Základní škola Čimelice Číslo 31/32 Únor/Březen 2011
1
Úvodem Odpustím si dlouhé úvody a jednoduše vás přivítám v roce 2011, třebaţe trochu se zpoţděním, protoţe do nového roku se
nám
tak
trochu
přelilo
prosincové
číslo
Školního
zpravodaje (ve skutečnosti bylo dvojčíslem, stejně jako bude uţ kaţdé další). O rozsáhlejší úvod se tentokrát postarala Jana Kašparová ml. a hned za ním na vás jako vţdy čeká spousta zajímavého čtení. A brzy taky jarní prázdniny. S chutí do toho!
Za redakci J. Kubátová
2010? 2011! Tak uţ máme za sebou kulatý rok 2010 a je tu rok 2011. Zkusme se ohlédnout za rokem 2010. Byl to asi rok jako kaţdý jiný, pořád jsme chodili do školy, dospělí do práce, museli jsme dělat úkoly, učit se, měli jsme prázdniny, povídali si s kamarády, jezdili na výlety apod. Zkrátka všechno bylo stejné, pouze naši „milí“ státní úředníci nám to komplikovali. Byl rozruch ohledně státních maturit, sniţování platů, důchodů, zvyšování daní, zrušení porodného apod. Také si jistě vzpomínáte na velké letní záplavy či na pád letadla s polskými úředníky, včetně prezidenta. Umřel známý zpěvák Petr Muk. V roce 2010 se toho stalo opravdu hodně, věci dobré i špatné. A jaké byly Vánoce v roce 2010? Asi také stejné. Pod stromečkem byl zase stojan, na stole smaţený kapr a bramborový salát, někteří z nás se zase přidusili na rybích kostech atd. Na Silvestra jsme se zase přejídali oříšky, brambůrky, jednohubkami a chlebíčky a dospělí popíjeli vínko a pivo. A pár dospělých v Novém roce leţelo s lehkou kocovinou. Opět skončila spousta lidí v nemocnici s popáleninami díky stoprocentně „nezávadné“ pyrotechnice, v extrémních případech letos lidé skákali i z balkonů a mrzli na ulicích. Na Silvestra 2010 zemřelo 12 lidí, coţ je poměrně velké číslo, jeden člověk uhořel, jiní se otrávili alkoholem, zemřeli při dopravní nehodě, skončili svůj ţivot kvůli hádce s manţelkou… Nebylo toho málo. A jaký ţe bude ten rok 2011? Podle předpovědí má být úspěšný, všechno se „prý“ bude dařit, jak ve škole, v práci, tak i doma. V tomto roce máme dostat šanci na vyjasnění všech sporů, problémů apod. Uvidíme, co na tom bude pravdy. Ostatně takhle zněla předpověď i pro rok 2010. Kaţdopádně všem přeji co nejpohodovější rok 2011, ať máte spoustu krásných záţitků, které vás budou provázet celým ţivotem. A příští rok vás opět přivítám, uţ v roce 2012, kdy má údajně nastat konec Světa. Necháme se překvapit. =)
Jana Kašparová ml.
2
Na návštěvě v Alšově domku 6. třída se vypravila do Mirotic
Tentokrát se naše třída vypravila na výlet do Mirotic, kde podle Mirotického zpravodaje měla být výstava vánočních ozdob a betlémů. Cesta linkovým autobusem netrvala dlouho. K Alšovu domku jsme dorazili pár minut před otevřením. Paní průvodkyni, která přišla těsně před devátou, jsme tak přivítali u vchodu. Jmenuje se Hana Lišková a je to člověk neobyčejně nadšený pro svou práci. Nejenţe nás provedla výstavou, ale i seznámila se ţivotem Mikoláše Alše, jeho předků a potomků. Na děti v jejím výkladu čekaly hádanky a divadelní scénky, ve kterých si zahráli ţáci naší třídy. Jestlipak víte, proč na obrazech Mikoláše Alše vystavených v Miroticích najdeme spoustu propíchnutí jehlou? Natálka Hulešová byla nejvšímavější a první odhadla, co M. Aleš zobrazil na těchto portrétech. Ládík Kníţe objevil i vysvědčení Mikoláše Alše a zjistil, ţe se tenkrát vyučovalo náboţenství. Víme uţ i to, jak se kdysi učilo a proč tak známý malíř měl ve škole z výtvarné výchovy čtyřku. Vyprávění průvodkyně nebylo jen obyčejným vyprávěním, spíše působilo jako divadelní představení. Hlavní roli (Mikoláše Alše) si zahrál Jirka Šuk. Seznámili jsme se i se ţivotem loutkáře Matěje Kopeckého. Tady na nás čekalo ještě větší překvapení. Paní Lišková nás vzala do depozitářů, kde jsme si prohlédli 150 let staré loutkové divadlo a loutky, u kterých byly pohyblivé nejen ruce a nohy, ale i čelisti a oči. Nezapomněli jsme samozřejmě ani na slíbenou výstavu betlémů. K vidění byly betlémy dřevěné, ze slámy a kukuřičného šustí, vyšívané na látku a zdobené rybími šupinami, paličkované – tj. ve formě krajky. Návštěvu Mirotic jsme uzavřeli vycházkou k řece, ke kostelu sv. Jiljí a sladkou tečkou v místní cukrárně, abychom nabrali sílu na odpolední vánoční besídku. Odpovědi na otázky paní Liškové: M. Aleš zobrazil v portrétech ţen, které jsou k vidění v Miroticích, čtyři roční období. Propíchnutí jehlou vznikla při kopírování Alšových obrazů na mokrou omítku (pouţívala se jehla namočená v barvě). Čtyřku z výtvarné výchovy měl M. Aleš proto, ţe si trval na svém a nechtěl se podřídit názoru učitele…
O. Vilímová, J. Kubátová
3
foto: Olga Vilímová 4
Výlet do Prahy Na
čtvrtek 6. ledna 2011 naplánovaly paní učitelky výlet do hlavního města
Prahy. Ţáci, kteří měli o výlet zájem, měli slíbený tento program: prohlídku muzea voskových figurín, zhlédnutí generální zkoušky muzikálu Tři mušketýři a návštěvu Národního muzea. Ve čtvrtek ráno jsme se pomalu scházeli za halou a celí nedočkaví očekávali příjezd autobusu. Zúčastnění učitelé nám mezitím řekli všechny instrukce k výletu, např. co máme dělat, kdybychom se ztratili, a dali nám svá telefonní čísla. Kdyţ přijel autobus, všichni do něj spořádaně nastoupili a vyjeli jsme. Jízda trvala zhruba hodinu a proběhla bez problémů. Autobus nás v hlavním městě vysadil poblíţ divadla Hybernia. Poté jsme šli do muzea voskových figurín, abychom si zkrátili čekání na začátek muzikálu. V muzeu jsme viděli spoustu známých a významných osobností, vytvořených z vosku. Například Alberta Einsteina, Helenu Vondráčkovou, Harryho Pottera, Adolfa Hitlera nebo Václava Klause. Po prohlédnutí muzea jsme měli moţnost zakoupit si nějaké suvenýry na praţských trzích. Kdyţ byly ukončeny naše nákupy, odebrali jsme se do divadla. Měli se hrát Tři Mušketýři a očekávali jsme, ţe budou hrát Petr Kolář, Monika Absolonová, Aleš Háma a Tomáš Beroun. V divadle jsme se posadili