Vysoká škola regionálního rozvoje
Doporučení pro zpracování bakalářské práce Bakalářskou prací (BP) student prokazuje, že je schopen řešit a písemně prezentovat zadaný problém a obhájit své vlastní přístupy k řešení. Bakalářská práce nemusí přinášet nové vědecké poznatky, měla by však obsahovat vlastní přínos studenta k dosavadnímu stavu zpracovávané problematiky. Student musí prokázat schopnost orientace v odborné literatuře a práce s prameny a zároveň dovednost aplikovat teoretické poznatky při řešení konkrétních úkolů. Vypracování bakalářské práce je integrální součástí studijního programu, obhajoba práce probíhá v rámci státní závěrečné zkoušky.
Rozsah bakalářské práce Rozsah BP ovlivňuje vlastní téma a použité metody. Bakalářská práce má rozsah nejméně 40 normostran ve formátu A4. Přílohy se do uvedeného minimálního rozsahu nezahrnují.
Postup a harmonogram tvorby práce Student postupuje při zpracovávání BP podle pokynů, doporučení a instrukcí vedoucího bakalářské práce. Nejdříve zpracuje teze práce, její strukturu a zformuluje cíle práce. Sestaví harmonogram tvorby BP. Po jejich odsouhlasení vedoucím bakalářské práce pracuje samostatně. V případě potřeby využije konzultací s vedoucím bakalářské práce.
Bakalářská práce obsahuje: 1. Titulní list (obsah a struktura titulního listu jsou uvedeny v samostatné příloze ) 2. Prohlášení
Student vypracuje závěrečnou práci samostatně. Tuto skutečnost potvrdí čestným prohlášením, které uvede ve spodní polovině samostatného listu a vlastnoručně podepíše s udáním data. Prohlášení může mít toto znění: “ P r o h l a š u j i, že jsem předloženou bakalářskou práci vypracoval/a zcela samostatně a veškerou literaturu a další podkladové materiály, které jsem použil/a, uvádím v Seznamu použité literatury.“
Datum
Podpis
Text lze upravit.
3. Poděkování Poděkování je fakultativní, lze ho uvést pouze pokud souhlasí vedoucí práce, konzultant či jiná osoba, která poskytla studentovi významnou pomoc. Děkujte spíše jednotlivci (jednomu, dvěma), není příliš vhodné „rodinné děkování“ nebo vyjmenování většího počtu lidí, neboť v prohlášení uvádíte, že jste práci zpracovali sami, rozsáhlý výčet lidí by toto tvrzení zpochybnil.
4. Obsah práce Obsah práce je uváděn s čísly stran, dělí se většinou do tří úrovní. Struktura obsahu je uvedena v samostatné příloze – vzor. Je třeba sledovat číselnou návaznost kapitol a nadpisů, častá chyba vzniká zejména při tvorbě automatického obsahu, následného doplňování kapitol a chybnou prací se styly.
5. Vlastní textová a grafická část práce V úvodu student uvede cíl práce a nastíní postup možného řešení. Úvod je určen k zasazení řešené problematiky do širšího kontextu a definování struktury práce. Musí obsahovat zdůvodnění aktuálnosti zvoleného tématu, netriviální zdůvodnění výběru
tématu, nastínění problému, který bude v práci řešen, charakteristiku současného stavu řešené problematiky a přehled nejvýznamnějších literárních pramenů, které jsou k zadanému tématu zpracovány, a to včetně jejich autorů. Pokud student neodkazuje na žádné dosavadní poznatky, má se za to, že celá práce a všechny definice, názory, teoretické i praktické poznatky jsou originálem, který nelze s žádnými jinými poznatky srovnávat. V každém případě musí úvod obsahovat kromě stanovení cíle práce i soubor vědeckých
metod, které k dosažení cíle budou využívány, včetně zdůvodnění jejich výběru. Úvod může obsahovat i pracovní hypotézy – domněnky o stavu zkoumaného tématu, které bude student v dalších kapitolách ověřovat, a které v závěru potvrdí nebo vyvrátí. Další část úvodu prezentuje strukturální členění BP se stručnou charakteristikou jednotlivých kapitol. Rozsah úvodu: 2 – 3 stránky. Nejdůležitější částí BP je prezentace vlastní práce a přístupů k řešení - jádro práce. Vlastní text práce by měl být členěn na teoretickou a praktickou část (členění odpadá, nevyhovuje-li to charakteru zadaného tématu BP). a) Teoretická část práce (cca. 20 stran) – popis a specifikace východisek řešeného tématu, teoretické základy, analýzy, podklady pro řešení tématu – výstupy musí mít přímou souvislost s následující praktickou částí. V této části je hlavní prostor pro práci s literaturou. Text je nutné průběžně prokládat vlastním hodnocením či komentářem. b) Praktická část práce (cca. 20 stran) – kreativní část práce. Student aplikuje teoretické poznatky v praxi, vytváří „přidanou hodnotu“ a formuluje dílčí závěry. I zde je žádoucí pracovat podpůrně s odbornou literaturou. Student se ve své práci vyjadřuje stručně, odborně, slohově i gramaticky správně, používá kratší, dobře srozumitelné věty; tzn. nepoužívá 1. osobu j.č.
