ČASOPIS PRO EKOGRAMOTNOST

ČASOPIS PRO EKOGRAMOTNOST

HLAVNÍ TÉMA →

ČÍSLO 5 | ROČNÍK 8 ŘÍJEN 2010

MÉDIA

VÍTĚZ MEZI ZELENÝMI KOMIKSY | PRÁVO VĚDĚT | SOUKROMÝ ŽIVOT MEDVĚDŮ ETICKÁ VÝCHOVA | NOVÁ MÉDIA V NÁRODNÍM PARKU | OBKLOPIT SE PŘÍRODOU JE PŘECE BÁJEČNÉ KURZ MEDIÁLNÍ SEBEOBRANY | INFORMAČNÍ LAVINA | JAK NAPSAT TISKOVOU ZPRÁVU? RECEPT NA AMATÉRSKÝ FILM | BEZPEČNÁ A MOTIVUJÍCÍ KOMUNIKACE GREENWASHING x FÉROVÁ REKLAMA PŘÍLOHA: ŽIJEME SPOLU – ZVÍŘATA V MÉDIÍCH

V

ítězem klání o nejlepší zelený komiks se stalo dílo pětadvacetiletého Jakuba Prantla z Prahy na motivy slavného projevu Martina Luthera Kinga I have a dream. Vybrala jej odborná porota v soutěži, kterou pořádalo Hnutí Duha v rámci iniciativy Velká výzva. Vítězný komiks ukazuje, že také v České republice může rychle začít přibývat investic do moderních zelených řešení, jako je zateplování domů, čistá energie, pohodlná veřejná doprava, místní potraviny nebo snadná recyklace. Hnutí Duha proto prosazuje nový zákon, který závazně stanoví, že Česká republika bude snižovat exhalace skleníkových plynů o 2 % ročně – krok po kroku, rok po roku. Do soutěže přišly komiksy od 44 mladých a nadaných autorů z celé republiky. Porotu, která vybrala tři nejlepší kusy,

tvořili Petr Litoš z komiksového nakladatelství Crew, Jan Laštomírský z Fakulty výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně a Markéta Jedličková, grafička Hnutí Duha. Druhou a třetí příčku obsadili Markéta Krpcová z Horního Benešova u Opavy a Jindřich Havlík z Kralup nad Vltavou. Patnáct nejlepších komiksů si můžete prohlédnout na www.velkavyzva. cz/komiks. A proč Hnutí Duha zvolilo právě soutěž komiksů? „Komiksy jsou výborný prostředek, jak mladí lidé mohou své vrstevníky inspirovat k zájmu o zelená řešení, která nás vysvobodí ze závislosti na ropě a uhlí,“ vysvětluje ředitel Hnutí Duha Petr Machálek, ředitel Hnutí Duha. Tisková zpráva Hnutí Duha, upraveno (red)

EDITORIAL Vážené čtenářky, vážení čtenáři, „JE ČASTO DŮLEŽITĚJŠÍ, CO V MÉDIÍCH NENAJDETE, než to, co z nich na vás vyskočí,“ uvádí Vít Kouřil, šéfredaktor společensko-ekologického časopisu Sedmá generace a zároveň vysokoškolský pedagog, který se médii zabývá na Masarykově univerzitě v Brně. Jeho Mediální výchovu pro začátečníky i pokročilé najdete v rubrice Proměny společně s dalšími dvěma články ze seriálu Kurz mediální sebeobrany, které vám nabízíme díky laskavosti redakce Sedmé generace. Mediální výchova se stala součástí rámcových vzdělávacích programů a média samozřejmě také ovlivňují vztahy a činy lidí vůči životnímu prostředí. Média realitu nejen odrážejí, ale také spoluvytvářejí, přesto, „kdybychom sledovali CNN 48 hodin denně, nepochopíme svět,“ jak vystihuje meze všudypřítomného mediálního působení sociolog Dino Numerato. Další znalec mediálního prostředí Jiří Zajíc se v rubrice Didaktika zamýšlí nad možnosti využití mediální výchovy pro environmentální a globální rozvojové vzdělávání. Média považuje za nervový systém současné západní civilizace a také za prostředníka k Bohu současné postmoderní doby – veřejnému mínění. Prosím, nelekejte se té abstrakce, tento článek přináší zároveň konkrétní inspirativní otázky pro mediální a environmentální vzdělávání. Jiří Zajíc poukazuje na to, že je dobré snažit se porozumět kódovacímu systému, v němž média – prostředníci mezi námi a světem – zprávy o světě podávají; vědět, že za odosobněnými médii stejně vždy sedí nějaký člověk omylný, že v médiích se i při sebepoctivější snaze o objektivitu nutně musí zjednodušovat. Že „jednou ze základních kompetencí mediální gramotnosti pro schopnost orientovat se v dnešním světě je rozpoznávání chyb a manipulací – stručně faulů – které k nám skrze média přicházejí“. Přehled nejčastějších mediálních faulů v článku najdete. Navazuje lidsky laskavý závěr, jak se bránit: kromě snahy o lepší porozumění, jak média fungují, sem patří i tak prosté a nadčasové záležitosti jako číst dobré knihy, mít dobré přátele a nenechat si líbit manipulace ze strany mocnějších... Ostatně, jak se média v digitálním věku demokratizují, otevírá se i řada nových možností, jak je používat ku prospěchu své školy, své obce, obrany kousku přírody spjatého s milovaným domovem atd. Nástrojem dostupným skoro každému se stává tisková zpráva, vlastní amatérský film, webová či facebooková stránka, ale i postoupivší psychologické poznání, jak komunikovat bezpečně a motivujícím způsobem. O tom všem je tento Bedrník, kde najdete i řadu praktických návodů. Na závěr nabízíme tip, kde se můžeme – díky úžasnému médiu, jímž je internet – seznámit s neférovou ekoreklamou. Tzv. greenwashing zneužívá touhu lidí po kvalitním životním prostředí, i tento jev ovšem lze kultivovat pomocí přijatých pravidel. Příkladem mohou být různé způsoby používání tzv. Möbiovy smyčky, nejčastěji se vyskytujícího „ekologického“ symbolu, který označuje recyklovatelnost výrobků. A RECYKLACE bude hlavním tématem příštího Bedrníku. Abyste se svými žáky nejen dokázali lépe rozumět nebo ku prospěchu dobrých věcí využívat všemožná média, ale také, jak (na zadní straně obálky tohoto Bedrníku) radí Jan Amos Komenský, dokázali podle potřeby strašidelný a jindy směšný „hlahol“ jednoduše nepřipustit do mysli, přeje Hana Kolářová.

↓ Kresba Milan Licina, Srbsko. Připraveno ve spolupráci s Českou unií karikaturistů.

OBSAH VÍTĚZ MEZI ZELENÝMI KOMIKSY ....................................2

INSPIRACE PRÁVO VĚDĚT .....................................................................4 ETICKÁ VÝCHOVA ...............................................................8 NOVÁ MÉDIA V NÁRODNÍM PARKU ...............................10 ŠKOLY A KOMUNITNÍ PROJEKTY ...................................11 OBKLOPIT SE PŘÍRODOU JE PŘECE BÁJEČNÉ ..............11

PROMĚNY

DIDAKTIKA VYUŽITÍ MEDIÁLNÍ VÝCHOVY... .....................................17 INFORMAČNÍ LAVINA .......................................................20 JAK NAPSAT TISKOVOU ZPRÁVU? ..................................22 RECEPT NA AMATÉRSKÝ FILM ........................................23 JAK KOMUNIKOVAT S VEŘEJNOSTÍ ................................25

NABÍDKA ...........................................................................28 GREENWASHING X FÉROVÁ EKOREKLAMAV ...............31

CO JSE A KDE SE VZAL

KURZ MEDIÁLNÍ SEBEOBRANY ......................................12

3 5 | 2010

INSPIRACE

PRÁVO VĚDĚT Právo vědět neboli právo na informace je předpokladem jakékoliv diskuse o občanské společnosti. Speciálními, přísnějšími, zákony je upraveno právo na informace o životním prostředí.

Nesehnutí NEzávislé Sociálně Ekologické HNUTÍ neboli Nesehnutí je výrazné občanské sdružení, které působí od roku 1997 především v Brně, avšak má celorepublikový vliv. Zabývá se aktivitami v oblasti ekologie, lidských práv a práv zvířat a tématy souvisejícími, a to v souladu s přesvědčením, že ekologické problémy je třeba vnímat spolu s jejich sociálními příčinami a důsledky a s ohledem na ně je třeba je také řešit. Při řešení ekologických problémů zdůrazňuje Nesehnutí dobrovolnou proměnu hodnot – přesun důrazu na kvalitní životní prostředí a dobré mezilidské vztahy. Svou činnost Nesehnutí orientuje nejenom na odhalování příčin sociálních a ekologických problémů, které politické strany, státní orgány či masová média často přehlížejí, ale také řešení konkrétních lokálních problémů, s cílem umožnit účast na rozhodování ve veřejných záležitostech těm, jichž se rozhodnutí bezprostředně dotýkají. Cílem všech aktivit Nesehnutí je ukázat, že změna společnosti založená na respektu k lidem, zvířatům i přírodě je možná a musí vycházet především zdola. Proto se Nesehnutí obracejí k aktivním lidem, kteří se zajímají o dění okolo sebe, lidem, kteří jako nedílnou součást své svobody vnímají i podíl zodpovědnosti za život na naší planetě. V rámci konkrétních projektů se Nesehnutí soustředí především na negativní jevy spojené s globální expanzí hypermarketů a jejich výstavbou na úkor životního a sociálního prostředí v dané lokalitě, na migraci a především uprchlíky v ČR a jejich složitou situaci, na nerovnoprávné postavení žen a mužů, porušo-

4

vání práv zvířat a problematiku obchodu se zbraněmi. Nesehnutí provozuje knihovnu, ekoporadnu, organizuje přednášky a workshopy, vydává množství zpravodajů, publikací a letáků a zřídilo také několik specializovaných internetových stránek s hojností konkrétních informací: hyper. cz, registr.hyper.cz, zenskaprava.ecn.cz, jmz.ecn.cz, uprchlik.ecn.cz, ekobrana.cz, dobrovolne.nesehnuti.cz, zemezena.cz. Specializované internetové stránky vesměs odpovídají programům, do nichž Nesehnutí své aktivity člení: Zaostřeno na hypermarkety, Ekoporadna, Ženská práva jsou lidská práva, Bezpečí pro uprchlíky, Zbraně, nebo lidská práva?, Za práva zvířat. Vedle dlouhodobých programů a iniciativních skupin občanské sdružení Nesehnutí také například instalovalo a udržuje naučnou stezku kolem Brněnské přehrady, spolupořádá osvětové ekologické akce pro veřejnost, jako je Den Země nebo Den stromů. Každoročně organizuje při příležitosti Mezinárodního dne lidských práv (10. prosince) festival multikulturních akcí, výstav, promítání dokumentů a besed s názvem Dny lidských práv. Jednou měsíčně pořádá veřejná tematická promítání zajímavých filmů a filmových dokumentů s následnou diskusí.

Právo vědět – právo na informace Jak využívat právo na informace a jaké k tomu existují nástroje, jak žádat informace o životním prostředí a jak získávat informace o chemických látkách, to se dovíte na internetových stránkách www. nesehnuti.cz a www.obcan.ecn.cz v sekci

Právo vědět – právo na informace. Zjistíte tu rovněž, jak je na tom v dané oblasti Evropská unie a její úřady a vybrané evropské země. V této sekci také najdete návody, jak žádat české i evropské úřady o informace a jak postupovat, když jsou odepírány; základní právní normy, které se týkají práva na informace; rozbor vybraných kauz, zkušeností a průzkumů z oblasti získávání informací od úřadů; příklady, jak funguje právo vědět v některých evropských zemích; odkazy na další zajímavé weby. „Začněte využívat práva vědět,“ vyzývají Nesehnutí. Z jejich stránek jsme pro vás vybrali základní přehled o právu na informace.

Právo vědět v České republice a v Evropské unii Právo vědět neboli právo na informace je u nás upraveno především dvěma zákony: Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, je obecná úprava práva na informace. Zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, upravuje oblast poskytování informací ve vztahu k životnímu prostředí. Pokud speciální zákon 123/1998 Sb. neobsahuje zvláštní úpravu pro informaci, kterou požadujete, uplatní se obecný předpis – zákon 106/1999 Sb. Právo na informace také upravuje Listina základních práv a svobod, a to ve dvojí podobě. Jednak jako základní politické právo – právo na informace v čl. 17: → odst. 1: Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny. → odst. 5: Státní orgány a orgány územ-

5 | 2010

INSPIRACE

ní samosprávy jsou povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti. Podmínky a provedení stanoví zákon. Jednak jako jedno z práv hospodářských, sociálních a kulturních v čl. 35: → odst. 2: Každý má právo na včasné a úplné informace o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů. Přístup k informacím v držení úřadů EU je ošetřen Směrnicí číslo 1049/2001 Evropského parlamentu a Rady z 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady Evropské unie a Evropské komise; směrnice upravuje způsob, jakým mohou získávat občané informace od těchto evropských institucí. Na úrovni národních politik pak existuje Směrnice číslo 2003/4/ES ze dne 28. ledna 2003 o přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí, která stanoví určité mantinely pro legislativu v členských státech. Této směrnici se pak jednotlivé státy mají za úkol přiblížit při vydávání národních zákonů. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/98/ES ze dne 17. 11. 2003 o opakovaném použití informací veřejného sektoru pak tvoří rámec pro opakované zpřístupňování těchto informací v členských státech.

Jak využívat práva vědět V České republice, stejně jako v jiných demokratických zemích, existují dva přístupy, jak úřady informují veřejnost: zajištěním práva občana na odpověď dotazovaného úřadu a samostatnou informační a publikační činností úřadů. Ptát se můžete jakéhokoliv orgánu státní správy a samosprávy (tj. ministerstva, zastupitelstva, krajské a městské úřady) a organizace, která je jimi řízená (například Česká inspekce životního prostředí). Pokud se zeptáte někoho jiného (firmy, souseda), je jenom na něm, jestli a co vám odpoví. Úřad ale musí. V žádosti je dobré odvolat se na pří-

5 | 2010

AARHUSKÁ ÚMLUVA Úmluva Evropské hospodářské komise OSN o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v otázkách životního prostředí neboli Aarhuská úmluva je mezinárodní smlouva, která zaručuje občanům právo na informace o životním prostředí, právo na účast v rozhodování a také právo na právní ochranu v záležitostech týkajících se životního prostředí – to jsou také její tři samostatné pilíře. Dává tak rámec účasti občanů i jejich sdružení na veřejné politice. Aarhuská úmluva v sobě spojuje a zároveň garantuje environmentální a občanská práva – právo na informace o znečištění a demokratickou debatu o velkých projektech; propojuje tři velká témata: životní prostředí, lidská práva a problémy spojené s korupcí. Pojem životní prostředí se navíc v pojetí Aarhuské úmluvy rozšiřuje, takže se dotýká i ochrany kulturních památek, veřejného zdraví či spotřebitelských práv. Občané mají podle úmluvy například → právo na veškeré informace o znečištění – úřady například nesmí utajovat výši exhalací z továren, údaje o kontaminaci pitné vody nebo obsah vydaného povolení ke zřízení skládky; → právo vyjadřovat se ke škodlivým projektům ve své čtvrti, za svou vesnicí apod.; → právo obrátit se na soud se stížností proti úřadům – každý může žádat, aby nezávislí soudci rozhodli, zda například povolení vypouštět toxické látky, které úřady udělily továrně nedaleko jeho domu, neporušuje zákony na ochranu zdraví. Veřejní představitelé (na národní, regionální či místní úrovni) pak mají dle úmluvy umožnit a zajistit, aby byla tato práva skutečně uplatňována. Úmluva byla sjednána 25. června 1998 na 4. konferenci ministrů životního prostředí EHK OSN (UNECE). V platnost vstoupila 30. října 2001. ČR úmluvu podepsala v roce 1998 a poslanecká sněmovna ji ratifikovala v roce 2004. Formálně Česká republika požadavky Aarhuské úmluvy splnila. Konzultace s veřejností při tvorbě nových zákonů však nejsou v ČR dostatečně zakotveny. Pouze Ministerstvo životního prostředí přijalo v souvislosti s Aarhuskou úmluvou vnitřní směrnici, která stanovuje postup při přípravě nových zákonů, včetně konzultací s nevládními organizacemi, a která je prezentována jako příklad dobré praxe.

slušný zákon. Například: ”Ve smyslu § 2 písm. a) bod 2 a 6 zákona č. 123/1998 Sb. žádám o zpřístupnění informace týkající se…” Ptát se můžete na cokoliv, co se týká úřadu a jeho činnosti. Úřad by vám měl odpovědět pokud možno okamžitě, nejpozději v zákonem dané lhůtě, která by neměla přesáhnout jeden měsíc. Úřad vám může odpovědět, že požadovanou informaci nemá. V takovém případě by vám měl doporučit, na koho

se obrátit. Pokud se ale ptáte na něco, co žádný úřad neví, máte smůlu. Úřad vám může říct, že požadovanou informaci má, ale nedá vám ji. To může nastat zejména tehdy, ptáte-li se na nějaké osobní údaje (např. zdravotní stav, majetek, výška konta, trestní rejstřík atd.), obchodní tajemství nebo státní tajemství (např. některé policejní informace atd.). Jsou zde ale i výjimky: ochrana osobních údajů i obchodní tajemství například jde stranou, ptáte-li se na vliv

5

INSPIRACE

6

firmy na životní prostředí či jméno konkrétního znečišťovatele. Informace by měly být zpravidla poskytovány bezplatně. Pokud po vás úřad přece jenom něco bude chtít zaplatit, musí postupovat podle veřejně přístupného sazebníku. V případě informací, které má úřad okamžitě k dispozici, byste ale neměli platit nic, pouze cenu kopie. Výjimkou mohou být zadání pro náročnější analytickou práci – na takových se musíte s úřadem dohodnout. Pokud požadovanou informaci nedostanete a máte pocit, že jste ji dostat měli, můžete se odvolat k vyššímu orgánu nebo podat tzv. rozklad – stížnost na speciální (rozkladovou) komisi příslušného úřadu. Když ani to nepomůže, můžete požádat o přezkoumání rozhodnutí soud.

→ CEDR – Centrální evidence dotací ze státního rozpočtu – informace o poskytnutých účelových dotacích ze státního rozpočtu – jaké dotace (výše, období, účel) dostala konkrétní společnost či organizace. Databázi provozuje a informace poskytuje Ministerstvo financí ČR. → Informační systémy v oblasti životního prostředí – např. EIA, SEA, IRZ. Při větších úřadech (například ministerstva nebo ministerstvy řízené organizace) existují odborné knihovny (SVIS – střediska veřejných informačních služeb), které jsou zpravidla přístupné veřejnosti. Jsou to dobrá místa, jak se dostat k publikacím, které úřad vydal a ještě nezpřístupnil prostřednictvím internetu.

Někdy stačí podívat se

Nejprve je třeba rozlišit, zda využijete obecný zákon o svobodě informací č. 106/1999 Sb. nebo specializovaný zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí. Proč je právo na informace o životním prostředí upraveno zvláštními zákony? Proč nestačí obecný zákon o svobodném přístupu k informacím? Životní prostředí, víc než cokoliv jiného, je veřejným statkem. Informace o životním prostředí, jeho stavu, metodách a způsobech jeho ochrany jsou důležité pro to, aby mohly být zahájeny konkrétní kroky k jeho ochraně. Zákony o přístupu k informacím o životním prostředí jsou proto přísnější než obecná nařízení týkající se svobodného přístupu k informacím – to znamená, že v tomto směru by měly být úřady k občanům otevřenější. Zároveň je stále více informací z životního prostředí zveřejněno na internetu v podobě informačních systémů a tato

V řadě případů platí, že se ptát nemusíte, protože úřad danou informaci už někde zveřejnil. Co je dobré o tom vědět: Orgány státní správy a samosprávy musí podle zákona provozovat své internetové stránky. Přehled úřadů najdete například na Portálu veřejné správy. Každý úřad musí provozovat svoji úřední desku, na které informuje o novinkách. Podle nového správního řádu (zákon č. 500/2004 Sb.) musí být navíc tyto úřední desky přístupné na internetu stejně jako podatelna úřadu. Při orgánech státní správy a samosprávy je provozována řada informačních systémů, které jsou veřejně přístupné. Příkladem mohou být: → Obchodní rejstřík – internetový obchodní rejstřík najdete na stránkách Justice.cz. Vyhledávat lze podle firem, jmen osob či společníků – právnických osob. Portál Justice.cz provozuje Ministerstvo spravedlnosti. → ARES – Administrativní registr ekonomických subjektů – informační systém, který zpřístupňuje veřejné údaje o ekonomických subjektech z informačních systémů (zdrojů) veřejné správy – především OR, RŽP a RES. Provozuje Ministerstvo financí. → Katastr nemovitostí → www.centralniadresa.cz – oficiální informační systém o veřejných zakázkách, dražbách a ostatních nabídkách. → Portál o veřejných zakázkách a koncesích – připravilo Ministerstvo pro místní rozvoj. Součástí je odkaz na Informační systém o veřejných zakázkách (uveřejňovací subsystém), který provozuje Česká pošta. → NKÚ – Nejvyšší kontrolní úřad – kontroluje hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu. Výsledky kontrolních akcí jsou zveřejňovány ve Věstníku NKÚ.

Právo na informace o životním prostředí

nabídka se postupně rozšiřuje. Přispívá k tomu i tlak spotřebitelů, nevládních neziskových organizací a nové legislativy na větší otevřenost a přístup k informacím. Pomocí Zákona č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, se můžete ptát na jakoukoliv informaci týkající se stavu životního prostředí a přírodních zdrojů, kterou úřady disponují. Za informace o životním prostředí, resp. o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů, se podle definice uvedené v § 2 písm. a) zákona považují informace v písemné, obrazové nebo zvukové formě, na nosičích výpočetní techniky nebo v jiné technicky proveditelné formě, jež vypovídají zejména o: → stavu a vývoji životního prostředí, o příčinách a důsledcích tohoto stavu; → připravovaných činnostech, které by mohly vést ke změně stavu životního prostředí, a informace o opatřeních, jež podnikají úřady odpovědné za ochranu životního prostředí nebo jiné osoby při předcházení nebo nápravě poškození životního prostředí; → stavu vody, ovzduší, půdy, živých organismů a ekosystémů, dále informace o vlivech činností na životní prostředí, o látkách, hluku a záření do životního prostředí emitovaných a o důsledcích těchto emisí; → využívání přírodních zdrojů a jeho důsledcích na životní prostředí a rovněž údaje nezbytné pro vyhodnocování příčin a důsledků tohoto využívání a jeho vlivů na živé organismy a společnost; → vlivech staveb, činností, technologií a výrobků na životní prostředí; → správních řízeních ve věcech životního prostředí, posuzování vlivů na životní prostředí, peticích a stížnostech v těchto věcech a jejich vyřízení a rovněž informace obsažené v písemnostech týkajících se zvláště chráněných součástí přírody

5 | 2010

INSPIRACE

a dalších součástí životního prostředí chráněných podle zvláštních předpisů; → ekonomických a finančních analýzách použitých v rozhodování ve věcech životního prostředí, pokud byly pořízeny z veřejných prostředků; → mezinárodních, státních, regionálních a místních strategiích a programech, akčních plánech apod., jichž se Česká republika účastní, a zprávách o jejich plnění; → mezinárodních závazcích týkajících se životního prostředí a o plnění závazků vyplývajících z mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána; → zdrojích informací o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů. Vedle informací o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů máte právo na poskytování informací vztahujících se k působnosti tzv. povinných subjektů podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, viz § 2 tohoto zákona. Občanská sdružení, zabývající se životním prostředím, musí být, pokud o to zažádají, pravidelně informována o všech řízeních, týkajících se životního prostředí v regionu. Při orgánech státní správy a samosprávy je provozována řada informačních systémů s informacemi o životním prostředí, které jsou (nejde-li o výjimky) veřejně přístupné. Příkladem mohou být: → Informační systém EIA; → Informační systém SEA; → Integrovaný registr znečišťování (IRZ); → Systém evidence kontaminovaných míst – staré ekologické zátěže; → Seznam příjemců hlavních zemědělských dotací z fondů EU a ze státního rozpočtu ČR prostřednictvím Státního zemědělského intervenčního fondu – SZIF; → Informační systém o odpadech – ISOH; → Informační systém kvality ovzduší – ISKO a další. K řadě informací z oblasti životního prostředí se dostanete ze stránek: → CENIA – česká informační agentura životního prostředí; → Brána k informacím o životním prostředí. Ve Spojených státech i jinde se informační systémy tohoto druhu velice osvědčily jako nástroj tlaku veřejnosti na znečišťující firmy i na odpovědné úřady. Zvláštním případem informování jsou údaje, které se musí povinně objevit na obalech výrobků. V této souvislosti je proto užitečné vědět o existenci ekoznaček – například značka Ekologicky šetrný výrobek, kterou uděluje Ministerstvo životního prostředí, či Produkt ekologického zemědělství, kterou uděluje Ministerstvo zemědělství. Na obalu se také musí objevit složení výrobku, v této souvislosti bude užitečné znát tzv. éčka – přídatné látky v potravinách. 

