Briefing Seriál o historii Evropské unie
Altiero Spinelli a jeho úloha na cestě k Evropské unii „Svůj život bych rád završil v boji za Evropu“ SHRNUTÍ Dne 14. února 1984 se v Evropském parlamentu uskutečnila rozprava o návrhu „Smlouvy o založení Evropské unie“, označovaném také jako „Spinelliho návrh“, která byla posléze završena jeho přijetím. Své přízvisko získal návrh podle zpravodaje a koordinátora parlamentního výboru Altiera Spinelliho, který jej vypracoval. O dva roky později, dne 23. května 1986, Altiero Spinelli v Římě zemřel. Nyní, třicet let poté, považujeme Altiera Spinelliho a návrh smlouvy, za nějž bojoval, za klíčové prvky integračního procesu Evropské unie. Nicméně návrh smlouvy představoval pouze vyvrcholení politické dráhy muže, který o sjednocené Evropě přemýšlel ještě před zrozením Evropského společenství. Pro lepší pochopení toho, jakým vývojem prošlo jeho myšlení i dílo, se musíme nejprve zamyslet nad argumenty obsaženými v Manifestu z Ventotene a poté nad jeho působením v Evropském federalistickém hnutí, až po jeho vstup do evropských institucí, kde se nejprve stal členem Evropské komise a posléze poslancem Evropského parlamentu. Ve své profesi zažil tento italský politik nejrůznější etapy evropské integrace a často je i sám předjímal. Až do samého konce sledoval s odhodláním a důvěrou cíl, jímž bylo vytvoření politické unie zemí Evropy. Poslední krok měl být učiněn v instituci, kterou Spinelli vždy považoval za nejreprezentativnější a za nejlépe připravenou k tomu, aby hrála vedoucí úlohu v integračním procesu, totiž v Evropském parlamentu.
V tomto informačním sdělení:
Chronologie Z Ventotene do Komise Ve funkci komisaře (1970–1975) Rané působení v Parlamentu (1976– 1979) „Klub Krokodýl“ (1980) Návrh Smlouvy o Evropské unii
Altiero Spinelli, 1984.
EPRS | Výzkumná služba Evropského parlamentu Autor: Renato Lugarini Oddělení pro historické archivy Září 2016 PE 589.781
CS
EPRS
Altiero Spinelli a jeho úloha na cestě k Evropské unii
1907
Chronologie Altiero Spinelli se narodil v Římě 31. srpna
1937–1939
internován na ostrově Ponza a vyloučen z komunistické strany
1939–1943
internován na ostrově Ventotene
1941
první náčrt Manifestu z Ventotene; konečná verze byla publikována v roce 1944
1943
první zasedání Evropského federalistického hnutí
1950
Schumanova deklarace, vedla k založení Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO)
1957
podepsání Smlouvy o založení Evropského hospodářského společenství (EHS) a Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii (Euratom) v Římě; obě vstoupily v platnost dne 1. ledna 1958
1970
Spinelli jmenován členem Evropské komise
1976
v květnu rezignoval na funkci komisaře, aby se v červenci stal členem italské delegace v Evropském parlamentu
1984
14. února přijal Evropský parlament návrh Smlouvy o založení Evropské unie
1986
v únoru byl podepsán v Lucemburku a Haagu Jednotný evropský akt, který vstoupil v platnost dne 1. července 1987
1986
23. května Altiero Spinelli v Římě umírá
Z Ventotene do Komise Muž a jeho manifest Jeden z nejdůležitějších a nejtěžších okamžiků v životě Altiera Spinelliho se odehrál po jeho propuštění z ostrova Ventotene, kde byl internován společně s dalšími odpůrci fašistického režimu. Poté, co Altiero Spinelli dne 23. května 1986 v Římě zemřel, připomněl předseda Evropského federalistického hnutí Mario Albertini, jak se v tu chvíli „cítil osamělý – všichni jeho protifašističtí přátelé se vraceli do Itálie, kde na ně čekala některá z tradičních struktur, v níž mohli zaujmout své místo: měli stranu, k níž se hlásili, ideologii, která by je myšlenkově vedla, a především stát, tedy mocenskou strukturu, v