

:

45

podnesl

jej

bohu, jako by jemu prvnímu dával na poctu

a na

píti;

to ve slavné modlitb žádal sob a rodin své všeho dobrého, náPo modlitb piložil roh rodu rozmnožení statk a vítzství. naplniv ho znovu vínem, douškem, a k ústm, vyprázdnil jediným

ob

veliký modle do pravice vložil. Pak pinesU Svantovítovi v kolá ze sladkého tsta, okrouhlý a tak vysoký jako zrostlý lovk. Ten kolá postavili v chrám mezi lid a knze, naež knz schovav se za, tázal se lidu, zdali jej vidí. A když lid odpovdl, že nevidí, vyslovil žádost,

aby také na budoucí rok nebylo ho

vidti^).

Na konec jménem Svantovíta blahoeil shromáždní na píšt arkonského boha horliv

pomínal vící, aby

i

jemu obti pinášeli, na moi.

a nactili

a

za to odplatu a vítzství na suchu

slibuje

i

Tím obad skonil.

Ostatek dne

obti bohu pinesené a

dajíce

posvátné a stídmostí byli by

strávili

v hodování, pojí-

až do závratu; bylyf to hody

pijíce

urazili boha"'').

Jako sluncebohu patí Svantovítu jiný ješt odznak, a sice kohout, který v slovanském bájesloví s kultem slunením a

ve spojení. Jedna povst' eská vypravuje"), že ert rybái jednomu za dceru jedinou most stavl. Doklenoval ho již, když rybá ustrašený volal sv. Víta na pomoc, vyhodiv mu kohouta do povtí. Kohout radostí zakokrhal a pinutil erta, jenž kohou-

ohnm

tího

je

zpvu nesnese, aby v práci ustal. Povst mluví o sv. Vítu, ale vztahuje Svantovíta

jako ochránce ohn pímo vzývají okolo pozd veer, když uiní nad ohnm krbovým

pikrývá žhavé

a

pronáší následující ^)

diciji

pedchdci

k

kde hospodyn

Splitu,

govin

zejm

Svantovítu pohanskému.

jeho. k

kíž

se

Podobný obyej zachoval

a v Bulharsku.

v zap. russkij

Cubinskij,

kraj.

váme. (Vuk, Rjenik pod a drží mezi sebou, píi vídá: Vidím málo.

popelem, aby do rána nepohasly.

uhlíkj^

modlitbiku

—

Petrohrad 1872. milati se.)

emž

Naež

se dosud o vánocích na Malorusi, v Hercestatistieskoj ekspeTrudy etnografiesko

Na

'')

')

438.

Te

u

Srb

Vidíš

ho shledá-

mne? Tázaný odpo-

málo, kéž za rok ješt

veliký

kolá,

by

nebylo

ho

mén!

(t.

vidti).

j.

—

»milaju se na božic s esnicom^, jak zvyk ten se nazývá.

Hist. Dan. 565 a násl. Hanuš, Bájeslov. kalendá slovanský 175.

Saxo Gram.,

Rovnž

božic (o vánocích) vezme dvojice kolá,

ptá se jeden druhého:

prvý dodá:

aby byla za rok veliká úroda a také

V Hercegovin dosud

III.

46

ovo sime, da do sutra ne pogine!®) Svatý Vide! Ociirauj toto sím (t. j. jiskru), aby do rána neTi sahrani

Sveti Vide!

=

pohynulo!

(t.

j.

ervený

nepohasla).

kohout u nás doposud

bh

Svantovít;

zpsob

Vedle mnohých hádalo se v

Arkon bloušem

ohe

znamená.

vští.

vštby, jako losy Svantovítovým^).

podniknouti válené tažení, neb vydati se na

chrámem do

zem

popela a

z

j.,

Chtli-li Ránští

moe,

zatkli

ped

ti páry kopí, stejn od sebe vzdálených, a na

každý pár pivázali tetí kopí na pi. Ped samou výpravou po slavné modlitb vyvedl knz kon za uzdu ze sín chrámové, kráeje pes n. pokaždé pes ta kopí. Jestliže a vedl ho naped pozvedl nohu pravou a pak levou, spatovali v tom šastné jestli jen jednou kroil znamení, že ta výprava se zdaí; naped nohou levou, bylo to znamení zlé^").

k,

k

Vštecká

vlastnost

Svantovítova

dodávala

mu

nejvtší

Jeho výrok byl rozhodující a národ dle nho se sprarodinný se radou jeho ídiP^). Všechen život veejný

vážnosti.

voval.

i

vštba za normu a rozkaz. V dležitých podnicích, ped válenými výpravami, neb ped plavbou zámoskou,

Vojsku jako

platila

vesms

Ze všech kraj slovanských se roní platy za obady se tam odevzdácizinci valy. Takový byl prorocký vhlas boha arkonského, že Sveno, u nho pomoci a rady vyhledávali. Dle Saxo Grammatica král dánský, poslal mu darem skvostný pohár. o radu byl dotazován.

vštby

žádaly

z Arkóny, a

i

i

^)

Rad jiigoslavcnske akademije znanosti

^)

Dle Kollara, Sláva boh. 161,

^0)

konm

Podobný zvyk Vedou jej

že budoucí

na

1.

máje

muž bude pres

a jedna položena

mu

i

hádají.

jinde se zachoval. Ruska

zlý,

»sibuncu«

12.

lóS.

dvata

o vánocích

klopýtne-li,

rovnž

znamená

to,

bude dobrý. V Lužici skáe mládež šibenici): jsou to do zem zaražené hlky

neklopýtne-li,

(=

Kdo pi skoku hoejší hlku neshodí, kvete kalendá slovanský 148.)

nahoe napí. II.

HM. str.

píes dvojitou voj od vozu,

štstí. (Hanuš, Bájeslov.

") Helmold

kii.

nazýval se »Belon«.

AI

2e nejvíce bh arkonský o vštby byl dotazován v ase, kdy okázalými bohoslužbami a kvasem byl slaven, t. j. po žních, Praví se výslovn, že lid obtní dobytek sebou jest samozejmo. pivážel. A pinášeje bohu svému obti, žádal za vštby. Byla

n

to

náruživá vlastnost Slovana z dob bájeslovných, o které na

každé stránce mohli bychom uiniti zmínku odhalení

vcí

píštích byli

:

pedkové

Pinášením dar bohu Svantovítovi nahromadilo množství vcí drahocenných,

veliké

naši

na

zvdavi nesmírn.

ímž

se

se ve svatyni

stalo,

že

božnice

arkonská slynula daleko široko bohatstvím bájeným.

Svantovít;

bh

válený.

Svantovít byl též bohem váleným, kterážto vlastnost jest

údlem bojuje s

tém

každého slunceboha. Slunce, vtlený hrdina vítzný, nepátely svtla a pemáhá je. Proto nalézáme v chrám

Svantovítov vedle modly me, sedlo a uzdu. Bylf pednímu blouš s dlouhými bohu ránskému posvcen zvláštní žínmi, jichž nikdy nesmli stíhati. Jediný toliko knz ml právo kon toho krmiti a na vsednouti. Ránové vili, že Svantovít na tom koni vyjíždí do boje proti nepátelm své svatyn. Mnoho-

k

kráte

prý

našli

kon

ráno ve

jakoby dalekou cestu byl konal; jezdil

veliký

bh

stáji

z

—

zpoceného a zaprášeného,

toho soudili, že noci

té

na

nm

arkonský.

Krom kon

a

mee ml

Svantovít

svj posvátný

prapor,

nazvaný stanice (stanicia, stancia), jenž velikostí a krásou vynikal nade všecky prapory ránské. Této stanici vzdávali est takovou, jako bohu samému. Nesouce ji ped sebou do boje, domnívali se býti pímo pod ochranou boha svého, a v plné bezpenosti. Vítzící

síla

Svantovítova byla vedle vští

síly

nejvelebenjší

Vypravuje o tom Helmold (II. 12): „Svantovít. bh zem ránské, mezi všemi bohy slovanskými prvenství obdržel, slavnjším jsa ve vítzstvích a mocnjším \t vštbách". vlastností.

Slavným ve vítzstvích

nu°iže

býti

ovšem

jen

bh

válený.

48

tomu nacházíme v mater verborum, kde Vas váleným božstvem Ares. Jako vítzi náležela bohu arkonskému ást válené koisti, chrámu se odvádla'-). Jiný doklad k

cerad porovnává Svantovíta

jež k

E] Z povdného

vysoce

patrno, jak

jest

Svantovit

byl

ctn

Rán, u kterých tšil se naprostému prvenSlovan ostatních. Nkterých pozoruhodných známek dlužno zvláš si povšim-

a vážen, a to nejen u

u

ství, ale též

bh

Svantovit byl

nouti.

veliká slavnost k jeho

cti

zemské,

úrody

A

a chvále.

a

po žních

po život Slovanstva nynjšího? 2e dodnes

obžinky a posvícení

—

konala se

co shledáme, ohlédneme-li se po žních

zbytek to slovanského,

koná své

zddného zvyku

po praddech z dob dávnovkých.

V

Jeho symboly jsou výrazné a významné. roh,

jenž

naplován

jsa

pravici

vínem, byl rohem hojnosti, a

pípad s pohárem. ^'0 kon byla barva bílá, u Slovan

tímal

mže

býti

stotožnn v tomto

Barva jeho

nad míru dle-

—

žitá, jsouc barvou svtloboh, od níž sám Blbog (bl-bog bílý bh), nejvýzranjší jméno pro boha svtla, a tudíž slunceboha, název svj odvodí. znamenitým Oba dva významy, pohár bílý kií, jsou initelem v slovanské mythologii; nasvduje tomu okolnost, že zvnny jsou v Karpatech, kdež „Pohár"" „Bílá kobyla'" ve jménech vrch nacházíme. bezvousý jest obrazem sluneního bhu po obloze. I i

i

K

tváe slunení, tyry hlavy, znaící vševdoucnost,, ohromný kolá svou kruhovitou podobou ke kultu slunenímu se vztahují. Zbran pak jsou symboly boh sluneních, jako vítz nad bohy temnými, což u Svantovíta meem opodál modly pekrásn je vyjádeno. obliej, obraz

i

i

12)

163

—4

Dle

Gebhardi-ho,

uvádi,

obnášel

díl

Geschichte

k chrámu

d.

\V.

I.

34,

jak Kollár

odvádný v Arkon

.Mimo to odvádl každý obyvatel na ostrov

Rán jistou da

v Slávc boh.

^ Ratore Vioceloroní k chrámu Ys'

arkonskému. 13)

Proto

mu vnoval.

asi

pohár,

jako

píedni

symbol jeho,

Sveno,

král

dánsk.v,

49

Veškerý život Ranii, veejný soukromý, byl provanut kultem Svantovítovým, a možno íci, že žili ve znamení jeho. Dávky i

chrámu cizí

odvádly

se

ást válené

a

mu

koisti

pipadala, ba ani

da

kupci nesmli zboží vyložiti, pokud povinnou

U

neodvedli.

slovanskjxh.

knze

k chrámu

Svantovíta doítáme se bližších zpráv o knzích

knze, na vrchní Zprávy o bohoslužb vrchního knze, o za-

Dlili se na ti tídy, a sice na

a veleknze^'').

metání chrámu, nalévání vína do rohu a nejdležitjším

nho

vštní

úrod, jsme uvedli. Moc jeho byla as neobmevylíeného kultu musel býti první osobou v zemi. Ba sám panující kníže ustupoval ped vlí jeho do pozadí. Jsa zasvcen v taje bohoslužby, byl velikého boha arkonského mluvím a sprostedkovatelem, což u zbožného lidu platilo více než moc

z

o celé píští

zená, a dle

vládce svtského.

V jakém pepychu skvla z

zvdli jsme Knží

arkonská božnice,

se

Bohatství a nádhera zde oslovaly.

vylíení Saxonova.

bohoslužb urených musel býti sbor velice etný, když na ti tídy byli rozdleni. K tonui pimysleme si veleknze s mocí k

urených jako branná, bojarská družina

neobsáhlou, a 300 jezdc,

nesetné zástupj^ vících, které a uiníme si pojem o významu mythologického, slovanského boha arkonského. k modle

Svantovítov,

k vštci

arkonskému

Svantovít byl u

i

ty

putovali,

Slovan božstvem dobe známým.

vanská modlitba „Sveti, Vidi, Zmínný „Vítz" v Libušin

mene!"^**)

vidi

soud

rovnž

zejm je

s

Jihoslo-

ho vzývá.

ním totožný.

Pravíf se tam:

„dv \'glasn dv vyuen \'šbam vítzovým Pamtihodné

vštby I

jest.

že

pi pouhé zmínce

.'" .

.

o

..Vítzi""

ihned

se pipomínají. jinde a jinde

hojných stop po Svantovítu se vyskytuje.

nmž

Vithora bylo jméno vrchu, na

^^)

Hist. episc.

Camin

(II.

t.

ser.

rer.

germ.

Arkona p.

507)

se vypínala'").

uvádi Hanuš v díle

Die Wissenschaft des slav. .Mythus 162. ^^)

Národn

pjesme,

Panevn

ke mn!«). 1')

Saxo Gram.

.\1\'.

289.

187.0

- 28 (znamená "Svatý

Vidi, vzhlédni

50

U Drážan

nacházíme

Na Morav zachovaly

která se jmenuje Svatovit,

vesnici,

upomínky v podání. Svatý Methodj promnil prý chrám Svantovítv v Olomouci v chrám sv. Blažeje, Stával u bývalé Kateinské brány vítzitele nad pohanstvem. a byl nejstarším v mst^^).

Na Svatov

u

se

Nedakunic

rovnž

dle podání lidového stával

—

tam v hloubce 2 m. chrám Svantovítv, Prof. Koželuha mohutné, základní kameny. V okolí vykopáno množství starožitností, jako: náušnice, náramky, spony, pesleny, popelnice a jiné. Podání je zajímavé. Tak prý choval se tam v úct válený nalezl

blouš.

jeho,

2ena, nesouc

ob zaslíbenou

ji

k

onomu blouši,

potkala

Methodje. Sv. Method, poznav její úmysl, nic!" a tak vzalo pvod jméno od obti, ka: „Nedá

sv. apoštoly Cyrilla a

zrazoval

1

k

ddiny Nedakunice").

má akademie krakovská v podob sloupu nalezeného na dn eky Zbrue blíže Husatynu

Krásnou památku Svantovítova,

v Halii v roce 1848

(obr. 9

—

10).

Je z

kamene tesaný, tyhranný, Na všech tyech stra-

270 cm. vysoký, tvaru pkného, štíhlého.

nách jsou

reliéfy

na pole rozdlené.

Nejspodnjší, 63 cm. vysoký, pedstavuje na tech stranách statnou postavu obra kleícího, jenž jako by všechno ostatní na

hlav

a rukou nesl.

tvrtá

strana

je

prázdná.

ohranieno vypouklou mezí,

obnáší pouze Stední pole, 46 cm. Zde na všech tyech stranách vytesána jest lidská podoba Tyto tyry pedstavy podás velkou hlavou a šatem po kolena. vají

si

dokola ruce,

jakoby kolo tanily;

dv

z nich mají prsa

ženská.

Tetí

patro,

161

cm. vysoké

a

více

než polovinu

sloupu

Spatujeme na každé stran zaujímající, znázoruje stojící lidskou podobu bezvousou s mladistvou tváí v dlouhý šat podob odnou, jež pedstavuje Svantovíta. Ruce u všech stejn jsou znázornny, a to tak. že pravá ruka má loket pozvedhlavní djství.

ty

nutý, levá

Na

je

napolo spuštná.

jedné stran drží podoba v pravé ruce roh. na jiné prsten.

ve dvou ostatních nieho. Dr. Pikryl, Sv. Cyrill a

18)

P.

19)

P. Dr. Pikryl, Sv. Cyrill a

Method 26—27. Method 101.

51

Bezprostedn pod obrazem jeho jako slunceboha,

k

a

me,

modly arkonské,

znatelný, a jak jsme vidli z popisu

úpln

Také

se shodují.

na všechny

Rovnž

tyry

vytesány

Svantovíta

jež jsou na sloupu velmi

znaky

pkn

kultem jeho

s

zde, jako socha arkonská, hledí Svantovít

nebo

strany svtové,

sloup

je

tverhranný.

roh hojnosti na jedné stran v ruce jeho shledáváme.

má též svj význam. „Iz oblaka zaíná jedna píse dalmatská. Prsten zdá se býti obrazem slunce, dešt rosy, zjev, jež s bohem Svantovítem nejoprávnnji by souvisely. Prsten v ruce na tvrté stran

prsten padá"

i

Ne nepípustný výklad sloupu mohl by podoba

je

býti též ten, že dolejní

Perun, nad ním ženská podoba Báby, a z

rstá Svantovít, jejich zplozenec. Vc v oddílu pedešlém, že Svantovít k

se

není neznámá.

Báb

byl

hlavy vy-

její

Zmínili jsme

v pomru jako

její

vnuk.

V 11.,

dležité

shod

se

sloupem nacházíme peníz stíbrný na obr. Na jedné stran vy-

chovaný ve sbírce pražské university.

obrazen

k,

sloupu.

Shoda

a nad je

ním široký

me

v

té

samé

me na me naklo-

poloze, jako

tak nápadná, že až pekvapuje.

I

zde

nn od hlavy koské k zadku. Nad konm jest kížek, který nazvali jsme kížkem perunským. K tomu dlužno podotknouti, že pináleží zde Svantovítu, nejspíše jako svtlobohu a bohu úrody polní. Na druhé stran má peníz jakousi rostlinu a klas, což by opt na úrodu ukazovalo.

Peníz vyniká stáím velikým. o

ped

Kladen bývá do dob

tch asích svdectví

pebývání Slovan v Cechách v hojn v Sedmihradsku

Je podoben mincím, jakých dosti

Kr.,

vydávaje.

a v

Uhích

bylo nalezeno.

Se Svantovítem souvisí jako Rugevit, íia'-')

o

nmž

jiné

doítáme

názvy model baltických Slovan, se

v dánské

byla proslulá budovami tí svaty, pro

telnými.

svj

historii:

Karen-

lesk daleko vidi-

Vtší svatyn byla uprosted vestibulu svého, mla a stecha tém slunce se dotýkala. Po odsunutí

stny purpurové clon

bylo vidti z dubu zhotovenou modlu, velmi nevzhlednou,

Na její hlav bylo sedm tváí lidské podoby, všechny jedním temenem byly kr\ty. Umlec piinil k boku

kterou zvali Rugievit. jež

2^)

Karentia

=

Korenica nalézá se na ostrove Ráne.

4*

52

I

"^'

^

S^

^^.

-'^"i^S

53

me

sochy stejný poet dkladných

Osmý

pochvami, pipevnných

s

me

tímala modla v pravici obnažený a v psf vetknutý, pidržovaný železným hebem v pevném spojení. bji štíhlý tak, jak žádné télo lidské není, a dlouhatý, na jediném opasu.

Bh

že Absolon,

i

tží by rukou brady ve válkách jde v ele, jsa

kdybj' vystoupil na špiky,

Vilo

jeho dosáhl.

se,

že tento

bh

s

nadán silami Martovými (válenými").

píbuzné božstvo, rovnž v Koenici postavené, nazývalo se Porevit-^) (P o r e - v t = P o r e - v d), patrn bh poasí. Modla jeho zobrazena byla beze zbran. Mla tyi oblieje a pátý na prsou, levicí ela a pravicí brady se dotýkajíc. Žádosti, aby ji z msta odstranili, dlouho Slované odpírali, obávajíce se, Další

i

psobením úd. jichž by

že

trestajícího

k

božstva pozbudou

úelu tomu

Stibrn}'

Obr. 11.

i

použili.

penízek

s

Když

konm

a

užívati

schopnosti

byla poboena,

meem

uinn

Svantovítovým,

nacházející se ve sbírkách pražské university.

Útok na chrám Porenutia.

známá byla

Jest to t3'ž

stavují.

(kap. 122)

Porenutius ili Porenúc, jehož modla

též u Krajinc-*),

ctn

Zmínky

byl

s

i

Porevit jednoho a téhož boha

ped-

Puruvit, který dle povsti „Knytlingasaga"

jinými božstvy na

ostrov ránském-^).

sem pináležející božstvo Pilvit (Pil= vit Pil-vid). kter3' byl bohem hojnosti, úrody, štstí a bohatství. U nás pam jeho zachovala se až po dnešní den ve slov Plivník zasluhuje též

neb Pikulík, jenž doposud štstí jedna vzíti

píseií

ho pipomíná.

Pje

a hojnost

za ženu: 22)

Saxo Gram.

L.

14.

23)

Saxo Gram.

L.

14. p. 294.

2*)

Kollár. Sláv

boh 290.

-^)

Šafaík, Slov. starožitnosti 'U.

p.

znamená.

I

slovácká

junák, který schovaiiku chce

298.

—

63.5.

si

54

mám

v dome diovatko. ptáatko. tenkuo ako topolik.

Já

osiraiilo

chytriio

ako

Pikulik-'').

vzýván byl hlavn tikrát v roce. píce a hojné žn, v srpnu, bylo-li obilí sntí, dešti, i jinou pohromou pokaženo, aby alespo pro píští léta neodepel rolníkm hojné úrody, a po tetí po skonených žních a uklízení obilí na podkování koncem íjna. Pilvit dle Hartknocha'')

a

sice

ke konci bezna, aby uštdil

Boha

boh

poítáme do ady

jako boha dobrého,

Pilvita,

nejšlechetnjších.

Na konec dlužno Ebbo'^) jako božstvo díle

tchto

z

jehož

Gerovitu,

krajin pocházející, ve

svém

uvádí.

Známým o

se o Heroviíu,

zmíniti

rovnž

nmž

se

obzvlášt

a

rozšíeným

Polaban

u

byl též

bh

Vitelubbe,

pipomíná, že po smrti císae Karla Velikého kesané, za Labem, mocnou rukou vpravení v podruí víry

kesanské, opt ji opouštjíce, vztýili pokácené své modly, a to Hammona. Suentebuecka-"). Vitelubbe, Radegasta a ostatní, na pvodní místa je postavih, a vzdavše se Boha pravého, je uctívali^'").

Konen i

náleží do

Znaný

je

ady spíznnc

Svantovítových Rinvit

ostrov ránském^O.

Ranvit, uctívaný na

poet

vlastních

jmen

staroslovanskýcsh

od

Vida odvozených, jako: Vid, Vidak, Vidoje, Vidko, Vidosav, Vind, Vit,

Vitan,

Vita,

Vitislav.

Vitas,

Vitodrag,

Vitaša,

Vitold,

2«)

Kollár, Zpiev. 9.

27)

Hartknoch de

reb.

Vítek.

Vitoljub,

Vitihost,

Vitomir,

Vitko,

Vitomysl,

Vitališ,

Vitorad,

Pruss. Diss. VIII. p. 140, XI. p. 171.

Ebbo, Ed. M. G. H. XII.

p. 861, 865, Herbord 805. Pod jménem Hammona, Hamboga a Suentebuecka, t. j. Sventeboga svatého boha znám byl Perun u Drevlanu v Hamburku. Samo jméno msta 28)

2^)

=

Hamburku odtud 3")

Passione,

Sláva

apud Leibnitz,

bohyn 2^)

pochodí.

Fragment, ex

Martyrm Scrip.

in

rer.

Ebbekestorp Brunts

p.

(et

141.

Hamburg) quiescentium Zmínku iní též Kollár,

265.

Šafaík, Slov. starožitnosti

II.

635 dle Knytlíngasaga (kap. 122).

55

Vitoslav,

Semovit a

Vitoš,

Bohovit,

Budevit,

Dalevit,

Hostivit,

Ljutovid,

j.

slovanský pozdrav host „vítám t!" pravdpodobn odtud svj pvod, vydávaje arkonskému hrdinovi svdectví, že vedle mnohonásobného významu byl též bohem pohostinství. I

vzal

RADEGAST. Nejvyšší

mezi ním a ^i

bh

jen o

lovkem

nebeské vci peoval, musela tedy býti

pojítkem božstva

nejvznešenjších takovýchto vtleni

u

jiná.

Jedním

Slovan

z nejstarších

byl Radegast, neb

Radangost, jinak též Radegost, Radgost, Radhoš, Radigast, Radigost. Radobil, Radogost. Redigast. Redigost. Ridegast.

beg

i

Rad, Rado-

Radn-beg.

Radegast nejvíce ctn byl od Ratar, kmene Bodrc, kteí \' nynjším Meklenbnrsku mezi ekami Havolou, Odrou a Pnou. Na území jejich stával nejslavnjší jeho chrám. Dle svdectví djepisc Ratai velmi si na tom zakládali a považovali za pednost ped ostatními kmeny slovanskými, že oni jediní zstah vrnými jeho ctiteli. Z toho dá se souditi na velkou starobylost boha u Staroslovan vbec. Jméno Ratar tém neomyln od Radangosta možno odvoditi. Spojenství je tak samozejmé, že xtx v názvu jejich oividn hlásí se o pvodní Kdx; tím obdržíme Radai, jednotné íslo Radar, což není nic jiného než Ra-dan. nebo xdarx xdanx dárce i

bydleli

i

dáce^) znamená. Hlavním mstem Ratar byla modloslužbou proslulá Retra

i

Ratara.

A djepisci zejmé

o

uriti místo, kde se nacházela. ^)

Podrobnjší V3'svtlcní

viz

ni

zachovali svdectví, není snadno Hla\'ní

pekážkou pi

u božstva Dánec.

pátrání je

57

zmnéná tvánost krajiny, nebo hladina moe zdejšího se níží a ímž se stává, že niísta. díve vodou obklopená, spojena

ustupuje,

jsou nyui souší se

svým

okoh'm.

Co záhady vržen paprsek s\tla. když v steku na

od Stargardu a

jih

starožitností,

pocházejících

jv.

ze

Stalo se tak v druhé polovici 17 století,

obrácena.

m-

Prilvicích,

od šttina, uinn vzácný nález slovanského chrámu ratarského.

Po dkladném ohledání vyšlo na

ímž

pozornost k místu

nejpravdpodobnji vypínala se hrdá. bájeslovná a bohatá perla staroslovanská, široko daleko mcdloslržbou pedkm našim vévodící Retra. jevo, že zde

Dle zpráv djepisc icžeio msto v jezee a bylo vodou obklopeno, rozprostíralo se na devíti pahorcích, na nejmenším z nich stá!

chrám, pahorek chrámový

dlen

tyi

píke

a

msta vodami

byl od ostatního

od-

Hamburku pak do Ratary byly

k jezeru spadal; z

dni cesty. Prilvice.

položené

na jezee

Dolenckém.

honosí

se touto

Kdyby voda zde o nco stoupla, objeví se ihned popsaný krajiny. Je zde devt pahork, na nejmenším pak, kde stával

polohou. ráz

chrám,

uinn

y bezprostední Chrámový zývá

se

u

pee

lidu

—

hrad

Retrabergem.

vyšším stavu vody byl by lze sem doraziti ve 4 dnech.

nalezeny

Prilvic

nmž

poátkem

popelnice.

jmenuje

se

Místopisu okolnímu vtlaena

Je zde ves Usadal, ves Zechov a les Zechov. jiné.

Osudy msta Retry byly boulivé. dvakráte byla z

peetné

18 století stával, na-

blízký chlum

Jiný

vrch boha Prove.

slovanská.

Ciplov, Zieric a

Z Hamburku

blízkosti

pahrbek, na

Provesberg

Pi

nález starožitností.

od ostatních oddlen.

koen vyvrácena.

Pokud známo

Jednou

z djin,

za panování císae

Otty v roce 955, pi kteréžto píležitosti zlatá socha Radegastova byla sebrána, a se všemi poklady chrámovými propadla pokladnici biskupa brandeburského.

Ratai znovu vystavli msto chrám, zavedli opt bohoslužbu, snažíce se dosáhnouti dívjší slávy a rozkvtu. Po dvou stech letech, a sice na samém poátku druhé poloviny století \2.. za panování Jindicha Lva, vyvráceno msto chrám optn, i

i

spáleno a

promnno

Následkem

nov

v jediné rumišt, z

toho.

bylo zbudováno,

že

msto

s

nhož

chrámem

již

nikdy nepovstalo.

po roce 955

dlužno rozeznávati Rctru a chrám

úpln

ped

58

tímto znieníni. a pak Retru novjší.

pi zprávách djepisc,

jež vztahují

Fakt ten se

záhodno uvážiti

je

bud k mstu a chrámu

novjšímu. Retra. jako všechna msta staroslovanská, zbudována byla ze deva. Chrám byl proveden umlecky, vkuin a s okázalou nádherou, obklopen posvátným hájem, jehož nikdo nesml se dostarénui, neb

týkati

(t.

j.

díví v

nm

Retra neslynula jen jako

káceti).

bohoslužebné, ale též jako ohnisko proroctví, z

nejslavnjších

vštíren.

a poslové s bohatými dary,

vdomost

prosili si

Ditmar-),

o

vcech

biskup

(Collect, Leibnitz, tom.

xJest

msto

Z

široka

jakési v

picházeli

poutníci

aby od vhlasného Radangosta vypíštích.

Merseburský, 1.

nebo

daleka

msto

byla zde jedna

takto

líí

msto

i

chrám:

p. 381/2.)

žup Redari, jménem

Riedegast, tírohé

a s temi branami, obklopené velikým lesem posvátným, jenž nedoten zstává. Dv brány do nho oteveny jsou píchozím:

nejmenší a nesnadno pístupná, obrácena

tetí,

ukazujíc stezku k

moi,

i

moe

jest

k východu,

vedle položené a velice hrozné na

pohled.

Y

této nachází se

svatyn

ze

deva

velmi

umle

zbudovaná,

která místo na podstavcích na rozích rozliných zvíat spoívá.

zevn, jak pozorovateli se jeví, zdobí podivuhodn vyezávané podoby boh a bohy. Uvnit pak stojí bohové rukama zrobení a hrozn odní, s jednotlivými jmény, vyrytými na pílbách

Zdi

nejpednjší Lvarasici se jmenuje, a ped ostatními ode všech kmem°i jest vážen a uctíván. k Druhá dležitá zpráva pochází od Adama Bremského, který Tento líí Retru žil v 11. století a se Slovany mnoho ml co initi. a krunýích,

z nichž

jiní následovn: (lib. 2. c. 11 edit. Lindenbrogii p. 19.) xJsou národové slovanští, mezi Labem a Odrou osazení, jako Heveldi i

u

eky

jinými.

riov, a

s

mnohými

Mezi nimi uprosted a nejmocnjší ze všech jsou Rethajejich hojn navštvované jest Rethra, sídlo modloVeliký chrám

obklíeno. 2)

a Stoderani

msto

Redigast.

Msto

Vilni

vystavn jest tam bohm, z nichž prvým Socha jeho zhotovena ze zlata na loži nachovém. samo má devt bran, jsouc se všech stran hlubokým jezerem

služby. jest

Haliol5% Doxani, Linbuzzi,

Zemel roku

1030.

59

Píchod skytá

devný

most, pes njž cesta dovolena pouze tm, kteí vštných odpovdí se dožadujíx. zdá se, že vstahiije se k mstu dívjšímu. Ob

obétovníkúm, anebo

Zpráva tato

msto

však shodují se v tom. že

bylo veleslavné,

krásn

položené,

chrám nádherný a bohoslužba vštírna proslulá. O veledležité zpráv Ditmarov, jakoby nejpednjší bh v Ratae nejmenoval i

se Radegast, nýbrž Lvarasici, bude nížeji pojednáno.

byl skutené

O

—

Radegast

Lvarasicem.

nálezu starožitností bohoslužebných z chrámu Ratarského').

Všechny kusy sbírky daleko ústí

Odry na

(Tollenzer See.) \'ých, z nichž bi^ly

této nalezeny

mst

Prilvicích ne-

Pedmty

byly uloženy ve dvou kotlících kovo-

Na povrchu kotlík Též množství železného náiní

jednoho použito jako píklopu.

vyryty etné runské nápisy.

uloženo vedle nálezu, což

peliv

v

severní stran vrchu u Dolenckého jezera.

nasvduje

okolnosti,

že starožitnosti

byly zde uschovány.

Nález uinil pi zasazování stromu ve své zahrad pastor Bedich Sponholz, zemelý r. 1697. Po smrti vdova je prodala zlatníkovi

Paelckemu do Nového Braniboru. Železné náiní vzalo Obou kotl obtních užito k lití nového zvonu bran-

zde za své.

dcburského.

Dalším majitelem byl zlatník Sponholz, buzenstva pastora Sponholze z Prilvic, jsa cke-ho.

v

širší

pocházel z pízlatníka Pael-

po svém tchánovi.

Sbírku obdržel ddictvím

z rukou

jer.ž

zetm

vdovy po tomto Sponholzovi

Teprve

a syna vešly starožitnosti

známost, a po óOletém putování z kouta do kouta udeila

konen

osob M.

D. Hempla z Nov. Brakus, postaral se o to. aby pedbžn byly popsány a uenému svtu pedloženy. A. Q. Maschovi podailo se zachrániti ješt nkteré zbytky, naež za

jim

hodina osvobození v

niboru, který, získav ze sbírky 46

3)

A. G.

Obotriten aus

.Masch

a

D.

Woge

-Die?

dem Tempel zu Rhetra am

gottesdienstlichen

Alterthíimer

'loIleuzer-See. Berlin 1771

-.

Str

2

der

—

5.

60

Obr. 12.

Bronzová soška Radegasta (Nalézá se ve sbírce v

z

chrámu ratarského Ve skutené

Xovém

.Strelíné

v Aleklenbursku.)

velikosti.

6i

penžitého pispní mnoha osob, zejména též len panující rodiny Meklenbursko-steHcké byly souhrnn vydány v Berhn r. 1771 pod titulem xA. O. Masch a D. Woge, Die gottesdienstlichen Alter-

dem Tempel

thiimer der Obotriten aus

(Bohoslužebné starožitnosti

Seeií.

am

zu Rhetra

Bodrc

z

Tollenzer-

chrámu v Ratae na

jezee Dolenckém).

Woge.

D.

dvorní

plátno obkreshl, A. Q.

Masch

K.

J.

sbírku slovy doprovodil.

Nalézalo se v

v

prmrné

I

celkem

kus

—

17 figur

—

17

1

1

bžk

runskými

s

18 až 20 cm.

ástí rzných berel (jedna

bžk,

náiní k umístní

1

šavlika,

ní

výši asi 16

drobnjších. 6 Koporax),

malí meklenburský, všechny vrn na Kriiger dle obraz zhotovil mdirytiny a

1

obtních misek a talí, 9

nápisy

bžk

13 figurek

runským nápisem malá ruka, 1 hrozen. obtních nož, 1 zvonek s

kousk drobnjších. Pokud se týe provedení, jsou nkteré figurky drobnjší zrobeny umlecky, se soumrnými rozmry a vkusem vytíbeným. Bžkové hlavní jsou vzezení ponejvíce strašidelného, tak jak Radegastv

a 6

líí je djepisci.

Jako zvláštní úkaz dlužno uvésti, že ve sbírce nalezeno pt Radegast, k emuž vysvtlení pi oblíbenosti boha v Ratae je na bíledni.

Radegast v lidské podob se v kroj slovanský, je pamtihodný. na prsou, na

hlav

tou se u pravé ruky hlav xRadegastx. Z obrazu pokusíme

se o

*)

má

Bh

tuí run-

venax, vzadu na

xdlaj

V

prostiký výklad.

kázal

ert

12.)

kachn

V

Dle podáni bily,

druh\'

pri

stvoeni

Zaonžan

musí s ní

nco

prsti,

kachna

a

ale prchajici

ze

zem,

svta.

a jinde.

tradici polské se dokládá, že

ukrásti

když ji dusiti poal, zakejhala zobáku vypadla, povstaly hory (Zbiór U. 125).

jeden

ad

druhá soška na hlav, a labu uprosted obtního

Nákres slov. bájesloví

chytil jestáb, a

prvé

hlav boha umístná. Obdobná

Kachna v podáni slovanském hraje dležitou roli o ní zmínku v legend bogomilské, u Polák,

stvoil zemi,

obleený

kachn podobný. Nápisy

Xacházime

(Dr. Máchal,

12.),

drží hlavu

Kzernx. naproti

zaujati pozornost kachna*), na

husa, kterou

hlavou (obr.

Pravou rukou

sedí pták. nejvíce

ské

je

lví

jež

když

kaku ji

ze

Zaonžan po prvotních vodách plavalo dvé gogol (kaer)., erný. S tmi gogoly plavali sám Bh vsedržitel a Satan.

62

talíe Radegastova,

kachna, plovoucí po

Tím, že

po obloze.

z téže sbírky pocházejícího. Labu, hus vod, jsou obrazy tles nebeských, plovoucích s bohem Radegastem nalézají se zde v úzkém i

povýšeny na ptáky posvátné. Druhou dležitou známkou je hlava tuí na prsou. Pi obtování zvíat nepropadl kus celý strávení jako zápalná. Bohu podnesena krev na misce obtní a pedložena pouze hlava, ostatní pipraveno na tabuli shromáždným vícím. Pináležitost hlavy spojení, jsou

ob

tui bohu krásné

Tuí

na sošce vyjádena.

je

hlava v starin slovanské vynikající hrála úlohu.

Ad. Bremského

znakem Ratar.

byla národním

11)

(II.

Dle

Rovnž

u Lutic tšila se veliké vážnosti, a obraz její nošen na prsou. Jiné svdectví o ní vydává Biisching, jenž vypravuje v MZeniépisex, že korouhev vévodství kališského ve Slezsku nesla hlavu tuí, mající zlatou korunu mezi rohy, a v nose kruh^). Sám rukopis Králodvorský dochoval známky tradicionelní její oblíbenosti. Vypravuje v básni Ludiše a Lubor:

Vyte Zdeslav dlúhé dvce na dvci tuí hlava. i

Vskoi na

orš jarobujný,

hrdivými slovy vece:

xPradd Rohy, okrasná ást

rnoj zbi

divá túra

mly

.

.

.

význam. Z obtovaných zvíat bývaly vyjímány a rozvšovány po stnách chrámových, udávajíce tak poet vykonaných obtí. Z roh pilo se pi obtních hostinách, a mimo to užívalo se jich jako trub a nástroj hudebních.

K nejvtší

roh hojnosti do ruky

hlavy,

zvláštní

dležitosti povýšen roh tím, že vložen jako

samého pemocného Svantovíta v božnice

arkonské na ostrov

Rán. Jeden malý bžek ze

rádce znamená. xH

1

a

va

r

sbírky ratarské nese nápis Rhaz, což a d z ex (hlava

(soudce"), pívlastky Radegasta, byly u

rádc)

vyšší dokonalost a vysplost, jež spatována ve

spravedlivém.

Radegast

se ubírali, a o radu,

t.

j.

radil

tm, kdož

vštbu

žádali.

•'•)

Uvádi též Kollár, Sláva boh3-n o49.

'')

Jménem Hlavaradze

Masch & Wogen »Die

a

Rozvodi

a

R

o z v o d

Slovan pojmy po

vštb

most

Rádce

bji naz}''ván

je

i

x

pro nej-

a v soudu

do chrámu jeho

zde ve význanui

Vendy vedle jména svého-

gottesd. Alterthiimer der Obotriten 52.

63

Nazvati nkoho vštcem bylo u Slovan nejvtším tém vyznamenáním. Tak vj^pravuie Nestor, že Kyjevští. když kníže Oleg vrátil se z tažení na Reky a na znamení vítzství povsil štít svj v brán caihradské, byl nazván vštcem od lidu svého. I naše

vštec.

knžna

Hlava

bh

Kosmy

Libuše dle soudu lví,

byla vštkyní.

bohu nasazená, má neobyejný význam. Jesti Ivomužem, kterážto vlastnost pivádí nás na

pemn

v této

stopu dalšího vysvtlení.

U Ditmara v uvedeném výatku praví se, že nejpednjší bh Ratae nazýval se Luarasici (Lvarasici). A toto svdectví zavdalo píinu, že nkteí badatelé nemohli srovnati, jak možno, aby Adam Bremský nazýval nejvyššího boha v Ratae Redigastem, a Ditmar Lvarasicem. Klí k celé záhad máme na obr. 12. v Rad gastu se lví hlavou, který v této podob byl skuteným lvarasicem \-

ili

—

Ivoknížetem.

Svdectví Ditmarovo druhé,

je

tím dležitjší, jelikož podává

bžné jméno Radegastovo,

jež je

nám

patrn oznaením pro sku-

Shledáváme na p., že ze sbírky ratarhlavou se honosí. Jméno xlvarasicix') neb Ivoknížata pro skupinu božských pohlavár velmi zdá se pípadným.

pinu božstev nejv3'šších.

ské ješt Perun a Podaga

s

lví

Na prsou Radegasta se lví hlavou nalézá se hlava tuí, avšak rohy nápadn od sebe roztaženými, s bohatou, stojící hívou nad límcem z laloku pod bradou. Tuí hlava, takto vytvoená, doposud znakem Meklenburska, ímž její pvod slovanský pro-

nimi, a s je

kázán.

U pravé ruky na obr. 12. nacházíme nápis Zern. Slovo neznamená erný se vztahem na Cernoboha, jak mnozí se domnívají, nýbrž úrodný od zir, žír (= tuk), žirný. V Cechách máme xZernosekyx, místo, kde se žernovy lámab'.

kmene,

t. j.

Žernov jméno nese od téhož tudíž sem, k zrní (úrod)

Bohovo xzernK

zer, zir, zrní.

\ztahovati dlužno. Naproti

xVenax

je

slovu

kmen

nZim

vidoucího, vdoucího, vštce. ')

Rasic

neb

po okraji kabátce

stojí

ze starého názvu

raic

nacházime dosud ve slov

v

xDlajx je

staroslov.

ráiti.

xDlaj

znamená

Venax.

znamená postaveno ve významu

Slovan Vendové,

knize.

Zbytek

a

kmene toho

64

velký, vrchní.

ekli bychom

tedy velký vštec, neb vštec vštc"). Všechny obrazy bohfi z nálezu ratarského sou roznirii skromných. Všechny mají uvnit otvory, aby se mohli nastriti na ty. Mimo tchto malých soch kovových, z nichž, jak jsme u A. Bremského uvedli, byla modla ratarského Radegasta ze zlata na loži

purpurovém"), stavli Slované

bohm

ješt modly velké v

votní neb nadživotní velikosti, jež byly zrobeny ze jen jednotlivé

Arkon,

ásti kovové^").

Tak bylo

se

ži-

deva, majíce

sochou Svantovíta

Perunovou v Kyjev a zdá se, že s modlou Radegasta v Ratae, na kterou hodil by se znamenit popis Adama Bremského (II. 11), jak následuje: Na hlav ml pílbu na zpsob v

ptáka

s

ernou

se sochou

i

roztaženými kídly, prsa ukazovala národní znak Ratar. hla\'u tuí.

kterou pravicí držel; v levé tímal dvojsenou

sekeru. .lako v chrám Svantovítov v Arkon, tak v chrám Radegastov byla v uschování dležitá korouhev, zástava, stanica, s ji-

nými ješt praporci a znaky, nalézajíc se pod ochranou boha saDitmar") pi vypravováni o Rete praví, že prapory ratarské pouze k výpravám od pších bojovník z chrámu bývaly \-ynámého.

šeny, a k ostíhání jich že zvláštní strážci byli ustanoveni. tudíž praporce, a

Byly

zejména korouhev Radegastova, chovány jako

vci posvátné. Celá zem hledla Pi tažení do boje proti nepíteli

k ní s nejvtší úctou a zbožností.

byla viditelným znamením boha

a zárukou jeho vítzící síly a moci,

nebo

za nepemožitelného hr-

dinu byl považaván'-). mohlo by býti jedním názvem knze staroslovanlegend o sv. Václavu pravi se, že uitel jeho v Budi nazýval se »Veno«, což záhodno vyložiti v ten smysl, že »Veno« byl název všeobecné jeho hodnosti, jako vrchniho knze, ponvadž knzi v pohanství byli uiteli, a že tudiž tento pední uitel-knz zván všeobecn »Veno«, jako vrchní hodnostá ve své funkci, nebo v sídle biskupa mluví lid také jen o »biskupu«, témí' nikdy jménem ho nenazývaje. Z dob pohansk\'ch peneslo se pak jméno »Veno« do dob kresansk\'ch ^) T3^ž propadl s ostatní koistí pri pádu msta chrámu pokladnici ^)

Jméno

»DIaj

Vena«

ského, tim Spiše, jelikož v

i

biskupa braniborského. '")

I

modly kamenné

") Collect. Leibnitz ^-)

tu t

I.

a p.

tam se vyskytuji.

381—2.

Jako na hlav Radegastov vévodí hus a kachna, tak

jeho korouhve vévodily.

Uvádíme zde ukázku znaku litevského

asi

i

na žerdi

z Narbuttovy

65

Nejen v Ratae. také jinde zanechal

ných stop.

bh

Dle zprávy Nicol. Marschalla'*)

Radegast více znatelml svj druhý chrám

mst

v Meklenbiirku,

a tetí v slavném Vinet^*). Za zvláštní znamení dlužno považovati xZlatou korunu Radegastovu x ve

mst

mythologie

litev.,

ze které

zeteln zakoneni žerd popsaným zpsobem vidime. shodný s duchem tvorby slovanské. V dobách

Duch národní tvorby

litevské je

starších bylo pojítko

obou ješt

Obr. 13. Znak litevský. užší,

i

mže

se z toho uzavírati,

labut v Cechách u S\ijan ve vtším množství nalezené, pocházejí. .Alespo všechny jsou tak

Obr. ^^)

14.

pizpsobeny,

Labut

Ap. Westphalium mon. ined. tom.

") Gebhardi,

Diff.

p.

žerdí

že se na t\-

svijanské. I.

s

191.

de Vineta 26—28, .Micraeliuni

lib

že bronzové

korouhevních

mohou

pipevniti.

66

Gadebusch, jež položeno

jest

na jezee ve vévodství meklenbur-

ském").

Vend

srbských

Li

v Lužici a Míšni

ctn

jménem

byl pod

Stedovský'') tvrdí, že ml chrám na vrchu Radhošti na Morav, v Krajin pak dle Westphala^*) byl ctn v pedstav posvátného vola. známky po Radegastu I jinde po vlastech slovanských etné Na Morav jest to posvátný vrch Radhoš, v Cese vyskytují. Radgost^®).

chách Radobil nad Labem u Litomic. Zakonení jména na xbílx místo )(gost)( spoívá ve významu pívlastku Radegastova xBelx, V Meklenjež na jedné sošce vyryto na pravém jeho rameni.

eka Radegast, dv vesnice Jménem Radegasta poctn též

bursku nachází se ješt a jedna v Posálí.

letopisce

dle

Jako jméno osobní vyskytuje

lubeckého bojovný kníže bodrcký.

asto v památkách chorvatských

se

téhož jména

V

a srbských^®).

Libušin

soud jména Radovan, Radim a Radana spíznného jsou pvodu. V mluv bžné slova roditi, raditi, rád. radost, radovati""), radostník (kolá) nesou znaku kmene božstva, jemuž mimo názvu mudec,

hrdina,

hostitel,

vštec, soudce, obroditel a životodárce

Bylf Radhoš bohem jméno xDobropánK bylo pikládáno. dobrým, bohem slunením, o letním slunovratu nejvíce oslavovaným. Všechn^^ pednosti svtloboh náležejí také jemu. též

O

Radhošti na

Morav

zachovala se

peetná

a krásná podání

Modla jeho-^ stávala na louce, která se rozprostírá mezi Velkou Volákou a Ro\ným Beskydem, jižn od temene, kde se lidová.

erná hora. Vzala za své teprve psobením vrozvst, sv. Cyrilla a Methodje, nebo po jejich

pipojuje k Radhošti

slovanských kázání v

tch koninách

se posvátný háj a 1^)

Obotrit

c. 1^)

2.

c.

I.

§

Masium 4. p.

c.

1.

p.

lid

s

ji

rozbil a

vztyil kíž.

1077. Francken

lib.

I.

in

vita

Bennonis

Mon. inedit, tom. 4. p. 228. Rad jugoslavenske akademije, Záheb

Masius. De

132.

diis

de

Diis.

sorab-

81,

c.

12H, 127.

6 p. 37 a násled.

Archiv

fiir

slav.

137.

>Radovati« znamenalo by

asi

tolik,

jako obcovati

ným. Od toho »radovánk}'«. 21)

p.

G. Stredovský, Sacra .Moraviae historia 1710, 4

J.

20)

23

apud. Abrah. F"rencelium

18)

1^)

c.

107.

1'')

Philologie X.

Poblíž nalézal

vštírnou.

72.

Emferum 13. p.

chrám

Dr. F. Pikryl, Sv. Cyriil a .Method str. 85.

s

božstvem zmín-

67

Pod modlou vyhloubena byla kolmá prohlube, kterou proí. Monse r. 1755 objevil a prozkoumaP^). Prohlube tvoí píchod do podzemních síní pod temenem Radhošt, jichž užívalo se v dobách pohanských. Nártky jejich, zhotovené prof. Monsem ve zmenšeném mítku na obr. 15. pipojujeme. Vratislav z

nahoe na ideálním prezu hory naznaena strá V právo nahoe nalézá se koliba ve Velké Volace, z které po žebíku sestoupil prof. Monse do kolmé prohlubn. Dole jsou nártky chodeb podzemních, ve skalách vyhloubených.

V

levo

k Frenštátu.

Modlu popisuje H. A. Galaš-^) takto: Dle starého na pergamenu psaného opisu, který mj zemelý otec na fae rožnovské r. 1753 vidl a sob narýsoval, ml Radhoš následující podobu: Hlava mladého muže s kueravou hlavou, rohy beraní uši, prsa ženská, bicho thotné; ostatní modla bezruká. Výklad jest tento: Rada silná a upímná, rád poslouchal píchozí, inil moudré propovdí, radou každého kojil, byl pln moudrosti. Modla byla tak veliká, že muž hrubý a tlnatý pohodln v ní sedl a pomocí roh a uší dobe slyšel. Ústy odpovídal na dané otázky. Z Moravy, Slezska, Polska a Uher scházeli se lidé na Radhoš, krmný dobytek sebou vedouce a na vozech pivážejíce jiné obti, i

i

peivo

víno,

Od etných návštvník bývalo

a maso.

na vrchu

až erno.

Nejslavnjší

kdy Radhoš

dni,

pipadaly na dobu

uctíván,

letního slunovratu, a sice kol svátku Jana Ktitele po

tyi

týdny,

ve svátky a nedle'*). Po starodávném zpsobu, beze všeho nátru

povrivosti pohanské, tanil

Díve obtovány bohu k

hodm

nostní se k

lid

u

oh

býci a ovce.

a radovánkám.

a

strojil

Po obtech

slavnostní veselí. sešli se poutníci

Jedni hráli na nástroje, konajíce slav-

zpvy, jiní provozovali rzné hry neb tanili, ostatní zvali sob, astovali vzájenui a všeobecn hojným pitím boha

oslavovali. ^)

devné

Poátkem XIX. staveni

pro

století

stála

nad

prohlubni

koliba (chalupa), dlouhé

dobytek za neasu a pod obydlim

prohlube trám}'. Když pak koliba vyhoela dr\y a kamením zatarasena.

a ovce do

báovým

^) Svdectví jeho uvádí Dr. Pikryl, Ss. Cyrill a Methodj vojenským lékaem na odpoinku v Hranicích a žil do r. 1821. jeho nalézá se v archivu kláštera Benediktin v Rajhrad. '*)

Tím

jest také potvrzeno, že

pokryta byla

prohlubn padaly,

b\'Ia

88. Galaš byl

ást rukopis

Radegast b3Í sluncebohem. 6'

Obr. 15.

69

U oh zstávali po celou noc. Jestif na Radhošti místo skuten božské a podívaná v tu dobu pekrásná. Teprve po 11.

se

hodin

západ

poslední odlesk slunení na

ervánky

již

mizí,

a k

2.

hodin

Sláva a veleba vycházejícího slunce nedá

zapalují.

se popsati.

Také když pedkové boha dary a radovánkami.

z boje

šastn

se navrátili, uctívali zde

Ctní Radhošt na Morav bylo všeobecné. Pšina svdí, svtská bhem duchovní moc

A

že celý národ ho oslavoval. staletí

zbytky

se nikdy je vymýtiti; ba

Bodí

i

o stavení radhošfských slavností se zasazovala, nepodailo jejich

dochovaly se po dnešní den.

Valaši vypravují podnes o Hbožcíchx na

sekách, kteí prý všecko vdí, a znají každou i

rožnovských

nemoc

pa-

léit na lidech

Do nedávná chodívali k nim pro léky s velikou dvrou. xbožcÍK, kteí ovšem nyní byli prostými pasekái, ale dobrými

dobytku.

Tito

znalci bylin, zddili

kteí, jak za

jméno své bez odporu po knzích Radhoštových,

mže,

jisté vzíti se

O hoe

Radhošti

xbožcÍK se nazývali.

doposud

bájí

lovk

lid,

se k

potok hlídaný

ertem v podob psa, ráji pak samém sedí

dob

nim

ped

mající ješt teplá jídla

Dodaten

jako

dkaz

skryt celý

ráj

dd

s

bradou pedlouhou,

Pravé poklady jsou podobné

sebou.

klenoty jsou

uhlí, ostatní

ní

dostane,

kohouta, v

kováskému

v

že

teba pekroiti podzemní ped rájem sedí jiný ert v po-

poklad. Než

pouhým mamem.^'^)

mnohotvárnosti Radegastovy uvedeme

ješt svdectví Ditmarovo^"), dle nhož byl v Ratae ctn též v podob kance s bílými kly z pny záícího, jako znak budoucího zla, jež

msto

oekávalo.

s s Vacerad-') pipojil k Kirtovx.

Tím vynouje

'^) B.

M. Kulda:

Der

*'')

Ditmar,

asopis

edit.

Ces.

R.

R.

poznámku xvnuk

Abergiaube und die Volksgebrauche

rischen Wallachei (Schriften der 86J

jménu Radegastovu

se

hist.

stát.

Section Briinn 1856).

Steinh. VI. p. 65.

Musea 1817

st.

73.

in

der

máh-

—

70

Kirt

jako božstvo, jež bylo by

Radegastem v úzkém

s

Hanuš^*) pipomíná, uvádí Nestor.

Lomonosov

i

spojení.

Jak

Stedovský mezi

božstvy slovanskými

Krodo, jenž s Kirtem jest totožný. Dle Kollára-'^) znamenal

by název jeho

asi tolik jako stvoitel.

Sytivrat (Žitivrat)

píbuzným s bohem Krodo*" a Radegastem. V slovanštin význam Žitivrat (Žiti vrat^O znamená zachránce, buditel, neb optný dárce života, což bylo by pípadným oznaením pro božstvo jarní, život s návratem Vesny rozsévající. je

—

'^^)

Die Wissenschaft des slav. Mythus 115

•9)

Kollár, Sláva

bohyn

30) A. Jungmann v »Kroku« II. (as. es. Musea 1827, 4. seš. st. 78) 3^)

Vrati-žir,

Kmen

»vrat« je

Vrati-slav a

j.

(i.

231.

znan

Krodem

st.

357

se

Saturnem.

rozširen.

jej s

stctožhuje. \'acerad

Nacházíme ho ve vlastních jménech

IiAPA. Jedním z nejznamenitjších božstev svtelných je Lada. Milé jméno její není zjištno pouze v dokladech, ale vzývá se v mnoha a mnoha písních pi obadech, jež vj^znamem a pvodem nesou se do šerého dávnovku.

V mužském hávu nazývá

Pichází v obou pohlavích.

Lado. Ladon, Ljadon. v ženském Lada, Lelja, Laluje, Laliga.

božstvem jarním uplatuje a létem k rozmachu pichází. božstvo svtelné

je

slunce až k nejvyššímu bodu,

t.

j.

Jako

nebo jarem

a letním,

se

se

Celé období, od pibývání

až k letnímu slunovratu, jest ob-

dobím jeho psobnosti, a shledáme

nejvtší svátky Lady

též, že

do období toho spadají. Je-li

vynikajícím božstvem svtelným, musí v prvé

ve spojení se sluncem. vodních jeho vlastností,

pímo

xsluncem

s

ad

býti

A vskutku je to jedna z nejstarších a pnebo již v litevské písni nazývána Lada

paprsky na hlavx

—

xLado, Lado sauíe sumti

per gaívexO. Byla-li ve spojení se sluncem, musí objevovati se

v jeho

dležitjších dobách, zejména též pi narození o vánocích").

ten u

zde najdeme,

ji

Slovan všeobecn

nebo si

ástí, z mKox a xLedax. jsme, že

jest to

dochovala.

O

xKox

xKoledax, která svou

Jméno

(jež jest

znamená vtlení na zemi

toho,

její

303.

Narbutt, Dzieje nár. litevsk.

'^)

Dle slovanského bájesloví slunce se rodi o vánocích.

st.

s

xgox) ekli

pedchází, xLedax

^)

1.

pam

sestává ze dvou

obdobné

emu

nej-

Sku-

72

pak KLadiix znamená. 1)

e n

L

í

a d y

Koleda

s

n a

z e

Jestif tudíž

m

vánocemi

i šestou-

je

spojena neroz-

zvláštními písnmi, zvanými koleže v dnešním slova smyslu u nás

píse znamená.

jen kolední

Ale jinde

vtlení

i narozeným božitm

lun. Opvována pehojnými a dami, splynula s nimi tak tsn,

vbec

Koleda

i.

širší

význam

bohyní jara býti mla'').

Kolenda v Dalmácii

zachovala.

si

Ki'ajinci

jmenují bohyni jara též Koledou,

u Uskokii je Koleda bohyní obratu sluneního. Jedna srbská

jmenuje

asy

k

ji

matkou koledou

starou

Z toho zcjmo.

k.

píse

ped

že

božstvo znamenala*).

Píbuznost Koledy s Ladou až k totožnosti, najdeme potvrzmínných žumburských Uskok v Dalmácii. U nich xko-

zenu u

ledvanjex,

t.

j

koledování,

nejen o vánocích, nýbrž

je

druhé o letnicích a trvá až do Jana Ktitele.

V

ten

as

poíná

po-

scházejí se,

taní a zpívají na lesnatých, otevených návrších písn o starin, t. j. o dávné minulosti").

Doby ped Janem Ktitelem, nejvtším nením,

hyn

Lady.

ped I

samy ohn,

pedveer Veliké K o

které v

rozmachem sludny bo-

Ctní bohyn v

a d y. Pi nich pjí zejména když ranní zora se

svítání,

as

ten

ten na návrších plá-

1 j

písn na poest Lady až do

ukazuje.

to

letním slunovratem, jsou nejslavnjšími

nazývají se v Dalmácii

polají,

se

ili

(v období as 4

týdny

V Cechách známe

Ktitelem), bylo všeobecné.

rýmžto jménem nazývány dívky,

jež

ped Janem

xladaicex**), kte-

od Trojice do Jana Ktitele

obcházely sborem ddiny, pejíce každému domu štstí a

V pedveer svého obydlí

užitku')-

ervna vyzdobí každý chorvatský sedlák vnitek kvítím, stechu a chlévy vnci okrášlí. Ped domem,

24.

nm

aneb na návrších, postele se kolo slámou, a na dívky pjí písn ladaské. Pozdji sláma se zapálí, pidá se suché chrastí, a dosplí mládež ohe peskakují, vzývajíce Ladu: xLado, Lado! i

Fiog pomaíía

tomu

stanu, liepoj' Ladolx"*)

^)

Hanuš, Bájeslovný kalendá slovanský 49.

*)

Kolendati zdá se píbuzné

s

koldovati,

což

znamená arovati

obtovati; jménem »kaldovnica« nazýván stl obtní. ^)

Hanuš, Bájeslov. kalend, slovan. 166.

*>)

U

'')

Hanuš, bájeslovný kalendá slovan. 172.

S)

Oesterreich in VVort u. Bild, Kroatien u. Siavonien 110.

Jihoslovan

l.adavice,

Rad jugoslav. akademíjo

84.

122.

a také

73

V ruském, gustinském íete Vladimíra,

v

pedveer

pichází

letopise, popisujícím život

Ladou

s

Jana Ktitele se oslavoval.

velkého kní-

jehož svátek

KKupalox**).

též

Strijkowski ve své kro-

xOd první nedle po velikonocích až do tanci, vezmou se za ruce

nice (147) vypravuje:

Jana Ktitele scházejí se ženy a dívky k a zpívají:

Lado, Lado, moje Lado!

v nichž

Písní,

Lada se opvuje, máme

božstvo

asto vyskytuje se v dvojici Did-Lada. pjí dvata, vzavše se za ruce:

Na Rusi

dle

pehojn. Karamzina

"Lada, Didi-Ladalx

Staí

i

pírod

mladí na hostinách, ženy a dívky v

i

po hájích

zpívali:

Dydys Lado !>('")

xLado, Lado,

V Halii

Václava z Oleska:

dle

my

)(A

oj

Sama

U

o

sob

proso

Did Lado,

sijaíy, sijaíy,

sijaíy, sijaíy

.

.

.")

též pichází:

U íky

rjeki ptije stadc

hejno

pták

ja s utra steregla;

ja

Oj Lado, Lado, Lado!''')

Oj Lado. Lado, Lado!

zjitra

stehla;

jiná:

Lepý Ivan

Lepí Ive terga rože tebi,

Lado, sweti Bože.

Lado, slyš nás Lado!

Písn, Lado. ti zpíváme, srdce svá ti pinášíme,

ti.

srdca naša wklaniamo

ti

Lado, slušaj nas Lado!'=*) Tri diwojke žito žele

Lade

Lade

rže

tob, Lado, svatý Bože,

Lado, slušaj nas Lado!

Pewke Lado pevamo

trhá

Lado, slyš nás Lado! 'fi device žito žaly

Lade moj. Lade mj, Lade milý, Lade mj, jedna drugoj goworila jedna k druhé hovoila Lade mi, Lade mile, Lade moj!'*)Lade mj, Lade milý, Lade nu°ij! mi,

^)

Kupalo,

mile,

ohe

svatojansky.

10)

Pravda ruská 38.

11)

Václav z Oleska,

1^)

Popov,

^'^)

Hanuš, Die Wissenschaft des slavischcn Mythus

1*)

Kollár,

I.

st.

I^iesni

polskije

i

ruskije ludii galicijskiego 53.

245 píse 153.

Zpiewanki 1—417.

3(>4.

74

Písn ladaské Hry

kol letnic.

souvisí úzce s písnmi,

zvanými králickými.

i

hry na krále a králku konaly se v pozdjším jae, Ponejvíce žádají zasnoubení dívky, aneb vydání jí na

králické

službu knžskou.

Poslední verše uvedené písn

A

mj^

dámo

divicju, divicju,

oj

Did Lada

divicju, divicju.

xA

my

proso sijalyx znjí:

A my dáme dvušku, dvušku, oj

Did-Lado dvušku, dvušku.

Sbor odpovídá: Oj! toto

nam nadobno, nadobno.

Did Lado nadobno, nadobno.

oj

Pi he

Oj té oj

je

nám

potebí, potebí,

Did Lado potebí, potebí.

na králice zpívají Jihoslované:

Kralju, svtli kralju! Leljo, kralice, báníce, Leljo!

Ustáj te pošetaj, Leljo,

od dvora do dvora, do careva Králi,

štola, Leljo!

svtlý

králi!

Leljo, králko, banice, Leljo!

Povsta

a ubírej se, Leljo,

ode dvora do dvora, až k stolu carovu, Leljo!

U každé hospodyn provozují hru s tancem a pjí: Zde nám ukazují, Leljo, nevdanou dívinu. Leljo, buto vy vdejte, nebo nám ji dejte !^^)

ji

Lada byla bohyní nhy, lásky"), krásy, radosti, zábav, míru, zejména byla božstvem milostnosti, shody a svazku manželského^')- Vacerad v xmater verborumx porovnává hostinnosti a tance;

ji

s

Venuší.

V tují

se

bájesloví slovanském rod božstva tžko urovati. Vyskymnozí bohové v pohlavích obou, aniž možno mezi nimi sta-

Tak

Lado (Ladon, Ljadon) s Ladou Ladon bohem vojny býti ml vlastnost je v úplné shod se svazkem jeho slunením, nebo sluncebohové jsou obyejn bohy válenými, O Paganu, cai bulharském, se praví, že pišel k císai eckému se svými b o a d a m i, noviti rozdíl a hranici.

asto

se proplétá.

jest

i

zde.

U Rus bh

;

j

t.

j.

bojary.

Dle Karamzina^^) bylo to

^^)

Hanuš, Bájeslov. kalend, slovan, 154.

16)

Kollár, V\'k!ad k Slávy

1^)

Pravda ruská 3H.

i«)

Krok 11—499.

dcei 526.

1

božstvo zábavy,

lásky,

75

shody, rozkoše. Zejména pi vstupu do svazku manželského se

mu

obtovalo.

Lad

pisuzovalo se

dv

holoubátek, která do vozíku

bohyn

její chrámy, a to v Dvín Stedovského a Fandiho též v Nite. V Brn kostel sv. Petra a v Olomouci sv. Blažeje stojí prý na tom míst, na kterém Ladin chrám stával. U obou chrám

byla zapražena^**). Dle podání stávaly též (morav.),

Olomouci, Brn'"),

dle

sbory panen se vychovávaly. Bohyn byla v Brn vyobrazena podstatou panny istomilé, s vlasem po kolena a s korunou z myrty a rží na skráních. V pravé ruce držela ti zlatá jablka a stála na

voze zlatém o dvou kolech^O-

Obr. 16. Bronzova soška bohorodice, nalezená ve skalním sklepeni

hradu Buchlova na Morav.

í9)

Kollár,

^) Krok ••í^)

Výklad k Slávy doeíi

II.

Kollár,

.

3

st.

359.

Zpiewanki 1—399.

23.

76

Lada v

starší

eštin znamenala dvu,

Ctiradov) cest posadichu, zwázawše

V

písni o

nazývá.

Lada,

(koláe), oladej

výprav Igorov Ladka je

O

pannu.

xUliiwše neykrašj ladu na jeho

a Šárce praví Dalimil:

je

ji

na

Ctiradu (to

jest

kládu--')"

muže svého xlademx jméno ženské. Ladka, oladky

Jaroslavna

vlastní

peivo, které hlavn o masopust se píkává.

Zvláštní druh hrachu

s

erveným kvtem nazývá

se

xladinec"-''))!.

Zemi xLadskoux Nestor pipomíná-*).

Ladu dlužno považovati za božstvo vysoké, významné. Zvoláním xDidis Ladox, xDydy Ladox zdá se, že staví se po bok

samému

Perunovi. Nápadnou shodu vidíme v okolnosti, že hrách,

který Perunovi byl zasvcen, v ervené

Ku (obr.

na a

konci

16.),

stat o

Lad

odrd Lad

pipojujeme

náleží.

velezajímavou

sošku

nalezenou ve skalním sklepení pod hradem Buchlovem

Morav.

Je ulitá z bronzu, dosahujíc 15 cm. výšky, váží 320 gr.

chová se tam jako starožitnost.

Na prsy a

dlá dojem bohorodice. Lid jmenuje ji xBábou Pedstavuje sedící ženskou podobu s vyvinutými

první pohled

buchlovskouK.

dátkem nahým na klín. Nohy jsou Patrn byla hebem tím pipevnna

s

v heb.

korouhevní. Místo hlavy kol

nhož

má

spojeny a vybíhají

na ty, neb

žer

však zcela zeteln zobrazené slunce,

jsou rohy ven zahnuté,

nejpravdpodobnji msíc zná-

Vidíme v tom nápadnou shodu, nebo v pojednání ekli jsme, že Lada zvána byla ks u n c c m s paprsky na h a v x. zorující.

1

I

—

znázornním staroslovanské bohorodice Koledy. výrazem rodivosti. Spíše než sem mli bychom

Soška

Dátko

je

je

—

zaaditi sošku k matce porodu všelikého k Báb. Ale zde picházíme k onomu velikému tajemství pohanské vrouky pedk.

U Hucul

zachovaly se

zbytky tohoto

mystéria.