5 | 2010

S využitím částí textů z internetových stránek občanského sdružení Nesehnutí zpracovala Hana Kolářová Foto Nesehnutí

SOUKROMÝ ŽIVOT MEDVĚDŮ Na www.obcan.ecn.cz najdete příklady řešení sporů o neposkytnutí informací: Zastupitel ukradl utajovanou studii, Odepření informací v kauze výstavby průmyslové zóny společností Nemak, Existence právního nároku na informace ze správních spisů potvrzena, Král cizích slov, Slovenský posun kupředu, Nový bio zákon, „Copyright“ ministerstva pro místní rozvoj, Chceme, ale nemůžeme, Jogurt Bio Danone – dobrou chuť... Následující případ nazvaný Soukromý život medvědů popsal v roce 2000 Mgr. Pavel Doucha z občanského sdružení Ekologický právní servis v časopisu Via iuris č. 2/2000. Občanské sdružení Svoboda zvířat Hradec Králové požádalo dle zákona o právu na informace o životním prostředí Ministerstvo životního prostředí o jména a adresy lidí, kterým bylo právě tímto ministerstvem umožněno chovat medvěda hnědého za účelem jeho vystupování v cirkuse. Medvěd hnědý je podle vyhlášky k zákonu o ochraně přírody a krajiny zvláště chráněným druhem živočicha, k jehož chovu je nutné získat výjimku Ministerstva životního prostředí. Sdružení chtělo osoby, jimž byla výjimka udělena, oslovit propagačním materiálem v rámci své kampaně proti týrání zvířat v cirkusech. Ministerstvo životního prostředí však žádost zamítlo a požadované informace odepřelo. V odůvodnění rozhodnutí vyslovilo názor, že zpřístupněním požadovaných údajů by se dopustilo porušení práva na soukromí, práva na jméno a práva na ochranu projevů osobní povahy, což jsou hodnoty chráněné § 11 občanského zákoníku, který ochranu osobnosti upravuje. Ekologický právní servis rozebral argumentaci ministerstva a došel k závěru, že rozhodnutí je v rozporu se zákonem o právu na informace o životním prostředí, neboť důvody pro odepření požadovaných informací nejsou dány. Předně jsme se zabývali tím, zda by zpřístupněním jmen a adres mohlo dojít k porušení práva na soukromí. V literatuře lze nalézt tento výklad: „Předmětem práva na soukromí je rozhodnout na základě vlastního uvážení, zda, popř. v jakém rozsahu a jakým způsobem mají být skutečnosti jejího osobního soukromí zpřístupněny jiným, a zároveň se bránit proti neoprávněným zásahům do této sféry ze strany jiných osob s rovným právním postavením“. Předmětem tohoto práva v užším smyslu jsou tedy skutečnosti osobního soukromí, neboli skutečnosti soukromého života. EPS došel k tomu, že jméno a adresa nemůže být skutečností osobního soukromí, neboť jde o údaje, které lze běžně získat z veřejně dostupných zdrojů, jako je například telefonní seznam (z něhož lze získat jméno, adresu a telefonní číslo), katastr nemovitostí či obchodní rejstřík (kde nalezneme údaje vypovídající o majetkových poměrech osoby). Údajné porušení práva na jméno lze rovněž snadno vyvrátit. Obsahem tohoto práva je výlučné právo fyzické osoby jméno mít a užívat ke svému označení, disponovat s ním a bránit tomu, aby někdo jiný, ať již k jakémukoliv účelu, jejího jména k označení neoprávněně užíval. K porušení práva na jméno by došlo až tehdy, kdy by fyzická osoba užívala jméno jiné fyzické osoby. Je tedy zřejmé, že pouhým zpřístupněním jmen fyzických osob by se ministerstvo porušení práva na jméno nedopustilo. Nakonec jsme se zabývali otázkou, zda mohlo v tomto případě dojít k porušení práva na ochranu projevů osobní povahy. Předmětem tohoto práva jsou osobní písemnosti, dopisy, deníky apod. Za písemnost osobní povahy nelze považovat právní podání, nota bene návrh na zahájení řízení o udělení výjimky ze zákona o ochraně přírody a krajiny, jak tvrdí ministerstvo. Odkaz na ochranu písemností osobní povahy je tedy v tomto případě rovněž protiprávní. Naše argumenty jsme zpracovali do podnětu k přezkoumání rozhodnutí ministerstva mimo odvolací řízení, což umožňuje § 65 zákona o správním řízení. Na základě podnětu zvláštní rozkladová komise ministerstva rozhodnutí přezkoumala, argumentaci EPS dala za pravdu a rozhodnutí zrušila. Zrušené rozhodnutí ministerstva je příkladem zamítnutí žádosti o informace, při níž jsou – podíváme-li se na ně podrobněji – uvedeny důvody pro odepření zpřístupnění informací bez znalosti právních předpisů. Označení informace za projev osobní povahy, za obchodní tajemství nebo za utajovanou skutečnost má svá pravidla, která správní orgány nemohou překročit. Zrušující rozhodnutí je proto dalším střípkem v mozaice aktivit, rozšiřujícím výklad práva na informace ve prospěch otevřené společnosti. Zdroj: www.obcan.ecn.cz

7

INSPIRACE

ETICKÁ VÝCHOVA Základní a víceleté střední školy mají zvážit, zda zavedou nový předmět – etickou výchovu. S platností od 1. září 2010 včlenilo MŠMT etickou výchovu do Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání. Spolu s finanční gramotností je etická výchova jedním ze dvou nových trendů ve školství.

Péče o naši duchovní existenci V současnosti se velmi hovoří o globálních problémech, které ohrožují člověka především v jeho fyzické existenci. Neméně závažné jsou etické a výchovné problémy, které ohrožují člověka v jeho duchovní existenci. Jedním ze způsobů, jak morálně odpovídat na potřeby současného světa, je projekt etické výchovy. Jejím cílem je na straně jednotlivce morálně silný člověk, který se vyznačuje komunikativností, kreativitou, zdravým sebevědomím a pozitivním hodnocením jiných. Na straně sociální skupiny je cílem spolupracující a prosociální společenství. Prosociálním nazýváme takové chování, které je zaměřené na pomoc nebo prospěch jiných osob, skupin nebo společenských cílů, bez nároku na vnější odměnu. To znamená, že motivem je vnitřní potřeba. Krédo etické výchovy zní: „Co (ne) chceš, aby dělali tobě, (ne)dělej druhým.“ Dvouleté studium etické výchovy pro učitele, vychovatele, zdravotníky, sociální pracovníky atp. obvykle v krajských městech organizuje občanské sdružení Etické fórum České republiky podle původního projektu barcelonského univerzitního profesora R. Roche Olivara. Etické fórum ČR po domluvě s konkrétní školou může také výuku etické výchovy předvést přímo u žáků ve třídě. Případně je také možné se školou domluvit půlden-

Deklarace z Konference MŠMT ČR o Etické výchově: Praha, 13. května 2009:

ní školení učitelského sboru na seznámení s etickou výchovou, s ukázkami metod výuky a možnostmi vřazení etické výchovy do školních vzdělávacích programů.

Etická a environmentální výchova „Etická a environmentální výchova mají hodně společného, například se podobným způsobem soustřeďují na výchovu prožitkem a reflexi tohoto prožitku. I to je jeden z důvodů, proč jsme v kontaktu s lidmi z ekocentra Chaloupky na Vysočině,“ říká Linda Taláčková, učitelka ZŠ a SŠ a šiřitelka etické výchovy v regionu Vysočiny. Je členka občanského sdružení Etické fórum ČR (www.etickeforumcr.cz). „S etickou výchovou jsem totiž udělala mezi dětmi i dospělými ve školách velmi dobrou zkušenost. Moje aprobace jsou přírodopis, rodinná a občanská výchova a také etická výchova. Občas vedu ukázkové vyučovací hodiny etické výchovy, chodím mezi ředitele různých stupňů škol, účastním se konferencí na téma Etická výchova atd. Vedu webové stránky www.etickavychova.info, kolegové z Etického fóra a ze Skupiny pro implementaci Etické výchovy při MŠMT otevřeli nedávno také webové stránky www.etickavychova.cz,“ vysvětluje Linda Taláčková.

Posílení mezilidských vztahů Skeptikové v zavádění etické výchovy vidí další břímě přesunuté z rodiny na ško-

↓ Co vyrobili primáni aneb jak vidí Etickou výchovu po půl roce výuky. Foto Zdeňka Hronová

lu. Etická výchova však naopak výchovný vliv rodiny zvyšuje, protože pomáhá zlepšovat vztahy mezi dětmi a jejich rodiči. Dokládají to zkušenosti ze Slovenska, kde se etická výchova vyučuje od roku 1993. Ještě závažnější je námitka, že jedna či dvě hodiny etické výchovy k prosociálnosti nenahradí dítěti klima, ve kterém žije celý zbytek týdne. Přesto na školách, kde etickou výchovu vyučují, s ní mají dobré zkušenosti. Jsou k tomu ale nutné dva předpoklady: etická výchova je vyučována systematicky, týden co týden, nejlépe v samostatném předmětu. A dále, etickou výchovu má vyučovat učitel v tomto oboru dobře proškolený, který tíhne k prožitkovým metodám výuky. Na třech posledních konferencích o etické výchově, v květnu 2009, v lednu 2010 a v dubnu 2010, pořádaných ministerstvem školství České republiky, se odborná veřejnost shodla na tom, že mravní výchova, systematičtěji vedená než dosud, je v našich školách nezbytná. Další konferenci o etické výchově spojenou s praktickými dílnami a ukázkami výuky etické výchovy plánují Národní institut pro další vzdělávání (www.nidv.cz) ve spolupráci s ministerstvem školství České republiky a Etickým fórem České republiky na 11. listopadu 2010 v Praze. Konference je určena hlavně ředitelům škol a vysokoškolským učitelům. Zváni jsou jak zájemci z mateřských, základních a středních škol, ale také z pedagogických a filozofických fakult a dalších vysokých škol, na kterých by bylo možné otevřít studium etické výchovy jako nového postgraduálního oboru pro učitele. Součástí konference budou také workshopy a ukázky výuky etické výchovy.

„ … Má-li se česká společnost dostat z vleklé patové situace, … je nezbytné otázky morální a etické uvést do středu celospolečenské diskuse. Posílit jejich význam tak, že se stanou podstatnou výchovnou složkou jak v rodinách, tak ve výchovně vzdělávacím procesu ve školách. … Účastníci konference proto deklarují ochotu a vůli pomoci instalovat etickou výchovu do škol … v každodenní komunikaci a v běžném životě.“ Celé znění deklarace: http://www.etickeforumcr.cz/

8

5 | 2010

INSPIRACE

Po půl roce etické výchovy

O ČEM JE ETICKÁ VÝCHOVA? Jak hodnotili etickou výchovu žáci primy z Gymnázia Pelhřimov po půl roce výuky? Na otázku K čemu mi je etická výchova v životě? odpovídali: Naučím se základy slušného chování, komunikaci s kolektivem. Dá nám do života různá ponaučení. Budu vědět, jak se kdy zachovat. Budu moci lépe porozumět lidem, zvládat stres, naučit se vhodnému chování; dívat se na druhé z jiné stránky a na svět jinýma očima; k pochopení druhých lidí, lepšímu poznání mých spolužáků. Budu vědět, jak reagovat v různých situacích. Etická výchova je dobrá pro chování lidí, někdy si ani neuvědomíme, kolik chyb v našem životě uděláme byť jedním slovem. Budu vědět, jak se chovat k různě citlivým a náladovým lidem; při řešení různých problémů; pro jednání s druhými lidmi, poznání sebe sama. Třeba abych se uměla dobře zachovat v dané situaci, mohla si s přáteli povídat o problémech a pomoci jim je řešit. Bude mi dobrá k sebeovládání a hlavně, abych věděla něco o sobě, ale i o druhých kolem mě; k poznání lidí, k porozumění; k správnému přístupu k lidem.

Co se gymnazistům na etické výchově líbí? Líbí se mi, že když máme hodinu etiky, nepřipadá mi, že jsem ve škole. Skvěle si povídáme se spolužáky a učitelem; že se všichni sejdeme, spolupracujeme, utužujeme kolektiv; líbí se mi všechno, co děláme, protože je to zábavné a poučné; můžeme si povídat o svých pocitech; že můžeme sdělovat svoje názory; člověk může sdělit svůj názor a taky se zamyslí nad otázkami, které by si jindy nepoložil; úplně všechno; taky se hodně zasmějeme. Mně osobně se etická výchova moc nelíbí, nedokážu říci proč, prostě je to jeden z předmětů, který mi nesedl. Povídáme si o věcech, o kterých bychom si normálně nepovídali. Odpočineme si od učení, dozvíme se plno zajímavých věcí o spolužácích. Zamyslím se nad sebou, slyším názory druhých. Hodně si povídáme, můžeme vyjádřit svůj názor, někdy je to opravdu velká zábava. Nepíšeme, povídáme si, hrajeme; dozvídáme se nové věci. Sbližuji se se svými spolužáky, mohu s nimi komunikovat o jejich zájmech...

A co se nelíbí? Tady kromě níže uvedených odpovědí ostatní napsali, že nemají žádné výhrady :o). Občas je to trochu nudné; vyjadřování svých pocitů, není to moje silná stránka; blbé řeči kluků z naší třídy; nelíbilo se mi, jak jsme mluvili o smutných věcech. 

5 | 2010

S využitím textů Lindy Taláčkové, www.etickavychova.cz zpracovala (red) Více informací: www.etickeforumcr.cz, www. etickavychova.cz, www.etickavychova.info

VIZE ETICKÉ VÝCHOVY Moderní pedagogika a i etická výchova si uvědomuje sílu a nevyhnutelnost vize. Vize etické výchovy, ze které čerpá svou účinnost a sílu, je vize morálně vyzrálého člověka, který se vyznačuje empatií, kreativitou, zdravým sebevědomím, pozitivním hodnocením jiných a prosociálními formami chování. PRINCIPY ETICKÉ VÝCHOVY → Každý člověk má svoji důstojnost – respektujme individualitu druhých. → Člověk je bytost svobodná a zodpovědná – podporujme žáky v samostatném a zodpovědném rozhodování. → Nejefektivnějším prostředkem učení je vlastní zkušenost – za vhodných podmínek realizujme zážitkové aktivity. → Pro vzdělávání je důležité výchovné společenství založené na důvěře – podporujme toto společenství častým vyjadřováním pozitivních citů. → Učitel výchovně působí především svým příkladem – zaměřme se na tento nejdůležitější prostředek výchovy tím, že budeme pracovat na vlastní sebevýchově. SLOŽKY ETICKÉ VÝCHOVY Projekt Etická výchova má čtyři složky, které spolu tvoří nedílný celek. Jsou to výchovný program, výchovný styl, metody a rozvoj prosociálnosti. Prosociálnost Čím se vyznačuje prosociální chování? Prosociální chování je zaměřené na pomoc nebo prospěch jiných osob, skupin nebo společenských cílů, avšak bez toho, že by existovala vnější odměna pro autora chování. To znamená, že předpokladem a motivem prosociálního chování je vnitřní potřeba dělat to, co prospěje druhému. Mezi charakteristiky prosociální osobnosti patří: → projevování soucitu s lidmi, kteří mají těžkosti; → radost z obdarování někoho, nebo rozdělení se s někým; → namáhání se ve prospěch druhých; → přijímání úspěchů jiných lidí bez závisti; → pochopení starostí a problémů jiných lidí. Výchovný program Obsah předmětu etická výchova je vymezen výchovným programem, který se skládá z deseti témat. Výsledkem dobře zvládnutých témat je osvojení si žádoucích sociálních dovedností žáky. Osvojování sociálních dovedností by nemělo být nahodilé, proto v etické výchově doporučujeme začínat od jednoduchých a základních témat ke složitějším. Například žák by měl nejprve dokázat přijmout sám sebe (vytvoří si pozitivní sebehodnocení) a teprve pak bude schopen pozitivně hodnotit druhé. Co sám nemá, nemůže autenticky promítat do svých sociálních vztahů. Proces osvojování pak připodobňujeme k výstupu po schodech. Výchovný styl Ve výchově hraje důležitou roli jak osobnost žáka, tak osobnost učitele. Výchovný styl je postup, jímž vychovatel, pedagog nebo rodič ovlivňuje rozvoj etického chování žáků. V etické výchově je výchovný styl určen těmito zásadami: → Vytvořit z třídy výchovné společenství. → Přijmout druhého takového, jaký je, vyjádřit mu sympatie. → Atribuce prosociálnosti. → Stanovit jasná pravidla hry. → Induktivní disciplína. → Vybízet k prosociálnosti. → Odměny a trest užívat přiměřeně. → Do výchovného procesu zapojit i rodiče. → Vytvářet radostnou atmosféru. Metody Nejčastěji používané metody v etické výchově jsou: anketová metoda, zážitková metoda a učení posilováním žádoucího chování. Tyto metody poskytují dětem zkušenost nebo jim umožňují vytvořit si vlastní úsudek. Děti se učí z vlastního prožívání a zážitků, které potom přirozeným způsobem ovlivňují jejich postoje a chování. Učitel zůstává v pozadí. Jeho hlavní úloha spočívá v tom, že vytvoří zajímavou situaci a nechá děti uvažovat, diskutovat, experimentovat a získat novou zkušenost. Učitel hraje spíše roli moderátora. Zdroj: www.etickavychova.cz

9

INSPIRACE

NOVÁ MÉDIA V NÁRODNÍM PARKU Internet, zcela nové mediální prostředí, se začalo nenápadně rozvíjet před zhruba třiceti lety. Dnes už je téměř samozřejmostí, že každá instituce, firma a mnohý jednotlivec má vlastní internetové stránky. A poslední roky možnosti internetu rozšířily o tzv. sociální sítě, z nichž nejznámější je Facebook. Nicméně i sociální sítě na webu začínají používat jako prostředek komunikace nejenom neformální skupiny, ale rovněž nejrůznější organizace. Podívejme se, pro příklad, jak internet využívá ke komunikaci s veřejností Správa Krkonošského národního parku.

Trend: internetové stránky přátelštější

10

Správa KRNAP spustila letos v srpnu novou podobu svých internetových stránek www.krnap.cz. Současná podoba je oproti té předchozí uživatelsky přátelštější a graficky atraktivnější. Přitom ale splňuje všechna pravidla přístupnosti, kterými se musí řídit státní instituce. „Internetové stránky jsou již řadu let jedním ze základních komunikačních kanálů, který Správa KRNAP intenzivně využívá. Naše původní stránky ve více méně nezměněné podobě fungovaly řadu let a staly se natolik obsáhlé, že nebylo úplně jednoduché doklikat se k hledané informaci,“ říká ředitel Správy KRNAP Jan Hřebačka. „Proto jsme se rozhodli od základu změnit jejich podobu; zjednodušit a zpřehlednit jejich členění. I jejich grafickou podobu jsme uzpůsobili současným trendům, aby byly uživatelsky příjemné,“ dodává. Internetové stránky Správy KRNAP často navštěvují jak odborníci, kteří hledají odborné informace, tak i široká veřejnost. Lidé na nich hledají užitečné informace týkající se zejména turistiky na území národního parku, aktuální informace o možných omezeních a další novinky. Současné internetové stránky proto nabízejí na úvodní stránce šest sekcí, které návštěvníka navedou správným směrem. Sekce Příroda a historie je určena pro širokou veřejnost, která hledá informace o území Krkonoš. Sekce Ochrana přírody a péče o NP obsahuje informace pro odbornou veřejnost. Zaměřeno na veřejnost je, jak už název napovídá, určena pro veřejnost, která se chce dozvědět o aktivitách, jež Správa KRNAP pro tuto cílovou skupinu připravuje. Významnou částí aktivit správy národního parku je Environmentální výchova, která si pro svou důležitost vysloužila vlastní sekci. Záložka Správa NP obsahuje informace o organizaci, legislativě nebo o evropských projektech, které Správa KRNAP realizuje. Poslední sekcí je Mapový server a GIS, který je důležitým podkladem pro obce a města stejně jako pro běžné návštěvníky hor. Kromě těchto šesti základních sekcí jsou speciálně zvýrazněny například Veřejné zakázky nebo Fotogalerie a Kalendář akcí.

Zvláštním grafickým prvkem, který nový web dělá atraktivnějším, jsou kresby akademické malířky Renaty Oppeltové. Ta vytvořila úvodní stránku, na níž se střídá čtvero ročních období a speciální kresby – veverku, šišku, návštěvníky, ještěrku, kompas a smrkovou větvičku –, které jsou jednotícím prvkem každé ze šesti sekcí. Webové stránky jsou živým organizmem, který je třeba udržovat aktuální a neustále ho rozvíjet. Proto Správa KRNAP vyzývá uživatele, aby posílali své podněty, připomínky a tipy na mluvci@ krnap.cz.

