ČASOPIS PRO EKOGRAMOTNOST
ČÍSLO 3 | ROČNÍK 9 ČERVEN 2011
PROKLETÍ CHUDOBNÉ DĚVEČKY ZLOMENO PRVNÍ ŠKOLNÍ REZERVACE V ČR – PĚTAČTYŘICETILETÁ AKCE PAMÁTKY
DO PŘÍRODY ZA HISTORIÍ
VÝZNAM KULTURNÍHO DĚDICTVÍ V SOUČASNOSTI
METODIKA: TRADIČNÍ KULTURA JABLUNKOVSKA
DOBRODRUŽSTVÍ V ÚZKÝCH ULIČKÁCH
DIVIŠOVŠTÍ ZMIZELÍ SOUSEDÉ
PAMÁTKY UNESCO PRO DĚTSKÉ OČI
CO NABÍDNE KLÁŠTERNÍ ZAHRADA VE VRCHLABÍ
SVĚT DROBNÝCH PAMÁTEK V SAULE MODLITBA ZA PŘÍRODU
PROKLETÍ CHUDOBNÉ DĚVEČKY ZLOMENO
Barokní fara v Horním Maršově bude již za dva roky sloužit jako špičkové zázemí pro environmentální vzdělávací programy díky finančním prostředkům z Operačního programu Životní prostředí. „V Maršově obydlí, ale velmi špatné, ze dřeva, hrozí zřícením, kvůli vzdálenosti místa.“ Tak zní doslovný překlad poněkud nejasného německo-latinského zápisu v duchovenské fassi, který učinil farář Ondřej Josef Schutter dne 22. srpna 1713 v rubrice věnované příbytku faráře v Horním Maršově. Těchto několik slov je nejstarší dochovaná písemná zmínka o existenci maršovské fary. Obydlí faráře zde však muselo stát již dlouho před tímto datem. Patrně již někdy kolem roku 1565, kdy je zmiňován maršovský kostel v Kronice města Trutnova od Šimona Huttela. Život na horách nebyl lehký a bohatství tu nikdy moc nebylo. V roce 1840 jiný farář Franz Zwiner píše: „Maršovská fara je chudá děvečka. Tato chudoba je tíživější pro nepříznivé potíže s milostivou vrchností, která nepřispěje ke zkrášlení Domu Božího... Pokud se potřebuje něco pořídit, pořizují si farníci sami…" A tak to šlo s Maršovskou farou celá staletí. Tučná léta se střídala s hubenými. Doby úpadku s dobou rozkvětu. Vždycky tu ale byli farníci a jejich farář, komunita a společenství, které dávalo existenci fary a kostela smysl. V minulém století z mnoha smutných důvodů podstatně ubylo farníků. Poslední farář bydlel na faře v 80. letech. Pak zůstala budova s jejími „promodlenými“ zdmi, kterými prošly generace krkonošských horalů, prázdná. Jaký osud ji tak čeká ve století jedenadvacátém? V tom horším případě bude památka postupně chátrat, až spadne. V lepším případě se z ní stane luxusní penzion nebo soukromá rezidence, kam nemá běžný smrtelník vstup povolen… V roce 2002 se však stal malý zázrak. Maršovskou faru se podařilo získat Středisku ekologické výchovy Sever, se záměrem zřídit zde otevřené ekologické vzdělávací centrum. Celý projekt se jmenuje Dotek – dům obnovy tradic, ekologie a kultury. Takřka osm let na Severu pracovali na tom, aby se stal další zázrak a chudobná děvečka dostala pořádné věno − asi tak 35 milionů korun českých − a Dotek se stal skutečností. Na konci roku 2009 se tak opravdu stalo. Projekt pod názvem: Ekocentrum Dotek Krkonoše − vzdělávací a poradenské centrum pro Královéhradecký kraj byl vybrán k podpoře z Operačního programu Životní prostředí. Dne 1. března 2011 začala předáním staveniště rekonstrukce budovy, která skončí před polovinou roku 2013. Ale jak to dopadne, pokud si chudá děvečka pořídí za věno zateplení fasády, rekuperaci vzduchu a solární panely? Věřme, že dobře. Zázraky se dějí! Jan Franta Foto archiv SEV Sever
EDITORIAL
V
ážené čtenářky, vážení čtenáři, NAPADLO VÁS NĚKDY, ŽE SOUČÁSTÍ KULTURNÍHO DĚDICTVÍ JE I STRAVA, tvářnost krajiny, duchovní život – a nejen chrámy, paláce či muzejní exponáty? Důkladně se kulturním dědictvím na příkladu jednoho regionu zabývá vzdělávací projekt Dědictví Jablunkovska. Nad poutavou analýzou kulturního dědictví tohoto kraje se čtenáři odkrývají nové souvislosti: vzájemná interakce s místními přírodními podmínkami určovala způsob hospodaření i skladbu stravy, ale i tvářnost krajiny či oděvů a také kulturní zvyky a projevy duchovního života. Nabízíme vám také ukázku z metodiky výukového programu, který je sice vypracován pro konkrétní region, ale pokud budete mít chuť, můžete ho naplňovat místními reáliemi. Součástí projektu jsou i příklady dobré praxe popsané Vladimírem Šáchou, z nichž nelze nezmínit se o panu učiteli Vlastimilu Ondrovi, který v Nivnici „svým přístupem odhaluje podstatu péče o lidovou kulturu, totiž že základem folklorních aktivit není vystoupení na pódiu, ale získávání mnohem autentičtějšího a trvalejšího vztahu k tradici prostřednictvím prožitků v krajině a domácím prostředí“. Na autenticitu kladou důraz i ve středisku Chaloupky na Vysočině při přípravě regionálních učebnic, které přímo navazují na zdejší prostředí. Součástí bude například výukový program věnovaný židovské čtvrti v Třebíči, památce UNESCO, kde se žáci a studenti mohou doslova hmatatelně seznámit s kořeny a životem tohoto etnika v českém prostředí. Těžkou kapitolu této historie zpřístupňuje dětem a studentům další jedinečný projekt Zmizelí sousedé, který vtahuje mladé lidi do pátrání po obětech holokaustu. Dává zároveň šanci pochopit univerzalitu základů lidskosti, přenést zkušenost z této tragédie v pozitivním smyslu do současného globálně propojeného světa prostoupeného xenofobními úzkostmi z migrantů, „jiných“ lidí volících raději životu nebezpečnou plavbu do „bohatších“ zemí z válečných končin, v nichž leckterá oblast se neuváženým hospodařením mění z úrodné země v poušť. Společným znakem většiny pedagogických projektů, které vám v tomto čísle Bedrníku nabízíme, je originalita, objevnost a především to, že aktivizují. Žáci a studenti se díky tomu mohou nejen učit zkušeností, ale také vytvořit sami něco nového, přínosného, ať už je zaznamenání historie vyvražděných židovských rodin nebo herbář ze zámeckých zahrad anebo třeba dobrovolnická práce v rámci Akce Památky. Pozornosti je hodná také myšlenka v článku o první školní rezervaci ↓ Kresba Winfried Besslich, Německo. v ČR v Prachaticích, že nestačí jen vymyslet a vytvořit, Připraveno ve spolupráci s Českou unií karikaturistů. ale je také třeba počítat s tím, že kulturní výtvory − v nejširším slova smyslu − potřebují péči. Ta může být nákladná a v současné době na ni mnohde získávají prostředky z evropských fondů, jako například na moderní obnovu vrchlabské klášterní zahrady nebo opravy drobných památek v krajině Českého Švýcarska. Jindy stačí velice málo – vysadit kolem křížku uprostřed pole stromy nebo darovat pamětihodnost, která již dosloužila původnímu účelu, ale je obdařena stopami generací, anebo obnovit pozapomenutou studánku… A to už jsme zase skoro v příštím čísle, které bude mít nezvyklé téma. Pokud jste na ten pojem ještě nenarazili, v dalším Bedrníku se dovíte, co je to: VIRTUÁLNÍ VODA. Prázdniny plné pamětihodných kulturních a jiných zážitků přeje Hana Kolářová
OBSAH PROKLETÍ CHUDOBNÉ DĚVEČKY ZLOMENO ................2
DIDAKTIKA
INSPIRACE
DĚDICTVÍ JABLUNKOVSKA ..............................................17 DOBRODRUŽSTVÍ V ÚZKÝCH ULIČKÁCH ....................21 DIVIŠOVŠTÍ ZMIZELÍ SOUSEDÉ ......................................23 PAMÁTKY UNESCO PRO DĚTSKÉ OČI ...........................26
PRVNÍ ŠKOLNÍ REZERVACE V ČR − PĚTAČTYŘICETILETÁ .......................................................4 NOVÁCKÝ KŘÍŽ ...................................................................5 DO PŘÍRODY ZA HISTORIÍ ................................................6 AKCE PAMÁTKY ...................................................................7 RECYKLOHRANÍ ŠETŘÍ PŘÍRODU ...................................10
PROMĚNY
NABÍDKA ...........................................................................28 MODLITBA ZA PŘÍRODU .................................................31
CO JE A KDE SE VZALO
KULTURNÍ DĚDICTVÍ − PŘÍKLAD JEDNOHO REGIONU .....................................11
Obálka: Výřez veduty Maršova Antonína Jana Venuta z roku 1821.
3 1 | 2011
INSPIRACE
PRVNÍ ŠKOLNÍ REZERVACE V ČR − PĚTAČTYŘICETILETÁ První školní přírodní rezervaci v České republice, Přírodní památce Pod Vyhlídkou na Šumavě u Prachatic, je 45 let. Je to pýcha nebo postupně vznikající problém?!
„Naše rezervace“ Mezi příchozími e-maily mě zaujala výzva pro zaslání příspěvku do Bedrníku s tematikou: Památky. Na pracovní poradě jsem téma předložila do diskuse v souvislosti s „Naší rezervací“. Okamžitě začala pestrá slovní vřava s postřehy všech pracovníků. Ta „Naše rezervace“ − Přírodní památka Pod Vyhlídkou I −, první školní přírodní rezervace v naší republice a jedna z nejstarších v Evropě, byla otevřena ke Dnům ochrany přírody v roce 1967. Postupem času „přibyla“ další, sousední část, která nese název Přírodní památka Pod Vyhlídkou II. Obě jmenované přírodní památky jsou obohaceny o naučné prvky pro mnohostranné využití. Byly vybudovány dva samostatné okruhy. Jeden je v prostoru Pod Vyhlídkou I. v lese a druhý, mladší, na přilehlé louce v areálu Pod Vyhlídkou II.
4
Vznikly z nadšení lidí, kteří se nebáli těžké manuální práce a odpracovaných sobot a nedělí. Veškerý materiál, nástroje a nářadí se nosily z příjezdové cesty ručně. Velkou část pracovních skupin tvořili členové kroužku Stanice mladých ochránců přírody (SMOP), tj. žáci Základní školy ve Vodňanské ulici v Prachaticích. Tvůrčím otcem celého tohoto budování byl nezapomenutelný pan učitel Záveský.
Moderní výuka v přírodě Během let byl areál hojně využíván jmenovanou školou. Využití směřovalo k modernějšímu přístupu ve výuce, a to přímo v přírodě, v učebně pod širým nebem. Žáci školy v rámci cvičení v přírodě trávili čas na naučné trase i stezce. Zde plnili úkoly, které rozšiřovaly jejich povědomí o přírodě, o světě, ve kterém žijí.
Po vzniku Centra ekologické výchovy Dřípatka, které plynule navázalo na činnost Stanice mladých ochránců přírody, se celý areál začal využívat pro terénní ekologické výukové programy. Tento způsob pedagogické práce se realizuje dodnes, školy areál pravidelně využívají.
I rezervace stárne Z pohledu provozního ale celá rezervace stárne a je nutná stálá a intenzivnější údržba. Každoročně vyžaduje údržba ekoploch a zázemí z rozpočtu organizace částku dvacet až třicet tisíc korun. Z důvodu šetrného provozu a zákonných povinností se zde nepoužívají zátěžující chemické prostředky a provoz je šetrný k celému areálu − péče bez chemie a těžkých strojů je zde zásadou. Všichni zaměstnanci, ať provozní, či pedagogičtí, se na nutnosti pravidelné údržby shodnou. Práce je to velmi namá-
3 | 2011
INSPIRACE
havá, a to především fyzicky. Údržbová činnost je vlastně dvojí fyzická práce, která obnáší demontáž a odnesení všeho doslouživšího a následně donesení a zabudování nových kopií původních částí v naučných okruzích. To je pro každého v realitě žijícího praktika pochopitelné. Už méně pochopitelný je fakt, že s postupně narůstající náročností údržby nepřímou úměrou klesá počet úvazkových hodin pro pracovníka údržby. Snažíme se v rámci možností o „Naši rezervaci“ vzorně starat, ale začíná to být rok od roku těžší. Dodáváme si navzájem optimismus a chuť do další práce, protože na té „Naší rezervaci“ je pohodově krásně a jsme na ni náležitě pyšní! Proto si dovoluji touto cestou apelovat na Vás všechny čtenáře. Budujte, ale s dlouhodobou vizí do budoucna. Zkuste si položit otázky: Co s tím vaším výtvorem, dítkem… bude za čtyřicet, padesát let? Jaká bude udržitelnost? Jaké to asi bude?
Vybudovat, a poté se starat Vybudovat něco nového je jedna věc, ale odpovědně se poté starat je věc druhá a mnohem, mnohem náročnější. Chcete-li, aby za vámi zůstalo pochvaly hodné dílo, tak musíte přemýšlet a domýšlet na mnoho let dopředu. Ráda bych touto cestou také poděkovala všem neúnavným podporovatelům za odpracované hodiny pro tu „Naši rezervaci“ a za poskytnutí věcné i finanční podpory, které není nikdy dost. Velice dobře si uvědomuji, že podporovat naši malou organizaci není pro dárce zvlášť velké zviditelnění, ale zainteresovaného, nadšeného sponzora bychom uvítali s otevřenou náručí. Pro začátek postačí otevřít naše webové stránky www.dripatka.cz a pročíst si je. Musím se také zmínit, že v posledních dvou letech opakovaně žádáme formou grantů o podporu rozsáhlé rekonstrukce celé naučné trasy Pod Vyhlídkou II., ale zatím naše projekty nebyly podpořeny. Naše úsilí je také podepřeno blížícím se významným výročím existence celé 1. školní přírodní rezervace. Bude již čtyřicetipětiletá dáma. A nakonec si dovoluji touto cestou zveřejnit oznámení, že každoročně první sobotu v červnu pořádáme Den otevřených dveří do areálu „Naší rezervace“. Akce je spojena s úklidem, údržbou a pro zájemce následuje procházka okruhem naučné trasy s lektorem a možnost posezení u krbu pro všechny účastníky. Bližší informace naleznete aktuálně na webových stránkách www.dripatka.cz.
3 | 2011
Ing. Silvie Janošťáková, DiS., vedoucí SZČ CEV Dřípatka Prachatice Foto: archiv SZČ CEV Dřípatka
NOVÁCKÝ KŘÍŽ Následující příběh ukazuje, jak dobrovolná aktivita učitelů a dětí pomohla vtáhnout zpět do současného života malou sakrální památku. To bylo tak... Asi před pěti lety jsem šla takovým zapomenutým koutem přírody u nás v podjavořinské oblasti. Uviděla jsem kříž, kterému se tady říká Novácký. To proto, že před dávnými lety jel jeden sedlák jménem Novák z Horního Němčí do Nivnice s obilím do mlýna. Na kopci ho překvapila náhlá bouřka, při které byl on i jeho kůň bleskem zasažen. Na památku zde pozůstalá rodina postavila kříž, tehdy železný. Byla u něho zasazena i lípa. Krajem se ale přehnala 2. světová válka a kříž i vzrostlá lípa byly zničeny. Osvícený farář Huňka dal pomník znovu vybudovat – tentokrát krásný, kamenný. No a tento kříž stojí dodnes. Je krásný, ale má jeden nedostatek: stojí osaměle uprostřed lánu. A označuje vlastně trojmezný bod obcí Horního Němčí, Slavkova a Nivnice. Dřív tudy vedla polní cesta, dnes je vše rozoráno. A kříž je osamocen uprostřed lánu kukuřice, řepky nebo třeba pšenice.
Řekli jsme si tedy, že s tím něco musíme udělat. Sešli jsme se ze tří blízkých škol a domluvili se, že kříž osadíme čtyřmi stromy. Sehnali jsme dvě lípy a dvě oskeruše a dali jsme si u kříže schůzku. Všechny děti nesly petky s vodou, protože bylo zapotřebí zasázené stromky zalít. U sázení se děti střídaly a snažily se, aby vše udělaly opravdu pečlivě. Podařilo se. Dnes stojí u Nováckého kříže v každém rohu jeden stromek, samozřejmě velice důkladně opatřený kůly a obaly proti poškození zvěří. V současné době sem chodíme na vycházku a kontrolujeme, jestli se „našim“ stromkům dobře daří. Díky naprosto nezištné práci učitelek z Horního a Dolního Němčí a Nivnice, ale hlavně díky tomu, že dokázaly pro tuto akci získat ve volném čase děti, se podařilo dobré dílo. Novácký kříž shlíží do údolí už veseleji, ale hlavně: mladí, kteří stromky zasadili, těžko budou jiné vandalsky ničit. Vlasta Ondrová Foto: autorka
5
INSPIRACE
DO PŘÍRODY ZA HISTORIÍ Tvorba naučných stezek patří mezi tradiční aktivity Ekocentra Koniklec. První naučnou stezku − v Modřanské rokli − pracovníci ekocentra vytvořili na jaře roku 2004 a momentálně se připravuje již sedmá. Na mnoha z nich je vidět, že naučné stezky nemusí být ani tak (výhradně) o přírodě, jako spíš v přírodě.
Umění naučných stezek Příkladem toho je naučná stezka na pražském Vrchu sv. Kříže, která byla otevřena záhy po té první rovněž v roce 2004. Od té doby informuje návštěvníky oblíbeného parku kromě přírodních zajímavostí také o historii a tajemných legendách, kterými je opředen nejen vrch samotný, ale i jeho okolí. Kdo z příchozích před přečtením naučné stezky věděl, jak přišel vrch ke svému jménu? Další zajímavost z historie byla představena nejen na tabuli, ale přímo při slavnostním otevření. Účastníci měli možnost navštívit podzemní kryty uvnitř kopce, na kterém stezka stojí. Podobnou příležitost dostali lidé z Českobrodska, kteří se zúčastnili v květnu roku 2008 slavnostního otevření naučné stezky Zahrady. Mimořádně pro ně byla zpřístupněna gotická hláska, kterou je většinou možné si prohlédnout pouze zvenku a více se o ní dozvědět právě z tabule naučné stezky. Další tabule poskytují návod k pozorování vodního ptactva přímo na přilehlém rybníce, pojednávají o rybách a rybářství nebo o ci-
zokrajných dřevinách rostoucích v okolí. Naučná stezka Údolím Šembery, která je právě připravována v rámci projektu Přívětivý Český Brod, na úspěšnou naučnou stezku Zahrady navazuje. Opět nechá kolemjdoucí nahlédnout i do další části zdejší historie, tentokrát místního pivovaru. Novinkou budou netradiční interaktivní prvky, takže se návštěvníci mají na co těšit.
