MĚSÍČNÍK TŘINECKÉHO FARNÍHO SPOLEČENSTVÍ
Číslo 9/IV
prosinec 2002
Proti dobrovolnému daru
Co s tím? Letošní léto a prázdniny neskončí pro řadu spoluobčanů dobře. Stačí si vzpomenout na týden od desátého srpna a ještě teď běží člověku mráz po zádech. Těžko si představit, že během jedné, dvou hodin zůstane člověku to, co má na sebe a igelitka s pár kousky prádla. Řada oblastí v Čechách včetně hlavního města se proměnila v několika dnech v rybník. Nejrůznější organizace organizují všestrannou pomoc lidem, kterým nezůstala třeba ani střecha nad hlavou. Najdou se jistě i “dobráci”, kteří by z této situace chtěli těžit. Známe to z doby záplav na Moravě před pěti lety. Takové jednání je trestuhodné a rozhodně nemůže mít žádnou omluvu ani ospravedlnění. Uprostřed zpráv, reportáží, rozhovorů se tu a tam ozve otázka: Je to Boží trest? Nechtěl bych ani já těžit z této bolestné situace a poskytovat divoké, jak se říká horkou jehlou šité odpovědi. O jedno bych se chtěl ale se čtenáři podělit. Před pěti lety to byla Morava, dnes Čechy, - máme jistotu, že za pár let bychom to nemohli zažít třeba i my na vlastní kůži? Když před pěti lety voda zalila Moravu, všimla si řada lidí, že po opadnutí vody jakoby se některé toky vracely do starých koryt, které jim člověk vzal a “nařídil” jim téct tam, kde kde nikdy netekly. Člověk přestal respektovat, řekl bych Boží tvář a strukturu krajiny a začal ji přetvářet k obrazu svému. Vykácené lesy, rozoraná pole a další “vědecké zásahy”. Toto není tak úplně moje myšlenka, protože s těmi a podobnými slovy se setkáváme i na stránkách novin v některých úvahách. Člověk přestal respektovat, že příroda se řídí Božími zákony a člověk tu není od toho, aby je povýšeně měnil podle svých představ. Vzpomínáme si jistě na ono pyšné “poručíme větru dešti”? Někdo řekne – no to byla taková legrace. Jenže Bůh, jak je vidět, v této oblasti legraci nezná. Člověk začal žít, jakoby Boha nebylo a co hůř: začal se Bohu a všemu co je s ním spojeno posmívat. Vzpomínám si, že jsem doma slýchával, že Bůh nebývá posmíván. Znamená snad, že když nejsem italský státní občan, že mohu hanobit italskou vlajku, státní znak, hymnu, jazyk či cokoliv jiného italského? Proč jsou dnes hanobeny zcela beztrestně dejme tomu některé bohoslužby? Proč třeba křtíme některé přírůstky v ZOO, cédéčka, knihy a jiné věci? To, že je někdo nevěřící mu dává právo, aby se posmíval a hanobil? A s každým hříchem se zatemňuje lidská mysl a člověku se zdá, že on je pánem světa a vše mu musí sloužit. A tak potom musí přijít čas, kdy pozná, že tomu tak docela není. Bůh tohle dopouští, jakoby tímto způsobem zvedal prst se slovy: člověče, pozor, zašel jsi hodně daleko! Kolika lidem se zdá samozřejmostí, že ruší Bohem daný pořádek? Jedná-li se třeba o Desatero, pak se vymlouvá, že je nevěřící a tak jej to nezavazuje. Když by ale spadl ze stromu, je rád, že je tady přitažlivost zemská, která jej přitáhla k zemi, aby neuletěl někam jinam. A ono obojí: Desatero stejně jako všechny přírodní zákony pocházejí od Boha Stvořitele, ať se to člověku líbí nebo ne. Člověk začal přetvářet přírodu k obrazu svému, bez úcty k Bohu. V Písmu svatém taky čteme o potopě světa a co bylo její příčinou? Snad tání ledovců, či změna klimatu nebo “el Niňo”? Bůh tehdy jasně řekl proč. Nebylo by na škodu podívat se, jestli jsme svým pyšným ignorováním Boha něco získali. Vezměme si Desatero a podívejme se po naší vlasti, kolik věcí je v naprostém rozporu. Morální bahno, rozbitá manželství, prostituce, řada zničených životů ještě před narozením, podvody, šizení dělníků, kteří mají právo na mzdu za svou práci… toho by ještě bylo. Člověk se pasoval do hodnosti reformátora Božího zákona a na to nemá a nikdy nebude mít právo. Kdybychom tak byli ve stavu vidět alespoň občas svou vlastní duši: nebyla by podobná těm územím po povodni? A člověk se směje a má pocit, že on je pánem, kterému se snad i Bůh musí podřídit. Neberme to jako
“čtení levitů” – to nebyl záměr. Je to spíše pohled všeobecný, který se snaží alespoň hledat odpověď na otázku, zda má Bůh nad dnešním světem právo zvednou prst aby varoval, než bude třeba pozdě. Řada různých představitelů různých církví s jakousi jistotou tvrdí, že o Boží trest jít nemůže, protože Bůh je láska. To, že Bůh je láska je pravdou, dokonce napsanou v Písmu svatém. Jenomže už jaksi nechtějí slyšet pláč svatého Františka z Assisi, který často volal, že Láska není milována. A v tom je velký průšvih pro nás. Jestliže Bůh řídí svět a nic se neděje bez jeho vůle, nebo bez jeho dopuštění, kterému jde o člověka, kterého stvořil a vykoupil a tedy nemůže jen tak přihlížet, jak člověk často a bezohledně decimuje svět i sebe sama. Poučíme se pro budoucnost? P. František
Léto v naší farnosti Malá schola na táboře v Horní Lomné Ve dnech 1.7. – 6.7. se konal v Horní Lomné tábor dětí z naší “malé scholy”. Byli jsme ubytováni v bývalém karmelitánském klášteře. Děti byly ubytovány na pokojích po 2 – 3. V budově bývalého kláštera samozřejmě nechyběla kaple, v níž jsme se společně scházeli k ranní a večerní modlitbě a také ke mši svaté. Každý den po probuzení následovala ranní hygiena a také rozcvička, kterou většinou vedl Otec Radek. Některým dětem se na rozcvičku moc nechtělo, ale nakonec museli všichni. Po rozcvičce následovala ranní modlitba a po ní snídaně, kterou nám připravily tety Irka a Petra. Po snídani měly děti chvíli na převlečení a někam se vyrazilo. Pro děti bylo připraveno mnoho sportovních aktivit jako např. olympiáda, hledání 7 klíčů k pokladu, koupání u vody nebo výstup na Muřínkový vrch. Jeden den jsme šli také sbírat borůvky. Místní pan farář nám totiž poradil, že nedaleko kostela je místo, kde je jich spousta, proto jsme neváhali a ihned jsme vyrazili. Děti nejdříve poctivě sbíraly do kelímků a pak plné kelímky vysypávaly do kyblíku, ale jak čas běžel, děti pomalu jeden po druhém přecházely na sbírání do úst. Nasbíralo se asi 6 litrů borůvek, ze kterých nám tety upekly vynikající koláče. Po všech dopoledních aktivitách a soutěžích následoval oběd. Po obědě měly děti odpolední klid, v té době naši nejmenší chodili spát, neboť nejmladší účastník tábora měl jen 4 roky. Po odpoledním klidu už následoval další program: hry na hřišti, Caruso show, opékání párků, ... V podvečer se pak vždy konala mše svatá. Otec Radek měl vždy velice zajímavé kázání s názornými pomůckami, kterým dokázal zaujmout i ty nejmenší. Po mši svaté byla večeře. Poté pak byl čas určený na večerní program, který si připravily děti v době odpoledního klidu. Po tomto programu pak už jen následovala večerní hygiena, modlitba a … spánek. Poslední den měly děti program prodloužený trochu déle, protože ve 23 hodin vyrazily na stezku odvahy. Trasa byla vyznačena svíčkami a celou dobu vedla lesem. Děti sice tvrdily, že se vůbec nebály, ale my jsme podle pískotu věděli, že to tak úplně pravda není. Příští den jsme se připravovali na odjezd domů. Děti byly plné nových zážitků a vzpomínek. Moc se jim domů nechtělo, ale muselo se jet. Všichni se už určitě těší až pojedeme příště. Doufám, že příště si užijeme tolik legrace jako letos. Jarek M.
