Břišní tanec pro Hollywood Dne 30. července Blind Guardian vydávají At The Edge Of Time, jejich nejlepší album od časů vydání Nightfall In Middle-Earth. Michael Rensen se setkal s fantasy metalisty v jejich nejsvětější svatyni, aby si s nimi popovídal o záplavě v jejich studiu, o odkazu skladby Bard´s Song, dobrých knihách a o hudbě k filmu Hobbit. Zatímco se Charlie Bauerfeind nachází v kontrolní místnosti studia jež vlastní sama kapela, studia Twilight Hall, v blízkosti města Krefeld, kde kontroluje poslední album At The Edge Of Time, tráví zpěvák Hansi Kürsch a kytarisé André Olbrich a Marcus Siepen veškerý svůj čas ve vedlejší kuchyňce, kde několik hodin odpovídají na otázky časopisu Rock Hard. A pak se stalo něco neuvěřitelného: Blind Guardian hned na poprvé dokončili do puntíku album. André: Akorát jsme maličko propásli mistrovství světa ve fotbale (všeobecný smích). Ale je pravda, že jsme nikdy dříve v naší kariéře neměli tak bezproblémovou produkci. Nám se totiž vždycky něco katastrofálního přihodilo a teď se stalo poprvé, že naše plány do sebe kompletně zapadly. Tentokrát šlo vše plynule. Během fáze skládání neproběhly žádné hádky a během produkce se každý mohl vyžít v tvořivosti. Především technicky bylo všechno perfektní. A pak i kapela funguje do puntíku (smích). A to se nám dříve opravdu často nestávalo. U alba Imaginations... jsem měl v tahu paži, takže jsme museli nakonec celou produkci uprostřed přerušit. U alba Nightfall... pak zase zaplavila studio katastrofální povodňová vlna, čímž jsme ztratili jeden, dva měsíce než celá ta bouře odezněla. Během natáčení alba Nightfall se nám pak zbláznilo digitální záznamové zařízení a způsobilo nám mezery uprostřed refrénu v jedné skladbě. To bylo něco takového, jako kdyby ti dnes zkolaboval tvůj hlavní hard disk. A něco takového se nám stávalo standartně při každé albové produkci. Když jsme se chtěli dát do natáčení alba Opera... a chtěli jsme vůbec poprvé natáčet bicí zde v tomto studiu, výsledek zněl tak na hovno, že jsme celou nahrávací sešlost museli ukončit a další dva měsíce jsme stavěli jednu extra místnost jenom pro bicí. Zdáte se mi také mnohem uvolněnější, než jste bývali obvykle při poslední produkci. Hansi: To souhlasí, a tentokráte to tak bylo po celý čas. Jenom Charlie je z toho tak trošku gumovej, teď mu toho nakládáme dvakrát tolik. Onehdy nechával krvácet on nás, teď krvácí on, hehe. Vypadáš nějak štíhlejší. Hansi: Ano, zuřivost a řádění v kuchyni jsem dokázal udržet na půl cesty v mezích. Jenom moje vlasy už nevyrostou, to už prostě dál nebude fungovat.
