15. SRPEN DEN BRNA Památn˘ den konce ‰védského obléhání Brna a Nanebevzetí Panny Marie v roce 1645 Den Brna The Day of Brno Der Brünner Gedenktag
ISBN 80-239-6695-2
DEN BRNA 15. SRPEN památn˘ den konce ‰védského obléhání Brna a Nanebevzetí Panny Marie roku 1645
Přeji nám všem, kteří žijeme ve městě Brně, abychom z domů a bytů dokázali vytvářet domovy, ve kterých se budeme cítit dobře a ve kterých bude každý příchozí cítit lásku, pokoj a porozumění. Přeji nám všem, abychom po vzoru našich předků s využitím všech darů, které jsou nám nabízeny, dokázali přijmout zodpovědnost za místo, v němž žijeme, i za vztahy, které prožíváme. K tomu vám ze srdce žehnám.
Mons. ThLic. Vojtěch Cikrle biskup brněnský
5
Vznik oslav Dne Brna
Cikrleho založit tradici oslav Dne Brna byl 15. srpen roku 1995. Tehdy si moravská metropole připomněla právě 350. výročí dne, kdy malá skupina obránců města odolala útoku obrovské přesily švédských vojsk pod velením generála Torstenssona a Brno nebylo dobyto.
Nejen lidé, ale i města mají své osudy. Obojí se však natolik vzájemně prolíná a propojuje, že mluvíme-li o historických dnech určitého města, budou vždy spojeny s konkrétními osudy lidí, kteří ve stejných chvílích žili svoje životy. A jako si lidé připomínají okamžiky vzácné a významné, jež ovlivnily jejich život, tak si také města zaslouží podobné oslavy. Proto není náhodou, že časem vyplynula potřeba najít den natolik významný v osudu města Brna, aby se mohl pravidelně připomínat a oslavovat.
„Hrstka obránců spojená s Bohem a vírou v pomoc Panny Marie ochránila Brno před pohromou. Zaslechnete-li v jedenáct hodin hlas zvonů, nechť je to připomínkou, že Panna Maria i dnes stále střeží vaše město a čeká na své obhájce hodnot víry, lásky, blíženecké obětavosti a pomoci, kteří přijmou toto poslání v dnešní společnosti...“ Takto promlouval při prvních oficiálních oslavách Dne Brna 15. 8. 1997 k obyvatelům našeho města olomoucký světící biskup Mons. Josef Hrdlička.
Těžko bychom našli vhodnější datum než právě 15. srpen, den, který si věřící připomínají jako svátek Nanebevzetí Panny Marie, a současně den, v němž roku 1645 definitivně a neúspěšně skončilo obléhání města Brna Švédy. Osud, náhoda..., kdo ví.
Přání, aby se Brno zařadilo k evropským metropolím, které slaví svůj slavnostní den, v němž je spojen církevní svátek s historickým mezníkem města, se začalo plnit...
Impulsem pro rozhodnutí sídelního brněnského biskupa Mons. ThLic. Vojtěcha
Město Brno s dominantou pevnosti Špilberk v roce 2003 (pohled z věže Staré radnice) 6
Z historie oslav Dne Brna
Při oslavách Dne Brna nechybějí ani připomínky historických bitev v podání Společnosti 1645 (2003).
V roce 2003 byly v kostele sv. Jakuba v Brně slavnostně uloženy do zrekonstruované hrobky ostatky Raduita de Souches. Rekviem sloužil brněnský biskup Vojtěch Cikrle.
Při příležitosti Dne Brna 2004 celebroval slavnostní bohoslužbu v katedrále na Petrově vídeňský arcibiskup, kardinál Christoph Schönborn.
Raduitu de Souches vzdali hold také členové Společnosti 1645 (2003).
Vyhledávanou tečkou za slavnostním sobotním večerem se stal ohňostroj nad Zelným trhem.
Obraz Panny Marie Svatotomské, ochránkyně Brna, vystaveny v katedrále na Petrově (2005). 7
360. výročí připomínky hrdinné obrany Brňanů před švédskými vojsky si na Petrov přišli připomenout zástupci řemeslnických cechů – pekaři, cukráři a řezníci (2005).
Obraz Panny Marie Svatotomské, ochránkyně Brna, přijal během slavnostní bohoslužby biskup Vojtěch Cikrle z rukou misionářek rodiny Donum Dei (2005).
Brněnský biskup Vojtěch Cikrle 13. srpna 2005 sloužil mši za všechny obyvatele města Brna, kteří kdykoliv v historii položili své životy za jeho obranu, a prosil za šťastnou budoucnost moravské metropole i všech jejích obyvatel. Tradicí oslav Dne Brna se stal také večerní koncert v katedrále sv. Petra a Pavla. V letech 2003 – 2005 zde vystoupila muzika Hradišťan s Jiřím Pavlicou.
1
2
Brněnský městský střelecký sbor a zástupci historických vojsk vzdali poctu vojevůdci Raduitovi de Souches (foto č. 1. – kostel sv. Jakuba) a jezuitskému knězi Martinu Středovi (foto č. 2. – kostel Nanebevzetí Panny Marie na Jezuitské ulici) 2005 8
Plukovník Raduit de Souches (1608 – 1683)
Francouz, který bránil Brno proti Švédům
německých a polských bojištích. Prokazatelně bojoval v krvavé řeži u Nördlingenu v září 1634; jeho přímočarost a snad i sklon ke konfliktům ale vedly k tomu, že roku 1642 přeběhl na císařskou stranu. Raduit de Souches využil znalosti tehdy progresivní švédské válečné taktiky, kterou získal v době své služby ve vojsku krále Gustava II. Adolfa a později královny Kristiny. Naučil se používat svérázné severské zbraňové systémy a tyto zkušenosti spojoval s horlivým a často až s hazardérským vrháním se do ztečí.
Tvrdý a nekompromisní velitel brněnské obrany proti švédské přesile Ludvík Raduit de Souches se narodil 16. srpna 1608 v La Rochelle ve Francii. Rod de Souches bojoval proti králi, ovšem z vleklých půtek mu zůstalo více cti nežli majetku. Když královi mušketýři vkročili roku 1628 do La Rochelle, rodina budoucího moravského hrdiny z kraje odešla. Pro šlechtice Raduitova postavení a nevalného majetku se nabízela vpravdě jediná přímá cesta k obživě a získání rozsáhlejších pozemských statků – vojenská služba. Jeho volba padla na vynikající armádu švédského krále a velitele vojsk Gustava II. Adolfa. Pod švédskou vlajkou, k níž se upínaly naděje celé protestantské Evropy, se stal Raduit velitelem pluku dragounů i pluku pěchoty a srdnatě se jal bojovat proti katolické unii.
Na podzim 1642 čerstvě jmenovaný císařský plukovník regimentu začal verbovat vojsko a poté, co měl dostatek mužů ve zbrani, byl nasazen nejprve ve Slezsku, později hájil císařské barvy v Pomořansku. Jeho vojáci se pod praporem generála Krakowa snažili zbrzdit průnik Švédů do středoevropského prostoru. Vojska generála Torstenssona však vytrvale postupovala na jih a záhy obsadila samé srdce Moravy. Tehdy, v září 1643, obléhali Švédové poprvé také Brno.
Sledujeme-li jeho činnost v první fázi vojenské kariéry, zaznamenáme mnohé stopy horkokrevného hrdiny zejména na 9
Ludvík Raduit de Souches velitelem Brna
císař musel městské radě a krajskému hejtmanovi v dopise zdůraznit, že se jedná o příkladného vojáka a dobrého taktika, který jistě nenechá sídlo Švédům napospas. V okamžiku, kdy se Švédové objevili na dohled, bylo v Brně potravin i střeliva na rovného půl roku. Zároveň byly již opraveny hradby, hloubily se příkopy a mezi městem a hradem byla zbudována krytá cesta. Hektičnost příprav souzněla s rostoucím nebezpečím. Téměř dvacet osm tisíc vojáků, kteří se k Brnu blížili, mělo zastavit patnáct set obránců. Z nich byla jen necelá třetina skutečných vojáků.
