JIHOČESKÁ UNIVERZITA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH ZDRAVOTNĚ SOCIÁLNÍ FAKULTA Katedra filozofie a etiky v pomáhajících profesích
Studijní opora předmětu
ETIKA A ETICKÉ ASPEKTY V SOCIÁLNÍ PRÁCI oboru Sociální práce ve veřejné správě KS a CŽV
doc. PhDr. Jiří Jankovský, Ph.D.
České Budějovice 2007
Cíle předmětu: • Upozornit studenty na mnohé etické problémy související s vlastním výkonem pomáhajících profesí, včetně rizik, která s výkonem těchto povolání souvisejí, a to se zvláštním důrazem na pomáhající profese působící v oblasti sociální práce a sociálních služeb. • Předložit náměty k zamyšlení o etickém rozměru lidské existence a jednání v širších souvislostech.. • Vést studenty ke spontánnímu prosociálnímu chování a jednání. • Vést studenty k respektování interdisciplinárních vztahů v této oblasti. • Vytvářet prostor pro chápání souvislostí, při maximální osobní odpovědnosti každého studenta.
Obsahové zaměření předmětu: Pozornost je věnována specifické problematice profesní identity a profesní etiky ve vztahu k profesním etickým kodexům. Akcentovány jsou otázky a problémy související s problematikou sociální práce a výkonem sociálních
služeb.
Opomenuta
nejsou
ani
rizika
spojená
s výkonem
pomáhajících profesí – vznik a vývoj syndromu vyhoření, jeho diagnostika a prevence, syndrom pomáhajících profesí a v neposlední řadě pak otázky týkající se vztahu pomáhajících profesí a náboženství.
Vlastním smyslem předmětu je tak nejen snaha poskytnout studentům základní informace týkající se etických otázek a problémů souvisejících s výkonem pomáhajících profesí, a to zejména v sociální sféře, ale zvláštní důraz je kladen především na motivaci studentů pro výkon těchto povolání. Od pracovníků v pomáhajících profesích totiž lidé právem očekávají schopnost identifikovat se
s rolí tzv. „pomahačů“, pro něž
by mělo být
příznačné skutečné nasazení a zájmem o člověka, který potřebuje pomoc, tedy spontánní ochota pomáhat druhým včetně připravenosti dát k dispozici svoji sféru prožívání. Projevuje se to otevřeností, vnímavým a citlivým přístupem, uměním naslouchat druhým, ochotou sdílet jejich osudy, zvládat verbální i neverbální komunikaci, odpovědností, empatií ale i tolerancí. V takovém případě pak můžeme hovořit o afiliaci (schopnosti vytvářet vztahy, být přijímán svým okolím), resp. o prosociálním jednání, jež se projevuje vřelým vztahem vůči lidem a spontánní ochotou být disponován pro službu druhým (bližním). *** Obsah předmětu je zpracován do několika témat, a to v návaznosti na počet přednášek. Počet přednášek u jednotlivých témat koresponduje s jejich rozsahem a závažností. Každé téma má zpracované okruhy, jimiž se zabývá. Uvedeny jsou též cíle a klíčová slova jednotlivých témat. Na ně pak navazuje odkaz na základní literaturu (Jankovský, J.:
Etika pro pomáhající profese)
s uvedením stran, na nichž je daná problematika zpracovaná. Uvedena je též rozšiřující literatura, jež umožňuje studentovi širší pochopení daného problému zejména v jeho souvislostech.