Důležitá role místních Ne každá naučná stezka se musí místním a turistům líbit. Jak to udělat, aby se dlouhá práce spojená s její přípravou opravdu vyplatila? Především je třeba neopomenout roli místních obyvatel. Ti mohou poskytnout nenahraditelné informace o minulosti dané ob-oželasti, a to nejen ty písemně doložené, ale i třeba tradiční pověsti a legendy. avostech Zrovna tak o přírodních zajímavostech ané lokatoho nejvíce vědí ti, kteří se v dané litě pohybují ve všech ročních i denních ných stedobách. K tvorbě několika naučných lkou mězek Ekocentra Koniklec také velkou
rou přispěly místní nadané děti, jejichž obrázky nyní pěkně doplňují texty tabulí. Aby naučná stezka mohla dlouhodobě sloužit svému účelu, je třeba ji především na exponovaných místech, jako jsou pražské parky, pravidelně udržovat. Rozhodně se na to vyplatí myslet již při její tvorbě, tabule natisknout na omyvatelný materiál a pro případ jejího úplného zničení ji uchovat v digitální podobě. Odolné působení vnějších vlivů by měly být i samotné stojany, mají přece vydržet mnoho let. Více informací o naučných stezkách i dalších aktivitách Ekocentra Koniklec najdete na www.ekocentrumkoniklec.cz. Lucie Vančurová, Ekocentrum Koniklec Kresba: Markéta Stejskalová
↓ Náhled jedné z tabulí naučné stezky Zahrady | → Moták pochop
6
3 | 2011
INSPIRACE
AKCE PAMÁTKY Akce památky je program Hnutí Brontosaurus určený mladým lidem se zájmem o památky a kulturní dědictví České republiky. Program se opírá o tři základní pilíře, kterými jsou: dobrovolnická pomoc památkám, zážitkový program a vzdělávání v oblasti památek a historie.
Brontosauři odhalují stopy minulosti Akce památky se realizují prostřednictvím jednodenních a hlavně víkendových akcí, které se konají především na jaře a na podzim. Skupinky dobrovolníků (průměrně 15 lidí na akci) objíždějí tuzemské hrady a zámky, zvelebují je a odhalují zaprášené stopy jejich minulosti. Většina navštěvovaných míst jsou evidované lokality, na nichž Brontosauři spolupracují dlouhodobě. V současnosti je v databázi Akce památky asi 30 lokalit. Celý program víkendové akce se obvykle odehrává v areálu lokality. Dobrovolníci zde pracují, baví se, poznávají lokalitu, jsou zde ubytováni. Mladí lidé pomáhají rekonstruovat hradby, uklízet interiéry zámků, opravovat kapličky nebo třeba udržovat zámecké zahrady. Připraven je také program v podobě sebepoznávacích, šifrovacích, běhacích a jiných her, hudebních a divadelních večerů u táboráků, někdy si účastníci zatančí v zámeckých sálech a mnoho dalšího. Vzdělávání probíhá většinou formou prohlídky dané lokality s výkladem od kastelána,
konají se také besedy s odborníky (z oblasti údržby památek, s historiky nebo s pamětníky aj.). Mladí lidé se podívají do hradních a zámeckých prostor, které jsou běžně veřejnosti nepřístupné.
Lokality Akce památky a příklady činnosti Pracujeme po celé České republice. Nejvíce lokalit Akce památky je v kraji Jihomoravském (např. hrad Veveří, zámek Bučovice, památka Švýcárna v Moravském krasu), Středočeském (zámek Kačina u Kutné hory, Veltrusy u Prahy aj.) a v Pardubickém (Litice nad Orlicí aj.). Další lokality se nacházejí v Jihočeském a Zlínském kraji, na Vysočině i jinde. Při dobrovolnické péči o lokality je brontosauří zásadou spolupráce s místními obyvateli. Snažíme se například pomáhat správcům památek s pořádáním akcí pro veřejnost.
Z Olomoucka na Jižní Moravu „Ten zámek mi na první pohled učaroval. Navštívil jsem expozici pro veřej-
nost v prvním patře a moc mě mrzelo, že se nemohu podívat do zbylých tří pater. Později, když už jsme s údržbou a opravou zámku pomáhali, jsem se dozvěděl, že pater je dokonce sedm,“ vypráví organizátor víkendovek Robert „Robby“ Kubáň o počátku své činnosti na zámku Plumlov (Olomoucký kraj). Základní článek Hnutí Brontosaurus Modrý kámen byl na Plumlově aktivní v letech 2000–2007. Brontosauři pomáhali s údržbou interiéru zámku za účelem rozšíření expozice, podíleli se také na pořádání hudebního festivalu pro veřejnost s názvem Plumlovský dýchánek. „Po roce 2006 se většina naší činnosti přesunula do Moravského krasu. Získali jsme zde objekt Švýcárna, kde nyní budujeme ekologické volnočasové centrum pro děti a mládež. Právě tento týden pobývá na Švýcárně 30 osmáků, na programu mají environmentální programy, zážitkový program a mnoho exkurzí po jeskyních Moravského krasu,“ vypráví Robby Kubáň. Podobné středisko jako v Jihomoravském kraji provozuje Hnutí Brontosaurus také na Jesenicku – chata Smrčník.
Slavnost na hradě Helfštýn. 3 | 2011
7
INSPIRACE
Obrázky z Jesenicka Na Jesenicku se Brontosauři již několik let snaží o komplexní obnovu kulturního a přírodního bohatství a o návrat k tradicím – především přírodního lázeňství spojeného se jménem Vincenze Priessnitze (1799–1851). V rámci programu Cesta ke kořenům obnovily stovky dobrovolníků několik desítek pramenů a studánek, opravují boží muka a další drobné památky a pečují o staré ovocné stromy v zaniklých sudetských osadách. V letošním roce připravují jeseničtí Brontosauři hudební festival na Muně u Mikulovic. Muna je bývalý vojenský
8
prostor s množstvím budov rozsetých po lese. Areál pamatuje druhou světovou válku, vojskem byl opuštěn teprve nedávno. Hnutí Brontosaurus Jeseníky obnovuje spolu s dalšími neziskovými organizacemi život v tomto historií pohnutém prostoru.
Tanec ve Středních Čechách „Jasně, mohl bych pomáhat rodičům doma na zahrádce. Tady je to ale větší sranda. A doma bych nepracoval s mačetou,“ svěřil se středoškolský student, účastník jarní víkendové akce Irská taneční/pracovní víkendovka na zámku Veltrusy u Prahy. Mačeta, to je odkaz na
vysekávání náletových dřevin v částech zámecké zahrady. Taneční víkendovky pořádají Věra a Rosťa Konůpkovi už od počátku tohoto tisíciletí. Místo pro své víkendovky vybírali pragmaticky: „Hlavně aby tam byl taneční sál,“ říkají oba svorně. V minulosti se jejich akce konaly na zámcích Hrubý Rohozec (Liberecký kraj), Bučovice (Jihomoravský kraj) aj. „Asi třetina účastníků našich pracovních víkendovek bývají prvoúčastníci, ostatní jezdí opakovaně zatančit si.“ Na svých tanečních víkendovkých vyučují manželé Konůpkovi irské tance. Tančí se přímo v prostorách zámku, někdy dokonce v kostýmech.
3 | 2011
INSPIRACE
1
2
3
4
5
6
1| Prázdniny s Brontosaurem na hradě Helfštýně. Pořádal základní článek Hnutí Brontosaurus Chudák Svišť. 2| Folklórní kosení chráněných luk na Jesenicku. Akce s tancem a zpěvem každoročně přiláká stovky lidí. 3| Některé víkendové akce a tábory jsou zaměřeny na rodiny s dětmi. Lukov u Zlína (základní článek Klub přátel Lukova). 4| Dobrovolníci si na Lukově upletli vlastní košíky z pedigu a hrubšího vrbového proutí. 5| O hrad Lukov u Zlína dlouhodobě pečuje základní článek Klub přátel Lukova. 6| Sázení ovocného sadu na Vyškovci v Moravských Kopanicích. Kromě sázení účastníci vyřezávali dřevěné lžičky a sušili jablka na křížaly.
Archeoskanzeny: historie ožívá pod rukama
saurus také v Keltském archeoskanzenu Nasavrky (Pardubický kraj). V Nasavrkách nyní probíhá rekonstrukce keltského oppida. Oppidum v minulosti sloužilo jako obchodní stanice na cestě k Jantarové stezce, Keltové zde těžili nerosty. Dnešní oppidum bude skýtat 30 malých dobových staveb.
Besedy na zákadních a středních školách Novinkou chystanou v Akci památky je nabídka dílen pro základní a střední školy. Dobrovolní lektoři zajíždějí na školy po celé České republice, mají pro žáky připravený jedno- až dvouhodinový program o významu ochrany kulturního dědictví a o dobrovolnictví. Větší série dílen se uskuteční na podzim 2011. V případě zájmu stačí kontaktovat koordinátora Akce památky (
[email protected]).
Rozvoj klíčových kompetencí Pleistocén a holocén − jak tuto dobu představit v rámci hodin dějepisu žákům? V pravěké osadě Křivolík (Pardubický kraj) si s tím vědí rady. Nadšenci oblečení v dobových kostýmech provádějí žáky tábořištěm lovců a sběračů, osadou zemědělců, pravěkou svatyní a pohřebištěm. V rámci výukových programů se studenti základních a středních škol dovídají o způsobu života našich dávných předků, o dobových technologiích i náboženské víře.
Dobrovolnická práce pro přírodu a pro památky je charakteristická pro většinu aktivit Hnutí Brontosaurus. Udržování zdravého životního prostředí a zachovávání kulturního dědictví reprezentuje hodnoty občanské společnosti – chceme vychovávat mladé lidi k zodpovědnosti a soustavné péči o své okolí. Lidé se potkávají se svou minulostí, když například pečují o zaniklé sady nebo ošetřují hraniční patníky. Účastníci
formují svou budoucnost, když vysazují aleje stromů a zvelebují drobné památky na obecní půdě. V programech Hnutí Brontosaurus klademe důraz na to, aby dobrovolníci rozuměli významu a smyslu vykonávané činnosti. Dobrovolnictví vychází z rozhodnutí člověka – zapojit se, pomoci sobě a druhým, podpořit záměr dobrovolnické činnosti. Dobrovolnické akce Hnutí Brontosaurus rozvíjí klíčové kompetence zúčastněného člověka. Kromě pracovních a občanských kompetencí dochází k rozvoji komunikačních, sociálních, personálních kompetencí účastníků akcí. Lidé tráví čas ve skupině svých vrstevníků, v rámci zážitkového programu řeší problémové situace. Jsou vedeni k tomu, aby spolu konstruktivně komunikovali. Aktivity jsou vystavěny tak, aby se každému účastníkovi dostalo ocenění, aby každý na chvíli vynikl a projevil své silné stránky. Účastníci se poznávají také neformálně v čase mezi aktivitami. Potkávají nové přátele a zůstávají spolu v kontaktu ještě roky po letních táborech. Vlaďka Regerová, koordinátorka Akce památky, Hnutí Brontosaurus,
[email protected], Hvězdová 10, Brno 602 00 Foto: archiv Hnutí Brontosaurus Zdroje: www.brontosaurus.cz, www.akcepamatky.cz, www.ceskavize.cz, www.dobrovolnik.cz, www.bacrie.cestovatel.cz
„Těm, kteří se dali získat HNUTÍ BRONTOSAURUS V CELÉ ŠÍŘI
dobrovolně, můžeme důvěřovat, ale nikdy těm,
Hnutí Brontosaurus je celorepublikové sdružení základních článků, kterých je v současnosti více než 35 a působí lokálně. Hnutí Brontosaurus má více 1200 členů, stovek akcí se každoročně účastní další tisíce dobrovolníků.
kteří byli mocí donuceni „Pojeď s námi pracovat a ještě si za to zaplať!“
nebo lstí získáni.“ J. A. Komenský
3 | 2011
Dobrovolníci spolu se studenty vyrábějí předměty ve staré keramické dílně, opracovávají kamennými nástroji dřevo, parohy, kosti i kůže, navštěvují pravěké dílny i kuchyni. Osada Křivolík je provozována občanským sdružením Barcie, bývá veřejnosti přístupná při dobových slavnostech, dnech otevřených bran. Při takových příležitostech si mohou návštěvníci vyzkoušet řemesla nebo ochutnat pravěké pivo, pro děti jsou připraveny starodávné hry. V říjnu 2011 čeká návštěvníky Festival živého pravěku. Podobnou činnost jako v osadě Křivolík podporují dobrovolníci Hnutí Bronto-
Tímto heslem lákalo Hnutí Brontosaurus na své letní dobrovolnické tábory sdružené pod program Prázdniny s Brontosaurem. Činnost Hnutí Brontosaurus zahrnuje několik stěžejních programů. Kromě Prázdnin s Brontosaurem a Akce památky je to také Akce příroda zaměřená na dobrovolnickou pomoc vybraným přírodním lokalitám. Dále podporujeme činnost dětských oddílů v programu Brďo. Děti vyrážejí v průběhu roku na výpravy, scházejí se na oddílových schůzkách, účastní se soutěží Máme rádi přírodu aj. Významným tradičním programem je Vzdělávání, v rámci něhož Brontosaurus vzdělává své organizátory, připravuje dílny a školení otevřené pro veřejnost (kurz prezentačních dovedností, vaření aj.). V posledních letech expanduje Brontosaurus s dobrovolnickou činností také do zahraničí (Indie, Rumunsko, Slovensko) a realizují se tuzemské volnočasové a vzdělávací akce s účastníky z různých zemí. Za rok 2009 jsme odpracovali 40 251 hodin pro přírodu a památky. Vysázeli jsme na 4 000 ks dřevin, pokosili 57 ha luk, opravovali jsme 17 drobných památek, pečovali jsme o sady i o zvířata, odstraňovali invazní rostliny, udržovali naučné stezky, hrady i zámky, pomáhali na biofarmách… Další tisíce hodin brontosauři dobrovolničili při práci s dětmi a mládeží.
9
INSPIRACE
ZŠ PROVAZNICKÁ, OSTRAVA-HRABŮVKA
RECYKLOHRANÍ ŠETŘÍ PŘÍRODU Díky Recyklohraní ušetřila Základní škola Provaznická v Ostravě-Hrabůvce řadu surovin. Žáci naší školy se díky projektu Recyklohraní dovídají zajímavosti o recyklaci odpadů a mají možnost třídit drobné vysloužilé spotřebiče. Škola loni předala k recyklaci také staré televize a monitory z počítačové učebny. Nyní můžeme přesně vyčíslit, kolik elektrické energie, ropy, uhlí, primárních surovin a vody jsme díky tomu ušetřili, stejně jako víme, o kolik jsme snížili produkci skleníkových plynů nebo nebezpečného odpadu. Informace nám poskytla analýza neziskové společnosti Asekol, která pro nás zajišťuje sběr a recyklaci žáky vytříděných elektrozařízení v rámci projektu Recyklohraní. Zpětný odběr a recyklace jedné televize uspoří tolik energie, kolik spotřebuje žárovka za čtyři měsíce nepřetržitého svícení, spotřebu ropy osobního automobilu za 22 km jízdy nebo zabrání vzniku odpadní vody z deseti sprchová-
ní. Tato zjištění přinesla analýza dopadu sběru a recyklace televizí a monitorů na životní prostředí, jejíž zpracování iniciovala společnost Asekol. Výsledek studie jednoznačně prokázal, že zpětný odběr elektrozařízení je pro životní prostředí přínosný. Studie posoudila systém zpětného odběru televizorů a počítačových monitorů. Hodnotila jejich sběr, dopravu a zpracování až do okamžiku finální recyklace jednotlivých druhů vyřazených spotřebičů do nového produktu nebo k jejich konečnému zneškodnění. Pro každý druh byly vyčísleny dopady na životní prostředí. Výsledky studie byly prezentovány jako spotřeba energie, surovin, emise do ovzduší, vody a produkce odpadu. Z Certifikátu environmentálního vyúčtování společnosti Asekol vyplývá, že žáci naší školy v loňském roce vytřídili 9 televizí a 5 monitorů. Tím jsme uspořili
2 kWh elektřiny, 41 litrů ropy, 10 490 litrů vody a 94 tun primárních surovin. Navíc jsme snížili emise skleníkových plynů o 0 tun CO2 ekv. a produkci nebezpečných odpadů o 2 tuny. Když si uvědomíme, že například osobní automobil vyprodukuje za rok provozu 2 tuny skleníkových plynů a jedna čtyřčlenná domácnost průměrně ročně spotřebuje 2,2 MWh elektrické energie, jsou to přinejmenším zajímavá čísla. Přestože studie byla zaměřena pouze na televize a monitory, přínos pro životní prostředí představuje recyklace všech ostatních druhů starých spotřebičů. Dík si tedy zaslouží všichni, kteří elektroodpad nevyhazují do popelnice, nebo dokonce do přírody, ale nosí jej do sběrného dvora. Ing. Dana Prymusová, koordinátorka EVVO na škole Foto: archiv ZŠ Provaznická
ZŠ Provaznická zorganizovala při příležitosti celosvětového Dne Země na náměstí SNP v Ostravě-Zábřehu aktivity a hry pro žáky škol Severomoravského kraje, kteří se mohli zapojit do soutěží a her – třídění odpadu, veselé pytlíky, skládání obrázků z PET víček. O týden na Den Země přímo ve škole některé třídy plnily úkoly v rámci projektu Evropské unie na téma: voda, odpady, energie a ochrana životního prostředí. Další třídy pomáhaly svému městu a přírodě úklidem Bělského lesa, sběre klestí, krmením zvěře při této akci nazvané Ekologie v praxi. Žáci se při ní seznámili například i s možnostmi využití dřevní štěpky, poznali práci lesníků. Všichni žáci a učitelé ve škole se také podíleli na projektu Lesy pro lidi, díky němuž si mohli žáci uvědomit důležitost lesa pro život sebe sama a naší planety. Žáci prvního stupně se postarali o dokončení naučné stezky na školní zahradě. Připravili informační cedulky o rostlinách, které naši zahradu zdobí. Srdečně zveme pedagogy a žáky z ostatních ostravských škol k návštěvě naší naučné stezky.
10
3 | 2011
PROMĚNY CO JE A KDE SE VZALO
KULTURNÍ DĚDICTVÍ − PŘÍKLAD JEDNOHO REGIONU Co všechno můžeme zahrnout pod pojem kulturní dědictví? Hrady, zámky, chrámy… Patří do něj ale třeba i tvářnost lidmi ovlivněné krajiny či způsob chovu hospodářských zvířat nebo upravená studánka, ale také méně hmatatelné záležitosti, jako je způsob stravování, tradiční slavnosti, oděvy nebo třeba duchovní život. Jaký význam má kulturní dědictví pro současnost? Příležitost dozvědět se více na toto téma na příkladu konkrétního regionu nabízí projekt Dědictví Jablunkovska: Karpatská úmluva v praxi.