V březnu 1645, v okamžicích, kdy po bitvě u Jankova a jarní Torstenssonově vojenské kampani bylo Habsburkům skutečně krušno, jmenoval císař Francouze, který na sebe upozornil již při dobývání Olomouce, velitelem města Brna. Moravu na stále větší ploše okupovali Švédové. Brno zůstalo jako jeden z mála zbývajících císařských opěrných bodů švédskému vojsku v zádech. V okamžiku, kdy de Souches Brno přebíral, nebyly jeho vyhlídky na dlouhodobou úspěšnou obranu velké. Samotný švédský vojevůdce Torstensson byl přesvědčen, že dobytí Brna bude otázkou několika málo dní. Ludvík Raduit de Souches, vstupující právě na scénu, však byl předurčen k tomu, aby dokázal zdánlivě nemožné.
Obléhání Brna Dne 3. května dorazily k Brnu první švédské oddíly. Rozdrcení sídla s nepatrnou posádkou se zdálo být skutečně otázkou dnů. Vždyť posílit Švédy přišly ještě oddíly sedmihradského knížete Jiřího I. Rákoczyho. Torstenssonova taktika při obléhání Brna byla podobná jako u jiných měst. Spoléhal nejprve na samotný fakt obrovské převahy a koketoval s myšlenkou, že se
Zpočátku se jeho počínání při přípravě obrany měšťanům ani představeným kraje příliš nezamlouvalo. V Brně se uvedl v duchu svých předešlých aktivit konfliktem. Nedůvěra Brňanů k vojákovi, který neměl dobrou pověst a navíc byl protestant, dostoupila takových rozměrů, že až sám
Generál Lennart Torstensson (1603 – 1651) 10
Klášter sv. Tomáše při švédském obležení (podle dobové kresby)
Brno vzdá bez boje. Vyslal dokonce v prvním dnu obléhání k otcům města posla, který je vyzval, aby kapitulovali. Nestalo se tak. Chronologie následujících událostí je přehlídkou snah dobyvatelů o průnik a následných protiakcí obránců. Torstensson pochopil, že získání Brna nebude tak snadnou záležitostí. Už 13. května přemístil své velitelské stanoviště do Modřic, odkud chtěl sledovat nový hlavní útok směrem na Petrov. Skutečně se tak stalo, ovšem znovu bez úspěchu. Další švédské nebezpečí směřovalo od Petrova k někdejší Židovské bráně. V hlubokých a dobře krytých příkopech se útočníci posouvali vpřed a soustředěnou palbou deptali město. Dne 20. května se ale ukázalo, že hlavním cílem dobyvatelů je stále Špilberk. Mohutný útok, který podnikli, korunovala zteč do hradu.
dobytek byla ve vyplundrovaném okolí Brna potíž. Švédská delegace však nebyla ani vpuštěna do města a všechny výzvy ke kapitulaci byly odmítnuty. Odpovědí na aroganci dobyvatelů se naopak staly veselé popěvky s mnoha šprýmy, jimiž obránci častovali zuřící Švédy. Na přelomu května a června Torstensson znovu přemístil velitelské stanoviště a usídlil se tentokrát v Komárově. Tam také přivítal Rákoczyho jezdectvo. V té době se Torstenssonovi vrátily vleklé obtíže s dnou a vedení předal generálu Mortaignemu. Méně zkušený velitel volil nový útok na Špilberk. Přikázal intenzivně ostřelovat krytou cestu a jeho ženisté kopali usilovněji nežli dříve podkopy a příkopy. Marně. Hra nervů pokračovala. Na čas morálně Brnu pomohl dopis velitele císařských vojsk Leopolda Viléma, jenž obránce Brna informoval o tom, že se Švédy podařilo zatlačit na dohled od Vídně. Sliboval také, že se vydá Brnu na pomoc. Dlouhý sled útoků a protiútoků zatím pokračoval. Brňané s vervou odráželi ataky a velitel města vyburcoval své muže k vysokým výkonům. Vše, co za půldruhého měsíce Švédové podnikli, přišlo vniveč.
Podařilo se jim dokonce proniknout do prostoru pevnosti. Byli však střelbou zahnáni zpět. Švédské ztráty byly velké a útok opět neúspěšný. Už po necelém týdnu útok opakovali, ale ani tentokrát nezvítězili. Dne 26. května se Torstensson pokusil o další vyjednávání. Jeho vojáci už neměli dostatek proviantu a zejména s krmivem pro 11
Déšť obráncem Pomocníkem brněnských obránců se stal déšť. Odpolední průtrž mračen 14. června byla tak vydatná, že zaplavila příkopy a mnoho vojáků v nich bylo uvězněno. Švédové se začali stahovat, protože vojáci tonuli. V nastalém zmatku podnikl de Souches vynikající obranný krok – útok. Dobová úroveň techniky navíc hájitelům Brna dávala mnohem více šancí než mužům, kteří jen s primitivními prostředky stáli proti hradbám. Druhá výrazná pomoc přišla zvenčí. Byl to první skutečný odlehčovací útok, který podnikly císařské oddíly. Na samém konci června se k městu přiblížily jízdní oddíly plukovníka Martina Pachoje, které přivezly kromě velké morální podpory také důležité zásoby střelného prachu.
Katedrála sv. Petra a Pavla na Petrově
vytrvali na svých pozicích skutečně takřka zázrakem. S příchodem večera však již bylo jisto, že je město zachráněno. Potvrzením vítězství obránců byla švédská žádost o možnost odnesení raněných a pohřbení mrtvých. De Souches prožíval svůj triumf.
Druhá polovina července se nesla ve znamení ostřelování Špilberku a budování podkopů a příkopů bez konkrétních útočných akcí. Švédové se také pokusili o další kontakt s velitelem města. Znovu byli odmítnuti. I v dalších dnech a týdnech boje pokračovaly a bylo jasné, že tradičními útoky Švédové Brno nedobudou. Posílení své obrany se Brno dočkalo 8. srpna, kdy do města proniklo dvě stě padesát dragounů z oddílu císařského generála Matyáše Gallase. Posila s sebou přivezla i 350 liber síry na výrobu střelného prachu.
Zvonění ukončující obléhání je pouze pověst Od švédského obléhání Brna se traduje pověst o chytrosti brněnských obránců. Dozvěděli se prý, že Torstensson je rozhodnut buď město dobýt do poledne 15. srpna, nebo odtáhnout s nepořízenou pryč.