jejímž rámci mohli vykonávat svou politickou činnost“.1 Sám Spinelli líčí tento pocit osamění na několika stranách svých deníků, ale současně se zmiňuje i o tom, že má na dosah – ve své kapse – jistý pevný bod, od nějž se bude moci znovu odrazit: Manifest z Ventotene. Federalistická Evropa a rozdíl mezi progresivními a konzervativními silami Chceme-li pochopit lidský a politický proces, který přivedl Altiera Spinelliho až k návrhu Smlouvy o založení Evropské unie, jednoho ze základních kamenů procesu integrace a utváření EU, musíme se nutně nejprve zastavit u tohoto manifestu. V manifestu, který sepsal s přáteli Ernestem Rossim a Eugeniem Colornim na ostrově, kde byli společně internováni, spatřoval Spinelli cosi, co sám nazýval kompasem, který jej věrně navigoval po rozbouřených vodách politiky. V zimě na přelomu let 1940 a 1941 navrhl Spinelli Rossimu, aby sepsali manifest „za svobodnou a jednotnou Evropu“, jak zní ostatně celý název textu známého pod titulem Manifest z Ventotene. Text byl rozdělen do čtyř kapitol: Krize moderní civilizace Oddělení pro historické archivy
Strana 2 z 8
EPRS
Altiero Spinelli a jeho úloha na cestě k Evropské unii
Poválečné cíle – Sjednocená Evropa Poválečné cíle – Společenská reforma Revoluční stav: staré a nové tendence. Ve stati se nejprve konstatuje, že příčina konfliktů, které opakovaně ohrozily základní hodnoty evropské civilizace, spočívá v existenci národních, svrchovaných států, a poté jsou v textu předloženy dva politické návrhy zcela zásadního významu: transformovat myšlenku evropské federace do konkrétních politických kroků a nerozlišovat již konzervativní a progresivní strany na základě jejich domácích politických programů, ale podle toho, zda se hlásí k evropskému federálnímu projektu, či nikoli.2 Konfederalismus, federalismus a funkcionalismus za sjednocení Evropy Metody, které byly použity v evropském integračním procesu, však nebyly jednotné. Federalismus, který zastával Spinelli, představoval pouze jeden ze tří hlavních proudů, které tvořily základ integračního procesu a jimiž se Spinelli v různých obdobích zabýval. Konfederalismus prosazoval dohody mezi státy umožňující co nejužší spolupráci, aniž by byla dotčena svrchovanost jednotlivých států. Rozhodnutí členů by musela být jednomyslná. Federalismus, který zahrnoval několik různých proudů, usiloval o to, aby byla překonána koncepce národních států, jež bylo možné vinit z pokračujících konfliktů v Evropě, a aby byla vytvořena evropské federace s vlastní suverenitou. Funkcionalismus se zakládal na přesvědčení, že proces integrace může probíhat pouze postupně – tím, že v určitých oblastech dojde k postupnému převedení suverenity. Zastánci tohoto modelu byli Jean Monnet a Robert Schuman. 3 Evropský parlament občanů Na Evropském kongresu, který se konal v květnu 1948 v Haagu a jemuž předsedal Winston Churchill, převážil konfederalistický přístup, ale nakonec se prosadil funkcionalismus. Raný vývoj evropských institucí tak započal na těchto základech, zcela v rozporu s tím, v co doufal Spinelli. Tento italský federalista byl vskutku jedním z prvních, kdo si uvědomoval, jak omezující je v zásadě poradní úloha parlamentních shromáždění a jak je důležité hlasování občanů, má-li být přijata evropská ústava nebo má-li parlamentní moc získat určitou legitimitu. Evropa lidu byla pro Spinelliho vždy jedním z hlavních cílů. K tomu, aby se mohla uskutečnit, ovšem bylo zapotřebí institucionálních reforem, které by kladly důraz na Evropský parlament volený ve všeobecných přímých volbách a zastávající trvale konstituční úlohu. Spinellimu bylo zřejmé, jak tyto reformy realizovat, totiž skrze Evropskou komisi.