Kulturní dědictví Jablunkovska Karpaty považuje za svůj domov přibližně 16 až 18 milionů lidí z několika států. Vlády karpatských států v roce 2003 přijaly Rámcovou úmluvu o ochraně a udržitelném rozvoji Karpat, zkráceně Karpatskou úmluvu, jejímž cílem je chránit karpatskou faunu a flóru formou poskytování pomoci zaměřené na zlepšování životní úrovně lidí žijících v karpatském regionu. Karpaty nejsou izolovanou divočinou, do které nevkročila lidská noha. V průběhu staletí se zde mnoho malých vesniček úspěšně přizpůsobilo horskému prostředí. Navzdory tomu, že tyto vesničky jsou odděleny státními hranicemi, spojuje obyvatele Karpat v mnohém právě kulturní dědictví. Součástí projektu Dědictví Jablunkovska: Karpatská úmluva v praxi (viz též Bedrník 2011/1, str. 9) je také studie zaměřená na zhodnocení kulturního dědic-
tví Jablunkovska – jednoho z rázovitých karpatských regionů. Analýzu Kulturní dědictví Jablunkovska a příklady dobré praxe zacházení s kulturním dědictvím oblasti zpracoval Mgr. Vladimír Šácha se spolupracovníky. Analytická studie hodnotí současný stav kulturního dědictví v regionu. Nezdůrazňuje primárně turistickou atraktivnost popisovaných fenoménů. Důraz je kladen spíše na základní mechanismy vedoucí k jejich zachování. Odhalování těchto mechanismů je založeno především na pohledu aktivně zapojených místních lidí – nositelů kulturního odkazu. Péče o kulturní dědictví není v rámci studie vnímána pouze po stránce kunsthistorické, památkářské či folkloristické, ale reflektuje i vazbu k přírodnímu prostředí a současným společenským procesům. Kromě kulturních prvků, které jsou předmětem péče státních a odborných institucí, zahrnuje také jevy,
které jsou spíše výrazem individuálních přístupů místních obyvatel. Příklady dobré praxe představují takové způsoby péče, ve kterých hraje významnou roli právě zapojení místních obyvatel a které mají nekomerční charakter. Prezentace uvedených fenoménů může sloužit i jako inspirace, kdy se dokumentované postupy a myšlenky mohou využít i v jiných částech regionu a tím přispívat ke zkvalitnění celkové péče o zdejší kulturní dědictví. Kromě příkladů z Jablunkovska jsou ve studii uvedeny také příklady z jiných regionů České republiky, byly vybírány takové jevy, u nichž se předpokládá jejich přenositelnost.
Těšínské knížectví Mikroregion Jablunkovsko se nachází v nejvýchodnější části České republiky, v místě tzv. trojmezí, tedy v bodě dotyku hranice ČR, Polska a Slovenska. Jeho hlavní osou je Jablunkovská brázda mezi Třincem a Jablunkovským průsmykem. Brázda má podobu širokého údolí mezi Moravskoslezskými a Slezskými Beskydy. Mikroregion tvoří šestnáct obcí: Bocanovice, Bukovec, Bystřice, Dolní Lomná, Horní Lomná, Hrádek, Hrčava,
Celkový pohled na Podzimní jarmark v Dolní Lomné. | Foto: V. Šácha, 2010 3 | 2011
11
PROMĚNY
Jablunkov, Košařiska, Milíkov, Mosty u Jablunkova, Návsí, Nýdek, Písečná, Písek a Vendryně. Spojovacími prvky většiny jmenovaných obcí je stejná historie, dědictví rolnicko-salašnické kultury, původ obyvatel, společná kultura, zvyky, lidový kroj a především společný dorozumívací jazyk – staropolsky (po naszimu). K tomuto kulturnímu okruhu patří také obce Karpentná, Tyra, část Oldřichovic a Guty na území ČR a také Istebná, Jaworzynka, Koniaków v sousedním Polsku. Tyto obce však nenáleží do mikroregionu. Naopak obec Vendryně, která je součástí mikroregionu, se v mnoha historických i kulturních ohledech této společné charakteristice vymyká. Celá popisovaná oblast byla součástí historického území Těšínského knížectví, později Těšínské komory. Orografická situace předurčuje komunikační charakter regionu. Podél řeky Olzy (Olše) vede již od starověku obchodní cesta spojující údolí Váhu s povodím Odry, v širším kontextu pak Podunají s oblastí Baltu. Od okolních oblastí se Jablunkovsko liší: rázem a koloritem krajiny, charakterem architektonických památek, folklorem a dochovanými zvyky, výraznou religiozitou, tradičními pokrmy a specialitami
12
Minulost a současnost Jedno z nejstarších doložených osídlení v regionu se nacházelo na území dnešní obce Hrádek. Již ve 12. století zde stávala opevněná tvrz, jejíž posádka měla za úkol varovat Těšín před případnými nájezdníky a zároveň strážila kupeckou stezku, podél níž vznikaly od 14. století četné osady. Hlavním střediskem regionu se stal Jablunkov. V 16. a 17. století, kdy proběhla v regionu valašská kolonizace, došlo k osídlení jeho horských částí a vzniku řady nových vesnic. Salašnická kultura se stala v tomto období dominantním jevem a výrazně ovlivnila i životní způsob původních obyvatel. Další významnou fází vývoje regionu byl rozvoj železářského průmyslu v Třinci. S tím souvisela také stavba železnice. Výsledkem těchto změn byl ústup tradičního hospodaření, změna životního způsobu a konec tradiční kultury v její přirozené podobě. V současnosti opět vyniká tranzitní funkce regionu. Jablunkovská brázda vytváří přirozenou komunikační linii, kterou vede mezinárodní rychlostní komunikace E 75 a významný železniční koridor. Aktuální společenské změny provází také intenzivní rozvoj turistického ruchu. Přírod-
ní a kulturní podmínky vytvářejí z regionu atraktivní rekreační destinaci zejména pro ostravskou aglomeraci. To přináší nejen pozitivní ekonomický efekt, který přispívá k řešení otázky zaměstnanosti obyvatel, ale také nutnost ochrany přírody i kultury před poškozením v důsledku příliš intenzivní turistické zátěže. Na tento problém navazují aktivity v oblasti ochrany přírody (CHKO Beskydy) a rozvoj folklorního hnutí (festivaly, soubory).
Kategorizace kulturního dědictví V rámci tvorby Seznamu Karpatského dědictví se rozlišovaly dvě základní kategorie dědictví – přírodní a kulturní. Definování těchto kategorií bylo ale provázeno problémem nejednoznačné zařaditelnosti řady dokumentovaných fenoménů, např. tradiční způsoby hospodaření, regionální odrůdy a plemena zvířat, ráz kulturní krajiny apod. Dalším problematickým bodem bylo rozdělení kulturního dědictví na hmotné a nehmotné, např. výroba krojů nebo lidová malba. Proto bylo pro potřeby této studie použito aktualizované členění, které jednoznačněji odpovídá kategorizaci jednotlivých fenoménů a které vychází z výsledků mezinárodní spolupráce odborníků v rámci Karpatské úmluvy.
3 | 2011
PROMĚNY
1
2
3
4
1| Mjyszani łowjec v Košařiskách. Tradice obnovená občanským sdružením Koliba. Kromě zaměření na ochranu přírody a kulturního dědictví podporuje návrat původních plemen ovcí do místní krajiny. Foto: V. Šácha, 2010 2| Vynášení Mořany v Dolní Lomné.Foto: K. Kurzysz, 2010 3| Trh s hospodářskými zvířaty v Dolní Lomné. Foto: V. Šácha, 2010 4| Soutěž formanů v Dolní Lomné. Foto: V. Šácha, 2010
A. Historické památky → archeologické památky → hrady, tvrze, zámky a jiná šlechtická sídla → sakrální památky a hřbitovy → fortifikační systémy → technické památky B. Tradiční kultura → tradiční způsoby hospodaření → řemesla → lidová architektura → strava → lidový oděv → výtvarná kultura → tradiční zvyky a slavnosti → folklorní projevy → duchovní život
ní sběratelská činnost se však rozvinula především po druhé světové válce. Velká pozornost byla při výzkumu věnována nejen samotnému obsahu, ale také osobnostem vypravěčů. Po většinu naší historie bylo ústní podání hlavním zdrojem předávání informací mezi generacemi. Prostřednictvím legend, pověstí, říkadel nebo jiných projevů slovesného folkloru se nesděloval pouze zajímavý příběh, ale celý komplex nastřádaných zkušeností a představ o podobě světa. Mnohdy se jednalo o jakýsi návod, jak se chovat v některých životních situacích, a do jisté míry představovaly jakýsi kodex chování. Jednalo se o významný zdroj inspirace a poučení. Ve způsobu uchování ústní tradice se výrazně projevila znalost četby a psaní. Díky tomu mohly být mnohé projevy zaznamenány v trvalejší podobě (zápisky, kroniky) a také se rozšířil okruh témat pro sdělování (inspirace četbou kalendářů, knih, novin). V současné době převládají v komunikaci moderní sdělovací prostředky, jejichž základem je akustická (rozhlas, CD) a vizuální (televize, internet) prezentace světa. Důsledkem je všeobecný odklon mladších generací od přímé ústní komunikace. Jedná se o všeobecně rozšířený jev, který se pochopitelně projevuje i na Jablunkovsku. Mnohé projevy slovesného folkloru vymizely z běžného užívání společně se zánikem zvyků, jejichž byly součástí (říkadla, koledy, vinše). Znalost pověstí, le-
tách Jablunkovska. Některé její akce probíhají s minimálními finančními nároky, a podporují tak spontánní přístup k tradici. Konkrétním příkladem může být vynášení Mořany, které probíhá v týdnu před Velikonocemi. Děti si ve škole vyrobí figuru Mořany a poté ji za společného zpěvu nesou obcí. Průvod se zastavuje před obecním úřadem, obchody a na několika dalších místech, kde děti písničkou koledují. Za koledu dávají lidem drobné dárky, které samy vyrobily ve škole. Nakonec Mořanu zanesou k potoku, kde ji zapálí, hodí do vody a hází po ní kameny. Tím symbolicky vynesou zimu z vesnice. Texty k některým písním složily paní učitelky. Jedná se o zajímavý příklad současné písňové tvorby. Akce se účastní všechny děti základní i mateřské školy. Problémy a ohrožení: Pro aktivity, které paní učitelka realizuje, je klíčová podpora obce a vedení školy.
Tradiční způsoby hospodaření − salašnictví Jedná se o sezonní chov ovcí na horských pastvinách. K tomu se využívala plemena ovcí s hrubší vlnou a s vysokou dojivostí. Jejich hlavním hospodářským přínosem byla totiž produkce mléka, ze kterého se vyráběl především sýr. V květnu se ovce vyháněly na pastviny, kde se pod neustálým dohledem pastýřů pásly až do září nebo do října. Poté se opět sháněly k přezimování do nížin. Tento
Slovesný folklor
3 | 2011
Pozoruhodným fenoménem těšínského Slezska, a tedy i Jablunkovska, je nářečí. Zatímco některé charakteristické rysy původní kultury, jako např. kroj, lidové zvyky, tanec, ale i způsob hospodaření a tradiční řemeslo, s časem téměř zapadly v zapomnění, původní staropolský jazyk od dob odtržení Slezska od polského království přetrval dodnes. Ačkoliv po celých téměř 700 let nebyl jazykem úředním, přes snahy o jeho vykořenění za dob Rakousko-Uherska, německé okupace, ale také v některých obdobích Československé republiky, se zachoval téměř v nezměněné podobě dodnes. Žije v lidových písních, v dílech místních spisovatelů a básníků, např. Adama Sikory, Karola Piegzy, prof. Dr. Daniela Kadlubce, Władysława Młynka, Aniely Kupcové, Ewy Milerské, Anny Filipek a dalších lidových tvůrců a lidových vypravěčů na Jablunkovsku. Oživuje se nejen v legendách či lidových písní, ale je dosud hlavním komunikačním jazykem místního obyvatelstva. Z oblasti Jablunkovska pochází poměrně velké množství dokladů slovesného folkloru. Byly sbírány během terénních výzkumů už od 19. století. Intenziv-
Příklad koledy při gřegořské obchůzce v Bukovci: Kto swe syny miłuje a wiedzie jich ku dobrymu, tyn posyło jich do szkoły, jeśli sie chce uczić tymu. Jeśli synów nimocie, na papiyr nóm dejcie, jedyn grosz albo dwa, mało zubożicie. Kdo své syny miluje, vede je k dobrému, / Ten posílá je do školy, jestli se chce učit tomu. / Jestli syny nemáte, na papír nám dejte, / jeden groš nebo dva neschudnete. (Volný překlad do češtiny)
gend či pohádek se sice stále udržuje, ale zdrojem informací už nebývá přímé ústní podání, ale četba nebo audiovizuální záznam. Přesto i v dnešní době vznikají nové projevy slovesných forem. Příkladem mohou být nově složené říkanky, kterými děti ze ZŠ v Dolní Lomné doprovázejí svoji obchůzku s Mořenou.
Učitelka Táňa Maršálková Paní učitelka Táňa Maršálková je hlavní organizátorkou řady folklorních akcí, které jsou zaměřeny nejen na příchozí diváky, ale také na žáky místní základní školy. Snaží se o jejich aktivní přístup při zachovávání tradic, a tím výrazně přispívá ke tvorbě jejich povědomí o hodno-
způsob hospodaření vznikal v 10.–13. století v rumunských Karpatech a odtud se tzv. valašskou kolonizací šířil až do Slezska a na Moravu. Na Jablunkovsku se začal uplatňovat během 16. a 17. století. Příchozí kolonisté pocházeli většinou ze Slovenska a polské Haliče. Až do 18. století docházelo k postupnému nárůstu salašnického chovu ovcí. Příchod valašských pastevců umožnil hospodářské využití do té doby opomíjených horských částí regionu, urychlil jejich osídlení a obohatil kulturu o své specifické prvky. Původní obyvatelé regionu přejímali metody hospodaření i kulturu příchozích kolonistů, což se příznivě projevilo ve zvýšení jejich životní úrovně. Rozvoj chovu ovcí zpestřil do té doby
13
PROMĚNY
mnohem jednodušší jídelníček a poskytl dostatek suroviny pro zhotovení oděvů. Salaší se původně označovalo stádo ovcí. Později se pojem významově rozšířil na celý pastevní areál a zařízení využívané stádem – pastvina (pastvisko), koliba (kolyba), košár (košor). Košár byla ohrada postavená nejčastěji ze štípaných jedlových prken zvaných „tyniny“. Nacházel se v blízkosti koliby a ovce v něm čekaly na dojení nebo i nocovaly. Košár se většinou denně přemisťoval, takže ovce trusem hnojily a tím i zúrodňovaly půdu. Tento způsob hnojení se nazýval košárování. Jako přístřeší k přenocování a ke zpracování nadojeného mléka jim sloužily koliby. Byly to velmi jednoduché dřevěné stavby bez pevné podlahy, stropu i oken. Efektivnost pastvy se zvyšovala zakládáním salašnických spolků. Jejich členem se mohl stát každý, kdo vlastnil nebo měl právo užívat horskou pastvinu. Většinou na 3 ha pastvin platila jedna výsada, tedy právo mít na společných pastvinách 1 krávu a 7 ovcí. Činnost spolku určovaly schůze, kterým se říkalo „grómady“. První se konávala na jaře, kdy si členové spolku
vybrali ze svého středu „sałašnika“, který zodpovídal za hospodaření celé salaše a určoval termín začátku pastvy. Tehdy probíhalo tzv. „miyszani łowiec“, tedy den, kdy ovce podílníků poprvé vytvořily společné stádo nazývané „kyrdel“. Druhá schůze se konala na podzim, v době ukončení pastvy a při její příležitosti probíhal „rozsod“, což je den, kdy si členové spolku odváděli ovce zpět do vlastní péče. Mnohé salašnické spolky mívaly své názvy. Například v Mostech u Jablunkova působil spolek „Beskid Cierchlanny“. Je zajímavé, že tento spolek byl v roce 1989 obnoven. Dnes se však již nezabývá chovem ovcí, ale lesním hospodářstvím. Svého pomyslného vrcholu dosáhlo salašnictví na konci 18. století. Dokumentuje to také srovnání početních stavů ovcí a dobytka: → polovina 17. století − 10 000 ovcí a koz a 1000 krav → 80. léta 18. století − 25 000 ovcí a koz a 2500 krav → 30. léta 19. století − 15 000 kusů valašského dobytka → těsně před 1. světovou válkou − už jen asi 4 500 ovcí a koz a 250 krav
Už v 18. a 19. století byl však chov ovcí regulován, a to především z důvodu ochrany lesních porostů (nový lesní zákon − 1756, císařský patent − 1853). Hlavní příčinou ústupu salašnictví se však stal intenzivní rozvoj železářského průmyslu, hornictví a hutnictví koncem 19. století. V polovině 20. století chov ovcí na Jablunkovsku téměř zanikl. K oživení došlo teprve v 70. a 80. letech 20. století. Cílenou cenovou a dotační politikou zaměřenou na podporu rozvoje chovu ovcí došlo postupně k nárůstu počtu chovaných ovcí na 3000 kusů jak u drobných chovatelů, tak především ve velkochovech. Díky pamětníkům a zkušenostem chovatelů ze Slovenska byly znovu využity všechny osvědčené tradiční způsoby chovu ovcí včetně zpracování ovčího mléka. Postupně se chov modernizoval a přizpůsoboval rostoucí poptávce textilního průmyslu po kvalitnější vlně. Začala ustupovat tradiční valašská hrubovlnná ovce jiným ušlechtilým plemenům. V 90. letech 20. století byla v Mostech u Jablunkova vybudována sýrárna na zpracování ovčího i kravského mléka a moderní farma na chov ovcí. Se změnou politického a ekonomického systému po roce 1989 souvisely také procesy vedoucí opět k výrazné redukci chovu ovcí. Místní chovatelé nebyli schopni konkurovat producentům kvalitnější a levnější vlny z Austrálie a Nového Zélandu. Opět vlivem státní politiky byly zrušeny dotace, čímž chov ovcí na Jablunkovsku prakticky zanikl.
Salašnictví a současnost Salašnický chov ovcí zásadním způsobem ovlivnil krajinný ráz regionu. Zatímco v dobách jeho rozvoje docházelo k odlesňování horských hřebenů a vzniku zajímavého biotopu horských pastvin, v době úpadku převládal proces zalesňování. Právě motivace zachování specifického krajinného rázu vede Správu CHKO Beskydy na území své působnosti alespoň k omezené podpoře chovu ovcí. Místo původních plemen však dochází k zavádění cizích masných plemen. Nepříznivý vliv státní politiky na znovuobnovení chovu ovcí se projevuje především v podobě nedostatečné ekonomické podpory a rostoucí míry byrokracie. V současnosti se největší stádo ovcí na Jablunkovsku nachází v Bocanovicích a čítá 400 kusů. Několik menších stád je také v Mostech u Jablunkova, Košařiskách a Nýdku. V porovnání s jinými re-
14
Držitel regionální značky Górolsko Swoboda. Foto: K. Kurzysz, 2010
3 | 2011
PROMĚNY
giony je poměrně často rozšířen domácí malochov po několika kusech ovcí. Významnou roli při podpoře znovuobnovení salašnického chovu ovcí hraje občanské sdružení Koliba. Pravidelně v Košařiskách pořádá akci „miyszani łowiec“, která je připomínkou obřadů souvisejících s vyháněním ovcí na pastviny. Ve své činnosti intenzivně spolupracuje také s podobně zaměřenými organizacemi z Polska a Slovenska. Salašnictví se členové sdružení snaží prezentovat také v rámci řady kulturních akcí, kdy připravují ukázky produktů z ovčí vlny a pokrmů z ovčího mléka. V rámci této činnosti pořádají také tvůrčí dílny zaměřené na děti. K významným problémům, se kterými se sdružení potýká, je zajištění financování akcí. To se většinou děje formou projektů, grantů a sponzorských darů. Dosažitelnost těchto zdrojů je však výrazně omezována rostoucí byrokracií. Zajímavou příležitostí ke koupi ovcí je jarmark hospodářských zvířat, který se již pravidelně na podzim koná v Dolní Lomné.
