•
Děčín
ámek
Od počátku až po dnešek
• V šerém dávnověku • Zrod hradiště • Vartenberkové • Rytíři z Bünau • Thunové přicházejí • Maxmilián Thun • František Antonín Thun, Franz Josst • Lev Thun • Miroslav Tyrš • František Thun, Jaroslav Thun • Podmokly • Thunové odcházejí • Současná přestavba • Zámek všem • Rodáci a osobnosti
•
•••
Plo u
Dolní brána
Špitál U Dvanácti apoštolů
Kostel Povýšení sv. Kříže
Křížová brána
Dlouhá jízda Zámecká sýpka
Gloriet
Zahradnický dům Socha Immaculaty
Růžová zahrada Čajový (Čínský) pavilon
Rodný dům M. Tyrše Sala terrena Horní brána
Vstup na nádvoří Most do konírny
Buk lesní
Socha M. Tyrše
Zámek Tis červený
Tunel
Řetězová lávka
Vodočet
e
Lab
čn
ice
Mariánská louka
Zámecký rybník
Děčínský zámek, situovaný v malebné údolní krajině na skalním ostrohu nad soutokem řek Labe a Ploučnice, patří mezi největší a nejstarší památky severních Čech. Během své tisícileté minulosti sloužil jako vojenská pevnost střežící vstup do vnitrozemí, správní a hospodářské centrum, později jako přepychové sídlo hraběcího rodu Thun-Hohenstein. 1
Zejména v 19. stol. zámek proslul jako důležité centrum kulturního a politického života. Mezi jeho návštěvníky najdeme evropské panovníky i významné umělce. Významné byly též zámecké sbírky obrazů, knih, mincí a minerálů nebo proslavené zahrady s mnoha druhy orchidejí, kamélií, citrusů nebo růží. Po období devastace armádami prochází zámek velkorysou rekonstrukcí a získává zpět svou bývalou krásu.
V šerém dávnověku L
idé dávných dob měli ve zvyku putovat podél vodních toků. Řeka Labe nebyla v tomto směru výjimkou, a tak již v mladší době bronzové přivedla do zdejší kotliny první lidi, kteří tu po sobě zanechali památky v podobě střepů, kamenných i bronzových předmětů. Jedny obyvatele vystřídali druzí…
Zdejší údolní krajina řeky Labe již v dávném věku předurčila toto místo k postupnému osídlování.
Po dalších šest století zde jakoby nikdo nebyl… Nebyly odhaleny žádné památky, které by doložily soustavné osídlení. Těžko přístupná krajina pokrytá hustými lesy plnými bizarních skal, rozbrázděná divokými roklemi odolávala celá staletí přílivu nových obyvatel. Ke změně dochází až ve století desátém. A sice v době, kdy naše území bylo pod vládou knížecího rodu Přemyslovců.
Klíč s kosočtverečnou hlavicí byl nalezen při archeologickém výzkumu na Mariánské louce v roce 1984 mezi kameny studny po více než 600 letech
Kosterní pozůstatky obyvatel středověkého Děčína
Keltské a germánské kmeny, které pak v roztroušených skupinkách obývaly zdejší kraj, po sobě také zanechaly pozdrav budoucím generacím v podobě archeologických památek. Avšak tyto památky nám připravily také jednu obrovskou záhadu. Obyvatelé zdejší kotliny se někdy koncem 4. století kamsi vytrácejí. Pískovcový náhrobník ze hřbitova na Mariánské louce Světlá keramika zdobená červeným malováním byla v období vrcholného středověku pro severozápadní Čechy typická
2
3
Zrod hradiště Založení města
Z
roku 993 n. l. se nám dochovala zmínka o „Děčínské provincii“. Každá provincie, správní oblast, musela mít nějaký opěrný bod, opevněné místo, které by umožňovalo kontrolu daného území a poskytovalo útočiště těm, kteří byli českým knížetem správou území pověřeni. Otázkou je, kde se ono první hradiště nacházelo. S velkou pravděpodobností se rozprostíralo v místě, kde později vyrostl kamenný královský hrad. Ten byl postupem doby přeměněn na zámek.
