Duben 2012
Pro potřebu základních organizací KSČM
Vyškov
Obsah: Opět Svátek práce ................................................................................................................................. 1 Co je a co není naším cílem .................................................................................................................. 2 Historický kalendář květen ................................................................................................................... 3 Hlas mladých ......................................................................................................................................... 4 Prodá náš stát své občany?.................................................................................................................... 4 Fašismus a vláda pevné ruky?............................................................................................................... 5 Proč nevěřím v předčasné volby ........................................................................................................... 5 Odposlechy ničí demokracii? A jakou? ................................................................................................ 6 Mladý je každý komunista ... ................................................................................................................ 7
Opět Svátek práce Komunisté a levice na celém světě si prvního května připomínají nejen boje dělnictva a zaměstnanců za slušné pracovní a životní podmínky, ale především význam práce pro lidstvo. Je typické, že přístup našich dnešních vládců k tomuto svátku je vcelku odmítavý. Však jej chtěli také jako státní svátek zrušit. Pochopitelně. Není jim příliš vhod připomínka, že práce a zase práce je zdrojem těch hodnot, které lidstvu umožňují nejen pouhé přežití, existenci, ale především další rozvoj. Bodejť by připomínali, že právě pracující, zaměstnanci všech oborů a stupňů, se podílejí na získání potřebných zdrojů od přírody, že právě oni svou každodenní prací a svým umem tvoří nové hodnoty. Naopak. Pravice tak zvaně slušných lidí, která se na těch nově vytvářených hodnotách bohatě přiživuje, se snaží, jako by právě především její peníze byly tím základem zajišťujícím život společnosti. Přitom k těm svým velkým majetkům i penězům z největší části přišli tak, že si přivlastnili lví podíl z toho, co „plebs“ vytvořil. Boháči si díky svým bankovním kontům dokáží zajistit kdeco a mohou to hravě zaplatit. Média, která jim dělají reklamu se chovají, jako by právě pracháči byli tou elitou, bez které by si obyčejný lid snad nedokázal sám ani uvařit kafé. Rozhlašují, že vlastně ti sprostí bouchači jsou společenskou přítěží, nevděčnou vůči svým chlebodárcům. Pravicoví zákonodárci dokáží prosadit často takové zákony, které tísní ty nejchudší a podporují boháče, co se sami na tvorbě hodnot nikdy nepodíleli. Nejde jen o aktuální DPH, daně a podobně. Jde o banky, lichváře, soukromé pojišťovny, jejichž posláním je zisk, ne tedy pomoc lidem v tísni (byť si tu pomoc každý musí pojistnou platbou dopředu objednat). Není proto divu, že práce, po které bolí ruce, hlava a celé tělo, práce, která je náročná na znalosti, vytrvalost, zručnost, je pro elitáře něčím, co se neoslavuje. Ti
2
se předvádí na plesích v opeře, při svatbách, kdy paní nevěstinka (jako ta Klasnová-Bártová) má róbu za milión, zatímco prodavačka v obchodě by na ty její šatičky šetřila řadu roků, ale už by neměla na nájem, jídlo, prostě na nic. Tvůrcem hodnot je práce a lidé, kteří tu práci vykonávají. Spekulanti, to je jen kulturnější název pro tuneláře, šmelináře, podvodníky, ti se jen přiživují na hodnotách vytvořených jinými. V kapitalistické společnosti je považováno za normální, když spekulant má z práce druhých mnohonásobně větší zisk než ten, kdo se na vytvoření příslušné hodnoty podílel přímo. Je normální, že herec propagující v tupé reklamě sportovní tričko od firmy NIKÉ (najk) dostane za televizní šot tři milióny dolarů, zatímco šička, která to tričko ušila, někde v Indonésii obdrží dvanáct centů. Je normální, že nějaký exministr si za dva tři roky pořídí jachtu za 65 miliónů, zatímco mnozí pracující mají tak sotva na nájemné a stravu. Ne spekulace, ne banky, tam se nové hodnoty, které společnost potřebuje, nevytvářejí. Práce je základem zajištění života a rozvoje nejen těch pracujících, ale i oněch příživníků, vykořisťovatelů. Svátek práce je příležitostí, kdy si to občané připomínají. U nás již od slavného nerudovského prvomájového průvodu z roku 1890 až dodnes. Co je a co není naším cílem Někdy v nás starých