SOKRATES Teorie práva - letní semestr 2012
3. cvičení: Právní norma. Právní norma, pojem, struktura a prvky, klasifikace právních norem a jejich vlastnosti. „…i jasně a přehledně uspořádaný text normativního aktu musí být vědecky poznáván, zkoumán a systematicky vyložen. Je úkolem vědeckého poznání práva zjistit v textu pramenů práva jednotlivé právní normy i shledat jejich systém.“ Bogusczak, J., Čapek, J., Gerloch, A. Teorie práva. Praha: ASPI Publishuing, 2004, s. 88.
Právní norma - obecně závazné pravidlo chování - neponechává subjektům, adresátům, prostor, jak se zachovat, popř. ponechává jen v určitých mezích - vynutitelné státní mocí součástí právního systému, nelze ji aplikovat nebo pochopit izolovaně - určuje, co nesmí být porušeno a jaký trest bude za porušení následovat - nelze ji vztahovat jen úzce jako plnění sankce, právní norma je zde již porušením - vychází z vnímání společnosti a podtrhuje to, na čem má společnost zájem. Norma psaná stručně a výstižně je pouhým zkráceným odrazem širšího společenského vědomí. - „nullum crimen sine lege, nulla poena sine lege“ - deskriptivní vs. preskriptivní o deskriptivní: popisuje vnější realitu ve smyslu zprávy o tom, jak se věci mají o preskriptivní: předepisuje určité chování těm, jimž je norma určena a toto chování vyžaduje pod sankcí Struktura právní normy - norma je tvořena třemi částmi: hypotézou, dispozicí, sankcí - hypotéza: stanoví předpoklady, podmínky, z nichž lze pravidlo realizovat - dispozice: stanoví pravidlo chování, komu vzniknou práva a povinnosti a v jakém rozsahu - sankce: stanoví, jaké právní následky vzniknou, bude-li norma porušena, resp. nebude dodržena. Nemusí být v dané konkrétní normě přímo obsažena, ale bude jistě promítnuta do právního řádu jako celku. -
Relativně abstraktní vs. konkrétní hypotéza: některé normy nelze stanovit zcela jednoznačně určením, na koho mají či nemají dopadat. Někdy je potřeba vyjádřit pouze hranici, oddělující množinu dotčených subjektů od subjektů nedotčených tak trochu neurčitě právě proto, aby pravidlo dopadalo na různé skupiny adresátů. o pojem relativní označuje skutečnost, že norma působí jen na některé adresáty, nikoli na všechny (tj. absolutní); o pojem abstraktní vs. konkrétní vystihuje určitost nebo neurčitost formulace právní normy. o Norma relativně abstraktní: působí jen vůči určitým osobám a pouze při současném naplnění stanovených podmínek. Př. relativně abstraktní normy: ust. § 174 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník: „Jestliže zástavní věřitel (podzástavce) předá zastavenou movitou věc, kterou má u sebe, podzástavnímu věřiteli, nezbavuje se tím odpovědnosti za plnění povinností jejímu zástavci.“
Pokud je norma definována částečně neurčitě, spočívá podřazení konkrétního subjektu do neurčité množiny případných adresátů právní normy, na uvážení aplikujícího orgánu. Taxativní vs. demonstrativní norma o taxativní: norma stanoví přesně podmínky realizace normy, přesně jmenuje situace, kdy bude norma aplikována, v jiných případech ji použít nelze. Výčet je úplný a nelze jej výkladem rozšiřovat. Př. § 170 odst. 1 písm. c) občanského zákoníku Zástavní právo zaniká a) zánikem zajištěné pohledávky, b) zánikem zástavy, c) vzdá-li se zástavní věřitel zástavního práva jednostranným písemným úkonem, d) uplynutím doby, na niž bylo zřízeno, e) složí-li zástavní dlužník nebo zástavce zástavnímu věřiteli obvyklou cenu zástavy, f) písemnou smlouvou uzavřenou mezi zástavním věřitelem a zástavním dlužníkem nebo zástavcem, g) v případech stanovených zvláštními právními předpisy o
-
o
-
