BRATRSTVO ŠAMBALY
JAN VAN RIJCKENBORGH CATHAROSE DE PETRI
BRATRSTVO ŠAMBALY
1
2
BRATRSTVO ŠAMBALY
Jan van Rijckenborgh a Catharose de Petri
Rozekruis Pers – Haarlem – Nizozemsko 3
Původní titul v holandském jazyce: De broederschap van Shamballa, první vydání 1948 Toto druhé české vydání bylo přeloženo z německého jazyka Die Bruderschaft von Shamballa, čtvrté, přepracované vydání 1993
Mezinárodní škola Zlatého Růžového Kříže Lectorium Rosicrucianum, Centrum Praha Křesomyslova 8, Praha 4 tel./fax: +420 (2) 41403462 e-mail:
[email protected] http://www.lectoriumrosicrucianum.org
ISBN 90-6732-206-7 Copyright © 2002 Rozekruis Pers, Haarlem, Nizozemsko
4
OBSAH
Předmluva .................................................................... 7 I
Tajemství pouště Gobi (I) .......................................... 9
II
Tajemství pouště Gobi (II) ....................................... 15
III
Matka živých ............................................................. 22
IV
Sedm chodeb Šambaly ............................................. 29
V
Ostrov Isis .................................................................. 36
VI
Poslední pozůstatek .................................................. 42
VII
Dvojí Elohim ............................................................. 48
VIII
Hlubina poznání ........................................................ 54
IX
Dcery Svaté země ..................................................... 61
X
Synové vůle a jógy .................................................... 67
5
6
PŘEDMLUVA Kromě pojednání o Bratrstvu Šambaly, která byla v této knize sepsána, jde o přednášky, které se konaly již dříve ve dvoraně chrámu Růžového Kříže. Protože se jedná o poselství Bratrstva všem žákům školy, byla i v tomto tištěném provedení zachována forma oslovení. Toto vydání zmíněného poselství vychází nyní na svou další cestu, vstříc širšímu okruhu hledajících, a my doufáme a prosíme, aby nalezlo srdce otevřená a na tuto výzvu správně reagující. Catharose de Petri Jan van Rijckenborgh
7
8
I TAJEMSTVÍ POUŠTĚ GOBI (I) Paní H.P. Blavatská kdysi citovala čínského mudrce Čchuanga: „Věci, které jsou lidem známy, se nedají co do počtu žádným způsobem srovnat s věcmi neznámými.“ Lidské vědění je ve skutečnosti v žalostném poměru k tomu, co by člověk měl vědět. Samozřejmě, v kosmu a mikrokosmu existuje tolik záhad a Logos nám ukazuje tolik nespočetných a nevyzpytatelných jevů, že nelze nikomu vyčítat, zůstává-li lidské vědění tak pozadu za univerzální skutečností. Slova žalmisty ze 139. žalmu: „Nad mé chápání jsou tyto divy“, jsou pak upřímným vyznáním člověka konfrontovaného s Božím dílem. Ve skutečnosti se lidské vědění častokrát vyvíjí směry, které původnímu Božímu plánu zcela odporují. Proto jsou slova čínského mudrce tak výstižná. Tento faktický stav by měl být podnětem k vážnému zamyšlení. Logos nerozsévá univerzální poznání po světě neinteligentně a jen tak nahodile, nýbrž každý Boží projev je založen na bázi nutnosti a absolutního rozumu. Proto je ztráta tohoto poznání obžalobou lidstva a staví nás čas od času před krajně nepříjemné důsledky a situace, které lidstvo zahanbují. Proto pochopíte, že se duchovní škola snaží přivést alespoň část lidstva zpět k oné původní bázi nutnosti a absolutního rozumu, aby konečně došlo k obratu, který by byl v souladu s Božími požadavky. V tomto světle je také třeba vidět tato předkládaná pojednání.
9
V žádném případě nemáme v úmyslu více či méně zajímavě hovořit o tajemstvích pouště Gobi. Naším úkolem je poučit vás o blížících se událostech, abyste jimi nebyli zaskočeni. Naším nejvroucnějším přáním je, abyste se spolu s námi stali svědky šťastné doby, v níž je nám nejen odhalována část světa, která nám až dosud byla neznámá a utajená, ale také nám jsou zjevována mnohá podivuhodná a předtím nikdy nespatřená díla a bytosti původní přírody. Tak pochopíme, z jakého důvodu jsme nazýváni mikrokosmy a jak daleko až může sahat naše poznání Boha a původní přírody. Vzhledem k bouřlivému vývoji sociálních, politických a ekonomických událostí považuje většina lidí dnešní dobu za významnou. Pouze pro nemnohé je naše éra závratnou a děsivou předehrou kosmického převratu, který je uskutečňován nejen shora dolů, ale i zdola nahoru. Pro správné pochopení všeho toho, co s tím souvisí, se musíme poněkud obeznámit s tajemstvím pouště Gobi. Odhalení, která jsou s tím spojená, nesmíme pokládat za znesvěcení, nýbrž za ovoce času a za Famu Fraternitatis pro všechny, kdo mají uši, aby slyšeli, a oči, aby viděli. V srdci středoasijské pouště Gobi je místo, které je výchozím bodem pro aktivity Univerzálního bratrstva, pokud se týká jeho úsilí o tento svět a náš upadající lidský řád. Všechna ostatní ohniska duchovní působnosti, o nichž jsme v průběhu minulých let společně hovořili, mezi jinými ohniska v Austrálii, v Himalájích, Velká pyramida, Herkulovy sloupy na jižních svazích pohoří Atlasu a různá další působiště, jako ta na obou pólech, mají svůj výchozí bod v tomto skutečném duchovním srdci světa na nepřístupném území Gobi, a odtud jsou také řízena. Poušť Gobi není ve skutečnosti písečnou pouští, ale spíše pustou, vyprahlou stepní oblastí. Pro naše chápání je nezměrná a ještě nepřístupnější než třeba Gran Chaco v Jižní Americe. Velmi málo cestovatelů se pokoušelo proniknout až k srdci Gobi. Je obklopeno samotou a tajemnou hrůzou. Až na malé výjimky neexistuje o tomto
10
území a o jeho tajemství žádná literatura, neboť pozornost duchovních spekulantů se zaměřuje na známější části naší planety. Marco Polo ve 13. století líčí v jednom svém díle, napsaném ve vězení, své putování starou, klasickou čajovou cestou do Číny, která částečně vedla po okraji Gobi. Popisuje panický strach a posvátnou úctu, jakou obyvatelé žijící na okraji pouště k tomuto území chovají. Příčina tkví v tamních hromadných strašidelných úkazech. Pro gnostiky je příčina těchto strašidelných jevů velmi jednoduše vysvětlitelná. Planetární étery jsou v Gobi tak silně koncentrované a transparentní, že tam téměř nepozorovaně do sebe přechází chemická a éterická sféra látkového světa. Tím se běsnění zrcadlové sféry může stát zcela vnímatelným běžnému lidskému oku. Tyto jevy způsobily smrtelný strach z Gobi, a tím je neznalost tohoto území nepovolanými zabezpečena až do dnešních dnů. Přesto Gobi hrála již v nejstarších univerzálních poznáních vždy nějakou roli. Od samých počátků dialektických časů je srdce tohoto území označováno jako „Svatá země Božích Synů“. Mluví-li Bible a zasvěcenci ve vztahu k naší planetě o „Svaté zemi“, pak tím jistě nemíní onu krajinu, kde na sebe západoevropskými zbraněmi útočí Arabové a Židé. Z tohoto srdce vycházely a vycházejí veškeré metafyzické regenerační impulsy jako záření do celého světa a zanechávají všude své stopy. Geniální stavba velkých pyramid, moudrost a síla Manichejských a Katárů a přínos moderního Růžového Kříže, vše nachází své vysvětlení v tomto prameni. Sídlo řádu Siddhů, Univerzálního bratrstva, se nalézá v této Svaté zemi. Gobi byla opředena mnoha legendami, zlomky polozapomenutých historických událostí sloužily jako základ pro tajuplné příběhy. Tak nám jedna stará moudrost vypráví, že kdysi dávno, ještě před lemurskou kulturou, se v místech, kde jsou nyní solná jezera a pusté pouštní stepi, rozprostíralo velké vnitrozemní moře. V srdci tohoto moře žil na dvanácti ostrovech „poslední pozůstatek“ božské rasy. Tyto ostrovy oplývaly vznešenou krásou. Božští
11
obyvatelé, kteří byli také nazýváni „Synové vůle a jógy“ nebo „praví Elohim“, ovládali všechna tajemství přírody a byli držiteli nevyslovitelného slova, které je nyní ztraceno. Byla jim známa tajemství původní přírody, která uchovávali pro ty, kteří jich byli hodni. Tato ostrovní říše přetrvala ještě jako oáza v poušti Gobi. Je známa všem, kteří znají tajné slovo a jen jeho znalost jim umožňuje přístup k ní. Je nemožné najít běžné spojení s touto oázou Gobi. Jak ze země, tak i ze vzduchu je celé území pečlivě chráněno před cizími vetřelci. Existuje pouze sedm tajných přístupů. Jsou skrytě nazývány sedmi podzemními chodbami Šambaly. Jsme zmocněni mluvit s Vámi o všech těchto věcech a poučit Vás poněkud více o hloubce oné veškeré moudrosti, kterou lidstvo kdysi vlastnilo. Nastala totiž doba odhalení a naším záměrem jistě není odbýt tyto svaté věci v nervózním napětí našich dnů několika slovy, která budou do zítřka zapomenuta. Od pradávna bylo prorokováno, že vše, co je skryto, bude jednou odhaleno; bylo však také řečeno, že přijdou mnozí falešní proroci a že se nemá věřit každému duchu, ale zkoušet ho, zda je opravdu z Boha. Bible varuje: „Podle toho poznáte Božího Ducha: Každý duch, který vyzná, že Ježíš Kristus přišel v těle, je z Boha, a každý duch, jenž toto nevyzná, z Boha není.“ Když se připravuje velký světový obrat, zjevuje se vše v Bohu, v absolutní skrytosti. Celé lidstvo je pak konfrontováno s dokonalým, opravdovým životem Neměnného království. Tento zjevený plán, tento vývoj, není v podstatě žádným rozsudkem, ale voláním ke zmrtvýchvstání, naléhavým podáním ruky k obrodě. Také nesmí být chápán ani jako veřejná demonstrace, neboť je maximální obětí lásky těch, kteří jsou zasvěceni Bohu, pro nás, kteří strádáme. Je-li tato oběť přinesena, poznáte ji jen jako Božího Ducha, jestliže to může být nevyvratitelně spojeno s vyznáním, že Ježíš Kristus se stal tělem. To není nějaká víra v historickou událost, že se zhruba před 2 000 lety stal jistý Ježíš tělem, nýbrž to znamená vědecky dokazatelné zjevení Ježíšova uskutečnění a Kristova
12
záření ve vlastním těle, ve vlastní bytosti, v dokonalé síle, kráse a opravdovosti. Zjevení posledních časů, které předchází velkému převratu, poskytuje lidstvu dokonalý pohled na opravdový život původního lidstva. Přirozeně tím budou totálně odhaleni všichni metafyzičtí spekulanti jak na církevním, teologickém, tak i na filosofickém poli, a bez výjimky každý bude postaven před rozhodující volbu. Proto není již daleko doba, kdy se všude bude hovořit se zděšením a úctou, se strachem a chvěním, s velikým vztekem nebo s hlubokou vděčností o sedmi chodbách Šambaly. Kosmická revoluce se týká nejen interkosmického procesu dýchání s neodvratnými geologickými a atmosférickými změnami, jež jsou s tím spojeny, ale současně také intenzivní snahy zachránit lidstvo. Po každé vesmírné revoluci kleslo lidstvo ještě hlouběji do bludu a matérie dialektiky. Viděno z našeho hlediska, lemurská kultura měla mnohem více možností a byla mnohem slavnější než následující kultura atlantská. Totéž lze říci o atlantské éře ve srovnání s naší, árijskou kulturou. Stejně tak v příští éře budou možnosti ve srovnání s našimi mnohem omezenější pro stále pokračující zhušťování matérie i těl rasy, a také proto, že se působnost duchovního záření bude rychle uzavírat. Také v tomto ohledu stojí dnešní lidstvo před jednou z nejvážnějších krizí. Vzhledem k enormní důležitosti se budou změny v nadcházející době projevovat v daleko větší míře než kdykoli předtím. Tento proces musí tvořit základnu pro znovuzrození co nejvíce lidí. Proto Bratrstvo pozvedá jako první svůj hlas. My všichni musíme opět znát osvobozující zapomenuté a ztracené slovo. Mluví-li svatá písma všech dob o tomto Božím slově, pak tím není míněna sbírka padělaných a nebo zcela překroucených spisů větší či menší hodnoty, nýbrž tím musíme v prvé řadě rozumět vykupující, k novému životu budící slovo, cestu, metodu, svatou vědu dosažení univerzálního života v Neměnném království.
13
V oáze Gobi, v onom k tomu zvláště vesmírně, atmosféricky a přírodovědecky připraveném území, se manifestuje Univerzální bratrstvo, které je v zasvěcené řeči označováno jako „poslední pozůstatek“. Kdybyste nahlédli do své Bible nebo posvátných knih jiných národů, našli byste o tomto „posledním pozůstatku“ mnoho zahalených příběhů. Poslední pozůstatky starých ras byly odvedeny, když všechny ostatní zahynuly. Tato sdělení vždy zapříčiňovala mystifikace, pokud byla brána doslovně. „Poslední pozůstatek“ je mystické označení pro bytosti, které stezkou k původnímu životu vystoupí z běžného dialektického vývoje lidstva. Ti, co patří k poslednímu pozůstatku, jsou přijati do nového kruhu bytí. Všichni ostatní jdou běžnou dialektickou cestou lidstva, s běžnými názory, za svým běžným, přirozeným určením. Kéž je vám dopřáno ponořit se s námi do hlubin univerzálního poznání a kéž vás zjevení Synů moudrosti ze skryté Svaté země dovede ke znovuzrození. Sedm chodeb Šambaly je pro vás široce otevřeno, musíte jen jít. Kéž je vám nevyslovitelné, nyní ještě ztracené slovo zjeveno, nyní a až na věky.
14
II TAJEMSTVÍ POUŠTĚ GOBI (II) Nádherná oáza v poušti Gobi, pozemské ohnisko Univerzálního bratrstva, je absolutně spolehlivě chráněna před každým vetřelcem. I nejmodernější technické pomůcky by ztroskotaly, kdyby se někdo pokoušel přiblížit této vpravdě Svaté zemi. Území střeží velké zástupy přírodních duchů a atmosférické podmínky jsou takového rázu, že tomu, kdo by chtěl znesvětit srdce Gobi, by v tom ihned zabránilo to nejstrašnější počasí. Ten, kdo by se chtěl přiblížit srdci světa, musí znovu znát zapomenuté slovo. Abychom předešli jakýmkoli mystifikacím, které by se stran toho mohly u vás vyskytovat a nebo povstat, chceme vás, potud jsme k tomu oprávněni, o tomto zapomenutém a ztraceném slově zpravit. Pochopíte, že se o tomto tématu dá vážně filosofovat. Kdyby se někdo zahloubal do bonafidní literatury o tomto zapomenutém a ztraceném slově, mohl by si osvojit neuvěřitelné vědomosti. K čemu by vám to ale bylo? Filosofie je skutečně klíčem k vědě, pokud ji člověk umí překovat v klíč, který se opravdu hodí k věčné univerzální bráně, a pokud jej mimoto umí s úspěchem použít. Není-li tomu tak, pak ani tato filosofie není ničím víc, než velkou zátěží. Proto Bible říká: „Blahoslavení chudí duchem.“ Jakou nesmírnou výhodu mají ti, kdo přistupují k mystériím Boha s otevřeností dítěte! Jejich reakce, jakou prokazují vůči duchovní škole, je často podivuhodně čistá.