Některé skladby na albu At The Edge Of Time připadnou posluchači o mnoho rychlejší, než tomu bylo u materiálu na posledních dvou albech. Například ušní průvan může zavanout u skladby Valkyries, kterou by mohl zpívat kdekdo v průvodu. Hansi: Uvnitř kapely jsme o téhle skladbě diskutovali, ale André ji chránil jako lvice lvíče. Pro mne to bylo vždy tak trochu problémové děcko. Refrén je ale jedním z nejlepších ve vaší kariéře. Hansi: Refrén je grandiózní, ale měl jsem obavy, že skladba má příliš mnoho skoků. Začíná jako standardní kousek Blind Guardian, pak směřuje do progresivního ranku ala Queensryche a a refrén je zase v jiném stylu. Měl jsem pochybnosti, jak se skladba bude prezentovat, ale refrén v každém případě připomíná časy alba Nightfall. Naživo ale nebylo vůbec snadné tuhle skladbu zahrát, na to jsme se museli hodně snažit. Skladby jako Tanelorn, A Voice In The Dark, Wheel Of Time nebo Sacred World šli mnohem snáze od ruky. Tyhle čtyři skladby jsme si už vyzkoušeli, teď k tomu ještě přidáme Ride Into Obsession, abychom měli na turné pokupě dostatek nového materiálu. Člověk by rád k tomu přidal také skladbu Curse My Name, ale skladba je založená na autentických nástrojích a na to bychom museli zaranžovat jinak postupy na klávesách. Jsme velmi spokojeni s oběma orchestrálními kousky, především se skladbou Wheel Of Time. Ve skladbě máme půldruhé minuty hudby k břišnímu tanci (smích), kdo bude chtít, může vylézt na pódium a osvětlovač se na něm vyřádí. Skladba je v každém případě vrcholem alba, proto jsme ji zařadili do vystoupení. Mnoho fanoušků může být potěšeno tím, že na první singl vybrerete skladbu A Voice In The Dark a nebo Tanelorn (Into The Void), tedy nejtvrdší věci za alba ve stylu thrash/speed orkánu ala devadesátá léta. André: Po albu A Twist In The Myth, které kladlo důraz spíše na rytmus a moderní zvuk, takže z toho logicky vyústilo: musíme jít o kus dál. Neměl bych žádný potěšení z toho, udělat ještě jednou něco stejného. Měli jsme na albu A Twist... moderní elementy, jaké si jen člověk u Blind Guardian dokázal představit a možná někdy později se k nim zase vrátíme, ale během posledního půldruhého roku, jsem neměl pro jejich opakování žádný důvod. Hansi: Existuje pár prvků, které lze posunout dál nebo znovu přinést jiným způsobem, ale celkově vzato musíš předpokládat, co nastane. Vždy pracujeme s volným čenichem. Použili jsme zase akustické kytary, tak jako u And The Story Ends jsme je přidali, spolupracovali jsme s orchestrem a vyzkoušeli jsme si několik rychlejších skladeb. Nemyslím si, že by na posledních dvou albech nebyly žádné rychlé skladby, akorát nebyly tak silné, aby vynikly do popředí. K tomu jsme zpracovali pár prvků, které skladby jakoby prosvítily, takže se skladby staly více progresivní a znějí tím pádem tvrději. Tímto způsobem se člověk přirozeně učí, jde o postupný proces. Jednoho dne jsme si řekli: pro album Nightfall... jsme tehdy udělali vše, co jsme zvládli. Pak jsme si ale museli otevřít nové pole působnosti a tak se to stává stále dál a dál. Každý, kdo si poslechl jednou nebo dvakrát album At The Edge Of Time, jistě odhalí, že v celkovém kontextu měla alba A Twist In The Myth a A Night At The Opera svůj smysl. Sledovali jsme cíl. Také folkové vlivy jsou opět dosti v popředí, znějí ale zcela odlišně než na albu Somewhere Far Beyond. Hansi: I ty jsou pro nás velmi důležité. Chceme být předně kapelou, která dělá všechno tak trošku jinak, ale bez toho, abychom ztratili svou soudržnost. Folkový dopad do skladby