Podzimní jarmark – trh domácích zvířat Tato akce vznikla před několika lety v Dolní Lomné a již si získala značnou oblibu (http://dolnilomna.eu). Hlavním motivem je prodejní přehlídka různých druhů a plemen domácích zvířat (koně, krávy, prasata, ovce, kozy, drůbež). Kromě zvířat je zde i možnost zakoupení domácích zemědělských plodin – v rámci malého jarmarku v prostoru před muzeem. Velmi atraktivním bodem programu je také ochutnávka místních specialit – zabijačka, placky, buchty, výroba sýrů atd. Kromě možnosti nahlédnout do přípravy regionálních jídel si mohou návštěvníci vyzkoušet také různá řemesla (výroba provazů, zpracování vlny aj.). Velmi poutavým bodem programu se stala soutěž formanů, v níž přihlášení soutěžící měří své síly v disciplínách, které souvisí se stahováním dřeva pomocí koňského potahu. Akce je závislá na finančním zajištění z vnějších zdrojů. Rostoucí velikost a návštěvnost akce přináší nebezpečí komercionalizace (především skladba prodejců na jarmarku). Patrná je poměrně nízká účast řemeslníků pocházejících přímo z Jablunkovska. Na jarmarku převažovali prodejci z jiných regionů.
Strava
3 | 2011
Tradiční skladba stravy na Jablunkovsku byla velmi jednoduchá a odpovídala sortimentu pěstovaných plodin a chovaných zvířat. Převládaly jídla z brambor, zelí a obilovin (žito a oves). Maso se na
Silné stránky → → → → → → → → →
Přitažlivá kulturní krajina s vysokým podílem přírodních prvků Jedinečné kulturní a historické dědictví salašnického hospodaření v krajině Přítomnost řady zajímavých historických památek Dlouhodobá kontinuita osídlení Fungující regionální značení místních výrobků Spontánní obnova některých zvyků Dostatek prostor pro kulturní činnosti a setkávání lidí Otevřené hranice, přeshraniční spolupráce Pozitivní vztah obyvatel ke krajině a tradiční kultuře
Slabé stránky → Změny v zemědělství (úbytek pracovních míst, nejisté postavení zemědělsky hospodařících subjektů, omezení živočišné výroby) → Nedostatek metodických materiálů pro stavebníky nových dřevostaveb → Značný důraz na význam velkých folklorních festivalů → Dlouhodobé přerušení kontinuity tradiční kultury → Velký důraz kladený na rozvoj masové turistiky
Příležitosti → Rozvoj cestovního ruchu respektujícího ochranu přírody a krajiny → Výroba z místních přírodních zdrojů, kvalitní hospodaření s nimi a ochrana (lesy, voda, půda, ovzduší) → Šíření potřebných informací pro podnikatele, zemědělce, pracovní poradenství, pomoc začínajícím → Rozvoj informačních technologií, dostupnost internetu → Obnova kulturního dědictví → Programy, granty, dotace a investice ze soukromých, národních a mezinárodních zdrojů → Rozvoj center komunitního života v obcích (IC, školy, knihovny, spolky) → Využití místních lidí pro kulturní aktivity → Rozšíření a prohloubení spolupráce s okolními regiony (včetně přeshraniční spolupráce) → Rozvoj občanských aktivit
Hrozby → → → → → →
Nevyužití příležitostí Znehodnocení krajiny a přírody (nevhodné stavby, masová turistika) Ohrožení tranzitní dopravou Budování nepřiměřeně velké turistické infrastruktury Nekoordinovaná zástavba úrodné zemědělské půdy Problémy s hledáním vhodných finančních zdrojů na zabezpečení pořádaných akcí → Byrokratizace žádostí o granty → Komercionalizace tradiční kultury stole objevovalo jen jednou za týden nebo při slavnostních příležitostech. S konzumací jídla byly spojeny některé obřadní zvyky, např. žehnání chleba před rozkrojením symbolem kříže nebo sbírání a políbení kousků jídla, které spadly ze stolu na zem. Řada zvyků byla spojena také se štědrovečerními pokrmy. Z pokrmů charakteristických pro region, které se v některých domácnostech zachovaly dodnes a jsou podávány na většině kulturních akcí, je možno jmenovat: Pieczoki – brambory pečené v popelu Placki – třené brambory pečené na sucho na plotně, podávané se škvarky, kurmóninou, smetanou, vaječinou apod. Copa – třené brambory spařené mlékem pečené na vymaštěném pekáči Bachora – hrubé vepřové střevo plněné třenými brambory se škvarky, pečené na pekáči
Gałuszki – třené brambory s moukou vařené jako nočky, podávané se škvarky, tvarohem či bryndzou Poleśniki – třené brambory pečené v peci na zelném listu Zelí se zásmažkou podávané s brambory či gałuszkami Kapuśnica (zelňačka) Prdelónka (prdelačka) Jídla téměř zapomenutá: vařený bob, twardy placek, kapuśnik, kurzina, sakómpak, szwołki, praźba, pónczki, domikot, bryja, slinula, podpkomyki a další. Zajímavými specialitami byly také některé alkoholické nápoje − miodula (spiritus s medem), warzonka (spiritus s karamelizovaným cukrem). Tradiční pokrmy i nápoje jsou s oblibou prezentovány na folklorních akcích. Někdy bývají jejich součástí také soutěže, kde jednotlivé hospodyně porovnávají své varianty tradičních receptů.
15
PROMĚNY
Górolsko Swoboda – regionální produkt® Tato značka je od roku 2007 udělována některým výrobkům z okolí Jablunkova (http://www.regionalni-znacky. cz/gorolsko-swoboda). Garantuje jejich regionální původ, kvalitu a šetrnost vůči životnímu prostředí. Tato kritéria posuzuje u každého výrobku nezávislá certifikační komise. Značku uděluje Polski Związek Kulturalno-Oświatowy (PZKO – místní skupina Jablunkov). Cílem je pomoci výrobcům při zviditelňování jejich produktů.
lesní dělníky. Všechny domy byly jednotného typu. I přesto, že se jednalo o dělnickou kolonii, architektura si zachovávala tradiční ráz – roubená konstrukce, trojdílná dispozice, obytné komory. Již v průběhu druhé poloviny 19. století začínají být dřevěné stavby nahrazovány zděnými. Změna způsobu obživy, hospodářských i sociálních podmínek ovlivnila i nároky na bydlení. Stále více se projevoval vliv průmyslu v blízkém Třinci. Dělníci totiž již nepotřebovali tradiční zemědělské zázemí domu, a tak se charakter obydlí měnil. Polovina 20. století se stala obdobím zániku tradiční architektury.
Lidová architektura Replika staré školy v Dolní Lomné Lidová architektura je jedním z nejvýraznějších projevů tradiční kultury. Její podoba velmi úzce souvisí s přírodními podmínkami, historickým vývojem oblastí a z toho vyplývajícím způsobem hospodaření. Typ zástavby: •Městská zástavba – náměstí fungující jako tržiště, sídlo regionální správy a vojenské posádky, hospodářské a obchodní centrum regionu (Jablunkov) •Řadová ves Varianty: o lesní lánová ves – zástavba plánovitě uspořádaná do řady podél cesty a potoka (Mosty u Jablunkova, Bukovec, Hrádek) o valašská řadová ves – usedlosti nebo jejich drobné shluky nepravidelně seřazené podél cesty nebo potoka (údolní části Dolní a Horní Lomné) •Dvorcová ves – samoty nebo drobné shluky usedlostí (Końařiska, mimoúdolní části Dolní a Horní Lomné)
Obytný dům
16
V nížinných oblastech Jablunkovska již od středověku převládala dřevěná roubená architektura. V 18. století dospěla do formy trojdílné dispozice s dřevěným či zděným komínem. Častým jevem bylo tzv. rezidenční spolubydlení, kdy jedno obydlí využívala širší rodina hospodáře (např. prarodiče, sourozenci) nebo nádeníci a čeleď. Pro jejich potřeby se vnitřní dispozice komplikovala přístavbou obytných komor. V průběhu pastevecké kolonizace horských částí regionu se stal vzorem staveb selský statek z nížiny. Sociálně ekonomické důvody však často motivovaly stavebníky k návratu k jednodušším formám, především k dvojdílné dispozici domu a otevřenému ohništi v jizbě. Dalším impulzem ve vývoji tradiční architektury v regionu byl vznik dělnických kolonií. První vznikla v roce 1812 při likvidaci salaše na Přelači v Horní Lomné. Bylo zde vybudováno 31 usedlostí pro
Objekt staré školy z 19. století stál v obci až do roku 1974. Poté byl rozebrán a převezen do depozitáře skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm. K jeho opětovnému zkompletování však bohužel nedošlo. V roce 2006 byl realizován záměr obce na vytvoření repliky této školy přímo v Dolní Lomné a využití tohoto objektu jako místního muzea (http://dolnilomna.eu). Ve spolupráci s odborníky ze skanzenu byly pořízeny repliky trámů a stavba byla podle původních plánů postavena v centru obce, nedaleko nynější školy. Nachází se v ní dobová expozice školní třídy a také místnost pro pořádání výstav. Zároveň slouží jako zázemí pro místní folklorní seskupení a pro pořádání mnoha kulturních akcí v obci. Před muzeem bylo založeno malé arboretum místních dřevin, geokoutek a bylinková zahrádka. Stavba slouží jako příkladná ukázka použití tradičních materiálů a postupů při realizaci současných dřevostaveb. Základní myšlenka využití školy jako zázemí pro místní folklorní akce a jako místo pro společnou prezentaci přírodních a kulturních fenoménů je nastavena dobře. Ohrožení může nastat v případě, že by muzeum začalo být intenzivně komerčně využíváno nebo naopak, pokud by dveře muzea zůstaly pro návštěvníky i místní obyvatele uzavřeny.
Význam kulturního dědictví v současnosti V průběhu 20. století došlo v regionu k podstatnému zvýšení životní úrovně obyvatelstva hlavně zásluhou rozvoje průmyslu a zemědělství. Toto urychlilo kulturní proměny na venkově a odklon od tradiční kultury. Nemalý vliv na změny měl rovněž příliv obyvatel z jiných regionů – z Moravy a částečně i Slovenska. Rozhodující vliv na rychlé kulturní proměny měla 1. světová válka, po níž se Těšínsko rozdělilo a Jablunkovský region byl přiřazen k České republice. Nastal
rychlý příliv zejména inteligence z jiných regionů (učitelé; vedoucí pracovníci různých institucí jako lesů, dráhy, policie; celníci, lékaři, soudci, advokáti apod.). Dále rozvoj českého školství (do té doby byly v oblasti hlavně polské školy). Dalším negativní vliv měla i 2. světová válka. Část obyvatel ve snaze vyhnout se perzekucím volila cestu hlásit se k jiným národnostem. Ještě po 2. světové válce politické, národnostní a částečně i náboženské třenice nepřály zachování kulturního dědictví autonomního obyvatelstva. Po dlouhou dobu byl místní autentický folklor prezentovaný v nářečí považován za polský. Všechny tyto faktory přispěly k postupnému odcizování obyvatelstva od kulturních tradic a zvyků předků. Část obyvatelstva se dokonce styděla za svůj gorolský původ, nemluvě o nářečí. Díky osvětě v oblasti historického vývoje, ať již ve školství, v publikacích, či na různých kulturních akcích, se situace mění. Stále více hlavně mladých lidí hledá své kořeny, zajímá se o historii a kulturu svých předků. Důkazem toho je fakt, že v různých folklorních, tanečních, hudebních či pěveckých souborech působí vedle sebe mladí lidé bez rozdílu národností. Společně prezentují dochované tradice, písně a obřady v původním nářečí. K osvětě nemalou měrou přispívá značný počet vydávaných publikací o historii regionu, jejichž vznik byl iniciován obcemi nebo soukromými vydavateli (např. Irena Cichá, Antonín Szpyrc). Stále větší počet obyvatel pociťuje sounáležitost s regionem a kulturním dědictvím. Svědčí o tom velký počet návštěvníků na různých kulturních akcích, kde je historie regionu v různých formách prezentována (Gorolski Święto, Slezské dny, Miyszani łowiec, Jarmarky, předvádění řemesel apod.). Zřízením Informačního centra GOTIC, působením Muzea v Dolní Lomné a Sdružení Koliba se osvěta v tomto směru zlepšuje. Schází dosud užší spolupráce těchto institucí se školami. Vybrala a zpracovala Hana Kolářová ze zdrojů: Mgr. Vladimír Šácha a spolupracovníci: Kulturní dědictví Jablunkovska (analýza). Mgr. Vladimír Šácha a spolupracovníci: Péče o kulturní dědictví Jablunkovska – příklady dobré praxe. Obě studie jsou součástí projektu a vzdělávacích materiálů Ústavu pro ekopolitiku, o. p. s. „Dědictví Jablunkovska: Karpatská úmluva v praxi“, vytvořených v roce 2010 z prostředků Revolvingového fondu MŽP ČR. Na tento článek navazuje metodický materiál v rubrice Didaktika v tomto čísle Bedrníku.
3 | 2011
DIDAKTIKA
DĚDICTVÍ JABLUNKOVSKA Ukázka ze vzdělávacího programu Dědictví Jablunkovska navazuje na text o kulturním dědictví na regionálním příkladu, který najdete v tomto Bedrníku na str. 11. Vzdělávací program Dědictví Jablunkovska vytvořilo v roce 2010 Vzdělávací a informační středisko Bílé Karpaty, o. p. s., ve Veselí nad Moravou. Program je součástí projektu Ústavu pro ekopolitiku, o. p. s., Dědictví Jablunkovska: Karpatská úmluva v praxi podpořeného z prostředků Ministerstva životního prostředí. Vzdělávací program Dědictví Jablunkovska slouží jako podpora environmentálního vzdělávání v mikroregionu Jablunkovsko se zaměřením na oblast ochrany jeho přírodního a kulturního dědictví. Cíle: Poznávat přírodní i kulturní specifika Jablunkovska, vnímat a ochraňovat hodnoty těchto jevů a uvědomit si vlastní zodpovědnost za jejich stav a další vývoj, uvědomit si vlastní kulturní identitu. Očekávaný výstup: Žák charakterizuje polohu Jablunkovska a zhodnotí vazbu regionu k vyšším územním celkům a geografickým oblastem, identifikuje základní geografické znaky regionu, charakterizuje jeho hlavní přírodní a kulturní specifika. Návaznost na RVP: Vzdělávací oblast: Člověk a příroda Vzdělávací oblast: Člověk a společnost Vzdělávací oblast: Umění a kultura Průřezové téma: Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech Průřezové téma: Multikulturní výchova Průřezové téma: Environmentální výchova Klíčová slova: Karpaty, Jablunkovsko, pastevectví, valach, jedlobučina Cílové skupiny: Žáci 2. stupně základní školy, střední školy a gymnázia
Typická věková skupina: 12−19 let Autor programu: Mgr. Vladimír Šácha a spolupracovníci Pomůcky: CD: 4 power-pointové prezentace, animace Valašská kolonizace, popis exkurze, metodická příručka Koš výukových pomůcek: → plátno Karpaty, kartičky s názvy států – Česká republika, Maďarsko, Polsko, Rakousko, Rumunsko, Slovensko, Srbsko, Ukrajina − a kartičky s jejich státními vlajkami
→ časová osa – provázek, klipy k uchycení obrázků, čtyři obrázky: Dákové, Slovan, rumunský Valach, Gorol → plátno Jablunkovska, kartičky se zeměpisnými názvy → obrázky vývoje krajiny, časová osa – plátno, kartičky s popisem jednotlivých fází vývoje krajiny → pracovní podložka s klipem a potiskem dřevin a keřů → sada pomůcek − Lesníkova brašna: textilní brašna, výškoměr, měřící lať, průměrka a měřící pásmo
→ Součástí pomůcek k programu je i klip znázorňující proces šíření salašnického chovu ovcí. ↓ Vzdělávací program Dědictví Jablunkovska již byl ověřen v praxi.
3 | 2011
17
DIDAKTIKA
→ plátno Salašnictví, kartičky se salašnickými pojmy → plátno Gorolský kroj, kartičky s názvy krojových součástí → pexeso – 10 dvojic obrázků → sada 25 kartiček pro hru Kufr
Realizace programu Interiér (třída, přednáškový sál) s vybavením: počítač, dataprojektor, promítací plocha, možnost dobrého zatemnění. Terénní část (exkurze): Trasa vede z části po beetagové naučné stezce. Doporučené vybavení: alespoň jeden mobilní telefon s fotoaparátem a možností připojení na internet, fotoaparát, dalekohled.
Struktura programu Program je rozdělen na 4 tematické bloky: A. Karpaty, B. Jablunkovsko, C. Příroda Jablunkovska, D. Tradiční kultura Jablunkovska, X. Doplňující aktivity. Celková délka programu je odhadována na 3–4 hodiny (výklad prezentací + práce s výukovými pomůckami). Je však možné využívat jednotlivé části programu odděleně nebo postupně.
Metodika k bloku D: Tradiční kultura Jablunkovska
18
Popis: historické památky regionu, pověsti a příběhy zajímavých míst, tradiční hospodaření v krajině, salašnictví − základní pojmy, lidová architektura − charakteristické znaky a příklady, lidový kroj a zvyky, význam tradiční kultury v současnosti. Cíle: Žák: Rozpozná hlavní kulturní specifika Jablunkovska. Na mapě lokalizuje významné kulturní a historické památky regionu. Charakterizuje jednotlivé typy tradičního hospodaření v krajině Jablunkovska. Definuje proměny hospodářského uspořádání v souvislosti s valašskou kolonizací regionu. Vysvětlí pojmy: salaš, koliba, košár, bača, valaška, trombita. Vysvětlí důsledky rozvoje průmyslu na tradiční kulturu Jablunkovska. Popíše a porovná způsoby života tradiční a moderní společnosti. Délka bloku: celkem cca 60 minut Prostředí: místnost s počítačem a dataprojektorem Pomůcky: power-pointová prezentace, animace, koš výukových pomůcek Aktivity: 1. power-pointová prezentace Jablunkovsko s komentářem 2. práce s plátnem Salašnictví, přiřazování kartiček s názvy jednotlivých salašnických prvků, ukázky ovčí vlny a příze 3. poznávání součástí gorolského typu kroje pomocí plátna s namalovaným krojovaným párem
POWER-POINTOVÁ PREZENTACE KULTURNÍ DĚDICTVÍ JABLUNKOVSKA – KOMENTÁŘ K VYBRANÝM SNÍMKŮM Kulturní dědictví Jablunkovska Co vás napadne, když se řekne kulturní dědictví? Nejspíše to budou nějaké památky (lidová architektura, kostely) a možná i folklor (kroje, písničky, hudba). To je určitě správná odpověď, ale není úplná. Tradiční kultura našich předků se vyvíjela vždy ve spojení s okolní přírodou. Proto do kulturního dědictví můžeme zařadit i hospodaření v krajině.
hned třemi takovými stavbami. První z nich je kostel v Nýdku. Byl postaven už v 16. století. Z počátku byl evangelický, 17. století byl předán do správy katolíkům a zasvěcen svatému Mikuláši. Přesto se v něm ještě asi tři další desetiletí tajně scházeli evangeličtí věřící. Během věků prošel kostel několika úpravami a svoji nynější podobu získal v roce 1934.
Jablunkov Jak už víme, centrem regionu je Jablunkov. Jako jediný z okolních obcí se může pyšnit klasickým náměstím. Zkusme zjistit, jak to na něm vypadalo kdysi dávno...
Kostel na Hrčavě Na Hrčavě je nejvýchodnější kostel v celé České republice. Byl postaven teprve v 1. pol. 20. století, a kdyby se nám podařilo podívat i dovnitř, mohli bychom obdivovat jeho krásnou řezbářskou výzdobu, na které se podíleli místní lidoví umělci.