Je třeba dávat pozor na pravopis, překlepy a styl jazyka. Práce musí vyváženě obsahovat analýzu zadání, popis metodického přístupu k jeho řešení, vlastní řešení, syntézu získaných poznatků a formulaci závěrů s vyznačením vlastního přínosu a možných aplikací v praxi nebo ve výzkumu. Irelevantní odbočky od tématu jsou fatální chybou. I jednotlivé kapitoly by měly mít svůj úvod i závěr – přechod z kapitoly na kapitolu musí být logický a plynulý, je třeba dodržovat obsahovou strukturu práce, která v logických souvislostech směřuje k dosažení cíle práce. Kapitoly nesmí být neuspořádané nebo poskládané z několika samostatných částí bez logické návaznosti nebo souvislosti. Opisování obecně platných zákonů, vyhlášek a nařízení je nežádoucí a považuje se za závadu práce. Totéž se týká nadměrného rozsahu textu popisného charakteru.
Nesmí být převzat doslovný text, aniž by nebyl uveden odkaz (zdroj)! To platí i pro parafráze. Každý uváděný údaj je třeba doplnit odkazy na literaturu, ze které je informace přebírána. Je doporučeno čerpat z původních pramenů. Možné způsoby citací jsou uvedeny v příloze č.1. Použití jiného způsobu citování je nepřípustné. Všechny citované práce a odkazy musí být uvedeny v seznamu použité literatury. Pokud student záměrně neuvedl seznam literatury a neodkazuje na žádné dosavadní poznatky, má se za to, že celá práce a všechny její výsledky jsou originálem, který nelze s žádnými jinými poznatky srovnávat. Je však třeba na tuto skutečnost upozornit hned v úvodu. Je zcela nepřípustné kopírování textu z jiných zdrojů bez uvádění citací. Citované pasáže je nutné prokládat vlastním textem – nelze složit celou jednu kapitolu pouze z citací. Je žádoucí citovat i jiné než jen internetové zdroje. Zdroje uvedené v závěrečném souhrnu musí mít odraz v citacích uvnitř textu BP. Dílčí výsledky jsou uváděny přehlednou formou. Lze zařadit diskusi dosažených výsledků. Každý z nich by měl být zdůvodněn nebo alespoň vysvětlen. Může být diskutováno i více verzí interpretace.
Závěrem student stručně a maximálně konkrétně zhodnotí dosažené výsledky a jak byl splněn cíl práce. Nemělo by se jednat o pouhé opakování toho, co lze najít průběžně v dílčích částech textu, ale o vnitřně propojené shrnutí všeho, čeho bylo při studování a řešení dané problematiky dosaženo, co se podařilo prokázat. Student se vrací k cílům a hodnotí, jak se mu je podařilo splnit, resp. zdůvodnění, proč byly splněny pouze částečně. Pokud v úvodu práce stanoví pracovní hypotézy, poukáže na to, jak se je podařilo potvrdit či vyvrátit. Navrhne využití výsledků v teorii i praxi, příp. v rámci řešeného výzkumného úkolu. Naznačí další možnosti a postupy bádání, které se nově otevírají a jež by vedly ke zdokonalení dosažených výsledků. Rozsah závěru práce by měl být 2 – 3 stránky. Do vlastního textu práce je nutné vkládat svoje hodnocení popisovaných skutečností, analýzu, názory a doporučení. Např. vložíte-li SWOT analýzu, napište k ní vlastní komentář, vložíte-li tabulku, zhodnoťte slovně její obsah apod.
