ŘEMESLO Č ASOPIS PRO EKOGRAMOTNOST HLAVNÍ TÉMA

Č A S O P I S P R O E K O G R A M OT N O S T

Č Í S LO 5 RO Č N Í K 7 ŘÍJEN 2009

HLAVNÍ TÉMA

ŘEMESLO NEMÁTE-LI CO DĚLAT, POSTAVTE SI MILÍŘ

VÍCEÚČELOVÉ KOZY

TRADIČNÍ ŘEMESLA V SOUČASNÉ VÝCHOVĚ A VZDĚLÁVÁNÍ SUŠÁRNY OVOCE

TOŠ TAK

PROČ MAJÍ ŠPERKY STÁLE VÝZNAM?

HISTORIE VŠEDNÍHO DNE JABLEČNÉ SLAVNOSTI STROMOLEZCI NABÍZEJÍ GRANTY NA OŠETŘENÍ STROMŮ EVROPSKÁ KONFERENCE O ŘEMESLECH VALAŠSKÁ WORK-ŠOPA...

PŘÍLOHA: ŘEMESLA A JEJICH NOSITELÉ

JAK JSME STAVĚLI CHLEBOVOU PEC

C

hlebovou pícku na Lipce, pracovišti Lipová v Brně, jsme stavěli od června až října 2005. Tehdejší 4. waldorfská třída se pustila nadšeně do společné stavby společně s rodiči, kroužkem Tlapky a pracovníky Lipky. Z dětí se staly stavaři, zemědělci, mlatci, pekaři a tak se dokázaly dostat od obilného semínka až ke chlebu.

X Na začátku jsme smíchali kousky slámy s nakopanou jílovitou hlínou, pískem a vodou a vytvořili podkladovou izolační vrstvu X Na izolační vrstvu jsme vystavěli hromádku z písku,

kterou bylo třeba pevně udusat. X Na kopeček z písku (formu) patří noviny a už můžeme hňácat akumulační vrstvu X Je třeba ji řádně zpevnit X Znovu smícháme slámu s jílem

X Smíchanou hmotou vytvoříme další vrstvu, aby teplo z pece neutíkalo X Pec jsme nechali vysychat dva měsíce. Potom bylo třeba vybrat písek, odstranit noviny a vytvořit poslední

hliněnou vrstvu X Poslední vrstvu jsme se snažili modelovat do tvaru ulity X První zatopení v peci X Chystání těsta na chlebánky X Tvoření chlebánků

Alena Uhříčková, Lipka – školské zařízení pro environmentální vzdělávání, pracoviště Lipová, Brno, www.lipka.cz/lipova Foto autorka X Pečení v rozžhavené peci X Kontrola, abychom chlebánky nepřipálili X Už je upečeno. Mňam, mňam...

EDITORIAL Vážené čtenářky, vážení čtenáři, EMESLO PROŠLO BĚHEM POSLEDNÍCH DESETILETÍ DOKONALOU PROMĚNOU. V bohatých zemích se ruční výroba ze základny živobytí stává uspokojením pro duši. V lidském světě, který se dnes do značné míry odhmotňuje, elektronizuje, virtualizuje, řemeslo plní roli pojítka se Zemí. Vždyť kdo z nás zažil na vlastní kůži, jak se peče chleba, neřku-li jak se připravuje půda a seje obilí? Jak málo lidí dnes každodenně vnímá skryté rašení na polích, zažívá radost z vymetání a zlátnutí obilí, strach z bouřky, která může pomlátit klasy, těší se na slavnost zdárné sklizně?Nebo dokonce: kdo z nás vlastníma rukama někdy proměňoval hlínu v chlebovou pec a se zatajeným dechem v ní zapaloval první oheň?! Náš všední den čím dál víc naplňují svítící monitory, za nimiž se skrývá – aspoň to tak člověku připadá – už téměř všechno, včetně mezilidských vztahů, nejkrásnějších písní, včetně peněz, které už se taky z mincí změnily jenom na symbolické cifry na obrazovce. Akorát, že na chleba na monitoru si prostě nesáhnete. Tím důležitější se stává, aby děti, pro které už je virtuální ovládání čehokoli intuitivní samozřejmostí, měly možnost kontaktu se Zemí, poznaly na vlastní kůži, jak se seje, jak se staví pec, jak se hněte těsto, jak chutnají vlastnoručně upečené housky. Mnohde si to ale děti mohou vyzkoušet a zapamatovat na celý život. Učitelé si s tím nemusejí dělat starost, stačí využít nabídky ekocenter a dalších vzdělávacích institucí, které kulturu celostnosti pěstují, vybavují se systematicky pro to, aby děti měly možnost osahat, očichat, pozorovat, trpělivě čekat, až se přirozené procesy dokončí, ochutnat, užít si hmatatelných krás světa a porozumět, jak dlouhá je to cesta, než vznikne to, co nikdo nezvirtualizuje – bochník, do kterého se dá kousnout. Určitě si, prosím, přečtěte, co všechno na straně 11 říká zkušená lektorka Marie Moravcová: „Mámeli hovořit o řemeslech, budeme hovořit o přírodě, o lidech a věcech, o tvořivé práci, která prolínala celým životem člověka. Řemeslná výroba byla spjatá s jeho obživou, ale znamenala ještě i víc. Práce byla pro něho něčím, do čeho vkládal tvůrčí schopnosti a cit...“

Ř

Hana Kulichová zase upozorňuje, že se starými řemesly se v poslední době přímo roztrhl pytel a že „je přitom dobré mít vždy na paměti, aby tyto rukodělné práce nebyly samoúčelné, ale naopak zasazené do širších souvislostí“. A co s tím má společného milíř, k jehož stavbě článek nabádá? Přečtete si – na str. 4 dostanete i dobré tipy, jak ve škole na průřezová témata. Připravovat Bedrník s tématem řemeslo byla zkrátka radost. Nezištně se na něm podílela řada autorů, jejichž jména si přečtete pod články, z dalších ráda děkuji za pomoc s přípravou Blance Touškové ze SSEV Pavučina, Haně Machů z Centra Veronica Hostětín, Jiřímu Burešovi z Ekocentra Paleta Pradubice, Martinu Křížovi ze střediska Chaloupky a dalším. Maličko jsme si tedy zafilozofovali nad zemitým tématem řemesel a příště se budeme FILOZOFII věnovat naplno jako hlavnímu tématu čísla. Ale nebojte, nebudeme odtažití – mimo jiné už máme připravené konkrétní návody na předvánoční aktivity s dětmi a také vám v Bedrníku přijdou Tatranky – přečtete si, co se v nich všechno skrývá. Mnoho oduševnělé radosti z rukodělných činností přeje Hana Kolářová  Setí obilí způsobem po staletí osvědčeným a neměnným mohou zažít děti v rámci programů ekocentra Kosenka ve Valašských Kloboukách. Foto archív ZO ČSOP Kosenka

OBSAH JAK JSME STAVĚLI CHLEBOVOU PEC......................................2

NÁZORY

INSPIRACE

TOŠ TAK ..............................................................................................................17 PROČ MAJÍ ŠPERKY STÁLE VÝZNAM ......................................................18

UHLÍŘI aneb NEMÁTE-LI CO DĚLAT, POSTAVTE SI MILÍŘ ....4 NÁZORNOST, PROŽITEK A PRAKTICKÁ ZKUŠENOST .........5 VALAŠSKÝ JARMEK I DNY VŠEDNÍ..........................................6 ZAPOMENUTÁ ŘEMESLA V KLÍNECH.....................................9 VÍCEÚČELOVÉ KOZY ..............................................................10

PROMĚNY TRADIČNÍ ŘEMESLA V SOUČASNÉ VÝCHOVĚ A VZDĚLÁVÁNÍ .....11 SUŠÁRNY OVOCE: TRADIČNÍ KONZERVOVÁNÍ POTRAVIN A SOUČASNOST ...............15

DIDAKTIKA ŘEMESLA A JEJICH NOSITELÉ .....................................................................19 OŠATKY SLAMĚNKY .......................................................................................25 PLASTIKA Z RECYKLOVANÝCH PAPÍROVÝCH VLÁKEN .......................26 ŘEMESLO A VZDĚLÁVACÍ PROGRAMY ŠKOL .........................................26

NABÍDKA ................................................................................28 VALAŠSKÁ WORK-ŠOPA .........................................................31

PŘÍLOHA | ŘEMESLA A JEJICH NOSITELÉ 5/2009

Na titulní straně foto z pletení košíků z archívu brněnské Lipky, digitálně upravil Petr Kutáček. Foto na zadní straně obálky Jitka a Miroslav Dvorští

3

INSPIRACE JAK NA PRŮŘEZOVÁ TÉMATA

UHLÍŘI aneb NEMÁTE-LI CO DĚLAT, POSTAVTE SI MILÍŘ ezdá se vám, že se v poslední době roztrhl pytel se starými řemesly a experimenty se starými technologiemi? A to nejen ve skanzenech, muzeích, ale i v činnosti středisek ekologické výchovy. Myslím, že je přitom dobré mít vždy na paměti, aby tyto rukodělné práce nebyly samoúčelné, ale naopak zasazené do širších souvislostí a využité k objasnění některých témat, kterými se ekologická výchova zaobírá, ať už jde například o zacházení našich předků s obnovitelnými a neobnovitelnými zdroji, o recyklaci materiálů, trvale udržitelný (či naopak neudržitelný) způsob hospodaření, změny v krajině způsobené činností člověka.

N

„ Co s tím vším má společného zrovna milíř? Nejprve dovolte trochu historických souvislostí. Mezi nejčastější programy v rámci pobytového týdne ve středisku SEVER v Horním Maršově patří terénní výukový program Co si pamatuje krajina, zaměřený na poznávání změn místní krajiny souvisejících s lidskou činností. Procházíme při něm okruh, kde si na jednotlivých stanovištích ukazujeme proměny krajiny v různých časových obdobích. K nejzajímavějším obdobím patří u nás ve východních Krkonoších 16. století, kdy nastaly změny, které se natrvalo zapsaly do tváře zdejší krajiny. Díky vzrůstající poptávce po dřevu došlo totiž k výraznému odlesnění, zmizely téměř všechny původní pralesy, tvořené z velké části bučinami. Když pak o nějakých 300 let později lidé objevili, že

4

svým vlastním přičiněním mohou dřevo jako zdroj obnovovat, začali vysazovat les – sázeli však smrky a změnili tak podstatně druhovou skladbu lesa, vznikly smrkové monokultury... A tak bychom mohli pokračovat dál. Ale zpátky k zastávce v 16. století. Byla to i doba rozmáhajícího se průmyslu, dá-li se to tak nazvat. V Krkonoších se na mnoha místech těžila železná ruda (též u nás v Horním Maršově) a ve Vrchlabí tehdy vznikly největší železárny ve střední Evropě. No a tam, kde se taví ruda, je zapotřebí dřevěné uhlí. Je totiž mnohem výhřevnější než samotné dřevo. Zcela logicky ruku v ruce s těžbou a zpracováním rud bylo potřeba zajistit výrobu dřevěného uhlí. Nejkvalitnější bylo z bukového dřeva, které je navíc těžké a špatně plave, takže se nedalo plavit na větší vzdálenosti jako dřevo smrkové. A tak bučiny v okolí Horního Maršova vzaly za své v uhlířských milířích. Od konce 18. sto-

letí se pak stále víc používalo v hutích uhlí kamenné, a tak poslední milíře, krmené už hlavně smrkovým dřevem z lesních kalamit, dohořely v Krkonoších někdy na přelomu 19. a 20. století. Největší rozmach ale zažilo uhlířské řemeslo právě ve století šestnáctém, proto jsme na zastávce, věnované tomuto rušnému století, postavili letos v létě opravdické milíře. Nenacházejí se však na lesní mýtině, tam bychom asi moc pálit nemohli, ale na louce za bývalou farou (ve vlastnictví SEVERu) kousek od starého renesančního kostela též z 16. století. Jeden milíř tu zůstal na ukázku a druhý jsme vypálili a vyrobili dřevěné uhlí.

„ K čemu je takový milíř dobrý? Naše milíře dobře poslouží k objasnění, proč a jak došlo v našem regionu ke změ-

5/2009

INSPIRACE

ně druhové skladby lesa a jsou příkladem zacházení s obnovitelným zdrojem energie. Jeho stavění zase můžete využít v rámci pracovních činností či tělesné výchovy. Většina rukodělných činností nabízených v rámci ekologických výukových programů zaujme – feministky prominou – spíše ženské pohlaví (tkaní, předení, práce s vlnou atd.). Zato při stavbě milíře zaujmete i muže, ať už jde o kopání hlíny při vytváření „placu“ nebo řezání, nošení a skládání dřeva (i když v našem případě to zvládly i ženy). Konec konců, na přípravě milířů pracovaly celé uhlířské rodiny – najdete tu část prací pro silné chlapy, ale i pro šikovné dětské ruce při ucpávání milíře drny a hlínou. A někdo to celé musí řídit – zkrátka ideální týmová aktivita, nic nestmelí partu tak, jako společná dřina. Navíc se protáhnete na čerstvém vzduchu (ovšem jen do chvíle, než milíř začne hořet, pak silně smrdí po dehtu). Menší milíř o průměru základny cca 3 m postaví asi 10 lidí za necelý den a spotřebujete na něj asi 5 m3 dřeva. Po zapálení hoří milíř asi 7 až 10 dní a musí se hlídat. Hlína, kterou je ucpán, totiž sesychá, drolí se a milíř puká. Kdyby se v něm udělala příliš velká díra, mohl by „chytit luft“ a dřevo by shořelo jako v normálních kamnech a z uhlí by nebylo nic. Proto se musí škvíry zalepovat průběžně hlínou. Noční nonstop hlídání milíře může mít své kouzlo – my jsme se spokojili s obhlídkou kolem půlnoci a v ranních hodinách a pak v různých intervalech přes den. Pokud byste chtěli milíř zařadit do programu tábora,

postavte ho první den a v dalších dnech můžete hlídat a hlídat. Pro zpestření se můžete vydat do terénu a pátrat po místě, kde se v minulosti nacházel „Spiegel“ neboli zrcadlo. Tedy místo, kde stávaly milíře. To bylo uměle srovnáno do roviny a když na něm začnete kopat, narazíte brzy na vrstvy dehtu, uhlíků apod. Jen ve východních Krkonoších jsou takových míst v lesích desítky. Pokud jde o hašení a rozhrabání horkého milíře, je to činnost poměrně náročná – stačí na něj asi 4 dobře sehraní a zdatní jedinci, musí být opatrní, vytrvalí a odolní proti vedru. Ze 100 kg dřeva dostanete asi 20 kg dřevěného uhlí.

„ Co se v milíři při vzniku dřevěného uhlí děje? To je námět do hodin chemie. Milíř je hromada narovnaného dřeva utěsněná hlínou a drny. Uvnitř díky nedostatku vzduchu probíhá pomalé hoření dřeva – tzv. suchá destilace – při teplotách od 350 °C výše. Jako vedlejší produkt vytéká z milíře dehet. Dřevěné uhlí se také přidávalo do omítek, kde plnilo dvě funkce. Ve spodní tmavé vrstvě sgrafitové omítky zajišťovalo probarvení. V ostatních vápenných omítkách sloužilo společně s nedokonale vypálenou a rozdrcenou hlínou z milíře jako příměs zajišťující zvýšení pevnosti a zlepšení odolnosti proti působení vody, což vede k delší životnosti omítky. Proto kousky dřevěného uhlí najdeme i v omítce již zmíněného

zdejšího kostela. Restaurátoři, kteří zde v Maršově momentálně pracují, nám říkali, že k tomu je potřeba uhlí vyrobené pomalu v klasickém milíři. Současné grilovací uhlí, které koupíte skoro u každé benzinky, prý takové vlastnosti nemá. Vida, vida. Uhlí vyrobené v milíři je na rozdíl od současného grilovacího také krásně černé a lesklé. Pokud by vás zajímaly další podrobnosti a postřehy ze stavby a pálení milíře, rádi poskytneme, i když přesné popisy, návody a doporučení vám jistě dá řada jiných „uhlířů“, kteří jsou mnohem zkušenější než my. Dílo se nám podařilo díky pomoci skupiny nadšenců a odbornému vedení našeho přítele PhDr. Bohumíra Dragouna ze Střediska experimentální archeologie Villa Nova Uhřínov, který osobně řídil stavění milířů. Ale se zapálením, vypálením a uhašením jsme se z větší části poprali sami, i když nám zpočátku hodně pomohl PhDr. Radim Urbánek z Regionálního muzea ve Vysokém Mýtě. Milíře se také staly součástí projektu Cesta dřeva podpořeného Nadací VIA z fondu T-Mobile, jehož prostřednictvím chceme upozornit na tradiční řemesla v regionu. Kromě milířů jsme pořídili informační tabule – o uhlířském řemesle a o těžbě a plavení dřeva a pod čtyřsetletou lípou u fary jsme obnovili lavičku, aby si tu člověk mohl v klidu číst, kochat se výhledem a přemítat o tom, k čemu všemu lze takový milíř využít. Přijeďte se podívat! Hana Kulichová, SEVER Foto Radka Urbánková

ZŠ PRAKTICKÁ KRÁLÍKY

NÁZORNOST, PROŽITEK A PRAKTICKÁ ZKUŠENOST ákladní škola praktická Králíky vzdělává děti s lehkým mentálním postižením, integruje žáky s těžším mentálním postižením. Ekologickou výchovou se aktivně zabývá od roku 2002. Za svou činnost v oblasti EVVO jí byl v roce 2006 a 2008 udělen titul Ekologická škola Pardubického kraje 1. stupně, v červnu 2009 získala mezinárodní titul Ekoškola.

Z

„ Důležitost rukodělných činností Environmentální výchova, vzdělávání a osvěta žáků probíhá v naší škole podle Dlouhodobého plánu EVVO, ročních realizačních plánů EVVO a plánu Ekoškoly. Vzhledem k postižení žáků se zaměřujeme zvláště na názornost, prožitek, praktickou zkušenost. S tím souvisí rukodělné činnosti, v nichž využíváme práci s přírodními materiály, seznamujeme děti s řemesly, čímž je připravujeme na jejich budoucí uplatnění na středním odborném či odborném učilišti. Mezi každoroční „rukodělné“ akce školy patří podzimní, vánoční, velikonoční výstava pro veřejnost, keramické dílny pro rodiče a klub maminek, Den řemesel v rámci Ekologického týdne, keramický kroužek pro naše žáky i žáky ze základní školy.

„ Radost z práce, radost z výrobků

5/2009

Výstavám žákovských prací vždy předchází „pracovní den“, na nějž jsou zváni

5

INSPIRACE

rodiče žáků. Naše již tradiční výstavy mají mezi králickými obyvateli velký ohlas. Při zhotovování výrobků využíváme přírodních materiálů – keramickou hlínu, seno, slámu, dřevo, přírodniny, netradiční materiály. Práce s keramickou hlínou je pro naše žáky obzvláště přínosná – procvičují si jemnou motoriku ruky, rozvíjejí manuální zručnost, učí se estetickému vnímání, zapojují fantazii, radují se z finálního výrobku. Zájem o tuto činnost je velký, proto mnoho žáků školy navštěvuje keramický kroužek v době mimo vyučování.

„ Jarní ekologický týden Od roku 2002 patří mezi pravidelné akce školy Ekologický týden, který probíhá vždy na přelomu dubna a května. Má jasně danou strukturu, která se každoročně opakuje, mění se pouze obsahová náplň jednotlivých dní (Hledání pokladu skřítka Ekolíka, Jarní stezka Ferdy mravence, výukové programy zajišťované SEV, ekovýlet a Den řemesel). Na Den řemesel jsou pravidelně zváni rodiče žáků. Žáci se týden předem zapíší do dvou dílen, které v tom dni absolvují. Dílny jsou zajišťovány vyučujícími, zveme rovněž naše bývalé kolegy – důchodce. Nabídku dílen každoročně obnovujeme (některé však jsou pro velký zájem ze strany žáků nabízeny pravidelně). V rámci Dne řemesel realizujeme činnosti, jako je staročeská kuchyně (chléb, placky, koláče), keramická

dílna, pletení z pedigového proutí, tkaní rákosových rohoží, přírodní batika, obrázky z přírodních materiálů a kůže, šperky z přírodních materiálů, drhání, smaltování, drátování, odlévání cínových vojáčků, práce se dřevem – vyřezávání, vrbové píšťalky, paspartování obrázků, vazba knih, ubrousková technika, výroba svíček ze včelího vosku a bylinkových mýdel, tkaní náramků, výroba ručního papíru. Zhotovené výrobky si děti odnášejí domů. V letošním školním roce jsme Den řemesel obohatili ekovýletem do Muzea řemesel v Letohradě.

Na akci Ekologický týden zpracováváme grantovou žádost ve spolupráci se Sdružením ZO ČSOP Ústí nad Orlicí. Bývá pravidelně podpořena Pardubickým krajem v rámci grantového řízení Programu pro vzdělávání, výchovu a osvětu v oblasti životního prostředí. Mgr. Iva Nesvadbová, koordinátorka EVVO, ZŠ praktická Králíky, www.zspkraliky.cz Foto archív ZŠP Králíky

VALAŠSKÝ JARMEK I DNY VŠEDNÍ ákladní organizace Českého svazu ochránců přírody Kosenka vznikla v roce 1974 a mezi její hlavní činnosti patří záchrana a obnova květnatých luk Bílých Karpat, ochrana přírody a krajiny obnovenou pastvou ovcí, záchrana a využití krajových odrůd ovoce Bílých Karpat, ekologicko-výchovné poradenství, regionální rozvoj a spolupráce nevládních organizací, vzdělávací a výchovné programy pro školy, výchovná zařízení a zájmové skupiny, terénní exkurze, besedy, přednášky a obnova a záchrana kulturního dědictví. Obnově a záchraně lidových řemesel, tradic a obyčejů se Kosenka samostatně věnuje od roku 1995.