15
Znáte jistě slova jednoho starého, klasického mudrce: „Kdo hromadí vědění, rozmnožuje bolest.“ Tato slova znamenají, že každý, kdo nedokáže převést vědění ve skutečnost, nese nesnesitelné břímě. Tak jako oslepne člověk, který nechráněným okem zírá příliš dlouho do slunce, tak se povede i tomu, kdo se bezcílně naplňuje filosofií. Jeho smyslové orgány degenerují. Dlouhá léta považovali mnozí školu Růžového Kříže za institut, v němž je možno rozšířit své filosofické znalosti. Škola Růžového Kříže by však byla velmi ubohou a nebezpečnou, kdyby nebyla ničím jiným a ničím větším. Za vnější podobou školy stojí Tělo, s nímž a v němž se může žák, který je toho hoden, učit kovat klíč, kterým bude moci být brána otevřena. Chtěli bychom vás ještě upozornit na obsah jednoho z našich ritů: „Ubezpečujeme vás, že naše poklady, ač nekonečné ceny, jsou skryty tak jednoduchým způsobem, že veškerá pátrání svéhlavé vědy musí naprosto ztroskotat.“ Třebaže mnozí hledali velmi horlivě, vnitřní školu, dílnu, v níž se pracuje na bázi úhelného kamene, nikdy nenašli. Zahrnuli její činitele urážkami a podezíráním a ztratili o ně zájem. Plně se spokojili s filosofickými názory školy, a protože se nemohli dostat dále než do dvorany, odvrátili se s přetrvávající bolestí z nestrávených vědomostí. Klíč nelze ani ukrást, ani koupit, ani filosoficky připravit. Od dvorany až k dosažení svatyně je zapotřebí zcela jiného stavebního dílu. Proto žákovi jako varování slouží další slova z výše zmíněného ritu: „Tak zůstává naše stavba, jakkoli se jí blížili tisíce, navždy netknutá, nepřístupná a zlému světu skrytá.“ Na toto všechno bychom chtěli zaměřit vaši pozornost dříve, než s vámi budeme hovořit o zapomenutém a ztraceném slově. Kdo chce chápat naše slova jako příspěvek k filosofické osvětě, ten si jen pověsí na krk nový mlýnský kámen. Kdo v nich ale rozpozná praktický smysl a pobídku k vlastnímu svobodnému zednářství,
16
ten se naučí kovat klíč ve světle nového vnitřního sedmiramenného svícnu. Tento svícen nechť je světlem na vaší stezce a lampou pro vaše kroky. V průběhu staletí žili esoterici, kteří byli toho názoru, že ztracené a zapomenuté slovo je mantrou, magickou formulí, která musí být vyslovována rytmicky v určité tónové výšce a převedena z hrtanu ve zvuk. Jiní toto slovo chápali ve filosofických mezích, tedy jen částečně, jako spásné slovo života, jako metodu, svatou vědu univerzálního života Neměnného království. Vy ale musíte pochopit, že ztracené slovo je skryto za metodou, za Biblí, za filosofickým rozšiřováním vědomí. Zapomenuté slovo je stavem bytí. Žák může ve dvoraně zažít, jak se vrstvy mračen rozestupují. Může se dívat jakoby z dálky na Svatou zemi, jako rytíři víry, o nichž vypráví List Židům. Ale nemůže ještě vstoupit. Není ještě s to vyslovit ono slovo, které může vyjádřit jeho velkou radost. Slovo samo kolem něj naléhavě ševelí, stále se vrací, jako šeptání nenarozeného života. Je vám dopřáno dovědět se něco o tomto nenarozeném životě, protože Elohim z Gobi se v posledních dnech této epochy životní stezky chtějí nechat poznat v novém světle zjevení, které vede od dvorany až ke svatyni. Je zřejmou skutečností, že na esoterním životním poli neustále dochází k velkým zklamáním. Stále znovu se mnozí odvracejí, unavení a zoufalí. Ale tím se zájem nemenší. Je to jako s můrami a plamenem svíčky. Světlo je přivábí a stane se jim osudným. Možná, že prokazujete o Růžový Kříž silný zájem. Prorokujeme vám, že jednoho dne se dostaví lhostejnost, protože se budete cítit zklamaní, zneuznaní, podvedení a obráni o všechna očekávání. Příčina? Zaměňujete vnější školu s vnitřní. Vidíte se sami stát ve dvoraně ve své vlastní ubohosti. A poněvadž každý vidí v tom druhém stále jen svůj zrcadlový obraz, vzniká napětí a nakonec přijde exploze. Poznáváte v tom přírodní zákon?
17
Dejme tomu, že ve dvoraně je sto žáků, kteří se nepovažují za způsobilé pro svatyni. Co se pak stane? Sami se vyloučí, ať už z jakéhokoliv důvodu. Takovým samovolným rozpadem se dvorana stále znovu čistí a jenom ve vzácných případech se do toho vedení školy musí trochu vložit. Tak se utvoří místo pro novou skupinu, která buď vstoupí do svatyně, nebo sama opět odejde. Za předpokladu, že hledáte svatyni zcela jinak než kdy předtím, osvobozeni od veškerých starých pohnutek a měřítek, pak vám máme co říci. Svatyně leží v srdci Gobi, někde ve střední Asii, uprostřed pustého stepního území. Ale kvůli podílnictví na ní není nutné tam cestovat. Svatá krajina Siddhů se může projektovat kdekoli, i ve vašem vlastním okolí. Bratři a sestry tohoto vznešeného území jsou v současnosti roztroušeni téměř po celém světě, a přece jsou všichni absolutně vzájemně spojeni a vědí, že žijí na „dvanácti ostrovech“, bez jakéhokoliv oddělení. Vydá-li se člověk na cesty, jedno zda na sever, jih, východ či západ, aby nalezl stezku, sám opravdový život, pak je již vše pochybeno. Existuje život a životní skutečnost, v nichž prostor a čas, vzdálenosti a hranice zcela odpadají. Teprve až tento život žák získal nazpět, je s to posoudit, co to znamená být všudypřítomným. Stal se „Já jsem“. Je všude, je v každé svatyni, a je také zde jako hlas kazatele na poušti, který volá: „Připravte cestu Pánu!“ Co to znamená – připravit cestu Pánu? Vykonat tu nebo onu sociální, politickou, ekonomickou nebo náboženskou práci? Ne, znamená to připravit cestu „Bohu v sobě“. „Boží říše je ve vašem nitru.“ Slyšeli jste to říkat Pána všeho života. Vznešení všech mystérií těmito slovy hovořili. Připravíte-li Pánu vašeho mikrokosmického království cestu, pak Ho jednou uvidíte přicházet z druhého břehu Jordánu.
18
To je ta obrovská nevědomost, klasická pošetilost nesčetných lidí! Chtějí připravit cestu sami sobě, udělají cokoli, aby z druhého břehu Jordánu uviděli přicházet sami sebe jako vzkříšené, osvícené Svatým Duchem. Tak rozumí pojmu svobodné zednářství. Vy se ale učte od svatého zvěstovatele nepomíjivého Evangelia: „On musí růst, já však se menšit!“ „Já nejsem hoden, abych rozvázal řemínky u jeho bot.“ „Tento to byl, který byl přede mnou.“ Znáte tato slova? Jistě! Moderní Růžový Kříž promlouvá touto řečí již dlouhá léta. Často je ovšem neradostné vidět a slyšet, jak žáci nesprávně nakládají s gramatikou svaté řeči. Chceme vás naučit znovu říkat ztracené a zapomenuté slovo a chceme znovu svědčit o nezrozeném životě. Chceme vás naučit znovu si ukovat klíč! Slyšte! Existuje jen jedna cesta k srdci Gobi. Pamatujte, že slovo Gobi znamená „jádro“, „srdce světa“, a že v oné zemi žijí Synové Lva. Chcete-li se připojit k tomuto řádu bojovníků, pak musíte jít, jako Jan Křtitel, cestou rozpouštění svého „já“ a tímto způsobem připravit cestu Pánu. Jak se má cesta rozpouštění „já“ uskutečnit? Povíme vám to. Musíte se vzdát všech vymožeností přírodního „já“. Musíte zlomit všechna pouta „já“. Musíte umlčet celou dynamiku a dosah působnosti „já“ a přivést celkové dialektické jádro vědomí zpět na biologické minimum. Výsledek tohoto procesu rozpouštění „já“ označuje univerzální moudrost jako stav „dítěte“. Malé dítě nezná žádné problémy, je to malá bytost s čistě biologickými činnostmi. Může žít, růst a být zdravé a vyhovovat podmínkám běžných životních funkcí. Žák duchovní školy, který chce připravit cestu Pánu, se musí znovu uvést do tohoto stavu. Musí být jako „dítě“. Nikoliv v prostoduchosti ortodoxně náboženského člověka, který svůj přirozený stav prodlužuje v negativním očekávání blaženého života na onom světě, nýbrž musí usilovat o prostotu johanity.
19
O tomto žáku pěje žalmista: „On zavře pevně závory tvé brány a žehná dětem uvnitř.“ – „Kde nestaví dům Pán, zbytečně pracují ti, kdo jej staví. Kde neochraňuje město Pán, tam hlídač nadarmo hlídá. Nadarmo vstávají časně a potom dlouho sedí a pojídají svůj chléb se starostmi, neboť On dává svým přátelům chléb za jejich spánku. Hleďte, dětství dědí Pána, toto ovoce uskuteční odměnu.“ V Novém zákoně čteme: „Z úst nemluvňat a kojenců připravil jsi chválu.“ „A tam, kde jste se stali dětmi, tam vyslal Bůh Ducha svého Syna do vašich srdcí.“ Jedná se tu o gnosticko-vědeckou formuli, podle níž je možné postupně přivést dialektické „já“ opět na biologicky funkční minimum. Pak se uskuteční velký zázrak. Pak v mikrokosmickém systému povstane ten Druhý a tento Syn Pána převezme vedení celého díla. Tato jiná životní skutečnost oduševní všechny schopnosti dialektického „já“, které se stalo dítětem, a vyplní celé jeho dřívější pole působení. Je novorozeným králem, „Já jsem“. Skrze něj se člověk, žijící dosud zde, stává cizincem, avšak cizincem bez hrozných napětí a útrap člověka s vědomím „já“. Což snad není člověk, který zemřel podle přírody, roven dítěti? Nyní ho už zrcadlová sféra neovlivňuje, stejně jako se ďábelské síly marně přibližují k dítěti, neboť je na to biologicky příliš čisté. Je dvojnásobným: je Janem – člověkem, který ustupuje, a Ježíšem – člověkem, který přebírá vedení. Svým nově zrozeným stavem se stal občanem Christianopole. Rozkvetl v pravém srdci světa a má přístup k oáze v Gobi; je nositelem klíče a peklo na něj již nemůže útočit. To je to ztracené a zapomenuté slovo. Může a musí být vysloveno, ne vámi, ale tím Druhým, který ve vás musí povstat. Tento Druhý, tento Pán musí stavět dům. Stavitelé této přírody na něm pracují marně. Neochraňuje-li Pán město, hlídá hlídka nadarmo. Veškeré úsilí podle přírody je zbytečné. Je zbytečné, když vstáváte časně a zůstáváte dlouho vzhůru a pojídáte chléb starostí. Pán
20
pravé cesty se rodí jako zázrakem, zrozen ze zázraku Marie, to znamená ne z této přírody. Kéž pochopíte poselství Bratrstva: „Dětství dědí Pána, pouze toto ovoce přináší odměnu.“
21
III MATKA ŽIVÝCH Dověděli jste se, že nikdo, kdo nezná ono zapomenuté a ztracené slovo, a tedy není schopen je vyslovit, se nemůže přiblížit srdci Univerzálního bratrstva. Dále vám bylo řečeno, jakým způsobem může žák na stezce znovu ztracené a zapomenuté slovo objevit, neboť, jak víte, ztracené slovo je stavem bytí, vstupem do Neměnného království, které nemůže být realizováno a oslaveno běžným přírodním člověkem. Duch, duše a tělo člověka této Země nejsou ani strukturálně, ani fundamentálně způsobilé pro účast na novém životě. Je tedy zcela nesmyslné vést takového člověka k jakémukoli kultivování ducha nebo duše. Za prvé by tím nedosáhl žádné spásy, a za druhé by právě kultivování toho, co není obsaženo v Bohu, bylo obrovskou překážkou na jeho cestě k osvobození. Z tohoto důvodu musí být podstata osvobození viděna zcela jinak a v této souvislosti je třeba se naučit rozumět zasvěcené řeči zcela odlišným způsobem. Dialektický člověk musí pochopit, že jako takový musí nejprve zemřít, aby se mohl skutečně narodit. V průběhu staletí se stále znovu ukazovalo, že člověk tomuto základnímu učení nerozumí. Příčinou je jeho nedostatečná schopnost chápání, takže při všech snahách vždy vystupuje do popředí stále jen kultura osobnosti. Proto je v prvé řadě nutné prohloubit pojetí slova „člověk“ tak, jak je chápáno v transfiguristické vědě.
22
V transfiguristické vědě je člověk spojením, systémem faktorů, skloubených v jeden plánovitý celek. Mluvíme pak o mikrokosmu. V tomto mikrokosmu se vyskytují nežádoucí jevy vzniklé z hříchu a jím jsou udržovány. Dále v tomto mikrokosmu existují vývojové možnosti, které se kdysi mohly rozvinout k dokonalosti, ale které jsou už po eóny omezené a nakonec byly v mikrokosmu zredukovány až na zárodečné atomy. V transfiguristické vědě jsou známy různé paprsky Ducha, které působí uvnitř mikrokosmu. To, co v naší filosofii nazýváme „dialektickým člověkem“, je výsledkem a podstatou jednoho z těchto paprsků Ducha. Celá bytost dialektiky musí zemřít, zaniknout nejen ve svých projevených formách a výsledcích, ale i ve své příčině, aby se mohl znovu zjevit opravdový člověk. V Univerzálním učení je celý tento proces označován jako znovuzrození, transmutace nebo také jako alchymická svatba. Výsledkem metody, která je jako magie nebo alchymie základem tohoto procesu, je znalost a ovládání zapomenutého a ztraceného slova. Předpokládejme, že jste nalezli klíč a jste připraveni k tomuto zásadnímu umírání, potom víte, že při tomto umírání jde o to přivést celé dialektické bytí na biologické minimum, až do stavu dítěte, o kterém se můžete dočíst v 1. Janově dopise, kapitole 3. Teprve až když stojíte na tomto základě, má smysl, abyste se dále informovali o Bratrstvu Siddhů, o obyvatelích srdce pouště Gobi. Jak má žák k tomuto srdci proniknout? Tuto otázku si žák musí klást neustále – a je-li tato otázka prosebná, přijde vždy odpověď, která bude zcela shodná se stavem bytí dotyčného žáka. Logicky a principiálně existuje na takovou otázku pouze jedna odpověď. Tato jediná odpověď je však svazkem nesčíslných náhledů a paprsků právě tak, jako se na nesčíslné paprsky rozkládá sluneční světlo. Proto také odpovědi, které máme na mysli, jsou postupným sledem paprsků, jež mohou být žákem přijaty při vstoupení na stezku. Tyto paprsky pro něj tvoří zářící stupně k cíli.