S přibližujícím se 15. srpnem – svátkem Nanebevzetí Panny Marie – se těžké boje odehrávaly zejména v prostoru svatotomášského kláštera, kam se podařilo proniknout elitnímu Torstenssonovu pluku Altblau. Brňané doufali v obrat. Víru v mocnou ochránkyni šířil zejména jezuitský kněz Martin Středa. Na mariánský svátek naplánoval Torstensson také hlavní útok na Brno. Město se chystalo na rozhodující hodiny. Dne 15. srpna o půl páté ráno začala soustředěná palba na Petrov a na jezuitskou kolej. Do odpoledne došlo na několika místech k průlomu hradeb. Situace byla tak vážná, že i sám de Souches bojoval pod Petrovem se svými muži. Přesto se na několika místech švédské jednotky dostaly až na hradby. Jak později vypovídali obránci, v některých okamžicích
V okamžiku, kdy Brňanům sil již ubývalo, v jedenáct hodin dopoledne, rozezněly se podle pověsti zvony. Realita však byla jiná. Onen den se bojovalo až do setmění. (Živoucí doklad pověsti ale můžeme zaznamenat i my – zvony na Petrově zvoní poledne už v jedenáct.) V dalších dnech intenzita bojů ustávala. Švédové stahovali zbraně, požádali o výměnu zajatců a 23. srpna od města odtáhli. Za sto dvanáct dní obléhání padly dvě a půl stovky obránců, o stovku méně jich bylo zraněno. Ztráty Švédů a jejich spojenců se odhadují až na osm tisíc. Torstenssonovy jednotky směřovaly na jih, do Rakouska. Brněnský debakl měl pro švédského vojevůdce další, mnohem významnější dohru. 12
Pohled na Brno od jihovýchodu; mědiryt Georga Houfnagela z roku 1617
Rozladěn létem zmarněným před branami Brna chtěl pokořit samotného velitele císařských vojsk Leopolda Viléma. Ten se však stáhl až k sídelnímu městu za Dunaj. Důvodem k upuštění od válečných aktivit kolem Vídně a konečně i Brna se patrně stalo uzavření příměří mezi císařskou stranou a švédským spojencem Jiřím I. Rákoczym. Přes Olomouc se tedy Torstensson vypravil do Slezska a do Saska. Když zrekapituloval neúspěšnost svého tažení, vzdal se velení švédské armády.
osoby: tovaryši, studenti, měšťané i samotný velitel Raduit de Souches. Ještě do konce roku se stal generálmajorem a v roce 1646 byl povýšen do stavu svobodných pánů. V roce 1648 se stal polním maršálem a velitelem vojsk na Moravě. Nakonec působil též coby významná postava obrany Prahy před Švédy na podzim roku 1648. Hrdinný velitel Brna získal statky na Moravě a v roce 1650 obdržel též inkolát v zemích Koruny české. Konec života prožil na svých panstvích a ve svých městských domech. Založil poutní chrámy, podporoval církev. Zemřel 6. srpna 1683 na zámku v Jevišovicích a pohřben byl v brněnském chrámu sv. Jakuba (obr. str. 16 a 23).
Brno odolalo, svět žasl Hrdinný postoj brněnských obránců byl v konturách proměnlivého evropského konfliktu něčím nevídaným. Odezva jejich statečnosti putovala na jih do Rakouska a Itálie, ale také po celém Německu, po Francii a byla zaznamenána i ve Španělsku.
Ještě dnes můžeme za hlavním oltářem v kostele sv. Jakuba v Brně na Jakubském náměstí najít barokní náhrobek zdobený bronzovou klečící postavou maršála, která je dílem brněnského umělce Jana Sigismunda Kerkera z roku 1722. Na náhrobku je nápis ve staroněmeckém jazyce, který začíná těmito slovy: „Postůj tiše, poutníče, chceš-li zvědět, který vojevůdce jest zde pochován. Jest to velký hrdina, známý daleko široko, jehož se nepřítel obával jako úderu hromu. Císař Ferdinand III. a Leopold I. poznali dosti za 38 roků jeho hrdinnou odvahu všude tam, kam ho poslali. Tento velký hrdina zmařil Švédům, kteří obléhali Brno a chtěli se zmocnit i Špilberku, jejich úmysly, když jako velitel posádky tasil svůj ostrý meč, a nejenže osvobodil obě místa od nepřátel, nýbrž je i tak zastrašil, že z Moravy i Rakous a Čech museli před ním prchati, sklízejíce ostudu a výsměch...“
Na to, co Ludvík Raduit de Souches učinil v nejtěžších a nejdramatičtějších týdnech dějin Moravy, nelze zapomenout. Jako skvělý taktik a mistrovský organizátor posiloval umdlévající obránce a se znalostí postupů švédského vojska odrážel jeho útoky. Za čtyři měsíce od 3. května do 23. srpna nedošlo k tomu, aby město byť jen „pokleslo v kolenou“. Tak i brněnská obrana přispěla k urychlení začátku konce třicetileté války. Na samotné Moravě bylo málo jiných měst, jež by se o hrdinný dlouhodobý obranný boj byť jen pokusila. Město Brno získalo následně od císaře řadu privilegií včetně daňových úlev a polepšení znaku. Odměněny však byly také konkrétní 13
Obléhání města Brna Švédy v roce 1645. Votivní obraz z baziliky v Mariazell (výřez), posvěcený 20. 8. 1684. Z inventáře baziliky v Mariazell (snímek Michael Oberer, Bundesdenkmalamt Wien).
Otec Martin Středa, muž, který udržel v Brně naději
sv. Václava, kde byli chudí studenti vydržováni zdarma. V roce 1608 pak vstoupil v Brně do noviciátu Tovaryšstva Ježíšova, o dva roky později složil první řeholní sliby a byl vyslán na filozofická studia do Štýrského Hradce, kde byl také kolem Velikonoc 1620 vysvěcen na kněze.
Zatímco vojenské zásluhy při obraně města Brna náleží bezpochyby právem Ludvíku Raduitovi de Souches, duchovně město uhájil rektor jezuitské koleje otec Martin Středa. Navzdory obležení velkodušně dokázal těšit lid a ujišťoval ho, že nepřítel i přes velikou přesilu město nedobude ani neobsadí, což potom obdivuhodně potvrdil průběh událostí. Kdykoli mělo dojít k boji, otec Středa podle historických pramenů v modlitbách prosil o přispění nebeské moci. A právě jeho vnitřní síla a víra dokázaly podle zapsaných svědectví z pohnutých časů, kdy švédská děla bez milosti pálila na město, udržet naději Brňanů.
Roku 1621 se vrátil opět do Prahy, stal se profesorem rétoriky a posléze filozofie a krátce nato i řádným profesorem tohoto oboru na Ferdinandově univerzitě. Po spojení s Univerzitou Karlovou získal stolici teologie na tomto ústavu a v roce 1624 složil slavné řeholní sliby. O tři roky později začal působit jako rektor brněnské koleje. V roce 1629 byl jmenován rektorem u sv. Klimenta v Praze, a tím se stal také rektorem Karolina pražské univerzity. Poté do jeho života přímo vstoupila válka a Středa spolu s dalšími bratry Tovaryšstva opustil Prahu. Zpátky se vrátil o rok později po vítězství Valdštejnových vojsk. Ve třicátých letech působil Martin Středa jako představený pražského domu profesů a znovu se stal rektorem Klementina. Roku 1638 stanul v čele provincie jezuitů a řídil celkem sedmnáct kolejí a pět rezidencí. Do Brna se vrátil ve funkci rektora brněnského noviciátu na jaře 1641. Tady jej také zastihl vpád švédské armády. „Statečnosti při obraně dodávaly vroucí modlitby a vytrvalé posty pátera Středy,
Kdo byl tento muž, na něhož světská historie při mapování obléhání Brna Švédy občas trochu zapomíná? Již od mládí prý tak jasně zářily jeho ctnosti, že o něm už tehdy, a tím víc později, duchovní i světské osobnosti říkaly, že je to anděl, u mnohých si celým svým životem získal pověst neobyčejné svatosti. Pro prozíravost a svatost si ho vážil také císař Ferdinand III. Martin Středa se narodil 11. listopadu roku 1587 městskému radnímu v Hlivici ve Slezsku. Už jako chlapec posluhoval nemocným morem bez vědomí rodičů a nosil jim jídlo, které si sám odřekl. Vzdělání se mu dostalo na školách v rodném městě, později studoval v pražském semináři
Raduit de Souches, barokní náhrobek v kostele sv. Jakuba na Jakubském náměstí 16
P. Martin Středa SI (1587 – 1649)
P. Martin Středa SI, v hrobce kostela na Jezuitské ulici v Brně 17
dokutálela k nohám pátera Středy, který se modlil k Bohu, a znehybněla... Stalo se tak na svátek Nanebevzetí Panny Marie 15. srpna 1645, kdy s definitivní platností skončilo obléhání Brna.