První doložená zmínka o tom, že hradiště, tedy původní opěrný bod knížecích správců, prokazatelně stálo tam, kde se nyní nalézá zámek Děčín, pochází z roku 1128. V té době se ještě nejednalo o hrad ve smyslu, jak jej chápeme dnes. Jednalo se o stavbu dřevěnou, která pro svou obranu co nejvíce využívala přírodních podmínek, v našem případě tedy strmosti stěn zámecké skály. Dřevěné hradiště však bylo někde v průběhu 13. století přestavěno v masivní kamenný hrad. Tentokrát se však již jednalo o hrad královský, v jehož podhradí bylo založeno opevněné město. Děčínský hrad se na počátku 14. století dostal do držení pánů z Vartenberka. Pravděpodobný vzhled královského města ze 14. století v místě Mariánské louky ukazuje na první období vzniku středověkého města Děčín
4
5
Dívka si hraje s kostěnou kolébkou
Vartenberkové V
Na samém počátku 14. století přicházejí na hrad Děčín Vartenberkové, kteří zde budou hospodařit po dvě stě let.
artenberkové představují jeden z nejvýznamnějších rodů na severu Čech, který z Děčína vybudoval hospodářské i kulturní centrum. Dochází k rozvoji řemesel, zakládání prvních cechů. Městské zřízení získává pevnou strukturu, v jejímž čele stojí rychtář, který zastupuje vrchnost a řídí samosprávu složenou z dvanácti konšelů. Práva měšťanů jsou zabezpečena městskými privilegii, které jim udělili Jan a Zikmund z Vartenberka. Zikmund z Vartenberka patří mezi nejvýraznější postavy rodu. Byl to poněkud drsný rytíř dobrodružné a bojovné povahy, který si z hradu Děčína vybudoval pevné útočiště. Základnu tvořil západní, tzv. horní zadní hrad, který byl příkopem oddělen od dolního předního hradu. I do předního hradu se vcházelo přes příkop. Přes oba příkopy byly položeny padací mosty. Vchod do horního hradu navíc chránila ještě věž.
Dopis Jindřicha z Vartenberka o řádění lupičské bandy na Českokamenicku z roku 1594
6
Pečeť Jindřicha z Vartenberka z roku 1568
Jezdecký meč z přelomu 14. a 15. stol. nalezený na Děčínsku
Jindřich z Vartenberka před hrademTolštejn
Zikmund se akt ivně zapojuje do bojů proti husitům, Sasům i Lužičanům, během bojů mění své spojence a zdá se, že rozhodující je přitom jeho prospěch. Při tažení s králem Albrechtem se dostává do podezření, že usiluje o králův život a je uvězněn. Krátce nato ve vězení umírá. Jeho syn Jindřich potvrzuje přísloví, že jablko nepadá daleko od stromu. Vede válku proti stoupencům krále, organizuje loupeživé vpády do Saska i Lužice, bojuje i s Pražany. Neštítí se únosů ani vydírání. Roku 1444 dochází Lužičanům trpělivost. Spojují se s Pražany a Jakoubkem z Vřesovic, hejtmanem litoměřického landfrídu, a zorganizují masivní trestnou výpravu proti Vartenberkům a jejich spojencům. Děčín byl dobyt, vypleněn a Jindřich patrně zabit, neboť o něm od této chvíle nejsou další zmínky. Pečeť města Děčína Války vyčerpaly Vartenberky natolik, z konce 16. století. že Zikmund II. z Vartenberka byl Znamení českého královského lva, roku 1511 kvůli značným dluhům držícího velkou rybu, připomíná založení města králem Přemyslem Otakarem II. donucen Děčín prodat. 7
Klaudiánova mapa je nejstarší tištěná mapa Čech, vydaná roku 1518 mladoboleslavským lékařem a nakladatelem Mikulášem Klaudiánem. Mapa byla koncipována jako pomůcka pro poutníky cestující do Říma, proto je z praktických důvodů orientovaná (v souladu s tehdejšími zvyklostmi) na jih. Na výřezu je zachycen Děčín.
.. Rytíři z Bunau
V roce 1561 vznikl nový přechod přes Jílovský potok tzv. Ovčí můstek a dnes patří mezi nejzajímavější bünauské památky v Děčíně
N
ovým majitelem se stává Mikuláš Trčka z Lípy, který však záhy (1515) prodal Děčín saskému rodu Salhausenů. Salhausenové vlastnili Děčín do roku 1534, ale nikdy se zde neusadili a hrad za jejich působení nezměnil svou podobu.