Formální úprava BP Práce musí být sepsána v elektronické podobě prostřednictvím textového editoru (procesoru), s možným použitím všech jemu příslušných editorů a jiných aplikacích BP se píše nebo tiskne po jedné (pravé) straně papíru. Při psaní (tisku) se vychází z ČSN 016910 z 1997 "Úprava písemností psaných strojem nebo zpracovaných textovými editory". Sazebním obrazcem stránky textu, do kterého se umisťují i obrázky a tabulky, je obdélník, jehož rozměry a pozice na papíru formátu A4 jsou definovány rozměry okrajů stránky. Při psaní standardního textového dokumentu se vychází z minimálního požadavku 60 znaků na řádce a 30 řádků na stránce, tj. 1800 znaků na stránce (tzv. normostrana). Tomu je třeba uzpůsobit velikost písma, vzhled stránky, okraje a řádkování. Při psaní proporcionálními fonty nelze definovat stránku z hlediska počtu znaků na řádce ani na stránce vzhledem k jejich různé šířce závislé na konkrétním písmenu. Minimálnímu požadavku počtu řádek na stránce se však dá přiblížit např. při psaní doporučeným patkovým fontem Times New Roman o velikosti 12 bodů a řádkování 1,5 řádků, resp. přesně 20 bodů, nastavením horního okraje 35 mm, dolního okraje 30 mm, levého okraje 35 mm a pravého okraje 25 mm. Mezery mezi odstavci se doporučují - jedním prázdným řádkem. Nadpisy větších částí textu od předcházejícího textu oddělujeme minimálně dvěma prázdnými řádky, od následujícího textu jedním prázdným řádkem. Hlavní nadpisy kapitol bývají o velikosti písma 20 nebo 24 bodů, nadpisy podkapitol libovolných úrovní o velikosti 14 nebo 16 bodů, zpravidla bezpatkovým písmem, např. Arial. Číselně neoznačené dílčí nadpisy můžeme psát na začátek odstavce, zvýraznit a ukončit tečkou. Text pak následuje bezprostředně za nadpisem. Zvýraznění textu má být v celé BP jednotné. Stránky práce číslujeme arabsky, přílohy číslovat můžeme, doporučuje se římsky. Číslují se všechny platné stránky - první strana práce, prohlášení, poděkování a obsah se nečíslují. Číslovat začínáme od první strany textu práce od čísla, ve kterém jsou započteny i nečíslované úvodní strany (např. první očíslovanou stranou bude strana 7 = úvodní strana + prohlášení + 4 strany obsahu). Vlastní přílohy arabsky nečíslujeme,
tudíž poslední očíslovanou stranou práce bude „Seznam příloh“. Přílohy jsou řazeny v pořadí uvedeném v „Seznamu příloh“. Číslování od strany X provedeme tak, že na konci textu na stránce, která předchází té, kde chceme začít číslovat, vložíme konec oddílu: Vložit -> Konec -> Typy konce oddílů -> Na další stránce Zobrazit -> Záhlaví a zápatí, překlikneme kurzorem do zápatí a v liště „Záhlaví a zápatí“ klikneme na Vložit pole STRÁNKA V liště „Záhlaví a zápatí“ klikneme na „Odkaz na předchozí“ (nad ohraničením zápatí zmizí nápis „stejné jako minulé“ V liště „Záhlaví a zápatí“ klikneme na „Formát čísel stránek“ -> „Začít od“ a vepíšeme číslo, od kterého chceme začít číslování (X). Na předchozí straně ze zápatí odmažeme číslo stránky, které se tam automaticky také ukázalo. Zavřeme záhlaví a zápatí -> a klikneme kamkoliv do textu na stránce. V textu obvykle sdružujeme odstavce do větších, obsahově souvisejících celků, běžně označovaných jako kapitoly, části, oddíly apod. Způsob označování částí textů stanoví norma ČSN ISO 2145 „Dokumentace číslování oddílů a pododdílů psaných dokumentů“. Úvod a závěr se nedoporučuje číslovat. Pro označení kapitol a podkapitol se nejčastěji používá desetinné třídění. Na konci číselného výrazu se tečka nedělá (např. 1.1.3). Používají se 3 (výjimečně 4) úrovně nadpisů. Nadpisy kapitol první úrovně (Nadpis 1) se vždy píší na nový list. První odstavec každé kapitoly, či podkapitoly je zapsán stylem Normální, který není zleva odsazený. Po něm následující odstavce jsou pak zapsány vytvořeným stylem Odsazený odstavec, který je zleva odsazený. Styl Odsazený odstavec je odvozen ze stylu normální. Příklad členění a číslování kapitol je uveden v samostatné příloze BP vzor.