Curse My Name například ale vykrystalizoval až během produkce. Skladba byla původně plánována jako středověký kousek, ale pak s každým dalším produkčním krokem měnila svou tvář. Textově jsme zůstali ve středověké Anglii, ale hudebně se to zhouplo směrem do irského folku. Také jsme zase vyzkoušeli spoustu experimentů a právě u téhle skladby jsme pronikli dost do hloubky. Máme tu například sbor stepařů jako perkusní vložku, které si při prvním poslechu asi málokdo všimne. Kromě toho jsme při natáčení alba také použili housle, akordeon, dudy a flétnu. Jasně, skladba jako The Bard´s Song nemá už sama o sobě více folku zapotřebí, než jak jsme ji tehdy udělali a ani časem nás takové myšlenky nenapadly. Teď je to tak, že u každé skladby musíme začínat s odlišnou kytarou a předkládat takové změny, aby nebyl pocit vykrádání písně The Bard´s Song. Na posledním albu jsme měli skladbu Skalds And Shadows, fakt pěkné číslo, které mělo se skladbou The Bard´s Song pramálo co do činění, vzdor tomu spousta lidí ji se skladbou The Bard´s Song srovnává a říkají, že to tou skladbou přirozeně zavání. Jednoduše to není nic lehkého. Díky tomu se člověk učí a hledá, jak udělat takovou věc, která by mohla udělat ještě větší dojem, než naše starší věci. Zatímco se v jiných studiích rozpočty kapel nemilosrdně pokracují, kapela chystá ta nejpropracovanější aranžmá své kariéry a poprvé též pracovala se symfonickým orchestrem. Hansi: Téměř vše co děláme, tak děláme na vlastní triko a v tom se naše pracovní podmínky nijak extrémně nezměnily. Naopak naproti tomu máme vše ideální a naše vydavatelská firma nám nabízí více, než je potřeba. Naší velkou výhodou je, že jsme v průběhu času naše studio stále modernizovali, takže i dnes splňuje ty nejvyšší nároky. Kromě toho neztrácíme žádný čas ani peníze, co se týče hostujících hudebníků, Charlieho nebo dalších techniků. Jsme tak trochu detailisté a tak máme rádi hudbu, že nám je v konečném efektu jedno, zda prodáme těch alb více. Toužíme prostě po co nejlepším výsledku. Časem jsme dali dokupy velmi organický tým, kterýmu jednoduše věci klapou. Vesměs vzato existují nájemní hudebníci a profesionální hudební děvky, ale takové lidi u nás nenajdete. Všichni účastníci jsou stejně tak jako my zanícení extrémní láskou do detailů. A jsme dostatečně chytří na to, abychom jim ponechali dostatek vlastního prostoru tak, aby mohli vnášet do děje i své nápady. Kdo tedy všechno patří kromě kapely a vašeho producenta Charlie Bauerfeinda do vašeho týmu? Hansi: Charlieho musí člověk prostě zvýraznit a dát do poředí, protože on pro nás bude vždy ten nejdůležitější. Už od časů alba Nightfall... měl na vše velký vliv. U alba ....Opera tomu bylo stejně tak. Méně pak během alba A Twist, jež bylo námi velmi extrémně vyprodukované ještě před samotným natáčením. Ale tentokráte Charlie skutečně překonal sám sebe. Pracovali jsme v blocích, absolvovali velmi dlouhou před-produkci, ale také jsme odpočívali během přestávek. Nebyli jsme celé dva roky ve studiu, ale čistého času to dalo tak šest sedm měsíců, kdy probíhala práce na produkci. Avšak v 65 minutách se toho do hloubky velmi mnoho odehrává a myslím, že sedm studiových měsíců není moc a stejně tak nejsou moc dva roky na skládání písní. Díky Charliemu jsme také přišli na našeho nového klávesáka Matthiase Ulmera, který mimojiné spolupracoval už také s Helloween. On převádí hudbu do orchestrálních aranžmá a dělá notový zápis pro orchestr. Jeho podíl na závěrečném výsledku je obrovský. Tohle je jádro týmu. K tomu přidej našeho basáka Olivera Holzwartha, dirigenta českého orchestru a Carstena Heusmanna, který se mimojiné postaral o kostelní sbor. Přes Charlieho jsme se pak ještě seznámili s jedním německým mistrem irského tanečního stepu, který pro nás odtancoval některé rytmické