23
Životní praxe již mnohokrát prokázala, že nemá smysl obtěžovat hledajícího člověka zářením univerzálního světla, dokud pro něj dotyčný ještě nedozrál. Ani by nemohl tento paprsek rozpoznat a reagovat na něj, a to z jednoduchého důvodu, že v jeho dechovém poli ještě není potřebná koncentrace čistých éterů. Stezka je cestou věčnosti, proto je jisté, že poskytuje také věčnou rozmanitost paprsků stále rostoucí, stále milostiplnější nádhery, stále intenzivnějšího světla, stále přibývající dynamické, nesmírné síly. V tomto světle také musíte vidět snahy současného světového Bratrstva. V této době pro nás vyvíjí záření, které je přiměřené našemu stavu jako lidstvu. Tak dostává otázka: „Jak má žák proniknout k srdci světa?“ nový, naléhavý charakter. Odpověď na tuto otázku nelze najít ani ve starých, zažloutlých pergamenech, ani se nedá přemílat, co o tom říkali staří. Je třeba naslouchat a porozumět pulzujícímu tepu doby. Jste-li toho schopni, pak k vám odpověď přijde jako něco zářivě nového, a současně zažijete a pochopíte, o čem vlastně ti staří hovořili. Nyní jste se již dověděli mnohé o poušti Gobi, o univerzálním jádru světového Bratrstva ve střední Asii. Opravdu se tam geograficky nalézá gigantické univerzální ohnisko, styčný bod Neměnného království – skutečně Svatá země Synů vůle a jógy. To však můžete podle našeho názoru zapomenout a dokonce odmítnout. Naslouchejte volání Bratrstva, které vychází z hlasu a ohniska ve vaší nejbližší blízkosti, a dobře pochopte, že cestu pouští musíte jít vy sami, abyste na toto volání mohli odpovědět. Svou podstatou je váš život, co se týká vědomí, duše, ale i matérie, vyprahlou pouští, ve které žijete. Víme velmi dobře, že milióny lidí budou takovouto situaci v této životní oblasti prudce popírat a je možné, že ani vy nesdílíte naše mínění. Je také dost dobře možné, že svou životní cestu nevidíte jako pochod pouští a že svůj dialektický životní
24
stav vůbec nepovažujete za vyprahlý a neplodný. Z toho důvodu budete pravděpodobně prudce popírat, že byste žili v takové smrtelné opuštěnosti. Je to možné, protože pro mnohé je tento život skutečně plný krás a tryskajících vibrací. Vzpomeňte jen na množství umělců této přírody, kteří tomuto přesvědčení propůjčují výraz mnoha způsoby. Proto poznání, že tento pozemský život je pouští, je velkolepým vnitřním odhalením a současně velkou milostí. Dalo by se to dokonce srovnat se zrozením nového životního poznání. Zasvěcená řeč to pak také zrozením nazývá, ovšem toto zrození se odehrává ještě v horizontální rovině dialektiky. Je to zrození Jana Křtitele, muže v pustině, kazatele v poušti. Tak jako můžete o této postavě číst v Evangeliu, tak se obyvatelem pouště musí stát i žák. Musí mu spadnout šupiny z očí, aby viděl tento svět takový, jaký je. Takový žák pak již nikdy neřekne „žiji, jsem“, protože ví, že není živým, nýbrž umírajícím tvorem. Nejvyšší skutečností tohoto životního pole je smrt a život je jen zdáním. Víte, že všichni tvorové, ať už se projevují v jakémkoli poli bytí, toto nazývají Matkou světa. Symbolika a mýty o tom hojně vyprávějí. Proto žák, který dosáhl pouštní fáze, může Matku světa běžné přírody označit za Matku smrti. V johanistickém poznání je existence v této přírodě životem smrti. Je to společné umírání, nikoliv společné žití. Protože bytost smrti nemá žádné skutečné životní možnosti, lze pochopit, že Bible označuje takovou situaci výrazem „neplodnost“. Vypráví nám o Alžbětě, neplodné, matce Jana. Uvědomujete-li si, že jste neplodnými, pak to znamená, že jste si bytostně vědomi pouště, osamělosti a smrti, prostupující tento dialektický pustý život. Pak si uvědomíte působení dechu v přírodě smrti. Z tohoto dechu přírody smrti a jeho spolupůsobení s Matkou smrti, ze vzájemného působení mezi planetárními étery a touto oblastí bytí pochází dialektické zjevení smrti.
25
Jakmile jste došli k tomuto odhalení, stojíte uprostřed pouště Gobi; pak stojíte na okraji tajuplné oázy Univerzálního bratrstva. Jestliže jste dosáhli tohoto stavu vědomí, pak jste učinili to první a nejdůležitější, abyste Bohu v sobě připravili stezku. V této životní fázi se spojujete s Matkou živých. Je důležité, abyste věděli, kdo a co je Matka živých. Tvoří střed, ohnisko obnovených božích snah, a v naší filosofii je nazývána „novým životním polem“. Je to životní pole, v němž se zjevuje nový Adam, v němž nový Adam, stojící zpříma před Bohem, vyzařuje do jiného vývojového pole. Matka živých je vývojovým polem nových éterů. Tato Matka se nazývá Marií, neboť spojení s ní je dosaženo teprve úplným obrácením, odpoutáním se od klamu pozemské přírody a shledáním sebe sama v poušti přírody smrti. Představte si tedy žáka, který se z „neplodnosti“ pozdvihl do skutečnosti této existenční oblasti. Tento žák zničí strukturálně a fundamentálně vše, co pochází z Matky smrti na úrovni ducha, duše i těla. To znamená: dá smrti to, co pochází ze smrti a co jí odpovídá. Jinými slovy, žák zruší sám sebe jako nesvatý, Bohem nechtěný zjev na tomto poli bytí. S velkým důrazem vás chceme upozornit na to, že toto zrušení není v žádném případě sebevraždou v občanském smyslu, ale neutralizací všeho nečistého v mikrokosmu. Pro někoho, kdo ještě cestu pouští nenastoupil, to zní jako ukončení celé stávající „existence“. Pro něj také je neutralizace skutečně sebevraždou. Z tohoto důvodu nechtěli mnozí toto takzvané strašlivé učení přijmout. Kdo se však nachází na poušti, bude dokonale rozumět, o co jde. Bude bez pochybností vědět, že v mikrokosmu existuje jiné centrum bytí, jiné jádro vědomí, které musí být probuzeno k životu. Takový člověk pak také ví, že opravdu žít může jen ten „Druhý“ a že jeho vlastní existence je existencí smrti. Bude vědět, že ten „Druhý“ se může stát skutečně svobodným teprve tehdy, až on sám bude dychtit po své poslední hodince.
26
Tento člověk bude také rozumět Janovi, když říká: „Po mně přichází ten, který je silnější než já; po mně přijde ten, který byl přede mnou.“ Tento poutník pouští ví, že sebeobětování není obětí v občanském smyslu, nýbrž osvobozením samotného pravého života. Nachází-li se tedy žák v tomto procesu, rozvíjí se v mikrokosmu, okolo dialektického zjevení, jiná schopnost. Původní centrum vědomí se osvobozuje. Probuzení se uskuteční doslova jen naprostým obratem. V mikrokosmu nastupují nové síly, které ještě zpočátku používají opuštěnou osobnost člověka Jana. Pak tento může vyslovit ztracené a zapomenuté slovo a ví, že je přijat do zcela nové životní substance. V tomto novém životním poli procitá nový člověk. Opravdový člověk povstává v záření lásky, v ochraně a péči Matky živých. Nyní vám bude jasné, že nové životní pole není žádným filosofickým pojmem, ale pojmem nejvyšší aktuální hodnoty. Tuto aktuální hodnotu nelze vysvětlit ani z přírody, ani z existenční oblasti smrti, a už vůbec ne z říše mrtvých. Proto je nám nové životní pole nabízeno zcela konkrétně a absolutně „zde“ a Univerzální bratrstvo do tohoto „zde“ vniká, aby se nám, pokud jsme člověkem Janem, přiblížilo. S pomocí nového životního pole je zde, v tomto pustém území smrti, možný velmi konkrétní a organizovaný dotek. Proto k vám mluvíme o Bratrstvu Gobi. „Matka živých“ není žádným mystickým, symbolickým rčením, nýbrž je skutečnou svatou Matkou, která vás chce přijmout do svého záření lásky, rozumíte-li pod pojmem „vy“ mikrokosmos, a chcete-li, co se vašeho smrtelného zjevu týká, nastoupit cestu pouští. Přejme si navzájem, abychom se mohli setkat v poušti, na cestě k naší společné Matce, Matce živých.
27
S Tebou, ó nositelko svaté životní síly, unikneme nebezpečí; s Tebou vstoupíme ve spásný život; s Tebou dosáhneme cíle našeho nového dne zjevení; s Tebou projdeme novou životní drahou; s Tebou vkročíme do Věčného Světla. Ve Tvém zářícím světle lásky objevíme naše viny; v Tobě odkryjeme naše břímě hříchů; v Tobě se odhalí velké tajemství naší cesty pouští; Tvou svatostí je zastíněna naše zkaženost. Skrze Tebe objevíme naše vyšší „Já“; skrze Tebe si budeme vědomi našeho vzestupu; skrze Tebe v nás bude rozníceno osvobozující jednání; skrze Tebe se v nás rozléhá božský životní dech s každým úderem srdce. Ó růže, jež rozkvétáš na mém kříži, kéž vstřebáváš Boží Světlo, a transformuješ ho v tomto temném, trnitém údolí ke spáse.
Teprve pak vyslovíme se staršími bratry: „Ježíš, nový Boží Syn, je mi vším!“
28
IV SEDM CHODEB ŠAMBALY Uprostřed nedozírné nedotknutelnosti pouště Gobi se nachází tajuplná oáza. Tato Svatá země, do které nevstoupila dosud jediná nezasvěcená lidská noha, je nazývána mimo jiné Šambalou, „Městem bohů“. Šambala je jádrem pole činnosti Univerzálního bratrstva, pokud toto bdí nad dialektickým přírodním řádem. Je to silové pole božích pomocníků, silové pole, které není v žádném ohledu vysvětlitelné z této přírody, neudržuje žádné spojení s látkovou ani zrcadlovou sférou, a přesto je v této pozemské přírodě přítomno, aby nám pomohlo. Působnost Šambaly lze srovnat s transformátorem. Univerzální životní substance a univerzální snahy Logosu jsou v Šambale a Šambalou, Městem bohů, transformovány na „napětí“, která jsou pro svět a lidstvo snesitelná. Šambala je tedy polem dotyku, z něhož vycházejí sugesce, vibrace a radiace v horizontálním záření do celého světa. Šambala je imanentním dotykem transcendentální skutečnosti. Z tohoto Města bohů také vycházejí bonafidní vyslanci ke ztracenému lidstvu. Jsou to vyslanci, kteří pod nejrůznějšími jmény vykonávají svou práci všude tam, kde je to nezbytné. Šambala je branou k původnímu životu, jedinou a absolutní branou k osvobození. Šambala je klíčem k novému, zářivému životu.
29
Mnoha uším můžou znít podivně slova o geograficky naznačeném místě univerzálních snah. Není však podivnější očekávat svou spásu ze zrcadlové sféry, místa pobývání mrtvých, entit, které velkou část své tělesnosti ztratily, a proto musí svá zranění léčit reinkarnací? Je to snad podivnější, než se pro spásu své duše přimknout k nějaké církevní instituci, lišící se od pozemské a dialektické jen tím, že její zástupci hovoří řečí, která se s jejich vlastní skutečností absolutně neshoduje? Je to zvláštnější a méně logické, než abstraktně přijímat nebo tušit Boha, jenž trůní a dlí v Neprojeveném? Naopak, je velmi podivné, že mnozí z těch, kteří jsou metafyzice a spiritualitě otevření, dosud ještě neobjevili své zbloudění v největších mystifikacích. Bez nadsázky lze konstatovat, že celý metafyzický a spirituální život uvízl v sevření zrcadlové sféry. Každý se dotazuje mrtvých, náleží k mrtvým a celým svým životem spěje k mrtvým. Následkem je všeobecné onemocnění lidstva a rychlá cesta z kopce. Je to potácení se v bažině lži, rouhání a zrady, upadání všech morálních pravidel a velmi rychlé přibývání krevních a nervových onemocnění. To je výsledek vývoje lidstva, který se odklání a odvrací od cesty, pravdy a samotného života. Směřujete-li svou cestu k ohnisku univerzálních mystérií, pak nedojde k žádnému blouznivému psaní či mluvení, pak neexistuje žádné zastínění a s ním spojená loupež nervového fluida, nýbrž pak žijete ze síly a existujete z ní. Velmi správně říká Pavel ve svém 1. listě Korintským: „Boží království nespočívá ve slovech, nýbrž v síle.“ Toto je tedy znamením Šambaly. Přiblíží-li se žák moderní duchovní školy tomuto srdci světa, bude jeho slabost překlenuta silou, silou, která se mu stane bytostnou skutečností. Tato síla, která v různých stupních a různých možnostech nese, pohání a naplňuje dílo zachování, ho ani na vteřinu neopustí. Kdo z této síly žije a existuje, ten se v souladu se svým stavem bytí stane „držitelem moci“.
30
Svatá řeč toto vědění uchovává a svědčí o něm v legendách, mýtech, spisech a líčeních, stejně jako o Šambale a božských impulsech, které odtamtud v určitých okamžicích vycházejí v podobě vyslanců i jiným způsobem. Zasvěcení obyvatelé Šambaly jsou nazýváni Syny vůle a jógy nebo Bratrstvem Šambaly nebo Siddhů, Bratrstvem Melchisedeka nebo také Elohim. Když je po kosmické revoluci dialektické životní pole vyprázdněné a celá existenční oblast padlých monád se propadne zpátky do beztvarého stavu, začnou se vyvíjet nové podmínky a nové procesy. V této uzavřené periodě se vrátilo do Šambaly mnoho entit. Prošly branami osvobození. Všechny ostatní, až na několik výjimek, jsou, pokud jde o tělesný stav, vyprázdněné a shromážděny v zrcadlové sféře čekají na nový den zjevení, který pro ně nastane. Bratrstvo Šambaly, Bratrstvo Elohim řídí celý tento vývoj lidstva, které jde vstříc nové možnosti rozvoje. O počátku tohoto procesu čteme například v původním textu Bible: „Na počátku stvořili Elohim nebe a zemi.“ To znamená, že Bratrstvo Šambaly znovu připravilo životní místo pro padlé monády. „Země se stala chaosem a vyprázdnila se, a Elohim se vznášeli nad vodami.“ Dostane-li tedy padlý a dosud nevykoupený člověk takovouto novou životní možnost a může tak neprodleně znovu začít hledat cestu k Neměnnému království, potom se mu otevře sedm chodeb Šambaly. V prologu ke knize Genesis jsou nazývány sedmi dny stvoření. První chodba do Šambaly, Města bohů, je chodbou světla. Objeví se člověku nebo žáku jako opravdu čisté, jasné světlo, neklamné světlo, opravdový maják na cestě. Světlo obvyklé přírody je vždy smíšeno s temnotou, stejně jako je v dialektice smíšeno dobro a zlo. Ale nyní je světlo od tmy ostře odděleno a tím je otevřena první chodba do Šambaly. A Elohim viděli, že to bylo dobré. Den první!