6. Obrázky, grafy, tabulky Obrázky, grafy a tabulky tvoří výstupy výzkumu nebo dokumentují podmínky práce, použitý materiál, postup či výsledky. Obrázky, grafy a tabulky jsou v přiměřeném množství zařazeny buď přímo do textu, nebo jsou součástí příloh. Vkládají se do stránek v elektronickém tvaru prostřednictvím příslušných editorů. Průběžně se číslují a opatřují výstižným názvem nad grafickým prvkem a přesnou specifikací zdroje původu pod grafickým prvkem. (Např.: NAD: Graf č. 1 – Vývoj
nezaměstnanosti v ČR v období 01-12/2010, POD: Zdroj: Věstník… . V případě vlastního zpracování uvádějte jako zdroj dat: zpracováno autorem/autorkou). Seznam obrázků, grafů a tabulek bývá uveden za obsahem práce, nebo za seznamem použité literatury. Na všechna vyobrazení a tabulky musí být odkaz v textu. U tabulek a grafů je třeba dbát na vyjádření územní specifikace (např. data platná pro ČR), časové specifikace (data za období:…) a na správném označení jednotek (např. v Kč, v tis. Kč apod.)
7. Seznam použité literatury Způsoby strukturování bibliografických záznamů v Seznamu použité literatury jsou uvedeny v příloze č. 2.
8. Přílohy Přílohy by měly být svázány do vlastní diplomové práce. Při velkém rozsahu mohou tvořit samostatný svazek. Přehled příloh se uvádí v obsahu a za seznamem bibliografických záznamů a student na ně upozorní v úvodu své práce (zejména pokud nejsou pevnou součástí práce). Přílohy se odlišují většinou velkými písmeny abecedy (Příloha A, Příloha B apod.). Následuje název a do závorky se uvede o jaký druh přílohy se jedná – obrázek, tabulka, graf, schéma apod.
9. Záznam o bakalářské práci (samostatný list) Záznam o bakalářské práci obsahuje kromě dalších údajů název práce v českém a anglickém jazyce, stručnou anotaci a klíčová slova v jazyce českém a anglickém
Název práce nemusí být zcela totožný se zadaným tématem, ale měl by vyjadřovat co nejpřesněji obsah a zaměření.
V anotaci se uvede stručné shrnutí řešené problematiky, dosažené výsledky a možnosti jejich praktického využití. Uvádí se maximálně 5 – 10 klíčových slov, která vystihují obsah a odborné zaměření práce.
Odevzdání práce Bakalářská práce se odevzdává ve dvou knihařsky svázaných exemplářích v pevných deskách, kde obě tyto verze budou mít kapsu na CD-ROM, tzv. pošetku, ve které bude bakalářská práce v elektronické verzi na nepřepisovatelném a popsaném CD - ROM médiu. Vzor textu na deskách je uveden v samostatné příloze. Jeden výtisk spolu s paměťovým mediem se uchovává v archívu VŠRR, druhý ve fondu Knihovny VŠRR. Zároveň se BP při odevzdávání vkládá do databáze VŠRR pro zveřejňování závěrečných prací. Místo, termín a způsob odevzdání je stanoven vyhláškou na úřední desce VŠRR.
Na CD – ROM se ukládají pouze 3 soubory: 1. bakalářská práce bez příloh ve formátu .doc 2. přílohy samostatně ve formátu .doc 3. kompletní bakalářská práce i s přílohami uložená ve formátu .pdf
- žádný z těchto souboru nesmí přesáhnout datovou velikost do 10 MB Název souborů je tvořen podle následujícího schématu: Příjmení_Jmeno_BP/Prilohy_Rok odevzdání.doc/pdf Např.: Novak_Jan_BP_2011.doc Novak_Jan_Prilohy_2011.doc Novak_Jan_BP_2011.pdf
Kritéria hodnocení bakalářské práce obsažená v posudcích vedoucího práce a oponenta Vztah schválených tezí a výsledné práce Použité metody práce Struktura práce Splnění formálních a obsahových požadavků na bakalářské práce Relativní úplnost zpracovávané literatury ke zvolenému tématu Pochopení zpracovávané literatury Schopnost aplikovat prostudovanou literaturu Zvládnutí zvolené techniky zpracování materiálu Logičnost struktury práce Dodržení citační normy Oprávněnost a vhodnost příloh Jazyková a stylistická úroveň práce Grafická a formální úprava Samostatný přístup ke zpracování Zhodnocení možností teoretického či praktického využití práce Zhodnocení celkové úrovně bakalářské práce, správnost a využitelnost závěrů
Přílohy 1. Citace a metody citování literatury v závěrečných pracích 2. Strukturování bibliografických záznamů
1 Citace
a