Děti a mládež v Beskydech V úterý 13. srpna se sešlo několik dětí a mladých a “pod velením” Otce Radka vyrazili na hory. Ale teď už pěkně od začátku. Ráno v 8.15 h jsme se všichni sešli na autobusovém stanovišti, přesně tak, jak bylo dohodnuto předem a ohlášeno v kostele před nedělními bohoslužbami. Pravda, zájemců nebyly zástupy, neboť předpověď počasí nebyla příliš příznivá, ale pár nadšenců a odvážlivců se našlo, a tak jsme přece jen nastoupili do autobusu, který nás dovezl do Oldřichovic. Našim dalším dopravním prostředkem pak už byla lanovka. Zvláště pro ty nejmladší to byl zřejmě velký zážitek a neskutečné dobrodružství, neboť některé děti se jízdy na lanovce i trochu obávaly. Nicméně všechny byly velice statečné a dokonale vše zvládly. Ještě před 10 h jsme všichni dorazili na Javorový. To byl ale teprve začátek našeho výletu. Na Javorovém jsme se rozdělili na 2
skupiny. Jednu skupinu tvořila mládež, druhou děti spolu se třemi dospělými. První zmíněná skupina zvolila trasu Javorový – Slavíč, druhá Javorový – Ropička – Řeka. V první polovině dne nám počasí přálo, ve druhé už méně, neboť se rozpršelo a tak v případě druhé skupiny jsme trasu Ropička – Řeka absolvovali už v pláštěnkách. Nicméně ani déšť nám neubral na dobré náladě a nutno podotknout, že některé děti dokonce stihly nasbírat i pár hříbků. A co říci závěrem? Snad jen tolik, že nám všem bylo spolu dobře, že jsme si ten den krásně užili a ten, kdo se zalekl ranní předpovědi počasí a nezúčastnil se, má čeho litovat. Příště tedy děti a vy, mladí, už neváhejte a vydejte se spolu s námi do hor. B.B. A to ještě zdaleka není konec letního putování a zábavy naší farní mládeže a dětí. Po celé léto se každou neděli odpoledne od 15 hodin do večera hraje na hřišti u 1. polské základní školy v Třinci (“Pod kostelem”) volejbal, do kterého se může každý ochotný zapojit. Je to taková dobrá farní tradice, která stmeluje kolektiv mládeže dohromady, byť hráči se mění a zdaleka nejde jen o ten volejbal, ale spíše o společné trávení volného svátečního odpoledne. Dále: v pondělí 19. srpna 2002 vyrazila významná část naší mládeže na týdenní výlet do italských velehor Dolomity včetně Otce Radka. Zajímavé zážitky z této akce Vám přineseme v dalším čísle MOSTu. To už bude začínat říjen, léto pryč a tak se vzpomínky na krásné letní dny budou určitě hodit.