Facebookový profil Koncem roku 2009 vedení Krkonošského národního parku rozhodlo, že i Správa KRNAP bude využívat sociální síť Facebook. Nu a v současnosti má již přes 1000 fanoušků, kteří dostávají infor-

mace o aktuálním dění na správě parku i v Krkonoších. „Facebook je fenomén současnosti, který není možné opomíjet. Proto jsme se rozhodli oslovit veřejnost i na této sociální síti. V současné době se jedná o nejnavštěvovanější místo, po internetových stránkách www.krnap.cz, kde se lidé mohou dozvědět o akcích, které pořádáme, budeme pořádat, ale také o dění v celém regionu Krkonoš,“ říká ředitel Správy KRNAP Jan Hřebačka. Na facebookovém profilu KRNAP najdou uživatelé kromě aktuálních informací, pozvánek na akce také rozsáhlou fotogalerii akcí, které se uskutečnily. Adresa profilu je: http://www.facebook.com/ pages/Vrchlabi-Czech-Republic/KRNAP/157804456591?ref=ts.  Radek Drahný, tiskový mluvčí, vedoucí oddělení styku s veřejností Správy KRNAP, upraveno (red)

5 | 2010

INSPIRACE

ŠKOLY A KOMUNITNÍ PROJEKTY Celkem sedm škol z kraje Vysočina zahájilo letos v květnu takzvané komunitní projekty. Tyto projekty budou podporovat vzdělávání k udržitelnému rozvoji v obci a školy do nich budou zapojovat veřejnost ze svého okolí. Své vzdělávací aktivity budou školy realizovat v rámci projektu Semínka environmentální výchovy pro Vysočinu podpořeného z Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost. Získat aktivitu občanů obce a společně vybrat projekt, který bude prospívat širší veřejnosti, se v tomto roce podařilo sedmi školám z Vysočiny – ZŠ Velká Bíteš, ZŠ a MŠ Maleč, ZŠ a MŠ Dolní Krupá, ZŠ a MŠ Hněvkovice, ZŠ a MŠ Kamenice u Jihlavy, ZŠ a MŠ Tasov a ZŠ a MŠ Kněžice. Před žáky a učiteli z těchto škol stojí nyní úkol s rodiči, aktivními občany obce, místními neziskovými organizacemi, spolky a zástupci obce společně naplánovat a začít realizovat projekt,

který bude mít přínos nejen pro obyvatele obce, ale i okolní přírodu. V rámci projektů se bude např. navrhovat vzhled školní zahrady, místa setkávání v obci, na základě pozorování žáků se bude sestavovat brožura o místních přírodních a kulturních zajímavostech, budou se obnovovat tradice, pořádat přírodovědné vzdělávací exkurze do okolí. Vzdělávat se budou tedy nejen žáci školy, ale i lidé v obci a širší veřejnost. „Na výše uvedené vzdělávací komunitní projekty jsme přispěli částkou čtyři sta osm tisíc korun. Tyto projekty budou ukončeny v dubnu 2011. Školy z kraje Vysočina, které se nestihly zapojit v letošním roce, budou mít možnost zúčastnit

↑ Komu se nelení, tomu se zelení – ZŠ a MŠ Vír.

se dalšího výběrového řízení na začátku příštího roku,“ uvedla Eva Králíková, koordinátorka aktivity.  Tisková zpráva o. p. s. Chaloupky, upraveno (red) Foto archív o. p. s. Chaloupky

OBKLOPIT SE PŘÍRODOU JE PŘECE BÁJEČNÉ Osm škol z různých koutů Vysočiny představilo v rámci projektu s názvem Obklopeni přírodou letos v červnu výsledky své práce na žákovské konferenci na Středisku ekologické výchovy Ostrůvek ve Velkém Meziříčí.

5 | 2010

Co zástupce úspěšných tříd, které postoupily do tohoto finálového kola, na konferenci čekalo? Děti představily výsledky své několikaměsíční práce – vyplněné pracovní listy, vlastnoručně vyrobené papíry, přírodní barvičky, sádrové odlitky stop zvěře, obrázky a mapky. Kromě toho si mohly ověřit své znalosti na čtyřech stanovištích, kde poznávaly léčivé bylinky a dřeviny, lovily vodní bezobratlé živočichy v jezírku a stloukaly budku pro rehka. Atmosféru závěrečného setkání přibližuje jedna z autorek projektu Jana Janová: „Musím uznat, že mladí přírodovědci výtečně prokázali svůj zájem o přírodu, jejich zaujetí bylo někdy až dojemné a nasazení, se kterým úkoly plnili, pozoruhodné. Slova obdivu patří nejen dětem, ale i pedagogům, kteří věnovali práci na projektu společně se svými žáky spousty času.“ Finálové klání mělo nakonec jen jednoho vítěze, kterým byly všechny zúčastněné školy. Zástupci ze základních škol Velké Meziříčí – Sokolovská, Lhotky u Velkého Meziříčí, Oudoleň, Domamil, Polná, Bory, Oslavice a Ždírec nad Doubravou si kromě diplomů odváželi domů i léčivé bylinky, sazeničky dubu či lupy na pozorování bezobratlých živočichů. Projekt s názvem Obklopeni přírodou probíhal na školách od února letošního roku díky grantové podpoře z Operačního programu Vzdělání pro konkurenceschopnost. Díky dvěma grantům z Operačního programu Vzdělávání pro

konkurenceschopnost podpořeného z ESF EU a státním rozpočtem ČR rozšiřují Chaloupky svoji nabídku pro školy a učitele na Vysočině. Projekt Příroda Vysočiny je naší učebnou nabízí učitelům řadu seminářů zaměřených na výuku různých předmětů v terénu, cyklus seminářů a nová skripta pro praktické činnosti na školním pozemku. Je připraveno také specializační studium pro koordinátory ekologické výchovy na školách. V rámci druhého projektu Semínka ekologické výchovy na Vysočině vzniknou tři pilotní regionální učebnice, školy prostřednictvím svých projektů podpoří vzdělávání k trvale udržitelnému rozvoji a během následujících let budou pro školy vznikat speciální programy a výstavy, které budou putovat po školách. Chaloupky také plánují do budoucna otevřít pro školy dvě další střediska v kraji Vysočina. A na závěr vybíráme pro čtenáře jednu otázku z úvodního motivačního testu žákovské konference ve středisku Ostrůvek: „Drozd zpěvný často loví plže. Ulitou hlemýždě nebo páskovky tluče o kámen proto, aby se mohl zeptat, jestli je plž doma, nebo ulitu rozbíjí, aby vyzobal vnitřek, či proto, aby obohatil půdu o vápník, ze kterého je ulita tvořena?“ Kdo si půjde správnou odpověď ověřit do přírody, získává maximální počet bodů.  Tisková zpráva o. p. s. Chaloupky Foto archív SEV Ostrůvek

STŘEDISKO EKOLOGICKÉ VÝCHOVY OSTRŮVEK Ostrůvek, pracoviště SEV Chaloupky, se dlouhodobě věnuje jednodenním programům pro mateřské, základní i střední školy s ekologickou a přírodovědnou tematikou a dalšímu vzdělávání pedagogických pracovníků. Kromě této činnosti pořádá také řadu akcí pro veřejnost, nabízí poradenství a konzultace v oblasti ekologie a specializovanou ekologickou knihovnu. Středisko Ostrůvek sídlí ve Velkém Meziříčí na adrese Ostrůvek 2. Více informací na www.chaloupky.cz.

↓ Tým ze základní školy Lhotky s výsledky své práce na projektu.

11

PROMĚNY CO JE A KDE SE VZAL

KURZ MEDIÁLNÍ SEBEOBRANY Společensko-ekologický časopis Sedmá generace začal v roce 2006 publikovat mnohadílný seriál dílů Kurz mediální sebeobrany. Autoři více než pětadvaceti již vydaných statí seriálu se dotkli řady témat, a čtenáři se tak mohou dovědět o médiích mnohé: například že realitu spoluvytvářejí, a ne ji pouze – objektivně či subjektivně – odrážejí; že nás nenutí, co si máme myslet, ale o čem máme přemýšlet; že je často důležitější, co v nich nenajdeme, než to, co z nich na nás vyskočí; že každý mediální vlastník ovlivňuje obsah „svého“ titulu, i kdyby se redaktoři stokrát zaříkávali „nám do toho nikdo nekecá“; že nové komunikační hračky spojené s internetem sice skýtají ohromný demokratizační potenciál, ale zároveň vytvářejí nové nerovnosti, chcete-li „digitální propasti“. Víme i to, že i kdybychom sledovali CNN 48 hodin denně, nepochopíme svět. A tušíme, že internetové virtuálno pohlcuje „reálný život“ takovým způsobem, že jedno od druhého už od sebe nikdy nerozeznáme... Dohodli jsme s redakcí Sedmé generace (a za vstřícnost děkujeme), že vám v tomto Bedrníku nabídneme (aktualizovaný) úvodní článek seriálu, který se dotýká zavádění mediální výchovy v českých školách, a něco dalších textů. Zájemce o úplný Kurz mediální sebeobrany odkazujeme na tištěný časopis Sedmá generace, počínaje číslem 2006/1, nebo jeho internetové stránky www.sedmagenerace.cz. Foto Jindřich Štreit

MEDIÁLNÍ VÝCHOVA PRO ZAČÁTEČNÍKY I POKROČILÉ

12

Od září roku 2007 došlo na základních a středních školách České republiky k formálnímu zavádění rámcových vzdělávacích programů. Nosnou součást těchto programů představují i tzv. průřezová témata, která se prolínají napříč vyučovanými předměty. Jedním z témat je vzdělávání žáků a studentů v oblasti mediální výchovy. Což v praxi znamená vzdělávání o médiích nejen osvojováním teoretických poznatků, jež mají původ v různých vědních disciplínách jako sociologie, psychologie, sociální psychologie, lingvistika či mediální studia, ale i skrze aktivní tvorbu mediálních sdělení a její diskutování. Mediální výchova se v českých školách neobjevila až v důsledku rámcových vzdělávacích programů; v podobě několika málo zárodečných aktivit již snahy o kultivaci mediální gramotnosti existovaly i dříve. Kurikurální reforma nicméně znamenala jistý průlom a zjevný nárůst mediálně-výchovných aktivit. Vysoké školy, a zejména ty s pedagogickým zaměřením, nabízejí svým absolventům kurzy mediální výchovy, objevuje se řada neziskových organizací, jež přispívají ke kultivaci mediální gramotnosti českých občanů a pedagogických pracovníků, a co je nejdůležitější, mediální výchova proniká do výuky na středních a základních školách. Pro někoho možná až pa-

radoxně se zodpovědné role pěstování mediální gramotnosti částečně ujala i některá média, respektive novináři, již o médiích kriticky zpravují a informují čtenáře o dění za mediální oponou. Zavedení mediální výchovy je reakcí na stávající společenskou situaci rozvinutých demokracií. Masová média do všednodenního života prostoupila natolik, že se jim prakticky nemůžeme vyhnout. Zprostředkovávají informace, komentují je, integrují společnost, baví nás – nebo se nás přinejmenším pokoušejí pobavit – a bez ustání nám nabízejí ke koupi různé produkty. Často tak činí, aniž bychom si byli daného faktu vědomi. Cílem mediální výchovy je zajištění adaptace na takové podmínky, a to zejména usilováním o zvýšení mediální gramotnosti mediálního publika. Získaná gramotnost má umožnit nejen vyšší kontrolu nad sledovanými obsahy, ale rovněž jejich účinné zužitkovávání. Skutečnost, že mediální výchova se ve školách objevuje jako průřezové téma, znamená, že ve školním rozvrhu nefiguruje jako samostatný předmět, ale že bude vnořena do různých, zejména humanitních a sociálně-vědních předmětů, od výuky českého jazyka a literatury přes základy společenských věd až k výuce dějepisu. V rámci daných předmětů tedy není médiím věnovaná pravidelná pěti-

minutovka, ale od učitelů se očekává, že využívají vlastní mediální gramotnosti ke komentování právě probírané látky. Na příkladu goebbelsovské propagandy tak mohou poukázat na soudobé manipulativní účinky masových médií, mediální zobrazování etnických menšin mohou využít k vysvětlení psychologického konceptu stereotypu a na příkladu nuancí novinářské práce s jazykem mohou naznačit, jak ne/nápadně se jazyková forma podílí na konečném vyznění novinové zprávy anebo jak je takové mediální sdělení vztahující se k stejné události odlišně zpracováno v denících s odlišnou pozicí na mediálním trhu. Mohou ukazovat, jak se stereotypy neudržují jen v seriózních politických debatách, ale jak k jejich udržování může zrovna tak, a možná i účinněji, docházet v hudebních videoklipech nebo ve zdánlivě neškodných komentářích sportovních přenosů.

Mediální výchova pro začátečníky Základní cíle mediální výchovy můžeme shrnout odkazem na dílo britského teoretika médií Davida Buckinghama, který ve své knize Media Education: Learning, Literacy and Contemporary Culture z roku 2003 zdůrazňuje čtyři koncepty, jež tvoří kostru mediální gramotnosti: produkci, jazyk, reprezentaci

5 | 2010

PROMĚNY

5 | 2010

a publikum. Co že si pod těmito poměrně obecnými pojmy představit? Pohled na média z hlediska produkce znamená zdůraznění zdánlivě banálního faktu, že mediální obsahy jsou záměrně a vědomě produkovány. Že mediální tvorbu usměrňují technologie, jež jsou určeny k produkci, ale i distribuci a konzumaci mediálních obsahů a jež formují konečnou tvář mediálních sdělení. Televizní politické diskuse naznačují, jak elektronická média formují povahu politické debaty, činí ji divadelním představením, v němž nehrají nejdůležitější roli jen postoje diskutujících k řešeným problémům a k veřejným otázkám. Zaměření na produkci může znamenat i pohled do zákulisí politiky a povědomí o politickém marketingu. Mediální gramotnost může zviditelnit důležitost, jaká je přikládána osobní image politiků, jejich – mnohdy nacvičené a groteskní – gestikulaci, vzezření či odkrývání osobních charakteristik. Diskuse navíc limitují časové mantinely a řešené mnohovrstevnaté otázky jsou zpravidla redukovány na konfliktní a jasné rozpory ano versus ne. Buckingham dále upozorňuje na další vysvětlitelné skutečnosti: že média jsou podřízena tržním mechanismům a mnohdy podléhají ekonomickým a politickým tlakům, že dochází k propojování médií, že existují kontrolní a regulační mechanismy ze strany státu i mezinárodních organizací a že produkce mediálních sdělení závisí na hierarchické organizaci redakční práce. Zpráva kolikrát před zveřejněním absolvuje dlouhou cestu po redakci a její autor mnohdy s překvapením zjistí, že jeho článek byl ozdoben neadekvátním titulkem a opepřen sadou sice čtivých, ale hodnotících a původní neutrální význam zprávy pozměňujících adjektiv. Trpný rod výrazů byl opepřen a byl ozdoben poněkud skrývá, kdo pepřil a kdo zdobil. Jsou to pro čtenáře často neviditelní a bezejmenní editoři, kteří dávají článkům finální tvář. Co se jazyka týče, zajímá nás především promýšlení otázek spjatých s budováním významu, který mediální sdělení nese, a jakým způsobem prostupují jazykové prostředky užívané v médiích do běžného vyjadřování. S tzv. jazykem – a patří do něj například i technologie, jež určuje jeho možnosti, střih obrazového záznamu, pohled kamery – souvisí i naznačení kódů a pravidel, kterým je mediální výroba podřízena. Natočená demonstrace může snadno získat několik různých tváří podle toho, jaký detail je z ní ve zpravodajství vybrán či z jakého úhlu je snímán celkový záběr. S mediálním jazykem souvisí i fakt, že je třeba důsledně oddělovat mezi mediálními žánry, byť dochází mnohokrát k jejich prolínání. Typické příklady takového jevu představuje stylizace reklamních sdělení do

podoby prosté, informující zprávy stejně jako usilovné zapojování zábavných prvků do zpravodajství. Třetím konceptem, jenž Buckingham uvádí, je reprezentace. Ptáme se například, do jaké míry působí mediální obsahy realisticky a pravdivě, komu média dávají možnost mluvit a kdo naopak zůstává z diskuse umlčen. K vytváření pravdivějšího obrazu o mediálně zprostředkovaných událostech přispívají mnohdy komentáře odborníků, jež mnohdy jenom potvrzují vyřčené, aniž by divákům, čtenářům či posluchačům podávali jakoukoli novou informaci. Takové hraní na pravdu se stalo pevně ukotvenou součástí žurnalistického jazyka. U reprezentace nás dále zajímá, do jaké míry jsou média zkreslující, zda jsou a mohou být objektivní či jak moc se dopouštějí stereotypního zobrazování určitého problému či sociální skupiny. S tím souvisí i otázka, do jaké míry to, jakým způsobem je zobrazen určitý problém či sociální skupina v médiích, ovlivňuje náš vlastní pohled. A uvádíme-li doposud příklady pouze ze zpravodajství, je důležité si uvědomit, že zobrazování sociální skupiny či problému není jen otázka zpráv, ale například i televizních seriálů a reklam. Konečně, uvedení konceptu publika je spjato s promýšlením zacílení médií na určitý, předem definovaný segment

Prvním z nich je „pěstování“ zdravého podezření k běžným způsobům reflexe masových médií, které se objevují například v médiích samotných, ve filmech nebo v tvrzeních politiků. Mluví-li někdo o médiích, neznamená to totiž, že tím vyjadřuje nutně vlastní rozvinutou mediální gramotnost. Nelze se ale současně domnívat, že takové formy reflexe bývají pokaždé špatné a nedostatečné. Mnohdy však bývají značně omezené, zjednodušující a zkreslující. Typickým příkladem jsou časté novinářské články referující o sledovanosti televizních programů nebo prvoplánová kritika novinářů ze strany politiků. Ale o čem vlastně tyto texty vypovídají? Debaty o sledovanosti bývají vnímány jako debaty o kvalitě mediálních obsahů, byť s ní mají máloco do činění. Zvláště problematické jsou situace, kdy poznámky o sledovanosti bývají užívány jako klíčové argumenty v debatách o médiích veřejné služby, u nás České televize a Českého rozhlasu. Politická kritika médií je rovněž spíše součástí sledování osobních a pragmatických cílů politiků než vodítkem k pochopení toho, jak média fungují. Druhým nepříliš často zmiňovaným cílem mediálně-výchovných snah je pochopení skutečnosti, že jakékoli mediální sdělení, tedy ať už novinářská zpráva, zábavní show, či reklama, je výsledkem práce profesionálů, kteří vědí, jak média

Sociologické výzkumy ukazují, že například společné sledování televize rodičů a dětí a následná diskuse o sledovaných pořadech má na podporu mediální gramotnosti velký vliv.

publika, dále různorodosti způsobů, jak média různá publika využívají, nebo odkrývání zvyků a vzorců používání médií, tedy jakéhosi zacházení s nimi. Součástí je také uvažování nad možným – krátkodobým či dlouhodobým, přímým či nepřímým – vlivem médiím. Publikum nelze vnímat jen jako pasivní anonymní masu, ale jako skupiny aktivních příjemců, kteří se podílejí na utváření konečného významu, který mediální texty nesou. A stále produkované nové a nové formy životních stylů prezentované v médiích s takovou aktivitou publika počítají. Neuráží ho a lichotí mu s tím, že kdo jiný je více spontánní a jedinečný než ono publikum samotné.

Mediální výchova pro pokročilé Kromě těchto čtyř základních konceptů bude vhodné poznamenat další tři neopominutelná témata mediální gramotnosti, jež nebývají v úvodních statích o mediální výchově příliš často zdůrazňována.

fungují. Disponují tedy určitou mírou mediální gramotnosti, jsou nositeli tajemství svého druhu, jež je do chvil setkávání s publikem vybavuje jistou převahou. Podílejí-li se velké týmy na přípravě či ovlivnění konečné podoby kupříkladu televizních zpráv, činí tak mnohdy nejen s čistým a nezištným zájmem o předání pokud možno nejvěrnějšího a nejkvalitnějšího obsahu, ale i s vědomím o možném účinku, jenž jim média umožní. V tomto smyslu mediální výchova směřuje k zmírnění převahy, kterou profesionální komunikátoři nad mediálně negramotnými publiky disponují. Třetí zřídka uváděný aspekt spočívá v uvědomění si důležitosti společenských institucí (rodina, přátelé, neziskové organizace atp.), které při osvojování mediální gramotnosti spolupůsobí a školní mediální výchovu prakticky každodenně doplňují. Sociologické výzkumy ukazují, že například společné sledování televize rodičů a dětí a následná diskuse o sledovaných pořadech má na podporu mediální gramotnosti velký vliv.

13

PROMĚNY

Pěstování zdravé kritičnosti Závěrem snad bude vhodné uvést několik shrnujících poznámek k poslání mediální výchovy – cesty ke zvyšování mediální gramotnosti. Mediální výchova směřuje především k podnícení zdravé kritičnosti publika k obsahům, které studenti a žáci v masových médiích sledují, čtou a poslouchají, a zároveň k jejich efektivnímu zužitkování. Mediální výchova je současně cestou ke stimulaci porozumění a k otevírání otázek. Otázek, jež jsou nutné ke střízlivému pochopení mediálního provozu, a tudíž i k občanské participaci na veřejném dění v otevřené demokratické společnosti. Mediální výchova má jistě své limity už jen proto, že usiluje o podnícení

ostražitosti a odstupu v momentech mediální konzumace. Tedy ve chvílích, jež jsou příznačné nekritickým zapojením publika a často i oddechem. Zkušenost z jiných evropských zemí, kde má mediální gramotnost delší tradici (např. Německo, Velká Británie či Nizozemí), stejně jako zdravý rozum naznačují, že k její realizaci je zapotřebí profesionálně vyškolených učitelů. Množství aktivit zmíněných v úvodu naznačuje, že přinejmenším kvantitativní potenciál k zvyšování mediální gramotnosti existuje. Věřme, že kvantitativní nárůst mediálně-výchovných aktivit souzní i s nárůstem kvalitativním a že dynamický vývoj médií doprovodí neméně „dynamický“ rozvoj gramotnosti na straně publika.

Doporučená literatura a zdroje: → „Mediální výchova.“ Revue pro média. Časopis pro kritickou reflexi médií, 8, 2004, viz http://fss.muni.cz/rpm/ → Člověk v tísni (2008). Být v obraze. DVD: vzdělávací projekt. → Jirák, J. & Wolák, R. (ed.). Mediální gramotnost : nový rozměr vzdělávání. Praha: Radioservis, 2007. → Jirák, J., Mičienka, M. & kol.: Základy mediální výchovy. Praha: Portál, 2007. → http://medialnivychova.fsv.cuni.cz/ → http://www.mediatvorive.cz/ → http://www.juniormedia.cz/vychova. html/ → http://www.partnersczech.cz/p_medialni.htm

Dino Numerato, sociolog

ABY DŮLEŽITÉ NEBYLO NUDNÝM V kurzu Média a neziskový sektor vedeném na Fakultě sociálních studií MU v Brně i v několika analýzách obsahu médií jsme se z desítek tisíc v České republice existujících nevládních neziskových organizací (NNO) zaměřili především na neziskové organizace v užším smyslu, tedy na občanská sdružení, obecně prospěšné společnosti, nadace a nadační fondy fungující zejména v oblasti vzdělávání, zdraví, sociální služby, životního prostředí, zprostředkování dobročinnosti a dobrovolnictví a mezinárodní činnosti. Spektrum sledovaných organizací obsahovalo NNO místní (např. brněnská koalice Nádraží v centru) i celostátní (např. ProFem), s členskou základnou (Amnesty International) nebo bez ní (Pomozte dětem), původně domácí (SOZE) i pobočky mezinárodních sítí (Český červený kříž) nebo organizace zaměřené tzv. na „péči“ (Podané ruce) i ty zaměřené na „boj“ (Nesehnutí).