metody citování
literatury
v závěrečných
pracích Citace je krátká forma bibliografického záznamu umístěná buď v závorkách uvnitř textu citujícího dokumentu nebo připojená jako poznámka na straně textu pod čarou, na konci textu kapitoly nebo na konci celého textu dokumentu. Dle normy ISO existují 3 základní metody citování:
1.1 Citování pomocí prvního údaje záznamu a data vydání, tzv. Harvardský systém1 (často uplatňovaná metoda, doporučovaná pro zpracovávání závěrečných prací) V textu citujícího dokumentu se do kulaté závorky uvede první údaj (příjmení autora nebo první slova jména korporace nebo první slova názvu dokumentu, nemá-li dokument autora). Jména i názvy se v závorce píší malými písmeny (1). Pokud se první údaj v textu již vyskytuje, v závorce se uvádí jen rok vydání citovaného dokumentu (2). Výjimku tvoří situace, kdy je jméno cizí autorky v textu počeštěno, v závorce se pak musí uvést příjmení v originálním tvaru (3). V závorce se v případě potřeby může uvést i strana k přesnějšímu označení umístění citátu nebo parafrázované myšlenky. Závorka může být umístěna na jakémkoliv místě ve větě, je-li na konci věty, pak vždy před tečkou. Pozn.: Místo kulatých závorek lze výjimečně použít i hranatých, a to především v případě, kdy autor textu často používá kulatých závorek pro doplňující informace. U dokumentů s více autory (3 a více) lze v citaci v textu uvádět příjmení pouze prvního autora a připojit výraz „et al.“ nebo „aj.“ (4). 1
Příklady jsou doslovně převzaty nebo upraveny podle Bratková, 2008.
Mají-li dva nebo více dokumentů stejný první údaj i rok vydání, lze je rozlišit pomocí malých písmen za rokem vydání bez mezery (2006a, 2006b, 2006c, …) (5). Stejným způsobem je třeba rok vydání s písmenem uvést v seznamu bibliografických záznamů.
Příklady: (1) Někteří autoři poukazují na sociální důsledky rozvoje digitálních knihoven (Rowlands, 1999, s. 195). (2) Greenberg (1998, s. 106) označil termín „digitální knihovna“ za oxymóron. (3) Problematikou digitálních knihoven se podrobně zabývala i Ch. Bergmanová (Bergman, 2003). (4) Autoři slovníku sociologických pojmů (Brumer et al., 2008, s. 365) definují tento výraz následovně: „…“. (5) Autorka analyzuje komplex otázek týkajících se funkcí knihoven v minulosti a současnosti (Bergman, 2003a, s. 169-208). Blíže také zkoumá knihovny z hlediska současných funkcí (Bergman, 2003b). V případě použití tzv. Harvardského systému se bibliografické záznamy v závěrečném seznamu na konci dokumentu zásadně nečíslují a jsou uspořádány abecedně podle prvního údaje a na druhé úrovni podle roku vydání (6).
Příklad: (6) BORGMAN, Ch. 2003a. From Gutenberg to the global information infrastructure. Cambridge (Mass) : The MIT Press, 2003, 324 s. ISBN 0-262-52345-0. BORGMAN, Ch. 2003b. The invisible library. Library trends. May 2003, vol. 51, issue 4, s. 652-674. ISSN 0024-2594. ROWLANDS, I.; BAWDEN, D. 1999. Digital libraries. Libri. 1999, vol. 49, no. 4, s. 192202. ISSN 0024-2667.
1.2 Citování pomocí průběžných poznámek (často uplatňovaná metoda, poměrně komplikovaná) Za každým citovaným nebo poznámkovaným místem v textu se zapisuje číslice (v horním indexu nebo v kulaté závorce na řádce), která se vztahuje k číselně řazeným poznámkám uspořádaným podle pořadí jejich výskytu v textu. Pokud je jedna publikace citována vícekrát, přiděluje každé další citaci příslušné nové číslo v poznámkách. Není však nutné, aby citace obsahovala všechny údaje – lze uvést odkaz na číslo dřívější (poprvé uvedené) citace daného dokumentu, ale s jiným vymezením stránek. První citace určitého dokumentu má obsahovat potřebný počet údajů k zajištění vazby mezi místem, na kterém se v textu cituje, a příslušným záznamem v seznamu bibliografických záznamů. Požadováno je alespoň jméno autora (autorů) a název dokumentu doplněný přesným vymezením stránek. Pokud uvedené minimum nepostačuje k identifikaci dokumentu (více stejných autorů, názvů apod.), doplňují se údaje další. Údaje se oddělují pomocí čárek (7).