na svá místa a netrpělivě čekali na začátek představení. Třetí zvonění (kokrhání) signalizovalo začátek představení. Z celého představení jsme byli unešení, jenom nás zklamalo, ţe neúčinkovala Monika Absolonová. Před divadlem jsme se domluvili, ţe půjdeme do McDonalda. Ovšem devátá třída a někteří osmáci nesouhlasili, a tak šli do KFC. Po nasycení našich hladových bříšek jsme se my, sedmáci a šesťáci, vydali podívat na orloj a vánoční stromeček na Staroměstském náměstí. Osmáci a deváťáci mezitím šli do Národního muzea. Naše niţší třídy shlédly krásný orloj, avšak vánoční stromeček uţ byl odklizen. Poté jsme i my dorazili do Národního muzea, kde jsme si šli prohlédnout bohatou sbírku nerostů a také rozsáhlou sbírku savců. Všichni jsme se zcela vyčerpaní odebrali směrem k zastávce u hlavního nádraţí. Autobus za malou chvilku přijel a my jsme si sedli na svá místa. Za zmínku by určitě stála dlouhá kolona, zapříčiněná velmi namrzlou vozovkou. Uvízli jsme v ní na dobrou hodinu. Pan řidič nám chtěl zkrátit čekání, a tak pustil film Sněţní psi od Disneyho. Celí šťastní, ţe jsme ze zácpy vyvázli v pořádku, jsme se vrátili domů, kde na většinu z nás čekali rodiče, kteří uţ byli celí ustaraní. Výlet se nám všem hrozně líbil a i přes potíţe při zpáteční cestě jsme si ho naplno uţili. Doufáme, ţe takových výletů zaţijeme ještě mnohem víc.
A.Kulasová, M.Valová
5
foto: Olga Vilímová 6
O princezně, která ráčkovala Před Vánocemi se jako kaţdý rok konalo vystoupení dramatického krouţku a pěveckého sboru naší školy Na Hvíţďalce. Tenhle rok jsme k programu připojili i další dva body. Jednalo se o vystoupení krouţku aerobiku - Santa a jeho pomocníci elfové v podání dívek se představili pod vedením paní učitelky Zelenkové. Po tomhle tanečním vystoupení byli všichni nabití energií a na řadu přišla scénka z Včelích medvídků, ve které si zahráli mladší herci z dramatického krouţku pod vedením paní učitelky Maštalířové. Starší herci si připravili pohádku O princezně, která ráčkovala. Uţ od září jsme se scházeli kaţdou středu v 7. třídě, abychom pilně trénovali. Vše šlo jako na drátku, ale před generální zkouškou nám odpadla princezna (pozn.red.: doslova upadla, a to z koně). Naštěstí se hned po propuštění z nemocnice vrátila na plac. Nakonec jsme pohádku ráno 22. prosince pro školu a školku úspěšně odehráli. Následovně jsme zahráli pohádku i večer pro veřejnost. Doufáme, ţe se všem moc líbila, protoţe jsme nakonec sklidili velký aplaus. Děkujeme paní učitelce Filipové za trpělivost a vedení sboru, dále děkujeme paní učitelce Maštalířové za sepsání textů. Panu Vondráškovi za hudební doprovod a nakonec samozřejmě všem účinkujícím.
N. Janešová , L. Fialová OBSAZENÍ O princezně, která ráčkovala:
Příběh medový ze Včelích medvídků:
Kryštof, princ – D.Pšeničný
Brunda - K.Lišková
princezna Karolína – L.Fialová
Čmelda – L.Vala Maminka – K.Štětinová
královna Karolína – N.Janešová
Kvapník – I.Filipová
rádce – K.Hrabě
Cvrček – L.Počtová
princ Štěk,Štrunc – T.Maštalířová
Pučmeloun – K.Račanová
chůva – J.Kašparová
Mouchy – Š.Motejzíková, A.Čadková kytičky - ţáci 1. třídy
7
foto: Jan Hrdina
8
Mikulášský běh 2010 V sobotu 4. prosince se v areálu zámeckého parku a na běţecké dráze v Čimelicích konal jiţ 32. ročník Mikulášského běhu. Pravděpodobně kvůli velkému mrazu nebyla letos účast našich ţáků příliš vysoká. Zástupce jsme měli pouze v nejmladších kategoriích. Jako první v kategorii nejmladší ţáci doběhl do cíle Petr Veselý z druhé třídy. Ve svých kategoriích se na druhém místě umístili Jan Kulas (2.tř.), Denisa Ţahourová (3.tř.), David Račan (2.tř) a Ţaneta Ţahourová (4.tř.). Třetí místo vybojovala Andrea Jelínková z páté třídy. V cíli všem závodníkům předával sladkou odměnu laskavý Mikuláš se svým pomocníkem Čertem, kterého se někteří malí závodníci trochu báli. Asi věděli proč.
Iva Jirušová Na fotografii druhá Ţaneta Ţahourová a třetí Andrea Jelínková.
9
Florbalový turnaj "O pohár starosty města Mirovice" Tento mezi florbalisty velmi oblíbený turnaj se ve čtvrtek 16. prosince 2010 konal v čimelické sportovní hale jiţ podeváté ! I letos se ho zúčastnili zástupci ze všech čtyř spřátelených škol - Mirovice, Mirotice, Chraštice a Čimelice a byl sehrán ve třech kategoriích. O pohár bojovali chlapci mladší ze šesté a sedmé třídy, chlapci starší z osmé a deváté a děvčata z druhého stupně dohromady. Stála jsem před nelehkým úkolem. Vybrat z osmnácti šikovných slečen, které pravidelně kaţdé úterý poctivě trénují, jenom jedno druţstvo! Přála jsem všem dívkám, aby mohly ukázat, jak se to naučily. Nakonec se mi podařilo přesvědčit zástupce ostatních škol, ţe naši školu budou reprezentovat místo jednoho hned dvě druţstva ! Tím pádem si mohlo zahrát více děvčat a delší hrací dobu. Dívky jsem rozdělila na dva týmy - mladší a starší. Turnaj se hrál systémem kaţdý s kaţdým. Naše týmy se ukázaly jako velmi vyrovnané a jejich společné utkání skončilo spravedlivě remízou. Ale v zápasech s dalšími soupeři uţ neměla naše děvčata konkurenci a o tom vypovídá i konečný výsledek. První místo v turnaji a pohár pro vítěze si odnesly starší dívky. Jejich tým tvořily: kapitánka Martina Pištěláková, Kristýna Ţahourová, Nikola Počtová, Hana Ţáková, Marie Chmelová, Lucka Tesková, Jana Kašparová, Lucka Fialová, Anna Klímová a brankářka Jiřka Kůrková. Celkově druhé místo v turnaji obsadily mladší dívky. Umístění je o to cennější, ţe všechny zápasy vlastně odehrály proti starším soupeřkám. Tento tým tvořily: kapitánka a brankářka současně Simona Krajíčková, Monika Valová, Anna Kulasová, Monika Vicherková, Tereza Směšná, Gabriela Vinklerová, Lucie Vlasáková a Marie Pobříslová. Věřím, ţe tento úspěch se stane velkou motivací pro všechny florbalistky, aby pokračovaly v tréninku a zlepšovaly se! Mladší ţákyně se navíc účastní v lednu 2011 krajského kola v Sezimově Ústí, kde je čekají další těţké zápasy. Budeme jim drţet palce !