Lid

rozeznává tam HBohorodicix a xPeistou Pannux jako

podnes

dv

rzné

akoliv v kesanství jednou pedstavou jsou spojeny. Vypravují, že Bohorodice Krista nezrodila, nýbrž že zrodila ho Panna Peistá--^). Záhadné podání zní následovn: bytnosti,

-')

Dalemil, Kronika 12. 2.

'^)

Jungmanv

«*)

Nestor, pel. Erben k

2^)

Prof.

slovník. r.

Suchvi, Krakov,

:

1019. III

— 240

a náslcd.

77

Peistá šla

byla k bohorodici v

pomru

služebném.

pro vodu a velmi se ulekla, spativši na

bez vody, když

ní

kížek

zpt

Jedenkráte z

vosku zro-

chtla voda a kížek skoil jí za adra. Peistá nevdla, kam se podl. Pišla dom a sesmutnla. Za modlitby zjevil se jí andl, ka: Zda mžeš rmoutiti se, že poneš? Peistá zastydla se nesmírn, kouc, jak by to bylo možno, když nemá ani muže, ani koho jiného? xZ ducha svatéhox, znla odpov. Když položila se spát, pišel duch svatý, vstoupil do nitra

bený.

\'rátila se

ji

ale poslali

a ona

nabrati, zvednula se

jejího a ožil

Bohorodici. frkal,

vzala

v

porodila, ale schovávala

Nejprv dala ho na místo, odkud

novorozen

a tak dále a dále

Z toho

Peistá

in'.

—

jedl, ale

ponvadž

a schovala na jiné místo, které zryl

dátko

mžeme

k

dcko ped vep,

schovávajíc.

se dohadovati, že Bába,

a

sluje Bohorodici,

ho xPeistáx, t. j. Lada, nazýkdyž slunce se zrozuje, xKoledouH. Koleda a Božif, slunce narozené, jak pozdji ukážeme, jsou v pevném spojení. Víme též, že Lada v staroeském výrazu xdvuK znamenala. A ve vánoní x Koleda, Koleda, Ddku, vem na Bábu šttku x zdá se, že všechny ti initele onoho záhadného tajemství na-

slunce nezrodila

ale že zrodila

vajíc se o vánocích,

cházíme.

PRU A Kmen názvu odvoditi píze, prijatelj =

upomíiiá na staroslovanskou bohyni lásky. lze

od slovanského pijati

Bohyn

pítel.

=

=

páti, prijaz

velmi zdá se píbuznou

Ladou.

s

Jako tato na-

chází se též v blízkém spojení se sluncem; slunce xprijeicO

znamená

slunce heje.

Vacerad klade

Nkteí uenci

ji

vedle

ecké

bohyn

Afrodite,

úrodnosti.

pokládají Priju za souhlasnou se skandinávskou

Freyou, bohyní milostnosti. Thunmann-) praví, xže Freya obdržela

ve Skandinávsku píjmení xWanadiSK, proto,

ponvadž

kult

její

pvodn

t.

j.

bohyn Vend,

Vend

od

Podle toho byla by Prija milovnicí zpvu, kyní básník, k nadšení )'PJatnicÍK, to jest

je

jménem

pátku, dne to bohyni Priji

Prof. Šuchvi, Huculizna, Krakov Thunmann, l^ntersuchungen ub. d.

3)

Srovnej slovo »Frajereka», doposud

1)

jara, kvítí a pítel-

Meluzinu v Rusku jmenuji

povzbuzujíc.

^)

I

nejspíše

pocházel x^).

posvceného.

—221.

alt.

Gesch.

einig. nord.

namnoze užívané.

\'olk.

274.

DVA, DÉYANA, která pichází pod jmény Devana, Dzevanna,

uvádna

Dzevica, Dzivica

Vacerada jako KLetniina a Perunova dcÍK, tedy dcera Lady a Peruna letního. Z toho by vysvítalo, že jako inate Lada. byla též ona bohyní svtelnou, a sice jak

a též Ziewonia,

slunení, tak

les.

byla božstvem lovu, kteroužto vlastností zejména

Tak uvádí Kayssarov, že Poláci ctiU ji jako bohyni lovu U Hornolužian zachovala se povst o DziewitzeO

vyniká. i

bohyní msíce.

i

Dvana

jest u

—

(= Dvica),

dle které byla

mladou, krásnou knenji (knžnou), jež

zylbou (stelou) ozbrojena v lesích se potulovala, provázena nej-

krásnjší

smekou ps,

lekajíc

zv

i

které v lese o polednách

lidi.

pistihla.

í^íkává se též, zstane-li kdo /(Nebojíš se, že pijde

Obliba a

mla

její

bohyn

vliv na

na

této,

t

pes

poledne sám v

les

jedlovém:

Dziwitza ?)<-).

která jako božstvo svtelné byla hrdinkou

úrodu zemskou, byla

po vlastech staroslovanských

veliká..

z

je

Názvoslovný

nejrozšíenjších.

kult

etná

hlavn polohou obrannou na kopcích, nazývána Dvíny, mezi nimiž Dvín eský opodál na Vltav proti Vyšehradu a Dvín moravský pední místa zaujímají.

místa, honosící se

^)

Mythol. 2)

Hanuš,

nm.

Die

Wissenschaft

des

slav.

Mj^thus 280,

706.

Hanuš, Die Wissenschaft des

slav.

Mythus 280.

uvádí též Grimm,

PODAG5A jest

jedním z nejznamenitjších božstev staroslovanských, jemuž

ad

nejpednjší. Zejmé svdectví neváháme vykázati místo v o nm vydává Hehnol), který praví, že božstva u Vagrir") ctná shila Podaga a Prove. Podaga na míst prvém. A vskutku vše, co po božstvu tomto zbylo a dochováno,

ejnému významu

i

nasvduje

pednosti, neoby-

svrchovanosti.

Podaga bylo božstvo krásného, píznivého poasí, chovu dobytka a úrodnosti.

rolnictví,

vtrové

a blahonosné

dešt snášely

se

Jeho

pokyn

lovu, vláh,

poslouchaly

požehnáním na nivy z jeho

blahovle. božstvo

Jako

pam že g lid:

píhodného

krásného,

doposud pod jménem pohoda

zamnilo své místo kTo

je

pohoda, to

je

poasí zachovalo

si

pogoda, jež povstalo tím,

krásný, slunný den,

Je-li

s d.

=

íkává náš

pohoda !>(, v kterémžto zvolání shledáváme

pímého pojmenování. Abychom ponkud dkladnji prozkoumali význam, rozdlme

živý zbytek

název v souástky, z nichž sestává, a

sice na

kPok a xDagaK. kPox

znamená božskou povýšenost, xDagax je staroslovanský výraz pro duhu. V ruském xdugax duhu znamená'). A tím našli jsme nitku k rozmotání božské záhady.

1)

Helmold

^)

Vagrové,

1.

I.

c.

ó'2.

p.

nejzápadnjší

HolšU^nsku. Šafaík, Slov. starož, ^)

12.5,

1.

vtev II.

II.

c,

88. p.

Bodrc,

185.

bydleli

v

podnešnim

vých.

— 609.

Hláska kmenová není smrodatnou. Riká se v slovanštin

dm, dom

i

dím.

81

Duha,

pekrásn barvený

nmž íká lid, plkruhem v neskonalé

oblouk nebeský, o

že sedmi barvami se stkví, v3^klenouc se

nádhee na povyjasnném nebi, patí k nejkrásnjším úkazm pírodním a jest pedním znakem Podagy. Svým zjevem, obyejn po deštích, je pedzvstí obratu k lepšímu poasí.

Od pradávných dob

byla u Staroslovan zjevem uctívaným,

božským.

Zbytek veliké úcty zachován doposud ve zvyku, neni prstem, aby neupadl, neb nebyl vytažen*). Dle domnní Cech nemá se íkati pouze xduhax, nýbrž xboží duhax^). V Rusku v gubernii archangelské zvyk tento se zachoval, nebo ukazovati na

tam všeobecn xbožija dugax do dnes íkají**). Uvedené pabrky jsou zbytky bájeslovného významu duhy, jejíž mythologickou pednost dokazuje mnoho zmínek v bájích

V

a poekadlech.

názorech prostonárodních jeví se jako oblouk,

boží stolec, boží pásek, pás bohorodice, most neb dráha, po které vstupují duše

zemelých do navy

božstev, shledáváme

i

Jako u jiných znamenit\xh

(ráje).

zde spojení

dušemi zemelých.

s

Podaga sama, jak podoteno, je pedevším božstvem píznivého poasí. Avšak poasí píznivé nespoívá pouze v stálém nýbrž v kýženém stídání blahonosných vláh jasu slunením, s teplem a svtlem. Proto pod žezlo její spadalo nejen poasí krásné, ale též dešt a vtry.

V pevodu

vláh

práv duha

Dle podání pedstavovali

si

hraje

nad míru dležitou. s nebes musí

roli

pedkové, že spadlá voda

opt nahoru vytažena^. A v tom spoívá její prostednictví. Všeobecn se ví, že duha pije vodu z jezer, ek a studnic, dodábýt

vajíc

ji

mranm,

xpiaukax®).

Od

ní

Slovan rozšíena

proto

sluje

dešt povra,

závisí je

duhu, a tím pivoditi sucha").

ným,

ale též s

že vštice

mže

je

západ.

ukrásti neb skrýti s

krás-

úzce spojena. I.— Ii32.

asop. es. Musea 1854, Casop. Ces. Musea 1855

")

Afanasjev, Poeticeskija vozzrnija Slavjan na prirodu

^)

Známo

547. 185.5

st.

18,

Lid.

181.

v (echách reni

o ncm, kdj^ž se zemí na malinko

U

Z toho patrno, že duha nejen

deštivým poasím

jest

polsky

xpijavicax,

nebeských vláh.

^)

*)

prsk

rusky

též

a hojnost

»že

slunce

pozamraceném

1

nebi

viditelnými

se spojuje.

Hanuš Máchal, Nákres slovan.

— 350.

vodu táhne*,

bájesloví 69.

^1

Dr.

*j

Afanasjev, Poetic. vozzrcnija Slavj. na prirodu

I

—

3.'J5.

coz praví se

proudy

pa-

82

Krásné vylíení sem spadající mají Malorusové. Vypravujíf, že duha pojala olbíma, který nemohl nikde na zemi bydleti a unesla však ho tam nepustil, a ponvadž s nebe není náho do nebe. vratu, zstal viseti mezi nebem a zemí. Mrana jsou mu odvem

Bh

a postelí, ptáci a

vtry

mu tam pece

Jest

Když

slzí,

déš

o

nosí mu jísti, duha pak sama ho samot smutno, proto vzdýchá a

padá, když vzdychá, hrom

V pedloženém pípad Zamilovala

sob

ale

bh boh

pláe.

burácí^").

duha zosobnnou božskou

je

obra na zemi,

napájí.

bytostí.

nedal schválení k spo-

vtlená Podaga, božstvo svtelné a vysoké, nesmla vstoupiti ve svazek s polobohem. obrem neb bohatýrem s povrchu zemského. Pojmula-li ho pece, nedosáhla od nejvyššího boha svolení, abj' s ní sml ve svtlém nebi pe-

jení

tak nerovnému.

Duha.

bývati.

Blorusové a Poláci vidí v duze velikého smoka = draka, který pije vodu z ek a jezer. Kdyby vody nepil, zatopila by se celá zemeno. Vodu pije duha s takovou silou, že mnohdy zvíata lidi do nebe vytáhne. Tak octnou se nahoe rybky žabky, které opt dol s deštm spouští; kdys vytáhla do oblak rybáe s ajkou, jmdj'^ oráe s voly a utopené na zem pustila^-). i

i

i

i

Duhu a msíc v že duha

myslí,

mže

kteí

jakési souvislosti shledáme u Poláku, jež mládí

dívku,

svévoln

uchvátiti

tráví,

a unésti do jasného msíce^^).

U duhy

a jiných božstev shledáme zvláštní úkaz, že

božstvy dobrými, pece bezprostední

svdí, zanechávaje po sob

Oráe

Zajímavé jsou považují

^0)

11)

ji

další

voly vytáhne a

s

»

Prstem

ne-

nemá

se je

pustí.

Slovan. Malorusové která nabírá vodu a zemi ji zalévá. u

»>.,>»

J.

by byla

lovku

utopené na zem

Afanasjev. Poeti. vozzrnija Slavj. na prirodu *

nimi

Dívku vznese do msíce a luna

pedstavy duhy

za krásnou paní,

siecznik gieograficzno-etnograf 1')

i

s

stopu neblahou.

ukazovati na duhu, aby neupadl.

bohyní mrtvých.

stj^k

II

— H58.

1—358.

—

Wisia, mie-

Karlowicz, red.

Lud jego zwyczaje, Kolberg O. 11—73.

—

Zbiór wiadomosci do antro-

—

wyd. kom. antrop. Akademii Umiejetnosci v Krakowie IX 107. P. P. ubinskij. Trudy Bartoš F., Lid a národ 11—36. Wisla IV— 110. etnograficsko statist. ekspediciji v zap. russkij kraj Petrohr. 1872, 1—27. pologii krajowéj

—

13)

—

Wisla III— 506.

—

:

83

l^íkají

jí

Bulhai srovnávají

dné

ponvadž když

xVesolkax,

m-

dívkou, sedící na nebi, a držící v ruce

s

ji

se objeví, vyjasní se obloha").

paprsky^^).

O pvodu duhy vypravují Poláci, že slunce, když pijde v noci dom za moe, zhotovuje ze svých paprsk duhu a barví ji podivuhodnou barvou, jaké na celém svt najíti nelze. Nemají-U obi, kteí mrana hotoví, vody, vypjí si duhu od slunce, spouštjí ji jedním koncem do rybníka neb eky a vytáhnou po ní vodu do oblak^**). V tom máme zárove mythologickou pedstavu slovanskou o kroužení vod. Dešt s nebe padají a duha vodu nahoru ní obi mrana hotoví. Duhu jako pevodnici vláh se zem do oblak, zjevem svým vští lepší poasí, nelze od dešt odlišovati. Z následovního píkladu vysvítá, že vláhy také spouští,

vytahuje, kdež z

a

práv v okamžiku, aby nových nabrala. Rusové, prší-li dlouho, pímo duhu vzývají: xRaduga Duga, nedávej dešt, dávej slunéko, objevujíc se na zemi po jich vypršení, tudíž

když nahoe vláh

není,

dávej vedruškolx^').

A

obávajíce se velkých

Poláci,

tento

prkaz

je

tím dležitjší,

íkají

ponvadž máme zde pímo

bohyn deš,

jmenování duhy jako

deš,

Hdem škody !)<^^).

kT§czo, T^czo, nepij vody, narobíš ty

duze:

nazývá

jež

se

po-

dle polského

poekadla T^cza,

zelenohorského

dle rukopisu

Tuia.

Praví

se

nm

v

Aj Vletavo,

e

mútíši

Za

t

liútá

e

mútíši vodu

vodu striebropnu? rozvíajáše búria

sesypavši túiu sira nebia

O píklad ^*}

ubinskij

bájí

lid,

že kde duha koní,

.

.

Tak na

Afanasjev P.

P.,

A.,

Poetieskija

Trudy etnografiesko

vozzrenija Slavjan statist. expediciji

Poetieskija atd.

Afanasjev

^^)

Archiv

^'')

.afanasjev, Poetieskija vozzrenija »

fiir

A.,

slav. Philologie

^^

zakopán veliký poklad.

je

^^)

18)

.

duze v národním podání nuioho se vypravuje.

V

.

.

.

I

—

na prirodu

v zap. russkij

I

Dle

— 354 — — 27.

kraj

1

3.51.

— 640.

»

.

.

.

1

— 355.

1—356. 6*

84

domnní Bulhar zanechává Duha na míst, kde vodu ssaje, stíbrnou íši; kdo najde, zná vci budoucí a vše, eho si jen žádá, Z nejstarších zbytk sem spadajících nalézáme se mu vyphií^**). jednu povru u Srb. Kdyby mužský prošel dole pod duhou, proji

mnil by se v ženskou, kdyby naopak podešla jí ženská, stala by se mužským. Z barev Duhy se též pedpovídá""). Zjeví-li se nad vodou, hádá

že bude pršeti; poíná-li oblouk na horách, bude

se,

Jestliže

vyniká barva žlutá,urodí se

fialová,

bude

úrodu

oech,

pkné

žito,

fazolí,

bob^ODuha

Jako božstvo

pkn.

pšenice,

jestli

malinová vští hojnost vína, bložlutá

mže

Na Rusi v

zmínili.

Bulhar

dle víry

ústech

O

usmrtiti.

i

lidu

dívce a orái jsme se

kletba:

žije

xAch ty Raduga-

mužíka !)(-'). Zvláštní je zde pojmenování Duhy

Duga, ty

ubij

Raduga. Slovo sestává z Ra a Duga. Duga

Raduga znaí

vosti se vztahuje.

Na základ innosti duhy, vláh,

tolik

již

je

duha,

kmen Ra

k zái-

jako duha nsvtláx, xzáiván.

dlužno považovati za upravitelku

K jménu jeho se dostaneme, rozlíšíme-li Tím obdržíme duž, jež objeví se nám s obm-

povstává déš.

kmenu duh h v ž. nou kmenové hlásky v ruském pojmenování dešt v

Dož.

Déš

považovali Staroslované za bytnost jakousi,

rení, že které

prší, zní

deštm

déš

jde

= dož it

nebo

ruské

(vyslov iot). Božstvo pak.

na zemi požehnání snáší, nazývá se

Dažbog.

Dažboga

jako boha

zejm

uvádí Nestor

mezi modlami,

které kníže Vladimír dal postaviti na chlumu u Kyjeva, a sice na

míst tetím. Dažbog ve svém názvu kmen dož = déš uzavírá. Slovo xdažx je staroslovanský rozkazovací zpsob slovesa dáti. ^^)

Karavelov

2°)

Vuk, Srpski rjenik,

'^)

Dr. Máchal, Nákres slov. bájesloví

Pamjatniky

L.,

narodnago

Pamjatniky narodnago byta Bolgar,

byta

s.

v.

Bolgar

240,

70, uvádi z

Wisfa,

III.— 506. ''^)

Moskva,

str.

240.

dúga.

.^fanasjev, Poetieskija vozzr.

I.

— 351.

doklad Karavelov

msíník

L.

geograf.-etnograf.

85

Znamená

Dažbog

tudíž

boha dárce,

diním a darem, který ruka boží

mže

Dažbog

propjiti.

lidu

významu

skuten nejvtším dobrozemdlskému ve své blahovli

nebo déš

jeho nanejvýš odpovídá,

kterýžto název

je

objeví se

nám v

jiných krajinách pod

bh

t5^mž názvem, a sice jako

Danec. Stopu jeho nalézáme v Cechách v názvu

=

(Bohdane

bic.

Boh-Dane

vanské \iastni jméno Bohdan

Dažbog

a

k

Bohdane

= bh Danec), Rovnž nmu se vztahuje.

u

Pardu-

staroslo-

Danec jedno znamenají, vyznaujíce oba totéž

božstvo staroslovanské, jež k jednomu, a sice k bohu dárci se

kmen

vztahujíc, podle

Jako

u

slovanských dvojí

Duhy shledáváme

spojení s dešti

obmnu

slovní vytvoilo.

se sluncem, tak

i

rovnž

Dažboga souvislost uvedená se objeví. Doklad, kde slunce pímo Dažbogem je nazýváno, máme po ruce vícero. Tak nau

cházíme v letopise ipatvském znu'nku: xSolnce, egože nariju

DažbogK, nebo xSolnce

car,

syn Svarogov, eže jes Dažbogx. Po-

dobn teme v pekladu kroniky Malalovy xSolnce imenem egože nariju Dažbogx. V staroruském epose xSlovo o polku Igorovx nazývá

se kníže Vladimír

Ješt více než Znamená-li

déš

Uime

tento nacházíme rozšíený

musíme kmen jeho

a vody,

vodstva, kdež jist

xDažbožím vnukemx.

stopj^'

pokus a

vezmme

nowitzx.

Jest tudíž xDunaJK

—

mající

ale

by vzata jména jejich

jež byla

Dyje.

nalézá se

Morav,

xOber-Dannowitzx,

ek,

dvojici

pece v obou

Dunajevice Horní na

v nmeckém

v názvosloví

zanechal.

z oblastí staroslovanských, a to Dunaj

velmi jsou zohybána,

kmen boha Dance. najíti

A

kmen

kmen

don, dan.

týž, nazývají se

Dunajevice Dolní xUnter-Tan-

roven kmenu xDanx, který vzat

je

Pozorujme zárove z pedloženého zmna nemní nieho podobnou setkáváme se u eky Dyje

ze slovanského pojmenování.

píkladu, že

na významu;

(nm.

s

pvodním

obmnou

se s xdx, a že tato

Dyjákovice tamtéž

Thaja).

název odvozen xtx

zamuje

xtx

jest ze

xdx, které

slují

nmecky Tajax. A tento v nmž, nahradíme-li

slovanského Taja,

rozhodn sem

pináleží, obdržíme staro-

:

86

kmen

slovanskou formu daja,

kmenem

daj; a ten jest s

dan úplné

a dokonale shodný.

ek

Z tchto dvou

vyniká

Dunaje

pedk

který tšil se u

podání národního, jsa které nikoli

na Dunaji, ale daleko od

již

Žádná druhá

slovanských takové oblib, že pešel do

opvován v nezetných

eka nevyznívá

vk pradávných,

a dlouho na Dunaji bydleli,

ševn

Sám

srostli.

a

kmeny,

svá sídla zaujímají.

ve slokách národní písn tak zhusta,

jako posvátný veletok slovanský.

ohlasem

písních, a to

nho

Vzpomínání Dunaje v

zárove dokladem,

ímž

se stalo, že s jeho

Nestor dle podání, které

již

písní je

že Slované dlouho

pedstavou du-

za jeho

vku

po-

dáním bylo, klade nejpvodnjší sídla Slovan do dolního Podunají. Byl by tedy sterý ohlas Dunaje v písní slovanské ješt zbytekem z dávných dob, kdy pedkové naši k nmu jako k hlavní tepn svého života pohlíželi. Na malý doklad uveme úryvky z peetných popvk, z nichž jméno božského Dunaje tak mile slovansky

Na p.

vyznívá:

vtíku

Zavj ... a

povz

naj .

.

.

.

položil

.

ji

z

Dunaja

.

ty jim tam, že

sem

sa vydala bystrému

.'*)

na Dunaj

a na Dunaj hluboký

svdce

.-•'') .

.

.")

.

praví dívce o vínku

její:

nevzal jsem ho, není pravda, hodilas ho do Dunaja

.

.

.^^)

Nad Dunajem pod Dunajem

-^1

Sušil,

Národ, pisne morav. 438.

'*)

Sušil,

Národ, písn morav. 145.

-^)

Sušil,

Národ, písn morav. 129.

^^)

Sušil,

Národ, písn morav. 345.

*^)

Erben, Národ,

písn es.

177.

.'-') .

.

Du-

87

Vru

bych

já

t

pro

Dunaj skokem peskoila,

ne Dunaj, ne Dunaj, ale celé more

Stojí hruška v širém poli, pod tou hruškou Dunaj bží

.

.

.-*)

.

.-")

.

Dunaj. Dunaj, za Dunajem Sáva Dunajo, Dunajo. pevelmi široká

Okolo Dunajíka

U Dunajka

.

šaty prala, plakala

Ke Až

Dunaji

Dunaj

k

se já napiju

.

.^")

.

stlal

tri

.

.

.^^

kaky

.^-')

se peru

.

.

smutn zavolala: .^') vodiky v Dunaji

pišli,

.

Sivá holubika po Dunaji plývá

ervená ervená

")

.

.''") .

Kebych ti já postel na prosted Dunaji

Na tichom

.

.•'")

.

.

.'^) .

.

kru tiekla polowicou Hrona.

kru tiekla k bielému

Dunaj

Dunaj, Dunaj, hluboký na kraj Dunaj, Dunaj, za Dunajem

•'^)

Erben, Národ, pisne ces. 113.

-^)

Sušil,

3'*)

Bartoš, Národní

^^)

Kollár,

^-')

Kollár, Zpiewanki

3;^)

Kollár,

'*)

Kollár,

Zpiewanki 1—109.

•^^)

Kollár,

Zpiewanki 11—403.

^'')

Kollár.

Zpiewanki 1—200.

•^')

Kollár,

Zpiewanki

—

Národ, písn mcrav. 563 písn moravské.

Zpiewanki 11—125.

11—391.

Zpiewanki 11—392.

I— H.

4.

hrajú

.

.^'0

.

.

.•''') .

.^') .

.

1

88

Dunaj, Dunaj, wodika tekúcá Dunaj, Dunaj,

.•'")

voda v tebe

tichá

Dunaj, Dunaj, bodau

si

ste

Od welkýho

U

žiala

.

.

.

daleko

Dunaja

.

.

et

sutra prik

.

.

.*')

kraji plava!

.

jsi

cestu

se pro\'dala)

máte,

nevstu) Kudaj sam chodila

sam

molila.

— 80. — 171.

^")

Kollár,

Zpiewanki

I

'•')

Kollár,

Zpiewanki

I

40)

Kollár,

Zpiewanki 1—313

*i)

Kollár,

Zpiewanki

*-)

Safai-ík,

*3)

Kollár, Zpiew.

**)

Šafaík,

4^)

Celakovský, Slovan, národ, písn 19.

4")

Chorv^atská z Uher, Kurelac 23.

*')

Chorvatská z Uher, Kurelac 173.

*8

Chorvatská

Písn

z

I

lidu I.

.*'^) .

.

dalek put putovat

dlouhou

Písn

Z^)

.

.")

Dunaja po mladu nevistu*^)

(zítra

tudaj

.

.*') .

(daleko za tichj^ Dunaj

.

.")

udala

s'

prik tiha

.

.

.

.*-)

.

Dunaje se ptala

stála,

Kada bude Dunaj v našem .

.

."")

.

.

.

skoini do Dmiaja

už pišli kraj Dunaja

Dunaje

.

.

.

nevidli mój víenok zeleny

Chodila Zuzanka okolo Dunaja

Kc

.•'") .

se šedou

Rybaí, rybaí, na tíchom Dunaji

i

.

.

— 341. slovenského 120.

91.

lidu

slovenského 134.

Uher. Kurelac 12.

.

.

.

za Dunaj

pro mladoi'

:

89

da

mi ga dunajská voda

b'

dobrodila*'')

.

.

.

(kudy jsem chodila, tudy jsem se modlila, aby mi ho dunajská voda navrátila.)

Vu

mutnomu Dunaj.^")

doinju zemlicu k

(V dolinu k

mutnému

Zmaj prolee

s

Dunaji.)

mora na Dunavo

pod krilom pronese dvojku

i

(Drak

proletí s

moe

.

.^0

.

na Dunaj a pod kídlem dívku

unáší.)

Oružan junák Dunaj prepliva

.^^)

.

.

(ozbrojen junák Dunaj pepluje)

Uzrasla su dva drveta, tanka

i

vysoká,

jedno raslo na Dunavu, drugo na moru'^*).

dva stromy tenké

(Vyrostlj^

i

vysoké, jeden

rostl

na

Dunaji, druhý na moi.)

Angelina

rže

AngeHna rže

brala

divnu kitu

pekrásnou

nakitila,

kytici uvila.

do Dunava dohodila,

šla k Dunaji,

na Dunav se nadzirala,

vzhlížela se

u

vody

trhala

nad hradem Dubrovníkcm,

povrh grada Dubrovnika,

se ogledala^*).

zírajíc

nm

v

do hladiny.

ernohorská

Tamo

dole kraj ticha

(Tam Ej *9)

ti

Dunava

dole u tichého Dunaje

Dunav,

Chorvatská z

l'her,

ti

bl Dunav

.

.

.

.

.

.

J'^)

.)

.'")

Kurelac 18.

^) Chorvatská, Kukuljevic 197 Vuk. Stefan. Karadži, Srpské národ, pjesme 1—169. Vuk. Stefan. Karadži, Srpské národ, pjesme I 84. ^) Vuk. Stefan. Karadži, Srpské národ, pjesme I 270.

51)

^2)

^) Vuk.

Stefan.

Karadži, Srpské národ, pjesme

I

^) Vuk.

Stefan.

Karadži, Srpské národ, pjesme

I

56)

Bulharská, .Miladinovii 500.

— — — — 313.

3-"iti.

90

Kolku imat ot moru do Diinav scdiinidcset sedm gradoM i

.

moe

od

(jak daleko

.''') .

k Dunaji,

sedmdesát sedm mst)

Dva

s

ot sila

zmeja na planin

zbile.

mi muten Dunav teit

(dva draci

nahoe

se zbili a

.''^) .

.

od

srazu

jejich

tee

Dunaj zmútn)

Dunaj, Dunaj, dunajeczka woda, skoczyíabym do déva. aby

est

niéj,

.'^) .

.

zachránila, utopila se:

w

Konie wodziía,

cnoty

nie

(Kon

vodila, do

(šla

Dunaj skocyla,

utracila

.'^'') .

.

Dunaje skoila, ctnosti neutratila)

Dunaj

Szla Kasia do

mjx

nóžki

.

."')

.

Kasia do Dunaje nožky mýti)

Oj po ornonui da po glibokomu

komu Dunajeku (na

Janiczka mi szkoda

moreku. po tichomu da po

zlaja burja vichožaje

erném, hhibokém moi, na

dale-

.''") .

.

tichém, dalekém Dunaji zlá

boue

se zvedá)

... na tichomu Dunajevi sivogo konja napuvaje ^^>

Bulharská, Miladinovii

^^)

Bulharská, Miladinovii 346.

.'') .

.

.39.0.

•^"i

Piesni ludu Podhalan. Zejsner 1845

''"j

Polská, Kolberg II—

str.

102.

.56.

"M Polská národ, ballada, Kolberg I . 31 Í257— 262). ''*) Maloruská duma, Maksimovi 27. ''^)

15.

J,

Maloruská duma. ("zubinskij, napájeni

85, 87,

136.

kon

v Ihinaji píicházi na

268. 285. 307. 319. 376. 591. 834, 872.

str.

91

Com

smute

Dunaj stav tak

ti

Jak pidu

."') .

.

do Dunaj,

ja

guknu. kiknu, ne po málu.

ozove (jak

mé

a

sja

moja

.'"'')

dolja

.

.

pijdu k Dunaji, houknu, vzkiknu ne po málu štstí se mi ozve)

Oj po morju ta po tichomu plavala bilaja lebedina

.'"')

Dunaj

moi

(po

a

plula bílá

.

.

po tichém Dunaji

labu) zelenogo gaju,

Podletili bili gusi z

vodu na Dunaj

zbili zbili skolotili

."") .

.

husy vyletly ze zeleného háje zeily, rozbouily vodu na Dunaji)

(bílé

a

Z

Bukoviny: ... na tim boci Dunaja oban vivci koraja (na

.'"*) .

.

onom behu Dunaje ovák ovce

pase)

Z Istrie: jabuica skraj vodice hladná Dunaja Zrastla

j"

.

Ach t3'

ko

n

li

moj koí.

chodi inoi

."'') .

lošad" dobraja.

ko

na Dunaj reku

.'") .

.

Dunaj, moj Dunaj, razveselyj moj Dunaj

Pojdu

Ifc

na bystryj na Dunaj.

Malorus. duma, Czubin 948. ^) Malorus. duma, Czubin 463. ^) Maloru.s. duma, Czubin 957.

*•*)

^^)

Maloruská, Czubin

68y

Golov.

I.

69)

Archiv

fiir

'0)

Velkoruská, Sacharov

"ij

>

'J8(i.

226. slav. Philologie

S/.ejn

II-

157.

r.

-222.

1876

str.

319.

.'') .

.

92

Stanu na nielkom na beregu.

vnok

brošii

nioj

rkii

\-

.' .

.

(Pjdu k bystrému Dunaji, stanu na a vhodím vínek svj v eku) Zajímavý

kde Dunaj uvádí se jako pojem vody vbec:

zjev,

Pevez

ty

mlkém behu

m pes

tu

mahi Dunajeku

.

.

.'^),

aneb kde tento pojem Dunaje jako vody nahrazuje se jménem eky domácí: Kasia wleci

w

w

ten Dunaj

(Kasia

.

skoí do

do toho Dunaje I

Wisle,

tQ

.

/*)

Visly, .

.

.)

v jedné povsti z KBylinx, velkoruských písní epických, se

uvádí''^).

Dunaj, zdržující se ponejvíce na dvoe krále litevského, pišel do Kyjeva a vstoupil do družiny knížete Vladimíra. Když tento projevil

pání vyhledati družku sob rovnou,

dobrou radu

Litevský král

ml dv

družnou hrdinku, jež by se nehodila, za to Evpraksia.

Bez ozbrojeného prvodu

pítele sebou

k

Litevskému

Vladimíra. její

—a

Dunaj ihned

—

ale tím spíše mladší

vzal jen jednoho

bez poklad, Vladimírem nabízených,

králi,

Evpraksie

ucházeti se o ruku

Po rzných nesnázích nevstou.

stala se jeho

vdl

dcery, starší Nastasii, dobro-

dosáhl

cíle,

Svatba konala se

vrného

šel

pro

Dunaj

knížete

ba hrdinná sestra

souasn

s

Vladi-

mírovou v Kyjev.

Když svatebané, rozjaení vínem, poali Dunajem a Nastasii, kdo z

došlo na hádku mezi stílí.

lepší;

Spor

ml

býti rozhodnut zkouškou.

se

vychloubati,

nich lépe z luku

Nastasia byla

rozhodn

prostclila šípem tikrát prsten, jenž svému ženichu na hlavu

postavila.

Když

stílel

Dunaj k prstenu na hlav Nastasie, chybil

dvakrát a pi tetím výstelu, 72)

Velkoruskú.

73)

Sušil,

7*)

Kolberg 1—258.

''^)

Archiv

Sacliaro\-

a

ho varovala, stelil

\\~2-Ji.

morav. ^44.

fiir

slavisclie Philolo.i^ie

r.

187H

str.

-i-JH.

ji

do prsou.

93

svila se mu, že plod dycht po pravd, rozdrásal

Nastasie klesla a v posledních okamžicích jich

lásky nosí pod srdcem.

Dunaj,

útroby a nalezl chlapeka se stíbrnýma nožkama, zlatýma rukama a vlasem hvzdokadeavým. Zoufalstvím jat, vrhl se na

jí

svj me, zvolav: xKde padla hlavnka Nastasie, a kde tekla Nastasia eka, tam nech tee eka Dunaj !k Dunaj podnes je ekou tak opvovanou, že žádná druhá v tom bylo zapotebí, než zakoenil ohledu rovnati se mu nemže.

Vk

se do národní poesie tak hluboce, až

Má-H vynikající místo v národním, kde

lid

Kdanx

má

v jeden celek

s

ní

srostl.

tím též slavné keslo v podání

vše milé a drahé ukládá, zachovávaje to jako ve

vzácném museu na

Kmen

písni,

pam

má

pokolením budoucím.

dále spojení do krajin slovanských a shle-

dáme, že je znan rozšíen jak samostatn, tak ve složeninách. V Uhrách nalezneme Dános, Duna (8), ve Štýrsku Donavice, na Morav zmínné Dunajevice Horní a Dolní, Dyjákovice Malé a Velké, v Cechách Donice, Donín, Doov, Dunajice, Duníce, Daoves, v Halii Dunajov a erný Dunajec, v Karpatech hora Dancyž, v Polsku Gdasko pi ústí eky Visly, v živé pak mluv nacházíme dosud stopu kmene ve slov tn. Tím jsme uvedli v souvislost znané zbytky pojmenování božstva Dance

i Dažboga.

který dostatené vydává svdectví

o nepopiratelné jsoucnosti své v bájesloví.

U Polák etn

se

V3'skytá v starých památkách kestní jméno Dadzbog. Daczbog.

Dasbogowlcz'").

rzné

U

Jihoslovan nacházíme Dabog").

Máme

tudíž

varianty,

Dabog, Dánec, Dažbog, Dadzbog znamená"). dárce boha což vše Souvislost dešt s Dažbogem jsme dovodili. Než božstvo Jak toto neobmezovalo milost svou pouze na vláhy nebeské. bh dárce a vykonavatel Podagy musí býti též božstvem svteli

ným, nebo svtlo a voda jdou ruku v ruce v náboženství staroslovanském. Vztah jsme dokonale seznali, vidouce, že samo slunce,

—

Archiv fiir slavische Philologie VIII tíbó. ") Dabog car na zemlji a Gospod Bog na nebesima.

'^1

—

(Vila

Beograd,

1866, 642). '^)

Sem

patli

též litevský Datonus, božstvo

Mythologie litevská 93j.

dobro rozdávajici.

(_Narbutt,

94

Dažbogem

dárce svtla a tepla,

vlastnost Dánce vyplývá dále

z

dne

bývalo

Svtelná

nazýváno.

názvu

=

dan,

svítáním po noci se probouzejícího, a také z kmene xdanx tvoe-

Z téhož dvodu dlužno sem zaaditi

ného.

Denníci (Jitenku),

hvzdu

nejlepjší a nejsvtlejší.

Jdme však dále. Tanec, který u Hucul nazývá se danec, pvodem jména rovnž sem náleží. Právem možno souditi, že božstvo Danec mezi jiným též tancem bylo uctíváno a tanec že prozván^'*). po

nm

Nejen o bohu Dánci, též o bohyni

Dan zmínky

Byla dcerou bohatého cara,

Rusalek.

Vlasy

mla

žije.

Mnohdy

pedstavuje královnu kterou utopila macecha.

rusínských povstí

Dle

djí.

se

zlaté, oi jasné jako slunce a tlo blejší kvtu liliového. Jednou za rok v poledne na xrusalin velykdex vystupuje z vody. V tomto okamžiku uzel ji mladý carevi; když ji chtl chytiti, skoila do vody a okouzlila ho svými pvaby tak, že skoil za ní. Objala ho a zatáhla do svých zlatých palác, kde s ním blažen

sedají spolu na zlatý,

dvoukolový vozík.

Rusalky

nho zapahají a vozí je po hladin hlubokých vod^"). V povsti máme všechny zmínky, souhlasné s významem kmene dan. Máme zde vody, Dana má vlasy zlaté, kteréhožto obratu užívalo se o paprscích sluneních. O oích pímo se praví, že jako slunce záí. V poledne, za dne, kdy slunce je nejvýše,

samy

se do

Sedá s carem na zlatý, dvoukolový vozík, o nmž na více místech v bájesloví našern zmínku najdeme. Na dvoukolovém vozíku bývá zobrazováno slunce na pouti po obloze. vystupuje z vody.

^^)

neduh.

Ješt jedno

\'ezmeme-!i

prospch naznaených vývodu. Je to tvoeno je obdobn jako od boha netedy kladná forma od neduh rusky ndug). neduživý,

slovo

za

bohý, nebožce, nebožtík,

bude dug. duh, silný,

jar\''.

vy\'3'šenost.

ve

že slovo

i

duživý.

a

bude

opak

znamenati

neduživého,

tudíž

zdravý,

Zároxei, p(íné\adž dug je božst\cm, bude se tím rozumti vzácnost,

Dkaz

toho

boháe znamená. Dukar 80)

mluví

pravé,

máme

=

ve slov duka.

dugar, neb jako

Slovanský sborník 501—502.

t

s

dukar, d,

tak

jež u i

Huculu doposud

k s g se zamiují.

3

:

95

Píse

Dany

národní astji

U

Václava z Oleska nkolik popvkíi koní zvo-

se dotýká.

ve sbírce xPísní polských ruských láním )(0j Danalx, xoj Danalx Písn jsou památkou Dana ješt božské úct se tšila. i

><

Dažbog

z

dob,

kdy

boha dárce znamená.

Pro dávati význam. xPytlíku, dyndejlx (= pytlíku, syp, dávej) porouí Honza arovnému sáku, z nhož zlafáky se sypou. Dyndej, dyndaf je tedy další tvar pro dávati, a rovnž v této form Dažboga neb Dánce odhalíme. Jak

máme

pravili jsme,

v pohádkách dochovaný ješt

jiný

Jest to

Dínda, ^'

unda, písni

ona,

Vind

u

a Krajinc Donda, u

nikdy nebudou,

ponvadž

vzíti si

ji

Srb

Dodá.

dveti vdavky,

prostonárodní slibuje šohaj

které

nemíní:

Prijdem, diova, prijdem, aj si teba vezmem: Na svatého Dindy

o nebude nikdy.^0 Nebo významná píse sborová, popiratelný cejch

obadný

unu

vzývající, jež

má

ne-

a bájeslovným^).

Prvý sbor: Hoja,

unda,

Poslala nás královna: Hoja,

hoja!

Druhý Hoja,

unda,

hoja!

Na

Hoja.

una,

hoja!

Pre

Hoja,

una.

hoja!

že vás poslala? Hoja,

P

v ý

r

tri

o P

Hoja,

una,

hoja!

Zlaté

r \'

una,

n

Prvý Hoja.

una.

hoja!

Co nám

SI)

KoIIár,

Zpiewanki

1

8-)

Kolltir,

Zpievanki

1

— —

4.

Hoja,

una,

hoja!

kamenia?

Hoja,

una,

hoja!

ý sbor:

mosty

hoja! Ci nás ces

hoja!

sbor:

to

Hoja

una,

hoja!

pustíte? Hoja,

una,

hoja!

staviati:

Druhý Hoja,

una,

sbor:

vozy kamenia:

vám

hoja!

sbor:

o

Druhý Na

una,

sbor: s

za dar

b o

r

nesiete? Hoja,

una,

hoja!

96

Druhý iina,

Hoja,

sbor:

ernooké dvátko:

hoja!

Hoja, Diina. hoja!

Prvý sbor: Hoja, Duiía, hoja!

Píse

nihiví o

No bžte

pospšte! Hoja,

ernookém dvátku,

musilo as své shižby božstvu vidli jsme na

a

str. 81.,

und

iina,

hoja!

které takto vyvoleno,

zasvtiti. Zlatým

mostem, jak

duha nazývána.

Podaga v celkovém významu jeví se tedy jako božstvo poDéš, duhu, slunce, krásnou pohodu, vše z podstaty kmene jsme vyvodili. Veliká musila býti známost a rozšíenost božstva eeného, když podstat jména, kmen dug, dag así

a jeho upravitel.

neb dan, mohli jsme rozvésti tak dalekosáhle.

Jako od Radegasta oekávalo se vítzství, tak od Podagy nadli se pedkové úrody.

Znamení

úrodnost se pedpovídala'^-').

Podobn znázoruje Podagu

Thunmann nazývá vým a pánem vtr.

ji

její

byl roh hojnosti, z

nhož

Westphal.

božstvem záivým, osvtlujícím,

jása-

Tkaný (Mythologia II. p. 7. 71, 104) vysvtluje, že Pogoda, Pohoda neb Podaga u Rus, Polák, Cech a Moravan bylo božstvo jara, modrojasné nebe. Jeho obraz byl prý mladý a krásný^*), ovnený modrými kvty, stíbrotkaným šatem zdobený a rozestený na kvtinách v tichém, veselém ovzduší. Podaga

mla

své

chrámy,

Nejkrásnjší nalézal se v

mst

jako

Liitkenburgu

v

Plocn na jezee

i

téhož

jinde.

jména

v nynjším Holštýnsku®^). Praveno, že bezprostední styk po

sob

stopy neblahé.

A

moce. xdnoux,

tak po

v

lovka s božstvem zanechává boh znamenají též ne-

Jména mnohých

Podazc shledáváme xpodagrun,

emž máme konený dkaz

83)

Mich. Frenzel de idolis slav. Dis

**)

Shoduje se

85)

Masch, Die gottesdienstl.

s

2.

S

ernookým dvátkem v .Alterth.

1-

jež

nazývá

se též

píbuznosti a srostlosti

P-

písni

''"

» dalši.

»Hoja, r)una<^

der Obotriten 69.

97

Dany. Vývody v této s kmenem božstva Dance uvedené potvrzeny jsou konen písní litevskou »Dok mums ziedaj, dok Grubite!)i

kmene Podagy stati

=

jejíž

nám kvty, dej Grubite! obdobn xdogx ve významu xdejx zejm se hlásí, do soustavy kmene uDancex bylo zaadno, znním svým

slovo

aby také

úpln mu

Dej

)(dok)(

odpovídajíc.

u nás Dana**^). a

"j

i

Xarbutt, Myt.

u Litvín znaí vodní vílu, jako výraz pro oblé vaku v Polsku.

Dugna pak

xdyngusx

litev.

je

S.W.

IiABE. Názc\-

eky Labe

pokládán byl za iicslovaiiský. Než nespra-

nemže!

nebo slovanštjším ani názvem slovanským, musí kmen

na doklad objeviti se u božské

jiedstavy a míti pevné spojení v

mluv

vedliv,

býti

i

tedy Labe

Je-li

v názvosloví.

Vskutku všechny pedpoklady kmen xlabx spluje v nu're U Slovincii horský duch nazývá se xLaberx ili

n.ejhojnjší.

Je to pedstava malého ddeka v bílý neb svtlý šat Kdo ho poastuje, položiv mu pod jedli sýra a chleba, ukáže novou žílu"-') (se vztahem na kovkopy). S ním souvisí xLabusx, starý ddek, pebývající v horách,

Ml3elicK').

odného. tonui

kde

má

nuioho chodeb a rád malé dti láká do hlubokých

\()d.

Dle Stránského známo bylo ješt božstvo xPolebn (Po-leb).

Všechny ti pedstavy k jedinému pvodu ukazuji. Labns dokonce jako vodní bh se objevuje. Kmen xlabx, xlebx jasn z nich vyniká; koení tudíž v samých pedstavách bájeslovných. Lab, hib je kmen v mluv tak plodný a rozvtvený, že ne-

snadným bylo by úkolem nartnouti množství

slov

z

nho

po-

—

Se slovem nakládáno jako s vlastním a domácím. Ohýbáno a skloováno dle poteby. xVrchlábíx znamená xvrch vstalých.

1884

')

Bli

2)

Pájek

st.

S.^.

od J.

Bily,

itice

t.

j. i/,

od Blbog. tudíž dobrý.

duševnega

y.itUu

štajcr.skiv;h

Shncncev

V.

i.jublani

99

eky

Labíx. Vrch

ie

užívá slova Nestor.

dvorském doítáme

Labem

který za

tok vzniku nejbližší,

V

V témž významu

iiorní.

básni xLudiše a Luborx v rukopisu králo-

se: xBieše

ml.

statky

druhdy knz zálabský.x tedy kníže, xLabská Týníce « a xPolabÍH dalšími

jsou doklady.

Po

vlastech

širošírých

slovanských

míst

stejnokmenných

v obmnách kmenové

najdeme bezpoet. Názvy objevují se lib, lab. lub. Hláska kmenová není rozhodující. doni

se na

p.

dími,

dini.

i

Uveme LI

íká

hlásky

za píklad Labnici, pítok Raby, v Cechách Laab

Semil. Labes

Labou (2), Labská, Labu, Libá. Libava, Libany, Libecina, Libice,

Stíbra, Labtín,

u

Labutinka, Laby, Lbín,

Libe, Libe Libice

Libenava,

(6),

Libentýn, Libtice, Libež,

Libenice,

Libic, Líbin (4), Libišice, Libiv, Liblice (2), Liblín, Libná,

(4),

Libnov, Liboc

(2),

Liboany, Libochovany,

Liboc,

Libonice. Libotín, Libotov, Liboufí, Libouš, Libov,

Libochovice,

Morav

na

Labinec, Labudice, Labu, Libava, Libin5^ Libhoš. Liboš. Libtá,

Uhrách Láb, Lábod. Halii Labova, Lubaov, Rakousích Laab, Laaben.

Lubé, Lubnice, Lubná, Lubnice, Lubník, v

v

Lubela, Lubina. Lubló, Lubotín,

Lubnce, Lubycza, v D

Lubeií,

ve Š í ý

r s

Ljubljanici,

v

P

í

m

o

í

ve Slezsku Labu, Lubuzna, na Ba! tu

1.

Krajin

v

k u Lubno,

o

hlavní

Pomoanech.

Libava, Labes v

nkohkrát Helmoldem zmínný,

východn

na

ece

Dalmácii Labín, Milcanech msto

v

Lubice. Lubno.

hora Labinec")

Labinec m^sto neznámého položení v cké jezero

msto Lubla

Lubenice, Lubino, v

J

od jezera Š v

h o s

i

e r

i

1

v

o v a n

n s k é h o.

C

Lubek

e c h á c h.

e c h,

Laben-

Labuca na

Karpatech a v. F'alkán, potok Perkalab (Perka-lab) A nejen eky a msta, ale jméno celé krajiny, xLubusx v Lužicích \-

a

kmene \'

KLubusanéx'') odtud odvozeno.

mluv

znamená milování. Lubas

Lubiti

j.

nynjší

i

milo\ati. u

Huciilu

starší

etné

líbati

zejm

je

sledj-

11— 284.

3)

Šufaíik, Slovan, starož.

*)

Šafaík, Slovan, starož. 11—391.

se

objevují.

odtud pošlo jako výraz

milý. Lubice v

pisu jsou milenky:

kmene

králodvorském ruko-

100

xOtík

zaiide k

ostavi v i

ddin

otcem dietky svoje

svoje kibice )(.

Liboslav, Libuše

(též

Lubomír, Lubor, Luboš jsou

Lubusa),

vesms

Ljiiba.

Ljiibivoj,

Ljuboslav.

staroslovanská jména vlastní.

Pokud se týe významu, snadno se ho dohádáme. KLubitiic znamená milovati, xlíbitix milý dojem initi. Výraz obou význam spatujeme v xlabutix, jejíž název odtud utvoen. Je milá, líbivá, užitená a v tom celý význam kmene je zahrnut. Jako xLaberx a xLabusK, tak labu v bájesloví má místo vynikající. S kultem Radegasta nachází se v úzkém spojení. V pohádkách labut jsou nejastji zakletými princeznami. Lybe (= labu) dle Nestora

—

i

msto

Kyjev založil. Obrátíme-li význam na Labe jako eku, bude smysl slova znamenati tolik jako milá, nejvlastnjším slovem ekli bychom Mlibáx, užitená, úrodná. Labaz v ruském sklad obilí vyznauje.

byla sestrou Kyje, který

S tím Labe

je

údolí, které

druhdy

v úplném souladu. Požehnání a úroda provází jeho celé, od pramene až k ústí, vinulo se državami

slovanskými. Ze slovanštiny jméno jeho pošlo a se slovanštinou sterými svazky svázáno. Cí byla jest

slovo

nijak

hibiti, líbiti

i

labaz

Lybe

— tch jest

a Lubussa i

i

Libuše,

je

í

Labe. jehož jméno není

záhadné, ani z jiného jazyka pevzaté, neb

vypjené.

SVAROG

SVAROŽIC.

A

Slo\-ani Svarožic bylo velevýznamné božstvo Zprávami Dtmarovými a Brunovými') jsoucnost jeho

Svarog, baltických.

ii

V Rusku známky

zjištna.

rukopisné po

sob

zanechaP).

Svaroga všeobecn za boha vysokého považují. Pi jmén znamená božsfvo od Svaroga pocházející, nejastji uvádí se shmce a ohe.

jeho a Svarožice, jenž

Slovo xSvarogx možno rozložiti na dva díly, xsvax a xrogxPrvá ást zdá se tajiti v sob význam svatý, svtlým druhá xrogK objevuje se asto ve složeninách a k slunci se vztahuje^). A ponvadž xrogx podle výkladu slunce znamená a s kmenem roditi ^)

v

pipomíná

list sv. Bruna ke králi Jindichovi

se »Zuarasi diabolus*

jako zástupce božstva pohanskoslovanského. 2)

sv. IV.

Všechn\' uvedeny v Tichonravov, Ltopisi russkoj litraturj-

Moskva 1862« pod

jazyeskich vrovanij

i

záhlavím

obrjadov« 82

mnohé

:

»Slova

i

i

drevnosti

pouenija, napravlennyja protiv

— 112.

nasvdují. Krug, kruh (jež složeno asto totožné s »g« a z »rug«) je význam pro chléb, >Kruha našega vsagdanjega daj namga danas = chléb náš vezdejší dejž nám dnes*, Chléb má u Slovan podobu kola zní starý otenáš v Dobrovského Slovance. Sám význam slova (kruhu) a toto kolo není niím jiným než obrazem slunce. to praví. Kruh, krug (v ruském) rozložme na pedložku »k« a »rug<. Rug, rog (samohláska ve kmeni není rozhodující, nebo íká se u Slovan dm, dom dím) znamená slunce, »k<^ znamená vtlení, znail by tudíž »krug< (=bochník (Též chleba) vtlení boha slunce na zemi, jinými slovy boží tlo = boží dar. bochník (= bohniki zejm od kmene boh = bh název svj odvoditi mže.) Tím možno vvsvtliti staroslovanské jméno Krug kníže bodrcký'', neb jméno ^)

z

Že >rog«

pedložky

je slunce,

okolnosti

»k«,

i

^

-

102

význam Svarová

úzce souvisí, možno vyložiti

Hsvtl neb

jako

asi

svaté slunce se zrozujícÍM*).

S výkladem doklady by

skuten

Svarog

souhlasily.

ohn se uvádí. Byl tedy božstvem nebo pvod ohn v slunci spatovati dlužno. Svarožic. neb též Svaroži, k S\'arogn

božstvo od

nho

odvozené,

jako jeho

mladé

pedstav vyzna-

uSvarožiciix pro skupimi božských

ovali by se bohové svtelní, slunci

blízcí,

nho

neb od

pocházející,

polského (pvodn asi Krog) Kroka eského, ^Rogx slunce naznauje vtleni, dohromady Krog (Krok) neb Krug je vtleni zemi. .\ ponvadž slunce bylo vitžným, nepemožiteln}'m hrdinou, Krok a Krug reka, bohatýra. Jiné slovo sem spadající jest »Rarog«.

Kroka

i

>k«

znamená, slunce na

znamená

—

vtši druh sokola, který lovivá za

eeno,

jak

východu

je

v

»kragulec.«

Slovo složeno z »ra« a >rog«.

naprostém

je

což

s

povahou ptáka,

jméno jeho k

Také

»I

:

krušichu

znamená

ímž

O vetelém

i

roga

z hajev vsie krahujec, a na jiném ti-sie

deva

kacechu

míst: kragulce

Bodrci byli nazýváni jinak Raroci, Rarožané (Ad.

Bremský

je

Rercgi) a Rarog

Podle

bylo kvetoucím jich

pedchozích

vysvtlivek

Sem dlužno zaaditi shledáme,

»Raun, k

i

i

vánocm, znaí

»razik«

bu

Kraun

slovo

mstem. Co záícího

>ctitelé

-^ vánoce.

od »rog* pochodí

že tento '>raun< »rasic«

ki-ahulce

oznauje

a

knížete.

vtleni knížete mladého,

kmenem boha Svaroga

taktéž.

»Rog«

.slovinsky)

povstí

Božen\'

Nmcové

na

bratie,

bohm L.

sie .

nam .

.«,

se potvrzuje. c.

II.

10.

jmenuje

neb

sluncex,

>Sokolíky«.

Rozdlime-li je na »k« a raun,

zmenšenou formu jeho znamená.

A když »Kraun« s

vztahuje

—

božit

se

—

kmenen boha Radegasta »rad«

>rog«. S »rad« souvisí slovo raditi

znamená a jeti na arodjnice jely na rákosí

roditi i

ti

stop

zpvu

as znamenal název Raroci?

zrozeného o vánocích

nové slunce. Nápadnou paralelu možno provést a s

I

krabuje z lesov

i

posvcencst

a

samé jako

králodvorský ve

'>Aj,

plašichu

i

polsky

«.

Rozložime-li

slunce) na zemi.

(t. j.

cizinci praví rukopis

bohy,

posvátnost

-'krabuj

>k« vtleni a>^Ragulec« to

vyhán

nam

v mlhách slunce vychá-

slunci jako ;>kruhu« se vztahuje.

>rog«, dohromad}^ vtlení neb obraz Ragulce

božskosti jeho se dopátráme.

loviti

Sem rovnž patí eský

souhlasu.

slovo kragulec na >k« a >Ragulec«,

Záboj

>Rog«,

»ra«

vjfcházejicí, záí-ící slunce,

zejícího,

svítání.

Oznauje

rovnž k svtlu se vztahuje. (Rá-no, as kol zo-ra záe ped východem). Dohromady :>Rarcg« znamená ted\^

sluncem,

slunce,

jako

slunce

xbogUK xbožicx.

k slunci dokoná\'ajícínui. jako k

Názvem

pomru

v

je

jako

syn.

jako

ohn.

slunce a

otec slunce a

»

roditi,

i

s

»rog<

rákos « (=; rágoš)

znamená

jeti

dle

na radu,

snm. *

:

1

kdyby

pipustil se druhý

a »rog*, doapli bychoin k výsledku

»rog« slunce, znamenal

bj'

výklad,

že

Svarog

sestává

podobnému. Svar (^^svor)

ze

^^Svar*

obloha nebeská,

ponvadž na

obloze

význam slunce svtlé,

záící.

tudíž Svarrog nebeské slunce, a

nacházejí se pouze svtlobohové, znail by uvedený

je

103

a

byly by

to vedle niésícc,

který své zvláštní postavení k slunci

zachovává, dcnnice, livézdy, zora, blesk, duha, ohe.

Svarog znám byl Slovan polabských, u Rus a pravdY naších dokladech nachátéž u Cechu a Jihoslovan. xSvorx poznámku vedle slova xZodiakx = zvzíme \ aceradovu \' ruském dokladu porovnávají Svaroga s egyptským rokruh. božstvem Hefaistos a nkteí uzavírají z toho, ponvadž Hefaistos první zbra zkul, že slovo usvaršikx = ková také od Svaroga ii

podobn

ie

odvozeno.

FRIGLAV Jako slavná Arkoiia a Ratara vynikala každá bohem svým, msto $ttín a Volín uctívalo na prvém míst božstvo,

tak také

jež Triglaveni se nazývalo.

Šttin, jak

doítáme

se,

ml

v ob\odu

ti vrchy, z nichž prostední, nejvyšší, tíhlavou modlou Trigla\'a se honosilOByly pak v mst šttínském tyry kontiny (= chrámy). Nejpednjší, bohu Triglavu zasvcená, vybudována byla s umem podivuhodným. Mla uvnit vn skulptury ze stn i

vystupující, znázorující ptáky a zvíata, a to tak se,

jakoby

žili

vrn,

že zdálo

a dýchali^).

výtenou

Celá božnice ozdobena byla

Barvy na vyezaných podobách dobré a pevné, že

s

ezbáskou.

prácí

lidských a zvíecích byly tak

obraz vnjších

ani

snhy,

ani dešti smýti se

nemohly, aniž vybledly, což cizincm nejvíce bylo

s

podivením.

Svatyn šttínská objevuje nám opt jednoho ze slovanských velikán bájeslovných, vynikajícího znamenitostí a pedností mezi božstvy dávnovku. Triglav, jakás trojice božská, utajuje v sob význam obsáhlý praví o i

nm

a hluboký.

kroniká^),

Proto

ponvadž

ml bh

nejvyšší hlav

tré,

o ti íše peoval, o nebe, zemi

podsvtí.

Pednost

jeho a znamenitost na nuioha místech se dokazuje.

Jedna soška zhotovena ze

rer.

1)

Vita Ottonis

2)

Hanuš, Wissenschaft

Bamberg 3)

p.

III.

zlata.

O

ed. c. 859.

1

d.

slav. Mj-thus

680. Mich. Frencel, dissert

Vita Ottoni.s L 2

starobylém trnu Triglavov

C

1.

III.

101 dle Hist.

de

idol.

Anonymi

Slav. § 3.

in script.

105

zmínka se iní*). Knží slovanští nazývali ho bohem nejvyšším (sumnius Deus'^). Triglav, jehož Otto Bamberský ve

též

Šttin

ml

nalezl,

mst

lov,

stranní

prsou^).

msíc

pozlacené slunce,

dali

svdí

dené vlastnosti

bohy

msíc na

ti hlavy a

V chrám v

Prenc-

braniborském, kde býval ctn, na jeho místo po od-

Všechny uve-

a hvzdy").

o rozhodné pednosti a starešinství mezi

ostatními.

bh

Jako

msíní

slunení a

byl

v prvé

ad bohem vštným.

Je to pední vlastnost všech slunceboh bez výjimky.

všechno

vidí,

nost m.á

msíc, jehož

všechno

ví, a nic

tajno

mu nezstává.

Slunce

Tutéž vlast-

v nejstarším dávnovku nacházel se

prcstol

na téže vysoké úrovni, jako prestol slunce samého*). Dále byl pánem na zemi a bohem temnot nost tato zdá se,

vyjádena

že

jest

o

i

podsvtí.

kon,

barvou

Vlast-

mu

jenž byl

zasvcen. Triglavv posvátný nebyl barvy bílé, jako xBelonx Svantovítv, nýbrž barvy protichdné erné^).

—

Byl chován peliv a tšil se veliké vážnosti.

Jeden z knží

chrámových byl mu pidlen k opatrování. Sedlo jeho, zlatem a stíbrem ozdobené, viselo v chrám. Když vyjíždl, vždy byl jím osedlán.

Vrancc Triglavv

njakou, hádali tím

devt

vštb

ve

hrál

zamýšleli tamní Slované

konm,

roli

zdali se podnik

ta

na

Kdykoli

výpravu

zdaí neb nezdaí. Vzah as loket

Potom knz osedlaného kon vyvedl za uzdu, a vodil o žádné nezavadil, kopí tikrát sem a tam. Jestliže znamení píznivé, pošinul-li nkterým, jmíno to za výstrahu

vzdálené.

pes

neb

zem napí, jedno od druhého

kopí a položili na

bylo to

vynikající.

do války,

táhnouti

k

a znamení zlé").

4)

Vit.

5|

Vita

^)

S.

S. S.

Ottonis

II.

Ottonis

II.

13.

c.

p.

Zickernianns Nachricht,

p.

42. Micrálius

R.

63.

6.

lib.

Montfaucon

tab.

p.

82

300

—

n.

5.

1.

'')

Kollár, Slávy dcera 70.

®)

Ba msíc

9)

Vita Otton. epis Babenb.

'^^)

Mimo

i

tento

479.

p.

477

c.

13.

p.

15.

12,

Franck,

Cramer

lib.

I.

lib.

p. 225.

I.

c.

von

24. p. 39.

c. 2.5.

Westphal

pr.

slunce pedcházel.

zpsob

II.

11. v.

hádalo se v

Monum. Germ. Histor. scrip. XII— .S9oŠttin híeby neb losy dievnymi.

lOG

výzraná okolnost u boha Trigla\ a se pipomíná, oi a rty zakrývala. V životopise sv. Otty") praví se o tom. že tvá proto zastíral, aby mlky se tváil a nevidl híehfi lidských. Byl tedy Triglav bohem shovívavým. Zakrytá tvá jeho na zemi znaí vysokon hodnost na nebi. Dle Zvláštní a

Soše

slona

iclio zlatá

bájesloMiých pedstav slovanských život vezdejší je híšný, od pvodního, istého poslání lidstva k horšímn odklonný. Proto

vysokému bohu,

—

byl-li

na zemi obraz jeho sdlán, zastena

aby pohledem zneuctn

Zvláštní pozornosti zasluhuje zlatá soška tri^laNská. i

Herbor")

když chrámy

že

vypravují,

tvá

nebyl'-)-

a niodiy

Ebbo'^)

od sv. Otty

káceny byly, pohanští knží odnesli potajmu zlatou sošku Triglavovu, jenž od nich obzvlášt byl uctíván, a dali ji v opatrování

vdov

jakés,

a vložila

na

žijící

malém

dvorci.

do vydlabaného kmene, v

nechán, kudy

ob

VysMdiv

sošku obalila pikrývkou

ta

nmž

jen

malý otvor byl po-

se vkládala.

knz

to

A

jeden

tovaryšstva Otty

z

Bamberského,

Pestrojen za slovanského poutníka, ka. že chce bohu obtovati za ochranu od smrti na moi. a když žena nui sošku ukázala a on samoten zstal, chtl ji Než úmysl se nezdail a minch. nemoha ji ze špalku ukrásti. vytáhiuíuti. odnesl nu'sto ní alespo sedlo TriglavoNO a doruil

chtl

z';itou

sošku ukrásti.

pelstil ženu.

svénui biskupo\i.

Akoliv nikde rozmr na

souditi

zlaté

sošky se neuvádí, dá se

dvodn

Praví se v uvedeném svdectví, že za-

velikost.

její

pokrVvku. xložena byla do kmene. Podle toho nebyla \ modla rozmér velikých, nýbrž skronuijších. pibližn as takových, jako sošky z nálezu ratarského.

obalena

Že chránu°i

kult

jeho

Triglava i

byl

nádhera a um,

V chrám šttínském a zbraní b>l()

\'elmi

Vita Ottonis

1^)

Podobn

i.

2

C

nasvduje

hojnost

jakým byly vystrojeny. obyeje pedku nuioho bohatství Díl válené koisti, a na nu>i neb s

podle

nashromáždno.

11)

rozšíen,

1.

u Svantovita

knz,

zametající chrám, prislo-li

mu

vydechnouti,

vybhl, aby boha dechem lidským nezneistil. 13) '*)

Ebbo. Vita Otton. Herbord.

Historica ser. Xll p.

Vit;i

II.

Otton

793^4.

13.

Monumenta German.

epis

Babcnb,

11.

31.

v

Hi.storica ser. XII 851.

Monumenta

German.

107

Byly zde

zlaté a stí-

brné íše. ze kterých pi^ední a mocní o výroních

slavnostech

na zemi dobyté, ukládán byl do s>atyn.

Dílem k poct boh. dílem pro ozdobu, chovali

vštili a hodovali.

veliké, pozlacené a drahým kamením vykládané, rovnž pi slavných píležitostech se popíjelo. Rohy z nichž k troubení, mee. nože a množství jiných krásných a vzácných vcí poklad chrámový doplovalo. Fo Šttin ctn byl Triglav v božnici v Ponioí, kterou biskup Otta'"') rozboil'"), dále v mst Volíné, Braniboe, v míšeské Grim. v Prenclov. od srbských Vend na vrchu Harlingském'')

tam buvolí rohy

a

j.

a

Rovnž

i.

zhoeleckém

o Trigiavu

zmínky

histoiické

se

zachovaly. Slovanští bohové picházeli v mnoha podobách a vtleních. Nezídka jedno božstvo v rzných petvorech uzavíralo v sob ženské. Cos podobného nejen dobro zlo, ale též pohlaví mužské trojhlavá podoba zvaná Doítáme že Triglava. se, shledáváme u kterou kdysi se svrchovanou zbožností Vendové Trigrla'"'). Také Richter uctívali, byl obraz Diany, tedy božstva ženského. st. 10) praví o Trigiavu. že byla to postava ženy s temi hlavami. i

i

(

I

jako Kaysarov. v Triglavu pouze ženské božství spatovali.

jiní.

Dlužno ješt zmíniti se o okolnosti, jež narážela by na jednu Na nkolika Triglava jako boha temnoty, podsvtí.

vlastnost

místech zmínku nacházíme"*), že Slované, když uctívání Triglava

jesky

bylo zakazováno a odpíráno, modlu jeho z

Snad toto uschovávání

vali.

nnou

v

její

zmí-

vlastností v souvislosti.

K

Trigla\'u vztahuje se

služebným znamením. trojhranovitá nebyla u

A

•

Jenž by! u

Bh

Triglav

|)cdk

našich boho-

F.khard-"), že podoba Praví Schmidius Slovan nco neobvyklého, ale pi výzrai

ných bohoslužbách že peliv bylo v

a slují vynáší-

slujích a jeskyiiích je se

jí

slovanské

náleží

dbáno. mythologii a jeho

šerém dávnovku skvl se mezi božstvy nejpednjšími. ^^)

Sv. Otto, biskup bamberský,

psobil na Pomoii

Monumcnta German. Histoiica "j .Masch & Wogcn, Die Gottcsd.

^'')

11 -24

— 1128.

.-Mtert.

d.

Ob'nritcn

h>l.

Schedius, Schinid, .Albinus, Ekhard (Monument. Jutrcboc

19)

Hanuš, Wissenschaft

2")

Schmidius

Monumen.