doznívají představy, které vedly komunisty v době vlády císařů, carů a později fašismu. Od té doby se však mnohé změnilo. Chceme-li respektovat klasiky marxismu-leninismu (v tomto případě Lenina), musíme k řešení aktuálních problémů našeho hnutí a celého světa přistupovat s konkrétně historickým pohledem. To znamená, že své plány a metody jejich uskutečňování přizpůsobíme těm současným mezinárodním i vnitřním podmínkám. Abychom byli konkrétní. Náš cíl – sociálně spravedlivá společnost bez vykořisťování člověka člověkem, společnost lidí vzájemně si rovných – se nezměnil. Nové jsou jen dílčí představy o tom, jak má taková společnost vypadat, a proto i metody, jak toho dosáhnout. Mnohé má a bude řešit VIII. sjezd při posuzování materiálu Socialismus v 21. století. Co se mění, to jsou právě ty metody a formy, které používáme k dosažení cíle. I v této souvislosti vyslovím trochu kacířskou myšlenku. Komunistická strana a její síla nejsou cílem práce komunistů. Tato strana je jen organizací, která k danému cíli má společnost vést. Organizací nezbytnou, protože v dnešních podmínkách je jedinou zárukou, že úsilí o spravedlivou společnost neskončí v prokapitalistických kompromisech a ústupcích, jak to přečasto předvádí sociální demokraté a různí socialisté. Proto se nespojujeme ani s ČSSD, ani s jinými organizacemi hlásajícími (alespoň slovně) boj za sociální spravedlnost. Nespojujeme se, ale spolupráci s nimi jako s nezbytnými spojenci, s nimiž máme mnoho společných cílů a zájmů, se snažíme rozvíjet. Vše, co pracujícím prospívá, vše, co slouží zlepšování jejich životních i pracovních podmínek, podporujeme. Proti všemu, co na úkor lidí práce a jejich rodin pomáhá úzkým skupinám k bohatství, to vše nejen kritizujeme, ale proti tomu vedeme aktivní kampaň. Naším cílem není utopie, ale fungující
3
sociálně spravedlivá společnost. Tomuto cíli jsou pak podřízeny metody a formy zvolené v jednotlivých etapách naší práce. Historický kalendář květen 1917 95. výročí 1. květen- revoluční hnutí v Rakousku si poprvé za války vynutilo konání prvomájových oslav. V českých zemích se ve všech větších průmyslových městech konaly schůze organizované sociální demokracií. Přijaté resoluce žádaly mír bez anexí a kontribucí 1922 90. výročí 1. května se konaly první májové demonstrace a průvody Komunistické strany Československa. Účastnilo se jich na čtvrt milionu lidí ve všech větších městech. Tábory lidu vyjádřily podporu KSČ a žádaly uznání sovětského Ruska Československem 1927 85. výročí 27. května se konaly třetí prezidentské volby v Československu. Zvolen byl dosavadní prezident T.G. Masaryk 274 hlasy z 434 platných. 1932 80. výročí Květen – červen 1932 probíhala stávka 3000 dělníků na stavbě železniční trati Červená skála – Margecany. Projevil se vliv mostecké stávky s heslem jednotné fronty. Stávkující dosáhli úpravy mezd a úpravu pracovní doby. Stávka měla dramatický průběh v Telgartu, kde došlo ke střetnutí stávkujících s četnictvem . Dne 8. června zastřelili četníci jednoho dělníka a čtyři další zranili. 1937 75. výročí 15. – 17.. května se konala v Praze konference Svazu mladých, které se zúčastnilo 112 delegátů a 164 hostů. S výsledným usnesením se obrátila na československou pokrokovou mládež s výzvou k jednotě v boji proti fašismu 24.-30. května probíhal v československé republice Mezinárodní týden pomoci španělskému lidu. V jeho rámci se v Praze z podnětu KSČ konala 28. května velká manifestace na Slovanském ostrově. 1942 70.výročí 4. května vydala protektorátní vláda nařízení o všeobecné pracovní povinnosti, podle kterého mohli být občané protektorátu přikazování na práci do Německa. Nejprve byly povolány ročníky 1921 a 1922 a krátce nato i ročníky 1918 – 1920. 12. května zahájila vojska Jihozápadního frontu rozsáhlou ofensivu ve směru na Charkov a v jejím průběhu byla osvobozena charkovská oblast. Spolu s ostatními fronty bylo rozdrceno asi padesát nepřátelských divizí. Americký prezident Roosevelt v tom čase napsal: „Z hlediska velké strategie je jasný prostý fakt Rusové pobíjejí více vojáků nepřítele a ničí více jeho výzbroje a munice než ostatních 25 států Spojených národů dohromady“. 27. května provedli českoslovenští parašutisté, vyslaní londýnskou exilovou vládou, atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, který na následky zranění za několik dní zemřel. V noci pak provedla německá policie, jednotky SS, tři prapory wehrmachtu a pomocné ozbrojené složky rozsáhlou pátrací akci v Praze. Při ní byl zatčen těžce zraněný J. Zika, vedoucí II. ilegálního ústředního vedení KSČ, který brzy nato svému zranění podlehl.