Zveme Vás na farní zahradu! Rok utekl jako voda a je tady opět září. A když je tady září, tak je tady i jeho patnáctý den, kdy si připomínáme Pannu Marii Bolestnou, spolupatronku našeho farního chrámu. V letošním roce tato slavnost připadne přesně na neděli, a tudíž v neděli 15. září se bude v naší farnosti konat farní pouť. Její součástí již třetím rokem bude Farní zahradní slavnost. Poprvé se konala v roce 2000 na farním dvoře a dle Vašich ohlasů se tato myšlenka ujala. Loni jsme akci připravili na mnohem vyšší úrovni: připravili farní zahradu, nakoupili stánky, přivezli lavice, připravili občerstvení i program pro děti. Nakonec ale chybělo to hlavní, počasí. Celý den lilo jako z konve a ze zahradní slavnosti nebylo nic. Akce se nakonec konala ve velmi improvizované podobě částečně v budově fary, částečně ve farních garážích. Ti, co byli, říkají dodnes, že bylo dobře: párky byly teplé, pivo studené, čaj s rumem zahřál v krajně nevlídném počasí. Napekli a přinesli jste velké množství zákusků a koláčů, které se kompletně prodaly. Nakonec to nedopadlo zas tak hrozně a my věříme, že horší už to snad ani být nemůže… Takže co nás čeká letos: akci se souhlasem a plnou podporou Otce Františka organizuje Křesťanské sdružení Sanctus Albertus. Začátek je plánován na 14.00. Místo konání: farní zahrada, vstup skrze nově postavenou bránu z parkoviště. Vstupné samozřejmě není žádné. Naším přáním a cílem je jen jedno: abyste přišli v co největším počtu a společně bychom tak oslavili den naší farní pouti. Slavnost je principiálně určena pro naše farníky, ale pokud sebou vezmete Vaše známé a přátelé či “nefarníky” , budeme jen rádi. Však i toto je jedna z cest, jak zkusit oslovit naše nevěřící spoluobčany. Každopádně zveme i naše nejmladší, děti. Pro ně máme přichystány různé hry a atrakce. Pro dospělé se budeme snažit zajistit příjemné a nerušené posezení na zahradě a potřebné občerstvení. Myslíme si, že jde především o to, že touto cestou se můžeme všichni společně setkat, popovídat si a vytvořit tak pevnější farní společenství. Touto cestou tlumočím i pozvání Otce Františka a Otce Radka na tuto akci, kteří mají radost nejen z plných lavic v kostele, ale i z (snad) plné farní zahrady. Na téma počasí radši psát nebudu, v případě opakování loňské kalamity bude ze zahradní slavnosti “garážová slavnost” a jak se ukázalo loni, i toto je možné. O vývoji budete informování během dopoledních mší svatých v našem farním kostele v den pouti. Každopádně přijďte mezi nás, přijďte na farní zahradu. Nakonec ještě jedna prosba organizátorů: stejně jako v letech minulých Vás prosíme o napečení a dodání v den akce na faru (do salky) dobrot všeho druhu: dorty, zákusky, koláče a nevím co ještě. Tyto Vaše dary budou poté ve stánku prodány za lidovou cenu návštěvníkům slavnosti a výtěžek bude použit na úhradu doprovodných nákladů celé akce. Loni i předloni jste nezklamali a věříme, že i letos se většina našich hospodyněk postaví k této prosbě kladně a něco dobrého upeče. V minulosti jsme však řešili problém, že ještě několik dnů před akcí jsme vlastně nevěděli, kolik toho a zdali vůbec něco bude. Nakonec to dobře dopadlo, ale pro hladký průběh organizace Vás snažně prosíme o jedno: pokud jste ochotni něco napéct a věnovat organizátorům, spojte se pokud možno hned (resp. do neděle 08.09.2002) s rodinou Bezecných z Konské a
sdělte jim, kolik čeho věnujete, aby si mohli v klidu rozpočítat odhadovanou poptávku a nabídku sladkého bufetu. Kontakt: 323 063 (linka Českého Telecomu) nebo 0724 257 219 (mobil). Děkujeme za pochopení. Takže nakonec: farní úřad a všech 14 organizátorů ze sdružení Sanctus Albertus Vás co nejsrdečněji zve na 3. ročník Farní zahradní slavnosti 2002 v neděli 15. září 2002, v den farní pouti u příležitosti slavnosti Panny Marie Bolestné. Těšíme se na Vás! Marian Kozok
Hola, hola, LAUDAMUS volá! Jak se lidově říká “rok se sešel s rokem” (rozuměj: “začátek prázdnin dospěl k svému konci”) a pro mnohé z nás začíná opět spousta povinností. Je to především škola pro ty školou povinné (zákl., středo- i vysoko-), ale i pro jejich rodiče. V jízdních řádech si budeme muset zvyknou na “zimní” období a také musíme začít opět zpívat. Jistě – v kostele zpíváme po celý rok, ale na mysli mám teď zpívání sborové. K tomuto však musí být splněno několik předpokladů: 1) 2) 3) 4)
5)
sbormistr neboli regenschori – toho naštěstí máme; místo pro cvičení, zkoušení a pilování nových i starších skladeb – k dispozici je nám salka na faře každou středu od 18.00 hodin; korepetitor – to je takový člověk, který při nacvičování skladby přehrává příslušné party se zpěváky – stále dokola, do úplného zblb… - i ten je nám k dispozici; zpěváci – ty máme i nemáme, jsme moc rádi, že v loňské sezóně k nám přišli někteří noví, doufáme, že budou zpívat i letos, ale stále potřebujeme nové zpěváky. Chybí nám ženské, ale především mužské (hlavně nižší mužské) hlasy. Prosíme moc – přijďte. Nechci se znovu moc o tom rozepisovat, protože už jsem o tom psal nesčetněkrát, pouze za všechny stávající zpěváky zopakuji: PROSÍME, PŘIJĎTE! Ještě jednou – vždy ve středu, po večerní mši svaté, v salce na faře. První poprázdninová zkouška bude 4. září. posluchači - i tato podmínka je splněna, protože k našim dobrovolným či méně dobrovolným posluchačům patří všichni účastníci mše svaté každou první neděli v 7.50 i účastníci vánočních, velikonočních a dalších slavnostních bohoslužeb. Je vás zatím tolik, že se nemusíte bát přejít z místa v lavici na kůr, kde se z posluchačů stanete zpěváky. I nahoře je místa dost. Takže – vezměte si trochu času, spoustu chuti, malinko odvahy a ve středu 4. záři vás čekáme na faře. Zpěváci i vedení třineckého chrámového sboru LAUDAMUS
Ohlédnutí za prázdninami Za několik ministrantů musím poděkovat Otci Radkovi, že si udělal čas každé druhé úterý a zorganizoval několik výletů – za poznáním. Mezi ně patří návštěva baziliky na Svatém Kopečku, kde nám Otec dělal průvodce. Nevynechali jsme ani návštěvu ZOO. Další výlet byl turistický výšlap na Javorový a odtud dál po hřebenech na Ostrý, Kozinec a zpátky do Oldřichovic. Poté se konal výlet pro vytrvalce na kolech do nejvýchodnější vesnice České republiky na Hrčavu. Opět pro malou účast a nevlídnost počasí nás jelo pět na „čtyřech kolech“ (jelo nás pět v autě). Navštívili jsme kapličku Panny Marie a procházkovým tempem jsme se dostali na trojmezí tří států – Polska, Slovenska a Česka. Protože nám zbývalo mnoho času, navštívili jsme Horní Lomnou, konkrétně studánku Panny Marie. Po osvěžení nás čekal návrat domů. Takové jsou naše zážitky z prázdnin a budeme na ně dlouho vzpomínat. Ještě jednou děkujeme Otci Radkovi za věnování svého volného času a že nás nenechal doma „zkysnout“. Pán Bůh zaplať. MIKI
A je tady škola! Taky se Vám děti zdá, že o prázdninách čas ubíhá mnohem rychleji? Určitě ano. Ani jste se nenadáli a už zase musíte do školy, musíte psát úkoly a učit se. Ono totiž nic netrvá věčně a příjemně strávený čas u vody, na horách, u babičky nebo na táboře utekl prostě jako voda. Ale hlavu vzhůru a postavte se k začátku školního roku statečně a s dobrým předsevzetím. Když hned na začátku začnete pilně studovat a snažit se, všechno půjde potom během roku lépe a snadněji. Aby z vás byli inteligentní a vzdělaní lidé, musíte tomu prostě chtě nechtě něco obětovat. Samo vám to do hlaviček nenaleze. Dobře se podívejte na chlapce na obrázku. Jmenuje se Aaron Mohan a je nesmírně šťastný, že díky projektu “Adopce na dálku” může taky chodit do školy, může se něčemu naučit, protože v jeho zemi to zdaleka není samozřejmostí. Spousta dětí zůstane bez vzdělání a bez šance na lepší život. Berte školu tedy jako velký dar, za který musíme být Bohu vděčni a musíme mu za to děkovat. Takže hodně štěstí v novém školním roce, hodně jedniček, co nejméně pětek, dobré kamarády, skvělé pedagogy a velkou důvěru v Boží lásku.