Obsahové zaměření témat: Přednáška: 1. - 2. Otázky týkající se podstaty člověka • co je člověk – biologické pojetí člověka, fyziologické potřeby, člověk jako integrální součást přírody, člověk jako tvor (biocentrický – antropocentrický přístup) • kdo je člověk – osobnost člověka, sebereflexe, proces humanizace, socializace, • personalizace a individuace člověka, člověk jako individuum, jako jedinečná a neopakovatelná bytost) • holistické pojetí člověka, dimenze biologická (pud – potřeby), psychická (prožívání) sociální (socializace) a spirituální (vědomí, reflexe). Pojetí S. Freuda (ID – EGO – SUPEREGO), přístup V.E. Frankla (logoterapie, existenciální analýza)
Cíl: Holistické vnímání člověka
jako bio- psycho- socio- spirituální jednoty
(integrity) a neopakovatelného jedince (individua)
Klíčová slova: Humanizace, socializace, personalizace, individuace - individuum, holismus, pud, prožívání, reflexe
Literatura: JANKOVSKÝ, J.: Etika pro pomáhající profese. Praha: Triton, 2003. str. 9-20
Rozšiřující literatura: FRANKL, V.E.: Lékařská péče o duši. Základy existenciální analýzy a logoterapie. Brno: Cesta, 1995. PALOUŠ, R.: Totalismus a holismus. Praha: Karolinum, 1997. KŘIVOHLAVÝ, J.: Pozitivní psychologie. Praha: Portál, 2004.
Otázky: Je rozdíl mezi tím, ptáme-li se „Co je člověk?“ a Kdo je člověk?“ Vysvětlete propojení (integritu) dimenzí osobnosti člověka, tedy dimenze biologické (pud), psychické (prožívání) a spirituální (reflexe). Vysvětlete, jak chápal vrstvy osobnosti člověka S. Freud. Je rozdíl mezi pojmy „spirituální“ a „náboženský“?
Přednáška: 3. - 5. Základní pojmy související s etikou • vztah k dějinám filosofie (antická, zejména řecká, filozofie, středověká filozofie, patristika, scholastika, význam křesťanství, racionalismus, senzualismus, iracionalismus, existenciální filozofie, fenomenologie, postmoderna) • etika jako morálka jedince, morálka jako předmět etiky (autonomní morálka, heteronomní morálka, náboženská morálka, přirozená morálka…) • politika jako morálka společnosti (politické systémy) • mravnost (mravně jedná člověk tedy, jedná-li ve shodě se svým svědomím, vliv veřejného mínění, moci-umět- chtít ) a moralita (co je morálně dobré a co morálně špatné) • význam svědomí člověka, hledisko psychologické (internalizace norem) a náboženské („místo našeho „setkávání s Bohem“- „ hlas Boží v nás“) • svoboda člověka (jako schopnost rozhodovat se se znalostí věci, liberální přístupy, etický relativismus, anarchie…) • dobro a zlo (jako základní etické kategorie, vztah k náboženství) • morální norma a zákon (zákon jako etické minimum, morálka jako etické maximum) • autorita a moc (autorita lidí, textů, institucí, krize autority…) Cíl: Osvětlit základní pojmy z etiky, chápat vztahy a souvislosti.
Klíčová slova: Etika, morálka, svědomí, svoboda, dobro-zlo, norma-zákon, autorita-moc
Literatura: JANKOVSKÝ, J.: Etika pro pomáhající profese. Praha: Triton, 2003. str. 21 - 51
Rozšiřující literatura: KŘIVOHLAVÝ, J.: Pozitivní psychologie. Praha: Portál, 2004. STÖRIG, H.J.: Malé dějiny filozofie. Karmelitánské nakladatelství, 2007
Otázky: Jak byly vnímány (reflektovány) základní etické pojmy v dějinách? Vysvětlete rozdíl mezi autonomní a heteronomní morálkou. Vysvětlete základní principy náboženské morálky. Vysvětlete základní principy přirozené morálky Pokuste se vysvětlit, jaký je vztah svědomí a charakteru člověka? Osvětlete pojem „hodnotová orientace“ člověka. Jak chápete problém tzv. „krize autority“?