31
Druhá chodba do Šambaly je nazývána „firmamentem – nebesy“. Nebesa jsou životním polem z pravé a čisté životní substance. Druhá chodba se stará o to, aby žák kromě světla měl i sílu jít. A Elohim viděli, že to bylo dobré. Den druhý! Třetí chodba do Šambaly je označována jako vznikání země. S atmosférickou substancí původních éterů koresponduje harmonická, látková, chemická životní sféra. Tak žák vlastní nejen světlo na stezce a sílu ke stezce, ale i stezku samu. To je třetí chodba do Šambaly. Den třetí! A Elohim viděli, že to bylo dobré. Čtvrtá chodba do Šambaly je pokračováním tří předchozích. Anebo lépe, existuje jen jedna cesta, která je rozdělena do různých sektorů. Nejprve je tu světlo – za druhé je tu síla – a za třetí je tu stezka sama, na kterou lze vykročit v pravém světle a v pravé síle. Tak je jasné, že čtvrtý den musí být chápán jako logické, vědecké rozvržení, harmonická spojitost, božská rovnováha mezi světlem, silou a skutečností. Samotným světlem může být člověk přemožen a oslněn. Silou samotnou může být jako přibitý a ochrnutý. Bez skloubení světla a síly nemůže člověk stezkou jít bez velkých omylů. Proto je čtvrtého dne vše přijaté shrnuto a zformováno a uspořádáno ke správnému užívání. A Elohim viděli, že to bylo dobré. Den čtvrtý! Teď porozumíte tomu, že se v páté chodbě k srdci světa musí prokázat výsledek. Pátého dne stvoření byly stvořeny ryby a ptáci, a totéž uskutečňuje v páté chodbě do Šambaly i žák. Stvoření ryb nebo nesení symbolu ryb, nebo také „vhození sítě do hlubin vod“ znamená: ve světle a síle a na stezce do Šambaly, v dokonalosti a vědecké jistotě rozpouštění „já“, uskutečnit absolutní oběť vlastní přirozenosti a pak, jako v ptačím letu, jako orel naplnit předurčenou cestu. A Elohim viděli, že to bylo dobré. Den pátý! Elohim řekli: „Učiňme nyní člověka k obrazu našemu, podle podobenství našeho.“ Když žák dokončí svou cestu jako v ptačím letu a ve znamení ryby, nastane šestý den, stává se opět člověkem,
32
skutečně podle obrazu a podstaty Elohim. Pak se vrací domů do Neměnného království. Pak vidí Elohim vše, co umožnili, pak je dokončena šestá chodba k Městu bohů. Poté konečně následuje sedmý den – den božského klidu – den dokonaného díla, samotné zářící skutečnosti! Tak poukazuje událost Stvoření na sedm chodeb k jedinému životu v srdci Gobi. Kdo má uši, slyš, co Duch říká obcím. Pak následuje druhá kapitola těchto dějin a také druhá kapitola Bible. Padlé monády, které se na cestě nacházejí v sedmi chodbách Šambaly a jsou povolány k novým možnostem, propadají přírodě protikladů, utápí se jako již tolikrát znovu v prosazovaném, spekulativním a experimentujícím životním postoji. Potom jsou všechny chodby do Šambaly, jako samozřejmé možnosti patřící k tomuto světu, uzavřeny. Na počátku, bezprostředně po katastrofě, vlastnilo klíč ještě mnoho mystérií. Ale i tato mystéria upadala a vychladla v opětné degeneraci, až na ojedinělá jádra, která se stále více stahovala do pozadí, stále více se distancovala od spalujícího života většiny, aby tak zabránila definitivní krystalizaci. Ale Elohim lidstvo neopouštějí. Neodvracejí se od díla svých rukou. Jako troubení pozounů zazní čas od času volající hlasy a k lidstvu přicházejí impulsy. Tyto impulsy se stále znovu opakují ve stejné míře, v jaké jejich předchůdci upadají a zabředají v dialektice. Všechny volající hlasy předávají lidstvu totéž poselství: „Sedm chodeb Šambaly je stále zde a každému, kdo opravdu chce, mohou být otevřeny! Avšak pro vše, co se nachází v přírodě protikladů, jsou jako sedm pečetí na zavřené knize. Každému, kdo chce jít stezkou, se jedna po druhé opět otevřou.“ K tomu je nutné nové stvoření a dokonalá transfigurace, znovuzrození, způsobilost pro původní, sedminásobnou stezku. Je nutné vědomě a pozitivně reagovat z nitra na Ježíšova slova: „Přijď a následuj mne.“ (Lukáš, 18:22)
33
Následování Ježíše vyžaduje úplné rozlomení dialektiky ve vašem okruhu bytí. Toto seberozpouštění je označováno jako křížová cesta a má, shodně se sedmi chodbami Šambaly, rovněž sedm fází. Sedminásobná křížová cesta je svým významem sedminásobným novým stvořením podle přírody a podle ducha. Jakmile žák započal s procesem rozlomení dialektiky ve svém poli bytí, objeví, že při svém snažení dostává neočekávanou pomoc od samotné dialektiky. Když se totiž od běžného života odvrátí a uniká mu, běžná příroda se mu spontánně stane nepřátelskou. Nechcete-li být spojeni s určitou životní formou, pak budete tímto životem zapuzeni; pak budete tímto nepřátelstvím přibiti na kříž vykoupení. Tak si připomenete, že i v tomto ohledu všechny věci spolupůsobí k dobru těm, kteří se přiklánějí k opravdovému životu. Nepřítel vás chce pro vaše odvrácení potrestat, a hle, tento trest se pro vás stává milostí. Žák, který toto poznal, o tom říká: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“ Od té chvíle je křížová cesta skutečností a kolem kandidáta se rozjasňuje. Rozjasní se tak, že to ostatní, kteří to nechápou, zakouší jako temnotu. Tak proběhl první den křížové cesty. A Elohim vidí, že je to dobré. S rozpjatými pažemi, stoje ve světle, říká kandidát: „Ženo, pohleď, to je tvůj syn.“ To je volání, které zní k Matce světa ze Šambaly, opatrovnici firmamentu: „Ty svatá, univerzální živitelko všech božích dětí, pohleď na svého syna, usilujícího přiblížit se sedmi chodbám Šambaly.“ Vibrace tohoto volání a jeho schopnost sílit stále vzrůstá. Zapomenuté a tak dlouho ztracené slovo je znovu vyřčeno. A Elohim vidí, že je to dobré. Uskutečnil se druhý den křížové cesty. Je-li toto slovo proneseno a vy ho pochopíte, pak musí přijít odpověď. Proto se jásavě rozezní: „Synu, pohleď, to je tvá matka!“ Svatá opatrovnice života zjeví a otevře poutníkovi stezku. Probíhá třetí den na cestě do Šambaly.
34
Sama Matka světa ve vibracích nových éterů, v tiché, jemné hudbě cesty síly, po níž poutník putuje, říká: „Ještě dnes, říkám ti, budeš se mnou v ráji.“ To je odpověď čtvrtého dne. A Elohim vidí, že je to dobré. Tak porozumíte klíčové vibraci pátého dne. Je to vibrace, která může být přeložena jedním slovem: „touha!“... „Žízním!“... Na stezce do Šambaly bude touha po konci, po naplnění, stále silnější. Dynamičnost se tedy zintenzívní a tím se zvýší i úsilí dosáhnout cíle. A Elohim vidí, že je to dobré... den pátý! A vizte – naplnění se blíží. Kandidát dosáhl šestého ze sedmi kruhů. Stává se opět člověkem původní podoby a nádhery. Uzří Elohim tělesně. V jeho bytosti je bezeslovná, všenaplňující vděčnost, která nakonec vytryskne v jedinou, všeobjímající modlitbu: „Eloi, Eloi, lama sabachthani! Elohim, Elohim, jak jste mne zvelebili!“ To je jásavý a bouřlivý den šestý! A Elohim vidí, že je to dobré. Tak nastává věčnost sama. Veliké dílo kříže je dokonáno. Ve věčném klidu v srdci Šambaly, věčném klidu dne sedmého, svědčí všichni: „Consummatum est – Dokonáno jest!“ Poutník dosáhl jasných dálek ostrova Isis. A Elohim vidí, že je to dobré.
35
V OSTROV ISIS Žák na stezce, který prošel sedmi chodbami Šambaly a tím prožil svých sedm výsostně svátečních dní transfigurace, dosáhl srdce Gobi, ohniska Univerzálního bratrstva, kde je přijat jako ztracený syn, jenž se vrátil zpět do domu svého Otce. Tato svatá země uprostřed samoty nedozírných písečných stepí je mimo jiné nazývána ostrovem Isis, a my pokládáme za výsadu a neobyčejnou milost moci vám něco o tomto požehnaném ostrově Isis vyprávět. Abychom mohli zcela pochopit povahu a vlastnosti Isis, musíme se vrátit až k úsvitu lidstva, kdy bylo vše ještě dobré a celé lidstvo existovalo ještě v Dechu Nejvyššího. Tehdy bylo veškeré tvoření ještě dokonalým výrazem Boží vůle a celý projevený svět byl jakoby „v rukou Božích“. Situace byla kosmologicky taková, že celá sedminásobná planeta Země dokonale a absolutně odpovídala vlivům magnetického duchovního pole, které obklopovalo svatou zemi. Mezi tímto planetárním neboli životním polem a magnetickým duchovním polem se zjevovalo v plné kráse zářící pole zeměkoule, v němž všechny silové koncentrace, které byly magnetickým duchovním polem odebírány nitru Země, zářily jako hvězdy. Tento překrásný systém trojího druhu: duchovní pole, životní pole a zářící pole, byl klenotem v univerzálním prostoru, harmonickým souzvukem v symfonii vesmíru.
36
Jak ale víte, tato harmonie byla zničena a sedminásobná planeta zažila jako kosmos intenzivní ztemnění pro hříchy svých dětí. Vývoj miliónů lidských entit probíhal nadále degenerativně. Tyto entity byly stěsnány na části planety a šly vstříc bídné budoucnosti plné utrpení, krve a slz. Měly „jíst svůj chléb“ v potu tváře. Avšak část monád nezhřešila a zůstala ve „správném vztahu“ k věčnému prameni světla. Tato část monád je nazývána „Posledním pozůstatkem“. Tento poslední pozůstatek žije nyní na ostrově Isis, což znamená, že se několik entit spojilo v řád Melchisedeka, v Bratrstvo Šambaly, a dodnes uchovává část původního, nádherného kosmu Země v dřívější dokonalé kráse. Tuto část Země lze tedy právem označit za Svatou zemi. Ale je to malá země, jako oáza v poušti. Je to ostrov uprostřed oceánu plného ďábelských pudů. Ve světě dialektiky se projevuje světlo a tma střídáním dne a noci, dobra a zla, které od sebe nelze odloučit. V celém světě se však projevuje i „poslední pozůstatek“ původního kosmu Země, ostrov Isis. Isis je božské světlo, které neustále září v tomto temném světě nad zlem a dobrem této přírody. Isis je ztělesněním Svaté planety Země. Isis je skutečnou Matkou světa. Vše, co z ní pramení, vše, co se k ní vrací zpět, je skutečně dítětem světla. Můžete a smíte tomu rozumět tak, že Univerzální bratrstvo k nám nepřichází v abstrakcích bezpodstatné, tápající metafyziky, se spekulacemi o zrcadlové sféře nebo o nějakém jiném vzdáleném světě, nýbrž že se zjevuje jako skutečnost zde, v chemické sféře látkového světa. Původní světový řád trvá dál, uchovává se pro nás a my se na něm můžeme podílet, pokud se chceme vrátit zpět k jeho zákonitostem. Tím se dostáváme ke konečnému závěru: Isis je původní příroda, která pro nás byla uchována; nikoliv příroda, která nám dává chléb, když jsme po tvrdém boji obdělali její půdu, nýbrž příroda původního života, Boží příroda. Tato příroda se zjevuje jako poslední
37
pozůstatek v srdci Gobi, na ostrově Isis. Opakujeme: abyste se podíleli na této skutečnosti bytí, nepotřebujete cestovat do Gobi. Potřebujete pouze jako žáci pravého duchovního školení v transfiguraci proniknout sedmi chodbami Šambaly, abyste byli přijati do Corpusu Christi. Stejně jako si je božská bytost vědoma své všudypřítomnosti, tak také v Bohu znovu zapálený poutník vstoupí ve všudypřítomném vědomí na ostrov Isis. O tomto příchodu a vědomí všudypřítomnosti, stejně jako o moci nového člověka k vám chceme hovořit. O cestě jsme vám již podali zevrubnou zprávu, o pravdě jsme k vám mluvili podle nejlepších vědomostí. Nyní je to zejména samotný život v Bratrstvu, o kterém vás smíme zpravit. Je možné, že vás bude onen život přitahovat více než vše předešlé, máte-li oči, abyste viděli, a uši, abyste slyšeli. V životním poli Bratrstva, které se tedy nachází zde, panuje mezi magnetickým duchovním polem na jedné straně a chemickoelementárním životním polem na straně druhé dokonalý soulad. Proto existuje tomu odpovídající pole záření, které je prostředníkem mezi oběma jmenovanými poli. Pochopíte, že všichni, kdo žijí v Šambale, a ti, kdo k ní patří, uskutečňují toto rovněž mikrokosmicky. Jejich duchovní pole je stejné jako pole osobnosti a v důsledku toho má mocné pole záření. Tato trojnásobná božská spojitost je ve staré moudrosti nazývána „magickým agens“, a pokud nějaká entita disponuje tímto magickým agens, pak je jí k dispozici doslova veškerá moc na nebi i na zemi. Taková entita žije a existuje v lůně Isis. Tak zasvěcenec, smíme-li tohoto starého označení použít, disponuje ve svém magickém agens dvanácti silami. Těchto dvanáct sil se nachází v jeho poli záření. Jsou to čtyři svaté étery, svatá astrální síla a svatá mentální síla s jejich pozitivními a negativními póly, s jejich dostředivým a odstředivým zářením. Těchto dvanáct sil dohromady tvoří intenzivně zářící světlo, které je označováno slovem „nebe“ nebo „Kristus“.
38
Zasvěcenec, který těmito jmenovanými dvanácti silami dokáže působit a je s nimi mikrokosmicky dokonale sjednocen, se doslova setká s Kristem v oblacích svého nebe. Osm éterů tvoří univerzální stavební látky; obě astrální síly tvoří dynamickou schopnost, která stavebních látek užívá a obě mentální síly sestavují stavební plán v souznění s Nejvyšším stavitelem. Stojí-li v Bibli „zdědit nebe“, pak je tím míněn opravdu blahoslavený, který disponuje tímto magickým agens, touto vskutku nebeskou silou. „Vstoupit do tohoto nebe“ znamená tedy něco zcela jiného, než přijetí do zrcadlové sféry po odložení látkového těla. Dítě Horus povstává ze spojení mezi Osiridem a Isis, a ze spojení Svatého Ducha s Marií je emanováno dítě Ježíš. Pochopíme, že se zde jedná o mystické označení pro Syna Světla, který harmonickým spojením magnetického duchovního pole a životního pole dokonale disponuje všemi dvanácti silami svého pole záření. Proto je logické, že Pán všeho života má také dvanáct učedníků, dvanáct věrných, kteří jsou v jeho blízkosti. Těmito Dvanácti okolo Jednoho se zjevil Bůh v těle, mimo hřích, zrodil se Ježíš Kristus a volá nás: „Následujte mne!“ Užije-li nějaká entita dvanácti sil svého pole záření nesprávně, tedy nikoliv v souladu s božskou vůlí, pak jsou síly jejího nebe uhašeny a její osobnost odloučením od magnetického duchovního pole spěje k zániku. Dvanáct sil mikrokosmického nebe je často symbolizováno jako voda nebo živá voda. Entita, která s těmito silami, s touto vodou experimentuje, spekuluje a špatně ji používá, zapříčiňuje katastrofu. Mnoho takových katastrof je symbolicky popsáno v Bibli a ostatních svatých knihách. Pomyslete například na Noema, když čtyřicet dní a čtyřicet nocí pršelo a vše zaniklo ve velké potopě. Dále je dvanáct sil rovněž symbolicky rozlišeno jako voda a oheň. Vodou jsou pak myšleny zejména éterické síly, ohněm síly astrální. Zanikne-li váš svět ohněm, pak je to vaše žádostivost, které
39
padnete za oběť; dojde-li ke katastrofě prostřednictvím vody, pak jste zhřešili v souvislosti s formálním projevem. Návrat k ostrovu Isis tedy znamená, že kandidát vzkříšený v Ježíši Kristu znovu disponuje svými dvanácti silami. V Matce milosti se žák vrátil zpět ke kořenům přírody, a ta svému dítěti opět zjevuje původní poklady života. Snad si přibližně dokážete takového Ducha Světla v jeho nádherné zářící síle představit. Osvojíte-li si tuto představu, pochopíte, že uskutečnění tohoto magického agens je něco zcela jiného, než předpokládá metafyzická a esoterická horečka našich dnů. Ale tato jednotlivá, skrovná přiblížení pravého života nestačí k tomu, aby vám pomohla ve vašem pokleslém stavu. Je možné, že existuje cesta mezi pravým životem v Gobi a vámi. Je možné, že existuje pravda, která z této životní skutečnosti vyzařuje, avšak nyní k vám přichází sám život tohoto zástupu zasvěceného Bohu. Kristova radiace původního pole záření k vám přichází jako záchranné vyzařování v osobě Ježíše a jeho služebníků. Nebe, ve významu, o kterém jsme nyní hovořili, se sklání k Zemi a k lidstvu, aby nás přimělo k vykročení, aby nám pomohlo, pokud je to naším přáním, vstoupit na ostrov Isis. V tělesnosti svých poslů k nám přichází Bratrstvo Šambaly. Jejich příchod je zvěstován, je o nich řečeno, že se stanou jedněmi z nás, vyjma hříchu. Tato signatura je postačující pro všechny, kteří mohou v duchu porozumět. Když pak přijdou, zrodí se a ztratí se v chlévě, v chaosu, v zákonitém nepořádku. A snaží se nás tak dosáhnout na naprosto stejné úrovni, na jaké se nacházíme my. Jestliže ve spontánním hledání reagujeme, pak je povolán první učedník. To znamená, že reagujícímu člověku je podáno něco z první nebeské moci jako nebeský chléb. Tak to jde krok za krokem dál, až všech dvanáct sil daruje něco ze své původní zajaté síly, v nevýslovné lásce k padlým bratrům a sestrám. Symbolicky je to znázorněno tak, že jeden z Dvanácti musí zradit původní dvanáctinásobnou substanci a její božské posly.