Ve funkci komisaře (1970–1975) Ve svém Evropském deníku (Diario europeo) hovoří Altiero Spinelli o tom, jak byl jmenován evropským komisařem odpovědným za průmyslovou politiku, výzkum a technologický rozvoj a za Společné výzkumné středisko, a je zjevné, že měl o své funkci velmi jasnou představu: „V příštích čtyřech letech budu muset být schopen pro Evropu něco udělat, když už jsem se toho o ní tolik nahovořil. Teď, nebo nikdy.“4 V rámci reformy se klíčovou otázkou stalo vyjasnění povinností Komise, Rady ministrů a Parlamentu i vztahů mezi nimi. Komisi měla být svěřena úloha nadnárodního orgánu v nejvlastnějším smyslu a také prostředníka mezi oběma ostatními orgány Společenství. Snaha dosáhnout tohoto cíle Spinelliho přivedla k poznání, že vybudování Evropské unie si Oddělení pro historické archivy
Strana 3 z 8
EPRS
Altiero Spinelli a jeho úloha na cestě k Evropské unii
vyžádá čas, a přiklonil se ke konfederalismu. Zpočátku podporoval tzv. plán Pompidou5, jehož autorem byl francouzský prezident Georges Pompidou a jenž byl plánem evropské politické unie s možnými prvky supranacionalismu v určitých společných bodech. Později se nicméně rozhodl navrhnout svůj vlastní plán evropské konfederace.6 Návrh reformy evropských institucí Význam tohoto návrhu, který byl původně představen Komisi a poté Socialistické skupině v Evropském parlamentu, spočívá v jeho výrazné inovativnosti. Hlavní body Spinelliho návrhu tvořily: posílení pravomocí Komise a Rady jako projev uznání EHS jakožto rámce pro jakoukoli následnou formu politické unie; zavedení zásady spolurozhodování Rady a Parlamentu v legislativních a rozpočtových otázkách; zvolení Parlamentu v přímých všeobecných volbách s poměrným zastoupením a zřízení evropské vlády nezávislé na vládách členských států. Jednalo se o ambiciózní plán, který obsahoval řadu bodů, jež byly realizovány až později a dnes tvoří ústřední prvky institucionálního rámce Evropské unie. Současně byl ovšem tento plán inovativní až příliš, takže nemohl být Komisí a Parlamentem akceptován okamžitě. Zavedení přímých voleb a Spinelliho odchod z Komise Summity, které se konaly v roce 1972 v Paříži a v roce 1973 v Kodani, poukázaly na rozpory, které uvnitř EHS nadále přetrvávaly. Zatímco na jedné straně byla patrná naléhavá potřeba uskutečnit smysluplné reformy, na straně druhé chyběla patřičná míra iniciativy pro účinná rozhodnutí, takže o systému Společenství vyvstaly určité pochybnosti. Na dalším summitu v Paříži v roce 1974 byl přijat návrh na zavedení přímého hlasování a výzva k vypracování zprávy o možnosti založení Evropské unie. Spinelli požádal o to, aby byla do přípravy této zprávy zapojena i Komise, a jeho žádosti bylo vyhověno. Tento krok patří k nejvýraznějším úspěchům jeho působení ve funkci komisaře. V návaznosti na rozhodnutí Evropské rady uspořádat první evropské volby se však v květnu 1976 rozhodl podat demisi, aby se mohl věnovat reformní činnosti uvnitř instituce, v níž vždy věřil nejvíce – v Evropském parlamentu.