Z

„ Záchrana a obnova řemesel a tradic

6

Hlavní myšlenkou našeho projektu bylo oživit a zachovat stará lidová řemesla a tradice, které neodmyslitelně patří k valašskému kraji. Kulturní dědictví tvoří společenský ráz a součást všedního života lidí žijících na venkově i v menších městech. Kurzy starých lidových řemesel přispívají díky svému charakteru i k vytváření

vstřícných a přátelských vztahů v občanských komunitách. Lektoři, kteří vyučují, jsou nejen staří místní rodáci, kteří řemesla ovládají a věnují se jim od dětství, ale také mladí lidé, kteří vztah k těmto řemeslům zdědili po svých předcích nebo které řemeslo nadchlo natolik, že se mu naučili sami. Mezi naše hlavní kurzy řemesel pro veřejnost patří tkaní hadrových koberců na tkalcovském stavu, tkaní ručního plát-

na, pletení slaměných ošatek, paličkování, pletení košíků z vrbového proutí, malování velikonočních vajíček a kurzy dřevovýroby. Naše organizace v průběhu roku ve své činnosti nezapomíná na staré lidové zvyky a tradice, kterými je náš valašský kraj proslulý a velmi bohatý. Děti i dospělí tyto akce velmi rádi navštěvují a přispívají nejen k jejich zachování a udržení. Také ale jde o vzájemné setkávání a osobní radost-

5/2009

INSPIRACE

né obohacení všech zúčastněných, což se v dnešní hektické době často opomíjí. Například jde o vynášení Morany, pečení chleba, Velikonoční odpoledne, fašanky, mikulášskou obchůzku.

„ Děti v dřevěnici Lidová řemesla, tradice a zvyky by se neměly týkat pouze starších generací, ale měly by být blízké i dětem a mládeži. Naše programy Život na Valašsku, Velikonoce na Valašsku a Vánoce na Valašsku mají dětem přiblížit a naučit je některá lidová řemesla, zvyky a obyčeje, které patří k pokornému životu i v místech, kde žijí. K příjemné atmosféře přispívá i celkové prostředí valašské dřevěnice, ve které se s dětmi v průběhu roku setkáváme v době školního vyučování i v jejich volném čase.

„ Valašský jarmek Mezi naše nejvýznamnější akce patří Valašský mikulášský jarmek, kde se Kosenka řadí mezi pořádající členy občanského sdružení Valašský Jarmek. ZO ČSOP Kosenka již řadu let oživovala mikulášskou tradici a Valašské sdružení Dúbrava chtělo vzkřísit tradiční předvánoční trhy ve Valašských Kloboukách. Valašský mikulášský jarmek vznikl spojením těchto dvou aktivit – jeho první ročník se uskutečnil v roce 1992. Od toho roku dýchá vždy počátkem adventu celé město Valašské Klobouky i široké okolí novodobou tradicí, která coby účastník ankety O nejvýznamnější počin roku 2002 získala od České národopisné společnosti

5/2009

7

INSPIRACE

MISTŘI LIDOVÉHO ŘEMESLA FRANTIŠEK TROCHTA | Valašské Klobouky Tkalcovství patří mezi původní a tradiční řemeslo, které se na Valašskoklobucku zachovalo do dnešní doby. Tkané koberce ze starých nepotřebných látek a plátno ze lnu se vyrábí na speciálně upravených tkalcovských stavech. Pan František Trochta se tkaní věnuje od svého dětství. V současné době tká koberce v dílně na Kosence, která pravidelně pořádá i kurzy tkaní. JOSEF ZICHA | Drnovice Slaměné ošatky se používaly dříve hlavně při pečení chleba. Dnes slouží v našich domovech často jako dekorační předměty nebo se používají k uložení pečiva či ovoce. I slaměnky pana Josefa Zichy zdobí mnohé stoly v chalupách nejen na Valašsku. On sám své řemeslo, které se naučil od svého dědečka, předává s láskou a radostí dalším generacím v rámci rukodělných kurzů a jarmeků ve Zlínském kraji. Mezi mladší následovníky a naše dobrovolníky patří: ALEŠ VESELÝ | Brumov-Bylnice Košíkářství se v poslední době dostává do popředí zájmu všech, kteří se chtějí ve svém volném čase věnovat nějaké rukodělné činnosti. Ačkoliv se jedná o jedno z nejstarších řemesel vůbec, má i dnes lidem stále co říct. Košíkářské výrobky se používají téměř v každé domácnosti v podobě dekoračních i funkčních předmětů. Proutěný košík nám připomíná harmonii, kterou v sobě příroda uchovává. I to je jedním z důvodů, proč začal plést košíky Aleš Veselý. Svými výrobky zásobuje široké okolí v našem kraji. JANA KORGOVÁ | Valašské Klobouky Malování vajíček a jejich svěcení má kořeny ve staré lidské představě o vejci jako symbolu života a růstu. Za nejrozšířenější a motivově nejbohatší techniku zdobení vajec je považována malba voskem. Tak jako naše babičky a tetičky usedá ke stojánku Jana Korgová, aby jako ony dál nesla radost lidem, kteří mají rádi tuto tradici. Této technice zdobení velikonočních vajíček se naučila sama a stále se v ní zdokonaluje. V době velikonoc na různých kulturních akcích své umění předvádí a vyučuje. IVANA ŽIDKOVÁ | Francova Lhota Paličkování je řemeslo, které má i v našem kraji dlouhodobou tradici. Z Valašska pochází specifický typ bílé krajky nazývané zákrutová, které se věnuje i Ivana Židková. Z krajky stočené do různých motivů vyrábí především drobné nebo větší ozdoby. Vede kurzy paličkování pro děti i dospělé. Během roku se účastní různých folklorních akcí a lidových jarmeků, kde paličkování nejen prezentuje, ale prodává i své výrobky.

8

nejvyšší ocenění v kategorii Společenské a kulturní akce. Jarmek dává všem návštěvníkům na počátku prosince možnost zhlédnout ukázky tradičních i uměleckých řemesel, výstavu krajových odrůd ovoce, výstavy prací místních výtvarníků. Zúčastnit se můžete také doprovodných kulturních programů: Z veselú na jarmek, Čertovský rej, koncerty v kostele. Nedílnou součástí jarmeku je i hudba, tanec, typické valašské občerstvení a samozřejmě Mikuláš, anděl a čerti. Tradičně jsou návštěvníci zapojeni na jarmeku do řady soutěží: O najlepší kysané zelé, O najpěknějšího pána či paní z kynutého těsta, O najpěknější jablúčko tradičních sort ovoca Bílých Karpat, O najlepší starostovskú slivovicu, Sútěž pro valašskú řeč, O najpěknější mikulášský perník. Sdružení Valašský jarmek zapojuje do přípravy a vlastní akce téměř 300 dobrovolníků, členů občanských sdružení a jejich příznivců. www.vmj.estranky.cz

„ Dědictví lidové kultury Mezi další zajímavé realizované projekty patří Zachraňme dědictví našich strýčků a tetiček, dědečků a babiček, Já su malý řemeslníček, Záchrana starých lidových řemesel. Byly podpořeny Ministerstvem kultury ČR a v rámci společného projektu Zelená pro Zlínský kraj – environmentální vzdělávání jako cesta k udržitelnému rozvoji koordinovala Kosenka jeho samostatný modul Zelená řemesla. Projekt byl financován Evropským sociálním fondem, státním rozpočtem České republiky a Krajským úřadem Zlínského kraje. Pokud mluvíme o tradiční lidové kultuře, měla by být, podle mého názoru, dodržena její čistota. Je velmi důležité spolupracovat a komunikovat se starými řemeslníky, kteří svoje řemeslo poctivě dělali nebo ještě dělají. Pokud chceme zachovávat a předávat lidová řemesla dalším generacím, musíme dodržet detailně všechny postupy a technologie, které k danému řemeslu patří. A stejně by to mělo být i se zachováním a předáváním lidových zvyků a obyčejů. Pokud je nám dána možnost zachovávat a udržovat lidovou kulturu, která skýtá tolik krásného, tak s úctou nejen k ní, ale také k lidem, kteří nám své dědictví odkázali. Neměli bychom ji měnit, přetvářet, musíme se snažit ji zachovat, tak jak nám byla či je předávána. Pavlína Kolínková, www.kosenka.cz Foto archív ZO ČSOP Kosenka 5/2009

INSPIRACE

ZAPOMENUTÁ ŘEMESLA V KLÍNECH aká spojitost je mezi původními obyvateli Ameriky a zpracováním ovčí vlny v Krušných horách? Vysvětlíme.

J

„ Využít, co příroda nabízí Při studiu života původních obyvatel Ameriky jsme užasli nad jejich šetrností a snahou o využití všeho, co jim okolní příroda nabídla. Co se dalo, to snědli. Co se nedalo sníst, do toho se oblékli nebo se tím ozdobili. A tak to bylo i s námi a ovčí vlnou v Centru pro ekologickou výchovu Klíny na Litvínovsku. Z našich osmi oveček po prvním stříhání zůstala hromada vlny, kterou nikdo nechtěl ani zadarmo. Tak ve smyslu popsaných indiánských zvyků jsme začali hledat, co s ní. Na aukci beranů v roce 2008 v Sebuzíně to přišlo. Seděla tam paní s kolovrátkem a předla. Nebyla skoupá na slovo, a tak jsme získali základní kontakty a informace. A pak už to jen jelo. Ovčí vlna je základní materiál, který nás v našem prostoru obklopuje po tisíciletí. Jsme na něj tradičně zvyklí, oblékáme se do kůží a výrobků z vlny od dob kupce Sáma. Když pominu zpracování kůží, ostříhanou vlnu lze zpracovávat několika způsoby: spřádání na kolovratu, tkaní, mokré filcování pomocí mýdla a vody a suché filcování za pomoci speciální jehly. Všem těmto metodám předchází úprava střiže, a to mechanické zbavení hrubých nečistot, praní, sušení, rozčesání a v případě zájmu i barvení. Popsat tyto úpravy by bylo na samostatnou kapitolu.

„ Pták, motýl, drak či mrak v ovčí vlně skrytý

5/2009

Zaměříme se raději na využití programu na zpracování vlny pro různé věkové skupiny. Nejmenší děti a žáci mateřských škol se u nás seznámí s chovem oveček a jejich hospodářským využitím. Děti si mohou sáhnout a čichnout k surové střiži. Následně jim vysvětlujeme princip mokrého filcování. Samy si vyrobí kuličku s překvapením. V praxi to znamená, že dostanou kousek nebarvené vlny, do jehož středu je vloženo několik vláken obarvené vlny. Pomocí mýdla a vody se hmota napění a každé dítě se snaží v dlaních mačkáním vyrobit kuličku. Z vlny tímto vzniká filc. Při filcování se poslouchá příběh o životě oveček s člověkem. Na konci lektor kuličku nastřihne do dvou třetin. V každé kuličce vznikne jiný obrazec. Pak je potřeba v dětech povzbudit fantazii, aby řekly, co jim obrazec připomíná. V mnoha

případech jim trochu pomůžeme a navrhneme, co by to mohlo být (pták, motýl, drak či mrak).

„ Zelené kuře i pouzdro na mobil pro náctileté Žáci základních a středních škol si mohou vyzkoušet metodu suchého filcování. Pomocí filcovací jehly a molitanové podložky vyrábí prostorové tvary. V oblibě jsou jednoduchá zvířátka – kuře, beruška, želva... Představivosti se neklade žádný limit. Je zajímavé sledovat, jaké barvy účastníci používají pod vlivem animovaných seriálů. Zelené kuře není opravdu pro ně problém. Pro udržení zájmu „náctiletých“ s nimi vyrábíme pouzdra na mobilní telefony. Je to pro ně lákadlem a udrží v této činnosti dobrou pozornost.

„ Od maminek na mateřské po vděčné seniory Další skupinou našich návštěvníků jsou maminky na mateřské dovolené, které mají v oblibě mokré filcování na formy z linolea. Při něm se překládáním rouna a následným namydlením dají vyrobit praktické a užitečné předměty, například čepice, klobouky, rukavice, bačkory a tašky. Velmi oblíbená je dále metoda předení na kolovrátku. Každou maminku velmi potěší, že si od nás odnáší vlastnoručně vyrobené přadénko. Neopominutelnou skupinou jsou také senioři. Vzhledem ke svému zdravotnímu stavu jsou schopni vyrábět metodou suchého filcování. I když je ruce dobře neposlouchají, je představivost a vůle jedinců uchvacující. Vyrábějí figurky, kterým dávají jména a rádi jimi obdarovávají své příbuzné. Takto probíhající seminář připomíná dávné doby, kdy se v chalupách dralo peří. Dědečkové a babičky vzpomínají na staré dobré časy a na místa, kde je prožili. Každá skupina si může v programu Zapomenutých řemesel najít něco, co jí baví. Trh s ovčí vlnou se vlivem dotovaných dovozů zhroutil a ovečky Merino, které mají skvělou vlnu, za chvíli potkáme nejspíš pouze v zoo... Semináře oživující stará řemesla, které pořádáme, nám umožnily setkání s mnoha zajímavými lidmi a jejich osudy. Petr Klouček, Centrum pro ekologickou výchovu Klíny, o. s., www.cevyk.cz Foto Cevyk

Shora dolů: „ Kurz předení na kolovrátku v létě 2009. „ Osecká pouť s ukázkami z programu Zapomenutých řemesel. „ Filcování se studenty ze SŠ Chomutov. „ Rozbíhá se další oblast programu Oživení starých řemesel – tkaní na tkalcovském stavu. První tkaní.

9

INSPIRACE

VÍCEÚČELOVÉ KOZY tředisko ekologické výchovy a etiky Sever ve svém areálu bývalé fary v Horním Maršově chová zhruba dvacetičlenné kozí stádo. Kozy jako živá atrakce obohacují vzdělávací programy o citový rozměr – školáci mají možnost nejen krotká zvířata sledovat zblízka v jejich přirozeném prostředí, ale také se s pomazlit s kůzlaty. Zdravé kozí mléko je součástí místní kuchyně. Kozy také spásají horskou louku, což přispívá k záchově krkonošské biodiverzity. A středisko Sever se začalo dělit o své cenné zkušenosti – pořádá kurzy zpracování mléka.

S

Kurz domácího zpracování kozího mléka, který se konal letos v květnu v areálu ekocentra Dotek a v budově bývalé fary v Horním Maršově, byl určen především pro drobné domácí chovatele ovcí a koz či pro ty, kteří by s chovem a zpracováním mléka pro vlastní potřebu chtěli začít. Přijelo na něj více než dvacet účastníků nejen z Královéhradeckého kraje, ale dokonce až z Moravy, z Boskovic. Nejmladšímu účastníku bylo třináct let, nejstaršímu sedmdesát čtyři. Program byl především praktický. Po přivítání a seznámení se současným a budoucím využitím staré fary a činností

10

střediska Sever si účastníci vyzkoušeli ruční dojení stáda dvanácti koz, které na faře celoročně chováme. Asi 10 až 20 litrů takto získaného mléka jsme pak zpracovali na sýr. Součástí kurzu byla prezentace firmy Ketris, která dodává pomůcky pro domácí minifaremní zpracování mléka. V akci tak bylo možno spatřit minipasterizér, odstředivku a máselnici. V té jsme však zpracovávali smetanu dodanou z rodinné farmy Mejsnarových u Kunčic nad Labem. Každý z účastníků na závěr obdržel publikaci Domácí zpracování mléka vydanou společností Rosa z Českých Budějovic.

Na kurzu účastníci ocenili především možnost výměny zkušeností a praktických poznatků, které se nedají vyčíst v žádné příručce. Další kurz domácího zpracování mléka se bude v Horním Maršově konat 16. května 2010. Více informací a přihlášky můžete zasílat na adresu: sever-dotek@ ekologickavychova.cz nebo na mobil 732 659 009. Jan Franta, Středisko ekologické výchovy a etiky Rýchory – SEVER, bývalá fara, projekt DOTEK, Horní Maršov Foto Pavel Křivka

5/2009

PROMĚNY CO JSOU A KDE SE VZALA

TRADIČNÍ ŘEMESLA V SOUČASNÉ VÝCHOVĚ A VZDĚLÁVÁNÍ ŘEMESLA NAŠICH PŘEDKŮ A LIDÉ 21. STOLETÍ áme-li hovořit o řemeslech, budeme hovořit o přírodě, o lidech a věcech, o tvořivé práci, která prolínala celým životem člověka. Řemeslná výroba byla spjatá s jeho obživou, ale znamenala ještě i víc. Práce byla pro něho něčím, do čeho vkládal tvůrčí schopnosti a cit. Musel objevit použitelnost různých materiálů pro výrobu praktických i ozdobných předmětů od kůže přes hlínu, dřevo, kovy, rostliny… A naučit se ovládat zdroje energie – lidské, zvířecí a přírodních sil – větru, vody a tepla. Věděl, jaký materiál vybírat a jak vyrábět. Pod jeho rukama vznikaly dokonalé funkční výrobky, které byly výtvarně hodnotné a smysluplné. V průběhu věků se stále zdokonalovaly. Každý řemeslník měl bohaté výrobní zkušenosti, radost z dokonalého technického zvládnutí záměru a uspokojení z práce.

M

„ Um kontra komerčně motivované plýtvání Dokonalost výrobků předurčovala současně i jejich dlouhodobé používání, což znamenalo úsporu materiálu, energie a lidské práce. Výrobky se kupovaly na dlouhou dobu, ne-li na celý život. Tato skutečnost je zcela v rozporu s dnešní dobou komerčně motivovaného plýtvání. Postupy práce po staletí ověřené, „vymakané“ a zkušenosti se přenášely z generace na generaci. Um se nedá popsat. Um se musí naučit. Jinak řemesla zanikají. Tak to fungovalo po staletí. Za posledních šedesát let se práce většiny lidí změnila více než za pět století, která tomuto období předcházela. Ještě začátkem minulého století jste ve městě i na vesnici potkali ševce, kováře, řezníka, krejčího, holiče, bednáře, koláře, truhláře, pekaře, mlynáře, samozřejmě rolníky, zahradníky, sadaře, tkalce, cihláře, formany a mnohá další užitečná řemesla. Výsledné produkty těchto řemeslníků si ještě umíme představit. Vyskytovala se však ještě mnohá řemesla, u kterých si již výsledný produkt leckdy představit ani neumíme. Řada řemesel a technik domácí výroby totiž upadla v zapomnění. Mezi ně patří třeba flusař, kolomazník, bradýř, skalník, hlinák nebo sanytrník… Bylo mnoho různých oborů lidské práce, které činily městečka i vesnice zcela soběstačnými. Pokolení našich předků vytvořila svou prací prostředí, v němž žijeme. Dodnes se právem pyšníme starobylými stavebními památkami a jinými řemeslnými a technickými předměty, které vídáme v galeriích, muzeích či které zdobí naše byty. Pokud se rozhlédneme dnes kolem sebe – v dnešním světě technické kultury – vidíme, že vznikají výrobky cíleně nedokonalé, aby brzy zestárly, ztratily funkčnost a byla nutnost nového nákupu. Uvědomíme-li si tento trend ve světovém měřítku, jde o odčerpávání často neobnovitelných zdrojů ve zdrcujícím měřítku.

„ Využití zdrojů beze zbytku

5/2009

Výchozí materiály bývaly řemeslníky zpravidla zpracovány beze zbytku (např.

využití chovných zvířat – maso, kůže, štětiny, tuk, rohovina – nebo při zpracování přadných rostlin se využilo i pazdeří), tudíž nevznikal žádný odpad. Na těchto principech byly založeny i některé naše programy pro veřejnost i ekologické vzdělávací programy – to proto, aby smutný osud nenávratného zmizení nepotkal v současné době další řemesla. Ještě nedávno každá hospodyňka uplatnila v domácnosti mnoho řemesel. Počínaje pečením chleba, výrobou másla, tvarohu přes praní prádla, pěstování zeleniny a ovoce a jejich bezezbytkové zpracování… Také hospodář se uměl ke kdejaké práci postavit. Proto vznikl nápad připravit pro děti a širokou veřejnost programy, které by je s řemesly prakticky seznámily. Připravena byla právě ta řemesla, bez kterých se člověk neobejde. Návštěvníci se při práci mnoho naučí – získají informace o řemesle, seznámí se s vlastnostmi materiálu, práci vyzkouší a pochopí, kolik úsilí musel člověk vynaložit, než se mohl najíst, obléci, obout… Třeba si i uvědomí hodnotu výrobku a práce vůbec a budou si jí více vážit.

„ Cena lidské práce Dovolte, abych se ve stručnosti zmínila o třech z mnoha nabízených programů pro žáky základních škol. Cesta za chlebem je program, ve kterém si děti uvědomí, kolik práce je třeba, než se do takového chleba mohou zakousnout – příprava pole k zasetí, setí, růst, zrání, žně… Poznatky vědomostní střídá práce, protože je čeká vymlátit cepem obilí, zrní semlít na mouku, z té zadělat chlebové těsto a upéci dalamánky. Pracují s velikým nadšením. Na výrobek se děti těší a jsou na něj hrdé. Netají překvapení nad tím, kolik práce je čekalo. U programu Krteček a kalhotky pracují se lnem. Rostliny lámou na trdlici, vochlují – vlákna zbavují pazdeří – a na vřetánku spřádají v niť. Ve druhé části programu si na rámečku utkají kousek tkaniny, který si odnesou domů. I zde pochopily, že na výrobu látky jedné košile je třeba spousty času a leckdy se přiznávají, že by raději chodily nahé. Při práci s vrbovým proutím žáci (ale i dospělí) pochopili, proč dříve košíkářské řemeslo vykonávali muži. Bez „chlapské“ síly se proutky špatně utahují a košík nedrží tvar.

I dnešní děti rády pracují rukama, jen nemají, díky všem technickým vymoženostem, tu možnost. Ztrácejí zručnost a dovednost. Řemesla jsou moc důležitá. Nedovolme jejich zánik. Nápad se ujal a programy tohoto typu máme dodnes. Začínali jsme výrobu mýdla, praním prádla na valše v neckách, konzervováním podzimní úrody… Mnohá řemesla jsou v nabídce stálicemi. Patří k nim výroba sýra, výroba chleba a zvykoslovného pečiva spojená s jejich pečením, zpracování lnu, barvení látky přírodními barvivy, pletení košíků z vrbového proutí, ošatek ze šustí či lýka, výroba bylinkových mastí, práce s orobincem, drátování. A mnohé další najdete v naší bohaté nabídce.