demonstrativní: vyjmenovává příkladmo situace, v nichž bude norma aplikována. Výčet není uzavřen a může být v konkrétní situaci po úvaze soudu rozšířen. Př. § 127 odst. 1 občanského zákoníku: „Vlastník věci se musí zdržet všeho, čím by nad míru přiměřenou poměrům obtěžoval jiného nebo čím by vážně ohrožoval výkon jeho práv. Proto zejména nesmí ohrozit sousedovu stavbu nebo pozemek úpravami pozemku nebo úpravami stavby na něm zřízené bez toho, že by učinil dostatečné opatření na upevnění stavby nebo pozemku, nesmí nad míru přiměřenou poměrům obtěžovat sousedy hlukem, prachem, popílkem, kouřem, plyny, parami, pachy, pevnými a tekutými odpady, světlem, stíněním a vibracemi, nesmí nechat chovaná zvířata vnikat na sousedící pozemek a nešetrně, popřípadě v nevhodné roční době odstraňovat ze své půdy kořeny stromu nebo odstraňovat větve stromu přesahující na jeho pozemek.“
Podle hypotézy jednoznačné vs. alternativní o Jednoznačná hypotéza: k naplnění normy musí nastat současně všechny stanovené podmínky Př. ust. § 221 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník: „Kdo z hrubé nedbalosti poruší podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou důležitou povinnost při opatrování nebo správě cizího majetku, a tím jinému způsobí značnou škodu, bude potrestán odnětím svobody až na šest měsíců nebo zákazem činnosti.“ o Alternativní hypotéza: v jedné hypotéze se schází několik norem, mající samostatné hypotézy, resp. v jedné normě je dáno více samostatných vedle sebe stojících podmínek, za nichž bude norma aplikována. Př. ust. § 140 trestního zákoníku: „Kdo jiného úmyslně usmrtí, bude potrestán odnětím svobody na deset až osmnáct let.“
-
Druhy sankcí o Absolutně neurčité: není dán žádný mantinel (návod) k určení výše sankce. Téměř se v našem právním řádu nevyskytují (velké riziko libovůle rozhodujícího orgánu, narušuje zásadu, že v obdobných případech má být rozhodováno obdobně). Př.bude potrestán přiměřeně. o Relativně určité: je dán určitý rozsah „od – do“, v němž jedině smí být sankce uložena, většina sankcí Př. „Kdo týrá osobu, která je v jeho péči nebo výchově, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.“ o Absolutně určité: sankce je dána naprosto přesně. Také se vyskytuje spíše ojediněle. Nedokáže zohlednit konkrétní okolnosti případu. Př. „Kdo spáchá trestný čin velezrady, bude odsouzen k výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody na doživotí.“
Druhy právní norem - Kogentní vs. dispozitivní o Kogentní: kategorické; jejich použití nemůže být vyloučeno ani omezeno projevem odchylné vůle subjektu právního vztahu, ani jiných subjektů (nebo státních orgánů). Kogentními normami bývají upravovány vztahy, jenž mají ve společnosti zvláště důležitý zájem, př. normy práva ústavního, trestního. Př. ust. §1 trestního zákona: „Čin je trestný, jen pokud jeho trestnost byla zákonem stanovena dříve, než byl spáchán.“ o Dispozitivní: tyto normy umožňují účastníkům právních vztahů, aby projevem souhlasné vůle určili obsah vzájemných práv a povinností podle vlastního uvážení. V případě, že tak neučiní, nastupuje úprava zákonná (podpůrná). Ve sporu je nutno k této projevené vůli přihlédnout. Používají se zejména v soukromém právu. Př. § 507 odst. 2 občanského zákoníku: „Práva vyplývající z odpovědnosti za vady mohou být při jednotlivých závazcích upravena zákonem nebo dohodnuta účastníky jinak.“ - Opravňující vs. zavazující o Opravňující: formulují výslovně jen oprávnění Př. § 473 odst. 1 občanského zákoníku: „V první skupině dědí zůstavitelovy děti a manžel nebo partner, každý z nich stejným dílem.“ o Zavazující: formulují výslovně jen povinnost (příkaz nebo zákaz) Př. § 415 občanského zákoníku: „Každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí.“ o Pro celistvý výklad je nezbytné vnímat, že každému právu odpovídá nějaká povinnost a naopak. -
Obecné vs. zvláštní o Obecné: norma dopadá na celé území státu, na všechny subjekty a není časově omezena Př. § 164 odst. 1 trestního zákoníku: „Kdo v rozporu s jiným právním předpisem provede jinému z jeho těla odběr tkáně, buňky nebo orgánu, bude potrestán odnětím svobody na dvě léta až osm let.“ o Zvláštní: norma nějakým způsobem omezuje svou všeobecnost a stanoví hranice vlastní aplikace, př. z prostorového, časového nebo osobního hlediska.