JEŠTĚ ZNOVU O XVII. SVĚTOVÉM SETKÁNÍ MLÁDEŽE V TORONTU Milí bratři a sestry! Vzhledem k tomu, že mě poměrně mnoho lidí žádalo znovu o informace ze Světového setkání mládeže v Torontu, zvláště o to, co řekl Svatý Otec mladým lidem, rozhodl jsem se, že nebude ke škodě uveřejnit v Mostu alespoň pár myšlenek z jeho projevů. Vybral jsem tedy některé pasáže, které se mi zdály jako velmi silné a chtěl bych tímto povzbudit mladé lidi z naší farnosti, aby si je nejen přečetli, ale aby se nad nimi i zamysleli, protože slovo, které Svatý Otec ohlásil, pokud ho člověk přijme určitým způsobem za své, může mu velmi pomoci i v konkrétních situacích v každodenním životě. Já jsem již absolvoval několik takových Světových setkání a mohu vám upřímně říci, že dodnes mi konkrétně pomáhají v určitých konkrétních situacích slova, která Svatý Otec kdysi vyslovil. Takže tady jsou již zmíněné texty, vybrané z homílií Svatého Otce na tomto setkání: „Vaše žízeň po štěstí je oprávněná“ Projev Jana Pavla II. při uvítací slavnosti XVII. Světového dne mládeže (25. července 2002) Moji mladí přátelé ! Sešli jste se v Torontu s pěti světadílů, abyste slavili svůj Světový den. Vám tedy patří můj radostný a srdečný pozdrav ! S rozechvěním jsem čekal na toto setkání, zatímco z různých krajů přicházely na můj stůl ve Vatikánu potěšující ohlasy rozmanitých iniciativ, jež označovaly vaše putování až do dnešního dne. A často jsem vás jednoho po druhém představoval Pánu, aniž jsem vás znal: On vás zná od vždycky a miluje vás osobně. Papež, který vás má rád, přišel z daleka, aby s vámi znovu naslouchal slovům Ježíše, který může i dnes, jak tomu bylo u učedníků onoho tak vzdáleného dne, zapálit srdce jednoho mladíka a podnítit celou jeho existenci. Proto vás vybízím, abyste udělali z různých aktivit Světového dne privilegovanou (výsadní) dobu, v níž každý z vás, drazí chlapci a děvčata, bude naslouchat Pánu, se srdcem ochotným a velkomyslným, abyste se stali solí země a světlem světa (srov. Mt 5, 13-16). (V této chvíli bylo přečteno evangelium: Mt 5, 1-16) (Druhá část proslovu Svatého Otce) Milovaní mladí ! Co jsme právě slyšeli, to byla Magna charta křesťanství: úryvek blahoslavenství. Znovu jsme viděli očima srdce tehdejší scénu. Zástup lidí obklopuje Ježíše na hoře: mužové a ženy, mladí i staří, zdraví i nemocní, kteří přišli z Galileje, ale také z Jeruzaléma, z Judska, z měst Decapole (Desetiměstí), z Týru a Sidonu. Všichni čekají na slovo a gesto, které by je mohlo posílit a dát jim naději. I my jsem zde dnes večer shromážděni, abychom naslouchali Pánu. Hledím na vás s velkou láskou: přicházíte z různých krajů Kanady, Spojených států, ze Střední a Jižní Ameriky, z Evropy, z Afriky, Asie a
Oceánie. Slyšel jsem vaše rozjásané hlasy, vaše volání, vaše zpěvy a vnímal jsem hluboké očekávání, které tepe ve vašich srdcích: chcete být šťastní! Drazí mladí, mnoho lákavých návrhů se na vás obrací ze všech stran: mnozí vám říkají, že radost lze dosáhnout penězi, úspěchem, mocí. Především vám ale mluví o radosti, která je totožná s povrchní a pomíjivou rozkoší smyslů. Drazí přátelé, vaší mladé touze po štěstí starý papež, který má hodně let, ale uvnitř je ještě mladý, odpovídá slovem, jež není jeho. Zaznělo před dvěma tisíci lety. Znovu jsme je slyšeli dnes večer: "Blažení…" Klíčové slovo Ježíšova učení je hlásání radosti: "Blažení…" Člověk je stvořen pro štěstí. Vaše žízeň po štěstí je tedy oprávněná. Na toto vaše očekávání má Kristus odpověď. Žádá však od vás, abyste mu důvěřovali. Pravá radost je výdobytek, kterého se nedosáhne jinak, než dlouhým a obtížným bojem. Kristus vlastní tajemství tohoto vítězství. Byl to boj až do smrti. Kristus jej nevybojoval pro sebe, nýbrž pro nás. A z té smrti vypučel život. Hrob u Kalvárie se stal kolébkou nového lidstva na pochodu k pravému štěstí. "Horské kázání" vytyčuje mapu tohoto putování. Osm blahoslavenství, to jsou ukazatelé podél cesty, kteří ukazují směr, jímž je třeba jít. Je to pochod do kopce, ale On jej vykonal první. A On je také ochoten znovu jej vykonat s vámi. Řekl jednoho dne: Kdo mě následuje, nebude chodit v temnotě, ale bude mít světlo života" A právě tím, že člověk putuje s Kristem, může získat radost, pravou radost! Právě proto vám opakoval i dnes hlásání radosti? "Blažení…" Radost, kterou slibují blahoslavenství, je sama Ježíšova radost: radost hledaná a nalezená v poslušnosti Otci a v darování sebe bratřím. Mladí Kanady, Ameriky a všech částí světa! Hledíce na Ježíše, můžete se naučit, co to znamená být chudí v duchu, pokorní a milosrdní; co to znamená hledat spravedlnost, být čistí srdcem a šiřiteli pokoje. S pohledem upřeným na Něho můžete objevit cestu odpuštění a smíření ve světě, který je často v zajetí násilí a teroru. Tuto tragickou tvář lidské zloby jsme zakusili s až dramatickou zřejmostí během minulého roku. Viděli jsme, co se stane, když vládnou nenávist, hřích a smrt. Drazí přátelé, církev dnes na vás hledí s důvěrou a očekává, že se stanete lidem blahoslavenství. Blahoslavení, budete-li jako Ježíš chudí v duchu, dobří a milosrdní; dokážete-li hledat, co je správné a spravedlivé, budete-li čistí srdcem, šiřiteli pokoje, budete-li milovat chudé a sloužit jim. Blahoslavení! Pouze Ježíš je pravý Učitel, jen Ježíš představuje poselství, které se nemění, ale které odpovídá na nejhlubší očekávání lidského srdce, protože je On ví "co je v každém člověku" (Jan 2, 25). Dnes vás volá, abyste byli solí a světlem světa, abyste zvolili dobro a žili ve spravedlnosti, abyste se stali nástroji lásky a míru. Jeho volání vždycky vyžadovalo rozhodnutí mezi dobrem a zlem, mezi světlem a temnotami, mezi životem a smrtí. S toutéž výzvou se obrací dnes na vás, kteří jste tu na břehu Ontarijského jezera. Jaké volání zvolí ranní hlídky, aby šli za ním? Věřit v Ježíše, to znamená přijímat to, co On říká, i když je to proti tomu, co říkají jiní. To znamená odmítnout lákání hříchu, ať je jakkoliv svůdné, a vyrazit na náročnou cestu evangelijních ctností. Mladí, kteří mi nasloucháte, odpovězte Pánu se statečným a velkomyslným srdcem! Spoléhá se na vás. Nezapomeňte: Kristus vás potřebuje, aby uskutečnil svůj plán spásy ! Kristus potřebuje vaše mládí a vaše velkodušné nadšení, aby zaznívalo jeho hlásání radosti v novém tisíciletí. Odpovězte na jeho výzvu tím, že dáte svůj život do služby Jemu v bratřích. Důvěřujte Kristu, protože on důvěřuje vám. „Jen Kristus je úhelný kámen“ Projev Jana Pavla II. při sobotní vigilii XVII. Světového dne mládeže (27. července 2002) Mladí světa, drazí přátelé ! Vybízím vás, abyste se stali hlasem mladých světa, jejich radostí, zklamání i nadějí. Hleďte na Ježíše, na Žijícího, a opakujte mu prosbu apoštolů: „Pane, nauč nás modlit se!