Nabídku řemeslných a dalších programů Střediska ekologické výchovy hl. m. Prahy Toulcův dvůr najdete na www.toulcuvdvur.cz. Na závěr bych vás, čtenáře, chtěla vyzvat: Nechme lidi 21. století nahlížet do světa řemesel našich předků, dejme jim možnost tvořivé práce… Vždyť přece řemeslo nemá jen zlaté dno, ale má i tradici a perspektivu. Marie Moravcová, SEV Toulcův dvůr v Praze 10

11

PROMĚNY

OSMNÁCT LET S ŘEMESLY, DĚTMI I DOSPĚLÝMI ipka – školské zařízení pro environmentální vzdělávání se snaží svou činností přispívat k osvojování ohleduplnějších, méně konzumních a odpovědnějších postojů lidí k přírodě a inspirovat je k trvalému zájmu o aktivní péči o životní prostředí. Toto poslání naplňujeme různými způsoby. Práce s přírodními materiály v rámci kurzů, výukových programů nebo kroužků je jedním z nich.

L

„ Svůj košík bych neprodal ani za nic Již od roku 1991 se pomalu začal rozvíjet náš zájem o stará řemesla a přírodní materiály. Nejprve to byla práce s hrnčířskou hlínou a kopacím kruhem, při kterém místo elektrické energie využíváme energii svoji. S hlínou pracovali děti i dospělí, kteří se po večerech na Lipce scházeli a tvořili. Ještě dnes někteří z nich rádi vzpomínají na tvorbu tehdy experimentální milířové pece na zahradě, ve které jsme vypalovali naše keramické nádoby. Další naší velkou radostí byl starý tkalcovský stav, který se nám podařilo zrekonstruovat a uvést do provozu. První koberečky hadráky vytvořily závěsy v tehdy ještě nedokončeném interiéru některých kluboven. A když jsem se na keramickém kurzu v Koněšíně setkala s panem Šabatou, zatoužila jsem umět plést košíky z vrbového proutí, tak jako to uměl on. Nebyl profesionální košíkář, ale byl to člověk, který pracoval s vrbou s láskou a úctou. Sám se to v mládí naučil a nyní pletl košíky pro celou vesnici. Byl velmi pečlivý a ani svým žákům neodpustil chyby, které jsme v pletení dělali. Pan Šabata byl člověk, kterého jsme velmi rádi zvali na Lipku, aby předával své řemeslo dalším lidem. Často při odchodu z dvou-

12

denního kurzu účastníci říkali, že svůj košík by neprodali ani za nic, že dal příliš mnoho práce. Občas se i rozpoutala diskuse o tom, jak je možné, že se proutěné zboží prodává tak lacino. Odkud se vozí? Kdo na něm pracoval? Dostal spravedlivě zaplaceno?

né. Jejich využíváním a spotřebou po sobě zanecháváme mnohem menší ekologickou stopu, než když budeme kupovat misky, koše, míče z plastu nebo jiných nepřírodních materiálů.

„ Osmnáct řemeslných let „ Nenechat řemesla zaniknout O tom, že ruční výroba z přírodních materiálů stojí často velké úsilí a trpělivost se přesvědčovali a stále přesvědčují i další účastníci našich řemeslných kurzů. Jejich pohled na ruční výrobky jiných lidí se pak mění, více si předmětů váží a dokáží je ocenit. Toto však není jediný důvod, proč se řemeslům věnujeme. Dalším důvodem, je i snaha nenechat některá řemesla zaniknout a ukázat, že český člověk má v sobě velký potenciál, spoustu věcí dokáže vlastníma rukama a není třeba vždy mířit do supermarketu. Záplava výrobků vnucovaná vtíravou reklamou v nás podporuje pohodlnost, ale často stačí jen se rozhlédnout kolem sebe, najít si vhodný materiál a vytvořit třeba ošatku na chleba ze slámy, košík na trnky z proutí, míček dětem z ovčího rouna nebo hudební nástroj ze dřeva. Všechny tyto materiály jsou u nás zatím dostupné a hlavně jsou obnovitel-

Za dobu osmnácti let se u nás na Lipce vystřídalo již nespočet lidí, kteří přišli s touhou vyzkoušet si něco nového, dotýkat se něčeho příjemného, naučit se něco, co mohou předat dál. To něco se mění podle zájmu účastníků, ale pořád zůstáváme u přírodních materiálů. Prací se dřevem, vlnou, hlínou, slámou, orobincem se opět přibližujeme k přírodě, od níž se současný konzumní svět tolik oddaluje. Vytváříme věci, které jsou i v dnešní době využitelné v každodenním životě, které jsou praktické, ale i hezké, příjemné na dotek. Často k nám zavítají učitelé, kteří se naučí s materiálem pracovat a potom předávají své zkušenosti dětem ve školách i kroužcích. Maminky na mateřské dovolené si chodí vyrábět příjemné hračky z vlny nebo hudební nástroje pro své děti. Lidé z různých pracovních oborů, kterým chybí manuální práce, přijdou na Lipku relaxovat, odpočinout si, dokázat si, že ruce nemají jen k ťukání na klávesnici počítače.

5/2009

PROMĚNY

V našich kurzech nejde o rekvalifikace, ale o porozumění přírodnímu materiálu, hledání vztahu k němu, o trochu pokory k moudrosti předků, o nabídku radosti z objevování dříve netušených souvislostí.

ŘEMESLNÉ KURZY NA LIPCE 2009|2010

„ Mistři z posledních

KERAMICKÉ DEKORATIVNÍ NÁDOBY | 7. 11. 2009 – sobota V rámci jednodenního kurzu si vyrobíte dvě keramické nádoby. Větší je vhodná k osázení sukulenty, menší nádoba vám poslouží jako miska na řezané květiny zapíchané do florexu. Lektorka: Jarmila Siničáková | Garantka: Alena Uhříčková Doba trvání: od 9 do 16 hodin | Cena: 650 Kč

Některé kurzy lektorují přímo naši pracovníci, ale na některé si zveme odborníky na slovo vzaté. Patří mezi ně i paní Iveta Dandová z Mnichova Hradiště, která získala ocenění Nositel tradice lidových řemesel díky práci s orobincem. Výroba předmětů z orobince patřila dříve v našich zemích k velmi rozvinutým řemeslům. Vyráběly se z něho ošatky, misky, kabely, klobouky i schránky. Dnes ale orobinec upadl v zapomnění a paní Dandová je v současné době jednou z několika posledních výrobců. Ráda předává své řemeslo dál, lektoruje a předvádí pletení z orobince na různých akcích. Na Lipce ji vždy rádi uvítáme a kdo si již orobinec vyzkoušel, jistě mi dá za pravdu, že je to velmi příjemný materiál a výsledek stojí za to. Oválné i hranaté ošatky pletené na formě vydrží spoustu let a to i při využívání na pracovišti, jako je Lipka. Na každém kurzu se od paní Dandové dozvíme také více o rostlině orobinec, o jeho sklizni i zpracování. Dalším vynikajícim lektorem je také pan Karel Hanzík, který nás trpělivě vede k výrobě strunného hudebního nástroje ze dřeva – kantely. Pan Hanzík se léta věnuje práci se dřevem a hlavně výrobě historických strunných hudebních nástrojů, jako jsou harfy, kantely, cytery, lyry, žaltáře. Při jeho kurzech to na Lipce vždy krásně voní dřevem, rozléhají se údery dlát a ke konci je slyšet i ladění strun a první nesmělé písničky hrané na kantelu.

SKŘÍTEK Z OVČÍHO ROUNA A ŠITÍ ZVÍŘÁTKA | 7. 11. 2009 – sobota Nový jednodenní kurz, na kterém si vytvoříte skřítka z barevného ovčího rouna technikou stáčení a filcovací jehlou. Další technikou bude šití zvířátek z filcu. Ušijete si např. slona, žirafu, koníka... Lektorka a garantka: Alena Uhříčková | Doba trvání: od 9 do 16 hodin | Cena: 550 Kč ADVENTNÍ VĚNCE – PRACOVIŠTĚ JEZÍRKO | 26. 11. 2009 – čtvrtek V ceně kurzu je chvojí, zapůjčené nářadí a pomůcky k práci. Účastníci si přinesou čtyři svíčky, pevný základ věnce a přezůvky. Kurz proběhne na pracovišti Lipky Jezírko. Lektorka a garantka: Pavlína Horká | Doba trvání: od 16.00 do 18.30 hodin Cena: 200 Kč ADVENTNÍ VĚNCE – PRACOVIŠTĚ ROZMARÝNEK | 25. 11. 2009 – středa V ceně kurzu je chvojí, zapůjčené nářadí a pomůcky k práci. Účastníci si přinesou čtyři svíčky, pevný základ věnce a přezůvky. Kurz proběhne na pracovišti Lipky Rozmarýnek. Lektorka a garantka: Veronika Chlubná | Doba trvání: od 16:00 do 18.30 hodin Cena: 160 Kč OPLÉTÁNÍ DEMIŽÓNŮ A LAHVÍ – PRACOVIŠTĚ KAMENNÁ | 16. 1. 2010 – sobota Jednodenní kurz určený pokročilým košíkářům, pro které bude opletení třílitrového demižonu nebo velké láhve od okurek tzv. americkou technikou snadnou záležitostí. Lektorka a garantka: Dana Křivánková | Doba trvání: od 9 do 16 hodin Cena: 650 Kč HLÍNA A LINORYT | 23. 1. 2010 – sobota V rámci jednodenního kurzu si připravíme linoryt, který nám poslouží pro tisk do hlíny, ze které vyrobíme krásné hrnečky pro denní použití. Vhodné i pro začátečníky. Lektorka: Jarmila Siničáková | Garantka: Renata Czelisová Doba trvání: od 9 do 16 hodin | Cena: 350 Kč

„ Řemeslné léto na Rychtě V letních měsících se scházíme se zájemci na pracovišti Lipky Rychta v Krásensku. Letos tak proběhl již desátý ročník Řemeslného léta. Řemeslné léto je týdenní akce pro dospělé zájemce, kde se naučí mnoho nových řemeslných technik. Letos byl hlavním tématem klobouk. Během týdne se snažíme aplikovat šetrné využívání obnovitelných zdrojů, desatero domácí ekologie, hledat širší environmentální souvislosti. Nabízíme účastníkům přednášky a besedy, poznávání přírodního okolí, třídíme odpad, vaříme z některých biopotravin, nabízíme seznámení s produkty fair trade...

„ Běžela ovečka...

5/2009

Práci s přírodními materiály zařazujeme také do našich ekologických výukových programů. Například v programu Běžela ovečka si děti po seznámení s významem ovcí pro krajinu vyzkouší vyčesávat vlnu, příst na vřetánku i kolovrátku a nakonec si ufilcují vlněnou kuličku, kterou si odnesou domů. V programu Půda není nuda si na závěr vymodelují půdní živočichy z hrnčířské hlíny a mohou si vyzkoušet kopací hrnčířský kruh.

TKANÍ NEJEN KLOBOUKŮ | sobota 23. 1. 2010 – neděle 24. 1. 2010 Tkát budeme různé typy klobouků, pokrývek hlavy (například baret či klasický klobouk) a jiných oděvních, bytových doplňků. Při tkaní budeme používat všechny možné tkalcovské vazby včetně indiánských nebo zapiastek. Tak si přijdou na své i ti z vás, pro které je tkaní hračka, ale i ti, kteří s tkaním teprve začínají. Lektorka: Zuzana Arsenjevová | Garantka: Renata Czelisová Doba trvání: od 9 do 16 hodin | Cena: 680 Kč OŠATKY Z OROBINCE 1 | 13. 3. 2010 – sobota Oblíbený jednodenní kurz pro začátečníky. Budeme vyplétat jednoduché ošatky z orobince. K práci využijeme dřevěné formy, které přiveze lektorka. Lektorka: Iveta Dandová | Garantka: Alena Uhříčková | Doba trvání: od 9 do 16 hodin Cena: 650 Kč OŠATKY Z OROBINCE 2 | 14. 3. 2010 – neděle Jednodenní kurz pro začátečníky i pokročilé. Začátečníci budou vyplétat jednoduché ošatky z orobince na dřevěné formě. Pokročilí se mohou pustit do vzorování ošatek na formě. Lektorka: Iveta Dandová | Garantka: Alena Uhříčková | Doba trvání: od 9 do 16 hodin Cena: 650 Kč INDIÁNSKÁ MOLA A JINÉ APLIKACE | sobota 13. 3. 2010 – neděle 14. 3. 2010 Molas je obrácená aplikace, při níž se nepřišívají jednotlivé barvy zvlášť, ale nejprve se na sebe položí několik vrstev jednobarevných látek a těmi se prostřihává do určitého vzoru. Je to technika, na kterou není třeba šicí stroj a určitě ji zvládne i úplně začínající švadlenka. Kromě mola si vyzkoušíme i různé druhy klasické aplikace. Těmito technikami si můžeme ozdobit oblečení, polštářek, tašku a různé doplňky do šatníku či do bytu. Lektorka: Zuzana Arsenjevová | Garantka: Alena Uhříčková Doba trvání: od 9 do 16 hodin | Cena: 680 Kč

13

PROMĚNY

„ Kutílci Na schůzkách pravidelných přírodovědných kroužků se také často využívá hlína, ovčí vlna i dřevo. Kroužek Kutílci vyrobil pro zahradní hmyz zajímavé hliněné domečky. Některé byly naplněné slámou, na některých byla osázená zelená střecha. Na pravidelných schůzkách tvoří i dospělí, kteří pletou košíky nebo modelují hliněná krmítka, která osází rostlinami. Ve spolupráci s jednou třídou waldorfské školy v Brně se nám podařilo v roce 2004 na zahradě Lipky postavit malou chlebovou pícku z hlíny, písku a slámy. Dodnes v ní pečeme nejen chlebánky, ale i u dětí oblíbenou pizzu.

„ Když tatínci sedají ke kolovrátku Pro zájemce z řad veřejnosti připravujeme každoročně několik nedělních odpolední, která jsou vždy tematicky zaměřená. Rostlinným vláknům a jejich zpracování byla věnovaná neděle s názvem Jak krtek ke kalhotkám přišel. Děti i jejich rodiče si zkoušeli lámat, vyčesávat i spřádat len. Dokonce i někteří tatínci zasedli za kolovrátek a pokoušeli se o spředení lněné niti. Na akci Ovčí vlna stokrát jiná se na kolovrátku i vřetáncích vystřídal len za ovčí rouno. Rouno jsme nejen spřádali a tkali s ním, ale také filcovali technikou za mokra i za sucha.

„ Rádi zkoušíme nové staré techniky Nejen řemeslné techniky, ale také běžné činnosti našich předků, které už jsme mnohdy pozapomněli, rádi na Lipce zkoušíme. Děti tak zjistí, kde se berou potraviny, které vidí pouze v obchodech. Uvědomí si souvislosti, o kterých mnohdy neměly ani tušení. Loni na podzim jsme například vařili na zahradě povidla z trnek, pekli bramborové placky na ohni, krouhali a nakládali zelí. To vše v neděli s názvem Urodilo-li se, či neurodilo-li se? Letos se už těšíme, jak budeme mlátit obilí, mlít zrní, připravovat těsto a péct chlebánky v naší zahradní chlebové pícce. Pokud také nosíte v srdci touhu oživovat kouzla zapomenutého, přidejte se k nám. Mgr. Alena Uhříčková, Lipka – školské zařízení pro environmentální vzdělávání, Brno, Lipová 20 Foto archív Lipky

14

Kontakty: Lipka – školské zařízení pro environmentální vzdělávání, pracoviště Lipová, Lipová 20, Brno Podrobné informace o řemeslných kurzech dostanou přihlášení zájemci e-mailem nebo běžnou poštou. Podmínky účasti naleznete na www.lipka.cz/lipova. Další pracoviště Lipky, kde se konají akce pro veřejnost: „ Lipka – školské zařízení pro environmentální vzdělávání, pracoviště Rozmarýnek, Rozmarýnová 6, Brno-Jundrov, www.lipka.cz/rozmarynek „ Lipka – školské zařízení pro environmentální vzdělávání, pracoviště Jezírko, č. p. 97, 664 01 Bílovice nad Svitavou, www.lipka.cz/jezirko „ Lipka – školské zařízení pro environmentální vzdělávání, pracoviště Kamenná, Kamenná 20, Brno, www.lipka.cz/kamenna

KANTELY | pátek 14. 5. 2010 – sobota 15. 5. 2010 Kantela je strunný hudební nástroj, který si pod vedením zkušeného lektora vyrobíte dlabáním z javorového dřeva. Kantelu můžete mít sedmi, devíti, deseti nebo dvanáctistrunnou. V ceně je materiál (částečně opracované dřevo, ladicí kolíčky, struny), nářadí, lektorné i lehké občerstvení. Lektor: Karel Hanzík | Garantka: Alena Uhříčková Doba trvání: pá od 17 do 20 hodin, so od 9 do 20 hodin | Cena: bude upřesněna IRSKÁ KRAJKA | sobota 15. 5. 2010 – neděle 16. 5. 2010 Irská krajka je krajka háčkovaná. Budeme háčkovat jednotlivé motivy (kytičky, lístečky apod.) a ty pak budeme spojovat. Lze tak vytvořit celý výrobek nebo lze háčkované motivy použít jako aplikaci na oblečení či bytový nebo oděvní doplněk. Nejde vůbec o složité a nudné háčkování, stačí umět uháčkovat řetízek a základní sloupky. Vhodné i pro absolutní začátečnice – stačí mít jen chuť a sloupky se za víkend krásně naučíte. Lektorka: Zuzana Arsenjevová | Garantka: Alena Uhříčková Rozsah: od 9 do 16 hodin | Cena: 650 Kč BYLINKÁRNA | 22. 5. 2010 – sobota Praktický kurz o využitích léčivých a aromatických rostlin spíše netradičním způsobem. Bylinky můžete nejen poznávat, ale i vysazovat, zpracovávat a ochutnávat. Tentokrát se zaměříme na grilovací a nakládací směsi. Lektorka a garantka: Dana Křivánková| Doba trvání: od 10 do 15 hodin | Cena: 400 Kč VOSKOVÁ BATIKA | sobota 29. 5. 2010 – neděle 30. 5. 2010 Pro všechny, kterým učarovala vosková batika. Vosk budeme nanášet pomocí štětců a tjantingů. Batikovat se budou prostírky, tašky a obrázky barvami za studena. Lektorka: Zuzana Arsenjevová | Garantka: Lenka Appelová Doba trvání: od 9 do 16 hodin | Cena: 750 Kč ŘEMESLNÉ LÉTO NA RYCHTĚ 1 | pondělí 26. 7. 2010 – sobota 31. 7. 2010 Zveme vás na týdenní kurz tvoření na Rychtě, v jehož průběhu se budeme věnovat textilním technikám (např. tkaní, drhání, vyšívání) a pracovat s přírodními materiály. Přijeďte si odpočinout do krásného prostředí Drahanské vrchoviny. Bydlet budeme ve starodávné budově Rychty, která nás pohostí výtečnou kuchyní. Při své tvorbě se budeme protentokrát inspirovat bylinami. Lektorky: Zuzana Arsenjevová, Renata Czelisová, Alena Uhříčková Cena: bude upřesněna na www.lipka.cz ŘEMESLNÉ LÉTO NA RYCHTĚ 2 | pondělí 9. 8. 2010 – sobota 14. 8. 2010 Zveme vás na týdenní kurz tvoření na Rychtě, v jehož průběhu se budeme věnovat textilním technikám (např. tkaní, drhání, vyšívání) a pracovat s přírodními materiály. Přijeďte si odpočinout do krásného prostředí Drahanské vrchoviny. Bydlet budeme ve starodávné budově Rychty, která nás pohostí výtečnou kuchyní. Při své tvorbě se budeme protentokrát inspirovat bylinami. Lektorky: Zuzana Arsenjevová, Renata Czelisová, Alena Uhříčková Cena: bude upřesněna na www.lipka.cz

AKCE PRO VEŘEJNOST OD SEMÍNKA K CHLEBU | 4. 10. 2009 – neděle Nedělní odpoledne pro všechny malé i velké zájemce, kteří si chtějí vyzkoušet mlácení obilí cepem, mletí zrní na mouku, přípravu chlebového těsto a pečení chlebánků v naší zahradní chlebové peci. Doba trvání: od 14 do 18 hodin | Cena: 90 Kč NESPOLÉHEJTE NA JEŽÍŠKA | 27. 11. 2009 – pátek Nejhezčí dárek pro blízké je ten, který vyrobíte sami. Během jednoho odpoledne na Lipce můžete vyrobit např. hedvábnou kravatu pro tatínka, šperk pro maminku nebo mýdlo pro babičku. Určeno pro zájemce od 10 do 18 let. Na tuto akci je třeba se přihlásit na tel. 543 211 264. Doba trvání: od 14 do 19 hodin | Cena: 80–300 Kč (dle vybraných dárků) VÁNOČNÍ LIPKA | pondělí 7. 12. 2009 – středa 9. 12. 2009 Tradiční předvánoční akce pro děti i rodiče. Po tři odpoledne vám nabízíme řadu dílniček, ze kterých si odnesete vlastnoručně vytvořené drobné ozdoby, dárečky i vánoční dekorace. Připomeneme si také vánoční zvyklosti, budeme číst pohádky, zpívat koledy. Doba trvání: vždy od 15 do 18 hodin | Cena: 90 Kč ZELENÝ ČTVRTEK | 1. 4. 2010 – čtvrtek Přijďte s námi vynést Zimu a připravit se na Velikonoce. Budeme plést pomlázky, zdobit kraslice a tvořit jarní dekorace. Zvány jsou děti i se svými rodiči. Doba trvání: od 9.30 do 14.00 hodin | Cena: 90 Kč Přihlášky na řemeslné kurzy: e-mail [email protected], tel. 543 211 264

5/2009

PROMĚNY

SUŠÁRNY OVOCE: TRADIČNÍ KONZERVOVÁNÍ POTRAVIN A SOUČASNOST eoddělitelnou součástí kultury každé etnické skupiny je i úroveň technologií. Za pozoruhodný můžeme označit stav a úroveň technologií a jejich praktické využití venkovskými vrstvami v minulosti. Některé technologie se dokonce od jistého období týkaly téměř výhradně jich, a naopak vrstvy měšťanské a šlechtické je dále nerozvíjely, a posléze nakonec opouštěly. Využívaly totiž produkty právě od venkovských vrstev – byť právě ony se obecně nepovažují za nositele vývoje technologií. K takovým jevům patří i sušení ovoce a objekty sušáren ovoce.