Kamenný most přes Ploučnici byl postaven v roce 1574 a dnes je významnou renesanční památkou města Děčína. Sousoší českých patronů sv. Víta, sv. J. Nepomuckého a sv. Václava od sochaře M. J. Brokofa vzniklo až v roce 1714
V roce1534 přicházejí na Děčín noví majitelé – rytíři z Bünau.
Rudolf II. z Bünau byl z tohoto rodu prvním majitelem děčínského panství
Bünauští rytíři pocházeli ze Saska a udržovali kontakty s drážďanským dvorem. Vztahy se Saskem se navazovaly nejen na hospodářské, ale i kulturní úrovni. Necelé století, které tento rod strávil na Děčíně, proběhlo ve znamení hospodářského i kulturního rozkvětu panství. S nástupem pánů z Bünau přichází do Děčína další významný prvek – luterská reformace. Během působení pánů z Bünau dochází i k přestavbě děčínského hradu, při které je patrná inspirace v tzv. severské renesanci. Horní 8
hrad si stále drží svou středověkou podobu, v dolní časti však vznikají nové objekty. Z písemných památek se můžeme dočíst o existenci hradní kaple, lékárny i zbrojnice, ale i hospodářského zázemí, které tvořila mimo jiné i kovárna, pekárna a malý pivovar.
Po smrti Rudolfa II. v roce 1540 převzali vládu na Děčíně jeho synové Rudolf a Jindřich ml.
9
Jezero Thun
Thunové přicházejí
Nejstarší vyobrazení děčínského zámku ukazuje stav, v jakém ho Bünauští roku 1628 opustili
B
itva na Bílé hoře zamíchala poměry v celé zemi. Protestanté byli donuceni opustit zemi, což se týkalo i Rudolfa z Bünau. S posledním bünauským pánem z Děčína roku 1628 odešla celá řada měštanů i prostých obyvatel luterského vyznání.
Na Děčín přichází třetí význačný rod, který bude ovlivňovat život panství po dobu téměř 300 let.
Kryštof Šimon, svobodný pán z Thunu
Novým majitelem se stává císařský plukovník Kryštof Šimon Thun. Jeho rodina pocházela z Tyrol a její členové postupně zastávali význačné funkce v armádě, u dvora ve Vídni, v katolické církvi i diplomatických službách. Novému majiteli však Děčín zpočátku mnoho radosti nepřinesl. Třicetiletá válka totiž přivedla Děčín do válečného chaosu. Tím, že hrad kontroloval labskou vodní cestu a navíc se nalézal na státní hranici, vzrostl jeho strategický význam. Na hradě se postupně střídají Sasové, Švédové i císařští. V letech 1631–1635 byl hrad obsazen Sasy, mezi nimiž byl dokonce i poslední bünauský majitel Rudolf z Bünau. Díky kontrole labské vodní stezky mohli Sasové i Švédové vyvézt ze země bohatou kořist, v níž nechyběly ani exponáty slavných sbírek císaře Rudolfa II. Habsburského. 10
11
Maxmilián Thun V
Zámek mění svou tvář
ýznamnou etapu v architektonickém vývoji zámku a jeho okolí představuje mohutná přestavba za života hraběte Maxmiliána Thuna. V jihovýchodní části nechal zbudovat nádherné konírny a vystavěl rovněž východní křídlo, kterým se do zámku vstupuje. Nad jeho průčelím dodnes můžeme spatřit znaky hraběte Maxmiliána z Thunu a jeho první manželky Marie z Lodronu. Nad portálem můžeme přečíst letopočet 1674.
Mezi významné stavební zásahy hraběte Thuna patřilo i vybudování impozantního přístupu do zámku, kterému se říká Dlouhá jízda. Na jejím začátku byl postaven kostel Povýšení sv. Kříže. Bohuslav Balbín byl při své návštěvě děčínského zámku doslova ohromen a barokní konírnu dokonce přirovnává ke svatyni. Ve výklenku ve východní stěně stávala pískovcová plastika koně, která chrlila vodu do kašny sloužící jako napajedlo.