“ Modlitba bude solí, která dá chuť vašemu životu a směruje vás na Něho, pravé světlo lidstva. Dnes večer, spolu s vámi chválím Pána a vzdávám mu díky za dar, který dal církvi skrze Světové dny mládeže. Miliony mladých se jich zúčastnily a čerpali z nich důvody pro nasazení a vydávání křesťanského svědectví. Nové tisíciletí bylo zahájeno dvěma kontrastními scénami: jedna – to bylo množství poutníků, kteří přišli do Říma na Velké Jubileum, aby prošli Svatou bránou, kterou je Kristus Spasitel a Vykupitel člověka;
druhou je děsný teroristický atentát v New Yorku, obraz světa, v němž se zdá, že převládá dialektika nepřátelství a nenávisti. Vnucuje se dramatický otázka: Na jakých základech je nutno stavět novou historickou epochu, která se vynořuje z velkých změn 20. století? Bude stačit spolehnout se na probíhající technologickou revoluci, která se zdá být regulována jedině měřítky produktivity a výkonnosti, bez vztahu k náboženské dimenzi člověka a bez etického všeobecně sdíleného rozlišování? Je to správné, spokojit se provizorními odpověďmi na základní problémy a vydat život na pospas pudovým popudů, prchavým pocitům a pomíjivým nadšením? Otázka se vrací: na jakých základech, na jakých jistotách budovat svůj život a život společenství, k němuž patříme? Drazí přátelé, instinktivně to cítíte ve svém nitru, v nadšení svých mladých let a potvrzujete to svou přítomností dnes večer: jen Kristus je úhelný kámen. Na němž je možno pevně vystavět budovu své existence. Jen Kristus poznaný, kontemplovaný a milovaný je věrným přítelem, který nezklame, který je společníkem na cestě a jehož slova zahřívají srdce (srov. Lk 24,13-35). 20. století si často dělalo nárok na to, že se obejde bez onoho "úhelného kamene" a snažilo se vybudovat město člověka. Aniž by mělo vztah k němu a nakonec je vybodovalo proti člověku! Avšak křesťané vědí: nelze odmítnout Boha a odsunout ho na okraj, aniž by se vystavilo nebezpečí, že bude ponížen člověk. Dovolte mi, moji drazí, abych vám svěřil svou naději: staviteli máte být vy! Vy jste mužové a ženy zítřka; ve vašich srdcích a ve vašich rukou je budoucnost. Vám svěřuje Bůh úkol, obtížný ale úchvatný, spolupracovat s Ním na vybudování civilizace lásky. Naslouchali jsme slovům listu Jana, nejmladšího apoštola, kterého snad Pán nejvíce miloval, že "Bůh je světlo a tma v něm vůbec není" (1 Jan 1,5). Avšak Boha nikdo nikdy neviděl, poznamenává svatý Jan. Zjevil nám ho Ježíš, jednorozený Syn Otce (srov. Jan 1,18). Jestliže však Ježíš zjevil Boha, zjevil světlo. S Kristem totiž na svět přišlo, "pravé světlo, jež osvěcuje každého člověka" (Jan 1,9). Drazí mladí, dejte se uchvátit Kristovým světlem a staňte se jeho šiřiteli v prostředí, ve kterém žijete! Nakolik bude vaše přátelství s Kristem, vaše poznání jeho tajemství, nakolik se Mu dokážete opravdu a hluboce darovat, natolik budete "děti světla" a stanete se pak "světlem světa". Proto vám opakuji slovo evangelia: „Tak ať vaše světlo svítí lidem, aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Otce v nebesích“ (Mt 5,16). Dnes večer papež spolu s vámi mladými z různých světadílů znovu potvrzuje světu víru, která udržuje život církve: Kristus je světlem národů, zemřel a vstal z mrtvých, aby dal lidem, kteří putují časem, naději a věčnost. Jeho evangelium neumrtvuje nic lidské. Každá ryzí hodnota, ať se projeví v kterékoliv kultuře, je Kristem přijata a zušlechtěna. Křesťan, který si je toho vědom, nemůže necítit v sobě záchvěvy hrdosti a odpovědnosti stát se svědkem světla evangelia. Právě proto vám říkám tento večer: dejte zazářit Kristovu světlu ve svém životě! Nečekejte až budete mít více let, abyste vyrazili na cestu svatosti! Svatost je vždycky mladá, jako je věčné mládí Boha. Vyprávějte všem, jak krásné je setkání s Bohem, který dává smysl vašemu životu. Při úsilí o spravedlnost, šíření míru, nasazení pro bratrství a solidaritu nebuďte pozadu za nikým! Jak pěkná je píseň, která zaznívala v těchto dnech: "Světlo světa! Sůl země! Buďte pro svět podobou lásky! Buďte pro svět odleskem Jeho světla! To je nejkrásnější a nejcennější dar, jaký můžete dát církvi i světu. Papež vás doprovází, to víte – svou modlitbou a láskyplným požehnáním! „Moderní svět potřebuje, abyste byli solí země a světlem světa“ Homilie Jana Pavla II. při nedělní závěrečné mši svaté (28. července 2002) Downsview Park Toronto, 9.30 hod (15.30 Řím) "Vy jste sůl země… Vy jste světlo světa" (Mt 5,13.14) Milovaní mladí 17. Světového dne mládeže, milovaní bratři a drahé sestry! Na jedné hoře blízko Galilejského jezera Ježíšovi učedníci naslouchali jeho příjemnému, ale i naléhavému hlasu: příjemnému jako sama krajina v Galileji, naléhavému jako výzva volit mezi životem a smrtí, mezi pravdou a lží. Pane, prones tedy slova života, která by zněla vždycky v srdcích učedníků. Dnes On říká tatáž slova vám, mladí z Toronta a Ontaria a z celé Kanady, ze Spojených států, z Karibských ostrovů, z Ameriky španělského i portugalského jazyka, z Evropy, z Afriky, z Asie a Oceánie. Naslouchejte v hlubině svých srdcí Ježíšovu hlasu! Jeho slova vám říkají, kým jste jako křesťané. Učí vás, co máte činit, abyste zůstali v jeho lásce.