Umění komunikačního mixu

14

Mezi „neziskovkami“ lze zřetelně rozlišit ty, které svoji činnost doprovázejí aktivní medializací (například Amnesty International, Hnutí DUHA, Greenpeace, Nesehnutí, Člověk v tísni), a ty, pro něž je publicita spíše doplňkovou aktivitou (ProFem, SOZE, Poradna pro uprchlíky, Pavučina). Možné vysvětlení tohoto rozdílu spočívá v jejich financování. Zatímco prvně jmenované jsou zpravidla závislé na příjmech od individuálních sympatizantů či nadací a ohlas v médiích je – mimo záměru pohnout veřejnost k nějaké aktivitě či dosáhnout změny jejího postoje – také důležitou složkou fundraisingu, ostatní čerpají

povětšinou ze státních (evropských) zdrojů, a necítí tedy takovou potřebu „bojovat“ o místo na mediálním slunci, potažmo o přízeň veřejnosti a potenciálních donátorů. Jednotlivé organizace se přirozeně liší ve škále používaných mediálních nástrojů. Širokou paletou disponují ty NNO, které kromě tiskových zpráv a cílených „expertních“ vyjádření vyvíjejí značnou publikační činnost v podobě nejrůznějších studií, info-listů či letáků, které distribuují nejen veřejnosti, ale i médiím, čímž zvyšují vlastní důvěryhodnost jako zdroje expertního vědění. Součástí tohoto mixu je zpravidla i poskytování dílčích komentářů či ucelených textů na vyžádání redakcí. Jednorázové připoutání pozornosti médií pak ovládá například česká pobočka Greenpeace, nejčastěji prostřednictvím atraktivních „přímých akcí“ či happeningů, díky nimž (i díky síle mezinárodní značky) má šanci dané téma do médií prosadit. Jak ale upozorňují autoři analýzy mediální strategie Greenpeace, za tuto „konkurenční výhodu“ mohou Greenpeace v konkrétních podmínkách platit relativně slabším zájmem lokální veřejnosti o nabízená témata; v tomto smyslu mají místně orientovaná NNO výhodu.

Jak ne/být „za vodou“ Přetrvávajícím problémem vztahu médií a NNO je nepochybně marginalizace neziskových témat, která se do centra pozornosti médií dostávají většinou jen tehdy, pokud splňují kritéria infotainmentu, tj. pokud jsou dostatečně „zábavná“ nebo kontroverzní. Jako další problém se aktérům NNO vystupujícím

na kurzu jevila regionalizace neziskové agendy v médiích: zatímco podle většiny z nich není problém dostat událost do regionálního tisku, jen velmi malé procento zpráv se objeví v celostátních médiích, čímž vzrůstá tlak na pořádání zásadních akcí (tiskovek, happeningů) v Praze. Podle Blanky Šrámkové, vedoucí projektu Pomozte dětem, je zapotřebí nabízet médiím atraktivní lokality a prostředí pro prezentaci aktivit NNO. V Praze to konkrétně znamená nedělat je „za vodou“, tj. na levém břehu Vltavy – z pohledu redakcí, sídlících většinou na Starém městě, je to příliš daleko. Ruku v ruce s touto „centralizací“ hlavních komunikačních toků jde ale paradoxně i jistá provincialita českých médií, projevující se malou ochotou věnovat se zahraničním tématům – ať už problematice uprchlíků, rozvojové pomoci, nebo globálním ekologickým souvislostem. S tím souvisí i často kritizovaná pasivita novinářů, pokud jde o vyhledávání „neziskových“ témat, a současně důvěra v renomé „oficiálního“ informačního zdroje spíše než ve vlastní obsah informace. Příbuzným problémem je nedostatečná úroveň mediálních debat o neziskových tématech; zástupci NNO si často stěžují, že tyto diskuse bývají většinou provinční, marginální, povrchní, upozaděné. Jak podotknul tehdejší ředitel Hnutí DUHA Martin Ander, debatu je potřeba „dostat z šesté strany novin na druhou“. I když se na ni ale dostanou, nemusí to znamenat žádoucí posun: analýza ohlasu médií na předloňský výrok Václava Klause o „NGOismu“ jako nebezpečí pro demokracii ukázala, že novináři kauzu nevyužili k reflexi role neziskových organizací ve společnosti, ale ke

5 | 2010

PROMĚNY

zdánlivě vyváženému popisu konfliktu mezi „havlovskými“ zastánci občanské společnosti a jejich „klausovskými“ odpůrci. Média tak, slovy autora výzkumu Dina Numerata, „nedokázala Klausovy kritiky využít ke stimulaci debaty, jež by vedla ke zdravému a prospěšnému skepticismu, nebyla schopná balancovat argumentační rovinu mezi obecným a konkrétním, neuměla pátrat po příkladech ať již konkrétních organizací zatížených ideologií NGOismu, či po konkrétních projevech takové ideologie“. Ve zveřejněných příspěvcích chyběly jak odborné názory, tak zahraniční kontext. Tato kauza též připomněla, že navzdory dlouhodobým snahám upozorňovat na neadekvátní formy prezentace zůstává stále ještě živým problémem stereotypizace a negativní označování (labeling) jednotlivých organizací a jejich členů, například jako „extremisté“, „anarchisté“, „ekologisté“ a tak podobně. Zcela pominout nelze ani problém informačního embarga na vybrané NNO, jakkoli jsou tyto případy nejspíše vzácné. (O takovém několikaletém embargu ze strany nejmenovaného českého deníku hovořili aktivisté Nesehnutí, kteří si dovolili upozornit na to, že v deníku v rozporu se zákonem inzeroval výrobce zbraní. Redaktoři deníku ještě několik let poté údajně nesměli pod hrozbou finanční pokuty zveřejnit jméno Nesehnutí.)

Jenom expert může řešit problém

5 | 2010

Dříve často zmiňovaný problém – pasivita neziskovek ve vztahu k médiím či jakýsi „strach z médií“ – se zdá být na ústupu; většina NNO si uvědomuje nezbytnost aktivního přístupu a zvýšené péče o vlastní veřejný obraz. Mnohé organizace se tak dávají na cestu profesionalizace komunikace, k čemuž patří jak zřizování funkce tiskových mluvčích, tak spolupráce s externími PR agenturami (například Greenpeace využili služeb firmy Leo Burnett, Amnesty International TBWA a Hnutí DUHA Saatchi & Saatchi), dále zavádění jednotného grafického stylu či tvorba moderních webových stránek. V Kongresovém centru nedávno Laurie Andersonová ironicky zpívala, že jenom experti mohou řešit problémy, které objevili a definovali jiní experti. Tento imperativ si uvědomují i neziskové organizace (kupř. Člověk v tísni nebo ProFem) a stále častěji tak přejímání expertní roli, za čímž stojí snaha jako seriózní zdroj informací či jako respektovaný partner pro diskusi. Například Hnutí DUHA se prostřednictvím vystupování v pozici expertů snažilo docílit změny svého image, druhdy charakterizovaného slovy „nevýznamná, neúspěšná, laic-

ká a fanatická“ na „významná, úspěšná, profesionální a seriózní“ organizace. Účinným prostředkem mediální komunikace bývá též vhodně zvolené logo, respektive slogan organizace (případně projektu, kampaně), např. takový, jaký si vybral Nadační fond Českého rozhlasu Světluška – „Pomáhejme těm, kteří žijí ve tmě“. K profesionalizaci do určité míry patří také stále četnější opouštění tiskových konferencí

tyto metody mají díky svému potenciálu přitahovat pozornost televizních kamer a fotoaparátů význam zejména jako roznětka veřejné diskuse, kde se rozhoduje, zdali se téma stane součástí mediální agendy nebo ne. Na tendenci k narativizaci neboli „zpříběhování“ zpravodajství reagují NNO tím, že médiím nabízejí tzv. human interest stories neboli konkrétní („hluboké“) lidské příběhy, v novinářském žargonu „háelpéčka“, spíše

Média prostřednictvím reklamy (ale zdaleka nejen jí) nepřetržitě vybízejí ke konzumnímu životnímu stylu. Vít Kouřil, z článku Mediální manipulace je když... jako klíčové formy medializace, posun k častějšímu vydávání tiskových zpráv a ke specifické spolupráci s vybranými novináři. V situaci všudypřítomného diktátu infotainmentu a celebritizace se pro neziskové organizace také stává čím dál větší nutností „zaštítit se celebritou“ – u zmíněné Světlušky například Anetou Langerovou. V této souvislosti se nabízí otázka, zda se NNO dokáží shodnout na celebritě, kterou budou respektovat všichni její členové, aniž by vzniklo nežádoucí napětí.

Háelpéčka a véčka Obecný trend ke dramatizaci, personalizaci a vizualizaci zpravodajství sice ubírá možnosti racionálním, argumentačně podloženým diskusím o problémech, zato ale dává šanci jiným typům prezentace, jako jsou přímé akce a happeningy, šité na míru obzvláště televizním potřebám. V nich totiž nechybějí dramatické situace (živé řetězy, připoutávání ke stromům) či karnevalové prvky, hudba a zábava. Jak se ukazuje,

ZBRANĚ HROMADNÉHO KLAMÁNÍ K dokumentu o praktikách amerických médií v době války proti Iráku Weapons of Mass Deception (Zbraně hromadného klamání) vytvořili jeho tvůrci průvodce pro učitele. Tento manuál obsahuje sadu lekcí a otázek, na něž by se měli studentů po projekci filmu ptát a které pomáhají kriticky reflektovat nejen samotný film či danou problematiku, ale vlastně jakýkoli mediální produkt. Zdroj: Vít Kouřil, Mediální manipulace je když...

než suchopárné (byť důležité) statistiky a fakta o problému. Jak podotknul novinář Tomáš Feřtek z Reflexu, z hlediska médií totiž často platí, že „co je důležité, to je nudné“. Řadu možností přinášejí neziskovému sektoru nové informační technologie, zejména příležitost komunikovat s veřejností (s novináři, potenciálními donátory i klienty, dobrovolníky – s každým zvlášť i se všemi najednou) prostřednictvím internetu, SMS zpráv nebo dárcovských DMS. Do jisté míry tak mohou obcházet dosud nepostradatelné masmediální struktury a dosáhnout stejného (či v určitých případech i většího) efektu. Úrovni webových stránek zdejších NNO by podle analýzy Kateřiny Škařupové prospělo – kromě vhodnější strukturace a designu – zejména více interaktivních, multimediálních a hypertextových prvků: „Vhodné by bylo například rozšířit možnosti komunikace mezi veřejností a neziskovou organizací, umožnit čtenářům reagovat na obsah či se vyjadřovat k relevantním tématům. Efektivní by bylo také více využívat výukových aplikací, her a vzdělávacích programů. Stránky by se tak více otevřely veřejnosti a mohly by být strategickou součástí některých projektů, jako je tomu například u Sananimu. Rozšířit lze i odkazový aparát, uvedení relevantních odkazů je nejen vstřícné ke čtenáři, ale také vyjadřuje zájem a orientaci v dané oblasti.“ Možnosti – i rezervy – tu tedy jsou, a to na obou stranách. Václav Štětka, katedra mediálních studií a žurnalistiky FSS MU Brno, nyní působí na University of Oxford Lenka Sedláková, Lipka – školské zařízením pro environmentální vzdělávání Vít Kouřil, šéfredaktor Sedmé generaceČlánek je založen na materiálu Mediální prezentace aktivit neziskových organizací vypracovaném Institutem Demokracie pro všechny z grantu Nadace VIA.

15

PROMĚNY

TOXIČTÍ KOSTLIVCI V MEDIÁLNÍCH SKŘÍNÍCH Jak moc jsou mediální, komunikační či kulturní průmysly – televize, rádia, tisk, ale i knihy, hudba, počítače, mobily nebo reklama – špinavé? Jinými slovy, jak se podílejí na znečišťování životního prostředí, skleníkovém efektu nebo mizení přírodních druhů? Jaká je vlastně ekologická stopa takového časopisu (ano, včetně Sedmé generace), filmového pásu, cédéčka, nonstop vysílající televizní stanice, knižního bestselleru nebo digitálního foťáku? Zabývá se vůbec někdo důkladně životním cyklem mediálních výrobků, od jejich počátečních návrhů přes výrobu až po vyhození? Příliš o tom zatím nevíme. Jak vyčítavě konstatuje newyorský mediální analytik Richard Maxwell z Queens College, ačkoliv v posledním půlstoletí rostly mediální a komunikační katedry jako houby po dešti a jejich počet jde celosvětově do tisíců, výzkumy či studie zacílené na ekologický kontext provozu médií v podstatě nejsou po ruce. Téma environmentálních nákladů mediální výroby je přitom nejen důležité, ale i vcelku pikantní, uvážíme-li, že do všemožných médií od Avatara až po Ženu a život čím dál více pronikají ekologická poselství „jak chránit planetu“ (ostatně ekopříběhům jsme zasvětili jedno z předcházejících témat Sedmé generace: Příroda v hlavní roli). Kolik másla na hlavě a toxických zombie ve skříni vlastně mediální producenti mají?

Ptáci, stromy, skládky

16

Richard Maxwell nezůstal u lamentování a společně s kalifornským kolegou Toby Millerem předloni uveřejnili v časopise International Journal of Communication studii Ekologická etika a mediální technologie. V ní uvádějí řadu zajímavých čísel. Například, že celosvětový informační a komunikační průmysl má na svědomí zhruba dvě procenta emisí oxidu uhličitého, tedy zhruba tolik co letecká doprava. Pět ze čtyřiceti nejvíce znečišťujících firem v USA jsou mediální korporace, tamní datová centra spolknou půldruhé procento spotřeby elektřiny, o komunikační věže a dráty se ročně ve Státech zabije na padesát milionů ptáků. Papírenský průmysl je největším konzumentem vody v zemích OECD – a jen za rok 2000 se ve Spojených státech vyrobilo ze 35 milionů stromů na 12 miliard výtisků časopisů, přičemž dvě třetiny z nich se neprodaly a 90 % do roka skončilo v odpaďácích. V hledáčku ekocentrických mediálních studií by měly být i další rizikové aspekty: zejména elektronický odpad zamořující okolí toxickými látkami, například trichloretylenem a těžkými kovy – na 70 % všech těžkých kovů ležících na skládkách

pochází z e-odpadu. Pro ilustraci nebezpečí autoři uvádějí případ kabelů herní konzole Play Station obsahujících smrtelné množství kadmia, přičemž náprava stála firmu Sony 85 milionů dolarů, nebo miliony kazet s herní adaptací filmu E. T. Mimozemšťan od firmy Atari rozválcovaných na skládce v Novém Mexiku. Navíc velká většina e-odpadu je, jak známo, vyvážena do chudších částí světa, kde nezřídka způsobuje vážná zdravotní rizika. A právě probíhající přechod na digitální vysílání znamená záplavovou vlnu stamilionů „zastaralých“ televizorů.

Zamysleme se nad tím, kolik médií nám může zajistit demokracii, zábavu či kulturní vynalézavost, a zároveň být trvale udržitelnými pro Zemi. „Můžeme se rozloučit s časopisy na křídovém papíře, energii žeroucími datovými farmami a nonstop vysílající televizí?“ ptá se provokativně Maxwell a navíc doporučuje popřemýšlet, jak my sami můžeme psát a publikovat environmentálně šetrněji: „Je z ekoetické perspektivy dobré recyklovat naše slova do článků, knižních kapitol, knih a blogů? Mohl být tento článek kratší a napsán rychleji?“ Nepochybně.

Pláž pod buldozery Vít Kouřil, šéfredaktor Sedmé generace

Stranou zájmu by neměl zůstat ani historicky starší chemický odpad z výroby filmového pásu a fotografického papíru (firma Eastman Kodak byla do roku 2000 primárním zdrojem rakovinotvorných dioxinů ve státu New York), dále pak škodlivé vyzařování obrazovek, mobilů nebo vysílačů, vesmírný odpad z komunikačních satelitů (na orbitu je v současnosti více než 330 milionů „kousků“) nebo s médii související nanotechnologie, jejichž toxické vedlejší produkty a odpad nejsou na úrovni atomů zatím podrobně prozkoumány. Autoři dále upozorňují na často problematický ekologický rozměr filmování. Například při natáčení Pláže režiséra Danny Boyla (držitele Oskara za Milionáře v chatrči) došlo v zátoce Maya na thajském ostrově Phi Phi k odtěžení části přírody, nezapadající do představy správné tropické idyly. Filmový štáb studia Fox zde nechal přemístit písečné duny, přearanžoval zeleň a vysadil nový pás kokosových palem. Producenti za to něco ukápli thajskému ministerstvu lesů a kampani na podporu místní turistiky. Bohužel následující monzun prokázal, na co předtím marně upozorňovali místní environmentální aktivisté: že zničit si přirozenou protierozní ochranu písečných dun se nevyplácí a zákonitě dojde ke kolapsu.

Konec nonstop televizí? V eseji Má mediální studia pak Richard Maxwell volá po kritickém zkoumání environmentálních dopadů mediálních firem a zdůrazňuje, že sociálně a humanitně zaměření badatelé by se měli seznámit s poznatky a metodami environmentálních věd, klimatologie či toxikologie, a pomoci vyvinout ekologicky šetrná média a kulturní spotřebu. Na politické úrovni by pak měli kupříkladu uvažovat o snížení emisí zavedením zelené daně pro inzerenty podle jejich podílu na obsahu daného titulu.

VÝBĚR Z DALŠÍCH DÍLŮ KURZU MEDIÁLNÍ SEBEOBRANY → Ve druhém dílu, v Sedmé generaci 2006/2 se Vít Kouřil v článku Mediální manipulace je, když... nevíš, že nevíš zaměřuje na různé podoby mediální manipulace a způsoby, jakými lze těmto manipulacím smysluplně čelit. → V čísle 2008/5 vyšel text o dětské konzumaci televizního vysílání od Zbyňka Hanáka Pavučiny neděláme, protože my to neumíme, v němž autor představil některé výsledky výzkumu, který v rámci své diplomové práce Děti a jejich televizní hrdinové prováděl mezi 96 dětmi z osmi mateřských škol na jižní Moravě. Práce je dostupná na internetových stránkách http:// is.muni.cz. → O internetové zajímavosti s adresou ecorazzi.com píše v článku Takoví normální ecorazzi Vít Kouřil v Sedmé generaci 2010/3. Tento web soustřeďuje informace o umělcích, sportovcích či politicích, kteří se angažují v ochraně přírody, ale i lidskoprávních kampaních, etické módě či se berou za práva zvířat. Záměrem je především šířit pozitivní příklady. „...můžou globální či národní celebrity vůbec mít – z definice svého ‚povolání’ – úzkou ekostopu? Nesnaží se okrajovými zelenými aktivitami pouze offsetovat své špatné svědomí? Nejsme na tom podobně všichni, jen v menších rozměrech? Snesli byste svého vlastního ecorazziho?“ klade autor na závěr otevřenou otázku. 5 | 2010

DIDAKTIKA VYUŽITÍ MEDIÁLNÍ VÝCHOVY... ...pro environmentální a globální rozvojové vzdělávání

Úvod – aneb O co půjde? Pojednat o mediální výchově na několika stranách vyčerpávajícím způsobem samozřejmě nelze. Naštěstí už dnes existují docela pěkné souborné publikace mediální výchovy (které uvádím na konci textu), takže se mohu soustředit jen na několik „průhledů“ do problematiky toho, oč vlastně v souvislosti s působením médií v naší současné civilizaci jde. Pokusím se v tomto výběru udržet v rovnováze určitý „teoretický“ nadhled ( jak by se v případě globálního rozvojového vzdělávání slušelo) a „použitelnost pro život“ – což zase environmentální výchova vyžaduje. Vycházím přitom jak ze zkušeností své více než třicetileté praxe vedoucího skautských či turistických oddílů i mnoha let strávených se studenty vyšší odborné školy publicistiky, tak na druhé straně ze své dvanáctileté praxe redaktora Českého rozhlasu, osmi let člena Rady České televize a několika let působení v roli analytika úřadu Rady pro rozhlasové a televizní vysílání.

Mediální společnost

5 | 2010

Když se před třemi lety agentura Median (má u nás na starosti Mediaprojekt, který dlouhodobě eviduje sledovanost elektronických médií) ptala svých respondentů na vztah k televizi, ukázalo se, že život bez televize si nedovedou představit tři pětiny Čechů a rozhodně by bez ní nevydržela pětina lidí. Převedeno do řeči zabývající se stavem dotyčných to znamená, že přes jeden a půl milionu dospělých lidí u nás je na televizi závislých a další čtyři a půl milionu lidí k tomu nemá daleko. Podobné údaje ale přicházejí i z jiných zemí – včetně těch „tradičně demokratických“. Co se to s námi děje? Tedy s naší západní civilizací? Při určitém zjednodušení můžeme konstatovat, že jsme svědky třetí proměny jakéhosi univerzálního schématu v rámci tří epoch evropské civilizace (předmoderny = zhruba do nástupu novověku, moderny = od novověku do poloviny 20. století, postmoderny = od poloviny 20. století) odpovídajícího na tři základní otázky: → Kdo/co je považován za boha? (Tedy skutečnost, kterou lidé přijímají pro sebe jako „absolutní“.) → Co si tento bůh žádá? → Kdo je prostředníkem k bohu?, při-

čemž malé počáteční písmeno ve slově „bůh“ značí, že ačkoliv vůbec nemusí jít o Boha monoteistických náboženství, přesto se lidé dané epochy v praxi svého života k této skutečnosti tak vztahují.

prostor si zabrala média a politické strany. Každý, kdo se chce rovněž uplatnit ve veřejném prostoru, je odkázán na „milost“ jednoho z těchto dvou „monopolistů“.

Otázka \ Epocha

Předmoderna

Moderna

Postmoderna

Kdo (co) je bůh?

Bůh na nebesích

Rozum

Veřejné mínění

Co si tento bůh žádá?

Víru

Vědu

Zábavu

Kdo je prostředník k bohu?

Církev

Škola (Stát)

Média

V čem je rozdíl oproti předchozím dobám? Média doprovázela lidskou společnost od počátku, ale v naší současné západní civilizaci se stala přímo „nervovým systémem“ společnosti. S tím souvisí zásadní změna důrazu na emoce, prožívání – a to na úkor racionality (která byla pokládána za rozhodující lidskou mohutnost v době moderny) a tím spíše na úkor vůle a schopnost sebepřemáhání (výstižným sloganem dneška je „Nevaž se – odvaž se!“). Vidět je to i ve veřejném prostoru, kde čím dál tím častěji zaznívá při vyjadřování stanovisek i k těm nejdůležitějším problémům mám pocit, že... místo dřívějšího myslím si, že... Nejde jen o slovní formu, nýbrž o zásadní změnu postoje a z ní plynoucí komunikace. S pocity se totiž nedá polemizovat, pro pocity nemusí existovat žádné rozumné vysvětlení, zatímco pro myšlenky musejí existovat racionální argumenty, jejichž pravdivost je možné a nutné prověřovat. Současný francouzský sociolog Alain Finkelkraut trefně pojmenovává tuto situaci jako „destrukci myšlení“. Dominantní úloha médií v naší společnosti se promítá do toho, jaké důvěře se média těší jako instituce (dlouhodobě jim důvěřuje kolem 70 % občanů – zatímco policii sotva 50 %, bankám a soudům ani ne 40 %, církvím 25 % a politickým institucím kolem 15 %) i jak důvěřují kvalitě jejich informací (Události ČT pokládá za pravdivé skoro 90 % lidí, Televizní noviny TV Nova 75 %, ČRo 1 Radiožurnál či MfDnes jsou pravdivé minimálně pro 65 %). Dále to určuje čas, který lidé médiím věnují – každodenně je to několik hodin (televizi průměrně 2,5 hodiny, internetu lidé mladší 35 let 3 až 5 hodin). V postkomunistických zemích je navíc velmi slabá občanská společnost, takže prakticky celý veřejný

Inspirace pro výchovu: → Kolik času denně trávím s médii? Jakými? A co skrze ně sleduji či poznávám? → Jaké příčiny stály za proměnou moderny v postmodernu? → Jaký důsledek z globálního hlediska může mít (a leckdy má) mediální charakter naší západní společnosti?