party, což je k nezaplacení. Na album to mělo ideální dopad a člověk to může slyšet. Nepotřebujeme žádné hvězdy a žádná jména na podporu. André: Kromě toho máme ve Frederikovi někoho, kdo vedle bicích umí hrát také na dudy a flétnu. V tomtoho ohledu tedy již nepotřebujeme žádné samply, a to je další krok vpřed. Hansi: A pokud jde o orchestr, dříve jsme měli takový postoj, že čas a vložené prostředky by se do nahrávací sešlosti s orchestrem jednoduše v porovnání k výsledku nevyplatily, proto jsme místo toho museli pracovat raději se syntezátory. Díky Matthiasovi Ulmerovi zvládneme dost rychle přepracovat všechny naše klávesové aranžmá pro orchestr. Kromě toho jsme měli náš projekt s orchestrem vždy v mysli, a u těchto obou skladeb jsme viděli dobrou šanci, kterou můžeme dát lidem, aby se také realizovali, jak si to představují. Český orchestr už dříve natáčel s Charliem pro Helloween, byl to opravdu šťastný tah. André: Čas příprav pro orchestrální party nemůže ale člověk ovšem nijak podceňovat. Musíte mít neuvěřitelně dobrý tým, nalézt ho a složit, abyste se s takovou věcí vůbec dokázali vypořádat. Nemůžeš se jen tak postavit a vyhrknout: Pohyb, jdeme na to. To by šlo k ledu. Zkoušeli jsme už dlouho dopředu tyhle věci dělané pro orchestr prohnat testovacím nahráváním. Postupem doby jsme se dostali už tak daleko, že tyhle zkušenosti můžeme přesunout už přímo na metalové album. Zvláště organizačně to vůbec není snadné. Dobrá věc u nás je ale ta, že všechny orchestrální aranžmá vznikají u nás a spoluskládáme je, a to je důvod proč to tak dobře do sebe vše zapadá. Hansi: Existuje kupa kapel, které pracují s orchestry, ale u nás to probíhá naprosto odlišně. My jsme v pozici, ve které chceme, aby orchestr zněl jako metalová kapela, a to znamená, že musíme jít do velkých detailů. Máme za sebou naprogramované demo nahrávky, které nejsou o tolik horší než závěrečné verze. U skladby Sacred, dělanou pro počítačovou hru, existuje například ještě delší verze, ve které člověk rozpozná jak moc jsme do ní vložili orchestrální prvky, jež vznikly jako naše klávesové aranžmá. André: K tomu musí člověk říci, že u skladby Sacred, tvořenou pro počítačovou hru, jsme naše klávesové aranžmá měli sepsané na jednu stranu notového zápisu, zatímco orchestr nyní hraje podle partitury, která má na dvacet, třicet stran. Tam musí všechno klapnout, všechno se to muselo přepsat pro devadesátičlenný orchestr. Všechno to zní lépe, když je například orchestr rozdělený do jednotlivých sekcí podle zvuků. Ze syntezátorů často dostaneš jenom takový umělý zvuk, který připomíná spíše zvukovou kaši. Marcus: Vzdor tomu se těším na reakci lidí. Určitě budou tací, kteří budou považovat starší verzi za lepší. Hansi: Jasně, na limitovaném vydání alba je také vytuněná počítačová verze skladby Sacred ke slyšení, takže to přinese ještě silnější diskuzi, než si ty Marcusi právě teď dokážeš představit. Vezmi si jenom třeba samotné intro k albové verzi, ve kterém můžeš zaslechnout dokonce i dech a vrzání židlí. André: Když na konci začne skřípot židlí tak mi pokaždé naskočí husí kůže. Hansi: Je zajímavé sledovat orchestr, když hraje skladbu poprvé nebo podruhé a jako muzikant poslocuhat, zda-li to nezní nějak jinak, než jak to hudebník tvořil. André: Je to takový špičkový pocit, jako při metalovém koncertu, když stojíš uprostřed haly a PA (reproduktorový aparát) šlape bezchybně. Takovouhle husí kůži jsme měli, když jsme to naživo slyšeli v Rudolfinu v Praze.
Dochází tedy k nějakému překrývání mezi albem At The Edge Of Time a orchestrálním projektem? André: Skladba Wheel Of Time byla původně zamýšlena pro orchestrální album, ale stejně tak jako se tomu už stalo v případě skladby And Then There Was Silence, změnilo se to a dostala se na album Blind Guardian. Tak teď už také víme, proč tohle orchestrální dílo není pořád u konce... Hansi: Většina materiálu je už pokupě, ale v případě tohoto projektu jsme snad ještě o něco více pilnější, jak u alb Blind Guardian. Jak se to bude vyvíjet dále záleží na příštích měsících. Možná dokončíme album 2011, možná ještě předtím také ještě uděláme nové album Blind Guardian a budeme ještě skladby pro orchestr pilovat dále. Čas v tomto případě nám nikam neutíká. Troufám si tvrdit, že to bude dost těžká prácička, něco jako by někdo kopíroval skladbu Wheel Of Time - kdyby to chtěl někdo zkusit. Orchestrální dílo, které má dosud jedenáct rozličných kousků, je tedy s konečnou