"Duch světa" nabízí mnoho iluzí, mnoho parodií štěstí. Což to není nejhustší temnota, jež se vloudí do duší mladých, když v nich falešní proroci uhasí světlo víry, naděje a lásky? Největší podvod a největší pramen neštěstí je iluze najít život tím, že se člověk obejde bez Boha, dosáhnout svobody tak, že se vyloučí morální pravdy a osobní odpovědnost. Pán nás vyzývá, abychom se rozhodli mezi těmito dvěma hlasy, které soutěží o to, aby si získaly přízeň naší duše. Vy zdědíte svět, který zoufale potřebuje obnovený smysl bratrství a lidské solidarity. Je to svět, který potřebuje, aby se jej dotkla krása a bohatství Boží lásky a uzdravila jej. Moderní svět potřebuje svědky oné lásky. Potřebuje, abyste vy byli solí země a světlem světa. Sůl se užívá, aby se uchovalo a udržovalo jídlo zdravé. Jako apoštolé třetího tisíciletí, je na vás, abyste uchovávali a udržovali živé vědomí přítomnosti Ježíše Krista, našeho Spasitele, zvláště při slavení Eucharistie, památky jeho výkupné smrti a jeho slavného vzkříšení. Musíte udržovat živou památku slov života, která On pronesl, úchvatných děl milosrdenství a dobroty, která vykonal. Musíte připomínat světu, že evangelium je "Boží moc, která přináší záchranu" (srov. Řím 1,16). Sůl osolí jídlo a dává mu chuť. Při následování Krista musíte měnit a zlepšovat "chuť" lidských dějin. Svou vírou, naději a láskou, svou inteligencí, odvahou a vytrvalostí, musíte humanizovat svět, v němž žijeme. I malý plamínek, který vyšlehne zvedne tíživý příklop noci. Čím větší světlo můžete udělat vy všichni dohromady, jestliže se semknete jednotně ve společenství církve. Milujete-li Ježíše, milujete církev! Neklesejte na mysli pro viny a selhání některého jejího syna. Škoda, kterou napáchali někteří kněží a řeholníci mladým a křehkým osobám, nás všechny naplňuje hlubokým smutkem a zahanbením. Avšak pomyslete na velkou většinu kněží a řeholníků velkodušně nasazených, jejichž jedinou touhou je sloužit a konat dobro. Dnes je mnoho kněží, seminaristů a zasvěcených osob: buďte jim nablízku a podporujte je! A jestliže v hloubi svého srdce pocítíte, že zaznívá volání ke kněžství nebo k zasvěcenému životu, nemějte strach následovat Krista na královské cestě Kříže. Vy jste mladí a papež je starý a trochu unavený. Avšak on se ještě ztotožňuje s vaším očekáváním a s vašimi nadějemi. I když jsem žil uprostřed mnoha temnot, pod tvrdými totalitními režimy, viděl jsem dost, abych byl neotřesitelně přesvědčen, že žádná těžkost, žádný strach není tak velký, aby mohl úplně udusit naději, která neustále vyvěrá v srdci mladých. Nedopusťte aby naděje zahynula! Vsaďte svůj život na ni! My nejsme hromádkou svých slabostí a selhání; naopak jsme souhrnem lásky Otce k nám a své skutečné schopnosti stát se obrazem jeho Syna. (Svatý Otec zakončil projev modlitbou:) Pane Ježíši Kriste, uchovávej tyto mladé ve své lásce. Dej, aby slyšeli tvůj hlas a věřili tomu, co říkáš, protože jen Ty máš slova věčného života. Nauč je, jak mají vyznávat svou víru, jak mají dávat svou lásku, jak mají sdílet druhým svou naději. Učiň z nich přesvědčivé svědky evangelia, ve světě, který má tolik zapotřebí tvé milosti, která zachraňuje (dává spásu). Učiň z nich nový lid blahoslavenství, aby byli solí země a světlem světa na počátku třetího křesťanského tisíciletí. Maria. Matko církve, chraň a veď tyto mladé muže a mladé ženy dvacátého století. Přiviň je všechny na své mateřské srdce. Amen. Tolik tedy z promluv Svatého Otce. Věřím, že otištění textu přinese své ovoce.