N

„ Lidové stavitelství Lidové stavitelství je dodnes nedoceněno. K nejvíce opomíjeným patří především hospodářské a drobné technické stavby: stodoly, kolny, dřevníky, včelíny, prasečí a kozí chlívky, seníky, samostatné sklepy nebo různé druhy sušáren. Například sušárny ovoce jsou přitom důležitým zdrojem informací, pomocí nichž si utváříme obraz o životě našich předků. V současnosti velmi rychle zanikají a většina dosud existujících je ve špatném stavu. Na území okresu Ústí nad Orlicí, kde autor tohoto článku prováděl výzkum sušáren ovoce, se jich dochovalo čtrnáct. Sušárny ovoce neopominutelně patří ke konzervování potravin. Zároveň se významně uplatnily i ve změnách podoby vesnického prostředí. Stavěly se především na místech dostatečně vzdálených od vlastních domů a usedlostí, aby nezpůsobily požár. Tyto drobné stavby vytvářely třeba i řady – ovšem s velkými rozestupy – v zahradách. Zároveň se zpravidla jednalo o jediné stavby, které v zahradách stávaly.

odváděla mimo sušící prostor a část dýmu procházela otvory v peci do sušící komory. Ovoce zde tedy sušily společně ohřátý vzduch a kouř. U třetího typu se veškerý kouř odváděl mimo sušící prostor a ovoce sušil pouze vzduch ohřívaný pecí a topným kanálkem. Uvedené pořadí zároveň odpovídá jejich vývojovému řazení. Způsob manipulace s lísami (tj. dřevěnými rošty, na které se klade sušené

ovoce) je druhým důležitým hlediskem pro rozlišení sušáren ovoce. Nejstarší typ sušáren byl opatřen pevnou lísou. Rozeznáváme ještě další dva způsoby: obsluha vnáší kratší lísy s ovocem dovnitř sušící komory, tedy vstupuje do ní s lísami – tento typ bývá nazýván také vynášečka. U dalšího typu dlouhé lísy s ovocem do sušící komory obsluha zasouvá, ale do vyhřátého prostoru nevstupuje.

„ Jak se ovoce sušilo Předpokládá se, že nejprve lidé využívali teplého kouře v dýmných jizbách, který stoupal vzhůru. V nich se pod stropem na tzv. polenice pokládaly lísy s ovocem k sušení. K sušení ovoce se využívaly také chlebové pece ve chvíli, kdy po pečení vychládaly. Jiným způsobem, dosud užívaným – neboť jej přejalo mnoho chalupářů – je sušení v troubě sporáků nebo nad nimi. Asi největší význam při sušení ovoce ale sehrály sušárny ovoce, drobné stavby umožňující sušit větší množství ovoce v relativně krátkém časovém období a vcelku bez mimořádné námahy. Podle způsobu vytápění rozlišujeme sušárny ovoce na dýmné, polodýmné a bezdýmné. V dýmné sušárně sušil ovoce přímo dým. U druhého typu se část dýmu

5/2009

Nově ožila sušárna ovoce v Oucmanicích. Ekocentrum PALETA Pardubice zrekonstruovalo sušárnu na svém oucmanickém statku. Na snímcích je vidět stav před rekonstrukcí a po ní, dále pohledy do sušárny. Nákres na další straně ukazuje, jak sušárna funguje.

15

PROMĚNY

„ Technologická vyspělost sušáren ovoce Technologicky nejvyspělejší sušárny ovoce se na českém území nacházejí v oblasti významné ovocnářské komory, v Českém středohoří. Nejvyšší vývojový stupeň zde sušárny reprezentují jak díky způsobu vytápění (bezdýmné), tak způsobu manipulace s lísami (zasouvacími), přehlédnout však nelze zejména jejich prostorové uspořádání a doplnění sušárny o další vyspělá zařízení. Tyto sušárny z oblasti Českého středohoří poslední a nejvyšší „generace“ mají pozoruhodné a zároveň logické prostorové uspořádání. Topeniště je umístěno v suterénu nebo alespoň částečně zapuštěno. V prvním nadzemním podlaží se nachází sušící komora s tahy pro zasouvání lís. Nejvyššího vývojového stupně dosáhlo také zařízení na odvod odpařené vody. Jestliže na většině českého území se jedná o otvory umístěné v horní části stěn nebo přímo ve stropě, pak se v oblasti Českého středohoří setkáváme se zařízením, které je obdobou úzkého tahového komína. Toto zařízení je buď osazeno nad sušící komorou samostatně a využívá pouze tahu vznikajícího stoupáním teplého vlhkého vzduchu vzhůru, anebo je jeho funkčnost (tj. větší tah) zlepšena ohříváním od komína sloužícího k odvodu horkého kouře od vyhřívací pece, k němuž je přizděno. Ovšem nejlepšího odvodu odpařené vody se dosahovalo přímým napojením tohoto zařízení do komína – využívá jeho tah.

„ Proč sušení zaniklo? Zlatý věk sušení ovoce na českém území spadá do první poloviny 19. století. Pozdější postupný zánik sušení ovoce v českých zemích má souvislosti, které jsou zajímavým příkladem kulturní difuze. Do sušení ovoce na českém území zasáhla skutečnost zdánlivě nesouvisející. Od roku 1878 Rakousko okupovalo (a o 30 let později anektovalo) Bosnu, čímž jejím obyvatelům umožnilo dovážet své produkty do ostatních částí monarchie i za její hranice. Tato událost přinesla českým sušičům ovoce vážnou konkurenci v podobě tzv. bosenské švestky, která byla jednak větší než české švestky, ale zejména se její sušení provádělo bezdýmným způsobem, takže „nepáchla“ kouřem. Hospodyně samozřejmě raději kupovaly

švestky bez kouřového pachu, což začalo nutit české sušiče upravovat vyhřívací pece v sušárnách ovoce zazděním malých otvorů – zvaných lišky – a měnit tak vytápění z polodýmného na bezdýmné. Export a import tzv. bosenské švestky díky její kvalitě postupně vytlačil ostatní sušené švestky na trzích různých míst v Evropě, kam se dostávala v průběhu 80. let 19. století. A tak již o pouhé čtyři desítky let později zcela zaniká vývoz českých sušených švestek na těchto trzích – ovoce nebylo sušené pouze pro vlastní potřebu sušičů a jejich blízkých příbuzných, ale také na prodej nejen v místě zpravidla nejbližšího trhu, ale i vojenských pevností, vzdálenějších měst či na vývoz do zahraničí – čímž skončila dosti dlouhá éra sušení ovoce, jejíž počátky sahají nejméně do období ranného novověku. PhDr. Radim Urbánek: Opomíjené drobné stavby – výzkum sušáren ovoce v okr. Ústí nad Orlicí (2004), zkráceno a upraveno redakcí Bedrníku Foto Ing. Jiří Bureš, Mgr. Miroslav Míkovec, kresba Ing. Ondřej Zeman (všichni Ekocentrum PALETA)

16

5/2009

NÁZORY

TOŠ TAK alašsko býval chudý kraj, „konec chleba, začátek kamení“, říkávalo se, a proto se tady dařilo řemeslu a daří se mu dodnes. Je potěšitelné, že nositelů lidových tradic přibývá a svou špetkou přispíváme i my. Snažíme se umožnit dětem dotknout se řemesla, prožít staré hry, zvyky a tradice, a tím u nich vypěstovat vztah a pocítit sounáležitost s krajem, kde žijí – s Valašskem. A také, že Hra na veselou skromnost z Karpatských her Míly Nevrlého není jen líbivá povídka, ale způsob života, který člověka obohatí. Kupodivu se to daří. Hry na počítači umí hrát každý, ale kdo umí příst na kolovratu, uplést košík, vyrobit si papuče a rukavice starodávnou valašskou technikou, přežít jen s málem na staré dřevěnici bez elektriky? A to je to, co začíná děti lákat.

V

„ Javorníček, Zelená školička a Domeček ČSOP Javorníček Valašské Meziříčí tvoří rodina Dvorských, zeť, odrostlí členové oddílu Falco, kteří pomáhají jako vedoucí oddílu nebo přírodovědci a další kamarádi, celkem 14 dospělých a oddíl Falco. Zelená školička je středisko ekologické výchovy při Českém svazu ochránců přírody Javorníček ve Valašském Meziříčí. Velmi úzce spolupracujeme s dalšími organizacemi ČSOP, Muzeem regionu Valašsko, Valašským muzeem v přírodě v Rožnově, se Správou CHKO Beskydy. Naším partnerem je Středisko volného času Domeček, kde pracuji. Činnost Javorníčku zahrnuje: praktickou ochranu přírody, ekologickou výchovu (výukové programy pro školy, exkurze do chráněných území, přírodovědné expedice, přednášky, soutěže), řemesla. A od roku 1990 tu pracuje oddíl mladých ochránců přírody Falco, který v současné době má asi 60 dětí ve věku 6 až 20 let. Zapojujeme je do veškeré činnosti, ať už do mezinárodních ekologických projektů, praktické ochrany přírody nebo řemeslných akcí, kde se řemesla nejen naučí, ale také předvádějí na veřejnosti. Zpočátku jsme zkoušeli něco vyrábět na táborech, děti to bavilo. Nakonec se to vyvinulo tak, že jedna schůzka v měsíci je vyráběcí – Kutírna.

„ Vyřezávací virus

5/2009

První řemeslo, které mě oslovilo, bylo řezbářství. Začalo to nenápadně, na vandru ve Slovenském rudohoří, když byly děti ještě malé. Mami, vyřež mi panenku. A mně medvěda… Nedopadlo to nejhůř – ještě nedávno jsem figurky viděla u dospělých dětí na poličce v pokojíku. Za několik let jsme jeli už s oddílem Falco na třítýdenní puťák na kolech na Šumavu. Jen tak, u ohně, jsem vyřezala z borové kůry psa. Vyřež nám taky! Ne, ne, ukážu vám, jak na to a vy si to uděláte sami. Děcka byla nadšená a do konce tábora bylo o zábavu postaráno. Tady vznikl pojem „napadl nás vyřezávací virus“. A napadá nás na táborech každoročně. Nejsilnější byl na povodňovém táboře v roce 1998, to už jsme si troufali i na misky a lžičky. Člověk by řekl, že na přírodovědné expedici po finských národních parcích virus nemá šanci. Stačilo, abych vytáhla sadu dlátek a i nejzarytější přírodovědec něco vyřezával. Jsem ráda, že jsem tolik lidí „nakazila“, obzvlášť když vidím ty nádherné výrobky, které vznikají – jsou mnohem hezčí než moje. Většina řemeslníků svou dovednost předvede, ale nenaučí. Z jejich pohledu je

to pochopitelné, vychovali by si konkurenta. Je dobře, že lidé oživují stará řemesla svých předků a že je tato dovednost dokáže uživit. Lidem se výrobky líbí, je to totiž ta nitka, která nás spojuje s našimi předky. Když člověk uvidí třeba slaměnou ošatku, vzpomene si, že babička měla přesně takovou na vajíčka. Neváhá, koupí. Je to ta nitka, která ho spojuje s dětstvím. Udělá radost sobě i řemeslníkovi.

„ Kutírna O řemesla zájem je. Možná proto, že kurzy a dílny pro děti a dospělé jsou dotované z projektů. I když oddíl Falco je zaměřený přírodovědně, jednu schůzku v měsíci kutíme – učíme se stará řemesla. Děti to baví o to víc, že se svými dovednostmi mohou pochlubit na veřejnosti. Jsme zváni na jarmarky a řemeslné akce, spolupracujeme s Valašským muzeem v přírodě, kde se děti stávají lektory a učí řemesla své vrstevníky nebo předvádí návštěvníkům řemesla ve starých chalupách na různých akcích. Také jsem koketovala s drátováním, naučila se základní techniky, děti jsem dokázala základy naučit sama, pro dospělé jsem zvala i odborníky. Vzpomínám si na jednu paní, která brala Kutírnu jako vyplnění volného času v době, kdy byla nezaměstnaná. Po nějaké době jsem ji začala potkávat na jarmarcích. Tak krásná a jemná drátenická práce se jen tak nevidí. Díky projektům jsem mohla nejen na kurzy jezdit, ale uspořádat řadu dílen a kurzů pro děti i dospělé pod vedením odborníků: proutěné košíky, misky z orobince, tkaní na stavu apod. Ze všeho nejvíc mě uchvátila ovčí vlna. Valašsko a ovečka k sobě nerozlučně patří, díky ovečkám vznikla naše krásná valašská krajina plná orchidejových luk a jalovcových pasínků. Také mě zaujalo, že po celém světě se dodnes zpracovává ovčí rouno stejnými technikami, které se vyvinuly nezávisle na sobě. Díky projektu ČSOP nazvanému Valašské centrum pro udržitelný rozvoj, který byl podpořen Evropským fondem sociálních potřeb, se mohla rozjet tříletá šňůra výukových programů pro školy a školky, kurzů, seminářů a dílen pro děti i dospělé.

„ Smrdí, nebo voní? Děti jsou úžasné. Přijde třída na program, v koutě stojí koš s ovčím rounem – nevypraným. Fůůj, to smrdí...! A sedají co nejdál od koše. Závěr je vždycky stejný: na konci programu slušně vychované dítě se přijde zeptat, jestli si kousek té voňavé vlny

může vzít domů, ostatní ji tajně nacpou do kapsičky, aby ji mohly doma ukázat. Jak takový program probíhá? Důležitý je dostatek pomůcek a materiálu, aby se nikdo nenudil. Klubovna je zařízena jako stará valašská jizba, v koších rouno ostříhané ovečky, ale také vlna vypraná, barevná, 8 kolovratů, 25 vřetánek, kramplovací stolice, krample, česačky, plstící jehly, apod., prostě všechno potřebné. V průběhu programu se děti dozví, co se musí udělat s ovčím rounem od ostříhání až po finální výrobek. A nejen dozví, také si to všichni vyzkouší – vyprat, nabarvit, upříst šňůrku, uplstit balonek či obal na mobil, peněženku, utkat tašku na stavu. Děti se vlny neustále dotýkají, pracují s ní, ještě se mi nestalo, že by se někdo nezapojil. Domů si odnášejí vlněné výrobky a touhu přijít znovu. Program je uzpůsoben pro mateřské a základní školy. Jezdí k nám školy nejen z blízkého okolí, ale také z Opavy, Hranic či z Vysočiny. Z Poličky přijely děti ze speciální školy, moc se jim akce líbila a ke konci se jeden deváťák zamyslel a říká – to by se mi líbilo jako práce, je na to nějaká škola? A to jsou právě ty okamžiky, které člověka podrží, když ubývá sil a ptá se sám sebe, jestli to má ještě smysl. Ano, má.

„ Aby stráně nepřišly o bílé kožíšky Překvapil mě obrovský zájem o kurzy zpracování ovčí vlny – třídenní kurz byl naplněn během dvou dnů. Sešli se tam lidé z celé republiky. Všichni měli doma ovečky a měli opravdový zájem se vlnu naučit zpracovávat – jak prát, barvit, česat, plstit, spřádat. A hlavně, kde sehnat pomůcky. Vlna se totiž v dnešní době téměř nevykupuje, a pokud ano, tak za směšný peníz, že se to ani nevyplatí. A proto slovenské horské hřebeny zarůstají náletem a neuslyšíte cinkání zvonců a neuvidíte bílé kožíšky rozeseté po stráních. Ovečky se nevyplatí. Naštěstí u nás, na Valašsku, je situace trochu jiná a oveček nepatrně přibývá. Chovají se především jako živá sekačka trávy a na maso, ale pořád lepší než nic. Valašská krajina je vděčná i za tento přístup. Dílny probíhaly většinou ve Středisku volného času Domeček ve Valašském Meziříčí, kde máme ideální zázemí, ale také na terénní základně ochránců přírody na Bystřičce – za pěkných dní se dalo pracovat i před chalupou a kolemjdoucí se neváhali přijít podívat a řemeslo si vyzkoušet. Dílny a kurzy jsem také jezdila dělat do malých vesnic, odkud se maminky s dětmi těžko někam dostávají. Řada kurzů proběhla např. v Senince, kde se sešly maminky s dětmi, hlídací a tvořící tatínci, ale také důchod-

17

NÁZORY

ci. V Prlově každoročně probíhá Ovčácký den a zájem o řemesla týkající se zpracování ovčí vlny je převeliký. Také tam předvádíme zpracování ovčí vlny, ale s tím rozdílem, že je nás hodně, každý předvádí jednu činnost celý den. Letos jsme akci obohatili o soutěž v předení, která se těšila velkému zájmu. Přihlásily se tetičky, které to uměly, i mladé cérky, které se to u nás dopoledne naučily.

„ Jak se dříve... Koncem září probíhá každoročně ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově týdenní akce pro školy nazvaná: Jak se dříve… V loňském roce byla zaměřená na zpracování vlny a lnu, což byla naše specializace. Cérky i ogaři v krojích, zalezlí ve valašských chalupách, předváděli řemeslo svým vrstevníkům a běžným návštěvníkům skanzenu. Neskutečně je to baví, jsou hrdí na kroj a nebylo jim zatěžko každý den vstávat v 5 hodin, abychom byli včas na místě. Opravdu jim to slušelo, byli středem obdivu. Právem. Kdo dnes umí příst na kolovrátku?! Fakt je, že děti jsou rády středem pozornosti, tady se jim jí dostává požehnaně, takže nemusí vymýšlet klukoviny, aby se zviditelnily. A naopak svým příkladem lákají k této činnosti další, takže nás přibývá. A navíc, tady mají šanci nejen děti chytré, ale i ty problémové.

„ Jak dostat MP3 do batohu Tento rok školy při putování po valašské dědině provázelo dřevo ve všech podobách. Akci navštívilo téměř 900 dětí, a protože jsem pracovala jako hospodyně v jedné chalupě, která měla za úkol děti uvést do problematiky, ukázat práci se starými dřevařskými pomůckami a plést košíky z proutí, měla jsem možnost setkat se se skupinami dětí na začátku a na konci trasy. Děti z mateřských školek a z 1. stupně se zajímají o všechno. Horší to bylo s dětmi od 6. třídy výše, nemluvě o středoškolácích – v uších sluchátka, znuděný výraz. Ale program byl postaven prakticky, všechno si mohli vyzkoušet ( jen je k tomu dostat!!) – vystrouhat šindel, uplést kus košíku, pracovat na šlapacím soustruhu – i těm středoškolákům

zářily oči, když se jim podařil rozdělat oheň křesadlem, přijít na to, co je to rejsek a jak se s ním pracovalo, složit rozpadlé vědro rychleji než předešlé skupině a když jim zbyl čas, vraceli se zahrát si špačka. MP3 zmizely hluboko v útrobách batohů. Návrat do starých dob se všem líbil. Všichni si odnášeli s sebou nejen pocit pěkně stráveného dne, ale také krásné řemeslné výrobky – vlastnoručně vyrobené nebo koupené. Ale stačilo by málo, aby je znuděný výraz provázel celou cestu – stačilo by, aby některá pracovnice pouze povídala, nic do ruky nepůjčila, od sbírkových předmětů odháněla…

„ Rukavičky… Jela jsem rychlíkem z Prahy, cestu si krátím tkaním rukavic. Je noc, v kupé sedím sama. Najednou jsem si všimla, že mě pozoruje starší chlap. Divné pocity se rozplynuly, hned jak si ke mně přisedl a měkkou slovenštinou říká: To není možné, tohle řemeslo ještě nezmizelo! To jsem dělával přes zimu jako malý, dvanáctiletý chalan. Bylo mu kolem 80 let a pocházel z Kysuc. Bohužel, řemeslo málem zmizelo. Naštěstí se našlo pár nadšenců, kteří pátrali v muzeích a literatuře, aby tkaní rukavic na formě zapiastkovou technikou probudili. Naučila jsem se techniku na kurzu na Kosénce ve Valašských Klobúkách, nechala vyrobit formy a během tří let se technika rozletěla do celé republiky. Valašská workšopa, Valašské vlnění a další akce oslovily několik desítek lidí, kteří si dnes vyrábí rukavice a papuče na vlastních formách. Nedávno jsme předváděli na Vsetínském zámku práci s vlnou, mimo jiné také zmíněné rukavice. K desetileté Barči se přitočila osmdesátiletá stařenka: „Ukaž cérko, jak to děláš? Dobrá práca, enem toto děláš blbě, dá to moc práce.“ A ukázala nám další drobnost, kterou z knížek nikdo nevyčte. V současné době naše Kutírny navštěvuje pravidelně přes 100 účastníků – na dvou malotřídkách, v Podlesí a v Jarcové, kde se schází maminky, děti a babičky, a v Domečku ve Valašském Meziříčí. Jedno odpoledne je vyhrazeno pro výtvarnou družinu ze ZŠ Vyhlídka – chodí třicet nadšených sedmi-

až osmiletých dětí, další je otevřeno pro veřejnost a starší děti. Schází se postupně celé odpoledne a do večera si každý odnáší hotový výrobek.

„ Cena řemesla a hrdost Co je cílem? Zachovávat, obnovovat a rozšiřovat zájem veřejnosti o tradiční a ruční řemesla jako nedílnou součást naší kultury a historie. Popularizovat a obnovovat ruční a lidová řemesla. Nabídnout zájemcům z řad dětí i dospělých možnost vlastní tvořivé práce, využití volného času, poznat krásu řemesla a možnost uplatnit své zájmy v budoucím životě. Podpořit pracovní aktivitu a zájem o samostatnou práci, konkrétně tradičních lidových řemesel a tím sekundárně přispět k řešení nezaměstnanosti. Největší význam vidím nejen ve vhodně vyplněném volném čase, ale hlavně v tom, že takto účastníci poznají hodnotu liské práce. Zcela viditelně se to projevilo při návštěvách jarmarků. Každoročně jezdíme na Mikulášský jarmek do Valašských Klobúk. Při první návštěvě děti i rodiče obhlíželi řemeslné výrobky. Líbily se jim, ale zdály se jim drahé. Po roce, kdy si řemesla měli možnost vyzkoušet, jsme navštívili jarmek opět. Děti opět prohlízely stánky s výrobky. Tentokrát se jim vše zdálo levné – za takovou cenu bych to nedělal, ozývaly se hlasy dětí. V neposlední řadě – děti jsou velmi hrdé na to, co umí, a rády se předvedou před ostatními lidmi. Děti to baví o to víc, že se svými dovednostmi mohou pochlubit na veřejnosti. Toš tak. Hlava už nemyslí, září bylo hektické. Týden dopoledne ve skanzenu, odpoledne do práce, tři dny Svatováclavského volna s oddílem Falco putování po Beskydech s plnou polní a mapování studánek, návštěva z Holandska na Domečku, kde jsem jediná, která dokáže komunikovat anglicky... Mgr. Jitka Dvorská za všechny řemeslné nadšence a ČSOP Javorníček, SEV Zelená školička a SVČ Domeček Valašské Meziříčí Snímky řemesel ze SVČ Domeček na Valašsku najdete na str. 31. Kontakt: ČSOP Javorníček, Podlesí 32, 757 01 Valašské Meziříčí, www.ochranci.cz

PROČ MAJÍ ŠPERKY STÁLE VÝZNAM?