Podstata mediálního zobrazování světa Samotné slovo „médium“ docela otevřeně sděluje – oč se jedná: mezi námi a světem stojí prostředník, který nám o tom světě něco zprostředkovává. Ten prostředník v typických případech současnosti má tři části, z nichž každá je podstatná: → kódovací systém, v němž nám svou „zprávu o světě“ podá – tradičně je to jazyk či obraz; → vlastní „technickou“ stránku – tedy například rytí do hliněných destiček, malování na plátno, tisk na papír nebo televizní přenos; → redaktor – tedy živý člověk, který rozhoduje, co a jak nám o světě zprostředkuje. Co se týče „kódovacího systému“, je důležité si uvědomit, že pro jakýkoliv takový prostředek jsou charakteristické zjednodušování, stereotypizace a nutnost kontextů. Zjednodušování nutně plyne jak z omezených schopností prostředků, které máme k dispozici, tak z omezení času, v němž komunikační situace probíhá. Aby vůbec mohlo za těchto okolností dojít k porozumění při mediálním sdělování, využívají se určité „komunikační prefabrikáty“ – stereotypy – na něž adresát může snadno zareagovat „aha – vím“. Jsou to tedy zkratky, které umožňují komunikovat, aniž by se pořád znovu a znovu muselo vysvětlovat a opakovat. A ani to by ještě nestačilo.

17

DIDAKTIKA

Veškerá lidská komunikace je vždy vázána na souvislosti, v nichž probíhá, a na celé pozadí předpokládaných „samozřejmých“ okolností. Aby člověk vůbec postřehl, že dostává nějakou informaci, musí mu totiž „zapadnout“ do jeho vnitřního systému poznání. Čím méně o něm ví a uvažuje, tím důrazněji jej takový vnitřní systém ovlivňuje. Je to mimo jiné i skrytý svět předsudků, pověr, omylů. Při mediální komunikaci jde navíc o souvislost časovou ( jak zobrazovaná událost vznikla, co jí předcházelo), tak věcnou (s čím vším je ona událost svázána – například v rovině právní, společenské, politické atd.). Ten, kdo nám tedy mediálně informace předkládá, musí provést jejich určité včlenění do souvislostí (kontextualizaci, případně „rámcování“), čímž nám teprve poskytne klíč k tomu, jak toto sdělení „číst“. Ani zvolený technický prostředek mediálního sdělování není neutrální k obsahu toho, co je sdělováno, a k možnostem adresáta sdělovanému porozumět a vhodně zpracovat. Klasik mediální vědy Kanaďan Marshall McLuhan na to upozorňoval známým bonmotem, že samo médium je poselstvím. Jinak přistupujeme k informaci, kterou jsme si přečetli, jinak k té, kterou jsme slyšeli v rozhlasu, jinak k televiznímu zprostředkování a jinak k internetu. Proto proměna původně literární evropské civilizace na obrazovou má zásadní dopad na celkovou kulturu i vnitřní život dnešních lidí. Úloha redaktora (či jiného živého člověka, který nám mediální obsah servíruje) je pak natolik zásadní, že i kdyby měl nejlepší úmysly a chtěl být co nejobjektivnější, přece se nevyhne tomu, aby nám nezprostředkovával – už jen výběrem, pořadím a časem pro jednotlivé informace – svůj pohled na svět. Do hry tu podstatně vstupuje jeho vzdělání, životní zkušenost, charakter. Kromě jeho vlastních osobnostních charakteristik pak masivně jeho činnost ovlivňuje čas, který má k dispozici, a nezbytnost získat co největší čtenářskou, posluchačskou či diváckou účast. V pozadí každé mediální činnosti dneška je otázka zisku. Obranou proti tomu měla být média veřejné služby, ale i u nich je sledovanost zásadním požadavkem, protože jinak jim hrozí naprostý pád do bezvýznamnosti (a následné zrušení).

18

Inspirace pro výchovu: → Jaké jsou typické stereotypy při mediální prezentaci problematiky životního prostředí? Která témata a kteří aktéři jsou s čím tradičně spojováni? → Jaký vliv má na zpravování o problematice ochrany životního prostředí to, že jde o knižní, časopisecké, novinové, rozhlasové, televizní či internetové zprostředkování?

→ Jaký důsledek pro vztah k přírodě má to, že většina lidí ji zná především na základě mediálního zprostředkování? → Jak se současný důraz na emocionalitu promítá do charakteru mediálního zpracování problematiky životního prostředí? Globalizace? Evropské integrace? → Jaké finanční prostředky se „točí“ v mediální oblasti a kde je jejich zdroj?

Analýza mediálního sdělení Dnes je zcela „normální“, že když se někoho zeptáte, o čem že příslušný článek či pořad byl, dozvíte se, jaký „má dojem“. S vlastním obsahem a informační hodnotou příslušného mediálního produktu to ovšem zpravidla souvisí velmi volně. Jasné převládnutí emocionálního přístupu k životu má za následek snížení a někdy i ztrátu schopnosti skutečně rozumět mediálním obsahům. Proto by nutnou součástí mediální výchovy (s výrazným přesahem do celého života) mělo být osvojení si alespoň základních dovedností analýzy (mediálního) sdělení. V prvé řadě jde o odlišení fakt od toho, co jimi není. V ideálním případě by fakta měla být co nejpřesnějším zobrazením (vyjádřením) skutečnosti. My sice už víme, že jakýmkoliv mediálním zobrazením dochází k podstatnému zjednodušení oproti skutečnosti, ale v zásadě faktem je to, co bychom měli všichni vidět (slyšet, hmatat apod.) stejně. Tedy objektivní základ světa i jeho obrazu o něm (skutečnost je samozřejmě komplikovanější – neboť i to, co člověk vůbec pokládá za fakt, je ovlivněno jím samým, ale pro začátek tohle stačí). Zprostředkování faktů – to je doména zpravodajství. To by v optimálním případě nemělo obsahovat nic jiného. My opět víme, že i to nejobjektivnější zpravodajství obsahuje minimálně subjektivní podíl těch, kteří nám z neomezeného množství faktů vybrali do omezeného vysílacího času (či plochy tiskoviny) právě jen ty a ne jiné. Kromě faktů je komunikace nesená názory a argumenty, které tyto názory zdůvodňují. Názory a argumenty bývají mnohdy tím nejzajímavějším, protože představují osobnostní vklad komunikujících. Je ovšem nezbytné názory odlišit od fakt – byť se někdy jako fakta tváří. O názorech lze totiž polemizovat (nikoliv o „faktech“, „informacích“, „zprávách“ – u nich lze pouze poukázat na věcné chyby či nesoulad se skutečností), a tak se v rámci diskuse (dialogu) dobírat hlubšího poznání. Žánry, se kterými lze polemizovat, jsou komentář, úvaha, fejeton, esej, názor vyjádřený v rozhovoru, sloupek, analýza. Jak jsou názory vyjádřené? Stručným vyjádřením názorů jsou tzv. teze (hlavní tvrzení). Prvním krokem při analýze sdělení, se kterým chceme polemizovat, je

správné určení tezí, tedy toho, co nám autor chce především sdělit. Teze jsou buď vyjádřené přímo (nejlepší je, když hlavní teze je obsažena např. v nadpisu, titulku), nebo nepřímo – pak je nutné tezi nejprve zformulovat. Zvlášť podstatné je to při audiovizuálním zprostředkování nebo dokonce při obrazovém. Někdy je totiž to hlavní sdělení neseno neverbální rovinou komunikace: fotografií, tónem hlasu, úhlem záběru. Právě u audiovizuálních informací je velice důležité si klást otázku: Co nám vlastně chtěl autor hlavně sdělit? Co jsme se hlavního dozvěděli? Názor je cosi nového, s čím autor sdělení přichází jako se svým příspěvkem ke společnému poznání. Věrohodnost zjednávají názorům argumenty. Jsou tím, co má adresátovi pomoci pochopit, proč je názor správný. Autor předpokládá, že adresát bude pokládat argumenty za odpovídající, správné, platné – a proto jako logický důsledek přijme i jeho názor. Správné rozpoznání argumentů a jejich prověření patří k rozhodující „práci“, kterou musí člověk podniknout, pokud chce opravdu zodpovědně naložit se sdělením. Argumenty mohou být v zásadě tohoto typu: → důvěryhodné svědectví – argumenty tohoto typu jsou důležité zejména tam, kde se jedná o hodnocení nějaké události; může je poskytnout přímý účastník či někdo, kdo k dané události může přispět dosvědčením některých faktů; → autoritativní zdroj – nejčastější způsob argumentace; autoritativním zdrojem je např. zákon, odborná literatura či uznávaný odborník, statistická data (např. ze solidního sociologického průzkumu nebo ze Státního statistického úřadu); → logické důsledky – jde o odvozené argumenty (zpravidla vycházející z argumentů předchozího typu) získané správnou aplikací logiky. Symbolicky tedy můžeme vztah mezi názorem a (třemi) argumenty, které jej zdůvodňují – pokud N označíme názor a A1, A2 a A3 – vyjádřit takto: A1 ∩ A2 ∩ A3 => N (pokud současně platí argumenty A1, A2 a A3, vyplývá z toho i platnost názoru N). V praxi samozřejmě bývá situace ještě komplikovanější: autor nám předkládá kromě hlavního názoru ještě názory dílčí, které se mohou, ale také nemusí vázat k názoru hlavnímu. A pro všechny podává podpůrné argumenty. Při polemice s nějakým názorem si musíme být dobře vědomi, zda polemizujeme s tezí (tezemi – kterými?), nebo pouze s argumenty. Vyvrácení argumentů ještě neznamená vyvrácení tezí. Tezi lze plně vyvrátit jinou, lépe zdůvodněnou tezí, faktem odporujícím tezi nebo důkazem logického sporu samotné teze. Inspirace pro výchovu: → Jaké hlavní názory se vyskytují v ob-

5 | 2010

DIDAKTIKA

lasti péče o životní prostředí? Jaké argumenty bývají pro jejich podporu používány? → Proč v debatách o změně klimatu zpravidla dochází k naprosté destrukci komunikace? → V jakém smyslu se ve veřejné debatě používá termín globalizace? Jaký to má důsledek pro názory a postoje, které lidé vůči globalizaci zaujímají? → Proveďte u různých typů sdělení (tiskové, rozhlasové, televizní) rozbor s určením, co je hlavní teze (co je ústředním obsahem sdělení), co argumenty pro jeho podporu, případně rozbor celé struktury sdělení. A debatujete o jednotlivých argumentech – o tom, jakou mají váhu pro vás, zda či do jaké míry podporují hlavní sdělení.

Mediální fauly

5 | 2010

Jednou ze základních kompetencí mediální gramotnosti pro schopnost orientovat se v dnešním světě je rozpoznávání chyb a manipulací – stručně faulů –, které k nám skrze média přicházejí. Pro jistotu předesílám, že v naprosté většině případů nás jimi mediální pracovníci nezásobují úmyslně. Jejich masivní výskyt ve všech druzích médií – zejména těch „hlavního proudu“ (tedy těch s masovým publikem) – spadá na vrub zejména dvojího: → Nevzdělanosti a nezralosti lidí zodpovědných za mediální obsahy. Vychází to už z celkového poklesu úrovně všeobecného vzdělání, přetržení kulturní kontinuity po dobu totalitních diktatur nahrazených po roce 1990 konzumní společností, kde vzdělání má mnohdy jen instrumentální funkci (užitečnost pro kariéru). Není to ale jen náš, resp. postkomunistický problém. Bernard Goldberg, který byl skoro 30 let hlavním komentátorem nejsledovanější americké stanice CBS, o tom ve své knize Jak novináři manipulují říká: „Problém je v tom, že mnoho televizních reportérů často neví, co si o té či oné otázce má myslet, pokud si to nepřečtou v novinách jako New York Times nebo Washington Post.” V našich poměrech by šlo akorát zaměnit na MfDdnes a TV Nova (z nich se u nás nejčastěji přebírá). → Honba za ziskem. Média jsou v prvé řadě prostředkem na vydělávání peněz pro své majitele. Jejich informační, nebo dokonce kulturotvorná role je sama o sobě naprosto nevýznamná (nemám pochopitelně na mysli odborné, málonákladové časopisy, knihy a specializovaná elektronická média pro úzký okruh adresátů). Tento tlak na zisk se projevuje jednak snižováním nákladů na kvalifikovaný personál, a tím i snižováním kvality informací, zejména těch, které vyžadují dlouhodobou práci, jednak ohromným

časovým presem, v němž zaměstnanci médií (zejména těch „rychloobrátkových“ s denní periodicitou) pracují. Práce pod neustálým časovým tlakem nejen nutí k nejméně energeticky náročným řešením (tedy například výběru stále stejných osob do vysílání), ale k extrémní stereotypiziaci, „ořezávání“ kontextů nutných pro správné porozumění a konečně i řadě věcných chyb. Nyní tedy stručně nabízím přehled nejčastějších mediálních faulů: Klamání titulkem Jde o velice častý jev v našich novinách včetně jejich internetových mutací. Ve většině z nich totiž titulky vytváří jiný redaktor, než je autor článku („titulkář“), jehož jediným zájmem je čtenáře nalákat. Mnohdy tak bez skutečného pochopení obsahu článku vytvoří titulek, který tomu obsahu vůbec neodpovídá. Jelikož ovšem většina lidí si čte a pamatuje jen titulky, vzniká tak dezinformace s rozsáhlými následky: obraz světa „podle titulků“ nemá mnohdy se skutečným světem nic společného. Klamání popiskem obrázku Další častý způsob mediální manipulace spočívá v tom, že k celkem neutrálnímu obrázku, který připouští mnoho různých interpretací, přidá redaktor svým popiskem nasměrování, které s původní událostí, v níž obrázek vznikl, nemá nic společného. Zneužívání expertů V českých poměrech je typické zejména zneužívání stále stejné skupiny odborníků (někdy i „odborníků“) a vydávání stanoviska jedné skupiny nebo i jednotlivého experta za všeobecně sdílený názor celé odborné komunity (přitom je pro postmoderní dobu typické, že prakticky pro každý problém z oblasti experimentálních věd existuje nějaká skupina odborníků, která sdílí zcela opačný názor než většina vědecké komunity – viz známý případ se změnami klimatu).

Vůči takovým zdrojům je na místě zásadní nedůvěra. Předpojatost Automaticky se určité typy postojů či názorů buď ignorují, nebo zesměšňují, či se k nim přistupuje jinak kriticky. V českých poměrech je typická velmi liberální a „pravicová“ orientace velké většiny lidí působících v médiích hlavního proudu. Významně se to projevuje zejména v problematice s etickým či politickým obsahem. Změna kontextu Tento mediální faul je zvlášť častý u televizních pořadů publicistického charakteru. Výpovědi účastníků jsou „rozsekány“ a s pomocí redaktorských vstupů „poslepovány“ tak, aby „ilustrovaly“ záměr autora pořadu. Střihem je dnes možno původní události upravit k nepoznání a vytvářet zcela novou „realitu“. Dezinformace Ani zde nebývá často na začátku záměr autora, ale jeho nevzdělanost nebo spěch. Z neznalosti problematiky vyplývá jeho neschopnost správně seřadit fakta, zvážit význam jednotlivostí a dát je do odpovídající souvislosti, odlišit „šum“ od podstatné informace. Často tak bývají zneužívány různé výzkumy či odborné zprávy. Záměrná fabulace Tohle je už „těžký kalibr“ – právě tím, že na rozdíl od všech předchozích faulů musí být záměrný. Autor si vědomě cosi vymyslí a prezentuje to jako skutečnost. V našich poměrech zatím masivnější používání záměrných fabulací v médiích hlavního proudu (kromě Blesku) nebývá běžné.

Dezinterpretace Vyskytuje se často v rozhovorech, kdy tazatel podkládá tázanému posunuté interpretace, či při referování o tom, kdo co řekl. Zneužívá se tu často fakt, že jeden výraz může v různých kontextech nabývat různých významů – a tím se podstatně mění i smysl výpovědi.

Vytěsňování témat Na rozdíl od předchozího faulování je ovšem vytěsňování témat u nás zcela běžné. Je přímým důsledkem spojení předpojatosti, nevzdělanosti a časového presu. Prakticky všechna složitější a existenciálně důležitá témata lidského života i společnosti jsou dnes vytěsňována na okraj: výchova, vzdělání, věda, náboženství, generační problematika. A pokud se náhodou přece jen dostanou do nějakého významnějšího postavení v mediálním zpravování, skoro vždy jde o takové jejich zpracování, které všechno podstatné pomine a soustředí se na banality.

„Dobře informovaný zdroj…“ Tento nešvar zcela zamlžuje zodpovědnost za sdělovaný obsah. Častokrát se zneužívá k rozehrávání různých „mediálních her“. Autory takových „zaručených informací“ bývají mnohdy sami politici, kteří si s pomocí ochotných redaktorů takto mnohdy „připravují půdu“.

Inspirace pro výchovu: → Určete, v čem je titulek následující zprávy ČTK klamný. Vytvořte titulek správný, aby a) byl neutrální b) „optimistický“ c) „pesimistický“: STEM: Lidé si myslí, že se společnost vyvíjí správným směrem PRAHA 12. února (ČTK) – Agentura

19

DIDAKTIKA

STEM zjistila, že přibývá lidí, podle nichž se společnost vyvíjí správným směrem. Spokojenost v lednovém průzkumu vyslovilo 42 procent respondentů. Necelá čtvrtina dotázaných je nespokojených a podle více než třetiny lidí nesměřuje společnost nikam. Současné hodnocení vývoje české společnosti je nejpříznivější od roku 1996, vyplývá z šetření STEM. Hodnocení perspektiv příští generace se mění pozvolna, naopak změny hodnocení aktuální situace jsou dynamičtější. Vliv na hodnocení vývoje společnosti má politické smýšlení respondentů. Příznivci KSČM většinou odmítají polistopadový vývoj ČR a změny ve společnosti, 53 procent si myslí, že se společnost nevyvíjí správným směrem. S jejím vývojem je naopak spokojeno 62 procent voličů ODS, 54 procent příznivců ČSSD, 46 procent Unie svobody a 41 procent KDU-ČSL.

→ Najděte jiné podobné případy neshody titulku s obsahem. → Nalezněte typické příklady popisků obrázku, které jsou jeho manipulativní interpretací. → Která témata bývají u nás dlouhodobě vytěsňována? Jak je tomu v oblasti péče o životní prostředí?

smýšlení, bojovat za nezávislost médií veřejné služby a volit politické strany, které ji respektují.  Jiří Zajíc Literatura: → MIČENKA, M a JIRÁK, J. Základy mediální výchovy. Praha, Portál 2007, 296 s. ISBN 978-80-7367-315-4

Jak se bránit

→ POSPÍŠIL, J. a ZÁVODNÁ, L. B. Mediální výchova. Computer media s.r.o 2009, 88 s.

Na závěr je na místě aspoň telegraficky uvést, co my s tím můžeme a máme dělat. Tedy: → Porozumět médiím a učit to ostatní = mediální výchova. → Mít jiné zdroje informací než z „rychlých“ médií – je spousta dobrých knih. → Mít i jiné zdroje informací než jen mediální = mít dobré přátele. → Jednat jako občan = nenechat si to jen tak líbit: spojovat se s lidmi podobného

ISBN 978-80-7402-022-3 → GOLDBERG, B. Jak novináři manipulují. Praha, Ideál 2005, 228 s. ISBN 80-9010178-X → RAMONET, I. Tyranie médií. Praha, Mladá fronta 2003, 228 s. ISBN 80-204-1037-6 → Inspiraci se spoustou příkladů lze nalézt na stránkách CEMES FSV UK - Dostupné z: → http://medialnivychova.fsv.cuni.cz/ MVP-50.html

INFORMAČNÍ LAVINA Studentky Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci Pavla Janečková a Hana Milostná zpracovaly letos v rámci předmětu Environmentální a globální výchova, který vede Helena Nováčková ze Střediska ekologické výchovy Sluňákov, jako seminární práci návod na vzdělávací aktivitu Informační lavina, která učí práci s informacemi. Jsme rádi, že všechny jmenované daly svolení, abychom vám tuto novinku mohli nabídnout prostřednictvím Bedrníku. Popis aktivity je rovněž součástí příspěvku, který bude otištěn v říjnovém aktualizačním doplňku publikace Svět průřezových témat pro 2. stupeň ZŠ a víceletá gymnázia, kterou vydává Nakladatelství Dr. Josef Raabe, s. r. o. (www.raabe.cz). Vzdělávací oblast: Občanská výchova Cíle a výstupy: Žák se naučí hledat z více zdrojů, aby si informaci ověřil. Žák rozlišuje mezi bulvární a seriózní informací, vyhodnocuje obsah a věrohodnost. Žák chápe nebezpečí zkreslení informací. Prostor: třída, místnost Potřebný čas: 45 min. Pomůcky: rozdělení do skupin (příloha 1), texty z periodik a internetových zdrojů (přílohy 2–4), otázky na závěr (příloha 5)

Postup: 1. (10 min) Rozdělte žáky do skupin po čtyřech podle lístečků s časopisy, novinami, in-

ternetovými portály a stanicemi (příloha 1). Do skupin rozdejte papíry a začněte hodinu brainstormingem na téma: Co vás napadne, když se řekne slovo: média. Nechte žáky chvíli pracovat ve skupině a poté pište jejich nápady na tabuli. 2. (15 min) Rozdejte do skupin texty na papírech (příloha 2– 4). Žáci ve skupinách porovnávají věrohodnost textu. Řekněte jim, aby se zaměřili na to, co podle nich je a není důvěryhodný zdroj (autor; datum publikování; zda se jedná o bulvár, nebo o stránku, kde může publikovat každý). Na konci lektor shrne nebezpečí některých zdrojů (wikipedie – může zde psát

každý, není ověřena věrohodnost; bulvár Blesk – senzacechtivost, nepodložené informace, není důvěryhodný zdroj; Aktuálně.cz jsou věrohodné, ale je potřeba ověřit z více zdrojů). 3. (15 min) Zahrajte tichou poštu. Pamatujte, že zpráva se musí říci pouze jednou. Nelze ji zopakovat. Použijte následující text (smyšlená zpráva z novin): Dne 29. července 2009 byl v Turnově zaznamenán první výskyt chechtavky na území České republiky. Podle lékařů je už 30 lidí nakažených. Po ukončení vysvětlete pojem informační šum, který jsme si touto aktivitou

Příloha 1 – rozdělení do skupin podle 8 kategorií časopisů, novin, portálů a stanic

20

1.

AHA

BLESK

SUPER

ŠÍP

2.

COSMOPOLITAN

BRAVO

POPCORN

DÍVKA

3.

MLADÁ FRONTA DNES

LIDOVÉ NOVINY

HOSPODÁŘSKÉ NOVINY

PRÁVO

4.

NATIONAL GEOGRAFIC

KOKTEJL

CESTOPISY

LIDÉ A ZEMĚ

5.

MÉĎA PUSÍK

BOŘEK STAVITEL

MATEŘÍDOUŠKA

ČTYŘLÍSTEK

6.

SEZNAM

CENTRUM

GOOGLE

ATLAS

7.

EVROPA 2

ČESKÝ ROZHLAS

IMPULS

FREKVENCE 1

8.