Iva Jirušová
10
brankářky
mladší dívky
starší dívky
11
„Poloviční“ florbalový úspěch chlapců Ve čtvrtek 16. 12. 2010 se v čimelické sportovní hale uskutečnil další ročník florbalového turnaje O POHÁR STAROSTY MĚSTA MIROVICE. Turnaje se zúčastnily tradičně 4 školy - ZŠ Chraštice, ZŠ Čimelice, ZŠ Mirotice a pořádající ZŠ Mirovice. Hrálo se ve třech kategoriích: dívky 6. - 9. třída, chlapci 6. - 7. třída a chlapci 8. - 9. třída. Novinkou byla moţnost doplnit jednotlivé týmy aţ o 3 mladší hráče. Zápasy chlapců se hrály 1 x 10 minut. V kategorii chlapců 6. a 7. tříd nenašla naše škola přemoţitele a suverénně celý turnaj vyhrála bez ztráty bodu a obhájila tak loňské prvenství v této kategorii. Nejprve jsme porazili ZŠ Mirotice jednoznačně 6:0 (góly: 2 Honza Kuchta, 2 Dan Jizba, 2 Lukáš Válek) a poté ZŠ Chraštice 3:1 (všechny 3 góly Lukáš Válek). V posledním zápase jsme porazili ZŠ Mirovice 3:1 (2 Lukáš Válek, Honza Kuchta).
Sestava ZŠ Čimelice: Ladislav Jizba, Josef Biskup, Ondřej Bernatík, Antonín Huleš, Petr Gottfried, Daniel Jizba, Pavel Hadáček, Jakub Linhart, Lukáš Válek a Jan Kuchta
12
...
I ve starší kategorii chlapců naše škola vstoupila do turnaje zápasem se ZŠ Mirotice. S tímto soupeřem jsme remízovali 0:0. V utkání jsme měli řadu šancí, ale nedokázali jsme je proměnit. Naším druhým soupeřem byla ZŠ Chraštice. Toto utkání mělo od začátku jednoznačný průběh a nakonec jsme se radovali z výhry 8:0 (4 góly David Pšeničný i Vojta Mastný). V posledním utkání jsme si zahráli o 1. místo se ZŠ Mirovice. Vzhledem k lepšímu skóre nám v tomto utkání stačila remíza. Bohuţel jsme utkání prohráli 2:1 (i z důvodu neproměnění trestného střílení 20 vteřin před koncem utkání a nastřelení 3 tyček během zápasu), obsadili tak 2. místo a neobhájili 1. místo z loňského ročníku.
Sestava ZŠ Čimelice: Jakub Vařenka, Jan Vašek, Martin Nosek, Martin Jouja, Martin Kaššák, Vojtěch Mastný, Dominik Bína, Jan Ziegler, David Pšeničný a Karel Hrabě
Vláďa Linhart
13
Přeborníkem ZŠ Čimelice ve stolním tenise se stal David Pšeničný VÝSLEDKY TURNAJE O PŘEBORNÍKA ZŠ ČIMELICE 1. PŠENIČNÝ David
23b
2. LINHART Jakub
20b
3. VALA Lukáš
19b
4. VÁLEK Lukáš
18b
5. HRABĚ Karel
18b
6. ZIEGLER Jan
18b
7. KUCHTA Jan
17b
8. VAŠEK Jan
16b
9. FOŘT Josef
16b
Celkovým vítězem turnaje se stal David Pšeničný
10. NOSEK Martin
14b
z 9. třídy, který dokázal vyhrát všechny zápasy!! Druhé
11. BYSTŘICKÝ Jan
12b
12. VALOVÁ Monika
12b
13. HULEŠ Antonín
11b
14. VAŘENKA Jakub
11b
v kategorii dívek. Ceny předávala zástupkyně ředitele
15. GEREG Josef
10b
ZŠ Čimelice, paní Ivana Zieglerová, a diplomy ředitel
16. PIŠTĚLÁKOVÁ Martina
9b
17. PĚKNICE Jan
8b
18. BISKUP Josef
7b
19. KNÍŢE Vladislav
6b
20. ŢAHOUROVÁ Kristýna
6b
21. HADÁČEK Pavel
3b
22. JOUJA Martin
2b
23. RAČANOVÁ Kristýna
1b
24. TOMÁŠEK Kryštof
0b
Ve středu 22. 12. 2010 proběhlo v hostinci Na Hvíţďalce
v Čimelicích
před
vánočním
vystoupením
dramatického krouţku slavnostní vyhlášení výsledků turnaje O přeborníka ZŠ Čimelice ve stolním tenise. Turnaje se zúčastnilo 24 ţáků (20 chlapců a 4 děvčata), kteří mezi sebou sehráli 552 zápasů! Zápasy se hrály na 4 vítězné sety. Při konečné rovnosti bodů rozhodoval vzájemný zápas mezi ţáky; při bodové rovnosti více ţáků rozhodovala minitabulka a poměr setů mezi ţáky.
místo obsadil Jakub Linhart ze 7. třídy a třetí místo Lukáš Vala z 5. třídy. V kategorii dívek zvítězila Monika Valová ze 7. třídy. Pořadí jednotlivých účastníků turnaje i s jejich bodovým ziskem je uvedeno pod textem. Cenou a diplomem bylo oceněno prvních 5 míst v celkovém pořadí a první místo
ZŠ Čimelice, pan Josef Pouch.