Na závěr svého příspěvku ještě využiji příležitosti, a to k tomu, abych poděkoval za krásné přání a za finanční příspěvek sympatikům Rádia Maryja a rodičům dětí „Podwórkowego Kółka Różańcowego v Třinci, zvláště pak pí. Daně Jaś. Chci ale také ze srdce poděkovat vám všem, kteří mi pomáháte modlitbou, já vás také všechny denně předkládám Pánu. Věřím, že zanedlouho budu mít opět možnost se s vámi v Třinci setkat. Takže ještě jednou: Bůh zaplať za všechno! Zdeněk Gibiec
Charakteristika hnutí a komunit působících v ČR (2.) Hnutí Světlo-Život Toto polské hnutí se nejprve nazývalo Oasis, ale od roku 1976 nese jméno Světlo-Život (Światło-Życie). Abychom je pochopili, musíme se vžít do situace 50. let v Polsku: Veškeré sdružování a práce s mládeží byly zakázány a církev se snažila tento zákaz vhodným způsobem obejít. Hnutí vzniklo přičiněním P. Franciszka Blachnického při duchovních cvičeních pro šedesát ministrantů v červenci roku 1954. Mělo být jejich pokračováním jako trojí úkol: čisté svědomí osvobozené od hříchu, poslušnost a láska. Takto vzniklá skupina se nazývala "Oáza Božích synů". Roku 1957 obdržela diecézní schválení (Katowice) a od té doby se proměňovala v hnutí, jež se soustředilo na pořádání a vedení duchovních cvičení pro mládež, aby se učila žít opravdu křesťansky. Roku 1969 změnilo hnutí název na "Oáza živé církve". Chtělo zdůraznit význam křesťanského společenství, v němž lidé v síle křestní milosti žijí novým životem a rostou v opravdové bratrské lásce. Definitivně se název hnutí změnil na prvním národním kongresu roku 1976 na Hnutí Světlo-Život. Zároveň se vyjasnil cíl: pomáhat lidem dosáhnout pravé dospělosti, jejímž základem je živá víra osvětlující vlastní život a proměňující život ostatních lidí. Hnutí je založeno na Písmu svatém, na učení koncilu, na postavě Krista-služebníka a na mariánské zbožnosti. Vychází ze slova Božího světla a pravdy, jež působením Ducha svatého sjednocuje kontemplaci s činností, vyznání víry s každodenní prací. Základním biblickým symbolem je nápis na jednom starém kříži: Fós-Zöé (Světlo-Život). Služba církvi a společnosti se zakládá na pojetí církve jako společenství. Hnutí se snaží vytvořit zdravé rodiny, dostatečný prostor pro život a společenství schopná ve znamení dobra, pochopení a milosrdenství sloužit lidem. Hlavní myšlenku hnutí dotváří postava Panny Marie. Úcta k ní se v hnutí projevuje růžencem, modlitbou Anděl Páně, zpěvy a poutěmi, především na Jasnou Góru. Světlo-Život je typicky katecheticko-pastorálním hnutím s cílem evangelizovat a formovat dospělé křesťany. Tradiční spiritualitu spojuje s novými požadavky života dnešní společnosti. Poslední dobou se stará též o liturgii, ekumenismus, rodinu a misie. Členové se rozdělují podle základních stupňů jejich cesty víry. Po absolvování oázy se skupiny dělí na "martyría", "leiturgía", "koinonía" a "diakonía" podle toho, v jaké oblasti života církve působí. Vedoucí skupin v jednotlivých regionech se každých 7 týdnů scházejí, společně se radí o dalším postupu prací a vzájemně se informují. Zpočátku byli biskupové vůči hnutí velmi rezervovaní. Nyní jsou mu nakloněni příznivěji a jeden z nich byl oficiálně jmenován jeho "ochráncem". Díky pádu režimu se hnutí může volně šířit. V únoru 1988 byl pověřen jeho vedením Henryk Bolczyk. Hnutí se přednostně zaměřuje na sociální oblast, jež byla doposud velmi opomíjena. Do naší republiky začalo hnutí nejprve pronikat neorganizovaným způsobem, kdy se mládež z bývalého Československa účastnila oáz v Polsku. Kolem roku 1980, kdy byla tato možnost slovenské mládeži znemožněna, vzniká hnutí na Slovensku, které dnes čítá okolo osmi tisíc účastníků z prázdninových oáz. V Čechách existují oázy v např. v Praze Ústí nad Labem, Brně, Znojmě, Olomouci. Celkem na prázdniny jezdí asi 180 účastníků.
Hnutí za lepší svět Na konci druhé světové války, v době, kdy celý svět byl rozvrácen, začíná v lidech ponenáhlu klíčit naděje na lepší, lidštější svět. V této době vystupuje muž, Pater R. Lombardi a vyzývá ke smíření. Jeho nadějí je obnovená církev, která může být kvasem lepšího světa. Vyzývá svět k obrácení, aby se v něm mohlo šířit Boží království. Tak vznikalo Hnutí za lepší svět. Bylo založeno v roce 1952 a v témže roce je Pius XII. schválil. Pavel VI. je v r. 1965 potvrdil a Papežská rada pro laiky hnutí definitivně uznala 3.3.1992 jako celosvětové soukromé sdružení věřících - laiků i zasvěcených osob. Podle chápání Hnutí bude svět lepší, bude-li se více podobat Božímu plánu, ve všech oblastech lidského života. Tato snaha o zlepšování světa podle Boží vůle je motorem činnosti Hnutí. Asi nejhlubší složkou spirituality Hnutí je prožívání tajemství církve. Specifickým pro život a činnost Hnutí je vnímání a vysvětlování znamení času ve světle evangelia, tedy prorocká služba církvi. Události a trendy v současném světě nám pomáhají poznat Boží vůli a následně buď tyto úkazy podporovat nebo před nimi varovat. Hnutí vybízí, aby tuto službu církvi a světu nikdo nezanedbal a svůj prorocký dar zúročil. Z toho pak vyplývají výzvy k obrácení, aby se svět stal lepším podle Božího záměru. Dalším prvkem je otevřenost ke stálým změnám, kterými svět prochází. Hnutí spojuje kontemplaci s činností. V poutnickém duchu hledá stále to, co je možné udělat lépe. Smyslem je konat vše pro růst Božího království. Styky P. Lombardi s papeži Piem XII., Janem XXIII. a s řadou významných koncilních Otců měly značný vliv na témata i obsah dokumentů II. vatikánského koncilu. Myšlenky tohoto koncilu se Hnutí snaží co nejvíce šířit a uvádět je do života církve. Konkrétně to znamená: má-li nastat pohyb k lepšímu, musí církev co nejlépe plnit své poslání, tak jak je popisují konstituce Lumen gentium a Gaudium et spes. Hnutí za lepší svět se všude ve světě snaží o prohloubení víry, naděje a lásky a o lidštější životní podmínky. V Jižní Americe a Africe slouží všestranně těm nejubožejším. Místem, kde by měla "zářit síla evangelia v každodenním životě rodinném i společenském" (LG 35), jsou církevní obce. Proto se Hnutí zvláště věnuje obnově života farností. Za nejdůležitější pro jejich život považuje modlitbu s farností a za farnost, četbu Bible jako směrnici osobního i společného života, vytváření opravdového společenství věřících, účinné prokazování blíženské lásky v obci a jako vrchol všeho slavení eucharistie. Na těchto základech Hnutí vypracovalo projekt obnovy farnosti. Je to sled kroků, které odpovídají pastoračním zkušenostem a dnes již jsou ověřeny v desítkách evropských farností. Do naší republiky se dostalo jako součást družby arcidiecézí Olomouc a Salzburg v roce 1991. Za materiální podpory rakouských představitelů bylo uskutečněno několik kurzů pro zájemce z ČR v Rocca di Papa, Salzburgu a na Velehradě. Celosvětové vedení Hnutí je v Římě, v ČR je vedoucí skupina (tzv. skupina promotorů), ustavená oficiálně v září 1997 na Velehradě za přítomnosti člena vedení pro Evropu.