Př. § 142 trestního zákoníku: „Matka, která v rozrušení způsobeném porodem úmyslně usmrtí při porodu nebo bezprostředně po něm své novorozené dítě, bude potrestána odnětím svobody na tři léta až osm let.“ Působnost právní normy - Podmínky aplikace normy vzhledem k místu, času, nebo osobám. -
Časová působnost o Platnost – vacatio legis (legisvakance) – účinnost předpisu o Není-li legisvakance v normě přímo určena, nastává účinnost normy 15. dnem po vyhlášení. o Předpis je zrušen obvykle přijetím nov aktuálnější úpravy, výjimečně uplynutím doby platnosti. o Derogační klauzule: tzv. zrušující ustanovení, které stanoví, že určité předpisy nebudou již od daného okamžiku platné ani účinné. Generální: stanoví obecně, že všechny normy, které jsou s novým předpisem v rozporu, se tímto ruší Speciální: v závěrečných ustanoveních předpisu je stanoveno, která konkrétní ustanovení budou účinností nové úpravy zrušena. o Retroaktivita Platí obecná právní zásada, že právní normy nepůsobí zpětně. Tato zásada bývá výjimečně prolomena. Nepravá: vznik právního vztahu se řídí podle norem účinných v době vzniku, ale vývoj se posuzuje podle norem pozdějších (př. návaznost starých vztahů na současné právo – před a po socialistickém režimu). Pravá: na právní vztah se již od počátku aplikuje novější norma. Př. trestnost činu a trest se ukládá podle pozdějšího zákona, je-li to pro pachatele příznivější.
-
Prostorová působnost o Zda působí na celém území státu nebo jen na některé jeho části (př. obec, kraj, vojenské újezdy, …) o Některé normy působí i za hranicemi státu.
-
Osobní působnost o Zda norma působí na všechny osoby nacházející se na území ČR bez výjimky, nebo zda je zde dáno nějaké omezení, které dovoluje normu použít na omezený okruh subjektů (př. občany státu, subjekty vykonávající určité povolání – policisté, …) o Imunita: vlastnost určitého subjektu, která nedovoluje použít normu na konkrétní osobu z důvodu její zvýšené ochrany – př. státní činitele, zahraniční politické představitele apod.
Tvorba práva - prameny o Ústava, LZPS, zákon č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv, zákon o Ústavním soudu
-
předpisy o zákony, o nařízení vlády, o prováděcí právní předpisy – čl. 79 odst. 3 Ústavy: vyhlášky Ministerstev a jiných ústředních správních úřadů o předpisy samosprávných subjektů – statutární předpisy územní samospráva: obecně závazné vyhlášky krajů a obcí a hl. m. Prahy stavovské předpisy zájmové samosprávy předpisy ostatní veřejné správy, př. veřejných vysokých škol o interní normativní akty
-
základní pravidla + související pojmy o přesnost, jasnost, vnitřní nerozpornost a srozumitelnost, souladnost s předpisy vyšší právní síly – ústavní konformita, předvídatelnost následků, neznalost zákona neomlouvá – zásada veřejnosti o promulgace: vyhlášení zákonů zákonodárným sborem o publikace: zveřejnění zákony ve Sbírce zákonů obecně závazné vyhlášky obcí – vyvěšení na úřední desce obce umožňující i dálkový přístup + neprodleně po vyhlášení zasílána Ministerstvu