platností nemožné kopírovat. Také bych raději album vydal dnes než zítra, ale na tyhle věci potřebujeme spoustu času, je to nutnost. Kopírovat vás tedy tak jako tak už dál nepůjde. Pokud se na vás nějaká kapela bude orientovat, tak víceméně směrem k rannějším albům. Už taková And Then There Was Silence zůstává nedostižná. Hansi: Naše poslední dvě alba do detailů nemůže nikdo zreprodukovat. Už i album Imaginations je pro některé kapely těžké, jak se nyní ukazuje. Jednoduše nemáme na hudbu žádný typický muster. André: Když my sami neznáme koncept, jak by ho pak mohl někdo kopírovat? (smích). Marcus: Dnes už to nejde jen tak něco napodobovat. Od alba Somewhere... nebo Imaginations... uběhlo již 18, respektive 15 let. Tehdy to, co nás ovlivňovalo bylo zcela něco odlišného, než co nás ovlivňuje dnes. Nelze tedy sami sebe reprodukovat. André: Jsme nepředvídatelní a to je také dobře. Snažím se s každým albem vytvořit něco nového. Ti, kteří nás chtějí kopírovat, jsou už zase pozadu, když vyjde naše nové album. Visí za námi vždy čtyři roky. Z toho bych fakt nic neměl (smích). Kontrolujete vůbec během produkce, jak vaše extrémně mnohotvárná nahrávka na levnějším zařízení zní? Hansi: Jasně, tak to u nás funguje už dlouho na čtyřech, pěti úrovních. Já to dělám stále na svém notebooku, který má dosti hrozný zvuk. Odtud pochází první reference a odtud přenášíme nahrávku do lepšího stereo zařízení. Nakonec se s nahrávkou dostaneme ale vždy na zařízení v dolní produkční místnosti a tady dostaneme dobrý přehled o tom, zda jsme na té správně cestě. Tentokrát jsme měli i tu výhodu, že jsme všechno mohli natáčet autenticky, nejenom bubny. Z tohoto důvodu byl také výsledný zvukový mix přirozenější. Vizuální přitažlivost alba At The Edge Of Time je silnější jak na každém předchozím albu Blind Guardian. Člověk má pocit, že je to ještě významější jak na vašem konceptním albu Nightfall In Middle-Earth, jako by se člověk nácházel uprostřed propracovaného Fantasy filmu. Jak důležité jsou v tomto ohledu pro vás bicí a orchestr?
André: Tento přirozenější zvuk vytváří jednoduše více emocí. Zářný příklad: když nahráváš kytaru přes digitální procestor, zní na prd, protože žádný procesor nedosáhne skvělý zvuk ve výškách. A stejně tak tomu je s ostatními nástroji. Možná že někdy v budoucnu to bude možné, tyhle zvuky natáčet digitálně, a odpovídající zařízení budou časem lepší. Do deseti let tu může být syntezátor, který dokáže přijít se zvukem opravdového orchestru, ale momentálně tomu tak jednoduše není, takže všechno nahrávají lidé, je v tom více života a dostáváš silnější prožitek. V Kolumbijci jménem Felipe Machado Franco (finalfrontier.thunderblast.net), který již pracoval pro kapely jako Iced Earth, Ayreon a Axel Rudi Pell, jste objevili jednoho z nejtalentovanějších autorů obalů alb mladé generace. Hansi: Felipeho jsem poznal už před deseti lety v Paříži, ale svoje malířské práce nám představil teprve před dvěma lety. Počátkem roku 2010 myslím, když jsem se začal starat o obal na nové album, tak mi poslal link na jeho webovou stránku, na které jsem mohl vidět spoustu jeho špičkových věcí. Dali jsme mu šanci a za půldruhé hodiny tu byl s prvním náčrtem. Felipe měl dokonce už smlouvu s LucasArts, myslím že to bylo pro filmovou sérii Star Wars a díl Revenge Of The Sith (Pomsta Sithů). Pro nás vytvořil hodnotný booklet. Každá jednotlivá skladba je doprovázena samostatnou bohatou ilustrací. Album spatří světlo světa jako limitovaná edice, jsou v plánu k albu další singly a videa? Hansi: Limitovaná edice alba obsahuje navíc ještě druhé CD s mnoha demoverzemi, s počítačově animovaným videem ke skladbě Sacred a jeden dvacetiminutový dokument, ve kterém vyprávíme o albu. V Srbsku vznikne příští týden video ke skladbě Voice In The Dark s lidmi, s nimiž jsme už také dříve natáčeli video ke skladbě Another Stranger Me a ještě diskutujeme s naší vydavatelskou firmou o druhém