Přednáška: 6. – 9. Vztah člověka k sobě samému, k okolnímu světu a transcendentnu • osoba a osobnost, jáství (filozofické hledisko, psychologické hledisko, sebehodnocení, sebevýchova, sebevědomí, angažované já) •
primát osoby na nad věcí
• člověk a sociální prostředí (význam a funkce rodiny, manželství, manželství jako proces související se zráním osobnosti a jako test integrované osobnosti) • sociální komunikace (verbální – neverbální, důležitost harmonizace informací podávaných verbálně a neverbálně – význam mimiky, gestikulace, hlasové intonace, haptiky, posturiky, proxemiky, atp. ) • vztah člověka k přírodě (ekologické problémy, environmentální etika, biotika člověk a biosféra, Římský klub – trvale udržitelný rozvoj, limity růstu) • vztah člověka k věcem (konzumní životní styl, narušený vztah k věcem, zneužívání psychotropních látek, gamblerství, narušení vlastnického práva, atp.) • vztah člověka k vědě a technice (primát etiky nad technikou, technokratismus, věda jako rozhodující a strategická síla, změna paradigmatu techniky a ekonomie) • člověk a náboženství (hlavní světová náboženství – judaismus, hinduismus, buddhismus, křesťanství, islám, vlna tzv. nové religiozity), • církev, náboženská společnost, sekta, fundamentalismus, fanatismus, ekumenismus, liberalismus v náboženství • dimenze víry (horizontální a vertikální rozměr křesťanské víry, křesťanské církve a společnosti) • pomáhající profese a náboženství
Cíl: Vnímání člověka (klienta) jako „osoby“ a „osobnosti“, význam rodiny, manželství a sociální komunikace. Upozornit na narušení vztahu člověka k přírodě, k věcem a technice. Zdůraznit význam náboženství a víry při výkonu pomáhajících profesí.
Klíčová slova: Osoba, osobnost, rodina, manželství, komunikace, ekologie, environmentální etika, technokratismus, náboženství, víra
Literatura: JANKOVSKÝ, J.: Etika pro pomáhající profese. Praha: Triton, 2003. str. 52 – 110, str. 166 - 186
Rozšiřující literatura: TOURNIER, P.: Osoba a osobnost. Praha: Návrat domů, 1998. ERIKSON, E.: Životní cyklus rozšířený a dokončený. Praha: Lidové noviny, 1999. MATOUŠEK, O.: Základy sociální práce. Praha: Portál, 2001. HALÍK, T.: Prolínání světů. Ze života světových náboženství. Praha: Lidové noviny, 2006. HALÍK, T.: Noc zpovědníka. Paradoxy malé víry v postoptimistické době. Praha: Lidové noviny, 2005. REEBER, M.: Velká světová náboženství. Praha: Kma, 2006 ŠTAMPACH,
O.:
Náboženství
v dialogu.
religionistiky a teologie. Praha: Portál, 1998.
Kritické
studie
na
pomezí
Otázky: Osvětlete pojmy „osoba“ a „osobnost“. Osvětlete význam a funkce rodiny jako tzv. primární skupiny. Zamyslete se nad manželstvím jako procesem souvisejícím se zráním osobnosti. Vyjmenujte důležité neverbální prostředky komunikace a definujte, v čem spočívá jejich význam? V čem spočívá ekologický přínos tzv. „ Římského klubu“? Vysvětlete pojmy, „technokratický“, „antropocentrický“, „biocentrický“. Vyjmenujte a stručně charakterizujte tzv. světová náboženství. Vysvětlete, v čem spočívá tzv. vertikální a horizontální rozměr křesťanské víry? Jaký vliv mělo křesťanství na utváření euroatlantické civilizace? Jaký význam má náboženství a víra při výkonu pomáhajících profesí?
Přednáška: 10. – 12. Vztah člověka k životu • úcta k životu, ochrana lidského života (interrupce, asistovaná reprodukce, antikoncepce - abortivní antikoncepce ) • transplantace – podmínky pro odebrání kadaverosních orgánů, klinická smrt, centrální (mozková) smrt, jejich diagnostika • euthanasie (aktivní euthanasie - „strategie přeplněné stříkačky“ a pasivní • euthanasie – „strategie odkloněné stříkačky“, etické konsekvence euthanasie) • klonování – embryonální kmenové buňky (pluripotentní), dospělé kmenové buňky (multipotentní) • utrpení a jeho formativní smysl • nemoc jako výzva ke změně způsobu života, letální onemocnění, vyrovnávání se člověka s letálním (např. maligním) onemocněním (E. Kübler Ross) • informování vážně nemocného (sdělení pravdy – milosrdná lež), sdělení diagnózy – „komu“, „kdy“, „jak“, „co“, „kde“ a „kdo“ • dítě se zdravotním postižením – jeho přijetí rodinou, osvětlit etapy procesu vyrovnávání se rodiny s touto skutečností - zlomová životní krize • smrt – finalita života, thanatologie, eschatologie, péče o umírající, paliativní péče • význam hospicová péče (forma domácí, stacionární, lůžkové hospicové péče, hospicové hnutí - viz M. Svatošová) • akcentace interdisciplinárních přístupů - tzv. pastorální medicína a pastorální psychologie
Cíl: Osvětlit aktuální problémy tzv. bioetiky, podpora vědomí úcty k životu a ochrany nenarozeného života.