NOVA

PRIMA

ČT 1

ČT 2

5 | 2010

DIDAKTIKA

demonstrovali, a porovnejte s dezinformací. Poznámka pro lektora: Informační šum je nezáměrné zkreslení informace během jejího přenosu. Může k němu dojít v mnoha situacích.

Například po špatném pochopení informace (přeslechnutí, vynechání údajů, domýšlení okolností), kterou šíříme dále. Lepší je si informaci ověřit, než ji budeme šířit dále. Oproti tomu záměrné zkreslení informace nazýváme dezinformací.

4. Závěr (shrnutí) Lektor znovu rozdá kartičky (příloha 1) a rozdělí žáky do jiných skupin. Rozdá otázky do skupin (příloha 5). Po chvíli se začne ptát každé skupiny, co ji k otázce napadlo.

Příloha 2

Příloha 3

Islandská sopka může vyvolat hladomor 16.04.2010 17:21 Kvůli činnosti islandské sopky Eyjafjallajökull se lidstvo může setkat s neúrodou a následným hladem kvůli nedostatku potravin. Situace není zatím kritická, ale nelze ji podceňovat. Jak vypadá katastrofický scénář? Mrak popela zahalí slunce, to nesvítí vůbec, nebo jen slabě. Pořád prší a úroda hnije. Tato situace může trvat několik měsíců. Na jak dlouho pak může lidstvo počítat se strategickými zásobami jídla? Na pouhých 26 dnů! „Žijeme od sklizně ke sklizni. Nevím přesně, jaké jsou strategické zásoby potravin, ale někde jsem viděl údaj, že už klesly na 26 dní. Kdysi to bývalo 120,“ řekl novinářům z iDNES.cz geolog Václav Cílek.

Kvůli islandské sopce může být letos chladnější léto 14:50 | 24. 4. 2010 | Dagmar Honsová, Meteopress

Sopka má tvář démona! Vědci ve čtvrtek dostali první radarové snímky kráterů islandské sopky v Eyjafjallajökullu, které pořídil radar ELTA z letadla pobřežní stráže TF-SIF. Jsou na nich vidět dva menší a jeden větší kráter, které svým tvarem připomínají oči a ústa šklebící se lebky. Fotografie přinesl server Icelandreview.com. Islandská sopka Eyjafjallajökull začala chrlit popel s úlomky kamínků, ledu a písku v noci na čtvrtek a od té doby se příliš nezklidnila. Kvůli nepříznivým povětrnostním podmínkám zůstává mrak poměrně hustý a kompaktní a postupně zahalil sever, západ a střed Evropy.

Praha – Výbuch islandské sopky Eyjafjallajökull s mimořádně silnými prachovými emisemi, které se dostaly až do stratosféry, může mít na klima vliv až více než jeden rok po takové události. Do atmosféry se totiž dostalo velké množství sopečného prachu a SO2, z něhož vzniká sulfátový aerosol. Tyto částice pak v atmosféře odráží část přicházejícího slunečního záření, kterého pak méně dopadá až na zemský povrch, jež je tak méně zahříván. Uvádí se ochlazení o 0,7 až 1 °C. Vulkanický prach ve vysokých vrstvách atmosféry vytváří tzv. kondenzační jádra, která se podchladí a začnou sedimentovat. Při pádu dolů se na těchto přechlazených částicích (s teplotou až na –70 °C) sráží vlhkost, která kondenzuje a mění se v led – vznikají kroupy. Prachové vulkanické částice se během výbuchu sopky dostaly do výšky až 11 kilometrů, pokud se nedostanou ještě do vyšších vrstev atmosféry, nemělo by být ovlivnění počasí v Evropě v následujících měsících zřejmé. Zdroj: Aktuálně.cz

Příloha 4 Zdroj: BLESK.cz

Příloha 5 – otázky na závěr (ptejte se buď celé třídy, nebo rozdejte do skupin) Na co si máme dávat pozor u zdrojů, z kterých čerpáte? Co by měl důvěryhodný zdroj mít? Co to je informační šum? Vymyslete situaci, kdy může dojít k nezáměrnému zkreslení situace. Co to je dezinformace? Vymyslete situaci, kdy může dojít k záměrnému zkreslení informace. Z jakých věrohodných zdrojů byste čerpali vy?

Zdroje: → RVP [online]. 21.3.2008 [cit. 2010-04-14]. Mediální výchova – ukázka zpracování. Dostupné z WWW: . ISSN 1802-4785. → www.blesk.cz → www.aktualne.cz → www.wikipedia.org 5 | 2010

Připravily Pavla Janečková a Hana Milostná

Eyjafjallajökull Eyjafjallajökull (výslovnost Eijafjatlajoe:kyt), v překladu „ledovec ostrovních hor“, je jeden z menších islandských ledovců. Leží severně od Skógaru a západně od většího ledovce Mýrdalsjökullu. Pod jeho povrchem se ukrývá stejnojmenná sopka (o výšce 1666 metrů), která je od doby ledové poměrně aktivní. Jižní konec hory byl kdysi součástí atlantického pobřeží Islandu. Poté, co moře ustoupilo o přibližně 5 km, dřívější pobřeží vytvořilo strmé útesy s početnými nádhernými vodopády, z nichž nejznámějším je Skógafoss. Erupce v roce 2010 Za počátek výbuchů je považováno datum 20. března 2010, k erupcím došlo přibližně 8 kilometrů východně od vrcholu sopečného kráteru v oblíbené turistické oblasti zvané Fimmvörðuháls. Tato první erupce, v podobě praskliny, se neodehrála pod ledovcem a byla menšího rozsahu, než se obávali někteří geologové. Dne 14. dubna 2010 sopka Eyjafjallajökull erupce obnovila. V tomto okamžiku již na vrcholu kráteru v centru ledovce, čímž došlo k roztání ledu a zvednutí hladin přilehlých řek a následné záplavy, což si vyžádalo evakuaci celkem 800 lidí z postižené oblasti. Tato erupce byla intenzivní a odhaduje se, že byla přibližně 10 až 20 krát silnější než předcházející erupce v Fimmvörðuháls. Tato druhá erupce vyvrhla sopečný popel do atmosféry do výše několika kilometrů, což zapříčinilo výpadky letecké dopravy především v severozápadní Evropě ve dnech 15. až 17. dubna 2010 včetně uzavření vzdušného prostoru téměř v celé Evropě. Zdroj: Wikipedia.org

21

DIDAKTIKA

JAK NAPSAT TISKOVOU ZPRÁVU? Umět napsat tiskovou zprávu dnes už téměř patří ke všeobecnému vzdělání. A také není tak složité si základní znalosti, jak na to, osvojit. Nabízíme vám minikurs z dílny Českého svazu ochránců přírody. Může se hodit jak pro seznámení veřejnosti s tím, co se zajímavého děje ve vaší škole, tak vašim žákům a studentům jako užitečná dovednost do praktického života.

Základní zpravodajské otázky

Zásady

První odstavec zprávy má odpovědět na základní zpravodajské otázky: KDO, CO, KDY, KDE, PROČ a JAK. Následující odstavce by měly nabídnout nějaké podrobnější informace. Tisková zpráva obvykle obsahuje krátký citát klíčového mluvčího, který by měl odpovědět na otázky JAK a PROČ nebo dostat do zprávy cokoli, co je pro organizaci důležité. → Kdo – o kom je příběh? → Co – čeho se týká? → Kdy – se to bude odehrávat (se odehrálo)? → Kde – se to bude konat (se stalo)? → Proč – se to koná (konalo)? → Jak – jakým způsobem se událost uskuteční (uskutečnila)?

→ Nejdůležitější informace uvádějte nejdříve. → Snažte se zaujmout titulkem a vysvětlit podstatu události v první větě nebo odstavci.

TISKOVÁ ZPRÁVA → Základní, nejdůležitější a nejpoužívanější sdělení pro tisk. → Vždy musí být jednoduchá, srozumitelná a aktuální. → Musí být zajímavá pro média a veřejnost... Ne pouze pro nás! Zdroj: PhDr. Martin Opatrný, prezentace Tisková zpráva – základ mendiální komunikace

“Mediální komunikace je virtuální realita. Probíhá s námi i bez nás!” PhDr. Martin Opatrný (z prezentace Tisková zpráva – základ mediální komunikace)

→ Odpovězte si, proč by měla otázka zajímat běžného čtenáře konkrétní tiskoviny. → Držte se faktů, nepoužívejte rozsáhlé přívlastky. Pozor na „fantastické“, „ohromné“, „úžasné“.

↓ Zdroj: PhDr. Martin Opatrný, prezentace Tisková zpráva – základ mendiální komunikace

→ Nepoučujte, nemoralizujte. Pro to si nikdo noviny nekupuje. → Buďte aktuální, používejte např. “dnes”, ne “minulý týden”. → Vyvarujte se slangu a odborných či latinských výrazů, které nejsou obecně srozumitelné. → Pozor na texty o historii. Zajímavosti ano, ale krátce. Popisy a cokoli dlouhého ne. → Bude-li na akci něco obrazově zajímavého, redaktora na to upozorněte. → Zprávu pošlete jako přílohu e-mailu. Do těla e-mailu napište krátké shrnutí, odkažte na přílohu, uveďte kontaktní osobu a obrazové zajímavosti. → Uveďte kontaktní osobu a telefonní číslo, na němž bude tato osoba stoprocentně k zastižení.

Úprava textu → Ideálně na jednu stránku. → Krátké věty. → Klasická úprava jako dopis pro úřad, hlavičkový dokument. → Datum. → Přitažlivý titulek, ne víc než jeden řádek. → Používejte konkrétní slovesa v činném rodě.

22

5 | 2010

DIDAKTIKA

PŘÍKLAD ŠPATNÉ A DOBRÉ TISKOVÉ ZPRÁVY Špatně:

Dobře:

PODLEŠÁKŮV JILM V BOUBSKÉ PROKOUKL (nevýrazný titulek) 10. 9. 2009 Podlešákův jilm v Boubské u Vimperka je jeden z největších zcela vitálních jilmů v celé České republice. Obvod stromu dosahuje úctyhodných čtyř metrů a výška koruny je 22 metrů. Koncem roku 2008 byl vyhlášen jako památný strom. Právě proto Český svaz ochránců přírody chce tento památný jilm představit veřejnosti. (nezajímavý perex)

PODLEŠÁKŮV JILM V BOUBSKÉ ZASE VÉVODÍ KRAJINĚ

V druhé polovině 20. století zasáhla naše jilmy epidemická vlna houbové choroby – grafiózy. Podle dostupných údajů jí podlehlo až 98 % evropských jilmů. V současné době se počet jilmů u nás pozvolna zvyšuje. Jilmy jsou nedílnou součástí naší krajiny, a proto je nutné si vážit takto vzrostlých a zachovalých jedinců. V okolí jilmu došlo od jara tohoto roku k odstranění konkurenčních náletových dřevin, úklidu odpadků a strom byl odborně ošetřen. Koncem léta byla nainstalována dřevěná akátová lavička a tabule se zajímavými informacemi o jilmech v naší krajině. Slavnostní otevření proběhlo (probíhají jen sportovci cílem – uskutečnilo) 10. září 2009 u Podlešákova jilmu v Boubské. (nepoužívat pasivum – kdo odstranil, uklidil?) Podlešákův jilm v Boubské veřejnosti zpřístupnila základní organizace Českého svazu ochránců přírody Šumava za přispění generálního partnera ČSOP, RWE Transgas Net v rámci projektu RWE Transgas Net. Blíž přírodě.

Jak tiskovou zprávu dostaneme do novin? Zjistěte si jména a kontakty na redaktory v místním tisku a mediích. Uvažujte, kam svou zprávu poslat. Týká se jen města? Nebo má dosah do celého kraje? Nebo je dost zajímavá pro ještě širší čtenářskou obec? Anebo patří do odborného tisku? Běžné akce pro veřejnost mají šanci spíše jako pozvánky. Napište o tom, co konkrétně budete na své akci dělat, co tam bude zajímavého k focení, proč by tam měli přijít. Do deníku pozvánku posílejte 2–5 dní před akcí, u časopisů berte ohled na periodicitu a uzávěrky. Nepřijel-li novinář na akci udělat reportáž, můžete mu zprávu o události a fotku poslat sami. Udělejte to týž den, co se akce konala, i když jde o sobotu nebo neděli. Starší věci už se velmi pravděpodobně neuplatní. 

5 | 2010

Zdroj: Kancelář Ústřední výkonné rady ČSOP, upraveno redakcí Bedrníku

Boubská, 10. 9. 2009 Českému svazu ochránců přírody se podařilo zachránit jeden z unikátních jilmů v České republice – Podlešákův jilm v Boubské u Vimperka. Dnes jej slavnostně představila veřejnosti. Strom má obvod čtyři metry a výška koruny dosahuje 22 metrů. Koncem roku 2008 byl tento zachráněný jilm vyhlášen památným stromem. Podle našich údajů v druhé polovině 20. století zasáhla české jilmy epidemická vlna houbové choroby – grafiózy a zlikvidovala 98 procent těchto stromů. V současnosti se opět jilmy stávají nedílnou součástí české krajiny, ale ještě nenarostly do úctyhodných rozměrů jako ten v Boubské. Ochránci přírody památný jilm odborně ošetřili, z jeho okolí odstranili náletové dřeviny a uklidili odpadky. Ke stromu postavili lavičku a tabuli, kde najdete informace o jilmech v české krajině. Podlešákův jilm v Boubské veřejnosti zpřístupnila základní organizace Českého svazu ochránců přírody Šumava za přispění generálního partnera ČSOP, RWE Transgas Net v rámci projektu RWE Transgas Net. Blíž přírodě.

RECEPT NA AMATÉRSKÝ FILM Motto: Poznáváme přírodu a snažíme se jí pomáhat – pojďte do toho s námi! V Základní organizaci Českého svazu ochránců přírody JARO Jaroměř mají rádi amatérské filmy a sami nejen tvoří, ale také se rádi dělí, nabízejí na svých internetových stránkách i stručný recept na film. Ten zde zprostředkováváme též čtenářům Bedrníku.

ZO ČSOP JARO Jaroměř Základní organizace 46/04 Českého svazu ochránců přírody JARO Jaroměř (původně Ropáci, dnes JARO podle JAroměřští ROpáci) patří mezi největší nevládní občanská sdružení zaměřená na přímou ochranu přírody v Královéhradeckém kraji. Vesměs mladí lidé (ovšem mladí i duchem) se snaží ve volném čase pomoci chránit hodnotné části přírody Velkého Jaroměřska a pečovat o ně. Od vzniku organizace v roce 1985 prošly jejími pomyslnými branami desítky nadšených ochránců přírody, kteří vykonali mnoho konkrétních akcí pro přírodu, zároveň však i svým příkladem strhli k této činnosti človíčky další a snažili se podobně vychovávat i ty človíčky nejmenší. Řada lidí zůstala věrna organizaci dosud, stále pomáhá a dnes je za všemi již notný kus práce!

Organizace poskytuje první pomoc a léčbu poraněným živočichům, zajišťuje provoz ekocentra, mapuje současný stav přírody ve svém okolí, chrání konkrétní lokality, pečuje o některá zvláště chráněná území, podporuje vhodnými kroky a projekty populace volně žijících živočichů a rostlin, připomíná význam přírody ve správních řízeních, věnuje se environmentální osvětě v médiích i ve školách, snaží se ukázat mladé generaci lepší přístup k přírodě, a to jak vedením dětských oddílů, tak i pořádáním různých soutěžních klání a akcí v terénu. Členové organizace se v rámci své činnosti ve prospěch a na ochranu přírody zabývají mimo jiné filmovou a audiovizuální tvorbou. Roman Kalous, Jiří Jakl a další pomocí tvorby amatérských filmů dokumentují činnost ve své organizaci ČSOP nebo vytvářejí filmy sloužící k osvětě. Zpraco-

23

DIDAKTIKA

vávají záznamy z digitálních fotoaparátů a kamery. Hotové filmy jsou následně dostupné prostřednictvím internetu, plné verze filmů na CD jsou k dispozici ve videotéce ekocentra v Jaroměři a po dohodě lze získat i kopie. Zájemci na internetových stránkách organizace naleznou například amatérské dokumentární filmy Vánoce pro zvířátka 2007, Řeka za nic nemůže aneb jiný pohled na Orlickou cyklotrasu, Záchranná stanice JARO, Exkurze Mělčany. Některé filmy mají zvláštní účel, například ukazují likvidaci invazních druhů rostlin nebo pomocí neformálního videorozhovoru se věnují problematice alternativních zdrojů energie. Jaroměřští filmují a popularizují i akce mimo svůj kraj – Za tisy na Slapy (botanický klub při pražském SEV Toulcův Dvůr), Dendrologická exkurze Vlašim (Česká botanická společnost a ČSOP Vlašim), Floristický kurz Vsetín (Česká botanická společnost), Animalfest 2008 a Animalfest 2009 (ekocentrum Paleta). Ve spolupráci s kabelovou televizí Mladé Buky a sdružením Asperula Trutnov připravili reportáž-dokument Invazní druhy rostlin. Více najdete na www.jarojaromer.cz.

Potřebujeme: 1. Obrazový záznam – digitální fotoaparát (ev. kamera). 2. Zvukový záznam (nemá-li být film jen němý či jen s titulky) – je součástí kamer a většiny fotoaparátů umožňujících natáčení videosekvencí. Využitelné jsou i MP3 přehrávače s funkcí diktafonu (nepříliš kvalitní pro účel filmu). Pro komentáře je vhodný přídavný mikrofon k sestavě počítače (může být součástí multimediální klávesnice) a využití programu na záznam zvuku např. v příslušenství Windows.

24

Odkazy na některé programy na záznam zvuku najdete i na internetové stránce s tímto návodem na amatérský film – http://jarojaromer.cz/?page_id=116. 3. Program pro vytvoření vlastního filmu – např. Windows Movie Maker, který je součástí OS Windows XP a vyšší (najdeme v nabídce Start -> Programy -> Příslušenství -> Windows Movie Maker (.exe). Program se dá stáhnout i z některých internetových stránek. 4. Případný hudební doprovod – viz článek na http://www.amaterskefilmy.cz/ clanek/hudba-ve-filmu-69/.

konvertovat do .avi pomocí programů např. Video Converter, spousta programů ke konvertování je rovněž na Slunečnice.cz a Stahuj.cz.

Finanční náročnost: Domácí film můžeme pohodlně udělat a zpřístupnit i zadarmo! Samozřejmě potřebujeme vhodné technické vybavení, trošku času a trpělivosti. Pro vytvoření filmů dostupných na internetu úplně postačuje fotoaparát – na internet se beztak hůře umisťují příliš velké soubory, tedy filmy ve vysoké kvalitě.

Příprava a postup: 1. Nápad a cílené pořízení materiálu nebo i jen shromáždění a využití toho, co jsme pořídili původně k jinému účelu. Ideální je samozřejmě připravit si alespoň základní scénář a toho se držet. 2. Ujasnění si sdělení filmu, časové souslednosti – zpracování materiálu, doplnění titulků, komentářů a prolínání záběrů či fotografií ( jednoduše řečeno “udělat film”). 3. Zpřístupnění díla na internetu – nejlepší způsob, jak své dílo zviditelnit. Kromě užitku a propagace dokumentované problematiky vám určitě udělá radost, pokud si film pustí aspoň 100 lidí a ti vaši práci ocení! Film lze buď uložit a poskytovat na nějakém vlastním serveru nebo (bezplatně) využít serverů (internetových televizí) např. Stream.cz, Youtube. com, které navštěvuje hodně lidí. Při nahrávání na Stream.cz mohou činit potíže .avi soubory, nicméně soubory .wmv lze

↓ ZO ČSOP na svých internetových stránkách nabízí ke stažení například obrázky jako pozadí na plochu počítače (wallpapery).

Pár rad, jak stříhat (ve Windows Movie Maker): 1. Import videa – chceme-li začít stříhat video, musíme videosoubor nejdříve do programu importovat. Klikáme: Soubor -> Import do kolekcí (případně Ctrl+I) -> procházíme a vybereme chtěný video/ audiosoubor či obrázek. Pozor! Lze importovat jen videa v určitých formátech (.wmv, .avi aj. – problémy mohou nastat i s .avi, takže se obrníme trpělivostí a využijeme třeba i programy na převody formátů do .wmv). 2. Přetažení na osu – soubor se importuje a přetáhneme ho na časovou osu (prostor dole, kde probíhá celé stříhání). To je prostor, kam nanášíme za sebe všechna videa, a tvoříme tak film (může se nám tam zobrazit “scénář”, což jsou jednotlivá políčka se záběry). Lépe přepnout na časovou osu (tlačítko je vedle lup napravo). 3. Stříhání – kurzorem či přehráváním pomocí panelu pod přehrávacím oknem se pohybujeme po ose filmu. Na tomto panelu je i tlačítko, kterým záběr v daném místě rozstřihneme. Nechtěnou část můžeme odstranit klávesou Delete či kliknutím pravým tlačítkem na nechtěný záběr a vybráním možnosti „odstranit”. Jednotlivé záběry můžeme přetažením myší přehazovat. 4. Zvuk, hudba, komentáře – importovaný audiosoubor přetáhneme do kolonky „zvuk” a hudba na časové ose. Stříháme stejně jako video. Můžeme libovolně posunovat, kam chceme. Po kliknutí pravým tlačítkem na daný zvuk máme možnost záznam na začátku zesílit, na konci zeslabit, upravit jeho hlasitost atd. 5. Titulky – v nabídce „nástroje” nalevo je možnost „úvodní a závěrečné titulky”. Po kliknutí máme možnosti, kam daný titulek chceme umístit. Po vybrání se nám objeví okno na samotný text. Pod ním jsou oddíly, kde můžeme měnit různé animace a grafickou podobu titulků. Bohužel nelze v jednom titulku použít více druhů, velikostí a barev písma. Animace je potřeba si vyzkoušet… Tvorba titulků je věc, se kterou je potřeba si chvíli hrát.