singlu. Rád bych udělal na něj skladbu Wheel Of Time, zatímco firma by raději singlu dala komerčnější směr a dala na něj skladbu War Of The Thrones. Zůstala z natáčecí sešlosti k albu At The Edge Of Time ještě nějaká skladba, která se nedostala na album? André: Ne. Máme jenom ještě pár dalších verzí různých skladeb, jako třeba akustický mix ke skladbě War Of The Thrones nebo orchestrální a instrumentální mix ke skladbě Wheel Of Time. Hlasově Hansi ještě nebyl nikdy tak mnohostranný jako na novém CD, hlavní těžiště onoho leží však vzdor tomu na Hansiho sólovém hlasu. André: Vše vznikalo poněkud snadněji, ale tak tomu bylo také už alba A Twist..., kde jsme narozdíl od alba Opera, extrémně stáhli zpět sbory. Nyní jsme to ještě poupravili a výsledek je takřka viditelný, jako ve filmu. Hansi se postaral o ještě intenzivnější vypravěčství, jako jsme to měli na albu Nightfall... Máš pocit, že tě provází příběhem a přitom můžeš neustále sledovat vokály. Melodické linky a nástroje dostaly tentokrát potřebné místo pro takové vyprávění příběhů. Když spustíš kytarovou smršť, vnímáš ji přirozeně, přestože Hansi možná jede svou stopu přesně podle svého. Tentokrát je všechno silněji postaveno na zpěvu. Hansi: Náš koncept tkvěl v tom, že vždy přebírám vedení dějové linky. Když dochází k vyprávění příběhu, měl by být hlas v činnosti aspoň tak často, jako jsou bicí nebo rytmická kytara. Na albu At The Edge Of Time je velmi mnoho rytmických kytar ke slyšení, speciálně více než na posledních dvou albech, zatímco sólová kytara je trošku stažena do
pozadí. A jednotlivé prvky pro zpěv jsme jasně ohraničili. Máme metalové sbory, sbory Hansiho hlasu a sbory klasického zpěvu, jež většinou nezpívají žádný text, ale jsou vestavěny do orchestru a pak máme ještě obrovský chrámový sbor, který je posazený ke konci ve skladbě Wheel Of Time. Přístup k textům zdá se, že se ale sotva změnil. Hansi: To je pravda. Témata jednoduše musí do hudby pasovat. Často si beru na paškál jednu určitou část z nějakého příběhu, která se mi líbí nebo nebo když se nabízí nějaký materiál na zamyšlení, přičemž jako vždy především čerpám zejména z románů. Objevují se ještě dneska vůbec pořádné fantasy knihy? Většina v dnešní době vydávaných každého člověka po přečtení sto stránek zklame a lidé se radějí vracejí ke starším dílům. Hansi: Tak to mám podobně. Za inspirativního však považuji autora díla Die Legenden der Albae, kterým je Markus Heitz. K němu by se hodilo dílo jako Tanelorn, po čase jsem se zase vrátil k tématům podobným tomu, co tvořil Michael Moorcock a co jsem si oblíbil, protože jednoduše jeho hrdinu Elrika považuji za dobrého. Jinak nehledám jenom to zajímavé ale také to hloupé. Je opravdu těžké najít dobré knihy. A kromě toho momentálně je v kurzu ještě vampýské šílenství, takže je to dvojnásobně těžké. Pokud je pak něco skutečně dobré, pak se to objeví ve zcela jednoduchém provedení. To bych také kritizoval u Heitze. Pak tu máš ještě ty Angličany, Stana Nichollse nebo Bernharda Hennena, oba píší víceméně o podobných tématech a používají velmi podobné prvky. Silnější přístup k vyprávění příběhu samotnéhu ale vidím u George R.R. Martina, ale jeho příběh vzniknul také již v devadesátých letech. Mimochodem považuji také celou sérii o Harry Potterovi za hodnou přečtení, i když zde nebyla pro Blind Guardian žádná velká inspirace k nalezení. Dobrým tipem je vydavatelství Klett-Cotta, kteří mají celou Tolkienovu sérii (včetně aktuálně existujícího výtisku Hobbita - poznámka redaktora), což člověk může číst stále. Vydávají ale také jednotlivé příběhy, které nejsou na Tolkiena orientované. Stejně tak za skvělého považuji autora, kterým je Peter S. Beagle. Od něj pochází prvotřídní příběh, který je extrémně propojený s naším světem a má vypravěčský charakter, který mi u mnohých dalších autorů chybí. Někteří se pokoušejí úzkostlivě přiblížit věcem, které dělal Tolkien, ale nemají na to ani čas