František Šesták
NA K LE
do Evropského parlamentu
OBSAH
Plnění slibů • Edvard Kožušník Úvodní slovo • MUDr. Přemysl Sobotka Slovo autora • Na kole do Evropského parlamentu Etapa 1 • PRAHA–KRUŠOVICE Etapa 2 • KRUŠOVICE–KARLOVY VARY Etapa 3 • KARLOVY VARY–FRANTIŠKOVY LÁZNĚ Etapa 4 • FRANTIŠKOVY LÁZNĚ–TROCKAU Etapa 5 • TROCKAU–NORIMBERK
5 7 9 11 19 25 31 39
Etapa 6 • NORIMBERK–ROTHENBURG ob der TAUBER Etapa 7 • ROTHENBURG ob der TAUBER–SCHWÄBISCH HALL Etapa 8 • SCHWÄBISCH HALL–HEILBRONN Etapa 9 • HEILBRONN–KARLSRUHE Etapa 10 • KARLSRUHE–BADEN-BADEN/Kehl Etapa 11 • BADEN-BADEN/Kehl–ŠTRASBURK Závěr • DVA DNY VE ŠTRASBURKU Výstřižky z novin
45 51 57 63 69 75 81 89
3
Plnění slibů Politika je správa věcí veřejných. V dnešní době nadvlády médií to však někdy vypadá, že politika je žumpa, do níž padají všichni, kteří se politiky jen okrajově dotknou. Přitom v České republice máme tisíce lidí věnujících se na různých úrovních politice v tom dobrém slova smyslu. Způsob mé cesty do Evropského parlamentu byl médii vnímán spíše jako bulvární událost. Přitom se nejednalo o žádný propagandistický plán, dokonce jsem to ani nevymyslel. K vyřčení slibu, že po volbách pojedu na první zasedání Evropského parlamentu na kole, mě přiměl novinář MF Dnes Viliam Buchert. Ten se mě chytře zeptal a já slíbil, že když budu zvolen, tak do Štrasburku pojedu jako cyklista. Prostě jsem splnil slib. Děkuji všem, kteří jeli se mnou a pomáhali mi, a všem, kdo mi drželi palce.
5
6
ÚVODNÍ SLOVO MUDr. Přemysl Sobotka Milý Edo Kožušníku, nový poslanče Evropského parlamentu! Svým cyklistickým startem do vysoké politiky dokazuješ, že politici někdy dodržují slovo – a ty jsi toho příkladem. To, co jsi slíbil, jsi splnil.
7
Staré české přísloví říká : „Sliby – chyby.“ Někdy jsme sami nuceni slíbit něco závažnějšího či méně závažného, nebo naopak podobné sliby dostáváme. Někdy padají sliby jen tak, jak se říká „z hecu“. V každém případě se sliby plnit mají. Budu psát o jednom z nich. Bohužel se rozmáhá ještě další kategorie. Jsou to sliby populistické. Nezodpovědné, laciné a nereálné, tedy nesplnitelné. Právě na ně se toto staré české přísloví hodí zřejmě nejvíc. A národ je nepoučitelný. Jeden, zdánlivě nepodstatný slib „z hecu“, vyslovil kandidát do Evropského parlamentu za ODS Edvard Kožušník. Tehdy, uprostřed předvolební kampaně, při běžném novinářském rozhovoru s redaktorem MF Dnes Viliamem Buchertem, prohlásil: „V případě, že budu zvolen, pojedu na první zasedání Evropského parlamentu do Štrasburku na kole.“ Myslím, že ani jeden z nich tomu až tak velkou váhu v dané chvíli nepřikládal. Pochopitelnou prioritou kandidáta bylo prosazování vlastního volebního programu a získání důvěry u co největšího počtu voličů. To se mu podařilo, zvolen byl. Termín prvního plenárního zasedání Evropského
8
SLOVO AUTORA NA KOLE DO EVROPSKÉHO parlamentu určen. Nezbývalo nic než připravit tělo, kolo a zorganizovat jízdu na trasu Praha – Štrasburk, což podle prvních odhadů představovalo překonat vzdálenost něco přes 650 km. Netušil však, že ve skutečnosti ujede kilometrů podstatně víc. O tom, že nově zvolenému europoslanci budu dělat společníka na cestě, jsem se dozvěděl až tři dny před startem. Informace byly velmi stručné a nejasné. Přesný byl jen termín a čas odjezdu. Také jsem věděl, že impuls k mé nominaci nevychází od pana Kožušníka, nýbrž z MF Dnes. Doporučení pro MF Dnes vzešlo zřejmě z redakce měsíčníku Cykloturistika s tím, že mohu být prospěšný svými cestovatelskými zkušenostmi. Ne zcela přesvědčen o svém novém poslání a s mnoha pochybnostmi jsem se rozhodl, že na start přijedu a potom se uvidí. Byl jsem doma, čas jsem měl také, cykloturistiku aktivně provozuji, tak proč ne. Pan Kožušník si mne neobjednal, když to k tomu nebude, skončit mohu kdekoliv a kdykoliv. Třeba hned v Krušovicích po první etapě, v Karlových Varech nebo ve Františkových Lázních. Nakonec jsme spolu dojeli až do Štrasburku. Pro mne to byla nádherná cesta ve společnosti mladých lidí, kteří mne přijali a jimž
PARLAMENTU
patří můj dík. Kromě Edvarda to byla jeho asistentka a zároveň řidička doprovodného vozu Romana Chobotská, fotograf Antonín Kapraň a kameraman Jan Čuda. Cesta a společné zážitky mne přiměly k napsání tohoto dokumentu, který věnuji tobě, příteli Edvarde Kožušníku. Poznal jsem tě jako nezničitelného optimistu, vynikajícího společníka, vytrvalého a zdatného cyklistu, cílevědomého a pracovitého člověka. Člověka se všemi předpoklady vnést do politiky nový směr, slušnost a úctu k lidem. Přeji ti hodně úspěchů, spokojenosti a štěstí. Vás, milí čtenáři, chci pozvat, abyste se spolu s námi vydali na trasu z Prahy do Štrasburku. František Šesták , srpen 2009
9
10
1. etapa
PRAHA–KRUŠOVICE 61,5 km, nastoupáno 560 m Slavnostní start byl stanoven na 2. července 2009 v 11. hodin z nádvoří Senátu ČR. Nejméně půl hodinu před tím se začínají objevovat první skupinky novinářů, reportérů televize a rozhlasu, fotografové. Shromažďují se kolegové, přátelé a známí Edvarda Kožušníka. Přijíždí auto se členy Cykloklubu Kučera Znojmo. Klub je znám svými mimořádně prospěšnými aktivitami v cykloturistice. Ani tady nezahálejí. Okamžitě nafukují startovní bránu s logem cesty, připravují iontové nápoje, rozdávají balíčky první pomoci, propagační materiály a další užitečné věci, potřebné na cestu. Jejich auto a jeden z mladých cyklistů klubu budou tvořit doprovod na prvních kilometrech z Prahy. A také dvě cyklistky Julie Borovičková a Olga Vilímková. V předstartovním napětí všech přítomných je Edvard asi jediný, který už v kompletním cyklistickém oblečení firmy AUTHOR, v dobré
Před startem na nádvoří Senátu se vidíme poprvé.
pohodě a plný optimismu odpovídá na zvídavé otázky, pózuje před kamerami televize a fotografům. Stačí ještě předvést jízdu na elektrokole a udělat několik okruhů na výborně připraveném kole značky AUTHOR. S manželkou a dcerou, které se přišly na tuto událost podívat, sledujeme veškeré dění s odstupem. Přestože už mám za sebou hodně cyklistických výprav, něco podobného jsem zatím nezažil.V podstatě nemám dosud ani konkrétní představu o svém poslání a z tohoto důvodu vyvstávají obavy, jak mne můj nový kolega přijme. Ten však mé rozpaky rozptyluje okamžitě, hned jak mne poprvé viděl, právě když se na chvíli vymanil ze zajetí novinářů. „Dobrý den. Jste určitě pan Šesták, co se mnou pojede do Štrasburku. Super, jdeme se fotit.“ A už v tom lítám. Neušel jsem ani štábu TV PRIMA a, nezvyklý na podobné situace, si myslím, že je moje roztěkané odpovědi příliš nenadchly. Jedenáctá hodina a čas startu se nemilosrdně přiblížil. Přichází předseda Senátu ČR pan Přemysl Sobotka, přednáší krátký projev. Přeje šťastnou cestu celé výpravě, Edvardu Kožušníkovi hodně úspěchů v Evropském parlamentu. Velmi srdečně mu děkuje za jeho práci a všem přítomným bylo v tu chvíli evidentně jasné, že se jen velmi nerad loučí se svým několikaletým
11
N
Ročov Slaný Studeněves
Třeboc
Knovíz
Mšec Řevničov
KRUŠOVICE
Vinařice
Nové Strašecí
Makotřasy
Braškov
Unhošť
Jeneč
Hostivice
Ptice
Běleč
Městečko
Radonice
PRAHA
Kyšice
Nový Dům
Roztoky
Statenice Horoměřice
Doksy
Velká Dobrá
Líbeznice Zdiby
Lidice Kamenné Žehrovice
Rakovník
Tursko
Dřetovice
Kladno
Rynholec Lužná
Mratín
Třebusice Smečno
Krupá
S
Žižice
Tuřany
Domoušice
Úhonice
Křivoklát
Chyňava
Rudná Tachlovice
Železná Loděnice
Chýnice Vestec
PRAHA
KRUŠOVICE
400 m 300 m 200 m km
12
20 km
40 km
60 km
2. 7. A–B Praha (Senát)–Krušovice
Nezbytné foto s předsedou Senátu Přemyslem Sobotkou. Honza Březík ze Znojma nás doprovázel na prvních kilometrech.
blízkým ředitelem sekretariátu předsedy Senátu. S přáním šťastné cesty a s různými dárky přicházejí přátelé. To jsou jen poslední okamžiky před startem. Výstřelem ze startovací pistole v ruce předsedy Senátu začíná plnění slibu a netradiční cesta na kole našeho nového europoslance na jeho první plenární zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku.
Všechno, co ke startu patří, zajistil Cykloklub Kučera Znojmo.
Jízda v hustém provozu ulicemi Prahy byla otázkou přežití. Ani další kilometry na silnicích I. a II. třídy nebyly o mnoho lepší. Hustý provoz i způsob jízdy českých řidičů je pro cyklisty nebezpečným rizikem. Několikrát musíme zastavit, abychom se zorientovali a porovnali trasu s itinerářem. Stále a vytrvale nás provází auto TV PRIMA. Také sjíždí z trasy, ale hlavně čeká na nějakou příležitost,
13
Zájem novinářů, fotografů a kameramanů byl nečekaně velký.