Osvětlit problematiku vyrovnávání se rodičů s narozením dítěte s těžkým zdravotním postižením (coping). Osvětlit etické otázky spojené s problematikou transplantací lidských orgánů (tkáně). Osvětlit problematiku klonování lidských kmenových embryonálních buněk. Smysl utrpení v životě člověka, životní krize. Osvětlit problematiku letálního onemocnění – informování vážně nemocného. Osvětlit problematiku konečnosti lidského života ve smyslu thanatologie a eschatologie. Zdůraznění významu hospicové péče (paliativní medicína).
Klíčová slova: Bioetika, interrupce, asistovaná reprodukce, klonování, životní krize, postižené dítě, thanatologie, eschatologie, hospicová péče, paliativní medicína, pastorální péče
Literatura: JANKOVSKÝ, J.: Etika pro pomáhající profese. Praha: Triton, 2003. str. 110 - 157
Rozšiřující literatura: FRANKL, V.E.: Lékařská péče o duši. Základy existenciální analýzy a logoterapie. Brno: Cesta, 1995. HAŠKOVCOVÁ, H.: Lékařská etika. Praha: Galén, 1994, opakovaná vydání HAŠKOVCOVÁ, H.: Thanatologie, nauka o umírání a smrti. Praha: Galén, 2000. SVATOŠOVÁ, M.: Hospice a umění doprovázet. Praha: Ecce homo, 1995
Otázky: Čím se zabývá biotika? V čem spatřujete úctu k životu (ve vztahu k Listině základních práv a svobod)? Vysvětlete etickou problematiku interrupce a tzv. abortivní antikoncepce. Jaká jsou úskalí transplantace lidských orgánů, tkání? Vysvětlete hlavní problémy spojené s klonováním lidských embryonálních buněk. Vysvětlete pojmy tranzitorní a zlomová krize. Vysvětlete fáze vyrovnávání se člověka s letálním onemocněním, Charakterizujte proces vyrovnávání se rodičů s narozením postiženého dítěte. Charakterizujte hlavní etapy péče o umírajícího člověka. Charakterizujte hospicovou péči. Co si představujete pod pojmy pastorální medicína a pastorální psychologie?