Most ke konírně
Barokní konírna
12
Nad vchodem do kostela je umístěn znak Jana Arnošta Thuna, knížete-arcibiskupa salcburského, s latinským pamětním nápisem o arcibiskupském vysvěcení chrámu v roce 1691
Nad průčelím stojí sochy svaté Heleny a čtyř andělů
13
Na průčelí kostela se nacházejí sochy sv. Veroniky a sv. Maří Magdaleny
Podél Dlouhé jízdy, na její severní straně, vede krytá chodba spojující kostel se zámkem
Sala terrena
Gloriet
Na zábradlí, které ohraničuje zahradu na severní straně, stojí sochy zobrazující postavy z antické mytologie. Součástí zahrady je i tzv. sala terrena vyzdobená freskami. Autory soch byli I. F. Platzer, A. F. Kitzinger a fresky vymaloval G. Bragaglio.
Maxmilián Thun založil i tzv. Růžovou zahradu – parčík, který je zdoben nejen růžemi, ale i nádhernými sochami. Na zahradě je nejvýraznější tzv. gloriet se sochami dvou bojovníků a sedmi ženských alegorických postav. 14
V první polovině 18. století založil Jan Josef Thun na zámku knihovnu, která se zařadila mezi největší a nejvýznamnější soukromé knihovny v království. Obsahovala řadu rukopisů i prvotisků. Nalézal se zde např. Dekameron od Boccaccia z roku 1492. Knihovna obsahovala na 70 000 knižních svazků a nesloužila jen potřebám hraběcí rodiny, nýbrž i veřejnosti. 15
František Antonín Thun Roku 1779 navštívil zámek budoucí rakouský císař Josef II. a rozhodl se v souvislosti s vybudováním terezínské pevnosti zrušit pevnostní statut Děčína. Toto umožnilo Václavu Josefu Thunovi započít druhou a poslední přestavbu, která zámku dala současnou klasicistní podobu. Větší část jižního paláce byla stržena, došlo ke srovnání různě vysokých budov dolní a horní části zámku, srovnaly se i povrchy fasád. Za radikální přestavbou stojí děčínský stavitel Jan Václav Kosch, který se snažil respektovat i starší stavební styly v interiérech.
Zámek na počátku 19. století
N
a počátku 19. století přebírá majetek František Antonín Thun, který svým osvíceným a pokrokovým přístupen učinil ze svého panství významné kulturní a současně i prosperující hospodářské centrum. Ze svých cest po Evropě si přivezl celou řadu zkušeností s novými zásadami hospodaření a pracovních postupů, které aplikoval při přetváření svých statků na Děčíně. Příznivé prostředí, které zde vytvořil, přilákalo řadu odborníků, z nichž se někteří v Děčíně usadili. Ředitelem panství se stal vynikající hospodář A. E. Komers, působil zde chemik a pozdější rektor ČVUT Jan Baptista Lambl, zahradnický mistr Franz Josst a mnoho dalších. Na zámku pobýval i český spisovatel a historik František Martin Pelcl, po jehož smrti získali Thunové i část jeho knihovny. Mezi významné návštěvníky patřil i jezuitský kněz Josef Josef Dobrovský Dobrovský, filolog, historik a jeden z prvních slavistů. 16
Franz Josst
nebo též František Jošt
Roku 1850 založil František Antonín Thun hospodářskou a lesnickou školu v Libverdě. Tato nejstarší zemědělsko zahradnická škola v Rakousku-Uhersku sloužila jak česky, tak i německy mluvícím studentům. Toto úzké spjetí symbolizují dub a lípa na školním nádvoří. Jejím prvním ředitelem se stal Antonín Emanuel Komers, jehož jméno dnes škola nese. Po r. 1831 nechal František A. Thun vybudovat velký přírodní park s promenádními cestami, který obklopoval zámek ze severu i jihu. Oba parky nechal spojit tunelem proraženým ve skále a řetězovým mostem.