40
To znamená, že každému žáku je jasně dokázáno, že je absolutně nemožné učinit byť jen nepatrnou část z dvanácti chlebů a dvanácti ryb dialektickou skutečností. Nemůžete být donekonečna vázáni na čas a prostor. Proto je zrádce zabit, dostal svůj díl. A co se nyní stane? Poté, co bylo sesláno dvanáct záchranných sil záření, přichází k nám sám Pán všeho života a zjevuje nám cestu. Tato cesta je křížem. On touto cestou jde a povstává tak v Šambale. Dvanáct sil však zůstává, aby jako jeho svědkové přinesli všem bytostem evangelium vykoupení. Je-li člověk zasažen, volán jedním z dvanácti paprsků, pak je doveden ke kříži a je mu ukázáno, jak má křížovou cestou transfigurace jít. A tam, na této křížové cestě, v srdci, v krizovém bodě, kde žák musí vykročit od horizontální úrovně k vertikální, vedoucí pryč z této přírody, tam, v tomto srdci dlí Isis, naše Matka, Matka života, Růže. Tam se kříž stává Růžovým Křížem. Matka milosti je v obměně představována jako lotos nebo jako růže. Ten, kdo se jako žák na své cestě setká s touto růží, je blahoslaveným, neboť získá-li růži, stává se silným a nemůže již nikdy zbloudit. Vrací se zpět do klína Isis a vítá ranní hodinu naplnění. O symbolu Růžového Kříže lze říci, že promítá cestu, pravdu a život. To je pohled, který vás pravděpodobně nikdy předtím nenapadl. Teď možná lépe než kdykoli předtím pochopíte Růžový Kříž jako symbol vykoupeného člověka, jenž svou hodinu smrti podle přírody nechal daleko za sebou. Nezapomínejte, že zde nejste ve společenství, které si krátí čas metafyzickými a esoterickými spekulacemi, nýbrž ve dvoraně, v níž se zušlechťují svobodní zednáři kráčející ve šlépějích našeho Mistra Ježíše Krista. On, přenádherný, je nám Vším, je Synem Matky Světa a Synem Nejvyššího.
41
VI POSLEDNÍ POZŮSTATEK Nyní je jasné, že od prvních okamžiků pádu lidstva provázelo Univerzální bratrstvo klesajícího člověka, aby ho na neznámém území podpořilo a pomohlo mu při každém spontánním, poctivém pokusu o znovunalezení správné cesty. Bratrstvo neudržuje s člověkem, u kterého to přichází v úvahu, pouze abstraktní spojení. Jeho dotyk a projev je velmi konkrétní a projevuje se v chemicko-elementárním životě, aby se předešlo jakémukoli tíživému zastínění ze zrcadlové sféry. Současně musíte pochopit, že pomoc Bratrstva svým padlým příbuzným se nemůže omezovat jen na pomoc člověku samotnému, ale že se tato pomoc musí přirozeně vztahovat i na životní pole, v němž padlý člověk bloudí. Člověk, který chce být čistý, nemůže pobývat v domě, který stále víc chátrá a každou hodinou je víc a víc zaneřáděn. Kdyby nebylo Univerzálního bratrstva, neexistovala by v dialektické životní skutečnosti již za poměrně krátkou dobu žádná možnost regenerace. Tento vznešený řád vytvořil proto v našich zsinalých místech smrti a hrůzy vakuum, aby pro každého, kdo chce, bylo k dispozici rozumné chemicko-elementární východisko, průchod k vzestupu do původního světla. Je-li pravdou, že je nám, kteří jsme v nouzi, nabízena záchranná ruka, pak také tato pomoc musí být přítomna zde a musí být přijata jako rozumově-mravní báze vykoupení.
42
Existuje nepomíjivý úhelný kámen, který je neměnný. Pojmenuje-li někdo tento úhelný kámen „Kristus“, pak má dokonale pravdu, pokud se zcela odpoutal od vší teologické dogmatiky a mystiky, protože kolem těchto dvou pilířů teologické brány se již ubíral nedozírný zástup lidí na cestě k odcizení se Bohu. Na této bráně se téměř nevyléčitelně zranily milióny lidí. Proto k vám moderní Růžový Kříž mluví o Gobi, jádru univerzálního doteku, o Bratrstvu Elohim, o skutečně svaté zemi a o „posledním pozůstatku“, skrytém označení pro tento zástup vznešených, kteří vyzařují Kristovo světlo, Kristovu radiaci a Kristovu vibraci po celém světě a na všechny, kdo v hlubině bídy potřebují a zaslouží si pomoc. Oproštěno od jakéhokoli odchylujícího se myšlenkového směru to tedy znamená: zde, v tomto místě krve a slz, je pro nás opatrován původní život, původní příroda, jako ve Svatém království, jako nejnižší stupeň schodiště vedoucího ke skutečnému životu. Toto geograficky označitelné vakuum a Bratrstvo, které ho pro nás opatruje, je nazýváno „posledním pozůstatkem“. Mnozí udiveně vzhlédnou, když se toto dozvědí, nebo přitom i pokrčí rameny. My vám ale říkáme, že v moderním Růžovém Kříži existují žáci, kteří ostrov Elohim našli nebo jsou na cestě k tomuto Caphar Salama. A říkáme vám, že o tom svědčí všechny svaté spisy a poutníkům, kteří chtějí najít oázu Gobi, podávají všechny potřebné informace. Lidem západní Evropy bude mít pravděpodobně nejvíce co říci Bible. Proto vás odkazujeme na jeden z nejstarších příběhů v ní obsažených, totiž na událost mezi Abrahamem a Melchisedekem. V Mojžíši I, 14 čteme: „Melchisedek, král Sálemu, přinesl chléb a víno; byl knězem Boha Nejvyššího. Požehnal mu a pravil: Požehnán buď ty, Abrahame, Bohem, Nejvyšším, který stvořil nebe i zemi. A Abraham mu dal desátek ze všeho.“
43
Dále víte, že Ježíš je nazýván veleknězem řádu Melchisedeka. I Ježíš přinesl chléb a víno a jako Melchisedek uzavřel svazek s Abrahamem, takže lze také hovořit o svazku s Ježíšem, Pánem. Dále je řeč o Janovi, apoštolu lásky, který v duševní izolaci, v osamělosti, dlí na Patmu. K němu přichází On, Syn člověka, jenž tudy prochází uprostřed mezi sedmi zlatými svícny a ve své pravici drží sedm hvězd. Ten, kdo mohl pochopit něco z podstaty Bratrstva Šambaly, rozpozná tuto řeč a signaturu Prvního a Posledního. Je to signatura Původního člověka, jenž k nám chce přijít v Posledním pozůstatku z milosti a v nezměrné lásce. Ale vraťme se ještě jednou zpět k Abrahamovi – ve snaze co nejlépe porozumět. Kdo byl Abraham? Je nazýván Hebrejem, synem Hebera. V řeči transfigurace to znamená, že je žákem školy transfigurace, znovuzrození. Abraham, Hebrej, je člověk, který přechází, prolamuje se z jednoho života do života jiného. Na své cestě pokročil daleko, neboť jeho ramena již zakrývá plášť, závoj nového života. Tento plášť je naznačen jako jeho bratr, bratr Lot, závoj Univerzálního světla. V životě takového žáka ale zpočátku ještě není plášť nového života jeho neoddělitelným majetkem. Je to jako u světla světelné bóje, která se zvedá a potápí; nebo jako u světelného majáku: paprsky pohladí zemi, a pak ji opět zanechají v temnotě. V této fázi se žák ocitá ve velkých těžkostech. V zápasu o osvobození se často střídá plášť univerzálního světla s temným klamem dialektiky. Žák musí projít s odvahou lva vnitřním bojem, aby si uchoval svůj skutečný majetek. Čteme proto, že bratr Abrahama je zaveden Kedorlaómerem do zajetí. Kedorlaómer je „šiřitel temného klamu“. Jakmile žák rozpozná, že temný klam chce vypudit jeho nově nabytý majetek, zavolá své bojovné hrdiny. Abraham vede svých tři sta osmnáct mužů do pole proti Kedorlaómerovi.
44
Pochopíte, že v tomto vzorci vidíme dvanáct sil, oněch dvanáct nebeských sil, které musí vést ke vzkříšení. Žák na stezce žije z těchto dvanácti nových pokrmů, a jakmile je vědomě asimiluje, nemůže již o plášť nového života přijít. Moderní filosofie Růžové Kříže je tímto klasickým bojem starověku dokonale vysvětlena. Neřekli jsme vám již, že podstata dialektické přírody, temný klam, musí být opuštěn, aby nás zahalilo opravdové roucho nového života? A nejsou nám k dispozici síly, abychom dovedli tento boj k dobrému konci? Když žák, který opravdu chce, na tyto síly apeluje, nebudou mu odepřeny. Když žák opravdu bojuje, dosáhne pak také údolí Šáve, to znamená nejhlubšího bodu zármutku a bídy, nejhlubšího bodu rozlomení jeho přirozenosti. V tomto nejhlubším bodě se žák setkává s Pánem všeho života, s knězem řádu Melchisedeka, který existuje v této nepřátelské přírodě jako „poslední pozůstatek“. Toto setkání Abrahama s Melchisedekem v údolí Šáve je totéž, jako setkání Jana Křtitele a Pána Ježíše na Jordánu. Jordán nám přináší tytéž myšlenky jako údolí Šáve a zcela tytéž ideje jako ostrov Patmos. „Melchisedek, král ze Sálemu, přinesl chléb a víno a požehnal mu.“ Plášť je žáku znovu obléknut a nemůže mu již být nyní odebrán, protože pole záření, plášť, nová Lipika, je nyní spojeno přímo s magnetickým duchovním polem. Starý stav mikrokosmu byl v principu obnoven a žák již není žákem, ale stal se pod vedením božského architekta stavitelem. Je-li žák podle řádu Melchisedeka nasycen chlebem a vínem, znamená to, že po dokonaném boji může být asimilován dvanáctinásobný chléb univerzálního života a demonstrován jako pole záření, jako plášť. Díky vínu Ducha stojí pak žák neotřesitelně jako skála. Ve dvoraně Růžového Kříže se Poslední večeře podává denně; to znamená, že dvanáct sil univerzálního života, nebeský chléb
45
a víno univerzálního Ducha Bratrstva, jsou podávány všem, kteří se blíží Růžovému Kříži. Teď mohou nastat dvě možnosti. Buď je asimilujete, nebo vás duch vína opije. Vznikne opojení, které může doslova vést k fyzické opilosti, k šílenství a prudké opozici. Sousto namočené ve víně dohnalo Jidáše k činu. Rozhodnutí vystupovat jako protivník svatého díla buď otevřeně, nebo vskrytu (to záleží zcela na charakteru dotyčného), se připravovalo a připravuje právě v chrámu. Dary řádu Šambaly, chléb a víno, mají vždy demaskující účinek, rovnají se rozkazu: „Co chceš učinit, učiň brzy!“ Existuje tedy večeře vítězství a večeře prohry, rozsudku. Můžete si pro utvrzení vzpomenout ještě na legendu o Noemovi. Noe znamená přesně totéž co Melchisedek. Je škoda, že tato legenda, jako tolik jiných v Bibli, byla žalostně znetvořena. Víte, že Noe připravil nové životní možnosti pro nástupce kosmické revoluce, jako to stále činí Elohim. A co činí Noe – v souladu s klasickou úlohou Elohim – zasazuje vinný keř. Ale již brzy leží mnoho noemovců, žáků, kteří na stezce „zkoušejí“, opilých ve svém stanu, ve svém mikrokosmu. Víno Ducha se chová k jejich životnímu poli disharmonicky a namísto osvícení v Duchu a Duchem vzniká opak, totiž větší zapouzdření. Toto vám musíme říci. Proto je dobré zde ještě krátce vysvětlit, jakým způsobem může a musí žák takové opilosti uniknout. Žák jí může ujít, povede-li jako Abraham správný boj, a to s 318 bojovnými hrdiny. Tuto formuli jsme právě přešli, nyní se ale u ní chceme pozdržet a uzavřít to. Ve svaté vědě transfigurace tato formule znamená, že dotyčný žák zcela vyprázdní své duševní vědomí, svou bytost „já“ podle přírody, a tak postupně umírá smrtí přírody, čímž nastane dokonalý průlom z nízkého života, vítězství nad smrtí. Začnete-li tento komplikovaný proces s odvahou a pevným odhodláním, připadne vám vítězství nad Kedorlaómerem, tím černým ve vás.
46
Bratrstvo Šambaly, které se jako poslední pozůstatek zjevuje k naší spáse, působí v naší přírodě v sedmi paprscích, v sedmi skupinách. To neznamená v sedmi různých duchovních školách pro různé rasy, nýbrž v jednom systému sedmi sedmikruhů, jak jsme to popsali v Dei Gloria Intacta.* Proto každý žák, který ví, jak dokonat stezku, a který dosáhl svého Šáve, svého Jordánu, svého Patmu, zažije jednou setkání, spatří Syna člověka, stojícího uprostřed mezi sedmi zlatými svícny a se sedmi hvězdami ve své pravici. Tento Syn člověka mu požehná a občerství ho chlebem a vínem. „Pán lámal chléb a pravil: Vezměte a jezte, toto je mé tělo, které se za vás vydává; čiňte tak na mou památku, pro přetrvávající spojení. Potom vzal také kalich po večeři a řekl: Tento kalich je nový zákon v mé krvi, která se za vás prolévá. Pijte z něho všichni. Čiňte tak pro přetrvávající spojení. Neboť kdykoli budete jíst tento chléb a pít z tohoto kalichu, budete zvěstovat smrt Pána, dokud On nepřijde.“ Když ve dvoraně školy Růžového Kříže přijímáte chléb a víno – a k tomu dochází již vaší přítomností v chrámu – pak je jen jedna možnost, jak uniknout opilosti a zapouzdření: vaše hříšná duševní bytost musí zemřít. Musíte, po příkladu Krista, denně realizovat duševní odumírání dle přírody ve vašem vlastním nejhlubším „já“. Pak ve svém mikrokosmu zvěstujete smrt Pána. Jdete-li touto stezkou svobodného zednářství, nebude vám koruna života upřena. Pak budete také schopni odevzdat desátek, jako Abraham Melchisedekovi; to znamená, že nabídnete celou plnost své nové bytosti Bratrstvu a v jeho službách budete psát svých sedm dopisů obcím v Asii. Pak teprve jste zralí být povolanými služebníky Světla.
* Viz Jan van Rijckenborgh, Dei Gloria Intacta. Rozekruis Pers, Haarlem, 1991.