Rané působení v Parlamentu (1976–1979) Konstituční parlament pro Evropskou unii Vstup do Evropského parlamentu představoval na politické a lidské pouti Altiera Spinelliho kvadraturu kruhu. K tomu, aby se mohl stát poslancem Evropského parlamentu, bylo až do přímých voleb v roce 1979 zapotřebí najít stranu, která by mu nejprve umožnila stát se členem parlamentu členské země. V roce 1976 totiž evropské zástupce stále nominovaly parlamenty členských států. To bylo také hlavním důvodem, proč se stal znovu členem Italské komunistické strany (PCI), z níž byl v roce 1937 vyloučen. Po jeho zvolení do italské poslanecké sněmovny tak byl Spinelli v červenci 1976 jmenován evropským zástupcem, a to jako nezávislý člen skupiny komunistických poslanců. I tehdy se Spinelli chopil své funkce s vědomím jasných a konkrétních cílů. Přiznával Parlamentu klíčovou úlohu a nazýval jej „orgánem, který je nejméně závislý na vládních rozhodnutích, který je soustavně nejúspěšnější ve formování nadnárodních uskupení politických sil, orgánem, který je nejvíce prodchnut evropským duchem a jenž byl nejrozhodnějším zastáncem omezení národní svrchovanosti a obhájcem nadnárodního rozvoje“.7 Z tohoto důvodu je Parlament orgánem, který je nejlépe uzpůsoben k provádění integračního procesu. Stěžejním úkolem bylo nicméně odebrat Evropskému parlamentu
Oddělení pro historické archivy
Strana 4 z 8
EPRS
Altiero Spinelli a jeho úloha na cestě k Evropské unii
úlohu institucionálního rádce a nahradit jej úlohou, v níž bude konstitučním orgánem.8 Tato úloha bude tak či onak jednou provždy legalizována přímými volbami v roce 1979. Jakožto člen tří výborů (výboru pro politické záležitosti, rozpočtového výboru a výboru pro hospodářské a měnové záležitosti) se Spinelli během svého prvního volebního období připravoval na to, až jako zvolený poslanec Evropského parlamentu učiní konkrétní kroky směrem k reformám, kterých bylo zapotřebí pro účely vypracování návrhu evropské ústavy. Život za Evropu V březnu 1979 zaslal Spinelli dopis generálnímu tajemníkovi komunistické strany (PCI) Enricu Berlinguerovi, v němž otevřeně žádal, aby mohl kandidovat v prvních přímých volbách do Evropského parlamentu, které byly vypsány na 10. června. Konkrétně napsal: „Rád bych, abyste měl na paměti, že bych svůj život chtěl završit v boji za Evropu, a proto bych nerad přišel o možnost stát se součástí zvoleného Evropského parlamentu. Myslím, že mohu důvodně předpokládat, že mě zařadíte na stranickou kandidátku, protože by to bylo i ve Vašem zájmu.“9 PCI potvrdila jeho zařazení na svou kandidátní listinu a Altiero Spinelli byl poté zvolen ve volebním obvodu severozápadní Itálie (regiony Piemont, Údolí Aosty, Ligurie, Lombardie). 10
Klub Krokodýl (1980) a návrh Smlouvy o Evropské unii Hlasování Parlamentu proti schválení rozpočtu na rok 1980 Příležitost, jak přimět Parlament k reformám, se naskytla jen několik měsíců po volbách. Po svém jmenování místopředsedou Rozpočtového výboru se mu během parlamentní rozpravy o rozpočtu na rok 1980 podařilo politicky něco zcela mimořádného.11 Spinelli projednávaný rozpočet kritizoval a poukazoval při tom zejména na skutečnost, že je stanovisko Parlamentu vnímáno jako pouhá formalita a že Rada nevzala názory Parlamentu na vědomí. V návaznosti na tuto kritiku se mu podařilo většinu poslanců přesvědčit, aby text při hlasování odmítli. Obracím se nyní na své kolegy v Parlamentu a vyzývám je, aby se zamysleli nad nezbytností změnit toto naše Společenství. Existují pouze dvě centra politické vůle, která na sebe mohou vzít odpovědnost za přípravu reformních plánů a za to, že je poté předloží národním parlamentům ke schválení. Pokud to budou vlády, budeme mít Evropu hranic... Anebo si tento Parlamentu bude muset uvědomit, že navrhování institucionálních reforem, které budou schopny vyvést Společenství ze současné patové situace, je právě jeho úkolem jakožto zástupce všech evropských občanů, kteří jej zvolili.