Narodil se v roce 1815 v zahradnické rodině na Čáslavsku. V mládí podnikl řadu studijních cest po Evropě, během kterých se seznámil s prací špičkových zahradníků a posléze vstoupil do služeb Františka Antonína Thuna. Na postu vrchního zámeckého zahradníka se mimo jiné věnoval i pěstování orchidejí (jedna z nich, Oncidium josstianum, dodnes nese jeho jméno) a kamélií, pro které byly vybudovány vytápěné skleníky. Kromě orchidejí a kamélií, kterých vypěstoval stovky druhů, se ve sklenících dařilo i citrusům, broskvoním a ananasovníkům. Josst byl za svou práci mnohokrát oceněn a obdržel řadu vyznamenání. Mimo jiné jeho práci chválil i slavný botanik Alexander Humboldt. Byl členem celé řady prestižních zahradnických a přírodovědeckých spolků a nositelem oficiálních vyznamenání a darů od evropských panovníků. Vyučoval botaniku a ovocnářství na zemědělské škole v Libverdě. O ovocnářství napsal významné pojednání, ve kterém shrnul své bohaté zkušenosti. Úspěšnou životní dráhu však na Štědrý den r. 1862 zakončila tragedie, při které zbloudilá kulka neopatrného lovce poblíž vrchnostenského lomu za Ovčím můstkem v Podmoklech smrtelně zranila Franze Jossta. 17
R. 1852 vykvetla v Děčíně poprvé v Evropě viktorie královská, na kterou se osobně přijel podívat i saský král Bedřich August
Lev Thun
Bohatý kulturní život
R
oku 1811 se na děčínském zámku narodil Lev Thun. Již za období svých studií udržoval kontakty s českými vzdělanci, což jej uvedlo do českého prostředí a k zájmu o českou otázku v tehdejší monarchii. Snad nejvýznamněji na něj působil historik a knihovník Českého muzea Václav Hanka, který Lva Thuna učil českému jazyku. Thun se zajímal i o práci Františka Palackého, který Děčín několikrát navštívil a díky němu se do zámeckého archivu dostává i Václav V. Tomek. Pozdější rektor české části Karlo-Ferdinandovy university v Praze uspořádal zdejší archiv a sepsal první dějiny města a panství.
Díky zájmu o českou otázku si Lev Thun vysloužil značnou oblíbenost a podporu v reformačních silách před rokem 1848. Během revoluce stál v čele českého gubernia a v Bachově vládě zastával místo ministra kultu a vyučování. Václav Hanka
Václav V. Tomek
18
Thunové měli ve své rodině celou řadu talentovaných členů, a to jak v hudbě, tak i výtvarných uměních. Díky talentu a své vzdělanosti udržovali kontakty s celou řadou umělců, z nichž někteří působili na děčínském zámku jako učitelé. V roce 1826 u Thunů působil Antonín Mánes, který zde vyučoval kreslení. Největší nadání měla Josefína, které říkali Juža, a její bratr František, který později působil jako ministerský rada pro umění a byl rovněž předsedou Společnosti vlasteneckých přátel umění v Čechách.
Thunové měli ale blízko i k hudbě. Nejznámějším hudebníkem, který je spojen s děčínským zámkem je bezesporu Fryderyk Chopin. Malebná krajina Českosaského Švýcarska lákala celou řadu umělců, a proto byli mezi hosty u Thunů i C. A. Graff, C. F. Grünwald a řada dalších.
19
Fryderyk Chopin, který se přátelil s Josefínou, ji učil ve hře na klavír. Během jednoho ze svých pobytů v Děčíně pro ni zkomponoval i valčík AsDur, který je známý pod označením Děčínský
Děčínský zámek však nehostil jen umělce, nýbrž i politiky. V roce 1835 zde byl hostem pruský král Bedřich Vilém III., 1854 se zde sešly dokonce tři hlavy států, a sice František Josef I., pruský král Bedřich Vilém IV. a saský král Bedřich August II.
Friedrich Emmanuel Tiersch M
nebo Miroslav Tyrš?