4
Hlas mladých Prodá náš stát své občany? Zdánlivě nesmyslný nadpis. Jenže pokud si položíme otázku, proč vlastně stát existuje a jaké má funkce, zjistíme, že postupně ty funkce státu, které mají sloužit občanům a zajišťovat jejich život, stát převádí na soukromé firmy. Takovým typickým příkladem je pozvolný návrat péče o zdraví do soukromých rukou. Důsledek jak ve středověku. Máš peníze, zaplatíš si i tu nejkvalifikovanější péči. Nemáš peníze? Máš smůlu a občánku, buď zdráv! Modli se, třeba to pomůže. O mnoho lepší to není ani v oblasti zajištění v případech nouze. Sociální zajištění, důchody? Ano, praví pravicová koalice, ale musíš se pojistit u soukromé firmy – zatím jen částečně -, abys měl jistotu, že až zestárneš (pokud dožiješ), nestane se z tebe bezdomovec. Pan Klaus by asi řekl, že si nemůžeme život zaplevelit takovými zbytečnostmi, jako je péče státu o potřebné. Ať se každý stará o sebe sám. Jinak bude mít smůlu. A jak je to se vzděláním? Zatím si ani naše „nejlepší vláda všech dob“ netroufá zrušit někdejší rozhodnutí Marie Terezie o povinné a v podstatě státem (společností) hrazené základní školní docházce. Ale na vysoké školy už různí Šejlokové typu Kalousek koukají dychtivě. „Chceš, abych tě zaměstnal jako vysoce kvalifikovanou sílu?“ ptá se takový podnikatel v oboru obohacování, tedy bankéř, „v takovém případě si u mne vezmi půjčku na studium. Že se nadlouho zadlužíš? No a co? Proč si myslíš, že takové kšeftíky zavádíme? No přece aby ta lůza – pravda i s vysokou školou – musela vzít práci za takový peníz, který my, lepší a slušně bohatí, jsme ochotní zaplatit.“ Prostě všechno, co občan potřebuje, včetně agentur vyhledávajících pro uchazeče zaměstnání, musí být v soukromých rukou, a proto prosebníky – tedy občany bez majetků – zaplaceno. Koupeno na dluh, který na celý život zaváže občánka poslušností těm věřitelům. Bez těch, co ti půjčí, abys vůbec mohl vegetovat, tedy vydělávat si prací, se můžeš jít třeba pást. Vlastně ani to ne. Vždyť jsme zprivatizovali už i většinu obecního majetku, včetně pastvin. Takže, občánku, ani trs trávy zadarmiko, jasné! A k čemu že vlastně je pak stát? No přece to už dávno vysvětlili či formulovali dva bezvýznamní filozofové 19. století, jak Marxe s Engelsem pojmenoval velikán restitucí a omluv, humanitárního bombardování a lží. Tehdy řekli, že stát je organizované násilí. Takže stát, údajně demokratická ČR, je poslechne a dále bude organizovat násilí v zájmu zabránění těm dole, aby se moc nestavěli na zadní a poslouchali panstvo. Jako kdysi lid nevolný. Pokrok nezastavíš. Má k dispozici tolik raket, letadel, letadlových lodí, že pravda musí držet hubu. Kdysi kníže rozdával svým družiníkům, kněžstvu a možná dobovým lobistům obce i s nevolným lidem. Neblíží se – v moderní podobě – obdobná situace? Jen si vzpomeňte, jak nás, spotřebitele, kdosi prodal jiné firmě, aniž by se s námi bavil. A to byl jen nenápadný začátek.