jimiž přinášel sílu z nebe pro ochranu a bezpečnost obležených. Kdykoliv jsem měl během onoho obranného boje aspoň trochu volnou chvíli od obtížnějších povinností, využil jsem ji k návštěvě otce Martina a k rozhovoru s ním. Vždy jsem si od něho odnášel útěchu a vnitřní pokoj,“ píše o mnoho let později sám Raduit de Souches, který se prý také díky Martinu Středovi odvrátil od kalvinismu a stal se věřícím katolíkem. Boj se Švédy byl dlouhý a vyčerpávající. Ve chvílích, kdy umlkla děla, věnoval Martin Středa svůj čas nejen duchovnímu povzbuzování svého okolí, ale vedle bohoslužeb dokázal organizovat také péči o raněné a pomáhat tam, kde to bylo třeba. Jeho vroucí modlitby a neutuchající víra v dobrý konec daly podnět k legendám o jeho pravdivých proroctvích, vojenské předvídavosti i o nadpřirozených schopnostech.
Martin Středa se stal v roce 1648 podruhé provinciálem českých jezuitů. Nemilosrdnou nemoc však už nebylo možné zastavit a 26. srpna 1649, hodinu po půlnoci, zemřel na souchotiny. Pochován je ve skleněné rakvi v hrobce brněnského jezuitského kostela (obr. str. 17). (Podle P. Josefa Koláčka SI)
Zaznamenána jsou rovněž očitá svědectví, která tvrdí, že se při svých modlitbách vznášel nad zemí. V pozdějších letech byli mnozí pamětníci ochotni přísahat, že poslední švédská koule vystřelená z většího děla na město se pouze bezmocně
Polepšený znak udělený městu Brnu císařem Ferdinandem III. (uloženo v archivu města Brna) 18
Z veřejného prohlášení brněnské městské rady o otci Martinu Středovi
ské umění a válečná technika, přece jen po krutém a dlouhém obléhání, ve kterém bez přestání pokračoval po 16 týdnů, nedosáhl vytyčeného úspěchu. A tak když viděl, že nepořídil, že obležení nejsou přemoženi a že jsou vyčerpána jak jeho vlastní, tak i transylvánská vojska, že utrpěla úhonu jeho sláva, kterou jinde získal, byl nucen zvednout tábor a skončit obléhání málo čestným ústupem.
My, primátor a konšelé královského města Brna v Markrabství moravském, všem a každému zvlášť stálé zdraví a veškeré blaho. Opravdu se sluší nejen v současné době uchovávat v paměti, ale též předávat potomkům, ať k věrnému následování nebo k zapamatování a pro útěchu to, jakou dokonalostí mravů a bezúhonnosti života vynikají slavné činy předků. Je tedy vhodné, abychom vydali veřejné svědectví pravdě, jak vynikajícími Božími i přirozenými vlohami, dary, milostmi, mravy a ctnostmi a duchem svatosti byl ozdoben blažené paměti ctihodný P. Martin Středa, kněz Tovaryšstva, původem Slezan z Hlivice, narozený ze senátorských rodičů.
Ještě během obležení tento opravdu zbožný a Bohu milý přítel předpovídal budoucí události s takovým úspěchem, že kdykoliv měli obležení udělat výpad na nepřítele, otec Středa jakýmsi instinktem a hlasem shůry předem věděl, zda se vrátí jako vítězové nebo jako poražení, a nikdy se nemýlil. Tak veliká byla jeho horlivost a důvěra v Boha, že kdykoliv mělo dojít k boji s obleženými, ať už před hradbami nebo za mohutného nepřátelského útoku, otec Středa po celou dobu ležel na zemi a modlitbami prosil za přispění nebeské mocnosti. A tak když zesílil boj, také on, Kristův vojín, bojoval neúnavně Gedeonovým mečem a byl od Boha vyslyšen.
Dosvědčujeme: Je nám velmi dobře známo z ještě čerstvého zážitku, že zmíněný otec Martin Středa zastával dvakrát úřad rektora v této brněnské koleji, totiž poprvé od 5. září 1627 do 5. září 1629 a pak od 24. března 1641 do 1. července 1646. A tak když sečteme obě údobí, bydlel v tomto městě plných sedm let a tři měsíce; jistě dostatečnou dobu, abychom mohli posoudit jeho život.
Jestliže se tedy připisuje život trvalé slávy těm, kdož padli za vlast a za její uchování, ať již na vojenském pochodu nebo po dosažení vítězství, a již odpočívají v pokoji, plným právem patří tento život ve slávě a nadevše nebeský život zde často jmenovanému ctihodnému otci Martinu Středovi, protože není pochyb, že on s Boží pomocí zachránil město Brno a celou vlast, protože její osud závisel na osudu Brna.
Je známo, že vedl zbožný a bezúhonný život, ozdobený veškerou duchovní dokonalostí, že se velmi bedlivě staral jak o sobě svěřenou kolej, tak o zdraví bližních a že svými svatými rozhovory, zbožnými radami a leskem bezúhonného života mimořádně vzdělával všechny občany tohoto města. A nadto proslavil se opravdu prorockým duchem. Když totiž v roce 1645, nedlouho po krvavé bitvě a porážce u Jankova v Čechách, velitel švédského vojska Lennart Torstensson, se zbraněmi už samy o sobě hroznými a vojskem posíleným pomocí Transylvánie, vytáhl jako řvoucí vandalský lev, opojený nedávným vítězstvím, aby dobyl toto město, obklíčil je strašnými válečnými nástroji a zuřivými nepřátelskými jednotkami, jež je měly přepadnout, blažený a Bohu milý již zmíněný prorok, ctihodný otec Martin Středa, velkodušně těšil katolický lid obležený nepřátelskou zuřivostí a utěšoval občany města předpovědí, aby se nebáli, že nepřítel přes svůj obrovský počet nedobude město, ani je neobsadí, což potom obdivuhodně potvrdil průběh událostí. Onen velmi mocný nepřítel totiž, třebaže neopomenul sáhnout ke všemu a pokusit se o všechno, co vyžadovalo vojen-
A zvláště se musíme zmínit, že jak věrně a svatě žil, tak i 26. srpna 1649 v jednu hodinu před svítáním odešel do neuhasitelného světla, když podruhé zastával úřad provinciála v Tovaryšstvu a tento pozemský život pokojně zaměnil za nebeský. Jeho tělo bylo uloženo u hlavního oltáře chrámu Tovaryšstva Ježíšova. Odpočívá jako překrásná perla a je uchováno jako převzácný poklad a bude i v budoucnu opatrováno ve zbožné úctě, zatímco jeho duše vstoupila do nebeské radosti; o tom není nejmenší pochyby. To vše, jak shora uvedeno, my předem jmenovaní, konsul a senát, na svou čest a velkou pečetí, dole upevněnou, stvrzujeme jako naprosto pravdivé. Dáno v Brně 23. listopadu, roku od znovu nabyté spásy 1671. Vydal úřad primátora pana Jana Metzgera z Brisachu. Jiří Ignác Kossinsky, J.U.D. a t. č. městský písař 19
Ochránkyně města Brna, Panna Maria Svatotomská
vždy utíkali s důvěrou o pomoc k milostné Panně Marii v augustiniánském klášteře. Když pak v roce 1645 Švédové oblehli Obraz Panny Marie Svatotomské, ochránBrno, stala se Matka Boží u sv. Tomáše kyně města Brna, je trvale instalován na vyhledávaným útočištěm. Vypravuje se, že vrcholu tzv. stříbrného oltáře v bazilice ve chvíli nejnebezpečnější se prý její obraz Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně. ukázal nad městem – jen s tím rozdílem, že Je uctíván jako zázračný, neboť v roce bylo vidět Pannu Marii, jak rozprostírá nad 1645 se prý právě tento městem svůj ochranný plášť. To údajně dodalo obraz zjevil nad městem obráncům města tolik obléhaným Švédy. Od síly, že odrazili nejsilnější této události je považošvédský útok, po němž ván za paladium – symnepřítel od města odbol ochrany města Brna. táhl. Rovněž Bohuslav Tentýž obraz se zjevil na Balbín v jednom ze obloze ještě jednou, svých spisů vydaném v roce 1742, kdy bylo třináct let po obléBrno obléháno spojenýhání Brna uvádí, že domi prusko-saskými vojdnes si lidé vyprávějí, sky v období bojů o dějak se Matka Boží ukádictví rakouské. zala nad městem. BalMilostný obraz černé bín o tom slyšel za svéPanny Marie byl umísho pobytu v Brně od těn až do roku 1783 lidí, kteří prožili švédské ve zvláštní kapli při klášobléhání, kriticky však terním chrámě augustidodává, že si to mohli niánů u sv. Tomáše v BrPanna Maria Svatotomská, vybásnit... ně, teprve potom získal ochránkyně města Brna
své současné místo v bazilice na Starém Brně. Obraz patří k řadě prastarých madon byzantského původu, které vznikly v 8. až 9. století.