Jablunkovské náměstí Nejprve se podívejme na náměstí v Jablunkově, jak vypadá v současné době. Na obrázku vidíme barokní sloup se sochou Panny Marie, v pozadí řadu velkých zděných budov a na náměstí parkují automobily. Teď se zkusme posunout v čase o sto let zpátky – KLIK! Objeví se nám pohled na náměstí, jak vypadalo na konci 19. století. Nebýt sloupu se sochou Panny Marie, tak bychom asi ani nepoznali, kde jsme. V pozadí je řada zvláštních, napůl zděných a napůl roubených budov a na náměstí nestojí žádná auta, ale koňský povoz. ÚKOL: „Zkuste se zeptat rodičů nebo prarodičů, zda nemáte doma nějakou starou fotku, kde by byl vidět kus krajiny z okolí vašeho bydliště, jak vypadal před několika desetiletími. Pak si vezměte fotoaparát a pokuste se najít místo, odkud byla stará fotografie pořízena, a krajinu odtud vyfotit znovu. Potom obě fotografie porovnejte a zkuste popsat rozdíly, které uvidíte.“ Dům na náměstí Teď se podívejme blíže na jeden ze starých domů, jaké kdysi obklopovaly celé náměstí a byly pro Jablunkov typické. Přízemí bylo zděné, patro naopak roubené. Z patra do ulice přesahovala komora, která byla podepřena dřevěnými sloupy. V takových domech bydleli někteří obchodníci a řemeslníci. Kostel v Nýdku Teď se podíváme na staré dřevěné kostely. Ve středověku bylo běžné stavit kostely ze dřeva. Jenomže, jak v nížinách pomalu ubývalo lesů, zachovaly se dřevěné kostely jen v některých horských regionech. Jablunkovsko se může pyšnit
Kaple Panny Marie Čenstochovské u Písečné Duchovní rozměr dávají krajině nejenom kostely, ale i drobné kapličky a kříže. Často se k nim váží zajímavé příběhy: „Mezi Jablunkovem a Písečnou vedla kdysi jenom obyčejná polní cesta. Jednou se po ní vracel domů do Písečné Jan Lubojatzki. Byl už pozdní večer, když najednou Jana napadli vlci. Snažil se je zastrašit tím, že zapaloval sirky, které měl u sebe. Poslední sirku zapálil u stromu, na kterém visel obraz Matky Boží Čenstochovské. Jan začal Matku Boží prosit o pomoc a za záchranu svého života slíbil, že jí postaví kapli. Vlci skutečně zmizeli a Jan se dostal šťastně domů. Do konce svého života se pak snažil šetřit peníze na výstavbu kaple. Byl však chudý a peníze mu dařilo střádat velmi pomalu. Kapli nechala postavit až v roce 1926 po Janově smrti jeho manželka a umístila do ní obraz, který dříve visel na stromě. Zda Jana Lubojatzkeho skutečně kdysi napadli vlci, nevíme. Tyto šelmy jsou totiž poměrně plaché a člověku se raději zdálky vyhnou. Kaple tu však dodnes stojí a od roku 1990 se stala závěrečným zastavením na křížové cestě, kterou zde v postním období organizují františkáni z Jablunkova.“ Křížová cesta v Horní Lomné V roce 1836 vypukla na Jablunkovsku epidemie cholery. S modlitbou a prosbou za odvrácení pohromy se vydali lidé na pouť ke kříži, který stával
3 | 2011
DIDAKTIKA
od roku 1833 pod nynějším lomňanským kostelem. Poblíž kříže se nacházela studánka s „věčnou vodu“, která nikdy nevysychala ani nezamrzala, a navíc prý měla schopnost uzdravovat. Cholera skutečně záhy ustala a od té doby k tomuto místu směřovala pravidelná procesí. Rostoucí počet poutníků a také přání místních horalů mít v obci alespoň kapli vedly k výstavbě současného novogotického kostela Povýšení svatého Kříže. Studánka se zde nachází dodnes a v její blízkosti byla vystavěna kaple Panny Marie Lurdské a křížová cesta, která je zajímavá svým materiálem i uměleckým provedením. K jejímu vytvoření byl použit kámen z nedaleké obce Řeka a bronzové odlitky a nápisy byly zhotoveny až v Římě. Cesta začíná nad kostelem, ke kterému se obloukem přes lesní rokli a kolem hřbitova vrací. Po posledním zastavení, které znázorňuje Ježíšovo uložení do hrobu, cesta vede poutníka opět ke kostelu. Ten jako by symbolizoval, že životní pouť člověka může i po smrti pokračovat. V květnu a září se zde konávají poutě Nalezení a Povýšení sv. Kříže. Hospodaření v krajině Už víme, že kulturní dědictví zahrnuje i způsoby, jakými naši předkové hospodařili v krajině. Možná, že jejich přístup k přírodě by mohl být pro nás v mnohém inspirativní i v dnešní době. Pole Kvalitní úrodná půda byla odjakživa na horách vzácností. Někdy stačil jeden prudký liják a vrstva ornice mohla být splavena do údolí. Proto se naši předkové snažili odnosu půdy všemožně zabránit. Jedním z účinných způsobů bylo správné zakládání polí a jejich orba po vrstevnicích. Brázdy pak přirozeně brzdily splavování ornice. Kdybychom pole orali naopak − po spádnici (z kopce dolů), každá brázda by se při dešti proměnila v koryto, kudy by proudila nejen voda, ale i kvalitní půda. Luční hospodářství Kdysi se louky kosily ručně. Seno se pak sušilo na dřevěných sušácích a vytvářelo kopky, které z dálky připomínaly vyrovnané řady vojáků. Dnes nám při kosení pomáhá technika – sekačky, traktory, ale řady kopek dotváří krajinu Jablunkovska i nyní.
3 | 2011
Dobytek K hospodářství patří samozřejmě i dobytek. Koza i kráva přinášeli uži-
tek v podobě mléka či masa. Přes léto se pásly poblíž domu, v zimě pak byly ustájeny ve chlévě nebo v přístřešku. Množství pasoucích se hospodářských zvířat v krajině během posledních sto let výrazně ubylo. Většinou jsou chována ve velkých zemědělských areálech, s malou možností výběhu. Z krajiny se nám tak pomalu vytratil jeden z jejích kulturních fenoménů. Důsledkem toho je i fakt, že řada bývalých pastvin začíná pomalu zarůstat keři a posléze lesem. Salašnictví Typickým způsobem hospodaření bylo na Jablunkovsku salašnictví. Jednalo se o horský chov ovcí za účelem produkce mléka a výroby sýrů. V průběhu 16. a 17. století přišli na Jablunkovsko osadníci ze Slovenska a Polska (z oblasti Haliče) a přivedli s sebou stáda ovcí, novou kulturu, způsob hospodaření, názvosloví i zvyky. A co to vlastně byla ona salaš? Původně se tímto slovem označovalo stádo ovcí. Později se pojem významově rozšířil na celý pastevní areál a zařízení využívané stádem – pastvina, koliba, košár. Ovce Pastevci v Beskydech si oblíbili plemeno ovcí, které se nazývá valaška. Nemá sice tak dobrou vlnu jako ovce z nížiny, zato vydrží i v drsných klimatických podmínkách hor, má dobrou dojivost a hodí se k produkci mléka. Bača Kdo se vlastně o ovce na pastvinách staral? No přece valaši. Původně se takto označoval pastýř, který se staral o ovce. Později se toto pojmenování přeneslo také na obyvatele rumunského a moravského Valašska. Neznamená to však, že by obyvatelstvo těchto dvou regionů mělo společné etnické kořeny. Spíše je spojoval stejný způsob hospodaření na horských pastvinách. Valaši, tedy pastýři, o ovce pečovali, ošetřovali je, dojili a chránili před šelmami. O stádo se staralo obvykle více valachů. Jejich práci řídil bača. Byl zodpovědný za stádo i za provoz celé salaše. Měl na starosti výrobu sýra a určoval postup pastvy. Trombita Trombita je několik metrů dlouhá, kónicky se rozšiřující dřevěná trubice. Vyrábí se z jednoho kusu dřeva, kterým bývá vyschlý kmen smrku, jedle, javoru či topolu. Připravený kmen se podélně rozřízne, obě půlky se vydlabou a pomocí živice opět
slepí k sobě. Na užší stranu trombity se nasadí nátrubek, hotový nástroj se pak ještě stáhne obručemi a ovine třešňovou kůrou. Trombita vydává zvláštní bučivý zvuk. Podle šikovnosti hráče jdou na ni zatroubit jednoduché melodie. Původně však sloužila k signalizaci mezi jednotlivými salašemi a místní o ní s nadsázkou říkají, že byla vlastně předchůdkyní dnešních mobilních telefonů. Lidová architektura Nejen způsob hospodaření, ale také architektura se přizpůsobovala přírodním podmínkám oblasti. Ukázky lidové architektury Obvyklým materiálem pro stavbu domů na Jablunkovsku bylo dřevo. Okolní lesy ho poskytovaly dostatek. Používalo se dřevo jehličnatých dřevin, zejména smrku a jedle, protože z něj lze lépe vytesat rovný trám než ze dřeva listnáčů (např. buků). Podle převládajícího materiálu se takovým domům říkalo „dřevěnky“. Do dnešní doby se těch původních dřevěnek nezachovalo mnoho. Na obrázcích vidíte jejich ukázky z okolí Milíkova a Košařisk. Roubení a podezdívka Při stavbě dřevěnky se trámy kladly na sebe a v rozích se spojovaly roubením. Někdy bylo obtížné najít vhodné místo pro stavbu domu. Hospodáři si nechtěli zbytečně zastavovat úrodnou půdu na rovině, a tak stavěli raději na svazích. Tam však museli terén vyrovnávat pomocí kamenných podezdívek. Na obrázcích vidíte, jak byly tradiční stavební prvky využity při rekonstrukci bývalého fojtství v Mostech u Jablunkova. Dnes tam najdete informační centrum GOTIC. Krytý násep Trámy, které tvořily strop, vyčnívaly daleko před vnější stěnu domu a opírala se o ně okapová část střechy. Tím se podél domu vytvořil praktický krytý násep. Ozdoby a střešní krytina Nade dveřmi býval obvykle vyřezán motiv hvězdy. Nebyla to jen pouhá ozdoba, ale měla i svůj symbolický význam. Lidé totiž věřili, že jim znamení hvězdy pomáhá ochraňovat dům od neštěstí a odhání zlé síly, které by mohly škodit. Jednouché ozdoby se nacházely také na dřevěných štítech střechy. Ta bývala krytá ručně vyráběnými dřevěnými šindeli.
19
DIDAKTIKA
Historická fotografie Původně se na Jablunkovsku nosil poměrně jednoduchý tzv. goralský typ kroje. V průběhu 19. století však začala být, zejména ženská varianta, nahrazována zdobnějším těšínským krojem. Na historické fotografii vidíte muže v goralském kroji a ženu v těšínském kroji.
staveb v okolí. Příkladem jsou vápenky ve Vendryni. Zde se kdysi pálilo vápno, které bylo důležité právě při tavbě železné rudy. Zařízení to bylo malé a dá se říct, že původní krajina nebyla výrazněji zasažena. Železárny se však postupně rozvíjely, až vytvořily obrovský komplex, který je zvláštním typem industriální krajiny. Zde nalézali obyvatelé Jablunkovska zaměstnání, měnili způsob svého života a pomalu opouštěli svá tradiční hospodářství.
ření − salašnictví − a založili nové vesnice. Místní tradiční kultura byla tímto fenoménem do značné míry ovlivněna a také v současnosti je návrat k tradicím mnohdy spojen i s návratem k salašnickým zvykům. Cíl: opakování základních prvků salašnického způsobu hospodaření Průběh: Nejprve plátno rozložíme a zkusíme si jej popsat. Následně se žáci snaží umístit kartičky s názvy základních salašnických prvků na příslušná místa.
Současný stav Mužskou variantu goralského kroje a ženskou variantu těšínského kroje můžete vidět i na těchto fotografiích, které zároveň dokladují, že kroj sice vymizel z běžného života, ale při některých slavnostních příležitostech (folklorní akce) se stále nosí.
… ale můžeš jej usměrnit Kdybychom se přenesli v čase o sto a více let zpátky, asi by se nám tehdejší život moc nelíbil. Určitě by nás čekalo mnoho náročných povinností a těžké práce na salaších, v lese nebo na poli. Také by nám nejspíš scházela elektřina, teplá voda z kohoutku a internet. Myslím, že bychom se všichni chtěli zase brzy vrátit zpět do současnosti. Přesto se však zdá, že nám bližší propojení s přírodou a tradicí schází. Proto v současné době vzniká řada folklorních akcí a obnovují se tradiční zvyky. Způsobů, jak navázat na tradiční kulturu, je mnoho. Od členství ve folklorních souborech až po neokázalé osobní přístupy. Co si o tradiční kultuře a jejím zachovávání myslíte vy?
Práce s plátnem – gorolský kroj
Gojiček Dnes se kroj nosí hlavně při různých folklorních akcích. Na fotografii vidíte dívky v těšínském kroji při zvyku nazývaném „gojiček“. Opět je nalevo historická fotografie a napravo fotografie ze současnosti. Dívky kdysi ve dvojicích nebo ve trojicích obcházely v předjaří vesnici s malým stromkem ( jedlí nebo břízou), který byl ozdoben barevnými pentlemi a malovanými vajíčky. Rituálně tak přinášely do vesnice jaro. Muzika Ke kroji svým způsobem patří také tradiční hudba. Na fotografii vidíte lidovou kapelu z Dolní Lomné. Znáte nějakou lidovou písničku? Co kdybyste si ji zkusili právě teď zazpívat?
Práce s plátnem – salašnictví Motivace: Jednou z nejvýznamnějších historických událostí, která se na Jablunkovsku udála, byla valašská kolonizace. Díky ní přišli do regionu noví osadníci, přinesli s sebou nový způsob hospoda-
Motivace: Významným projevem tradiční kultury je kroj. Vývoj lidového oděvu v regionu nebyl jednoduchý. Jeho zánik (přelom 19. a 20. století) přišel v době, kdy do původního goralského typu kroje začaly pronikat prvky z těšínského typu. Při této aktivitě se však naučíme poznávat ženskou i mužskou variantu goralského typu kroje. Cíl: popsat jednotlivé části gorolského typu kroje Průběh: Nejprve plátno rozložíme a popíšeme: je na něm namalovaný pár v gorolském typu kroje. Poté žáci umísťují kartičky s názvy krojových součástí na patřičná místa na obrázku. Vybrala a zpracovala Hana Kolářová ze zdroje: Mgr. Vladimír Šácha a spolupracovníci: Dědictví Jablunkovska – vzdělávací program. Metodika. Vzdělávací program je součástí projektu Ústavu pro ekopolitiku, o. p. s. „Dědictví Jablunkovska: Karpatská úmluva v praxi“, vytvořených v roce 2010 z prostředků Revolvingového fondu MŽP ČR. Foto archiv ÚEP
Plátno – gorolský kroj.
Má smysl udržovat staré tradice? Tradiční hospodaření v krajině, lidová architektura, kroj i zvyky byly kdysi běžnou součástí života našich předků. Odpovídaly úrovni jejich znalostí a dovedností. Dnes se k těmto věcem někdy vracíme a snažíme si je připomenout. Jaký to má smysl? Na tuto otázku neexistuje jednoznačná odpověď.
20
Vývoj nezastavíš… Musíme uznat, že vývoj běží nezadržitelně dál. Tradiční salašnictví postupně ustoupilo jiným způsobům obživy a společně s tím se z našeho života vytratily i mnohé zvyky. Zprvu to vypadalo nenápadně. V 19. století vznikly v Třinci železárny a s jejich provozem souvisel také vznik řady drobných technických
3 | 2011
DIDAKTIKA
DOBRODRUŽSTVÍ V ÚZKÝCH ULIČKÁCH Vzdělávací program Dobrodružství v úzkých uličkách seznamuje, formou exkurze a následné samostatné práce žáků s pracovními listy, s historií a podobou jediné židovské památky mimo území Izraele, která je zapsána na seznamu UNESCO − židovského města v Třebíči. Děti se přitom pohybují přímo v tomto unikátním prostředí. Program nabízí středisko ekologické výchovy Chaloupky na Vysočině v rámci svých týdenních pobytových programů pro školy.
Regionální učebnice Podrobný popis programu věnovaného třebíčskému židovskému městu bude součástí nově vznikajících regionálních učebnic na Vysočině, které vytvářejí Chaloupky, o. p. s., pro Okříšsko, Velkobítešsko a Moravskobudějovicko. Dvě první učebnice budou pro základní, třetí jmenovaná pak pro střední školy. „Chceme tím dosáhnout větší zaměření na region v dané škole či školách,“ uvádí Martin Kříž, vedoucí chaloupeckého střediska Kněžice. „Proto se právě zpracovávají podklady pro jednotlivé
předměty, pracovní listy, učebnice i metodika, a to pro oba stupně škol. Chaloupky chtějí, aby učitelé dávali do výuky i u mladších žáků především regionální témata, ať už v přírodopise, dějepise, zeměpise, prvouce, nebo přírodovědě a vlastivědě, ale i ve fyzice, matematice a dalších předmětech. Dále se snaží o to, aby výuka probíhala nejlépe v autentickém prostředí obce, terénu, plenéru, přírodě, a navíc aby se bouraly stereotypy předmětů a učilo se mezioborově,“ vysvětluje Martin Kříž a dodává ke vzniku regionální učebnic na Vysočině: „Nejsme první ani jediní, ale věřím, že v přístupu
k tvorbě těchto učebnic budeme novátorští, každá učebnice se tvoří jinak.“ Kapitola věnovaná židovskému městu v Třebíči bude v regionální učebnici obsahovat popis programu, širší metodiku, pracovní list s otázkami a řešení otázek z pracovního listu s rozsáhlejší metodikou, třebíčskými a židovskými reáliemi. „Pracovní listy budou vydány tak, aby si je žáci mohli vkládat do kroužkové vazby a učebnice s nimi rostla od 1. až do 9. třídy,“ popisuje Ivana Hubáčková ze střediska Chaloupky. Zkrácenou ukázku programu o třebíčském židovském městě vám představujeme.