5
Fašismus a vláda pevné ruky? Když se v médiích psalo o Andreji Babišovi, tak novinové titulky uváděly, že tento politik nabízí fašismus jako řešení krize. Důvodem byly jeho výroky s heslem o vládě pevné ruky. Nebo Babišův výrok: "Všichni vám lžou, všichni kradou, já to vím!" Tento výrok ovšem rovněž použil diktátor Mussolini, když se chystal pochodovat na Řím, aby ovládl Itálii. Zde je však nutné si upřesnit, co je to vlastně fašismus. Každý za tímto slovem dnes vidí nějaké nemocné pitomce, pěšáky, co ve Vimperku urážejí černošskou zpěvačku. Ale co třeba fašistická elita nebo ti, kteří v politice organizují a určují směr? Fašismus je vlastně systém, který demokratickou politikou pohrdá ráno, v poledne i večer. Systém autoritativní vlády, jež je charakterizována negací parlamentní demokracie a vládou fašistické elity, která obyčejnými lidmi zcela pohrdá. Mnohdy se vyznačuje i silnou ekonomickou rolí státu coby jedné továrny a jedné kanceláře. Například iniciativa Společně proti kapitálu prohlašuje, že rozbité ksichty sice náckům sluší, ale fašismus se tím nezničí. Uvádí stanovisko, že kdykoliv je řeč o fašismu, je řeč o kapitalismu. Dále dodává, že fašismus je jen jednou tváří diktatury kapitálu, načež tou druhou tváří je obyčejný pracovní den s jeho normami, buzerováním šéfů a stereotypní prací. Andrej Babiš neustále ve své nové straně ANO 2011 mluví o boji proti korupci. Nenechte se ovšem tímto populismem zmást. Ve skutečnosti za tímto heslem stojí podnikatelské zájmy. Skutečný důvod, proč mnohdy některé strany mluví o boji proti korupci, je prostý. Jedná se totiž o jednoduchý maskovací manévr. Zloději totiž potřebují tmu, aby se na jejich podvody nevidělo. Ve skutečnosti má Babiš zájem o rozšíření bioplynových stanic, což jenom zvýší cenu elektřiny v celé ČR. Mnozí pravicoví politikové sice tvrdí, že bojují proti korupci, ale ve skutečnosti nesnáší demokracii, nemají rádi trh. Kromě toho mají představu, že budou řídit stát manažerskými metodami jako fabriku, kde se jen poslouchají příkazy. Nejraději by ministry sháněli na inzerát a mnohé státní instituce by zprivatizovali. Tito populističtí politici jsou jako holoubci; před volbami vám zobají z ruky a po volbách vám kálejí na hlavu. Pavel Hermann TK: Fašismus je formou vlády státu, přičemž podstatu - kapitalistické vykořisťování - neohrožuje. Je založen ne pouze na autoritativnosti vlády, ale na nadřazenosti rasy a vůdců, na využívání násilné moci k dosažení cílů své nadvlády. Vůdcovský princip pak směřuje k neomezené diktatuře. Neusiluje o spravedlnost, ale o nadvládu.
Proč nevěřím v předčasné volby Když grémium Věcí veřejných přišlo s informací, že ministři za tuto stranu podají demisi, svitla ve mne naděje. Z předchozích zkušeností s touto stranou mě to však nechávalo poměrně chladným – vždyť kolikrát už VV vyhrožovaly odchodem z vlády? Celá kauza začala požadavkem místopředsedy „véčkařů“ Tomáše Jarolíma na odchod z koalice, která podle něj dělá ze zástupců Věcí veřejných jen „otloukánky“. Pro mě bylo velice překvapivé prohlášení, že se k jeho názoru připojilo i širší vedení strany a „nařídilo“ svým ministrům podat demisi k prvnímu květnu letošního roku.