álokdo ví, že velký vlastenec Miroslav Tyrš byl původem Němec. Dne 17. září 1832 se v rodině zámeckého lékaře Jana Vincence Tiersche narodil syn Friedrich Emmanuel. V šesti letech Tiersch osiřel (jeho rodiče i sourozenci zemřeli na tuberkulózu) a byl vychováván u příbuzných na Mladoboleslavsku. Pro Friedricha to znamenalo nejen změnu rodiny, ale i jazykového prostředí. Začal mluvit česky a z Friedricha se pomalu stal Bedřich, později si jméno změnil na Miroslav. Roku 1860 se stal doktorem filozofie a působil jako estetik a teoretik umění. Mnoha umělcům jako např. Josefu Václavu Myslbekovi, Josefu Mánesovi, Vojtěchu Hynaisovi, Františku Ženíškovi nebo Mikoláši Alšovi pomohl s uplatněním. Položil základy novodobé české výtvarné kritiky a pokoušel se i o filozofickou kariéru. Miroslav Tyrš první náčelník Sokola Pražského
Rodný dům
20
Tyršova světnička v jeho rodném domě dnes slouží jako malé muzeum
Sokolský slet na Letenské pláni v Praze v roce 1912 Tělovýchovné tradice Sokolů pokračují i v zahraničí – medaile ze IV. sletových zimních her v lyžování z roku 1989
Od dětství byl neduživý a lékař mu proto doporučil navštěvovat tělocvičný ústav, kde se pokoušel nabrat kondici. Tělocvik se tak stal jeho koníčkem a postupně v něm uzrála myšlenka na vytvoření masového tělocvičného spolku. Ideálem se stal mravně ukázněný člověk, který byl současně duševně i tělesně vyspělý. V tomto smyslu založil v únoru 1862 spolek Tělocvičná jednota pražská, později se jeho název změnil na Sokol Pražský. Sokolské jednoty se rozšířily i na venkov a 1863 měl spolek na dva tisíce členů. Tyrš vypracoval českou tělocvičnou soustavu i metody, které shrnul ve spise Základové tělocviku. V roce 1872 se oženil s Renatou Fügnerovou, o 17 let mladší dcerou svého přítele a prvního starosty Sokola Heinricha Fügnera. Heinrich Fügner na portrétu od Josefa Mánesa
Miroslav Tyrš se stal uznávanou postavou a 1867 pronikl i do politiky. Od roku 1869 byl poslancem českého sněmu a roku 1873 se stal členem říšské rady a v roce 1883 mimořádným profesorem na filozofické fakultě. Tyrš trpěl od mládí depresemi a jeho psychický stav se postupně velmi horšil. Během léčebného pobytu v Tyrolích v srpnu 1884 se nevrátil z výletu v horách a jeho tělo bylo až po několika dnech nalezeno v řece. Příčinu jeho pádu do horské říčky a následné smrti se nikdy nepodařilo přesně určit. Dr. Tyrš je pohřben v Praze na Olšanech. 21
František Thun, Jaroslav Thun
Zámek v Jílovém v první polovině 19. století
S
nad nejznámějším a co se týká postavení v mocnářství nejvýznamnějším členem rodiny Thunů byl František Thun, který zastával funkci královského místodržícího v Čechách (1889–1896 a 1911–1915) a v letech 1898–1899 byl dokonce předsedou vlády a ministrem vnitra. V roce 1911 byl povýšen do knížecího stavu.
František Thun
Jaroslav Thun se oženil s Marií hraběnkou Chotkovou, jejíž sestra Žofie byla manželkou následníka rakouského trůnu Františka Ferdinanda d´Este. František Ferdinand byl vášnivý lovec a několikrát v Děčíně a okolních honitbách pobýval. 22
Poté, co byli František Ferdinand s Žofií r. 1914 v Sarajevu zavražděni, dostaly se jejich děti Žofie, Maxmilián a Arnošt do výchovy ke své tetě Marii na děčínský zámek.
Pozemkovou reformou ukončenou roku 1930 a neúnosně vysokou dědickou daní po smrti Jaroslava Thuna byl František Thun československým státem dotlačen k prodeji zámku. Rodina se odstěhovala na zámek v Jílovém a stát nechal děčínský zámek přebudovat na kasárna.
Starobylé šlechtické sídlo bylo v roce 1932 prodáno a pro příštích šest desetiletí nastávají zámku smutné časy.
Klasicistní altán, který stával v severní části zámeckých zahrad, můžeme dnes obdivovat v zámeckém parku v Jílovém
23
Podmokly O
sada Podmokly, která se nacházela na levém labském břehu se zpočátku vyvíjela oproti Děčínu výrazně pomaleji. Ovšem s přenesením vrchnostenské správy do někdejšího loveckého dvora (dnešní Oblastní muzeum) a zejména pak s výstavbou železnice Praha-Drážďany se nejen posílil její význam, ale zejména se nastartoval její růst. Již r. 1832 přenechal František Antonín Thun k dispozici pro průmyslovou zástavbu pozemky podmokelského dvora, čímž položil základ pro rozmach Podmokel. V roce 1850 se okolní vesnice a osady spojily v jeden celek, čímž vznikla nová politická obec Podmokly. Jen o několik málo let později byl vystavěn kostel, škola a započala se plánovitá zástavba. Hospodář ský rozmach Podmokel přinesl i nárůst počtu obyvatel a potřebu výstavby nových bytů. Roku 1901 byly Podmokly formálně povýšeny na město a záhy nato výstavba expandovala i do svahů Pastýřské stěny.