Vláďa Linhart
14
Školská futsalová liga Dne 15. 12. 2010 ţáci 8. a 9. třídy ZŠ Čimelice odehráli 2. kolo školské futsalové ligy. Hrálo se ve sportovní hale v Dobříši. ZŠ Čimelice se zde utkala se ZŠ Zdice, ZŠ Příbram - Březové Hory a s pořádající 2. ZŠ Dobříš. Z těchto čtyř týmů postupoval do dalšího kola pouze vítěz, kterého čekalo krajské finále. V konkurenci těchto soupeřů jsme obsadili poslední místo a ukončili jsme tak své působení v prvním ročníku školské futsalové ligy. Postup ZŠ Čimelice mezi 16 týmů divize B (Střední Čechy) lze hodnotit vzhledem k velikosti jiných škol v kraji jako úspěch.
výsledky z Dobříše: Čimelice
2.
Zdice
Body: Skóre: Pořadí
Dobříš Příbram Čimelice
X
0:10
1:19
2:5
0
3:34
4.
2.
10:0
X
2:8
6:2
6
18:10
2.
Příbram
19:1
8:2
X
13:1
9
40:4
1.
Zdice
5:2
2:6
1:13
X
3
8:21
3.
Dobříš
Sestava ZŠ Čimelice: Martin Nosek, Karel Hrabě, Vojtěch Mastný, Jakub Vařenka a David Pšeničný; střídali Jan Vašek, Martin Jouja a Jan Ziegler Góly: s Příbramí Mastný, se Zdicemi Mastný a Pšeničný
Vláďa Linhart
15
Sudová skončila v paralelní jízdě v boulích v Kanadě třináctá Lyţařka Nikola Sudová obsadila 13. místo v sobotním závodu Světového poháru v paralelní jízdě v boulích v kanadském středisku Mt. Gabriel. Dvojnásobná medailistka z mistrovství světa prošla z kvalifikace do vyřazovacích jízd jako jediná z čtveřice českých reprezentantů, v prvním kole však prohrála s domácí Audrey Robichaudovou.
Nikola Sudová (* 17. března 1982, Jablonec nad Nisou) je česká sportovkyně, akrobatická lyţařka. Jejím trenérem je bývalý reprezentant v lyţování Radek Herot. Akrobatickému lyţování se věnuje i její mladší sestra Šárka Sudová. Podle této české olympioničky byl pokřtěn vrtulník letecké záchranné sluţby v Jihomoravském kraji. Na mistroství světa v jízdě v boulích získala stříbro (2005) a bronz (2009), vyhrála SP v Mont Tremblant 2005 a v Apexu 2006, na ZOH 2006 v Turíně skončila šestá. Vrcholem její dosavadní kariéry měl být olympijský závod ve Vancouveru 2010, kde chtěla zaútočit na medaili. Ovšem měsíc před olympiádou (13. ledna 2010) si při tréninku na závod Světového poháru v americkém Deer Valley přetrhla zkříţený vaz v koleni. Přesto nakonec ve Vancouveru startovala s ortézou vyrobenou na míru - a jako jediná z trojice českých reprezentantek postoupila do finále, kde obsadila 16. místo. Připravil K. Hrabě zdroj: www.sport.cz, cs.wikipedia.org
16
Cesta kolem světa za sportem Další díl „Cesty kolem světa za sportem“ nás zavede do Jiţní Korey. Tam se bude konat od 27. srpna do 4. září 2011 13. mistrovství světa v atletice. O pořádání tohoto mistrovství byl rekordní zájem. Dne 4. dubna 2006 IAAF oznámil, ţe o pořadatelství projevilo zájem devět zemí (Maroko - Casablanca, Jiţní Korea - Tegu, Spojené arabské emiráty, Španělsko - Barcelona nebo Valencia, Rusko - Moskva, Austrálie - Brisbane, Švédsko - Göteborg, Chorvatsko - Split a Spojené státy - Chicago, New York nebo San Francisco). 1. prosince 2006 potvrdily závazný zájem Brisbane, Tegu, Moskva a Göteborg. Göteborg ale zanedlouho odstoupil z důvodu nedostatečné finanční podpory od švédské vlády. Na zasedání rady IAAF 27. března 2007 v Mombase bylo oznámeno, ţe vítězným kandidátem je Tegu v Jiţní Koreji.
Rekordy mistrovství světa Usain Bolt (Jamajka)- Sprint 9,58 s - WR Berlín 2009 200 m
Usain Bolt (Jamajka) 19,19 s - WR Berlín 2009
400 m
Michael Johnson (USA) 43,18 s - WR Sevilla 1999
800 m
Billy Konchellah (Keňa) 1:43,06 Řím 1987
1 500 m
Hicham El Guerrouj (Maroko) 3:27,65 Sevilla 1999
5 000 m
Eliud Kipchoge (Keňa) 12:52,79 Paříţ 2003
10 000 m
Kenenisa Bekele (Etiopie) 26:46,31 Berlín 2009
Usain Bolt – nejrychlejší muţ planety!
Připravil D. Pšeničný, zdroj: cs.wikipedia.org
17
Tip do vaší knihovny
Hraničářův učeň Kniha první – Rozvaliny Gorlanu John Flanagan Hraničářův učeň je má neoblíbenější kniha. Zatím jsem přečetl první tři díly, ale nyní si kupuji další dva. Děj se odehrává ve středověku. Hlavní postava je patnáctiletý kluk Will, který je sirotek. Jednoho dne šel spolu se svými kamarády k baronu Araldovi, aby si vybral mistra, který ho bude učit. Původně chtěl jít na školu pro bojovníky, ale na to neměl vlohy. Všiml si ho jen hraničář Halt, který ho přijal za svého učně. Hraničáři byli zvědové velmi zdatní v boji na dálku. Halt okamţitě začal Willa učit a trénovat do padnutí. Zaţili spolu spoustu dobrodruţství, například lov divočáka. Kdyţ ale jeli na schůzi hraničářů, dozvěděli se, ţe Morganth, znepřátelený vládce, vyhlašuje království válku. Také na území vnikli dvě Morganthovi zrůdy, vypadající jako medvěd. Ty se Halt, Will a bývalý Haltův učeň vydají zabít. Jak to ale dopadne, to si musíte přečíst sami.
Martin Funda
18
Na vlásku V lednu se v kinech objevila nová pohádka od Disneyho, která nese jméno Na vlásku. Já osobně ji uţ zhlédla, moc se mi líbila a viděla jsem vše, co bych očekávala. Pohádka vypráví o zázračném květu, který uzdraví nebo oţiví vše, co si jen budete přát.