14
kterou by se zpestřila atraktivita večerních zpráv. Zastávka nad mapou, setkání s mým známým cyklistou Petrem Bauerem, který se vracel z tréninku, bylo pro PRIMU jedinečnou příležitostí. V Uhříněvsi Petr bydlí, okolí zná dokonale. Upoutalo ho logo na našem doprovodném vozidle a skupina cyklistů. Je velice komunikativní. Protože je i dostatečně zvídavý, naše setkání se mění v krátké diskusní fórum s následným projevem vzájemných sympatií. Několik kilometrů jede společně s námi, povídáme si. Posléze se do skupinky zařazuje i jeho partnerka, legenda české ženské cyklistiky, Bohunka Lomová. Dozvídáme se, že se oba připravují na obhajobu titulu mistrů ČR v silniční cyklistice. Když se loučíme, přejí nám šťastnou cestu a my jim úspěšnou obhajobu. Před Novým Strašecím přichází první zkouška fyzické kondice – dlouhý, táhlý kopec. Zkouška na etapu do Karlových Varů; ta bude delší a náročnější. V Novém Strašecím zůstáváme už sami. Odjíždí auto TV PRIMA, aby stihlo uzávěrku večerních zpráv a národ se dozvěděl o prvním bloudění hned za Prahou, kterému nezabránila ani přítomnost zkušeného cestovatele Františka Šestáka. Prima PRIMA! Loučíme se také s přáteli ze Znojma. Do Krušovic jedeme už jen s naším doprovodným autem. Krušovice není třeba zvlášť představovat. Zlatavý mok, vyráběný v místním pivovaru, a jeho zakladatele, císaře Rudolfa II., propagují slogany reklam. Nutno konstatovat, že oprávněně. Přichází paní starostka Eva Hůlová. Zasvěceně vypráví o své obci. Je mezi cyklisty, proto zve k návštěvě okolí po nově vybu
dovaných cyklostezkách. Jdu na krátkou procházku upravenou obcí. Zastavuji se u nádherně opravené budovy základní školy, u památníku padlých. Pochopitelně i u věhlasného pivovaru. Mám dost času na to, abych se zamyslel nad první etapou, abych vymyslel, čím bych mohl být prospěšný v následujících dnech, a zda je vůbec vhodné, abych pokračoval. Začali jsme ve velmi rychlém, nepravidelném tempu. Při vší úctě ke sportovní, energií sršící postavě mého o 30 let mladšího spolujezdce takto daleko nedojedeme. Velmi rychlé tempo, ovlivněné euforií a počátečním elánem, musíme změnit na plynulejší, pravidelné. To za prvé. Za další: musím se více zapojit do upřesnění itineráře a spolupracovat s Romanou, která ho sice velmi pečlivě připravuje, ale nemá zkušenosti. Potřebuje poradit. Poklidná podvečerní atmosféra Krušovic náhle ožije nečekaným příjezdem našich dvou cyklistek. Od Senátu s námi sice vyjely, ale ztratili jsme je hned po prvních šlápnutích do pedálů. Jejich výkon nemůžeme hodnotit jinak než jako hrdinský. Barvitě líčí útrapy málo trénovaných cyklistek a to, jak při ztrátě orientace na cestě do cíle etapy dokonce použily cyklistům zakázanou dálnici.
Odstartováno! Výstřelem z pistole posílá předseda Senátu P. Sobotka oba cyklisty na dlouhou cestu do Štrasburku.
15
Menší potíže s orientací byly soustem pro štáb TV Prima.
16
Večer sedíme a povídáme si. Moje náměty nacházejí pochopení. Připravujeme společně druhou etapu do Karlových Varů. Domlouváme se na způsobu další jízdy. S Kožušníkem si na rovinu vysvětlujeme situaci a podmínky pro další dny. Zatím jsme k tomu příležitost neměli. Shodujeme se, že si oba přejeme, abychom společně dojeli až do cíle ve Štrasburku. Náš vztah jsme ten večer zkrátili na Edu a Františka.
Krušovická starostka Eva Hůlová přišla uvítat ve své obci nového poslance Evropského parlamentu.
17
18
2. etapa
KRUŠOVICE–KARLOVY VARY 106,8 km, nastoupáno 1020 m Ranní slunce přináší dobrou náladu před etapou, která by podle očekávání měla patřit k nejdelším a nejnáročnějším. Do naší společnosti se vrací kameraman Honza Čuda. Včera nás kvůli jiným pracovním úkolům musel opustit. No a začalo to, o čem jsem zatím v předchozím textu nepsal a co jsem při svých poutích nepoznal. Totiž přítomnost profesionálního doprovodu. S profesionály, kameramanem Honzou Čudou a fotografem Tondou Kapraněm, objevuji, že slovo „nakropit“ není, jak mi doposud stačilo znát, jen o kropení nějakou tekutinou, ale v terminologii této dokumentační branže to značí udělat sérii akčních záběrů. Jestli jsem to dobře pochopil. Ač se bráním, co to jde, a nastrkuji do záběrů Edu jako nejvýznamnější osobu, ač argumentuji také tím, že je mladší, hezčí a fotogeničtější, není mi to nic platné.
Obec se zajímavým jménem. Část názvu vyjadřuje naše momentální zdravotní potíže.
Ještě k Honzovi a Tondovi. Obdivuji jejich profesionalitu, cit pro vyhledání atraktivních a zajímavých záběrů. Sleduji, jak se svými aparáty zaléhají v příkopech, vyklánějí se z jedoucího auta, do pozdních nočních hodin potom záběry zpracovávají. Podřizuji se jim, začínám ochotně spolupracovat a postupem času dávám tipy na místa, která jsem znal ze svých dřívějších cest. Před rozjezdem ještě kontrola itineráře, samozřejmě nezbytné filmování a fotografování. Vyjíždíme za silného provozu po silnici I. třídy, kterou při nejbližší příležitosti rychle a rádi opouštíme. Druhá část názvu malé vesničky Pšovlky připomíná Edovi lehce postiženou zadní část jeho těla. Problémy v této oblasti, k nimž se zpravidla přidávají také bolesti nohou a křeče, jsou průvodními jevy každého nerozježděného cyklisty, bez rozdílu společenského postavení a politické příslušnosti. Zatím se mírně zvlněnou krajinou blížíme do Jesenice. Důkazem, že v jednoduchosti je krása, je ručně malovaná, přehledná orientační mapa na náměstí. Při výjezdu z městečka si upřesňujeme místo dalšího setkání s naším doprovodným vozidlem. Za ideálního počasí ukrajujeme další kilometry. Z uctivé vzdálenosti nás vyzývá k zastávce velká stavba
19
Kyselka
Ročov
Dalovice Chodov
KARLOVY VARY
Hory Loket
Domoušice
Nepomyšl
Srbeč
Andělská Hora Kolová
Pila
Očihov
Struzná Bochov
Verušičky
Horní Slavkov
Svojetín
Vroutek
Valeč
Hořovičky Vrbice
Kalivody
Krupá Lišany
Kněževes
Ruda Lužná
Švihov
Krásno Žlutice Bečov nad Teplou
Blatno
Rakovník
Jesenice
Pšovlky
Chyše
Útvina Krásné Údolí
Senomaty Lubná
Štedrá Prameny
KRUŠOVICE
Žďár
Toužim
Petrovice Pavlíkov
Žihle
Mnichov
Městečko Křivoklát
Vysoká Libyně Bezvěrov
Manětín
N
KRUŠOVICE
KARLOVY VARY
700 m 500 m
S 3. 7. B–C Krušovice–Karlovy Vary
20
300 m km
30 km
60 km
90 km
opraveného kostela. Jsme v obci Chyše. K našemu zklamání zjišťujeme, že kostel je opravený pouze z jedné strany, tedy z té, odkud jsme přijížděli. Zbytek je neopravený a chátrá. Vysvětlení mám od starosty obce. Jsme totiž v bývalých Sudetech. Oprava kostela započala za přispění vysídlených Němců. Jejich finanční dary se zastavily, když zjistili, že podíl z naší strany je minimální. Současný stav je obrázkem toho, když se nedohodne stát s církví. Po pravé straně při výjezdu z obce je naopak do posledního detailu opravený soukromý zámek, v němž jako vychovatel působil Karel Čapek, udržovaná zámecká zahrada a také zámecký pivovar. Inu, jsme v oblasti pěstování chmele. Před námi se objevuje silueta cyklisty. Jedeme v dobrém tempu, pomalu se k němu přibližujeme. Ve Žluticích, které se rozkládají na svahu nad říčkou Střelou, ho dojíždíme. Vracel se z pravidelného denního tréninku. Zajímá ho, kam máme namířeno my. Odpověď s ním pohnula, nevěřícně reaguje „To si snad děláte prdel!“ – a posílá nás do Karlových Varů přes největší kopce směrem na Bochov. Tudy nechceme. Jedeme podle plánu do Toužimi a v poslední fázi na několika kilometrech překonáváme 150metrové převýšení na Javornou. To jméno mi ihned připomene Javornou u nás na Šumavě a začínám mít před tím názvem obce Žlutice jsou opravdu hodně na svahu. (foto: František Šesták)
21
Etapa do Karlových Varů je velmi náročná, náladu neztrácíme.
22
Toto bude jednou krásná obec.
respekt. Určitě se potvrdí fakt, že co Javorná, to pořádný kopec. Nemýlil jsem se. Na Edu přichází krize, křeče, ale statečně bojuje. Při sjezdu do Karlových Varů už na únavu zapomínáme. Program dne pro něho ještě zdaleka nekončí. Před hotelem trpělivě čeká na svého europoslance pan Nečas z Ostrova nad Ohří. Domlouvají si schůzku na druhý den s tím, že pojedeme podle doporučení pana Nečase společně po cyklostezce podél Ohře do Lokte. Nechápu, kde po dnešní vysilující etapě vzal Eda ještě sílu na to, aby se jako čestný host zúčastnil slavnostního zahájení filmového festivalu a setkání s celou řadou prominentních hostů. Nenechal si ujít příležitost projít se po červeném koberci. Když mu pan prezident Klaus podává ruku, projevuje v otázce svůj přehled a ptá se obvyklým tónem: „Neměl byste vy být na tom kole?“ Honza s Tondou zpracovávají výsledky celodenního snažení, Romana organizuje a vyřizuje administrativu. Já si užívám dosud nepoznané podvečerní atmosféry filmových Varů, čekám na ohňostroj a už přemýšlím o etapě do Františkových Lázní.
Kdo by věřil, že má dnes v nohou 109 km a 1200 m převýšení...
23
24
3. etapa
KARLOVY VARY– –FRANTIŠKOVY LÁZNĚ 67,5 km, nastoupáno Etapa bude zatím nejkratší a pravděpodobně z pohledu cyklistů nepříliš náročná. Protože Eda má na dopoledne ještě řadu dohodnutých schůzek, stanovuje start na 12. hodinu. Pozdější začátek vítají Honza s Tondou. Zpracovávají noční „kořist“ ze zahajovacího programu festivalu. Romana starostlivě plní všechny úkoly, jimiž byla pověřena a které jsou poněkud nad rámec předcházejících dnů. Já jsem v tu chvíli nejméně zaměstnaný. Bez výčitek svědomí nasávám dopolední atmosféru festivalových Karlových Varů, ale v duchu už jsem na trase a vím, že teprve tam přijde můj čas. Údery věžních hodin oznamují poledne, zvony kostela a příchod primátora Karlových Varů Wernera Hauptmana znamenají, že nadešel čas k odjezdu do další etapy, abychom se posunuli zase
Čekání na primátora Karlových Varů. Jaká bude dnešní etapa do Františkových Lázní?
760 m
o něco blíž ke stále ještě hodně vzdálenému cíli. Obloha se začíná zatahovat, duněním se hlásí bouřka. Jak bylo dohodnuto, už je s námi také pan Nečas. A začíná pršet. Karlovy Vary opouštíme pod jeho vedením už za hustého deště s bouřkou v zádech. S naprostou jistotou nás vyvádí z města na slíbenou cyklostezku k Ohři. Po ní se dostáváme až k bizarním útvarům Svatošských skal. Po jednoduchém, úzkém mostě, určeném jen pro pěší a cyklisty, se přesunujeme na druhou stranu řeky. Pan Nečas vypráví zajímavé historky a vzpomínky z mládí, kdy ještě skály hravě slézal. Z lesní cyklostezky se zdravíme s vodáky na Ohři a v poklidném tempu dojíždíme do města Loket nad Ohří. Loučíme se s panem Nečasem. Shodou okolností přestává pršet. Opevněné město Loket má bohatou historii. Ve středověku bylo nazýváno „klíčem ku Království českému“. Za vlády Karla IV. to bylo po Karlštejnu jeho nejoblíbenější a strategicky nejdůležitější místo. Pobyt básníka J. W. Goetha připomíná jeho socha při vjezdu do města a pamětní deska na jednom z domů na náměstí. Město
25
N
Nejdek
Ostrov
Hroznětín Jindřichovice
Božičany
Luby
Kyselka
Vřesová
Dolní Nivy
Dalovice
KARLOVY VARY
Chodov Nový Kostel
S Vojtanov
Lomnice Sokolov
Křižovatka
Bukovany
Skalná
FRANTIŠKOVY LÁZNĚ
Hory
Kaceřov
Březová
Andělská Hora
Loket
Stružná
Valeč
Staré Sedlo Bochov
Citice Březová
Třebeň
Nepomyšl
Verušičky
Horní Slavkov
Vrbice
Krásno Pomezí nad Ohří Bečov nad Teplou Cheb
Okrouhlá
Útvina
Prameny
Krásné Údolí
Mnichov
KARLOVY VARY
FRANTIŠKOVY LÁZNĚ
600 m 500 m 400 m
4. 7. C–D Karlovy Vary–Františkovy Lázně
26
km
20 km
40 km
60 km
S panem Nečasem za nečasu z Karlových Varů do Lokte nad Ohří.