vnitra nařízení obce - na úřední desce obce umožňující i dálkový přístup + neprodleně po vyhlášení zasíláno krajskému úřadu obecně závazné vyhlášky kraje a nařízení kraje – zveřejněny vyhlášením ve Věstníku kraje, které jsou přístupné každému u krajského úřadu, na obecních úřadech v daném kraji a na Ministerstvu vnitra právní předpisy hl. města Prahy – zveřejnění vyhlášením ve Sbírce právních předpisů hlavního města Prahy + je-li stanovena dřívější než obvyklá doba účinnosti, současně bezodkladně vyvěšeny na úřední desce Magistrátu hl. m. P. i na úředních deskách městských částí, kterých se předpis dotýká nařízení Správ národních parků a správ CHKO – vyhlášení vyvěšením na úřední desce správy po dobu 15 dnů. Musí být přístupné každému na obecních úřadech dotčených obcí. Nařízení krajské veterinární správy – vyvěšení na úřední desce kraje a na úředních deskách dotčených obecních úřadů Nařízení krajské hygienické stanice – vyvěšení na úřední desce krajské hygienické stanice
o -
Komunitární předpisy: právo ES/EU – obligatorní publikace v Úředním věstníku Evropské unie, který se vydává ve všech jazycích členských států včetně češtiny). Komplikovanější nahlížení do věstníku – možno jen u určitých orgánů a pouze v určité dny. derogace: zrušení, aktivní x pasivní
obecný postup o příprava návrhu – projednání – schválení - vyhlášení (publikace) proces přijímání zákonů : o 3 * čtení v PS + proces schvalování zákonů viz. schéma na další straně o Podpis: předseda vlády, předseda PS, prezident
PŘÍKLADY 1. Seřaďte časově následující fáze zákonodárného procesu Projednávání návrhu v Senátu Posouzení návrhu vládou Podání návrhu zákona Vyhlášení přijatého zákona ve Sbírce zákonů Projednání návrhu zákona v Poslanecké sněmovně Posouzení zákona prezidentem republiky Hlasování v Poslanecké sněmovně o návrhu zákona zamítnutém Senátem Hlasování v PS PČR o návrhu zákona vráceném prezidentem republiky
2. Stanovte platnost a účinnost právní normy Dne 12.12.2011 přijala Poslanecká sněmovna PČR na svém zasedání návrh zákona, podle jehož § 17 nabývá účinnosti prvního dne třetího měsíce následujícího po dni vyhlášení. Poté 12.1.2012 návrh zákona schválil i Senát. Schválený text podepsal dne 24.1.2012 prezident republiky a dne 25.1.2012 jej podepsal předseda vlády. Dne 3.2.2012 byl text zákona předán do tiskárny Sbírky zákonů ČR a dne 15.2.2012 byla částka, v níž byl tištěn, rozeslána.
3. Přečtěte si vybrané ustanovení občanského zákoníku. Určete, zda je možno sjednat odchylně výši úroků z prodlení stanovenou prováděcím předpisem. Svůj závěr srovnejte s vyňatou částí soudního rozhodnutí. § 517 Obč Z Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. (Pozn. nařízení vlády č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení.) Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 1117/2003: „Povaha ustanovení § 517 odst. 2 obč. zák. vylučuje, aby výše úroků z prodlení byla v občanskoprávních vztazích dohodnuta jinak, než stanoví právní předpis, který toto ustanovení provádí.