A stane se, ţe
tento květ bude potřebovat královna čekající miminko, která těţce onemocní. Oddaní poddaní květ najdou a královna se uzdraví. Zásluhou zázračné květiny se královně narodí zdravá princezna jménem Rapunzel. Bohuţel se zázračná moc květiny přenese do princezniných vlásků a ona je tak ohroţena lidmi touţícími po moci. Královna s králem ji bedlivě střeţí, ale princezničku brzy unese po nesmrtelnosti prahnoucí ţena a vychovává ji v ukryté věţi jako vlastní. Ţena Rapunzel nikdy nepouští ven, takţe Rapunzel velmi překvapí, kdyţ v den jejích osmnáctých narozenin věţ omylem objeví mladík (Eguen) prchající před královskými stráţemi. Rapunzel Eguena omráčí a schová jeho ukradenou kořist. Nakonec uzavřou obchod : ona mu dá ukradenou korunku pod podmínkou, ţe ji vezme ven, aby se mohla podívat na miliony lampionů, které král s královnou vypouštějí pro svoji nic nevědoucí dcerku. Rapunzel je úplně unešená, kdyţ uvidí zemskou krajinu na vlastní oči. Uţívá si přírody a cítí, ţe její ţivot teprve začíná. Postupně se smráká a na řadu by měly přijít lampiony, a tak Eguen s Rapunzel sedí na loďce a čekají, aţ lampiony vzlétnou do noci. A najednou se Rapunzin sen vyplní – k nebi se vznese první lampion a za ním miliony dalších. Rapunzel zaţívá nejkrásnější chvilky svého ţivota, ovšem Eguena omračují další zloději, kteří chtějí získat ukradenou korunku … A teď přichází na řadu otázky. Zjistí Rapunzel, kdo jsou její praví rodiče? Vrátí se na zámek? Já vám to uţ ale nepovím. Pokud vás tento úvod do pohádky aspoň trochu zaujal a chtěli byste se zasmát, doporučuji pohádku Na vlásku zhlédnout.
Monika Valová
19
Od učitele nejen pro učitele Od učitele to nebude tentokrát ani tak pro učitele, jako spíš pro ţáky. Ale protoţe jako my všichni neradi slyší kritiku, nejsem si jistá, zda si tohle „promlouvání do duše“ vůbec přečtou. Nevadí, psaní funguje i jako terapie, takţe se alespoň „vypíšu“ ze svých pocitů. Kdyţ mi paní učitelka Kašparová předávala Školní zpravodaj, zmiňovala se o tom, ţe některým jeho redaktorům uţ v závěru psala výhrůţné dopisy. Aby splnili, co slíbili – tedy napsali a odeslali to, co napsat měli. Mě na „výhrůţné dopisy“ moc neuţije, ale je pravda, ţe si uţ připadám trochu jako výběrčí daní ve středověku. Páky bohuţel nemám tak silné, jako byl ţalář a hladomorna, maximálně bych mohla pohrozit zhoršenou známkou z češtiny, ale to nedělám. Snaţím se být vstřícná a vděčná za články, které posíláte. Výsledek je, ţe některé materiály mám vzápětí po tom, co se domluvíme na zadání, některé dostanu po opakovaných upomínkách a na některé stále čekám… (pokud jejich potenciální autoři ještě neumřeli, zcela jistě ţijí šťastně dodnes). V hodinách se vám občas snaţím sdělit, ţe ve škole nejde jen o ten který konkrétní předmět, ale také o to, naučit se dělat přesně a poctivě svou práci, dotáhnout věci do konce, nevymlouvat se a nevykrucovat tam, kde se od vás právem očekává nějaký výsledek. Převedu-li to do novinářské praxe, protoţe řeč tu původně byla o práci pro Školní zpravodaj, znamená to, ţe pokud v opravdové redakci neodevzdáte v patřičném termínu dobře odvedenou práci, nejen ţe nedostanete prémie, nejen ţe nedostanete zaplaceno, ale v nejbliţším moţném termínu se s vámi rozloučí. Přeloţeno do obecné češtiny: dostanete padáka. A práci si budete muset hledat jinde. Vím, zatím nejste v práci, ale ve škole. Do Školního zpravodaje přispíváte více méně dobrovolně a zadarmo. Ale pokud jste se k té činnosti zavázali, měli byste dostát svým závazkům. A to se týká všech krouţků, které navštěvujete. Není moţné se na začátku školního roku někam přihlásit a po čase tam přestat docházet, protoţe se vám uţ nechce a protoţe pohodlnější je jen tak sedět u PC a drbat na Facebooku. (Nad tímhle fenoménem se v tomto čísle zamýšlíme také.) Naštěstí má Školní zpravodaj stále dost těch redaktorů, kteří „plní své úkoly svědomitě“, jak se kdysi říkalo. Těm mnohokrát děkuji!!! Ona je to dnes uţ s tím svědomitým plněním úkolů vyčpělá fráze, ale nejde o frázi, jde o její obsah. Protoţe kdyby se všichni lidé vykašlali na práci v momentě, kdy se jim zrovna dvakrát nechce, neměli byste dnes ani počítač, ani Facebook, ani mobily, ani LCD televizi, ani léky proti rýmě a chřipce, natoţ pak proti rakovině a jiným zákeřným nemocem. Tak se nad tím, prosím, trochu zamyslete…
Jana Kubátová
20
Rozhovor O rozhovor poţádali tentokrát ţáci 5. třídy paní Vlastu Štědronskou, která pracuje v naší škole od začátku školního roku 2010/2011. Na starosti má nejen úklid, ale společně s učiteli také dozor na chodbách během přestávek. Nám vyučujícím tak částečně pomáhá k tomu, abychom si o přestávkách mohli trochu vydechnout a připravit se na další hodinu (za coţ jí velmi děkujeme). A teď uţ k otázkám ţáků 5. třídy: Proč jste si vybrala zrovna naši školu? Mám ráda věci, které mají tradici, naše škola má dlouholetou, dobře se tu cítím, znám tu spoustu ţáků a mám to v místě bydliště. Jak se vám v naší škole líbí? Škola se mi líbí, má celkovou klidovou atmosféru. Co se vám tu líbí nejvíc? To se nedá vysloveně říct. Čím jste chtěla být jako malá? To uţ je tak dávno, ţe musím přemýšlet. Asi chovatelkou koní. Zlobí vás ţáci? Je to jako na houpačce, někdy ano, někdy ne. Jaké máte záliby? Myslivost a s tím spojené aktivity, procházky v přírodě, kterou mám velmi ráda a není mi lhostejná, proto například důsledně třídím odpadky. Jinak ráda peču dobrůtky pro své nejbliţší. Vycházíte dobře s ostatními učiteli? Jsem tu krátce, neměla jsem moţnost všechny poznat, ale zatím ano. Kaţdý jsme nějaký, já mám ráda kolem sebe veselé a pohodové lidi, coţ tu nacházím. Za rozhovor děkují Václav Luzum a Vojtěch Štěpánek.