Loket je upravené, příjemné. Není proto náhoda, že je cílem velkého zájmu vodáků, pěších turistů a cykloturistů. Zajímavou epizodou je setkání se skupinou cykloturistů z Přerova a z Křivoklátu přímo na náměstí. Neušel jsem jejich pozornosti. Poznali mne podle fotografií, jimiž doplňuji svoje články v časopise Cykloturistika, a zřejmě i podle mé knihy „Z Čech až na konec světa – Svatojakubskou cestou na mys Finisterre“. Mám opravdu upřímnou radost a těší mne, že moje dílka nejsou jen zbytečně popsaným papírem. Jenomže, v dané chvíli nemohu být obdivován jenom já. Jsem tady přece
s Edou! Představuji cyklistické společnosti svého spolujezdce, hlavního aktéra jízdy. Dělám dobře. Je okamžitě středem pozornosti, zájmu a otázek. Jelikož nejsme na konferenci, loučíme se, je nutné, abychom všichni pokračovali svou cestou. Při výjezdu z města musíme hned do pořádného kopce. Rozsáhlé povrchové doly na hnědé uhlí ohlašují blízkost Sokolova. Při průjezdu městem se trochu zamotáváme a potom dále, už zase s bouřkou v zádech, zdoláváme stoupání obcemi Litice a Bukovany. Při výjezdu z jednoho z těchto kopců se na horizontu objevuje nepřehlédnutelná silueta mohutného barokního kostela. Odbočujeme k němu. Je to významné mariánské poutní místo u obce Chlum Svaté Máří. Do Františkových Lázní se už jen pohodlně vezeme. Ostatně, po kopcích od Sokolova si to svezení docela zasloužíme. Ve Františkových Lázních čekáme marně u hotelu na doprovodný vůz. Unaveni a netrpěliví končíme čekání. Voláme z mobilu našim přátelům. Ti na nás čekají na opačném konci města, rovněž u hotelu. Nedorozumění se hned vysvětlilo. Ve složení názvu obou hotelů jsou názvy Francis a my si vybrali každý jiný. Nakonec se scházíme v parku u sochy chlapečka s krásným českým jménem jako já - František. Místo jako stvořené k fotografování konce etapy a k natáčení. Soška chlapečka Františka se mi natolik zalíbila, že jsem se k ní ještě jednou vrátil. Pozoruji, s jakou opravdovou nadějí a vírou k němu přicházejí pacientky zdejších lázní. V duchu doufám a přeji všem, aby jim i víra v jeho pomoc, kromě léčebné moci františkolázeňských pramenů, přinesla uzdravení a splnila to, co si nejvíc přejí.
27
Setkání se skupinou cykloturistů v Lokti nad Ohří bylo velmi milé.
Pan Nečas z Ostrova nad Ohří nás neomylně vede ke Svatošským skalám.
28
Františkové s Edou ve Františkových Lázních.
Svatošské skály. (foto: František Šesták)
29
30
4. etapa
FRANTIŠKOVY LÁZNĚ–TROCKAU 87,7 km, nastoupáno 1040 m Ještě před dojezdem do Františkových Lázní jsem pozoroval, že se mi uvolňuje nový výplet zadního kola. Vstávám proto o chvíli dřív a snažím se dát výplet do pořádku. Stejně je neděle, v servisu bude beztak zavřeno. Nejsem technický typ, ale na rovnoměrné dotažení drátů přece stačím. Seřízení se podařilo, mohu dále v klidu pokračovat. Protože Eda neumí být chvíli v nečinnosti, natáčí rozhovor se sympatickou recepční hotelu. Hned vzápětí komunikuje se starším manželským párem. Jsou to Němci. Končí ozdravný pobyt ve Františkových Lázních a vracejí se domů. Pán je hovornější a bystřejší. Čte na autě umístěné logo s trasou Praha – Štrasburk a ještě více ožívá. „Jmenuji se Kurt a bydlím v Kehlu, přes Kehl pojedete.“ To jsme věděli. „Kousek od nás, jen přes řeku Rýn, je Francie a Štrasburk. Co tam vlastně budete dělat?“ „Ještě přesně nemohu říci, ale jako nově zvolený
Při odjezdu z Františkových Lázní se trochu předvádíme.
poslanec Evropského parlamentu jsem slíbil, že na první zasedání pojedu z Prahy na kole,“ hbitě odpovídá Eda. Od překvapeného Kurta jsem už jen čekal, že v němčině uslyšíme něco podobného, co v češtině od cyklisty před Žluticemi. Jenomže Eda působí tak přesvědčivě, že se pán už na nic neptal. Přátelsky se loučíme. V chladném a zamlženém ránu usedáme znovu na kola. Honza s Tondou vymysleli další variantu. S otevřenými zadními dveřmi, usazeni na podlaze auta, nutí Romanu ke stále rychlejší jízdě a nás k tomu, abychom autu stačili. S vidinou atraktivních záběrů nás povzbuzují a vůbec neberou na vědomí, že dávno nejedeme po rovinatém úseku. Jedu už s vypětím všech sil a s nadějí čekám, kdy začnou docházet síly také Edovi a kdy odmítne tento nerovný boj s autem. Vysvobozením pro mne je, že celý konvoj musí zastavit, protože si nejsme jisti správným směrem. Už na cestě z Karlových Varů do Františkových Lázní jsem začal pozorovat, že Edova výkonnost prudce stoupá a není daleko doba, kdy mne nakonec bude ještě pěkně prohánět. Nebudu předbíhat. Předcházející tři etapy vytříbily techniku naší společné
31
5. 7. D–E Františkovy Lázně–Trockau
N
Schönwald Křižovatka Skalná
Selb
Hazlov
FRANTIŠKOVY LÁZNĚ S
Röslau
Thiersheim
Bischofsgrün
Pomezí nad Ohří
Cheb
Arzberg Wunsiedel
Harsdorf
Konnersreuth
Goldkronach Warmensteinach
Tröstau Fichtelberg
Heinersreuth
Brand
Bayreuth
Mistelgau
Ebnath
Weidenberg
Eckersdorf
Kirchenpingarten Seybothenreuth
Hummeltal
TROCKAU
Speichersdorf
Creußen
Neustadt am Kulm Schnabelwaid
32
FRANTIŠKOVY LÁZNĚ
Gesees
Glashütten
Pottenstein
Waldsassen
Waldershof
Bindlach
Schlammersdorf
TROCKAU
Kulmain Kemnath Kastl
600 m
400 m
km
20 km
40 km
60 km
80 km
Při stoupání k hraničnímu přechodu Lesná došel humor staršímu…
jízdy natolik, že jezdíme jako ostřílení borci, pravidelně střídáme, držíme rovnoměrné tempo a na cyklokomputeru se zákonitě objevují stále vyšší průměrné rychlosti. Cesta k hraničnímu přechodu Libá / Silberbach vede strmě úzkou lesní cestou. Ale zase ne tak úzkou, aby po ní neprojelo naše doprovodné vozidlo. Bravurně ho, až k pomyslné hraniční čáře, ovládá Romana. Nic bych za to nedal, že do těchto míst dojela bez ohledu na zákaz vjezdu, jehož rezatá značka byla nenápadně, částečně zakrytá větvemi keřů, umístěna za vsí. Možná byl dopravní obsluze vjezd povolen. Možná je to jen můj dojem a první příznak únavy po mimořádně rychlém začátku. Zkrátka, jsme tady teď všichni na pomyslné hraniční čáře mezi Českou republikou a Německem, u hraničního mezníku. Na německé straně stojí malá dřevěná kaplička. Jsme v místech, kde před dvaceti lety dvě sousední země dělil ostnatý drát, zátarasy železné opony. V místech, která střežili pohraničníci se samopaly. Zvláště pro mne jako pro pamětníka je to neveselé vzpomínání. Snad proto, nebo právě proto, chceme se svým vrstevníkem a kamarádem Františkem Hejtmánkem existenci železné opony připomenout. Připomenout všem, kteří zapomínají, nebo i těm, kteří ji
33
vůbec nepamatují a svobody si se samozřejmostí užívají. Připomenout tím, že celou trasu bývalé železné opony, od Baltu v Německu až k Jadranu do Slovinska, chceme ještě v letošním roce projet na kolech. Připomenout také, že letos, tj. v r. 2009, uplyne 20 let od okamžiku, kdy tehdejší ministři zahraničí, Německa Genscher a náš Dienstbier, jako první přestřihli dráty železné opony a dali signál k její úplné likvidaci. Pro doprovodné auto dál cesta nevede, musí se vrátit. My pokračujeme po dobře upravených lesních cestách v nedotčených, zdravých porostech přírodního parku Smrčina / Naturpark Fichtelgeburge. Není čas na sbírání lesních jahod, borůvek a hub. Občas jen ochutnáme. V německých vesničkách panuje bez rozdílu náboženského vyznání nedělní klid a sváteční pohoda. V malé, osamocené pohraniční vsi se podle domluvy znovu setkáváme. Vesničku tvoří několik domků, hospodářských budov s chlévy a se vším, co k zemědělství patří. Součástí obce je do posledního detailu upravená kaplička. Pozoruje nás milá, asi sedmiletá, svátečně oblečená blonďatá holčička Julia a z domku její nedůvěřivá babička. Julia se nám chce alespoň trochu podobat. Bere si koloběžku, kousek jede. Potom jen zamává a požitkářsky si pochutnává na bonbonu od Edy.
… ale ani mladý Eda při stoupání k hranicím příliš humorem neoplýval.
34
Celá naše skupinka na česko-německých hranicích.
35
Malá Julia s pejskem z osamělého statku je velmi nesmělá. Ale Eda to s dětmi umí.
36
Po jednom z delších stoupání se dostáváme na zajímavé místo. Je to Wurmlochpass v nadmořské výšce 652 m. Z tabulky se dozvídáme, že jsme na rozvodí – Wasserschiede. Jedním směrem, řekami Naab a Dunaj, odtékají vody do Černého moře, opačným severním směrem, řekami Eger /Ohře/ a Labe, do Severního moře. Dnes na tom nejsem fyzicky moc dobře. Pozoroval jsem to už při odjezdu z Františkových Lázní k hranicím. Do cílového města dnešní etapy, Pegnitz, je jeden kopec za druhým. Eda jede velmi lehce, já začínám mít krizi. Mezi svými kamarády bych to krátce vyjádřil, že „jedu v žaketu“ nebo také že „mám žaket“. V cyklistické hantýrce to znamená totální fyzické a psychické vyčerpání z hladu a žízně, většinou konec. Tohle slovo jsem poprvé slyšel v Sedlici jako začínající cyklista z úst věhlasného cyklisty barona
Christiana Battaglii z nedalekých Bratronic. Jednu z povídek s názvem „Baroni na kolech“ o něm napsal spisovatel Ota Pavel. Ten den jsem obojí podcenil, ačkoliv jsem věděl, že musíme překonat převýšení tisíc metrů. Do Trockau dojíždím už jen silou vůle. Z hladu a vyčerpání si k údivu ostatních objednávám řízek velikosti XXL. Hladový ho nezřízeně konzumuji a žízeň zaháním pivem. Po sprše a chvilce spánku už jsem fit natolik, že s ostatními nasedám do auta a jedeme si prohlédnout nedaleké město Pegnitz. Město se příliš neliší od ostatních jemu podobných městeček, ani my jsme zde při krátkém posezení na náměstí nic zvláštního neobjevili. Teprve dodatečně jsem si uvědomil, a tudíž ani neřekl, že nedaleko odtud je velký zakázaný prostor US Army. Při návratu z cesty po Evropě jsme jeli s Hejtmánkem podél jeho plotu s velkými výstražnými tabulkami DANGER … atd.