ani znalosti a pravděpodobně nemají ani tolik umu, aby dokázali vybudovat své příběhy. Nejlepším příkladem toho je trilogie Eragon. U ní se člověk už diví, proč něco takového bylo vydáno a ještě to má přijít do kin. Jaké knihy bys doporučil fanouškům Blind Guardian, kteří až dosud měli s vašimi texty málo co do činění, jaké bys doporučil pro jejich první krok do fantasy literatury? Hansi: To záleží na osobním vkusu. Zarytým akčním fanouškům bych doporučil něco ve stylu Pulp-časopisů, ve stylu jakým Moorcock psal romány o Elrikovi, protože tady se toho hodně odehrává a příběh je vzdor tomu super dobře promyšlený a tento viditelný časový faktor mne extrémně ovlivnil. U nás také v textech dochází vždy k roztažení textů do prostoru a do perspektivy, texty neprobíhají jenom lineárně. Tolkien bude v mém srdci ležet vždycky, pro lásku k detailům. Znám ale extrémní spoustu lidí, kteří mají právě takovou lásku, ale Tolkien je pro ně moc zdlouhavý. Ti by mohli vyzkoušet místo něho autora, kterým je George R.R. Martin. Jeho příběhy se dimenzionálně velmi blíží těm Tolkienovým, stejně tak v nich cítím takový ten dotek k historickým románům. Lidem, kteří nejsou moc na fantasy, bych vedle Martina doporučil ještě autora, kterým je Peter S. Beagle, protože jeho příběhy mají zase tak trochu vypravěčsko-pohádkový koncept.
Brzy odstartuje natáčení dvou dílů filmového Hobita. Když docházelo k předprodukci předchozích filmů k Pánu prstenů, tak vás fanoušci v nespočtu internetových hlasování chtěli mít v soundtracku k filmu. Není teď ideální doba na druhý pokus? Hansi: S naším orchestrálním albem, které vydáme jak já doufám koncem roku 2012, bychom měli perfektní základ pro takový filmový soundtrack. Orchestrální party, které jsme až dosud natáčeli, jsou jednoduše geniální. Ty by pasovaly k Hobitovi jako pěst na oko. Ano budeme se opět snažit kontaktovat filmou produkční firmu, ale myslím že takovéto smlouvy se uzavírají hodně dlouho dopředu, tak už k tomu asi nedojde. To byl tehdy u filmu Pán prstenů ten samý problém. Ale náš materiál by byl pro film opravdu ideální a textově by do obsahu také zapadal. Momentálně přeskakujeme ještě mezi jednotlivými tématy, některé jsou od Tolkiena vzdálené a některé patří do totálního kultu Tolkiena. Tady tedy musíme jít ještě trochu do hloubky a překonat ještě pár úskalí. Hudebně by materiál ale na každý pád do filmu stoprocentně sednul. Redaktor: Michael Rensen /Rock Hard magazine, číslo 279, srpen 2010, přeložil Milan Škoda/ DISKOGRAFIE - Battalions Of Fear (1988) - Follow The Blind (1989) - Tales From The Twilight World (1990) - Somewhere Far Beyond (1992) - Tokyo Tales (1993) - Imaginations From The Other Side (1995) - The Forgotten Tales (1996) - Nightfall In Middle-Earth (1998) - A Night At The Opera (2002) - Live (2003) - Imaginations Through The Looking Glass /DVD/ (2004) - A Twist In The Myth (2006) - At The Edge Of Time (2010) VĚDĚLI JSTE? Felipe Machado, autor obalu k albu At The Edge Of Time, řekl následující: Strážce se tajně setkal v pyramidě s trpaslíkem, který na obalu alba Follow The Blind měl plný měšec zlatých mincí a vzal trpaslíka sebou. Aby si mohli přiťuknout korblíkem piva z obalu alba Tales From The Twilight World a poté pozvali dudáka z obalu alba Somewhere Far Beyond z jeho místa odněkud. Pokud mne všichni nemáte za pomatence, smějte se příběhu Skřítka Zavřiočka (Sandmana), zatímco modrá elfka z obalu alba Nightfall In Middle-Earth tancuje. TKALCOVSKÝ STAV Z LIDSKÝCH KOSTÍ aneb Hansi Kürsch o textech k novému albu At The Edge Of Time... Skladba Sacred Worlds je založená na počítačové hře Sacred, ve které jde o pád jedné říše. Zabývám se oběma hlavníma postavama, jednou je Seraphim a druhou Stínový válečník, a snažím se nastavit úroveň, na které se ocitají hráči v příběhu samotné hry. Realita a fantazie je rozostřena a ponechávám mezi ní nejasný obraz, kdo že z těch dvou má vlastně nakonec navrch.