Ve dvacátých letech přibyly obchodní domy, kina, lázně, banky a Podmokly tak dohnaly ve vývoji město Děčín na pravém břehu Labe
24
25
Děčín a osada Podmokly v druhé polovině 19. století
Thunové odcházejí
Armády přicházejí
P
oté, co se zámek stal majetkem československého státu, byla zde zřízena kasárna pro 1. hraničářský prapor České družiny. Tento prapor pobýval ve městě již od roku 1920, ale byl rozmístěn do několika objektů. Již v roce 1920 museli Thunové armádě postoupit zámeckou sýpku, ačkoli původně chtěla armáda zabrat celé přízemí zámku. Přítomnost vojáků ve městě měla posilovat český element a nesetkávala se u německého obyvatelstva s přílišným pochopením. Některé činy vojáků navíc zejména na počátku jejich pobytu budily pohoršení, např. stržení pomníku Josefa II. na dnešním Komenského náměstí. Podobné číny však byly po celé zemi v období po zániku monarchie běžné. Prapor zde pobýval až do počátku roku 1938, kdy byl vystřídán 1. praporem 42. pěšího pluku.
Bývalá zámecká sýpka
Po podepsání Mnichovské dohody musela Čsl. armáda zámek vyklidit a 18. 11. 1938 bylo město obsazeno německými jednotkami 2. praporu 52. pěšího pluku, který vystřídal Náhradní prapor pěšího pluku, 1941 následovala přípravka pro poddůstojnickou školu a konečně i poddůstojnická škola pro pozemní vojsko, která zde byla až do konce války.
26
Po osvobození města se stal zámek místem věznění a mučení německého obyvatelstva a není zcela jasné, kdo byl na zámku „pánem“. Na podzim 1945 se na zámek nastěhoval 2. pěší pluk Čsl. armády. Do roku 1968 se na zámku vystřídala celá řada zejména technických praporů. Po obsazení ČSSR vojsky Varšavského paktu se stává uživatelem zámku Děčín sovětská armáda, jejíž 386. zdravotnický prapor zde pobýval až do roku 1991.
Po odchodu sovětské armády se zámek dostal do majetku města a byla započata nákladná rekonstrukce.
Je víc než jasné, že pobyt armád nemohl pro zámek představovat nic dobrého. Zejména období pobytu sovětské armády znamenalo postupnou devastaci, která byla završena odchodem vojáků, kteří s sebou brali i to, co bylo „přišito a přibito“. 27
Ukázka německé vojenské techniky na zámku v roce 2010
Současná přestavba P
o odchodu vojáků sovětské armády se zámek dostává do majetku města a začíná dlouhé a nákladné období obnovy zdevastovaného objektu.
Zámek se postupně otevírá veřejnosti, pro návštěvníky je připraveno několik prohlídkových tras, svou expozici zde má i Oblastní muzeum Děčín. V zrekonstruovaném severním křídle zámku nachází své sídlo Státní okresní archiv Děčín. Rekonstrukce zámku i zahrad dosud probíhá. Po jejím ukončení bude rozšířena zámecká expozice a prodlouženy prohlídkové okruhy. Anglický park na Mariánské louce je místem příjemných procházek a odpočinku.
Zámek se znovu stává důstojnou dominantou města, kulturním, společenským a turistickým centrem. 28
Vizuální představa o rekonstrukci jižních teras
Souběžně s rekonstrukcí zámku probíhá archeologický průzkum. Byly například nalezeny základy původního gotického hradu
Opravený vstup do zámku
Velkým úspěchem je i nález a záchrana některých uměleckých památek. Rodokmen rodu Thun-Hohenstein, léta považováný za navždy ztracený, byl v bídném stavu nalezen a zrestaurován
29
Zámek všem
D
nes je zámek Děčín památka otevřená veřejnosti. V celoročním provozu nabízí dva prohlídkové okruhy – zámecké interiéry a barokní perly zámku, v letním období pak cyklus koncertů, noční prohlídky, divadelní představení a další akce. V zámku se konají i svatební obřady, reprezentační prostory je možné si pronajmout pro nejrůznější společenské akce. Park na Mariánské louce je místem odpočinku
Každoročně se v polovině května konají městské slavnosti, které jsou souborem kulturních a sportovních akcí pro širokou veřejnost. Tradicí se stal lampionový průvod městem, zakončený velkolepým ohňostrojem. Po dva dny pak ožije zámek historickými trhy s pestrým programem. Smetanovo nábřeží bývá vyhrazeno hudebnímu festivalu a sportu.
a oázou klidu uprostřed města
30
31
Někteří další slavní a známí rodáci Leopold byl posledním pasovským biskupem s knížecím titulem. Poté, co bylo pasovské biskupské panství 1803 rozděleno mezi salcbursko-toskánského a bavorského kurfiřta, předal své pravomoci generálnímu vikáři a odešel z Pasova do Košířů.