21
Assassin‘s Creed
Další díl seriálu, v němţ jsme se zaměřili na PC hry, pro vás připravil M. Funda . Tuto hru jsem si díky svému slabému počítači musel zahrát u švagra. I přesto, ţe kaţdý večer jsem hrál maximálně dvě hodiny, byla tou nejlepší hrou, kterou jsem doposud hrál. Příběh se odehrává napůl v době třetí kříţové výpravy a napůl v nedaleké budoucnosti. Začíná v laboratoři, kam vás unesli vědci, kteří pouţívají přístroj Animus pro dekódování vzpomínek předků různých lidí. Desmonda, tj. postavu, za kterou hrajete, unesli proto, ţe měl předka Altaira, assassina (zabijáka) v dobách třetí kříţové výpravy. Postupně z něj dostávájí vzpomínky pomocí Anima. V těchto Desmondových vzpomínkách vlastně hrajete. Vše začíná pod městem Jeruzalém, kde máte přinést jakýsi poklad svému mistrovi, Al Mualimovi. Něco se ale zvrtne a poklad nepřinesete. Jste tedy degradováni. Později dostanete seznam devíti jmen lidí, které musíte zneškodnit. Hra je rozdělena na čtyři města: Masyaf, Acre, Damašek a Jeruzalém. V Masyafu sídlí váš mistr. V ostatních městech máte své cíle. Své cíle si nejprve musíte najít různými způsoby, jako je odposlouchávání, plnění úkolů pro informátory nebo třeba krádeţ různých dopisů. Poté se teprve vydáte svůj cíl zneškodnit.
Ţánr Vydavatel Rok vydání Průměrná herní doba
Akční Ubisoft 2008 ± 20 hodin
Min. poţadavky: 2.0Ghz procesor 1GB RAM 128MB 3D grafická karta Windows XP SP3 / Vista / Win7 Klady -
Úţasný příběh Grafika Volné prostředí Poměrně dlouhá herní doba - Kompletní CZ lokalizace Zápory - Po čase se můţe zdát ohrané - Velmi otevřený závěr Mé hodnocení: 95/100
22
Touha „…nic není dost velkej cíl, aby ses nepokusil…“ Poslední den loňského roku jsem měl moţnost shlédnout v divadle Kalich muzikál Touha. Byl to silvestrovský speciál, takţe jsme se těšili a účinkující si představení téţ uţívali. Za všechny bych jmenoval Dalibora Gondíka, Radku Fišarovou a Jana Kříţe. Děj muzikálu začíná ve vězení, ze kterého utekl Benedikt Berousek, zvaný Ben. Utekl do divadla, kde právě probíhal konkurz k muzikálu „Můra a motýl‘‘. Tam uţ měla jistou hlavní roli Karin, do které se Ben zamiloval. Karin ale ţila s obchodníkem a producentem muzikálu Oskarem. Ben díky svým schopnostem i okolnostem získal hlavní muţskou roli, společně s Karin spolu vystupovali a také ona se do Bena zamilovala. Oskar nakonec zajistil, aby byl Ben z vězení propuštěn. Muzikál se všem moc líbil a dodnes máme báječné záţitky.
Vojtěch Mastný Pozn. redakce: Muzikál Touha Mirjam a Daniela Landových volně vychází z filmového hitu stejné autorské dvojice Kvaska. Příběh z muzikálového zákulisí prošel cestou z filmového plátna na divadelní jeviště řadou změn, v divadle zní mnohem více muziky neţ v kině, navíc velký prostor dostal tanec. zdroj: www.chytrazena.cz, foto: www.divadlokalich.cz
23
Osobnost měsíce
LUCIE VONDRÁČKOVÁ DATUM NAROZENÍ
8.3.1980
ZNAMENÍ
RYBY
LUCIE VONDRÁČKOVÁ se narodila 8. března 1980 v Praze. Lucie má mnoho koníčků, například tanec, step, balet, zpěv, studium. Roku 1993 vydala písničkové album pro děti Marmeláda, k němuţ napsal hudbu její otec Jiří Vondráček. Za toto album obdrţela zlatou a platinovou desku. Lucie Vondráčková hraje také v muzikálech. Poprvé si zahrála v muzikálu Starci na chmelu. Lucie je bezesporu jednou z nejúspěšnějších českých hereček a zpěvaček. Při své kariéře herečky a zpěvačky také hodně studovala, plynule mluví a píše čtyřmi cizími jazyky.
Její nejnovější CD se jmenuje
DÁREK, obsahuje 19 písní, nejen vánočních…
Připravila M. Vicherková zdroj:www.celebrity-planet.info
24
Facebooková generace Facebook,
kdo
by
to
slovo
neznal,
asi
nejnavštěvovanější
internetová síť. Má více neţ 500 miliónů aktivních uţivatelů. Dneska ten, kdo nemá Facebook, je „totálně ztracenej“. Neví, kdo s kým co měl, co se kdy stalo atd. Ranní téma před školou? Co je novýho na FB (zkratka pro Facebook). Na Facebooku poslední dobou vídávám čím dál, tím více učitelů, dospělých, dokonce i prarodičů. Ale největší část „obyvatelstva“ Facebooku tvoří především …náctiletí. Ani vědce Facebook nenechal na pokoji, a tak se rozhodli udělat takový průzkum. Jako „pokusné králíky“ nabrali studenty ze středních a vysokých škol, jejich úkolem bylo 24h strávit bez Facebooku, mobilního telefonu, novin a televize. Po celou dobu tohoto testu měli zapisovat své pocity. Více neţ 90% z nich uţ po dvou hodinách psalo, ţe se cítí jako závislí, měli „absťák“, nevěděli, co se děje v okolí. Co z toho vyplývá? Ţe dnes je téměř kaţdý závislý na informacích, bez kterých by těţko přeţil. Vědci tento jev nazvali „porucha nedostatku informací“. Ale facebookové téma nenechalo na pokoji ani mne, a tak jsem se rozhodla udělat jakousi anketu v naší škole. Zamířila jsem i do první třídy, kde jsem se na „fejsbůk“ zeptala. Jediné, co mě zaskočilo, kdyţ jsem psala tento článek, bylo to, ţe Microsoft Office Word nemá ještě slovo Facebook ve slovníku. Coţ by asi koukal kaţdý, je to přeci nejrozšířenější slovo hned po slovech sprostých. Odpovědi na mé otázky do facebookové ankety si můţete přečíst dole po jednotlivých třídách… =)
1. třída – Kdyţ jsem přišla do této třídy, velice mě zajímalo, jestli ví dnešní prvňáci, co je to Facebook. A ano, věděli, u většiny odpověď zněla: „Je to na počítači a můţeš si tam povídat s kamarádama.“ A dokonce jeden nebo dva prvňáci uţ Facebook mají, hold jde dnešní generace víc a víc dopředu. 2. třída – Neţ jsem vešla do této třídy, říkám si: „No tolik lidí vědět nebude, tak se jich zeptám, co to FB vlastně je…“ A reakce mi vyrazila dech. Jako odpověď jsem obdrţela: „No né asi, v jaký době ţiješ?“ V tu chvíli ani nevím, na co jsem pomyslela… 3. třída – Po zkušenosti ve druhé třídě jsem se uţ radši neptala, co FB je, pouze jsem poloţila otázku, zda ho někdo má. A ano, pár dětí se tam najde, ale určitě nejde o „závisláky“, kteří tráví všechen čas pouze na Facebooku… 4. třída – Někteří jedinci uţ Facebook mají, ale většina ještě odolává.