Avšak také městská rada brněnská píše o osvobození města olomouckému biskupovi a za záchranu před Švédy děkuje nejen Bohu samému, ale v první řadě mocné přímluvě Panny Marie, která právě v den svého Nanebevzetí byla zneuctěna tisícem děl. Martin Středa výslovně prohlásil, že vítězství Brněnských nad ohromnou převahou Švédů není dílem lidským, nýbrž vítězstvím Panny Marie.
Jaký byl osud tohoto posvátného obrazu, než se dostal do Brna, nelze přesně doložit. Za hodnověrný však můžeme uznat fakt, že klášteru jej při založení daroval sám Karel IV. Už prastaré doklady i ústní podání dokazují, že brněnští měšťané se
Kostel sv. Tomáše na Moravském náměstí 20
Nanebevzetí Panny Marie
Právě otec Středa byl sám velkým ctitelem Panny Marie Svatotomské a za obležení nabádal k jejímu uctívání a ujišťoval ostatní o její mocné ochraně. Také ve švédském táboře o zjevení věděli. Zábrdovický premonstrát Vigssíus napsal roku 1663, že Švédové posměšně volali na obležené: „Ať vám pomůže ona, ve kterou kladete své naděje!“ A když poraženě odcházeli, křičeli na brněnské vítěze: „Pomohla vám ta vaše Černá“, jako by chtěli říci: Kdyby vám nepomohla, marně byste napínali síly. Ke všem těmto svědectvím a dokladům lze doložit ještě jiný, a to prastarou německou píseň začínající slovy: Brunn ist hin. Ta je důkazem, že švédští obléhatelé dobře věděli o zázračném zjevení Panny Marie... (viz zadní strana obálky).
Už od nejstarších dob je blahoslavená Panna Maria uctívána pod názvem Bohorodička. Svým naprostým souhlasem s Otcovou vůlí, se spasitelným dílem jeho Syna a s každým hnutím Ducha Svatého je pro církev vzorem víry a lásky. Díky zcela zvláštnímu způsobu spolupráce na Spasitelově díle se v řádu milosti stala i naší matkou. Když byla vzata do nebe, nadále nám získává dary věčné spásy svými mnohonásobnými přímluvami. Proto je v církvi vzývána jako přímluvkyně, pomocnice, ochránkyně a prostřednice. Věřící se v modlitbách utíkají pod její ochranu ve všech nebezpečích a potřebách. Tato úcta nachází svůj výraz v liturgických svátcích zasvěcených Matce Boží a v mariánské modlitbě svatého růžence, „souhrnu celého evangelia“.
Bez ohledu na to, zda přijmeme svědectví o zjevení Panny Marie nad městem, nebo ne, zůstane nepopíratelnou skutečností, že unavení a vyčerpaní Brňané chodili k jejímu obrazu prosit o sílu a odvahu. Ne nadarmo se proto stala patronkou města a její obraz do dnešních dnů přivádí mnohé do baziliky Nanebevzetí Panny Marie na Mendlově náměstí, aby tu získali její přímluvu či alespoň ocenili krásu vzácného díla samotného. Kopie obrazu se nachází také na původním místě, v kostele sv. Tomáše na Moravském náměstí a v biskupské rezidenci na Petrově.
(Katechismus katolické církve)
(podle Augustina Neumanna – z archivu starobrněnského opata P. Evžena Lukáše Martince)
Bazilika Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně s tzv. stříbrným oltářem 21
Když papež Pius XII. prohlásil 1. listopadu 1950 za článek víry, že po skončení života „byla neposkvrněná Matka Boží vzata s tělem i duší do slávy nebeské“, potvrdil tak jen to, v co křesťané už odedávna věřili a společně 15. srpna oslavovali při bohoslužbách. V Jeruzalémě se tento svátek slavil už v 5. století. Od 6. století ho slaví celý křesťanský východ a od 7. století se začal slavit i v Římě.
aby ta, která nosila Stvořitele jako své dítě ve svém lůně, prodlévala v Božím stánku v nebi. Slušelo se, aby ta, která hleděla na svého Syna visícího na kříži a zakusila ve svém srdci meč bolesti, jíž byla ušetřena při porodu, mohla hledět na svého Syna, jak sedí ve slávě po pravici Otce. Slušelo se, aby Matka Boží měla to, co má Syn, a aby byla od všech tvorů uctívána jako Boží matka a služebnice.“
Svatý Jan Damašský srovnává tělesné nanebevzetí vznešené Matky Boží s ostatními jejími dary a výsadami a říká výmluvně: „Slušelo se, aby tělo té, která při porodu zůstala neporušenou pannou, zůstalo také po smrti beze všeho porušení. Slušelo se,
Všechny úvahy svatých otců se opírají o Písmo svaté. To nám staví před oči vznešenou Matku Boží v nejužším spojení s jejím božským Synem, na jehož údělu má stále účast. (Z apoštolské konstituce papeže Pia XII.)
Hrobka Ludvíka Raduita de Souches pod kostelem sv. Jakuba v Brně větrací otvor
kovové dveře
podstavec
žulový poklop větrací otvor
podstavec
Hrobka Ludvíka Raduita de Souches v kostele sv. Jakuba před uložením ostatků (v roce 2003)
Kresba: Geocomp, spol. s r. o.
Busta Ludvíka Raduita de Souches na Špilberku 22
Ludvík Raduit de Souches (*16. 8. 1608, † 6. 8. 1683) voják a důstojník švédské armády, později důstojník, generál a polní maršál v císařském vojsku, původně hugenot, později – pod vlivem P. Martina Středy SI – katolík. Čtrnáctého března 1645 se stal velitelem obrany Brna. Po slavném vítězství nad Švédy 15. 8. 1645 obdržel mnohé vojenské a občanské pocty. Na základě závěti z 14.8.1675 byl po smrti pohřben v kostele sv. Jakuba v Brně. Náhrobek byl vybudován v roce 1722 podle návrhu Jana Sigismunda Kerkera, opraven a doplněn byl v roce 1964.