37
38
5. etapa
TROCKAU–Norimberk 80,6 km, nastoupáno 610 m Večer si po návratu z Pegnitz ještě užíváme posezením v zahrádce útulného venkovské penzionku v Trockau. Únava po kaloricky vydatné večeři pomalu odeznívá, jasná obloha je optimistickým příslibem na zítřejší den. Když ráno vstáváme, je zataženo a ještě než se připravíme k odjezdu, začíná pršet. Déšť sice není hustý, ale studený. Přes noc se citelně ochladilo. Z Trockau sjíždíme dlouhým klesáním. Protože při sjezdu nevynakládáme žádnou fyzickou námahu, jsme okamžitě prochladlí na kost. Je zima na ruce i na kolena. Tentokrát se nemůžeme dočkat, kdy už přijde první kopec, abychom se v něm pořádně rozehřáli. Víme, že to určitě bude hodně brzy. V této části Německa se střídají horská zalesněná pásma s údolími kolem potoků a říček. Znamená to příjemnou, pohodlnou jízdu po rovinách a ve sjezdech, vzápětí dlouhá, vyčerpávající stoupání. Tak to stále pokračuje přibližně
V historickém městě Lauf probíhají každoročně v červenci velké oslavy. Byli jsme u toho. (foto: František Šesták)
až na polovinu cesty k Norimberku. Nemůžeme nic jiného čekat. Projíždíme Středoněmeckou vysočinou, jejíž krajinný ráz je podobný našemu Pošumaví. Je charakteristická jehličnatými lesy. Z horského systému v nadmořské výšce do 500 m vystupují ojedinělé vrcholky přes 1000 m. Pohoří a vrchoviny střídají plošiny, kotliny a údolí. Stejný profil krajiny byl již v závěru předcházejícího dne do Trockau. Kdyby opět nepršelo, mohli jsme si více prohlédnout oblast skalních útvarů, připomínajících Prachovské skály. Projíždíme několika vesničkami a městy, jejichž název obsahuje kámen – stein. Pottenstein byl největší, ale kvůli objížďce ve městě jsme viděli jenom část. Tentokrát jsou naše síly vyrovnané a jedeme opět v dobré kondici. Příznivě se začíná projevovat zvýšené užívání doplňků stravy a minerálů od firmy PENCO. Postupně se krajina mění. Kopce jsou už jen kopečky a dostáváme se na roviny s minimálním převýšením. Přestává pršet. Mám jedinečnou příležitost předložit Edovi svůj plán opustit trasu původního itineráře a napojit se na značenou Paneuropean Radweg, která vede přes Norimberk a pro nás až do Štrasburku. Paneuropean Radweg, čili Panevropská cyklotrasa, byla
39
6. 7. E–F Trockau–Nürnberg
N
Ahorntal
Waischenfeld
TROCKAU
Unterleinleiter
Wiesenttal
Pottenstein
Gössweinstein
Pegnitz
S Leutenbach Egloffstein
Obertrubach Betzenstein
Kunreuth Hiltpoltstein
Plech
Gräfenberg Hetzles
Weißenohe Igensdorf
Velden Simmelsdorf
Uttenreuth Eckental Schnaittach
Vorra
Kirchensittenbach
Heroldsberg
TROCKAU Lauf an der Pegnitz
NÜRNBERG
Ottensoos
Rückersdorf 500 m
Fürth
400 m Leinburg
NÜRNBERG
300 m km
40
20 km
40 km
60 km
80 km
slavnostně otevřena v dubnu r. 2008 právě v Norimberku. Cílem bylo spojit prostřednictvím cyklistické stezky Prahu, Norimberk, Štrasburk a Paříž. Toto spojení Východu se Západem, přerušené minulým režimem (a železnou oponou), existovalo již stovky let před tím. Trasa totiž sleduje bývalou středověkou Zlatou stezku mezi Čechami a Bavorskem. Je v podstatě jakousi alternativou k silniční trase Praha – Paříž (nyní dálnice E50) – Via Karolina. Slavnostního zahájení v Norimberku jsem se zúčastnil, získal jsem první informace a část trasy projel. Panevropská trasa mne zaujala natolik, že jsem ji hned v květnu toho roku premiérově z Prahy do Paříže projel celou sám. Viděl a poznal jsem krásná místa, proto jsem byl jistojistě přesvědčen, že zvídavého Edu nebudu dlouho přemlouvat a neodmítne. Na Panevropskou trasu odbočujeme hned při první příležitosti směrem k městu Lauf. Je to staré historické město s čistou architekturou hrázděných městských domů a s hradem, který pamatuje vládu Karla IV. a ve kterém pobýval jeho syn Václav IV. Na náměstí se usazujeme v předzahrádce cukrárny ke krátké přestávce na kávu. Proti nám stará radnice, kostel. Ve městě je slavnostní výzdoba a plno lidí. Netušíme, že zajížďka do Laufu přinese ještě další překvapení. Z dálky se začínají ozývat
Z Laufu do Norimberka není daleko, ale dvakrát jsme zmokli.
41
Kašna na náměstí v Norimberku.
řízné tóny pochodových písní, bubny a píšťaly. Objevuje se čelo průvodu s představiteli města a za ním cca 45 minut trvající defilé hudebních těles různé síly a kvality, bubeníků, pištců, krojovaných skupin, pivovarských vozů tažených těžkými koňmi ve slavnostních postrojích. Také koňská spřežení s vozy Řeků a Turků, oblečených v jejich národních krojích, kteří zde našli nový domov. Sportovci, spolky a také skupiny dětí, převlečených do úborů mimozemšťanů, alegorické vozy s raketami. Úchvatná podívaná!
42
Vyjeli jsme až ke hradbám Norimberku a máme z toho radost.
Dozvídáme se, že město Lauf každoročně pořádá o prvním víkendu v červenci čtyřdenní slavnosti a pravidelně mění náměty. Letos to byl vesmír. Doprovodné auto s Honzou i Tondou odjelo bez odbočení přímo do Norimberku, a proto dokumentační záběry ze slavnosti pořizuji sám vlastním fotoaparátem. Druhé překvapení je setkání s paní Helgou. Narodila se a před vystěhováním žila v České Lípě, tedy ve volebním obvodu, v němž byl Eda zvolen europoslancem! Překvapením třetím (menším
Z Kaiserburgu máme Norimberk jako na dlani.
a plánovaným) je, že jsme na trase Paneuropean Radweg, po které dojedeme podél řeky Pegnitz až do centra Norimberka. Nepřekvapuje, že už zase začalo vydatně pršet. Předměstskými parky nás přehledné značení dovádí přímo do centra, k radnici. Tady jsme zase všichni pohromadě. Nad prohlídkou města vítězí vůně, vycházející z nedaleké restaurace. V pozdním odpoledni je nárok na oběd a na místní specialitu, norimberské klobásky se zelím. Vynikající! Není divu, že takto nasyceným cyklistům se nechce
na pózování před kamerami. Honza s Tondou nás nemilosrdně prohánějí po ulicích, ale co horší, ženou nás do strmého stoupání na Kaiserburg – Královský hrad, dominantu města s krásným výhledem. Nechce se uvěřit, že město bylo po 2. světové válce z 80 % zničené. Je chvíle na připomenutí některých historických událostí, spojených s Norimberkem v dobrém či zlém. Vláda Karla IV., cesta Mistra Jana Husa do Kostnice, také začátek politické dráhy Adolfa Hitlera, Norimberský proces. Potom už jedem jen do hotelu. Je, bohužel, na druhé straně města, přibližně 7 km odtud. Cestou jen zběžně pozorujeme městské hradby a litujeme, že na větší prohlídku není čas. Norimberk je plný cyklistů a je protkaný hustou sítí dobře značených cyklostezek. Pro vlastní bezpečnost je potřeba jen pozorně sledovat semafory a značení na tabulkách. Ohleduplnost řidičů je, při vzpomínkách na průjezd Prahou, nevídaná. Zítra máme oba volno. A oba k tomu máme důležité důvody. Eda odlétá do Bruselu na schůzku s předsedou Evropské komise Barrosem a zařídit další služební záležitosti. Já odjíždím na promoci dcery do Plzně. Eda se na schůzku pečlivě připravuje do pozdních nočních hodin, zatímco já se jen těším. Všechno vypadá jako dobře naplánované na stejný termín, ale je to opět jedna z neuvěřitelných náhod. Eda se stihnul do Norimberka ještě ten den vrátit. Já naši výpravu doháním nikoliv na kole, ale v kombinaci autobus / vlak až do města Rothenburg ob der Tauber. Kolo se tam svezlo v doprovodném autě.
43
44
6. etapa
Nürnberg– –ROTHENBURG ob der TAUBER 88,7 km, nastoupáno 500 m Stejnou etapu jsem jel před rokem sám, tentokrát to potkalo Edu. Věděl jsem, že ho nečeká v podstatě nic mimořádně zajímavého. Dávám mu pouze několik informací a radu, že nejlépe bude držet se stále Panevropské trasy. Ta vede převážně rovinatou falckou krajinou po klidných vedlejších silnicích, polních stezkách i po bývalé železnici. Nepochyboval jsem, že i beze mne etapu s přehledem projede a vyzkouší si, jak to vypadá, kdyby byl na cestě sám. V cíli etapy ho bude čekat lahůdka – jedno z nejkrásnějších měst v Německu, Rothenburg ob der Tauber. Po mém návratu z Plzně se po dvou dnech setkáváme v jídelně rodinného hotýlku v Rothenburgu, ale vypadá to, že jsme se neviděli dlouhou dobu. Eda ještě s čerstvými pocity líčí průběh etapy.
Toho už asi bohdá nebude, aby mi poslanec Evropského parlamentu čistil kolo.
Celou cestu mu foukal silný protivítr. Na mokré silnici si udělali promenádu stovky hlemýžďů. Vyhýbat se jim bylo prakticky nemožné. A zase bez přestání pršelo. V takových chvílích napadají osamělé cyklisty různé myšlenky a přirovnání. Třeba vzpomínka na jeho oblíbeného herce Josefa Kemra ve filmu Na samotě u lesa, jak stojí před svojí chaloupkou a nezaměnitelným, dobrosrdečným způsobem pronáší: „Chčije a chčije.“ Na okamžik přerušuje vyprávění, načež s nadšením začíná hovořit o Rothenburgu. Toto nádherné město, o kterém dříve neslyšel, si ho prostě podmanilo. Není divu. Jeho historické jádro si v podstatě uchovalo ráz 16. století, s gotickými kostely, kamennými i hrázděnými renesančními domy a s celým komplexem opevnění. Radnice s vysokou štíhlou věží patří k nejhezčím a tvoří dominantu města. Vypráví o pozitivní atmosféře a příjemných lidech, které zde potkával. Už jsme se znali natolik, že jeho nadšení mne v podstatě nepřekvapilo. Poznal jsem velmi brzo, že nejede pouze s hlavou skloněnou nad řídítky nebo proto, aby jen splnil slib. Pozorně sleduje
45
N
Dachsbach
Münchsteinach
Sugenheim
Diespeck
Dietersheim
Uffenheim
Oberreichenbach
Buckenhof
Aurachtal
Neustadt an der Aisch
Herzogenaurach
Emskirchen
S
Tuchenbach
Ipsheim
Ergersheim
Langenzenn Bad Windsheim Ohrenbach
Illesheim
Gallmersgarten
Markt Erlbach
Seukendorf
Fürth
Wilhermsdodrf Cadolzburg
Marktbergel
Obernzenn
Neuhof an der Zenn
Zirndorf
NÜRNBERG
Ammerndorf
Steinsfeld
Oberasbach
Windelsbach Dietenhofen
ROTHENBURG OB DER TAUBER
Colmberg
Großhabersdorf
Roßtal
Bruckberg
NÜRNBERG
ROTHENBURG OB DER TAUBER
500 m 400 m 300 m
7. 7. volný den 8. 7. F–G Nürnberg–Rothenburg ob der Tauber
46
km
20 km
40 km
60 km
80 km
Unikátní SPZ.