Příklad: (7)Text s číselnými odkazy: Někteří autoři poukazují na sociální důsledky rozvoje digitálních knihoven25. Někteří26;27 označili termín „digitální knihovna“ za oxymorón28. Problematikou digitálních knihoven se podrobně ve své monografii z roku 200329 zabývala Ch. Borgmanová30. Citace v rámci číselně řazených poznámek (pod čarou na stránce textu, na konci kapitoly, na konci dokumentu): 25. ROWLANDS, I., Digital libraries, s. 195. 26. GREENBERG, D., Camel drivers and gatecrashers, s. 106. 27. LYNCH, C., Where do w ego from here? 28. Termín „oxymóron“ (protimluv) znamená v lingvistice spojení slov, jejichž význam se navzájem slučuje (například „živá mrtvola“, „svítání na západě“ aj.). 29. BORGMAN, Ch., From Gutenberg to the global information infrastructure. 30. Ch. Bergmanová je profesorkou informační vědy na Kalifornské univerzitě v USA. Seznam bibliografických záznamů je uspořádán abecedně na konci publikace, záznamy se nečíslují:
BORGMAN, Ch. From Gutenberg to the global information infrastructure. Cambridge (Mass) : The MIT Press, 2003, 324 s. ISBN 0-262-52345-0. ROWLANDS, I.; BAWDEN, D. 1999. Digital libraries. Libri. 1999, vol. 49, no. 4, s. 192202. ISSN 0024-2667. Často citované dokumenty lze u první citace označit nějakým zkráceným výrazem, který je identifikuje a který je pak použit v dalších citacích (8).
Příklad: (8) JUNGMANN, J. Josefa Jungmanna Historie literatury české, aneb soustavný přehled spisů českých s krátkou historií národu, osvícení a jazyka. 2. vyd. Praha : České museum, 1849, s. 120 (dále citováno jako Historie literatury české). … 69. Historie literatury české, s. 430. Není-li na konci dokumentu uveden seznam bibliografických záznamů, je třeba uvádět citace v rámci číselně řazených poznámek pod čarou, na konci kapitoly na konci dokumentu uvádět se všemi údaji povinnými pro identifikování dokumentu (9).
Příklad: (9) 29. BORGMAN, Ch. From Gutenberg to the global information infrastructure. Cambridge (Mass) : The MIT Press, 2003, 324 s. ISBN 0-262-52345-0. 30. ROWLANDS, I.; BAWDEN, D. 1999. Digital libraries. Libri. 1999, vol. 49, no. 4, s. 192-202. ISSN 0024-2667. 31. BORGMAN, cit. 29, s. 208.
1.3 Citování pomocí číselných odkazů (méně uplatňovaná metoda, pro závěrečné práce příliš se nedoporučuje) Citace dokumentů se uvádějí v rámci textu v kulatých, popř. hranatých závorkách pomocí číselných odkazů (číslo reprezentuje bibliografický záznam dokumentu jako celku) zapisovaných v řádce. Citace dokumentů jsou uváděny v pořadí, v němž byly poprvé uvedeny, celkový seznam bibliografických záznamů proto není uspořádán abecedně podle prvních údajů bibliografických záznamů. Znamená to, že po sobě následujícím citacím určitého dokumentu je přiděleno stejné číslo jako citaci první. Pokud je citována určitá věta či odstavec, lze za číslo v kulaté závorce uvést příslušnou stranu nebo rozsah stran (10).
Příklad: (10) Text s citacemi: Někteří autoři poukazují na sociální důsledky rozvoje digitálních knihoven (9, s. 195). Někteří označili termín „digitální knihovna za oxymóron (20, s. 106; 12). Problematikou digitálních knihoven se podrobně ve své monografii zabývala Ch. Bergmanová (5). Seznam bibliografických záznamů na konci publikace, uspořádaný podle čísel citací: 5. BORGMAN, Ch. From Gutenberg to the global information infrastructure. Cambridge (Mass) : The MIT Press, 2003, 324 s. ISBN 0-262-52345-0. 9. ROWLANDS, I.; BAWDEN, D. 1999. Digital libraries. Libri. 1999, vol. 49, no. 4, s. 192202. ISSN 0024-2667. …
2 Strukturování bibliografických záznamů 2.1 Bibliografické záznamy tradičních tištěných dokumentů 2.1.1 Tištěné monografie Příklady: PEŠKOVÁ, Jaroslava. Role vědomí v dějinách a jiné eseje. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 1988, 140 s. Knižnice dějin současnosti, sv. 5. Obsahuje bibliografické odkazy a rejstřík. ISBN 80-7106-217-0. POKORNÝ, Jaroslav; SNÁŠEL, Václav; KOPECKÝ, Michal.