Skladba Tanelorn (Into The Void) je založena na předloze věčného hrdiny díla Michaela Moorcocka. Tentokráte se zcela konkrétně jedná o Elrika z Melniboné, který sebou přináší zkázu vesmíru a zároveň jeho obnovení. Skladba Road Of No Release je udělaná podle románu The Innkeeper´s Song (Píseň hostinského) od autora, kterým je Peter S. Beagle, do němčiny přeloženo jako Es kamen drei Damen im Abendrot (Při západu slunce se nacházely tři dámy). Jde o příběh věčné lásky, která přetrvá i po smrti. I zde jsou nečitelné hranice mezi dobrem a zlem. Skladba Ride Into Obsession je založena na cyklu Kolo času od autora Robert Jordan a to se dá chápat jako úvod do tématu. Oba dva protivníci Rand al Thor, opět rodivší se drak, a temný lord Ba´alzamon, jsou zde vyobrazeni, přičemž posledně jmenovaný od počátku velmi připomíná Saurona, neboť se stále více profiluje do své fyzické přítomnosti a jako duchovní entita tropí hodně velkou neplechu. Skladba Curse My Name pojednává o díle The Tenure Of Kings And Magistrates (Država Králů a Soudců), autorem je John Milton. Jde o politický spis ve věci oprávnění na královský trůn krále Karla I. Skladba Valkyries odkazuje na relativně neznámou, krátkou báseň z Eddy, píseň původně zvanou Walküren (Valkýry). Popisuje bitvu odehrávající se v Anglii, při které se Valkýry rozhodují, koho z hrdinných válečníků vezmou sebou na cestu do Valhaly. Kdo z bojovníků bitvu přežije a kdo se stane potravou pro vrány. Celé se to odehrávalo z lidských kostí a na tkalcovském stavu. Podle mých vědomostí, jde o jediný příběh, ve kterém Valkýry také jako v pozici Nornen (Norny jsou v severské mytologie to co u nás sudičky – poznámka překladatele) jsou tvůrkyněmi a návrhářkami doby. Skladba War Of The Thrones je takovým hybridním příběhem, i když vychází z cyklu příběhů Das Lied von Eis und Feuer (Píseň o ledu a ohni) od George R.R. Martina a obsahuje také přímý odkaz na Beaglův román The Innkeeper´s Song. Také skladba Control The Divine je mimochodem založena na jednom díle od Johna Miltona, tentokráte jde ovšem o Paradise Lost (Ztracený ráj). Je zde popsaný Luciferův pád a je to o tom, jak se pokoušel vytvořit alianci se všemi dalšími rozhněvanými padlými anděly. Zajímavá je především jeho argumentace a přímý dopad na náboženství. Jako by tím nastavil, která jeho argumentace a ve kterých bodech je správná a jak na druhou stranu jeho důkazy vedly až ke slepé poslušnosti. Se skladbou A Voice In The Dark se ještě jednou vracíme zpět k dílu George R.R. Martina Píseň o ledu a ohni. Skladba pojednává o osobě, která je ochromena pádem, jenž si představuje. Během tohoto pádu se musí rozhodnout. Může se probudit z komatu a prožít neznámou budoucnost nebo pokračovat do úplného pádu. Se skladbou Wheel Of Time se noříme do hloubky díla Kolo času od Roberta Jordana a koncentrujeme se na postavu Rand al Thorna a jeho božkou moc, která mu byla dána a se kterou se nedokáže vyrovnat ani zacházet.