Logistika: Předem informujeme ředitelství ZŠ a písemně rodiče o konání a náplni exkurze. Před exkurzí si s žáky zopakujeme možná rizika a jak jim předcházet, při společném cestování dopravou a při pohybu po Třebíči (pravidla silničního provozu, pravidla slušného chování…). Podle počtu žáků si zajistíme vlastní autobus na exkurzi nebo využijeme hromadnou dopravu (vlak, autobus). Židovský hřbitov je po celý den volně přístupný. Výklad na židovském hřbitově uskuteční učitel na základě výběru z informací obsažených v metodice, nebo po předchozí domluvě pracovník Informačního a turistického centra Zadní synagogy. Žáky přivedeme do parku nad židovským městem (na mapě je toto místo označeno jako start), je zde krásný výhled na celou čtvrť. Rozdělíme žáky do pracovních skupin (po 2−3 žácích), rozdáme jim pomůcky (pracovní listy, podložky, mapy, tužky). Naučíme je pracovat s mapou židovské čtvrti, seznámíme je s polohou hlavních orientačních bodů na mapě a místem, kde se zhruba nacházejí v terénu. Ujasníme si hodinu a místo, kde se setkáme po splnění úkolů z pracovního listu (cca za 1–1,5 hodiny, na místě označeném na mapě jako cíl nebo u pěšího mostu přes řeku Jihlavu). Zopakujeme jim základní pravidla bezpečného pohybu ve městě.
mají část náboženských textů společných (cca celý Starý Zákon − 1. část Bible). Věří v téhož Boha-Hospodina, naději na odpuštění hříchů, ve zmrtvýchvstání, ve věčný život... Křesťané jim ale dávají vinu za smrt Ježíše Krista. Tolerování okolím a vrchností si Židé museli vykupovat četnými daněmi a poplatky. Co se řemesel týče, před rokem 1618 směli Židé provozovat jen koželužství, pálení kořalky, rukavičkářství, obchodovat s veteší a půjčovat peníze na úrok. Třebíčská židovská čtvrť je jedinou židovskou památkou mimo území Izraele, která je zapsána na seznamu UNESCO (od roku 2003). Tato čtvrť je cenná ve svém celku, zejména původním historickým půdorysem. Nachází se na levém břehu řeky Jihlavy a pod skalami třebíčského Hrádku. Na západě ji ohraničují domy podklášterského Žerotínova náměstí a ulice Pomezní. Židovské město je příkladem maximálně zastavěného území. Plocha židovského města byla vrchnostensky regulována, zejména stanoveným počtem domů a danými hranicemi ghetta. Stavební růst se projevoval zahušťováním zástavby. Domy se dělily horizontálně i vertikálně. Ghetto bylo od křesťanských čtvrtí oddělováno řetězy, dráty nebo závorami. Na čas byl omezován pohyb židů po městě i jejich stěhování do jiných částí města. Zachovalo se tu 123 domů stavěných v různých stavebních slozích (často renesanční a barokní jádra a dispozice), dvě synagogy a židovský hřbitov. Domy zpravidla nemají zázemí dvorků, hospodářských staveb. Chybí zahrady; jedinou výjimkou je bývalá Subakova zahrada,
ŽIDÉ V TŘEBÍČI
3 | 2011
Cíl: Žák se seznámí s historií Třebíče a historií židovského osídlení v Třebíči; umí vysvětlit základní pojmy vztahující se k židovskému náboženství a kultuře, rozpozná typické znaky židovské architektury. Doporučený ročník: 9. třída − dějepis Mezipředmětové vztahy: Člověk a společnost (dějepis a občanská výchova), Umění a kultura (výtvarná výchova − architektonické slohy, kresba architektury). Průřezové téma: Multikulturní výchova (Etnický původ, Podpora multikulturality, Kulturní diference), Mediální výchova (Kritické čtení, poslouchání a pozorování mediálních sdělení, Práce v realizačním týmu). Kompetence: vztah minulosti a současnosti, vztah k minulosti a odlišným kulturám, orientace v neznámém prostředí, práce s mapou, získávání a zpracování informací, spolupráce a komunikace ve skupině a s místními obyvateli. Doba trvání a forma: 3 hodiny exkurze a samostatná práce žáků v Třebíči, příp. 1 hodina ve škole věnovaná reflexi, kontrole a doplnění pracovního listu. Popis: Program realizujeme formou exkurze v Třebíči – prohlídka s výkladem na židovském hřbitově, poté samostatnou práci žáků s pracovním listem v židovské čtvrti. Na závěr proběhne v židovském městě i společná reflexe − kontrola a vyhodnocení pracovních listů. Tato kontrola může proběhnout i v následující hodině dějepisu. Pomůcky: Mapky židovské čtvrti, pracovní listy, psací potřeby, podložky na psaní, popř. fotoaparát.
Informace k třebíčské židovské čtvrti První písemná zmínka o židech v Třebíči pochází z roku 1338. Židé byli zruční řemeslníci a úspěšní obchodníci, kteří představovali pro křesťanskou část města velkou konkurenci. Spolu s křesťany
21
DIDAKTIKA
která vznikla v místě jednoho ze zbořených domů. Domy jsou navzájem stavebně propojené, mezi nimi tmavé průchody, křivolaké uličky. Asanační plán z roku 1975 zamýšlel většinu této čtvrti zbourat a vybudovat obytné domy (sídliště). Nyní se zde klade důraz na renovaci a rekonstrukci starých domů, na zpřístupnění památek turistům, na vybudování turistické infrastruktury a další důležité prvky. Jsou zde stavěny nové kavárny, vinárny a hostely.
Ghetto se vyvíjelo již od 12. století, první zmínka o židovských obyvatelích pochází z roku 1411. Žilo jich tu v roce 1799 (1770), v roce 1848 (1612), 1900 (663), 1930 (300). Během 2. světové války byli téměř všichni třebíčští židé odvezeni transportem A do Terezína (18. května 1942, čítal 720 osob) a transportem Aw (22. května 1942, 650 osob). Mnoho obyvatel bylo posláno do koncentračních táborů, často do Osvětimi. Někteří obyvatelé utekli do španělského
města Sagunta. Po válce se do Třebíče vrátilo asi deset původních obyvatel. Židovská obec proto už nebyla obnovena. Hlavními ulicemi jsou Blahoslavova ulice a ulice Leopolda Pokorného, kolem Staré synagogy se prostírá malé Tiché náměstí. Další ulice jsou například ulice Úzká, Zadní, Stinná, Pod Podloubím, V Mezírce a ulice Na Výsluní a Subakova. Zdroj: Chaloupky, o. p. s., upraveno a zkráceno redakcí Bedrníku
PRACOVNÍ LIST Pracovní list obsahuje otázky pro žáky (tučně). V této ukázce jsou doplněny i možné odpovědi žáků. Úplná metodika obsahuje rovněž podrobnější informace k jednotlivým odpovědím, které mohou sloužit jako doplnění při společném kontrolování a vyhodnocení stezky. Během procházením židovského města a plnění ostatních otázek, zkuste zjistit, co znamenají tyto pojmy: a) mikve (Židovská rituální lázeň − nádrž s přírodní vodou, která slouží k rituálnímu očištění.) b) cheder (Tradiční židovská základní škola, kde jsou vyučovány základy judaismu a hebrejštiny.) c) rabinát (Bydliště a kancelář rabína − něco jako fara.) d) synagoga („Dům shromáždění“, „dům modlitby“ − židovská modlitebna, sloužila především jako místo pro konání bohoslužeb. Konaly se tu ale i společenské akce a studovaly se tu náboženské texty.) e) židovská hvězda (Šesticípá – Davidova − hvězda, symbol židů, judaismu a státu Izrael − je na vlajce). f) židovský svícen (Sedmiramenný, zvaný menora.)
4. Projděte se tam a zpátky touto uličkou. Nad svými hlavami uvidíte unikátní stavební prvek. Jak se nazývá? (Prampouchy.) 5. Stojíte u jednoho místa, které spojovalo „Židy“ s křesťanskou částí města. Po kom se jmenovalo? (Lávka plk. Jindřicha Svobody, ulice Leopolda Pokorného.) 6. Zkuste projít strašidelným průchodem do vedlejší ulice, tam najít podobný průchod a zaznačit ho do mapy. (Průchod do ulice Pokorného, k nábřeží.)
(Přední synagoga, dnes slouží jako kostel Církve československé husitské. Protější dům je rabinát – sídlo rabína − „židovská fara“. Mohl by to být Golem.)
B
1. Tato budova mívala zajímavé poslání. Jak bychom podobné zařízení nazvali dnes? (Židovská nemocnice – špitál. Vedle stával chudobinec.)
C
22
3. Jaké bylo obvyklé zaměstnání Židů v Třebíči a co vyráběli? Kdo to byl Subak? (Židé se v Třebíči věnovali především koželužství − zpracování kůží, výrobě obuvi; viz pozdější podnik Bopo Třebíč. Subakovi byla rodina, která vlastnila dílny a továrnu na zpracování kůží.)
9. Stojíte u jedné ze dvou nejdůležitějších staveb v židovském městě. Jak se jmenuje a jaké využití má v současnosti? K jakému účelu sloužil dům naproti? V nedalekém výklenku je znázorněna postava z židovských pověstí. O koho by se mohlo jednat?
7. Projděte se po ulici Leopolda Pokorného a pokuste se najít nějaký stavební či ozdobný prvek vyobrazený níže. Nezapomeňte si vše zapsat a zaznačit do mapy.
A
2. U jaké významné stavby stojíte nyní? K čemu sloužila? Jak je asi stará? Kolik podobných staveb zde ještě najdete? (Zadní – Nová – synagoga, postavena v roce 1669. V Třebíči je ještě Přední synagoga.)
se nazývají krakorce, ulice je Stinná. Drážky v kamenném ostění dveří sloužily pro zasunutí prken, aby se zabránilo vniknutí vody do domu při povodni.)
E
D
F
8. Zastavte se u domu čp. 53 na ulici L. Pokorného. Z jakého období pochází výzdoba fasády tohoto domu? Jak se nazývají kamenné podpěry pavlače a jaké jméno má ulička pod pavlačí? Zkuste zjistit na cedulce na domě, na co sloužily zvláštní drážky ve fasádě poblíž dveří. (Fasáda je empírová, kamenné podpěry pavlače
10. Nacházíte se na místě, kde žili bohatí Židé. Radnice (Obecní dům) ukrývá ve svém nitru zajímavý stavební prvek. Jak se jmenoval a k čemu sloužil? (V radnici byla mikve – židovská rituální lázeň.) 11. Blízko radnice se nachází zajímavý dům s loubím a sloupem. Zkuste vymyslet, čím je tento dům zvláštní a proč je v něm umístněn sloup? (Díky loubí a sloupu má dům v prvním patře větší obytnou plochu než v přízemí.) 12. K čemu v minulosti asi sloužila brána, která bývala nedaleko tohoto místa? (Brána sloužila k oddělení židovského města od křesťanské části Třebíče. Zavírala se v noci a v době svátků obou náboženství.)
3 | 2011
DIDAKTIKA
DIVIŠOVŠTÍ ZMIZELÍ SOUSEDÉ Projekt Židovského muzea v Praze s názvem Zmizelí sousedé vybízí mladé lidi k pátrání po sousedech, kteří z jejich nejbližšího okolí zmizeli převážně v období 2. světové války. V letech 2006−2011 pracovala na projektu Zmizelí sousedé Mgr. Vendula Dvořáková se žáky Základní školy Divišov. „Projekt je unikátní v tom, že po osudech odvlečených spoluobčanů pátrají sami žáci a studenti škol a výsledky také samostatně prezentují. Projekt se bezprostředně týká kulturního dědictví − žáci pracují v archivu, pročítají kroniky, navštěvují dochované památky, mluví s pamětníky. Týká se ale také místní komunity a sociální soudržnosti − odhaluje se často polozapomenutá historie a osudy občanů obcí a měst odvlečených do koncentračních táborů. Za celou dobu trvání projektu odvedli žáci a studenti všech zúčastnivších se škol obrovský kus práce. Může být inspirací i pro ostatní kolegy, protože je vypsán nový projekt, který by měl odhalit osudy lidí perzekvovaných komunistickým režimem,“ uvádí Vendula Dvořáková.
Děvčata z divišovské školy na výstavě Zmizelí sousedé v divišovské synagoze – únor 2007.
Jak vyučovat o holokaustu
3 | 2011
Nápad začít pátrat po osudech divišovských Židů byl inspirován semináři Jak vyučovat o holocaustu, které organizuje pro pedagogy již řadu let Památník Terezín. Když jsem tam při prezentacích rozličných školních projektů na vlastní oči viděla, jakou práci dokáží odvést studenti středních škol i žáci základních škol, s jakým zaujetím točí videa, pořádají výstavy a divadelní představení s tématem holocaustu, přišlo mi samozřejmé, že se pokusím oslovit své žáky a zkusím jim nabídnout práci na obdobném projektu. Fakt, že v Divišově existovala tradice židovského osídlení, že je zde zachována synagoga a hřbitov a že povědomí obyvatel o tomto fenoménu je stále živé, ale tématem se soustavně doposud nikdo nezabýval, mne jednoznačně dovedl k rozhodnutí, že ideálním projektem budou Zmizelí sousedé, jehož podstatou je samostatné pátrání žáků po osudech odsunutých židovských spoluobčanů za druhé světové války. Základ pracovní skupiny tvořilo původně 5 děvčat z devátého ročníku, ke kterým se po půl roce – v době konání putovní výstavy Zmizelí sousedé v divišovské synagoze − přidaly další dívky ze sedmého ročníku. Pokud jsem z počátku měla pochyby, zda – především mladší žákyně – zvládnou komunikaci s pamětníky, soustavnou a systematickou práci se získanými informacemi a především zdlouhavou a ne příliš atraktivní práci v archivech, na konci prvního roku bylo jasné, že se úkolu zhostily veleúspěšně.
↑ Dobová fotografie divišovské synagogy. | ↗ Divišovská synagoga dnes.
Díky podpoře školy jsem mohla projekt vést jako nepovinný předmět, posléze jako zájmový útvar. Veškeré práce a cestování za informacemi se tak odehrávalo výhradně ve volném čase žáků. K vedení projektu jsem od začátku přistupovala tak, že je to projekt žáků, moje úloha je
obětí nacistické perzekuce – je syntézou informací získaných ze jmenného seznamu českých obětí holocaustu, který je napsán na zdech Pinkasovy synagogy v Praze, Terezínské pamětní knihy obsahující na 80 000 jmen českých a moravských Židů odvlečených v transportech
Motto: „Jednoho dne jsme šli s maminkou a potkali pana Justice. Ten mlčky rozhrnul kabát, na prsou měl žlutou hvězdu. Maminka spráskla ruce a řekla: Tak už je to tady!“ http://www.zmizeli-sousede.cz/pracestudentu/weby/zsdivisov
pouze organizační. Například veškeré domluvy s pamětníky a jejich oslovení byly v rukou děvčat. Někde jim tento, pro někoho možná nevěrohodný zájem o historii dveře zabouchl, jinde je naopak otevřel a byla přivítána více než vřele.
Úplný seznam divišovských obětí Největší přínos projektu – úplný jmenný seznam divišovských židovských
do koncentračních táborů, kartotéky odvlečených, která je vlastnictvím Federace židovských obcí v ČR a zároveň originálním dobovým pramenem. Všechna jména a data narození byla ověřena v židovských matrikách uložených v Národním archivu v Praze. Za unikátní považuji nález opisu ohledacího listu Růženy Reinerové-Blochové provedeného Karlem Justicem. Dokument je uložen ve fondu ŽNO Divišov v Archivu
23
DIDAKTIKA
Židovského muzea v Praze. Nejenže se nám potvrdila informace, o které mluvili pamětníci, píše o ní například František Kafka nebo tzv. Anonym v Sešitech o dějinách Divišova, byla to hlavně pro žáky obrovská motivace pro práci v archivu.
Pokud jsem výše uvedla, že největším přínosem projektu je úplný jmenný seznam všech obětí, musím znovu potvrdit, že je, ale pouze ve striktně faktografickém smyslu, z pedagogického hlediska mnohem důležitější zažitá zkušenost,
nazvala bych to „dějepis na vlastní kůži”, který jak mi dáte jistě za pravdu, se pamatuje líp než ten zapsaný do sešitu ve školní lavici.
CHRONOLOGIE PROJEKTU Červenec – srpen 2006: Pořizujeme první fotky náhrobků na divišovském židovském hřbitově, do rukou se nám dostává diplomová práce S. Říhové o dějinách Divišova, zjišťujeme, že téma osudů posledních židovských obyvatel Divišova nebylo dosud zpracováno. Září 2006: Pročítáme školní kroniku, obecní kroniku, procházíme fond obce Divišov ve Státním okresním archivu v Benešově, navštívili jsme Katastrální úřad v Benešově. Až na drobnou zmínku v obecní kronice o osudu Bohumila Poláčka nejsme, co se týká informací o židovské komunitě za druhé světové války, úspěšní. Říjen 2006: Opisujeme první jména údajných divišovských obětí holocaustu v Pinkasově synagoze v Praze, procházíme expozice Židovského muzea v Praze, kde také studujeme Terezínskou pamětní knihu – list po listu, transport po transportu hledáme jména a data z Pinkasovy synagogy. Listopad – prosinec 2006: Zjišťujeme, že pamětnice, na kterou dostáváme tip od S. Říhové, už nežije. Všem spolužákům ve škole rozdáváme pro rodiče letáček s informacemi o našem projektu s prosbou o kontakt na případné pamětníky. Na výzvu bohužel nikdo nereaguje. Nakonec na doporučení paní učitelky Kulíkové oslovujeme pana Toulu, který si pamatuje ze školy Miladu Justicovou. Postupně se nám daří získávat kontak-
24
ty i na ostatní pamětníky, někteří nám posílají sepsané vzpomínky anonymně, s pamětníky pracujeme v průběhu celého projektu. Leden 2007: Znovu se jdeme podívat na divišovský židovský hřbitov. Zaujme nás „nový“ náhrobek rodiny Poláčkovy s textem, že všichni zahynuli v koncentračních táborech. Na obecním úřadě v Divišově nahlížíme do Sešitu č. 18 věnovanému židovskému osídlení, který je součástí Dějin Divišova sepsaných tzv. Anonymem (rodina autora tyto rukou psané sešity z pozůstalosti odevzdala obci s tím, že si nepřejí zveřejnit jméno autora). Sešit obsahuje velmi cenné informace, bohužel ale i některé mylné jako například, že všichni divišovští Židé zemřeli pravděpodobně v Osvětimi nebo že paní Fišerovou viděl před koncem války v Terezíně jeden divišovský četník. Únor 2007: Sestavujeme první předběžný seznam, který spolu s prvními fotkami instalujeme v divišovské synagoze u příležitosti výstavy Zmizelí sousedé. Únor – březen 2007: V synagoze probíhá výstava Zmizelí sousedé. Na vernisáž spojenou s přednáškou o židovské kultuře se nám daří pozvat poměrně dost divišovských občanů a spolužáků ze školy, poprvé všechny oficiálně informujeme, že jsme se do projektu také zapojili. Březen 2007: Kontaktujeme Federaci židovských obcí v ČR s prosbou, jestli by
nám mohli zpřístupnit jejich kartotéku odvlečených. Tam získáváme kopie karet a důležité informace o místech, kam byli z politických důvodů odvezeni bratři Poláčkovi a pan Justic. Ověřujeme i data úmrtí, a protože se u všech ostatních divišovských Židů shodují s daty transportů z Terezína, dohledáváme zpětně tyto transporty. Duben 2007: Z Archivu památníku Terezín získáváme kopie transportních listin transportu Bd ze 4. 9. 1942, kterým většina divišovských Židů přijela do Terezína. V Archivu Židovského muzea v Praze ve fondu ŽNO Divišov překvapivě nacházíme pro nás vzácný dokument, a to ruční opis ohledacího listu Růženy Reinerové-Blochové, která na podzim 1941 ze strachu před deportacemi spáchala sebevraždu. Květen – červen 2007: V Národním archivu v Praze procházíme židovské matriky a ověřujeme data narození členů všech rodin, které jsme nalezli v seznamech, doplňujeme i informace o ostatních členech rodin. Na konci prvního školního roku máme sepsaný seznam všech divišovských Židů. Víme, kam byli deportováni a že nikdo nepřežil. Říjen 2008: Podle telefonního seznamu obvoláváme možné potomky dcery manželů Poláčkových Marie, která v době transportů žila v Praze, byla provdána za Čecha, pravděpodobně přežila a která také zřejmě nechala vyrobit náhrobek na divišovský hřbitov. Rodinu nacházíme, ta bohužel nemá zájem – ani poté, co paní učitelka pošle osobní dopis − s námi spolupracovat. V tomto školním roce stále oslovujeme další pamětníky, natáčíme videa, sepisujeme texty, dohledáváme souvislosti. Vytváříme výtvarný návrh našeho panelu pro výstavu Zmizelí sousedé. Doplňujeme také fotky a kopie dokumentů. V rámci školní exkurze navštěvujeme Památník Terezín. Na konci druhého školního roku máme připravené všechny podklady pro výstupy projektu. ← První seznam a fotky na výstavě v divišovské synagoze v únoru 2007.