Hrobka Ludvíka Raduita de Souches byla poprvé otevřena 12. 10. 1936. Původní vchod do hrobky je ukryt pod chórovými lavicemi. Rakev byla do hrobky uložena vchodem z kaple Ludvíka Raduita de Souches, která byla přistavěna na boku kostela. Ostatky maršála byly několikrát zkoumány, naposledy v roce 1980. Hrobka v kostele sv. Jakuba byla znovu otevřena 27. 5. 2003. To umožnilo, aby brněnský biskup Vojtěch Cikrle mohl v sobotu 16. 8. 2003 – 395 let ode dne narození velitele obrany Brna – slavnostně uložit jeho ostatky znovu tam, kde si sám přál odpočívat. (ThLic. Václav Slouk)
THE DAY OF BRNO 15 AUGUST The commemoration of the End of the Swedish Siege of Brno and the Feast of the Assumption of Our Lady in 1645
I wish for all of us who live in the city of Brno that we may be able to make our houses and flats true homes in which we may feel well and in which every visitor may feel love, peace and understanding. I wish for us all that we may be able to make use of all the gifts that are offered to us, to accept responsibility for the place we live in and for the relationships we experience, like our ancestors did. Blessing you with all my heart,
Mons. ThLic. Vojtěch Cikrle Bishop of Brno
27
The Origin of Brno Day Celebrations
would unite a holy day of the Church with the city’s historic landmark is becoming true...
Not only people, but also cities have their fates. However, both are so mingled and interconnected that, if we speak about momentous days of a town, such days will always be connected with stories of particular people who were living their lives at the same moment. And just like people reminding themselves of precious and significant moments that influenced their lives, so cities deserve similar celebrations, too. That’s why it is not accidental that there was the need to find such an important day in the history of the city of Brno to commemorate and celebrate regularly.
The Frenchman Who Defended Brno against the Swedes Louis Raduit de Souches, the severe and uncompromising commander of Brno’s defence against the Swedish superiority, was born in La Rochelle, France, on 16 August 1608. The de Souches family had fought against the king; however, the protracted brawls brought them more honour than fortune. When the king’s musketeers entered La Rochelle in 1628, the family of the future Moravian hero left the region.
We would hardly find a more appropriate date than 15 August, the day that believers celebrate as the Feast of the Assumption of Our Lady and, at the same time, is the day on which the siege of Brno by the Swedes was definitively lifted in 1645. Providence, or coincidence, who knows...
In fact, there was only one direct way for a nobleman of Raduit’s position and poor wealth how to earn his living and gain some substantial worldly fortune: the military service. He chose the excellent army of Gustav II Adolph, the Swedish king and army commander. Raduit became the commander of a regiment of dragoons and a regiment of infantry under the Swedish flag, on which the whole of Protestant Europe set its hopes, and started fighting valorously against the Catholic Union.
An incentive for the decision of Mons. ThLic. Vojtěch Cikrle, residential bishop of Brno, to establish the tradition of celebrations of Brno Day was 15 August 1995. At that time, the capital city of Moravia was commemorating the 350th anniversary of the day when a small group of defenders of the town resisted the attack by an enormously superior force of Swedish troops under the command of General Torstensson; and Brno was not conquered.
If we track his activities in the first stage of his military career, we can note many traces of the hot-blooded hero especially on the battlefields of Germany and Poland. It is known that he participated in the bloody massacre at Nördlingen in 1634; however, his directness and maybe his proneness to conflicts led to the fact that he deserted and joined the Emperor’s party in 1642. Raduit de Souches took advantage of his knowledge of then progressive Swedish military tactics which he obtained during his service in the army of King Gustav II Adolph and later of Queen Cristina. He learnt how to use the peculiar Scandinavian weapon systems, and he connected his experience with ardent, and often even hazardous, attacking.
“A handful of defenders, united with God and believing in the help of Virgin Mary, saved Brno from a disaster. If you hear the voice of bells today at eleven o’clock, please recall that Virgin Mary continues protecting your city and waits for defenders of the values of faith, charity, neighbour’s unselfishness and help, who will assume this message in today’s society...” These are the words of Mons. Josef Hrdlička, auxiliary bishop of Olomouc, addressed to our city’s inhabitants during the first official celebration of the Day of Brno on 15 August 1997.
In autumn 1642, the Emperor’s freshly created colonel of a regiment started to recruit an army; when he had enough armed men, he was sent to Silesia first.
The wish that Brno, like other European cities, should celebrate its feast which 28
Later he defended the Emperor’s colours in Pomerania. His soldiers, under General Krakow’s flag, strived to slow down Swedish penetration into the region of Central Europe. However, General Torstensson’s armies continually made their way to the South and soon seized the very heart of Moravia. Then, in September 1643, the Swedish besieged Brno for the first time.
hin sight, Brno had food and ammunition for exactly half a year. At the same time, town walls were repaired, moats were being dug and a covered road was constructed between the town and the castle. The hectic preparations corresponded to the growing danger. One thousand five hundred defenders were supposed to stop almost twenty eight thousand soldiers who were approaching Brno. Only about one third of the defenders were true soldiers.
Louis Raduit de Souches Became the Commander of Brno
The siege of Brno The first Swedish troops approached Brno on 3 May. It seemed that it would really take only a few days to destroy the settlement with its small garrison. In addition, the troops of Transylvanian duke George I Rakoczy came to strengthen the Swedes. Torstensson’s tactics when besieging Brno was similar as at other cities. First, he relied on the fact of the enormous superiority itself, and he played with the idea that Brno would surrender without fighting. He even sent a messenger to the fathers of the town on the first day of the siege to bid them to capitulate. But it did not happen. The chronology of the events that followed is a sequence of the conquerors’ attempts at a breakthrough and the defenders’ subsequent counteractions. Torstensson came to the understanding that it would not be so easy to gain Brno. He transferred his command post to Modřice, from where he wanted to observe the new main attack against Petrov, as early as on 13 May. It really happened; however, again without success. Another Swedish danger was redirected from Petrov to the former Jewish Gate. The invaders were moving ahead though deep and well-covered trenches, trying to destroy the town with their concentrated fire. But it became obvious on 20 May that the conquerors’ main aim remained the castle of Špilberk. The massive attack they undertook was crowned by an assault on the castle.
In March 1645, in the period when the Habsburgs were passing through really grim moments after the battle at Jankov and Torstensson’s spring military campaign, the Emperor appointed the Frenchman, who had attracted general attention as early as during the conquest of Olomouc, the commander of the town of Brno. The Swedes were at that time occupying larger and larger parts of Moravian territory. Brno was left at the rear of the Swedish army as one of the few remaining strong points of the Emperor’s army. At the moment when de Souches took over Brno, his prospects of a successful long-term defence were not very great. Torstensson, the Swedish general himself, was convinced that the conquest of Brno would be a question of only a few days. However, Louis Raduit de Souches, having entered the stage, was predestined to manage something that seemed impossible. First, neither the burgers nor the superiors of the region liked his acts too much when preparing the defence. He began his work in Brno with a conflict, just in line with his previous activities. The distrust of Brno citizens in the soldier who lacked good reputation and was Protestant in addition was so deep that the Emperor himself had to stress in his letter to the town council and the administrator of the region that de Souches was an exemplary soldier and a good tactician who surely would not leave the town at the mercy of the Swedes. At the moment when the Swedes were wit-
They even managed to penetrate to the defenses of the fortress; however, they were repelled by fire. Swedish losses were numerous and this attack too was 29
attack. In addition, the technological level of those times gave the defenders of Brno much more chances than to the men who were standing against the walls armed with primitive measures only.
unsuccessful. They repeated the attack after less than a week, but they did not win at that time, either. Torstensson made another attempt at negotiations on 26 May. His soldiers at that time already lacked provisions, and especially feed for stock was a problem in the plundered surroundings of Brno. However, the Swedish delegation was not even admitted to the town and all calls to capitulate were refused. On the contrary, the defenders responded to the conquerors’ arrogance by funny ditties with a lot of jokes which they addressed to the enraged Swedes.