“ 12 Jednalo se o symbolické gesto, které nemělo žádné konkrétní dopady, ale právě proto se podařilo upozornit na zásadní rozpor, který panoval mezi Parlamentem, jehož legitimita byla potvrzena v přímých volbách, a jeho nedostatečnými pravomocemi v rámci systému Společenství. Tímto gestem jako by si Parlament uvědomil, že pro reformu systému bude muset sám něco udělat. Klub Krokodýl Diskuse poslanců o reformách pokračovaly i mimo jednací sály Parlamentu. Ve snaze šířit mezi svými kolegy osvětu a povzbudit diskusi o institucionálních reformách a potřebě vytvořit pracovní skupinu ad hoc, která by na nich pracovala, se na ně Spinelli znovu obrací v dopise ze dne 25. června 1980: „Pokud jsou mezi námi kolegové, kteří jako já dospěli k závěru, že reforma institucí je příliš důležitá na to, abychom ji ponechali v rukou státníků a diplomatů, velmi bych uvítal,
Oddělení pro historické archivy
Strana 5 z 8
EPRS
Altiero Spinelli a jeho úloha na cestě k Evropské unii
kdyby mohli odpovědět na tento dopis a souhlasit se schůzkami, na nichž budeme společně hledat nejlepší cesty, jak Parlament do tohoto úsilí zapojit.“ 13 Návrh nejprve přijalo osm poslanců EP, kteří se večer 9. července 1980 sešli ve štrasburské restauraci „U krokodýla“, kde měli záležitost projednat.14 Během několika měsíců se skupina poslanců, v jejímž čele stál Spinelli a která se podle místa, kde se konala jejich první schůzka, začala nazývat Klub Krokodýl, početně značně rozrostla. Její členové usilovně pracovali na návrhu usnesení o zřízení výboru ad hoc, který by byl „odpovědný za předkládání návrhů týkajících se současného stavu a budoucího rozvoje Společenství“.15 Návrh usnesení podepsalo 180 poslanců. V červenci 1981 byl na dílčím plenárním zasedání předložen ke schválení a dne 9. července byl přijat.16 Klub Krokodýl, o němž se Spinelli v rozpravě zmínil,17 tak nakonec splnil svůj slib a připravil půdu pro návrh Smlouvy o založení Evropské unie. Usnesení o postoji Evropského parlamentu Institucionální výbor zahájil svou činnost v lednu 1982 a Altiero Spinelli byl jmenován jeho zpravodajem-koordinátorem. První úkol spočíval ve vypracování zprávy o postoji Evropského parlamentu k reformě Smluv a uskutečnění Evropské unie.18 Zprávu, která měla zejména nastínit cíle výboru, představil Spinelli na plenárním zasedání dne 5. července 1982: „Schází nám odpovídající evropský institucionální systém, který by byl schopen společným úsilím o nalezení nezbytných kompromisů zformovat společné mínění do společné politické vůle.“ Utváření společné vůle se proto stalo klíčovým prvkem pro pokračování v reformním úsilí. Hlasování ve prospěch usnesení by znamenalo „započetí demokratického politického boje za Evropu 80. let 20. století, Evropu, kterou budou utvářet Evropané pro Evropany“. Usnesení bylo přijato poměrem 258 hlasů ku 35, přičemž 23 účastníků se zdrželo hlasování. 19 Návrh Smlouvy Po přijetí postoje Parlamentu se institucionální výbor po dobu jednoho roku věnoval práci, která měla vyústit v návrh usnesení „o podstatě předběžného návrhu Smlouvy o založení Evropské unie“. Výsledek byl Parlamentu předložen dne 13. září 1983 a následující den byl přijat.20 Po získání souhlasu Parlamentu byl dne 14. února 1984 projednáván ve sněmovně již samotný předběžný návrh Smlouvy.21 Tvořilo jej 87 článků, jejichž účelem bylo doplnění nebo pozměnění předchozích smluv o založení Evropských společenství, pokud jde o jejich instituce, politiku a finanční řízení, a kromě toho také definovaly cíle, postupy fungování a pravomoci (competences) Evropské unie. V usnesení se zavádí samotný pojem Evropské unie, tedy unie, jíž je svěřena právní subjektivita; je v něm zdůrazněna myšlenka aktivních evropských občanů podílejících se na rozhodování; dále je v něm zakotvena zásada subsidiarity, podle níž mají být pravomoci rozděleny mezi Unii a členské státy, a znovu je potvrzena nadřazenost práva EU nad právem členských států.22 Pokud jde o cíle Unie, výbor se soustředil zejména na odstranění regionálních rozdílů, ochranu životního prostředí a kulturního dědictví, vědecký výzkum v zájmu pokroku evropských národů, dosažení hospodářského pokroku v rámci volného vnitřního trhu, měnovou stabilitu, podporu mezinárodních vztahů, volný pohyb osob a myšlenek a obranu a rozvoj lidských práv. K dosažení těchto cílů bylo zapotřebí, aby evropské instituce postupovaly společně a byla nalezena nová rovnováha sil posílením Parlamentu a Komise a zavedena zásada spolupráce mezi členskými státy v rámci Rady. Oddělení pro historické archivy