25
...
5. třída – Otázku, co je to Facebook, jsem si uţ v této třídě mohla odpustit, koukali by na mě jako „na blba“, ţe přece všichni jsou IN… Facebook má asi polovina páté třídy, ale ne kaţdý na něj chodí denně. 6. třída – Aţ na pár výjimek má v této třídě Facebook kaţdý a většina ho navštěvuje kaţdý den. 7. třída – Facebook, naprosto běţná věc, neuvědomuji si, ţe by někdo FB neměl. 8. třída – Facebook má úplně celá třída (včetně mě) a většina ho navštěvuje denně a tráví zde tak průměrně hodinu. 9. třída - na Facebooku stráví celá třída průměrně 2 hod denně, coţ je opravdu hodně času. Facebook má ze třídy úplně kaţdý.
A závěr? Kdyţ hodnotím, jestli tato anketa vůbec k něčemu byla, musím říct, ţe mně otevřela oči. Ostatní si moţná udělají alespoň přehled, ale já jsem si uvědomila, ţe dnešní vývoj jde opravdu hodně dopředu, a to především kvůli 2. třídě, kde se ke mně nechovali zrovna „přátelsky“. Já a všichni mí kamarádi jsme nakonec vděční za to, ţe jsme do 6. třídy nevěděli, co to Facebook je, a ţe jsme aţ do začátku 7. třídy vydrţeli ţít bez něj. Narodili jsme se v letech, kdy ještě Facebook neovládal celý svět…
Jana Kašparová ml.
26
Proč je třeba chodit do školy Při nedávné hodině slohu jsme dostali zajímavé zadání na samostatnou práci. Znělo asi takto: „Přišla za vámi holčička z první třídy, které se nechce chodit do školy. Vysvětlete jí způsobem přiměřeným jejímu věku, proč je to třeba.“ Na začátku se objevila spousta zajímavých jmen, jako byla: Doubravka, Blaţenka, Helenka, Gertrůdka a Majdalénka. Pak na to někdo šel přes city, např.: „do školy se chodit musí, abys byla chytřejší a dostala dobrou práci,“ jiný přes kariéru: „pokud se budeš dobře učit, půjdeš na střední a pak třeba i na vysokou“. Následovalo varování pro případ, ţe by se holčička přesvědčit nedala: „Lidé tě budou oškubávat, protoţe si nespočítáš ani svoji výplatu.“ Jiný nápad: „Kdyby tě někdo trápil, jsou tu učitelé, kteří ti rádi pomohou a poradí.“ Jako další argument „pro“ se objevilo: „Já do školy chodím devět let a nebyla doba, abych se tam netěšil.“ Nakonec ale téměř všechny slohové práce končily prostým závěrem, ţe pokud Doubravka, Blaţenka, Helenka, Gertrůdka či Majdalénka do školy chodit nebude, můţe skončit pod mostem nebo na ulici. Tímto tedy zdravíme všechny budoucí prvňáčky, kteří se v pátek 28. ledna a v sobotu 29. ledna dostavili k zápisu do první třídy. Za 9. třídu Karel Hrabě
Ţelva a pivo, opice a medvěd Zadání pro slohovou práci ve 4. třídě znělo sice jednoduše, ale tak jednoduché to rozhodně nebylo. Ţáci měli pouţít v textu slova: 1) pivo, ţelva, hrad, klobouk a oči, 2) pravítko, sako, opice, propiska a kámen. Tady jsou nejzdařilejší práce: Ţelva a pivo Ţelva pila na hradě pivo a na hlavě měla klobouk s očima. Pivo bylo alkoholické, a tak jí oči lezly z důlku. Ţelva vypadla z hradu a přitom jí spadl klobouk. Neměla klobouk ani oči. Ţelva byla smutná, ţe nenašla klobouk ani oči.
27
...
Opice a medvěd Byla jedna opice a na sobě měla sako a v saku bylo pravítko, propiska a kámen. Opice uviděla medvěda, tak po něm hodila kámen. Medvěd se lekl, aţ snědl propisku. V medvědovi se propiska zasekla, aţ zůstal stát jako pravítko. Opice se tak zbavila medvěda, zahodila sako a šla si hrát s ostatními opicemi.
M. Vašek Ţelva na hradě Byla jednou jedna ţelva, která nadobro pořád nosila klobouk a měla veliké oči. Ta ţelva se jmenovala Ţofka. Ţelva Ţofka jednou dostala chuť na pivo. A tak se Ţofka mrkla na internet, kde to pivo seţene. Zjistila, ţe nejblíţe je to na hradě. A tam měli pivo Plzeň. Zrovna na to dostala chuť. A tak nastartovala Škodu a jela, jela a jela. A úplně zapomněla, ţe kdyţ si tam dá pivo, ţe zpátky pojede pod vlivem alkoholu. No co, prostě zapomněla. Kdyţ přišla k hradu, všimla si velikého plakátu s pivem a řekla si: No, moţná tam budou mít akci. A tak šla. A kdyţ vešla do dveří, zjistila, ţe si tam můţe cokoli vybrat. A vybrala si jedenáctku. Kdyţ dopila, šla k autu a jela domů. A pak to přišlo! Jak Ţofka jela, tak nabourala a skončila v nemocnici. Naštěstí se jí nic váţného nestalo. KONEC
P.Štěpánek
Obrázek „Ţelva na hradě“ nakreslil Pavel Štěpánek.
28
Trochu z magie Bílá magie je magie, která má pomáhat a neuškodit. Hermetici ji nesměli zneuţívat pro vlastní prospěch, tzn. nesnaţit se někoho ovlivňovat proti jeho vůli, za účelem získání jeho lásky, změny názorů, atd. Mohli ji vyuţít jen pro pomoc ostatním. Tato magie má striktní pravidla, které by se měla dodrţovat, jinak se v lepším případě vše obrátí proti osobě, která magii aplikuje, v horším případě přechází v černou magii. Nejrozšířenější bílou magií bylo: o Bylinkářství o Věštění o Přírodní léčitelství o Astrologické znalosti Z pohledu magického bylinkářství se věří a věřilo, ţe největší magické vlastnosti měly rostliny trhané za zatmění, úplňku, nebo jen na neobvyklých místech, třeba na šibeničním vrchu. Z takovýchto bylinek, nebo jejich částí (květ, kořen, listy) se pak dělali odvary (čaje), nebo masti. Většina sbíraných bylinek je ještě dnes hojně uţívána, jen pod záštitou lékařské vědy nebo jako psychotropní rostlina. Patří sem hlavně: kopřiva. Říkalo se o ní, ţe je to společně s černým bezem nejsilnější magická rostlina. Po vhození do ohně odhánějí zlo. Durman a jmelí měly zase navozovat stavy, při kterých se dalo nahlédnout do budoucnosti. Ovšem přes všechna nesporná i sporná fakta jsou podstatou bílé magie rostlin spíše účinky neţ mystické nadpřirozeno. Nelze však popřít, ţe v bílé i černé magii mají magické rostliny své pevné místo. Věštění bylo dalším nejrozšířenějším uměním bílé magie, ať to jiţ bylo věštění z Tarotu, křišťálu nebo ruky. Zajímavostí je, jak vlastně vznikla představa čarodějnic letících na koštěti. Celá událost je vysvětlena takto: při věštění jsou uţívány nejrůznější psychotropní látky, o vlastnostech třeba takového durmanu uţ věděli staří Indiáni při svých astrálních cestách. Nebylo tedy vzácností, ţe při věštění tyto látky uţívaly i některé čarodějnice. Aplikace těchto látek byla dříve ztíţena, takţe aby psychotropní látky lépe vnikaly do těla, byly uţívány v podobě mastí. Tyto masti pak byly nanášeny na násady od košťat (věřilo se, ţe košťata vydrţí déle).