Another significant help came from outside. It was the first real relieving attack performed by the imperial troops. The cavalry of Colonel Martin Pachoj approached the town at the very end of June and brought, in addition to great moral support, important supplies of gunpowder. The second half of July was characterized by repeated fire against Špilberk and construction of saps and moats without particular offensive actions. The Swedes also attempted to meet the commander of the town again. They were refused again. The fights continued during the following days and weeks, and it was clear that the Swedes would not be able to conquer Brno by traditional means. Brno had its defences strengthened on 8 August, when two hundred and fifty dragoons of the regiment of the imperial General Matyáš Gallas broke through into the town. The reinforcements also brought 350 pounds of sulphur for the manufacture of gunpowder.
At the turn of May and June, Torstensson moved the command post again and settled at Komárov. He also welcomed Rakoczy’s cavalry there. Torstensson’s chronic ailment caused by gout appeared again then, and he handed the command to General Mortaigne. That less-experienced commander chose a new attack on Špilberk. He ordered to fire on the covered road intensively, and his sappers were digging saps and moats with more effort than before. In vain. The play of nerves continued. A letter from Leopold Wilhelm, commander of the imperial armies, in which he informed the defenders of Brno that they had succeeded in driving the Swedes back when they were within sight of Vienna, strengthened Brno morally for a time. Leopold Wilhelm also promised in the letter the he would set forth to help Brno. In the meantime, the long sequence of attacks and counterattacks continued. The citizens of Brno repelled the assaults with vigour, and the commander of the town roused his men to peak performance. Everything that the Swedes had attained during one month and a half was lost.
As 15 August – the Assumption of Our Lady – was approaching, heavy battles took place especially in the area of St. Thomas Monastery, to which Altblau, Torstensson’s elite regiment, managed to penetrate. The citizens of Brno hoped for a reversal. Especially Martin Středa, a Jesuit priest, spread the faith in their mighty Patroness. Also, Torsenson planned the main attack to occur on the Virgin’s feast. The town was preparing itself for hour of decision. The concentrated fire against Petrov and the Jesuit College began on 15 August at half past four a.m. The walls were broken at several places by the afternoon. The situation was so serious that de Souches himself was fighting below Petrov, together with his men. In spite of this, the Swedish troops got to the walls in several places. As the defenders testified later, they remained at their positions really almost by a miracle at some moments. However, when the evening came, it was certain that the town
The Defender Rain It was rain that helped the defenders of Brno. The downpour on 14 June in the afternoon was so abundant that it flooded the trenches, and many soldiers were imprisoned in them. The Swedes began to withdraw, because the soldiers were drowning. In the mess that arose, de Souches undertook an excellent act of defence – an 30
Brno Resisted, the World Was Amazed
was saved. The Swedish petition to be allowed to carry the injured away and to bury the dead confirmed the victory for the defenders. De Souches experienced his triumph.
The heroic posture of the defenders of Brno was something unprecedented in the contours of this changeable European conflict. The response to their bravery travelled South to Austria and Italy, but also throughout Germany and France, and it was even noticed in Spain.
The Bell-ringing That Terminated the Siege Is a Mere Legend
The thing Louis Raduit de Souches did in the most difficult and most dramatic weeks of Moravian history cannot be forgotten. An excellent tactician and master organizer, he strengthened the flagging defenders and repulsed the attacks using his knowledge of the procedures of the Swedish army. The town was not even “brought to its knees” during the four months from 3 May till 23 August. Thus, the defence of Brno expedited the beginning of the end of the Thirty Years’ War. There were few cities in Moravia that might have even tried such a heroic, longterm, defensive struggle.
A legend of cleverness of the defenders of Brno has been passed on since the Swedish siege of Brno. It is said that they got to know that Torstensson had decided either to conquer the town by noon, or to withdraw empty-handed. The legend says that the bells began ringing at the moment when Brno inhabitants were losing their strength, at eleven o’clock a.m. However, reality was different. They fought until nightfall on that day. (Anyway, we can note living evidence of the legend - Petrov’s bells ring the noon at eleven o’clock every day). The battles became less intensive in the days that followed. The Swedes removed their weapons, asked for the exchange of captives and withdrew from the town on 23 August.
Subsequently, the Emperor granted the town of Brno a number of privileges including tax relief and enhancement of the emblem. Individuals were rewarded as well: journeymen, students, burghers, as well as Commander Raduit de Souches. He became Major General before the end of the year, and he was promoted to the Estate of Barons in 1646. He was appointed Field Marshal and commander of the armies in Moravia in 1648. Finally, he also acted as an important figure in the defence of Prague against the Swedes in the autumn 1648. The brave commander of Brno obtained land in Moravia, and he was also granted the right of domicile in the lands of the Czech Crown in 1650. He spent the end of his life on his estates and in his houses in towns. He founded pilgrimage churches and supported the Church. He died on 6 August 1643 at Jevišovice castle and was buried in St. James Church in Brno (see illustration on p. 16 and 23).
Two and a half hundred defenders died in battle during one hundred and twelve days of the siege; one hundred fewer were injured. The losses of the Swedes and their allies are estimated to be as many as eight thousand. Torstensson’s troops headed South, to Austria. The debacle at Brno had another, much more important sequel for the Swedish general. Upset by the summer he had spent in vain in front of the gates of Brno, he wanted to humiliate Leopold Wilhelm, the commander of the imperial armies himself. However, Leopold Wilhelm withdrew as far as to the capital city, across the Danube. It is likely that the reason for abandoning war activities around Vienna and, after all, Brno, too, was the conclusion of truce between the imperial side and George I Rakoczy, the Swedish ally. Therefore, Torstensson set out for Silesia and Saxony through Olomouc. After recapitulating the lack of success of his campaign, he resigned his command of the Swedish army.
We can find a baroque tombstone, decorated with a bronze figure of the kneeling marshal by Brno artist Jan Sigismund Kerker, of 1722, behind the main altar of 31
St. James Church on Jakubské náměstí (St. James Square) in Brno even today. The tombstone carries an inscription in ancient German that begins with the following words: “Stand for a while, pilgrim, if you want to know which general is buried here. He is a great hero, known far and wide, and the enemy feared him like a thunder. Emperor Ferdinand III and Emperor Leopold I recognized his brave character sufficiently during 38 years, wherever they sent him. This great hero thwarted the plans of the Swedes who besieged Brno and wanted to conquer Špilberk as well, when he as the commander of the garrison unsheathed his sharp sword, and not only did he liberate both places from the enemies, but frightened them so much that they had to run away from him from Moravia, Austria and Bohemia, reaping shame and derision...”
acquired the reputation of extraordinary holiness throughout his life in the eyes of many. Emperor Ferdinand III also esteemed him for his prudence and holiness. Martin Středa was born on 11 November 1587 in the family of a town councillor in Gliwice, Silesia (Poland). When he was a boy, he already cared for patients with plague without his parents’ knowledge and even gave up his own food to give them. He was educated at schools in his native town; later he studied at St. Wenceslas Seminary in Prague, where poor students were cared for for free. In 1608, he entered the novitiate of the Society of Jesus, he pronounced his first vows two years later and was sent to Graz to study philosophy, where he was ordained priest around Easter 1620.
While military merits during the defence of the town belong, without any doubt, to Louis Raduit de Souches, the man who defended the town from the spiritual point of view was Father Martin Středa, rector of the Jesuit College. In defiance of the siege, he was able to comfort people generously and assured them that the enemy would neither conquer nor occupy the town, in spite of their large numerical superiority, which was later admirably confirmed by the course of the events. Whenever battles were approaching, Father Středa, according to historical sources, prayed for divine help. And it was his inner strength and faith that managed to sustain the hope of the inhabitants of Brno, attested to in written testimonies from the troubled times when Swedish guns were bombarding the town without mercy.