Pořad bohoslužeb v září 1. 2. 3. 4. 5.
Neděle 1.9.2002 - 22. neděle v mezidobí, 6.30 a 10.00 polsky, 7.50 a 17.00 česky. Pátek 6.9.2002 – první pátek v měsíci. Neděle 8.9.2002 - 23. neděle v mezidobí, 6.30 a 10.00 česky, 7.50 a 17.00 polsky. Sobota 14.9.2002 – svátek Povýšení svatého Kříže. Neděle 15.9.2002 – Slavnost Panny Marie Bolestné, poutní slavnost v naší farnosti, 6.30 a 10.00 polsky, 7.50 a 17.00 česky. 6. Sobota 21.9.2002 – svátek sv. Matouše, evangelisty. 7. Neděle 22.9.2002 – 25. neděle v mezidobí, 6.30 a 10.00 česky, 7.50 a 17.00 polsky. 8. Sobota 28.9.2002 – Slavnost sv. Václava, mučedníka, hlavního patrona českého národa. 9. Neděle 29.9.2002 – Slavnost Výročí posvěcení farního kostela, 6.30 a 10.00 polsky, 7.50 a 17.00 česky. 10. Pátek 4.10.2002 – památka sv. Františka z Assisi, první pátek v měsíci. 11. Neděle 6.10.2002 – 27. neděle v mezidobí, 6.30 a 10.00 česky, 7.50 a 17.00 polsky.
12. Každou neděli půl hodiny před večerní mší svatou je adorace Nejsvětější Svátosti Oltářní a svátostné požehnání. Poslední neděli v měsíci - Mariánské večeřadlo. 13. V průběhu týdne mše svaté začínají v 6.35 a 17.00 hodin. V pondělí, středu, pátek - ranní česky, večerní polsky. V úterý, čtvrtek, sobotu - ranní polsky, večerní česky. Každý čtvrtek po večerní mši svaté a první pátek po ranní mši svaté je výstav Nejsvětější Svátosti Oltářní. 14. Každý pátek po ranní i večerní mši svaté je výstav Nejsvětější Svátosti Oltářní s modlitbou Korunky k Božímu Milosrdenství. První pátek v měsíci - litanie a zasvěcení Božskému Srdci Ježíšovu. 15. Mše svatá v Domově důchodců na Sosně je každý pátek v 15.30. Mše svatá v Nemocnici Sosna je každou sobotu v 15.30 hodin. Půl hodiny před začátkem mše svaté je možno přistoupit ke svátosti smíření. Redakce neručí za jazykový sled jednotlivých mší sv. Sledujte vývěsku v kostele!
Nedělní liturgie v září 22. neděle v mezidobí (1.9.) 1. čtení: Jer 20,7-9; 2. čtení: Řím 12,1-2; Evangelium: Mt 16,21-27 Žalm: odp. Má duše po tobě žízní, Hospodine, Bože můj! ref. Ciebie, mój Boże, pragnie moja dusza. 23. neděle v mezidobí (8.9.) 1. čtení: Ez 33,7-9; 2. čtení: Řím 13,8-10; Evangelium: Mt 18,15-20 Žalm: odp. Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu! Nezatvrzujte svá srdce! ref. Słysząc głos Pana, serc nie zatwardzajcie. Slavnost Panny Marie Bolestné (15.9.) 1. čtení: Žid 5,7-9; Evangelium: J 19,25-27 nebo Lk 2,33-35 Žalm: odp. Zachraň mě svou slitovností, Hospodine! ref. Wybaw mnie, Panie, w miłosierdziu swoim. 25. neděle v mezidobí (22.9.) 1. čtení: Iz 55,6-9; 2. čtení: Flp 1,20c-24.27a; Evangelium: Mt 20,1-16a Žalm: odp. Blízký je Hospodin všem, kdo ho hledají. ref. Pan bliski wszystkim, którzy Go wzywają. Slavnost Výročí posvěcení farního kostela (29.9.) 1. čtení: Iz 56,1.6-7; 2. čtení: Ef 2,19-22; Evangelium: Lk 19,1-10 Žalm: odp. Do domu Hospodinova s radostí půjdeme. ref. Idźmy z radością na spotkanie Pana. 27. neděle v mezidobí (6.10.) 1. čtení: Iz 5,1-7; 2. čtení: Flp 4,6-9; Evangelium: Mt 21,33-43 Žalm: odp. Dům Izraelův je vinicí Páně. ref. Winnicą Pana jest dom Izraela.
Úmysly apoštolátu modlitby – září 2002 Denní modlitba Apoštolátu: Nejsvětější Srdce Ježíšovo, obětuji ti prostřednictvím Neposkvrněného Srdce Panny Marie, Matky Církve, a ve spojení s eucharistickou obětí modlitby, práce, radosti a utrpení tohoto dne, abych tak s milostí Ducha Svatého a ke slávě Boha Otce zadostiučinil za hříchy a přispěl ke spáse všech lidí. A zvláště to vše obětuji na úmysly Apoštolátu modlitby doporučené Svatým otcem na tento měsíc a také na úmysly našich biskupů: 1. Úmysl všeobecný: Za děti a mládež v katolických školách, ať při své formaci naleznou pevné a moudré vychovatele, kteří by jim pomáhali dozrát ve víře i v charakteru. 2. Úmysl misijní: Ať Duch Svatý skrze církev a církevní společenství pomáhá státům Korejského poloostrova nalézt opravdové důvody k jejich smíření. 3. Úmysl národní: Za odvahu pro ty, kdo mají v našem národě možnost usměrňovat ekonomickou a sociální oblast k větší spravedlnosti a poctivosti.