.kitreboc.

slav. .Mythus

(Chron. Zwikaw.

Nejen

XII. 915.

'^^)

d.

prestol

p. 47.)

102.

844) Sachs. Merkw.

I.

«.

p.

27.

Kkhard.

108

v Šttin. Volín, Braniboru vynikající postavení zaujímal, ale v Ccchácli. a zejména u Jihoslovaii krásná jinde, v Rusku i

mu

též

pam

zachována.

V

krajinských Alpách nacházíme Triglav (též Trigla), po-

svátný vrch z široka daleka viditelný, k

posud

obzvláštní

s

jako

zbožností,

K vrchu tomu vztahuje

bydlely

víly), bytosti šlechetné a

vzpomíná.

dikám;

asto

svému Olympu

pohlížejí.

o Zlatorogu"')-

Komna

Odolí .lezerca a skalnatá

Tam

Jihoslovan do-

se krásná a stará

Povsf rájem Alp.

k

nmuž

)(beic

ženex

na Triglavu byly jednou

{=

ženky,

bílé

dvy,

bílé

dobrosrdené, na které podnes

vdn

lid

zjevovaly se dole a pomáhaly chudým

pomocí narození,

chlapci, jich

byli po celý život

ro-

i

pod

jejich

ochranou.

Uily

také

pastýe

léivé a na holých stnách

znáti byliny

tráv vyrstati,

aby kozy chudých našly potravu. Všelikým díkm se vyhýbaly a hrozivými posuky každému další cestu zamezovaly, kdo by se byl odvážil údolíku skalních

daly bujné

xbílých ženx se piblížiti.

byl

deštm

Na horském hbet, dají,

Jestliže zbloudilý dostal se na blízko,

kamení, prtrží a bouí pinucen k návratu.

stny do

jehož

údolí Isonzo

pásly snhobílé kamzíky a konaly stráž.

válely

dol balvany. Stádo kamzík

Blížil-li

strm

spa-

se vetelec,

vodil statný kozel se zlatými

zvaný Zlatorogem. Bílé ženky chránily ho ped úrazem, Z každé krpje krve jeho vyrstala ihned bylina hojivosti aZlatorog, žvýkaje lístek z ní, rovné, nazvaná rží triglavskou. do srdce stelou byl zasažen. ihned ozdravl, by rohy,

i

Komu

Ješt vtší bylo kouzlo zlatých roh. zmocniti se jen jediného, ten

brným, steženým

tyhlavým

se

ml

jehn

Die Vollcer Osterreich l'im. X.

z rohu, jejž si

Band

89.

stí-

zkrotí a dovolil

mu. aby ve zlatém potoce, jeskyni protékajícím, rohy své Zlatokop zmocnil se pak úlomku

i

Vidl, jak Zlato-

Jistý benátský zlatokop píležitost vyíhal.

rog hada svými rohy se dotkl, jak tento jako

21)

podailo

klí k pokladm zlatým hadem ve vrchu Bogatin.

porosil.

vdce kamzík

na

109

balvanu ubrousil, a všechny poklady staly se

Po

mu

tím pístupnými.

celý život nosil pytle zlata z Bogatinu. které všechny do Vlach

putovaly.

Mén nevdk

šastným

dv

bílých

údolí

lidský

Vc

Ba

byl jeden myslivec.

stalo se, že lakota a

promnily v kamennou pouš.

pihodila se následovn:

Tenkráte nebylo ješt

silnic

a drahé zboží benátské dopra-

mezkai po horské stezce na sever. Na stoku Koritency a Soe mli hospodu, kde byla hostinská, jež mla dceru velmi spanilou. Každý nacházel v ní zalíbení, nebo byla mravná a nejkrásnjší v údolí. Mnoho ženich se o ní ucházelo, le bez výsledku nebo vnovala srdce své myslivci z Trenty, který vovali

.

—

stelcem ve vkolí.

slynul nejlepším

nm

Byl synem slepé vdovy a podporou její v stáí. íkali o všeobecn, že je pod ochranou bílých dv. Všechny stezky v horách znal a mohl vystoupiti na všechny vrcholy, aniž bylo se mu obávati

kamenného

krupobití.

Než zlato mnohému hlavu pomátlo a také dveti pochlebováním vlašských kramá vloudila se do srdce domýšlivost, íednou pišli vlaští kupci s drahocenným nákladem, a s nimi bohatý, mladý muž, jenž zlatem a pemlouváním hledl dve si nakloniti.

ruil

Navlékl

huslam

jí

zlaté prsteny, hrdlo

hostm

hráti a

myslivec a když vyzval

pedhzku

o darech

jsou hodní páni,

v horách klí k

Nanejvýš

doposud

ani

tíhlavskou

rži

rozhoen

život má na svdomí.

odešel.

Ten

bogatinských a o krásných

Ješt v

se, a

nmž

uinnou

na

že

vlaští

všech pokladech

Hoch

nepinesl.

xAno. vím kde a budu

zstati

Cestou namanul se

pánem

!»

mu

divý

mladých vyprávti o pokladech

se mluvilo, že více

uml svdn

dvách

noci vyrazili

mžeš

hospodskou

jichž

Pišel též

vysmvav.

citlivjší než on, který o

tovaryš, xzelený myslivecx, o

nebo

k tanci, upejpala

a

nad vlašskými kramái,

otvírá.

perel ovsil, po-

rovnž nakvašené odpovdl: pokladm bogatinským, zmocním se ho

vycítil osten je

ei

dve

cizincových odvtila

mnohem

ale

ví,

šrou

ohnivého vína nalévati.

vlašských, k nimž zlato cestu

vzhru, aby

se pikradli k Zlatorogu,

ledne ho vyíhali.

DopoStela myslivcova zasáhla Zlatoroga a tžce

ranné zvíe sotva

se dovléklo k okraji nedostupné

trentský znal všechna jeho zamilovaná místeka.

stny

skalní.

110

xklíe k pokladin

miiCH. zvolal zelený myslivce,

xNáslediii

boíatiiiskýni budou naše!"

Najednou a snlieni

si)atnl

trentský na nebezpenéni srázu mezi ledem

nejkrásnjší rže, a mezi nimi i)rotž (Inzdobýl), kterou

v mládí trhával, aby matce vodiku na oi pipravil. na matku jako by vyvolávala u

nho varovn

v dalším poínáni, spokoj se

ržemi

niilka

mu asu

Zlatoroga se zmocniti,

Vzmuž

se.

tritílavskými a zahanbená

bude za odpuštnÍK.

prositi

Ale KZelenýx nedal

K

s

Vzpomínka

napomemití: xUsta

boháem

\'étším

xJešt

na rozmyšlenou.

zázranho

než užije

balsamux,

budeš než kramái, kteí

je

as

zvolal.

d\e tv

svedlÍK.

Po krvav stop Zlatoro^a plížili se oba tovaryši pó nebezpeném srázu, potácejíce se mezi životem a smrtí. Zlatorog, oživen zázraným balsámem, vrhl se na proHlas zlého zvítzil.

Jeho rohy leskly se v slunené zái jasnji než kdy

následovatele.

Trentský, oslepen, odvrátil zraky a zahlédnuv bezdnou

juidy.

propast, zaxrávoral, ješt jeden skok Zlatoroga

do

ern

hlubiny. xZcIenýK s

cestu do Vlach

výsmchem

—

a

již

zvolal za ním:

skácel se

xšastnou

!)(

Mezi tím dve pojala lítost a ekala nedokav na návrat. Avšak teprve když vlaštovky pilétly a \ ody, napojené tajícím

snhem,

se zvedly,

plula

po hladin mrtvola myslivce, svírající

v ruce trs rží triglavských.

Když v

pastýii pitáhli k

léíé

kamenitou krajinu, a s

lmi

stalo

zmizeli

i

bílé

dvy

|jd

.lezercy,

našli

pustou,

navždy opustily Po nkdejším ráji Alp nez-

roztomilý koutek

snhobílí kamzíci.

památky. Zlatorot^ ve svém

podnes v skalnaté

údolí

hnvu

rozryl

trávníky a ješt

jsou znatelný otisky jeho zlatých

paržk.

CI.IORS (také Chrs'), Chers. Chros, Churs), jehož modla postavena byla

Kyjex knížetem \'ladimírem, jmenuje se hned \edle míst druhém. Byl vynikajícím bohem sluneným. V písni o pluku Igorov praví se, že kníže Všeslav na svých potulkách z Kyjeva dobíhal do kuropní do Tmutorokan xvelikomu Chrsovi vlkom put preryskašex, to jest, že jako vlk velikého na chlumu

\"

Peruna, na

Chorsa pedstihoval.

Význam kmene názvu zdá

se,

jeho nesnadno jest vyšetiti.

že byla by píbuzná.

chorošekij

=

Ruské xchorošx

krásný), dále xchorišt)', které

eské

\\\y tancují a

slovo xchrsínoutiK

Uvedené bjdo by v dobrém vztahu Jak s

Bodjanskij

již

tušil a

Dažbogem. U Podagy

.lireek

bylo

i

Krek

eeno,

=

znamená

=

najednou

s

významem

potvrdili, je

že

Tré slov

dobrý (od toho kolo,

kde

vylíti.

slunceboha.

Chors totožný

Dažbog znamená

slunce

a boha vkíh.

Dobrý (choroš)

i

chorišt

=

kolo vztahovalo by se u Chorsa

na \lnstnost slunce, chrstnouti na vláhy. nost, že

asto

bh

tento v sousedství

S tím

\'íl-)

souhlasila

Chors, jako jméno osobní, vyskytuje se u Srbu.

název

eky

Koroš rovnž odtud

pochází.

® li

Krek, Einleitung- 384--.^.

-}

Jak u

Vil

bude

sire

povdno,

dlaji vláhy

by okol-

se jmenuje.

V Uhrách

YKTRY

YTRNIgE.

Slované za dech boží.

považovali

Vítr

A

za posla božího.

Vtropán bývá jmenován v okolí božstev vzácných, jsa bratrem Sluncepána a Msícpána. V národních báchorkách eských slunce, msíc a vítr jmenují se brati neb svakové *). Vanoucímu \'tru nesmí se klnouti,

O

úct

zvláštní

spolen

cestovali

sedláe,

xStÍJJ,

vtru zvláš. Tím

mrazím

Ale

!«

t

já

vtru vypravuje ruská skazka:

k

spálím

!k

umírním žárlx

a

tše

\'ítr,

a neopustím tebe

I

potrestal.

Slunce, Vítr a Mráz.

se jim poklonil, ale

chladem

lovka

sic

Potkal

sedlák,

je

pohnvalo

se Slunce

Kdysi

Ale vítr ekl: xNeboj

ovanu

se,

kSíj, sedláex. ekl Mráz,

xjá

Neboj

t

ho,

pi-a\'il

:

i>

o\-anu

se.

uctiv

a pravilo:

t

t za-

teplem

<^^)

Jako božstvo

vtr

ve slovanském bájesloví vystupuje Stribog.

Nestor jmenuje ho mezi modlami, jež stály na chlumu u Kyjeva, na míst tvrtém. Ve xSlov o pluku Igorovx nazývají se

Vtry vjí od *)

a

vnuci.

xSe

chabryja

plky

Striboží

stelami

na

moe B.

Nmcová,

Slovenské pohádky a povésti

jin3''ch

^)

Kes

-)

Afanasjev.

1—312.

Striboži vnuci,

vtvi slovansk.

v Cclovci IV

vjut

s

morja

Igorevyl^ (Ty vtry. Striboží \nuci,

stelami na chrabré pluky Igorovy!)

povsti národní

1866,

vti,

II.

82.

Rovnž

Vacerad

Hrben. \'vbrané báje

98.

—452.

Poeticeskija

vozzrnija

Slavjan

na

pírodu.

Moskva

lib

uvádí Striboga a porovnává ho s božstvem Aeolus. Na slovo xstíx znamená

Morav

Vedle Striboga picházejí též názvy

vítr^).

Stííboh, Striw a Strigo*).

Božstvo vtrné nalézáme v nkterjxh pozoruhodných stjxích, jevících zvláštní vlastnosti. Mže býti božstvem dobrým, ale též zlým. Je v úzkém vztahu se sluncem, vodou, poasím a s dušemi zemelých. \ yznauje se vševdoucností, nebo na svých cestách celý svt provane. Proto o vštby je dožadováno, zejména jarní vání sloužilo k odhalování budoucnosti. Má velikou moc. sílu a bohatství,

jako z

zemskou úrodu. Na Rusi pedstavují si Vítr zakovanými ústy, který jen mezi zuby dmýchá,

vliv na

i

muže

se

ehož boue

svt

Bulhai

Kdyby plnými ústy

povstávají.

by rozoukal, hory

ví,

s

foukal,

všechno na

dolinami srovnal a byl by konec svta').

že Vítr jezdí na bílém

koni*').

Kií

jest

vbec

pípadným zosobnním Vtru vanoucího. V hádankách ruských srovnává se Vítr s híbtem, nebo s koiíem, kterého ceh'' svt

nemže kách

na

Vítr.

uzd

udržeti').

vtr

Král

jsou 4 bujní

oi

Dle toho rychlému koni íká se v pohád-

modrooblakovém voze, do nhož

jezdívá v

zapraženi*).

Jak slovenská báchorka

líí. bydlí král

Vtr

v arokrásné

zemi, kdež skály a stromy jsou ze zlata, tráva hedvábná, zvíata

mají zlatou vlnu a ptáci zlatým

peím

se honosí.

Zámek

jeho stojí

na myši nožce.")

Hlavních

Vtr

jest

tvero:

Jižní,

Severní, Západní a Vý-

asto

Všichni jsou syny jedné matky, ale

chodní.

se znesváí. Dle

slovinského podání hádají se a perou, až všecko se tese a

musí

spustiti

^) *] ^)

na

n

Jungmanv

boui

a dešf.

aby

slovnik.

Hanuš. Die Wissenschaft d. slav. .Mythus 276. Afanasjev, Poetieskija vozzrnija Slavjan na piirodu

")

Karavelov

')

.Afanasjev,

Ilija

je ukrotil.'")

L.

1—"Ul.

Pamjatniky narodnago byta bolgar, Moskva 1861.

Poetieskija

vozzrnija

18.

611.

Krek,

Ctyri ori znamenají 4

smry

Slavjan

na prirodu

1.

Einlcitung 812. ")

vtru,

Nmcová

Jih, ^) ^f)

Sever,

B. Báchorky a povésti Západ a Východ.

I

— 20.

Škultety a Dobšinský, Slovenské Povésti

Kes, Celovec

I

sv. 2.

IV. 402.

8

114

Ze všech nejvíce v báchorkách veleben jest Jih'0. pinášející teplo, jichž úinkem mizí sníh a píroda se zazelená. Mén

vláhy a

vdná

role

pipadá Severu, který jedin tím

se holebdati mohl. že

pináší zdraví. Západní vítr nosí déš. Východní istí vzduch. Páti odcházejícímu na cestu xdobrý vítrx udrželo se až podnes.

V dému

jedné ruské skazce se vypravuje, že

mouku

Vtrové

rozváli chu-

aby žádal námatku Vtr, která slíbila mu pomoc a schovala ho za pecí. aby ho Severák neoznobil. Polední Vítr dal mu v náhradu skínku. ehokoli od jídla neb pití si pál, skínka mu dala. Když o ni pišel, dostal beku, z které na zavolání xpatero z beky vyskoili chasníci s holemi a rubali, koho oznail.^-) Dle slovinské báchorky dostal skínku, z níž penz neubývalo, osla, který kašlal zlato, a hl. která sama tioukla^^). Tyto dary s povahou Vtru jsou v úplném souhlasu. Jesti Vítr pro svou nestálost obrazem náhlého a nenadálého štstí, jako sedláku

V

hrady.

a zlá žena že poslala ho k nim,

lese potkal

!)(

neštstí.

Akoli\- hlavních

poet

jejich

vyerpán.

jak

podoteno. bylo tvero, neb^l tím

Dle podání bylo

Praví ruská skazka. že

náctero. utoiuili

Vtr,

moi^^).

^•

jich

sedmero, ba

i

dva-

12 sj-n,

kteí

spustí se na

zemi

Baka \'tr ml

Na konec s\'ta všech

12

Vtr

a vše rozmetou. Vítr je též

Striboga

s

božstvem zpvu a milostnosti. \'acerad porovnává Stránka zpvná, jak uvidíme, zejména u žen-

Aeolem.

ských božstev vtrných pichází k platnosti. Na Rusi vzývají se Vtrové, aby roznítili u dívky touhu milostnou a pomohli junáku k satku^""). bujní

Štstí, které Vítr nosí. zdá se že stajeno jest ve význanui

kmene

KStrÍK

skytuje se ve

Patrn obdobn vyA stíbro skuten štstí u Slovan

ve slov Stribog neb Stibek.

slov stíbro.

xBu šastné jako stíbro stíbrný peníz novoktnci do vínku.

znamená.

!»

íkají Huculové. kladouce

") Kes, Celovec IV. 451. 448. Erben, Vybrané báje a povsti jin. eskija vozzrnija Slavjan na prirodu 313'4. ^2)

^3) ^*)

kraj,

slovan. iO.

Kes, Celovec, W. 451. Cubinskij. Trudy etnografiesko-statistieskoj

Petrburg 1872, ^^)

vt

11.

.

Afanasjev. Poeti-

ekspedioiji v zap. russkiJ

8.

Afanasjev, Poetiesk. vozzrnija Slavjan na prirodu

I

—

4.50/.S.

115

— ba smrt.

Když nkdo mrtvicí zeme, V dob moru pedstavují si Poláci nákazu jako bílou paní a íkají této morové dvici Powietrze^"). S Vtrem lítají mrtví. V noci štdroveerní naplnno je ovzduší dušemi zemelých. Tu noc možno vidti nejen zemelé Vítr nosí též neštstí

íkají o

nm

píbuzné,

Slováci

nVtr ho

ale též celé

zavjoulx

zástupy

zvnlých

zapadlá msta, hrady, božnice a

národních rek, král,

j.

duši pedstavovali si vzdušnou jako dech, vanutí. vúcej huby, výlet na drvo a po drvech smo tamo, doniž mrtev nežženx, praví se v rukopisu králodvorském. Symbol holub. duše byl pták, létající ve vzduchu Vtrm obtovala se všeobecn mouka. Slovinci pedkládají jim pi peení 4 kousky chleba na okno, kterážto okolnost na jsouc-

Slované

Vyjde duša

)(

i

z

—

ty

nost

vtr

hlavních

ukazuje.

Zenou vtru^') jmenuje

se

Meluzina kterou slovanský

puštným. jí

Když

ob mouku

za

pedstavuje

se nas3'tila.

mouky Božská

tající

v

sl za okna, neb

jako její

ob

pláe a sype u plotu, aby jablka a oechy, aby

klade obé na

ohn

kl

se u nás do

vzduchu pe-

pro Meluzinu.

krása a

zvnn

pvab

v mnoha povídkách, bá-

Samo jméno oznauje

se název Meluzina z

Me

a lužina.

Me,

jako

ji

»

luznou «.

Mo znamená

stu-

toho, co následuje, tudíž asi tolik, jako Hvelkáx, Kluzinax,

sob

asi tolik,

smysl slova luzná,

Loš,

jest

totožná

mythologickou ped-

s

jež znamená Vtrnici.

Znaí

tudíž Meluzina

jako nVelká Vtrnicex.

S bohyní touto spojen jest nerozluné zpv. Dle svdectví l^ehoe'^) možno u Rusín v Halii rozeznávati ti druhy Ru-

salek, z nichž jedny nazývají se

eky Kdo

jako bílou paní s vlasem roz-

Též o štdrý veer metala

stavou Loza a

Vr.

si

Vítr kvílí a skuí, íká, že Meluzina

a

chorkách a pohádkách.

Skládá pování

Vtrnice,

Ozývá-li se vkrbu, házejí do

se utišila.

hýšel

lid

i

a

erné moe,

Rusálky-Meluziny.

jsou nad

míru luzné a

navždy.

slyšel je zpívati jedinkrát, teskní po nich

^'')

Naz\'vá se též Džuma, u Srbu a

Slovák Kuga,

u

Srb

I

^^)

Slovanskv sborník V-

zpívají.

Podání pi-

lužiUých Smertnica.

Zenou Vetru jmenují ji zejména na -Morav. Kulda. 199. pohádky, povésti, obyeje a povry 1844/51, ^^)

Obývají velké

arokrásn

Moravské národ,

—

— 500. 8*

116

pvod

Z pípadu uvedeného seznáváme, že Vtrnice jako Vtry jsou ve vztahu s vodami. Ve spojení s bouí nalezneme Meluzinu na Horách Orlických, kde zaíkává lid krupobití prpovdí: xFií vítr v lét, hospodyn nese Meluzin mouky, aby kroupy nepotlouklyx. V dob na konec masopustu navštvuje Meluzina lidí, chodí vsích a dohlíží, zdali jsou pástky ukoneny. Rusové nazývají po xPjatnicÍK (bulharsky Ptka), což je obyejným jménem pátku, ji jim

pisiije

posvátného dne

má

a

paní^**)

polobožský.

bohyn

Rovnž Ptka

Prije.

vlastnosti Vtrnic.

Pjatnica

je

což shledáme též u další Vtrnice

a dívek,

posvceny

žn

travinJ^

a

ukazuje se jako bílá ochranitelkou

nebo Vtry

Iny^**),

satk

Pjatnicí

Dolji.

jsou

mají nepopiratelný

vHv na úrodu zemskou. Na Malorusi vj^pravují, že Pjatnica chodila se smrtí. Bulharská Ptka vyznauje se ješt tou dobrou vlastOpt tedy jedna ností, že ochrauje krávy od moru dobytího-'). vlastnost, píznivá zemdlství. Obdobný název Meluziny jest Medulina,

týe, s ní se shoduje. Zjevuje se jako bílá paní, v levici drží košíek bylinami naplnný, v pravici kytku. Obhej je bledý a vážný^''). V Cechách nosíval lid na jae med do na paezy ixMedulino, tu máš, ty nales a íkal, klada jej v a také, co do vlastností se

ob

pesrok zas

dáš!)<

med se považovati Meduhnu

Dle dlužno

božstvo

píbuzná

Me-

asi tolik

ženou Vtru,

ale

dobe známou se v

u

Rus

a

další

Polák.

báchorkách jako

Dulina

Rusové íkají

bílá paní, která

mže

ji

se

Karavelov, }*amjatniki naiodnago byta Bulgar, Moskva 1861,

20)

Afanasjev, Poeticskija vozzrenija Slavjan na

21)

Karavelov, Pamjatniki nar. byta Bulgar 264.

22)

\'.

Krolmus,

.

6.

Píichod

slova

Váni.

je

Vtrnici

le)

115, 124 Srov.

Její

název Mehiziny,

ponvadž

jako Velká Dulina, a

máme zde Dol ju,

kterého?

rozložíme-li název

a Duhna, analogicky jako

a totožná s Doljou,

Líí

i

zejm praví, že jarního, jižního. A

skládajíce se z

znamenal by

velmi

obtuje a že v ruce drží kytku, vztahem na Meluzinu nesporn za

se

Medulina Vtrnicí,

i

odznak, kytka,

(štstí).

jí

jarní.

Bylaf

její,

že

toho,

Bájesl. u

piir.

Sasfje prome^ijH.

240.

Slovan v Praze

18.5 .^

117

niti

v myš.

Vtr

v tom nápadnou shodu, nebo myší nožce spoívá.

\'idínie

též na

)(

Dolja

lovku

je

velice

a od narození až do smrti

sídlo

xBafky

prospšná. Stará se o svého svence Vzývají ji je mu vrnou služebnicí.

zvlášt dívky pi svatb. Nevsta na Bílé Rusi, opouštjíc rodný xDobrá Dolje!") Poj za mnou z peci plamenem, praví:

dm,

z chaty

komínem Dolji nieho !)<

Bez

se nesvede.

nemá, a to

to sirota, co rodu

Pkn

sirota,

definuje

Jsoucnost Dolji a Meduliny jako \'trnice dují se

ve vlastnostech.

A

tu

písloví: icNe

ji

co Dolje nemáx. patrná.

je

Ob

sho-

jedno krásné jméno místopisné kopce

na východ od Vyšehradu eského nutká nás, abychom k tmto mythickým postavám ženským hledali božstvo mužské. Jméno jeho bylo

by Dalec, Dal, Dali, Duli,

nebo kopce onen

naz3''vá se Bohdalec,

= bh

Boh-Dalec

jménem sám

se

což rozloženo znamená

svým rázovitým

Dalec. Dalec neb Dal k Dolji

piauje. A ponvadž obdobn ukážeme, že k božponvadž Srea je

stvu Stribog náleží Srea, jako k Dalci Dolja, a

totožná

bogem.

s

Doljou,

A

je

i

Dalec velmi píbuzný,

jelikož vidli

ne-li

totožný se Stri-

jsme u MeduUny, že k jaru se vztahuje,

majíc v ruce kytici, znamenal by také Dalec vítr neb vlahý vánek jarní, jenž radost, jaro a štstí, teplo

i

vláhy pináší. Jako Meduliny,

odznakem byly by kvtiny. Jeho ptákem, po nm prozvaným, je bílý áp, který xBohdaln sluje a štstí u lidu znamená. S píletem jeho skuten jaro se navrací. i

jeho

V í=

národním

slovanském

ornamentu

oblíbený

dulipán. duli-pán) zdá se, že též odtud pochodí a

Kduli-pánax,

t.

j.

Dálce pipomíná.

Božstvo nalezneme (vdolek), mající

xtulipánx

jménem svým

i

ve spojení se sluncem.

kmen totožný

s

Slovo xdolekK

božstvem xDalK, svou kruhovitou

podobou slunce pipomíná.

Na potvrzenou uvedených vývod vj^svtlíme

si

nym' snadno,

co znamená staroslovanské jméno osobní xDaliborx (= Dali-bor);

-^)

Na

rozdíl od dohré Doiji existuje téz zla,

íkají Poláci a Malorusové »Licho«.

lichá

Dolja, Nedolja.

které

118

dle

významu

KŠ u

mný

tlumoil by se smysl

xDalecx

slova

borx, pívlastek

nejlépe na

jehož pi boru a háji nejastji se

to,

užívá.

Jako Dolja k Dalci, tak k Stribogu druží se jako božstvo ženské Sreca,

Srea, Sria, Vstréa). Význam její je totožný s DolSrbové pedstavují si ji jako krásnou dívku, která pede zlatou ni"*). V národní písni srbské povídá Víla junáku, kde se (také Srešta,

jou.

Srea rodila''^). Jest božstvem osobním — osudem. Svému svenci skýtá blaho, opatruje jeho pole a ostíhá stáda. Pomáhá hrdinm v boji, bdí nad díttem od kolébky a dává mu krásné sny. xTako njemu Bog Srea dadox-**), praví o šastném lovku srbské písloví, nebo kS váma došla svaka Srea sam Gospod Bogx"')V obou pípadech stojí Srea'^) jako samostatná bytost nadpijeho

i

i

rozená vedle Boha samého. (Vuk, pjesme

Káno

Její

(Jako zlatá

zlatna žica

od vedra neba,

srea

pvod

božský

líí

další

píse

100 v. 1—4.)

I.

nit

od jasného nebe.

se odvija od milá

Boga

.

.

odvíjí se

Srea od

milého boha.)

Na Slovensku v Horné Lehot jmenují Meluzinu neb Vtrovou Runou a íkají, když skuí, že xvjetor pláe x, nebo že R u n a pláe. Dávají jí misku mouky neb krupice za okna, íkajíce: xTu máš, vtíku, uva si kasiku Tím postavena Runa do jedné ady !>(

s

Vtrnicemi,

najm

s

Meluzinou.

Runa^®) totožná jest s Ranou, po níž jméno své mají Ránové, Slované na ostrov ránském. Znamená Vtrnici více zlou než dobrou, která neštstí a smrtonosné nákazy pináší. jak

nákaze morové doposud se íká, odtud

Morová

pvod svj

rána,

odvozuje.

Rána je zde postavena ve smyslu polské device Powietrze. Runa bývá nazývána bohyní nad zemskými poklady. eho se ^*)

Erben K.

2^1

Vuk, Pjesme 1—190.

26)

Vuk, Pjesme 11—51.

J.

Vybrané báje a povsti

27)

Vuk, Pjesme 1—18.

28)

Opak Srei

^^)

Vtrnice Raná zdá se

je

Nesrea

=

neštsti,

miti

slovem

jin.

vtvi

obdobná roniti

s

s

1883—

slov.

Licho.

deštm

spojeni.

119

mi zlata plné sunax

xRiina. Runa. daj

dotkne, to se pozlatí.

(t.

j.

plné truhly), praví slov. písloví^").

Má )<

též spojení s vláhami, majíc vliv na úrodu

i=

objxejn k slzám mají spolený kmen

které

roniti )(,

pršeti)

=

rominjkam svak mi se raduje praví o

sob

Rán

je

jako k Dolji

Morana

stojí

vlastnost

xronx.

totožný

s

xrunx.

když prším, všechno

Kad

se raduje,

jarní déš''^.

Obdobn k

zemskou. Slovo

se vztahuje, a slovo xrominjatix

stojí

souhlasná

s

Medulina (i Velká Dolja). tak

bohyn

Rána),

(\'elká

smrti.

Smrtící

její

vlastnostmi Vtrnic.

Kdybychom božstvo mužské k Rán mli postaviti, zaadili bychom sem dle kmene jméno Buran, víchr^-). (Bu-ran, bu = buo = bh.) A jako Rána je stupováním zlé moci Vtrnic, jsouc podstatou Morany. tak patilo by sem

i

kmenem

Buran

boulivý, škodlivý.

je vítr

rázovité slovo

x

Konen

ranec x. jenž svou podobou

jako xdolekx na \ztah k slunci ukazuje.

Loš, Boža Lošc.

Srb

Dle podání lužických

v podob s

spanilé

bájenou bytostí

je

panny v rouše bílém, tedy jako

ostatními Vtrnicemi.

Má

a zjevuje se

bílá paní

souhlasn

dlouhé, rozpuštné, zlatolesklé vlasy,

až na paty splývající.

Nejastji okazuje se lidem, kteí narodili se o štdrý veer. Mešká ráda v koví bezovém neb olšovém. Zjevuje se za soumraku, veer a v noci. Sedá na kmeni nkterého kee, eše vlasy a velmi dojemn zpívá. Chodí kol píbytk a nákem oznamuje smrt, požár,

povode neb

potká ho neštstí.

Boža

Nkdy

Loš sama

jinou

Kdo

pohromu.

zjevuje se též proto,

ji

smrt psobí. Dotkne-li se

m

uvidí neb uslyší,

aby dala výstrahu.

lovka

proutkem,

vtlená tesknota, Chodí-li žena nkterá v hlubokém nebof ustavin smutní. smutku, íká se o ní. že xtak tešni ako Boža Lošx. S Vtrnicemi, zejména s Meluzinou. Ránou a Moranou má vlastnosti souhlasné. usne

navždy.

Proto

sluje

S

^) Nmcová, Sebrané spisy IV 3^)

Petranovica pjes. kn.

^) K Buranu opt druzi bohyn známá u záp. Slovanu

I.

se

r

t

n

i

c

í.

Je

— 391. 8 — 26.

q. v.

Bóra. vtrná boue v

a bydlici v lesich.

Dalmácii a

Boru ta.

120

Strigoi'^) dle

Hanuše

je

obdobný

K nému

Stribogem.

se

jako ženské božstvo druží se 5triga.

Na Slovensku zachovala si Též mají tam podání, že v noci s\-. Lucie, jejíž svátek jmenují dnem KStrydžíniv, slétají se Strigy na tokaiském \rchn pi Tise. svtíce tam s\ ých ráko.š (= snm). Byla bohyní vzduchu a vláh.

pam

jen jako kouzelnice,

již

Ví

též, že Striga,

Na konec dlužno

V

prvé

ad

vnia, arodjka.

déš

koupajíc se.

pipojiti

Vtr

nkolik

pivábí^^).

bouných, škodlivých.

je to

Chvor (také

Chvo),

vítr

niivý, jehož porovnávají

s

Tyfonem. dále

Pochvist, dle

Dlugoše Pogwid^"'). také Pochw

neasu

a

isciel,

Pogvizd

i

Posvist.

symbol

nepohody.

Vichr, Víchor, Vicho. Vícharnec. Vetrih, též Burnyj. se slovinsky

V

r t

i

n e

c,

nebo Š k

r

a

t

e c.

nazývá

Slovinci vypra\'uií. že

dívka, vidouc Vichr, vyzvala ho k tanci slo\y:

xŠkratec mali

Škratec vzal

ji

Škratec

žali

Z menoj

plesat balix.

k tanci, ale tak. že dívka pišla donul bez pat^'0.

Z uvedeného vyzvání máme pro Vichr nové pojmeno\ání Škratec. .fe

domácí,

souhlasný je

s

božstvem Skrat; skítek jako zdrobnlý bžek

zbytek po

nm, rovnž

jako po Stribogu stíbek.

Slovinci pokládají Vichr za zlého ducha, který bydlí

Jako zlý duch vzýván bývá v kletbách, f^íká se: nadymilx neb xO šob jich vichrom vineslo !)(•'')

33)

Hanuš, Die Wissenschaft des

3*)

Hanuš, Básjeslov. kalend,

slav.

slciv.

.Mythus

'Jld.

1—37.

35)

Dlugoš,

Kes, Celoves IV

3^)

.^fanasjew 1'oeticskija vozzrnija Slavjan na

Pol.

— 452. prir.

1.

v jezee.

Víchor tebe

170.

36)

Hi.st.

><

."317.

121

Též o matce \'tru se nilu\ívá. Když stála na úvtí s rozcuchanou hlavou, dala dívce, která k ní pišla, zlaté motovidlo**).

Bývá nazývána jménem Bura

V tambovské

—

gubernii bájí

Kobyla. lid

o sestrách Vtrnicích, jež jsou

pólo zlými a poio dobrými bytostmi, nazývajíce se Burja, Mjatel

a Vjuga.

Na konec pipojujeme píse slunce,

msíce, dešt

vtr

a

srbskou, která pátelský svazek

potvrzuje:

Juga djevojku.

\'ijer prosi u

od Jihu dívku, Jug se ponosi.

(Vítr prosí

Vijer prosi. a

vítr prosí, ale Jih je pyšnj'.

Tu

su mi se vjetri zavadili,

Tu a studené

vtry znesváily

se

vod

pomutile,

a studenou

vodu zmútily

do jednoga Jovina bunara, až k jedné Jánské studnici, gdje mi sjedi vijernica Ijuba.

vtr

kde sedí

Na

lubice.

krilu joj tri blizanca siná;

Na kídle

jejím ti

blíženci

synové;

—

kiša: jednom ime: kiša divti jednoho jméno: déš, divotvorný déš: drugom ime: sjajna mjeseina, druhého jméno: jasný msíc, a

trecemu

:

na istoku šunce.

a tetího: vycházející slunce.

Qovorila kiša

divti

— kiša:

Pravil déš. divotvorný

déš:

Svašta mi se obraduje, májko.

Všecko

se ze

mne

raduje, matko,

a uajviše lijepa šenica. a nejvíce krásná pšenice.

^) Škultety

;i

DobšinsUv. Slovenské povésti óH.

122

Govorila sjajna iiijcsciiia: Pravil jasný

msíc:

Svašta mi se obraduje, májko.

Všechno se ze mne a najviše u putu

raduje, matko,

putnice.

a nejvíce putující na cestách.

Govorilo na istoku šunce: Pravilo vycházející slunce:

Svašta mi se obraduje, májko,

Všechno se ze nuie raduje, matko, a najviše mloga sirotinja. a nejvíce mladé osení.)

Petranovia

pjes.

I.

VODNÍK. ek3-. potoky, jezera oživeny byly mythickými bytostmi, nad nimiž vládnoucí vodní božstvo zachovalo

asy

všeobecn Vodovik, íkají

si

pam

až na naše

pod jménem Vodníka, který po svét slovanském doposud se

Dduška

mu

U Rus

pipomíná.

vodjanojO,

pichází pod jmény Vodjanik.

v Lužicích Vódny muž, Slovinci

Polaban nazýván Vodha,

Povodnji, Vodeni, u

\'oda.

Vodan. Voden bog.

Vodník byl božstvem vynikajícím

—

ve vodách.

V

hlubinách ek,

bylo jeho bydlišt. paláce,

Tam

na

V zim,

jako

tém

Vesnou probouzí

a jezer byl králem a sídla,

dvory

a

tam

kišálové

všechna božstva slovanského Olympu.

Afanasjev,

234—248.

íši,

jakoby uspán a bezmocen.

se k životu.

hráze a psobí povodn.

^)

svá

ovec a jiného dobytka.

odpoívá ve své podzemní

II,

potok

dn ml

velikou mocí ve své íši

provozuje hospodáství jako velmož na zemi a chovaje

celá stáda koní. krav,

s

s

Láme

ledy.

K usmíení konají

Poetieskija

vozzrnija

se

Teprve

zdvihá vody, trhá

mu

obti.

Slavjan na prirodu,

Moskva

18Ht).

124

Vodníkovy vynikají zvláštním rysem.

Vlastnosti šilý

nebezpený

a

kteí

lidem,

koupající mají se

jeho

\'

ped ním

míti

íši

se

potm-

Je

Zejmén.^

octli.

Ohrožuje

na i)ozoru.

životj'

plavc, kteí za boue octli se na vodách, a zavádí je na místa nebezpená. Rybái, aby si ho naklonili, házejí mu v do vody niáslo. Také mlynái obtují nui ernou svini vykrmenou, aby

ob

nebo

jnn hrází netrhal, zdržuje, stále

Vodník, který rád v sousedství iTilýn se

škody jim

škádlí a

je

noním, nebo za dne blesku výzranou. Velmi

vely

erná

pozoruhodné, že ve spojení

je

ví,

Rusové

nacházíme.

velný

odtud

vytáhli

od

roj,

barva

jest u

nho

kultem Vodníkovým

s

kon

že zrodily se z

k smrti uhnaného a do bahna vrženého.

božstvem

Jest více

pvisobí.

se obává.

Vodjanikem

Rybái, ponoivše

nhož veliky

sí.

rozplemenily se po

svt.

celém

Stopy obtí vodnímu božstvu všude se zachovaly.

K usmí-

ení hnvu jeho na jae, kdy bývá nejnebezpenjším, obtovali mu kon, obmazanho medem^). V Lužicích mají podání, že za

as

starých

koky,

házeli jim do

holuby, prasata

Vodník, jako

i

bh, mže dd, neb

3) II

7.

trh

a

se

se

Zjevuje

promniti

zúastuje.

Vyhazuje se jako ryba, i

mlýnském kole

na

rozesávaje.

je

uchvacuje

a

Rovnž

pojímá za ženy.

že v ['krajin

vodní

mlynái zakopávají

hlavu do hrází, aby vydržela návaly vod.

Hawpt

L.

und 39

8.

a Smoler

Schulenhurg

dem Spreewaid. 1883.

si

nebo

—267.

Márchen

lid

živlu.

Zvlá>tni shodu shledává-r.e v tom,

-

1841.

ve svém

mže

Též

nebezpený mladým, hezkým dívkám, zejména erno-

Je

vlasým,

koskou

rzné podoby.

na se

Rusalkami, troubí na roh, ba

tleská, laškuje s

sedává, vlasy

je

vzíti

jako junák.

Chodí mezi

a pod.

slepice,

bochníky chleba^).

se lidem jako veliký

v rybu, hada, žábu Za msíných nocí

erné

erné kachny,

vody

celé

I.eipzia,

.1.

\V.

l.S.sQ

abergUiubische a

j.

E. v., .st.

Pjesniki horn.

i

del.

Lužiskích Serbov. Grymí

Wendische Volkssagen Il5

— 128.

Gebráuche,

und

Gebráuche aus

Veckenstedt K. Wendische Sagen,

Graz

188U.

st.

194

—

tí.

i.užica

125

panny. Rusalky, Vodjanice, Dunavki. Deklice bére za manželky*).

Pi svatb bouí svými hráze,

mosty

Nkdy

i

i

lepší

Když

živly.

mlýny, íká

jezero se rozvodní a trhá

xže Vodník se ženíx.

se,

vlastnosti na jevo vycházejí.

míe. nahání rj^bám ryby do

Je-li

v dobré

bezpeného

a provází plavce do

sítí

pístavu.

Kdysi pjil chudému

Když mu

mohl.

mu

lovku

chtl ubožák

je

aby mu

peníze,

splatiti,

oznámil, že dobrodince jeho zabil v

se

zjevil

Drav

z

nouze po-

mu dd,

blesk a že

je

jenž

dluhu

svého prost.

Na podzim, v msících záí k pramenm.

a íjnu, scházejí se Vodníci na

snmy

Vodník, jako velmi vynikajícím. se vztahuje.

Pední

zosobnní života ve vodách, byl božstvem Mnoho bájí v národní poesii slovanské k nmu jeho vlastností, která jen

božstvm nejvyšším

pináleží, byla ona, že mohl zadržovati duše utopených, jak podání praví, ve svých skrýších v hrnekách pod poklikou. Když se poklika odkryla, prchla duše z vody v podob bubliny. Vody u Slovan byly všeobecn považovány za zosobnná

mnoha svdectví, pedkové dary a obti.

jako

božstva, a dle jim

Kosmy

i

Nestora, pinášeli

Vodník v podání pivádí nás na stopy božstev jiných.

Kra-

jinský Vodeni sluje též

Maran^) (od

moe), oznaující boha vládce na moi,

nkde opt Vodan

jmenuje se Muk«),

božstvem Mokoš.

jenž je totožný s

s *)

Slovinci báji, že Povodnje device nalézaji se

který je v Crtice

III.

zámku

spoutal.

V

v moci Povodnjeho muže,

noci slyšeti jest tajuplný jejich

zpv. Pájek

^)

duševnega žitka štajerskih Slovencev. V Ljuhljani 1884 Hanuš, Wissenschaft des slavischen Mythus 292.

^)

Majciger,

iz

455, 502,

5.58,

V Ljubljani 18S4,

Voda

in njene

601. Pájek st.

J.,

110—11.5,

moi

Crtice 1.52.

v domišljiji

iz

štajer.

/st.

Jos.,

280.

Slovencev v

Kesu

duševnega žitka Štajerskih Slovencev.,

MOKOŠ. Nestor uvádí

ji

mezi modlami, které kníže Vladimír

Mokoš vedle Peruna, Chorsa,

980

Ve sborníku Paisijev pi a jiných boh a bohy,

kázal postaviti na chlumu u Kyjeva. cliází

r.

Vil

Rusové obtovali')- V rukopise Soíijské bibl. Novgorodské kí zaali obtovati blesku hromu, slunci lun a jiní

jimž

teme:

i

Chursu, Vilám

Perunu, tikrát

devt

sestic").

Mokoši,

i

I

jinde

i

upírm

i

bereginjám, jež jmenují

v sousedství Vil se asto vyskytuje.

Mokoš, picházející pod jmény Makosla, Makoš, Mokša. zachovala si jako Mókuša památku v povrách severoruských. Pichází zde jako božstvo ženské, a jako jiné velké

navštvuje chodí po ijim

Vypravují o

lidi.

domech

ní,

bohyn,

a dohlíží na pradleny.

Když

tyto dímají a

Pod

její ochranou je stíž ovec; proto klade se ovce stíhají, na noc kousek vlny za ob"').

Mokoš,

veteno

Mókuša pedla.

vrí, íkají:

jimiž

též ona

že zjevuje se o velikém post,

jak

jí

do nžek,

podoteno, souvisí pímo s \odníkem, nebo názvem xMukx. K nmu adila by se jako

Slovinci jmenují ho

božstvo rodu ženského*).

asté

její

sousedství

v dokladech

s

Vílami naznauje,

že

byla též bohyní vláh.

Jagi název Mokoš

z

koene xmokx

(niok-rý)

skuten

vj^-

kiádá'').

1)

2)

Krek. Kinleitung .384—5. Afanasjev, Poetieskija vozzrnija Slavjan na prirodu.

3)

Dr. Máchal, Nákres slovanského hájesloví 36.

*)

Vollnier's

z ryby a ^)

Mytholoi!,ie

I2l2 uvadi.

že

lo\ka. Archiv fur slavische

l'hilolo2,ie

\'

—

7.

obraz

Moskva

božstva

III.

toho

.557. 152.

sestával

BYSTRIgH. Bystrich,

Pystrich^,

Nmecku

srbsko-vendská modla kovová, nalezena byla v tvrzi Rothenburku, nyní

1552 nachází se v

již

mst

Sondershausen,

uložena v

ve

Od

opuštné, kdež byla zazdna.

zámku

r.

kní-

žecím.

Soška

celkem

36Vi'

cm. vysoká, dutá a pojme

pes

12 litr

Pedstavuje podobu buclatého jinocha v pokleku.

vody. ruka

je

opena

o levé koleno, pravá spoívá na temeni hlavy.

Levá

V hlav

má dva otvory, jeden nahoe, druhý na míst, kde nalézají se ústa. Oba otvory zeteln naznaují, k emu se modly používalo. Patrn bývala plnna vodou, otvory ucpány a pak vysazena úinku ohn; páry, nahromadivše se. zpsobily výbuch, naež modla uvolnným otvorem v ústech

hnvného.

hmotn

skuten boha hnvného,

1)

vychrlila obsah, znázorujíc tak boha

Bcrtram uvádí, že xBystenH vendicky znamenalo prý

Kollár, Sláva

JZwingerus, Theatr

111.

jenž

hromem

bohyn 318 — 4. L. 1.

a

bleskem

\'oIlmer's Mythologie

trestal.

st.

1374.

Theod.

Bertram, Nachricht von Pustrich, Scndeishaiisen 1811.

128

Obr. 17.

B\'strich

(modla 06^2 cm. vysoká), nalézající se v zámku

mst

v

Kmen

Sondershausen.

slova Bystrich zdá

slova bystrý, jenž

zvnn

se,

že dochoval se ve význaimi

po vlastech slovanských v

pehojném

množství xBystioi, kterýmžto jménem oznaeny nejen dravjší potoky, i

mst.

skutené Kbystinyx,

V bžné mluv

)(Bystu!)(') vztahujíc

rove

se

u

ale též

Slovan

množství ek.

doposud

vesnic,

ba

užívá se zvolání

patrn k božstvu tomu

a

naznaujíc zá-

jeho významnost. ')

bohvn

Podobn

226.

jako Breberi

I

Davori

!

Jemine

!

Praboh

!

Bystu

!

Kollár, Sláva

ví I: A. obrázek záhlavni.

\'iz

Jako jiných božstev vynikajících,

v národní

nn^ižcnie

Ano dlužno

poesii sledovati.

íci,

taktéž stopu Vil

že Víla, provázejíc

v bájesloví Slovana na pouti životem, zanechala následkem tchto styk zbytky nejkrásnjší, jež dochovány a doneseny až na naše

mohou nazvány býti skutenými jakých jinde marn bychom hledali. asy,

a

pevzácnými

perlami,

Vílu dlužno pokládati za božstvo nižší a za prostednici

moci nejvyšší a

lovkem.

ad

vláh, bohyní poasí, v

Ona

ad

v prvé

jest

mezi

upravitelkou

druhé ochranitelkou a záštitou

lovka

samého. Již

se o ní zmínky.

v nejstarších dokladech djí

bulharského

care

xVilský kladezK

Asna

Konstantina

(= pramen) v

(1258—1277)

Prilepsku^).

V

V

listin

jmenuje

se

ruských památkách

pichází asto vedle Peruna, Volosa a Chorsa-).

vn mladé

ženky, skutené Klcpoticex. Zejména pívlastek Kblohrdléx'') asto se jim pidává. Mají bohatý, dlouhý a rozpuštný vlas, až na paty splývající. Ve vlasech spoívá jejich moc a síla. Bývají Víly jsou krásné,

Tlo

jejich jest bílé a

lehounké.

nazývány xzlatokosými/',

ili zlatovláskami.

1)

Šafaík Památ. 25.

-)

Krek, Einleitung

•'i

Rad jugoslavenske akademije

3.-Í4

—

5. r.

1888

— ISH.

130

Odny kým

jemoukým rouchem, jako pavuina tenNkdy pikládají se jim kídla, namnoze pozla-

jsou bílým,

a prsvitným.

Krása

cená, lehká a sotva viditelná.

moc

kouzelnou

a

sílu,

jejich

lovka má

na

zvláštní

Vyzbrojeny jsou

budící touhu a snivost.

zlatými šípy.

O svém pvodu

Víla

sama

praví*): xliora nuie zrodila, listím

V Slavonsku

povila, rosou kojila a bóra kolébala x.

ví,

když

hlavním Víly

Bylo

V obou pípadech

to

jejich

neschází pítomnost vody, jež

živlem a initelem.

pvodn

lovku

byly bytosti dobré,

v dobách, když

pomáhajíce pole

žíti,

nad míru naklonné.

zákon, zachovával obj^eje a konal

lid ctil

dobro. Tenkráte Víly nauily vati,

že Víly

prší a slunce svítí,

za rosy ranní. je

bájí,

neb když duha se ukáže. Srbové že pocházejí z bublinek, tvoících se na jistém druhu trávy

rodí se,

lovka

trávu

orati, síti a

mrtvé pochová-

stáda hlídati

kositi,

i

kue

stavti.

Byly k lidem laskavý a dobrotivý, oznamujíce píhodnou dobu k orb, setb žatb. Samy obilí opatrovaly a plevel z nho vytrhávaly. Ale když pastýi odhodili šalmaje písn, a jali se po pastvinách práskati a klíti, když lidé se zvrhli a poali se pronái

i

sledovati, prchly Víly a vrátí se prý, až

lovk

k

pvodnímu

stavu

Tak vypravují kajkavští starci^) a tak líí Víly (bílé ženky) krásná povst o Zlatorogu. Podnes nejastji íká se nbjela Vilax, t. bjela ve významu bílá = svtlá, dobrá, užitená.

se navrátí.

j.

Jedna z nejvýzranjších vlastností s

vodami, a to jak

Víla

o

vláhami

s

s

hry,

tak s

ve spojení

vodami pramenitými. píse pje

snuje ili kupí a tím vláhy pivádí. Srbská

ní*"):

Qrad ni

mrana

jeví se u Víly

gradila b' jela vila,

na nebo

ni

na

zenilju.

Hrad stavla ni

na zemi,

bílá víla,

ni

na nebi,

no na granu od oblaka; na grád gradi troje vrata:

na hrad staví troje vrata:

jedna vrata sva od zlata.

jedna vrata jsou ze zlata,

no na

hran od

oblaka;

druga vrata od bisera,

druhá vrata z samých

trea vrata od

tetí vrata ze šarlatu.

škerleta.

Što su vrata suha

zlata.

Co

jsou vrata z

irá

*)

Vuk, pjesme

^)

Kukuljevi, Rad jugoslavenske akademije 188(S— 207. Vuk, pjesme I 226.

**)

I.

65.

—

perel,

zlata,

,

.

131

na

na nich víla syna žení;

njih vila siná zeni;

co jsou vrata z samých perel,

sto su vrata od bisera.

er

na njih vila

udava;

na nich víla dceru vdává;

što su vrata od škerleta,

na

sama

njih vila

Sama

na nich víla sama

sjedi.

podgleduje.

sjedi,

gdje se Munja

Píse

co jsou vrata ze šarlatu,

s

Qromom

igra

.

.

sedí, rozhlíží se,

kde

blesky

si

s

rázu starožitného, bájeslovného.

je

mrana,

sedí.

sama

hromem

hrají

.

Víla staví xhradyx

tom doklady zhusta nacházíme. xNejsem Vila, bych kupila mranax^), praví v písni dva srbská. )(B'jela Vila što s' u oblak svilax^), dí píse jiná. Vystupujícím mrakm, boui vštícím, íká se u nás doposud nhradyx. Víla, která oblak snuje, nazývá se Hoblakinjau, zdržuje se v oblacích a je pravou bohyní poasí. Takovou noblakinjuK opvuje práv uvedená píse erna obzoru,

t. j.

o

nohorská.

K poasí nenáleží pouze rosy, dešt, boue, ale též vtry a krupobití. Skuten \'ílu najdeme ve styku se všemi tmito initeli. V Slavonii na p. rozeznávají pímo Víly xVjetrniceK"), které vítr zvedají a k boui podnt dávají. Také Bulhai pikládají Vilám psobení

vtr

a bouí.

Na poátku písn xZenidba Sekule

s

vilomH^")

táže se guslar:

xUdaraju vjetrovi u vise planin ?k

(Vjí vtry na planin?) a

odpov

zní:

xne udaraju,

(Nevjí,

ve

nebo

su vile kolo uhvatile

Víly kolo udlaly

.

.

.

.

.k

.)

Ponvadž víly kolo udlaly, stichly vtry, uvedeného pípadu, že Víly vtry dlají. xVetar odziva^O (— vítr vje. Víla se ozývá), praví jiná V Dalmácii, když bóra sviští a burácí, spatuje v z

a slyší

jejich hlasy.

V akavské pímoské písni Skuení vtr vbec mají

Bura byla její kolébkou. neb píse Vil.

— 432.

')

\'uk, pjesnie

^)

ojkovia

^)

Rad jugoslavenske akademije 91

I

pjev. 78 v. 4H.

10)

Petranovica pjes. kn.

")

r

Vili

III

— 38.

— 195.

Beo2;rad 1867 br. 29 v. 91.

vysvítá tedy duva. Vila se

píse srbská. tom lid Víly praví Víla. že

na jihu za hlas

rd2

S touto

vlastností Vil souvisí jiná.

vštkynmi. Srbské Víly junákm, co je oekává.

jsou také rokují

Víla Moblakínjax zdržuje se

oblaka nejsou vázány.

Na zemi

zemi.

hlavn v

Víly v oblacích sedí,

vinuje innost.

Víly, jsouce

volají s

spí,

vysokých

oblacích a v nich roz-

na planinách,

se

Avšak na

kolo tancují.

Jsou všude, na nebi, ve

zdržují

vtrnicemi,

planin a pro-

hvzdách

v horách,

i

na

v údolích,

v rovinách, v lesích. Zejména dubiny jsou jim nad míru mily^-). zdržují. Ba moských, boui moskou zpsobujíce. hory jsou Koma, Vrmoš, Žurim, Kev na

Taktéž jezera udávají se jako oblíbená místa, kde se Víly jsou

v hlubinách

i

Nejznamenitjší vilenské

erné Hoe;

Loven

Dobrota a

v Dalmácii;

Miro

a

Avala

v Srbsku; Velebi v Chorvatsku; Triglav v Krajin. Víla na planinách se zdržující honosí se n Jihoslovan

A opt jest

jménem

prameny, které pod zvláštní ochranou její se nacházejí. Pohádka srbská vypravuje, že v jistém carství byla nedohledná planina, kde nikdo nežil než samé Víly. Tomu,

xplaninkinjax.

to voda,

kdo by všechny prameny na

spoítal,

ní

junák se o to pokoušelo, le marn. sobem podailo se záhadu rozešiti. byl od Vil zpozorován.

ona

Víla, která

car svou dce. Mnoho Až jednomu zvláštním zpslíbil

Poítal také prameny, ale

Vyslechl však tajn rozhovor

jejich,

kde

ho spatila, vyzývá družky, aby ho hledaly, že ho

pramen, jež Tím pravý poet se dozvdl.

vidla, stvrzujíc tuto pravdu ku tistasedmdesáti cházejí se na jejich planin k.

na-

s prameny na planin jsou nerozluné spojeny. Kde tam nachází se voda. xVilina vodicax je pojmenování studánek, s nímž zhusta se setkáváme. Vilenské prameny mají zvláštní, léivou moc. V Bulharsku na píklad nazývají se Samovilské^^) a vynikají léivou mocí zejména v pátek, kdy Samovíly prohánjí se po Balkán, psobíce boui a vichici.

Víly

jsou Víly,

i

Vila KBrodaricax zdržuje se na jezee, spává

Bda

junáku, který

a žízní.

^2)

jí

vodu zmútí.

se.

Kralevi Marko jede na oi

Víla posestrima varuje ho:

Dub

srbsky

sluje

Chvrasten, Hurasten,

>»hrast«.

což

\'ime,

ze náš Vyšehrad nazýval se drive

znamenalo by >dubinu«, jméno bájeslovn-

nanejvýš oprávnné. ^3)

tam a koupá

Samovíla

je

název vily v Bulharsku.

!

133

Hajdy horem ku pedu, u hory je zelené jezero, tam chceš se napíti vody studené,

Hajde gorom u napreda. u gori je zeleno jezero,

onde

eš

al se

uvaj zamuti

se hladné

vod

napi,

na njem spava brodarica ostrvac

joj

chra se zmútiti jezero; na ném spává brodarica víla,

jezero;

po jezeru

ale

vila,

ostrov

plovi,

i

kojí joj

zamutí jezerce ...

Marko

vody

napil se

po jezeru plove,

její

který

zle junáku,

zlo junáku, kojí je probudí,

a který

kon

i

jí

jí

probudí

zamití jezero

.

která,

probudil Vílu,

napojil,

.

.

spativši vodu znn'itnou. vyzbrojí se hady, sedne na sedmeráka jelena, z jednoho hada uiní sob uzdu. z druhého bi, pronásleduje

pemáhá; avšak Marku pijdou na pomoc

kralevice, dostihne ho a

nebezpenou xBrodaricuK uiní neškodnou.

Víly posestrice a

V

Brodarici shledáváme Vílu. jež

dobrých vlastností bez píiny, ale když vodu

pípad

jako v jiném

erné, a koni

dv

nemá

se

jí

již

lovku

zmútí, potrestá ho. a sice

podobn,

dv

vypravuje"), vezmouc junáku

škoditi

lovku

vyznamenávají

Takovou jest zejména Ravijojla, která o tom pje píse jihoslovanská:

se

stelila

hlavn vojvodu

Krásn

Miloše.

Pojezdiše do dva pobratima

Jeli

dva pobratimové

Miroa

planin.

pes krásnou Miro

planinu,

ta jedno je Kraljeviu

Marko,

ten jeden je kralevi

Marko,

preko krásna a drugo

Na Teško

je

druhý

vojvoda Miloš.

kralevice jde dímota,

m.e je

sanak obrvao.

pevaj, brate, te

me

razgovaraj

!

i

od sví naši j'

kóji

je

vojvoda Miloš.

praví Miloši:

m

pemáhá, Spánek tžko pj, brate, nebo rozprávj

Miloš by pl, ale bojí se Víly. spustí krásnou

kako

oi

nohy erné.

Touto vlastností \"ÚY noní.

bezpodmínen

Neubližuje

božstvo pvodní.

jako

Na optovnou

žádost

Markovu

píse:

bolji

i

o našich lepších asech, o starin,

stariji.

jak ten onen držel království

držó kraljeviiui

po estitoj po Maedoniji, kako sebe ima zadužbirui'''): a Marku je pjesma omilila,

jak

sob

Petranoviéa pjes.

Zádužbina, slovanská

inil zádužbiini'''):

Marku píse

— 3U.

^*) ^'^)

II

po estité po Macedonii,

obt mrtvým.

se

líbila,

—

!

!

!

!

134

nasloni se sedlu na obluje,

nakloní se v sedle nad okraje,

Marko spava, Miloš popijeva. Zaula ga vila Ravijojla. pa Miloš poe da otpeva.

Marko

mu

Miloš peva, vila

nego

zape luka

ješt

je u vile.

Miro

planinu,

uri

odskoí na Miro jednou

sre junako.

u

opáí,

samé

lepší nežli

dv

zapne luk a

jedna ud"ri u grlo Miloša.

druga

zpv

Milošovo cárské, vily.

Rozlobí se vila Ravijojla

dve bele stele,

i

hned se Miloši ozývá,

a

lepší hrdlo

Rasrdi se vila Ravijojla.

pak odskoi u

Miloš popvává.

Zaslechla ho vila Ravijojla,

Miloš pje, vila

otpeva,

lepše grlo u Miloša carsko, jošte lepše

spí a

sti^elí

planinu,

stely

bílé,

do hrdla Miloše,

druhou zasáhne srdce junácké.

Zvolá Miloš: Jao, Jao,

moja májko!

Marko. Bogom pobratime

Jao, brate, vila

.

.

.

me

ustreli!

Marko

se probudí, pobídne

kad

šarac sagledao

je

po

s tri koplja u visinu

po

s etiri

skáe,

dobré u napredak,

brzo šarac dostigao

Kad

vilu.

vilu.

se vila vide na nevolji.

prnu jedna nebu pod oblake. Ale ji

Markv

Bda. moje máti! Bda. Marko. Bohem pobratime Bda. brate, vila mne stelila!

kon .

.

.

a pronásleduje vílu.

sotva šarac vilu zoí.

na tré kopí do výše poskoí, a na dobré

brzo

k

tvero zas ku pedu,

dostihne vilu.

Jak se víla vidí v

tísni,

prchne k nebi pod oblaka.

mlat zasáhne Vílu a skláti

k zemi.

Ztrestav

pobratima

mého?

ji

káže:

Zašf ustreli pobratima

Daj

ti

mega?

onome junáku

bilje

Pro

stelila's

Dej koení tomu junáku

Jde Víla na planinu, nasbírá bylin, piloží na rány Milošovy, a má hlas ješt krásnjší než ped tím. Ravidává pak svým družkám nauení, aby nestílely ani po kralevii Markovi, ani po jeho vilovitém oi.

týž ihned ozdraví

jojla

Víly dobré

mezi sebou

otásá

—

1

u

zlé,

vynikajíce oboje udatností a se potýkají, hora

hmí

Zápas zapoínají Víly v

bouí.

vichr, Víly o

i

Když

boj.

j

n é

j

e

silou,

rachotem a t

r

(bouné) uiní boui, strhne

n

i

c e.

vedou

zem

se

zvednouce

se strašná

vava,

135

ale

do boje zasáhnou též zlé Víly, p o oblak sype se krupobití.

e d

1

i

(ledakjO, udlají

c e

led, a s

V

Také Samovily dešt.

Vílám Samovily,

Bulharsku íkají

Jedno z nejzajímavjších podání o nich

msíc

promnily v

k zemi stáhly a

v jihoslovanském

Víly na jelenu

všechny se

V

shodují.

još

je

posvátný v kultu

Jelen,

práv

tak jako

Jestif

známo o

k.

O

jízd

se

djí,

djevojka^"))<

Víla

.a

xCar

i

koe

si

vzala,

nauzdila,

lítjším ješt ho pohání

slovanském,

Tím spatujeme

je

obrazem

zpv

je

a tanec.

vn by

jednou

slyšel

navždy.

I

je

Všeobecn mluví

Ano písn

vilenských, že jsou sliné.

lovk

.

slunce,

celkové bytosti se týe, dlužno považovati

jejich

zamstnáním

.

na paprscích sluneních").

za božská stvoení, vynikající též božským nadáním. jejich

.

Víly ve spojení se sluncem.

nich, že z oblak vylétají

pokud

Víly,

.

v noci vzduchem

tak jako Víly srbské.

paroháe za litým hadem

zmijom zauzdala, ga Ijuom zmijom ošibuje

Ijutom ga

Létají

podání asté zmínkj^

srbské písni

jelen-rogom šarca osedlala,

a

jest ono, že

bílou krávu.

práv

a na zemi jezdí na jelenech,

a

Psobí vtry, boue

bohynmi poasí.

jsou

v Thrakii Samodivy.

ty jsou tak arokrásné, že

poslouchal, a na vše

Vílu zpívati,

bolí

Hlavním

se o písních

pi tom zapomnl. Kdo

ho srdce po touze a milostnosti

odzev vtru považuje se za hlas

Vil.

Pro tyto zvuky

má Slovan zvláštní rení prav, že xVile víuk. Pi zpvu taní všeobecn kolo, a to nejen na zemi,

vilenské

ale též

v oblacích. Za noci pi do svého stedu^*^). vábíce junáky svitu luny koupají se a taní, Uchvátí-li koho, taní tak dlouho, až ho utancují, a on duši vypustí. Slovácká píse nám o tom napovídá^"): všude

jinde,

kde se zdržují,

Tam

i

ve vtru,

i

okolo Strena

cesta nebezpená,

pod

zámkom

sa skryly

v bielých plachtách

na

1^)

Vuk, pjesme IV

—

I6(i.

^')

Svrh oblakách

iz

sunanih zrakách

sluneních

pjev 47 v 1

—

paprscích

lehkokíidla

Kulkujcvic, Vile

19)

Kollár

.1.

1(I4.

Zpiewanki

1-

4lL>

lahkokrila izleela vila-

vyletla

2.

18)

'i.

víly.

vila«,

=

>-Z

oblak

pravi piseh v Cajkovica

:

136

Na lukách vo Váhu, asto se kúpaii ;

po

širokoiii

poli

tancivajú skokoiii.

Koho

raz pochytia

tak ho dliiho vrtia.

až pokial v ich hrsti

dušu nevypásti.

Avšak Víly netaní jen kolo, v nniž dlužno spatroxati obraz nýbrž, jak v Chorvatsku a Bulharsku ví, též plkolo.

sliníce,

ímž msíc i

choro kole

kde taní,

Místo,

na

chorištx.

Poznati lze

je

Kdyby kdo

ho potrestala.

Stelila

nm

híšt

jako místo posvátné

pedou

na zlaté veteno, sbírají byliny (proto

Zejména mohou usmrcenému

Pomocí jich bájené vci. Víla, byvši chycena, pustí-!i ji na svobodu

život navrátiti a dokázati

jiné,

slibuje svénui uchvatiteli,

Prvu

u

da

Ijuba rodi siná;

drugo da

ti

u

Pedn

kaza.

bilje

ti

by

kaza,

Vilin luk a

j.

ti

eknu,

ti

eknu,

aby"s šavlí kosil Turky.

v.

Jiným zamstnáním

Vil je honba. lioni orla, jak podání praví: vile.

nebu pod oblake,

zlatne str'jele nose u rukama, te gagjaju orla

2")

bylinu

milá dala syna:

byliny po Vílách dosud nazývány, jako: Vilina kosa,

Nad Laušem posestrime vijaju se

ti

dále bylinu

sabja s'jee Turke.

Mnohé

slují

dobe v umní lékaském.

znalost bylin jest u nich dokonalá.

bilje

houby a jahody. Neodvažuje

zvláštní úctu.

vstoupil na toto kolo vilenské, Víla

Mbiljaricex) a znají se velmi

ti

piil-

by by ho šípem bu do ruky neb do nohy, Po rán do srdce by umel.

anebo do srdce. Víly rády

lid

ponechávaje

svénui urení.

ti

xVilinsko

podle toho, že na kole neb

místu chová slovanský

nezorává ho,

a

jmenují

vilenské híšt), neb podle bulharského nSamodivsko

zelenjší a vyšší tráva, a že rostou na

je

K takovému se

oznauje.

se

(=

igralištex

Nad Laušem

posestrice víly.

krouží na nebi pod oblaky,

stely nosí v rukou, pod oblakom-"). honí orla pod oblakem.

Petranovica pjes.

II.

26. v.

zlaté

556—9.

.

:

137

Bohatýrni a stateným junákm jsou obzvlášt píznivý. Zejména kralevic Marko byl jejich milákem a vyvolencem. Opatrovaly ho po celý život, až do smrti. S Vílou možno se posestriti. Víla

posestrica

lovku

je

strážným andlem. Všemožn podporuje svého svence, a jest mu ze všech sil nápomocná. Dívkám propjuje vnady, aby se

Píse líí Vílu dvojica

líbily.

Jmala

posestrimu jak následuje:

Mla

je

bjelu vilu posestrimu.

Koja

r jepo naresila

j"

perom zlatým

O

ta

zagladila

.

mu

kladl

vrchu

všechno, co

Pojme

.

.

.

vír').

ml

lovk

býti

ml, aby ho

poslal

na

zkušenou.

Cestou pišel do Daroval

pro dluhy obšen.

zachránil.

Nevedlo se

spolu žebrotou.

š!i

kterého

na srdce, aby byl spoivý.

jednoho msta, kde

Pak

vyšíoila,

podobném pípad vypravuje povst

jiném

O

mu

pkn

ji

zlatým pérem uhladila

.