18

Co člověk na Zemi poprvé stanul, svá krásná těla zdobil. Eva zářivým zrakem rozhlédla se po okolí a spatřila nádheru vonných květů a uvinula si z něj věnec na hlavu a na šíji a běžela se zhlédnout v očích Adamových. Naše tělo je jemný dokonalý nástroj a naši dávní předkové znali jeho tajemství. Věděli, jak sebe šperky nejenom okrášlit, ale i poopravit slabá místa, či dodat sílu jejich nositeli. Úcta k Zemi byla obrovská, protože ta pro ně byla Matka, Živitelka a vše z ní byly posvátné dary. Každá bylina byla léčivá a každý kámen měl svou moc. Šperky se zpočátku zhotovovaly nejenom jako doplněk a ozdoba, ale i za konkrétním účelem pro nositele, jak ženu, tak i muže. Zlato ztělesňovalo Slunce a mužský princip a stříbro Měsíc a ženský princip a tak je tomu

dodnes. Tyto síly se nezměnily, pouze my jsme jaksi pro samou „práci“ zapomněli. V loveckých kulturách se jako ozdoby používaly trofeje skolených zvířat. Rozhodně to není kruté, neboť pravěcí lovci žili v harmonii s přírodou a rozuměli jejímu jazyku. Samozřejmě před lovem musel být učiněn rituál a musela se požádat Duše lovených zvířat. Či lovec sám se postavil velkému divokému vlkovi a po skolení nosil jeho zuby na krku. Krásná sexy ozdoba? Ne. Nositel věřil, že Síla jeho protivníka přechází na něj. Tak je to i s určitými symboly a tvary. Nositel věří, že mu přinesou štěstí, ochranu... Ve starověku bylo takových symbolů nespočet. Dnes nejznámější je křesťanský křížek. Vrací se keltské a pohanské symboly, uzly života, naše kultura objevuje buddhistické symboly... Lidé opět

začínají toužit po spojení s přírodou a o znovunalezení ztracených znalostí. Ožívá zájem o drahé kameny a jejich působení na lidské tělo a mysl. Lidé se rádi zdobí šperky z kamenů i mušlí a leckdo z nás si v kapse nosí toho svého „miláčka“. Všimla jsem si, že i spousta dětí má velmi rádo kameny. Není divu, tolik barev, krásy a taky trocha pohádky a tajemství – to nejlepší pro dětskou duši. Není lhostejno, co na sebe pověsíme (i vánoční stromeček pečlivě nazdobíme), protože vždy tam někde v podvědomí se rozechvějí strunky, které potom ovlivňují celé naše já. Znáte to: motýl mávne křídly, a kdesi za horami spadne lavina... Blanka Kučná, zlínská šperkařka

5/2009

DIDAKTIKA

ŘEMESLA A JEJICH NOSITELÉ etodický blok Řemesla a jejich nositelé, který vám Bedrník nabízí, pochází z výukového koše KTERAK ČLOVĚK S KRAJINOU ZACHÁZÍ?, jehož autory jsou Občanské sdružení Tradice Bílých Karpat, Bára Duží, Lenka Ulipová a Eliška Janíková. Tento výukový koš využívá ve svých programech například Centrum Veronica Hostětín v Bílých Karpatech.

M

Výukový koš Kterak člověk s krajinou zachází? přispívá k: a) Hlubšímu pochopení souvislostí mezi hospodařením a působením člověka na krajinu a přírodu v oblasti Beskyd a Bílých Karpat, zamyšlení se nad hodnotou krajiny. b) Představení typických i méně známých řemesel a řemeslných výrobků, zamýšlení se nad jejich postavením a životaschopností v současnosti. c) Seznámení s tradičními řemeslnými výrobky a jejich užitím, praktickému vyzkoušení některých tradičních zpracovatelských a řemeslných postupů. d) Představení příkladů tradiční lidové architektury a seznámení s materiály, které jsou na jejich stavbu využity a vyzkoušení si stavby některých staveb v malém. Hlavní cíle: a) Účastníci dokáží odvodit souvislosti mezi hospodařením člověka v krajině a řemesly – jaké přírodní materiály a suroviny pro svou práci řemeslníci využívají. b) Účastníci jsou seznámeni s typickými i méně známými druhy řemesel a chápou jejich význam a postavení i v současnosti. c) Účastníci dovedou popsat postupy výroby vybraných řemeslných výstupů a umí zhodnotit cenu lidské práce, včetně umu, trpělivosti a dalších potřebných dovedností, které jsou k řemeslné práci třeba. d) Účastníci poznají několik typů roubených staveb jako příkladů tradiční lido-

vé architektury, dokáží určit materiály, z nichž jsou postaveny. Cílové skupiny: Zprostředkovatelem programu jsou střediska ekologické výchovy, která si z pestré nabídky aktivit mohou vybrat a sestavit program ušitý na míru jejich vlastním cílům a potřebám konkrétní cílové skupiny, na kterou se obrací. Do obsahu výukového koše může nahlédnout každý jednotlivě nebo ve skupinkách přímo a vytáhnout si, co ho zaujme a cokoli si vyzkoušet. Kromě níže uvedených cílových skupin je možno vybrat po uvážení některé aktivity také pro žáky 1. stupně ZŠ. Hlavními cílovými skupinami jsou: a) žáci 2. stupně ZŠ b) studenti SŠ c) děti a mládež (mimo školu) d) dospělí (zájmová veřejnost) Koš obsahuje tyto aktivity: a) aktivity rozvíjející kritické myšlení (diskuse, obhajoba a zdůvodňování postojů) b) znalostní, vědomostní aktivity (hledání a spojování souvislostí, příčin a následků, doplňování) c) zábavné a odpočinkové aktivity (hry, prezentace) d) prožitkové a výtvarné aktivity Stručný návod k použití metodiky: Metodika je rozdělena do několika hlavních bloků, které jsou dále děleny na další aktivity. Bloky tvoří poměrně samostatné

celky, kromě bloku Drobné aktivity obsahujícího aktivity, které je možno provozovat víceméně bez koordinátora, případně vložit do ostatních bloků jako doplňkovou aktivitu. Doporučujeme v případech, kdy se některé aktivity zdají být příliš diskusního charakteru a účastníci potřebují rozptýlit. Struktura textu je rozdělena na úvodní stručné představení aktivit a jejich cílů, následně podrobnější popis jednotlivých aktivit. Celým textem vás nenápadně provází průvodce, který doporučuje, jakým způsobem je možno program vést. Veškerý obsah koše a jeho aktivity si však můžete přizpůsobit svým potřebám, zkušenostem a prostředí. Na konci některých bloků jsou vloženy podklady, které slouží pro hlubší doplnění informací o tématu, kterým se blok zabývá. V závěru metodiky je uveden seznam použitých a zároveň doporučených pramenů. Protože téma lidových řemesel je velmi obsáhlé, autorky upozorňují uživatele metodiky na to, že si nekladly cíle zahrnout vyčerpávajícím způsobem všechna lidová řemesla, pouze vybraly několik zajímavých oblastí a ty „nakously“. Obsah metodiky: Blok I: Úvod – Krajina na dlani, krajina v srdci Blok II: Řemesla a jejich nositelé Blok III: Drobné aktivity Blok IV: Pojďte si něco postavit! Blok V: Pastevectví ovcí Blok VI: Audiovizuální složka Použité a doporučené prameny

METODIKA BLOKU ŘEMESLA A JEJICH NOSITELÉ

5/2008

Stručně o bloku: „ představení řemeslných a zpracovatelských postupů na venkově „ diskuse nad postavením tradičních řemesel v současnosti „ představení regionálních značek Tradice Bílých Karpat (TBK), Vyrobeno v Beskydech a jejich smyslu „ řešení postupu zpracování příkladů několika výrobků, přiblížení toho, kolik práce a umu je k něčemu takovému třeba za pomoci jednoduchých nástrojů Cíl: „ účastníci si uvědomují hodnotu rukodělné práce a znají důvody, proč má i vyšší cenu „ účastníci dokáží odlišit postavení řemesel v minulosti a dnes „ účastníci znají postup výroby vybraných řemeslných předmětů a dokáží odvodit „ vztah mezi přírodním materiálem, výrobou a konečným výrobkem „ účastníci umí zdůvodnit, proč je třeba řemesla udržovat a podporovat Délka programu: „ 90 minut (při výběru všech aktivit, záleží na okolnostech) Prostředí, počet: „ spíše do místnosti, max. 30 Vhodné pro: „ II. stupeň ZŠ, SŠ + koordinátor/ka Pomůcky: „ mapa Beskyd a Bílých Karpat, ukázky řemeslných a zpracovatelských výrobků Tradice Bílých Karpat a Vyrobeno v Beskydech, fotografie znázorňující řemeslnou práci, seriály a popis výroby hřebíku, slaměné ošatky, košile, šindele (obrázkový seriál otiskujeme jako přílohu tohoto Bedrníku, obrázky lze okopírovat, rozstříhat a použít podle návodu v metodice). Názvy aktivit: 1) Úvod – co je to řemeslo a kdo je to řemeslník/řemeslnice (cca 15 minut) 2) Cesta od zdroje k výrobku (cca 30 minut) 3) Interaktivní výstavka Tradice Bílých Karpat a Vyrobeno v Beskydech (cca 15 minut) 4) Tvorba reklamní akce na vybraný výrobek (cca 30 minut)

19

DIDAKTIKA

ad 1 „ Úvod – co je to řemeslo a kdo je to řemeslník/řemeslnice Úkoly Diskuse nad vymezením řemesel. Úvodem může vést koordinátor ve skupině diskusi nad řemesly pomocí textu, případně otázek: Lze řemesla vymezit třeba jako „rukodělnou“ výrobu využívající víceméně přírodní materiály? Pro potřeby tohoto programu je toto označení snad dostačující. Každý si asi dovede představit rozdíl mezi výrobkem, který si člověk vyrobí sám vlastníma rukama s pomocí jednoduchých nástrojů a nářadí, každý výrobek je svým způsobem jedinečný. Na druhé straně továrny, kde anonymní stroje chrlí sériové výrobky a člověk zde jen víceméně dohlíží na výrobní proces, právě řemeslnou práci postupně vytlačily na okraj. Avšak i ten, kdo stojí za pásem, je svým způsobem řemeslník – ovládá své řemeslo. A co teprve dnešní řemeslníci, kteří pracují s moderními nástroji – truhláři s elektrickými hoblíky a soustruhy, zedníci s kangy, dřevorubci s motorovou pilou. Diskuse nad podobami lidového řemesla. Koordinátor pokračuje v představování řemesla. Lidové řemeslo má několik podob, které vedle sebe existují dodnes: „ domácí práce pro vlastní potřebu – výroba základních potřeb pro život rodiny a provoz hospodářství „ domácká výroba na odbyt – pravidelná nebo příležitostná (kromě výroby pro

vlastní potřebu umožňovala například rolníkovi nebo domkařovi část výrobků prodávat a tak si přivydělávat k základnímu živobytí, například pastýři v zimním období vyráběli dřevěné nářadí) „ řemeslná výroba – rukodělná výroba předmětů pro široký okruh spotřebitelů (řemeslník musel mít odbornou přípravu a být zařazen zpravidla do cechu. Jeho práce pro něj byla většinou hlavním zdrojem obživy) „ lidová umělecká výroba a umělecké řemeslo – za hlavní kritérium výrobku je považována umělecká stránka výrobku ( je to především novodobá záležitost, v minulosti šlo více o soulad užitné a umělecké hodnoty). Diskuse nad nástroji a nářadím řemeslníků Jaké nástroje a nářadí pomáhají řemeslníkům? V lidské historii je několik zlomů, které člověka výrazně posunuly díky tomu, že vynalezl nějaký nástroj nebo způsob, kterým mohl přeměňovat suroviny a materiál kolem sebe – můžeme jmenovat například: dovednost udržování ohně, pazourek, výroba loveckého a rybářského náčiní (oštěp, kopí), přechod k zemědělství (rádlo, pluh) a usedlejšímu způsobu života a s tím spojenému stavitelství, ochočení (domestikace) zvířat, tavení kovových rud, vynález tkalcovského stavu, sekera, pila... Doplňující otázka: Vzpomenete si ještě na další „zlomy“ ve vývoji lidské civilizace, které člověku usnadnily život a pomohly více ovlivňovat prostředí? Můžete pokračovat do současnosti.

Diskuse nad hodnotou řemeslné práce a důvody, proč je cena jejích výrobků vyšší Jedná se o dokonalý rukodělný projev, kde je v souladu užitná hodnota výrobku s uměleckou stránkou (často se jedná o výrobky, které jsou třeba převážně ke každodennímu životu na hospodářství nebo pro sváteční příležitosti, ale způsob jejich zpracování má nezanedbatelnou uměleckou stránku – jsou zdobeny, vyřezávány, vymalovány...). Výrobek v sobě nese otisk autorského díla, případně regionu. Řemeslník nese za výrobek osobní zodpovědnost. Řemeslník ví o svém výrobku doslova vše. Má své výrobní postupy a „vychytávky“ (materiál, nářadí, metody, postup...). Často je řemeslník zároveň umělcem, pokud si výrobek sám navrhuje nebo jeho podobu může ovlivňovat. Doplňující otázky: Znáte nějaké řemeslníky, řemeslnice v okolí bydliště? Jaká řemesla provozují? Máte doma nějaký řemeslný výrobek? Jaké řemeslo jste ve škole, doma nebo v nějakém zájmovém kroužku už zkoušeli? Konají se ve vaší obci nebo okolí jarmarky/trhy, kde se prezentují řemesla a prodávají řemeslné výrobky? Myslíte si, že řemesla patří už jen do skanzenu, muzea, nebo jsou stále živá? Znáte nějaký skanzen, muzeum řemesel?

ad 2 „ Cesta od zdroje k výrobku (Poznámka redakce: K této části vám poslouží jako pomůcka obrázky otištěné v příloze tohoto čísla Bedrníku.) Úkoly: Představení průběhu tvorby určitého řemeslného výrobku ve skupinách.

za úkol vysvětlit jeden obrázek) seznámit ostatní se svým řemeslem – představit ostatním svůj výrobek a jeho výrobní postup. 1. HŘEBÍK

20

Účastníci se rozdělí do 4 skupin. Každá skupinka si vylosuje seriál – postup výroby jednoho předmětu tradičním rukodělným postupem, který je uložen v obálce. Obrázky jsou však zpřeházeny a úkolem pro skupinu je seřazení obrázků, znázorňujících jednotlivé kroky, do správného pořadí. Jedná se o výrobu hřebíku, šindele, slaměné ošatky, lněné košile. (Náročnější varianta spočívá v tom, že se promíchají všechny seriály dohromady). V první fázi má skupinka za úkol zkusit společně zařadit jednotlivé obrázky, jak by měly jít postupně za sebou ve sledu: základní materiál a nástroje, které řemeslník potřebuje – postup práce v logických souvislostech – konečný výrobek a jeho užití. V druhé fázi dostane skupinka do ruky na papíře předepsaný výrobní postup, podle něhož může obrázky zkontrolovat, zda zařadili obrázky ve správném sledu a případně je přehodit. V třetí fázi budou vybraní představitelé nebo skupinka společně (záleží na dohodě, mohou se třeba domluvit, že každý bude mít

Zhotovení hřebíku patří do pracovní náplně kovářů a jejich tovaryšů (učedníků). Svou práci prováděl kovář v kovárně, která byla často umístěna u cesty na návsi. Vesnický kovář zhotovoval mnoho předmětů, které byly pro život na vesnici nezbytné, například drobné zemědělské i řemeslné nářadí a nástroje – dláta, pořízy, sekery, kosy, cepy, dále kování na vozy, kola, pluhy, brány, kování beden, kutí koní, stavební kování – hřebíky, nýty, kliky, zámky. Kovář byl i trochu umělcem, což má význam i v současnosti – při zhotovování svícnů, mříží, ozdob apod. V současnosti je ale ruční práce kováře nahrazena moderními postupy, jako je například elektrické svařování, nýtování. Železné výrobky se vyrábí v moderních průmyslových závodech – železárnách. I základní materiál pro kovářské výrobky – železo a ocel vyráběné ze suroviny železné rudy, která se dříve zkujňovala v hamrech, umístěných u vodních toků, se dnes vyrábí v průmyslových závodech – hutích.

Postup zhotovení hřebíku: 1. Důležitým nástrojem kovárny je kovadlina, která je zaklíněná do velkého dřevěného špalku. Je vyrobena z oceli a její horní plocha je velmi tvrdá a má otvory, do nichž se vkládaly další kovářské pomůcky. Srdcem kovárny je výheň s ohništěm a dmychadlem. U výhně ještě stává nádrž s vodou a zásobník na dřevěné uhlí. Mezi kovářské nástroje patří například kovářské kladivo, kovářské kleště, pilníky a pro výrobu hřebíku hřebovka. Základním materiálem kováře je železo a ocel ve formě prutů. 2. Kovář nejprve provádí přípravné práce – rozkování prutu tím, že jej nejprve nahřívá ve výhni a pak na kovadlině poklepává kladivem a podle potřeby prutem otáčí. 3. Vyměřený kus předkovaného a ve výhni nahřátého hřebíku (zatím bez hlavičky) kovář usekne kovářským kladivem na utínce, která je zasunuta do otvoru na horní straně kovadliny. 4. Hřebík bez hlavičky se vsune pomocí kovářských kleští do otvoru v hřebovce, což je plát železa s děrami různého průměru, sloužící k zasouvání různých průměrů a velikostí hřebíků. 5. Nejširší část nahřátého hřebíku, která je zasazená v hřebovce, se rozklepává kladi-

5/2009

DIDAKTIKA

vem tak dlouho, až nabude tvaru hlavičky. 6. Konečný výrobek – hřebík s hlavičkou, má nejrůznější uplatnění při spojování dřeva, například dveří z laťovky. Kromě hřebíku s hlavičkou se vyrábí i hřebík bez hlavičky, který se nabíjí na železné obruče dřevěného kola a všude tam, kde by hlavička z nějakého důvodu překážela. 2. ŠINDEL Zpracování dřeva a výroba nejrůznějších dřevěných výrobků patřily a dodnes patří do dílny jak profesionálních řemeslníků (pilařů, tesařů, truhlářů, bednářů, kolářů), tak i domáckých výrobců – samouků, tzv. náturistů, pro které tato práce v horských a podhorských oblastech sloužila jako hlavní zdroj obživy. Dříve si dokonce dokázal vyrobit šindel pro svou vlastní potřebu téměř každý zručný hospodář. Pro potřeby řemeslníků pracujících se dřevem se rozlišuje měkké dřevo (smrk, jedle, borovice, lípa) a tvrdé dřevo (buk, dub). Šindele se vyráběly ze štípaného dřeva a ještě na začátku 20. století se v některých venkovských oblastech používaly jako střešní krytina. Dnes se šindel jako střešní krytina běžně nepoužívá, pouze pro restaurátorské účely – na střechy hradů, do skanzenů a dalších památek. Postup zhotovení šindele:

5/2009

1. Výchozím tvarem pro zpracování šindele je kmen stromu, který je pilou rozřezán na špalky – kláty v délce příslušného druhu šindele. Nejvíce byl šindel vyráběný z jedle a smrku, méně pak topolu, borovice, olše, buku, dubu. Strom musel být rovně rostlý, bez suků. Mezi základní nástroje pro opracování dřeva na šindel patří sekera, poříz, šindelářský výstruh.

2. Špalek neboli klát se pomocí sekery a palice (zvané též kyjanica) štípe nejprve na poloviny, ty pak postupně na čtvrtiny, z nichž se odstraní nekvalitní středová dřeň. Čtvrtky se dále štípou na tzv. pídě a ty pak na jednotlivé šindele v síle potřebné pro obřezání pořízem. Aby byl štěp přesný a „nezběhl“ (prošel opravdu středem špalku), tak se jeho směr označí nejprve mělkými záseky sekerou, na niž se pak udeří dřevěnou palicí. 3. Před obřezáním načisto se ještě štíp zbaví kůry. Vlastní práce obřezání načisto se odehrává na základním přidržovacím a upevňovacím nástroji, kterému se říkalo strýcova stolica, strýc, kozlík, obřeznice, dědek a podobně. Na strýcovi řemeslník zároveň seděl a nejrůznějšími způsoby opracovával dřevo (vrtání, dlabání, obřezávání, strouhání apod.). Pro obřezání je štíp upevněný v jednoduchém držáku, kterému se říkalo tlamka, a pomocí pořízu se upravuje do klínovitého tvaru šindele. 4. Aby do sebe šindele mohly vzájemně zapadat, je třeba do silnější strany šindele vystrouhat drážku, tzv. fug. Do ní se zasunuje zkosená část šindele následujícího, tzv. střela. Drážka se vystruhuje pomocí šindelářského výstruhu. Během vystruhování drážky výrobce zkouší, jestli zapadá střela do hotové drážky a případně profil drážky podle potřeby upravuje. Hotové šindele jsou ukládány do hranic na vysušení. 5. Střechy se pokrývají šindelem směrem od okapové části nejprve dokola, tak aby střely jednotlivých šindelů zapadaly do drážek následujících šindelů, pak dále směrem nahoru a pro upevnění se ještě přibíjí hřebíky. Šindelem se pokrývaly jednak roubené dřevěné stavby, jednak zděné městské stavby, církevní stavby i střechy hradů.