Julius ARIGI (1895–1981), slavný stíhací letec I. světové války
Tento špičkový pilot, jeden z nejznámějších v letectvu rakouského mocnářství, se kromě odvážných vojenských akcí proslavil i tím, že ze zajetí uprchl v limuzíně, kterou odcizil černohorskému princi Mikulášovi...
Johann RADON (1887–1956), rakouský matematik
Jeho jméno nese například Radonova transformace, což je integrál funkce přes množinu všech přímek v n-rozměrném prostoru, jehož inverze se používá např. v počítačové tomografii ve zdravotnictví.
Ferdinand THUN (* 1921), německý diplomat
Je synem Franze Antona Thuna. Během II. sv. války se dostal do ruského zajetí, po propuštění v NDR vystudoval a zastával celou řadu funkcí v diplomatických službách někdejší NDR. Mimo jiné byl i velvyslancem v Iránu, zastupoval NDR při UNESCO v Paříži ...
Gustav HESSE (* 1931), viceadmiral Lidové armády NDR
Syn podmokelského řezníka vystudoval Námořní akademii v SSSR, postupně zastával důležitá místa v marině NDR, od r. 1969 kontraadmirál, od r. 1979 viceadmirál. V aktivní službě setrval až do r. 1988.
Jiří BARTOŠKA (* 1947), český herec
Tento úspěšný televizní a filmový herec se proslavil i jako filmový organizátor. Od r. 1994 je prezidentem Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech.
Karolína KURKOVÁ (* 1984), fotomodelka
Kromě modelingu se příležitostně věnuje i herectví, angažuje se i v humanitárních organizacích. Za svou charitativní práci obdržela několik ocenění.
32
Zámek
Sala terrena
Růžová zahrada
Rodný dům Miroslava Tyrše
Gloriet
Dům zámeckého zahradníka
Leopold Leonhard Raymund Graf von THUN (1748–1826), biskup v Pasově
Dlouhá jízda
Než se stal biskupem působil jako probošt při pasovském dómu sv. Štěpána. Po požáru města to byl právě Thun, který nechal dóm opravit v tehdy moderním barokním stylu. Jako biskup se významně zasadil o odstranění škod způsobených během 30leté války.
Kostel Povýšení sv. Kříže
Wenzeslaus Graf von THUN (1629–1673), biskup v Pasově a Gurku
Zámecká brána
z Děčína a Podmokel
Zámecká sýpka (dnes studentská kolej)
Zámecký areál v pohledu z Kvádrberku
Zámek a město Děčín na kresbě J. Ziegera, 1712
Statutární město Děčín www.mmdecin.cz www.turistika.mmdecin.cz ZÁMEK DĚČÍN Vydalo statutární město Děčín v roce 2011 v rámci Regionálního operačního programu ROP NUTS II Severozápad – 4.3 Podpora marketingu a tvorby rozvoje produktů cestovního ruchu • Texty Antonín Votápek (s využitím podkladů Hany Slavíčkové, Petra Jozy, Jana Smetany a Františka Šumana) • Fotografie Zdeněk Čvančara, Jiří Stejskal • Kresby Miloš Vavřička, Petr Meduna • Reprodukce uměleckých děl a předmětů ze sbírek Oblastního muzea v Děčíně, zámku Děčín (příspěvková org. statutárního města Děčín), Národního památkového ústavu (ú. o. p. středních Čech v Praze), Státního oblastního archívu Litoměřice – pobočka Děčín, Státního oblastního archívu Litoměřice – Státního okresního archívu v Děčíně, PJT • Grafické zpracování Ateliér Stejskal Jiřetín pod Jedlovou • Tiskárna Horák Ústí n. L. • Náklad 5 000 ks • NEPRODEJNÉ