3 | 2011
DIDAKTIKA
OSUDY NĚKTERÝCH RODIN Fišerovi Karel a Růžena Fišerovi bydleli ve Šternberské ulici čp. 104. Pan Fišer se živil hospodařením a jízdou kočárem. Václav Ottl v knize Uvěřitelné divy vzpomíná: „Pan Fišer byl chudý Žid, živil se povoznictvím a vozil pana děkana k filiálnímu Měchnovu, po vsích, kde bylo potřeba. … Najednou prr, přitáhl opratí koni uzdu a skočil z kozlíku. Polní cesta vedla kolem zdi židovského hřbitova. Pan Fišer si stáhl čepici do čela, sebral hrst kamínků a hodil je přes zeď, mumlaje svým basem chrčivě dunícími konsonantami neznámá slova: Hospodin Abrahámův, Izákův a Jakubův buď pochválen. Prach jsi a v prach se obrátíš. … Pan Klein znal pana Silbersteina, a pan Silberstein, zeť divišovského pana Fišera, co vozil pana děkana do Měchnova a na výkropy do Šternberka, do Šternova či do Drahňovic, byl taky židovský obchodník, ale už ne tak ortodoxní, a u toho byl Šimlík na poradě, co a jak dělat, aby se chudý študent v Praze neztratil.“ (Ottl, Václav: Uvěřitelné divy, Zürich 1993, s. 205 a 270.) Dcera Berta, provdaná Silbersteinová, odešla ještě před transporty s manželem do USA, paní Fišerová − v té době už ovdovělá − odmítla jet s nimi. Do transportu byla paní Fišerová odvedena ve svých 69 letech. Na stejné adrese byli hlášeni ještě Otakar a Olga Blochovi. Všichni odjeli 4. 9. 1942 do Terezína. Blochovi byli odvezeni transportem 8. 9. 1942 do vyhlazovacího tábora Malý Trostinec. Růžena Fišerová společně s paní Matyldou Reinerovou − v té době 72 letou − byly poslány transportem Bv 15. 10. 1942 na smrt do vyhlazovacího tábora Treblinka.
3 | 2011
Poláčkovi Františka a Josef Poláčkovi měli sedm dětí − Marii, Rudolfa (zemřel v dětském věku), Bohumila, Karla, Otu, Arnošta a Annu. Rodina bydlela v domě čp. 122 a patřila k těm chudším v Divišově. Pan Poláček byl rolník a obchodník, kluci vykupovali kůže a vozili vodu. Podle pamětníků nosila paní Poláčková vlasy stažené do „drdolu“, dětem rozdávala křížaly a hrušky, měli menší hospodářství. Na Poláčkovy vzpomíná v Židovské ročence 1979 František Kafka: „Městečko bylo známo jako sídlo řezníků, kteří nakupovali na Benešovsku dobytek a přiháněli jej do Prahy. Z nejlepších se pak stali i komisionáři, kteří měli své kanceláře. Tohle povolání bylo vyhrazeno − až na našeho souseda pana Poláčka, nebohatého a dětmi nad míru obdařeného − jen křesťanům. … Ojediněle žili v té době ještě po vesničkách drobní Židé, v Třemošnici − na
cestě k Sázavě − měl například smíšený obchod bratranec našeho pana Poláčka, jehož dva synové v neděli přicházeli na hodiny náboženství do někdejší židovské školy. … Chlapci Poláčkovi z Třemošnice sem docházeli stejně upraveni a jako ze škatulky, jako byli i jejich chudí bratranci divišovští, i když během týdne tomu bylo všelijak. … Když jsme však zasedli do škamen, nebylo rozdílu mezi dítětem šámesa naší synagogy Otou Lifšicem a mladým Voglem z Dalov, mezi mnou a včerejším otrhánkem Arnoštem Poláčkem nebo mezi Růženkou Reinerovou a Evičkou Reichovou.“ (Kafka, František: „Naše městečko“ in Židovská ročenka 1979, s. 53−56.) Václav Ottl v knize Uvěřitelné divy uvádí několik vzpomínek na klukoviny, kterých se účastnil spolu s Poláčkovými: „…Poláčkovi kluci vedli podivné debaty s pány učiteli a provokovali, kde mohli. Na pana děkana si netroufli, ačkoliv na jeho hodiny nechodili. Rád s nimi, hlavně s nejstarším, filozofoval a politizoval. Poláček žasl, co všechno pan děkan znal z Hegela, ale i z Marxe, Engelse a Lenina. O tragickém osudu básníka Jesenina slyšel Poláček od pana děkana poprvé. … Hned za betonovou pavlačí tam sušil pan Poláček odborně napjaté králičí, zaječí a jiné kožky. … Zavedl Šimlíka do parádního pokoje, tam byl pravý stříbrný sedmiramenný svícen a ještě další svícínky na kredenci.“ (Ottl, Václav: Uvěřitelné divy, Zürich 1993, s. 199, 200, 239 a 241.) Podle pamětníka hrál pan Poláček rád karty a stávalo se, že prohrál i velké sumy. Nic si z toho prý nedělal a byl vždy plný vtipu a žertu. Na začátku druhé světové války obývali dům čp. 122 už jen maminka Františka Poláčková, čtyři synové a dcera Anna. Brzy po upevnění protektorátní vlády začalo první zatýkání v Divišově. Jako člen komunistické strany byl zatčen nejstarší syn Bohumil Poláček, zemřel 15. 9. 1942 v koncentračním táboře Dachau. V roce 1942 si přijelo gestapo i pro další bratry. Pětnice vzpomíná: „Z auta vystoupili dva muži, po chvíli vyvedli Otu z domu a na dvoře ho surově mlátili. Nadávali mu, že je Žid a komunista. Ota se sám přiznal a řekl: Ich bin komunista! V tu chvíli ho jeden z mužů surově uhodil, Ota měl rozbitou hlavu a všude po dvoře byla krev. Jeho matka se psychicky zhroutila.“ Arnošt Poláček byl popraven v koncentračním táboře Mauthausen 22. 6. 1942, Ota a Karel byli popraveni 23. 6. 1942 tamtéž. Františka Poláčková s dcerou odjely transportem 4. 9. 1942 do Terezína, společně potom transportem Bx 22. 10. 1942 do vyhlazovacího tábora Treblinka. Z výše jmenovaných nikdo nepřežil. Dce-
ra Marie údajně přežila, do Divišova se však nevrátila. Reinerovi Reinerovi žili v čp. 16 (dnešní zdravotní středisko). Manželé Matylda a Julius Reinerovi měli čtyři děti − Viktora, Elišku, Ernsta a Růženu. V roce 1942 dům obývala už jen paní Matylda Reinerová s Viktorem a Eliškou − „Elsou“. Na téže adrese byli hlášeni ještě Zdeňka a Otto Klauberovi. Reinerovi se také zabývali obchodem, v přízemí domku prodávali látky a smíšené zboží. Růžena Reinerová (provdaná Blochová) byla nejmladší ze sourozenců. Vdala se − snad do Prahy − ale počátkem 40. let pobývala v domě rodičů. Zemřela za tragických okolností v říjnu 1941. František Kafka v Židovské ročence 1979 vzpomíná: „Reinerovic Růženka měla tvář jemnou a jakoby malovanou: růžová, krví proteplená víčka, hladký, smolný vlas, hluboké, tiché oči. Všechno tak jemné a v tak hezké souhře, jako byla sama. … Svou tichou, kladnou a neprůbojnou inteligencí poznala nějak bezpečněji a daleko dříve než druzí, oč jde, když přišly zprávy o prvních deportacích. Růženka se jednoho tichého rána na podzim roku 1941 oblékla, prošla kolem šternovského hřbitova a lesy dolů do Šternberka − a utopila se v řece.“ (Kafka, František: „Růženka Reinerová“ in Židovská ročenka 1979, s. 58–60.) Matylda, Viktor a „Elsa“ Reinerovi jeli s ostatními transportem Bd dne 4. 9. 1942 do Terezína, za 4 dny pokračovali Viktor a Eliška spolu s Klauberovými na východ do Malého Trostince. Matylda Reinerová odjela transportem Bv z Terezína 15. 10. 1942 do vyhlazovacího tábora Treblinka. Z rodiny „dolních“ Reinerových žijících za okupace v Divišově nikdo nepřežil.
Vendula Dvořáková: Divišovští zmizelí sousedé. Zpráva o projektu v ZŠ Divišov v letech 2006/2007 a 2007/2008. Vybráno a upraveno redakcí Bedrníku. Projekt Zmizelí sousedé je koordinován Vzdělávacím a kulturním centrem Židovského muzea v Praze ve spolupráci s partnerem projektu o. s. Zapomenutí. Zdroje a literatura: → Anonym: Sešity o dějinách Divišova, Židé, č. 18. → Fiedler, Jiří: Židovské památky v Čechách a na Moravě, Praha 1992. → Diplomová práce Soni Říhové → www.chopos.cz → www.cs.wikipedia.org → www.holocaust.cz → www.zmizeli-sousede.cz
25
DIDAKTIKA
PAMÁTKY UNESCO PRO DĚTSKÉ OČI Historické zahrady a parky jsou živou učebnicí přírodního a kulturního dědictví. Každá krajina v sobě skrývá stopy kulturního a historického vývoje, které významně ovlivňují její rázovitost a charakter. Jedná se o způsoby hospodářského využívání krajiny, o formy osídlení (včetně polohy sídel v krajině), o strukturu sídel a architektonický výraz jednotlivých staveb (forma, půdorys, materiály, barvy, architektonické detaily). Tyto znaky krajinného rázu odlišují různé oblasti a místa v krajině a mohou být zároveň různým segmentům krajiny společné.
Kulturní dominanty Mezi významné kulturní a historické charakteristiky, které jsou zároveň tzv. zákonnými kritérii ochrany krajinného rázu, patří kulturní dominanty. Jsou to prvky s kulturním, historickým či symbolickým významem, který se výrazně uplatňuje v krajinné scéně. Nejčastějšími příklady jsou z dálky viditelné objekty hradů, zřícenin, zámků nebo poutních kostelů. Některé ze znaků krajinného rázu náleží jak mezi přírodní, tak mezi kulturní a historické charakteristiky. Jsou to umělé prvky, udržované činností člověka, jako např. aleje cenných stromů, starobylé lovecké obory, ovocné sady a v neposlední řadě historické zahrady a parky. Mezi dřevinami zámeckých parků najdeme nejen zástupce exotických druhů, ale
26
často především cenný soubor dřevin domácích. Rozsáhlejší parky, tzv. anglického typu, často zahrnují společenstva listnatých lesů nebo květnatých luk. Historické zahrady a parky bývají součástmi územních systémů ekologické stability (ÚSES) a někdy v nich můžeme najít chráněné druhy rostlin a živočichů.
Historické zahrady v památkách světového dědictví Tématem historických zahrad a parků, především pak přiblížení jejich významu dnešním dětem, se v loňském roce zabýval celostátní projekt Národního památkového ústavu (NPÚ) Historické zahrady v památkách světového dědictví – Živá učebnice zahradní kultury. Bylo do něj zapojeno šest památek UNESCO, jejichž součástí jsou historické zahrady a parky. Projekt byl financován Ministerstvem kultury České republiky v rámci dotačního programu Podpora pro památky UNESCO, který je určen na realizaci projektů v oblasti vzdělávání, výzkumu a propagace památek. Územní odborné pracoviště NPÚ v Telči se tohoto typu vzdělávacího programu účastnilo již podruhé. Projekt byl zaměřen na představení nejcennějších děl zahradní kultury žákům a studentům základních a středních škol formou aktivní-
1
2
3
4
ho zážitkového a tvořivého učení. Naším partnerem se stalo Gymnázium Otokara Březiny v Telči a na výměně zkušeností jsme spolupracovali také s územním odborným pracovištěm NPÚ v Kroměříži.
Vzdělávání v telčském zámeckém parku V rámci přípravy projektu absolvovali studenti primy telčského gymnázia se svými učiteli výukový program, v němž jim pracovníci Územního odborného pracoviště NPÚ v Telči představili historii telčského zámeckého parku a zahrady a seznámili je se vznikem, vývojem a využitím historických zahrad až po současnost. Naším cílem bylo ukázat, že zahrada a park nejsou jen jakési umělé seskupení stromů, keřů a kvetoucích záhonů vedle zámku. Studentům byl vysvětlen historický vývoj a význam parků a zahrad, včetně toho, že byly důležitou kulisou společenského a kulturního života tehdejší vyšší společnosti. A také to, že ani v dnešní době svůj význam zcela neztratily a mohou být využity k různým účelům, včetně vzdělávacího. Studenti se během první, teoretické části programu, dozvěděli spoustu informací o zákonitostech, které byly důležité při zakládání a tvorbě historických zahrad v jednotlivých obdobích, o základ-
3 | 2011
DIDAKTIKA
5
1| Výstupem projektu byl také zámecký herbář vystavený v Justičním sále Státního zámku Telč. 2| Představení historie Podzámecké zahrady. 3| Příprava prezentace. 4| Průzkum parku. 5| Co nám roste v parku − tis byl v minulosti považován za magickou rostlinu. 6| Kam tohle patří? Do francouzské zahrady, nebo anglického parku? Opakování pojmů. 7| PhDr. Martina Veselá, autorka projektu, se studenty.
ních rozdílech mezi zahradou renesanční a barokní nebo mezi francouzskou zahradou a anglickým parkem. Prohlédli si fotografie i plány nejznámějších evropských historických zahrad a také jejich typických prvků, dozvěděli se, k čemu se tyto prostory používaly a jak vypadají v současnosti.
Terénní průzkum parku
3 | 2011
Samostatná část byla pak věnována parku a zahradě zámku v Telči. Protože měl být jedním z výstupů našeho projektu také tzv. Zámecký herbář, zařadili jsme na závěr teoretické části krátké povídání o herbářích, jejich historii a o tom, jak správně herbář vyrobit. Na teoretickou část navázala exkurze do zámeckého parku spojená s prohlídkou oranžerie a vlastním terénním průzkumem parku. Počasí nám přálo a studenti sami zjistili, že zámecký park, přes který chodí do školy a o němž si mysleli, že ho znají a není tam nic zajímavého, skrývá mnohá překvapení. Byli rozděleni do čtyř skupin, z nich každá dostala plánek parku, kde bylo čísly vyznačeno přes třicet zajímavých druhů stromů a rostlin. Členové skupiny si vylosovali kartičky s barevnými herbářovými
6
kresbami vybraných druhů a jejich úkolem bylo v parku tyto rostliny a stromy nalézt. U nich objevili druhou kartičku, kde se o daném druhu dozvěděli další podrobnosti – odkud pochází, kdy kvete, čím je významný a také nač mohl být v dřívějších dobách používán, ať už se to týkalo léčivých účinků, nebo hospodářského využití. Text na kartičkách byl zpracován formou citací převzatých z historických herbářů. To vyvolávalo nejen smích, ale i zvýšený zájem o text, což jistě přispělo i k lepšímu zapamatování nových informací. Dalším úkolem bylo během průzkumu zaznamenat do plánku všechna zajímavá místa, případně objekty (stavby, sochy, pomníčky), kterých si v parku všimnou. Získané poznatky pak studenti vlastními slovy představili ostatním skupinám. Na závěr programu jsme si zábavnou formou zopakovali některé pojmy a prvky, které s historickými zahradami a parky souvisí. Všechny získané informace byly studentům inspirací pro dokončení prezentace, se kterou vystoupili koncem září na setkání v Kroměříži.
Děti dětem v Kroměříži Územní odborné pracoviště NPÚ v Kroměříži realizovalo projekt ve spolupráci se základní školou U sýpek. Protože naši studenti nemohli své kroměřížské vrstevníky po telčském parku provést, vymysleli si tedy procházku „virtuální“. Hlavní pomůckou při tom byl vlastnoručně kreslený velký plán parku, včetně obrazu vstupní brány, kterou je pozvali do parku. Roli průvodců plnily dvě včelky a postupně představily nejen park a jeho historii, ale i stromy a rostliny v něm. Ty přicházely na jeviště postupně, ztvárněné jednotlivými studenty. Žáci ZŠ U sýpek nás na oplátku seznámili zábavnou a hravou formou s historií i současností slavných kroměřížských zahrad, kterými nás v roli ar-
7
chitektů, zahradníků, šlechticů i pohádkových postav sami provedli. Program komentovaných prohlídek Květné a Podzámecké zahrady formou „děti – dětem“ připravovali žáci za pomoci svých učitelek a odborných pracovníků NPÚ pod vedením Lenky Křesadlové více než půl roku. Vznikl tak zajímavý soubor textů, obrázků, historických kostýmů, výtvarných rekvizit a množství úkolů pro dětské návštěvníky. Naše studenty tato forma prezentace zahrad zaujala a pobavila, pro nás byla navíc cennou inspirací do dalších podobných projektů.