Rothenburg o. d. Tauber zaujme svým kompletně zachovalým historickým jádrem.
47
V Rothenburgu je každá ulička romantická.
Oba jsou stále v dobrém stavu.
48
všechno nové a zajímavé. Je vděčný za každou informaci, kterou mu z vlastních poznatků mohu nabídnout. Stejné pocity z cesty jsem měl také před rokem, stejné mám teď při opakované návštěvě a při jeho vyprávění. Krásu Rothenburgu nejlépe přiblíží bohatý výběr Tondových fotografií a záběry Honzovy kamery, které pořizují, abych to co nejlépe vyjádřil, v jakémsi profesním transu. Během naší společné, i když pouze několikadenní, jízdy jsme se sblížili natolik, že už si s naprostou samozřejmostí jak staří známí povídáme o svých rodinách. Já o promoci dcery na zámku Kozel, Eda o svých dětech a manželce. Z našeho povídání je zřejmá radost z opětovného setkání a odhodlání, že společně zvládneme i zbytek cesty.
Co tam hledá?
49
50
7. etapa
ROTHENBURG ob der TAUBER– –SCHWÄBISCH HALL 59,3 km, nastoupáno 610 m Odjezd z krásného Rothenburgu ob der Tauber kazí zatažená obloha a zanedlouho opět mírný déšť. Vrtkavé a deštivé počasí letošního léta trápí zřejmě celou Evropu. Začíná být fádní psát, že prakticky denně prší. Není to příjemné, ale neodrazuje nás to od toho, abychom každý den s elánem pokračovali dál. Do Landenburgu, kde je muzeum motorových vozidel a hezký zámek s rozáriem, vjíždíme už se sluncem a s nadějí, že se ohřejeme a oschneme. Víme, že po rovinách přijdou opět náročnější stoupání. Stále se držíme dobrého značení s logem Panevropské trasy. Musíme být pozorní, protože už se začínáme setkávat také se značením svatojakubské poutní cesty do španělského Santiaga de Compostela. Má velmi podobné modré
Cyklostezka v polích Schwäbisch Hall.
logo s kruhem hvězd EU. Se značením svatojakubské cesty, která je největší poutní cestou na světě, se budeme setkávat stále častěji, protože její hustá síť z celé Evropy směřuje z Německa přes Štrasburk do Francie. Po přechodu Pyrenejí potom pokračuje už jako jediná, hlavní trasa do Compostely. O poutní cestě se zmiňuji hlavně proto, že jsme ji s kolegou Hejtmánkem projeli v r. 2005. Za 68 dní jsme tehdy ujeli 6087 km. Po stopách poselstva krále Jiřího z Poděbrad jsme projeli deset západoevropských zemí a dostali jsme se až na mys Finisterre. Ten byl dříve považovaný za konec světa. Cesta v nás zanechala tak hluboký zážitek, že jsem o ní vydal knihu s názvem „Z Čech až na konec světa – Svatojakubskou cestou na mys Finisterre“. Jeden z posledních výtisků rozprodaného nákladu jsem s potěšením věnoval Edovi. O svatojakubské cestě věděl a pozorně poslouchal moje vyprávění o setkávání s poutníky z celého světa. Ve Španělsku žil několik let, ve Španělsku si našel svou životní partnerku Luciu Del Castillo.
51
9. 7. G–H Rothenburg ob der Tauber–Schwäbish Hall Creglingen
N
Ohrenbach
Adelshofen Steinsfeld
Niederstetten
ROTHENBURG OB DER TAUBER
S Schrozberg
Insingen
Blaufelden Künzelsau
Schillingsfürst Langenburg
Gerabron
Rot am See
Wettringen
Kupferzell Wallhausen Braunsbach Ilshofen
ROTHENBURG OB DER TAUBER
Satteldorf
Untermünkheim Crailsheim
SCHWÄBISCH HALL
SCHWÄBISCH HALL Michelfeld
400 m
Rosengarten
Obersontheim
200 m
km
52
10 km
20 km
30 km
40 km
50 km
Když opouštíme Landenburg, objevují se znovu tmavé mraky a začíná hustý, přívalový déšť. Je studený, nemůžeme zastavit. Promoklí a bez pohybu bychom úplně prochladli. Silnicí se valí potoky vody, voda nám stéká z helmy na obličej, za krk, máme plné boty. Na těle jsme sice chráněni kvalitními pláštěnkami, ale ani ty časem neodolají přívalům deště. Na něco podobného si nevzpomínám. Náhle se mi vybavuje doba mého mládí, v níž byla šířena přiblblá a demagogická hesla jako „Poručíme větru, dešti“ a my byli nuceni jim věřit. Tak raději jedu v lijáku dál s tím, že nic netrvá věčně, a s radostí, že ty doby jsou, jak doufám, nenávratně pryč. Eda přede mnou vytrvale šlape, určitě s myšlenkami na nadcházející dny a roky. Přestože je mladý a tu dobu naštěstí nepoznal, vidím v něm jistotu, že bude a zůstane na straně těch, kteří nedopustí, aby se něco podobného znovu opakovalo. V jedné vesnici o vlásek unikáme velkému karambolu. V prudkém dešti z vedlejší ulice pomalu vyjíždí auto. Řidič má zamlžená okna, nevidí nás. Jedeme dost rychle z kopce, já vpředu, Eda za mnou. Zdá se, že střetu nelze zabránit. „Zastav !“ zoufale zařvu a brzdíme tak, abychom srážce zabránili a zároveň nespadli na mokré silnici přímo pod auto. Nevím, jestli mne slyšel.
Temné mraky nevěští nic dobrého.
53
Studený přívalový déšť, do Schwäbish Hall je ještě daleko.
V posledním momentě auto zastavuje, těsně ho míjíme a nejsme schopni v tu chvíli domyslet, jaké štěstí nás právě potkalo. Do Schwäbisch Hall už není daleko. Na cyklostezce se zotavujeme z šoku, pozorujeme stoupající hladiny potůčků a řek. Údolí
54
před námi překlenuje impozantní oblouk dálničního mostu Kochertalbrücke. Až do r. 2004 byl s délkou 1128 m a výškou 185 m největším dálničním mostem v Evropě. Překonal ho most u Millau ve Francii. Přes Kochertalbrücke jedou Edovi kolegové europoslanci do Štrasburku. My ho podjíždíme na kolech. Vzápětí musíme další jízdu přerušit, opět jako obvykle kvůli dalšímu vyzvánění Edova telefonu. Tentokrát mu volají ze Sofie a žádají o rozhovor pro bulharskou televizi. V hlubokém údolí téměř již rozvodněné řeky Kocher leží město Schwäbisch Hall. Zdejší solné prameny byly známé už v římské době. Dodnes se několikrát do roka pořádají slavnosti soli. Razily se zde „halské“ mince (haléře), odtud vznikla druhá část názvu města. Eda jen dodává, že v jeho volebním obvodu, v Jablonci nad Nisou, se razily haléře poslední. Protože jsme jeli cyklostezkou údolím podél řeky, musíme vzápětí podstoupit martyrium závěrečného stoupání k hotelu. Byl totiž vybrán ještě podle původního itineráře tak, aby byl na příjezdové silnici z Rothenburgu. Večer se ozval český velvyslanec ve Švédsku Jan Kára, velký příznivec cyklistiky, který cestu ze současné předsednické země pozorně sleduje. Je vidět, že akce budí zájem nejenom mezi lidmi, které potkáváme, ale i ve světě. Závěrečnou epizodu s hledáním hotelu, kdy jsme stáli 50 metrů od něho s navigací v ruce, už raději popisovat nebudu. Stejně by nikdo neuvěřil, co může způsobit únava. Prohlídku města si necháváme na další den.
Když jsou brýle na obtíž…
Není, kde se schovat.
55
56
8. etapa
SCHWÄBISCH HALL–HEILBRONN 74,0 km, nastoupáno 630 m Hned v úvodu musím poznamenat, že včerejším dnem jsme opustili spolkovou zemi Bavorsko a následující dny budeme projíždět další spolkovou zemí, Bádenskem-Württenberskem, oblastí Švábsko. Rozprostírá se v jihozápadní části Německa a patří k nejteplejším územím s intenzivní zemědělskou výrobou, zelinářstvím, sadařstvím a vinařstvím. Po snídani nedočkavě pospícháme na prohlídku historického jádra, protože už včerejší letmý pohled od řeky dával tušit, že po Rothenburgu nás čeká další, neméně zajímavé město. Na hlavním náměstí Marktplatz naší pozornosti neujde gotická rybí kašna – Fischbrunnen. Uprostřed stojí kostel svatého Michala. Ze spodní části náměstí k němu vede schodiště (53 schodů), na němž se pravidelně v červenci a srpnu konají festivalová divadelní představení. Máme štěstí, že právě probíhá zkouška jednoho ze
Vyšlo slunce, ustal déšť a ve Schwäbish Hall je hned veseleji.