Bohatec mé! jediného syna,

Hlavn

jednou jedna dívka

bílou vílu posestrimu,

k vilovému vrchu, tam bydlí

jim,

i

ekl osvobozený:

má pítelkyn

víla a poradí

nám, jak bychom zbohatli. Pišli k

vysokému

msíce sahal. Stromy Když osvobozený šel dále

vrchu, který až do

byly tam stíbrné se zlatým

listím.

pítelkyni vyhledati, spatil soudruh jeho kolo okídlených zpívaly a pedly.

Piblížil se,

zpozorován a okamžit oslepl

aby

je

které

vil,

lépe vidl, ale byl od jedné

a ohluchl.

.Osvobozený vrátiv se nalezl pítele v tom stavu, vytáhl za pasem schovaný šalmaj a spustil. Se všech stran sbíhaly se víly a vileníci

zrak

i

e.

(= spoleníci

vil),

hojivé byliny a navrátili mii

sbírali

uinivše ho krásnjším než

kruhu, pojal jednu vílu za manželku a

ped

tím.

ml

s

ni

Byl pijat do

mnoho

dlouhých letech navštívil otce; zastihnul ho sice na živu,

hned potom zemel.

Syn zstal na

jeho

míst

jejich

dítek.

jako dobrý

Po

ale týž

kesan,

navštvoval však každoron vrch.

V

jistých

o satcích

Vil

pípadech možno \'ílu za ženu pojmouti. Báje s muži jsou dosti etné. Také Slovinci vypravují,

že junák našel na ')

Archiv

fiir

hoe

Vílu.

udlal

slavischo rhilolosie

jí

stín a

lH77--(i:il.

požádal za manželku.

138

Vzala

ho

si

že nikdy Vílou

podniiiikou.

s

Když pece jednou Obyejn vezmou Víly

nenazve.

ji

jedinou dcerušku.

se zaponniél

vykl, zmizela.

za

uzdy neb kídel.

se jejich

Jakmile se jim

a

Ml

s

jméno

ní její

muže toho, kdo zmocní podaí dostati je zpt,

zmizí.

dti

moudrých krmí

unášejí,

je

pamtí

se od ostatních lepší

o lidech

rády

rodí dítky, ale

\"íly liší

podvrhují ženám.

a vyšší moudrostí.

a rozšafných, xže je Víly zrodilyx. je

medem

Takové dti Proto se íká

Naopak zase

vyuují.

a

Hlavní dar dobrých Vil dlužno spatovati ve tvoení vláh.

ímž

poskytují úrodu.

dlským

a

mohou

j.,

Vedle toho, že piu.ily

též

darem

oblažiti

lid

pracem

zem-

lovka, vnujíce mu kon. tanec klubko, z nhož libo-

zbra, aneb jako dívce jedné daly za volné množství plátna mohla zhotoviti'").

Mlám obtuje dívky jdou

se

hlavn

V Chorvatském Pímoí

k\'ítí.

a hedvábnými stužkami obtované vci na kameny,

kvítím, polními plodinami

s

na místa, kde se zdržují, a položivše íkají potichu:

xUzmi.

vilo, sto je tebi milox-^).

(Vezmi,

vílo,

co

je

mílo.)

ti

Bulhai zavšují jim na stromy stužky a kladou k jich prakoláky. Svátky rusalné letnice slují u Bulhar samo-

menm

O

vilsk:'-m!.

nich konají

rzné obady.

Mládež vychází na luka, toíc se na pat,

sbírá kvítí, váže do kytic a po západu slunce,

pozdvihuje kyticj a zpívá: A'ílo samodivo, kvítím obsypána, v rose vykoupána, krstašem chránna, mlékem odchována !>< Víla

mže

hlavní úlohu,

se v labut, také v

rovnž v hady

Víly objevují se

kteí nazývají se I

lovka,

Bh

a

nkdy

a

zem

j.

Nejhraje

j.

ve spolenosti nuížských spoleník,

xVilenicix.

v sousedství )iVyšního Bohax

sestoupil na

t. pemniti se. kon. pi emž uzda

na se vzíti jinou tvánost,

astji promují

a

uinil se

když tento

je

nalézáme.

bdným, aby

pání odvezl ho na horu. kdež vzal oekávaly ho tam Víly. pijavše xVyš-

dle jeho

na se svou tvánost,

Kdj^ž KVyšnix

zkoušel dobroinnost

22)

Valjavec M.. Xarodne pripovjedke 60

-^)

Kukuljevic, Vile 97.

— 62.

—

139

níhoK ve vší sláv a mocí. lovk za odmnu v rudém oblaku na nebesa").

Na konec pipomeneme které Vílj- se pipomínají.

Jest

národní

obdobná

byl pochválen a vzat

povst ernohorskou, ve s eskou povstí o blani-

V jedné jeskyni spí dlouhý sen hrdina Crnojevi nho stojí Víly na stráži. Až pominou zlí dnové, bohatýr a rozšíí hranice erné Hory daleko k moi.

ckých rytíích. Ivan, a kolem probudí se

Jako u jiných božstev jsme vidli, že jméno jejich též nemoc u Vil setkáváme se s podobným úkazem. ^Rekne-h

oznauje, tak se o

kom

-*)

i

xpovilio jex,

znamená

to,

že se zbláznil.

Rad jugoslavenske akademije 1Š88

'2]4.

VODA Oba dva

živlové,

prostupujíce bohoslužbu, tolikrát

i

ohe, tvoí základnu náboženství

Celou soustavou táhnou se jako dva druhové,

staroslovanského.

a

voda

OHE.

A

O vod

obady, zvyky, obyeje.

iníme zmínku

v

mythologii.

celé

K

ohni

tolikrát

piiníme

nkolik poznámek.

Ohe

Staí eZejména ohe krbový za ochrance celého domu považován. se, že ochrauje ele-). Malorusové íkají: x Vážíme si ohn jako boha, on jest náš dobrý host. Rozhnvá-li se, vezme, co druhému nedáO- Na jihu nevsta, když pijde do kui, tikrát obejde ohništ a políbí zem ped ním*). V Karpatech, když stáda na hala vyhánjí, rozdlává vatah (poruník všech pastevc) živou vatru (ohe) tením dev a koná byl v bájesloví božstvem velmi uctívaným.

chové ješt za

as Kosmy

se

mu

klanli^.

Ví

s

ní

obyej. význam oišující, léivý.

celou soustavu posvátných, starobylých

Ohe

u

Staroslovan

pes ohe doteme se u

má

jako voda

pes nj

má

za podklad oišování.

Skákati

a stáda

Jak

oh svatojánských, po skákání pes ohe nastu-

puje hned

oišování vodou

koupel, ale též

ohn

—

koupání.

Cosmas Chron. p. 10. 197. Rad jugoslavenske akademije

3)

Cubinskij,

Triid\'

kn.

etnog.-statist.

Afanasjev, Poetieskija vozzrenija Slavjan, *)

Pod xkupadlyx

nejen

se vyrozumívají.

-)

^)

honiti

Had jugoslav. akademije kn. 89

89

— 156,

1.57.

ekspediciji, Petrohrad

Moskva

— 157.

1866,

II

—

10.

1872—44,

45,

141

Ohe

ohnm

Srbové léí

ozdraviteleni.

jest

živým^).

Ru-

sové zahánjí vyrážku na tle tím, že kesají z kemene jiskry na bolavé místo, kouce: xOhe, ohe, vezmi svj ohník Ix^) Zejména v

dob

nakažlivých nemocí považuje se

ohe

za ochránce, který

nákazu zahání.

V

Ohni se obtuje na ohništi máslo.

ohn

vepové

sádlo

a jiná jídla

ob. V

za

Korutanech házejí do Istrii

vhazují do

nho

zrna obilná')-

Ohnm

uctívána byla božstva.

Vný

ohe hoel

Ohnm

v

Perunových pod dozorem

božnicích

Bh

pímo jako ochrance ohn^). Ve stati nKolobh svátk slovanskýchx doteme se, jak jednotlivé oddíly sluneního bhu vesms ohni byly oslavovány. Ohn plápolaly nejen ped modlami, ale o všech svátcích knží.

a nejvíce v

uctívána Koleda.

as

msíc erven

Zosobnním ohn praví'''),

je

smok,

drak,

mu

Bh

po biše.

V peetiíých pohádkách

s

v úzkém spojení

zrnaj,

poátku

že had byl od

svedl Evu, odejnuil

jej

jmenují

podle nich xKresníkeniK nazýván.

ponvadž nacházíme

ohn

Tyto

letního slunovratu na návrších.

se xKresix, a celý

slovanské

Vid jmenuje se

jiho-

Ale

nohy; proto vláeti se musí

povstech o draku neb hadu

a

s

Podání

xkrásax^").

had.

a slul

dvma

initeli,

poklady a

s

princeznami. Zrnaj

Písn

Navštvuje krásné

spává na pokladu a hlídá ho^O-

ženy, polubí se

s

dvy,

nimi a uchvacuje

zanášeje

je

do jesky.

o tom vypravují'

xZmaj prolee i

s

mora na Dunavo

pod krilom pronese dvojku

.

.

.x^")

Božské pedstavy draka, zmaja, hada nesmíme bráti dle Zejména vidíme pi kultu Perunovu, že posvátní

nynjších názor.

Jako krbový

hadi byli chováni v jeho božnici. Rad jugnsla\enske akadcinije

^)

Afanasjev, Poetieskija vozzrnija

I

')

Afanasjev, Poetieskija vozzrnija

II

^)

Viz božstvo Svantovit.

'•')

^0)

s

— —

89

•"j

kn.

—45.

"j Rad jugoslavenske akademije kn. 89. Stef.

Karadži. Srpskc

níir.

ochran-

1.52.

Rad JLigoslavenske akademije kn. 89. st. \K^, Krásný, krása znamená ervený; shoduje

Vuk,

jest

^204.

184.

se

barvou jeho. ^'•)

ohe

181.

st.

pjesme

1

—

1»)9.

tudíž

název

ohne

142

cem domu,

tak shledáme

povrenou

který

týmž ochráncem hada xHospodaíkax,

nedotknutelnost

had znamená domácí štstí"). Had

U

zachoval.

si

Jihoslovan

znamením ohn, doprovázeje tsn kult slunení, U Slovák zachoval se zvyk chození s napodobeným hadem o Koled. Ohefí

V

zmaj, drak.

je

V

myslí se na ohe.

v lét, že v blízkosti

Srbsku je

zmaj.

je

povstech, kde se mluví o zmaju,

ví

když nastane

lidé,

Aby vedra pestala

veliké vedro a pršelo, hoši

provádjí xhonní zmajax^*).

ohe

Drak jako

nní zmaje neb hada

je

Pohádky

bohatýr, junák.

a

Uveme

jsou z nejstarších.

povsti o žena p. jihoslo-

vanskou'^).

Oženil

se

Budínský,

král

neml

ale

vyšel na lov a zaslechl rozhovor tí

Jednou

potomstva.

kterého seznal, kdyby

Vil, z

zlatou sí vrhl do Dunaje a chytil rybu zlatokídlou, odejmul

pravé kídlo a že

zpt do vody, kídlo pak

pustil

by obtžkala.

dal

manželce

mu dcko,

Král uinil tak, narodilo se

Když hadu bylo sedm let, chtl se ženiti. nemže mu nevstu nalézti. Kdo by ji

též had. hledá, ale

jí

snísti,

ním Car Budínský dal hadu? Až ale s

pijde k caru Prizrenskému, požádati o ruku princezny pro hada.

Car

prvod

Had, zavinuv se na jablko zatoí pod Budínem, až jeden modravý oblak zvedne se do Prizrenu. Cestou slunce nesmlo je oháti, svolí a

od sedla koni

jede do Prizrenu.

xlaštoviciK.

aniž rosa porositi.

Had v modravém oblaku vrátil se s nevstou a svatebním pivodini do Budína. Nastal okamžik, kdy had odebral se s ne-

vstou na

Královna, plna zvdavosti, jde se na

lože.

ale našla

pouze

Královna

košili spálila

Povst

košili a u

koluje v

—

dcery místo hada ale tím

pro

když had chtl se

ženiti,

o ruku dcery krále Legjánského z bílého Legjan

Dohoda znla v ten smysl, že musí cestu stíbrem z Karlovc až k Legjan gradu. Také

košili spálili,

podívati,

junáka zahubila.

gradu. a

n

spal krásný junák.

mnoha obmnách. Bosenské podání vypráví,

že zmiju rodila Ijuba Ljutice Bogdana, a požádali

—

junák zahynul. jugoslavenske akudemijc kn. 89

178.

13)

líad

^*)

Rad jugoslavcn. akadcmije kn. 89

st.

178

15)

Rad jugoslavcn. akadcmije kn. 89

st.

187—8.

st.

dlážditi

zde,

zlatem

když mu

UB Zmaji

ženy a navštvují je. Takový zmaj od Jastrepca Týž zmaj polubil ženu bána Sibiského,

lubí

navštvoval

carici Milici.

která pak rodila banovica Sekulu.

v nich Budínskm, caru Prizrenském, o králi Legjanském z bílého Legjan-gradu, dnes již neznámého položení nkde v Jihoslovanech, a o bánu Sibiském na Sibinj-gradu tedj^ vesms Povsti

tyto jsou velezajímavé ješt tím, že mluví se

o králi neb caru

—

o državách slovanských.

ženní hada máme shodnou povst eskou kO bílém haduM od Boženy Nmcové^"). Chudá selka šla do lesa na stlaní a našla bílého hada. S raS povstmi

dostí dala ho

o

dom.

do koše a nesla

Hada

novinu, že pináší štstí.

umístili

zvstujíc muži radostnou

na

peci,

považujíce ho za

Skuten

syna, a od všeho, co sami mli, také jemu podávali.

tch si

mli v dom, usmívalo

dob, co ho

n

se na

od

štstí a z nouze

pomohli.

Kdj^ž poslal

mli hada pt

let,

ekl

sedlákovi, že se chce oženit a

ho k Ble, dcei knížecí, aby jménem jeho o ruku

Pijda do zámku,

sedlák knížecí

zastal

a bez ostychu své poselství vyídil.

rodinu

požádal.

její

pohromad,

knžna

Kníže se zamyslil,

se

Bla, která pedla u okna, zasmála se kouc: KVj^i bílému hadu, že si ho vezmu, pijede-li na svatbu po zlaté silnici, na granátovém voze, se stíbrnými koly a s diamantovými zákolníky. Zapraženo musí být tvero bílých koní s perlovým postrojem K. lekla, ale

mu Bla

Sedlák vyídil hadovi, co

vzkázala.

Byl velmi

pekvapen, když tento mu dkoval ka, že druhý den pojedou na oddavky. Vskutku z rána objevil se na dvoe granátovj- \'iiz a vše doslovn tak, jak princezna si pála. Na vyzvání hadovo vsedl sedlák selka na zlaté podušky a jeh na svatbu. i

Bla

vyhledala

zlaté silnici na

šat.

Málo však bylo

V zeleném Po

oknem

a

když vidla, že jede had opravdu po

voze granátovém, musila se

háji

radosti.

Matka

slavena svatba a po

celou dobu had tiše ležel na podušce. 16)

Pohádky

a povésti

1898—26.

strojit

do svatebních

plakala a otec m'

jí

lál.

vystrojena hostina.

Pišla noc a nevsta

144

musela

jít

do komory se

liriizou a stracliem zahrabala

žeiiieheiii.

pein a stáhla je pes hlavu. Tu prosí ženich: xBMnko obra se ke mnlH Hlas jeho byl tak mkký a lahodný, že Bla musela se k hadovi obrátit. Pak prosí zase: xBlinko, obejmi mnelx Bla se tásla, ale objala ho. xBlinko, polib mnelK prosí po tetí. S hrzou zamhouila Bla se do

oi

a objala hada.

V tom

promnil

se

had v krásného prince,

a

oba

byli

velmi šastni.

Ráno chtl

princ

zstal ve své

podob

kteí z údivu

ani

opt do hadí kže, ale Bla ho uprosila, aby a kži uschovala. Šli spolu mezi host5% Najednou

nevycházeli.

líci,

slyší

vzdech a ženich zmizel

hadí

kži

a spálila.

—

Nešastná Bla oblékla kajícný hledat.

cítí

Bla

nebo vštice

šat a šla

ped

na

ukradla jeho

do s\éta muže vy-

Pišla až ke studánce, nad níž sklánla se

Procitnuvši spatila

políbení

\-rba a usnula.

sebou bílou paní, která prohlásila

matkou bílého hada. Princ od poslední události, ztrativ pam, jinou za manželku pojal. Na radu bílé paní vykoupala se Bla ve studánce, ímž nabyla pedešlé krásy. Dostala nový šat a zlatou pcslici se stíbrným vetánkem, aby šla písti na námstí ped zámek, kde nyní její muž s královnou pebýval. Královna, spativši tak krásnou peslici, chtla ji míti, ale se

pradlena prodala o

ji

toliko za slib, že s

králem nechá

ji

celou noc

samot. Vyplnilo se

úskonou

jí.

co žádala, ale

královnou

kovalo se druhý den

krále

nevzbudila,

uspán omanuijícím nápojem. s

košíkem kvtin,

jichž listy a

nebo

byl

Totéž opa-

kvty

byly

když opt vykoupila noc kmentovým šatem, jako pavuina tenkým a perlami vyšitým, bdl král, nebo varován služebníkem, nápoje podaného nepožil, poznal Bélu. cizí pouta neviditelná jako by s nho spadla, a nanejvýš šastni, jako po svatb, vrátili se oba k Bliným rodim. Ped odchodem rozlouili se s vrbou, dkujíce matce za proze zlata a drahého kamení.

Teprve po

tetí,

kázaná dobrodiní.

Ve

i smoka

Masche nacházíme také takového draka bronzu ulitého, jehož délka ISVs cm. obnáší.

sbírce ratarské u (obr.

18.) z

161

chleby a rozbíjejíce vejce, zovou Rusalku na hody^).

Na hrobech

utopených dtí rodie se modhvají:

Rusalka carica,

Rusalko carice,

krasnaja dvica,

krásná device,

ne zagubi duški!

nezahub dušky!

Panství Rusalek nevztahovalo se jen na

eky

a potoky.

Dle

svdectví Chodakovského rozeznávají Rusíni Rusalky íní, zovouce je vodianami, a moské, nazývajíce tyto morjanami. V gubernii astrachánské

psobí I

a

ví,

že

moské Rusalky zjevem svým boui

koráby pevrhují.

moc

sesílati

bouky

a krupobití se jim pipisuje.

Královnou Rusalek byla Dana, o níž pi božstvu Danec jsme promluvili.

^)

Dr. .Máchal. .Nákres slov. bájeslovi

118.

11

BOŽSTVR CHOVU DOBYTKR.

TUR. Ve

všecli

slovanských jazycích znamená tur býka

s

hrbem,

nm

který byl pedstavou bájeslovnou.

Nalezneme v všechny známky, k božstvu slunenímu se vztahující. V staroeském šlové Tyr, jež tolik co tur znamená, spoívají všechny vlastnosti slunceboha, to jest pojem hrdinnosti, válenosti a slávy. Pívlastky ty k slovu zhusta pipojovány. V nejstarším ruském epose, xSlovo o pluku Igorovx teme zvolání kJ a r ture VsevolodelxO a na

míst

jiném

xb u

j

turu

Vsevolodux.

Hrdina,

kterého

Nekla

luckému vyslal, nazýval se dle Kosmy xTyrox, xT u rx a rozhodná bitva, pro Pražany vítzná, bojována j. xT u rskax. Místo nejspíše od dob tch tak slulo a znailo by

proti Vlastislavu t.

u

tolik

jako pole hrdinnosti, slávy.

V

rukopise

zelenohorském

v Libušin

soud

praví se o

Chrudoši

ture mx.

xrnáchnu ruku, zar've jarým \'

rukopise králodvorském doítáme, se:

xLiška obludí a tamtéž

v líení

boje

s

t

ii

xTu Vratislav jak a

konen 1)

jarohlavýx,

r

Tatary: t

ú

r

jary

skoix

v básni o sedání:

výprava Igora od A. Bielowskiego

31,

Rrben

-O výpravL- Igorov-

6.

163

xVyte Zdeslav i

Vskoi na

dlúhé devce,

tuí

na devci

hlava.

orš jarobujný,

hrdivými slovy vece:

Pradd Ukázky

tura

moj zbi divá

svdí

.

.

.k

významu slova. Tím, že hrdivydává se turu vysvdení jako sluncebohu, nebo slunce je vtlením hrdinné vítzící síly a bujarosti. Kníže Vladimír zván byl xDažbožím vnukernx a Dažbog nové k

nmu

o zvláštním

se pirovnávají,

bh

bylo slunce, Svantovít, hrdina a gast

válený, byl sluncem. Rade-

nemén. Dle svdectví Appendini-ho") objevuje se Tur jako božstvo

domácí

Dubrovnian.

u

Dle povsti Knytlingasaga (kap. 122)

^)

a svdectví Saxo Gramatica byl ctn na ostrov ránském v rozUných mstech xTurupitK, jenž zdá se býti totožným s turem, nebo název jeho ze dvou ástí se skládající, znaí v prvé ásti dle

Turu

=

tura,

druhá

=

otce znamená.

Tura

porovnává

Vacerad

V Kijev ctn

pit

byl jako priapos"),

váleným božstvem Mars.

s

bh

t. j.

plodivé síly a pedstavitel

Na Morav zachovalo se o nm podání^), východn od Brna ctn byl v posvátném háji jako bh války. Sem obrátili kroky sv. brati Cyrill a Method, konajíce u Chrlic missie, a to s takovým úspchem, že modla Tura byla odstranna a na její místo postavena socha Matky boží. Dlužno též zmíniti se o zvyku v Rusku zachovaném, kde na poest božstva Tur zelené vtve do ek vhazují").

smyslnosti pohlavní. že asi hodinku

Jiná

cesty

výzraná známka

pro božstvo to u Slovaiu°i jsou

xt

u-

ricex; jménem tím oznaovaly slavné pohanské svátky, spadající do doby letnic. U Slovák slovo t u r c e ve smyslu letnic dosud se užívá. V okolí Budína íkají jim KturankjMí. Jest to týž as, i

kdy slaveny svátky

machem slunením.

rusadelné,

2)

Apendini. Notizie

3)

Šafaiik, Slovan, staro/.it

*)

Krok

5)

Dr. Pikryl, Ss. Cyril

«)

Adler,

II.

st.

Wien

isí

t.

j.

období

asem, kdy

Turice crit.

l\'agusa II.

ped nejvtším

se konaly, jsou také

\Hi)-2.

1.

p.

óij—

roz-

d-

(i2.

6-'>5.

88.

1«;J9 p.

a It

Melhod

lí>()5

st.

(ió.

N. 2. 11"

164

kazem, že Tur byl sluncebohem. V Cechách tak zvané xkravské hodyxOna S turicemi úzce spojeno je stavní niáji.

zdají se upomínati

n

doba

jich

Slovácké

konání.

dve

Tím

potvrzuje se

popvá:

xTurice, turice, nevyjdu mi z hlavy:

ktorý že mi šuhaj máje v nich postaví Px^)

Stavní

máj má

lásky shoduje se

v

písni

význam milostný

významem Tura

s

Pi stavní

)(StadO)(

shledáme, že se stavním jeho

— Stete —Tur

symbol

jako boha síly plodivé a po-

hlavní.

nalézá se spojení.

a jako

stromu korunového u Polaban pi božstvu

bohyn xStetex v úzkém Tím picházíme k zajímavé píbuznosti božstev

té-ž ve vlastnostech. jméno osobní u Kosmy a Dalimila. Tur objevuje se jako V názvosloví má stopy výzrané. V Uhrách nacházíme Tur (vícero), Turan, v Chorvatsku Turopole, v Rusku peslavné kdysi

Stádo

msto

a shoda jeví se

mstys v

gubernii minské, v Rakousích v Cechách Tursko, Ture, Turov, Turovec, Turovka, Tuany, Tuí, Tuice. Tu, Tyra ve Slezsku, Turovo v Prusku a j. a j. Z uvedených vlastností božstva Tur mohh bychom dohadovati se, co znamenala tuí hlava na prsou Radegastových. Úsudek byl by shodný s vlastnostmi Radegastu pipisovanými, nebo znaila by plodivost (= rodivost), hrdinnost a nepemožitelnost.

Turov, nyní jen

Turovec, na

Morav Tuany,

')

Hanuš. Bájcslov. kalend, slovan. 173.

*•)

Kollár,

Zpiewanky

I

— 24.

VEUES, YOIiOS, byl

bohem skotu

a stád.

Dobytek, nejhlavnjší ást bydla, poNa Rusi, když poprvé na pastvu

roueli Slované do jeho ochrany.

vyhánjí, vynášejí doposud obraz Vlasa starého Volosa, svého

pedchdce

i

Vlasíka, jenž

význam

pohanského, poddil.

U Volosa jeví se jakási souvislost s Perunem. Nestor na dvou místech ho uvádí, a to v obou pípadech po boku Perunov. Dle nho Rusové dokládali se jím, smlouvy uzavírajíce. Praví pi

popisu tažení

r.

907 proti

prvodci, stvrzujíce pokoj, i

Rekm, xkleU

s

že kníže ruský Oleg a jeho

Perunom,

bogom

svojim,

Podobn v druhém pípad, když

Volosom, skotim bogom xO.

mír

se

Reky uzavíral kníže Svjatoslav. Význam Velesv byl širší než pouhého ochránce dobytka.

Kaysarov

(st.

zaujímal.

Krek, Sreznevskij a

v Rusku po Perunovi prvé místo jiní prohlásili ho za boha sluneByl-li bohem slunením, pak byl též bohem úrody, ímž ního. Perunovi by se pibližoval. Nkteré známky tomu nasvdují. Na jižní Rusi shledáváme na píklad, že žneky trs neposeených klas na poli zadrhují, pravíce, KŽe zavinují Velesovi bradux, neb )(že

1

16)

praví,

že

nechávají Velesovi hrstku zlatých

V

klas na

bradux').

kurské a voronžské gubernii íkají tomu

xzavázaf Ilj

borodkux, neb zkrátka Kvolotka na borotkux. Pozorujeme tedy, že touto bradou Veles vstupuje

vládcem,

v souvislost jakousi

rovnž spíbuznncem Perunovým.

1)

Nestor, vyd. Miklosic 1860

-)

Afanasjcv A. Poetic voz. Slavjan na prirodii 697/8.

st.

16.

s Ilijou

hromo-

166

Než ani tím význam jeho nepestává, nebo dle dalších známek byl též bohem posmrtným. Od kmene názvu jeho nebude daleko slovo volek, vl. A pipamatujemc-li si, že nebožtíkm u

Hucul na

poslední cestu doposud volky zapáhají''), na náhrob-

kamenech volské hlavy že se nacházejí a velys v litevštin nebožtíka že znamená, pijdeme k oprávnnému pedpokladu, že Velcs význam boha zemelých skuten v sob utajuje. Známo je všeobecn hojn užívané slovo Kvalcx ve významu rozlouení, rozejíti. Dala mu Kvalex íká se o milé, když s milým se rozešla. Tento smysl pravý význam slova na svtlo vynáší. xValex znamenalo asi sbohem navždy to jest smrt. A další nápadnou shodu shledáváme v tom, že xvolotovkamix v slovanských krajinách skuten mohyly šlovou.*) V letopisu rostovském'0 Pod léty 1386, 1478, 1528 a 1529 pipomíná se xVolotovox, pole nco ních

—

pes

hodinu

Volchovce,

vzdálí od Novohradu, vlevo od hradišt na behu kdež nalézalo se pohebišt novohradských hrdin a

mohyla Qostomyslova.

Pam

kesanských

starého Velesa ješt v dobách

tu a

tam

V staroeských památkách Veles astji se jmenuje. V latinském kázání knze litomického z 1471 doítáme se prokmitá.

r.

napomenutí: xO nechmež

rovnž

tch híchuov u Velesa !x Dobrovský®) Cech ctn býval. xVele, Vele. stojí dubec

že u

t\Tdí,

již

prosted dvora .... x, zaíná píse staroeská, jejíž pokraování neznáme. Vacerad také boha Velesa uvádí a srovnává ho s božstvem xPaux^. V ruských letopisech z XIII a XIV století vyskytuje se Volos jako jméno

vlastni**).

Ve xSlovu o polku Jgorovx nazývá se pvec Bojan vnukem Velesovým^). Byl tedy Veles také bohem pvc a hudby. 3)

Huculszcz\'zna Kraków 1902, Prof. Szuchiewicz, 11—270.

*)

U Blorus

Slov. starož.

V

°)

1352 v

107. Ist.

Sof.

Vrem.

izd.

^)

Dobrovsk)'', Slavín 415.

'')

asopis

Ces.

Musea 1827

S)

Rovnž

tak

v

^)

str.

»Bojan, 2.

okoli

Polocka

a

Šafaík.

\'itcbska.

Stroj.

II.

187.

363. 388.

Starši zmínka,

Ross. Jjerarch. VI. 474) uvádí Šafaík, Slov. starož.

Šafaík. Slov. starož,

1869

Chodakovského v

Safiiském \'remenniku, v\'daném od Strojeva (Rostov. Ljet. u Karamz.

V. B. 50. pozn. totiž 1:

dle

11-578.

II

listinách

— 578.

Velesov

vnue.<

st.

II

— 575.

73.

zem

pruské

Mátala,

pichází

Slovo

o

jméno

\'elot.

Igorov v

Praze,

vlastní

polku

167

V Bosn

pak vrch jeden jménem jeho pojmenován.

kmene Velet (Lutic) zdá se, Slovo xVolotx tlumoí se \'e slovanském na

I

název mo-

cného, slovanského

že odtud po-

chází.

ispolin

=

=

obr

velikán.

Modly \'elesovy vypínaly

rod

po pijetí víry

Blasia").

V

mst

se na

štová, souastník Vladimíra

sv.

místech.

V Novgo-

kesanské postavili na její místo kostel sv. Roštov šiitel víry Kristovy, Abrham z RoMonomacha.

Velesovu. jehož Slované, sousedící

vot

mnoha

Vladimíra z XI.

s

se

století

zniil

kamennou sochu

Finy, obzvlášt

ctili").

Vladimír kázal modlu Velesovu, které hd se klanl, uvrci do

Poajny. cest3'

V Starém Kyjev

za

as

V

ži-

vypravuje, že ruský kníže

eky

pohanských stával prý vedle

na louku vedoucí^').

^^)

Pogodin. Drevn. russkaja

") Pamjatniky ^2)

stár.

istorija

rusk. literát.

Zakrevskij. Kijev 19. 89, 183.

1.

do mongol. iga Moskva 1871. 221/2.

11 st.

637.

STADC). STKTE. Stádo jako polské božství uvádí Dlugoš.

s

bohem

Veleseni.

nmu

K

bohyn Stete. Stádníkem (ili bujákein) nazýván Pravdpodobn bylo Stádo božstvem dobytka a

u

druží se

Cech

tudíž

býk^.

píbuzné

Ze zprávy, která o bohyní Stete se zachovala,

vskutku vlastnost uvedená na jevo vychází.

Svdectví týká se vymelých Slovan liineburských a bylo r. 1671 pi generální visitaci knížectví danneberského"). Kus starodávného jich života líí se tam následovn: kV celém Drawey velmi váží si dvou strom (to jest takových, které na návsích se stavjí, poznámka pisatele), z nichž strom kížový cení se ped korunovým^). Kdyby tento kížový strom se skácel, nesmí ped Nanebevzetím býti postaven, ponvadž praví, že nSteteK by se pohnvala. Nkteí myslí, že nStetex je muž, jiní opt, že paní. Pastor v Bilici míní, že Vendové rozumjí pod tím genia (božstvo), jež na míst kížového stromu se sepsáno v

zdržuje.

Jedenkráte v Rebenstorfu obecní býk, když vracel, podrbal se o

strom ho zabil. kého neštstí.

kížový strom

tak

dkladn,

s

pastvy se

že ho porazil a

Povriví sedláci považovali to za znamení K usmíení rozhnvané Stete každoron v bohyn

1)

Kollár, Sláva

2)

Kollár, Sláva boh. 172.

slavische Philologie XXII. 1900

vel-

den.

172.

Hiidebrand st.

uber

Drawen

1672.

Archiv

fir

113—5.

3) Strom kížový ml název od devného kíže, jenž stavl se do korunyNa nj pipevoval se železn}' kohout. O tomto kííži mluvili jsme pi božstvu Perunovu kouce, že kíž ten jest jeho znamením a že ml ped hromobitím

ochraovati.

:

169

kdy býk byl zabit, všechen dobytek, malý velký, honí kol stromu. Také když nový, kí-ížový strom se zasazuje, posvcuje se dobytek, což dje se následovn 1. Pedn musí starosta ve vsi svátení šat obléci a širokým, i

bílým plátnem se opásati'), všichni

2.

dkladn

se napijí,

taní kolem stromu plnými skoky a starosta se svým bílým opásáním musí taniti naped, 4. starosta vezme velké svtlo do ruky, 3.

vezme

5.

sklenici

piva, jde

kolem dobytka, jenž sežene

se

do kupy. postíká stádo pivem a požehnává vendickými slovy. V Bílicích, jako v celém Drawey, domy, stáje, kuchyn, sklepy, komory, sednice kropí se pivem neb pálenkou v den, kdy

kížový strom

tomu tak

se staví; praví, že Stete

chce, jinak že

dobytek škody by utrpl. Ve farnosti Predohle honí dobytek kolem stromu a praví, daí. Jdou též s velikým svtlem voskovým, jakž zvykem, kolem kížového stromu a mluví vendická slova. Ješt podnes jistý staec klekává pod strom a koná zde pobožnost. že pak

všude

vný

se

je

Tento strom je asi 20 neb více loket vysoký, xnahoe kíž a na kíži železný kohoutn.

je

de-

Z dležité zprávy, kteráž vrhá paprsek svtla na život pedk slovanských, zjevn vysvítá a potvrzeno jest, že xS t e t ex byla bohyní. Zárove nacházíme ji v tsném spojení s obady, kterými dobytek požehnáván,

dkaz

to,

že božstvo KSteten

i

xStadOK,

svým jménem prozrazuje, bylo božstvem dobytka. A ponstrom ke kultu Perunovu se vztahuje, nacházíme kížový vadž xStetex v jakémsi vztahu k Perunovi, tak jako zde xStadox

jak

již

i

druhého slovanského boha dobytka,

V

e

1

e s a, jenž taktéž

Peruna

v památkách nerozlun doprovází. 2e hry zvané xStadoK u Slovan se konaly, o tom mnohé

máme dkazy. junáci

i

Quagnin'") píše,

starci za

slavných

k tancm, zvlášt však

*)

25.

dn

xže scházívali se nuižové, ženy.

tchto svých

dne k\

tna

Týž pípad shledáváme astji;

a 25.

mla-li

boh

k hrám a spolu

ervna, kteréžto shroosoba

mimo knžský

vvkonati jakýs obíad náboženský, musela se alespo bílým šatem opásati. ^)

Guagnin

edit.

spir.

r.

9.

uvádí Kollár, Sláva boh. 173.

stav

170

máždní

lidu

nazývali xStádox,

t.

hlouek, což se dosud široko

j.

daleko zachovává u Rusíii a Litvaufi ve dvorcíchK. Dhigoš") pak vypravuje, že na poest

doby roní,

boh

ureny hry

jsou

provádní jest pikázáno Hdu obojího pohlaví z vesnic a osad. aby ve dnech ustanovených se sešel. Oslavovali posuky. rozmailými popvky, tleskáním a milostnými zpvy pední bohy a bohyn, vzývajíce je obvyklými obady. Známo, že Poláci udržují obad tchto her nkterých jejich zbytk, akoliv od 500 let piznávají se ke kesanství, a že až na pítonuié asy v jednotlivých létech o letnicích je opakují, udržujíce na povru starých národ ve výroní he, která pro

jisté

k jichž

pam

i

pam

v obecné

ei

zove se xStádoK,

t.

j.

hlouek, ponvadž hlouky

onomu provozování

se scházejí a hru provozují lidé, roztí-

dní na shluky a zástupy, k rozmailým rozkošemx.

jsouce vznícení. rozvášnni a naklonni

lidí

k

Z uvedeného název nepocházel

patrno,

že hr>'

od xstádax

toliko

xStadoK se provozovaly a že ="-

hlouku, nýbrž že jméno

je

A ponvadž jsoucnost bohyn S c t e máme též potvrzenu, vynouje se božstvo zeteln pod jménem Stádo, Stete a možno je bezpen postaviti do ady božstev mythologických. V úzkém spojení s ním nalézá se strom kížový neb kokoti, jenž plodnost znamená,

vrouce

starobylé a k pohanské

se vztahující.

t

nebo

k plodnosti a k daení dobytka, který okolo se honí, napo-

máhá,

a

vlastnost

tutéž

božstvu Stádo

— Stete

plodnosti

a

milostných

styk možno

pisouditi.

í y názvosloví nkteré stopy božstvo toto zanechalo. Msto Šttin svým jménem velmi na bohyní Stete upomíná. V Cechách nalézáme Stodo a Stadice Pemyslovy, v Hor. Rakousích Stodr, kmen Stoderané ve Štýrsku, Stadici v Rusku a j. v.

[®J

®1

•"j

Dlugoš

I

p.

aT

edit

I.ips,

f®

uvádi

Koliíir,

Sláva

bohyn

174.

HENlIi. bh

HeniP),

bdlosti, byl božstvem dobytka a

píbuzným

pastjT.

Jest

obmezuje

se více na

ped

chrániti je

Henil

s

božstvem Veles

bdlost a úkol jeho

znám

pastýským,

k tomu

Než Henil

Stádo.

jest býti záštitou stád

a

pronásledovníky. byl u

Slovan, u starých Prušan

Stryjkowski v kronice (157/8) praví o a

i

zárove bohem

a že pastýi pinášeli

ureném

nm,

mu

ob

že byl

i

u Litvín.

bohem

lesním

zápalnou na velikém,

kameni, prosíce za ochranu stád

ped

vlky a

dravými zvíaty.

Podobn

Narbutt

(I.

303) o Henilu se vyslovuje.

Uvádí, že

Lado uprosted kvtna. odni, kvtinami a vnci ist jdou pastýi a pastýky, zrána ozdobeni, od obydlí k obydlí a béon malé dárky od hospody. K polednímu na pastvišti zapálí velký ohe, jeden staec zvolí se

slavnost

spadala se

Goniglo

slavností

asn

za krále znívají,

pastý pi

emž

a pocty se

mu

skládají.

Šalmaje a trembity za-

taní se a zpívá: božiku, stež mé kraviky, stež mého buhajka {= býka),

Henile,

zapu Sbor pastýek ovcí

:

zlého vlka.

Paseme, paseme, oveky, tebe, vlku, se nebojíme,

nebo nedá ^)

Také

E\'nal,

Honidlo, Honilo.

bh ti

Gongelis,

svými paprskj'

se piblížiti. Gonidlo,

Goniglis,

Haynal.

Hevnal.

Hina.

172

Oba sbory: Lado, Lado, s

paprsky

—

slunce

iia

hlav.

Dtmar, biskup mtM-seburský, (L. pknou zpráviku o Henilovi, jež patrn když pastýi,

nosti,

VII

—242)

nám

vztahuje se k jeho slav-

jak uvedeno, obydlí obcházeli.

xSlyšel jsem o jakési berli)(,vypravuje, ruka, držící

zanechal

xna jejímž konci

je

železný kruh; a tu berlu když nosil pastý onoho

dvorce, kde takový byl, po všech obydlích, pi vstoupení dveníkem byl takto pozdravován: bdlým, Henile, bu bdlým! Tak voláno bylo mluvou na venkove obvyklou a pošetile se domnívali, že jsou jeho stežením chránni, hodujíce pi tom rozmaile K.

Bu

Bh

Henil nebyl pouze a jedin ochráncem stád.

jeho nese se výše a stoupá až k losti

vbec.

slují

u

již

Slavnost jeho zaíná

Slovák písn

den bielyx-)

Znak božstva

2)

samému

ranní,

pímo

asn

budíky.

vycházející

Význam bd-

slunci jako zdroji

zrána a haynalské písn

V popvku

slunce

xlainal svitá,

Hainalem se nazývá.

toho, kruh, který ruka drží, také k slunci se vztahuje.

Kollár, Zpiew. 247.

BOZSTVH SMRTI.

MORANA, (též

Maena, Moena, Marinoka, Marzana, Muriena, Mamnrienda) Pvod názvu dobe lze srovnati s kmenem

byla bohyní smrti.

božstva Raný. Skládat se Morana ze dvou ástí, z xMox a xRanaK.

Mo znamená asi

její

by tudíž stlumoeno názvisko Tím význam osvtlen, nebo tém

velký, mocný, bylo

na Velkou Ránu.

všechny vtrnice smrt

rozsévají.

Moranu nelze považovati pouze a jedin za bohyni smrti. Bylo by nesprávným, njak ohyzdn si ji pedstavovati.^ Naopak, jako píbuzná bohjm vtrných, byla krásnou ženou jako ostatní. Kult její nebyl toliko smrtonosný, ale po mnohé stránce užitený, mající vliv na statek a úrodu. Jako Raná byla bohyní nad poklady zemskými, tak Morana musela míti význam podobný. Morana u Slovan krásn je zosobnna zimou. Na jae koní její vláda, proto všeobecn se utlouká a utápí. Ustupuje létu, jak z písní se dovídáme. Obady x vynášení smrtix zanechaly známky po pijetí kesanství, u všech vtví slovanských, provozujíce se ba namnoze až podnes. i

i

V západní Morav vynášení smrti má ráz starodávný. Tam Maenu i Smrtholku vystrojují tak, že stromeek (smrek) ovší výuky z vajec, ozdobí vnci barevnými stuhami a teprv do vršku i

postaví panenku z

hadík,

bohyni zosobuje.

jež

Jinak, jako

ve

Slezsku, ustrojí dívky došek do bílých šat, neb do svatebních

šat

poslední '3

se,

v

nevsty

z

ddiny

písních naz3''vá se nckdy

abv odevzdala klíe sv.

.liii.

vj^vdané, na hlavu vloží zelený

Maena pekrásnou

klicnicí s

nebe a vzývá

:

:

174

vneek

jako irevst, co nejvíce pentlenii ozdobí a pipevní na

V

dlouhou žer. \

lovka,

košili

lorni Lužici rovnž smrt dlali ze slámy, odli

který naposled v

bžíc, vynášela

kamením

vesnice

sední

ji

závojem

a ozdobili

Ostatní úastníci házeh po sošce

z vesnice.

konen

až

a kyji,

umel,

zpv

kolem za

st s ní

ddin

Soška pipevnila se na dlouhou žer, chodilo truchlivých, a napotom nejsilnjší dívka,

poslední nevsty.

Lužiané ješt ped

zatáhli').

zimu v

podob

pi tom

pochodn

pdu

do vody vhodili, neb na

ji

sou-

vynášeli

stoletím

hastroše na vrch zvaný xsmrtný kámenn. majíce

nSmer

rozžaté.

Pi

ná\ratu zpívali

srny vuhnali. Ijco zaso pšivedžemyu.

Na Slovensku prozpvují: KVyniesli sme. vyniesli priniesli

Maenu

Pro \ynášenou ji

sme Murienu zo

vsi

sme, priniesU sme Máj nový do vsi

tam

mají

zvláštní

.

.x^)

.

význam, zvouce

Kysel.

V Cechách

se

popvá:

nesem smrt ze

)(Již

nové

léto

do vsi

.

.

vsi, .x

nebo

xSmrt plyne po vod, nové

nám

k

léto

jede

a také

xSmrt jsme vám

Moena

zanesli,

shazuje se též

s

cest po utopení vše prchá do

nové

léto pinesli

mostu, neb se skály.

.

.><

.

Na zpátení

vesnice, nikdo nechtje

vzadu

z-

stati,

nebo

tržit

Vynášení smrti, jako zvyk pohanský, provádlo se nepev dobách kesanskj-ch. Synoda církevní již v r. 1366

podání praví, že poslední v tom roce

ume.

i

zakazovala ho Cechm, kteí dle starého a ustáleného zvyku vynášeli postavu, pedstavující smrt. se

tam

ji

zpvy

potopovali. vysnu'vajíce se

z jejich krajiny nadobro zapuzena. r.

1384,

le marn. Zvyk

XVII., XVIII. století "-')

Kollár,

*)

Zibrt C.

a

povrenými nemže

že jim

hrami k ece, škoditi, že je

Týž zákaz opakovala synoda

trval dále, jak historické

dosvdují, ba znám

asopis Macicy

3.

jí,

je

zprávy

z XVI.,

až podnes*).

Serbskcje, Budyšin I. 29. Zpiewanky I 4. Dr., Staroeské výro. obyeje a zábavy, Praha 1W89. ."{(I.

—

str. ;v>

a

cialši.

175

\' Polsku nebylo jinak. Synoda poznaské diecése byla nucena vydati podobný zákaz v roce 1420"), ale rovnž s výsledkem

nevalným.

Na Malorusi dje Jana Ktitele,

kvty

rovnž

hastroše, ozdobí

postavily

Maenu,

ji

Krom

mu

Kupalo.

zpvu ohe

pak peskakují.

dvatm

vezmou Maenu, roztrhají na kusy .k xUtonula Marenoka, utonula .

o bohyni

o obadu, který

s

mohli,

si

vynášením Marieny nerozlun

Na Slovensku pohbívají

s ní chlapci

a prozpvují:

.

úsudek uiniti

širší

toho

Když rozdlají dívky ohe, vezmou

božstva vedle sebe, taní kol Maeny a za

Abychom

ozdobí vínky,

na hl.

pentlemi a íkají

ob

se za ruce,

pedveer

pozdji, až v

na svátek Kupala. Ustrojí

a pentlemi jako jinde, a vetknou

udlají

Hoši

i

Maeny

se niení

zmíníme se

je

ve spojení.

špatn odné božstvo mužské,

zvané xDedkox, jehož nesouce za Marienou,

zpívají:

xDedko, naš Dedko, požrau

nám

si

všetko,

ni

si

nám

tak

si

sa dobré maun**).

Ve Slezsku zase

nenechán,

hoši dlají vedle

Maeny Maocha,

strojí

ho

xna škaredox a vozí po ddin. Uprosted vesnice setkávají se dvuchj' s Maenou a hoši s Maochem, dávajíce je k sob, aby se na rozlouenou políbili. Maocha hodí pak do kaluže a Maenu vynášejí za ddinu, kde ji odstrojují a roztrhají. Stojí tudíž

Dedko, Did neb

Maoch

na jedné úrovni

s

Maenou

Bh

koní Kdo byl Did? mrtvých, zimní Perun. Ve Slezsku tohoto Dida zovou Maochem. A Maoch nic jiného než Peruna neznamená. a souhlasn s ní

doba jeho panování.

Maoch koní ji

s

Maenou

bohyní

Perunovi letnímu a milostivému

létu

vládu na jae, popouštjíce

=

Lad,

tou dobou

práv

opvované. 2e smrt

i Morana

mráz, jako výraz božstva zimního,

a

jsou ve spojení, vidíme z kupalské

písn

Rus

haliských:

xSmerf z morozom tancjuvala, tancjuvala i

5|

Archiv

'"')

Kollár, Zpiewiin.

fiir

i

spivala,

za more des' pohnalax

slav.

Philologie I

-4.

\'.

HŠš.

(=

odešla, odtáhla).

176

Obad (=

vynášení smrti nazývá se u Slovinc

Moen

Zmínka o )(í

«

ezat babux

ezati, tlouci bábu).

jedinu družu

se

v

nam

dje

v

rukopise králodvorském.

imiet po puti vsiej z

Vesny po Moranux, praví

se

Záboj a Slavoj, což

písni

nám Na jiném míst

xjednu ženu jest

též

velmi poeticky vyznaeno, že

je

po celý život z mládí až do smrtix.

míti

estmír

praví se v básni

když

a Vlaslav,

onen tohoto pemohl: Víaslav strašno po zemi se koti

v bok

i

i

v

zad, vstáti nemožeše.

Moena {= Moena )(Na

na

jej

sipaše v noc crnu

sype v noc ernou,

t.

.

.

.

zmociíuje se ho, umírá).

j.

V

Moránix znamená pohebišt.

Praze íkalo se tak

hbitov emauzském. I

xProti

bohyn

v písloví potvrzuje Slovan význam

Moen

K Moran byl

jej

by

není

smrti,

prav:

koene !» nkterá božstva píbuzná.

druží se

V

prvé

ad

to

Merot, objevující se u

Hájka

dle

Krokov

klade

Me rot, ve jej po spravedlivosti su jeho

svtlé

výroku,

po smrti

jejž

v ústa dcerám jeho a který zní: kO

cest, ó

Radamáši, T

nedej jeho

m

a s a n

vedle jeho

hlavu,

zahubitÍK, dále polská

Nyja,

eskomoravská N y (píbuzná

s

litevskou Nyolou),

bohyn

n

v

a,

podsvtí, a

Jamin,

uchovavší

nákux

si

pam

ve zvolání xó Jeminex, xó Jaminex, xJemi-

po naše asy.

Jako božstvo

bázn

objevuje se

Tras dle

rukopisu králodvorského, a ruská modla

Buká, kterouž matky dti strašívají, íkajíce:

xNechadi tam v Ijes, Buká tebe sjestx.

BOŽSTVn HODOVNÍ.

OSLAD, Doba po

i:SIiAp.

asem kvas

a radovánek, stojících pod Jedním z nich je mythický, staroruský hodování a dobrého pomní, jiné píbuzné

žních byla

ochranou více božstev. Uslad,

Oslad,

božstvo

bh

jest

(?iODu; svdectví Lasickiego bylo božstvem hod veselných. Dvata inila mu obti na hodech svatebních. S ním shodné jest Slovo xhodx, xGondux, bohyn htevská"). krajinské xGodutK které

dle

i

xhodovatix zdá

se,

^)

Naruszewicz

2)

Narbut 72.

že odtud

Hist.

II.

význam svj

odvozuje.

o55.

12

POLEL

LEL, Polerum, Leli

(též Leliim

Poleli, Lela, Lelia, Lelo, Lelii, Leliiška,

Leleko, Polelja) dle Popova, Kayssarova, Strijkovského byly dtmi Lady, a tudíž božstvy svtelnými. Lei má svého pobratima v litevském bájesloví, nazvaného Leliis, jenž dle významu slova v litevštin jasný, svtí ý znamená^. (3b božstva mají odezvu v podání, popvcích, zvoláních, píslovích. V srbských písních picházejí výrazy L e e, L e eI

m c n e,

u

Slovák

1

slyšíme

xíeja Lelc, Lele! srdce sa mi

ke mám napijem

smje:

vo vrecuku')

sa

smle

.

.

.k^)

146) jména ta mezi Mazury Poláky asto se slyšela, nebo zvolání na hostinách KLelum po Lelumx po napití bylo oblíbené.

a dle Stryjkovského (Kronika polská a

Lei,

Polel jsou božstva vzájemné

lásky*).

Píse slovácká smle k

xsrdce sa mi smejex ukazuje na lásku, a dalším nnapijem sa

na hodování.

A

jelikož

v polském podání

KLelum po Lelumlx, možno

z

též na hostinách

vzýván

toho uzavírati, že vedle stránky

milostné byla božstvy rozkoše, hodování.

msíci se vztahují. Srbské Lelemene, podobné litevskému xmanuleK = msíc, k tonui zdá se

Lei, Polel k slunci a k jež velmi je 1)

v

^)

vo vrecuku

3)

Kollár, Zpievan.

*)

Le! a Lela u Litvanii bývala vz_vvána snoubenci

litev.

mythologii stály pod jeho ochranou

=

Íky

a k-kaii.

v korbeli. I

—

10.

v pied veer satku.

179

ukazovati.

Význam

ních velmi znateln

luny. jako božstva lásky, je v písních národ-

oznaen.

Luna však, božstvo

milostnosti, byla též

božstvem mrtvých.

lelek (pták) ku km.eni božstva Lei, byla by v tom souvislost, nebo praví polské písloví: xJeželi Lelek zakrzyczy, to ktos umrzex") (— jestliže Lelek zahouká, tož kdos ume). Vztahuje-li se slovo

^;

Materiaty antropolog archcologiczne Krakow. oddel. etnograf. 1904

st.

33.

12*

DD,

DID, DIPO, bžek bžka domácího

Jako

mená pedka.

mže

blahobyt

rodiny, která

Dda. Název znavystavném štstí a

Slované Dida,

ctili

Rus

Dle víry

domácí.

v

dom nov

když v

teprv tehdy kvésti,

ochráncem domovým

se

stane.

nm

Takový bžek domácí xdduška domovojx, byt,

ochrauje

zvíat a v

stále

dm

stáda,

bdí

ped

stará

hlava

pedk.

božstva domácího se ctním

blahodárné. Chrání

zeme

Spojen tedy kult

psobí velmi

zlými mocnostmi, rozmnožuje blahose

o chov

rozmnožení domácích

i

nad prospchem hospodáe, nepestávaje ani

noci pracovati.

Miluje

Nkdy

kon, zejména

nacházejí

kon

jednoho, a rád v noci na

se u krbu. tedy blízko

mu xPadpekaK, u Polák pedkládají mu pokrmy, chléb,

Proto na Rusi íkají

ob

vyjíždíO-

ráno od jeho jízdy upocené.

Ve svtnici zdržuje Za

nm

ohn

domácího.

xVygorišex. sl, mléko, koláe,

svítek.

Dduška domovoj pedpovídá

neštstí.

Pláem

a stony ozna-

muje smrt hospodáe. Ped nákazou, válkou, požárem, neb jiným na velkým neštstím vycházejí Didové z vesnice a vyjí

dsn

výhonech. Sthuje-li se rodina,

teba

vzíti

bžky

domácí sebou.

V

Rusku

zachovává se zbytek zvyku toho tak, že hospodá zapálí svíku ped obrazy svatých a po modlitb sejímá je, klade za adra a odchází. ^)

Tutéž vlastnost seznali jsme u Svantovíta.

181*

S tím shoduje se

výpov

Dalimilova, který píše o praotci

Cechu, že své JíDdkyx na bedrách pinesl:

s

xVybra jiejž i

se všemi z

bieše Chrvati

bra

ddky

s

lesem do lesa

:

plecii nesax.

své na

K domácím bžkijm

zem,

im,

ješt

náleží

Skítkové neb Šetkové a Ludkové (Ludci), o nichž v Lužicích je podání, že byli tam ped Srby a mluviU slovanským jazykem. Stop drobnjších božstev hojnost se zachovala. Pipo-

meme

jen

Mavky, podobné Rusalkám,

Marauny u

Hucul, které provázejí ženské Lisici

bžkové

a vábí

neb Lešije,

lesa,

Vlkodlaci,

Niníci,

duchové noci v Karpatech, a

j.

v.

je,

SUPIgE

ROŽANieE

pi narození dítte

jeho

osud

Chorvati°i a Slovincii slují Rodjenice, u

Rus

Rožanice, srbsky

jsou

U

A

které

bytosti,

ustanovují.

Sudnicc, Sugjenice, slovinsky Sujenice, bulharsky Sudženici a také Urisnici,

esky Sudiky.

Pedstavují

U Chorvat

a

panny neb pívtivé babky. Siovinc jsou krásné jako Víly, v bílé roucho odné, si

je

jako

sliné

majíce tlo lehké a vzdušné.

Sudiky zjevují se u novorozeat a osud jim urují. Pi tom taní kolem stolu neb kolébky kolo, za ruce se držíce. Též je rozšíeno mínní, že osud lovka pedou. Dle víry Bulharij jedna nit a druhá ji pestihuje^-Nit tato znamená délku života lidského. V Cechách xBabí létox za pedivo Sudiek se pokládá.

mí

Královnou

jejich

bjia Zlatá Bába.

Jim se obtuje. porodu na sl.

stul

Slovinci v

U Chorvat

a

ve svtnici, kde žena Istrii

Siovinc kladou v noci po

leží,

voskovice, víno, chléb a

nosí prý dosud ke skalním jeskyním, kde dle

povstí žijí Rodjenice, chléb, kladouce jej u vchodu na kameny^). V Krajin nachází se podnes jeskyn, nazvaná xjáma rojenicK, kde dle povsti Rojenice díve bydlely. V Cechách prostírali pro Sudiky stl istým ubrusem, kla-

na

douce

Ví hlídá se

sl

chléb,

a máslo.

se též, že Sudice

nemluvn

Sudjenice

s

mohou

po porodu,

nehlídané dít vymniti.

emuž

Proto

Srbové íkají xbabinex.

Vílami astji se stotožují.

^)

Afanasjev, Pocticskija vozzrnija Slavjan na prirodu

III

2)

Afanasjev, Poetieskija vozzrnija Slavjan na prirodu

III

— 844. — 343.

KOkOBH SVÁTK SUOYA^SKÝeH. Slunce, ohnisko náboženské soustavy mythologické,

svým postavením doby svátk. Radegasta, Svantovíta, Podagy, nejslavnjších

pone svtla

dn

výroních.

urovalo

Jsouc podstatou božstev Peruna,

Báby

Od

poznenáhlu pibývati.

i

Lady, bylo též ukazatelem

základního, zinuiího slunovratu

V

jariiím rovnodenní,

v beznu,

Slunce pak stoupá výš a výš, zpsobuje

den noci se vyrovná.

dospje až na vrchol slávy a moci o slunokdy den nejvtší délky dosáhne a noc na nejmenší míru se zkrátí. Odtud opt klesá až k rovnodenní podzimnímu; den s nocí znovu se vyrovnává. Po rovnodenní podzinuu'm slunce rychle stárne a slábne, až o slunovratu zimním na zemi obrození

a

vratu letním, 24. ervna,

dosahuje noc zase délky nejvtší, den nejkratší.

Celý rok i

život, a

jest

mezi tmou, plodící odumení

Do tchto Slunovrat

žní

zimní

ty

—

smrt.

oddíl spadají hlavní hody staroslovanské.

oslavují

vánoce,

rovnodenní

kesy, naež koná na všeobecné podkování bohm.

slunovrat

ení

zásadním bojem mezi svtlem, rodícím veselí

letní letnice a

jarní velikonoce,

se posvícení po ukon-

Vánoce neb svátky svtlé znamenají

Název ^)

významem

jejich z

Vánoce

slova (vá^

— noce)

dob pohanských pochází.

=

noce svtlé, posvátné')-

Byly svátky nejslavnj-

vá-noce;vil znamená svtly; ve

ohen) nalezneme týž význam. Va-Jano,

ci

slov Vajano (svatojánský

svtí v neb svatý Jano.

184

šími a nejtajemnjšími.

dokonávalo a nové se

Die víry rodilo.

pedk

slunce staré v tu dobu

Ohlas radostné události v podání

íkadlo jihoslovanské xPitali se kurjaka, kad najvea zima a on odgovorio: kad se slunce rodjax^) {= ptaU vlka, kdy je nejvtší zima, a on odpovdl: když se slunce rodí)

výrazu dochází. je

se

potvrzuje víru o zrození slunením.

2e vánoce ke cti slunce se slavily, dokazuje další jejich slovanský název xkraunK, neb jak Rusové íkají xkorounx. Maarsky slují xkaráczonyu, jméno to, jež ze slovanského je pevzato. Jestliže xkraunK neb xkoronnx rozložíme v souásti, obdržíme k raun, ko roun; k. ko. rovné g, go, znamená vtlení toho, emu pedchází, tudíž zde rauna, neb rouna (jinak rasice); a

—

—

raun neb roun

není nic jiného než

xrogx.

o nrnž u božstva

Svarog jsme pojednali a dovodili, že slunce znamená. V celku oznaoval by xkraunx vtlení slunce, t. j. jeho zrození. U Jihoslovan nov zrozené slunce sluje Božiem neb Božitm. Píse zejm praví, že slunce vycházející je Božo, t. j.

Boži narozený. Granu šunce iza brda, veselo, veselo! Niie šunce, nego Božo. Koledo, Koledo!")

(= Vzchází

slunce nad vrcholy, veselo veselo!

není slunce, ale Božo, Koledo, Koledo!)

Totéž vykládá

asn xSjaj

zvyk u Srb zavedený. Tam chodí hospodá páti i xsjaatix, t. volati: .x. a jmenuje toho. komu Božif našemu

další

ráno na hod boží

{= svi) Bože

i

j.

.

.

peje.

Narozený Boži chut ujímá se vlády:

Boži, Boži

Božic, Božic báa,

bata.

na oboja vrata,

na oboje vrata,

nosí kitu zlata,

nosí kytku zlata,

by

da pozlatí vrata, oboja poboja

.

.

pozlatil vrata,

oboje podvoje

.*)

.

.

což znamená, že nese kytku zlata ili svtlo, aby osvtlil oboje vrata nebeská,

nebo

.,

pozlatil,

dvoje jsou dle podání.

slunce vychází, druhými zapadá. ')

Hanuš, Bájesloví kalendá slovanský 36.

3)

Vrevic, Tri glavne sve. 25.

*)

Vuk. pjesme 1—194.

t.

j.

Jednmi

185

Místo xBoži batax v druhých písních z

toho opt, že Krauii

xKraex").

je

nov

oním sluncem

je

vidiio

i

zrozeným. Na nové

svtlo v této koled zejm se naráží. Proto u nás nazývaly se v^ánoce nkdj' >
ad

veer

na štdrý

se spaluje.

asn

hospodá srbský do

z rána jede

naseká. Badniaka posypou žitem

slovy: xDobré je

obad

pamtihodných

špalek, kláda, poleno, které za

jitro

významem

na

ohe

tam Badniaky východ slunce Za soumraku zavezou

pšenici a pozdraví

šastný badni

i

dom, ped veeí I

i

lesa a

je

denlx").

nakládajíce.

slova Badniak slunce pipomíná.

Kmen

xbadK

je

roven kmeni nbudn. a odtud povstalé slovo xbudnikx slunce oznaxSlunce

uje.

je

budilacx^). íkají o

K veei štdroveerní a

nejvyšší

djí

svtlobohové jsou

obrazem sí, ve které píse napovídá: Raslo drvo sred

y

se hoduje.

nm

O pedstav

plemenitá dafina.

plemenito rodila,

velmi

zlatne grane spustila.

zlaté

liše

listí

joj je

srebrno;

svakog

cvea

nastrta,

njoj

svetac

ráje,

rodila,

spustila,

stíbrné;

ponejvíce bazalkou.

rumnými ržemi,

rumene ržice;

na

její

býti

pod ní lože svtcovo \'šeckým kvítím vystlané,

postelja.

ponajviše bosiljka, i

hojn vtve

má

ráje slovanského

plemenitá oliva,

pod njom svta

ráje

Rostlo drvo sted

raja,

Slunce

pípravy.

takového

a

ráji,

Srbové.

veliké

se

poiva

.

.

«)

na

nm

svtec spoívá

.

.

Proto stelou ve svtnici, kde se hoduje, seno (jinde slámu), stl posvátný a na seno kladou teprve skvoucí

pokrývají jím ubrus.

Senem

i

a slámou

5) ") '')

^)

zele

se vyjaduje.

Vánoní stromek má

zelené se vyvšují.

V

býti

Rad jugoslavenske akademije, kniha 81 st. 217. Hanuš, Bájeslov. kalendá slovanský '20. Rad jugoslavenske akademije kn. 81 151 2. Vuk, pjesme

I

— 209.

— —

svtnici ratolesti

obrazem úrodného

186

stromu

rajského.

liojn

osvtlena.

je

poset dárky a skvle ozáen. Celá sí Název vánoc xhody svtlé s tím je v úplném

Je

><

souhlasu.

Ped veeí Badniak. ozdobený vavínem a rozmarinou, obvázaný Inem, posypává se opt obilím, polévá vínem, pokropí svcenou vodou, okuuje kadidlem a nakládá na ohe. Nastává památný okatiižik. Hospodá, uchopiv pohár, odíkává modlitbu, v níž prosí na píští rok o boží úrodu, o domácí mír, o vzájenmou lásku, ochranu mládeže, zachování všech a ochránní od hích (obr. 21.). Pipíjí se vespolek a potom Srbové se xmirbožajútx, xmír božílx t. j. líbají, držíce hoící voskovice v rukou a íkajíce Svíce tyto v žit na stole nechávají pohoeti v nádob devné, anku, a žitem je uhasínají. Tabule bývá hojná, sestávající bývá zvykem strojiti jídel devatero. I

s

potem

V prvé ad jest to s mákem a medem.

enina pšenice

posvátného.

jídla

Kdo

pojedli

potrav.

U Hucul

tak jest u

Lužian.

mnoha

Rovnž

Pi tom

dvanácti se shledáváme.

posvátná.

jídla

z

picházejí na stl

kaše xkucian

U Polák

spolu

kucie,

=

xkujax, sva-

požívá se

stávají

Vhazuje se na stropy a stny, a dle toho, jak

drží,

jako

jí

pátely.

se

soudí se na

Srbové mají xvaricux, svaeninu ze všech

úrodu roku píštího.

druh obilí a luštnin, neb xkoljivox, uvaenou svcenou pšenici. K vánocm pee se zvláštní peivo. U nás vánoka, štdrovka, u

Srb esiiica. U Uskok

dní.

pipravena

v Dalmácii po dobu trvání svátk, celých

dm

zstává

oteven, aby každý mohl

jest tabule s

povený povinností který ohe udržuje Na

Hoch,

se xGostK, druhý,

xBadniakx.

xbožax.

pravideln selátka, jež nov zrozenému

Prasátka byla

íká se dtem, aby se postily, uhlídají. O kmitavém odrazu slunce

zasvcena.

se íká, že

i

nazývá

tabuli jihoslovanské nacházejí se

sátkax za to

iní

pohostinství,

osm

dom

V

pokrmy pro každého píchozího.

plniti

nazývají se po Božiti slunci

vstoupiti.

že xzlatá pra-

na

stn

také

xprasátka bhajíx.

Po veei zachovává se u Hucul další prastarý zvyk. Nájídla na tabuli zstanou až do rána pi svitu svíce tak, jak

domácí od

stolu

odešli.

Smrtelného híchu by se dopustil, kdo

188

by stl že

se,

se na

dušiky k štdroveerní veei

i

veee má

Celá kolik

tolik,

Obyej zachovává

sklidil.

poest zemelých. se dostavují'').

výraz posvátného výkonu.

nutn teba.

\'í

Všude panuje mír

Mluví se jen

boží.

hluné veselí. Potkají-li se dva lidé v tu dobu, volají radostné: xBoži se rodííx") Nastává ona chvíle tajemná, jejíž sledy v tolikerých obadnostech Teprve

hodech

po

rozpoutává se bujaré,

Mládež bére na se rzná pestrojení a provozuje Pestrojuje se do podob zvíecích a jmenovit maska jelena je oblíbena. V tomto zakuklení nazývají se okru-

jsou patrný.

hry, žerty, šašky.

jakoby duše bez tla, mohouce

tníkj',

Pestrojování

je

obrazné,

nebo

pemování, kdy

ono velké

vejíti

dle víry

v

dlo

tu

se

ví,

Božit

že v den narození

nocují venku,

aby ho vidli^O-

oiui

práv

podobu.

o vánocích

slunce dokonává a nové

staré

nová se

zrozuje, tudíž stará božstva vládu pouštjí a

Lid

neb

jí

otvírá se nebe, proto

se

ujímají.

nkdy

Plivníci (ohniví draci) létají vzdu-

chem, pinášejíce chudým bohatství. se otvírají a jsou lidem pístupny.

I

V tu dobu poklady zemské hovádka hovoí, ale neradno

jich poslouchati.

U

Hlavn nezapomínalo se na božstva a pinášely se jim obti. veer metá se do vzduchu pehýšel mouky, jako

nás o štdrý

ob

sl a mouka za okna, aby se jmenují vtrovou xRunoux a dávají jí misku mouky neb krupice za okna, íkajíce: xTu máš vtíku, uva si kasiku !>('-) To jest vtrová. pro Meluzinu.

utišila.

iNa

Klade se

též

jí

Slovensku v Horné

Lehot

ob

Zemi pinášela se jídla a zakopávala se. Hlavn dbáno na kosti rybí. Pod stromy zakopány psobí prý úrodu, jestliže se pinášejí v ubrousku bílém^*).