Strana 6 z 8
EPRS
Altiero Spinelli a jeho úloha na cestě k Evropské unii
Návrh Smlouvy, „předložený Výborem pro institucionální záležitosti, který vyšel z třicetileté zkušenosti fungování Společenství a ze zjevné potřeby dosáhnout větší míry jednoty“, byl Parlamentem na konci prezentace přijat, kdy pro návrh se vyslovilo 237 poslanců, proti hlasovalo 31 a 43 poslanců se hlasování zdrželo.23 Politický odkaz Altiera Spinelliho V rámci interinstitucionální debaty byl však návrh Smlouvy navzdory souhlasu Parlamentu postupně zameten pod koberec. Znovu se nicméně ukázalo, že Spinelliho politické působení předběhlo svým novátorstvím až příliš svou dobu, a nemohlo tudíž přinést okamžité výsledky. Revize smluv zakotvená v Jednotném evropském aktu se ve srovnání s tím, co bylo předloženo v návrhu Smlouvy Výboru pro institucionální záležitosti koordinovaného italským poslancem, ukázala jako neuspokojivá. „Dámy a pánové, když jsme hlasovali o návrhu Smlouvy o Unii, zmínil jsem zde povídku Ernesta Hemingwaye o starém rybáři, který chytí největší rybu svého života, avšak tu pozřou žraloci, takže rybář se vrátí domů pouze s kostrou ulovené ryby. I my jsme dorazili domů a i nám zbyly z úlovku jen rybí kosti. Nic z toho není pro Parlament důvodem, aby tento boj vzdával. Musíme se připravit na to, že se znovu vydáme na moře, a k tomu, abychom dosáhli úlovku a uchránili jej před žraloky, musíme být lépe vybaveni.“ 24 Altiero Spinelli zemřel 23. května 1986 v Římě. Za jeho života se rozsahu jeho myšlenek a politické činnosti nedostalo patřičného uznání. Nicméně rozhodnost, která vyzařovala z jeho slov, naznačovala, že si byl vědom, že takové uznání dříve či později přijde. A tak se i stalo. 30 let po přijetí návrhu Smlouvy o založení Evropské unie jsou Altiero Spinelli a činnost Výboru pro institucionální záležitosti, kterou koordinoval, považováni za faktory, které významně ovlivnily proces utváření Evropské unie.
Poznámky 1
Battling for the Union, Altiero Spinelli 1979-1986 (Boj za Unii, Altiero Spinelli 1979–1986), Evropský parlament, Úřad pro úřední tisky Evropských společenství, Lucemburk, 1988, s. 50.
2
„Hranice mezi pokrokovými a zpátečnickými stranami již neopisuje formální linii dělící větší demokracii od menší nebo vyšší míru socialismu od nižší; leží spíše na velmi nové a podstatné linii, která členy strany rozděluje do dvou skupin. První tvoří straníci, kteří si za základní smysl a cíl boje určili ten odvěký, tj. dobytí národní politické moci... V druhé skupině jsou pak ti, pro něž je hlavním smyslem vytvoření pevného mezinárodního státu.“ Spinelli, A., Rossi, E., Manifest z Ventotene, předmluva Eugenio Colorni, Mondadori, Milán 2006.
3
Galasso, G., „Altiero Spinelli, l'Italia e il processo d'integrazione europea, 1979-1986“ (Altiero Spinelli, Itálie a proces evropské integrace, 1979–1986), diplomová práce in Sources for Diplomatic History, Univerzita v Bari, vedoucí práce Luciano Monzali, 2011/2012, s. 45–46.
4
Spinelli, A., Diario europeo 1970-1976, editor Paolini, E., Il Mulino, Bologna, 1991, deníkový zápis ze dne 29. června 1970.
5
Spinelli, A., „Le plan Pompidou pour l'Europe: une chance à saisir“ (Pompidouův plán pro Evropu: využít příležitost), Le Monde, 30. března 1971.
6
Graglia, P. S., Altiero Spinelli, Il Mulino, Bologna 2008, s. 523.
7
Tamtéž.
8
Ohledně vztahu mezi Spinellim a procesem konstitucionalizace Evropské unie viz Altiero Spinelli - federalista europeo (Altiero Spinelli – evropský federalista), Evropský parlament, Brusel, 2009.