zúčastněných souborů. Pohotový Eda, s Tondou a Honzou v zádech, dělá ihned rozhovor s režisérkou představení. Na doporučení místního patriota nevynecháváme ani prohlídku kostela. V informačním středisku, jehož služeb jsem využil již v minulém roce při své cestě do Paříže, dostávám brožurku s mapou Panevropské trasy. Nevěřícně zírám, že si mne mladá pracovnice pamatuje. Zdůrazňuji, byla mladá a sympatická. Tak mne zblbla, že jsem tam zapomněl helmu, kterou za mnou po chvíli, k pobavení ostatních, přinesla k radnici. Potom ještě za dohledu všudypřítomných kamer projíždíme úzkými uličkami u náměstí po cyklostezkách v parku u řeky. Dopoledne ve Schwabisch Hall příjemně uteklo. Při výjezdu z města si opakuji loňskou dřinu v prudkém kopci. Eda si v něm už jako zdatný cyklista počíná velmi statečně. Po pravdě řečeno, oba jsme rádi, že jsme nahoře. Následuje krátký odpočinek po rovině a znovu několik kilometrů lesem do kopců Waldenburského pohoří. Odměnou je městečko Waldenburg, nazývané „balkon kraje Hohenlore“, také „tři prsty“ podle vyčnívajících tří věží. Výhledy do dalekých, rozsáhlých údolí jsou
57
Forchtenberg Siegelsbach
Künzelsau Zweiflingen
Bad Rappenau
Gerabronn
Offenau Oedheim Langenbrettach
Wallhausen
Öhringen
Kirchardt
Braunsbach
Waldenburg
Kirchberg an der Jagst
Ittlingen
HEILBRONN
Weinsberg
Bretzfeld
Pfedelbach
Ilshofen Untermünkheim Crailsheim
Ellhofen Obersulm
SCHWÄBISCH HALL
Nordheim Löwenstein
Flein Brackenheim Güglingen
Rot am See
Kupferzell
Abstatt
Michelfeld Wüstenrot
Vellberg
Frankenhardt
Mainhardt Rosengarten
N
Obersontheim
SCHWÄBISCH HALL
HEILBRONN
400 m
S 10. 7. H–I Schwäbish Hall–Heilbronn
58
200 m
km
20 km
40 km
60 km
jedinečné. Na počasí si konečně nemůžeme stěžovat. Blížíme se do kraje měst Bretzfeld a Obersulm, kde se vinnou révou porostlé kopce střídají s hustými lesy. Není divu, že je tento kraj nazýván „Švábské Toskánsko“. Jedinečným zážitkem je výjezd na horu Weinsberg. Kompletně osázená vinnou révou se tyčí nad městem stejného jména. Z informačních tabulek zjišťujeme, že ji révou osázeli už před dvěma tisíci lety Římané. Na horu se dostáváme z větší části po schodech, s koly na zádech, v nevědomosti, že k vrcholu vede z druhé strany sice strmá, spirálovitá, ale „normální“ cesta. Na vrcholku si užíváme výhledů do okolí. Všude na stráních jen vinice a vinice. Bez reptání pózujeme, dokonce si sami vymýšlíme všelijaké kreace. Jízdou mezi vinicemi se náhle naskýtá úchvatný pohled na celé město Heilbronn. Okolí Heilbronnu je nejproslavenější oblastí v pěstování červeného vína. Pohled na město vzbuzoval zbytečný respekt a obavu z bezpečného průjezdu. Dobře značenými ulicemi v poklidu dojíždíme až na nábřeží řeky Neckar. Je pátek, pozdní odpoledne. Němci mají opět jeden z častých festů. Nábřeží je plné lidí, kola musíme mezi nimi pomalu vést. Všude stánky s obvyklou nabídkou suvenýrů nevalných kvalit. Ty nás, na rozdíl od vůně grilovaných klobás z dalších stánků, vůbec neoslovují. Posezení u čistých stolů s knackem a pivem je před koncem etapy jedinečným řešením. Velká pozornost přítomných je soustředěna na závody dračích lodí, provázených
Prudký déšť zvedl hladiny řek /Schwäbish Hall/.
59
údery bubnů k udržení rytmu. Děti se baví pouštěním kachniček po proudu řeky Neckar. Nepospícháme, protože do hotelu je odtud podle odhadu maximálně 3 km. Přesto po chvíli vyjíždíme podle navigace. Hotel nenacházíme ani po 5 km. Navigace neomylně ukazuje pokračovat dál. Jsme už 10 km za městem,
60
ale ukazuje stále vpřed a ke všemu do kopce. To už víme, že správným směrem nejedeme, což nám také potvrzuje dvojice cyklistů. Vracíme se tedy zpět k Heilbronnu. Utěšujeme se tím, že tentokrát neprší, je příjemný letní večer, rovinatá cyklo stezka a nemáme hlad ani žízeň. To už nás telefonicky naviguje
Weinsberg – město uprostřed vinic.
S koly na zádech až na ochoz pevnosti nad Weinsbergem.
k hotelu starostlivá Romana. Místo předpokládaných 75 km jsme si dali 22 km navíc. Při večeři mi kolegové připomínají historku z cesty „Z Čech až na konec světa“, kterou jsem vyprávěl před startem do Heilbronnu. V Portugalsku jsme s partnerem Františkem Hejtmánkem
Zastavení a relaxace mezi vinicemi.
zabloudili, ztratili jsme se jeden druhému, a to dokonce na šest dnů. Prý jako bych to v menším provedení dnes přivolal. Romana nás postrádala pouze tři hodiny. Kilometry navíc nepočítám. Z toho plyne poučení: pozor na zadávání údajů do navigací a pozor na možné shodné názvy.
61
62
9. etapa
HEILBRONN–KARLSRUHE 106,3 km, nastoupáno 690 m Vstávám trochu nervózní z toho, aby přehazovačka vydržela. V závěru včerejšího dne začínala znovu zlobit. Nekontrolovaně, v nejméně vhodnou dobu samovolně přeskakuje řetěz z pastorku na pastorek. Opětovné seřízení provádím v rámci dostupného nářadí a vlastní zručnosti. Vzpomínám na své bývalé spolujezdce Františka Hejtmánka na cestě po Evropě a na Jana Hájka na Route 66 v Americe. Pravidelné seřizování a kontrola technického stavu kol, to byla jejich přímo prestižní záležitost. I když na mém kole přibylo od té doby několik tisíc kilometrů a zestárlo, určitě by si uměli poradit. V rámci dělby práce jsem organizačně zajišťoval průběh jízdy, ubytování, stravování atd. Tady se musím postarat o sebe sám. Všichni ostatní jsou, každý svým způsobem, silně vytíženi. Kromě toho existuje určitá cestovatelská hrdost.
Vzorně obdělaná pole před Karlsruhe.
Zkušební jízda v předměstské čtvrti Heilbronnu je bez větších problémů. Čekám na ostatní před hotelem, protože vím, že musí jako vždy zařídit hodně věcí. Nenápadně se ke mně přibližuje starší pán (tedy ještě o trochu starší pán než já). Celé moje počínání zdálky sledoval a ze zvědavosti navazuje hovor. Českou vlaječku vozím všude s sebou. Poznal ji hned. Konverzace se zdárně rozvíjí, jeho otázky se jen sypou. „Přijel jste sám?“ „Ne, jede nás pět, jsou to mladí lidé.“ Po další otázce si už tykáme. „Přivezl jsi je na brigádu?“ „???“ „Je tady přece hodně Rumunů, Bulharů i Čechů. Vrcholí sběr jahod, třešní a dalších plodů. Na vaše poměry je to asi dobrá brigáda!“ „Na brigádu nejedeme. Doprovázíme našeho nového europoslance do Štrasburku!“ „???“ „Ano, slyšíš dobře, do Štrasburku, a na kole.“
63
N
Kirchardt Hambrücken Hördt
Dettenheim
HEILBRONN
Ubstadt
Weinsberg
Eppingen
Bruchsal
Linkenheim
Kraichtal
S
Neckarsulm
Ittlingen
Nordheim
Zaisenhausen
Flein
Jockrim Brackenheim
Eggenstein Gondelsheim
KARLSRUHE
Bretten
Pfinztal Königsbach
Knittlingen Freudental
Ötisheim
Bietigheim
Illingen
Wiernsheim
KARLSRUHE
Gemmrigheim Walheim Löchgau
Neulingen
Vaihingen an der Enz
HEILBRONN
Abstatt Kirchheim am Neckar
Walzbachtal Neuburg am Rhein
Lauffen am Neckar
Güglingen
Oberderdingen
Talheim
Tamm
Großbottwar
Besigheim Murr
Freiberg am Neckar Ludwigsburg
300 m
100 m km
64
30 km
60 km
90 km
11. 7. I–J Heilbronn–Karlsruhe
Zakladatel města markrabě Karel III.
„Odkud?“ „Z Prahy.“ Chvíli mlčí, nápadně nespokojen s mými odpověďmi. Nakonec nevydržel a vyřkne svůj názor v němčině. Podobný jsme už jednou slyšeli česky od cyklisty před Žluticemi. Když se po chodníku zlobně vzdaluje, dozvídám se toho ještě o hodně víc.
Za příznivého počasí se vydáváme na cestu. Nikoliv tam, kam mne před chvíli poslal můj vrstevník, ale směrem na jih, do Karls ruhe. Držíme se už jen značených cyklostezek. Ničím nerušená jízda v rovinatém terénu umožňuje pozorovat, jak se mění ráz krajiny. Vinice ustoupily. Střídají je obilná a kukuřičná pole, ale také neobdělané mokřiny zarostlé rákosem. V polích stojí vysoké
65
Náhrobek zakladatele města ve tvaru pyramidy nedůstojně obklopený bezdomovci.
zdobené kříže. Bádensko-Württenbersko je úplně jiné než před tím Bavorsko. Jiná je architektura městeček a vesnic. Tu ovlivňuje blízkost Francie a obyvatel francouzské národnosti. Památníky padlých jsou smutnou připomínkou francouzského vpádu v r. 1689 a 1. a 2. světové války. Polední přestávku děláme v městě Bruchsal. Máme štěstí na slavnosti ve městech. Dopolední program skončil, stánky se zavírají, aby si personál odpočinul a připravil se na večerní pokračování. Na velkém, krytém pódiu připravuje aparaturu hudební skupina. Reproduktorů mají plné nákladní auto. Dobře, že začnou, až budeme pryč. Víc nás zajímá vedlejší a jediný stánek s občerstvením. Provozují ho místní hasiči v tričkách, na kterých mají název sboru a každý i své křestní jméno. Nezaměnitelnou vůní nás i tady přitahují klobásky a zlatavé pivo. Obojí vynikající. Podle chůze některých členů hasičského
Projížďka kolem fontán v centru Karlsruhe.
66
sboru neomylně poznáváme, čemu během dopoledne dávali přednost. Projíždíme Bruchsal. Za zmínku stojí barokní kostel sv. Petra a velký barokní areál biskupského zámku. Neobvykle, přímo uprostřed, je opevněná věznice. Při pohledu na po zuby ozbrojené stráže na ochozech raději nezastavujeme. Z Bruchsalu je jen asi hodina jízdy do cíle v Karlsruhe. Město leží na pravém břehu Rýna, s nímž je spojeno průplavem. Po dobře značené cyklotrase se bez problému dostáváme k trojkřídlému baroknímu rezidenčnímu zámku. K němu přiléhá zámecký park – Schlosspark. K náměstí Marktplatz vedeme kola po hustě zalidněné pěší zóně. Od kávy v zahrádce malé cukrárny máme možnost přehlédnout prakticky celé náměstí a pozorovat dění. Za zmínku stojí barokní radnice se zvonkohrou, městský kostel a náhrobek zakladatele města ve tvaru 6,5 m vysoké pyramidy. Pod pyramidou vysedávají individua s lahvemi v ruce, zřejmě bezdomovci. V podloubí na zemi táboří skupina mladých lidí, jejichž kategorii nedovedu identifikovat a počínání pochopit. Ještě než z cukrárny odejdeme, musíme být svědky verbálního útoku snědého muže na mladou servírku. Karlsruhe je multietnické, živé univerzitní město. Mne však nezaujalo minulý rok a ani letos. Ostatní jsou spokojeni. V málo obsazeném hotelu jsme uvítáni veselou recepční, malou Asiatkou. Má radost, že jsme vůbec přijeli. Ale hotel je dobrý.
Před zámkem v Karlsruhe.
Honza s Tondou jsou nadšeni z WI-FI připojení, nejlepšího ze všech navštívených míst. Kola dáváme do garáže a už vím, že hned ráno sem povedou moje první kroky kvůli opětovnému pokusu o seřízení přehazovačky.
67
68
10. etapa
KARLSRUHE– –BADEN-BADEN/Kehl 83,2 km, nastoupáno Včerejší večerní jasná obloha slibovala další slunný den. Ráno je všechno jinak. Stejně jako v Trockau před několika dny je zataženo nízkými mraky. Déšť na sebe nenechává dlouho čekat. V garáži poměrně nadějně zápolím s opravou přehazovačky. Eda v obvyklém ranním rituálu hovoří do rádia Liberec, vyřizuje telefony a upřesňuje pokyny Romaně. Oba naši dokumentaristé jsou díky rychlému internetu dobře naladěni a vyspalí. Už jen za drobného deště opouštíme hotel Maurer. Je neděle. Ulice v Karlsruhe jsou dobře průjezdné. Po deseti kilometrech, při výjezdu z města, hlásí Eda první defekt. Píchlé přední kolo. Defekt způsobil skleněný střep z rozbité lahve. Je to na cestách běžná, časově a technicky nenáročná záležitost. Řeší se výměnou
První a poslední defekt na předměstí Karlsruhe.