Přednáška: 13.– 14. Problémy spojené s výkonem pomáhajících profesí • úskalí komunikace s klienty, komunikační bariéry, absence osobnostních dispozic pro výkon pomáhajících profesí • syndrom vyhoření jako důsledek chronické zátěže spojené s dlouhodobým nasazením pro druhé. • projevy syndromu vyhoření – tělesné vyčerpání, emocionální vyčerpání, duševní vyčerpání • fáze syndromu vyhoření – nadšení, stagnace, frustrace a apatie • diagnostika a prevence syndromu vyhoření (negativní a pozitivní interference) • syndrom pomáhajících profesí – napětí mezi altruismem a egoismem důvody egoistické motivace k výkonu pomáhajících profesí • profesní etické kodexy, mezinárodní kodex sociálních pracovníků, kodex sociálních pracovníků ČR
Cíl: Osvětlit problematiku vzniku komunikačních bariér. Definovat syndrom vyhoření, jeho projevy a diagnostiku. Osvětlit problematiku prevence syndromu vyhoření, psychohygiena, psychoprofylaxe. Syndrom pomáhajících profesí Seznámit studenty s problematikou profesních etických kodexů s akcentací etického kodexu pro sociální pracovníky
Klíčová slova: Syndrom vyhoření, burn-out syndrom, interference, psychohygiena, psychoprofylaxe, syndrom pomáhajících profesí, etický kodex
Literatura: JANKOVSKÝ, J.: Etika pro pomáhající profese. Praha: Triton, 2003. str. 157-166
Rozšiřující literatura: KŘIVOHLAVÝ, J.: Jak neztratit nadšení. Praha: Grada, 1998. KŘIVOHLAVÝ, J.: Pozitivní psychologie. Praha: Portál, 2004. MATĚJČEK, Z.: Psychologické eseje (z konce kariéry). Praha: Karolinum, 2004. SCHMIDBAUER, W.: Psychická úskalí pomáhajících profesí. Praha: Portál, 2000,
Otázky: V čem spatřujete nebezpečí komunikačních bariér? Definujte syndrom vyhoření a etapy jeho vzniku. Jaké jsou možnosti diagnostiky syndromu vyhoření? Jaké jsou možnosti prevence syndromu vyhoření? Jaký je nejstarší profesní etický kodex, jaké problematiky se dotýká? Které profesní etické kodexy znáte? Co je jádrem etického kodexu sociálních pracovníků?
Semináře: 1.- 2.
Doplnění informací z přednášek, seznámení a práce se základní literaturou (vyhledávání relevantních informací a práce s nimi).
3.- 4.
Praktické řešení aktuálních problémů.
5.- 6.
Specifické etické problémy v oblasti zdravotnictví.
7.- 8.
Specifické etické problémy v sociální práci.
9.- 10. Problémy spojené s vlastním výkonem pomáhajících profesí. 11.- 12. Pomáhající profese a náboženství, profesní etické kodexy. 13.- 14. Referáty studentů k dané problematice.
Základní studijní literatura: ERIKSON, E.: Životní cyklus rozšířený a dokončený. Praha: Lidové noviny, 1999. FRANKL, V.E.: Lékařská péče o duši. Základy existenciální analýzy a logoterapie. Brno: Cesta, 1995. HAŠKOVCOVÁ, H.: Lékařská etika. Praha: Galén, 1994. HAŠKOVCOVÁ, H.: Thanatologie, nauka o umírání a smrti. Praha: Galén, 2000. JANKOVSKÝ, J.: Etika pro pomáhající profese. Praha: Triton, 2003. KŘIVOHLAVÝ, J.: Jak neztratit nadšení. Praha: Grada, 1998. KŘIVOHLAVÝ, J.: Pozitivní psychologie. Praha: Portál, 2004. MATOUŠEK, O.: Základy sociální práce. Praha: Portál, 2001. SVATOŠOVÁ, M.: Hospice a umění doprovázet. Praha: Ecce homo, 1995
Doporučená literatura: HALÍK, T.: Prolínání světů. Ze života světových náboženství. Praha: Lidové noviny, 2006. HALÍK, T.: Noc zpovědníka. Paradoxy malé víry v postoptimistické době. Praha: Lidové noviny, 2005. HALÍK,T.: Vzýván i nevzýván. Evropské přednášky k filozofii a sociologii dějin křesťanství. Praha: Lidové noviny, 2004. MATĚJČEK, Z.: Psychologické eseje (z konce kariéry). Praha: Karolinum, 2004. PALOUŠ, R.: Totalismus a holismus. Praha: Karolinum, 1997. REEBER, M.: Velká světová náboženství. Praha: Kma, 2006 SCHMIDBAUER, W.: Psychická úskalí pomáhajících profesí. Praha: Portál, 2000, STÖRIG, H.J.: Malé dějiny filozofie. Karmelitánské nakladatelství, 2007 ŠTAMPACH,
O.:
Náboženství
v dialogu.
Kritické
studie
religionistiky a teologie. Praha: Portál, 1998. TOURNIER, P.: Osoba a osobnost. Praha: Návrat domů, 1998.
V Č. Budějovicích, listopad 2007 Doc. PhDr. Jiří Jankovský, Ph.D.
na
pomezí