U

nás kladou dívky po

Též jablka na vstá\'ej,

^) ^^)

^^)

n

házejí,

ovoce dávej, dnes

veei ástky

jídel

pod stromy").

promlouvajíce pi tom: je

štdrý

Šuchevi, Krakov,, Huculcizna

Rad jugoslavenske akademije Rad jugoslavenske akademije

III

denlx^'^)

— 18.

kn. 81. kn. 81

1"^)

Hanuš, Bájeslov. kalend,

slov. 26.

^^)

Hanuš, Bájeslov. kalend,

slov. 2M.

^*)

Hanuš, Bájeslov. kalend, slovan.

^^)

Hanuš, Bájeslov. kalend, slovan.

.•)2.

;J1

st. .st.

20ó. 215.

xStromeku,

189

Obtujíce žádali vící od božstev vštby. Byl štdrý veer, kdy minulost s budoucností se stýkala, k vyzkoumání vcí píštích nadobyej píznivý. K studním a studánkám dávají dvy púl oechu, pl jablka a kousek vánoky. I do potok úlomky vánoky vhazují. Pi tom se íká: xStudánko, tu ti nesu veeiku, povz ty pravdu, co se t ptát budux. Pak naslouchají, a jaký zvuk nejdíve se ozve, z toho soudí na rozluštní poptávaného. Pod led se dívají, aby zvdly, co je oekává^**). V Rusku vští z mísy, naplnné vodou, okolo které šperk nakladou. Pi tom pjí písn, v nichž na konci vždy se opakuje slovo nSlávaií.

mn

Jak \ímc, byla domácí zvíata posvátná, jistým nich

V

žádány.

uslyší

kon

o

štdrý veer pamatováno

Lužici naslouchají

Dokají-li

zaehtati.

Dvata

v roce píštím.

jitou voj; klopýtne-li,

Do

n

Také na

zasvcená.

ruská

dvata ped soudí

se,

konm

hádají.

z

a

božstvm vštby od

konírnou, zda

toho na

Vodí ho

vdavky

pes dvo-

dostanou muže zlého, neklopýtne-h, hodného.

kurníku házejí kstky, klepajíce potom na dvíka, a z toho,

ozve-li se kohout neb slepice, na

vdavky

usuzují.

Na ohništi rozpouštjí olovo, slévajíce ho pes hlavu do vody svcené. Z ulité podoby soudí na budoucnost. Nebo podle osob pítomných udlají ze skoápek nerovný poet lodiek, píkladn 3, 5, 7, na kterých sedí dušiky v podob zapálených svíek. Mládenci zapalují si svíky ervené, panny bílé. Lodiky staví na svcenou vodu pod komín, zapálí svtélka a hledí, jak jedna skoápka k druhé se blíží, z ehož soudí, kdo kterou si vezme; komu svíka dív dohoí, bude míti kratší živobytí.

V Cechách tam

ohe,

uslyší-li

K

hudbu, zjevení

veei

dívky po

bude

hoeti,

strojí

budoucnosti

paprsková naopak dlouhé

pes

postaví-li se ^^)

hlas

zemrou,

žití

i

oznamuje.

Dvata

Obrátí-li se

špikou ze

obrácen, zstanou svobodny. líájeslov.

Spatí-li

jiných vcí se užívalo. Nakrojí hvzda typaprsková, zemrou, vícc-

hlavu pehazují.

Hanuš,

potm.

modlícího,

se k svatb^')-

jablko, a jestliže objeví se

obutý,

chodí k peci

zaslechnou-li

kalend,

slovan. 23.

") Hanuš, Rájeslov. kalend, slovan.

[38.

stevíc,

voln

vsi. vdají se.

190

Jak vidíme z uvedeného, hrála voda pi obadech štdro-

veerních vynikající roli. Ohe, jako vrný prvodce její, také v obadech se objeví. Povdno, že o vánocích u Uskok po-

ohe

svátný

se udržoval.

Ohnm

picházíme

k

mythickému,

božstvu

dalšínui

ke

Koled.

V

ohe

Dalmácii zapaluje se vtší

dm

xKoledouK. Každý

je

o vánocích,

povinen kouskem díví k

zvoucí se

nmu

pispti.

nazývá se xkoledištK. Ohe ten doposud knz popovažuje se za nco posvátného. Tu a tam musí nui ho pekonen kolo, zpívají písn a ohn taní žehnati. Kol Místo, kde

se

pálí,'

i

skakují^^).

Tím vynouje znázornn polenem

Badniak

se dvojice božstev

—Koleda.

Badniak

souhlasn Koleda (koloda) významem slova Badniak vztahuje se k slunci a Koleda drvo, xkláduK oznauje. nemén. Rozložíme-li jméno její na Ko leda a ekneme, že xkox vtlení oznauje toho, emu pedchází, pijdeme k výslednici, Lada byla bohyní že Koleda vtlení Ledy neb Lady vyjaduje. Vtlení Lady o vánocích v slunci léta a její znakem bylo slunce. a

—

je

nanejvýš pípadné.

Se sluncem vánoním nalézá se ve svazku nejužším. staré, jihoslovanské kolední

písn

božia Koledo!^") Zvyk koledovati zachovává I

malého boha Koledo božit Koledo! I

se u všech

vtví slovanských.

U Bojk knze pipomíná, nebo xvajdelotyx se nazývali. Pi tom

vánocích chodí koledníci neb kolendari po koled.

prastaré jméno koledníka u

Zbytek

Pravit se tam:

Abych vykoupala Koledo

xDa okupam Koledo malog boga Koledo

O

potvrzuje.

to

xvajdax-")

Litvín knží xvejdalotyx neb

dlužno všimnouti

si,

cpanou kži vlí.

xBhá

s

tím jako

že Poláci o

na

Koled

nosí chycené vle, neb vy-

Okolnost ta do písloví vešla. s

vlí kží po Koledx.

Nkdy

s

s

se:

napodo-

U Slovák zachoval se zvyk chohaden'0. jak Kollár v zpvankách podotýká, nyní ovšem

beným turem neb turokem. diti

í^íkává

chodí

Wort und

^^)

Oesterr. Monarchie in

^^)

Vuk, Rjenik pod Koleda.

Bild,

^^)

Hanuš, Bájeslov. kalendá slovan. 52.

*i)

Kollár, Zpievanky 11—65.

Dalmaticn 143.

191

papírovým.

jen

dm

Koledníci chodí

V tom

všude dostává se jim daru.

ským vlastnostem Koledy,

jež

od domu. zpívají písn a dlužno spatovati vztah k bož-

vyznaovala božstvo svtlé, dobré

a nanejvýš štdré.

V

díle

vem

mli jsme

eská

vládne.

píležitost íci, že v

koleda, zaínající

na Bábu šttku k znaí

nebo

obsypal,

sic,

mrazy

o narození Božit

její

Bábou

Ddek Bábu snhy

ádn

nicmén budoucí osud zimy zjevením leda panství

s

Ddku,

aby

po vánocích teprv

zim Ddek

slovy xKoleda Koleda a

zima na mrazy se otáí,

Koledy rozhodnut. Kozásadn láme. Lze souditi se

z jedné koledy rusínsko-karpatské, kdy o vánocích, tedy uprosted zimy, mluví se již o slunci jarním, o msíci a vlahém deštíku. Zníf následovn: xCi doma býváš, pane hospodái!

tak

Tvá podlaha pozametená,

tvé

ponakrývané,

stolky

tvojím

za

stolem ti milí hosté, milí hosté ti, ne jediný: jeden host

je

svtlé

msíek, tetí host drobný deštíek. Sluníko praví: xNení nade mne, když osvtlím hory, doliny, kostely všechny oltáex. Jasný msíek: xNení nade mne; když osvítím temnou nociku, zradují se hosté (kupci) na cestách, voleky u vozux. Drobný deštíek: xNení nade mne; když já slunéko, druhý host jasný

i

Vesn msíce

pijdu tikrát na

jarcja,

zradují se

žita

i

louky a

celá jarní setba se zazelenáx--).

A

jako jsme vidli sestoupení Koledy oslavovati ohni v Dal-

mácii, tak na druhé pálejí Didka-^).

V

stran pozorujeme, xže

Hucul po Koled

u

polou ledna pak setkává se

což nazývají xstriteniex-*)

(=

již

zima

s

létem,

stetnutí, setkání).

Kestní vody po vánocích, v církvi pravoslavné doposud slavn zachovávané, a svátek xHromnicx poátkem února, jsou rovnž zbytky které

pi boui

z

dob pohanských. O Hromnicích svtí svíce, aby ped uhozením chránily. V Polsku

rozžehují,

svtlem hromniným dobytek, hromv odhánjí.

obcházejí

tím

-')

Hanuš, Bájeslov. kalend, slovan. 55.

'^^)

Hanuš, Bájeslov. kalend, slovan. 52.

2*)

Prof.

lidi

Šuchevi, Krakov, Huculina III— 221.

i

chaty,

více,

že

192

Velikonoce neb svátky ervené. Druhé veliké svátky v velikonoce

{=

dob

janiílio

rovnodení nazývají se

ervené.

veliké noce), neb svátky

Byla

i

vzkíšení pírody k novému životu, oslava jara

to oslava

Vesny.

V

písni

Vesna s pojmem velikonoc splývá. Poláci ji nazývají Velkonokou. Huculové pípravám k velkonocfím íkají xvesnovaniex. Kol jarního rovnodenm' nastává v výš, svtla a tepla pibý\'á. se

pizpsobuje.

Vynášejí

i

obrat.

život

léto,

které do

topí

dává se výhost.

neb se skal Moranu shazují.

\ si

\'

podob

neb klokoových proutk se pináší.

0<>

Slunce jde

božským zjevm

Jarní božstva vstávají a zinuiím

Ddka, ežou Bábu,

Vládu nastupuje

pírod

Podle toho

o 00
oool

jívových, tisových

193

Jinak

s

podobnými zjevy, jako o vánocích, se setkáváme. se zametají. Nebe se otvíralo a U Blorus Dzjedko Perun sám

Píbytky zelenými ratolestmi poklady byly opt pístupny. poklady

ukazuje^").

lidu

—

Božstvm

Všby

pinášely se obti.

Obady na vodu a ohe znatj^ dny se daily. Pamatováno na zemelé. Ve všem lze pozorovati snahu po oišování, jež mla býti prpravou k vstupu do léta, velkonocemi uvádného. áry

á

obzvlášt v

teln vynikají.

Slovan konají se ve znamení kraslic. Jsou vaená, na erveno obarvená. Barva ervená tak Slovanu

Velikonoce u to vejce

lahodila, že ji nazval xkráskoun. Proto název jejich xkrasHcex, t. j. vajíka ervená. V Korutanech jmenují je xpyricn (od pýiti = ervenati). Název velikonoc xsvátky ervené » odtud dlužno od-

vozovati.

Vejce

tají

v

sob

veliký význam.

O

velikonoci

znamená

znovuvzkíšení pírody a znovuzrození jarního života. Jako malování vajec (obr. 22.) patí k výkonm náboženským, tak patí pojídání jich k zvykm starinským. V Polsku na boží hod z rána i

hospodyn nkolik hospodáem píbuznými je

vajec

rozkrajuje s

pojídá,

i

ervených a rodina spolen pi emž vzájemn si blaho-

pejí'«).

O na

velikonocích Vesna nejvíce

Nazývají

svj význam uplatuje.

Poláci

oekávajíce první hrom a déš. tvrtek ji volají Velkonokou, zpívajíce:

zelený

,

ji

Velkonoko, Velkonoko, kdes tak dlouho bývala?

U

studánky, u studánky

ruce nohy mývala.

Velkonoka léta u

ili

Vesna umývala se tedy

nocích všude u

Slovan

se

slunce se nabírá a lidé se omývají, k

Zvyk

ped

vstoupením do

umýváním o velikoshledáváme. Voda ped východem

studánky. S obdobným, všeobecným

je

doposud tak

východu slunce se modlíce. že každý z nás. kdo je

všeobecn rozšíen,

Hanuš, Bájeslov. kalend, slov. 109. Hanuš, Bájeslovný kalend, slovan. 122. Význam vajec velikononích byl dalekosáhlý. Vejce na zelený tvrtek snesená svtí se na hod}' velikononí, pehazují je pres chalupu a zakopávají na miste, kam padla. To chrání proti -^)

'")

udeení hromu

a

jinému neštstí. Hanuš,

Bájesl. kalen. 112.

13

194

z venkova, se takto uniýxal, ani neveda, že pohanský

zvyk

pedk

zachovával. Jako Poláci Vesnu na zelený tvrtek oekávají, tak u nás na velký pátek \'elkonoku modlitbikou pozdravují:

t

Vítám

K

chra

velkonoc,

m tch tech nemoc,

první žloutenice,

druhá neštovice, tetí nešastná zimnicex.

V

Lužici spchají dívky

asn

z rána v nedli velikononí

k potokm, aby se na krásu a zdraví umyla.

Zachování zdraví

krásy, tudíž oišování,

úelem omývání.

a

získání

hlavním

je

tech pramen nabranou"). I Nejen umývání, též oblévání vodou jako obad se zachovalo. Polsky nazývá se oblévaka Hdyngusx. Na Slovensku pondlí velikononí podnes xkúpací pondlokx sluje.

omývá vodou

dobytek se

Polévání vodou

leným zvykm

ze

o velikonocích

Staroslovanstva.

ata, jako chodí pomlázkou

oblévaku

se na

)(

všeobecným, spo-

Dve

vypráskati.

dv-

slovácké tší

písní:

Velká noc, velká noc, kedy že už bude?

który že

ma

šuhaj oblievati pijde ?)r^)

Voda o velikonocích svtí

je

patí k

:5ohajové chodí polévati

ohe

i

se

vodu na velkou

V

svtila.

sobotu"^).

Polsku,

praví

Vodu na velkou i

Lind, bílou

sobotu dle Štítného svtili též v Cechách. I

vláhy nebeské picházejí v úvahu.

Jako Poláci na zelený

tvrtek oekávají Vesnu, oekávají Rusové déš, pravíce: )'Dožiku Dožiku milyj,

Dožiku kropí žitkolx Jest to týž deštík, který

U

již

o

Koled

byl vzýván.

Tetí znamení, v nmž slaví se velkonoce, jest pomlázka. Slovák velkononí úterý jmenuje se wšíbací úterokx. U nás,

v Slezsku

a

Polsku

šmerkust, šmigust.

nazývají

slavnost

Proutek velkononí

'^)

Hanuš,

Bájesl. kalend, slov.

28)

Kollár,

Zpvanky 1—24.

-^)

Hanuš, Bájeslov. kalend,

116.

slov.

117.

tu je

šlahaka. namrskut, xšibákx.

Pomlázkou,

196

dvata, neb vyprá-

spletenou z proutk, vypráskávají šohajové

Proutek

skají se vespolek.

je

obrazem hímání. Práskáním všeobecn zlé mocnosti práv tak jako jarní zahmní zlé duchy vypuzuje.

Po pomlázce Chodí se

nocích.

Zejména vejce se

chodí se o velikonocích, jako po

dm

od domu, zpívají

žádají, jak

—

obrazem jarního blesku

písn

a

práskání

se vyhánjí,

Koled

o vá-

sbírají

dary.

eská pomlázka naznauje:

xHody, hody. do provody, dejte

ervené vajíko

.

.

.x

Ohe, vrný doprovodce bájesloví. v obadech velikononích se objeví. V liineburských vesnicích u Slovan polabských na veer prvního neb druhého velkononího svátku ohn plápolaly^"). Ohni v tom pípad pipisovala se moc zúrodující. Jak daleko svítí,

tak

daleko uvede

úroda na

se

Ceších vypravuje, xže na velikú sobotu

což by od toho žehnánox. obcházejíce

O s

ohn

rolích.

ohe

Štítný

o

starých

svtie, prosiec Boha,

bylo sheto nebo roznieceno, aby bylo po-

Polácích jsme ekli, že na velkou sobotu

ním bydlo

i

ohe

svtí,

chaty.

vánocm, peklo se zvláštní peivo. U Polák jsou to velké bábovky. u Hucul nazývají je xpaskax, u nás jsou to mazance tvaru bochnikovitého. Pokrmy svtí se v kostele. V Karpatech všude, v tch nejchudších chatách, musí

K velkonocm,

jako k

i

míti o svátcích

svceného.

Jako bylo vánonímu slunci zasvceno prasátko, tak slunci

velikononímu obtuje se beránek. Štítný o kostech ze svceného beránka se zmiuje, že k árám jich užívají. U Jihoslovan zabíjení beránka (obr 23.) má ráz starodávného obadu. Koná se na sv. Jií, který klíi nebe otvírá a též Vesníkem je nazýván; patí tedy k Vesn jako mužské božstvo jarní, a ponvadž Vesna nazývána Velkonokou, vztahuje se kult jeho na svátky jarní

—

velikonoce.

Pi svcení pokrm

Huculové chudším rozdávají, pravíce

pi tom: xPijmte za duši Marijokyn, neb toho kterého zemelého lena rodiny. Tím picházíme k další, dležité stati. V dob V Halii svtí o velkononí pamatováno hlavn na zemelé. velkonocích Hajlky neb fahulky. 3")

Hanuš, Bájeslov. kalend,

slov.

Lidé scházejí se na hbitovech 12.5.

197

obady hry. pamt mrtvých

a zpívají písn,

nazvané hajlky, konajíce pi tom

Huculové

první nedli po velkonocích na

slaví

i

(= hroby) nazvanou^O-

Jdou na hbitov a tam Také u Srb za týden po velkonoci slaví velký svátek na poest zemelých, nazvaný xpobušeni ponedeljnikK. Jsou to rovnž schzky na hbitov, pi emž se hroby xpobušajÚK, t. j. pokrývají drnem a vnci. Mrtvým kladou se na hroby pokrmy kraslice. slavnost Kgribkyn

hodují a

až do veera.

pijí

i

Slovan vtlení duší, hrají o hodech V tch dnech jsou ptáky povrenými

Holubi, znamenající u

\eIkononích znanou a

kstek

jejich

k

roli.

vštní

Pálení

se

užívá.

arodiníc a stavní máj.

Všeobecná snaha po oišování a zapuzování zlých duch Sem patí pálení arodjnic v noci filipojakubské,

dále se jeví.

pi

emž

etné ohn na návrších zaplanou.

V kvtnu

máje^^)

vysoké, osekané a

s

chává a ozdobuje.

zasazují.

Jsou

to

bízky neb smrky

korou sloupanou, jen vrchol zelený se poneStaví se prosted vsí, neb

dvata na vdaní. Stavní máj bylo zakazováno

ped

chalupami,

kde mají

V písních asto povzdech dvete: pohanský.

se

na

kesanství jako zvyk

v

n

vzpomíná.

Na píklad

xTurice, turice^^) nevyjdú mi z hlavy:

ktorý že mi šuhaj máje v nich postaví?") anebo kde milý za darované péro máje staví: )(A muoj milý za to pero postaviu mi májov štvero,

postaviu ich

ped

zorami^^)

pod našimi oblokámi'®). Na prosriedku dve jedliky, tenké, bielé bez kuoriky, a vysoké výše domov, niet v ddin takých stromov"). 3^)

Prof.

^')

Máj

Suchvi, Huculizna Krakov. slovo nmecké, jak by

není

prastaré a rozšíené slovo

pvodu

^) Turice

=

3*)

Kollár,

Zpievanky 1—24.

^)

Ped

3*^

Pod našimi oblokámi

svátky

zorami

=

III

— 261.

se

nkdo

orientálského.

svatodušní.

ped zoou.

=

pod

našimi oknv.

domnívati

mohl.

nýbrž

198

máj

úpln obdobné se stavním kížového a korunového stromu, jež je nám známo ze starodávného života Slovan lneburských^O. Strom stavn byl na návsi s mnohými obady. Když tento korunový strom, v úzkém spojení s božstvem Stete se nalézající, zasazovali, posvcoval se pi tom dobytek, tanili kol nho, strom obcházel se se svtlem, pi emž kropili pivem sednice. sklepy, komory. Strom býval na 12 metr vysoký, nahoe zasazoval se do nho kíž, a na kíž pipevovali železného kohouta. Význam není tžko uhodnouti. Jako zastrkovali Slované kížky do roh svých rolí, aby ped hromobitím a krupobitím je ochránili, tak ml kíž ochraovati vesnici ped uhozením a pohromou vlastním znamením božstva hromovládného. Stavní

jest

Kohout na kíži pipevnný slunce znamená. Hry )(Stado)( v Polsku konané na poest božstva Stádo, totožného s božstvem Stete, rovnž sem pináleží.

LetnicC; svátky zelené^ turice neb rusadla.

V svatveer letnic koná se vyhánní arodjnic práskáním^®). V Cechách na Morav práskají siln pastuchové, když v sobotu ped svatodušními svátky stáda dom pohánjí. Práskání, jak i

eeno,

je

obrazem jarního hímání.

Polsky nazývají se

duchové jím se zapuzují.

A skuten

svátky zelenými.

letnice

pírody ve zvycích se objevuje. Rusové bízky do svtnic. Stavní klest i klean (zelených zelené

slavení m.alé

Zlí

obvyklé.

lestí) je

rosty, o

letnicích

Na Morav

staví rato-

rozšíeno mínní, že lípové letozachraují ped arami.

je

ped okny vztýené,

Huculové

vyzdobují

uvnit^^).

Lužiané svtí

svá

zelenými

obydlí

letnice ohni a

ratolestmi

stavním

zvení

i

bíz*").

V Halii pod Karpaty a na Slovensku íkají letnicím xt uricex. Název od tura pochází. Slunce v tu dobu blíží se vrcholu A

moci.

beránek,

37)

jako o vánocích byl obraz jeho selátko, o velikonocích je

o letnicích

znakem

jeho

mocný

Archiv fur slavische Philologie XXII. 1900

^) Hanuš, Bájeslov. kalend,

Suchvi,

'^)

Prof.

*<^)

Hanuš,

slov.

Huci:lcizna,

Bájesl. kalend,

slov.

tur.

st.

159.

Krakow, 165.

III.

— 273.

^'

113—115.

Polsku

na

199

Tam

tento znak slunce naráží se o vánocích. s

již

koled chodí

o

i turokem.

turem

U Slovák

germerské svátky svatodušní jmenují se xrusadljex neb xrusadlax^O. U Dubrovníka jmenují je xrusaljex").

U Rusín

stolice

celý týden svatodušní jmenují rusadelný").

chází od Rusalek, které z

tam až do

a zdržujíce se

R

u

s

a

i

1

j

e,

xStohlavx

knize

Moskv

vody

Název po-

vystupují, rozbíhajíce se po lesích

letního slunovratu.

V

jak Nestor uvádí, byly hrj^ pohanské").

eené,

naízení církevního

obsahující

Hry

ruské

snmu

pramene konaly se následujícím zpsobem: Muži, ženy a dívky shromažovali se na noních schzkách, trávili as rozmluvami, zpvj'**), hrami a tancem; když pak noc pominula, šli s kikem k ece a vodou se umývali. Jméno týchž her ve starých vokabuláích ruských vykládá se skrze hry šaškáské. Tím se nám objevuje opt známé pestrojování. I vštní pi hrách rusadelných se vynouje. Na ece Dnpru nalézá se zvláštní háj. jmenovaný hájem Rusalek*'). Dívky svíjejí vtviky bezové na podobu vnce a každá uvije jich toiik, kolik má osob nad jiné milých a drahých. Vnce se uloží a za v

155 J, zapovídají se.

dle téhož

—

týden pro haryx.

Cí

n

se vracejí.

vnec

Vnce

živobytí.

neuschl,

Slavnost tato

znamená

to

metají do vody.

dlouhé živobytí, pohíží-li

se,

konená jmenuje

se xroz-

odpov

a dlouhé

píznivou

Plyne-li po

znaí

vod, znamená

to

to smrt.

vrný doprovodce obad slovanských objevuje se u LuTam letnice ohni oslavují*"). Ohnivé plivníky = draky

Další

žian.

vidjí v ten s\'.

as

Takový Mlníka na íp.

Trojice u

K

létati.

plivník.

zvaný

\ Ikoun.

letnicím piká se zvláštní peivo, koláe, obraz

lítá

od

kíže blesko-

vého v kruhu. Posvátná kaše objeví se opt jako o vánocích. V Cechách stávala s medem pipravená na estném stole pro každého píchozího, aby ji mohl požíti s hospodáem*"). *^)

asop. esk. musea ro.

*-)

Hanuš,

**)

Písn

*^)

Šafaík,

*^)

Hanuš, Bájeslovný kalend, slov. 165.

*^)

Hanuš

Bájesl.

7.

kalend, slov.

Šafaík »0 Rusalkách.* 163.

Slovan asopis es. musea ro. 7.

rusalné neb rusalje je u

Hájesl. kalend, slov.

166.

zvláštní jejich pojmenováni.

200

Božstvm

Dokazuje

pinášely se obti.

eského Betislava*®) v

roce

to

zápov

knížete

sedlákm zakázány

kterouž

1092,

všechny povrené obyeje, jež tito, zpola ješt pohané, v úterý neb ve stedu svatodušní zachovávali, pinášejíce dary k prana ob. V knize xduchovní menm a zabíjejíce hovádka regulamentx. vydané ponejprv v Moskv r. 1721, dje se zmínka o povreném obyeji na Malorusi, xo všení rozliných plátných kluckv. tkaniek a nití na stromech posvcenj^ch, obzvlášt du-

bsm

obtí Rusalek.

bech, což se nazývá

V

období

zachoval se krásný obyej obcházení

letnic

lem a králkou.

Pocházeje z pohanství stíhán byl klatbou.

Slovákm

raiíský statut zakazuje

r.

koncem

slavila se

kvtna*'').

krále a panna za královnu. jejich jest

bu

ruky dlouhé vodu, v

anebo

bílý,

(obr.

dve,

vedlejších.

Prvod

Cechách králova ustrojí se za

Opt tedy známé pestrojování! Oblek z kry a jarního kvítí. Král dostane do temi ržemi.

Jdou v pr-

místu.

Na Morav provádí xhonéní králex pistrojí za

Mu-

nalézá se praporeník a soudce, za vesnici až k tak

zvanému soudnému

jezdc

V

Jeden mládenec

žezlo, králka ratolístku s

nmž

krá-

1585 mezi jiným xna rusadelné

svátky podle starého obyeje králv stavtix.

nedle

s

se hra v

24.).

posadí na

úterý svatodušní

Za krále

kon,

volí

chlapce

Proto drží v ústech rži.

takto jede od vesnice k vesnici.

na právo a zastaví u první usedlosti.

názvem

— 151etého.

koním dvou

jenž pipevní se ke

Král nesmí mluviti.

s

14

Na návsi zahnou

Pod okny má

jeden vyvo-

lený íkání, žádaje za dar pro krále.

Stane

pi

bitka,

hnouti.

se,

emž

že dva

Podaí-li se

výkupným

prvody v

jedné vesnici se srazí.

Nastane

jedna strana snaží se druhé krále od koní odtr-

vyplatiti.

to,

xzajmou krále k. který musí se

Slavnost

koní tancem

znanjším

a hostinou.

Dvata poádají v ten as slavný prvod s královnou. Okolo Brna dje se toto chození po ti nedle ped letnicemi. Královnu vodí pod baldachýnem, neb pod vtvemi lipovými. Pi tom zpívají a taní v každé usedlosti, dary sbírajíce. Úastnice zovou se krúlovnikami. «) Kosmas, III.— 197. *^)

Hanuš, BájesIov\ kalend, slov.

1-52.

202

v

U Srb hraje xkráliccH 10 — 15 dvat, které sestaví se v kolo podob srpu. Na levé kídlo pijde pkné, obratné dve s me-

eni v ruce pravé a sluje králem, na kídlo druhé postaví jiné s kopím, bílo-erveným praporekem oznaeným, a sluje barjaktar (praporcník). Uprosted kola sedává na stolice dve

dve s

obliejem bílým rouchem zakrytým,

Pidána rém

jí

král

slavnosti

a to jest králice

i

carica.

bývá dvorkinja (komorná). Tanec obzvláštní, pi ktemeem a praporeník praporem mávají, spojen pi této se zpvy významnými, ku p.: Kralju, svtli Kralju!

Leljo! kralice banice Leljo! ustáj te pošetai. Leljo! od dvora do

dvora, do careva štola, Leljo!

Povsta

banice Leljo!

a

jdi,

(= Králi, s\'tlý králi! Od dvora do dvora, až

Kralice,

Nkdy

táhnou

Leljo!

k stolci

carovu, Leljo!)

Hru opakují i

u

každého hospodáe v ddin.

do blízkých ddin, doprovázeny

V

a

tém

Cechách

ozbrojenými mládenci.

Písn

významu Lady.

Lelja je zde ve

Slované

dvma

králické znají všichni

ve všech Ladu vzývají.

líLadaicex

nazývaly se dívky, které obcházely od Trojice do Jana Ktitele ddiny, vychvalujíce bohyni svou a pejíce každému domu štstí a prospchu''")-

Kresi, kupadla, Vajano.

Život v

vítzství

pírod

ješt stoupá, až k nejvyššímu bodu, k plnému

slunce o letním

slunovratu,

všechna božstva svtelná svou moc a

slovan

slují

V

nkresix,

Slunci,

doby trnícímu té

svatojánské.

msíc erven

a od nich též

Do

ervna.

uplatnila.

ohn

sláv, zažehují na poest

v lesku

24.

U

Jiho-

Mkresnikn

ohe

se

nazývá se xLjetská Koledaic^^), neb ^Veliká Koledax"), na rozdíl od xZimské Koledyx o vánocích. Ljetská i Veliká Koleda zapaluje se na uritém míst na návrší, na xkoIedištÍK. Nkdy hoí ped kostelem. V tom pípad celou noc zvony jí vj^zvánjí. nazývá.

Dalmácii zapálený

™) Hanuš,

Hájesl. kalend, slov.

172.

Wort

5^1

Oesterreichische Monarchie

°-)

Rad juKoslavenske akadcmije. 170

in

u.

\V\\d.

knilia 8.5.

Dalmatien

144.

:

203

Slováci jmenují

nkdy

Tiirice^^).

i

ohn svatojánské Vajano, Vajanovo, Vajanok, Vajano, rozloženo na Va- a Jano, znamená

svatý neb svtlý Jano (obdobn jako vá

Polákm známy

svaté, svtlé).

jsou

Jano objevuje se zde jako božstvo.

—noce

znamenají noce

ohn ty pod jménem Sobótki. V Cechách, vyhazujíce ohnivá

košata do výše, volají: xPovz nám, velký Bože, svatý dlouho-li živi budeme H. Kolikrát vyhozené košt nezhasne, rok je odpov^*).

—

U

oh

Na

panuje veselý život.

peskakují a písn se zpívají: (Kollár,

I

—

kolo,

16)

xKeby já vdla kedy bude Jana, verby som nakládala na tri strany oha; jeden by nakládala od slnca východu. druhý by nakládala od slnca západu; treti by nakladla mojemu milému ><.

V Liptov: KVájanuo, Vájanuo,

zabúdzaj v

v

as

ke

as

ráno

ráno raniko

vynde slniekox.

nebo: xJano, Jano. Vájanuo

as

piletla holubika v

ráno,

piletla druhá z

erveného kru ha,

piletla

tretia

zo zahrady z kviefa Jano, Jano, Vájanuo

v šariské

— !k

stolici:

xKladzeme

my Soboteku

rozmarinom izopoku kto na našu Sobotku neprijdze do roka ho hlava bolec budze. Naša Soboteka jasná, s

pri

nj eladoka krásná

Hanuš, Béjeslov. kalend, slov. 187 ^) Hanuš, Bájeslov. kalend, slov. 187. ^')

.

.

.

tolik

ohn

Slováci v Novohradské

rozléhají.

Zpievanky

taní

jihu

Jene,

se

stolici

:

204

dvata ervený pohár hoi s ervenýma jahodami. A

kto že ho hasíc budze? Ked tam parobi^ nebudze?

Krásné

dvoky

ho hašá,

vienekoch vodu nošá, kclo v tym vienoku vody, tlo v dvoce cnoty. u

mládenci:

ervený pohár hoi s ervenýma jahodami: A kto že ho hasi budze? Ked tam

dvoek

nebudze?

Krásni parobci ho hašá u pokretkoch vodu

Kelo v

tej

nošá.

pokretce vody

tlo v parobkách svobodyx.

Po všeobecném žene se

pes ohe

as

jmenují

V rozvijí

a pak do koupele.

ten a také

noci

byliny léivé.

ml

veselí k ránu nastává koupání.

ohn

barvou zlatoervenou.

dobytek

xkupadlax.

svatojánské všude

Zejména pátrá

I

Proto Rusíni a Bojkové

u

se po

Slovan velice piln hledají bájeném kvtu kapradí, který

Komu by

se podailo

kvt

setásti,

Tu noc vbec poklady piln

by moc nad poklady zemskými.

se hledají.

V dnice^^),

poledne

tedy

na

Jana Ktitele dle podání ukazuje se Pole-

práv v okamžiku, kdy božstva slunení

nejvyššího

rozmachu dosahují. Rozložíme-li název její na kPo« a MLednicex Ladnice neb Lada, pijdeme k pesvdení, že Polednice znamená xVelkoux. xbožskoux Ladu, nebo pedložka xPox v názvu božstev božskou povýšenost vyznauje.

i

Ješt na jednu zvláštnost dlužno poukázati. spouštli kolo ohnivé s vrchu dol. štli Rusíni ješt

r.

V

Korutanech

Halii v Zálešikách spou-

1844 kolo takové ve slavný Dnpr^®). Kolo

^) Hanuš, Bájeslov. kalend, ^^)

V

slov.

191.

.

Hanuš, Bájeslovný kalend, slov. 186.

je

205

obrazem slunce a spouštním

s

vrchu dol naznauje se

již

obrazn

nastávající klesání.

Od

léta dle

ruského písloví slunce obrací se na zimu a léto

na žáry, jako o vánocích obrací se slunce na léto a zima na mrazy. Posvícení.

Po

žních v

veliký svátek

Na Morav se

ase

ist

rovnodenní podzimního slaveno posvícení,

pohanského

pvodu

Bývá doposud spojeno obad znamená konec panství sluneního,

posvícení sluje též xhodyK.

stínáním kohouta;

nebo odtud svtla valem ubývá Božstva která

je

jarních.

na podkování boží úrody.

letní

a

tmy pibývá.

božstvm zimním, opt do rukou božstev

odevzdávají klíe od nebes

po ukonení vlády pedávají

o STD1:EGH

a

NÁZVECH

išl'AROSTxOVAN. CHD

Slované, patíce ku kineni ušlechtilých Arijc, jsou v tak

staí,

jako

kterýkoli

o nich u nejstarších

nacházíme tím více

národ

plém

tohoto.

Jestliže

Evrop zprávy

djepisc eckých ímských nejsou hojné, pebohatých známek jazykozpytných v kra-

jinách evropských, kde bytovali.

i

Celé obrovské prostranství od

Adrie k Baltu a od Baltu k Cernomoí, nejsouc ani takto ohrani-

eno, poseto jest krásným a svérázným názvoslovím slovanským, vrytým v pojmenování horstev, jezer, potok, ek a míst, jež svdí o tom, že Slované pedlouhé vky zde pebývali a prvotní, vlastní kulturu rozšiovali. Z obrovských držav ovšem pemnoho Než všechny ztratili, nebo celé zem osazeny jsou národy jinými. nedovedly pravlast, hrzné boue, pehnavši se pes slovanskou setíti pvodní nátr, který slovanské obyvatelstvo jako nesmazatelné znamení jí do ela vtisklo. A tento nátr je ryze slovanský, nebo prvotnost našich jmen, pimykajících všude k pirozeným pomrm, snadno lze prokázati. Pojmenování jinojazyná jeví se jako druhotná a lze na nich rozpoznati, že

pvodní názvosloví

slovanské bylo jim podkladem.

Kam mli bychom se obrátiti, pátrajíce sídlech pedk, domácí djepisci napovídají.

po nejpvodnjších

207

Ctihodný ruský mnich Nestor, Poláci Kadhibck a

Cech

Dalimil')

tém

tom

\-

za jedno jsou.

i

Boguchval

Nestor klade pravlast

slovanskou do Podunají, Kadlubek a Boguchval rovnž do Uher. Dalimil vedle až k moi, ba až k ímu, tedy kol Adrie asi do staré lilyrie.

ek

Nestor dosloxn vypravuje:

Slované po Dunaji, kde nyní

tch Slovan rozešli míst uvádí: k. neb zde

jest Iljurik.

.

kPo mnoha asích uherská

zem

usadili

v Moravy chodil apoštol Pavel

.

kamž

se

a bulharská; od

zemi a nazvali jmény svými x^).

se po

jiném

jest

chodil apoštol Pavel a zde

i

uil

Na tu,

byU první

Slované )(')•

V pípad prvém zejm

jest

položeno nejstarší bydlišt do

Nestor uvádí zde podání, které u Slovan

rovin podunajských.

za jeho doby podáním bylo a z dávnovkosti

již

pokolení na poko-

s

V pípad druhém Iljurik vztahuje se na Illyrii, ást Panonie (t. Uher) v sob uzavírala. Nestor, mluv

penášelo.

lení se

která též

j.

množném ísle, nebo praví, že xv MoTím mínil ovšem Moravy dolejší, k Illyrii pináležející, nikoli Moravu nynjší, ležící odtud v znané vzdálenosti. Dle toho bylo Morav^) více; Morava nynjší s Moravou na opaném behu Dunaje sluly dohromady v pramenech o této

Illyrii,

užívá slova v

ravyx chodil apoštol Pavel.

bulharských a srbských xvyšnii Moravx^), na rozdíl od bulharské

Moravyx^), která v

xnižní

se

poíí eky Moravy

bulharské a srbské

rozkládala.

Kadlubek, mluv jich

dob Slovan

Vlachy nazývali

naši

pedkové

Kristem ze svých

jimž zpsobili škod 1)

Nestor psal

Boguchval

zeiníel

silou se

nesíslném dí,

že

této zavládlix").

Kelty, kteí ve IV. a

sídel s velikou

sob podmaovali,

okolní

a

xPovst

praví:

tém všemi královstvími zem

^'lachové tou dobu

ped

o nejstarší

množství v krajinách zatatranských.

III.

století

vyítivše, národy

znan

rozšíené Slovany,

1282—1314,

Kadlubek oko\o 1220.

mezi nimi též

nezmrných.

110(1

— 1114.

Dalimil

1253.

—

h

Nestor, pel. l'>bcn

3)

Šafaík. Slov. starožit. 1-291.

1

4.

*)

Morava znaí

6)

Šafaík. Slovan, starožit. 11—508.

«)

Šafaík, Slovan, starožit. 11—229.

')

Šafaík, Slovan, starožit.

tolik

jako »úrodná«. .MaVo ^= hojnost.

I

271.

—

203

B s\

O g u c h v a

ele své kroniky poznamenal,

v

1

že

dectví nejstarších knih Panonie (Uhry) za pravlast a

podle

piivodišté

všech slovanských národ se pokládá^).

Dalimil, podotknuv a rozptýlení

stavb vže

o

Babel, zmatení

jazyk

národ, praví:

Každý Ot

sobie vlast tiech ustavi,

tiech vznidechu

rozliní nravi;

Osobichu sobie zemie, jich každá má své imie; Mezi jinými Srbové,

Tak

Ottud kdež bydle Hekové, Vedle

moe

sie

Až do í^íma

usadichu. rozplodichu'"*).

sie

Podání toto, že nejstarší Slované pod názvem Srbové usadili v sousedství I^ek až k moi, tedy v Illyrii, a odtud že rozplodili se až k í^ímu, erpal Dalimil zajisté z njakého podání staroeského. se

jež za jeho

dob

bu

ze spis neb z úst

lidu zachytil.

Jestliže tedy roviny podunajské byly slo\anskou pravlastí. najdeme tam njaké pabrky, které na doby ty by poukazovalj'. R.

ped Kr. dobyli iRímané behu Dunaje a nazvali

35.

ji

místy též xPanovinax")

ped

tím.

celou

sluje,

Název Panonie

kterými xpanix neb xbanix

je

ást dnešních Uher na pravém Jméno provincie, která

KPanoniex.

nebylo nové a zajisté stávalo

pvodu

slovanského a znamená kraje,

xBanx

vládli.

již

jest

doposud titulem nejxBanátn

vyššího úedníka pro království chorvatsko-slavonské.

nazývá se nejúrodnjší ást Uher"). xPánx, v staroslovanštin se slovem xbánx totožný, znamená staešinu, pedáka. Jediná slovanština mže užíti slova xpánn pro boha nejvyššího, naznaujíc náboženský pvod jeho z bájesloví. Pojmei

nování KPaní hájx na

Morav

poblíž Bradla,

2eletického potoka tamtéž, xPani-gorax, jakož

xPaní loukax podél i

slovo

x

panáek x,

název pro knze, tomu nasvdují. ^)

Šafaík, Slovan, starožit.

I

^)

Šafaík, Slovan, starožit.

I

10)

1904,

st.

11)

M. Žunkovi,

212.

—^273.

Wann vurde

Mitteleuropa von

den Slaven besiedelt?

39.

Pi

slavnosti králické u

Srb

nazývá se »kralice« též »banice«.

—

209

Ktucii npaiiK v názvosloví došel znaného rozšíení. V Uhrách nacházíme Panát. Pány, Panyok, Pányik, Panyova, v alpských zemích Pangerí, Pance. Panselo, Panzing, na Morav Pandice,

v Cechách Pany, Pannia, Pankovsko, v Nitransku Pan, v Halii Paniowce, Paniszow, Pánka (3), Pakovce, Panovice a j.

Co isme zde uvedli o Podunají, erpaU jsme Ohlédnme se po pramenech cizích. U

pramen

z

mácích.

Plinia^')

do-

nachá-

zíme pojmenování Blatenského jezera xPeisox, u Aurelia Victora xPelsoK, u Jornanda xPelsodisx, u Quidona Ravenského xPelsoisn.

Všechny nesou

staroslovanskému pojmenování jezera toho

se k

xPelsox.

xPelsox. nyní xplesox, znamená prost smyslu horalé

rav

tatranští

posud ho

v Cechách dostaten Dále nacházíme zmínku

mst

o

I

jinde

V tom

jezero.

na Rusi, na

Mo-

známo. ^'O

je

i

užívají.

T

s

c r

i

n a

(erná) na ece

Cerna, srbsky Crna, vpadající na rozhraní Uher a Valašska do

Dunaje.")

U také

T

u š

Znamená

T

{=

i

h

slovo

pvodu

u sx

s s

i

(Potisí,

poíí eky s a. T s

Ravenského T y

u Quidona

a,

i

i

Tisy), a,

neb

staroslovanského, mythologického").

jako xúrodnáx.

tolik

e

r

b

i

n u

m

u

Ptolomea (v

II.

století

po Kr.) samo-

od Srb pochází.

G nyní

s

i

a, je

Msto S

zejm

teme xP a t

Plinia

u Jornanda

r

a n u a,

Hro n^'')

eka

u cis.

Marca Antonia

filosofa (180

a jiná jména, jako Karpatus (Karpaty),

Pleva), Bustricius

(= Bystice)

a

po

eka

Kr.).

Pelva

více pipojují se k ho-

j.

ejším vývodm.

v

Nacházela-li se jména tato

1.

a

2. století

po Kristu v Panonii,

musíme z toho uzavírati, že nepovstala v tom okamžiku, kdy spisovatel

uvádí, nýbrž že

je

již

y

I.

století

1.

a

století

2.

krajinách.

byla výsledkem

Když

našel Plinius

po Kristu název xPelsox pro jezero Blatenské,

Slované

dkaz, že dávno

v

tch

dlouhého pebývání Slovan v

ped

Po

zde v

d u n a

j

í

nejen

je

v tom

po Kristu, ale

Kristem obývali.

^2)

Zemel

'3)

Šafarik, Slov. starožitnosti

1*)

S

'^)

Šafarik, Slov. starožitnosti

r.

jménem

79. pd

jeji

Kr.

souvisí

1

»tis«, I

2HU.

strom posvátný. 'J^l.

14

210

Druhá provincie ímská, Noricum, zaujímající východní alpské na slovanskou državu pipomíná. Kmen xnorn, slovansky nora, esky noe {= hlubina) znamená vydutinu. vyhlou-

zem, rovnž

Noiti, ponoiti, vynoiti odtud pochází.

beninu.

Noricum zem, Nuri národ název od krajiny.

A ponvadž vydutina

krápníkových.

ponoiti, uschovati), jest je

a hlavní

msto

Noreja

jejich

má

Vápencovité Alpy tvoí zde množství jesky je

možno

Knorax (kamž

se

oividné, že název krajiny Noricum odtud

odvozen.

S národem NeuriV). od nepamti v Evrop usedlých,

—444

ped

jinde

nkolika místech Dle vypra\ování jeho bydleli v krajin od se o nich zmiuje. pramen Dnstru k severozápadu, tedy v podkrají eky Buhu. v zemi v djinách Polska, ba ješt podnes xNurskoux zvané. Tito Herodot (450

se setkáváme.

Kr.) na

asi jeden vk ped tažením Dariovým proti Skýtm (513 p. Kr.) za píinou rozplození se had byli nuceni sídla svá opustiti a útulk u píbuzných Budín V3^hledati^')-

Neuri

Herodot praví o nich dále: xPokládají pak se

lidé

tito

za

arodjníky.

Vyprávjí o nich Skytové a Rekové ve Skytli pebývající, že každý z tchto Neur jednou v roce na nkolik dní stává se vlkem a potom zase pedešlý svj zpsob na se bére. Mne sice o tom pesvditi nemohou, ale nicmén oni tak vypravují a písahou dotvrzujÍH^""). Tak zachoval nám jedno z nejstarších podání ze zem vlkodlak, nynjší Volyn a Blorusi, sám Herodot, djepisec

nejstarší.

Neui vlast

zde

nalezli

v

pátelského pijetí u píbuzných Budín,

sousedství

pepuštné

Památná slova Herodotova o

zem Neurm

se

jichž

nalézala.

nich jsou tato:

kmen veliký a lidnatý, oí nadmíru sivých a vlas svtlohndých, jsou pvodní obyvatelé své krajiny, vedou život pastýský a samojediní v tch koninách šišky smrkové za pokrm požívajÍK. xBudini^"),

i

^^)

Také

dle Nestoro byli Norici Slované.

") Šafaík, Slovan, starožitnosti

I

— 224/5.

iS)

Herodot

^^j

Šafaík, Slovanské starožitnosti

I.

IV. c. 105., uvádi Šafaík, Slov. starožitnosti I

— 215.

dle

Herodota

I.

1—225. IV.

c.

108.

211

O

hlavním

mst

Budín

výpov

zní

jeho následovn:

xBylof ono tyhranné, veliké, po každé stran asi ^U míle

deva vystavné a devnou hradbou obehnané k""). Jméno Budín utvoeno z kmene nbudn, jednoho z nejstarších v staroslovanštín nejrozšíenjších, který pímo k božstvu se

zdélí, ze

a

vztahuje.

bdlosti.

Budte"0 byla bohyní moudrosti u Litvan, Budintoja Poláci mli píbuzné božstvo Budzisz, jehož odznakem

byla hus. Také božstvo xBodan, v Polsku, sem náleží--).

mlo lovka

Jako u Litvan, Probudilý znamená

ctno bylo na Lysé

jež

Hoe

božstvo podobný význam u Slovan.

uvdomlého.

bodrého,

Stará zname-

kde vzkvétala slovanská vzdlanost, stávala nBudÍK, kteréžto jméno významem vzdlávání

nitá škola pohanská,

v

Cechách

v

oznauje. Bud, Budin, Buda, Budek, Budiša,

V

jména slovanská.

Budin. nalézá

nejbližší to pravlasti

se

Budo

jsou

bžná

vlastní

jihovýchodním Rusku a ponejvíce v Blorusi,

shodným jménem

se

bezpoet

msteek

a vsí

Buda, Budajeva, Budaki, Budani, Budavici,

Bude, Budenii, Budevii, Budimlja. Budina, Budinii, Budiskoj, Budiši, Budka, Budki, Budkov^a, Budne, Budnica, Budniki, Bud-

eka Buda

nova, Budovka, Budviški, Budy, s

osadou Budie a

U

západních

j.

a

Slovan pichází jméno eky Buda

Budizi (kdysi též Budisko, a Sály^^X

V Budne

adu

obdobn

jako v Rusku

Rovnž v Cechách

s

mstem

na stoku

Body

Budie na ece Buda. s

vedle

názvem Buda, Budi, Budki, zmínné Budce máme celou

místinch jmen stejnokmenných, v Uhrách pak nachází se míst

takových pes

—

nyní Qrimmisleba)

Polsku obnáší poet míst 230.

v Mohylevské gubernii

j.

30,

k nimž patí v prvé

ad

hlavní jejich

msto

Budín, slovné po slovansku utvoené"').

2^)

Šafaik, Slovanské starožitnosti

21)

Narbutt, Mythologie litevská 41.

I

— 221.

^) Hanusch. DieWissenschaft des slav. Mythus 358 dle Pauli-ho(P. 23)

Hanuš, Die Wissenschaft des

-*)

Sem pati

též

dle

Dtmara

I.

\'I.

168

Ddo, Dd)

edit.

i.pol. 17.)

Mythus 263.

jméno slovanské rodiny

lovského domu saského Dcdi (=^

1—223.

slav.

Buzici.

pošel.

ze které arciotec krá-

Šafarik, Slov. starožitnosti

Wagner. 14*

212

Konen

Biidva, od císae Konstantina Porfyro-

sem patí

genety Budiml

kdysi

nazvaná,

Budín v Prusku, Budine v sedmihradských,

stolice

msto Srb

památné

dále

knížecí

v Hercegovin, v Karpatech

Slavonii, hora Budislav

lužických

Budišín,

dvou ástí, xLax a xBudx), vlastní jméno Labud u Jihoslovan užívané, hora Budinská, z které Byrosthenes (= Berezina) dle Ptolomea vyplývala^^) etc. (skládající se ze

Budín tžko

Slovanskost jména

(Nur), kteí musili býti postoupili jim

zemel

který

s

A

ást svého území. 400

let

ped

popírati.

A rovnž Neur

nimi píbuzní, když Budini dobrovoln praví-li o

Budínech Heredot,

pvodní obyvatelé své Slovan v Evrop sahá daleko

Kristem, že byli

krajiny, vysvítá z toho, že jsoucnost

a daleko, do pradávna nejšeejšího.

Povšechné jméno devních Slovan. Jak z uvedených svdectví vidíme, byli Budini a Neuri jména jednotlivých

kmen

slovanských.

kterým na djišt vystupují,

Povšechné jméno

pedk,

pod

jest

Vindové a Srbové.

Jméno Vind ve

více tvarech pichází.

Venedi, Veneti, Venadi, Vinidi, Vindi, Vineti, jest xvindx a

znamená toHk co nynjší

Významem

Nacházíme Vendi,

Váové.

Kmen slova ped xd"

Kvidx, který kuk

xNa svatého doposavad u lidu, a tento xVindax, bh slovanský, vynouje se nám ve Svantovítu — Svanto-Vítu Svanto-Vidu, znamenajícím vj^znamem slo\', z nichž složen,

již

vypustil.

Vindy, co nebude nikdyx,

k božstvu se vztahuje.

íká

se

=

svatého vidce, svatého

vdce i

svatého vštce.

Kdo mnoho vidí,, mnoho ví^®). Podstat významu slova tém zde splývá se slovem vdti, v kterémžto ohledu je významem velice píbuzné se zmíxVindx, vidoucího oznauje.

xVidx, jako

nným kmenem

xbudx.

Vindové X oznaovalo by tedy národ osvícený, vzdlaný. A skuten takovými praví je povsti skandinávské, kdež xVanovéx líí se jako bytosti mezi bohy a lidmi postavené, vysokou moudrostí obdaené. Uvádí se zejména vznešený mudec Kvasir z rodu Vanu, který schodil zemi za píinou vyuování lidí a uml X

«B)

Šafaík, Slov. starožit. 1—216.

^^)

\'anda, dcer

Kroková v Krakov, svým jménem \eštku tedy znamená.

213

Pipomíná

na všecky otázky bez rozpaku a zmatku odpovídati.

zpv

se též

a zvláštní písmo

jejich,

zvané Venda-Runir (= vendské

runy^O.

Dále vypravuje se v povstech skandinávských, že na Tanais-^),

jmenované v prastaré

dob

ece

Tanaquisl a Vanaquisl, te-

Na koucí do moe erného, leží kraj Vanaland i Vanahaim. východní stran odtud ležela krajina Asaland, kde panoval Odhin, jenž s

Vany

míru daly

si

vedl dlouhou válku s nestejným štstím.

ob

strany rukojmí,

Váové pedního

Po uzavení

vojevodu svého

Niorda a syna jeho Frey, které Odhin ustanovil obtními knžími;

obma

nedlouho potom Asové božskou poctu pinášeli.

Niórdova

dcera Freya, potomní obtní knžka, vyuila Asy kouzelnictví

eenému,

u Vanu nadmíru obyejnému, pozdji co pouhé ženám diárským za podíl pipadlému. Tak líeni jsou Vanové v povstech skandinávských. A jako tam, tak u Rek a íman prvé vzpomínky na Vindy sahají

xSaidx

trávení

do nejstarších dob.

Rekové od nepamti mli podání, že jantar pochází z plkrajiny Vened, v níž eka Eridanus do plnoního moe tee. Pozdji u Ptoiomea také najdeme zátoku v tch koninách, jež Venedickou se nazývala, svdíc jménem svým o pebývání jejich v tamních polohách. Sbíralif Venedi již v dobách as 500 let ped Kr. na pobeží Baltu jantar a obchodovali s ním, vyvážejíce ho do svta. Ti pamtihodné obchodní cesty lze stopovati. Jedna vedla od Baltu poíím Odry a ásten Bevy do údolí Moravy doposud xcestou a dále k Adrii, zvouc se na jantarovouM^^), druhá údolím eky Visly pes Krakov poíím Váhu do nynjších Uher a dále k Pomoí, majíc za hlavní stanice Kališ (Calisia), Carrhodunum ( nedaleko Krakova), Celemantia a Carnuntum v Panonii, tetí, o které Nestor se zmiuje, vedla po Dnpru vzhru pcvlakou k Lovoti do jezera Ilmerského a

noní

Morav

dále k Novohradu.

Zprávy o Venetech adriatických

ped

Kristem.

sahají také

nkolik

století

Krajina jejich jmenovala se Venetia, a dle Polybia

byh prastaí obyvatelé své

krajiny.

-^)

Šafarik, Slovan, starožitnosti

'^)

Tanais reka Don.

-9)

Dr. Yv. Prikrvi,

.Sv.

Cvril a

V as

159.

Method

90.

vpádu gallského za

214

Brenna strojili se pomáhati ímanm proti GailiJm^"). Jméno jejich astji pichází u Jornanda, Strabona, Plinia. Curtia Livia, Mely a j. Zbytky názvoslovné v se\'crní Itálii po Slovanech dosud stáUveme na p. jen msta Ravena (= Rovina), Milán a Bevají.

=

nátky

A

Venedig, upomínající

jménem svým na kmen

na cest od Adrie k severu v dležitém postavení

rovnž

vindický.

leží

Víde

=

pee

Vind, svých pvodních obyzachovala. Nazývají Slovany v zemích alpských dodnes Vindy. A tímtéž jménem v Nmecku byli poctíváni. Nájezdem Kelt (asi pl tvrtá sta let p. Kristem), ztratiU Vindové velikou ást území v Panonii, v Illyrii. ba snad ve vlasti Z rovin podunajnaší, jež skoro po tisíciletí Cechy se nazvala. ských vytáhli k svým soukmenovcm za Tatry. Tyto koniny vždy pak zstávaly v jich držení; zde také nachází je Jornandes^O Vindobona, nesoucí

pam Vind zde až na naše asy se

Ba

vatel.

i

okolo

r.

552 po Kristu, následovní vydávaje o nich svdectví:

xZa Dunajem

leží

Dacia, na podobu

vnce vysokými

horami

ohrazená, po jejichžto levé k severu obrácené stran, až do pra-

mene eky

Visly,

pes nesmírné

prostranství lidnatý

kmen Vinid

se rozsadilx.

Z toho spatujeme, že od Tater na

by Slovanm

nepodailo se krajiny

pro sebe udržeti, zstávali v krajinách od Tater na

jih

sever nepetržité svými pány až na naše asy.

Druhý uvádni,

souhrnný

název,

pod kterým staí Slované jsou

jest

Srbové,

bžnjší a známjší. S jménem Srb picházíme již k velkému, známému útvaru celkovému, k Bílému i Velkému slovo

Srbsku,

které v

sob

i

Bílé

Chorvatsko

uzavíralo.

Podívejme se na mapu a popatme na rozlohu a útvar državy Cárá od Cernomoí k Adrii^^) tvoí základnu, hoejším ohraniením jest Bal"). Na tomto ohromném prostaroslovanské.

a

30)

Šafaík, Slov. starožitnosti 1—293, z Polybia

31)

Šajaík, Slovanské starožitnosti 1—172, z Jornand. Goth.

3*)

Adria,

jméno

more

adriatického,

je

17.

II.

totožná

s

c.

5.

názvem reky Odry

vodu znamená. 33)

Balt název

i ustavin

svj odvozuje od toho, výzranou

že je v pohybu. Tuto

že

»baltá«,

vlastnost Balt

t.

j.

ustavin

skuten

má.

vlní,

215

Karpaty jako pemohutná hradba, táhnouce svém pokraování až do Krkonoš í**). O hradbu karpatskou Slované pi velikých nájezdech nepátelských se opírali, a jak vidli jsme za vpádu Kelt i Vlach, v pípadu nouze za ni se stranství vyvstávají se ve

uchýlili.

Karpaty jsou praslovanským velehorstvem

z nejstarších

dob

bájeslovných.

Chrib"'')

u

Vind

znamená

pošlo odvozené slovo

Kchribx

Od kmene

pahorek.

vrch.

chribet, chrebet,

hbetech velkých pohoí vbec užívané, jako Jablonoj

Chrebet

Uralskoj k

pramenm

a

Visly, slul

j.^").

Celý severní svah, od

od

do

5.

století

10.

C

h

b y.

r

u

Rus

o

Chrebet, Suavy až s

promnou

Chrvy. A tím obdrželi jsme jeden z nejnázv kmene slovanského, Chrvati, obyvatelé Chrb Karpat, nebo Karpaty z Chrbát povstaly zámnou "chx s xkx

souhlásky xbx ve xvx starších ili

a

)(b)(

t.

s

)(p>(,

j.

kteráž ve slovanštin nezídka se pihází a duchu

Jejich zem, pamtihodné Bílé Chorvatsko, v djinách Slovanstva pipomínané, práv v tchto koninách od Karpat k severu se rozprostíralo. Sahalo od východní

jazyka odpovídá.

tolikráte

Halie, kde

ruští

Chorvati

ped

850,

r.

Krakov a

na západ až za

dále do Cech^'). na jihu až do zemí alpských.

Císa

Konstantin, popisuje Bílé Chorvatsko, praví o Chor-

vatech (Šafaík, Slov.

asu

pak 907 a 981, mimo to

pes Tatry

tikrát od Nestora se pipomínají,

stár.

II

—259),

pohanské, jmenované Veliké

i

že vyšli z krajiny za jeho Bílé Chorvatsko, svlažované

^*) Ve jmén Karpat a Krkonoši je naprostá souvislost. Chrebet znamená hbet horsk}% z »Chrbat« tzmenšenim obdržíme Chrbonoše (obdobn jako od pán zdrobnlé panoše), z Chrbonoš pak další promnou Ch v K, jako u slova Karpaty. Krbonoše. z nichž Krkonoše zámnou b v k se promnily. Znaí tudíž jméno Krkonoši asi tolik jako malé Karpaty, ímž ony u porovnáni

skuten jsou. Hib je starším pojmenováním eského ípu. Název houby »hib< rozhodn též odtud pochází, nebo hib není nic jiného než malý obraz práv

s

nimi

^^)

takového kopulovitého vrchu, jakému náš 3*)

Šafaík, Slovanské starožitnosti

^')

V Krkonoších nalézá je Kosmy a cyril.

císae .Jindicha u starožitnosti

II

— 259.

král

íp I

jest

podoben.

— 532.

Alfred

legenda o

sv.

pied

r.

90(i.

Václavu.

(Horiti).

Šafaík,

listina

Slovanské

216

ekou

\'islou. jinak

Diicí, položené za Bagivarii. dle jiného místa

v horách za Turcií (zemí

Mli

Saxonie.

vpádinn Frank, sedství

Maar),

vlastního knížete.

naproti aneb blízko Francie

Zem

Turk (Maar)

a

jejich

Peenh,

Biosrbska; byla vzdálena 30

i

Bílé

vystavena byla

ci

astým

nalézajíc se v sou-

dní cesty

od

moe

erného.

Veliké Srbsko

císae rozloženo bylo za Turcií (zemi Maar) v okolí, xBojkÍK, hraniíc s Francií a Bílým Chorvatskem. Sahalo tedy okolo r. 636 po Kr. od eky Buhu a nynjšího Minská pes Velkopolsko, Slezsko a Lužice až za dle téhož

od domácích jmenovaném

ekli Labe.

Ob

jména, Srbsko

Chorvatsko, jsou

i

mnohem

starší

než

Jméno Chorvat od Karpat, velehorstva praslovanského, jsme odvodili, Srbsko pak jest názvem historie

zpráv o nich podává.

státního celku, který

i

Chorvatsko v

sob

uzavíral.

Tetí mohutný svazek, odtud povstalý a objevující se na jevišti historie, jest íše velkomoravská, mající Moravu nynjší za sted a oporu. Do zdejších kraj sahají djiny nejen Rostislava a Svatopluka, ale též Sama a Marobuda. Zvláštním

v

celém

útvaru

je

postavení

Cech.

Morava,

pimknutí ke Karpatm, hradb slovanské, a souvisejíc dávnou državou slovanskou kol jezera Blatná (= Pelso) a dále na Dunaji, byla odedávna slovanskou. Osazení národem jiným m.ající

s

nebylo

skuteným osazením, nýbrž

chodním úspchem veteice

jen pomíjejícím,

krátkým pe-

a dobyvatele.

Cechy naproti Morav mají stanovisko jiné. Podle archeonález pozorujeme zeteln postupovati k nám dva

logických

proudy.

Jeden po obou stranách Krkonoší do nitra branou náchod-

skou, druhý údolím labským.

Údolím labským pichází kultura

—

podél Krkonoší branou náchodskou

žárových

hrob

lužických

kultura slezská.

Ob

kultury, a sice žárových

hrob

lužických

i

slezských,

Porovnejme nyní položení obou mocných jednotek. Velkého i Bílého Chorvatska a Velkého i Bílého Srbska k echám a pijdeme k závru, že tyto dva smry, srbský a chor-

jsou slovanské.

vatský, první zastoupen kulturou lužickou po Labi, druhý slezskou podél Krkonoší. vedly asi mezi sebou pedlouhé a krvavé boje

217

i

zápasy o opanování

pdy

v Cechách.

Také

u nás neslovanské

významu pomíjejícího. Zmínné v djinách praotcem Cechem dlužno považovati za popluk z Bílého Chorvatska, tudíž vítzství a

panství cizích bylo jen

zabrání vlasti naší slední,

zdaený

tah

opanování vlivu chorvatského. je zjevem, že v Cechách po píchodu echa Chorvaty a Chorvaty''®), a že država Chorvat rozeznávají staré tchto pimykala skuten až ke Krkonoším, k Labi odtud postu-

Pozoruhodným

pujíc.

Poslední

záchvvy

starého, tvrdošíjného zápasu zdá se, že

dozvuku nacházejí v kruté válce knížete Neklaná

s

Vlastislavem

Cech,

Bojehemum.

luckým.

Zmime

se

ješt o starším

názvisku

Pravdpodobnji než na Boje (Kelty) dlužno vztahovati název ten na mocný kmen xBojkK v Halii bydlící, kteí v starších dobách mohU jméno své odtamtud s nkterým dívjším, úspšným tahem Slovanstva snadno do Cech penésti.

"'^)

Listina o založeni biskupství pražskéiio,

Cosmas

IHi

VZDLÁN OS"r STAROSkOVANSKÁ. Ne

iiadarnio

název xV n d o v éx znaí i

lidi

osvícené.

Ped-

takovými a jsouce národem osvtovým s polidskosti, vyznamenávají se nkterými rysy. jež staví je sláním o sta hon naped v dobách, kdy národové jiní vzeli po krk

kové slovanští

byli

v

nepátelé musí jim piznati zmužilost, spravedlnost, vbec snahu po zachování všech práv lovka,

barbarst\'í.

I

pohostinnost a

nebo vedl

Slovan, jsa odjakživa pítelem svobody až náruživým, do-

ctíti

a vážiti

si

svobody

jiných.

Mythická postava jeho odhahije obraz krásný, plný pelu distvosti a ušlechtilosti.

Byl postavy

oí si\ých. Ml své bohy, mateským jazykem, ml národní

tlých,

miloval hudbu a

zpv

stepilé,

urostlé,

nila-

vlas sv-

uctíval je v hájích a chrámích poesii,

vyvrcholenou v

písní,

nade vše, spravoval své záležitosti zízením

svobodomyslným, snmováním, vil v nesmrtelnost duše, ml své obyeje po praotcích zddné a ml svá podání. Provozoval znamenitý obchod a domácí prmysl kvetl u nho ve všech odvtvích. Odíval se v osobitý, malebný, vlastní kroj, dovedl zpracovati kovy, vail medovinu a ml znamenité vdomosti pírodozpytné. Byl celý svj. Pásal stáda užiteného dobytka, vzdlával hroudu otnou, a bylo-li teba, hrdinn bránil ddictví proti uchvatitelm. Vzdlávání pdy patí k základním rysm povahy. Od pluhu povolával panovníky, aby vládli mu a založili dynastie.

>19

Jedin

životnost

tato

obrozovací

a

síla

v

sob samých

umožnila Slovanstvu, že po velikých a velikých ztrátách udrželo

utšen

v

se

kvetoucích haluzích; musil to býti národ veliký a

mohutný, když po pohromách, v nichž celé kmeny a zem utonuly v moi cizím, udržel se až na naše asy. tvoe v Evrop rovnováhu s

národy ostatními.

Pohostinnost.

Nejpednjší vlastnost Slovana, ho vyznamenává,

stará,

je

zejména

jež

ped

ostatními

xHost do domu,

dobrá pohostinnost.

Bh

do domuM. praví polské písloví, které nejkrásnji pojem slovanského pohostinství vyjaduje. Není druhého národa, který po této stránce mohl by s ním Všichni djepisci

závoditi.

s

jednomysln slovanskou pohostinnost

domu s laskavostí a pohoštni hospodá cizince v tvái národa za bezpenost Každý zodpovdným. Kdo nedovedl ochrániti hosta od nebezpeí, Pocestní byli pijati do

vychvalují. radostí.

byl

ten vystavil se

mst

soused, jako by jim samým

Adam Bremský')

praví, že co do

národ jiný nemohl býti nalezen

Taktéž píše Mauricius a s velikou je

péi

provázejíce.

sousedé

i

(II.

mrav

a pohostinství

poestnjším

od. 12): Jsou

dbají o jejich

bezpeí

i

to uinil.

vi

a

žádný

dobrotivjším.

cizincm dobrotiví

a zdraví, z místa na místo

Každé zanedbání povinnosti stíci hosta, války, aby zanedbání povinné

vypovzením

stihali

pée

potrestali.

Rovnž

Helmold skA.lé vydává svdectví'). Poznamenává, že jakkoU více než u všech Slovan zmohutnla u Rán nenávist ku kesanství, pece mli s dstatek vrozeného dobra. Bylo u nich

hojn

pohostinnosti a

rodim

Svdectví biskupa

sv.

vzdávali úctu povinnou.

Otty v týž smj^sl vyznívá.

Podotýká,

vždy pístupné. Každý udržovanou v istot a poádku, ve které

že stoly jejich (Slovan polabských) bjiy

hospodá stál stl.

ml

jídelnu,

pokrytý jídlem a nápojem. Co ubylo, zase se nahrazovalo.