1160 m
za náhradní duši, kterou si vozíme s sebou. Tentokrát se vloudila chybička. Edova náhradní duše má jiný rozměr ventilku, neprojde otvorem v ráfku. Moje náhradní se nehodí. Mám crossové kolo, Eda horské. Oprava lepením a v mírném dešti trvá trochu déle než obvyklá výměna. Tato naše činnost byla vítaným zpestřením pro Honzu a Tondu. Po opravě, už na osychající silnici, opouštíme Karlsruhe. Na obzoru před námi vystupuje v dálce pásmo pohoří Schwarzwaldu, pod jehož severním úbočím je Baden-Baden. Profil cyklistické stezky se nemění. Rovina, kukuřice, částečně sklizená obilná pole. Zvětšují se neobdělané plochy, bažiny s rákosím. Všechno nasvědčuje tomu, že jsme v záplavové oblasti. Cyklostezka s výborným povrchem je málo frekventovaná. Můžeme si užívat radost z rychlé jízdy, z toho, že jsme oba stále v dobré kondici a že já nemusím často řadit. Ve významném německém lázeňském městě Baden-Baden, které leží v kotlině řeky Oos na zalesněném úbočí Schwarzwaldu,
69
12. 7. J–K Karlsruhe–Baden-Baden Neupotz
Bruchstal
Linkenheim
N
Jockrim Kandel
KARLSRUHE Hagenbach
Gondelsheim
Walzbachtal
S
Pfinztal
Neuburg am Rhein
Königsbach Ettlingen Elchesheim Niederroedern Seltz Beinheim
Malsch Marxzell
Rastatt Kuppenheim
Roeschwoog
Gaggenau
KARLSRUHE
Bad Herrenalb Sinzheim Rheinmünster
Gernsbach 500 m
Lichtenau Bühl
BADEN-BADEN Bühlertal
300 m Forbach
100 m km
70
BADEN-BADEN
20 km
40 km
60 km
80 km
Oprava defektu v Karlsruhe jako oplátka za umyté kolo v Norimberku.
jsme i přes zdržení způsobené opravou defektu dříve, než jsme předpokládali. Konstatujeme, že po Karlových Varech a Františkových Lázních jsme již ve třetím významném evropském lázeňském městě. Radioaktivní solné prameny využívali Římané už v 1. století našeho letopočtu. Léčba je zaměřena na revmatismus a respirační choroby. Centrem společenského života je Kurhaus – Lázeňský
dům, jehož součástí je nejstarší herna v Německu, Casino. Právě toto nepřehlédnutelné místo jsme si zvolili k setkání s osádkou doprovodného vozu, ale ne proto, abychom zde podlehli touze po zbohatnutí hrou rulety, baccaratu nebo black jacku. V části lázeňského parku je velká výstava autoveteránů. Zajásal jsem při pohledu na auto Renault 4CV z r. 1958 a hned se mi vybavuje další vzpomínka z mládí. V té době Renault 4CV a Fiat 600 byla jediná auta dovážená z kapitalistické ciziny. Na trhu byly převážně jen naše vozy Škoda, z NDR Trabant a Wartburg, ze SSSR Volga a Moskvič. Na prodej aut bylo stanoveno pořadí. Bez ohledu na pořadí byly ještě vydávány mimořádné poukazy podle „zásluh“. Čekací doba byla až tři roky nebo se na čekatele, což se stalo mým rodičům, vůbec nedostalo. Odpočíváme a občerstvujeme se všichni v zahradním bistru. Před odjezdem z Baden-Badenu se procházíme lázeňským parkem s fontánou nad řekou Oos. Na chodníku nacházíme nákres rozety s ukazatelem směrů a vzdáleností do nejznámějších měst v Evropě. Ukazuje například, že vzdušnou čarou je odtud 450 km do Prahy, stejně jako do Paříže. My máme na cyklokomputerech 798 km. Oba se nedočkavě těšíme, že ještě dnes překonáme úplně poslední náročné stoupání přes hřeben pohoří Schwarzwaldu s převýšením 250 m. To slovo „těšíme“ má svoje opodstatnění. Jednak proto, že je to před cílem opravdu poslední větší překážka, a jednak proto, že oba máme dost energie k jejímu zdolání.
71
Porada v Baden-Badenu. (foto: František Šesták)
72
Jedeme svižně, až neuvěřitelně lehce vzhůru serpentinami ve stínu lesa. Dýcháme svěží vzduch po krátké dešťové přeháňce. Pravidelným tempem a bez krizí jsme zanedlouho na vrcholu stoupání. Následuje krátký sjezd do Neuweileru, který patří ještě k Baden-Badenu. Směrovka vlevo již neomylně ukazuje k horskému hotelu Heiligenstein, kde máme rezervaci na poslední noc před cílem. Říká se, to nejlepší nakonec. Hotel horského typu je v klidném místě nad vesnicí. Je z něho výhled severně na pohoří Schwarzwaldu a na zříceninu hradu. Na jih naopak do dalekého, svažitého údolí. Na úrodných a teplých svazích jsou opět nekonečné vinice a ovocné sady. Při večeři a po přípitku se s námi Eda svým jedinečným, neokázalým způsobem loučí a každému zvlášť srdečně děkuje. Ve Štrasburku už na to nebude čas. Všichni si nakonec uvědomujeme, že Edovo charisma a nové zážitky na cestě z Prahy nás všechny obohatily, celý kolektiv stmelily a vytvořily nové, opravdové přátelské vztahy. Před spaním, když ještě všichni kolegové ve svých pokojích pracují, jdu na procházku do kopců mezi vinice. K vyhlídce u kapličky, kterou mi doporučila paní recepční. Protože viděla, že jsme přijeli na kolech, tajemně listuje v návštěvní knize hotelu, aby nakonec ukázala, že v r. 2002 zde trávil dovolenou fenomenální cyklista Lance Armstrong. Byla to samozřejmě vzácná návštěva, o tom nepochybuji. Při jeho pohnutém soukromém životě bych předpokládal, že u toho jeho manželka s největší
Baden-Baden, výstava autoveteránů.
pravděpodobností nemusela být. Nechci paní recepční kazit radost, ale zase to nemohu nechat jen tak. „Liebe Frau,“ pardon: „Milá paní, do vašeho hotelového památníčku si prosím zapište, že se zde dnes ubytoval další vzácný host, Edvard Kožušník, nově zvolený český europoslanec. Není sice Armstrong,
V Baden-Badenu u sochy zakladatele olympijského hnutí.
ale přijel k vám na kole, a to až z Prahy. Cíl jeho cesty je Evropský parlament ve Štrasburku.“ Na večerní procházce si užívám samoty k tomu, abych se pokochal nádherou přírody, abych zapřemýšlel o uplynulých dvou týdnech a v duchu poděkoval shodě náhod, že jsem tady právě já.
73
74
11. etapa
BADEN-BADEN/Kehl– –Štrasburk 50,0 km, nastoupáno Ranní sluníčko mne znovu vytáhlo na procházku mezi vinice. Vracím se předčasně, protože chci dát Honzovi a Tondovi další tip na jedinečné záběry. Myslím, že to byla zbytečná iniciativa, protože jejich profesionální čich a jasná obloha už je hnala ven. Pro mne a Edu z toho vyplynuly opakované výjezdy po strmých cestičkách atd. Řekl bych, že záběry z těchto míst budou patřit k nejkrásnějším. Celá etapa až do Kehlu byla naší spanilou jízdou. Cyklostezky po rovině v polích, malé vesničky. V polích a na všech vysokých komínech nevídané množství zahnízděných čapích rodinek. Ostatně čápi jsou symbolem tohoto kraje, stejně jako potom v sousedním francouzském Alsasku. Jejich plyšové napodobeniny
Vinice na jižních svazích Schwarzwaldu.
60 m
v různých podobách a velikostech zaplňují místní stánky a obchody se suvenýry. Nemusíme pospíchat. Povídáme si o všedních věcech a opět, jako staří známí, také o svých rodinách a soukromých aktivitách. Upoutává mne Edovo vyprávění o plážovém tenisu. O sport se zajímám, mám všeobecný přehled o všech druzích sportů. Rád se dívám na plážový volejbal, speciálně na kategorii krásných opálených žen, ale o plážovém tenisu jsem nikdy neslyšel. Provozuje ho jako aktivní hráč i jako prezident Asociace plážového tenisu ČR. U sportu ještě zůstáváme. Sympatické jsou důvody, proč prosazuje a chce dále prosazovat kandidaturu Madridu na uspořádání letních olympijských her v r. 2016. Madrid kandiduje jako jediná evropská země, jeho manželka, jak známo, je Španělka. Už v Karlových Varech při setkání s panem Nečasem jsem poznal jednu z dalších Edových předností – umění naslouchat. Tak povídám o svých cestách, o soukromém i pracovním životě, o svých zájmech. Trpělivě mne poslouchá. Když si myslím, že už
75
13. 7. K–L Baden-Baden–Kehl 14. 7. L–M Kehl–Strasbourg
N
BADEN-BADEN S
Lichtenau
Brumath
Offendorf Bühl
Hoerdt Gambsheim Vendenheim Truchtersheim
Kilstett La Wantzenau
Ottersweier
Reichstett Achern
STRASBOURG Renchen Lingolsheim
Bühlertal
Rheinau
Sasbachwalden Kappelrodeck Seebach
Kehl Willstätt
BADEN-BADEN
Appenweier Oberkirch
Graffenstanden Gottswald
STRASBOURG
Durbach 300 m
Plobsheim
Offenburg 100 m km
76
10 km
20 km
30 km
40 km
50 km
moc mluvím a chci skončit, ještě se na něco klidně zeptá. Třeba na to, jaký hudební nástroj ovládám. A další přednáška je na světě. Na politiku zavádím řeč jen okrajově. Hodnocení stavu a úrovně politické kultury posledních měsíců u nás se do tak pohodové jízdy ani nehodí. Jen když jedu za ním a dívám se na brašničku se zkratkou jeho volebního programu KO, přemýšlím o něm a ptám se. Nejsou to žádné otřepané předvolební sliby, jen pragmatické, potřebné cíle. Kromě toho tuším, že Eda už je myšlenkami ve Štrasburku. Protipovodňové hráze u Rýna, velké lodě a vysoké jeřáby dávají tušit, že se blížíme do Kehlu, posledního německého města před hranicemi s Francií. Potom už jen přes most Pont du Rhin a jsme v cíli, ve Štrasburku. První část slibu je splněna. Bez emocí a v klidu si užíváme radost z prvních chvil na francouzském území. Projíždíme se po nábřeží, pozorujeme z laviček na břehu širokou a po deštích zvýšenou hladinou mohutného Rýna. Nezasvěceným musíme připadat jako řadoví turisté, kteří v metropoli Alsaska končí jednu ze svých cest. Můj přítel, jak ho mohu už teď bez rozpaků nazývat, tady jednu cestu končí a na další, důležitější, nastoupí zítra. Pomalu se přesunujeme k sídlu evropských institucí, k moderním budovám Evropského parlamentu a Rady Evropy. Už jsou s námi Romana, Honza i Tonda, aby zdokumentovali nejdůležitější okamžiky příjezdu. Potom přicházejí věci, které pro mne byly ne Jiříkovo, ale Františkovo vidění. Jako oficiální členové týmu europoslance pana Edvarda Kožušníka si
„Jsme blízko cíle, jak se ti se mnou jelo?“
s Romanou vyřizujeme návštěvnické karty. Zkušení harcovníci Honza a Tonda jdou najisto do tiskového centra. Pobyt v rozlehlých prostorách budov, v blízkosti známých i neznámých celebrit, uprostřed davů novinářů, reportérů televizních a rozhlasových stanic, fotografů, asistentů a organizačních pracovníků, překonává všechny moje představy. S Edou vyjíždíme do jeho
77
Úrodná údolí u Rýna.