Dokumentografické
informační systémy. 2. přeprac. vydání. Praha : Karolinum, 2005. 184 s. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-1148-1. Pokud je publikace uvedena též na internetu: POKORNÝ, Jaroslav; SNÁŠEL, Václav; KOPECKÝ, Michal.
Dokumentografické
informační systémy. 2. přeprac. vydání. Praha : Karolinum, 2005. 184 s. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. Dostupný také z WWW:
. ISBN 80-246-1148-1. Název publikace je uveden kurzívou. Příjmení se zapisuje vždy s velkými písmeny, křestní jméno může být zapsáno i jen pomocí iniciály. Jména více autorů se oddělují středníkem (starší norma používala čárku). Má-li publikace více než tři autory, lze v primární odpovědnosti uvést jen jméno prvního z nich, popř. i druhého a třetího a připojit latinskou zkratku „et al.“ nebo českou zkratku „aj“: POLDAUF, Ivan aj. Anglicko-český a Česko-anglický slovník. 9. zcela přeprac. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1994. 1015 s. ISBN 80-04-23997-8. U publikací s neznámou odpovědností se prvním údajem záznamu stává její hlavní název. Příklad záznamu vícesvazkové publikace bez primární odpovědnosti: Lesnický naučný slovník. Praha : Agrospoj, 1994-1995. 2 sv. ISBN 80-7084-111-7 (1. sv.). ISBN 80-7084-131-1 (2. sv.).
2.1.2 Kapitola v tištěné monografii, sborníku Základní struktura bibliografického záznamu Primární odpovědnost k příspěvku. Název : podnázev příspěvku. In Primární odpovědnost ke zdrojovému dokumentu. Název : podnázev zdrojového dokumentu. Vydání. Místo vydání : Nakladatel, Rok vydání, Lokace ve zdrojovém dokumentu. Dostupnost. Standardní číslo. JONES, Ken. Knowledge as power. In HOUTON, V. a RICHARDSON, K. (ed.). Reccurent education. London : Ward Lock Educational, 1974, s. 45-56. Dostupná také na WWW: . ISBN 0-7062-3380-8.
2.1.3 Články v časopisech, novinách Základní struktura bibliografického záznamu Primární odpovědnost k článku. Název : podnázev článku. Podřízená odpovědnost k článku. Název : podnázev zdrojového dokumentu. Vydání. Rok vydání, Svazek/Ročník, Číslo, Rozsah stran. Dostupnost. Standardní číslo. KRSKOVÁ, L.; HILSKÁ, I.; KOPECKÁ, P. aj. Molekulární diagnostika maligních lymfomů řady B : stručný přehled problematiky s vlastními výsledky. Časopis lékařů českých. 2004, roč. 143, č. 3, s. 191-194. ISSN 0008-7335. Názvy zdrojových dokumentů (časopisů, novin) se zapisují kurzivou. Názvu nepředchází žádné návěstí typu „In“ (jako u příspěvků do monografií či sborníků).
2.2 Bibliografické záznamy elektronických dokumentů 2.2.1 Elektronické monografie Základní struktura bibliografického záznamu Primární odpovědnost [Druh nosiče]. Podřízená odpovědnost. Vydání a/nebo Verze. Místo vydání : Nakladatel/Vydavatel, Datum vydání, Datum aktualizace/revize [Datum citování u online dokumentů]. Edice. Poznámky. Dostupnost a přístup. Standardní číslo. LAGOZE, C. aj. (ed.) The Open Archives Initiative Protocol for Metadata Harvesting [online]. Protocol Version 2.0 of 2002-06-14, Dokument version 2008-12-07T20:42:00Z. 2008
[cit.
2008-12-12].
openarchivesprotocol.html>.
Dostupný
z WWW:
http://www.openarchives.org/OAI/
2.2.2 Příspěvky do elektronických monografií, sborníků Základní struktura bibliografického záznamu Primární odpovědnost k příspěvku. Název : podnázev příspěvku. In Primární odpovědnost ke zdrojovému dokumentu. Název : podnázev zdrojového dokumentu [Druh nosiče]. Podřízená odpovědnost ke zdrojovému dokumentu. Vydání a/nebo Verze. Místo vydání : Nakladatel/Vydavatel, Datum vydání, Datum aktualizace/revize [Datum citování u online dokumentů]. Číslování v rámci zdrojového dokumentu. Lokace v rámci zdrojového dokumentu. Poznámky. Dostupnost a přístup. Standardní číslo. DUDEK, Petr. Řízení zpravodajského systému ve skupině Unipetrol. In INSOURCE 2008 : konference o profesionálníh informačních zdrojích, Praha 5. - 6. února 2008 : sborník příspěvků konference [online]. Praha : Albertina icome Praha, 2008 [cit. 2008-12-22]. Dostupný z WWW: .