5 | 2010

DIDAKTIKA

Kliknutím na „hotovo” vložíme titulek na osu. Kurzorem můžeme titulek natahovat, zkracovat, posouvat či ho přemístit na videoosu a opačně. Titulek lze kdykoli po kliknutí pravým tlačítkem kompletně upravit. 6. Přechody videa – prolnutí (základní přechod) vytvoříme částečným „natažením” jednoho videa do sousedního (předchozího). Ale přechodů je tady mnohem více! Do nabídky se dostaneme kliknutím na „zobrazit přechody videa” nalevo, vybereme si jeden a myší ho přetáhneme mezi dvě daná videa přímo na ose. Dostaneme se odtud kliknutím na „zobrazit kolekce” (nad „zobrazit přechody videa”). 7. Efekty – opět nalevo je možnost „zobrazit efekty videa”. Postup je stejný jako u přechodů, ale přetahujeme na videosoubor na ose. 8. Uložení projektu – v tuto chvíli máme film v podstatě hotový. Je dobré uložit si projekt do počítače, abychom mohli film později upravovat. To uděláme tlačítkem „uložit projekt” (ikonka diskety nahoře). Doporučit lze ukládání projektu i během práce (co nejčastěji, protože Movie Maker se rád zasekává – jediným řešením pak bývá klávesová zkratka Ctrl+Alt+Delete, následně je neuložený projekt ztracený). Pro znovuotevření projektu je potřeba, aby se uložení zdrojových audio- a videosouborů nezměnilo, a to ani pokud jde o názvy složek, kde je soubor uložen! Soubor se dá ale dohledat (na nenalezené video na ose klikneme pravým tlačítkem a po kliknutí na „vyhledat chybějící soubor…” soubor vyhledáme). 9. Otevření projektu – otevřeme program a klikneme na „otevřít projekt” (Ctrl+O) nahoře. 10. Uložení filmu – klikáme „soubor” -> „uložit soubor filmu” -> vybereme místo umístění, zadáme název filmu -> zvolíme kvalitu (velikost) výsledného souboru (doporučit lze v „další nastavení” zadání „video pro místní přehrávání (2,1 MB/s PAL)” ) a ukládáme (mezi kroky volíme „další“). Pozor! Ukládání trvá poměrně dlouho! Někdy skoro 2x déle než samotný film. Při ukládání filmu lépe už nic dalšího na počítači nedělat, hlavně pokud máte méně výkonný počítač (operace poměrně náročná na RAM). Nakonec máte možnost si film ihned po kliknutí na „dokončit” pustit. Zvědavost asi zvítězí… Cvik dělá mistra. Nejvíce se naučíte dlouhodobým používáním programu… 

5 | 2010

Připravili Roman Kalous a Jiří Jakl (2008)

JAK KOMUNIKOVAT S VEŘEJNOSTÍ Jak komunikovat s veřejností o klimatických změnách? Jak podporovat chování šetrné k životnímu prostředí? Jak připravit účinnou kampaň? Těmito a dalšími otázkami se zabývá publikace Možnosti spolupráce s veřejností (nejen) při ochraně životního prostředí. V úvodu, jehož část přetiskujeme, autoři zasazují do kontextu jeden z největších globálních problémů – otázku klimatických změn. Dále se zabývají tím, jak je nesnadné o tomto problému komunikovat s veřejností. Další stať, kterou vám z této publikace po dohodě s autory předkládáme v Bedrníku, vám může přinést podněty i do vaší práce ve škole, lze ji využít například v oblasti mediální výchovy. Jde zejména o to, jak o životním prostředí komunikovat motivujícím způsobem, s minimalizací negativních emocí.

Možnosti spolupráce s veřejností (nejen) při ochraně životního prostředí Podle průzkumů veřejného mínění považuje většina Čechů klimatické změny za jednu z nejvážnějších světových hrozeb. Nejde jen o hrozbu ekologickou, ale i humanitární a ekonomickou. Poslední hodnotící zpráva Mezivládního panelu pro klimatické změny (IPCC) z roku 2007 potvrdila vážnost naší situace. Podle této dosud největší a nejrespektovanější vědecké iniciativy v oblasti klimatických změn je „většina pozorovaného zvýšení globálních průměrných teplot od poloviny 20. století velmi pravděpodobně důsledkem pozorovaného nárůstu koncentrací antropogenních skleníkových plynů“. Další vědecká shrnutí publikovaná před konferencí v Kodani považují situaci dokonce za ještě vážnější. Mezi uvědoměním si problému a realizací účinných protiopatření však dosud zeje poměrně velká propast. To se týká jak kroků na úrovni politické správy, tak kroků v individuálních lidských životech, ve spotřebních návycích a životním stylu. Závěry klimatické vědy kladou velké nároky na změnu společnosti, životního stylu i společenských hodnot. To je důvodem mnohostranné kritiky tohoto vědního oboru. Nejistota vědeckého poznání a chyby, kterých se vědci dopouš-

tí, jsou proto okamžitě využívány ve veřejné diskusi s cílem omezit platnost klimatické vědy jako takové. Výsledky klimatické vědy jsou založeny na modelech, které pracují s pravděpodobností. Zemský klimatický systém totiž nelze redukovat na laboratorní prostředí, ve kterém bychom mohli provádět pokusy poskytující krystalicky čisté výsledky se stoprocentní jistotou. Vědecká nejistota, která je u jiných vědeckých oborů jen zřídka napadaná, se v případě klimatické vědy stává účinným argumentem klimaskeptiků. A to ve společenském prostředí, ve kterém je platnost vědeckých závěrů považována zpravidla za absolutní. Tuto nepříznivou situaci umocňují některé chyby, kterých se IPCC dopustil. Nejvýznamnější z nich byl špatný odhad doby tání himálajských ledovců. Tato dílčí selhání by však neměla podrývat autoritu IPCC jako celku a závažnost jeho závěrů. Česká společnost je v postojích ke změnám klimatu a vlivu člověka značně rozpolcená. Změny klimatu se probírají jak v diskursu vědeckém, tak v diskursu politickém. Existuje relativně široká a vlivná skupina klimaskeptiků, operující vně vědecké klimatologické komunity, která vliv člověka na klimatické změny bagatelizuje. Široký mediální prostor, který je této skupině věnován, posouvá společenskou debatu do roviny, v níž se existence změn klimatu relativizuje,

Asociace ekologických organizací Zelený kruh připravila ve spolupráci se skupinou odborníků a odbornic díky finanční podpoře SFŽP a MŽP (v rámci realizace projektu Přenos dobré praxe zahraničních NNO v oblasti boje proti klimatickým změnám) publikaci Možnosti spolupráce s veřejností nejen při ochraně životního prostředí. Publikace je určena všem, kdo se zabývají komunikací s veřejností a realizací veřejných kampaní. Primárně se publikace zaměřuje na specifika práce s veřejností v oblasti klimatických změn, přináší však řadu universálně použitelných rad a návodů pro přípravu všech kampaní, jejichž cílem je podpora změny chování či postojů veřejnosti.

25

DIDAKTIKA

namísto strategické debaty o tom, jak problém řešit. Činnost ekologických nevládních organizací (změně klimatu se však věnují již i rozvojové nebo sociálně orientované organizace) je zaměřena především na zvýšení povědomí a informovanosti veřejnosti o změnách klimatu a vlivu lidské činnosti. Cílem kampaní nevládních organizací však není jen zvyšování povědomí, ale zejména změna chování cílových společenských skupin. Informovanost a změna chování jsou dvě odlišné kategorie a mezeru mezi nimi není pro ekologické organizace a veřejnost lehké překonat. Publikace Možnosti spolupráce s veřejností nejen při ochraně životního prostředí má za cíl poskytnout zejména nevládním organizacím relevantní náměty pro plánování efektivnějších kampaní a projektů... Věříme, že praktická doporučení, která v publikaci přinášíme, mohou být užitečná pro všechny, kteří se snaží ovlivňovat chování a postoje veřejnosti, ať již ve svém nejbližším okolí, v místě bydliště, či na národní úrovni...

„Ekologové“ a veřejnost: příležitosti a rizika vzájemné komunikace „Lidé bývají v jádru dobří a odpovědní občané, kterým není jedno, co se děje v jejich okolí a s životním prostředím. Jsme však jen lidé, a když máme překonávat některé bariéry, často klopýtneme a necháme se odradit. Bariéry ekologického životního stylu jsou často reálné, někdy jsou to jen bariéry vnitřní v našich myslích. Lidé žijící zeleným životním stylem často pracují proti sobě, protože si vytvářejí své uzavřené niky zelených výstředníků. Životní prostředí ale není jen pro environmentalisty. Pokud to tak bude vnímáno, zelený životní styl se nikdy nepodaří rozšířit mezi většinovou společnost. Právě na tomhle musíme pracovat.“

podpory pro svou činnost, např. pro děti z dětských domovů, humanitární pomoc při přírodních katastrofách či práci s drogově závislými. Aspirace ekologických organizací je zpravidla vyšší – v širokém spektru kampaní, tiskových zpráv a článků je veřejnost kromě příspěvku na svou činnost aktivizována k osobnímu zapojení do řešení environmentálních problémů a změně svého dosavadního chování; lidé jsou přitom často konfrontováni s hrozbami dalšího vývoje, které mohou zásadním způsobem ovlivnit jejich vlastní život. Taková témata mají potenciál vyvolávat v lidech silnou odezvu, ať již na vědomé, či podvědomé úrovni. A právě tato specifická odezva ovlivňuje často také vztah veřejnosti k „ekologům“ i samotnému environmentálnímu chování. Uveďme si pro ilustraci tři citace z článků o životním prostředí. Jaké emoce ve vás vyvolává první, druhá a třetí ukázka? 1. „Lovelockova nejnovější kniha Pomsta Gaii předpovídá, že v roce 2020 bude extrémní počasí normální, bude docházet ke globální devastaci, že do roku 2040 bude většina Evropy mít saharské klima a části Londýna budou pod vodou. Nejnovější zjištění Mezivládního panelu o podnebných změnách používají daleko méně dramatického jazyka – avšak výpočty IPCC nejsou příliš daleko od Lovelockových. Jaderná energetika, argumentuje Lovelock, dokáže vyřešit problém s energií. Horším problémem budou potraviny. ‚Možná, že se lidi naučí syntetizovat potraviny. Nevím. Syntetizovat potraviny není žádný šílený vizionářský nápad, dá se to už koupit v Tescu, jmenuje se to quorn. (…) Dá se z toho přežít.‘ Ale Lovelock se obává, že lidstvo nevynalezne potřebné technologie včas, a očekává, že „asi 80 procent“ světového obyvatelstva do roku 2100 zahyne. ‚Lidé předpovídají armageddon už dlouho, ale k tomuto skutečně dojde.‘ “

[Polly Toynbee]

26

Ekologické nevládní organizace komunikují s veřejností o celé řadě témat. Upozorňují na stav životního prostředí a prosazují opatření, která mají předcházet environmentálním problémům; poukazují na environmentální dopady každodenního chování, podporují ohleduplnost veřejnosti k životnímu prostředí a aktivizují občany k tlaku na rozhodovací sféru. V kontextu občanského sektoru má komunikace ekologických nevládních organizací s veřejností svá specifika. Zejména organizace působící v sociální oblasti často oslovují veřejnost za účelem získání finanční či materiální

James Lovelock: Ekologická katastrofa je nevyhnutelná, užívejte si života, pokud to ještě jde. www.blisty.cz

2. „Osou globálního obchodu s květinami je Nizozemsko, které svou pozici buduje už více než tři sta let. Stalo se jakýmsi pupkem ekonomického světa tohoto průmyslu. Podstatná část květin, které se na světě vypěstují, zamíří totiž nejprve sem – do země vyhlášených květinových burz. Ve virtuálním prodeji je zde denně vydraženo až 19 milionů řezaných květin. Než se dostanou k zákazníkovi, urazí často velmi dlouhou cestu. Příklad? Třeba růže vypěstované v Keni letí do Nairobi, odkud do Am-

sterodamu, tam jsou během několika minut vydraženy a opět naloženy do letadla, které je přepraví do Tokia nebo třeba New Yorku. Pakliže si zakoupíte kytici o deseti květech, které vypěstovali zahradníci v zámoří, spolkne váza kromě vody ještě přes půl litru ropy – právě tolik je zapotřebí na její nákladnou přepravu.“ Veronica: Ekologický institut. Květiny: Co je skryto za dokonalou krásou řezaných květin? www.veronica.cz

3. „V českém zemědělství se každoročně používají statisíce kilogramů atrazinu a dalších pesticidů, které podle zjištění vědců narušují funkci hormonů a mohou působit vývojové vady u malých dětí nebo plodu v těle matky. Řada z nich je třeba v Německu nebo Švédsku už dávno zakázána. Dávka dusitanů, které obsahují potraviny prodávané na našem trhu v doporučené skladbě pro čtyř- až šestileté děti, přesahuje únosné množství o 30 procent.“ Hnutí Duha. Biopotraviny u vás doma. www.hnutiduha.cz

Ačkoliv se jedná o „pouhé“ faktické informace bez citového náboje, vyvolávají u čtenářů emoce. V účastnících kurzů, které vedl jeden z autorů této studie, vyvolával první příklad strach, druhý pocity viny a třetí strach spolu s bezmocí. Nejsou to příklady ojedinělé – environmentální informace se natolik dotýkají obrazu světa, který si člověk sám v sobě vytváří, jeho morálního uvažování a výhledů do budoucna, že mají schopnost podobné – silné a nepříjemné – pocity vyvolat: → Environmentální strach je pro řadu lidí jedním z významných důvodů, proč jednají šetrně k životnímu prostředí. Vyvolávání environmentálního strachu však vždy představuje hru s ohněm, neboť u řady lidí podněcuje nepříznivé reakce, např. citovou otupělost k environmentálním tématům, deprese a pocity bezmoci, a také snahu užít si, dokud se to dá. → Stud a pocity viny souvisí s důrazem na morální odpovědnost lidí za environmentální problémy. Pokud jsou lidé upozorňováni, že se chovají morálně hůře než ostatní, vyvolává to v nich pocity studu. Pocity viny zakoušejí tehdy, když si uvědomí, že jednají v rozporu se svým vlastním přesvědčením o tom, co je dobré. Stud a pocity viny jsou sice podle empirických šetření jedny z nejsilnějších faktorů, které podporují osobní proenvironmentální chování, avšak na

5 | 2010

DIDAKTIKA

moralizování či manipulativní vyvolávání pocitů viny reagují lidé spíše odporem a nepřátelstvím. Takové postupy tedy nevedou k zamýšlenému cíli a jsou také mimořádně eticky problematické. Podobně jako v případně strachu proto platí, že vyvolávání studu a pocitu viny je lepší se vyhnout, a pokud je to možné, tak mu také předcházet. Environmentální témata se také stávají zdrojem intrapersonálních konfliktů. Pokud jsou vyvolané pocity pro člověka příliš ohrožující, dochází ke spuštění vnitřních psychických obranných mechanismů. Těmi se lidská psychika brání plnému prožití negativní emoce, úzkosti a psychickým bolestem. Obrana lidského já je běžnou součástí lidského života a ovlivňuje také environmentální uvažování většiny lidí, kteří mají o environmentálních tématech základní povědomí. Lidé se s jejich pomocí zbavují pocitů viny (že nedělají pro životní prostředí dost, že se podílejí na utrpení zvířat), pocitů strachu či bezmoci (že žijí tváří v tvář nejisté budoucnosti). Už klasická psychoanalýza rozlišuje několik druhů obrany lidského já. Ilustrujme si některé z nich citáty z environmentální praxe na vybraných „zelených perlách“: → Racionalizace spočívá ve zdánlivě racionálním vysvětlení, které je však pravdivé nanejvýš částečně a zakrývá skutečný problém. Například: „Na prknech konstruktérů jsou návrhy automobilů, které vypouštějí téměř čistší vzduch, než nasávají.“1 → Intelektualizace je odosobnělý, abstraktní výklad skutečnosti. Je tak intelektuální, odtržený od přímé zkušenosti, že chrání člověka před pocity z přímého zakoušení skutečnosti: „Ti lidé byli odsouzeni za kriminální činy a to, co nazýváte popravou, bylo legitimní rozhodnutí legitimní vlády.“2 → Nahrazení je zvolení příjemnějšího a pohodlnějšího chování, než je to, které by řešilo závažnost problému: „Snažím se nepálit pneumatiky, plasty apod... všechny přemlouvám, aby vytěsnili trolejbusy z centra měst na jejich okraj.“3

5 | 2010

→ Potlačení je záměrné uhnutí pozorností, přesměrování na méně nepříjemnou skutečnost: „... není důležité, co vylétne komínem, ale důležité je vyjádření krajského hygienika.“4 → Vytěsnění je nevědomé „zazdění“ určité skutečnosti – jako by člověk nevěděl, že se něco stalo, že se něco děje: „Na tuto otázku neexistuje odpověď.“5 Obrana lidského já výrazně ovlivňuje také lidské vnímání environmentálních témat a jejich environmentální jednání. Pro efektivní práci s veřejností je důležité předcházet vyvolávání takových pocitů, které obranu lidského já aktivují, a vedou tak v konečném důsledku ke „slepotě“, odporu a negativismu vůči ochraně životního prostředí.

Bezpečná a motivující komunikace Značný význam má proto vyhledávání takových způsobů komunikace, které předcházejí negativním pocitům a nesnižují tím sympatie veřejnosti k ochráncům přírody ani nevyvolávají kontraproduktivní obrany lidského ega. Hledání takových cest v environmentálním hnutí již aktivně probíhá. Významným příspěvkem k těmto debatám byla v roce 2005 esej Death of Environmentalism Michaela Shellenbergera a Teda Nordhause, která praktickými příklady dokládá neefektivitu starých kampaní založených na obviňování a strašení lidí. Pozitivní agendu komunikace s veřejností formulovali autoři této publikace o dva roky později v knize Break Through: Why We Can‘t Leave Saving the Planet to Environmentalists. Styl komunikace o environmentálních tématech přitom nelze redukovat jen na otázku výběru vhodné komunikační PR strategie. Způsob, jakým spolu lidé komunikují, úzce souvisí s jejich (vzájemným) naladěním a postoji. Účinné motivování veřejnosti k ochraně životního prostředí proto předpokládá také osobnostní rozvoj těch, kteří s veřejností pracují a komunikují, jejich morální integritu a odbornou zdatnost. To vše ovlivňuje výslednou důvěryhodnost ekologických nevládních organizací, sympatie, které k ní veřejnost chová,

a v návaznosti na to také ochotu naslouchat jejich informacím, tipům a řešením. Práce s lidmi zaměstnanými v různých profesích zároveň ukazuje, že je užitečné vyhýbat se určitým – kontraproduktivním metodám. Je možné to vztáhnout také na komunikaci environmentálních témat s veřejností: → Přikazování, vyžadování, např. „Kupujte biopotraviny!“ → Varování, strašení, např. „Během dvaceti let dosáhneme pohromy biblických rozměrů.“ → Moralizování, kázání, např. „Přírodu ničí lidský egoismus, pohodlnost a hloupost.“ → Souzení, kritika, obvinění, např. „Vaše děti se vás jednou budou ptát: proč jste tenkrát nic nedělali?“ → Manipulace, např. „Každý rozumný a odpovědný člověk dá ve městě přednost veřejné dopravě před cestou osobním automobilem.“ Komunikovat o environmentálních tématech s veřejností není snadné. Zkušenosti ze zahraničí popsané v publikaci Možnosti spolupráce s veřejností nejen při ochraně životního prostředí nicméně ukazují, jak se efektivní a nápadité metody během let v práci environmentálních nevládních organizací spontánně rozvíjejí. Poskytovat „věcně a odborně“ informace nestačí, a pokud jsou informace příliš ohrožující, může to být i na škodu – lidé jsou přece víc než jen zpracovatelé informací, jsou to tvorové z „masa a kostí“ se svými emocemi, racionálními i iracionálními stránkami. Vždyť jsou to právě oni, kdo stojí na protější straně komunikace o environmentálních tématech, a jen jako takoví, se svými přednostmi a slabostmi, se mohou zapojit do ochrany životního prostředí.  Jan Krajhanzl, Šárka Zahradníková, Ondřej Rut: Možnosti spolupráce s veřejností (nejen) při ochraně životního prostředí. Zelený kruh, Praha 2010 Publikace je dostupná v elektronické podobě na http://www.zelenykruh.cz/dokumenty/moznosti-spoluprace-s-verejnostiweb.pdf, kde najdete i citace a poznámky neuvedené v těchto ukázkách.

1. Martin Říman, bývalý ministr dopravy a spojů ČR za ODS, v článku Zvoní českým motoristům hrana? Právo, 7. 12. 1998 (převzato ze soutěže Zelená perla). 2. Pavel Šenych, generální ředitel firmy Shell ČR, v odpovědi na sdělení, že Shell nese přímý podíl na popravě devíti nigerijských aktivistů vojenskou juntou v roce 1995; aktivisté v čele se spisovatelem, básníkem a nositelem alternativní Nobelovy ceny (Right Livelihood Award) Kenem SaroWiwou protestovali proti ekologické devastaci své země. Společná tisková konference firmy Shell ČR a Nesehnutí v Brně, 27.4.2000 (převzato ze soutěže Zelená perla). 3. Dalibor Matulka, poslanec Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, v článku Životní prostředí a zákonodárci, Haló noviny, 19. 2. 1999 (převzato ze soutěže Zelená perla). 4. Pavel Kučera, pracovník PR agentury Eklektik Communications, s r. o., a mediální zástupce spol. Nemak Europe s r. o., v článku Ekologové se odvolali proti stavbě továrny MF Dnes – Severní Čechy, 5. 9. 2001 (převzato ze soutěže Zelená perla). 5. Zdeněk Žára, pracovník Lesů ČR, v odpovědi na otázku „Jaký je objem těžby v CHKO Kokořínsko v porovnání s minulými roky?“ (převzato ze soutěže Zelená perla).

27

NABÍDKA KALENDÁŘ JAK VYUŽÍVAT MÉDIA K VLASTNÍMU PROSPĚCHU K tématu média pořádá SEV Divizna v Liberci 12. dubna 2011 od 10 do 16 hodin pro pedagogy akreditovaný seminář s názvem Jak využívat média k vlastnímu prospěchu. Tento seminář pro učitele a ředitele základních a středních škol nabízí vhled do každodenního rytmu novinářské práce a způsobu, jak novináři uvažují a vyhledávají svá témata. Naučí vás mluvit s nimi jazykem, kterému rozumí, a řešit krizové situace, kdy se o nás média zajímají, aniž o to stojíme. Pětihodinový seminář, jež vám pomůže vycházet s médii tak, aby vaší škole více pomáhala, než škodila, je založen na praktických cvičeních a skupinové práci. Lektorem je Tomáš Feřtek, bývalý novinář a šéfreportér týdeníku Reflex, dnes dramaturg a scénárista. Režijní poplatek: 300 Kč. Místo konání a informace: SEV Divizna, Masarykova 1347/31, Liberec 1, tel. 482 712 982, e-mail: [email protected]

KURZ KRITICKÉ MYŠLENÍ A GLOBÁLNÍ TÉMATA

28

Pro pedagogy, lektory a studenty pedagogických fakult pořádá v Brně od října 2010 do května 2011 (první termíny 26. října, 15. listopadu a 15. prosince) Společnost pro Fair Trade. Nový akreditovaný 64hod kurz propojuje základní program Čtením a psaním ke kritickému myšlení s tématy globálního rozvojového vzdělávání, jako např. rozvoj, obchod, vzdělání, postavení ženy, zodpovědná spotřeba. Metody kritického myšlení nabízejí cestu, jak přistupovat ke komplexním či kontroverzním tématům globalizovaného světa. Účastníci si osvojí metody aktivního učení pro práci s texty a vizuálními sděleními (např. plakáty). Vyzkoušejí si a prožijí modelové lekce v pozici žáků a následně je analyzují z pohledu pedagoga. Kurz pomáhá uchopit průřezové téma Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech. Kurz bude probíhat vždy jednou za měsíc (různé dny v týdnu) od 8.30 do 16.30 v Brně, Kounicova 42 (Společnost pro Fair Trade). Kurz vedou lektorky Mgr. Eva Malířová a Mgr. Martina Pavlíčková ze Společnosti pro Fair Trade, garantem kurzu je PhDr. Hana Košťálová. Cena 3900 Kč zahrnuje příručky, materiály a občerstvení.