Ze štípů se dále vyrábějí bedny, kolařské výrobky, škopky, kádě, máselnice, drobné domácí nářadí. Ruční výroba dřevěných výrobků je dodnes žádaná. 3. SLAMĚNÁ OŠATKA Sláma, proutí, orobinec patří mezi snadno dostupné a obnovitelné přírodní zdroje. Pletiva z těchto materiálů se využívala především pro různé potřeby v zemědělství a hospodaření. Sláma měla široké spektrum uplatnění a vyrábí se z ní například došky na krytí střech domů a hospodářských stavení, ošatky, zásobnice na mouku a obilí, úly, víka dřevěných díží, slaměné tašky a různé ozdoby. V současnosti jsou v oblibě slaměné balíky jako tepelná izolace budov. Slaměné nádoby byly lehké, zásobnice vzdušné a výborně tepelně izolovaly, obilí a jiné potraviny v nich uložené se nekazily. Jejich nevýhodou bylo to, že sláma se rychle opotřebovávala a snadno shořela. V minulosti se výrobou pletených předmětů zabývali zruční samouci – náturisté, kteří si tímto přivydělávali ke svým malým políčkům a sezónnímu najímání na nádenické práce. Pro výrobu ze slámy byla nejvhodnější cepem vymlácená a očištěná žitná (režná) sláma, protože má nejdelší stébla, méně pak ovesná, pšeničná, ječná. Dnes není ke slámě vhodné k pletení tak snadná cesta, protože se obilí sklízí mlátičkami, které slámu již na poli rozsekají na kousky a slisují do balíků. Postup zhotovení slaměné ošatky: 1. Základní surovinou pro pletení slaměné ošatky je cepem ručně vymlácená čistá žitná sláma, zbavená zbytků klasů, plev a dalších

21

DIDAKTIKA

příměsí, a je připravena k pletení. Ošatka se splétá ze svazků slámy, a protože je sláma poměrně křehká, je třeba ji spojit vazivem, nejčastěji lipovým lýkem. Mezi základní nástroje patří křiváky a jiné nože, špica na propichování spojů mezi prameny. 2. Lipové lýko se získává z mladých lipových stromků. Nejprve se musí dřevo pařit v peci. Pak se za tepla lipový kmen rozštípne napůl a z jedné půlky se řežou pásky zhruba 1 až 1,5 cm široké. Pak se za vlhka odtrhne kůra od kmene a od kůry se odloučí lýko. Lýko se ještě za vlhka loupe křivákem. Naloupané lýko, říká se mu také lyčka, se váže do vázanek. Ze dřeva se ještě odštěpují kolíky, které se používají při pletení dna ošatky. 3. Podstata pletení ošatky je v tom, že se postupně splétá „nekonečný“ svazek slámy, který se spirálovitě otáčí do požadovaného tvaru směrem od středu nádoby k jejím okrajům. Svazek slámy se průběžně obtáčí lýkem, doplňuje slámou a postupně se prodlužuje. 4. Dno ošatky musí být pevné, proto se spojuje trochu jinak než její stěny. Počátek svazku slámy se hustě obtočí lýkem až vznikne hůlka, která se od středu začne stáčet do požadovaného tvaru dna. Opletené prameny se postupně spojují zaklepáváním kolíků kladívkem, aby bylo dno pevné. Síla pramenu se může kontrolovat pomocí kožené manžety. 5. Když je dno hotovo, začnou se tvořit stěny ošatky. Pokračuje se v oplétání slaměného pramene lýkem a opletená část pramene se lýkem připojí k předchozímu prameni. Na propichování poslouží špica. Když se pletení blíží ke konci, pramen se postupně ztenčuje a na konci se podobně jako u dna hustě obtočí lýkem a pevně připevní k předchozím vrstvám. 6. Výsledný výrobek, kulatá ošatka, zvaná

také slaměnka, kulatý okřínek nebo slaměnec, se používal především jako forma na pečení pecnu chleba, dávalo se do ní těsto k vykynutí a pak upečený bochník. Dnes slouží ošatky v domácnosti na odkládání pečiva, ovoce a podobně. 4. LNĚNÁ KOŠILE Len patří spolu s konopím mezi základní textilní plodiny, které na se na venkově pěstovaly a ručně zpracovávaly. Výrobci pláten byli vyučení řemeslníci, kteří působili ve městech. Na venkově bylo ale běžné, že spřádání lnu do příze a tkaní látek (tkalcovství) pro vlastní potřebu nebo blízké okolí se provozovalo téměř v každé chalupě. Kromě toho se každá rodina snažila vypěstovat tolik lnu, kolik bylo třeba pro oděv, ložní prádlo a potřeby v hospodářství. Lněné plátno mělo většinou tři základní kvality. Hrubší plátno se používalo na pytle s potravinami, plachty na trávu, seno, šily se z něj slamníky. Ze střední kvality se šily prostěradla, prádlo, plachty. Nejkvalitnější plátna se používala na sváteční mužské a ženské košile, jemné šátky, zástěrky, čepečky apod. Dnes je len vytlačen bavlněnými látkami, případně umělými. Ruční zpracování lnu a tkaní pláten patří už jen do skanzenů jako ukázka pracovních způsobů z minulosti. Postup zhotovení lněné košile: 1. Základní surovinou pro šití lněné košile je textilní plodina len setý, dosahující výšky přes jeden metr, kvetoucí v létě krásnými drobnými modrými květy. Len je poměrně náročná rostlina, potřebuje vlhko a teplo a silně vyčerpává živiny v půdě, proto by se neměla sít v následujícím roce na stejném

místě. Len se sklízí po odkvětu, kdy dozrají semínka v tobolkách, v suchých dnech. Vytrhává se ze země v chomáčích i s kořeny. Po sklizni se len váže do snopků nebo se jen rozloží, aby dozrál a uschl. 2. Když len uschne, provádí se drhnutí pomocí hřebenu s ostrými železnými zuby, zvaného drhlen. Drhnutím se len zbaví semen, která se pak dřevěnou palicí vymlátí a pečlivě schovají na setbu. Je z nich možné také lisovat výživný lněný olej. 3. Dalším postupem zpracování lnu je lámání lnu na mědlici (taktéž trhlici, lamce, klapačce, chrastačce), kterým se docílí rozmělnění lněných stonků. Snopek lnu se položí na dvě pevné tyče trhlice a třetí pohyblivou tyčí se láme tak, aby se zdřevnatělé části stonku zlámaly a vydrolily a pružná vnitřní vlákna zůstala. Dále se pak vlákna lnu ještě vochlují – protahují hřebenem nebo mezi hřebíky na trhlici, aby se ještě odstranila krátká vlákna, dřevnaté úlomky nebo pazdeří. Výsledkem jsou dlouhá vlákna, která dostane přadlena ke spřádání. Před lámáním lnu se lněné stonky máčí a pak opět suší, aby se pak lépe lámal. 4. Jemná lněná vlákna (přást) se spředou na vřetenu nebo kolovratu. Přadlena je urovnává, ztenčuje a zkrucuje, až postupně vzniká lněná příze různé síly a kvality. Příze se pak převine na cívky. 5. Tkalcovský stav je tkalcovský stroj, na němž je navinuta osnova, která může být delší než na jeden výrobek. Tkaní se zakládá na jednoduchém principu – křížení dvou soustav nití – osnovních a útkových. 6. Na tkalcovském stavu je utkáno plátno. Z něho se pak ušije například pěkná lněná košile. Od plátna ke košili však vede také poměrně dlouhá cesta, a náplň práce patří do dílny krejčího nebo švadleny.

ad 3 „ Interaktivní výstavka Tradice Bílých Karpat a Vyrobeno v Beskydech Představení cílů Tradice Bílých Karpat (TBK) a Vyrobeno v Beskydech: Úvodem koordinátor stručně představí TBK a Vyrobeno v Beskydech. (Poznámka redakce: obdobně lze využít další regionální značky – viz www.domaci-vyrobky.cz.)

Úkoly: Účastníci si mohou volně prohlédnout vystavené výrobky. Seznam výrobků: Dekorativní figurka – P. Mikulenková, Zubří | Vložky do bot z ovčí vlny – P. Mikulenková, Zubří | Panenka – horňácká činovať (tradiční lidová tkanina, tkalcovské mistrovství) – p. Buchtelová, Malá Vrbka | Velikonoční řehtačka – J. Papala, Strání | Štupovací hříbek – J. Papala, Strání | Louskáček ořechů – J. Papala, Strání | Medovka – J. Papala, Strání | Mačkátko na citron – J. Papala, Strání Dvojice si vyberou jeden výrobek a mohou nad ním diskutovat s pomocí návodných otázek: a) Jaké suroviny používají řemeslníci pro výrobu nebo zpracování? b) Jedná se o výrobek pro praktické užití nebo na ozdobu? c) V čem spočívá hodnota konkrétního výrobku? d) Myslíte si, že byla jeho výroba náročná?

22

Řemesla v akci Pro dokreslení předcházejících aktivit (včetně seriálů výroby) je možné si ukázat na fotografiích zachycení práce různých řemeslníků – úkolem je uhádnout, o jaké řemeslo se jedná a jaké nástroje a nářadí řemeslníci používají.

TRADICE BÍLÝCH KARPAT je dobrovolné seskupení nevládních a neziskových organizací, obcí, fyzických a právnických osob, které spojuje zájem aktivně rozvíjet tradiční zemědělskou a řemeslnou produkci. Ochranná známka TBK je značka kvality a původu pro výrobky pocházející z Bílých Karpat, která má za cíl napomoci jejich odbytu. Tato známka zákazníkovi pomáhá identifikovat výrobky, které z Bílých Karpat pocházejí a jsou šetrné k životnímu prostředí. Mezi potravinářskými výrobky se značkou TBK najdeme například mošty, sušené ovoce, bylinné čaje, jehněčí maso, med a včelí produkty. Mezi řemeslnými jsou to výrobky bednářské, ručně tkané předměty, keramika. Bližší informace http://www.tradicebk.cz VYROBENO V BESKYDECH je značka, která je udělována výrobkům, které splňují kritéria kvality, šetrnosti vůči přírodě, co se týče materiálu a výrobního postupu, návaznosti na region z pohledu tradice, použití místních surovin, ruční výroby, motivu reprezentujícího daný region. Certifikace místních výrobků je zaměřená na chráněná území, která jsou součástí evropské soustavy Natura 2000. Natura 2000 je celoevropská síť významných chráněných území s výskytem nejohroženějších druhů rostlin, živočichů a přirozených stanovišť v rámci Evropské unie. Pro účely certifikace byly v České republice vybrány i některé další regiony. Certifikaci podléhají potraviny a zemědělské produkty (nápoje, mléčné výrobky, obiloviny, ovoce, zelenina...), řemeslné výrobky a umělecká díla (výrobky ze dřeva, slámy, krajky, šperky, keramika, sklo, nábytek...), přírodní produkty (lesní plody, čaje, kompost, minerální voda, rákos pro stavební účely, extrakty z rostlin...). Bližší informace http://www.domaci-vyrobky.cz 5/2009

DIDAKTIKA

ad 4 „ Tvorba reklamní akce na vybraný výrobek Úkoly: Účastníci se rozdělí do skupinek, každá si vybere výrobek z TBK nebo Vyrobeno v Beskydech, k dispozici budou mít papíry a výtvarné pomůcky. Účelem aktivity je vymyslet druh reklamní akce a nalézt argumenty pro koupi určitého výrobku, nalákat potenciální zákazníky, umět výrobek prodat. Na rozdíl od klasické reklamy, která často zdůrazňuje nízkou cenu výrobků, je jejich úkol těžší – přesvědčit ostatní, aby si koupili většinou dražší výrobek, a pro to je třeba hledat argumenty (vysoké zapojení lidské práce, originalita, kulturní hodnota, historická paměť apod.) Je možné pro inspiraci ukázat například Katalog výrobků TBK nebo ukázky reklamních letáků Vyrobeno v Beskydech apod. Účastníci si mohou zvolit formu, která je pro ně nejvhodnější: „ reklamní plakát (letáček do poštovních schránek, barevný inzerát do tisku, pozvánka na jarmark…) „ živá reklama (přehrání reklamního spotu) „ jiná forma, záleží na fantazii (návrh webové stránky, píseň, marketingový průzkum…) „ Následně bude každá skupinka prezentovat ostatním to, co vymyslela. „ V následující diskusi mohou ostatní hodnotit, co se jim na prezentaci povedlo, do jaké míry ostatní přesvědčili, aby si výrobek koupili. Podklady:

5/2009

Řemeslo včera a dnes K výraznému rozvoji řemesel došlo na našem území díky historickému zlomu ve středověku, kdy se řemeslo oddělilo od zemědělství a plody obou oblastí mohly být mezi sebou směňovány a později prodávány. Ve středověku byla řemesla sdružena do cechů a dělila se podle zpracovávaných materiálů, druhů pracovní činnosti a výrobků do několika skupin: potravinářská, oděvní, textilní (zpracování textilních plodin), kožedělná, zpracovávající dřevo, zpracovávající hlínu a minerály, kovodělná, stavební, umělecká, drobné výrobní řemeslné skupiny, postupně se oddělilo také pastevectví. V 18. a 19. století přišla vlna průmyslové revoluce, která se z měst postupně rozšiřovala i na venkov a do hor a změnila výrazně život na venkově, způsobila odliv venkovských obyvatel do měst a přebrala řemeslníkům náplň jejich práce. Některá tradiční řemesla pod vlivem konkurence průmyslové výroby téměř zanikla (pastevectví, kovářství, sedlářství apod.), jiná se proměnila (z řemeslné rukodělné výroby doma se přesunula do manufaktur, pak se změnila na tovární průmyslovou výrobu, například sklářství) nebo jsou stále zachována ve své původní podobě (košíkářství). Zároveň s tím, jak pokračuje civilizační vývoj v oblasti vědy, techniky, průmyslu, si

lidé také všímají, že tradiční lidová kultura, včetně její části řemeslné, která je součástí naší historické paměti, se vytrácí. Řemeslné dovednosti, postupy a metody se uchovávaly z generace na generaci, a pokud jejich nositelé nenajdou pokračovatele, hrozí, že úplně zaniknou. Proto se v současnosti objevují snahy o ochranu tradiční a lidové kultury, včetně řemesel. Pro někoho je řemeslo stále zdrojem obživy, většinou je to však záležitost zájmová. Zájem o obrodu řemesel i idealizování života na venkově počal ve městech již v době národního obrození. Z 19. století se díky práci živnostenských inspektorů dochovaly záznamy o různých druzích podomácké výroby na Moravě, které byly typické v určitých vesnicích nebo regionech, například rohožkářství v Blatnici pod sv. Antonínkem, halenkářství v Kuželově, výroba dřevěného nářadí a hotovení šindele na Valašsku, šití punčoch v okolí Rožnova pod Radhoštěm, papučí z ovčí vlny na Valašskokloboucku. V první polovině 20. století se řemeslníci sdružovali do výrobních družstev, například Lidová tvorba v Uherském Brodě nebo Slovač v Uherském Hradišti. V roce 1945 bylo pak založeno Ústředí lidové a umělecké výroby, které se věnovalo studiu a zvelebování řemesel, vydávalo časopis Věci a lidé, později Umění a řemesla. Ve větších městech se podařilo provozovat síť vzorkových prodejen Krásná jizba. V 90. letech 20. století tyto státem řízené organizace zanikly, vznikly však jiné organizace z iniciativy řemeslníků samotných, odborníků nebo nadšenců. Tak vzniklo například sdružení Lidová řemesla, s působností v celé České republice. Z regionálního hlediska je zajímavý časopis Malovaný kraj, který vydává stejnojmenné sdružení. V Beskydech a Bílých Karpatech snaha o podporu a propagaci řemesel pokračuje dále. Střediska ekologické výchovy Kosenka nebo Javorníček ve Valašském Meziříčí, regionální muzea i drobná občanská sdružení a spolky pořádají řemeslné kursy, ve Valašských Kloboukách probíhá Vánoční jarmek s předváděním řemesel a celkově jsou řemesla podporována prostřednictvím regionálních značek Tradice Bílých Karpat, Vyrobeno v Beskydech a dalších. Řemesla živá i zaniklá v Beskydech a Bílých Karpatech, příklady: „ Soukenictví (valchářsví) Soukenictví spočívalo ve zpracování vlněné hrubé látky na houně. Na stavech se nejprve utkala hrubá látka, která se musela uvalchovat na valše (pomocí vody a mýdla), až z ní vznikla zplstěná látka – houně (huňa). Z houně se šily jen hrubší svrchní části oděvu. Jemnější části kroje se vyráběly nejprve ze lněného plátna, později z mušelínu (bavlněného plátna). Na Valašsku se mohla podomácká výroba látek provozovat se svolením městských cechů, jinak se soukenické řemeslo na vsích nesmělo provozovat. Největší středisko výroby houňoviny v 18. století bylo ve Valašských

Kloboukách a Valašském Meziříčí. Jemnější sukna se pak vyráběla na řemeslných valchách ve městech. V 19. století na podomácké zpracování látek navázala tovární výroba, která toto a doprovodná řemesla téměř vytlačila. „ Tkalcovství Tkalcovstvím se v českých zemích zabývali především muži, zatímco ženy vykonávaly jen pomocné práce. Základními materiály k výrobě lidového textilu byly len, konopí, výjimečně hedvábí a od 19. století bavlna. Plátna zůstávala většinou v přírodních režných barvách. Vzorovanými textiliemi byly především kanafas – lidová vzorovaná tkanina, původně lněná, postupem času celobavlněná, charakteristická pruhy v základních barvách černé a bílé a modré a bílé. Další tkaninou byla činovať – specifická tkanina s ornamentálními vzory, které tvoří geometrické řady složené z kostiček a hvězdic. Původně šlo o kombinovanou konopnou a lněnou, později konopnou a bavlněnou, nejmladší je čistě bavlněná tkanina, tkaná na Horňácku. „ Barvíři Látky se barvily v barvírnách, což prováděli barvíři. Vybavení barvíren bylo jednoduché – kotel, nástroje a barviva. Barvilo se nejvíce na bílou, modrou, fialovou, hřebíčkovou, šedomodrou pomocí přírodních barviv z rostlin. Na mušelín a lněné plátno se používalo modrotisku, což je princip podobný batikování. Pomocí forem, jejíž vzory byly potřené škrobovitou směsí, se nanesly profily na látku. Pak se látka barvila většinou indigem nebo modravou hlinkou a obarvila neoznačený zbytek látky. „ Koželuzi S pastevectvím ovcí je také neodmyslitelně spojeno koželužské řemeslo, které se zabývá vyčiňováním stažených zvířecích kůží na useň, která je zbavená chlupů, a kožešinu, kde je srst zachována. Vyčiněné kůže jsou připravené na odběr pro ševce a sedláře, řemenáře, brašnáře. Práce koželuha je plná přírodní chemie. Nejprve pomocí směsi popela a vody kůži zbaví chlupů, zbytků vaziva, tuku a blan ze spodní strany. Dále se kůže pomocí tříslové lázně ze stromové kůry několik měsíců vyčiňuje, změkčuje, zušlechťuje. „ Papučáři (výroba papučí) Papučářství patřilo mezi tradiční podomácká zaměstnání, provozovalo se doma nebo v malých manufakturních dílnách. Základním materiálem pro výrobu papučí byla právě houňovina a papuče vyráběné především na Valašsku měly dobrou pověst i v zahraničí. Přestože ruční výrobu papučí nahradily stroje, v současnosti jejich výroba díky podpoře Nadace Jana Pivečky ze Slavičína a občanského sdružení Kosenka z Valašských Klobouk maličko ožila. „ Krajkářky U lidového kroje byly výstřihy a okraje rukávů zdobeny háčkovanými nebo paličkovanými krajkami. Krajkářky potřebovaly dřevěné paličky s navinutou lněnou přízí, mnoho špendlíků a válečkovitý polštář jako podložku – herduli. Špendlíky se zapíchávají podle šablony do polštářku a potom se

23

DIDAKTIKA

příze navzájem kříží a omotává kolem špendlíků, až postupně vznikne krajka s motivy. Přestože se krajky začaly vyrábět strojově, stále trvá zájem o ručně paličkované krajky i o řemeslo jako takové. „ Brouskaři Brouskaři vyráběli brousky neboli oselky na ostření kos, srpů, nožů. Surovinou pro výrobu brousků je jemnozrnný pískovec, který se potom dělil na menší části a zabrušoval. Ještě do druhé světové války bylo brouskařství zejména na Vsetínsku rozšířené. „ Fajkaři (dýmkaři) Výroba dřevěných nebo porcelánových fajek patřila mezi hojná řemesla na Kelčsku. Základní surovinou pro výrobu dýmek byly hrče (boule) narostlé na březových nebo olšových pařezech. Fajkař potřeboval nejrůznější nářadí pro opracování dýmky, kterou ještě navíc vyřezával. Dýmky pak vytlačily cigarety. „ Plťaři (voraři) Přeprava nákladu na vorech byla možná na řece Bečvě a Moravě. Voroplavba na Bečvě byla provozována už od. 16. století a po řece se přepravovalo především řezivo (fošny a prkna). Na konci 19. století nahradila dopravu dřeva po vorech železnice. „ Formani Dokud nebyly železnice, obstarávali formani přepravu materiálu a zboží všeho dru-

hu. Potřebovali k tomu pár koní a pořádný vůz s plachtou. Směrem do dnešního Rakouska a Maďarska jezdili například s šindelem, kmínem, vlnou, sušeným ovocem, za doby rozkvětu skelných hutí se sklem. Stravovali se většinou v zájezdních hostincích, což bylo řemeslo, které také kvetlo. Když se formani vrátili domů, vyprávěli o příhodách, které se jim staly po cestě. Dnes obstarává přepravu zboží především letecká a kamionová doprava, železnice je na ústupu. „ Hrnčíři Hrnčíství je velmi staré řemeslo a provozuje se dodnes, přestože jej na konci 19. století nahradila průmyslová výroba. Pro výrobu hliněných nádob je třeba hrnčířská hlína, pro výrobu porcelánu kaolin, dále hrnčířský kruh, voda a pec. K tomuto řemeslu lze zařadit i kachláře, kteří se specializovali na výrobu kachlů a kachlových kamen. Umělecká keramická výroba je dodnes žádaná a lidé jsou ochotni si připlatit za ručně vyrobený hrnek, protože je to na rozdíl od sériové výroby originál. „ Plotaři Venkovská krajina byla utvářena obdělanými lány půdy, tzv. traťovými plužinami, loukami, pastvinami. Ty byly od sebe odděleny cestami a mezemi, které tvořily remízky, stromořadí, hráze kamení nebo ploty. Po druhé světové válce došlo k scelování lánů. Ploty se také stavěly na ohrazení pas-

tvin, kolem domů na venkovských zahrádkách. Ploty se stavěly z dřevěných latí, které mohly být vyplétány pruty. „ Uhlíři Součástí práce v lese bylo i pálení dřevěného uhlí v milířích, které se například ve Vápenkách na Horňácku udrželo až do 30. let 20. století. Uhlíři stavěli milíře na uhliskách – mýtinách v lese. Postupně vytvořili z polen stavbu ve tvaru komolého kužele, takto uložená kopa se přikryla smrkovým chvojím a celý milíř se pokryl vrstvou múru – hlíny a zbytky z předchozího milíře a zapálil se. Po skončení pálení se milíř rozhrabal, dřevěné uhlí se ochladilo ve vodě, nakládalo do pytlů a rozváželo obchodníkům. Kterak člověk s krajinou zachází? Autoři: Občanské sdružení Tradice Bílých Karpat; autorka výukového koše a metodiky – Bára Duží, ilustrátorka plátna krajiny a její zmenšeniny, titulní strany metodiky – Lenka Ulipová, ilustrátorka pexesa, seriálů výroby, pracovního listu Zmatená řemesla – Eliška Janíková. Vytvoření výukového programu bylo podpořeno z grantu Nadace Partnerství v rámci projektu FOA – nadačního fondu pro ekologické zemědělství, který je financován ze zdrojů UNDP-GEF (www.foa.cz)

V dalším z bloků výukových programů se děti seznamují s lidovou architekturou, využívají přitom například stavebnici valašské dřevěnice. Zdroj obrázků: www.walachia.com ≈ Roubená chaloupka,  Roubená chalupa, Kolna,  Kovárna

24

5/2009

DIDAKTIKA

OŠATKY SLAMĚNKY edním z řemesel, kterému se věnuje brněnská Lipka na svých akcích, je pletení slaměných ošatek. Lektorka Alena Uhříčková se s vámi prostřednictvím Bedrníku podělí o návod, jak na to...