2.2.3 Články v elektronických časopisech a novinách Základní struktura bibliografického záznamu Primární odpovědnost k článku. Název : podnázev článku. Název : podnázev zdrojového dokumentu [Druh nosiče]. Vydání. Datum vydání zdrojového dokumentu, Svazek/Ročník, Číslo, Datum aktualizace/revize [Datum citování u online dokumentů], Lokace v rámci zdrojového dokumentu. Poznámky. Dostupnost a přístup. Standardní číslo. SRNEC, Martin; ONČÁK, Milan; ZAHRADNÍK, Rudolf. Rozencova reakce : Mechanismus oxidace organických molekul kyselinou fluorovou. Chemické listy [online]. 2008, roč. 102, č. 12 [cit. 2008-12-12], s. 1089-1091. Dostupný z WWW: . ISSN 1213-7103.
2.3 Bibliografické záznamy dalších typů dokumentů, např. tzv. šedá literatura 2.3.1 Vysokoškolské kvalifikační práce VALA, Ladislav. Projektový management velké dopravní stavby. Praha, 2008. Diplomová práce (Ing.). České vysoké učení technické, Fakulta dopravní, Ústav ekonomiky a managementu dopravy, 2008-06-19. MARKOVÁ, Jana. Modelování trhu vysokoškolských vzdělávacích služeb. Praha, 2008. 111 s. Disertační práce (Ph.D.) Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut ekonomických studií. Dostupný také z WWW: .
2.3.2 Legislativní dokumenty Záznam zákona ČR a jeho novely zveřejněné v tištěné Sbírce zákonů: Česko. Zákon č. 111 ze dne 22. dubna 1998 o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zkonů (zákon o vysokých školách). In Sbírka zákonů České republiky. 1998, částka 39, s. 5388-5419. Dostupný také z WWW: . ISSN 1211-1244. V pozici primární odpovědnosti je v záznamu uvedeno jméno země ve smyslu působnosti zákona: Československo. Zákon č. 172 ze dne 14. května 1990 o vysokých školách. In Sbírka zákonů České a Slovenské federativní republiky. 1990, částka 30, s. 682-691. Dostupný také z WWW: . ISSN 1210-0005. V záznamu je za jménem země po tečce a mezeře uvedeno jméno orgánu státní správy, který usnesení, nařízení apod. schválil: Česko. Ministerstvo životního prostředí. Vyhláška č. 696 ze dne 21. prosince 2004, kterou se stanoví postup zjišťování, vykazování a ověřování množství emisí a skleníkových plynů. In Sbírka zákonů, Česká republika. 2004, částka 235, s. 12306-12358. Dostupný také z WWW: . ISSN 1211-1244.
Použitá literatura a standardy ČSN ISO 690: 1987. Dokumentace – Bibliografické citace – Obsah, forma a struktura. 2. vyd. Praha : Český normalizační institut, 1996-12-01. 31 s. Třídící znak 01 0197. ČSN ISO 690-2: 1997. Informace a dokumentace – Bibliografické citace – Část 2: Elektronické dokumenty nebo jejich části. 1. vyd. Praha : Český normalizační institut, 200001-01. 22 s. Třídící znak 01 0197. BRATKOVÁ, Eva (zprac.). Metody citování literatury a strukturování bibliografických záznamů podle mezinárodních norem ISO 690 a ISO 690-2 : Metodický materiál pro autory vysokoškolských kvalifikačních prací [online]. Verze 2.0, aktualiz. a rozšíř. Praha : Odborná komise pro otázky elektronického zpřístupňování vysokoškolských kvalifikačních prací, Asociace knihoven vysokých škol České republiky, 2008-12-22 [cit. 2008-02-11]. 60 s. (PDF). Dostupný z WWW: . Nová verze ISO 690 platná od 1. dubna 2010 (příklady citací jsou v textu jsou uvedeny podle staré normy): ISO 690: 2010. Information and documentation – Guidelines for bibliographic references and citations to information resources. Geneva: ISO, 2010. ČSN ISO 690: 2010. Informace a dokumentace – Pravidla pro bibliografické odkazy a citace informačních zdrojů. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2011. Třídící znak 01 0197. BIERNÁTOVÁ, Olga, SKŮPA, Jan. Bibliografické odkazy a citace dokumentů dle ČSN ISO 690 (01 0197) platné od 1. dubna 2011. Zlín; Brno: Knihovna Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně Vysoké učení technické v Brně, Ústřední knihovna, 2011 [cit. 2011-23-11]. Dostupný z WWW: .