pracovny ve 13. patře s pěkným výhledem na panoráma Štrasburku. Romana jako správná asistentka okamžitě ověřuje zařízení kanceláře. Funkčnost telefonu, zapojení počítače a internetu. Protože se žádné problémy neobjevily, začíná hned pracovat. Rozesílá první e-mailové zprávy, vyřizuje první organizační záležitosti. Eda zůstává do večerních hodin i se svým kolem v areálu,
78
Hranice Německa a Francie v Kehlu.
aby se zúčastnil prvních schůzek v rámci přípravy na zítřejší plenární zasedání Evropského parlamentu. Honza, Tonda a já jsme poprvé ubytováni v jiném hotelu než on. Domlouváme se na přesunu k němu. Pojedou tam autem s navigací, já za nimi na kole. Budou na mne na křižovatkách čekat, abychom neztratili kontakt. To byl plán. Na prvním odbočení se dostávají na dálnici, kam nechtěli a kam já nesmím. Po dvou hodinách vzájemného hledání se konečně setkáváme, nakládáme kolo do auta a po další půlhodině jsme u hotelu vedle dálnice, na periferii města. V recepci odmítají uložit kolo do zvláštní místnosti. Nepříjemný recepční ukazuje na několik kol ve dvoře u budovy s tím, že areál se uzamyká ve 22 hod. a je hlídán kamerami. Nemám k němu důvěru, proto žádám pokoj v přízemí a kolo si tam chci vzít s sebou. Dostávám 3. podlaží bez výtahu. Moji kamarádi se nabízejí, že mi s kolem do 3. patra pomohou, ale nepovažuji to za nutné, odmítám. Pro jistotu kolo ještě přivazuji a shazuji řetěz. Chci mít jistotu, že s ním nikdo neodjede. V jídelně při večeři obsluhuje úlisný číšník. Rozdává falešné, nepoctivé úsměvy. Zkrátka, nebylo tady nic, co by na mne udělalo dobrý dojem. S tímto pocitem uléhám.
Silniční „most Evropy“ přes Rýn.
79
80
DVA DNY VE ŠTRASBURKU Neklidnou noc jsem přisuzoval velkému množství dojmů z příjezdu do Štrasburku a z pobytu v moderních rozlehlých budovách Evropského parlamentu. Nevyrušila mne v pozdních nočních hodinách ani SMS od Edy. Jen pro pořádek upřesňuje čas a místo setkání před závěrečnými metry slavnostního dojezdu na cílovou pásku. Nenechávám nic náhodě, nařizuji si budíka. Ráno jsem vzhůru ještě před jeho zvoněním. Oblečený do cyklistického úboru a připraven k přesunu sestupuji po venkovním schodišti pro kolo. Kola, k nimž jsem včera večer postavil i to své, stojí na svých místech. Moje chybí! Kolo, na kterém jsem projel Evropu, napříč Amerikou, se kterým jsem se chtěl letos rozloučit cestou po trase bývalé železné opony, tam není! V šoku obíhám budovu, celý areál hotelu. Zbytečně. Recepční bez zájmu a bez snahy pomoci jen krčí rameny. Poslední zoufalá naděje jsou kluci, Honza
Rozpačité první chvíle v budově Evropského parlamentu.
a Tonda. Večer se nabízeli, že mi kolo pomůžou vynést na pokoj, šli spát později. Možná ještě kolo odnesli. Nekonečně dlouho čekám, až se probudí. Když se jich ptám, tak nechápavě zírají a nevěří. Jsou v šoku stejně jako já před chvílí. Teď už vím jistě, že ho někdo ukradl! Nezbývá než zavolat Edovi, že dojezd bude beze mne. Důležitý je přece on, nikoliv já. Taková jobovka na závěr byla i na něho hodně. Ale okamžitě rozhoduje: „Cílovou páskou projedu bohužel sám, ale ty sem okamžitě přijeď. Jeli jsme spolu, spolu to tady také ukončíme.“ Převlékám se z cyklistického oblečení. Před hotelem čeká Romana v autě. Cestu do Evropského parlamentu zvládá bravurně. Ve městě, především však v okolí EP, jsou mimořádná bezpečnostní opatření, vstup do budov přísně kontrolován. Aby toho dnes nebylo málo, nemám s sebou vizitku s povolením ke vstupu. Nechal jsem ji v hotelu připnutou na cyklistickém dresu. Chci to vzdát, je na všechno pozdě. „Dojezd jsem nestihl, tak k čemu tady budu?“ Eda rezolutně rozhoduje: „Jeď rychle zpátky do hotelu. Ozvi se hned, jak se vrátíš.“ Není to nařízení, povel ani příkaz. Cítím z toho přání kamaráda udělat důstojnou tečku za naší
81
společnou jízdou. Cítím z toho projev opravdového přátelského vztahu a lidskosti. Setkáváme se těsně před zahájením plenárního zasedání Evropského parlamentu. Eda je, jak slíbil, v kompletním cyklistickém oblečení, připraven usednout do poslaneckého křesla v jednacím sále. Pohybuje se uvolněně a s vrozenou elegancí mezi novináři a známými politiky. Ti většinou vědí, o co jde, a tak to berou. Ví už i to, že mi v hotelu dnes v noci ukradli kolo. Mnozí přicházejí i za mnou. Poslanci ze solidarity, novináři z profese. S Edou si řekneme jen pár slov, abychom se dohodli na dalším. Odchází na první zasedání jako člen Evropské konzervativní skupiny a usedá do poslaneckého křesla, aby zahájil své první pětileté poslanecké období. V cyklistice rozhoduje vytrvalost, pracovitost, odolnost a vůle. Jsem přesvědčen, že všechny tyto vlastnosti, které jsem u něho na cestě poznal, mu vydrží i poté, co svlékne cyklistické oblečení. Jednání plenárního zasedání Evropského parlamentu a volbu předsedy sledujeme s Romanou u televize v Edově kanceláři ve 13. patře. V záběrech kamer ze sálu ho mezi 736 poslanci nemůžeme přehlédnout. Po skončení jednání se ještě jednou a naposledy scházíme na schodech a natáčíme poslední rozhovor. O cestě i o ukradeném kole. Cesta byla jedinečná, nezapomenutelná. Ztracené kolo předmět, ke kterému jsem měl po mnohých dlouhých cestách už citový vztah. Předměty jsou však nahraditelné. Vzpomněl jsem si, že když
82
„Tak co mne tady asi čeká?“
jsme odjížděli z Prahy, byly v Čechách záplavy. Lidé přicházeli o daleko větší hodnoty a někteří ztratili to, co se nahradit nedá, své blízké. Tím byla pro mne záležitost ukradeného kola uzavřená. Odpoledne procházíme s Tondou Štrasburk a prohlížíme jeho pamětihodnosti. Štrasburk je hlavní město Alsaska, jedno z nejdůležitějších měst Francie i celé Evropy. Pro svou strategickou polohu na řece Rýn byl častým cílem vojenských vpádů a byl
Oficiální, bohužel sólový průjezd cílovou páskou. Františkovi ukradli v hotelu kolo.
Zvládli jsme to!
několikrát zničen. Původně patřil Francii. Za prusko – francouzské války v r. 1870 ho získali Němci a vládli zde do r. 1918. Zmocnili se ho ještě znovu za 2. světové války a na jejím konci byl osvobozen francouzskou tankovou brigádou. Centrum města zaujme celkovou pozitivní atmosférou a neuvěřitelnou symbiózou obyvatel francouzské a německé národnosti. Historické části vévodí katedrála Notre-Dame s průčelím
83
84
V kompletní cyklistické soupravě v jednacím sále Evropského parlamentu. Slib splněn.
a se 142 m vysokou věží, jedním z vrcholných děl gotického umění. K prohlídce se nabízejí další a další zajímavosti, na které nezbývá čas. Vracíme se do hotelu Campanile. Z propagačního letáku zjišťuji, že patří do řetězce ubytovacích zařízení, umístěných na periferiích a při dálnicích především ve Francii a jen sporadicky v Německu, Anglii, Španělsku. Doporučuji nevyužívat. Domů odlétám ve středu 15. července, ostatní členové naší výpravy odjedou autem ve čtvrtek 16. července 2009. Na úplný závěr V době, kdy jsem měl rozepsaný rukopis a současně se připravoval na trasu po linii železné opony, jsem neměl příliš času zabývat se sháněním nového kola. Zpráva o krádeži kola ve Štrasburku se rychle roznesla. Přicházely mi nabídky od různých firem. Nejzajímavější a nejlákavější pro srdce každého cyklisty byla od firmy AUTHOR. Všem patří můj dík. Bylo mi jen divné, že mlčí a neozývá se Karel Švec, můj přítel a distributor kol značky GALAXY, které se mi ztratilo. Rozhodnutí jsem odkládal a podvědomě jsem čekal. Potom se stalo něco, s čím jsem ani v nejhlubším nitru nepočítal. Eda mne zve do Prahy na rozhovor s novináři a fotografování
Zátiší v press centru.
v dresu GALAXY. Přesunujeme se spolu na smluvené místo na otevřeném prostranství. Trochu stranou stojí úplně nové, krásné crossové kolo GALAXY. Rozhlížím se a tipuji, kdo na něm asi přijel, komu patří? Převážnou část rozhovoru vede Eda. Na mne přijde dotaz: „Na jakém kole pojedeš připravovanou cestu po bývalé železné oponě?“
85
86
Setkání teď už opravdových přátel v budově EP. Tentokrát mělo hořkou příchuť.
„Nevím, zatím žádné jiné nemám.“ Do hovoru svým nenapodobitelným způsobem vstoupí Eda: „Ale máš. Tohle kolo, co tady stojí, je tvoje. Dohodli jsme se na tom s panem Švecem hned, když ti ho ve Štrasburku ukradli.“ Nebyl jsem v tu chvíli schopen ze sebe vypravit souvislou větu a ještě teď, když to píšu, mám vlhké oči. Měl jsem nepopsatelnou radost. Musel jsem se o ni podělit hned telefonicky s Karlem Švecem, který litoval, že nemohl přijít, a také s manželkou a dcerou. Kdybych měl helmu a tretry, určitě jsem hned na něm jel domů. Současně jsem si vzpomněl na citát Michala Tošovského, který tyto okamžiky nejlépe vystihuje: „Myslím si, že život není ani černý, ani bílý, ani černobílý, ale barevný. A jako takový si ho člověk musí vychutnat, se všemi plusy a minusy.“ Katedrála Notre-Dame ve Štrasburku.
87
VÝSTŘIŽKY Z NOVIN
88
89
90
91
92
N
Ústí nad Labem Úštěk Chomutov
Plauen
Most Roudnice nad Labem
Kadaň Žatec
Karlovy Vary
S
Schweinfurt
Würzburg
Greüßen Pottenstein
Emskirchen
Bad Windsheim
Žlutice
Kemnath
Trockau
Öhringen
Horní Slavkov
Tachov
Rakovník Jesenice
Stříbro Plzeň
Amberg Rothenburg ob der Tauber
Blaufelden
Františkovy Lázně
Nové Strašecí
Rokycany
Unhošť
PRAHA Dobříš
Eckental
Adelsheim Heidelberg
Sokolov
Wunsiedel Bamberg
Mannheim
Aš
Kulmbach
Lichtenfels
Nürnberg
Schwarzenfeld
Neumarkt in der Oberpfalz
Bruchsal
Dahn
Heilbronn
Bretten Karlsruhe Ettlingen
Haguenau
Schwäbisch Hall
Pleinfeld
Besigheim Aalen
Bühl
Stuttgart
Baden-Baden
Kehl
STRASBOURG
Tübingen Rottenburg am Neckar
93
František Šesták
NA K LE
do Evropského parlamentu
AUTOR TEXTU • František Šesták FOTOGRAFIE • Antonín Kapraň GRAFICKÁ ÚPRAVA A ZLOM • Flash studio, www.flashstudio.cz TISK • Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s. Náklad: 3000 ks PRAHA 2009