...
29
V dnešní době je nejrozšířenějším kultem bílé magie tzv. Wicca. Na bílou magii pak dále navazuje Stříbrná magie. Na článek o ní se můţete těšit v příštím díle zpravodaje =P)
Slovníček pojmů: Hermetici = zasvěcení vykladači různých textů, členové tajných spolků a sekt, okultisté, vyznavači mystiky a magie Wicca = současná tradice pohanského náboţenství a zároveň magický iniciační systém. Slouţí k poznání sebe sama, světa a k interakci s Boţskými silami a souznění s přírodou, jejími rytmy a změnami. Wicca je zároveň jednou z tradic současného čarodějnictví. Připravila Anna Klímová
Nové příběhy Nočního hlídače a Robinových zbojníků ze Sherwoodského lesa (četba na pokračování) III. část Uslyšel, ţe se ve stodole něco hýbe. Otočil se a za sebou uviděl ...NOČNÍHO HLÍDAČE! Toho zmetka, kterého si dlouho přál lapit... Hodil po něm pytel, ale hlídač se uhnul. Marian má pořádný důvod dát Guyovi ,,nakládačku“, ale nemůţe. Pořádně si neodpočinula z předešlého boje s vojáky a čím dál tím víc ji bolí jizva na pravém boku, kterou jí Guy minulý rok způsobil. Opět při krádeţi peněz. Jenţe šlo o Guyovy peníze. Mlátil ji hlava nehlava a nebral ohledy na to, ţe Noční hlídač je dívka, protoţe to samozřejmě nevěděl. Po poslední ráně padl hlídač k zemi. Guy k němu přistoupil, kdyţ leţel bezmocně na zemi, aby konečně zjistil, kdo to vlastně je. Kdyţ sundal masku z obličeje hlídače, ztuhnul mu úsměv na tváři. Lady Marian? Noční hlídač je Lady Marian? I na něj je to moc. Musí pryč… pryč od pravdy.
30
...
Je na pokraji mezi ţivotem a smrtí. Hrozí jí poprava. Guy jí neustále vyčítá, ţe v masce zabila mnoho šerifových vojáků. Dostala na vybranou. Buď přestane jako Noční hlídač pomáhat chudým, nebo bude viset… Rozhodla se pro ţivot. Guyovi se tím značně ulevilo. Viděl, ţe Marian je tvrdohlavá, a věděl, ţe se mohla rozhodnout pro smrt. Ona toho byla schopna. Rozhodla se tak, protoţe věděla, ţe na ni čeká Robin. Ale to Guy nevěděl… Myslel si, ţe to udělala kvůli němu. Robin nevěděl, ţe toto odpoledne mohla láska jeho ţivota zemřít. Měl na starost něco jiného. To ale nic neměnilo na tom, ţe Marian pro něj byla ve všem první. Klidně by zemřel, jen kdyby mohla ţít. Marian zatím čekala na hradě, aby si mohla s Guyem promluvit. Chtěla se mu omluvit. Hlavně za všechny ty lţi. Věděla, ţe jestli teď uteče z hradu a bude zase pomáhat chudým jako Noční hlídač, tak ji zabijí. Rozhodla se. Uteče. Dává všanc svůj ţivot, ale musí. Musí. Pro dobro chudých musí… Uvědomila si, ţe kdyţ teď vojáci vědí, ţe Nočním hlídačem je právě ona, a určitě budou vědět, ţe Noční hlídač zabil nespočetně šerifových vojáků, budou z ní mít respekt a ona bude moci odejít… Vzpomněl si na ni. Vzpomněl si na Marian, Nočního hlídače, na jejich zasnoubení a na její krásnou tvář, na její krásně světle modré oči a na její úsměv, který byl ten nejkrásnější ze všech. To vše si promítal před očima. Nechtěl ji ztratit. Chtěl za ní jít, ale nevěděl, jestli má. Doufal, ţe s ním bude chtít mluvit. Důvod by k tomu měla. Ještě neţ vyšla na chodbu, napsala dopis. Napsala ho Gisbornovi. Napsala, ţe se omlouvá, ať ji klidně pověsí, ale ona těm chudým musí pomoct. Pak odešla. Odešla za svým Robinem… Ozvalo se klepání. Znovu. A ještě jednou, ale nikdo neotvíral. Nečekal na svolení vejít, vešel. Hned, jak si přečetl pár vět z Marianina dopisu, vztekle zařval. Rozrazil dveře a kdyţ potkal prvního vojáka, který o Marian věděl, probodl ho… Vţdyť ji ten pitomec měl zastavit. Tak proč to, ksakru, neudělal?! ...
Lucie Tesková
31
Hlášky Pojedeme do hvězdária (hvězdárna + planetárium = hvězdárium). Rod střední, ţenský a pánský. Kdo osvobodil Prahu ve 2. světové válce? Kryštof Kolumbus.
Vtipy Lojza Novák říká tatínkovi: "Tati, dnes jsem se jako jediný hlásil!" "Jo? A na co se paní učitelka ptala?" "Kdo nemá domácí úkol..." Evička se vrací z hodiny náboţenství: "O čem to dnes bylo?" ptá se matka. "O mně a nějakém Adamovi." Matka telefonuje učitelce: "Prosím vás, nedávejte dětem úlohy z matematiky, ve kterých láhev piva stojí korunu sedmdesát. Manţel pak nemohl celou noc usnout!"
Připravil J.Vašek
Za redakci: K. Račanová, M. Funda, A. Kulasová, T. Směšná, M. Valová, M. Vicherková, G. Vinklerová, L. Fialová, N. Janešová, J. Kašparová ml., A. Klímová, V. Mastný, J. Vašek, K. Hrabě, D. Pšeničný, L. Tesková, J. Kubátová, J. Kubát Autor titulní strany: Olga Vilímová Děkujeme všem, kteří se podíleli na tomto čísle.
32