9
Dopis Altiera Spinelliho Enricu Berlinguerovi, 1. března 1979, in Europeismo e democrazia: Altiero Spinelli e la sinistra europea 1950-1986, Pasquinucci, D., Il Mulino, Bologna 2000, s. 309.
10
Galasso, G., Altiero Spinelli, viz výše, s. 97.
11
Viz A. Spinelli, Discorsi al Parlamento europeo 1976-1986 (Projevy v Evropském parlamentu 1976–1986), Dastoli, P. V., Il Mulino, Bologna 1987, s. 180–221.
12
Projev Altiera Spinelliho, rozpravy v Evropském parlamentu ze dne 21. května 1980, s. 139.
13
Dopis Altiera Spinelliho ze dne 25. června 1980 adresovaný jeho kolegům v Evropském parlamentu, Historický archiv Evropské unie, Fond A.S.H.A., spis AS-356, 02 „Club du Crocodile“.
Oddělení pro historické archivy
Strana 7 z 8
EPRS
Altiero Spinelli a jeho úloha na cestě k Evropské unii
14
První schůzky, z níž zápis vypracoval Spinelliho asistent Pier Virgilio Dastoli, se zúčastnili: Hans August Lücker, Karl von Wogau a Paola Gaiottiová De Biase (Skupina Evropské lidové strany [Křesťanských demokratů]), Stanley P. Johnson (Evropská demokratická skupina), Richard Balfe a Brian Key (Socialistická skupina), Bruno Visentini (Liberální a demokratická skupina) a Silvio Leonardi (Komunistická skupina a přidružení). Viz Graglia, P., Altiero Spinelli, viz výše, s. 600.
15
Usnesení Evropského parlamentu o zřízení výboru ad hoc pro vypracování návrhů týkajících se pokroku a rozvoje Společenství, Historický archiv Evropského parlamentu, PE1 AP PR B1-0889/80 0010.
16
Usnesení o zřízení výboru pro institucionální problematiku, Úř. věst. 234 ze dne 14. září 1981, s. 48. Usnesení bylo přijato poměrem 164 hlasů ku 24, přičemž 12 účastníků se zdrželo hlasování.
17
Projev Altiera Spinelliho, rozpravy v Evropském parlamentu ze dne 7. července 1981, s. 75–76.
18
Zpráva obsahující postoj Evropského parlamentu k reformě Smluv a uskutečnění Evropské unie, Historický archiv Evropského parlamentu, PE1 AP RP/INST. 1981 A1-0305/82 0010, PE1 AP RP/INST. 1981 A10305/82 0020 a PE1 AP RP/INST. 1981 A1-0305/82 0030.
19
Usnesení obsahující postoj Evropského parlamentu k reformě Smluv a k uskutečnění Evropské unie (A1-0305/82), Úř. věst. C 238, 13. září 1982, s. 25-28.
20
Zpráva vypracovaná jménem Výboru pro institucionální záležitosti o podstatě předběžného návrhu Smlouvy o založení Evropské unie, Historický archiv Evropského parlamentu, PE1 AP RP/INST.1981 A1-0575/83 0010.
21
Rozpravy Evropského parlamentu o Evropské unii, dne 14. února 1984, 1–309, s. 26–58 a 72–110.
22
Cesta ke Spinelliho zprávě z roku 1984.
23
Usnesení o návrhu Smlouvy o založení Evropské unie, Úř. věst. C 77, 19. března 1984, s. 53–54.
24
Altiero Spinelli v projevu ze dne 16. ledna 1986; Battling for the Union, viz výše, s. 44.
Právní upozornění a autorská práva Za obsah tohoto dokumentu je výhradně odpovědný autor a jakékoli názory v něm vyjádřené nemusí nutně představovat oficiální postoj Evropského parlamentu. Rozmnožování a překlady pro nekomerční účely jsou povoleny, pokud je uveden zdroj a vydavatel je předem upozorněn a obdrží kopii. Rukopis dokončen v září 2016, Lucemburk © Evropská unie, 2016. Foto: © Evropská unie.
[email protected] http://www.eprs.ep.parl.union.eu (intranet) http://www.europarl.europa.eu/thinktank (internet) http://epthinktank.eu (blog)
Oddělení pro historické archivy
Strana 8 z 8