47
VII DVOJÍ ELOHIM Mluvili jsme již víckrát o Elohim. Je to vznešené označení pro „Univerzální bratrstvo“, zjevení původního lidstva, působící pro své padlé bratry a sestry. Tito Elohim tvoří vznešený a božský zástup, který ve službách Nejvyššího stavitele zachovává dialektické lidstvo ve světě jevů a dělá vše možné, aby ho přivedlo zpět k původnímu životu. Abychom tyto Elohim přiblížili vašemu vědomí tak, abyste jasně pochopili, že se zde jedná o velmi aktuální síly, můžeme je označit předně jako „Svatý Duch“. V běžném křesťanském chápání je „Svatý Duch“ známým pojmem. Svatý Duch je tím Mocným, který zprostředkovává světu a lidstvu Boží vůli. V jistém kabalistickém členění znamená „Elohim“ „Božího Mocného, který vydechuje Ducha nad vodami“. Svatý Duch je vykonavatelem božské vůle a v metafyzickém pojetí je nám velmi blízko, třebaže velmi neskutečně. Nejnovější teologie, s označením „švýcarská“ nebo „barthiánská teologie“ objevila, že bez Svatého Ducha je každé náboženské hledání a zkoumání neplodné. Tím nevědomky vypovídá, že stezkou nelze jít bez pomoci Bratrstva Gobi a spojení s ním. Toto univerzální a vznešené spojení může být viděno jak přímo, tak i nepřímo. Přímé spojení je tělesná konfrontace s někým z bratrů nebo sester řádu Elohim. Nepřímé spojení se vztahuje na silové radiace z nich vycházející. V dotyku Svatého Ducha existují tedy dvě fáze. Bible se o těchto dvou fázích nebo stupních zmiňuje na
48
více místech. K tomu se ještě vrátíme. Dále je třeba mít na zřeteli, že každé z těchto dvou spojení musí být rozlišeno na dva náhledy, totiž na mužský a ženský. Existují mužští a ženští Elohim a také silové vyzařování Svatého Ducha má zřetelně mužský nebo ženský akční rádius. To, co se v naší filosofii nazývá „stezkou“, není jen symbolickým naznačením cesty, kterou žák může jít k novému, osvobozujícímu životu, ale tato stezka je zároveň nejvyšší realitou. Stezka začíná v okamžiku, kdy žáka zasáhne síla záření Svatého Ducha a on se pak, veden touto silou, ubírá kupředu. Takovýto žák je pak stále více naplňován Svatým Duchem, to znamená, že síla záření roste stejnou měrou, jakou žák postupuje na stezce. Je pro něj vůdčí hvězdou, vedoucí do Betléma. Univerzální filosofie nás učí, že z Elohim vychází dvanáct paprsků. V symbolice je těchto dvanáct sil nazýváno chlebem, dvanácti chleby. Uvážíte-li dále, že Betlém znamená „dům chleba“ a v Evangeliu jsou mudrci, vedeni hvězdou, dovedeni do domu chleba, pak vám to bude dokonale jasné. Cesta do Betléma je stezkou k Pánu všeho života. Tam Ho naleznete, opravdového člověka, královského člověka, krále Židů neboli Judejských. Původní, duchovní význam slova „žid“ nás spojí s pojmem „lev“. Kombinaci těchto dvou slov najdeme také ve slově Gobi. Mluvíme-li k vám o oáze v poušti Gobi, pak hovoříme stejně jako staří a klasikové o Betlému, o domě chleba. Nyní musíte dát na něco pozor. Chcete-li být skutečně žáky, chcete-li opravdu jít stezkou, to znamená, chcete-li být na cestu dovedeni Svatým Duchem a nikoli svévolně studovat a experimentovat, a tedy následovat pud své dialektické ctižádosti, pak Betlém, do něhož vás chce dovést síla záření Svatého Ducha, leží často ve zcela jiném směru, než si vy myslíte. V této souvislosti bychom vás ještě chtěli upozornit na to, jak byl povolán Christian Rosenkreuz. Jak se vše událo zcela jinak, než si on představoval.
49
Možná se domníváte, že stezka je přímá linie mezi dvěma body. Představujete si dům chleba, pramen Elohim, na nějakém velmi izolovaném území, ve vakuu. Musíte si však uvědomit, že Betlém se nachází zde. Mudrci nalézají krále Židů ve chlévě, v realitě pekla dialektického bytí. Cesta k Elohim proto nevede do nějakého zvláštního území, ani do zrcadlové sféry, ale najdete ji tady. Proto je v posvátné vědě Svatý Duch nazýván též „planetárním Duchem“. Dotyk Svatého Ducha, účinek jeho záření, vede žáka středem skutečného života a k intenzivní práci, protože záchrana jediného člověka znamená současně povolání a probuzení mnoha dalších. Ve dvoraně vás voláme ke stezce; ve dvoraně se ale ještě nenacházíte na stezce. Na stezce stojíte, jakmile se vás Svatý Duch dotkl silou svého záření, dokázali jste jej přijmout a reagovat na něj. A reagujete-li, pak jste Svatým Duchem vyvedeni do pouště. To svědčí o úkolu ve vlastním bytí a úkolu ve světě. Ten, kdo stojí v síle záření Elohim, ví, co má dělat. Svatý Duch mu to řekne. Signatura takového žáka je s tím v souladu dvojím způsobem. Projevuje vnitřní růst, neustálý vnitřní vývoj. Současně odhaluje pracovní pole a vrhá se střemhlav na stezku služby. Proto vás v této souvislosti odkazujeme na Martu a Marii. Marta, sloužící, a Marie, která seděla Ježíši u nohou. Marta dělala jako žačka větší pokroky než Marie, jak říká mistr Eckehart. Marta znala jak život pozorování, tak i život činnosti. Marie se zatím ještě nacházela v životě pozorování, v přípravách na svou práci. Bez života pozorování nemá život činnosti žádný smysl a nepřináší žádný výsledek. Marta chtěla svou otázkou zjistit, zda její milovaná sestra Marie už vyrostla z pozorovací fáze a mohla tak přejít k velkému Dílu spásy. Ježíšova odpověď jí však objasnila, že pro Marii tato fáze ještě nenastala. Proto bylo v té chvíli pro Marii správné posadit se k nohám Mistra a ztratit se v pohledu do nitra. Ve svém stavu zvolila nejlepší možnost. Doufáme, že toto správně pronikne k vašemu vědomí.
50
Bez dotyku Svatého Ducha nejsme nic a nedokážeme nic. Bez dotyku síly záření Univerzálního bratrstva není možné žádné individuální osvobození a nelze rozvíjet žádné osvobozující dílo pro lidstvo. To, co nazýváme povoláním a „mandátem“, je dotyk Svatého Ducha. Teprve po vylití Svatého Ducha šli učedníci do práce. Marie a ostatní svaté ženy jim teprve potom pomáhaly při výkonu jejich mandátu. Vůle žáka musí být roznícena v Bohu. Pokud v něm plane ještě svévole, vůle přírody, je každá práce vykonávána z dialektických ambic a vznikají jen těžkosti. Pak vzniká tlačenice o nejpřednější místa, potom vznikají, jako u učedníků v jejich přípravné fázi, rozepře, kdo je nejlepší a největší. Ve dvoraně Růžového Kříže je každý, kdo chce, spojen se silou záření Svatého Ducha. Když je nějaký žák pro tento dotyk zralý, pak přijme povolání, pak se mu stezka uvolňuje. Na této stezce nikdy nedojde ke střetnutí s jiným bratrem nebo sestrou, neboť pravá stezka přináší jen harmonii a velké vzájemné porozumění. Život pozorování a život činnosti nejsou nikdy v rozporu. Oba sledují hvězdu, která je vede do domu chleba, do Betléma, k novorozenému králi Židů. Žák, který dosáhne Betléma, objeví novorozeného krále ve vlastní bytosti, zrod nového člověka v mikrokosmu. „I kdyby se Kristus tisíckrát narodil v Betlémě, a ne v tobě, byl bys přece ztracen.“ Když novorozený král Židů povstane v mikrokosmu, pak stará vůle zemřela, pak zanikl král přírody. A nyní vás chceme postavit před jádro našeho tématu, neboť k vám chceme hovořit o dvanácterých Elohim. Co to znamená? Obeznámili jsme vás již s faktem, že existují mužští a ženští Elohim, a že oba tyto náhledy jsou také zřetelně rozlišeny v působnosti Svatého Ducha. Je to tvůrčí princip a rodící princip, rozumový a utvářející princip. Toto dvojí působení je zcela neseno a tvořeno bratry a sestrami řádu Šambaly.
51
Nikde se neprojevuje podstata dokonalé harmonie v tomto Bratrstvu lépe, jako právě ve spolupůsobení těchto dvou sil záření Svatého Ducha. Nic ve světě dialektiky se s tím nedá srovnat. Obě tato záření se vyvíjejí při každé činnosti Svatého Ducha. Mužský paprsek přivádí žáku dvanáct sil; dílo rozvoje závisí na ženském paprsku. Dovedení ke stezce obstarává opět mužský paprsek, opatrování a trvalé sycení paprsek ženský. Právem hovořili staří mudrci v souvislosti s Bratrstvem Gobi o světovém Otci-Matce. Vnikne-li bratr do lidského srdce, pak je sémě rozvíjeno sestrou. Bratr žne, mlátí a nosí zrno do stodoly. Sestra hněte těsto a peče chléb. Společně zažívají štěstí a radost, že žák bude jíst živoucí chléb. Toto dvojí snažení Univerzálního bratrstva je v Bibli označeno jako snažení andělů. Svědčí o tom nesčetné náznaky v písmech. Vyjde-li paprsek Svatého Ducha k nějaké skupině hledajících lidí, aby se jich, je-li to možné, dotkl, pak je tento jeden paprsek síly, tento dotyk také absolutně neosobní. „Království nebeské k nám přichází v síle“, říká Pavel. Na základě této skutečnosti můžete bezprostředně rozlišit pravdu od lži, neboť síly zrcadlové sféry se vás stále snaží nalákat k osobnímu setkání. Zasáhne-li nás silový paprsek Svatého Ducha, pak v tom odhalíme signaturu, totiž znamení jeho původce nebo původkyně. V takovém projevení se nachází struktura siločar, určitá podobizna. Je to portrét cíle a podstaty projevené síly, avšak i obraz vznešeného Bratrstva. Proto mluví Bible o věštcích a prorocích, kterým se zjevili andělé a o všech, kteří byli zralí a přijali dotyk Svatého Ducha. V takovém projevení Bratrstva Šambaly existuje i zvuk. Účel a podstata se současně rozezní ve zvuku; proto se praví, že andělé oznamovali, doručovali sdělení nebo nechali zaznít volající hlas nebo varování. Stejně tak všichni, kteří byli takovým dotykem zasaženi, zažili dokonalý vjem, při kterém nic není ponecháno náhodě.
52
Tak vám nakonec bude zřejmé, že žák na stezce obdržel nebo obdrží vše, po čem může toužit. Svatý Duch se mu zjeví jako učitel. Svatý Duch k němu mluví a krok za krokem jde před ním po stezce, a přesto je vyloučena každá osobní vazba. Světlo na stezce, paprsek Bratrstva, dvojí Elohim – všichni jsou mu vším ve všem. Kéž je tomu tak jednou u všech lidí.
53
VIII HLUBINA POZNÁNÍ Ve všech posvátných a svatých spisech objevujeme, že se slovo „hlubina“ nebo „propast“ používá v různých významech a s různými záměry. Obecně je označením „hlubina“ upozorňováno na různé zemské sféry naší planety; občas se mluví zejména o jedné ze zemských vrstev. Žáku Univerzálního učení je známo, že zemské sféry jsou silová a životní pole v rámci planetárního tělesa, v nichž se projevují jisté síly a určité formy života. O charakteru těchto sil a tohoto života se hovoří málo, profánním lidem to zůstává skryto. Chcete-li si o tomto tajemství udělat představu, pak musíte porovnat makrokosmos s mikrokosmem. Mikrokosmos, jak jsme již řekli, je obdivuhodným spojením aspektů a možností, které jsou v hříšném stavu, v němž lidé žijí, zcela spoutány a oslabeny; naproti tomu jiné, méně žádoucí možnosti a síly hrají hlavní roli a násilně přebraly celkové vedení. Stejně tak je tomu i u makrokosmu. Různé zemské sféry se nemohou v tomto přírodním řádu vůbec projevit, ačkoliv by jejich manifestace byla velice žádoucí. Naproti tomu jsou otevřeny jiné hlubiny, které by měly zůstat uzavřeny. Tak nám Bible vypráví o propasti, z níž vystoupila šelma, která svou proradnou mocí proměnila tento svět v hrozné peklo. Je nám prorokováno, že jednou bude tato pekelná silová radiace se všemi jejími následky opět svržena zpátky do své propasti.
54
Dále se mluví také o hlubině poznání, sféře Univerzální moudrosti. Je to hlubina, sféra, která byla odjakživa ve spojení s Univerzálním bratrstvem a Kristem, předávajícím nám božskou moudrost. S touto sférou se spojil Pán Ježíš po křížové cestě na Golgotu. Sestoupil až do nejhlubších částí Země. Všechny sféry, síly a stavy, které se tím vyjadřují, odpovídají silám a stavům, které se projevují na zemském povrchu. Říká-li se: „Člověk pochází ze země, je pozemský“, pak musíte pochopit hluboký smysl těchto slov. Šelmu, která vystupuje ze země, vyvolávají sami lidé, kteří nesou znamení této šelmy a zvěstují ji. Stejnou měrou, jakou člověk je nebo není svatý, se manifestují i všechny síly zemských vrstev, ať už svaté, či nesvaté. Každý člověk nese ve své bytosti signaturu sil, s nimiž je spojen. Je zřetelně viditelná. Ale ještě více se pozná z jednání, nosí-li člověk znamení šelmy; stejně tak je rozpoznatelné, když někdo přijme znamení Syna člověka. Proč se říká, že takové znamení je vidět na čele? Protože čelní dutina je prvním a nejzřetelnějším svícnem, jímž člověk prokazuje ducha, který jím hýbe. Možná znáte dílo italského filosofa Scipia Sighele Psychologie davu a masových zločinů.* Ukazuje tu, jak dav lidí běžného materialistického druhu, individuálně normálního typu, spojením stejně nasměrovaných instinktů může vyvolat strašlivou zločinnost. Sighele má naprostou pravdu. Kolektiv může stejně nasměrovaným jednáním, myšlenkami nebo pocity vyvolat z hlubin síly, které napáchají hrůzy. Proto také pochopíte, že větší skupina entit s určitou vnitřní kvalitou může být schopna otevřít hlubinu poznání. Tak to činí Universální bratrstvo, pokud se jeho snahy zaměřují na pomoc padlým bratrům a sestrám na této planetě. Bratrstvo Šambaly prorazilo takovou šachtu spojením lásky a síly. Přineslo spojení mezi hříšným zemským povrchem * Drážďany a Lipsko, 1897. Původní titul: La folla delinquente, 1892
55
a hlubinou, sférou Univerzální moudrosti. Toto Bratrstvo naplno otevřelo pokladnici hlubiny každému, kdo je toho hoden, jak o tom zpívá žalmista. Proto v tomto Bratrstvu vystupuje pravá podstata Kristova. Nemá samozřejmě žádný smysl to zkoumat nebo nad tím uvažovat, i kdybychom toho byli schopni, jak Bratrstvo Šambaly otevřelo hlubinu poznání. Měli byste pochopit, že to udělalo. A budete to moci pochopit, vykročíte-li na stezku, která vás vede tomuto Bratrstvu vstříc. Téměř všechna svatá písma zvěstují zářící skutečnost, že Bratrstvo toto svaté dílo vykonalo. Šachta neboli průrva mezi hlubinou poznání a Svatou zemí, kde se tato průrva dotýká povrchu, je popsána např. Izajášem jako strom, jehož kořeny sahají hluboko do země a jehož koruna se vypíná až k oblakům. Slyšeli jste samozřejmě o stromu života, skutečném prameni moudrosti, z něhož původní člověk žil. Ale Izajáš říká: „Strom života je uťat, stal se pařezem.“ Hlubina poznání byla uzavřena. Izajáš nazývá pařez stromu života „Jišaja“, což znamená: záchranný proud síly. „Hleďte však,“ zvěstuje prorok, „vzejde proutek z pařezu Jišajova a výhonek z jeho kořenů vydá ovoce.“ Přerušené spojení bylo obnoveno v Bratrstvu řádu Melchisedeka. Strom života, „na kterém spočine Duch Pána, Duch moudrosti a rozumu, Duch rady a síly, Duch poznání a bázně Pána“ znovu ožil. Tím byla prorokem charakterizována síla a povaha hlubiny poznání, té hlubiny poznání, která je Kristem. Bratrstvo Šambaly čerpá z této hlubiny věčnosti, aby, podle svědectví v Lukášovi 1, „svému lidu poskytla poznání spásy“. Musíme vám nyní v návaznosti na předešlý výklad mnohé sdělit. Aby bylo toto poselství pochopeno, musíme vám nejprve objasnit, jak Univerzální bratrstvo, jako strážce pravé duchovní a božské moudrosti, tento majestátní poklad používá, aby pomohlo lidstvu.