^)

Adam Bremský,

«)

Helmold, Chron.

I.

(iO.

SI.

L.

Tvádi Pravda ruská

3.3H. II.

c

12.

ti.

220

Kdokoli chtl se

tak že nikdy nebyl prázdný.

i

jiný,

posíliti,

af

hospodá

vešel dle libosti a vše nacházel pipraveno^).

mlo

Pohostinství

s\é božstvo, jehož stopy spatujeme ve

Svátky vánoní v Dalmácii*),

vánoních obadnostech. Linhart, slaví se

osm

V každém dom

dní.

nm

praví

nalézá se zvláštní po-

stijl a na hojn jídel nápoj. Dvée píbytku jsou oteveny, aby každý mohl vstoupiti. U Uskok chlapec, jenž poven po tu dobu povinností vykonávati pohostinství, nazývá se

krytý

i

vný

ohe

xBadniakx.

xOostx;

druhý,

V názvu

prvého, jako druhého, dlužno spatovati stopy božstev.

který

Badniak svou božskou vlastnost

právem vyvozovati, že

si

udržuje,

zachoval a z toho možno

božskost

náleží-li

sluje

xBadniakuK.

pináleží

též )(GostovÍK.

Pohostinnost

mla

svá práva.

vinnost pohostiti koho a on

Jestliže nastala chudénui po-

dostatek, mohl

si

potebné

Slovan byl by se hanbil, kdyby koho

u bohatšího souseda.

domu

odmítnouti od prahu

neml

vzíti

ml

svého.

Krásná vlastnost pohostinství mla dobré následky. Kupci do zemí slovanských, jsouce v nich jistí a bezpeni.

rádi picházeli

Ale ne vždycky

klidili

pedkové

vdk

za pohostinství, jímž jako

nejkrásnjší ozdobou mohli by se vychloubati národové nejvzd-

Docházehf špatné odplaty a místo

lanjší. a ústrky

ve \iastním

domov

vdku

byla jim

kivda

odplatou.

Rodina, rod,

sídla.

Pánem rodiny bezpodmínen byla hlava její, hospodá, domain, baa, jemuž ženy a všichni ostatní píslušníci, nazývajíce se dohromady ela (ele), byU povinni poslušenstvím. U starých Slovan zavedeno bylo mnohoženství. Nestor líí, že u Drevan. Radimi, Viati, Sevean a Krivi bývalo zvykem bráti sob po 2

—3

ženách.

rukopise králodvorském uvádí se stesk na

\'

cizí,

zavádný mrav: jedinú družu nam im po puti vsiej z Vesny po Moranu (= Jedinou družku máme míti po celý život z mládí až do smrti). Cím vyšší postavení, tím bylo žen více. Sámo ml jich I

^)

Pravda ruská

11.

^1

A. Linhart

si.

II.

281, uvádi

iC-k

Kollár.

Sláva bohvne 19.

221

12.

Ruský kníže

rníly

ml

Vladimír^)

krasavic 300 na

Blohrade

cesty od Kyjeva). 300 v

a 200

Vyšehrad

(asi

v Bestov.

Stopy podízenjšího postavení ženy, vj^vinuvšího se z mnov podání nalézáme. Sledujme mrav u Morlák dalmatských, kde ostrý pomr podízenosti vyniká. Pedstavuje-li muž ženu, pedešle vždycky: xDa prostite, moja ženaln (S odpuštním, hoženství,

moje žena!)

Když pijde

host, stoluje spolu

se staešinou, žena

pipadá starost o domácnost, pracuje s ostatními a pibhne na zavolání. Pi návratu z cesty peuje o mužovo pohodlí a pi veei stojí se svtlem v ruce za ním, dbajíc jeho

však zvláš.

Jí

Podobný pomr,

pokyn.

nhož

z

naprostá

pevaha muže

vyniká,

pozorujeme u horal karpatských.

Staí Slované po otcích

žili

po rodech, spravujíce se podáním a zvyky

zddnými. Rodokmen

slul

zejména praotci plemen Cech, po Lechové, Chorvat, po Vjatko, po Slavník, po

nm

po zakladateli. Tak vynikají

nm

nm nm Radimii"), v mst Kyjev,

Cechové, Lech, po

Chorvaté, Radim, po

nm Vjatii'), Kyj, po nm Kyjané nm Slavnikovici, Vrš, po nm Vršovci

a

j.

a

j.

Rodiny osedly v ojedinlých dvorcích, menších, roztroušených všech, ve hradištích a v mstech. Základ života ve vesnicích, pvodn nikoli rozsáhlých, bylo zádružné, spolené živobytí. Pozemky se nedlily, jako do nedávná bývalo zvykem u Illyr^). Proto jmenují se vesnice KddinamÍH,

Rody zaujímaly

že pecházely

kraje.

celé

ddictvím

s

pokolení na pokolení.

Obydlí budována ze

obran v

jezerech,

Hradiska

dle

deva

v blatech neb

a

zakládána k vli

lesích

snadnjší

na místech ukrytých").

Chodakovského rozkládala

se v urit3'Th vzdá-

lenostech všude po vlastech staroslovanských.

Msta slovanská byla ze deva a hrazená. Vypravuje Nestor, když Olga vtrhla do Drevan, že obyvatelstvo uteklo se do mst hrazených'"). Msta obtoena byla valem a píkopem, sesílcným 5)

Nestor, peložil Erben, k

^)

na ece Soži v Rusich.

r.

na ece Oce v Rusich. Po smrti otce brati, mnohdy až 20 pár, zstávali v rodinném svazku, staešinu, jehož obyejné umirajici doporuil. 9) Šafaík, Slov. starožit. 1—221. ')

^)

volíce

980.

^^)

Nestor, peložil Erben 41.

O

222

K bránám vedly pes píkop mosty. Dle ped Jaroplukem

stavbami devenými.

líení téhož letopiscc kníže ruský Oleg, utíkaje

msta Vruí,

s

vojskem do

k

mstské brán vedoucího do

shozen byl povstalou tlaenicí

s

mostu

propasti a zahynul.

Postižiny, svatba a obyeje pohební.

Po

pijití

na

svt

dostávalo

novorozen za obadností jméno,

obyejn shodné s nkterým jménem božstva. V sedmém as roce slaveny postižiny. Hochu ostíhány

ob bohm

což znamenalo

Od

doby nastávala

té

vlasy,

na usmíení a prosbu za další pispní.

V

práce, uení.

historii

eské teme

o posti-

žinách sv. Václava, které dle staroslovanské legendy dal vykonati

zpsobem velmi slavnostním pítomnosti etného duchovenstva. V djinách polských nacházíme zmínku o postižinách Zemomysla a Meislava. Vratislav v kostele pražském

kriíže

skrze biskupa u

Na Rusi

vykonávaný v

3.

—

Pi

biskupa a bojar.

lidu,

obyej, nazývající se xpostrigK neb 4. roce, aneb pozdji, u pítomnosti

byl to starodávný

xpostregK,

i

postižinách sázen chlapec poprvé na

komon.

Svatba,

obad v

nejkrásnjší

život, provázena etnými

zvyklostmi. Zachováno jich veliké množství.

Poad možno

roz-

námluvy, cestu k slibu (oddavky) a na oslavení, hostinu. Jen nkteré zvyky, jež zejm nesou ráz mythický, butež poznamenány, K projevu pízn užíváno bylo jablko. dliti na ti hlavní díly, na

Jestliže junák poslal

že

mže

šeny.

dveti

jablko a ona neodmítla, bylo to svolení,

pijíti.^

Podání dosvduje, že dívky slovanské byly namnoze unáDvod mohl býti rzný. že tomu náležela, kdo se jí do-

Bu

vedl zmocniti,

osvdiv

dobrém neml nadje '^)

Tak

»Slovanka«

z

v

nejvtší odvahu a znuižilost,

Chorvatsku

»EngeIs

bu

dosíci cíle. Nestor vypravuje, že u v

okol:

msta

des

ungar.

Geschichte

Karlovacc, Reiches«,

Dobro\'ského

uvádí

Th.

2.

kd3-ž

pijede ženich k

s

prvodu

na

domu nevsty, namíí a

3 jablky v ruce (srovnej

V Pímorí,

shledá jablko na stíeše na tj-i napíchnuté.

sestelí.

obraz

308/311.

str.

S jablkem v svatebních obadech slovanskjxh asto se setkáváme.

Jeden z

že po

Drevan,

Na

to objeví se

bohyn Lady

na ženicha, za prapor se skrý\ajícího.

s

nevsta

3 jablky

\

s

ruce)

jedním neb a

hodí je

:

223

Radimi. Vjati, Sevean

a

Krivi

a tn že unášeli

také

sob

ženy,

bývalo zvykem scházeti se

bsovským hrám

na místa mezi vesnicemi k plesáni, k

kterou kdo se umhivil.

s

píse slovácká, ve které

šohaj

si

zpvm,

Na únos

naráží

pje:

xHora, hora, zelená chras^^)

keby mohou diova ukrasf

a

,

.

.

«

.

nebo xPlelo

diova

plelo lan

doplelo sa do Dolian, doplelo sa do chrasti chcel ho šuhaj ukrásti

U Srb v

.

x^'')

.

.

Lužici Horní provázejí svatební

prvod do

podle starého zvyku, jako by panna uloupena býti

xWedzemy

ju,

mamy

mamy

a

ju,

a nikomu

máme a

U

ji,

nikomu

zpívajíce:

ju

ju

hewek njedamix vezeme ji,

ju

(= Vezeme

wedzemy

mla,

kostela

.

.

.")

ji,

a

máme

ji

nazpt nedáme

ji

.

.

.)

obyvatelstva v okolí Karlovace v Chorvatsku, obával-Ii se

ženich pekážek, bylo

všeobecným zvykem dívku

proti

narovnáním satek uzavíti. Zvyk dnes ponvadž byl trestn stíhán. unésti a pak

vli

již

rodi

vymizel,

Zdá se, že nevsta ješt na cest svatební byla pepadána okamžiku jiným unesena. Junáci slovanští dávali rozhodném a v rádi na jevo odvahu, sílu,

se

svými k

smlost, zmužilost. Proto ženich pijíždl

nevst komo

barjaktar (=praporník)

s

V družin nalézá U Morlák v Dalmácii

a ozbrojen.

praporem.

prvod

se též

ozbro-

jde do svatyn. Tak nazvaný xCzajusx (jakýs druh ele vyvolává jména xBrebery, Damory, Dobra, Frikia, Jaro, Piko!)( patrn názvy božstev veselných a satku manželského^^). U Hucul v ele jízdného prvodu svatebního nese gazda ozdobený stromeek.

jený

herolda) v

^-)

Chrast'

=

^3)

Kollár,

Zpvanky

i-*)

Pravda ruská 33, Pravda ruská .33.

15)

háj.

1—2.5. dle

I).

Anton. Erstc Linicn 113—130.

224

Na cest

vnení

ze slibu, iicb z

(oddavek) každá nehoda

považuje se za nedobré znamení.

Doma

obdrží novomanželé

sestoupí

kon,

s

medu

Jiný prastarý zvyk

nimi panovala"'").

poceluje dít, které

jí

k napití, aby shoda mezi je

ten, že

nevsta, jakmile

podají^O-

hudbou a tan.cem. Všechny obady, od zaátku do konce, provázeny jsou veselnými písnmi^®). Jako muži sluší mužnost, odvaha, tak nevsta dává na jevo svým chováním skromiíost, nevinnost, stydlivost. K prastarému zvyku piísti sluší dlání xkorovajuK, neb jak u Slovák se nazývá xradostnikH neb xradovanecx, ohromného koláe, jenž je zárove osvdením zrunosti hospodynsk ve Následuje pak velká hostina

slovanské domácnosti.

s

rozmr

Jest

tak velikých, že postaven,

lovka. Bývá ozdoben korouhvikami, jehliím jedlovým a rznými ozdobami. Když pinášejí ho do hodovní sín, musí vzíti k tomu sochory. Po ukonení hod svatebních nejstarší z pítomných láme korovaj a rozdává po kusech, v každém s vtvikou jehlií. Kdo píjme, klade dárek pro novomanžele, neb dosahuje výše

slibuje,

v

dom

nápoje,

V

co jim do nové domácnosti odevzdá.

Korovaj zstává

Každý píchozí obdrží kus

celý týden po svatb.

a pohár

aby ho vyprázdnil na zdraví novomanžehV-). Drevanech polabských

Pi

do nedle.

jedné takové

slavili

svatb

svatby osm

dní,

od nedle

zabito bylo tré vol, 8

12 telat, 8

bažant, 18 hus, 30 kachen, 10

eno

kolá.

slepic, 184

kuat

vep,

a nape-

Tamtéž dávný, starý zvyk nacházíme. Když ji vstíc žena ped dvée, držíc Pod prahem jest sekera, pikrytá mezi prsty 4 svtla hoící. slámou, pes níž musí nevsta jíti. 2enami je pak provázena se svtly do chlév, sednic, komor a p., až naposled vedou ji tikrát kolem krbu domácího. To znamená štstí. Pi obadu zpívají 1200

nevsta

vrací se z kostela, vyjde

vendické písn-"). '^)

niansk}',

Gom.

p.

Podnes u Hucul, Sainmluny;

X.XII.

71/2.

Krakov.

I^arhtolomaeide.s

II.

48.

Xot.

Mcd-

Com.

in

Dalmaticn

I

— 114

a

110.

Tvádí též Pravda

ru.ska 189.

Jako dodnes u Hucul.

^^)

Pravda ruská 35.

20)

.archiv

r.

Šuchvi. Huculizna,

Meiniingen

450.

") Fortis, Reise ^^)

Prof.

aberglaub.

1900

st.

fiir

118.

slavische

Philologic,

Zpráva o .Slovanech

liineburských

225

Jiný z\ yk uvádí Nestor.

kníže Vladimír,

tázána, dala

odpov

se

vzkázal

doítáme, že Rogvolodu,

khnice knžny Olgy).

Ale

zamítavou, kouc: xNechci

rozzouti syna služinaln (bylf Vladimír

a Maluše.

nho

roku 980 u

nChci pojmouti dceru tvou za ženulx

knížeti polotskému:

Rognda, byvši

K

pitáhnuv do Novgorodu,

synem

knížete Svatoslava

Z toho vyplývá, že

zouti

muže

po svatb, jako znamení poslušnosti, bylo zvj-kem staroslovanským.

Od nevst novomanželé

požadovala se neposkvrnnost.

odeberou

se

na .lžko,

V

naslouchá

Dalmácii,

kum

u

když dvéí.

Šastný výsledek manželské slasti m.usí hostím oznámiti. (Nyní dje se tak ranou z pistole). Neshledal-li ženich panenství v poádku bývá ihned delší veselí perušeno^^). V Ukrajin následujícího dne po svatb nosí slavnostn košili nevstinu po vesnici, vysmívají se však matce, jestli panenství nevsty shledáno bylo podezelým.

jenž

Kronikái chválí vrnost manželek slovanských. Sv. Bonifác, století mezi Slovany polabskými, maje záš proti nim

žil ^' 8.

pro odpor ke kesanství, píše o nich: xVenedi, kteí jsou nejod-

pornjším a nejhorším pokolením lidským,

tak velikou horlivostí

s

zachovávají lásku manželskou, že žena po úmrtí

muže zdráhá

se

na živu zstati a za chvályhodnou taková se pokládá, která na jedné hranici

manželem

s

se dá upáliti").

S Slované,

m

r t.

více v nesmrtelnost duše, Pi tom považovali

smrti z tla ulétá.

ji

pedstavovali

V

domní\'ali se. že jako dech ústy vychází.

ském

když Záboj

se vypravuje,

xLet za I

rozskoí

mlat,

šítem

ule s

Ludka

s

s

si,

že po

za b^-tnost vzdu.šnou a

rukopise králodvor-

ubil:

šit,

rozkoista Ludiekova prsy.

duše

tžká

mláta,

dušu vyrazí,

I

mlat

i

zanese

i

p

•1)

KoUár, Sláva

bohyn

--)

Pravda ruská

7.

siehóv u vojsku

.

.

.«,

l!l<).

15

226

a na

jinm míst teme xTamo

smo V tento

i

o duších padlých na bojišti:

tká

ve!e duš

tamo po devech

.

.k")

.

týž smysl vyznívá citát v básni

pemožen

estmír

a Vlaslav.

když

klesl:

kAJ, a

vyjde duša z viicei huby,

výlet na drvo a po drvech semo tamo, doniz mrtev nezženn. tkání duše až do sežehnutí schránky tlesné. Jakmile ta je spálena, jde duše do ráje, jak Arabu Ibn Fadhlanovi vyložil Rus po spálení ruského nebožtíka. xJste vy Arabové hloupý xNejmilejšího kladete do zem, aby plazi a ervi národx, pravil.

Trvá

ho

tudíž

My

sežhrali.

tlo spálíme, aby bezprostedn pišel do

Umírajícímu Huculové kladou do ruky hoící

rájex").

svíci.

Jako

kO Merote^^), ve jej po svtlé cestx, zní modlitba dcer Krokových za zemelého otce dle Hájka. Jakmile lucul zemel, zapálí u nho svtlo, picházejí pátelé a rovnž každý svíku mu rozžehne. Mimo to poblíž chaty, nejradji u cesty, zapálí xvelkou vátrux (ohe), jež hoí, dokud nebožtík v dome se nalézá-"). Ješt dnes rozšíeno je u nich mínní, obtlo, tak

i

duše svtlo miluje.

dobné se znním rukopisu králodvorského, že duše po smrti bloudí po místech, kudy nebožtík

Mrtvý hojn

chodil-®).

2eny,

byl oplakáván.

bíle

odné,

do malých nádobek, slzniek. které ukládaly se Jeden z dávných pohebních

zpév

Melecyusza k Jiímu Sabinovi z Halele

mene

lele

5^

r.

procz ty

isty,

co

pyty, y procz ty umral!

se

=

1551; zníf takto: lele.

umel, což

albo

popelnicemi.

polských zachoval se v list

Halele

umral,, zato ty

nye mial szto

s

ronily slzy

pro jsi mi jsi neml

nebo pro's tedy umel!

jísti,

píti,

=

mnoho, po devech po stromech. 426 ^439. V tom shoduje se rukopis králodvorský

*3)

Vele

'*)

Krek, Einleitung

—

svdectvím Ibn Fadhlanov3'm. ^) Merot, božstvo záhrobní, 26)

Prof.

vehiii

píbuzné

Šuchvi, Huculizna. Krakov

1902,

s

božstvem Marovid.

II— 260/1.

227

Halele

y za ty nye

lele

Halele

lele,

což

jsi

mial krasice mlodzice

neml mladých

y procz ty

pro's tedy umel!

Zemelý

iiiiiral!-')

Popel sebrán do nádobky

spalován byl na hranici.

vci

hlinné, pidány slzniky, penízky a ríízné

nasypána mohyla, vysoká neb

tíkova, a na to nitosti

pohbeného^*).

že byly

Také

zpsoby

jiné

krasavic,

z majetku nebožnižší,

dle

zname-

ukládání mrtvol zdá se,

Slovanm známy.

Poheb konil hostinou, nazvanou xstravax. U Chorvat slují pohební hody Kkarminax""), u Slovák zkrácen xkarx. U Krajinc po týdnu dává se Msedminax^"). Slované ruští dle Nestora dlali KtryznuK. Byly to rzné hry hrdinské, spojené s hostinou. Sem bude též náležeti zpráva Kosmy, dle níž kníže eský Betislav r. 1092 mezi jinými pohanskými zvyky zapovdl též pohby, jež konaly se v lesích, polích, a hry, které obyejem pohanským provozovali staí Cechové na rozcestí, jako by pro upokojení duší zemelých pedk, jakož pohanské šašky, které nad mrtvými tropili, zovouce duchy zemelých a ve škraboškách poskakujíce. i

Dle Nestora nacházíme ješt jiný sice

v nádobkách

zpsob uschování

popele, a

u cest na sloupích.

Na znamení smutku zraovali

se píbuzní do tváe^O-

Na mrtvé o všech velkých svátcích bylo pamatováno. eši, táhli 1. bezna asn z rána s pochodnmi na pohebišt, zemelým pokrmy obtujíce''^). Rusové jmenují obad

Slezané a Poláci

ten xraditeli zabolí «.

27) -^)

Pravda ruská 82/3. Ve slovanských oblastech

hojnost nasypan}'ch mohyl se

Poblíž Krakova nalezneme mohylu Kroka a Vandy, v Novohrade

Gostomyslova, u nás ješt za

behu Mže

Kazi, na

eenou

poblíž

as

Kosmy

zvedala

vedle

Zbraslavi,

cesty

se

vyskytuje.

byla

mohyla

vysoká mohyla

knžny

do Hech\'nska,

pres

horu

Osek. 14H, uvádí Kollár, Sláva bob.

-9)

Fortis

^°)

Dobrovského Slovanka

3')

Istor.

32)

Anton, Uber Slaven

I.

st.

gosudarst. rosijsk. T. I.

V,}7.

8.

S.

I.

77.

102/3.

Gobhardi

I.

S,

8(i.

15*

:

228

Zpv,

hudba, tanec.

pohostinství, patí též zpv, hiidbyniilovnost a vlastnostem Slovana mythického. Kde ncjvýzranjšíni tanec k sídleli Slované, tam zpv se ozýval; piovázelif popvky všechno

Tak jako

své poínání.

svatb

Slovan pje doma

jim žertvy,

i

tcuhu a projevoval, co srdcem

Píse,

kiiu

Slovan vyslovoval svou

Písní

mu

i

s

hárá.

Dobe

napsal Bodjanski

djiny,

to jejich minulost, jejich

jejich

útoišt

vdní

památka po pedcích zddná, pomník posvátné stariny, dávno minulých; v ní jako ve vyprávjící letopis

a víry,

as

a

vodní hladin obráží se bez cizích

vk

pi^i

Slovan

o písní

žijící

pi smrti, pi písnmi pinášel doprovázel msíc, s písní

poli,

písnmi pozdravoval slunce a

na rtech vrhal se na nepítele.

)(

na

Písnmi oslavoval bohy,

na obžinkách.

i

pívsk

všechen život minulj^ch

vky

prožitými krásami, provanuty duchem, jakým národ

s

Podobn praví Gogol o písni maloruské: xPisn pro ty prožil. Malorusa znamenají všecko; jsouf poesií, historií a mohylou )(

pedk

zároveiÍK.

A

vskutku, když všechny prameny vysychají, pichází píse

na pomoc a

os\'ét!i

slokou nniohou záhadu.

mla píse a jak všechen život proplérzné názvy pro rzné pípadnosti. Koledy pjí se o vánocích, písn m o r e n s k é i o Moran okolo nedle smrtné, písn dodolské o Dod a Lad celý týden ped Janem Ktitelem, písn r u s a n é na rusadla i letnice, písn k u p a s k é i sobot s k é veer ped Janem Ktitelem, v e s n v k y i \- opohební, kolo m y k jsou písn jarní, m o g y k s n a n k tanení pipomeme ješt písn v e s e n é o svatbách, písn ž a t e v n é a o b ž n k o v é, h r e n u c h y i h r e n u š k y, písn a hcrné, písné p o d b u d n é, pi kterých se hádá a Jak veliké rozšíení

tala,

dokazují

1

1

í

i

1

i

i

j

i

i

1

;

í

1

Vidli jsme, že

j.

j

zpv

v mythologii božský

jest.

j.

Božstva jako

Vojvoda Miloš zpvem ^afaík^^) praví, že u Staroslovan zvláštní tída s Vílou závodí, vyšší národní básnictví pstovala. vzdlaných a uených Víly a Rusalky

sama pekrásn

zpívají.

pvc

•'''')

Šafaík, Slov. starožitnosti

1

— 2B7.

229

Jak krásn vyjádeno

jest to

v rukopise králodvorském, kde Slavoj

pje od sre k

praví Záboji, že

KJako Lumír,

srdci

ký slovy pniem Vyšehrad vsie i

bieše pohýbal

Pvec nazývá

i

vlasti

.

.><

.

v ruském zpvu o pluku Igorov asu, vnukem samého boha Velesa

téže tídy, Bojan,

se slavíkem starého

(Velesov vnue).

Hrdinové a skutky Gregoras,

ecký

Srbska ku

zpvem

jejich

letopisec,

Nicephorus

se oslavovali.

který vykonal

r.

1326

poselství

Štépánu Deanskému, vypravuje, že

kráii

do

noní

jeli

dobou lesinami Macedonie, a tu nkteí z komonstva. záležejícího ^ek, ale ze Slovan, nevšímajíce sob pítomného nebezpeí, pokikovali a pronikav3''mi zpvy zvelebovali slávu starobylých hrdin. jenom dle povésti, nikoli dle vykonaných skutk nejen z

i

Ba

známých'*).

až po nejnovjší doby zvyk se zachoval.

Do-

brovskj' vypravuje^^), že obyvatelé v okolí Karlovace v Chor-

vatsku chodí

s

runicí do kostela, po mši odloží pušky a tancují

pi tom písn hrdinské. Na tídu cviených pvc u Slovan upomíná ješt jiná, dlezpráva. R. 590 po Kr. vysláni bjdi ti pvci od knížat slo-

kolo, zpívajíce

žitá

vanských z nejzažšího pomoí baltického k chánovi avarskému. Chán poslal knížatm slovanským dary, žádaje o pomoc proti

l^ekm.

Knížata dary pijali, ale vyslali

zmínné

poselstvo k chá-

novi se vzkazem, že pro pílišnou vzdálenost vojska vypraviti

nemohou.

Avar, nedbaje mezinárodního práva, vznil vyslance

iRecku byh pedvedeni ped císae Mauricia, ped nímž vyjevili, že nezvykli obírati se oružím (= zbraní) a že hrají pouze na housle, neznajíce vojny, milujíce hudbu a provodíce doma život pokojný^®). tak dlouho, až se jim podailo prchnouti do IRecka.

jati

a

Císa

podivil se

a pohostiv

je,

Vyslanci získati

z

skromným

jich

obyejm,

tito

cestovali beze zbraní, jen s houslemi, a

zpvem,

chána hudbou a

tídy Lumír. Bajan

a

^^)

i

síle,

Šafarik, Slovanské

museli to býti

pvci

mh-li

školení,

j.

Šafaíík, Slovanské starožitnosti ^) Dobrovský, Slovanka IIH.

ó;j/4.

velkénni vzrstu

poslal do vlasti.

^*)

II.

\'

staroz.

1.

I

—

2(jó.

2(U dle

Thcophvla

1.

\'.

c.

2.

Schritter

230

Zpv

a

hudba kráejí nerozluné ruku v

ruce.

Hudbymilov-

nost slovanského plemene stala se až píslovenou.

Za jeden

nejpvodnjších nástroj hudebních slovanské

z

housle =

stariny dlužno pokládati

obecn

Slovan v

u

K k e yd

Guslai podnes jsou na

užívání.

Guslar znailo

a váženi.

i

druží

nejstarším

Nástroj byl vše-

gusle^').

jihu oblíbeni

arodjníka"^).

dudá, dudy,

se

koza

(též

neb

y).

Ladami

neb

Lad y^**)

je nástroj

zpsob

na

kytary, oby-

ejn o sedmi strunách, užívaný hlavn v Polsku a na Malorusi. Kmen slova zejm ukazuje na odvození od božstva Lady. B a n d u r a, nástroj podobný loutn, má dlouhou šiji, a na ní pehrady k tvoení ton vyšších neb

Slovo bandura

nižších.

slo-

ženo ze dvou ástí nbann a xdurax. MBanx u Jihoslovan znamená xDárceH je totožný pán, xduraH tolik jako xdarax dárce oznauje. s

KDáncemx, zdá se

tudíž, že

Z nejjednoduších s t

a

1

k a

=

=

píšfala

i

slovo toto od božstva pochodí.

je roh. K dechovým patí ješt s v idudka = pishala = ujdalice. T r e m b t y i

zrobeny jsou z kory a asto dosahují až 3 metr^'- zdélí. Užívají je sestaven z celé jich pastevci na halách a poloninách. S v y r ady píšfal rzné délky. Shledáme se s ním v Karpatech. Dlužno zmíniti se též o staroeském xvaritux (varito zvuno), na nmž i

1

zpívaje doprovázel se Záboi.

Tanec. Tanec

je

božský.

U Hucul

íkají dancyvnik), jest tudíž

jmenným.

rysm

U Slovan

povahy.

kmen

nazývá

se

jeho shodný

xdanecx (taneníku s

božstvem

stejno-

byl oblíbený nadmíru a patí k základním

Nejstarším tancem

je

kolo.

které

opt svou

podobou, kruhem, slunce pipomíná. Jak jsme vidli, taniti kolo nejvlastnjší zábavou Vil, ímž božkost tance dotvrzena,

je

tanc

Slovan tanil dokonale. Vedle kola povstala celá soustava jiných, což potvrzuje jejich oblibu, rozšíenost a vytíbenost.

=

husa, housle, polsky ges s ptákem gus kachna byly ptáky posvátnými. Housle skuten jsou Jakob}' kopie husy, majice jako ona okrouhlé tleso a dlouhý krk. 38) Pravda ruská 19. ^'')

=

gesle.

39)

Gusle máji totožný kmen

Husa, labu

i

Pravda ruská

18.

231

Tak praví Dobrovský o tanci Slovinc v Krajin, xže je nesmírn umlý. Junák a dívka jsou vzájemn jako v letu. Ona otáí se rychlostí podivuhodnou, brzy ped ním, brzy za ním. Když ji hoch celým tlem a v oka-

následuje, dupe, výská, vyskakuje, pohybuje

mžiku, když

asto by

ale

ji

uhne se ona náhlým obratem. uchopí a výskaje, vyzvedne do výše. Tento tanec mohl chce

již již

uchopiti,

ji

se pokládati za allegorický obraz slovanského únosu dívek, x

Jiný

význam pro

taniti jest plesati.

od božstva xDanecx. tak pleso, plesa,

kmen

i

se nazývá.

H K

tanci

jako tanec odvozuje se

tím více, že též jezero v staroslo-

neb pelso náležel,

vanštin Hpelsox

A

xplesn zdá se, že jakémusi božstvu

adí

r

y.

se hry, které Slované

pi všech

píležitostech

obadnostech provozovali, ^'ánonírni svátky poínaje. kd3^ po veei štdroveerní mládež v pestrojení tropí rzné šašky, chodíc a

hned ve dnech následujících po koledách, celý rok vyplnn

jest

pípadnou soustavou her, k božstvm v jednotlivých roních asích se vztahující. Dochovaná svdectví oblíbenost jejich vesms potvrzují. Zejména hrám v škraboškách a pestrojeních dlužno pozornost vnovati. Pedkové dlouho a dlouho, ješt v dobách kesanských, se jich pidržovali.

Znázorovalif

O

pemny

v škraboškách

hry

a

pechody.

zmnu, jež stala se se sluncem, v masopust pechod zimy do jara, u mrtvých pechod ze

vánocích znamenají

naznauje

se blízký

života do ráje.

Jaro vyznauje hra, konaná na Blorusi. Dívkj^ pistrojí jednu

družku za Jailo, ozdobí kvítím, posadí na

pi tom

zpívajíce

a taníce.

Cím

kon

tím více hry se opakují. Božstva zimní nií

božstva

letní.

Lada, Stádo a

K hrám ladaským

a vedou

více života v

ji

do

polí,

pírod pibývá,

se, topí

a oslavují se

i.

druží se hry králické, ili stavní král,

neb hry na krále a králku. Nejilejší byla

mládež

Janem Ktitelem. Na vehký

dny

hry,

zpvy

a tance kol

slovanská ko

oh

ped

svatojanských, plápolajících na

poest božstva sluneríího po celou sledujících.

kupalen v noci

ten svátek letního slunovratu prová-

noc, ba ješt

i

v

dnech ná-

232

Her

\-

celku bylo itinožství peveliké.

U

nkdo

Hiicnl, když

pichází mládež do domu a tam rzné hry proxozu.ie, aby pozstalé vyrážela. Prof. Suchvi") uvádí takových her pes d\'acet. I hry na mohylách astéii se zmiují. zeniíxl,

Vedie prostinkých a dtských her, jako na slepou bábu a na radu, které pohanského jsou

kononí, hru na kozu neb

uveme

pvodu,

jarac,

ješt oblévaky

stavní máj, hru na

na husy'"), hru na pávy^O, hru na jestába"), hru na lokše") a

Hru na

patící

kozu^-).

Osoby, které

k

koza,

jsou

hrají,

veli-

prase*'), hru j.

a

i.

zevrubn uvedeme. medvd, jež (ježek), vlk.

nejstarším, liška,

Koza v kabát, poloodenou kži pedstavujícím, nezapnutém, tak že se boky opálají, skryje se nkam do kouta, do jámy, díry. jeskyn, aneb do

pn

prázdného stromn.

Liška (obcházejíc okolo díry): jsi, zvre. v mojej dierePx

)íKdo

Koza (dupkajíc nohama): xJá

som koza

rohatá

do pou bokóv odratá:

Cupy, rupy, nohami, prekolem t rohamilK Liška, slyšíc si

mu

a volá

Vlk

(u

odchází, bloudí okolo, stetne vlka. stžuje

to,

ho na pomoc k vypuzení kozy

z

doupte.

díry):

)
v

jsi.

zvre,

tejto diere?K

Koza (dupkajíc noham.a): )(Já

som koza

rohatá,

do pou bokóv odratá:

Cupy, rupy, nohami, prekolem t rohamilx Vlk tou odpovdí podšen, utíká. Liška potká

medvda

se opakuje.

a totéž

Když

*<*)

ŠuchL-vi, Hubulcižna. Krakov I!— ::itó-8.

*i)

Kollár,

*2|

Kollár. Zpe-vanky

Zpevanky

II. 11.

44.

48—

ít.

opt

sem

a tam.

utekl,

potká

chodí

medvd

233

jelena, tygra, lva a

vše koní jako n vlka.

to jest pachole, jež

má

zpsob

rostliny na

jiné pichlavé

Naposled potká ježka,

na šatech ostré knoflíky z lopouchu, aneb

vypráví

jehel,

mu

své neštstí a

^•ede ho k díe.

Jež (u díry): )(Kdo

zvre,

jsi,

v liše diere?)( j

Koza (dupkajíc nohama): nJá

som koza

rohatá,

do pou bok(3v odratá:

Cupy, rupy, nohami, prekolem t rohamilx Ježek: )(A já

som

prekolem

jež,

fa tiéž.x

Jež vleze do díry, ostny kozu bodá a vyžene

Role a osoby se promují.

pte.

ji

z lišina dou-

Koza hledá novou skrýši a

hra se opakuje.

Cím oplývaly

zem

slovanské?

Pilné ruce Slovana podailo se krajiny, které obýval, pro-

mniti v kus pozemského ráje. Biskup sv. Otto líí"), že oplývaly kraje slovanské zvíenou všeho druhu, hostíce jeleny, buvoly, kon divoké,

medvdy,

pediva

a zelenin.

zem

jejich

stran

potvrzené.

kon

pak ješt v

v nich hojnost

se tkne

m.ásla,

sýra, slaniny,

strom ovocných"), mohla by

se

Svdectví zajisté krásné a též s Ješt v XI. století v severovýchodní

jiných

fíky.

divocí,

buvoly a

jeleni

a

jižní

ve stádech, v severní Rusi

XV. byla hojnost bobr, koz a los svobodn Po ekách a jezerech pluly v hejnech labut*'').

století

udržovaných.

Slovan dary viti.

Co

považovati za zem zaslíbenou, praví, kdyby tam rostly

ješt olivy, víno a Rusi byli

a že byla

Obilí mlel na

pi^írodní

mouku

doxedl k své a z

mistrn pipravoval medovinu.

poteb

mouky K výrob

"S)

\'ita S.

^*i

Slované piinc pstovali stromoví ovocné.

*^i

Pra\"da ruskíl 151.

Ottonis kniha

II.

ustrojiti a

upra-

Vail pivo a napomáhalo velmi

dlal peivo. její

od. 39. uvádi též

l^ravda ri.skd 11.

Krek, Kinleitung

134.

234

Ba

rozšíené velaení. chudší,

dle

svdectví

sbíral se též

Volfstanova,

med vel pili

divokých.

niedovinu,

nej-

I

které

bylo

sdostatek.

Oblíbeným a výzraným

je

Šafaík poznamenal, že

proso.

prosu a medu poznáme Slop. Priskus, uený dvoan, od eckého císae

v djepisných zprávách po

van a^"). Když r.

na

448 vyslán byl k Attilovi, který své stanovišt v okolí dnešního

mu na cest v každé vesnici dodáváno místo žita vína med i medovec"). Dkaz, že v té dob Slo-

Tokaje ml, bylo proso a místo

vané v Uhrách hojn

K

pokrmm

nejstarším

Kn

slovanské písloví.

poadu

veee

byli usedlí!

c

i

xKaša,

náleží kaše.

a,

má

našax, praví

zachovavší se u

(kutia),

Polák na

štdroveerní, náleží k nejstarším.

s mákem a medem. Srbové druh obilí uvaenou, nazývají v a r c u. Obdobné jest k o v o, vaené ze svcené pšenice. eši mají kaši z hrachu, nazývajíce starou bábou.

svaenina pšenice

Je to pouhá

podobnou

všech

kaši, ze

1

j

i

i

ji

Každodenním pokrmem byl tvoila základ výživy.

Peivo

z

Jeho posvátnost mnohé

chléb.

zvyky, podnes dochované, prokazují.

Potrava

z

íše

rostlinné

mouky, rzné pi rzných píle-

svdíc o znamenité dokonalosti a zru.nosti žen slovanských. Mnohé pvodem sahá do dávnovku. Chléb pee se ve tvaru kulatém, v podob bochníku (bochník = žitostech,

tvoí celou

sbírku,

bohník, od boh, bh), a svou podobou, kruhem, slunce pipomíná. r o v a a jemu píbuzný radostník neb radovánce je ohromný kolá, který píkává se o svatbách. Dlá ho nevsta, sezvouc si na pomoc všechny družky z vesnice. Pi dlání a peení zachovávají se jisté obadnosti a pjí se písn.

Ko

j

4'^)

Šafaík, Slovanské starožitnosti 1—286.

^7)

Šafaík, Slov. starož.

Bonnae 1829, 183.

1—285

dle

Prisci

Exo. de legat. ed.

Niebuhr,

235

Píbuzný který v

ob

kolá Svantovítv,

tímto byl obrovský

s

se pinášel božstvu

podkování úrody.

tomu v chrámu arkonském na

knz

Byl tak veliký, že

nj

se za

schovati

mohl.

Bába.

babí kolá,

polsky

naše

bábovka,

Svou podobou plodivost

poest božstva Báby.

a

pee

se

na

rodivost zná-

zoruje.

A

1

a d

j

O

a.

1

a d e

O

j,

masopustní obvyklý, dlá

a d k

1

se

na

kolá u Rus hlavn v as poest božstva Lady. (O je

a,

v názvu pouhou pedrážkou).

Lo

k

š e,

1

a k š

i

n

y

u

Slovák dlány

bývají jako z tsto-

vých provazc v podob tíhrannú, kroužku, neb

P ve

i

r

o g y, ruské

koláe

(v Karpatech

jmén svém známku sluneného

šišky***).

progy),

zejm

nesou

božstva xRogx. (Viz Sva-rog).

SlonQta (= sluníka) píkávají dívky v Horním Slezsku v dob nejvtšího vzmachu slunce, prostírají je na bílém ubruse asn ráno jako obf slunci a taníce pi tom zpívají: xGraj, slonce, graj, tutaj

tvoi

si

síonQta

Zamstnání

.

.

.k*'')

žen.

)(Mužie pašiu, ženy ruby strojiaM, praví rukopis králodvorský. Ženy tedy hotoví odvy a pipravují k tomu potebné látky lnné vlnné. Shodn, jako v rukopise, najdeme vylíení inosti ženy slovanské v Dalmácii. Doítáme se, že tam obírají se domácím prmyslem, že pedou, vyšívají, tkají plátno, šijí, zpracují vlnu, pipravují šat pro leny rodiny a že vyznají se v tom všem i

dokonale^").

Peslice byla Slovanky nerozlunou prvodkjmí^O- Zpracos celou sklizní musily býti

vání lnu rozdleno tak. že za zimu

hotovy.

Seznali jsme, že

samy bohyn

chodily dohlížeti, zdali

je

dopedeno. bohyn

*8)

Kollár, Sláva

*^)

Eiman"s Archiv

Weiszrussen

V. 4.

Tvádi též

^) Ósterrcioh ''^)

Rod po

zu

in

329.

Kunde von Russland, Heidiiische Gottheiten Hanuš, Bájeslovný kalendá slov. 17(j.

Wnvi u. Bild, Dalmatien znamená ženské.

pieslici

VVJ.

der

236

Mnohé z\yky,

s

inností tou sonxiseiící. se zacho\-aly.

dlouhých, zimních \ccerii poádaly se p

Obr.

cházeia

dvata

i

ženy

s

r

á s

t

k y (obr.

25.).

Za Píi-

l^\4stkv.

peslicemi do jedné chalupy, a zde pi loui

se pedlo. Dostavili se šohaji a pástky staly se tak staroslovanskými dychánky. Vyprávly se pohádky, povsti, písn zaznívaly a bývalo pi práci velmi veselo. \' Lužici trvá prádlo až do popelení stedy. Spolenost scházející se jmenuje se xpázax a i

nejvíce dvanáct

vaku

v ele.

dvat

Pástky

ji

navštvuje, majíce žanošerku

i zp-

církevními zákony byly zakazovány^-).

Zpracování \iny, jako zpracování

lnu.

b\1o eledi

známo.

Pro bar\y ml Slovan zvláštní vnímavost. Nejvíce ze všech vyniká b á. Byla odznakem svtlobohii, tudíž barvou posvátnou. Láska k ní ve všem se jeví. Význam milý, krásný, drahý zamován asto slovem bílý.

Hotové látky napouštly

se

barvivy.

í

^-)

Hanuš.

r5áiesl
.

kalend, sldv.

21

(i

1

íká

ela,

kvt, biela laluga, dvo, biela voda. bílá hora, biela skála atd. Svrchní, velký pláš Bílá barva v kroji pední místo zaujímala. se spínadly z bílého, hrubého sukna najdeme podnes^^). Též odvy knžské byly barvy bílé. Ml-li nkdo jiný než knz vykonati se bílý šuhaj, bílá

bielo cliova. biely

bílé ráno, bílý den, biely

obad posvátný, musel vci bohm, jak jsme se

se

bílým šatem

Obtované

opásati^*).

doetli, kladenj^ byly na bílé prostradlo.

Co do významu za bílou barvou pichází hned ervená. ohn, ervánk, vycházejícího slunce, barvou života a radosti. Co bylo krásné, bylo ervené. Význam slov úpln se zamnil, nebo xkrasivijx v ruštin ervený znamená. Podobn jako se slovem bílý nacházíme zde pojmenování ervený dvr, Je barvou

i

ervená

Cerven<" potok. pisných jmen

s

erveská msta

oznaením xCervenáK

byla nejrozšíenjší a

Slovák v

lahodí.

Rus,

písni

bílou

s si

bezpoet.

je

tvoí

dvojici,

jež

a

j.

Místo-

v.

ervená barva Slovanu velmi

pochvaluje:

xCervený kantar. bielý kuo. však je to peknuo. Bože muojíx I

kraslice,

jejich je

vajíka velikononí,

m.ají

barvu ervenou. Význam

obrození jara a života.

Pro souhru barev méli pedkové dobrý smysl. Dovedli malebn sázeti je dohromady. O chrám Triglavov v Šttin dozvdli jsme se, že celá jeho božnice ozdobena biia výtenou prací ezbáskou, a barvy na \ yezaných podobách lidských zvíecích i

byly tak dobré a pevné, že

s

obraz vnjších

smýti se nem.ohly, což cizincm

Svdectví

devo

je

nejvíce bjio

ani s

snhy,

ani dešti

podivením.

zárove dokladem, že Slovan výborn a umle ezbáství dávno a dávno bylo u nho do-

zpracoval a že

movem^^).

^^)

U Bulhar

**)

Viz pojednáni o božstvu Stádo.

na/.ývá se

>bugla-

.

u Huculu Stete,

»gugla.«

kde starosta k svceni dobytka

opásává se šatem bilým. ^^)

Xvnejši podivuhodné domácí

važovati za zbytek

umni

rezbárské u Huculii

domového prmyslu staroslovanského.

dlužno po-

238

Kroj.

Akoliv dochovaný kroj u jednotlivých vtví slovanských zdá pece má jisté rysy základní, všem spolené.

se býti dosti rozdílný,

V

nám nápomocni horalé karpatští, u lpní na všem zddném nejlépe se osvduje.

pátrání budou

naté

Odv dlužno

rozeznávati zimní a

letní.

Letní

nichž houžev-

všeobecn hotoví

svátení a zimní je soukenný. Kalhoty zrobeny ze sukna ponejvíce barvy tmavoervené, ervené neb modré''"). Na nohou stevíce s emínky, krbce, opánky i postoly, se z hrubšího plátna. Sat

jež

špiat

jsou

zakoneny.

Košile nosí se v Karpatech vyso.ukaná

pes

kalhoty.

Pes

ni

vnuje se zcela zvláštní pozornost. U všech Slovan bývá bohat vyzdoben a vyšperkován. Na košili obléká se krátký kožíšek bez rukáv (u liucul keptar zvaný), obroubený kožešinou a hojn zubovit ezanými výzdobky z kže posázený. Stopy jeho ve všech krojích nalezneme. vine se široký pás, kterému

Morava.

^''')

znamená.

Huculov

ríkaji

Hulharsko.

jim >krasanyci-

,

t.

j.

erveno, nebo krasivyj ervený

239

Karpaty.

Obr. 26

Stopy krátkého ^kožíšku bez

rukáv v nynjších

krojích slovansk3''ch.

Obr. 27. Bily pláš v nynjších krojích slovanských.

240

Pf-cs

kožíšek pijde

opt soukený

kabát,

a na

nj

teprve

navléká se dlouhý pláš z hrubého sukna bílého, podnes hojn se vyskytující.

Pes rameno na jednu stranu zavšuje se ozdobná brašna, považovaná za nejvtší okrasu kroje. Je vyzdobena kovem, Nosí se u ženských pošita korálky, neb kovovými cetkanii. nazývá se stále a je nezbytnou souástí odvu''')V Karpatech dziobnia. my ekli bA,'chom zdobnia od kmene uzdobn, zdobiti. V zim obléká

se oví kožich s rukávy. Hlavu pokrývá ozdobený kosárky neb peím pávím, v zim epice beránkem podšitá a liším chvostem vroubená, neb beranice, do

klobouk,

které ukryje se h'ava celá. tak že jen oi, ústa a nos vykukují.

Ke

zmínná sekerka

kroji náleží

neb toporek. v

Istrii

hromovládného jsme

2enský

kroj je

(viz obr.

bradviza neb balta,

6.),

nazvaná palica od božstva

pvod

jejíž

odvodili.

podobný mužskému. Sukn vodorovn ádkonkdy s rukávy bohat vyšíxanými,

vaná, krbce, krátký kožíšek,

soukenný kabátec a pes to dlouhý, nazývá se KguglaK, u Bulhar xbuglaH.

bílý

pláš, jenž u

V zim

Hucul

kožich. Hlava za-

halena bílým závojem.

Ženy zejména nalezneme kovému.

hlavy

milují

stopy

náruživ ozdoby kovové. Ve výzdob kovové celky, podobné ráfku korun-

Svobodství,

snmy,

práva.

Slovan nade všecko svobodu miloval. Nejen podle Srb, jak Prokopius a Mauricius dosvdují, polské

i

eské

s jistotou souditi

ale též z nejstarší historie ruské,

mžeme,

že Slované

žili

pod vládou

byvše na veliké množství rod^^). A jako byli uznanými vj^znavai svobody, tak zamilovaH si snmování, zpsob správy veejné, jak vlasti možno zemi, svobodymilovným národem ob^'dlené. národní, podleni

°^)

Pemysl, byv od pluhu povolán na trn, mel též »mošnu« a stevíce, kteréž Mošna tato mohla býti zajisté jen zmínná »dziobnia.« 19.8. Šafaík, Slov. starožit. I Prokop Slované a Antové nejsou

chován}' pak na Vyšehrad. °^)

—

poddaní panovníku, nýbrž od pradávna radí se

spolen

stejn zákony

:

jejich

vládni

útvar

je

lidový.

Proto

o svj^ch záležitostech. \'še ostatní u obou národu od pradávna

je stanovena.

241

Snmování snmích.

ale též

záležitostech s\

o Chorvatech:

a rokování patí k povaze slovanské. Nejen na v život. Slované json družní, rádi se scházejí a o ých rozprávjí. Tak praví Dobrovský ve Slovance v

lovk

dlouho, že

Dležité

Jsou hovorní a o každé malikosti radí se tak

brzy smát.x

horšit,

snmem

záležitosti

se Štahlavem o

brzy

miisí se

se rozhodovaly.

Pe

Chrudoše

ddictví vznesena na soud Libušin. Helmold'^)

vypravuje ve své kronice, že Mstivoj, kníže slovanský v Meklenbursku, r. 1013. byv uražen vévodou Sasík, shromáždil v Rete

pomstu na nich vymáhal. Nemohl tudíž naíditi tažení

a

starší

vle, nýbrž musi! žádati

z vlastní

snm

za svolení.

svatyn Triglavovy ve Šttin bylj^ ješt dv jiné, ozdobné a slynoucí. Nalézaly se v nich toliko lavice a stoly k shromažování národnímu, nebo Slované v jistých obdobích a dnech bu pro zábavu, neb k rokování veejnému., byli zv3'klí Vedlo

mén

.

shromažovati

V

mst

slovanské,

a

se

v tchto

božnicích**").

Novohrad (nynjším Novgorod)

svobodstvi staro-

od knížat všelijak obmezované, nejdéle svou divnou

hru pro\'odilo. ?visto bylo hlavou zvláštní prastaré a svobodné o!:ce,

která své zákony, nazvané xPravdoi!

Jaroslava

námstí

k

radili se

o

r.

1020 dala

iradám.

vcech

si

potvrditi.

xvK

mnohdy

i

se na

Na shromáždních tch

nazvaným.

dležitých,

ruskoux, od knížete

Obané shromažovali o sesazení knížete.

shromáždní vyzvalo na p. knížete Svjatoslava. dal jim za rádce, jinak že vyberou si knížete

ab5^

Takové

syna svého

jiného**^).

vach

Shromažování na bylo zvykem staroslovanským. Blograové, utiskováni od Pcenh, shromáždili se na v a c h, aby se uradili, co by mli initi^'-). v Kyjev, Vladimi a jinde shromažovalo se obyvatelstvo na vach. V Polsku soudy I

nádvorné. týkající se sprá\' krajových,

Ze snmování vyrostly zákony, o Slovanech, že

mli své

vlastní

''•')

Helmold, Chron. Slav. kn.

''")

Život sv. Otty. kn.

^1)

Istor. GnsiKl.

Rnssij. T.

"2)

Pravda

180.

"^1

Pravda ruská 181.

riisk:;

11.

I.

^•

c c a"^) se

ády

obyeje od.

i

a

nazývaly.

práva.

a zákon

Nestor

otc svých

i

dí

po-

1(5.

od. 81. I.

st.

-JM.

](>

<

242

Fr. Fiirchari*^*) praví,

dání.

obzvlášt

ctn,

byl

že na

ostrov Ran, kde Svantovít výslovn

vzpomínají taninjší spisovatelé

jakési knihy, která prý

v Koenici (Carentium) od boha Porenúcia jiného, než zákony, práva?

Co mohla obsahovati

ostíhána byla.

Rukopis zelenohorský v Libušin skách pravdodatnýchx'"^).

soud zmiuje

se o

xde-

Slovo zákon a pravda stotožováno.

znamená zákonník novohradských. Desky pravdo-

)'Pravda ruská x

datné znaí tudíž desky, na nichž práva byla zapsána.

Soud Chrudoše

Stahlavem zahájen v záhlaví slokou:

se

svj eledi vojevodí. ženy ruby strojia. I umre-li glava eledina dti vsie tu sbožiem vjedno vládu, vladyku si z roda vybericc, ky plezn - dle v snmy slavný chodí. chodi s kmetmi, s lechy, vladykami. Vstachu kmetie, leši vladyky pochvalichu pravdu po zákonu .

.

.

xvsiak ot

mužie

pašiu,

i

><

a teprve po jež

ní

zdá se býti

.

.

.,

prbh. Pisatel jako by uvedenou sloku, vyatým lánkem z vtšího zákonníka, bral za

vylíen

základ soudu Libušina.

jaké

Dávný jakýs zbytek staroslovanských práv bylo právo lovcovo, mly slavné kdys Stíbrníce. \'esnice na Morav. Od dávných

dob honosily se

ddiným

právem hrdelním nad ddinami kolem

bývalých les královských, od Napajedel a Kvasíc, až po Kyjov, Koryany a Zdounky. Tato veliká plnomoc jmenuje se tu od pradávna právo lovcovo a vykonávalo se na hrad Buchlov pi

kamenném

stole na terase až

Písedících bylo

do

r.

1748.

se starostou 12.

11.

Právo pohostinství dlužno

též mezi práva slovanská zaaditi.

Jiný zbytek jest právo následnictví. že žena ddila vládu po

Libuše vládla po otci a také manželka knížete Dobroslava

muži,

vládla po smrti

muže Srbskem.

Furchan, Arkona

6*)

Fr.

®^)

Zvláštní shoda jeví

4.32.

.se

v pozdjšim názvu »dsky zemské.

243

Pozstatek jakéhos práva selského jest zvj^k, který v Drezaznamenán"). KKdyž nevsta neb ženich do vesse piženil, museli zaplatiti 8 9 sud piva, aby byli do vesZv^-klost nasvduje zárove zádružnému zízení pijati)'.

vanech'^*') byl

nice nice

—

v ddinách. Z uvedeného prastarého práva lovce vidíme, že 12 soudcii bývalo u Slovan zvykem a obyejem. Zvyk jinde potvrzení dochází. Msto Novohrad dhlo se na pt tvrtí a každá tvrt mla svj soud Kkonovx, složený ze šedivých starc, volbou povoi

lávaných, jichž bylo

V se

]2'^^).

Polsku dle Naruszewicze

skládaly

12

z

soudc,

ped utvoením

xlstoricskoje

monarchie soudy

predstavlenie

iz

žizní

^

Obr. 2H.

Kamenný postaven}'

^^)

Drevané bydleli v okoli

Labe se vlévá. 6')

\'

Archiv

XXII. 1900 68)

panovník v Korutanech, severn od Ceiovce u Maria Saai.

stolec slovanských

st.

jejich fiár

zemi

leží

slavische

reky

Jeca

nyncjsi

Philologie,

neb Jeel,

msto

jež s levé

strany

do

Danneberg.

Zpráva o

.Slovanech

liineburských,

117.

Pravda ruská

Ilii.

16»

244

Rnrikax stanoví, že

má

Nas obadem. stolec

ped

na soud

jíti

t

o

o

i

xjestližc

12

á n

\'

Pam

í

kdo žalobu na souseda chce

vésti,

lidíx"'').

ixuiovníka dalo se u

Slovan stanoveným kamenný

jeho zachovala se v Korutanech, kde

vévodský na

Zollfeldu

Maria Saal doposud hlásá slávu

u

knížat slovanských.

Zvolený kníže ukazoval se v prostém šat ve shromáždní lidu

kamenný

na velký,

a

stolec

Vlada musel

sedlák.

zasedl

vykonati písahy, že bude ochráncem víry, vdov a spravedlnosti.

Potom sedlák Ve

ustoupil se stolce a

Valachii,

pkné

lid

písahal vrnost

kde byla slovanština až do

knížeti'").

17. století

eí

úední,

pípadné názvy rznj^ch hodnost na dvoe knížete slovanského, a sice Veliký Ban, Velký Dvornik, Velký Kljuar, Velký Stolnik. Velký Komornik, Velky Pehrdik (= íšník). nalézáme

Slované,

a

a

duše míruniiio\^ní, byli zmužilými a hrdinn-

z

Zem rozdlena byla na župy, povty Každá župa mla pevné místo, župní hradišt, jako nepíteli. Cr.da = soudce a civun = vrchní úedník

dovedli brániti své ddictví.

neb

stolice.

oporu proti

jsou hodnosti z

tch dob

pocházející.

Hradišt. Polák Chodakowski, který dlouhou dobu (l81o

máním slovanských že

v slovanských

hradištích

a pospolitosti

litosti

— 1825)

starožitností se zajímal, byl toho

(= gorodiše)

kmene slovanského.

nalezl

Iila\'ní

zkou-

pesvdení, výraz jedno-

známkou

jejich

nkdy víceronásobné, ze zem nasýpané a mnohdy pchované, obyejn na tch nejkrásnjších místech položené, uprosted nezídka s kotlinou i okrouhlou jámou a branou k východu obrácenou. Stojí na návrších, na behu mojsou piokrouhlené valy,

ském, na jezerech neb na stoku dvou ek, a to na místech k

dobe zpsobilých. Obyejn hem

s

okolím.

O A

r

k o n

této

na

ostrov

Rán

(obr.

pevnost vypínala se nad vlnanú baltického "*)

obran

mírným sva-

stran bylo opevnní sesilováno; vyhozen nasypán mohutný val, opatený palisádou.

Na

hluboký píkop a

souvisí jednou stranou

Pravda ruská UH.

™) l^rawla niská

2.

8.)

moe,

se

doítáme, že

že

mla devné

245

sruby a ohradu 50 loket zvýší. Až dosud zachovaly se náspy, Uprosted ostrova ránskcho spatují míst5^ až 30 loket vysoké.

povstného R u g pevnin naproti

se valy

i

Na

D

D

T

g

r

y rekovného knížete Niklota ni

Dob

n,

í

i

12

— 13

H

r

V

n,

a

o

r

se

s

1

r e

u.

b u

v zemi Lutic byly

hrady

L o ž c e, R e t r a, jakož hrady v nynjším Meklenbursku Rarog, š a,

i

i

Dobinské valy jsou na nkterých místech až

e.

metrii vysoké.

K tmto a d

g u n,

r

a d

ostrovu

i

š

k é

Sprévy, ském, D

druží se hradiska

Stoderan.

v Saších, v Lužici a Braniboru,

t

Moraan

nedaleko Budišína na píkrém, skalnatém

D

v v

í

í

poíí

n v

n na

Vltav,

..xx^V^^:^w\.

Obr.

\n|i

2ít.

KW

Dyje, hrad

Nitra

Hradišt /

(

//

na

mjj/^fj/o;j/^//f/

Hradisko

budesk

a

Sprévan,

Hradišt Dob robehu eky

v knížectví Nitran-

Morav >'//;/

v Cechách.

a v Cechách,

246

kulatá Hradišt v Ruších a

j.

a

K staroslovanským

j.

hradištira

Vlastislav mezi Pípekem a Lovoš e h r a d a zejn. V n. Lib u š šcm, hrad Krok v. T e ména památná B u d e , kde ješt sv. Václav se vzdlával. u nás patí zejména hrad

t

í

í

j-

Založení hradu spadá do šerého neznáma. Za vesnicí

zdvihá se z hlubokého

údolí,

Kovary

svlažovaného potokem zákolanským,

kolmá, skalnatá strá, na temeni jejímž staré hradisko se rozpro-

Celou

stíralo.

velikou

prostoru

vnitní

ohraniuje

velký

val

menší val m, který na zpsob podkovy k hlavnímu valu piléhá; zde na menší ohraniené prostoe, a b c d e

kde

f

Uvnit nalézá

g.

stojí kostelík,

se

stával starý hrad.

Píkré spády na všech stranách pístup k hradišti stžují. Jedin na stran západní ást valu d f jest velmi vysoká, ponvadž zde ostroh s planinou souvisí. Prostora, kterou valy budeské v

sob

nalezlo

by místo

uzavírají,

Za jedno 1

i

b

i

celé

z

mí

nejdležitjších dlužno považovati h

c k é (obr. 30.), sídlo

^^/^?^p^

8 hektar, to jest plocha,

na které

msto. r

a d

i

š

t

Slavníkovic, zdvihající se nad Cidlinou

y^'

Obr. 30. Hradišt lihické, sidlo Slavnikovicu.

247

Skládá se ze dvou ástí.

nedaleko vtoku do Labe.

hradišt

A

val ves

a z

Libici

B

kde starý hrad stával, zdvihá se ohrady. Objem starého hradišt

asi

SVs

mí

metr

Ze starého

První ást A,

ohraniujících.

nad

pdu

dolejší

metr.

Vykopané, zuhelnatlé, dubové trámy nasvdují, že devná ohrada na valech se vypínala. Staré hradišt A má výmru pes 10 hektar. 1152

Vkroíme-li do druhé ásti B, shledáme naproti kostelu

Vojtcha

sv.

nyní olšemi zarostlé koryto, jímž kdysi Cidlina

staré,

protékala, obkliujíc celé hradišt podél ohrady a spojujíc se u h s

ramenem

jižním.

Libice

obraz hradišt slovanského na

poskytují

uprosted les a

moál

Dalším památným hradiskem (obr.

31.),

rozkládající

rovin,

zdlaného.

se

s

valy

je

Stará

Kouím

pahorku naproti nynjšímu

na

mstu

Kouimi.

m

JfouiTn.

fi!^^>A"^'^

../J^ší^

MM

^,

f4 ^B

^ir i"^^ .#

.<ís^

'^M,,;llte»;tl,«í' '

Obr

<^:!li[l!!y\fi

31. Hradisko Stará Koiiiim s valy.

Píkrou pšinou pichází se k velkému balvanu D, svém je plochým a dle podání lidového, Vocelem zaznamenaného, xlechv kámen k sluje. Vstoupivše do ohrady.

jenž na povrchu

2iS

p"ek\'apeni jsme ziiaineiiitoii

rozsáhlostí \'al. neb délka Hradišt

šíka 519 metr. \'a!y ohraniují proNáspy na východní stran jsou strmé a

obnáší 1066 nietrn, nejxétší stor pfcs 35 hektaríi.

dosahují místy až

metr

11

výšky.

Hlína na valech

Na nejvyšším míst hradišt A

\'ána.

podnes zove se

je

Z hradišt otvírá

lázní Libušinou.

siln

se

pcho-

moál B

kaplika,

stojí

pekrásná

vyhlídka do kraje okolního.

Hradišt

Dol.

u

Bežan

Ce-

náleží k nejrozsáhlejším v

Rozkládá se na rozložitém hbetu vrchu Hradišt, pod jehož západní skalnatou a hroziv píkrou strání Vltava k Praze chách.

vlny své

valí.

Pr\'ní val, táhnoucí se

severozápadním pokraji \rchu,

Za tímto valem soina prohýbá

jest

v délce

se

v

cestou

zpsob

sedla a vystupuje

nmž

Pro toto Hradišt, jenž též Hradišt

místech dala

sob

— s

opt

rozmr

i

tolik

plochy,

sedmkrát

umístiti.

nám

pevnosti velkolepé, schází

djin Slovan v Cechách.

Marobudem ve

na stran

Praví

sic

Hájek,

tch

spojení pivádí, že zde v

Kazi druhý hrad vystavti.

Možno, že tomu hrad maliký,

po

do tyruhelníka

Celé hradišt zaujímá

nm dalo Václavské námstí více než

celý, veliký oddíl

metr

prolomen.

na vrchu veliká prostora, lesem porostlá. Vy-

se pak na

druhé valy jsou rozloženy.

by

900

asi

ú\'ozovou

t\'oíc rozsáhlý, klínovitý výstupek, na

jižm',

že

iest

stojící

tak, a že Kazi již

hrad zde vystavla, ale

na rozvalinách hradu starého.

zajisté

Kazín,

knžn5^ Káži, dlužno porovnávati co do rozsáhlosti s hradem Tetínem a Libušínem, a pro takový hrádek je místo zde naproti, na stoku Berounky s Vltavou. Kdyby Káži byla dala vystavti hrad na Hradišti, rozmrm starých násp pimený hlavní hrad

byl

by býval

silnjší nežli hrad knížat panujících

hrad, což naprosto pipustiti nelze.

—

nuisela býti sláva starého

V dob, když

Hradišt

již

sotva se podaí.

kvetl

Vyšehrad

pochována.

Vyplniti celý oddíl slovanských djin, hujících,

— — samotný Vyše-

k Hradišti se \zta-

Ale Hradišt, název

ryze slovanský,

povždy jako mohyla o celých prošlých a neznámých staletích Slovan v Cechách v dobách ped rozkvtem Vyšehradu, a tudíž

ped píchodem echa,

vydávati bude svdectví.

Jako za kouimskými valy kámen Lechv, nacházíme na Hradišti tomto za valy smrem východním místní název xKamenný stln. který vztahuje se k nkolika kamenm stíškou kryi

249

tým.

by

z nichž

pekrásný

výhled do

je

se zdáti nahodilým, ale

okolí.

tomu není

tak,

Pojmenování mohlo opané stran

neb na

u Vltavy nalézáme druhé staré pojmenování xBaldax. u

Slovan

xbaldax

užívané,

je

na xbalvanx

pvodu se

orientálského.

tlumoí, a

Jméno

V Kottov

xbalvanyx

to,

slovníku

pedk nkdy

u

modly znamenaly. jinde, a to tém praviS obdobným xKanienným stolem x se setkáváme. Od msta Arkony na východ nachází se místo, které Králv stl (nm. Konigsstuhl) se nazývá (obr. 32.) a odkud i

deln

rovnž vvhlídka rozkošná

Obr.

ojí.

Misto od Arkony

pekrásná

se otevírá.

východn

Kri.Ua stu nazxan. odkud moíe a do vkolí.

položené a

otvírá se \yhlidka na

•

250

Na Morav

naidenie

Králóv

uniístný

stol,

hodinu cesty nad Velehradem v lese n cesty, která

asi

Uherského Hradišt do Zdounck vede (obr. 33.). Uložen jest v lese na míst povýšeném, holém, pravideln založeném. Tesán z

z jediného balvanu

neobyejn

pevného, vzdoruje znamenit

vli-

vm

povtrnosti. Ke stolu po obou stranách stupn piléhají. Pi bedlivjším ohledání vynoí se pekvapující pravidelnost, s jakou

V úprav

a uspoádán.

kámen založen

výzdoba

jeho uplatuje se

oblouko\itá. pro památky moravské výzraná.

Kámen

jednou

ic

památek

nejznamenitjších

z

mytholo-

nemnoho se nám dochovalo. eský Pemysl Otakar v listin z

gických, jakých po pedcích stolx

jmenuje ho král

kterouž základ kláštera dosti slov. je

velehradského

sídel

\'

nastolováni.

kladem moci, na

nmž

kamenném.

Stol byl

\

a obti

zde byli

iditelným pod-

bohm se,

nm

kouimském svdectví

též

pinášeli.

že bylo u

vladyk, když vládu nad eledí svou nastupovali.

na hradišti

i

tito

panovníci za vládce uznáváni; na

moc xprávon vykonávali

Jako u panujících knížat a král, tak zdá i

jinde, tak

Víme, že

Korutanech zachoval se postup památného obadu.

Nastolo\-ání dalo se na stolci

nejvtší svou

Jako

panovník slovanských.

1228,

r.

Nenacházím

obnovuje.

abych dležitost jeho zdraznil.

prvodcem

xKrálóv

I.

lech

Lechv kámen

o tom zdá se vydávati.

Obchod. Slovanské pohostinství napomáhalo velice obchodním sty-

km Staroslovan.

Picházeli etní kupci, nazýváni jsouce xgostix,

piváželi zboží cize a domácí odváželi.

ode dávna

mocný

a

Stav kupecký u

Rus

byl

picházel hned po stavu rycerském.

Z nejstarších a nejslavnjších obchodních stedisk bylo msto Novohrad (nyní Novgorod). Založení jeho ponouje se hluboko ve tmách starovku. V Novohrad panující knížata podléhali ústavám a strážcm práva svobody obanské. Msto bylo od nepamti stedem obchodu slovanského, majíc po Dnpru spojení s moi

em

erným. Caih adem

všemi pístavy tanuijšími. slavné Vinety a ostatních

a

Levantou, a po

moi

Baltickém se

Novohradané vysílali lod své do mst pomoských. do Dánska do i

252

Liibekii.