4. Přečtěte si vybrané ustanovení občanského zákoníku. Určete, zda je nutno předkupní právo respektovat i v případě že se jedná o převod bezúplatný (darování). Svůj závěr srovnejte s vyňatou částí soudního rozhodnutí. § 140 Obč Z Převádí-li se spoluvlastnický podíl, mají spoluvlastníci předkupní právo, ledaže jde o převod osobě blízké (§ 116, 117). Nedohodnou-li se spoluvlastníci o výkonu předkupního práva, mají právo vykoupit podíl poměrně podle velikosti podílů. Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 22 Cdo 2408/2007: „Z gramatického, systematického i logického výkladu uvedených ustanovení vyplývá závěr, že předkupní právo náleží spoluvlastníkovi jen v případě prodeje podílu. Zákonnou definici předkupního práva obsahuje § 602 odst. 1 ObčZ, ze kterého jasně vyplývá, že předkupní právo se uplatní, kdyby kupující chtěl věc prodat
(nikoliv darovat). To vyplývá již ze samotného pojmu „předkupní právo“; tento pojem nelze gramaticky vyložit jinak než právo koupit věc (srov. slovo: předkupní) dříve, než někdo jiný. Předkupní právo je podrobněji upraveno jako vedlejší ujednání při kupní smlouvě (§ 602 a násl. ObčZ) a tato úprava se použije i v případě předkupního práva podílového spoluvlastníka. Pokud by zákonodárce předpokládal, že právo nabýt přednostně věc by se týkalo i jiných případů než kupní (případně směnné) smlouvy, pojmenoval by toto právo jinak a zařadil by jeho úpravu do hlavy první osmé části občanského zákoníku, upravující obecné instituty závazkového práva. Konečně vztažení principů předkupního práva i na darovací smlouvy je v rozporu s podstatou darování; jeho výsledkem by bylo darování věci někomu, koho dárce obdarovat nechce, a nebylo by tak již možno mluvit o (dobrovolném) darování, ale o nuceném bezúplatném převodu. Tento problém se soudy snažily obejít tím, že žalované uložily povinnost věc prodat žalobcům za cenu stanovenou znaleckým posudkem, tento postup byl však ve zjevném rozporu § 606, věta první, ObčZ, který stanoví, že kdo je oprávněn koupit věc, musí zaplatit cenu nabídnutou někým jiným, není-li dohodnuto jinak. Postup, při kterém se „cena nabídnutá někým jiným“ nahrazuje cenou určenou znaleckým posudkem, nemá oporu v žádném ustanovení občanského zákoníku a nevyplývá ani z povahy věci. Také komentář k občanskému zákoníku se přiklání k závěru, že předkupní právo nemůže spoluvlastník v případě darování spoluvlastnického podílu uplatnit s tím, že „pokud by režim § 140 dopadal i na darování, nešlo by fakticky podíl darovat …což nepochybně nebylo smyslem ustanovení § 140“ (viz Občanský zákoník. Komentář. Praha : C. H. Beck, 2008, svazek I., s. 790).
5. Přečtěte si vybraná ustanovení občanského zákoníku. Určete, zda se nárok na přiměřené zadostiučinění v penězích promlčuje či nikoliv. Svůj závěr srovnejte s vyňatou částí soudního rozhodnutí. § 11 Fyzická osoba má právo na ochranu své osobnosti, zejména života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, svého jména a projevů osobní povahy. § 13 (1) Fyzická osoba má právo se zejména domáhat, aby bylo upuštěno od neoprávněných zásahů do práva na ochranu její osobnosti, aby byly odstraněny následky těchto zásahů a aby jí bylo dáno přiměřené zadostiučinění. (2) Pokud by se nejevilo postačujícím zadostiučinění podle odstavce 1 zejména proto, že byla ve značné míře snížena důstojnost fyzické osoby nebo její vážnost ve společnosti, má fyzická osoba též právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích. (3) Výši náhrady podle odstavce 2 určí soud s přihlédnutím k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k porušení práva došlo. § 100 (1) Právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. (2) Promlčují se všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického. Tím není dotčeno ustanovení § 105. Zástavní práva se nepromlčují dříve, než zajištěná pohledávka. (3) Nepromlčují se rovněž práva z vkladů na vkladních knížkách nebo na jiných formách vkladů a běžných účtech, pokud vkladový vztah trvá. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 154/2007: „Právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích podle ust. § 13 odst. 2 o.z. se nepromlčuje.“
6. Jedná se o právní normu nebo nenormativní část? § 19b Obč Z (1) Právnické osoby mají svůj název, který musí být určen při jejich zřízení. (2) Při neoprávněném použití názvu právnické osoby je možné se domáhat u soudu, aby se neoprávněný uživatel zdržel jeho užívání a odstranil závadný stav; je možné se též domáhat přiměřeného zadostiučinění, které může být požadováno i v penězích. (3) Odstavec 2 platí přiměřeně i pro neoprávněný zásah do dobré pověsti právnické osoby.