J

Ošatka se plete ze svazku slámy spirálovou technikou. Jejím základem je nekonečný svazek slámy, který se spirálovitě skrucuje do plochy a patřičně tvaruje. Jednotlivé řady spirály se k sobě upevňují oplétacím materiálem. Proto téměř všechny výrobky pletené ze svazku slámy mají kulatý, nebo alespoň oválný tvar. Tato pletařská technika je nejen stará, ale také velmi rozšířená. Byla popsána u skupin obyvatelstva v různých světadílech. Všude se však neoplétala žitná sláma jako u nás, byl to ale vždy materiál, který dávala okolní příroda – různé traviny oplétané palmovými listy, mladé kořínky oplétané různými vlákny, která se často i barvila. Výrobky se zpracovávaly různě. Někde byly prameny tvořící spirály silné a jejich opletení bylo hrubé, jinde se pracovalo se slabými praménky oplétanými slabými vlákny. Nyní vám nabízíme postup na výrobu ošatky ze slámy, kde oplétacím materiálem je přírodní lýko. Lýko můžete zakoupit v potřebách pro zahrádkáře nebo včelaře.

„ Pomůcky a materiál Pošlapaná vlhká sláma, lýko, velká jehla, nůžky, kožená manžeta nebo jiná trubička ( její průměr se řídí tím, jak silný má být pramen, ze kterého pleteme). Větší nádoby je vhodnější plést ze svazku většího a menší pak z menšího.

Kulatá ošatka Postup: „ Do trubičky nasuneme silnějšími konci svazek slámy. „ Konec svazku obtočíme lýkem a zatočíme do malého kolečka (obr. 1). „ Pramen slámy spirálovitě obtáčíme kolem kolečka a lýkem přišíváme svazek vždy k předchozí řadě. Lýko pevně utahujeme (obr. 2). „ Pramen slámy neustále mírně zakrucujeme, aby byl kompaktnější a aby se lépe tvaroval do oblého tvaru. „ Tvarování ošatky provádíme podle ruky. „ Slámu nastavujeme postupně, protože stébla nejsou nikdy stejně dlouhá. Když se pramen v trubičce začne ztenčovat, zasuneme dovnitř pramene další stébla. Začátky stébel se tak uvnitř pramene ztratí. „ Lýko nastavujeme tak, že konec zapošijeme a další lýko přivážeme k ještě nepřišitému svazku slámy. „ Ošatku ukončíme tak, že přestaneme přidávat slámu do trubičky, svazek se nám postupně ztenčí. „ Okraj ošatky můžeme nakonec hustě oplést lýkem, aby byl pevnější a hezčí. „ Čím jsou obšívací stehy pravidelnější, tím vypadá výrobek lépe. Můžeme využít i ozdobného stehu.

1 2

3

4

Oválná ošatka Postup: „ Do trubičky nasuneme na pevno slámu. „ Část svazku omotáme lýkem (obr. 3). „ Omotanou část přehneme a lýkem tyto dva svazky přišijeme k sobě (obr. 4). „ Dál obtáčíme a přišíváme svazek slámy vždy k předchozí řadě.

5/2009

Mgr. Alena Uhříčková, Lipka – školské zařízení pro environmentální vzdělávání, Brno, Lipová 20, www.lipka.cz

25

DIDAKTIKA

PLASTIKA Z RECYKLOVANÝCH PAPÍROVÝCH VLÁKEN apír známe především jako plošný útvar, na který se píše, kreslí, tiskne, maluje… Stejná rostlinná vlákna však také můžeme použít na vytvoření plastiky.

P

„ Vytvarujeme na formu objekt z papírové hmoty získané z recyklovaných vláken. Někdy je tento postup je nazýván kašírovaná plastika nebo přesněji technika papier maché. „ Surovinu získáme ze starého čistého použitého papíru. Dobře vyhovují obaly na vajíčka. Namočíme a po nasáknutí vodou rozmělníme v mixéru na papírovou hmotu. „ Použijeme jednoduchý dostupný předmět, jako je plastový kelímek, miska apod. Kelímek natřeme zlehka vrstvou indulony k dobrému odloupnutí po usušení. „ Nanášíme vrstvičku mokré papíroviny na kelímek a zároveň odsáváme houbičkou přebytečnou vodu, aby papírovina dobře ulpěla na povrchu. „ Vytvořený předmět necháme dokonale vyschnout. „ Používáme jako zásobník na tužky, drobnosti na pracovním stole, sušené květy atd. „ Můžeme rovněž vybarvit a nalakovat či jinak nazdobit. „ Po zvládnutí techniky lze vyvářet i větší objekty. Přeji úspěšné tvoření.

DÍLNA RUČNÍHO PAPÍRU bčanské sdružení Dílna ručního papíru bylo založeno v roce 2003 nadšenci, výtvarníky a technology s cílem předat celoživotní profesní i zájmové zkušenosti s tradiční výrobou ručního papíru. Sdružení sídlí ve starobylé věži hradebního opevnění města Litoměřice. Zde byla na základě studia historických pramenů a návštěv existujících manufaktur ve střední Evropě a v Čechách vybudována dílna na výrobu ručního papíru. Předsedkyní a zakladatelkou sdružení je paní ing. Irena Štyrandová, učitelka odborných předmětů na Vyšší odborné škole obalové techniky a střední škole ve Štětí. Ručním papírem se zabývá od 80. let a od r. 1996 vystavuje obrazy, artefakty a tapiserie z papíru samostatně i na společných výstavách v ČR. V letech 2002 a 2003 se zúčastnila mezinárodního výtvarného sympozia Proudění v Řehlovicích.

O

Ing. Irena Štyrandová, www.rucnipapir.com

ŘEMESLO A VZDĚLÁVACÍ PROGRAMY ŠKOL Přehled možností využití tématu ŘEMESLO ve vzdělávacích programech škol.

26

Naše babičky říkávaly, že řemeslo má zlaté dno, ale také známe rčení: Devět řemesel – desátá bída. Řemeslo bývalo alespoň určitá jistota obživy, ve společnosti panovala úcta k práci a šikovnosti, zároveň hrdost na to, co umím, co dělali už můj táta a dědeček. Řemeslník byl většinou uznávaný člověk, odborník na slovo vzatý, který si poradil s výrobou či opravou konkrétního předmětu. A řemeslo dnes? Dobrého řemeslníka aby pohledal. Ubývá řemeslných oborů na školách a ubývá potenciálních zájemců, nehledě na úbytek žáků. Počet maturitních oborů se zvýšil, ale na řemeslo chce dětí méně a méně. Začíná to být problém na trhu práce a potřebnost řemeslných oborů narůstá. Téma řemeslo je ideální pro žáky 1. stupně základní školy, lze ho s úspěchem zařadit snad do všech předmětů. Ale i u starších dětí můžeme najít určitý prostor. Zkusme dětem nabídnout seznámení s řemesly zaniklými a zanikajícími. A můžeme začít historií jednotlivých řemesel, přes seznámení s potřebami řemeslníků, jejich pracovními nástroji a pomůckami, až po ukázku vlastních výrobků. Víme, co dělal kovář, pekař nebo švec, možná tušíme co dělal caletník, jirchář, pasíř, ale známe třeba, kdo byl biretník, šmelcíř nebo brdař? Využijme encyklopedií, filmů, návštěv a besed s řemeslníky, odborných exkurzí, návštěvy muzea s expozicí zaměřenou přímo na řemesla či alespoň zaměřením na konkrétní řemeslo rozvinuté v místě či naplánujme návštěvu skanzenu – ideálně s poutavým výkladem, ukázkami a vyzkoušením si konkrétní činnosti. Dnes bývá ve větších muzeích i muzejní pedagog, který umí v rámci výstav či expozic pro děti (ale i pro dospělé návštěvníky) připravit interaktivní program.

Dítě se učí prostřednictvím zážitku, který mu zprostředkujeme. Vyzkoušejme si v rámci pracovních činností některé staré techniky. Ať si děti vyrobí něco praktického, využitelného pro vlastní potřebu nebo pro radost sobě či druhým. Rozvíjíme tím pracovní dovednosti a tvořivost, učíme pozitivnímu vztahu k práci a vedeme k odpovědnosti za výsledky práce. Pro děti je to příležitost k seberealizaci a v neposlední řadě tak rozvíjíme profesní orientaci žáků. Na školách jsou časté řemeslné dny či řemeslnické jarmarky, v rámci tematického dne nebo projektu. Ve spolupráci s muzei a dalšími organizacemi se konají výstavy u příležitostí tradičních svátků, kde školy vystavují výrobky dětí – zaměřme se na práci s přírodními materiály, probouzejme estetické cítění a vnímání prosté krásy tradičních výrobků. „ Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání Přehled zařazení tématu řemeslo po linii: vzdělávací oblast, vzdělávací obor, tematický okruh, učivo. Vzdělávací oblast Člověk a jeho svět (pouze 1. stupeň) Vzdělávací obor: Člověk a jeho svět Tematický okruh: 2 Místo, kde žijeme – obec, minulost a současnost obce 3 Lidé kolem nás – rodina, práce fyzická a duševní, zaměstnání, firmy 4 Lidé a čas – současnost a minulost v našem životě – proměny způsobu života

Vzdělávací oblast Člověk a společnost (pouze 2. stupeň) Vzdělávací obor: Dějepis Tematický okruh: 1 Člověk v dějinách – získávání informací o dějinách, historické prameny Vzdělávací obor: Výchova k občanství Tematický okruh: 3 Člověk ve společnosti – místní tradice, kulturní hodnoty 4 Stát a hospodářství – výroba, služby, trh Vzdělávací oblast Člověk a svět práce Vzdělávací obor: Člověk a svět práce (1. stupeň) Tematický okruh: 1 Práce s drobným materiálem – lidové zvyky, tradice, řemesla 2 Konstrukční činnosti 3 Pěstitelské práce 4 Příprava pokrmů Vzdělávací obor: Člověk a svět práce (2. stupeň) Tematický okruh: 1 Práce s technickými materiály 2 Konstruování 3 Pěstitelské práce 4 Příprava pokrmů 5 Svět práce – volba profesní orientace, možnosti vzdělávání, zaměstnání, podnikání Doporučená literatura: Uhříčková, A. – Malíková, Z.: Kouzlo zapomenutého. Rezekvítek, Brno 2001, 2004. Vlková, M.: Zapomenutá řemesla (pracovní listy + metodické poznámky). Praha 1998. Radka Urbánková

5/2009

NABÍDKA PUBLIKACE

KNIHY O ŘEMESLECH „ Provaznictví v Čechách a na Moravě Publikace Karla Klika z provaznického muzea v městečku Deštná u Jindřichova Hradce na 202 stranách systematicky popisuje historii provaznictví, je doplněna černobílými fotografiemi provazníků a jejich dílen i strojů.

KALENDÁŘ

TÝDEN STARÝCH ŘEMESEL Výukový program pro ZŠ a SŠ, ve kterém se žáci seznámí s tradičními regionálními řemesly teoreticky i prakticky. Pořádá Centrum Veronica Hostětín ve Zlínském kraji 9.–13. února 2010. Kontakt: Hana Němcová, [email protected], tel. 572 641 855

„ Domácí tkaní – praktická kniha Kniha Zdeňka Kubáka velmi podrobně a přehledně popisuje tkalcovství i s jeho historií, popisuje tkalcovský stav (možnost zakoupení ručního stavu ve Strmilově), obsahuje návody na tkaní, druhy látek. 92 stran. Vydal Ing. David Němeček, Sluneční dvůr, o. s.. Zdroj: http://www.ranka.cz/knihy/nemecek.htm

„ Knihy o různých řemeslech z nakladatelství Grada Publishing:

5/2009

„ Drátenictví – publikace je věnována zajímavé rukodělné výrobě, která si pro svou jednoduchost a originalitu získala v poslední době velikou oblibu. „ Jablonecká bižuterie – publikace o světoznámém fenoménu jablonecké bižuterie. „ Jak vyrobit: Hry a hračky ze dřeva – autor předkládá návody na výrobu nejrůznějších her a hraček, které si můžete vyrobit doma ve své vlastní dílně. „ Keramika – umění z hlíny – kniha popisuje tisíciletý vývoj keramiky a ukazuje, jak se z kusu obyčejné hlíny stalo umělecké dílo. „ Košíkářství – košíkářství patří mezi jedno z nejstarších řemesel. Spektrum používaných materiálů se ale v posledních letech velice rozšířilo. „ Krajkářství – téměř po sto letech vyšla opět publikace věnovaná paličkované krajce. Věnuje se základům techniky paličkování s názornými kresbami. „ Kůže – zpracování a výrobky – jediná publikace na českém trhu, která se věnuje nejrůznějším výrobkům z kůže vznikajícím v různých kožedělných odvětvích. „ Řezbářství – kniha, která se významně odlišuje od řady dalších publikací o uměleckých řemeslech. „ Lidové řezbářství – kniha volně navazuje na předchozí titul Řezbářství, kde bylo toto umělecké řemeslo popsáno všeobecně. „ Nábytkové slohy – od antiky po současnost – průvodce dějinami stylů od antiky do současnosti je určen truhlářům, žákům středních a odborných škol i jejich učitelům a všem zájemcům. „ Pivovarnictví – řemesla, tradice, technika – pivo se začalo pravděpodobně vyrábět již před desetitisíci lety v Mezopotámii. V knize jsou mj. popsány dějiny výroby zlatavého moku.

„ Platnéřství – výroba zbroje – kniha nejen pro ty, kdo se zajímají o výrobu a použití zbroje či historický šerm, ale je i pro kováře a další aktivní řemeslníky. „ Pletení ze slámy – publikace pro zájemce o lidové tradice, výrobu a rukodělné techniky přináší popis technik pletení ze slámy názorným způsobem. „ Podkovářství – podkovářství je samostatné řemeslo, přesto zůstalo dodnes spjato s kovářstvím, ale stejně tak k němu neoddělitelně patří znalosti z veterinárního lékařství. „ Pozlacování a polychromie – pozlacovačství a štafířství jsou umělecko-řemeslné techniky, jejichž kořeny sahají až do antiky. „ Průvodce keramika – pece, galzury, příklady – prakticky koncipovaná příručka je určena široké vrstvě čtenářů – od nadšenců až po výtvarníky pracující převážně v ateliérových podmínkách. „ Sklářství – kniha obsahuje kapitoly o vývoji technik a technologiích, o jejich aplikaci v současnosti, zachycuje uměleckohistorický vývoj skla i dějiny jeho výroby. „ Soustružení dřeva – technika z oblasti zpracování dřeva. „ Umělecké soustružení dřeva – jestliže spojujete soustružení dřeva pouze s ozdobnými díly starožitného nábytku nebo s užitkovými předměty, je čas podívat se do této knihy. „ Tradiční textilní techniky 2 – autorka odhaluje zdroje lidské dovednosti v tomto oboru a předkládá přehled lidových textilních technik „ Vitráže – není snad řemeslný obor, o jehož technice by bylo tak nepřesné a malé povědomí, jako je umělecké sklenářství neboli umění vitráže. „ Voskařství – od kdy a jak se vyrábí svíčky se dozvíte v knize o voskařském řemesle. „ Zvonařství – zvonařství patří mezi velmi stará řemesla, lidé zvonům, které byly odpradávna spojeny s jejich životem, dávali a dávají i jména. Zdroj: www.moje-kniha.cz/knihy/naucnaliteratura/remesla

DOBRÁ RADA EkoCentrum Brno vydává od roku 2007 edici praktických brožurek Dobrá rada pro příznivce šetrného životního stylu. První díl nazvaný „ Dřevo u vás doma radí, jaké dřevo nakupovat, jak ošetřovat a natírat dřevěné výrobky. Na osmi stranách malého praktického formátu přináší základní přehled nátěrových hmot, informace o ekoznačkách na výrobcích, rady jak využít při úpravách dřeva přírodní oleje a vosky, jakému dřevu a dřevěným výrobkům dát přednost při nakupování. Nechybějí ani užitečné internetové adresy s aktuálními informacemi a přehledy. „Naším záměrem bylo nabídnout široké veřejnosti jednoduché, přehledné a návodné brožurky, ve kterých může každý najít inspiraci, jak ladit svůj životní styl, aby byl ohleduplnější k životnímu prostředí. První díl edice je navíc specifický tím, že jsme se v něm rozhodli navázat na výjimečnou tradici domácího kutilství v našich zemích. Vycházíme ze zásady, že je vždy ekologicky šetrnější udržovat a znovu oživovat už existující výrobky, než zatěžovat prostředí nákupem nových, často daleko méně kvalitních a trvanlivých produktů,“ uvedl první titul edice ředitel EkoCentra Brno Zbyněk Zavadil. Další již vyšlé díly přinášejí témata, na která se často ptají klienti ekoporaden: „ Vaše šetrná domácnost, „ Mlsáme zdravěji, „ Šetření energií u vás doma, „ Vaše šetrná domácnost II. EkoCentrum Brno je občanské sdružení, které funguje nepřetržitě od roku 1990. Zaměřuje se především na podporu ekologicky šetrného životního stylu. Provozuje stálé informační centrum s knihovnou, ekologickou poradnou a knihkupectvím v Brně na Ponávce. Ke stěžejním aktivitám patří také výukové a volnočasové programy pro děti a vzdělávací program pro dospělé. Zdroj: www.ecb.cz

27

NABÍDKA

VÝSTAVY „ ROK V POLABÍ Začátek školního roku zahájilo Středisko ekologické výchovy a etiky Sever – pracoviště v Hradci Králové přípravou výstavy Rok v Polabí. Již osmá společná akce tohoto typu, pořádaná ve spolupráci s manželi Podhajskými ze ZO ČSOP Na Plachtě, se tentokrát nezaměřuje na čistě ekologické téma. Její environmentální obsah je však patrný z prezentace výrobků řemeslníků regionu. Návštěvníci se mohou nejen pokochat, ale i koupit si vkusné šperky z drátovaných kamínků, šperky skleněné či dřevěné i netradiční náušnice a náhrdelníky vyrobené tradičním zpracováním ovčí vlny (filcováním za sucha). Milým dárkem pod vánoční stromeček se mohou stát i ošatky a drobné ozdoby z orobince. Výstava totiž potrvá až do 18. prosince. Vernisáž výstavy s podtitulem Tradiční řemesla, zvyky a obyčeje regionu současně odstartovala oslavy patnáctiletého fungování Severu. Sešlo se na ní mnoho přátel z řad blízkých spolupracovníků neziskových organizací i dalších institucí. K dobré pohodě všem hostům zahrála kapela z hradecké Základní umělecké školy Na Střezině a nechybělo ani drobné občerstvení a již tradiční koláčky z místní prodejny zdravé výživy. A co je na výstavě vlastně k vidění? Zvykoslovné předměty, nářadí a náčiní potřebné k tradiční řemeslné výrobě i typickým sezónním pracím – vše řazeno do logického koloběhu života na venkově. Venkovský život od jara do zimy – tak, jak je na výstavě prezentován, se může stát zajímavou inspirací i osvěžením života současného městského člověka, nebo jen mile stráveným

časem při prohlídce výstavy. Návštěvníkovi se totiž nabízí nejen poučení prostřednictvím vystavených exponátů s vysvětlujícími texty, ale některé činnosti si může dokonce sám vyzkoušet. A tak se dozví, co je Morana či jaké součásti má mlýn, jak se pálí dřevěné uhlí nebo vyrábí tradičním způsobem lněná tkanina, může se sám pokusit roztočit kolovrátek, nalámat len nebo utkat alespoň kousíček tkalounu. Pokud se dobře díval a četl, nevyvede ho z míry žádná z otázek nabízeného testu. Hravě uhodne, co věšely maminky dětem jako pamlsek na stromy o „liščí neděli“ nebo kdo kontroloval přadlenám dílo a úklid v čase Adventu. A pokud by to vše bylo málo, může si tvořivý návštěvník ozdobit pro radost sobě i ostatním tzv. roční stromeček nebo pocvičit čichové buňky: pexeso z bylinek a koření vybízí ke hře.... Na závěr nezbývá než poděkovat Podorlickému skanzenu Krňovice i dalším laskavým zapůjčitelům jednotlivých exponátů i všem, kdo se na přípravě výstavy podíleli. Děkujeme, a zveme vás všechny: „Přijďte pobejt!“ Lenka Hronešová, Sever, Hradec Králové