Na

drahocenné

nalézalo

trhu

zboží

se

perské,

arabské,

indické,

kže, kožešiny, ozdoby

látky, purpury, sukna,

knížecí,

hávy zlatem vyšívané, koení,

víno, stíbro. Zámožnost Novohradských byla obdivována. Za knížete Vladinn'ra odvádli do pokladny knížecí 3.000 hiven stíbra, suma to na tehdejší pomry bájená.

Ješt podnes vykopávají po veškerém

svt

tam

se

Msto známo

celé poklady.

bylo

obchodním. Nad Novolirad není v Rusku místa

památnjšího.

Msto dle

a

Vineta, Volín, též Julín

Herdera nazýváno bylo slovanským Amsterodamem, tielmold

Adam Brémský následovn ho

vpadá do

moe

popisují:

Tam, kde eka Odra

Baltického, bylo kdysi slavné

msto

Vineta, jeden

mst

bájené vci

O z nejlepších pístav pro národy sousední. se vypravují. Ubezpeují, že velikostí pedstihuje

msta

evropská.

Sašové mohli tam meškati, le musili se ukrývati s vyznáváním víry kesanské, nebo obyvatelé Vinety horliv zachovávali obady pohanské. Ostatn co mrav a pohostinství se dotýe, není žádného národa, jenž by nad tento poestnjším a dobrotivjším

Msto

shledán býti mohl.

bjdo bohaté na tovary z

rzných

zemí.

Oplývalo zbožím severních národ a vše, co rozkošnéhoa vzácného,

v

nm se

nalézalo. Byl v

Jiná znamenitá

nm

msta

blahobyt a zámožnost veliká.

byla:

A

r

k o n a

na ostrov ránském

s

všichni obyvatelé

kupci skládati musili dávky, dále

i

vyhlášenou božnicí Svantovítovou, ku které

K

o re n

uvedená v Jómsvikingasaga,

i

c a,

msto Lube,

Stargard. Uznojim na

ostrov (nyní Usedom), Roztoky, Zvin, Ratibo, Demin. Volgast v Pomoanech a v. Záhy vykvetlo msto j.

Kyjev, založené Kyjem, jehož brati byli Štk, Choriv a sestra

Kyjev byl pojítkem mezi

ron

msty

Lybe.

ruskými a Novohradem. Každo-

z jara, jakmile led na Dnpru roztál (praví Konstantin Porphyrogeneta). z Novoliradu, Smolcnska. Lubeka. Cernigova.

253

lod

V5^šehradii'0 pluly srazivše, utvoily

a

msteku

v

lostvo kupecké,

Vjatie pod Kyjevem se

jež plulo tia

moe erné

a dále

až do Caihradu.

Dtmar

m!

vypravuje, že Kyjev

Adam Bremský pokládá hým Caih adem.

8

námstí

a 400 kostel.

K3'jev za ozdobu Rusi a jmenuje ho dru-

nm

^ eliké slávy doKyjev stal se záhy sídlem knížecím. Po mohlo se obchodní msto P á s a v na Dunaji, jež nabylo za kníDle žete Svatoslava ruského ješt vtší moci než Kyjev sám. Nestora scházela se tam všechna bohatstva. Z ecka zlato, povlaky, 1

vína, ovoce, z

Cech stíbro

a

kon,

z

Ruska kožešiny, med

i

\'osk.

Platidla.

Za u

nejstarší platidlo a

Slovan

smnný

ránského, že

výslovn

Helmold'-)

se oznaující.

štky

používáno též

vcí

prostedek dlužno považo\

svého kmene sanio jako

xplátnon, význ.am.em

piátna platily

v.

praví o obyvatelích ostrova nich za peníze. Vedle plátna

medu, kožešin a pod.

jiných, jako

knžna Olga

vypravuje, že když ruská

aíi

platidlo

oblehla

Nestor''')

Korostn v Dre-

vanech, vzkázali obležení na vyzvání, aby se vzdali, že rádi zaplatí

medem

a kožešinami.

Užívání

penz kožených

u

Slovan sahá do šedého pradávna.

veverích a poítaly se na hivny. Tatišev^ uvá"), že vidl v Novgorod takovou hivnu kozí veverích a že jich šlo na ni 380. Rovnž Karamzin našel v ajexandrovskérn Byly

z kozí kuních a

kláštee v gubernii

vladimské kže ve

velikosti

pipojeného

obdélníka.

vedené v in\entái kklštcrním pod záhlaxim ^kožené penízcK'^}. Mnich Rubriquis, který žil v Rusku r. 1253, také stvrzuje, že bž^^)

knžny

Tento Vyšehrad, sidlo

Olgy,

nacházel

Kyjeva. 72)

Hehiiold, Chron. slav.

'3)

Nestor, pel. Hrben

''*)

Pravda ruská, Rakowiecki

l(í6.

"')

Pra\da ruská, Rakowiecki

Ifil.

lih.

1.

c.

42.

8S p

íió.

íe

as niily ceíty od

254

ným

Rus

oznaené barvamr"). Užívání Praví k r, 996 o knížeti Madimírovi"), že na pam vítzství nad Peenhy postavil chrám a uinil svátek veliký, navaiv 300 várek medu, a poruil každému chudému pijíti na dvr knížecí a bráti sob všelikou potebu, pití, platidlem u

kožených penéz

jídlo a z

byly malé kže,

Nestor potvrzuje,

i

pokladnice koze kuní.

Peníze zlaté a stíbrné v dávném byly u

Slovan

užívání.

Stíbrné tyinky znamenané na Rusi se uchovaly. Hivna stíbrná byla u pedk oblíbenou ozdobou. Známost penz kovových sahá do dob nález nejstarších, zvaných keltických.

Obr. 34. Zlaty penízek

s

nápisem »Biat«, nalézající se v ve

Obr. 35. Zlatý peníz

s

cis.

kabinetu minci

Vlídni.

nápisem »Biatec«, nalézající se v

cis.

kabinetu mincí

ve Vídni.

Obr. 36. Peníz

Penízky

s

s

nápisem »Biatec«

.

nalezený v Panonii (Uhrách).

nápisem xBiatx neb KBiatecK hojn v pravlastech

Nad pochybu slovanského jsou pvodu. slovo krásn utvoené, duchu jazyka slovanského úpln odpovídající. Pochází od kmene xbítix, nebo slovanských se vyskytují.

xBiatecx (zkrácen xBiaÍK)

""')

je

Voyage de Rubriquius T

") Nestor, peložil Erben 97.

I.

st.

91.

255

peníze se

Tlumoili bychom tedy slovo nBiatecx

bijí"®).

smysl slova xraženecK od Penízek na obr. mincí ve

na

císaském kabinetu stran má nápis )(Biat;<,

uvedený nalézá

34.

se v

Je ze zlata, na jedné

\'ídni''').

asi

raziti.

na druhé dva sploštlé kruhy se dotýkající s jedním menším uvnit a se zubovitou ozdobou po kraji. Mincí podobných bez nápisu bylo v Cechách mnoho nalezeno, zejmén.a též v pokladu

podmokelském.

Druhá mince

zlatá s

na jedné stran, na druhé

v císaském

ped

nápisem KBiateoi

msícem

s

(obr. 35.) a s

a paprsky, nalézá se

Svým stáím

kabinetu mincí ve Mdni.

rukou rovnž

sahá do dob

Kristem.

Poznamenáno

budiž, že

i

tato

mince

s

nejslovanštjším ná-

pisem xBiatecx považována byla za minci keltickou.

Mince na obr.

36.

jezdcem a nápisem nBiatecx nalezena

s

byla v Panonii (Uhrách), v dávné pravlasti slovanské. Vyobrazena

Boka,

jest u

Mitth. 1840,

svdí

o jsoucnosti

jakož

o

i

vysokém

2.

pedk

seš. T.

II,

.

4.

na úsvit djin

Všechny ti mince

národ evropských,

stupni vysplosti, na kterém se nacházeli.

Písmo. Slované v dávných dobách užívali písma runského. kovoví, v

Rete

Bžkové

Kameny v Mikor-

nalezení, mají runské nápisy.

zyn

v okresu Ostrzeszovxském v Poznani roku 1855 odhalené®"), rovnž runskými nápisy se honosí. Jeden nazývá se kámen Pro-

vv

a považuje se za

se xSmir

nebo

kámen

Runský

znamená xslunce

xslunce se smirilox

kamen

náhrobní.

nápis na

nm

te

bog Provex, což by znamenalo xzašel k bohu Provex, bylo prý

tam

více,

byly

však

Podobných

zašlon.

zazdny do základ

pi stavb tamní hospody. Bulharský mnich Chabr, jenž psal na konci IX.. neb poátkem X. století, také dosvduje, že Slované rtami a ezkami tli a hádali*'^'*)

Obdobn

"^)

V}' obraz. lije jej

slovo »rubl

^) Vyobrazeny v Archiv **) i

Pržde úbo slovené

gataacha.

•

utvoeno od Mubati. lieitráge zu Máhrens Miinzen pod .

fioek v

fiir

ne

Slavische Philologie

imcha

knigii.

r.

1877

na riitami

i

—

.\.

.i83.

rzaiini

itcha

25G

Jiný zbytek písma, jak zdá se pro u

arabského

cestovatele

potebu bžnou, nacházíme

X. století Ibn-Abi- Jakub

el

Nedim-a,

njaký Rus Nedim ve spisu svém

který zmiuje se o tom, že na žádost pítele jeho

nkolik slovanských slov

mu

napsal, které

(obr. 37.) uvádí.

(

)br.

.')7.

Pisnid Rusa jakéhos, el

li

arabsl<ého CL'Stovatele Ibn .Abi .lakiib

Xedima zaznamenané.

Jak slovanská mládež se vzdlávala, dá se dosti usouditi.

Slovan se uil a tanec, hádání,

je

vštní

bral

bezpen

za píklad dokonalosti.

Od boh svých Hudba, zpv,

míst nejpednjším.

Božstva sama

Základem výchovy byla as bohoslužba. byla na

v nkterých pípadech jako uitelé lidstva se oznaují. (Viz Víly.) Znalost bylin a léivé jich moci ze starinj^ slovanské všobecn a

nápadn

vyniká.

Píklad staroslovanského vzdlání máme na dcerách Krokových. Kaz! mla znalost léivých bylin a umní kouzelného. Teta vyznala se v bohosloví v náboženských obadech, a Libuše nade všecky vynikala moudrostí, ženskými ctnostmi a byla vštkyní. i

lika

Své bohatýry opvovali Slované zpvy hrdinnými. Na nkomístech v díle mli jsme píležitost zmínku, uiniti o pní písní

hrdinských.

Zpvy

pvcm —

básníkm mythickým.

ty se též skládaly a úkol ten pipadal zvláštním

Zbytky pstné a hranné mluvy donesly se až na naše asy. Vysplost ei byla znamenitá, nebo vzdlanost jen na základ sknan.ského jazyka postupovala. Proto bylo možno zhotoviti ihned krásné peklady písma svatého. Szyszko\\' do\odí, že peklad písma na jazyk slovanský je dokonalejší než francouzský. Kde v peklade francouzském užito slov 20 25, tam v slovanštin stailo 11. kde 137, tam význam vyjádilo slov 71^-).

—

^-)

Rakowiccki. Pravda ruská (U.

2B7

)(Byl to zlatý

ratury

eské

vkn,

str. 15)(,

praví o

xkrásiiý

nm

kvt

J. Juiigiiianii

v nHisiorii

lite-

národního básnictví, ne odjinud

vštípen5% ale samorostlý, živé barvy plný, pevyšující všechno,

co v potomních asích až do obnovení literatury složenox.

zpv

Na doklad uveme nejkrásnjší o nešastné výprav Igorov na

perlu

staré

poesie

ruské,

Plavce, staroeský rukopis

zelenohorský a písn z rukopisu králodvorského.

n

Slovo o plku Igorev,

syna Sviatslavlja^

Igorija^

vnuka Olgova.

N

lpo

iiy

li

bjašet.

bratije,

iiajati

starými slovesj' trud-

ných povsti] o plku Igorev, Igoria Sviatslavlia? Naati že

sja

n ps

j

psni po bjdinain sego vremeni, a po zamyšleniju Bojanju. Bojan bo všij, aše komu chotjaše tvoiti, to rastkašetsja mysliju po devu, srym vlkom po zemlji. šizjaii orlom pod oblaky. Pomnjaše bo rc prvých vremen usobic. Togda pušaše desjaf Sokolov na stádo lebedj; kotoryj dotaše, ta predi ps pojaše staromu Jaroslavu, chrabronui Mstisla\'u. iže zarza Rededju ped plky Kasožskymi, krasn.onui Romanovi Sviatslavliju: Bojan že, ne desjaf sokolov na stádo lebedj pušaše. n svoja

bratije,

prstj'

na

ži\'aia

struny

oni

povst"

ot starago Xladiniera

že

všija

sami kniazem slávu

vskladaše;

rokotachu.

Ponm nšniago

že, bratie.

Igoria. iže istiagnu

um

siju

krpostiju svojcju

i

do ny-

poostri serdca

svojego mužestvom;naplnivsja ratnago ducha, navede svoja chrabryja plky na zemiju Poloveckuju za zemlju Russkuju.

Togda Igor vzr na svtloje solnce vid ot ngo tmoju vsia ree Igor k družin svojej: xBratie druiucež ny patiatu býti, nze polonnu býti! A vsjadm, žino! bratie, na svoji brzyja komoni, da pozrim singo Donux. Spal kniazu um pochoti, žalost' jemu znamenije zastupi, iskusiti Donu velikago. i

svoja voja pikryty.

I

i

i

)(Chošu box. s

vámi. Rusici!

Donu!)!

ree,

xkopie

chošu glavu

prilomiti

konec

polia

svoju piložiti, a liubo

Poloveckago ispiti

šelomom

Zpv

o

výprav Igorov^ syna Svatoslavova, vnuka Olegova.

by nám, brati, slušné, abychom zpsobem písni starobylých poah truchUvé povsti o výprav Igorov, Igora syna Svatoslavova? Ale teba jest tu píse poíti podle toho, co se asu tohoto skuten pihodilo, a nikoli podle zamýšlení BoNeb vští Bojan, když komu chtl píse složiti, tehdy janova. Nebylo-li

rozbíhal se myslí po lese, jako šerý vlk po zemi, jako sivý orel

Vzpomínal totiž na ptky domácí prvních asv. Tehdáž pouštíval deset sokol na stádo labutí; když který dostihl, tehdy naped píse zpívala starému Jaroslavovi, udatnému Mstislavovi, jenž zaezal Rededju ped pluky Kasožskými, krásnému Romanovi Svatoslavici avšak Bojan, brati, nepouštl deset sokolv na stádo labutí, nýbrž vští prsty své vkládal na živé pod oblaky.

:

struny, a ty pak

Ponmež

samy knížatm tedy, brati, tuto

rokotaly slávu.

povst od

starého Vladimíra až

do nynjšího Igora, jenž napnul mysli kepkosti svou a poostil srdce svého zmužilostí; naplniv se duchem váleným, uvedl udatné pluky své na zemi Plaveckou za zemi Ruskou.

Tehdáž pohledl Igor na jasné slunce a vidl od nho celé své vojsko pokryté tmou. I ekl Igor k své družin: xBrati a

abychom byli rozsekáni, než abychom byli zajati. Avšak sednme, brati, na své rychlé kon, abychom spatili modrý Donx. Dychti vost knížeti svázala rozum, a tužba, pokusiti Donu velikého, zaslonila jemu znamení. xChcifx, povídá, xkopí

družino! lépe

pelomiti

svou

konec pole Plaveckého s vámi. anebo pílbou vypíti Dohk.

Rušící!

chci hlavu

složiti,

17*

260

O Boian, skaa

kotal,

solovijii

slavijii

po myšlenu devu,

svivaja slavj^ oba póly sego vremeni polia na gory,

zanese

rez

pti bylo

pod oblaky,

tropu Bojanju,

pš Igorevi togo vnuku:

všei Bojan,

Suloju; z\'cnif sláva v

umom

letaja

Riša v

!

polia širokaja; galici stády

ili vspeti bylo.

uše-

starogo vrenieni! aby ty sia plky

bžaf

xN

rez

burja sokoly

k Donu velikomux.

Velesov vnue: KKomoni ržu za

Kyjev ;truby

Novgrad;

trubia v

stoiaf

v Putivl?)(

stjazi

ždt

Igor

milá brata Vsevoloda.

re jemu

I

buj tur

Vsevolod

xOdin brat, odin svt, svtlyj ty Igoriu! oba jesv Sviatslavliia. Sdlaj. brate, svoji brzyji komoni, a moji

Kurska na

peredi.

A

moji

ti

Kuriani

osiedlani u

gotovi,

ti

svdomi

kmeti: pod trubami

pod šclomj" \z!cliani. konec kopija vskrmleni, puti jim

poviti,

domi, jarugy jim znajemi,

hici u

nich naprjaženi.

sami skaéju i\ky sryji

izostreni,

vlci

tuli

v-

otvoreni. sabli

v poli, išui sebe ti a kni-

aziu slávy-

Togda

vstupi Igor kniaz v zlat stremeú

pu zvin v

Solnce jemu tmoju

polju.

zoju pti ubiidi; svist poslušati zemlji

nznajem,

pojecha po

i

noš

zastupaše;

deva, veHt

stazbi; div kliet vrchu

Vlzie

i

Pomoriju,

ištomu

stonuši jemu gro-

i

Posuliju,

i

Surožu,

Tmutorakaskyj blvan A Polovci ngotovami dorogami pobgoša k Donu velikomu kryat tlg3^ polunošy, rci lebedi rospušeni. Igor k Donu voji \'edt. IJže bo bdy jego i

Korsunju

i

tbie,

!

;

paset ptic;podobiju vlci grozu vsrožat po jarugam;

zvi

na kosti

zemlje! uže za

zovut:

lisici

šelomianm

orli

brešut na rlenyja šity.

O

klektom rnskaja

jesi!

Dlgo no mrknt; zarja s\t zapala; mgla polja pokryla; šekot slavij uspe. govor gali ubudi. Rusii velikaja polja rlenymi šity pregorodiša. išui sebe ti a kniazjii slávy.

S zaranija v

piatk

potoptaša poganyja plky Poloveckyja

pomaša

rassušjas stelami po polju

krasnyja

dvky

i

Poloveckyja,

pavoioky. dragyja oksamity; ortmami japonikožuchy naašja mosty mostiti po bolotom grjazivym mstom, vsiakymi uzoroi Poloveckymi. Crle stiag, bda chorjugov, rlena polka, srebreno stružie chrabromu Sviatslavliju. a snimi zlato

cami

i

i

i

i

i

i

Ó

Bojane, slavíce starého

asu! kéž bys

ty

šthotem svým

myslivém lese, létaje umem pod oblaky, svíjeje ob strany slávy toho asu. Bže po stop Bojanov pes pole na hory, ml by vnuk tohoto zpívati píse Igorovi: xBoue nezaiiesla sokol pes pole široká; kavky stádn bží k Donu velikému k. Ci-li ml by, vští Bojane, vnue Velesv, zazpívati: xKon ehcí za Sulou; zní sláva v Kyjev; trouby troubí v Novohrad; stojí prapory v Putivli?)( tyto pluky oslavil, skákaje jako slavík po

Igor

oekává

tur \ševlad:

milého bratra Vševlada.

)iBrate jediný, svtlo jediné,

ekl jemu bujný svtlý ty Igore! oba I

dva jsme synové Svatoslavovi. Sedlej, brate, rychlé kon své, však mojif jsou hotovi, osedláni naped u Kurska. A moji Kurjané jsou bojovníci zkušení: pod trubami povili, pod pílbami ukolébáni, konec kopí ukrmcni; cesty jsou jim povdomý, úžlabiny známy, luky mají napnuté, touly otevené, šavle nabroušené; sami skáí jako šeí vlci v poli, vj^hledávajíce sob cti a knížeti slávyx.

Tehdáž vstoupil Igor kníže ve zlatý temen a jel po šírém poli. Slunce jemu zaslonilo cestu tmou; noc, naíkajíc, hrzou zbudila jemu ptactvo; svištní zvi na pastvišti. Div volá svrchu lesa, velí poslouchati zemi neznámé, Volze Pomoí, Posuli, Suroži, Korsuni, tob, Tmutorokanský balvane! Avšak Plavci cestami nehotovými pospíchali k Donu velikému; skípají vozy o plnoci jako rozpuštné labut. Igor vede vojsko k Donu. Ale i

íhá

už na neštstí jeho

podobn

ptactvo;

i

pc výmolech, orlové klekoteni zovou na kosti na (t.

ervené už

j.

i

i

i

jsi

O zem Ruská!

štíty.

už

jsi

vlci

hrzu

zv;

vzbuzují

hšky štkají

za chlumem obranným

bez obrany).

Dlouho mraí se noc; záe jitní, svítání zapadlo; mlha pole pokryla; šthot slavií usnul, hovor kaví se probudil. Synové Ruští pehradili pole veliká cti,

ervenými

štíty,

vyhledávajíce

sob

a knížeti slávy.

Z rána v pátek

pošlapali pohanské pluky

se po poli jako stely; polapili krásné zlato

i

kmenty,

i

Plavecké rozptýliU panny Plavecké, a s nimi

drahé aksamity; závoji

i

pláštíky,

i

i

kožichy,

i

všelikými vzácnými tkaninami Plaveckj^mi poali mosty dlati po bahništích a místech blatnatých.

ervená elka, stíbrný oštp Svatoslavovu.

ervený

prapor, bílá korouhev,

(dostaly se za podíl) udatnému synu

262

poi Olgovo chorobroie gnzdo. dalece zaletlo; obid poroždno ni sokolu, ni kreetii. ni tb, myj voron. poganyj Polovin! (jzak bžit sryni xlkoni. Koncak .icniu sld pra\'if k Donu Drcnilct v

n

bylo v

velikomu.

Drugago rnyja tuja s trepešnf s

dni

ráno

\elnii

kro\a\'yja

býti groniu

nilniji:

siniji

Donu velikago;

kopijem

tu sja

o šelomy Poloveckyja na

rc

svt povdajut;

zori

etyri solnca. a v nich

niorja idut. chotjat pikryti

velikomu,

doždju stelami

itti

potrujati

prilaniati, ty sja sabljam>

na Kajal

u

Donu

O

velikago.

ru-

skaja zemlje! uže za ne Šelomjanem jcsi!

Se vti, Striboži vnuci, viut

s

morja stelami na chrabryja

plky Igorevy! zemlja tutnt, reky mutno tkut, poros! polja prikrybajut, stjazi glagoljut: Polovci iduf ot

stran; Ruskyja plky ostupiša.

rodiša, a chrabriji Rusici pregradiša

volode!

šelomy

stojiši

mei

Dona,

i

ot morja,

Dti Bsovi klikom rlenymi šity.

charalužnymi.

Crnigova, otnia zlata

Byli

vsch

Jar ture Vse-

Kamo

tur poskojaše, svojim zlatým

ležat

poganyja golcvy' Poloveckyja,

poskepany sabljami kalenými šelomy Ovarskija Vsevolode! Kaja ra doroga, bratije! zabyv ti

i

ot

na boroni. pryšeši na voji stelami, gremieši o

šelomom posvivaja, tamo

svyaja

i

polja prego-

štola,

ot i

tb,

života,

svoja milyja choti, krasnyja

i

jar ture i

grada

Glbovny,

obyaja!

vci

minula lta Jaroslavlja; bjli

Bojani,

Olga Sviatslavlija.

T"j

bo Oleg

po zemlji sjaše. Stupajet v

Tože zvon slyša davnyj po vsia utra

i

píci

kramolu kovaše

Clgovi, i

strly

streme v grade Tmutorokan.

velikyj Jaroslav, syn Vsevolož; a \'ladimir

zakladaše v Cernigov.

uši

sláva na sud pivede,

Olgovu, chrabrá

zlat

meem

Borisa že Vjaeslavlia

na kaninu zelenu papolomu postla, za obidu

mlada

S

toja že Kajaly Sviatoplk

pove-

lja otca svojego meždju Ugorskimi jinochocy ko Sviatj

Sofiji

i

kniazja.

Togda pri Olze Qorislavlii sjašetsja rastjaše usobicami, pogibaše žiz Dažboža \'nuka, v kniažicl; kramolacli vci elovkom skratišas. Togda po Ruskoj zemlji rdko ratajev kikachu, n asto vrani grajachu, trupia sebe dljae: a galici svoiu To bylo \- i\ rati govorjachuf. chotiaf poletti na ujedije. slyšano! v ty plky: a sicej rati

k Kijevu.

r

i

i

n

263

Udatné hnízdo Olegovo dínic v poli. daleko zaletlo; nebylo kivdu snášelo, ani od sokola, ani od supa, ani od tebe, erný havrane, pohanský Plave! zrozeno, aby

Gzak bží jako šerý

Konak

vlk.

ukazuje nui stopu k Donu

velikému.

Druhého dne asn ráno záe krvavé zvstují svítání; erná táhnou od moe, chtjí zastíti tyi slunce, a v nich tepetají svtlé blesky: bude hromobití veliké, pjde déš ve zpsobu stel od Donu velikého: budou se tu pelamovati kopí, budou se tu šavle otupovati o pílby Plavecké na ece Kajale u Donu velikého. Ó zem Ruská! už jsi za chlumem obranným.

mrana

Aj vtrové, vnuci Stíbohovi,

pluky Igorovy; pole.

zem

duní.

vjí od

eky kaln

moe

stelami na udatné

tekou, prachy pikr<'\"ají

od moe. ode Dti Bsovy pehradilj^ pole pehradili je ervenými štíty. Jarý

prapory hlaholí: Plavci táhnou od Donu.

i

i

všech stran; obstoupili pluk^^ ruské.

kikem,

a udatní

synové Ruští pední

ture Vševlade! stojíš v

hímáš

o pílby

mei

ad.

ocelovými.

pílbou poblyskuje. tam

leží

prýskáš na vojsko stelami,

Kam

svou zlatou

tur poskoil,

pohanské hlavj' Plavecké, rozštípány

šavlemi kalenými pílby Avarské od tebe, jarý ture Vševlade!

Jaký

to.

brati, drahý boj, že zapomenul

nihova. otcovského zlatého stolce, a s\"é.

cti

zvykv

krásné dcery Glebovy! Byli

vkové

msta erobyejv milé choti

života,

i

i

i

•

Bojanovi, minula léta Jaroslavova; byly vý-

pravy Olegovy. Olega syna Svatoslavova. Neb ten Oleg meem rznici kovával a stely po zemi rozsíval, vstupuje do zlatého tiemene v mst Tmutorokani. I slyšel to zvonní dáNn<' veliký Jí^roslav, syn \ ševladv; ale Vladimír po všecky dni uši sob zatkával v Ccrnihov. Borisa pak. syna Vácslavova, pivedla sláva na soud (boží), a položila jej na zelenou tkaninu pík rovní, pro kivdu Olegovu, udatného a mladého knížete. A od té Kajaly rozkázal Svatopluk vzíti otce svého mezi mimochodými koni uherskými k svaté Žofiji do Kyjeva. Tehdáž za Olega Hoislavice rozsívaly se a vzrstaly ptky domácí, hynul život vnuka Dadibohova. v rozbrojích knížecích ukrátili se vkové lidští. Tehdáž po zemi Ruské zídka orái volali, ale asto havrani krákali, dlíce

sob trupy, a kavky svou To bylo v as tch válek neslýcháno.

e

a

hovoily, chtíce letti na úiedky.

tch výprav;

ale

o takovéto váice

264

S

zaraiiija

do veera,

jein sredi

zenilii

s

veera do svta Crna

Poloveckij.

zeinlja

nii

šumi,

to

kalenyja,

pod kopjiy kosími byla

\zydoša po Riiskoj

poséjana. a kroxiju poHjaiia; tiiííoju

Cto

letjat strl5'

trešat kopija charalužnyja v pole nziia-

griniljut sab!i o šelomj-,

zeniliil

mi z\eni davcja ráno prcd zorjami? Igor

plky zavoroajel: žal bo jemu milá brata Vsc\'oloda. Bišasja bišasja driigyi, trejago dni k poiednijn padoša stjazi Igorevy.

de, Tu

na brez bystroj Kaialy: tu krovavago vina dokonaša chrabriji Rusii: svaty popoiiša. a sami

sja brata razluista

n

dosta; tu pir

polegoša za zemlju Ruskuju.

devo

Niit tráva žalošami. a

Uže

s

tugoju k zemlji preklonilos.

bo, bratiie, neveselaja godina vstala, uže pustyni silu pikryla.

Vstala obida v silách Dažboža vnuka, vstiipila devo.iu na zemlju Bojanju, vspleskala lebedinymi krily na sinem

ubudi

more uDonu, plešui

vremena. Usobica kniazjem na poganyja pogybe;

žirnja

rekosta bo brat bratu: xSc moje, a to moje žcík

xSe

maloje:

a poganiji

s

\'elikoie!)(

mlviti,

a sami

I

naejaša kniazi pro

na sebie kramolu ko\ati;

\'sch stran prichoždachu

s

pobdami

na

zemlju

Ruskuju.

O! dalece zajd sokol, ptic bija. k morju! a Igoreva chrabrago plku ii krsiti. Za nim kliknii Rara 2lja poskoci po Ruskoj zemlji, smagu myjui v plamian roz. Ženy Ruskyja vsplakašas, a rkui: i

)(Uže ni

nam

oima

i

bo. bratije, Kijev tugoju a

Ruskoj

dumoju sdumati, málo togo potrepati! A vstona

svojich milých lad ni mysliju smysliti, ni

sgljadati. a zlata

zemlji,

peal

žirna

srebra

ni

Cernigov napasmi; toska

tee sre

Tiji

da

po

bd

pobdami narišuše

ot dvora.

bo dva chrabraja Sviatslavlija, Igor

ubudi. kotoruju to bjaše

Rijevskji. grozoju

lužnymi mei,

:

u.spil

otec

po

zemlji Ruskyj: a kniazi sami

na sebe kramolu kovachu, a poganiji sami na Ruskuju zemlju, jemljachu

razlijasja

jich.

i

Vsevolod, uže

žlju

Sviatslav groznyj velikyj

biaše pritrepetal svojimi silnými

plkj'

i

chara-

chlmy poganago Kobjaka iz luku moria ot železných velikých plkov Poloveckych jako vichr vytorže; padsja Kobiak \- grade Rijcv. \- gridnic i

jarugy, vzmuti

nastupi

rki

i

i

Sviatslavli.

na zemlju Poloveckuju,

ožery, ussuši potoki

i

pritopta

bolota, a

•265

Od samého

rána do veera, a od

veera do

svítání

lítají

v poli kopyty pod

siely kalené, hííniaji šavle o pilby, teští kopí ocelová

neznámém uprosted

zem

erná zem

plavecké.

byla kostmi poseta a krví polita; zármutek vzešel z nich po zemi

Ruské.

Co mi

to

šumí. co mi to zní

Igor obrací pluky

nazpt:

asn

ráno

se den, bih se druhý, tetího dne k poledni padly

Tu brati

se rozlouili na

ped

svítáním?

nui užilého bratra Vševlada.

lítof

behu

Bili

prapory Igoro\

y.

bystré Kajaly; tu nenedostávalo

krvavého vína; tu dokonali hody udatní synové Ruští: svatebníky opili, a sami polehli za zemi Ruskou.

se

Vadne tráva žalostí a stromoví zármutkem sklonilo se Neb už, brati, nastala doba neveselá: už pustina pikryla sílu. Povstala kivda v silách vnuka Dadiboho\'a, vstoupila v podob panny na zemi Bojanovu, zatepetala labutími kídly na Siném moi u Donu, tepetajíc probudila asy bujné. Záští knížat na pohany- zhynulo, ale ekl bratr bratrovi: xToto moje, a to též moje.K I poali knížata pro malikost initi pokik: jiTo veliké k zemi.

!>(

a sami na sebe rznici kovati; pohané pak se všech stran picházeli,

vítzíce, na zemi Ruskou. O, daleko zaletl sokol k

moi,

stíhaje ptactvo!

avšak udat-

ného vojska Igorova vzkísiti nelze. Za ním kiknul svár, a zloba

poskoila po zemi Ruské,

ohe

Ruské zaplakaly, kouce

xUž nelze nám svých malých manžel

:

ani myslí se donij-sliti, ani tím.

pak

mén

metajíc z rohu plamenného.

\tipem

ani

dovtípiti,

zlatem a stíbrem potepatilx

I

oima

Zeny

dopatiti,

zavzdychali, brati,

Kyjev zármutkem, a Cernihov pohromami; tesklivosf rozlila se po Ruské zemi, strast hojná tekla uprosted zem Ruské: ano knížata sami na sebe rznici kovali; pohané pak vítzn vpadajíce do zem Ruské, vybírali da po bílé veveici ode dvora. Tito budili

dva udatní Svatoslavici, Igor a Vševlad. už

zlobu,

kteroužto

veliký kníže Kyjevský.

!)y!

upsal

hrzou: byl-t picválal

pluky a ocelovými mei, vpadl do i

z

pro-

zem

se

svými silnými

Plavecké, pošlapal chlumy

eky jezera, vysušil potoky bahna, a pohanského kivolakého pomoí od železných velikých pluk Plavec-

rokle, zkazil

Kobiaka

totiž

otec jejich. Svatoslav hroznv",

i

i

kých jako vichr vytrhnul; padl Kobjak v anské svtnici Svatoslavov. i

mst

Kyjev, ve dvo-

2fifi

Tu

Nmci

iVenedici, tu Grcci

i

Morava

kajnf kniazja Igorja, jiže pogruzi žir \o

Tu

pojut slávu Sviatslavlju,

dn

Kajaly, reky

\cckija,

Kuskago

zlata, a

v sedlo košijevo! Unyša bo gradoni

zlata r.asypaša.

líwr kuiaz

vvsd

Polo-

iz

sedla

zabralj'. a veselije

]M)nic

A Sviatslav nuitn son vid v Kijev na gorach: kSí noc \eera odvachíé mia.x ree, Hrnoju papolomoju na krovati tisov. Crpachuf mi sinje \iiio s trudoni smšeno. Sypachu mi tšimi tuly poganych tlkovin velikyj ženjug na lono, nguiut mia. Uže dsky bez knsa v mojem terem zlatovrsm. Vsiu noš s veera s

i

bosuvi

n

i

\

ráni vzgraiachn. IJ

Plsska

na boloni

bša dbr

kisanju,

sinému morju!K

sošliu. k

í rkoša bojare kiiiazju: xUže, kniaže. tuga um polonila; se bo dva sokola sletsta s otnia štola zlata, poiskati grada Tmutorokania, a liubo ispiti šelomom Donu; uže sokoloma krilca pripšali poganjxh sabljami, a samaiu oputaša v putiny zelzny. \' Tenmo bo iretii de: dva solnca pomrkosta, oba baSviatgrianaja stlpa pogasosta, s nima molodaja msiaca, Oleg na Kaial fma svt pokryla; slav. fmoju sia povoiokosta. Na

b

i

i

rc

po Ruskoj zemlji prostrošasja Poiovci aky parduže gnzdo, v more pogruzista velikoie bujstvo podasta Chinovi. Uže snsesja chula na chválu; uže tresnu nužda na volju; uže vržesja div na zcniu. Se bo Oofskvia krasnyja dvy \spša na brez sinému moriu; z\'onia ruskA'm zlatom, pojut \remja Bso\-o, leljut mesf i

.

.

.

.

i

Sarokanju

i

my

\

uže, družiiia, žádni veseUjalx

Togda \elikyj Sviatslav izroni zlato slo\-0, slezami smsno. ree: kO moja synovja, Igorju Vsevolode! ráno jesta naala i

Poloveckuju. zemlju

mei

nestno

cvliti a sebe slávy iskati; n

odolst; nestno ho kro\- poganuju prolijasté. Vaju chrabraja scrdca \' zstocem charaluz skovana a \" bujesti zakalena. Se

li

sívorist mojej srebrenj i

bogatago

byliami. s i

s

i

mnogo

Moguty.

Olbrj^:

tiji

i

sdin! A

voj brata s

Tatrany.

bo bez šitov

s

uže

n

viždu vlasti silnago

mojego Jaroslava i

s Šelbiry,

i

s

s

Cernigovskim.i

Topaky.

i

s

Kevugy.

zasapožniky klikom plky pobždajut,

zvonjai v pradduju slávu. N"rekoste: Mužajmysja sami: prcduju slávu sami pochytím, a zaduju sja sami podiim.x A i di^•o

267

Tu Nmci slavovu, a

Venedici, tu

i

eky

dno Kajaly,

ekové

i

Morava pjí

slávu Svato-

knížete Igora, jenž pohížil bohatství

litují

(Ruské) na

Plavecké, nasypav tam Ruského zlata.

Tu

Igor

kníže vysednul ze sedla zlatého, a (sedl) do sedla otrockého. Za-

smušily se ohrady

mst

veera

noci s

odívali

a veselí potuchlo.

Kyjev na horách vidél smutný sen: uTé jste mn.x povídá, xerným píkrovem na po-

Svatoslav tehdy

n'

Nalévali mi siné víno

steli tisové.

otravou smíšené.

s

Sypali mi

prázdnj-mi touly stelovin pohanských veliké perly na lno, a po-

Už prkna v mém pokoji zlatovrchém (jsou) bez veera hladoví havrani krákali. U P!esa, a nemohl jsem jí zasviij výmol mla senska na výhone hnati 1^ Sinému moi.

smívají se mi.

Celou noc od

trámu.

I

hUž mysli

ekli bojare knížeti:

tvé,

kníže,

zmocnila se

dva sokolové sletli s otcovského zlatého stolce dostat msta Tmutorokan, anebo pílbou V3''píti Donu; už sokoiími kídla opšala šavlemi pohanv, a je samé opoutali pouty železnými.

tesknost; neb

Bylo temno

aj.

tetí den:

\'

zatmla

se

dv

oba šarlatoví slou-

slunce,

msícové, Oleg a Svatoslav, povlékli se tmou. Na ece na Kajale pokryla tma svtlo; po zemi Ruské prosteli se Plavci jako rysí hnízdo, a dva (Gzak a Konak, pové pohasli a

sílu

s

Ruskou) v

nimi dva mladí

moe

pohížili a

Hunm

spustila se potupa na chválu; už

hrza

vrhla se

Siného

na zemi.

Neb

aj,

dodali bujnosti veliké.

Už

udeila poroba na svobodu;

v.z

krásné panny Gótské zaply na

behu

moe; z\oníce zlatem ruským, oslavují zpvem as Bsv, pomst Šarokanov. Ale my, družina, už žádostiví ve-

pochlebují selosti.

Tehdáž veliký Svatoslav vyronil slovo zlaté, smíšené se ekl: xO moji synovcové, Igore a Vševlade! asn poali zemi Plaveckou mei trýzniti a sob slávy vyhledávati; ale ne-

slzami, jste

estn

i

jste

odolali,

neb

neestn

prolévali jste

Udatná srdce vaše skována z ocele tvrdého, a To-li jste uinili

mým

\

krev pohanskou. bujnosti zakalena.

stíbrným šedinám! Však už nevidím vlád-

nouti silného a bohatého a nuiožství vojska (majícího) bratra svého

Mohuty a s Tatrany, a se Olbry; neb ti beze štít v se zábotními noži porážejí vojska kikem, hlásajíce slávu pradd svých. Ale vy jste ekli: nZmužmc se sami: pcdm' slávu sami Jaroslava

s

Selbiry, a s

Cernihovskými velmoži,

Topaky,

a s

Revuhy

s

a s

!

2HS

sja, bratije,

mýtech byvajet, vysoko

stáru poinoloditi? Koli sokol v

n

ptic vzbivajet,

gnzda

dast

svoicgo v

kniaže mi

obidii. N"sie zlo

iiposobije; na nice sja godiny obratiša! Se u

Rim

sabljami Folo\eckynn a \'olodiniir pod ranami; tuga

kriat i

pod

toska synu

GIbo\'u.

\'elikyj

Ty

otnia zlata štola pobljusti? a a

n

kniaže Vsevolode!

mysliju

piletti izdalea.

ti

bo možeši Volgu vesly raskropiti,

Don šelomy vyljati. Aže by ty byl. to byla by aga po nogat, košei po rezan; tj^ bo možesi po suchu živými šerešir^ strliati.

udaiymi syny Glbov^'.

Ty

Rjurie

buj

n

pla\'aša?

vaju

!i

sabljami kalenými na

Davyd

i

!

n

vaju

li

chrabraia družina

pol nznajem?

zlaceny šelomy po krovi rykajut aky tui.

Vstupita. gospodina.

ranny'

v

zlata

stremeni za obidu sego vrcmeni, za zemlju Ruskuju, za raný Igortvy. bujego Sviatslavlia

Galiky Osmomysl Jaroslave! vysoko sdiši na svojem zlatostole, podpr gory Ugorskyji svojimi železnými plki, zastupiv korolevi pu. zatvoriv Dunaj vorota. mea vremeny rez

kovannm

sudy

oblaki.

:

po zemljam tkut. ot-

t\'0ja

strljaješi s otnia zlata štola

strljaj, gospodine,

saltani

za

Konaka, poganogo košeja. za zemlju

raný Igorevy, bujego Sviatslavlia!

ruskuju. za

A

do Dunaja; grozy

Kijevu vrata,

t\orjaješi

zemljami

rjadja

ty, buj

Romane

Mstislave! chrabraja mysl nosit vaju

i

um

dlo v bujesti. jako sokol na vtrech v bujstv odolti. Su bo u vaju želznyji paporzi pod šelomy Latinskými: tmi tresnu zemlja, mnogi strany na dlo; vysoko plavješi na širjajasja, chofja pticju

i

Chinova, Litva. Jatvjazi,

Dremela

a gla\y svoja pokloniša pod tyji

utrp

Igorju Rsiji

Don

i

Polovci

mei

solncju svt. a dre\'0

sulici

svoja povrgoša,

charalužnyji. N'uže, kniaže,

nbologom

listvije

po Suli gradi podliša: a Igoreva chrabrago plku kniaže, klict,

ti,

i

zovjet kniazi na

sroni.

n

pobdu. Olgovii,

Po

krsiti!

chrabryji

dospli na bra.

kniazi.

Ingvar krilci!

i

n

štlomy

i

i

Vsevolod

pobdnymi

i

vsi tri Mstislavlii,

žrebiji

sulicy Ljackiji

i

sob

n chudá gnzda šesto-

vlasti raschytist.Koje Vaši zlatyji

šity? Zagorodit

poliu

vorota svojimi

269

pochytíme a zadní sami se podlímex. I zda-li div, brati, by starý omladnul? Když Sokol bývá v pelichání, vysoko ptactvo zahání,

nedá hnízdu svému ubhžovati.

nemám kují

Ale to knížecí zlé jest píinou, že

žádné pomoci; na nic se

asové

obrátiU! Aj, v

Rim

hoe-

pod šavlemi Plaveckými, a Vladimír pod ranami; iruchlivost

synu Qlebovu.

a tesknost

Veliký kníže Vševlade! což nepomýšlíš piletti z daleka,

abys obránil otcovského zlatého stolce? Však ty mžeš Volhu vesly rozkropiti, a Don pílbami vylíti; kdybys ty tu byl, tehdy by byla otrokyn po kožce kuní, a otre po kožce veveí; neb ty

mžeš

po

suchu

živými šereširy, odvážli\'ými

stíleti

syn5''

Glebovými.

Ty

Ruriku a Davide! zdali neplavali pozlacené pílby

bujnj'

neií udatná družina vaše jako turové, ranní Vstupte, pánové, v zlaté poli neznámém? kivdu asu tohoto, za zemi Ruskou, za rány Igorovy,

vaše po Krvi? zdali

šavlemi kalenými na

temeny

za

bujného syna Svatoslavova!

Haliský Osmomysle Jaroslave! vysoko sedíš na svém zlatokutém stolci, podepev hory Uherské svými železnými pluky, zastoupiv králi (Uherskému) cestu, zavev bránu Dunajskou, metaje bemeny pes oblaky, soudy íd až po Dunaj; hrzy tvé tekou po zemích, otvíráš bránu Kyjevskou. stílíš stolce sultány za

zemmi:

zastel, pane,

otcovského zlatého

s

Konaka,

psa pohan-

ského, za zemi Ruskou, za rány Igorovy, bujného syna Svato-

slavova

A

um

!

ty bujný

Romane

a Mstislave! mysl udatná vznáší váš

vysoko plaveš k inu v bujnosti, jako sokol šíe se na vtrech, chtje v bujnosti ptáe pemoci. Neb vy máte železná poprsí pod pílbami Latinskými: tmi trhla se zem, a mnohé krajiny

k inu:

Hunv,

Litva, Jatvzi, Deremela.

i

Plavci odvrhli sudlice své.

Ale už. kníže. Igorovi pod ty mee uhaslo svtlo slunené, a stromoví nehodou sronilo listí. Po Rosí a po Sule (knížata) rozdlili mezi sebe msta: ale udatného vojska Igorova vzkísiti nelze! Don tebe, kníže, volá zove knížata k vía hlavy své sklonili

ocelové.

i

tzství.

Olegovici, knížata udatná, pipravili se k válce.

Ingvare a Vševlade, hnízda jste

nikoli

nepatrného!

sob zem.

Na

i

všichni ti Mstislavicové. šestokídláci

losy

nevítznými loupežn

vaše pílby zlaté a sudlice Polskt

rozebrali i

štíty?

270

za raný Igorevy,

ostrými stelami za zemljii Ruskujii.

biiiego

Sviatslavlia!

n

Uže bo Sula slavlju,

kom

teet srcbrciiymi

Dviiia bolotom

i

tet

striiiami k

oiiym groznym

mei

Litovskymi mei,

i

schopí

kniaže, ptic krily priod. a

Biiajaslava,

ni

chrabrá tla

Unyly Jaroslave

i

ua krova.

zvi

I

svojemu pritrepan

xDružinu tvoiu,

rek:

krov polizašan.

drugago Vsevoloda:

rez

golosi, \'si

tu

krovav tráv

N

jedin že izroni

byst' tu brata

žemjužnu dušu

zlato ožereliie.

ponie

Trúby

veseliic.

trubjat

\nuci Vseslavli! uže ponizi stjazi

Gorodskiji. svoji, vonzi

iže bo vyskoist iz ddnj slávy. Vy bo kramolami najast na\oditi poganyia na zemlju Ruskuju.

mei

svoji

ddu

o šelomy Litovskyja, pritrepa slávu

Vseslavu, a sani pod rlenj^mi šity na

s\'ojiini

na

kli-

pogaiiych. Jedin že Izjaslav, syn Vasilkov, pozvoni svojimi

ostrými

iz

gradu Pereja-

Poloanom pod

žiz

\'ereženi;

Vseslavlju, kotoroje bo

Na

vc

scmom

bse

nasilije ot zemlji

Poloveckyji.

Bojani vrže Vseslav žrebij o dvicju sebe

'r"j kljukami podprsja o koni skoi k gradu Kyjevu, dotesja stružijem zlata štola Kyjevskago. Skoi ot nich Ijutym zvrem v plnoi iz Blagrada, obsisja sin mgl, utr"že vozni strikusy, otvori vrata Novugradu, razšibe slávu Jaroslavu, skoi vlkom do Nmigi s Dudutok. Na Nmiz snopy steljut golovami, molotjat cpi charainžn.ymi, na toc život kladut, \iut dušu ot tla. Nmiz krovavi brez bolotom bjachu posjani. posjani

Ijubu.

i

i

n

kosmi Ruskycl" synov. Vseslav kniaz Ijudm sudjaše, kniazem grad\' radjaše, a sam v

no

vlkom ryskaše: iz Kyjeva doryskaše do kur Tmutorokanja; vlkom pu preryskaše. Tonni v Polotsk pozvo-

velikonni Chrso\i

niša zautrcnjuju ráno u sviatyja Sofcii v kolokoly. a on v

Kyjev

Aše vša duša v druz tle, n' asto bdy stradaše. Tomu všej Boian prvoje pripvku smyslenyj ree: xNi chytru, z\on

slyša.

i

i

ni

gorazdu,

O! kniazej!

ni pticju

stonati

Ruskoj

n'

rozno

nyn

sja jim

n

minutin.

zemlji, pomjanu\'.še prvuju godinu

Togo starago Vladimíra

Kijevskym; sego bo

dovy:

gorazdu, suda Božija

n

Iz

b

i

prigvozditi k

prvých

goram

stasa stjazi Riurikovy, a druziji Davi-

choboty pašut.

271

zahrate (Plaxcni) bránu

svými ostrými stelami, za zemi

pole

Ruskou, za rány Igorovy, bujného syna Svatoslavova!

Však už Sula netee proudy stíbrnými k mstu Páslavi, a Dvina blátem tee k onm hrozným Polotanúm pod kikem pohanv! Jediný toliko Izjaslav, syn Vasilkv, pozvonil svými ostrými mei o pílby Litevské, porazil slávu dda svého Všeslava, a sám pod ervenými štíty na krvavé tráv poražen mei Litevskými a vza! ji sob na lože. I ekl: xDružinu tvou. kníže, ptactvo piodlo kídly, a polízala krevK. Nebylo tu bratra Betisla\a,

zv

ani

druhého \'ševlada: sám jediný vyronil duši perlovou z udat-

ného tla pes zlatý náhrdlec.

Umlkly hlasy a veselí potuchlo. Trouby troubí Gorodenské. všichni vnukové Všeslavovi! už sklote prapory své, Jaroslave i

schovejte své

mee

štrbivé; však už

Neb vy domácími

ddovy.

jste

se vymkli ze slávy

rozbroji poali jste

pivádti pohany

na zemi Ruskou, na Všeslaviiv život, jemužto se dalo

zem

násilí

od

Plavecké.

V sedmém vku Bojanov

vrhnul Všeslav los o pannu

sob

Týž zahnutýma nohama podepel se o kon a jel k mstu Kyjevu dotknul se oštpem zlatého stolce Kyjevského. Vyskoil

niilou.

i

po té jako pitrhnul

litá

zv o

plnoci z Blehradu,

zahalil se sinou mlhou,

vozními berany, otevel bránu Novohradskou, ztro-

s

Nemize z Dudutek. mlátí cepy ocelovými, Krvavé behy Nemihy

skotal slávu Jaroslavovu, skoil jako vlk k

Na Nemize snopy stelou \'e zpsobu hlav. na humno kladou život, vjí duši od tla.

syn Ruských. msta propjoval knížatm,

nebjiy štstím posety: posety kostmi Všeslav kníže soudíval

lidi.

a

sám tkával po noci jako vlk: z Kyjeva dobíhal do kuropní až do Tmutorokan, velikého Chrsa chod jako vlk bhem pekonával. Tomu v Polotsku pozvonili ráno u svaté Žofije na jitní, a on v Kyjev

slyše!

A

zvonní.

ml

svého (Bojana), však pece asto i

ješt naped

tému,

by

i

moude povdl

vštího ducha v tle pítele Tomu vští Bojan

písloví: xAni chytrému, ani hbi-

jako pták hbitý byl, nelze minouti soudu božíhox.

O, vzdýchati musí a na první knížata! pibíti k

i

snášival bídy.

zem

Ruská, pomníc na pedešlou dobu nelze bylo hebem

Toho starého Vladimíra

horám Kyjevským.

kovi. a jiné Davidovi; ale

Jeho prapory nyní dostaly se Ruri-

rzno

se jich konce tepetají.

272

Kopija point na Dunaji.

Jaroslavnyn

rc,

v Kajal jego

glas

nznaiem

zegziceiu

slyšit;

omoju

Kzcgzicejn po Dunajevi;

ree,

xPolejnx.

l\lief:

krovavyja jego raný na žestocm

kniaziu

utni

ráno

bebrjan rukáv

tlH.

Jaroslavna ráno placet v Putivl na zabral, a rkui: xO vvtilo! emu, gospodine, nasilno vješi? emu myeši Chinovskyja stelky na svojeiu ntrudnoju krilcju na mojeja lady ti bjašet gor pod oblaky vjati, leljui korabli na voji? Malo sin more? emu, gospodine. moje veselije po kovyiiju razvja?" tre,

li

Jaroslavna ráno placet Putivlju gorodu na zaborol, a rkui:

kamennyja gory skvoz zemlju Poloveckuju; ty leljal jesi na sebe Sviatoslavli nosady do plku Kobiakova: vzlelj, gospodine, moju ladu k mn, a bych )(0

Dnpre,

probil

ty

slovnticjn!

jesi

n

slala k nénui slez

na more ranox.

xSv-

Jaroslavna ráno placet v Putivl na zabral, a rkui: tloje

i

tresvtloje sluce!

vsm

teplo

i

krásno

jesi

i

enui. gospodine,

proste gorjajuju svoju luju na lady voji? v pole bezvodn žaždiu jim luky sprjaže, tugoju jim tuly zate?)(

Prysnu more polunoši;

Bog

put kazet

zlatu stolu. sliju \'

Pogasoša veeru

mit

polja

polunoi.

ot

n

sja Poloveckiii

k trostiju i

skoi

s

velikago

Donu

by.

špit,

otu

Igor bdit. Igor

my-

Komo

do malago Donca.

Kliknu, stuknu zemlja,

blým gogolem ngo bosým vikom i

sokolom

A

podvizaša.

i

polete,

v"

potee k i

vsšum

tráva,

Igor kniaz poskoci gornastajem

na vodu;

lom pod mglami. izbivaja gusi Koli Igor

Igor

zari.

mglami: Igorevi kniazju

na zemlju Ruskuju k

0\'lur svisnu za rkoju. velif kniazju razumti.

Kniazju Igorju

vži

idut smorci

zemlji Poloveckoj

iz

vržesja na brz

lugu Donca,

lebedi zavtroku.

i

i

komo,

polete soko-

obdu,

i

úžin.

togda Vlur vlkom potee, trusja soboju

sTudénuju rosu: pretrgosta bo svoja brzaja komonja.

Donc neljubija, a

ree: xKniaže

Igorju!

Ruskoj zemlji veselijax.

n

malo ti veliija, a Konaku ree: xO Done! malo

Igor

n

jemu zelenu trávu na svojich srebrenych brezch, odvavšu jego teplými mglami

ti

veliija, leljavšu kniazja na vlnách, stlavšu

273

Na kuká:

zpvem

Dunaji

Hlas

Jaroslavnin

oslavují kopí.

ukryt

žežulice

utu

ráno

omoím

xPoletímx, praví, xjako žežulice po Dunaji;

broví" rukáv v Kajalc ece,

ném

jako

slyšeti;

krvavé jeho rány na

knížeti

bostat-

jeho tlcK.

vte,

Jaroslavna pláe ráno v Putivli na zábradlí, kouc: kÓ

vtíku! pro vješ,

pane, násiln?

Pro

metáš na svých lehounkých kidélkách Hunovské stelky na vojsko manžela mého? Málo-li ti bylo váti nahoe pod oblaky, kolébaje koráby na moi

Siném?

Pro

)(Ó

pláe ráno na Dnpre. toku slovutný! ty"s

Plaveckou;

ty's kolébal na

k

nmu

msta

kouc:

Putivli,

zemi Svatoslavovy k vojsku manžela mého, abych nepo-

mn

moex.

ráno na

slz

zábradlí

prorazil hory skalné skrze

sob lod

Kobjakovu: pikolébej, pane, ke sílala

mou po (tráv) kruin?"

pane, rozvál veselost

jsi,

Jaroslavna

Jaroslavna pláe ráno v PutivH na zábradlí, kouc: a tréjasné slunce!

všem

jsi

teplé

i

krásné:

pro

jsi.

mého? (pro)

bezvodném

jsi

touly ?)(

—

Vystíklo knížeti Igorovi

moe

luky? (pro)

Bh

cestu

Igor bdí, Igor myslí pole

Donci. žeti

K

jsi jim v poli zármutkem zandalo

o plnoci; táhnou pívaly ve

ukazuje

Ruské k otcovskému zlatému spí,

jim

stolci.

mí

ze

zem

Pohasly

Jasné

pane, prostelo

horoucí paprsky své na vojsko manžela žízní spražilo

x

zpsobu mlh:

Plavecké do

zem

záe veerní.

Igor

od velikého Donu k malému

o plnoci (eká). Ovlur hvízdnul za ekou, dává kní-

návští. Knížete Igora není (v

zem, zašumla

táboe Plaveckém). Zkiknula, dusnula

tráva, stanové

Plavetí se pozdvihli.

ubíhal jako hranostaj k rákosí a jako bílý

kaer

A

kníže Igor

na vodu; vrhnul

na rychlého kon. a skoil s nho jako hladový vlk bžel luinám Donce, letl jako sokol pode mlhami, zabíjeje husi a labut k snídaní, k obdu, k veei. Kdj^ž Igor letl jako sokol,

se

i

k

i

i

i

tehdy Ovlur bžel jako vlk, stásaje sebou studenou rosu: ncbof potrhali rj^chlé

Donec

Konak

kon

pravil:

zlobiti,

a

své.

xKníže Igore!

zem

Ruská

nemálo se

veselitix.

nu^ižeš

Igor pravil:

chlubiti,

a

kÓ Donef

nemálo se mžeš chlubiti, žc"s kolébal knížete na vlnách, že's jemu stlal zelenou trávu na svých stíbrných bezích. že"s odíval 18

274

pod sniju zelenu devu; strežaše

rniami

strujach,

chdu

na vtrech.

je

N

gogolem na vod, ajcami na tako ti, ree, reka Stugna:

imja, požrši uži rui,

struju

unošu kniazju Rostislavu zatvori

i

strugy rostre na kustu;

Dnpr temn

berez.

i

devo

sja tugoju

Na

Igorev

sledu

graachu,

k zemlji prklonilo, a

jezdit

Qzak

galici

s

n

pomlkoša, soroky

n soroky v Konakom.

Plaetsja

cvty

máti Rostislavlja po unoši kniazi Rostislave. Unyša

žaloboju,

troskotašax.

(s)

Togda vrani

n

troskotaša; po loziju polzoša

tktom pu k rc kažut; soloviji veselými psimi svt povdajut. Mlvit Gzak Konakovi: xAže sokol k gnzdu

tolko djatlove,

Ree

sokolia rostrljajev svojimi zlacenými strlamix.

letit,

v

sokolca oputajev xAže sokol k gnzdu letit, a krasnoju dvicejux. I ree Qzak k Konakovi: xAše jego oputajev krasnoju dviceju, ni nama budt sokolca. ni nama krásny device, to ponut naju ptici biti v pole Poloveckomx,

Konak

ko Qzé

:

Rek Bojan,

i

chodi na Sviatsiavlja

pštvorca

meni. Jarosiavlja, Olgova koganja choti: xTiažko

krom

golovy:

Solnce svtitsja na

nbes:

pleju, zlo

vici

tlu

ti

Ruskoj zemlji bez

starago vre-

gólov

krom

Igoria.

Igor kniaz v Ruskoj zemlji.

pojut na Dunaji, vjutsja golosi

jedt po Borievu k

ti

rez more do

svjatej Bogorodici Pirogošej.

Kijeva!

DIgor

Strany rady.

gradi veseli.

Pvše Igorju

ps

starým kniazem, a potom molodym pti: xSlava

Sviatslavliu,

Zdrávi kniazi

i

buj

turu

Vsevolodu, Vladimíru

Igoreviu!

družina, pobaraja za chrisfjany na poganyia plky!

Kniazem slava a družin Ix

Amin.

275

jej

teplými mlhami pod stínem zeleného stromoví; ostíhai's

kaera na vod,

tak jako

vtrech.

ejky na

taková

povídá,

Neníf,

luny

eka

proudech, jako

erndi

i

jej

na

Stuhna: zlý proud majíc,

koví mladému zavela tmavé behy Dnprské. Pláe máti

pohltivši cizí potoky,

Rostislavovi

jako

stroskotala na

slavova pro jinocha, knížete Rostislava.

;

Uvadlo

knížeti

Rosti-

a stromoví zármutkem sklonilo se k zemi, a straky nezaštbetalyx. kvítí

žalostí,

Po stop Igorov jede Qzak s Konakem. Tehdáž havrani kavky umlkly, straky neštbetaly; lezli po vtví toliko

nekrákali,

ece; slavíci písnmi veselými opovídají svtlo. Qzak praví Konakovi: xPoletí-li sokol k hnízdu, tehdy sokole ustílíme svými pozlacenými stelamÍK. Konak odpovídá Qzovi xPoletí-li sokol k hnízdu, tehdy my sokole upoutáme krásnou pannoux. I ekl Qzak Konakovi: xJest-h že jej upoutáme krásnou pannou, tehdy nebudeme míti ani sokole, ani krásné panny, a tehdy pone ptactvo zabíjeti nás v poli Pladatlové, fukotem ukazujíce cestu k

:

veckémx. Pravil Bojan, a slušelo na skladatele písní starého

asu SvatoxTžko-t

slavova, Jaroslavova a panování žádostivého Olega:

hlav krom Slunce

zle-t tlu

plecí,

svítí

krom

zpívají na Dunaji, hlasy

vanou pes

Borievu k svaté Boží Rodice

msta

moe

do Kyjeva.

Pirohoštské.

Panny

Igor jede po

Zem

se

radují,

se veselí.

Když jsme

dým

hlavyx. Zemi Ruské bez Igora.

na nebesích: kníže Igor v zemi Ruské.

sluší

zpívali

zpívati:

píse starým knížatm, tehdy potom

turu Vševladovi, Vladimírovi, družina, jež súastnili se

ským!

i

mla-

xSláva Igorovi, synu Svatoslavovu, bujnému

Sláva knížatm

i

synu Igorovu!

v boji za kesany družin !k Amen.

Zdráva knížata

proti

plukm

i

pohan-

18*

RUKOPIS ZELENOHORSKÝ LIBUSm SOUD.

všiak ot svei eledi vojevodí, mužie pášiú, ženy ruby strojia. 1 umr-Ii gíava eledína, dti vše tu sbožiem vjedno vládu, víádyku si z roda vyberúce. ký plezn-dle v snmy slavnj chodí, chodí s kmetmi, lchy. víádykanii.

Vstachu

knietie, lši

i

víádyky,

pochválíchu pravdu po zákonu.

Aj Vletavo,

e

mútíši vodu,

e

mútíši vodu striebropnú?

Za

t

liútá

rozvíajáše búria,

sesypavši túiu širá nebia, oplakavši giavy gor zelených,

vyplakavši zíatopieskú glinu?

xKako bych jáz vody nemútiía, kegdy vadita rodná bratry,

s

rodná bratry o ddiny otné? Vadita sa krto meziu sob liútý Chrudoš na Otav kiv, na Otav kiv, zlatonosn, Stiagíav chraber na Radbuze chladn, oba bratry, oba Klenovicia,

277

roda stará Tetvy Popeíova, jen-že pride s pleky s

Cechovými

v sie-že žirné vlasti pres

tri

reky."

Priletieše družná vlastovicia, priletieše ot Otavj' krivy,

sede na okénce rozložito v Liubušin otn zíat siedl,

svt

siedl otn,

bduje Kdy sie

i

Vyšegrad,

naricaje mutno.

síyše jejiú rodná sestra, rodná sestra v Liubušin dvore,

knžnu

sprosi

Vyšegrad

utr'

na popravu ustaviti pravdu, pognati bratry jejia oba, súditi ima po zákonu. i

i

Káže knžna vypraviti posly, po Svatoslav ot Liubic bielé, id-že sú dúbraviny uné, po Liútobor s Dobroslavska Chlemcia, id-že Orliciu Labe pije. po Ratibo ot gor Krekonoší, id-že Trut pogubi sa liútú, po po po po po i

Radovan

Kamena Mosta,

ot

Jarožir ot Bred v lto riených,

Strzibor

ot

Sázavy

Samorod

se

Mž

vs

ichy

kmeti,

po Chrudoš

rozvadmá

ladnj-,

striebronosné.

vládyky,

i

po Stiaglav bratry, o ddiny- otné. i

Kda sé snechu Vyšegrad

lši

i

vládykj%

prokní stúpi rozenia-dle svégo.

knžna

Stúpi stiípi

na

v blestvúci riz, v slavn snem.

stol oten

dv vglasn dv, vyuen všbám vítzovým. U

jednej sú

u

vtorej

desky pravdodatné.

me

kivdy

karajúcí,

ima plamen pravdozvsten. pod nima svatociúdná voda.

protiv i

Po knžna

s

xMoji kmetie, lši se

otna zlata štola: i

víádyk^'.

bratroma rozršite pravdu,

ja-že vadíta

s

o ddiri\-.

»

:

278

o ddiny otné meziu sob. Po zákonu vkožizných boRÓv

budeta im oba v jedno víásti, rozdlíta rovnu mrú. i Moji knietie, lši víádj-ky.

s

i

rozršite moje výpovdi, budet-li u vás po rozumu; nebudet-l' u vás po rozumu, ustavite ima

ký by

s

Kíaniechu i

nový nález, rozvadná

pochu

lši

i

viádyky,

ticho govoriti,

govoriti ticho meziu i

bratry."

srnierií

výpovdi

chváliti

sob jejie.

Vsta Litobor s Dobrosíavska Chlemcia, tako síovo Rovoriti: nSíavná knžno s otna zíata stola,

s

je

výpovdi seber' I

sebrast gíasy

sbierast i

rozmysliechom

tvoje

gíasy po národu svému."

dast

u

je

je

dv

súdn,

osudie svaté,

lchóm

provolati.

Vsta Radovan ot Kamena Mosta, je gíasy ísíem prgliedati,

s

i

vinu

provoíati v národ,

snem sborn: "Oba rodná bratry Klenovicia

v národ k rozsúzeniu na

roda stará Tetvj' Popeíova. jen-že príde s pleky s

Cechovými

v sie-že žirné víasti pres

s

smierita

tri

reky,

tako o ddiny:

Budeta im oba v jedno

víásti.

Vstanu Chrudoš ot Otavy krivy, žle se jemu rozli po útrob, tiiasechu

s

liútosti vši údi,

máchnu ruku. zar've jarým turem: "Qor ptencm, k nim s zmija vnori, gor mužem, im-že žena víáde! víásti mužem zapodobno, prevenciu ddinu dáti pravda!"

Mužiu

Vsta Liubu-šia

vc: síyšeste

Sute u

s

otna zíata stoía,

"Kmetie, lši

zd

i

víádyky,

pogannie moje!

sami po zákonu pravdu, súditi svády.

nebudu vám

279

Vorte mužia meziu sobi rovna, ký by víádí vám po železu: dievie ruka na vy k vlád siaba.x Vsta Ratibo ot gor Krekonoší, tako síovo govoriti: xNechvalno nám v Nemciech iskati pravdu; u nás pravda po zákonu svatu,

je

s

ju-že prinesechu otci naši

v sie-že

'I

RUKOPIS KRÁLOD\'ORSKÝ. ZRBOJ R SLRVO3. 1.

Z rna lesa vystupuje skáía, na skálu vystúpi silný Záboj. Obzírá krajiny na vš strany, zamúti i

s

zastená

Sed

ot krajin ote všech,

píám

díúlio,

vzchopi

diúho

hoíubiným. niút,

s

s

vz hóru jako jelen. Doíóv lesem, lesem díúhopustým i

bystro spcháše ot

muže

k

muž,

po všickej vlasti. Krátká slova ke všem skryto pokíoni bohóm, otsud k druhu spchá. ot silná k silnu

r,

s

I minu den prvý, i minu den vterý, kdaž za ttiem luna v noci bieše, snchu mužie smo v les rn. zd Záboj, otvede je v úvaí, K v ponížený úvaí hlubokého lesa, i

s

nm

Záboj najnížeje doíóv, vze varyto zvuno: Mužie bratrských srdec, jiskených Stíjpi

>(

zrakóv.

:

281

vám pju

najníží z doia:

pies

z srdce

ide

mého.

z srdce najnížeje pohrúžena

ne

nikomu: ,Bao, ty míuvi k i

nm

i

I

kak

s

svoje

i

liihice,

oteckými slovy'.

pijide cuzí úsihio v ddinu cuzími slovy zapovídá.

I

liori.