56
Když hierofant asimiluje, vdechuje toto Kristovo záření, pak se v něm a jím nejprve transmutuje na vibraci, která může být přijata skupinou lidí, na kterou se chce obrátit. Uskutečnila-li se tato transmutace, je pak takto transformovaná vibrace vyzařována ke skupině lidí, pro něž je určena. Je také možné, že je určena jen pro jediného člověka. Ale – ať tak či tak – ani částečka této energie nemůže být a nebude promarněna. Jakmile žáka nebo posluchače ve dvoraně Růžového Kříže tato pro něj určená vibrace zasáhne, vnikne zcela do jeho aurické sféry. Dokonce i když je mezi vysílajícím a přijímajícím velká vzdálenost, může se tento přenos uskutečnit. Vysílající pak svými myšlenkami vyvine určité vibrační schéma. Je také možné hovořit k přijímajícímu bezprostředně, jak se to děje například ve dvoraně Růžového Kříže. Transmutace a vyzařování závisí tedy zcela na ovládání tajné vědy, která vyzařujícího, čili transformátor, uschopňuje vykonat práci správným způsobem. Toto transmutované záření se nedotkne ani jediného člověka, který o to sám nepožádal. Přítomnost ve dvoraně se dá pochopitelně jako taková prosba chápat. Jakmile žák přijal sílu záření ve své aurické sféře, vznikají dva účinky, které se opět rozlišují na dva náhledy. Dochází k dvojímu působení ve svatyni hlavy a také ve svatyni srdce. Toto dvojí působení můžeme označit jako „přitažlivost“ a „odpudivost“ neboli „sympatii“ a „antipatii“. Je-li žák zasažen silou záření, pak musí nastat zpětné působení. Taková reakce se nemůže nedostavit. Tak jako v každém organismu působí sluneční energie, tak je tomu i s touto energií záření. Zcela zákonitá reakce je nevyhnutelným následkem. Tyto následky chceme nyní blíže prozkoumat. Reakce je buď sympatická nebo antipatická. Odmítá-li žák impuls v jedné nebo v obou svatyních, což je častý případ a někdy je odmítnutí doprovázeno velmi podrážděnou náladou, tak je
57
přesto reakce tak silná, že dotyčný nemůže v žádném případě setrvat u svého dosavadního způsobu života. Cítí se být vyrušen, více či méně odhalen. Vnímá impuls jako šrámy, je rozhněván a své pobouření vyjádří v souladu se svou kulturní úrovní. Tento antipatický lék zapříčiní takovou rozpolcenost a znepokojení, že po nějaké době přece jen přijde sympatická odpověď, i když v některých případech musí být uskutečněno ještě jedno nové otočení kola smrti a zrození. Reaguje-li žák sympaticky, pak to v žádném případě neznamená, že také správně chápe a cítí. Jedná se jen o to, že je žák připraven přijmout impuls, staví se k němu harmonicky. Také tento žák je přijatým impulsem puzen do procesu. Setkává se s problémy a těžkostmi. Nejsou mu posílány z vnějšku, nýbrž, vyburcovány odhalujícím světlem Bratrstva, vyplývají na povrch napětí jeho vlastního vědomí a charakteru. Žák je konfrontován sám se sebou. Tak se může stát, že ve zmítání se nahoru a dolů v této životní bouři se jeho sympatická reakce změní v antipatickou. Proto se dvorana duchovní školy skutečně podobá rozbouřenému, vzdouvajícímu se moři, na kterém jsou tu a tam pohozeny lodičky. Tak budete moci pochopit, že setrvání v duchovní škole, bez ohledu na vaši počáteční reakci, slouží navždy vašemu věčnému štěstí. Krátce shrnuto je tomu tak: učitel musí nejprve přijmout radiační sílu Kristovu; potom je tato radiační síla vědecky transmutována a v souladu s tím vyzářena; nato proudí dechovým polem žáka a může tak působit v obou svatyních, čímž v obou případech, ať sympaticky či antipaticky, vyvolá hluboké vzrušení. Tím je nastíněna charakteristika toho, jakou metodou Bratrstvo na žáka působí. Působnost Bratrstva ve svatyni srdce je označována jako mystický vývoj; působnost ve svatyni hlavy jako vývoj magický. Věda, kterou jsou tyto účinky vyvolány, se nazývá Královským uměním. Síla, kterou je toto umění prováděno, je božská moudrost, ovoce ze stromu života. Tato božská milost je
58
pro každého, kdo, sám o sobě ztracen, chce opustit prasečí koryto s mlátem a vydat se na cestu, aby našel ztracenou Otčinu. Po všem, co bylo řečeno, musíte nyní sami pro sebe zjistit následující: velcí vyslanci nebeského Bratrstva, které nazýváme zakladateli náboženství, v podstatě žádné náboženství nezaložili, neorganizovali žádné církve, nenapsali žádné knihy a nesestavili žádné učení, nezaložili žádné školy mystérií. Ti všichni přinášeli lidstvu totéž poselství: Musíte ze svého těla, ze své osobnosti ve vlastním mikrokosmu zbudovat chrám, musíte ve své vlastní skutečnosti bytí založit církev. To znamená, že musíte učinit všechno možné, abyste impuls nebeského Bratrstva přijali správným způsobem ve vlastní svatyni srdce. Dále musíte celou osobnost zasvětit na vlastní vnitřní duchovní školu tak, že se naučíte ve svatyni hlavy dokonale rozumět záměrům Bratrstva. V charakteru této metody Univerzálního bratrstva můžete rozpoznat čtyři paprsky: 1. paprsek univerzální moudrosti; 2. tajuplnou vědu rytmu; 3. paprsek magického prvku, to je vstup moudrosti do svatyně hlavy prostřednictvím rytmu; 4. paprsek mystického prvku, to je upevnění Boží moudrosti ve svatyni srdce prostřednictvím rytmu. Tři z těchto paprsků jsou v tomto světě imitovány. Tím zůstává čtvrtý hermeticky uzavřen pro každého člověka, který se oddává imitaci prvních tří paprsků nebo jednoho z nich. Tyto tři imitace se jmenují: umění, věda a náboženství. V prvním případě je božský rytmus napodobován v mnoha svatostáncích umění. Téměř bez výjimky pak vzniká rytmus zrcadlové sféry.
59
Ve druhé imitaci jsou zřizovány duchovní školy pro využití magických znalostí. Ve třetí imitaci vězí milióny církví v beznadějné nejednotnosti a ve zmatku experimentů. Tyto tři imitující paprsky jsou bez výjimky zcela nepoužitelné a nanejvýš nebezpečné, neboť lidstvo zdržují od jediné stezky a od pravého života. Ve vašem vlastním mikrokosmu musíte vystavět jak chrám, tak i duchovní školu. Tuto dvojnásobnou cestu nazýváme zasvěcením a vlastním svobodným zednářstvím. To není žádná novota moderního Růžového Kříže, o této dvojnásobné cestě mluví již Lao-c´ a svědčí o ní Premisy Herma Trismegista. Když se hledající člověk takto skutečně stane členem Univerzální církve a žákem Univerzálního bratrstva, je v daném okamžiku spojen se samotným Královským uměním, což znamená, že pronikne až k moudrosti rytmu stromu života. Kdo má uši k slyšení, ten slyš! V tomto rytmu se stane výhonkem na stromu života, ponoří se do hlubiny poznání a společně s ostatními stojí na stezce služby. Doufáme a prosíme, aby jednou tuto církev a tuto školu stavěli všichni naši bratři a sestry a pronikli k této věčné kráse pravého umění, aby se naplnila slova z Izajáše 11: „Země je naplněna poznáním Pána.“
60
IX DCERY SVATÉ ZEMĚ Protože se akční rádius Duchovní školy Zlatého Růžového Kříže již delší dobu rozpíná až ke sféře působení Bratrstva Šambaly, byli jsme jako služebníci školy uznáni hodnými smět pohlédnout na její působení a proniknout poněkud více k jejímu způsobu vyjadřování. Proto nesmíme našim žákům zamlčet, že jsme objevili, že se ve sféře působení tohoto vznešeného Bratrstva velmi zřetelně vyvíjejí dva různé paprsky. V této souvislosti můžeme hovořit o hierofantní spinální síle a o hierofantní astrální síle. Hierofanti mužské linie nacházejí svou působnost ve spinální síle, hierofanti ženské linie v síle astrální. Spinální síla má v mikrokosmu své ohnisko ve svatyni hlavy a astrální síla ve svatyni srdce. V řeči Univerzální moudrosti se spinální síla ve spolupůsobení se svým ohniskem v mikrokosmu nazývá „Adam“. Astrální síla ve spolupůsobení se svým ohniskem v mikrokosmu se nazývá „Eva“. Pojem „Adam“ obrací naši pozornost k myšlenkovému životu, sídlícímu ve svatyni hlavy. Výraz „Eva“ se vztahuje na citový život, trůnící ve svatyni srdce. Adam je také symbolizován hadem, protože spinální systém, počínaje v dutině čelní a v plexu sacralis konče, má skutečně tvar hada. Eva je symbolizována různými způsoby, jimiž je vždy vyjádřena životní síla. To je zřejmé a pochopitelné, neboť svatyně srdce je pramenem a ohniskem životní síly.
61
Jestliže jste tímto krátkým a jednoduchým vysvětlením získali alespoň trochu pojem o mystériu Adam-Eva, pak je možné, že se pro vás některá temná místa v Bibli začínají pozvolna vyjasňovat. Spinální síla má dva náhledy, abstraktní a konkrétní; ve srovnání s astrální silou je jemnějším, měkčím zářením. Když nyní síly vytvářející skutečnost lidské bytosti zkoumáme ve skupině dvanácti aspektů, pak nejvýše stojí obě spinální síly, níže se nacházejí obě astrální síly a pod nimi opět čtyři éterické síly se svými složkami. Tím jsme tedy naznačili dvanáct silových působení v mikrokosmickém systému. V řeči moudrosti jsou nazývány dvanácti chleby nebes nebo dvanácti obětními chleby v chrámu. Při tvorbě systému nastupuje nejprve spinální síla. Má podobu ohnivého hada. Z jeho boku proudí určitá vibrace, která působí přitažlivě na astrální sílu; za spolupůsobení obou sil proudí étery do systému. Konečně se kolem obou začíná rýsovat znatelná forma. Nyní pravděpodobně pochopíte symbolický příběh, který říká, že nejprve byl Adam, pak Bůh z jeho boku vyňal žebro, z něhož povstala Eva, jemu ku pomoci. Z tohoto svatého a božského spolupůsobení se v mikrokosmickém systému člověka, v mikrokosmickém ráji, vyvíjí zázračný život. Ideální spolupráce mezi spinalis a astralis pochopitelně realizuje harmonickou osobnost, v níž se vše jeví a osvědčuje v souladu s božskou vůlí. Jakmile však v člověku došlo k rozkolu a tím k přerušení spolupráce mezi svatyní srdce a svatyní hlavy, byla pochopitelně také zničena harmonie mezi jejich působením. O harmonickém spojení již nelze hovořit. Bible o tomto zničení říká: „Had mluvil k Evě.“ V průběhu staletí se lidé často dohadovali, jestli had může mluvit. Je zbytečné se tím dlouho zdržovat, jelikož had nemá žádný hrtan a proto ani nemůže vytvořit žádný artikulovaný zvuk. Pro transfigurační pojetí není těžké celý tento příběh pochopit. Spinalis, báze záření moudrosti, je regulující silou, inteligentní
62
mocí, s jejíž pomocí je přijímána astrální síla a jejíž míra a povaha jsou určeny. Symbolicky tedy mluví had vždy k Evě. Ve starých příbězích se pozornost obrací ke skutečnosti, že jistá část lidstva tyto božské síly přepínala a zneužívala, takže došlo k porušení harmonie mezi spinalis a astralis. Od té doby nebyla již harmonická látková výměna možná a padlý člověk se stále více vzdaloval od svého původního místa pobytu. Vzájemná výčitka, která je stran Adama a Evy často vznášena, rovněž dokonale psychologicky odpovídá, protože když v lidském životě již do sebe nezapadají kolečka orgánové struktury, takže musí nastat disharmonie, potom nutně vzniká mezi hlavou a srdcem sled výčitek. Nepochybně jste už sami někdy byli ve velkém vnitřním rozrušení, to znamená, že vaše hlava a vaše srdce spolu bojovaly o přednost. Tímto způsobem se hlava a srdce vzájemně utvrzují v omylu. I vědecký základ kletby ráje spočívá v takovém dramatickém konfliktu. Proto bylo řečeno Adamovi: „V potu tváře budeš jíst svůj chléb“ a Evě: „V bolestech budeš rodit děti.“ Je-li člověk překročením božských životních zákonů odloučen od božské moudrosti, nachází se schopnost myšlení neboli rozumová duše v temnotě. V naprosté noci pak člověk tápe, experimentuje a spekuluje, aby prozkoumal cestu dál. Kdo z dnešního lidstva na této cestě nestojí? Proto každý hledající z vlastní zkušenosti ví, jaké úsilí, jaké strasti a jakou bolest to stojí, jaká zklamání musí být překonána, aby se zcela neutopil v této mlhavé existenci. Svatyně srdce, pramen astrální síly, který je zodpovědný za asimilaci tvořivých a uskutečňujících éterických sil, nezbytně odděluje destruktivní sílu schopnosti myšlení, neboť každá chyba myšlení se vymstí chybnou realizací. Tyto realizace jsou dětmi člověka, rozenými v bolestech, které mu každou chvíli poskytují důkaz o jeho hříšném pádu. Když nyní, potom co jsme svůj pohled obrátili na počátek Starého zákona, zaměříme svou pozornost na začátek Nového
63
zákona, pak slyšíme nebo čteme o nové Evě a o novém Adamovi. Nová Eva se jmenuje Marie a nový Adam je Josef, tesař. Oba jsou přesným opakem těch prvních dvou. Opouštějí své bydliště, aby se vrátili do svého rodiště. V Lukášovi 2 o tom můžeme číst: „Vyšlo nařízení od císaře Augusta, ať se každý odebere do svého vlastního města, aby se nechal zapsat. Protože Josef pocházel z domu a pokolení Davidova, spěchal se svou oddanou ženou Marií do města Davidova, které se jmenuje Betlém. A stalo se, že když tam byli, přišel čas a Marie porodila svého prvního syna.“ Vsadíte-li tento příběh do svého vlastního života, pak můžete i dnes slyšet volání, že musíte opustit své současné bydliště a vydat se na cestu do své původní vlasti. Jinými slovy, musíte se zcela obrátit ke svému novému životu. Stejně jako výsledkem Josefa a Marie bylo, že se z nich zrodil Pán Ježíš, Ježíš, který byl Kristus, tak se i v životě putujícího člověka projevuje zcela nová, původní radiace moudrosti. Tím je hlava starého hada rozdrcena a v bytosti stoupá nový had, had moudrosti. Doufáme, že pozvolna začínáte chápat něco o cíli původního lidstva. Hovoří-li se v Univerzální řeči o mužích a ženách, pak obvykle nejsou míněny osoby různého pohlaví, nýbrž spinalis a astralis v mikrokosmu. V této souvislosti bychom vám rádi dali ještě jeden příklad: Když se v Matoušovi 24 mluví o blížícím se kosmickém a atmosférickém převratu a o tom, jak by měl člověk v onu dobu jednat, pak tam také stojí: „Běda těhotným a kojícím v onen čas.“ Tato slova se vztahují bezprostředně na astrální silové působení v každém lidském životě. Je jasné, že kosmický převrat má kritických momentů více. Jsou to momenty, v nichž určité síly působí tak silně, že je každý člověk nucen na ně reagovat – buď harmonicky nebo disharmonicky.