Originální zámecký herbář Hlavním výstupem projektu, který studenti telčského gymnázia vytvořili, je originální kreslený zámecký herbář, zobrazující třicet druhů rostlin a stromů zámeckého parku. Každý si vybral jednu z rostlin, která jej při průzkumu parku zaujala, a vytvořil podle fotografie nebo živé předlohy její obrázek s popisem. Zámecký herbář byl vystaven v prosinci 2010 během adventního programu na zámku v Telči a nyní je k vidění na telčském gymnáziu. Práce na projektu byla pro nás všechny přínosnou zkušeností a ukázala jednu z cest, jak poutavě přiblížit kulturní a přírodní dědictví současným dětem. Pro učitele partnerské školy byla vítanou aktivitou a pro studenty možností, jak se na to, co mají „za humny“ podívat jiným očima. Na získané zkušenosti chceme v tomto roce navázat širším vzdělávacím projektem na téma UNESCO pro dětské oči, jehož výstupem by měl být výukový modul a soubor pracovních listů a metodických pomůcek pro vybrané památky UNESCO v kraji Vysočina. Mgr. Marie Jirková, Územní odborné pracoviště Národního památkového ústavu, Telč, http://www.npu-telc.eu Foto archiv ÚOP NPÚ Telč
27
NABÍDKA KALENDÁŘ
PUBLIKACE INTERPRETACE MÍSTNÍHO DĚDICTVÍ Příručku Interpretace místního dědictví, kterou v rámci série prezentující metody komunitního rozvoje vydala Nadace Partnerství v roce 2004, se věnuje plánování a tvorbě prezentací místních zajímavostí. Tato publikace je překladem anglického originálu Sence of Place odborníka na interpretaci Jamese Cartera (překlad a redakce českého vydání Ladislav Ptáček). Je obohacena o zkušenosti z modelových projektů realizovaných v našem prostředí. Vypravili jste se na výlet za nedalekou zajímavostí a na začátku vás přivítá informační panel přeplněný textem, k jehož čtení byste si nejraději půjčili babiččiny
brýle a po přelouskání pár řádků této činnosti raději zanecháte. Přemíra textu, nesrozumitelné podání výkladu a netrpělivé a znuděné postrkování dětí ať už jdete dál, vás odradí od touhy dozvědět se víc a další panely už bez většího povšimnutí míjíte. Rádi byste se vyhnuli podobné situaci při plánování vaší místní zajímavosti a nevíte jak na to? Bydlíte v místě, které je něčím výjimečné a které chcete ukázat a zpřístupnit ostatním? Hledáte pro to působivější a přitažlivější formu, než s jakou se můžete setkat na tradičních naučných stezkách či expozicích v muzeích? Chcete, aby návštěvníci odjížděli s niterným zážitkem a vždy se rádi vraceli na tato místa? Pokud hledáte cestu, jak zábavněji a jednodušeji sdělit to, co považujete za výjimečné, může vám k tomu napomoci naše příručka. Dozvíte se, že každá dobrá interpretace musí být založena na nadšení a lásce k místu a na touze podělit se o ně s druhými. Stejně tak, že dobrá interpretace by měla provokovat, vytvá-
KRAJINA A UMĚNÍ Seminář určený především pro učitele výtvarné výchovy, dějepisu a českého jazyka proběhne 26.−29. 10. 2011. Bude zaměřený na umělecké hodnoty krajiny Vysočiny. Akce se bude konat v krajinářsky cenném území Žďárských vrchů. Účastníci se podívají, jak včera nebo před sto lety vypadala příroda Vysočiny očima umělců, malířů, spisovatelů, hudebníků. Zaměří se na historický vývoj krajiny Vysočiny (v novodobé historii za vlády člověka), na národopis a tradiční řemesla, na místní lidovou architekturu. Součástí programu budou přednášky archeologů, ale i výtvarníků, filozofů a ochránců přírody. www.chaloupky.cz
řet dobrý vztah a odkrývat. Jak se dobrat tohoto výsledku, napoví jednotlivé kapitoly publikace. Zdroj: www.nadacepartnerstvi.cz
PROJEKTY CO NABÍDNE KLÁŠTERNÍ ZAHRADA VE VRCHLABÍ
28
Vrchlabskou klášterní zahradu čekají velké změny. V projektu Rozvoj turistické infrastruktury KRNAP a KPN – Klášterní zahrada a geologická expozice dojde k revitalizaci klášterní zahrady s přilehlými plochami, kde přibudou záhony s typickými rostlinami, rozšíří se sad starých odrůd ovocných stromů, vznikne nášlapná stezka s různými povrchy pro ekologickou výchovu, altán a venkovní geologická expozice. Cílem projektu, který je spolufinancován z fondů EU, je přispět k poznání Krkonoš, především bohatství jejich flóry, ale také pomoci rozvoji šetrného cestovního ruchu. Všechny úpravy jsou zaměřeny na zvelebení klášterní zahrady ve Vrchlabí, tedy prostoru mezi bývalým augustiniánským klášterem, zahradnictvím a budovou Správy Krkonošského národního parku. Ideový záměr autora projektu vychází z historické podoby klášterní zahrady z 18. století, kdy zahradě dominoval rozlehlý rastrový záhon velikosti půdorysu samotného kláštera (což bývalo v dobách baroka obvyklé) a štěpnice s ovocnými stromy. „Rastrový záhon ale nebude sloužit k pěstování zeleniny, ale na devíti částech bude veřejnosti představovat zvláštní typy krkonošské vegetace od štěrkového břehu řeky Labe přes horské louky po
bylinkový záhonek. Jednotlivé části rastrového záhonu budou ohrazeny nízkou zídkou z kamenných kvádříků a zpřístupněny štěrkovými cestičkami,“ přiblížil projekt ředitel Správy KRNAP Jan Hřebačka. Součástí projektu bude i výstavba zahradního altánku velmi netradičního mnohoúhelníkového tvaru, který bude součástí tzv. nášlapné stezky. Ti, kdo měli možnost absolvovat program Správy KRNAP nazvaný Tma přede mnou aneb Dotkněme se Krkonoš, jistě zažívali zvláštní pocity, když bosi a poslepu našlapovali na různé povrchy, jako je například písek, kůra nebo šišky. Právě taková stezka včetně proutěného průchozího tunelu je součástí popisovaného projektu.
Na břehu přísně geometrické betonové vodní nádrže v těsné blízkosti klášterní zahrady vznikne malá petrologická expozice. Bude umístěna na půdorysně zvlněném dřevěném molu, které rozčlení nepřirozený tvar jedné strany nádrže. Na skleněných tabulích budou představeny hlavní krkonošské horniny textem a makrofotografiemi. Samostatnými exponáty budou balvany konkrétních krkonošských hornin. Na expozici již pracuje známý krkonošský geolog a speleolog a současně autor Hornické naučné stezky a expozice Muzea podzemí Krkonoš v Černém Dole Radko Tásler ze Svobody nad Úpou. Stezka pro pěší s travnatým povrchem se bude vinout sadem sta-
3 | 2011
NABÍDKA
rých ovocných odrůd. Opraveny budou i ostatní komunikace včetně mostku přes vodní strouhu. Obnovená zahrada s novým osvětlením bude zpřístupněna ke konci letní sezony v příštím roce. Otevřena bude nepřetržitě. Zdroj: Správa KRNAP
kladní popis. Všechny informace jsou jak v českém, tak i v německém jazyce. Určovací klíče můžete zakoupit na všech střediscích Správy NP a CHKO Šumava, popř. je možné zaslat poštou. Cena uvedených materiálů je 55 Kč a 45 Kč. Omalovánky
20. LET NÁRODNÍHO PARKU ŠUMAVA Letošní rok slaví Národní park Šumava 20. let. Také střediska environmentální výchovy Správy NP a CHKO Šumava ve Vimperku, v Kašperských Horách a ve Stožci se připojují k oslavě tohoto jedinečného území s novými didaktickými materiály. Určovací klíče
3 | 2011
V rámci česko-německého projektu Nová koncepce St. Oswald, podporovaného Evropskou unií z prostředků Evropského fondu pro regionální rozvoj programu přeshraniční spolupráce Cíl 3 Česká republika – Svobodný stát Bavorsko, vznikly nové praktické pomůcky na seznámení se s faunou a flórou NP Šumava a NP Bavorský les. Díky těmto materiálům nahlédnete do druhové rozmanitosti lesů, rašelinišť, vod, ale i bezlesí tohoto přeshraničního území. Určovací klíče Les – živočichové, Les – rostliny, Voda – živočichové a rostliny, Bezlesí – živočichové a rostliny, Rašeliniště – živočichové a rostliny, NP Šumava a NP Bavorský les – příroda, historie jsou vytvořeny tak, že s nimi mohou pracovat všechny cílové skupiny od mateřských škol až po širokou veřejnost. Při samotném vzniku bylo velice složité rozhodnout, které živočišné a rostlinné druhy zařadit do těchto materiálů, jednotlivé seznamy byly řešeny odborníky jak z NP Šumavy, tak z NP Bavorský les. Samozřejmě při prohlédnutí těchto materiálu vás napadne řada druhů, které zde nejsou uvedeny, a jsou důležité pro toto území. To je snad jen dobrou zprávou, že toto přeshraniční území je tak pestré na živočichy a rostliny, že není možné je pojmout ani do pěti rozsáhlých materiálů o 436 stranách. Jedinečné ilustrace Pavla Procházky vás zavedou do šumavské přírody i v pohodlí vašich domovů, u každého živočišného a rostlinného druhu je uvedena velikost, popř. hmotnost, stupeň ochrany a zá-
Další novinkou jsou omalovánky Skřítkové šumavské přírody, které seznámí i ty nejmenší se šumavskou přírodou. Díky tomuto materiálu se naučí děti rozeznávat stromy, seznámí se se základními biotopy NP Šumava a vzhledem k trojjazyčným textům se mohou děti naučit anglické i německé názvy stromů. Ve dvou dílech, které jsou doprovázeny kresbami Aleny Fraitové, se budete moci vydat do tajemného světa skřítků a víl. S těmito skřítky se mohou děti setkat i na výukových programech v šumavském národním parku. Omalovánky obsahují pouze základní informace o stromech či biotopech Šumavy. Koho osloví, může se těšit na pokračování ve formě ucelené publikace, kde se již děti dozvědí více o životě skřítků a víl. Omalovánky skřítků si budete moci zakoupit od června na všech střediscích Správy, popř. zašleme i poštou. Sběratelské kartičky
střediskem a střediskem environmentální výchovy Kašperské Hory. Abychom nenarušili jedinečnost přírodního prostředí v areálu, který je domovem mnoha druhů ptáků i jiných živočichů, nezasahovali jsme do jeho přirozené struktury, ale pouze jej doplnili o novou zážitkovou stezku. Na 12 zastaveních najdete základní informace o fauně a flóře Šumavy a zároveň si zahrajete množství her. Postupně se můžete seznámit se zvířaty, která žijí v šumavském národním parku, a několika druhy stromů, které zde rostou. Díky krásným obrázkům pana Procházky a zručnosti zaměstnanců truhlářské dílny národního parku nahlédnete do rozmanitosti a tajů života v šumavské přírodě. Na každém panelu získáte informace k různým úkolům, které vás čekají cestou. Protože je stezka určena pro všechny zájemce, od malých dětí až po seniory, odpovídá tomu i struktura jednotlivých prvků a her. Najdete zde jednoduché úkoly pro malé děti, pohybové pro ty větší, přemýšlivé pro moudré hlavičky i těžší zadání pro ty, kteří již o šumavské přírodě něco vědí. Doufáme tedy, že si každý návštěvník najde to, co zaujme právě jeho, pobaví se a možná i něco nového naučí. Do areálu jsme použili pouze přírodní materiály – dřevo na panely a na různé didaktické prvky a jako doplněk přírodniny, které jsou také součástí obou stezek. Odpočinkovou částí je prostor v dolní části areálu u altánu, kde můžete buď relaxovat, nebo probádat nový vrbový tunel, vyzkoušet své smysly na hmatové stezce, „poklábosit“ s pestrokrovečníkem nebo navštívit „Sestřenice veverky“. Že je ještě neznáte? Nevadí. V červnu a září máme otevřeno každý den kromě neděle od 8.30 do 16.00 hodin, o prázdninách denně do 17.00 hod. Vstup je bezplatný. Martina Kučerová a Miroslava Michnová
EXKURZE PRO ŠKOLNÍ TŘÍDY
K letošnímu výročí je připravena novinka pro malé čtenáře časopisu Šumava. Kromě již tradičního plakátu, který je letošním rokem určen především na bližší seznámení s jednotlivými druhy živočichů, jsou přílohou časopisu i sběratelské kartičky živočichů a rostlin. Jistě mnozí vzpomenou na doby, kdy podobné kartičky vycházely v časopise ABC. Díky ilustracím Pavla Procházky získáte jedinečnou sbírku šumavské fauny a flóry. Zážitková stezka lesních her Zveme vás do nově zrekonstruovaného přírodního areálu se zážitkovou stezkou lesních her před informačním
Rádi byste vzali svoji třídu ven, ale nemáte čas plánovat exkurzi ani zjišťovat spojení? Tyto starosti můžete přenechat lektorovi Středisko ekologické výchovy hl. m. Prahy Toulcův dvůr . Nabízí připravené a vyzkoušené trasy terénních exkurzí, použitelné jako „živé učebny“. I u kratších tras je třeba počítat s návratem až v odpoledních hodinách, protože děti potřebují čas také na občerstvení, odpočinek a hru. Na základě zkušeností z exkurzí již proběhlých uvádí středisko v nabídce na internetových stránkách www.toulcuvdvur.cz přibližný čistý čas strávený na pěší trase. Terénní exkurze probíhají mimo areál Toulcova dvora. Jsou určeny pro žáky základních škol (od 5. třídy) a středních škol, vždy pouze pro jednu třídu (max. 30 žáků). Některé trasy je možné po domluvě absolvovat již od 3. třídy ZŠ. Každý žák dostane základní písemné informace o tra-
29
NABÍDKA
se a mapku cesty. Pro doprovázejícího pedagoga jsou připraveny podrobnější informace o trase, rovněž s mapkou. Pro společnou práci v terénu obdrží skupinky žáků pracovní listy podle tematického zaměření exkurze. Možná témata exkurzí jsou uvedena u každého odkazu. U většiny tras je možné s lektorem dohodnout kratší nebo delší variantu. Trasy jsou vybírány tak, aby byly snadno dostupné hromadnou dopravou. Tímto způsobem se můžete vypravit například do Průhonického parku:
Trasa: okružní cesta parkem, délka podle dohody Tematické zaměření: dřeviny domácí a introdukované, parky jako svébytná umělecká díla, význam parků v krajině Délka trasy: Základní délka prohlídky min. 3 hodiny, ale pokud se chcete podívat i do Obory, je lépe počítat min. 4 hodiny. Doprava: autobus MHD, 1. pásmo PID Odjezd a návrat: Podle dohody, autobusy jezdí každou půlhodinu. Možno dát ilustrační foto Průhonického parku. Zdroj: www.toulcuvdvur.cz
Putování Průhonickým parkem Cílová skupina: II. stupeň ZŠ a SŠ Délka programu: 3−4 hod Cena: 70 Kč + doprava + vstupné / žák Průhonický park je známý hlavně nádhernými rododendrony, ale zajímavý je i mimo dobu jejich květu. Nalezneme zde nejen bohatství dřevin z různých zemí, ale i společenstva přírodní či přírodě blízká, např. vlhké louky, pobřežní porosty, smolničkovou nebo bikovou doubravu, xerotermní trávníky… Vše můžeme využít k praktickému zkoumání v rámci biologie nebo ekologie.
SVĚT DROBNÝCH PAMÁTEK V SAULE Zcela nová expozice věnovaná kulturnímu dědictví a drobným památkám v regionu Českého Švýcarska je od května tohoto roku k dispozici návštěvníkům regionu národního parku České Švýcarsko. Nachází se v budově informačního střediska Saula na cestě z Doubice do Dolní Chřibské. Autory stálé výstavy jsou Natalie Belisová, Eva Cerhová a Václav Sojka, kteří nevšední formou s využitím originálních řešení přibližují návštěvníkům pozoruhodný svět drobných památek, které připomínají provázanost zdejší krajiny s předchůdci dnešních obyvatel. „Na drobné památky můžeme pohlížet jako na barometr vztahu zejména místních obyvatel ke zdejšímu kraji. Velice věrně odrážejí změny přístupu člověka ke krajině v proměnách času,“ říká Pavel Benda, ředitel Správy Národního parku České Švýcarsko, a pokračuje: „Po dlouhé a smutné etapě se dnes stále častěji setkáváme s památkami citlivě obnovenými. To o vztahu zdejších lidí k domovu vypovídá více než mnohé sociologické studie.“ Expozice je návštěvníkům k dispozici zdarma od dubna do října, podle provozních hodin informačního střediska. Na zřízení trvalé výstavy vynaložila Správa NP České Švýcarsko ve spolupráci
Redakční rada:
Bedrník, časopis pro ekogramotnost, byl finančně podpořen v grantovém řízení Ministerstva životního prostředí. Materiál nemusí vyjadřovat stanoviska Ministerstva životního prostředí.
30
Šéfredaktorka: Hana Kolářová Redakce: K Mejtu 200, 142 00 Praha – Písnice ( 261 910 608, e–mail
[email protected] Korektury: Kateřina Chobotová Grafická úprava, sazba: Petr Kutáček
Praha – Tomáš Hodina (ZČ HB Botič Toulcův dvůr) Středočeský kraj – Jana Dufalová (ZO ČSOP Vlašim) Plzeňský a Karlovarský kraj – Lenka Navrátilová (Ametyst Plzeň) Ústecký kraj – Šárka Lepší (SEVER, pracoviště Litoměřice) Kraj Vysočina – Jana Čížková (Chaloupky Kněžice) Zlínský kraj – Ivana Machalová (Alcedo Vsetín) Olomoucký kraj – Alena Kohoutová (Sluňákov – centrum ekologických aktivit města Olomouce) Jihočeský kraj – Erika Hovorková (CEGV Cassiopeia České Budějovice) Jihomoravský kraj – Markéta Navrátilová (Lipka Brno) Královéhradecký kraj – Radka Urbánková (SEVER, pracoviště Hradec Králové) Pardubický kraj – Jiří Bureš (Ekocentrum PALETA Pardubice) Liberecký kraj – Lenka Dědková (SEV Divizna, ZOO Liberec) Moravskoslezský kraj – Michaela Valová (Vita Ostrava) SSEV Pavučina – Blanka Toušková
Tisk: VAMB Štěchovice Náklad: 1100 ks Vytištěno na recyklovaném papíru. Příspěvky, prosím, posílejte na adresu redakce.
s obecně prospěšnou společností České Švýcarsko téměř 250 tisíc korun, s využitím dotačních titulů Programu obnovy přirozených funkcí krajiny a z projektu SECESE, spolufinancovaného ze Státního fondu životního prostředí a Ministerstva životního prostředí. Zdroj: Správa NP České Švýcarsko
INTERNET ZAJÍMAVÉ ADRESY K TÉMATU: PAMÁTKY A KULTURNÍ DĚDICTVÍ → Stránky Ministerstva kultury ČR věnované kulturnímu dědictví, památkové péči apod. − www.mkcr. cz/kulturni-dedictvi → Světové dědictví neboli kulturní a přírodní památky na celém světě, které byly pro svou unikátnost vybrány UNESCO do seznamu světového dědictví, heslo na Wikipedii − http://cs.wikipedia.org/wiki/Světové_dědictví → Památky UNESCO v České republice − http://www.unesco-ic.cz/ → Centrum pro prezentaci kulturního dědictví − http://www.emuzeum. cz/ → Dny evropského dědictví v ČR − http://www.shscms.cz/ehd/cz/oehd-dny-evropskeho-dedictvi-147. html → Internetová adresa Rady Evropy s informacemi a zajímavostmi o Dnech evropského dědictví − http://www.ehd.coe.int → Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví − http://www.osn.cz/dokumentyosn/soubory/umluva-o-ochranesvetoveho-kulturniho-a-prirodniho-dedictvi-unesco.pdf Připravila Hana Kolářová
BEDRNÍK 3/2011 | červen 2011 | časopis pro ekogramotnost; www.pavucina-sev.cz ISSN 1801–1381. Ev. č. MK ČR 15710. Vydává Středisko ekologické výchovy a etiky Rýchory – SEVER pro Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina.
SEVER, Horská 175, 542 26 Horní Maršov 499 874 280, 739 203 200 e–mail
[email protected] www.sever.ekologickavychova.cz
SSEV Pavučina Senovážné náměstí 24; 116 47 Praha 1 234 621 386 e–mail
[email protected]
Objednávky: Eva Lučanová, Středisko ekologické výchovy a etiky Rýchory – SEVER, Brontosaurus Krkonoše, Úpická 146/18, 541 01 Trutnov,
[email protected], 739 203 201
Hlavní téma příštího čísla: VIRTUÁLNÍ VODA (redakční uzávěrka 30. 6. 2011)
3 | 2011
MODLITBA ZA PŘÍRODU
Letošní velikonočně laděný Den Země ve středisku ekologické výchovy Chaloupky na Vysočině připsal do zdejší historie nevšední událost – vysvěcení malé památky navrácené do moderního života. Krajinu u Kněžic obohatil kříž s modlitbou sv. Františka z Assisi, patrona pastevců a ochránců přírody. Původně hřbitovní křížek, který již dokončil svou službu, dostalo středisko Chaloupky darem. Chaloupečtí kříž demontovali, vyčistili, zrekonstruovali. Stavební škola z Jihlavy přátelsky vypomohla s vykopáním základů pro křížek na novém místě, s jeho usazením i s vyřízením potřebných stavebních povolení (to byste nevěřili, kdo všechno se k takové stavbičce musí vyjadřovat). Kříž byl vztyčen ke dvacetinám střediska Chaloupky a vysvěcen, jak náleží. Půjde-li poutník Vysočinou kolem něj, ať věřící v cokoli, nadčasová a ekumenická modlitba sv. Františka mu připomene, že i příroda potřebuje cit, vnímavost a rozum, protože na její živoucnost jsme my, lidé, koneckonců vždy odkázáni. Martin Kříž, Hana Kolářová Foto Chaloupky, o. p. s.
Foto F Fot oto C Ch Chaloupky, haloup hal loup oupk ky o ky, o.. p. p s. s
Chválen buď, můj Pane, skrze naši sestru, matku Zemi, která dává život a jež vládne nade všemi a jež rodí různé plody, trávu a barevné květy. [Sv. František z Assisi]