\-

Otík za.iide k otcem. ostavi v ddin dietky svoje

zdie v cuzéj víasti ot jutra po vcier,

ženám. imti Vesny po Moranu.

tako bieše zdieti dietkám

i

jedinú družu iiám

I

po puti

z

v.šiej

vš

v}/hán z hájev

I

krabuje.

kácí bozi v cuzéj víasti,

i

takým

s

kíanti zd,

ob.

jim obiecati

i

I

ni

s

nesmiechu

v

bíti

ío

v súmrkj- jim dávati

ped

boby,

jésti.

Kamo otík dáváše krm bohóm. kamo k nm hlásat chodíváše. poskachu vš drva,

vš

rozhrušichu

i

bohyn.

pješ (z) srdce k srdcu steda hoe! pniem Jako Lumir, ký slovy vš vlasti, bieše pohýbai Vyšehrad ty Záboju, ty

)<)(Aj

piesú

z

i

tako ty

Pvce

m

i

všiu bratr!

i

dobra

Pj. tob

milujii

bozi!

nich dáno v srdce proti vrahómluK

ot

Z

Záboj na Slavojeva zápolená zraky, dále srdce jímáše: )(Dva syny. jejú hlasy pcházesta \ inuská, vycházievasta v les. Tamo meem mlatem ošepem uista paži; i

pniem

.

i

i

tamo pokrysta

Kehdy paže i

jejú

umy

i

jejú

proti

vracesta

s

rozkoseni.

bieše dorostla,

vrahóm,

doróstachu druzí bratieci ajta vši vyrazícím vz vrahy.

i

I

by krutosf

ddiny

i

v

i

tišechu

Aj

jich

vrátíše

skoichu jej

búúcé

s

nebe,

byvšie blahosu.

všici v dóí k Záboju.

u

nsilná

paži.

282

s

i

prsu na prsy vši kladcchu ruce,

vhíasno dávachu síova k picházéše noc

I

ped

vystúpichu z úvala, rózno vezd ke všem

slovóin.

iutro,

aj

dvóm,

ke všni stranám brachu

s

lesem.

II. I

i

núnu den,

s

ttiem

po

bra

minu den vterý, dni, kehdy zatemníše noc, i

s

Záboj v les, lesem za Zábojem sbori, bra Slavoj v les,

s

i

lesem za Slavojem sbori. Všiak im vieru k vojevod, všiak srdce úporno Král, všiak )(Aj

zbra

bystru na Král.

Síavoj brate!

—

Tamo

k modru vrchu! vrch ten po všech po krajinách,

—

tamo zamímy chodj-. Oí vrcha k ranému síunc(u): t?mo les temen, tamo si podámy ruce. Nynie ber i

s

lisími

skoky,

jáz tako pojdu tudyx. '()(Aj

emu

Záboj brate, naše braií jmá tepruv ot vrcha soptati krutost?

bumy

Otsavad

protiv

Králevým vrahómlxn

Slavoj brate!

Kdaž hada potieti

chceši,

na hlavu najjistjé: tamo hlava jeho!K Rozstiipi

s

mustvo lesem,

rozstúpi se v právo v levo.

udy táže Zábojevým slovem, onamo slovem prudká Slavoje hlubinami lesóv k modru vrchu.

1

í

i

pf sluncí, psiln ruce

kehdy bieše

podasta

si

pozsta

lisíma

xSraziti

nám

zrakoma na Královy

drbí Ludiek

voje své pod jednu ránu!K

voje.

—

voje.

288

Ludie,

xAj

Ty

dýmem

že I

ukrutníku,

jest

s

rozlúti

parob na parobj' Krále!

si

tj"

svému

rci

nám

velenie jeholx

Ludiek,

rúieni hlasem svoía své voje. Fodnebesie plno osvty ot siunce, v osvt plno blska z Králevých vojev:

b

hotovi všici nohu v krok Ludiekova-dle síova. mA) Slavoj brate, tudy spj lisími skoky; jáz pojdu v stiecu jim v

i

ped

vyrazí Záboj v

I

bra

ruku v

i

íox. jako krupobitie,

vyrazi Síavoj v bok jim jako krupobitie.

nám krušichu bohy, nám kácechu deva,

Aj brate, ti-s

ti-s i

píašichu krahuje z lesóv!

nám

Bozi

vícestvie

dajúlx

Aj prudkosf vjrazi Ludiekem z

etných vrahóv I

protiv Záboju.

vjrazi Záboj,

oima

hoiúciema o.ub

v Ludiek

mi:

protiv dubu zieti ze všeho

Záboj hna protiv Ludieku nade Ludiek udeí silným meem,

lesa.

vš

pt I

tie kóž v šít. udeí Záboj mlatem,

otskoi hbitý Ludiek, v i

i T

devo

vrazi mlat,

s

skoti

devo na

tiedesef

s

zlúti

itK.M

voj,

jich otjide

k otcem.

Ludiek:

ty zho vadily!

ty veliká potvoro hadóv!

Meem s I

potýkaj se mnúlxx

maše Záboj meem,

kus sítá vrahu otrazi. 1

tasi

Ludiek,

me s I

smee

zapolesta

s

po

kožen šít.

oba k ránám,

ranami vš po sob stesasta. vš kolem zbrocesta krviú, krviii zbrocechu je mužie kol kol jejú vezd v plútej sei.

i

voje.

284

piide

Síiiiice

poíediie,

poledne juž na pól k veieriu váleno ješe, ot

i

i

smo

ni

tamo ustúpeno,

ni

zd

i

váleno

i

váleno tamo ot Slavoje.

(ot

Bs

kAj ty vraže.

Cmu

v t!

ty našu krev pijcši?

chopi Záboj svój mlat,

I

i

Záboje),

otskoi Ludiek:

napže i

míat Záboj výš vz hóru vrže po vraže.

Let

míat, rozskoí

s

za šítem I

s

iile

i

míat

i

zanese

i

s

šít,

rozskoista Ludiekova

tžká

duše

prs3'.

míata,

dušu vyrazi.

p

siehóv

ii

vojsku

Strach vrahóni vyrazi z hrdí skeky, radost' i

vzevzn

z úst

vojnóv Zábojevých,

zajisti z radostnu zraku.

III.

ny vícestviem daichu! vás jeden híuk v právo v levo,

kAj bratie, bozi

Rozstupi

s

i

ze všech údolí

sm.o svete kon:

hci

lesíx

koni

vešken ten

KxZáboj brate, ty udatý lve!

neupúšej búif

n

vrahy !»)(

Ajta otvrže Záboj šít, i

v

(jednej) ruce

I i

míatem.

i

v druhej

meeni

v pie proráže dráhy u vrazech. by úpti vrahóm, by ustúpati vrahóm;

tako

i

Tas

je hnáše z bojiše, Strach z hrdí jich vyráže skeky. Koni vešken les.

hce

)(Vz hóru, s

na

koni za vrahy

kon!

pse vš

víasti!

Ruí

konie neste v patách za nimi našu krutosflx

1

I vskoichu híuci vz rúie kon, skok na skok po vrazech hnachu.

s

ranú na ránu soptichu krutú krutosf.

285

I

míjechu rovn,

hory v právo i

i

lesi, i

v levo

vš ubíhá v Hue divá

zad'

eka,

vlna za vlnú se vale:

huchu

vši voji,

skok na skok

vš s

hnáše

pfs búiúcu eku. Vody uchvátichu ninostvie cuzích, i pnesechu své zvsty na druhý beh, I

lijtý

vezd v ší v ší ostiež rozep svoje kiedle,

po krajinách

i

svoje díiiz,

bystro léta za ptactvem.

Zábojevi voji rozehnachu

s

v ší, po víastech hnachu lúto po v rázech, srážechu je stipachu koni. Nocú pod íunú za nimi Ko, dnem pod sluncem za nimi lúto,

vezd vezd

i

i

i

opti temnu nocú, po noci šedým juírem. IV.

Hue

divá eka,

vlna za vlnú

huchu

s

vale:

vši voji,

skok na skok

vš s

hnáše

pes búiúcu eku. Vody uchvátichu mnostvie cuzích. pnesechu své zvsty na druhý beh. i

"Tamo k šedým horám! tamo dobúí naše pomsta!" xxAj Záboj brate, juž

nám nedaleko

a juž i

ti

hory,

híuiek vrahóv,

žaiostivo prosie!)
iiVratno krajinu,

tudy ty. iáz tudy, vyhubit vš Králevo!)< Vietr

búí pes

víasti,

vojsky búie pes vlasti, v právo v levo vezd širú i

vojsk\' v

radostném hlue.

><

siíú

286

)o
Jich bojie

s

ptactvo

i

plachý

zv,

jedno sovy nebojia s.

Tamo i

i

c.

i

pohbat mrch

k vrchu

pokrm bohovóm, tamo bohóm spásám dat

dat mnostvie obtí.

jim hlásat milých slov, jim oružie pobitých vrahóv.xx

O VKESTV NAD VLRSLflVEM I.

Nekla káže vstáti k vojn, káže kniežeciemi slovy protiv Viasíavu: vstachu voje, vstachu k vojn. vstachu na kniežecie slova protiv Vlaslavu.

s

Hoiedbáše Vlaslav knz vícestviem nad Neklaném, nad slavným knzem, púštiáše ohe v krajiny Neklaniny hlásáše nad hrabivými mei svojich vojnóv

me

i

i

pohannie Neklánu.

Cstmi,

)iV boj,

vedi

mé

sbory!

Hadliv ny pozývá nadutý Vlaslav. I vsta Cstniir, vzradova s,

)«

i

radostn i

i

sn

se

sn

svój šít

šítem

i

rn

dvú zuhi,

mlat.

nepronikavý helm. vš drva vlož obti bohóm.

Pode

v I i

i

Bujno zvoláše Cstmir na voie: skoe voje v ady jidú. tažechu ped sluncem záhé, tažechu pes veš den, po slunci tamo k pachrbu.

s

Ajta vale dým po ddinách, po ddinách stenánie žalostivých híasnv! i
i

kdo rozplaka vaše hlasy? kto? Víastav?

i

287

Poslednie budi jeho vrastvo!

Pomstu

pahubu

i

voji moji

na

nesiilx

Otvecechu vojevod Cstmiru: KKruvoj, Kruvoj škaredý otehnáše stáda, sdieše hoe v ddinách ohnm meem.

i

i

Vš, i

pote

plzno bieše,

jeho zloba krutá,

zaje vojevodu nám.x

s

zazli

I

Cstmir na Kruvoj, zíoba mu rozeve

s

prs

z širokú

po všech po údech. )
II.

Stojia horj- v právo,

hory v levo, vrchoH na vysokej jasné síunekn.

stojia

na

jich

zírá

Horami

zd

otsud.

horami tam otud

tah

voje,

bitvu v

sob

nesu.

)(Aj tamo k hradu, hradu na skále, tamo, kd Kruvoj vzí Vojmir i

jeho

lep dce, v hust

jež zaje

tamo pod

sed

lese,

skaiú

pohan Nekian knz! Kruvoj Nekíanu obiece vieru. podáše vrnu ruku: cbak hlasem tiem ruku tu uvádieše biedu na lud. Aj vz hóru k vyšniu hradu, ai k hradu, voji, tecte !k i

i

i

I

zamšichu

s

voji,

s

hrnuchu k hradu po slovech udatna Cstmira i

jako ledovití mraci.

Pokrych(u)

s

pední šít na

zadní zapierachu i

v drva u

pie

s

šC-ít,

na kopie,

zasazená za drva.

288

výš nad vršinu lesa drnkachu mei jich v hrad, I

meem z hrada tesajúciem. na hrad Kruvoj vániem býka, iváše chrabrost v svoje ludi, jeho podáše u Pražany jako drvo se skáíy, A (jako) po horách mnoho silných dubóv, tako ke hradu shíú Neklanových vojnóv, bsnichu protiv

I^.váše

i

me

s

stmir z zad udeiti na peda peskoiti hradbu.

Vele vele s

hrad,

Ajta drva vysokorostíá v hustot pod

skaí

pikíonichu k pevnej hradb, po drvech by váleíy kíády nad hlavami vojem.

s

Aj pod nimi z postavi

s

peda muž

silných

muž;

k

s

týkáchu druh druha širokýma plecema. Drva víožichu na rám, v pie v del je spevnichu úženii. podstavichu sebe-dle dvce. ! vskoichu muži na sie drva, rozložichu kopie po ramenu, i

i

spchu úžemi. Vskoi ad ttiech na

vteré,

tvrtých na ttie, i

pátých až k vrchu ku hradovu.

kad hochu mee, kad sypchu stíy, s kad iútichu búiecie kiádj*. Aj prúd Pražan jarno pse zdi tee, zachvátí všiu sííu v tvrd hrad. s s

s

)(

Vstup,

pokro

s

Vojmi,

vže

vstup

s

miíú svú dceru.

ven,

vz rané bíaho tamo na skáíu! Na skále uzieš krváceti Kruvoj pod sekyru mestnú.K Vznide Vojmir v bíahodjné jutr(\ vznide se svú dceru lepotvornú, krváceti vrah svój Kruvoj. I posía Cstmir koist vratiio ludem, i

s

z

koistii

vrac

s

lepá

dva.

III.

ob

I chtieše Vojmir vzdáti bohóm v siem-že miest, v siem-že kroc síunce.

289

Vojmilx vece

hóru.

)(Vz Miiaši

Cstimir,

kroci chvatajú vícezit nad Vlasíaveni.

Prodli v síužb bohóm! Bozi chtii stepati Víasiav

Kehdy slunce dokroí poíedne, jesf

nám dokroiti na

kd

vícestvie hlas vojsk našich vzhlásá.

\'et

ti

zbran vraha

Vzradova

s

sie miesto,

tvého, pojdi

!>(

Vojmir vele vele,

skály híasem v lese zvuným, z mocna hrdla vola k bohóm tako, vztiasú drva širá lesa:

vzvoía

(s)

s

i

)<)(Neziate (s), bozi,

ež nepálí

ob

svému

sluze,

v dnešniem slunci Ihx bohómn, vece Cesfmir, na vrahy pospti!

"Dlužná obf nynie nám Nynie vsedni ty na rúie kon, >'a

prolétni lesy

skokem tamo v dúbravu! jeleniem

7'am

s cesty skála )-ohóm zmilená.

Na

jejie

vrchu

obtuj bohóm,

bohóm svým spásám, za vícestvie v zadech,

za vícestvie v

Ne-že

s

pd.

poznaie,

pokroí na tvrdosti nebes, tamo na miesto; ne-že slunce postúpí vtervm krokem, krokem ttiem nad vršiny lesné,

že slunce stúpíš a i

dojdu voje tamo,

kd obf

tvoje

pokoí

s vš

i

povje v stlpech dýmu, vojska, tudy jdúce.M

I vsde Vojmir na rúie kon,

prolete lesy

skokem tamo v dúbravu

jeleniem

na(d) drahú k skále.

Na

vrše skály

zanieti

obf

bohóm svým spásám 19

290

za vícestvie v zadech,

pd.

za vícestvie v

Jim obtova kravicu bujiii, srsf rvená po nie Isknieše. Jaíóvku siu kúpi ot pastuchy v úvale tam u vysokej trav?, dada za niu kó s uzdu. Píápoíáše ob, blížíše voj k úvaiu, z úvaía vz hóru v dúbravu.

s

i

s

i

i

ozvueni

Voji,

híukeni.

jednom, oružie nesúce. Prokní, jda koí obti, bohórr. síá\u hlásáše, zacházeje zeavu nemeškáše. jidú po

i

!

kehdy docházéše posleda v ojev,

vskoi Vojmir na svój ruí komon, tuné kýty plece naíoži šesti jezdcem za i

voii.

IV. 1

jdieše vojska

všemi kroky slunce

až pod Doíednie slunce.

Tamo na

rovni

Ot lesa k

lesu stáše jeho síía,

oekáváše

jie

vojivný V/iiSÍav.

pf krát vcšie Pražan. mraen z niej vznikáše jeket, psóv pemnohá mnostvie.

síía stáše

Jako

z

íánie

liTrudno

nám

váleti s

tmi

vrahy,

kyj paliou máf<) kdy zadrží. k

Tako Vojmir.

Na

-žc

stmir

)iVhlasno to

vhíasno

s

Cmu to

vece:

úskromí míuviti, hotovati na vš protiv skále vzpieci? \'

Liška obíúdí lúr jarohíavý. ny vidti Víasíavu s hory: doióv koíkoí vrcha sieho, by v zad byli, kto u bchu.

Zd

rú

Opá A

pd

chody tako doíem hory.K Vojmir, i sdieše Cstmir, vojska koí koí hory, vojska devti krát.

sie sdieše

i

hrnu

i

hrnu

s s

Tako vrahóm vzmnožichu svá tako vrahóm vzmnožichu jich Rozstipichu

by

s

s

Isknuía

ísla, strach3\

po nižniem chvrastí,

bra

jich

v zrae vrahóm.

291

i

by leskem naplnma hora.

Cstmir se zástupem, tyie híukóv etný.* ? niem ze stínóv lesniech vyrazí Tas. Tas osde etné voje vrahem. )(V zad! v zad!x strachy jím bi ze všia Rozprnú ady smo tamo. Vojmir vnoi na chrabrú rukii, i zastúpi úvaí na vzchod na póí, v bok staví protivo Víasíavu. Na-li-f vyrazí

b

sn

zástup

s

les:i.

n

s

ie

Aj jak i

les

váníem

by hory

vš

s

iz

úvaía

horami válely

drva v sebe rozíámaíy.

T

vyskji Vlasfav

i

vyrazí Cstmir proti^v) Vlas lávu v lútú se,

ranú,

opf

protiv Cstn.iru,

ranú srazi Víasíav doíóv.

Víasíav strašno po zemí í

v bok

i

v zad,

s

kotí,

vstáti nerao^éše.

Moena jej sípáše v noc crnú. Kypieše krev ze silná Víaslava, po zelené tráv v syrú zemiu tee. Aj, a vyjde duša z vúcéj hi!by, výlet na drvo a po úrvech smo tamo. doníž mrtev nežžen. Ulekú u Víasíava siicí, i.pchii vz hóru na strá otsud skryto ped Cstmirovým videm, ped Cstmírem Víasíavobojccm.

s

Zevzni vicestvie k Neklan(ov)u radostnu uchu, i

zraí

s

koíš

Nekíanovu radostnu oku.

O POBITÍ POLRMÓV kamo

s s

v

rn

I

VYHMÁMÍ

^ICH.

les,

vládyky snchu, sedm sich víádyk s udatnými sbory. Výhofí Dub tamo s niem snahu chvátá se všili chasu svojú temnem noniem. Sie chasa mu bieše na sto chíapóv, všech sto jmieše v nožnách bietné mee, tamo,

k

meem

všech sto jmieše mocná páže, k Výhoniu v útrobách statnú vieru. 19"

292

Dostúpichu mýta stedem lesa podachu si koíem prav ruce, tichými slovesy hovoili.

Noc

s

pvalíše pes

pokroíše k

Výhon

Ajta vece

poslyš

líHoj

Bóh Bóh

ti

póí noci,

jutru šedošeru.

knz Oíd:

veleslavný knze!

ty,

bujarosf da u vše údy,

da vhlasy v bujnú hlavu! vedi proti zíým Polanóm!

ti

Ty ny

Po tvém slov pójdem v právo v

bu

v

bu

ped

levo,

vš

potky lúté. Vz hóru! Vzmužte chrabrost bujných srdecix Ajta knz vz prapor v mocnu ruku: )(Za mnú, za mnú! chrabro na Polány, na Polány, vrahy našich zemí.n Hrnúše za niem (>sm víádyk, s vládykami tie sta póí sta vojnóv, vojnóv pudatných, tamo, kd mnostvie Polán rozvaleno ve sn. v zad, u

s

b

Na aj,

kd

vrše,

stáchu po kraj lesa:

mlie v jutniem kúie v raniej páe,

všia Praha

s

Vltava

spaní,

s

za Prah promodruji vrši, za vrchy vzchod šedý projasuje. )(S hóry dolov! Ticho, vštichúnkoíx

V

tichej

oružie

Praze chytro pokrychu s,

vš

krznj-

zahalichu.

Jide pastucha po šerém

jut,

hlásá bránu otvoiti vz hóru.

Slyše stráže volánie pastušino otvoi mu bránu pes Vltavu. Vznide pastý na most, hlasno

Irúbi,

vskoi knz na most. sedm vládyk za niem, prokní cválá se všiem se

svým

ludem.

Uderichu rány bubtiy hromné, vyrazichu zvuky trúby hluné.

Chorúhvy tu sbori na most vraziú, veš most otásá sé dop jich davem. Strach uderi u vš u Polány. Aj

Polen

oružie chvátajú,

víádyky sené rány seku. Polené tu skáiú smo tamo, davem triú ku brán piekopy, aj

dále dále

ped

udatnu

siú.

!

29b

Aj vícestvie jesti Bohem dáno! Vstane jedno síunce po všiem nebi, vstane Jarmir nad všiú zemiú opf. Roznosí radosf po všiei Praze,

s s radosf koíkoí Prahy, rozlétnu s radosf po všíej zemí, roznosí

po všíej zemí ot radostnej Prahy.

O

POBITI SRSIKÓV.

Aj ty síunce,

emu

aj

sluneko,

žaíostivo?

ty-Ii si

ty sv letíš na ny,

na bíedné ludi?

Kd

jesf

Ot

K

knz? kd

lud náš

branný?

daleko zajel.

Kto ny vrahóm výtrže, sirá vlastice?

Díúhým tahem Nmci a sú

Nmci

tahu,

Sasíci,

zhoiských devných

ot

v naše krajiny. xDajte nebožátka,

hor

dajte,

stiebro, zíato, zbožíce,

paky vám vyžehajú dvorj^, chj^žice. líxA všecko nám vyžehach(uj, stiebro, zíato pobrachu,

hoviedce otehnachu, dále k

Troskám

jdú.KK

xNetužte, kmetic, netužte,

vám travíka vstává, tako díúho stupaná

juž

zuziem kopytem! Víte vnce z polských kvtóv

svému

vyprostíteliu!

s

Osenie

promnic

Rú s

zzelená,

s

vš!K

(vš) promníše. Ajta Beneš Hermanóv tajno lud v hromadu zve protiv Sasíkóm.

Shíuchu v

lese

s

krnetští ludé

pod Hrubú Skaíú:

všiak za oružie protivo vrahóm.

im

cep

994

Beneš, Beneš v pedu jede, za niem veš lud drážiivý,

xPomsíu! pomstu !h vola, )ivšm

Sasóm Ajta

pleniúcimx.

hnvi

uchváticlui

krutostiú

ob

vzbúichu

s

stran, v útrobách

rozezlených muž, rozohnichu zrakj-

sob

protiv

jejú

strašivo.

Vstanu kyji nad kyje, kopie nad kopie.

Srazist

tu

ob

stran,

s

jakž by les v les jak blesk

hroma po

valil;

nebi,

mev.

tako blesk

Vzezvu skek

hrózonosný,

zv

popíaši veš

lesky,

vš

nebeská letadla až po tetí vrch.

Rozléhá

s

po úvalech

ot skalnatých hor tu ráz kyjev, tu

mev

jak kot vetchých

Tako

stásta

ob

dev. stran

protiv sob bez hnutia na zasazenu pat, na pevnú íýtkú.

s

Obrati Beneš vz horu, kynu meem na právo, tamo síla hrnu; kynu na levo,

s

i

s

v levo búi síla; zad na skalnatý íom,

ot i

z

na

íoma

Nmce

vš

kamenic

vrh.

Jide potka z chluma v rovniu:

Nmcem Nmcem

i

bj^

i

by

i

pobitie jim.

úpti, prnútí.

295

KSRM S

O VELIKÝCH BOBECH

TRTRRY.

I.

Zvstuju vám povst" velesíavnú, o velikých potkách, lúíých Nastojte, iiastojte,

Ve

veš svój nadivno

i

i

vlasti,

kd

um vám

bojech!

zbierajte,

'

sluchu!

Oíomúc vévodí,

tamo hora nevysoká,

iesti

nevysoká, Hostajnov jiej im, máti božia divy tamo tvoí. Dluho vlasti na.š v míe biechu, díúho obih mezi ludem ktvieše, ne ot vzchoda v zemiech búia vstáše, vstáše dce-dle taterska cháma, juž kstnští ludé pro kamenic, pro períy

pro zíato

i

Lepá Kublajevna

zabili.

iakf)

íuna

záchod,

uslyše, že vlasti na

v siech že vlastech luda

s

otpravi

poznat

Na nohy i

živé,

skoi iunóv desf ku próvodu jejie.

tu

dv

dv

mnoho

nravóv cuziech.

Nahrnuchu, eho teba bieše, vsedachu vši na rúie kon, brachu s, kamo slunce spje. i

i

Jako zora po

iut

s

seje,

kehdy nad mrkavy šumy vznide,

s

tako

rozenu

dci i

Obvleena

b

adra

hrdlo,

vnena

Kubíajeva cháma

strojníi

krásu sieše.

všia v zlatohlave,

rozhalena jmieše,

kameniem

i

perlami.

s

Diviechu Nmci kráse také, závidiechu bohatstvo jiej velím,

stžiechu jiej puti jejie dráhu, vypadnuchu na niu mezi devy, zabichu

ju

i

pobrachu sbožie. II.

Když

s

sie

slyše Kubíaj,

chám

taterský,

sta se dceru jeho drahú,

scbra voje se všech vlastí valných,

tže

s

voji.

kamo

slunce spje.

296

Síyšechu eT;

s

siotichu i

i

to

králi

na záchod,

chám spje na ludné

jich vlasti:

druhý ke druhému,

sebrachu pvelikú vojsku, tažechu polem protiv jernu.

Na

(s) valnej poíožichu, cháma zd ždachu.

rovni

poiožichu

i

Kubiaj káže všem svým arodjem, hadaem, hvzdáem, kúzelníkóm,

aby zvstovali uhodnúce, kteraký by konec boj jmí vzieti. Sebrachu na-li-f arodji.

s

hadai, hvzdái, kuželnici, na dv stran kolo rozstúpichu. na dli trest' rnú poíožichu, ju na dv póle rozepichu.

i

i

im vzdechu, im vzdechu,

Prvej póle xKublaJK vterej póle xkrálix

vetchými slovesy nad sím vzpchu.

Pochu i

tresf

s mnostvie všeho luda, rú (k) koniem svojim,

Vzradova prokní i

tee

ad

do

spolu vojevati,

trsti

Kublajeva svíceziše.

s

Kestné

voje postavichu.

svti neimchu, v ady pohan

ni

uma

a hnachu bez s

takú pýchu, jakú sílu jmiechu.

Tu

s

prvý boj v hromadu srazi, stely dšichu jako pieval s nirakóv. ošepóv lom jako rachot hronia. blsket

Ob

mev

jako

ohe bú.

stran jarobujnú

druha

druz

silu

postúpati bráni.

Pohany juž mnostvie ksfan by jim byli odoleli, by nepišli arodji v nov, i

hnáše,

juž

pinesiice ty

trsti

s

rozepené.

Tateré vele zapolechu, na kesany lúto vyrazichu. tako krupo je po sob hnachu, že je jak plachý rozprnuchu. Tu šít leže, tu helmice drahá. tu kó vlee v stmnech vojevodu, tu sn ješutno v Tatary tee. nde miíosrdie pro Bóh prosi.

zv

29

s

Tako Tateré rozvojichu, vz ksfanj' da tnú poíožichu, dv králevstv sob podmanichu, starý Kj''jev

i

Nový Hrad

prostran.

III.

s

skó

V hoe v zemiech, roznosí po všech víastech lud sbierati stanu. Postavichu tyie valné voje, obnovichu vrastvie

s

Tatarýny.

s

hnuchu v pravú stranu. Jak mrak rný, kehdy ledem hrozí posutí úrody tuných polí, Tateré

tako by Na-li-f

roj síy.šán ot daleka.

Uhie v

na-lí-f oružení

setníny se shíukú, s

nimi stetnii;

by chrabrost, udatenstvíe,

a v ješut

v ješut vše jích drzostné vzpíeránie. Srazúce Tateré stedem v ady, rozprnuchu vše jích voje etné, popleníchu vš, v zemí bieše. Otstúpí nadja vš kesany, by hoe hoía všeho vcšie. Vzmodlíchu Bohu žaíostivo, by je spásal sích Tatar zíostívých: i

s

xVstaíi, ó

Hospodine, v

hnve

svojem,

sprosf ny vrahóv, sprosf ny síihajúciech!

Potíaítí chtjú dušu našu,

oklúíúce ny vniuž

Prvý

boj

Tateré

nám

s

vlci

v Polsce rozíožichu.

blíže blíž popleníchu

Dodrachu

s

ovce!

ztracen, ztracen vterýlx

líito

vš

víasti.

k Oíomúcu.

Bieda vstane tužšia po krajinách, pohany. ni neby prosto

p

IV.

Váleno den, váleno den vtcrý: vícestvie

s

nikamo nekíoní!

Ajta rozmnožíe

s

s

Tatar mnostvie.

množie veerní tma v jese. I u povodniu sích Tatar lútých kolébáše voj kesan stedem, úsilno drúce k siemu chíúmku. na nmž mátí božia div^ tvoí. jak

s

s

"i

298

\z horu!" voía Viiesíav,

)(Vz lioni, brati.

meem

svým

na šít stiebrn, chorúhvú výš nad Wavú toi. Vš vzmuži, vš v Tatar\- vnoi. Srazichu v jednu sílu silnú, vyrazichu jako ohe z zem tamo k chlumku iz Tatar prmnostvie. Zpátenýnii kroky chíúmkem vz horu. rozstúpichu, Na podchíumí v ší k spodu ziižichu v ostrú hranu, šíty, v právo, v levo pokrychu vz ramena víožichu bystrá kopie druzi prvým, tato druhým tteti. Mraky strí tu s hor^^ na Tatary. iideri i

s

s

s

s

s

V tom temná rozváli

s

i

zapti zraky

i

kesan

V

noc posula všiu zemiu. k obíakóm,

k zemi

i

zápolená

Tatar protiv sobe.

i

krstné náspy

husté trne

\'rhLÍ,

náspy zakopané kol kol vrcha. V.

Když na vzchode jutro poínáše, pozdviže vešken tábor vrahóv.

s

Tábor

sn

b

strašný: koí koí chíunia

až do nedozíráma daleka

na rúiech tu koniech vniuž hemžechu, nosúce na kopiech napíchané híavy kesan vz výš k chámovu stanu. Shíú tu mnostvie v jedníi sílu, zamichu všici v jednu stranu mknuchu prudko vz chíúmek vzhoru, vzúpichu skekem všstrašivo, ež hory doli rozléhali.

s

s

i

i

s

Krstné

na náspech všudy stáchu,

máti božia dodáše jim chrabrost,

napínáchu i

I

rú

tuhy luky.

mácháchu silno by Taíarovóm I

vzjietri

s

ostré

mee.

ustúpati.

národ Tatar lútých,

zemši s chám jich krutým hnvem. V tie pnuh' s rozstúpi veš tábor, hnachu tmi prúdy Iito vz chíímiek. i

299

Kstné

skácechu díves dva dsef, jich tamo stáše, všech dva desf, pivahcliu klády po kraj násep. Juž juž Tateré

skekem vúce juž I

Sie

s

v náspy hnachu,

jechu náspy rozkotati.

svalichu s násep klády mocné!

smakachu Tatary

sdrtichu je I

s

až do obíak strašno,

ješ

jak

rvy,

vz dál na rovni.

by bojeváno díúho krto,

až noc temná konec hojeiu sdieše. )iPro Bóh! aj nastojte, slavný Vneslav, slavný Vneslav srazem s násep šípem !>( Krutý žel tu teskné srdce rváše, trapná žíz útrobu krto smáhše. sprahlým hrdlem Izali rosnú trávu.

VI.

Veier tich tu projde na noc chladnu, noc se promníše v jutro šero, v táboe Tatar khdno bleše. i

Den

s

rozholeva na poledne, padachu trapná žízniti, vypražená ústa otvlerachu,

kstné

pvše chrápav k matei božlej. K niej svá umdlá zraky obracechu. žalostivo ot

zem

rukama lomlchu, do oblak teskno

zchu.

xNevzmožno nám déle žízniti trati, nevzmožno (nám) pro žíz vojcvatl! Komu zdravle, komu drah žlvótek, tomu v Tatarech milosti zdáti Tako chu jedni, tako druzí. xTrapnje shynitl žiznlú mela! V porob nám bude vody dosti !k !>(

>()(Za

mnú, kto tak smysle '.kk vece

Vsto,

xxza mnii, za mnú, koho vy žíz trápííxx

Tu Vratislav jak túr Vstonia za siln páži Dle: xProrado, sk\rii()

jarý

skoi

chvátl.

kesan vná!

300

V záhubu

chceš vrci dobré ludi!

Ot Boha náfm) miíosf zdáti chvahio, ne v porob ot sveepých Tatar. Nerote, brate, spti v pahubu!

Ptrpchom

najlútjiej vedro.

Bóh ny sílil v rozháralé póldiie. Bóh nani sešle pomoc ufajúcím! Zastyte s, mužie, takých eí,

as

hrdinami zváti chcete!

Pohynem-li žízniú na siem chfúmce, smr sie bude Bohem zamena; vzdámy-li meem našich vrahóv, sami vražbu nad sob spáchámy. Mrzkost jesf poroba Hospodinu, hiech v porobu samochtiec dáti šíju. Za mnú pote, mužie, kto tak smysle,

s

za

mnú ped

stolec

matee

božiejlx

Jide za niem mnostvie k kaple svtici. xVsta, ó Hospodine, v hnve svojem,

povyš nj- v krajinách nad vrahy. Vyslyš hlasy k tob voíajúce! i

Oklúni smy lútými vrahy! Vyprosf ny z osidl krutých Tatar, i daj sviaženie útrobám našim! Hlasonosnú tob vzdámy. Poti v zemiech našich nepiately,

ob

shla Aj

je

hle,

vzdujú

u

vk

a

vky

vkoma!)<

na vznojeném nebi mráek,

vti,

s

chmúráše

zahu

hrom

strašný,

túia po všem

nebi,

bisky ráz ráz bijú v stany Tatar, hojný pievai pramen horský zživi. VII.

Minu búia, voje v

ady

hrnu,

ze všech vlastí, ze všech krajin k Olomúcu chorúhvy jich vjú.

Tžcí mei po bocech

zem

jim visia

na plecech jim hcú, jasní helmi jim na bujných hlavách, pod nimi ruí koni skáii. plní túli

i

Vzezvuialy hlasy rohóv lesních, udeily zvuky bubnóv bskných. Na-li-f srážajev stran ob, podvihaje mhía ote pracha.

s

i

by potka

krutiá poslednjie.

301

chest

\ znide

i

drnket ostrých

vznide syket kalených

stí

mev,

strašný,

lom ošepóv, rachet kopí bystrých. I by kiánie, by poriibánie, i

by Krev mrch i

íkánie,

s

bj^

i

radovánie.

vale jak bystiny dšev5',

v lese dievie.

tu ležcše jak

Siemu hlava na dvé rozepena,

st

siemu sruben

ruce

p

ob,

sn s kot s orš druhého, sn zeivý své vrahy mláti

i

jak po skalách lútá

búia deva,

me

siemu v srdce po jilce vtasi, siemu Tatarýn ucho stieže. Uh, bj' ryk stenánie žaíostivo! i

Kstné Tateré

poechu

utiekati,

lútým davem hnáti.

je

Ajta Jaroslav jak orel let,

rdú ocel na mohúcech prsech, pod ocelí chrabrost, udatenstvie, pod helmiciú velebyster vhlas, jarota mu z žhavú zrak plaše. Rozkacen hna jako lev drážlivý, když mu teplu krev uda žieti, kehdy nastlen za lovcem žene: tako zlúti s, vz Tatary trí, Cšie za niem jako krupobitie. t\

s

Vrazi krto na Kublajevica, by potka ovšem velelútá. i

Srazista

s oba

zlomista

je

ošepoma,

velím praskem. Jaroslav, veš ve krvi s oršem zbrocen, Kublajevica zachvátí,

meem

ramene šúrem kylu prot, ž' spade bezduch mezi mrchs; zarachoce nad niem túlec s lukem. oí

tako

Ule s

veš lud Tatar lútých, otmetáše dvce séhodlúhé, paíováše tu, kto téci može, tamo, otkad slunce jasno vstává: i

by prosta Haná Tatar vrahóv!

O SLRVMÉM SDRMÍ. Znamenajte staí o potkách

i

—

o sedání!

mladí

302

Bieše druhdy knz záiahský, knéz síavný, bohatý, .iolrv,

dce

ten imieše

sob Ta

i

jedini,

všem miíú

vele.

na div sliná bieše,

dci

tía urostlého krásn, líce jmieše ovšrr bielé^ na lícech rumnci ktviecbu,

oi

jako nebe jasné

po

i

bieíej

jejiej

víasi zíatostvúci

u prstencech Aj

by

druhdy

šíji

vjú,

skadeni.

knz

káže

r

osíu,

se páni všici snli

na hrad na hody veliké. den ústave iiý, I kdaž

b

snchu

s sm

všici páni

z dálných zemí, z dálných vlastí

na hrad

knz

na

hody.

sic

Vzezni hlahol trub

kotíóv:

i

knz s hrn. Pokíonichu s tu knz, páni ku

i

knieni,

lepej dcei.

i

Za pdíúhé stoíy sed, prokní rozenie-dle svého.

Nosichu jedenie divá, nosichu pitie medná, bj' hodovánie hluné, i by hodovánie slavné. Rozstúpi .s síla v údech, rozstúpi bodrosf v inyslecli. i

i

s

V

doby

ta

knz

vece pánóm:

xMužie, nei)udi vás tajno, z kakých ])íin ste

s

snli.

Statní mužie! jáz chcu zviesti,

kácí z vás mi najplznjí.

V míe

válku múdro zdáti, vezdy nám súsdé Nmin.

Die

pokíonichu i

s

knz; ptrže

Ot stolóv knieni,

i

tu

s

ticho.

vstachu páni,

knz,

tu

lepej

dcei.

Kotíy, trúby slyšeti znova:

vš s tu

ku sdániu

ped hradem v

stroji

širé íúce.

303

Vz

výši na pavlai krásné

sed knz se starostami,*) sed knieni s zemankami, i

Ludiše

s

dvicemi.

káže knz zemanóm svým: xKto chtie prví na sdánie, I

ty jáz I

káže

knz sám ustanoviux. knz na Stebora,

Stbor LuJislava zývá. Vsedasta oba na kon, vzesta

dvce

prudko protiv

ostrú hrotu,

sob

hnasta,

díúiio spolu zápasista,

dvce

ež i

oba zlámasta

tak uondána biesta,

oba

z

dráhy vystúpista,

Zevzn

híahoi trub

kotíóv

i

káže knz zemanóm svým, Kkdo chtie vteí na sdánie,

i

aby knieni stanoviíax. Knieni na Srpoše káže,

Srpoš Spytibora zývá. Vsedasta oba na kon, vzesta

dvce

ostrú hrotu.

hna Srpoš v Spj'tibora, vj-sadi jej z tvrdá sdía, I

rú

sám s s kon vrže. Oba dobysta tu m(e)í. ráz po ráze v

rná

šíty,

vzprchú z niú šítú. Spytibor Srpoše see Srpoš v chladnu zeniiu páde. I oba sta unavena, oba z draliy vystúpista. iiskrj-

Zevzn hahot trub kotíóv, knz zemanóm svým, i

i

káže

ctí na sdánie, by Ludiše stanovila. kto chtie

Knžna

na Lubora káže. Lubor Bolemira zýva. Vsedasta oba na kon,

vzesta

dvce

ostrú hrot,

rue v ohradu s hnasta, protiv sob zamista, srazista *)

s

ošepoma.

Rkp. sedie se kníez starostami

304

s

Bolemir s kon koti, šít mu daleko zalet, otnesú

chíapi z dráhy.

jej

Zevzn

trub

híalioí

kotlóv,

i

Lubor na Ruboše zýva. Ruboš na kó vskoi, prudko na Lubora žene. Lubor kopie meem pt, kpce v heím mu vrazi ránu. Ruboš vazem s kon spade,

rú

otnesú

chlapi z dráhy.

jej

Vzezni híahoí trub

i

kotíóv,

Lubor na zemany zýva: xxKto se chtjú se mnú bíti, tm v ohradu smo jetixx. I by hovor mezi pánj', Lubor na ohrad ždáše. Vyte Zdesíav díúhé dvce, na dvci tuí hlava. i

Vskoi na

orš jarobujný,

hrdivými síovy vece: xPradd mój zbi divá túra, otík zahna Nmcev sbory, zkusí Lubor chrabrost mojulx I

protiv

tu

sob

hnasta,

híavama v sebe vrazista, aj oba s koniú spadesta.

Rú

zd mee

opšaíá

kpce kol

s

mema

meem

Meem i

me

k

nmu

ráži.

piboi,

krto v heím mu see,

s

heím

máchasta,

rozléháchu

s

Lubor

dobysta,

zápasista,

rozskoí v dva kusy. v

me

uderi ranú,

vzlete za ohradu,

s

Zdesíav na zemiu vrže. Zevzni híahoí trub kotíóv. i

i

Oklúi Lubora panstvo jej pede knze,

vede

ped

ped Ludišu. mu vnec stavi,

knieni,

Ludiše

i

vnec z dubového listie. Zevzn híahoí trub a kotíóv.

305

Zbyho. Poletova holub se deva na devo, žaíostivo vrká hoe všemu lesu: >
p

s hoíubicú drahú, s miíú s militkú! Ach, a zlobný Zbyho chvátí hoíubicú, otnese u hrad, ach, u hrad u tvrdýx. ,

i

Aj obcháze junoše kol tvrdá hrada,

vzdychá po svj drahej milej. Ot hrada na skálu. Na skále si sede, žaíostivo sed. s nmým lesem mle. žaíostivo

I

pilet

holub, žaíostivo

vrká,

podviže junoše hlavu k nmu, vece: '(Ty holúbe mutný, tob mutno samu! Tob-li krahujec uchváti tvú družuPn

xTy Zbyhoni tamo, na tom tvrd hrad, ty uchváti moju drahi

ach otnese u hrad,

u

pdrahúkú

hrad u tvrdý

!»

"Hohibe, ty bysi byl válel s krahuiem, kdy by tob bylo srdice udatno. Ty bysi byl vydel krahujc svú drahú, kdy by tob byla dravá ostrá drápy.

Ty

bj-si

kdy by X

ti

byl zabil krahujce zlobného, byl tvrdý masožravý nosec Ix

Vzhoru, mutný junoše zeni na Zbyho! srdce pudatno proti vrahu,

Tob

tob protiv jemu brán silná, ostrá, tob jemu v hlavu tžek železný mlatlx

Rue

junoše dolov, v dole

s

temným

lesem,

vze na svoju bra, na rám mlat svój, spje lesem temným ku hradu ku tvrdu. i

B

i

hrada tvrdá.

u

llu

silnú

Nocii

vezd

—

sem. lovec bludný!). Tíuket silnú pstiú. Otvo x.íá(z)

—

xKd

temno,

x„Kto to?xx

pstili.

vládyka Zbj^hoPx

—

hrada slova.

s

Otvo s

s

vrala.

vteré.

xxZa velikú sieniú!

Tamo Zbyho vilný, tamo plaka dva.xx xAj otvoi lovc !» — Neotvoi Zbyho. I

i

rozrazi rozrazi

mlatem dvi silný junoše, mlatem Zbyhonvi hlavu.

Hradem vezd bhá, vš v hrad pobi, u svj krásnej dvy do úsvta leže. i

Píd pi^íde

rané slunce vrcholy

nová radost v

jiniošino

dev

k hradu,

srdce.

20

306

že svú krásnu

dvu

m

jako )(V

s

letieše

deva

na

pážú.

veza,

—

smo, devo

letieše v lesy,

tamo,

letieše

i

I

se svojím hoíúbcem,

hoíúbcem spáváše na jednej vtvici.

Vzradova chodí s

siliiú

xxZbyho ju uchvátí; tak iu v tvrd hradKx.

lesy s tvrdá liradalx I

se

zd

cliová v

—

xCie ta holubice?K

smo

s dva tamo,

se svojím junošú,

vezd kamo

mílitkem spáváše na jednom

zecht, íožíci.

Kytice.

Vje vtieek z

kniežeckých lesóv,

bže

zmílítká

ku potoku, nabiera vody

v kovaná vdra. Po vod k

dv

kytice píyje, kytice vonná z vioí a róží. I

je

s dva

kyticu iovi: spade, ach spade v chíadnú vodicu! )(Kda

vdía.

bych

kytice krásná, kto tebe v kyprú zemícu sáze, tomu bych dala

prstének ziatý.

Kda bych vdía, kytice krásná, kto tebe

íýkem

hebúkým

sváza,

tomu bych daia jehlicu

z víasóv.

Kda bych vdía, kytice krásná,

kdo

t

po chiadnej

vodici pusti,

tomu bych daía vienek svój

s

híavy.x

307

Jahody. Jde má milá na jahody na zelená borka,

zadieše

si

ostré trnie

v blitkú nožicu. Nemože moje zmilitká na nožicu vstúpiti. iiAch ty trnie, ostré trnie,

emu Za

si

boí

sdío?

to budeš, ostré trnie,

z borek

vymýtno!

Pozdi, miíá, v pochíádece

v zelen borece, dobhu na paíúk po koniek bieíý.x Koniek na paíúce v hustej tráv pase, moje miíá v pochíádece na miíého ždaje. Je miíá žaíovati po tichúnku x borce: )()(Ach, ekne moje máti, jáz

s

s

jáz

nesastná roba!

Vezdy mi iekáše máti: xChovaj

Cmu s

s

junošíÍK

junoší chovati,

kdaž sú dobí ludiePxx pijedech na koníce

I

jako

snžek bieíém, s kon, vžech na suk

skoich

za stiebrnú uzdu. Objech diev, pižech k srdcu ceíovach ústa, i zabude krásná dva i

v nožici bolný

trn.

Laskachom s, miíovachom, slunce na záchod! KxPoje, miíý, domov, síuneko nám zajde !kk Vskoich na koniek,

rú

rú

jako

snžek

bieíý,

vzech zmilitkú v náruie, otjedech s niú domov.

i

Jelen.

Bháše

jelen po horách,

po vlasti poskakova. 20*

308

po horách, po doUiiách krásná parohy nosi.

Krásnýma

parohoiiia

les proráže,

hustý

po lese skákáse hbitými nohami. Ajta junoše po horách chodívá, dolinami chodívá v lúté boje,

hrdú

bra

na

bránili mocm'i

sob

nosívá,

rozraze vrahóv shluky.

Nenie juž junoše v horách!

Podskoi na- zd ístivo lútý zamši zraky zíobú zápolená, uderi tžným míatem u prsy: zevznchu mutno žalostní lesi.

vrah,

Vyrazi z junoše dušu, dušicu, sie výlet pkným táhlým hrdlem, z hrdla

krásnýma

rtonia.

Aj tu leže!

Teplá krev za dušicú tee, za otletíú, syrá zem vlú krev pije, po žalním srdece! i by v každej

dv

Leže junoše v chladnej zemi, na junoši roste dubec, dub, ší. v suky ší rozkládá Cházieva jelen s krásnýma rohoma^

s

i

skáe

na nožiciech rúiech, vz hóru v listie piena táhlé hrdlo. tlupy bystrých krahujcev Sletujú ze všia lesa smo na sn dub, pokrakujú na dub všici: xPade junoše zíobii vraha, junoše plakachu vš dvy.n

s

Rže. Ach

emu

ty róže, krásná róže, si

ran

rozkvetla,

rozkvétavši pomrzla,

pomrzavši usvdla. usvdevši opadla?

Veier sedlech, diúho sdiech,. do kuropnie sdiech, nic

doždati nemožech,

vš

diezhy,

luky

sežžech.

309

s

Usnuch. Snieše mi nebožce

na právej ruce svíekí

s

smekl

s

s

prsta

zlatý prstének,

drahý kamenek.

Kamenek zmilitka

ve sn,

mn

jako b3^

nenadjidech,

s

nedoždech.

Žežhulice.

V

šírém poli dubec

stojí,

na dubci žežliulice zakukáše, zaplakáše, že nenie vezdy jaro.

Kak by zrálo žitko v poli, by vezdy jaro bylo? Kak by zrálo jablko v sad, by vezdy léto bylo? Kak by mrzli klasí v síoze, by vezdy jese byla? tžko bylo, Kak by by vezdy sama byla?

dv

Opuštná.

Ach vy lesí

emu v

tmaví

lesi,

lesí,

miletinští,

vy

zim

s

zelenáte

let rovno?

Ráda bych

jáz neplakala,

nemútiía srdce: a

eknte, dobí

ludie,

zd?

kto b3' neplakal

Kd

mój otík, otík milý? Zahben v rovece! moje máti, dobrá máti?

Kd

Travka na

niej

Ni mi bratra,

roste!

mi sestry, junošu mi vzechu! ni

Skivánek. Pleje

dva konop

u panského sada:

pytá pro

s

jiej

skivánek

žalostivá?

310

Kak bjch mohla ráda

býti,

malitký skivance: otvedechu zmilitka u kameny hrádek. Kdy bych pérce imla pisaía ty,

bych

lístek:

malitký skivance,

ty

by

s

nm

tam

letiaí.

Nenie pérce, nenie bíanky,

bych pisaia

lístek:

pozdravuj drahého pniem, že

zd hoem

nyju.

DOSLOV. Na konec dlužno jakým bylo u Slovan

pipojiti

pijetí

nkolik slov k velkému obratu,

kesanské.

víry

zmny,

z hloubí duše zbožný, bral všechny života, nanejvýš

opravdov

a

vážn.

Lid slovanský,

týkající se duševního

Vlastnost tato jest

zena, proto u málokterého národa byly náboženské

vázeny takovými bouemi

V

a tak silnými

dobách pohanských tída knží

s

mu

otesy, jako

u

Slovan.

vlivem velikým a daleko-

sáhlým, byla tídou nejnárodnjší v pravém slova smyslu.

strážkyn

vesms

národního

mravu,

kotvícího

vro-

pevraty pro-

v

bohoslužb,

Jako

konané

hlaholem slovanským, byla hlavní podporovatelkou roz-

kvtu mluvy

i

písemností.

Kesanství smru západnického obrátilo Slovany západní na víru kesanskou ale hlahol slovanský bohoslužb odejmulo,

—

majíc latinu za základ své vzdlanosti.

než na prvý pohled se zdá.

utrpl jazyk ujmu,

jsa

Vc

má

hlubší

význam,

Zavedením latinských bohoslužeb

v rozkvtu svém v celém odvtví zkra-

cován, nehled ani k tomu, že

lid

musí pokládati za ponižování

jazyka svého. vida. že v nejdležitjších výkonech, pi

ctní Boha. se ho neužívá.

samém

312

Znamenit letech

tisíci

biste

a

pochopili

každého dokladu

z

vytrvalá snaha,

s

\c

mlíixí

jakou zasazovali se o

])anovníci

moravští.

lioroucnost, to,

aby

lidu

Po

zanícenost a

po pijetí

ke-

sanství bohoslužebný jazyk slovanský zachovali. s

latinismcm do krajnosti, zvou sv. Cyrilla a

až z í^ecka a apoštolov slovanští

celiký život

bojují za

s

Vedou zápas Methodje k sob

nejvtším sebezapením po

myšlenku slovansk bohoslužby, nejvyšší

hlavou církve katolické za nejspravedlivjší uznanou.

Na

tuto snahu dlužno

deset století od latiny

tch dob

astji a astji vzpomínati.

Více než

uplynulo, ale Slované západní z objetí

dosud se nevymanili

nedovedli

a

zjednati

k své mateštin, aby v bohoslužb, jak jednou

již

takovou

úctu

bývalo,

opt

byla uplatnna.

Otázku dlužno považovati

nebo

na

národní

víe

cti

se

nikoli

tím ani nejmenšího

za

otázku

náboženskou,

nemní, nýbrž za otázku

a hrdosti.

Pokolení nynjší jsou povinna uchopiti se ddictví po svých pedcích a

aby kýženou

že

zajisté ani nežádá,

sám lovku do

sím

vydalo.

sv.

Vc

i

odkazu

Methodje dále pstovati, samozejmá a pirozená. Bh

Cyrilla je

aby byl ctn jiným jazykem než oním, který

úst vložil.

313

Soupis nkterých 5taro5lovanských jmen

Bohuvole Bogaš Boj Bogdaboj Bogdan, a, (Bohdan) Bojslav (Bojislav) Bogel Bojica

Akamir Anagast Andesila Ardagast

Babina Bagamir Bagota Bajan (Bojan) Balaban Balamír Baleša

Bogi

Bojin

Bogislav

Bójko Bojo Bojseboha Bole

Bogoboj Bogoje BogolJLib

Bogomil Bogomir Bogosav

a,

Boguchval Bogul

Balislav

Baa .Bavita Bavor Bech

BogLis

Beneda

Boguslav Boguživ Boh. Boho, Bohaboj

Beluš

Bolebrat

Boledrag Boledrug Bolegrad Bolehud Bolek (Bolko) Bolemír

Bolenga Bolerád Bolesa

Beridrag

Bohan

Berislav Berivoj

Bohdan, Bohdal

Bezdan

Bohdk

Bezdd

Boheš

Bezmir Bezprim Bez v oj

Bohi Bohna

Bor oje

Bohodar

Borut.

Bla

Bohoml

Boena

Bohon

Boi-ita

Bohosil

B Oliv oj

(Bela)

Bivoj Bjelimír Bjeloslav,

a,

Bjelovuk Blagohran Blagoje Bl ago mír Blaho, a. Blahoslav Blažej,

Blažena

Blažimír

osobních,

Boleslav, a,

a,

Boreš Borevit Boris

Borisav (Borislav) Borika a,

Bohovi

Bosilak, Bosilka

Bohovid

Bož,

Bohozvan Bohubud Bohuest Bohudár

Božata Boždar (Božidar)

a,

e,

Bohukaja

Božeg Božech Božechna

Bohumest Bohun

Božek (Božík)

Božej

Blažko Blud

Bohurad

Boželeze

BohusLid

Boek

Bohuta

Božena (Božka) Božepor

Bodin

Bohiulast

Božeta

814

Božetch,

Burislav

Dabiša

Božica

Bušek

Dabiživ, Dabživ

Božislav

Butanjeg Buzovic

Dabo

Byen Byd

Dabomysl Dabrava

Brajislav

Cech

Dabro Dabruco

Bran,

Celigoj

Dadzbog

Cjelihost

Dafina

a.

Božko Božo,

a,

B\ acalov', a,

Daboje

Brjimil a,

Bran m Branko i

Dagmar,

Cr no brat Branibor Crnogaj Bran mír Crnomír Branislav (Bronislav )aCtiboh

Dalevit

i

Bran

i

š

Dalibor

Ctibor

Dálilo

Cti mír

Damil

Branivoj Bratimír

Ctirad

Brativoj

("tislav,

Damor Dana

a

Bratodraž

Cucimír

Bratoljub

Culiamír

Bratomil Bratomír

Cveta (Cvti, C\'ctko Danko

Bratrong

Cvtoljub

Bratorad Bratoslav Bratoteg Briaislav Broc hota

C\'ijetin

Darinka Daroslav

Cvjetimír

Datis

Brol^Lita

Betislav Bud, a, (Budek)

Budegast Budevit Budilo v

,

Cvjetoje)

a,

Dedi.

Dervan

Cedrag áslav, a. astá, Cesta Castava

Desimír Desislav

Budny

estmír

Budo

imislav,

Budy Buga

Desibrat

Desivoj

Dtleb Dik Dikosa\', Diviš

Divljan a,

Cudomil Cudomír urilo

Djedomír Djedoslav

Dluhomil Dlugoš

Dobeš

Bujsil

Bu ni slav

Did

Dva, Devana, wana Ddumil

Ceslav Cestibor

a,

Ddo,

Cadrag, Cedodrag.

Budivoj

Budov,

Dargun

Da\or

Czeslav

Ceda Cedobor Cedomil Cedomír

Budimil Budislav Budiš,

Daneš, Daniš Danica

Castohrd

Budim

a.

Dalemil

Dabisav. Dabislav

Dobislav

a,

Dzie-

315

Dobraslav

316

Hvalimír

317

Lubdrag

318

Pribislav

Rajko

Pribitjech

Ran()\-it

Paemil

Primislav Pivit

Rastimír

Ozrislav^

Pabn

Rastic

Padák

Prixitan

Rastislav, Rostislav

Pelej

Pri\'ong

Rastko

Pelhim

Prodán

Ratibo

Perchta

Prosigoj

Ratimil

Perejaslav

Prostj

Ratimír,

Pereslavna Perun. Perunika Pervoslav

Prvosla\-

Raz mír Reda

Pedbor

epice

Ptka

Pí-ed\-oj

Rinošt

Pirogost

Pemj^sl Písnobor Pudglove

Rognda

Putislav Putiša

Roko Rozhon Rozkochan Rozmir

Piast

Pluso

Pobo Pobraslav Podboj

Prvovit

Podiven

Racek

Podražislava

Raclav

Pomnn

Rada

Rogvolod Rohslav

Popel

Radagaiso

Rozslav Rozvida Rozvita

Porej Porevit Porin

Radana

Ruboš

Radhost

Rugexit

Rad

Rusmir

i

brat

Pozvizd

Radidrag

Pra\'oslav

Radilo

Pravota

Radim Radim ír

Prebud Predimir Predislav, slav)

Predivoj

Prémii Prekrasa Presiam, a Preslav, a

Prezdana

a,

(Ped-

Radmil Radoboj Radobrat

Sebedrag

Radobud

Pribigoj

Pribihval

Radosta

Pribimir Pribina

Radovan

Pribing

Salka

Samo Samorod

Radomír Radomysl Radoshw, Radslax'

Pribidrug Pribignév

Rža, Ržice

Radislav Radivoj Radla

Radoje Radomil

Radovi t Raje\ina

Ratmír

i

Samoslav Sa\-a

Sebetch Sederich Sedeslav Seli mír Semil

Semimysl (Semomysl) Semislav Semf^vit Serovit

Sezema Sima Sinanjek

319

Šita

Sjenovit

Skoromir Skorosav Skoro voj

S\"erad

Stoja

Svetomir

Stojemar Stojgnev

Svetoljub

Stojko stoj mír

Slad Slav,

Stanivuk Steva

a,

Slavibor Slavic Slavislav Slavitéch

Slávko Slavník Slávo boj

Slavodrug Slavogost Slavog Slavoj Slavoljub

Slavomil Slavomír Sla\'o

Stojslav

Stradoslav

Svetislav

Svetorad Svetoslav (Sviatoslav) Svetozar Sxintorog Svjatogor

Strahilo

Svoboda

Strahinja Stranislav Stratimir Stražimír Stražislav Strebor Strezibor Strezimir

S\-ojan S\-ojslav

Šárka

Šek

(Štk)

Sahlav Stech

Stroj islav

Talec

Stroj mír

Tamír Tamislav Tas

Strach kvas

Slavutic

Straš mír Strezislav

Smil

Stj-r

i

Táti mír

Tch

Smilana

Sudimír

Snvald

vSudivoj

Techamila Tekla

Sniatin

Sudislav Sula

Tšimír

Snovid

Sobbor Sobhrd

Sulisla\-

Sobemuslo

Sustipan Svato vít

Sobn.

a,

Sulivoj

Tpta Tši\'OJa Teta Tetva Tichobrat Tihomil Tihomir Tihorad Tihoran Tichoslav

Sobslav

Svarim

Sobotka

Svata. Svatava

Spitibor

Spitimír

Svatoboh Svatobor

Spytihnév Srdan

Svetibor Svatoboj

Sretn

Svatobud

Srpoš

Svato mír

Tisves Tivora

Stahlav. Stiahla\-

Svato

Tmi voj

Staka Stana Stanimír

Svatopluk Svatoslav

Tolimir Tol islav

Svato\'lad S\-emil

Tomidrag Tomimir

Svemysl

Tomislav

Stanislav Staniša

Tista

320

Toplica Tras Trpimir Trud, Trudak

\'ojen, Vojin

Višeslav Vitodrag,

a,

(Triit)

Vojislan, Vojslav

Vitan

Tuga Tugumír Tuna

\'itas,

\' oje vod

Vojimil

\'ind

Vitaša

Voj mil

\'itališ

\'ojmír

Vítzslav

Vojsil

Tunglo Tur

\'itihost

Vojtch

\'itis]av

\'ok

T\rdisla\-

Vitodrag Vi oljub

Volos

T\'r

Udi)

Vonomír

\'iiomir

Vozmislava

\"itomysl

\'ratimír

Ugod

\'itorad

\'ratislav,

Um ar

\'itoslav

\'ratiš

Unislav

\'jatko

\'rativoj

Unžok

Mado,

Upravda Uros

\'ladan,

Uto

\'ladislav

Ut\'a (Utvija)

\'ladivoj

a,

Madun

\'ladimír

Vladoje \'laduch

Vacemil Vacerad

Mah

Vaceslav, Vácslav

\']ai

Vagrovo

Majislav Vlára Vlajko Vlasik Vlaslav Vlasta

Valjuch Valš V^anda Vecslav

Veedrag Veemir

Vlastar Vlastibor

Veeneg

\'ratižir

\'rbata

\'rocslav

Vsegrd Vseslav Vseslavna Vsevlad Vsebor

Vuislava Vugdrag Vujica Vujimil Vujislav

Vuk Vu kasin \\ikosav,

Velbož Velek

\'lastimir

Wikmar

Vlastislav

\'ukmil

Veleslav

\'lastiš

Vukmir

Verchuslava Veruša

\'latko

Vlastoljub

Vukobrat Vukovoj

Veselín \'esna

\nan

Vle

Vlichvost

Vulina

Vsto

Vlk

Výhon

Vican Vid, Vidák

\'lkan

Vysáta

Vidoje Vidosav, Vilslav

a,

Vlodevej Vneslav, Vnislav Vidoslax Vojbor \'ojdrag

a,

Výše mír Vyšeslav \'znata

a,

B21

Záboj Zadrag Za\"iš

Zbihne\Zbislav

Zbo Zbraslav

Zbyho Zbynk Zdemír Zden Zderad, Zdi rad Zdeslav Zdik Zdislav

Zdraxko

Zek)drag

OBSAH Strana

...

Slovo úvodní K obsahu

3 7

Božstva: Qospodi Perun Prove

3.3

Bába

35—41

Svantovít

42

Radegast

56

9

—33 —34

13

—55 —69

Kirt

70

Krodo

70 70

S3'tivrat

Lada

71—77

Prija

78

Dva

79

80—97

Podaga

Duha TQcza,

Labe Svarog

81

Tuia

Raduga

84

Dož

84

Dažbog

84

Danec

85

Dunaj

86

Dana

94

98—100 a Svarožic

101

104—110

Triglav

Chors

Vtry

83

111

a

Vtrnice

112—122

Stribog

112

Meluzina Medulina

115

Dolia

116 116

21*

324

Strana

Dalec Sreéa

117

Loš

119

118

Striga

120

Clivor

120

Pochvist

120

^kratec Biira

120

—

Kobyla

121

Vodník

...

Mokoš

123—125

^

....

126

127

Bystrici!

129—139 140—146 147—150 151—152

Víla

Voda,

ohe

Vesník, Jail,

....

Jiirja

Vesna Ilija

neb

153

Ileiiec

— 154 — 156

2iva

155^

Rusalky Tur Veles, Volos

157—161 162—164 165—167 168—170 171—172 173—176

Stádo, Stete Heníl

Morana

Oslad,

Merot Nyja Jamin

176

Tas

176

Buká

176

176 176

Uslad

177

Qodu

177

Lei,

Polel

Did,

bžek domácí

178—179 180-181

Sudice a Rožanicc Kolí)bh svátk slovanských .

sídlccli

.

.

^

182 183

—205

i

183

Velikonoce

192

Vánoce

O

.

svátky svtlé i svátky ervené Pálení arodjnic a stavní máj Letnice, svátky zelené, turice neb rusadla Krcsi, kupadla, Vajano Posvícení a názvech Staroslovaníi

Vzdlanost staroslovanská Pohostinnost Rodina,

rod,

....

197

198

202 205

—217 218— 310 206

219 sídla

220

v

325

Strana Postíižiny, svatba a

Zpv, Cíni

hudba,

obyeje pohební

....

tanec

oplývalj^

zem

slovanské?

228 233

Zamstnání žen

235

Kroj

238

Svobodství,

snmy, práva

240

Hradišt

244

Králóv

250

stol

Obchod

250

Msto

252

Vineta, \'olín, též Julín

Arkona

Zpv

222

252

Korenica

252

Kyjev

252

Platidla

2^6

Písmo o výprav Igorov, syna Svatoslavo\

Rrkopis

zelenohorský

Rukopis

soud králodvorský Záboj a Slavoj

255 a,

vnuka Olegova

.

.

...

Libušin

259 276 276 280

280

O vícestv nad Vlaslaveni O pobití Polanóv vyhnání jich O pobití Sasíkóv O velikých bojech kesanstva s O slavném sedáni Zbyho i

286 .

.

Tatary

.

.

.

.

.

....

291

293 295 .301

.305

Kytice

306

Jahody

307

Jelen

.307

Rže

308

Zežhulice

.309

Opuštná Skivánek

309

309

Doslov

311

Soupis nkterých staroslovanských jmen osobních

313

SEZNAM VYOBRAZEN

Strana Obr.

1.

Víla.

21

6.

Perun ha válené korouhvi Prušan Soška Perunova z nálezu ratarského Zadní strana sošky Perunovy z nálezu ratarského Svatyn Perunova v Romove Sekerka perunská jako nezbytná souást kroje huculského

„

7.

Bába

41

„

8.

Zbytek valu slovanského, obklopujícího Arkonu na ostrov Pán

9.

Kamenný

„

2.

3. 4.

„

5.

.

.

pískovce, nacházející se v museu berlínském

z

sloup

Svantovítiiv

ze

.

2?)

29

msto

památné

42

Zbrue

42

„

10.

,.

11.

„

12.

,.

13.

Všechny tyry stny Svantovítova sloupu ze Zbrue Stíbrný penízek s konm a meem Svantovítovým Bronzová soška Radegasta z chrámu ratarského Znak litevský

„

14.

Labut

„

15.

„

16.

Soustava podzemních chodeb na Radhošti Bronzová soška bohorodice z hradu Buchlova na

„

17.

Bystrich

.

.

.

...

svijanské

19

20

52 53 60 65

.... Morav

65 68 75

128

„

18.

Zírnitra ze sbírky ratarské

145

„

19.

2iva

155

,.

20.

Rusalky

„

21.

Prastarý

„

22.

Malování kraslic u Hucui

,.

23.

Starinský

„

24.

Honní

„

25.

Pástky

„

26.

„

21.

„

28.

Stopy krátkého kožíšku bez rukáv v nynjších krojích slovanských Stopy bílého plášt v nynjších krojích slovanských Kamenný stolec slovanských panovník v Korutanech na

„

29.

„

30.

„

31.

156

obad

spalování Badniaka,

zachovaný

u

,liho-

slovanfi

187

obyej

zabíjení

192

beránka u Jíhoslovanfl

krále o svátcích svatodušních na

Morav

.

.

.

.

.

.

236

.

Zollfeldu

Hradisko budeské v Cechách Hradišt libické, sídlo Slavníkovic Hradisko Stará Kouím s valy

195 201

.

238 239

243 245

246 247

328

Obr.

32.

Strana Místo od Arkony na východ položené a xKrálv stlx na249 zvané, odkud pekrásná otvírá se vyhlídka do vkolí

33.

Králóv

.

34.

35. 36. ?Í7.

nad Velehradem moravským Zlatý penízek s nápisem xBiatH Zlatý penízek s nápisem xBiatecx Peníz s nápisem xBiateoí z Panonie (Uher) Písmo Rusa jakéhos, u arabského cestovatele Jakub el Nedima zaznamenané

251

stol

254

.... Ibn

254 254

Abi 256

i_£. :'lji

^V-

Rúzicka, Josef Slovanské bálesloví

PLEASE

CARDS OR

DO NOT REMOVE

SLIPS

UNIVERSITY

FROM

THIS

OF TORONTO

POCKET

LIBRARY