6
Co se dělo za zavřenými dveřmi ve Věcech veřejných v úterý 3. dubna se můžeme jen domnívat. Dle některých médií byl kritizován Radek John a údajně měl zvažovat i rezignaci. Ten to však následně popřel. Reakce na své kroky však podle mého soudu Věci veřejné špatně odhadly. Myslely si, že premiér pod nátlakem splní všechna jejich ultimáta a požadavky – mj. na projednání situace v Lesech ČR, kauzy MUS, aj. Premiér jim však vzkázal, že rozkladným prvkem koalice jsou právě oni sami. Případné demise ministrů by přijal s vědomím vypsání nových voleb. Tento okamžik, byl podle mého soudu zlomem pro stranu, která chtěla bojovat s politickými dinosaury. Nové volby by je totiž vymazaly z politické mapy České republiky. Následně svá silná prohlášení strana mírnila a prostor pro jednání mělo vytvořit předání demisí do rukou předsedy strany. Opět se ukázalo, že Věci veřejné jsou v politice omylem. Strana se rozdělila na „bártovce“ a „peakovce“. Druzí jmenovaní se vzepřeli vedení a demisi podat nehodlají. V době, kdy to vypadalo skutečně na předčasné volby, jsme se mohli dozvědět i nějaké pikantnosti – například jak Kateřina Klasnová neuměla řídit Poslaneckou sněmovnu a předsedkyně Němcová jí v tom musela pomáhat. Zastávám názor, že žádný učený z nebe nespadl, ale toto je přesně příklad, jak „šla“ trojkoalice po postech a schopného místopředsedu Sněmovny Vojtěcha Filipa kádrováním z této pozice odstranili. Středeční den (4.4.) se už nesl v duchu opětovného sbližování stran vládní koalice. Prohlášení jednotlivých protagonistů dle mého nasvědčuje tomu, že předčasné volby nakonec nebudou a vše se, bohužel pro občany tohoto státu, urovná. Mezi tím se schová kauza odposlechů a média nebudou věnovat takový prostor soudnímu řízení s Vítem Bártou… Filip Zachariaš Odposlechy ničí demokracii? A jakou? Na pana prezidenta opravdu bezezbytku platí heslo „Co slovo, to perla.“ Vzpomínám to v souvislosti s výrokem, že odposlechy ohrožují demokracii. Ne, odposlechy, pokud jsou používány v záměru, v jakém mají být, opravdu demokracii neohrožují. Ohrožují ji ti, kteří na těch nahrávkách na demokracii přímo plivou, pohrdají jí a dělají si z ní lehkou děvu jen k tomu, aby se dostali ke svým korytům. Útočí na ni agenti BIS, a pokud vyjde najevo, že informace o situaci v Praze tato organizace věděla, měla by okamžitě projít očistou od lidí, kteří tyto informace zadržovali. Možná ještě horší situace by nastala, pokud by se prokázalo, že informace o nestandardních poměrech předala špičkám této republiky, kteří by se demokracii tímto přímo vysmívali. O demokratických principech si můžou dnes nechat zdát také ve Věcech veřejných. A propos, pane prezidente, nechováte k řadě z nich náklonnost? A jestliže Vít Bárta používá odposlechy jen pro vydírání politických odpůrců, pak to demokracii skutečně ničí. Jestliže by však političtí odpůrci nemuseli skrývat své kostlivce ve skříni, proč by je pan Bárta, pardon agentura ABL, odposlouchávala? Ale to není všechno, co zde ničí demokracii. Na demokracii zapomíná i Česká televize svými často velice neobjektivními reportážemi a na demokracii útočí také miliony korun ziskuchtivých boháčů a po těchto milionech lační prodejní politici. A, pane prezidente, demokracii ohrožujete i vy svými výroky. Vy, který pohrdáte Ústavou ČR, když tvrdíte o studentech, že jsou parazité. Filip Zachariaš, Bučovice
7
Mladý je každý komunista ...
Vzpomínáte na tuto píseň? V nedávných dnech jsme na Vyškovsku měli příležitost poznat, že soudruh Spáčil z Křenovic je i ve 104 letech svou myslí mladý komunista. K jeho jubileu mu přišli poblahopřát, poděkovat za celoživotní věrnost myšlenkám sociální spravedlnosti nejen členové okresního výboru z Vyškova a z krajské rady Jihomoravského kraje, ale i předseda strany a poslanec s. Filip.
e-mail:
[email protected]; http://vyskov.pohled-zleva.cz/; http://www.kscm-inh.estranky.cz/