Informace: Mgr. Martina Pavlíčková, sekce vzdělávání Společnosti pro Fair Trade, [email protected], tel. 608 108 206, 736 612 258, www.fairtrade.cz, www.svetvnakupnimkosiku.cz, www.globalissues.eu

SEMINÁŘE SPOLEČNOSTI PRO FAIR TRADE Česká nevládní organizace Společnost pro Fair Trade prosazuje globální rozvojové vzdělávání do škol i mimo ně, propaguje Fair Trade jako účinnou podporu pěstitelům a řemeslníkům z rozvojových zemí a vede kampaně za zlepšení pracovních podmínek v těchto zemích. Školám a pedagogům nabízí výukové programy pro žáky a studenty, metodické materiály použitelné ve výuce a semináře pro pedagogy seznamující s tématy globálního rozvojového vzdělávání interaktivní formou. Již několik let je akreditovanou vzdělávací institucí, její semináře již absolvovalo téměř tisíc učitelů a byly realizovány např. i v Rakousku, Velké Británii a na Ukrajině. Na podzim 2010 zve Společnost pro Fair Trade na akreditované semináře pro učitele a lektory, které se budou konat v Brně. 27. října, 13.00–17.30, Výtvarná výchova v globálních souvislostech (pro učitele 2. st. ZŠ, ZUŠ, SŠ): Jaké podoby může mít současné výtvarné umění různých kontinentů? Co se v něm odráží? Na jaké globální problémy poukazuje? Účastníci semináře analyzují výtvarné postupy několika umělců z různých zemí (např. čínského umělce Hunang Xu). Sami si vyzkoušejí, jak lze využívat jejich tvorbu k poznání a porozumění globálním souvislostem. Seminář představí možnosti zařazení průřezových témat Multikulturní výchova, Environmentální výchova a Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech do hodin výtvarné výchovy. 9. listopadu, 13.00–17.30, Svět v nákupním košíku (pro učitele SŠ a 2. st. ZŠ): Jak nás čokoláda, tričko či CocaCola spojuje se vzdálenými částmi světa? Praktický seminář účastníkům usnadní vedení dílen z cyklu Svět v nákupním košíku. Ukazuje možnosti použití předmětů naší každodenní spotřeby k přiblížení a pochopení některých globálních problémů (např. chudoba či dětská práce). Účastníci se také seznámí s cíli a obsahem globálního rozvojového vzdělávání, zejména ve vztahu k průřezovým tématům Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech a Environmentální výchova.

30. listopadu, 13.00–17.30, Multikulturní výchova v příběhu (pro učitele MŠ a 1. st. ZŠ): Jaké příběhy máte rádi a jaké mají rádi vaši žáci? Co vše se v příběhu skrývá a jakou má vyprávění moc? Příběhem se můžeme podělit s ostatními o svůj pohled na svět. Vyprávění příběhů rozvíjí schopnost dívat se na věci z různých stran – například pochopením motivací postav. Účastníci semináře si vyzkoušejí metodu vyprávění („storytelling“) a prozkoumají její využití pro multikulturní výchovu. V praktické části budou představeny vypravěčské techniky a způsoby výběru vhodného příběhu pro zvolené téma a jeho práce na něm. Registrace na [email protected], pro bližší informace kontaktujte Mgr. Kristýnu Hrubanovou – [email protected], tel. 777 110 434

ODBORNÉ SEMINÁŘE EKOCENTERA PODHOUBÍ Ekocentrum Podhoubí v Praze připravilo pro tento školní rok opět sérii odborných seminářů z oblasti environmentální výchovy – a též několik novinek. Témata, která vybírali podle vašich požadavků a doporučení, budou například: Spolupráce s pubertálními žáky v environmentální výchově (4. listopadu 2010, 9.00–17.00) Jak řešit aktuální problémy v environmentální výchově (25. listopadu 2010, 9.00–15.00) Tvorba videodokumentu/reportáže s environmentální problematikou (9. – 10. prosince 2010, dvoudenní seminář, vždy 9.00–16.00) Evaluace programů environmentální výchovy (17. – 18. února 2011, dvoudenní seminář, vždy 9.00–18.00) Všechny semináře se konají v učebně Ekocentra Podhoubí (budova ZŠ Chmelnice, K Lučinám 18/2500, Praha 3). Podrobné informace ke všem seminářům a přihlášky: http://www.podhoubi.cz/ seminare.html

ŘEMESLNÉ KURZY Vybrali jsme z řemeslných akcí, které pořádá Lipka – školské zařízení pro environmentální vzdělávání v Brně. Letos nabízí obvyklé řemeslné víkendy jednodenní nebo dvoudenní, navíc přichází s novinkou – řemeslnými večery v některé pátky. Lipka nabízí též akce pro veřej-

5 | 2010

NABÍDKA

nost, na které chodí nejen děti samotné či rodiče s malými dětmi, ale i dospělí, kteří se chtějí naladit např. vánoční atmosférou. Adventní věnce, 25. 11. 2010 Rukodělný kurz. V ceně kurzu 200 Kč je chvojí, zapůjčené nářadí a pomůcky k práci. Účastníci si přinesou čtyři svíčky, pevný základ věnce a přezůvky. Kurzu proběhne na pracovišti Lipky Jezírko. Na akci je třeba se přihlásit. Kontaktní osoba: Pavlína Horká, tel. 545 228 567, e-mail [email protected]

Vyřezávání dřevěných lžiček, 21. 1. 2011 Na kurzu si vyřežete vlastní dřevěnou lžíci z lipového dřeva. Místo konání: pracoviště Lipová. Účastnický poplatek: 200 Kč Kontaktní osoba: Alena Uhříčková, tel. 543 211 264, e-mail [email protected] Informace: Mgr. Renata Czelisová, Lipka – školské zařízení pro environmentální vzdělávání, pracoviště Lipová, Lipová 20, 602 00 Brno, tel. 543 211 264, e-mail [email protected], www.lipka.cz/lipova

PUBLIKACE POJĎTE GEOLOGOVAT S PETREM RAJLICHEM Mimořádně moderně pojatá učebnice geologie vyšla péčí Stanice Pomoc přírodě z Týna nad Vltavou. Pod názvem Geologujeme s Petrem Rajlichem doma, ve škole, v přírodě i na ulici se skrývá 118 stran v elegantní grafické úpravě a blokové vazbě, která umožňuje vyjímání jednotlivých listů a snadnější přípravu výuky či studium. Zralost autora P. Rajlicha se promítá do úvodní pasáže nazvané Buďme vděčni lidem s opačným názorem, jeho intenzívní zaujetí neživou přírodou prolíná celým textem publikace, jejímž hlavním záměrem, jak je zdůrazněno v úvodu, je „učinit výklad geologie přístupný a přitažlivý pro výuku na školách“. Souboru bloků jihočeských hornin, který je soustředěn v Geoparku Na Semenci v Týně nad Vltavovu, a výkladu na nich pozorovatelných přírodních jevů je věnována první kapitola, sbírce zkamenělin Jihočeského muzea kapitola následující.

PROGRAMY

Důležitosti poznání geologické stavby okolí bydliště pro žáky, od kterého by se měla přirozeně odvíjet výuka geologie, patří kapitola 3. Ta široce metodicky rozpracovává možnosti a způsoby organizace výuky geologie a příbuzných oborů. Následuje pasáž o geologické stavbě jižních Čech s důrazem na praktické možnosti práce s žáky v terénu. Celou knihou prolíná myšlenka Českého kráteru (vzniklého dopadem velkého kosmického tělesa), kterou P. Rajlich rozpracovává více než dvacet let. Závěrečná kapitola, určená spíše pro pokročilejší, je ukázkou kritiky převládajícího názoru na stavbu Země – kritikou teorie litosférických desek a jejich pohybu a může vyučujícím posloužit jako základ pro diskusi o vývoji vědeckého poznání. Kniha je k dostání ve Stanici Pomoc přírodě, http://www.pomocprirode.cz/ contact. RNDr. Zdeňka Petáková, Česká geologická služba

BIOABECEDÁŘ ENVIRONMENTÁLNÍ VÝCHOVA V NP ŠUMAVA

5 | 2010

Správa Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava, oddělení středisek ekologické výchovy, představuje novou nabídku výukových programů pro školní rok 2010/2011, která je obohacena nejen mnoha novými programy, ale i názory učitelů. Motto environmentální výchovy „Národní park Šumava je tou nejlepší učebnou pod širým nebem“ již prozrazuje, že nabídka programů je určena především do venkovního prostředí, kde se nejen děti a mládež mohou seznámit s tímto jedinečným územím. Výukové programy, programy pro veřejnost a projekty jsou realizovány na třech střediscích environmentální výchovy ve Vimperku, v Kašperských Horách a ve Stožci, která nabízejí množství témat o šumavské přírodě. Výukové programy odpovídají rámcovým vzdělávacím programům od mateřských škol až po střední školy. Vzhledem k vysoké poptávce po pobytových výukových programech jsme zahájili spolupráci s Národním institutem dětí a mládeže, díky které máte možnost se ubytovat přímo v srdci Národního parku Šumava a naše

střediska vám zajistí výukové programy dle vašeho výběru. Samozřejmě pro vás zajistíme výukové programy po celém území NP a CHKO Šumava dle nabídky jednotlivých programů. Součástí nabídky je i přehled didaktických a interaktivních materiálů, které připravuje oddělení středisek environmentální výchovy a které můžete získat při účastí na našich výukových programech, nebo je zakoupit na našich informačních střediscích. Nabídku výukových programů najdete na webových stránkách www. npsumava.cz, nebo vám ji zašleme v tištěné podobě. Kontakt: Správa NP a CHKO Šumava, Oddělení středisek EV, Martina Kučerová, tel. 731 530 447, e-mail martina. [email protected]

Nová kniha propagátorky biopotravin a biovaření Hanky Zemanové je souhrnným a přehledným průvodcem pro příznivce trendu bio a biovaření i pro ty, kdo se zajímají o zdraví a zdravý životní styl. Co je to špaldová mouka a jak ji používat? Jaký je rozdíl mezi celozrnným a vícezrnným pečivem? Proč je biokuře dražší? A je opravdu i lepší? Jaké sladkosti jsou pro děti nejvhodnější? Jak uvařit luštěniny, aby vás nenadýmaly? Jak rozpoznat a nakoupit nejkvalitnější mléko, maso či zeleninu? Je zdravější máslo, nebo margarín? Jíst, či nejíst maso? Co je to bedýnkování a kde najít svého farmáře? Čím vším se dá sladit místo cukru a jak? Co je to quinoa, cizrna, kamut, rýžové mléko či konopný olej? Jsou biopotraviny opravdu zdravější? Odpovědi na všechny tyto a mnoho dalších otázek v BioAbecedáři najdete. Autorka shromáždila výsledky vědeckých výzkumů, doporučení odborníků, srovnání pohledů západní i čínské dietetiky, názory auyrvédy a makrobiotiky. Poradí, k čemu se hodí jednotlivé biosuroviny, jak je vybírat a správně připravovat. V recep-

29

NABÍDKA

tové části kniha přináší spoustu vyzkoušených receptů, třeba na čočkovo-dýňovou polévku, cizrnu s rajčatovou omáčkou, pomazánku z červené čočky, těstovinový salát s uzeným tempehem, pohankovošpaldové palačinky s cibuládou nebo třeba jahelné bramboráky se lněným semínkem, švestkovo-mandlové kuličky. Část plná eko- a biokontaktů je samostatnou informační přílohou obsahující užitečnou reklamu, důležité kontakty, tipy na zajímavé knihy, informační zdroje, odkazy na výzkumy apod. Na odbornou správnost dohlédla Mgr. Margit Slimáková, poradkyně pro výživu a wellness s více než dvacetiletou praxí získanou především v ČR, Německu, Číně, USA a Francii. Hana Zemanová, BioAbecedář, ISBN 978-80-87049-30-3, formát 210 x 220 mm, pevná vazba, 440 stran, vydalo nakladatelství SmartPress, Praha 2010

VÝSTAVY NEZNÁMÝ SVĚT DROBNÝCH SAVCŮ V Krkonošském muzeum Správy KRNAP ve Vrchlabí je k vidění výstava Neznámý svět drobných savců. Seznamuje diváky se životem a výskytem tří skupin obratlovců, které se řadí mezi tzv. drobné savce, tedy hmyzožravců, letounů a hlodavců. Výstava seznamuje slovem i fotografiemi dr. Miloše Anděry se všemi zástupci tří skupin savců (hmyzožravců, letounů a hlodavců), žijícími v České republice. Krkonošskou zastávku této putovní výstavy pro bližší představu návštěvníků pořadatelé doplnili podrobnějšími informacemi o výskytu jednotlivých druhů přímo v oblasti Krkonoš, případně i fotografiemi jejich zdejšího typického

prostředí. Návštěvníci se tak mohou těšit na zajímavé informace například o krkonošských netopýrech, bělozubce šedé, hraboši mokřadním a mnohých dalších. Dále třeba zjistí, jakého nejvyššího věku se v Krkonoších dožil netopýr severní. Výstava také přibližuje výsledky sledování drobných savců v Krkonoších. Pro předem objednané skupiny je možné využít odborného výkladu zoologa Správy KRNAP a kurátora této výstavy Jakuba Šimurdy, který zájemce expozicí provede (e-mail: jsimurda@krnap. cz, tel.: 499 456 702). Výstava probíhá v Krkonošském muzeu ve Vrchlabí do 7. listopadu 2010. Radek Drahný, Správa KRNAP, www.krnap.cz

VÝSTAVY K ZAPŮJČENÍ Ministerstvo životního prostředí Na Ministerstvu životního prostředí je možno si bezplatně půjčit několik zajímavých výstav, na jejichž vzniku se ministerstvo podílelo: → Národní parky České republiky – pokladnice biodiverzity → Naše národní parky – zelené mosty Evropy → Změna klimatu je realitou → Joy Adamson: Dlouhé safari z Opavy do Keni Informace: Alžběta Stillerová, e-mail [email protected], tel. 267 122 294

Děti Země – Plzeň → Svobodní jako ptáci?! (www.detizeme.cz/drubez) – o velkochovech → Bezstarostná jízda (www.detizeme. cz/jizda) – o dopravě → Chemie kolem nás: pomáhá i škodí (www.detizeme.cz/chemie) – o nebez-

pečných chemikáliích ve výrobcích denní potřeby Na uvedených webech jsou celé výstavy ke shlédnutí. Každá výstava má 9–10 lehkých plastových panelů o rozměru A1, lze poslat balíkem poštou. Informace: Děti Země, Barrandova 16, 326 00 Plzeň, e-mail [email protected], tel. 377 420 482, 606 104 784

Hnutí Duha – Olomouc Pro příští (i další) rok(y) je také možnost zapůjčit si u Hnutí Duha Olomouc výstavu Soužití s velkými šelmami – náročný úkol i příležitost. Třicet panelů na výšku 80x200 cm se samostatnými stojany (roll-up). Informace: Miroslav Kutal, ochrana velkých šelem, Hnutí Duha Olomouc, Dolní náměstí 38, 779 00 Olomouc, tel. +420 585 204 643, e-mail: [email protected], www.hnutiduha.cz/olomouc, http://www. selmy.cz/vychova-a-osveta/vystava/

Redakční rada:

Bedrník, časopis pro ekogramotnost, byl finančně podpořen v grantovém řízení Ministerstva životního prostředí. Materiál nemusí vyjadřovat stanoviska Ministerstva životního prostředí.

30

Šéfredaktorka: Hana Kolářová Redakce: K Mejtu 200, 142 00 Praha – Písnice ( 261 910 608, e–mail [email protected] Korektury: Kateřina Chobotová Grafická úprava, sazba: Petr Kutáček

Praha – Tomáš Hodina (ZČ HB Botič Toulcův dvůr) Středočeský kraj – Jana Dufalová (ZO ČSOP Vlašim) Plzeňský a Karlovarský kraj – Stanislav Filip (Ametyst Plzeň) Ústecký kraj – Šárka Lepší (SEVER, pracoviště Litoměřice) Kraj Vysočina – Jana Čížková (Chaloupky Kněžice) Zlínský kraj – Ivana Machalová (Alcedo Vsetín) Olomoucký kraj – Alena Kohoutová (Sluňákov – centrum ekologických aktivit města Olomouce) Jihočeský kraj – Erika Hovorková (CEGV Cassiopeia České Budějovice) Jihomoravský kraj – Markéta Navrátilová (Lipka Brno) Královéhradecký kraj – Radka Urbánková (SEVER, pracoviště Hradec Králové) Pardubický kraj – Jiří Bureš (Ekocentrum PALETA Pardubice) Liberecký kraj – Lenka Dědková (SEV Divizna, ZOO Liberec) Moravskoslezský kraj – Michaela Valová (Vita Ostrava) SSEV Pavučina – Blanka Toušková

Tisk: VAMB Štěchovice Náklad: 1300 ks Vytištěno na recyklovaném papíru. Příspěvky posílejte na adresu redakce.

Nesehnutí Fotografická výstava Zaostřeno na hypermarkety – nová verze výstavy upozorňující na negativní dopady expanze obřích nákupních center. Celkem 11 panelů formátu 70 x 100 cm (orientované na výšku) s fotografiemi a doprovodnými texty. Sdružení Nesehnutí zajistí v případě zájmu jako doplnění výstavy přednášku. Výstavu lze objednat také elektronicky prostřednictvím formuláře. Proč práva zvířat – sedm velkých panelů (formát zhruba 80 x 110 cm) s barevnými fotografiemi a doprovodnými texty je věnováno problematice týrání zvířat na kožešinových farmách, při lovu kožešinových zvířat, ve velkochovech a při transportu hospodářských zvířat nebo v cirkusech. Dva panely upozorňují na krutosti na zvířatech v pokusných laboratořích. Spolu s výstavou jsou k dispozici i letáky s tematikou ochrany práv zvířat. www.nesehnuti.cz

BEDRNÍK 5/2010 | říjen 2010 | časopis pro ekogramotnost; www.pavucina-sev.cz ISSN 1801–1381. Ev. č. MK ČR 15710. Vydává Středisko ekologické výchovy a etiky Rýchory – SEVER pro Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina.

SEVER, Horská 175, 542 26 Horní Maršov  499 874 280, 739 203 200 e–mail [email protected] www.sever.ekologickavychova.cz

SSEV Pavučina Senovážné náměstí 24; 116 47 Praha 1  234 621 386 e–mail [email protected]

Objednávky: Tereza Mikešová, Středisko ekologické výchovy a etiky Rýchory – SEVER, Brontosaurus Krkonoše, Úpická 146/18, 541 01 Trutnov, [email protected],  739 203 201

Hlavní téma příštího čísla: RECYKLACE (redakční uzávěrka ??. ??. 2010)

4 | 2010

GREENWASHING ro praxi, kdy výrobce se snaží, aby výrobek působil dojmem, že je šetrnější k životnímu prostředí, než ve skutečnosti je, se vžil název „greenwashing“. Podle průzkumu kanadské organizace TerraChoice v kanadských a amerických supermarketech je v 98 % „zelené reklamy“ informace o výrobcích falešná, zavádějící nebo špatně podaná, jak vysvětluje zpráva The Seven Sins of Greeenwashing dostupná na http://sinsofgreenwashing.org.

P

MÖBIOVA SMYČKA Při zdůrazňování přínosu produktů pro životní prostředí jsou velmi často používány grafické symboly. V tomto smyslu jsou symboly samotné environmentálním tvrzením. Nejčastěji používaným symbolem je Möbiova smyčka, která označuje recyklovatelnost nebo obsah recyklovaného materiálu v závislosti na tom, jak je použita. Požadavky na používání Möbiovy smyčky jsou uvedeny v normě ČSN ISO 14021. Tento symbol například nesmí být použit tak, aby reprezentoval jiné vlastnosti než recyklovatelnost nebo obsah recyklovaného materiálu. Pokud se tvrzení týká obsahu recyklovaného materiálu, musí být Möbiova smyčka doprovázena prohlášením o procentuálním podílu recyklovaného materiálu. Pokud je použita bez procentuálního údaje, potom se vztahuje k tvrzení o recyklovatelnosti. Některé příklady použití Möbiovy smyčky ukazují obrázky. Ne vždy a všude však spotřebitelé Möbiově smyčce rozumějí. Například by si mohli myslet, že tento symbol označuje recyklovaný obsah. V těchto případech, a dokud se spotřebitelé neseznámí s různým použitím Möbiovy smyčky, je doporučeno, aby smyčku doprovázelo vysvětlující prohlášení – stručné vysvětlení, co přesně značka znamená. Zdroj: Pavel Hrubý a kol. – Vlastní environmentální tvrzení aneb Férová ekoreklama v praxi

FÉROVÁ EKOREKLAMA

„Na greenwashing běžně narážíme i v České republice. Přesto věříme, že drtivá většina firem na českém trhu si váží svých zákazníků, a chce tedy své ekologicky šetrnější produkty propagovat poctivě. Příručka by jim v tom měla výrazně pomoci a rozptýlit nevědomost, se kterou se u firem v souvislostí se zelenou reklamou neustále setkáváme,“ říká Pavel Hrubý z CENIA, české informační agentury životního prostředí, o nově vydané příručce Vlastní environmentální tvrzení aneb Férová ekoreklama v praxi. Příručka obsahuje praktický návod pro firmy, jak propagovat ekologicky šetrnější produkty efektivně a zároveň věrohodně. Zároveň poskytne informace všem, kteří chtějí způsobu ekoznačení lépe porozumět. Jde o první českou publikací s konkrétním návodem, jak se při zeleném marketingu vyvarovat nešvarů a nejasností; jak věrohodnou ekoreklamu vytvořit a efektivně používat. Příručka obsahuje srozumitelný popis pravidel pro vlastní environmentální tvrzení v normě ČSN ISO 14021 i s příklady správného použití nejčastěji používaných tvrzení (např. recyklovatelný, recyklovaný, energeticky úsporný atd.). Nedílnou součástí je informace o regulaci reklamy v České republice a sankcích pro případy, kdy je reklama nekalou obchodní praktikou. Do této kategorie se může počítat i greenwashing. Vlastní environmentální tvrzení je prohlášení, značka nebo obrazec poukazující na environmentální aspekt produktu, součástky či obalu. Stručně řečeno, je to vlastně jakákoli „ekoreklama“ – od sdělení o 100% recyklovanosti na obalu toaletního papíru po reklamní spot o novém „ekologickém“ modelu televizoru s LCD displejem. O podobě vlastních environmentálních tvrzení rozhoduje především firma. Na rozdíl od certifikátu Ekologicky šetrný výrobek se u vlastního environmentálního tvrzení nevyžaduje žádné oficiální schválení. Spotřebitel má proto u takové ekoreklamy málo možností ověřit si, zda je předkládaná informace pravdivá, nebo je jen šalebnou pobídkou k nákupu daného zboží. Zájemci si příručku mohou stáhnout na adrese www.cenia.cz/prirucka-vet ve formátu PDF. Tištěnou podobu je možno získat zdarma v knihovně CENIA. Tisková zpráva CENIA, redakčně upraveno

↓ Obr. 1: Použití Möbiovy smyčky pro označení recyklovatelnosti.

↓ Obr. 2: Použití Möbiovy smyčky pro označení míry „recyklovanosti“ – obsahu recyklovaného materiálu.

Ovšem nelíbilo se mi, že jsem marnost věci té poznal. Nebo častokrát smutný se hlahol rozcházel, že se kormoutili všickni: po chvíli však zavzněl jiný, a byl z strachu smích. Opět některé píšťalky zvuk tak libě zněl, že všickni výskali a plésali, a hned se proměniv, aneb utišil, aneb v smutné skřípání obrátil: takže kdo se jimi spravovali, ledakdy se ledačemus darebně těšili, ledačehos děsili, an to v dým bylo. Bylo se tedy čemu zasmáti, že lidé každého větru zavanutí šáliti se dají. Protože jsem ty chválil, kteří, šibřiňků těch nedbajíce, prácí svých hleděli. [Jan Amos Komenský o novinářství v Labyrintu světa a ráji srdce]