64
Proto je situace taková, že když ve svém systému přijmete nesvaté astrální síly, musí nevyhnutelně následovat jednání, neboť astrální síla nezbytně vyvolá potřebné éterické působení a tím nabývá zjevné podoby. Pokud jste takovou nesvatou astrální silou oplodněni, pak jste vázáni na průběh jednání a jevů, který se dá těžko časově vymezit. Jisté však je, že během této vázanosti určitě nebudete reagovat na kosmické síly harmonicky. Varování v Matoušovi 24 proto neplatí ženám případně nosícím pod srdcem dítě, nýbrž každému člověku, bez jakékoli výjimky. Tak je tomu i s mnoha výroky Pavla, s výroky, které bohužel již nejsou uváděny v původním znění. Stará církev tím na sebe uvalila velkou vinu. Mluví-li Pavel o vztahu mezi mužem a ženou, pak jistě nebylo jeho úmyslem předat svým žákům nějakou morální teologii, nýbrž jim chtěl naznačit skutečný vztah mezi spinalis a astralis. Pokud jste to pochopili alespoň zčásti správně a chcete-li v tomto světle začít malé studium Bible, ujasní se vám nepochybně mnohé, co vám dosud nebylo srozumitelné. Vrátíme se tedy nyní opět k našemu výchozímu bodu a opakujeme, že z Univerzálního bratrstva vycházejí dva paprsky, mužský a ženský. Jedno záření je zaměřeno na astrální působnost v člověku, druhé na spinální duchovní oheň. Po našem výkladu je vám snad jasné, že absolutní harmonie a vzájemné působení mezi spinalis a astralis je božským požadavkem. Pochopíte i to, že bratři a sestry v Univerzálním bratrstvu, jakkoli je jejich práce různorodá, dosáhli ve vzájemném působení vysoké úrovně. Proto chceme na závěr ještě trochu osvětlit úlohu dcer Svaté země. Úkol těchto svatých žen je velmi obsáhlý; proto nemůže být v závěrečném slovu reprodukován v celém rozsahu, ale lze říci, že k jejich úkolům patří ovlivňování a proměna celého nervového systému, tedy citové duše člověka. Nervové fluidum je astrální
65
fluidum a vy víte, že nervové fluidum dialektického člověka protéká rozštěpeným systémem. Mluvíme proto o automatickém nervovém systému a o mozkomíšním nervovém systému. V automatickém nervovém systému promlouvá celá dialektická minulost člověka, tedy také krev všech předchozích pokolení. Tento systém je pro žáka, který chce vykročit na stezku, největší překážkou. Díky tomuto zatížení z minulosti mají nižší astrální síly v člověku volné pole působnosti, takže není v jeho moci dát svému životu jiný směr. Proto musí žáku pomoci nebeské Bratrstvo, aby zbavilo jeho automatický nervový systém trestu minulosti, aby případná obnovená Kristova radiace moudrosti mohla v nervovém systému nalézt ochotný nástroj pro uskutečnění Boží vůle. Astrální síla v automatickém systému dialektického člověka se nazývá satanskou silou. Tato síla je satanem v člověku. Nesvaté sémě, z něhož vzniká nesvatý život, je s pomocí dcer Svaté země potíráno, aby osudné prokletí ráje: „v bolestech budeš rodit děti“ bylo zrušeno. Dotyk Svatého Ducha v Marii a v Alžbětě je univerzálním dotykem, který toto odsouzení lidského pokolení ruší. Podíváme-li se na celé toto téma ještě krátce z pozice obou pohlaví, pak z toho vyplyne, že jediný rozdíl mezi mužem a ženou, co se tohoto problému týká, je v tom, že jedno pohlaví, muž, je dotýkáno primárně ve spinalis a pohlaví druhé, žena, je primárně zasahováno v astralis. Doufáme, že jste nyní pochopili, že dcery Svaté země a synové vůle a jógy pracují společně na zrušení dvojnásobného prokletí ráje, abyste se mohli jednou vrátit domů, do země věčného, neměnného, všeobjímajícího světla.
66
X SYNOVÉ VŮLE A JÓGY V předchozím výkladu se hovořilo o působnosti dvou paprsků vycházejících z Bratrstva Šambaly, a sice o účinnosti hierofantů ženské a hierofantů mužské linie. První skupina je v Univerzální řeči označována jako „Dcery (nebo ženy) Svaté země“, druhá skupina jako „Synové vůle a jógy“. Bylo vám také řečeno, že hierofanti ženské linie se zaměřují na astrální sílu a tou působí, hierofanti mužské linie pracují naproti tomu se silou spinální, zatímco se oba paprsky setkávají a projevují v různých éterných působeních. Máme v úmyslu všimnout si nyní blíže rozsahu působnosti záření synů vůle a jógy a tím prozatím řadu našich přednášek o Bratrstvu Gobi uzavřít. Podnikneme-li rychlou orientační cestu světovou literaturou na poli mýtů, legend, symbolů a svatých písem se zřetelem na Bratrstvo Šambaly, pak se dovídáme o jednom synovi, o třech synech, o sedmi, o osmi a konečně o dvanácti synech. Při povrchním pozorování by se člověk mohl domnívat, že jde o romantickou libovůli autorů jmenovaných vyprávění a ústních podání, neboť nakonec je asi přeci jen dost velký rozdíl, jestli člověk ve svém náboženském panteonu uznává jednorozeného božího syna ortodoxního křesťanství nebo více božských synů. Proniknete-li však do skutečnosti a až k pozadí celé této záležitosti, pak
67
objevíte, že všichni dotyční autoři obraceli pohled k neměnné, věčné pravdě. Musíte svou pozornost tedy ještě jednou zaměřit na to, že astrální síla působí hlavně na sympatický neboli automatický nervový systém, na krev a na orgány, které produkují krev. V tomto oběhu sil hrají velkou roli srdce, játra a sluneční pleteň. Planetární astrální fluidum proudí do automatického systému nebo je na základě stavu krve a kvality nervového fluida sympatickým systémem přitahováno. Spinální fluidum je kosmickou substancí jemnějšího spojení a vyšší vibrace než fluidum astrální. V osobnosti toto spinální fluidum koresponduje s mozkomíšním nervovým systémem. Tento systém může být v mnoha ohledech kontrolován vůlí a projevují se v něm jak myšlenky, tak vědomí člověka. Snad si teď dokážete udělat jednoduchou představu o celkovém způsobu práce systému osobnosti ve spolupůsobení s oběma kosmickými silami. Spinálním vědomím, které má centrum ve svatyni hlavy, jsou přitahována kosmická spinální fluida, s jejichž pomocí je duše nebo vědomí podněcováno k mentálním a volním úvahám. Touto působností vzniká v krvi a ve fluidu sympatického systému napětí, což má dále za následek, že je tímto napětím přitahováno kosmické astrální fluidum. Tato elektrická síla je opět rozhodující pro asimilaci, kvalitu a vzájemný poměr éterů. Po této asimilaci pak, na základě počáteční myšlenky, musí celý systém přejít k činu, k projevení. Ve svaté symbolice všech dob je dvojí nervový systém v jeho celku označován jako „strom“; Bible hovoří v podobenství zejména o fíkovníku. Tento symbol je velmi logický, neboť přirovnáme-li spinální sloupec duchovního ohně stoupajícího vzhůru z plexu sacralis ke kmeni, pak je svatyně hlavy korunou, a dvanáct párů mozkových nervů, vyzařujících ze svatyně hlavy dolů do celého těla, sklánějícími se větvemi.
68
Je-li řeč o stromu života, je tím myšleno původní, čisté a ideální působení tohoto životního systému. A mluvíme-li o stromu poznání dobra a zla, pak svou pozornost obracíme k porušené, nesvaté působnosti tohoto životního systému. Transfiguristicko-vědecky lze tyto věci velmi přesně zkoumat a objasnit. Jestliže spinální vědomí s mentálními silami a silami vůle spekuluje, pak je příjem planetárního astrálního fluida neodvolatelně rušen. To může pochopit i dítě. Toto krajně dynamické a explozivní astrální fluidum způsobuje kromě nesvatého jednání také kvašení a zkaženost v krvi a mimoto (a tady se řetěz uzavírá) zatemnění vědomí. Jakmile jednou k zatemnění vědomí dojde, je postup na šikmé ploše, vedoucí k dalšímu porušování a konečné degeneraci celé osobnosti, neodvolatelnou skutečností. Připoutání na kolo zrození a smrti, zhrubnutí a nekonečné rozpolcení lidského vědomí, hříšné žhnutí, o kterém hovoří Karel z Eckartshausenu,* to vše je v každém ohledu pochopitelné. Žijete-li ve světle a jednorázovou chybou způsobíte temnotu, pak v témže okamžiku dojdete poznání dobra a zla. Když však na cestě prohřešků a zkázy vaší původní božské moci dál pokračujete, pak vzpomínku na absolutní dobro a absolutní světlo ztratíte. Pak se zlo a temnota vám i lidstvu stává trvalým životním stavem. Mluvíte-li v takové situaci o dobru a zlu jako o protikladných hodnotách, pak jste se vlastně minuli rozumem. Chcete pak být uprostřed zla dobrými. Je-li jednou lidstvo svrženo do této dialektiky, pak již není dobré nic a nikdo, jak velmi správně konstatuje Bible. Život, kterým žijí lidé, je příšernou hrou. Jednu část své černočerné noci nazývají „dobrem“ a druhou „zlem“ a pro dobro a zlo * Viz Die Wolke über dem Heiligtum, Rozekruiz Pers, Haarlem, 1993
69
si vynalezli pravidla. Jako dítě, které si v hromadě písku staví zámky s mohutným cimbuřím a ve své fantazii tyto stavby zabydluje neskutečným životem, právě tak si lidé ve svých žalářních kobkách zajišťují místa, která nazývají „církvemi“. A tyto církve si představují jako církev Kristovu a hrají si na spasený život tak, jako se dítě s velkou, hlubokou vážností vžívá do své fantazie. V tomto světě temnoty způsobuje každá metafyzická, filosofická, vědecká, politická, sociální nebo ekonomická spekulace, která nenapadá podstatné základy naší uvězněné existence, ještě větší zatmění a odsouvá hodinu ranních červánků do ještě vzdálenější budoucnosti. Církev se tak stává žalářem, vynálezem zkázy, sociální obnova mlýnským kamenem a život peklem se stále rostoucí dynamikou. Ve vaší nejbližší blízkosti a ve vás tak stojí oba stromy mýtického ráje, strom života a strom poznání. Člověk udělal ze svatého fíkovníku nesvaté spekulativní myšlení. A klasický mýtus je natolik výstižný, že se před vámi Bible rozvine jako v jasném světle. Jen si jednou všimněte hada. Had visí a žije ve fíkovníku. Tento had je duší, vědomím žijícím ve spinalis. Je jasné, proč se zde mluví o hadu, neboť spinální systém může být organicky skutečně přirovnán k hadu. Říká-li Ježíš svým učedníkům: „Buďte obezřetní jako hadi“, pak je tím myšleno původní čisté a svaté spojení, které existovalo mezi spinalis a božským životem, pak se to vztahuje na božskou moudrost, která byla se spinalis téže podstaty. Ale původní had vznešených mystérií se zvrhl v plaza a hadovo syčící tělo se vine matérií a zamořuje svým jedem všechny tvory. Nyní proto můžete pochopit, proč se v Bibli jednou žákovi říká: „Buďte obezřetní jako hadi“ a na druhou stranu je had označen jako největší odpornost. Dále pochopíte, proč se hovoří o sedmihlavém draku, který povstane z moře, a o mnohohlavé hydře, neboť spinální had má
70
skutečně sedm hlav. Je to sedm mozkových dutin, které jsou bezprostředně, organicky spojeny s celým spinálním systémem. Sedm světel hořících v sedmi mozkových dutinách je sedm hlav hada nebo draka, sedm očí v pohádce a sedm chodeb do Šambaly. Božská spásná snaha se otevírá před našima očima jako jevištní opona. Spatříme nesmírnou a nádhernou práci Univerzálního bratrstva. Vidíme jeho úsilí o nápravu a transfiguraci padlého člověka a jeho zneuctěné osobnosti. Strom života, původní, nesmrtelný lidský fíkovník, musí být znovu vystavěn a my se musíme vrátit zpátky k ráji v nás. Učíme se rozumět úkolu synů vůle a jógy, který převzali dobrovolně, a chápeme, proč se projevují jako sedmerost. Sedm náhledů vůle a jógy, hořící světla v sedmi dutinách mozku, musí podle přírody zaniknout. Hlava starého a špatného hada, sedminásobná hlava obludy, musí být rozdrcena, aby mohla vstoupit božská jóga, božská moudrost, a aby božská vůle mohla jako velekněz vést spinální systém k transfiguraci. Sedm světel je zažehnuto. Žák je jakoby drží v pravici. Dvanáct párů mozkových nervů se jako větve stromu života probouzí k novému životu. Nově tvořené životní fluidum proniká do tří svatyní. Z plexu sacralis proudí živá voda, protéká osmi branami svatyně do skleněného moře a neexistuje již nic, co by mohla roztříštit. Třiatřicet náhledů vůle a jógy, třiatřicet segmentů spinálního systému se vztyčuje jako had naplněný moudrostí. A had, který kdysi hovořil slovy smrti, pronáší nyní slova krásy, moudrosti a lásky. Syn Hirama, božského stavitele, se stal nově zrozeným králem, je jednorozeným Synem Božím, Synem Hadů a Lvů. Strom života stojí opět jako sloup v Božím chrámu. Prosíme a doufáme, že porozumíte něčemu z této bohatosti skutečného života, pro nějž je vaše nejvyšší „Já“ vyvoleno, a přijmete podání ruky, která je vám duchovní školou nabízena. Doufáme, že s námi nastoupíte cestu pouští do srdce Gobi.
71
Škola moderního Růžového Kříže není žádnou institucí pro rozšiřování učení moudrosti, ale živým článkem Univerzálního bratrstva. Chrámová dvorana je vstupem k svatebnímu sálu; a naším úkolem je tento sál naplnit hosty a spoluúčastníky, bratry a sestrami, jimž smíme říci: „Vyjděte vstříc ženichovi!“ Ten, kdo vkročí do svatebního sálu, musí mít znamení, signaturu Syna člověka, signaturu opravdového svobodného zednáře, opravdového budovatele, znamení skutečného dětství. Tato signatura je viditelná na čele, říká Bible. To je vědecky správné. Kdo opravdu vyjde stezkou transfigurace, kdo následuje elementární požadavky duchovní školy v dokonale oddané lásce a zářícím entusiasmu, zažije po určité přípravě změnu ve spinálním systému; tím může sedm synů, sedm paprsků vůle a jógy, vniknout do spinalis. Pochopíte, že se tato změna stane nápadnou, viditelnou ve svatyni hlavy, že se projeví v obličeji a čelo ji zřetelně zdůrazní. Je to primární signatura, znamení Syna člověka, nepostradatelné pro pobyt ve svatyni vyšší školy vědomí, pro účast na skutečném stavebním díle. Kdo vstoupí bez této signatury, bude po nějaké době odhalen. Každý podvod je zde neodvolatelně korigován. Musíte správně pochopit podstatu podvodu. V této souvislosti je podvodníkem každý, kdo stezku vidí, zná, ale nejde jí. Podvodníkem je každý, kdo sice „věří, ale skutků nečiní“, jak říká Jakub. Každý, kdo zažívá jako pravdu vše, co duchovní škola hlásá, a přesto se jakýmkoliv způsobem poutá k starému životu, je podvodníkem. Jedná se zde o to, zda fíkovník dobra a zla přetváříte ve strom života. Pokud se v tomto procesu nacházíte, pak jste spravedlivými, mistry staviteli. Pokud před ním stojíte a zůstáváte před ním stát, pak jste, ať tak či onak, podvodníky. V Bibli není žid většinou Izraelitou ve smyslu národnosti, nýbrž Synem Lva, Božím Dítětem, povolaným Synem Božím. Můžete si takového člověka představit před procesem – tedy jako
72
podvodníka – nebo si takového člověka můžete představit v procesu – tedy jako spravedlivého. Pomyslíte-li v tomto světle na vyprávění v Janově Evangeliu, pak budete dokonale rozumět úmyslu evangelisty: „Ježíš uviděl Natanaela, jak k němu přichází a řekl o něm: Hle, pravý žid, v němž není lsti. Natanael mu řekl: Odkud mne znáš? Ježíš mu odpověděl: Dříve než tě Filip zavolal, viděl jsem tě pod fíkovníkem. Natanael řekl: Rabi, Mistře, Ty jsi Syn Boží, Ty jsi Král židů.“ Natanael je žák, který započal proces transfigurace a zákonitě nosí odpovídající signaturu. Není v něm tedy jediného podvodu. Rozkvétá v něm počínající nové vědomí, s jehož pomocí může rozpoznat pomocnou ruku Univerzálního bratrstva jako takovou. Pokud se ještě nacházíte v realitě podvodu, nevlastníte žádné vědomí a odmítáte všechny, kteří vám v nevýslovné lásce chtějí pomoci. Doufáme a prosíme, abyste i vy byli brzy nalezeni pod fíkovníkem a směli být nazýváni sedminásobně korunovanými Syny Hadů. Ó Bože z Boha, z Něhož a skrze Nějž a v Němž jsou všechny věci, chválíme a velebíme Tvé jméno až na věky.
73
74
KNIHY ROZEKRUIS PERS Díla vydaná v českém jazyce
Díla od Jana van Rijckenborgha Elementární filosofie moderního Růžového Kříže Přicházející nový člověk Mystérium života a smrti Prázdný prostor neexistuje
Díla od Catharose de Petri a Jana van Rijckenborgha Bratrstvo Šambaly
Rozekruis Pers, Bakenessergracht 5, NL-2011 JS Haarlem, Niederlande
75
76
77
78
79
80