„ KOLIK PAPÍRU (S)POTŘEBUJEME? Česká nezisková organizace Arnika, která spojuje lidi usilující o lepší životní prostředí, připravila pro studenty výstavu o šetrném papírování. „Se středními školami spolupracujeme již několik let a touto výstavou bychom rádi dostali přímo k mladé generaci záležitosti, které se týkají každodenního života nás všech a ovlivňují životní pro-

středí více, než si mnohdy uvědomujeme,“ představil výstavu její iniciátor Ing. Milan Havel z Arniky. Panely s tematickými názvy Kolik papíru (s)potřebujeme?, Papírenský průmysl, Recyklace papíru, Šetrná kancelář – je to snadné, Méně reklamy a Papír a (nejen naše) lesy jsou určeny k zapůjčení do škol, knihoven a obdobných prostor, a to zejména pro studenty středních škol. Nová výstava doplňuje řadu výstav, které Arnika připravila již dříve – Předcházej a recykluj, Odpad jako surovina a jiné. Jejich přehled je volně dostupný na internetových stránkách Arniky www.arnika.org/vystavy. Zde také zájemci najdou informace o možnosti zapůjčení výstav například i pro úřady, informační centra apod. Výstava je součástí stejnojmenné kampaně, jejímž cílem je omezit zbytečnou spotřebu papíru a zvýšit jeho využití a recyklaci. „V roce 2008 jsme ho v České republice spotřebovali již 150 kg na 1 obyvatele. Je to nejvyšší hodnota od vzniku státu a za posledních 12 let vzrostla spotřeba papíru na dvojnásobek,“ upozornil Milan Havel. Kvůli nárůstu spotřeby papíru patříme v Evropské unii mezi státy s nejhorším poměrem vytříděného papírového sběru ke spotřebě. Množství vytříděného sběru přitom také roste. Výroba papíru je energeticky náročná, papírenský průmysl je významným zdrojem emisí oxidu uhličitého, který se jako skleníkový plyn největší měrou podílí na probíhajících klimatických změnách. Nejúčinnější je spotřebu papíru omezit; recyklací lze částečně spotřebu energie snížit, spalováním se jí ale vrací jen malá část. Zdroj: www.arnika.org

PROGRAMY „ HISTORIE VŠEDNÍHO DNE

28

Středisko ekologické výchovy Chaloupky u Kněžic na Vysočině nabízí žákům 4. až 9. tříd základní školy pětidenní pobytový program Historie všedního dne, který je zaměřený na řemesla. Program je určen zejména pro brzké jarní, podzimní a zimní měsíce, kdy přírodu často nelze pozorovat jinak než za oknem. Rostliny jsou odkvetlé a drobní živočichové ve stádiích vajíček a kukel. Listnaté stromy jsou holé, počasí nepřeje dlouhým vycházkám. Takže si zatopíme v kamnech a projdeme se historií běžného života na českém venkově. Před Vánocemi a Velikonocemi bude program mírně upraven, aby neopomněl tradice těchto svátků. Pondělí o krajině: Po představení Chaloupek se budeme zabývat nejbližším okolím, seznámíme se s vývojem krajiny nejen na Vysočině, z rozhledny vyprojektujeme krajinu. Pokud bude ležet sníh, neopomeneme ho prozkoumat a zjistit jeho význam pro přírodu. Večer nás čekají hry motivované historií českých zemí. Úterý se dřevem a vlnou: Dříve tu bylo

jen dřevo, kámen a jíl, kůže a vlna. Lidé se brzy naučili využívat ohně a objevili kovy, sklo a plasty. Půjdeme po stopách lidstva a zkusíme si s těmi základními druhy materiálu pohrát a pochopit je. Nalezneme společně kouzlo přírodního materiálu. Budeme příst a tkát, řezat, křesat, sekat i modelovat. Středa o včelách a bylinách: Čaj s medem byl klasickou odměnou za namáhavý den už v raném středověku. Tato „řemesla“ ctí přírodu, její pestrost a sílu. Tenkrát nebylo čaje a kávy, nebylo syntetických léčiv, o lahodnost nápojů a jejich léčivé účinky se postaraly bylinky. A když bylinkový čaj, pak jedině s medem. Čtvrtek o zemědělství: Dopoledne zaměřené na rostlinnou a odpoledne na živočišnou výrobu bude ukázkou toho, jak se opravdu potraviny vyrábí. Projdeme si polní práce během roku, dozvíme se něco málo o obilí i dalších rostlinách a upečeme si v peci chleba. Po obědě začneme na farmě a následně si v laboratoři vyrobíme tvaroh, máslo, sýr nebo jogurt. A svačina? To bude praktické vyvrcholení celodenní práce se zaměřením na bioprodukty. Na

závěr nás čekají přírodní zvukové nástroje a zamyslíme se nad tím, jak se poprvé člověk setkal s hudbou. Velký výstavní pátek: Historii všedního dne převedeme do obrazové podoby a vyrobíme si malou přenosnou expozici. Poznatky, které jsme celý týden sbírali, nyní zpracujeme tak, abychom je mohli předat i našim spolužákům ve škole a rodičům. A abychom na to všechno, co nás Chaloupky naučily, nezapomněli. Zdroj a více informací: www.chaloupky.cz

„ CO SI PAMATUJE KRAJINA Instruktážní seminář k získání nových pomůcek pro pro učitele 2. stupně ZŠ, nižších ročníků víceletých gymnázií a prvních ročníků SŠ Co si pamatuje krajina nabízí Středisko ekologické výchovy a etiky Rýchory – SEVER. Je věnován tématu: krajina, vývoj vztahu člověka a krajiny, typy krajin, krajinné prvky, zásahy člověka do krajiny, kořeny současných problémů životního prostředí. Seminář zahrnuje: praktic-

5/2009

NABÍDKA

ké ukázky 5 aktivit do vyučování, objasnění návaznosti na průřezová témata a příklady konkrétního zařazení uvedených témat do ŠVP a do výuky D, Bi, Ov, Ze, dále obsahuje práci s interaktivním výukovým programem na CD (aktivity, testy, pracovní listy, úkoly, dobrodužné prvky, informace pro učitele),

představení dalších pomůcek a literatury, inspirační metodický film. Seminář trvá 4 hodiny a vedou ho lektorky Hana Kulichová a Eliška Knížková. Cena 300 korun (při minimálním počtu 13 účastníků) za účastníka zahrnuje CD s interaktivním výukovým programem, CD

s texty k semináři a pomůckami k aktivitě Časová osa, kniha O krajině a povodních. V případě zájmu o zorganizování tohoto semináře od ledna 2010 a pro další informace kontaktuje Hanu Kulichovou, sever@ ekologickavychova.cz, 739 203 204. Zdroj: www.sever.ekologickavychova.cz

PROJEKTY „ DOMÁCÍ VÝROBKY – SYSTÉM REGIONÁLNÍCH ZNAČEK V ČR

5/2009

Smyslem regionálního značení výrobků je zviditelnit tradiční regiony (známé např. svou zachovalou přírodou, zdravým prostředím, lidovými tradicemi) a využít jejich socio-ekonomických výhod. Do systému regionálních značek Domácí výrobky se od roku 2004 zapojilo již deset regionů – Krkonoše, Šumava, Beskydy, Moravský kras, Orlické hory, Moravské Kravařsko, Górolsko Swoboda, Vysočina, Polabí a Podkrkonoší. V každém z nich vznikla regionální značka pro výrobky, která zaručuje vedle jejich kvality a šetrnosti k přírodě především jejich původ a vazbu na určité výjimečné území. Systém Domácí výrobky je koordinován na národní úrovni občanským sdružením Apus a nově vzniklou Asociací regionálních značek, o.s. (ARZ). V každém regionu působí regionální koordinátor, který zajišťuje správu dané značky, komunikuje s místními výrobci a s ARZ. Značku výrobkům uděluje nezávislá certifikační komise (v každém regionu samostatná) po splnění jednotných pravidel, která ale mohou být přizpůsobena potřebám regionů. Značení je určeno nakupujícím přímo v regionech – turistům, kterým dovoluje objevovat region a užívat si jeho atmosféru novým netradičním způsobem, a místním obyvatelům, kteří mohou nákupem značených výrobků podporovat „své” místní výrobce. Výrobci získají díky značce různé výhody, zejména jednotnou propagaci své produkce, nové kontakty a možnost nových forem spolupráce. Značení lze zavádět bez obav v dalších regionech, protože hlavní působení značky se předpokládá v daném regionu, jednotlivé značky by si tedy neměly konkurovat. Některé výrobky budou mít jistě úspěch i na národní a mezinárodní úrovni a přispějí tak ke zvýšení prestiže značky a celého regionu. Systém Domácí výrobky je otevřený každému regionu, který projeví zájem o zavedení regionální značky. Mezi nejčerstvější události z oblasti českého regionálního značení patří úspěch Ladislava Šlechty z Harrachova, který je nositelem značky Krkonoše – originální produkt. Jeho krkonošský dráteník v září 2009 na XI. celostátním setkání dráteníků v Regionálním muzeu v Jílovém u Prahy v soutěži Muzejní zlaté ručičky získal první místo za vynikající drátenický výrobek. Drátované objekty pana Šlechty krátce nato bylo možno zhlédnout v Krkonošském muzeu řemesel v Poniklé u Pičmanů – a jistě budou další příležitosti.

Mezi poslední udělené značky patří Podkrkonoší – regionální produkt. V dubnu 2009 je získali tito výrobci a produkty: Pekárna Josef Rýdl – Chutný preclík; Vladimír Kulhánek, Keramika Hořice – soubor keramických výrobků; Kámen Ostroměř – ručně opracované kamenické výrobky z hořického pískovce, pivovar EPOS CZ – Královédvorské pivo Tambor, Ing. Bedřich Plíšek – pěstování biojablek. Nově se chystá na jižní Moravě regionální značka Haná – regionální produkt. Souhrnné informace o systému regionálního značení výrobků v ČR a přehled jednotlivých značek najdete v Bedrníku 2008/4 na str. 2 a na str. 14 – 16. Zdroj: www.domaci-vyrobky.cz

„ STROMOLEZCI NABÍZEJÍ GRANTY NA OŠETŘENÍ STROMŮ Víte o vzrostlém stromu, který by potřeboval dendrologické ošetření? Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu a Nadace Partnerství připravily nový grantový program, v němž můžete o odborné ošetření požádat. Organizace se tak snaží upozornit na potřebu včasné a kvalitní péče o dřeviny. Grantový program Stromy pro zítřek nabízí obcím, školám, občanským sdružením i církevním právnickým osobám bezplatné ošetření jednoho vzrostlého

stromu. Ošetření provede arborista s certifikací European Tree Worker (ETW). „Certifikace ETW zajišťuje, že daný arborista má za sebou kvalitní odborné zkoušky a praxi a zároveň že se v oboru dále průběžně vzdělává,“ upřesňuje Světlana Vávrová ze Společnosti pro zahradní a krajinářskou tvorbu. Odborná péče o stromy totiž vyžaduje celý komplex znalostí, počínaje dendrologií, fytopatologií, fyziologií, mechanikou či fyzikou, až po znalost potřebné legislativy, bezpečnosti práce a správního řádu. „Pouze kvalitní péče umožní stromům dožít se vysokého věku ve stavu, ve kterém nepředstavují riziko pro svoje okolí. Není náhodou, že například každoročně se opakující debaty o alejích kolem silnic končí zpravidla upozorněním na nedostatečnou a neodbornou péči o stromy,“ doplňuje Miroslava Drobílková z Nadace Partnerství. „Hodnota vzrostlých stromů dosahuje statisíců korun. I pokud uvážíme jen tento čistě ekonomický fakt, pak by nám nemělo být lhostejné, jestli se o naše stromy skutečně starají odborníci,“ upozorňuje člen rady Sekce péče o dřeviny – ISA David Hora. Žádosti lze podávat do 6. listopadu. Výběrová komise, která se sejde na konci listopadu, bude hodnotit především historii stromu, jeho velikost a význam pro místní obyvatele, zdravotní stav stromu a potřebnost zásahu. Zdroj a více informací: www.nadacepartnerstvi.cz

FESTIVALY „ JABLEČNÉ SLAVNOSTI V HOSTĚTÍNĚ Osmý ročník tradiční Jablečné slavnosti se uskutečnil 27. září 2009 v Hostětíně. Cílem již tradiční akce je především představit místní a regionální pěstitele ovoce a výrobce ovocných produktů, podpořit pěstování tradičních bělokarpatských odrůd ovoce a prezentovat regionální značku Tradice Bílých Karpat® a její nositele. Pořadateli jsou Občanské sdružení Tradice Bílých Karpat, Centrum Veronica Hostětín a Obec Hostětín. Pro všechny návštěvníky – místní, z blízka i z daleka – připravili celodenní bohatý zábavný, kulinářský, poučný i mírně turistický program. Na jarmarku na návsi se představili především zástupci tradičních řemesel,

zejména nositelé regionální značky Tradice Bílých Karpat®. Netrpělivě je každoročně očekávána přehlídka jablečných moučníků, jež jsou dílem místních hospodyněk. Vystavené exponáty se pak v odpoledních hodinách rozprodávají. Na výstavce starých a krajových odrůd ovoce probíhá ovocnářské poradenství a také ochutnávka ovoce. Zájemci mohou rovněž pravidelně využít lektorované prohlídky modelových ekologických projektů v Hostětíně: modelového pasivního domu, moštárny, historické sušírny ovoce, kořenové čistírny odpadních vod, výtopny na biomasu, solárních panelů na výrobu teplé vody i elektřiny a šetrného veřejného osvětlení. K dispozici je ekologická poradna pro domácnost. K dobré náladě přispěl hudební a divadelní program, například vystoupení folklorního souboru Klobučánek nebo beseda u cimbálu s muzikou Veronica. Dospělí i dětští návštěvníci se mohli zapojit do her a soutěží (na děti čekala pohádková stezka Ptáka Ohniváka),

29

NABÍDKA

nebo se vydat na putování po sochách rozmístěných v krajině kolem obce. V tradiční tombole se letos hrálo o jízdní kolo. V areálu moštárny bylo možné ochutnat bionápoje – čerstvý jablečný mošt, míchané mošty ( jablečný s červenou řepou, mátou či zeleným čajem) a sirupy z květů černého bezu, z listů máty, z afrického keře rooibos

a nově také z květů konopí setého. Hladové návštěvníky potěšily nejen ovocné koláče, ale i jehněčí steaky, klobásky, guláš, saláty a další pochutiny. Pořadatelé akce návštěvníky předem vyzvali: „Vezměte s sebou aspoň tři jablka (společně z nich složíme překvapení) a přijeďte na kole či vlakem! Těšíme se na

setkání na Jablečné slavnosti v Hostětíně!“ Obdobné pozvání z Hostětína můžeme očekávat i v příštích letech. Zdroj: www.tradicebk.cz, www.hostetin.veronica.cz, www.hostetin.cz, upraveno (red)

INTERNET „ LIDOVÁ ŘEMESLA

„ EVROPSKÁ KONFERENCE O ŘEMESLECH

Lidová řemesla a lidová umělecká výroba v ČR mají své internetové stránky WWW.LIDOVAREMESLA.CZ. Stroje, které v 19. století začaly nahrazovat řemeslnou výrobu, přinesly nejen neobyčejné zvýšení produktivity práce, ale i změny životního rytmu všude tam, kde vznikala tovární výroba. Rozvoj vědeckých výzkumů a jejich praktická aplikace vytvářely kvalitativně vyšší stupeň civilizace, v níž tradiční řemeslná práce byla stále méně schopná vzdorovat tovární velkovýrobě. Stala se kulturním dědictvím, které zahrnuje širokou škálu nehmotných i hmotných prvků, myšlenek a výsledků tvořivé činnosti předchozích generací. Čím je společnost vyspělejší, tím větší jsou její potřeby i možnosti poznávat a aktualizovat všechny složky tohoto dědictví. Cílem webových stránek je zachytit tradiční řemeslné technologie a znalosti a dovednosti výrobců tak, aby mohly přispívat k obohacení kultury a způsobu života současnosti. Předmětem stránek je tedy historie lidových řemesel a lidové umělecké výroby v České republice a vytvoření přehledné databáze jejich současného stavu. Pro srovnání obsahuje tato databáze také informace o lidových řemeslech a lidové umělecké výrobě ve státech Evropské unie. Najdete zde přehled řemeslných sdružení v ČR, databázi výrobců, rubriku věnovanou právní ochraně a odkaz na Evropskou federaci řemesel. Zdroj: www.lidovaremesla.cz

Závěrečné prohlášení Evropské konference o řemeslech a malých podnicích, která proběhla ve Stuttgartu v dubnu 2007najdete například na stránkách WWW.CECHSDK.CZ. Mj. se v ní říká: „Vycházejíc z výsledků dvou přípravných konferencí konaných ve Varšavě a Budapešti, 4. Evropská konference o řemeslech a malých podnicích svedla dohromady hladní zainteresované osoby, aby určily výzvy a možnosti, které stojí před řemesly a malými podniky v současné Evropě. Řemeslné profese a malé podniky jsou základem evropského hospodářství a společenských struktur. 98 % všech evropských společností má méně než 50 zaměstnanců a 90 % všech podniků je dokonce ještě menších s méně než 10 zaměstnanci... Konkurenceschopnost Evropy je založena v zásadě na jakosti ve všech ohledech, ať už je to vzdělávání, inovace, výrobky, služby nebo vytváření prostředí podniku. Řemesla a malé podniky hrají v tomto kontextu klíčovou roli. Podporují podnikavost, inovaci a tvořivost, prostě vše, co je základní složkou moderního evropského hospodářství, které je schopno odolat výzvám 21. století.“ Dále se v prohlášení účastníci shodli na podmínkách, které by zlepšily postavení řemesel a malých podniků.

„ ŘEMESLO ŽIJE! Portál na podporu učňovského školství a řemesel WWW.REMESLOZIJE.CZ je součástí projektu, který od roku 2008 realizuje hl. m. Praha. Projekt komplexně podporuje učňovské školství a řemesla. „Snažíme se projektem podpořit řemesla jako vhodnou příležitost pro uplatnění absolventů středních škol. Je to motivace pro žáky základních škol a jejich rodiče, aby studovali obory vzdělání s výučním listem. Kromě toho poskytuje projekt podrobné informace o výhodách spojených s tímto druhem studia a usiluje o zvýšení prestiže řemesla ve společnosti,“ řekla náměstkyně primátora hl. m. Prahy Marie Kousalíková. Projekt je plánován do roku 2013 a Praha na něm spolupracuje s Hospodářskou komorou hl. m. Prahy a mnoha podnikatelskými subjekty. Internetový portál obsahuje mj. přehled škol, které učí řemesla, katalog profesí, interaktivní testy, články vztahující se k řemeslům a další informace. Zdroj: ex voto, s. r. o.

Zdroj: www.cechsdk.cz

 V rámci projektu Řemeslo žije! proběhla v září 2009 v prostorách Obecního domu v Praze slavnostní imatrikulace učňů, kteří nastoupili do prvních ročníků škol zřizovaných hl. m. Prahou a zakončených výučním listem. Foto: ex voto

Redakční rada:

Bedrník, časopis pro ekogramotnost, byl finančně podpořen v grantovém řízení Ministerstva životního prostředí. Materiál nemusí vyjadřovat stanoviska Ministerstva životního prostředí.

30

Praha – Zuzana Letovská (ZČ HB Botič, Toulcův dvůr) Středočeský kraj – Lenka Suchanová (ZO ČSOP Vlašim) Plzeňský a Karlovarský kraj – Lenka Navrátilová (Občanské sdružení Ametyst, Plzeň) Ústecký kraj – Ivana Poláčková (SEVER, Ústí nad Labem) Kraj Vysočina – Martin Kříž (Chaloupky o.p.s., Kněžice) Zlínský kraj – Ivana Machalová (Alcedo - SVČ Vsetín) Olomoucký kraj – Helena Nováčková (Sluňákov – CEA města Olomouce, o.p.s., Horka nad Moravou) Jihočeský kraj – Josef Janošťák (CEGV Cassiopeia, České Budějovice) Jihomoravský kraj – Michala Chatrná (Lipka – šk.zařízení pro environemntální vzdělávání Brno) Královéhradecký kraj – Jiří Kulich (SEVER, Horní Maršov) Pardubický kraj – Jiří Bureš (Ekocentrum PALETA, Pardubice) Liberecký kraj – Aleš Kočí (Městské SEV Divizna při ZOO Liberec) Moravskoslezský kraj – Kateřina Kohoutová (Vita – občanské sdružení, Ostrava) SSEV Pavučina – Lenka Daňková

Šéfredaktorka: Hana Kolářová Redakce: K Mejtu 200, 142 00 Praha – Písnice  261 910 608, e–mail [email protected] Korektury: Martin Feistner Grafická úprava, sazba: Petr Kutáček

Tisk: VAMB Štěchovice Náklad: 1500 ks Vytištěno na recyklovaném papíru. Příspěvky posílejte na adresu redakce.

BEDRNÍK | říjen 2009 | časopis pro ekogramotnost; www.pavucina-sev.cz ISSN 1801–1381. Ev. č. MK ČR 15710. Vydává Středisko ekologické výchovy a etiky Rýchory – SEVER pro Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina.

SEVER, Malá ulička 89, 542 26 Horní Maršov  499 874 280, 739 203 200 e–mail [email protected] www.sever.ekologickavychova.cz

SSEV Pavučina Senovážné náměstí 24; 116 47 Praha 1  234 621 386 e–mail [email protected]

Objednávky: SEVER, Monika Kosinová, Malá ulička 89, 542 26 Horní Maršov [email protected],  499 874 280, 739 203 205

Hlavní téma příštího čísla: FILOZOFIE (redakční uzávěrka 25. 10. 2009)

5/2009

VALAŠSKÁ WORK-ŠOPA...

...a spousta dalších příležitostí – jednorázové akce pro veřejnost, kurzy i celoroční kroužky pro děti – dokazují, že řemeslo na východě naší vlasti nevymřelo, ba naopak, šíří se odtud! K obrázkům z činnosti ZO ČSOP Javorníček a Střediska ekologické výchovy Zelená školička a Střediska volného času Domeček ve Valašském Meziříčí a okolí netřeba dodávat mnoho slov. A pokud nějaká, tak nejlépe od dobré duše i hnací síly tamních řemeslných aktivit Jitky Dvorské – v článku Toš tak na straně 17. (kvá) Foto Jitka a Miroslav Dvorští

VALACHOVO ZAMĚSTNÁNÍ Gde orba nedá výživy, Řemeslem, handlem sa živí. Mezříč, Vsetín – pěkná města V nich je průmysl a řemesla Rozličné zboží dělajú, Po světě rozvážajú. V Senince majú výdělky, V zimě dělajú šindelky. Na Bystřičkách patěračky, Ve Stříteži rukavičky…. [J. Kašpar, Valašská Polanka, 1942]