Občanský zákoník §123 Vlastník je v mezích zákona oprávněn předmět svého vlastnictví držet, užívat, požívat jeho plody a užitky a nakládat s ním. §124 Všichni vlastníci mají stejná práva a povinnosti a poskytuje se jim stejná právní ochrana. §125 (1) Zvláštní zákon upravuje vlastnictví k bytům a nebytovým prostorám. (2) Zvláštní zákon stanoví, které věci mohou být předmětem vlastnictví pouze státu nebo určených právnických osob.
Zákon č. 77/2002 Sb., o akciové společnosti České dráhy,státní organizaci SŽDC a o změně zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů §3 (1)Zakladatelem akciové společnosti České dráhy je stát, jehož jménem jedná Ministerstvo dopravy a spojů (dále jen „ministerstvo“). (2) Obchodní firmou akciové společnosti podle odstavce 1 je název České dráhy, a.s.
Obecně závazná vyhláška obce Jívka ze dne 1.3.1997 „Vyhláška Obecního úřadu v Jívce o financování věcných nákladů dětí, které navštěvují základní školy“ Čl. I. Obecní úřad v Jívce zajišťuje provoz Základní školy v Jívce v rozsahu 1. až 4. ročník. Od šk. roku 1994/95 v rozsahu 1. až 4. ročník Čl. II. Pro děti, které navštěvují 1. až 4. ročník ZŠ je tedy místně příslušnou školou. Rodiče, kteří se rozhodnou své dítě dát do jiné školy však musí počítat s tím, že ponesou náklady vynaložené tou obcí, kde dítě navštěvuje školu. Čl. III. Článek II. této vyhlášky neplatí pro děti mající trvalý pobyt v k.ú. Jívka. Tyto děti navštěvují školu pro ně z důvodu dopravy výhodnější. Čl. IV. Schváleno bylo Obecním úřadem v Jívce 7. 3.1994. Schváleno Obecním zastupitelstvem 14.3.1994 Vyvěšeno na úřední desce 16.3.1994. Sejmuto z vývěsky 1.4.1994
7. Rozlož strukturu právní normy, urči její druh a charakteristiku - hypotéza, dispozice, sankce - kogentní x dispozitivní - výčet demonstrativní x taxativní - opravňující x zavazující § 577 Obč Z (1) Dlužník je povinen bez zbytečného odkladu poté, co se doví o skutečnosti, jež činí plnění nemožným, oznámit to věřiteli, jinak odpovídá za škodu, která vznikne věřiteli tím, že nebyl včas o nemožnosti vyrozuměn.
§ 28 Obč Z Jestliže zákonní zástupci jsou povinni též spravovat majetek těch, které zastupují, a nejde-li o běžnou záležitost, je k nakládání s majetkem třeba schválení soudu.
§ 31 Obč Z (4) Je-li třeba, aby právní úkon byl učiněn v písemné formě, musí být plná moc udělena písemně. Písemně musí být plná moc udělena i tehdy, netýká-li se jen určitého právního úkonu.
§ 36 Obč Z Jestliže účastník, jemuž je nesplnění podmínky na prospěch, její splnění záměrně zmaří, stane se právní úkon nepodmíněným.
§ 48 Zákoníku práce (1) Pracovní poměr může být rozvázán jen a) dohodou, b) výpovědí, c) okamžitým zrušením, d) zrušením ve zkušební době.
§ 127 Obč Z „Vlastník věci se musí zdržet všeho, čím by nad míru přiměřenou poměrům obtěžoval jiného nebo čím by vážně ohrožoval výkon jeho práv. Proto zejména nesmí ohrozit sousedovu stavbu nebo pozemek úpravami pozemku nebo úpravami stavby na něm zřízené bez toho, že by učinil dostatečné opatření na upevnění stavby nebo pozemku, nesmí nad míru přiměřenou poměrům obtěžovat sousedy hlukem, prachem, popílkem, kouřem, plyny, parami, pachy, pevnými a tekutými odpady, světlem, stíněním a vibracemi, nesmí nechat chovaná zvířata vnikat na sousedící pozemek a nešetrně, popřípadě v nevhodné roční době odstraňovat ze své půdy kořeny stromu nebo odstraňovat větve stromu přesahující na jeho pozemek.“