He returned to Prague in 1621, became professor of rhetoric and later of philosophy, and shortly after also full professor of philosophy at Ferdinand University. After the University was united with Charles University, he obtained the chair of theology there, and he took solemn vows in 1624. He held the office of rector of the College in Brno three years later. He was appointed rector at St. Clement’s in Prague in 1629, and, by this appointment, he also became rector of the Carolinum of Prague’s university. Then, war entered directly into his life and Středa left Prague together with other brothers of the Society. He came back one year later, after the victory of Wallenstein’s troops. In the 30ies, Martin Středa served as the superior of the Professed House Prague, and he held the office of rector of the Clementinum again. In 1638, he headed the Jesuit province and managed a total of seventeen colleges and five residences. He returned to Brno in spring 1644, to hold the office of the rector of Brno’s novitiate. It was here where he was caught by the invasion of the Swedish army.
Who was that man, sometimes forgotten a little bit by the secular history when mapping the siege of Brno by the Swedes? It is said that his virtues had been shining so bright since his youth that both secular and spiritual figures called him an angel even then, and later even more, and he
“Fr. Středa’s fervid prayers and relentless fasting boosted bravery in the defence, as they brought strength from heaven for the protection and safety of the besieged. Whenever I had a bit of time free of more difficult obligations during that defensive combat, I used it for visiting Father Středa
Father Martin Středa, the Man Maintained Kept Hope in Brno
32
Therefore, it is appropriate for us to issue a public testimony to the truth, saying how excellent were talents, gifts, graces, morals and virtues, both God’s and natural, as well as the spirit of holiness with which Venerable Father Martin Středa of blessed memory, priest of the Society of Jesus, Silesian from Gliwice by origin, born to senatorial parents, was adorned.
and for conversation with him. He always gave me comfort and inner peace,” wrote many years later Raduit de Souches himself, who it is said to have converted from Calvinism, becoming a believing Catholic thanks to Father Středa. The struggle against the Swedes was long and exhausting. In the moments when the guns ceased, Martin Středa dedicated his time not only to the spiritual encouragement of all in his environment, but, besides leading religious services, he was able to organize care for the injured and help wherever it was necessary. His fervid prayers and unfailing faith in a good outcome gave rise to the legends on his truthful prophecies, military foresight and supernatural abilities.
We testify: It is very well known to us, from recent experience, that the named Father Martin Středa held twice the office of rector of the College of Brno, from 5 September 1627 to 5 September 1629 for the first time and then from 24 March 1641 to 1 July 1646. And so if we sum up both periods, he lived in this time seven years and three months in full; certainly a sufficient period for us to be able to judge his life.
Eye witness reports say that he levitated when praying. Later, many contemporaries were willing to swear that the last Swedish ball fired from the bigger gun at the town only powerlessly rolled up to the feet of Father Středa, who was in prayer, and moved no further... It occurred on the Assumption of Our Lady, 15 August 1645, when the siege of Brno definitively ended.
It is known that he lived a devotional and irreproachable life, adorned with all spiritual perfection, that he managed with much care both the college entrusted to him and the health of his neighbours, and that he educated all citizens of this town extraordinarily with his holy conversations, godly advice and the aura of his impeccable life. In addition, he became famous for his true prophetic spirit. When in 1645, shortly after the bloody battle and defeat at Jankov in Bohemia, Leonard Terstenson, commander of the Swedish army, went to war with weapons so horrible and with troops strengthened by Transylvania, as a Vandal lion wanting to conquer this town, surrounded it with terrible war instruments and furious enemy troops in order to attack the town, the Reverend Father Martin Středa generously comforted Catholic people surrounded by inimical ferocity, and consoled them with the prediction that they should not fear, for the enemy, in spite of their enormous number, would neither conquer nor occupy the town, which was then astonishingly confirmed by the course of the events. That is to say, that the enemy so powerful, using all means and trying everything that the military art technology required, did not reach their set goal not even after the cruel and long siege that lasted 16 weeks without interruption. And so, when the enemy saw that they had not succeed, that the besieged
In 1648, Martin Středa became the Provincial of Czech Jesuits for the second time. However, a merciless disease was unstopable, and he died of tuberculosis on 26 August 1649, one hour after midnight. He was buried in a coffin of glass in the vault of the Jesuit church in Brno (photo on page 17). (After Fr. Josef Koláček SI)
From the Public Declaration of the Town Council of Brno about Father Martin Středa We, Lord Mayor and Aldermen of the Royal Town of Brno in the Margravate of Moravia, to all and each of you – enduring health and all welfare. It is really proper decent not only to retain in memory but also to pass on our descendants, whether for faithful imitation following or for remembering and consolation, with what perfection of morals and integrity of life our ancestors’ glorious acts are distinguished. 33
had not been defeated, that both their own and the Transylvanian armies were exhausted, that the glory he had won elsewhere suffered harm, he was forced to strike his camp and terminate the siege by retreating with small honor.
by our honour and by adding the great seal attached below. Done in Brno on 23 November, A. D. 1671. Issued by the office of Lord Mayor, Sir Jan Metzger of Brisach. George Ignatius Kossinsky, J.U.D. and presently the town scribe
This friend, truly pious and dear to God, foretold future events so successfully even during the siege that whenever the besieged would attack the enemy, Father Středa knew in advance, by a certain instinct and voice from above, whether they would come back as winners or they would be defeated, and he was never mistaken. So great was his dedication and trust in God that whenever a battle with the besiegers was expected, both at the walls or a strong attack of the enemy, Father Středa lay prone on the Floor praying and beseeching the aid of the divine power. A so when the fight became stronger, he, a soldier of Christ, fought indefatigably, too, with the sword of Gideon and was heard by God.
The Protectress of the City of Brno, Our Lady of St. Thomas The picture of Our Lady of St. Thomas, the Protectress of the city of Brno, is installed permanently on top of the “Silver Altar” in the Basilica of the Assumption of Our Lady in the Old Town. It is venerated as miraculous, as it is said to have appeared above the town besieged by the Swedes in 1645. Since then, it is considered a palladium – symbol of the protection of the town of Brno. The same picture appeared in the sky once again, in 1742, when Brno was besieged by the united Prussian-Saxon armies during the War of the Austrian Succession.
Then, if the life of enduring glory is assigned to those who died in battle for their mother country and its preservation, whether during a military march or after reaching the victory, and rest in peace now, such live in glory; and even more life in heaven deservedly belongs to Reverend Father Martin Středa, here often named, as there is no doubt that he, with the help of God, saved the town of Brno and the whole country, whose life depended on the fate of Brno.
The picture of grace of the Black Virgin had been located in a special chapel of the church of the St. Thomas Augustinian monastery in Brno up to 1783, after which it was given its current place in the Old Town basilica. The picture belongs to the series of ancient Madonnas of Byzantine origin, created in 8th and 9th centuries. What the fate of this sacred picture was before it got to Brno cannot be proved precisely. However, we can accept as trustworthy the fact that it was given to the monastery by King Charles IV himself when the monastery was founded. Ancient documents as well as oral tradition prove that the citizens of Brno always fled with hope for help to Our Lady of Grace in the Augustinian monastery. When the Swedes besieged Brno in 1645, the Mother of God at St. Thomas became a sought-after asylum. It is told that her picture appeared above the town at a most dangerous moment – with the only difference: that Virgin Mary was seen to unfold her protective cloak over the town. Allegedly, it gave so much strength to the defenders
And especially we must mention as faithfully and holy as he lived, he departed for the inextinguishable light on 26 August 1649 at one o’clock before dawn when he held the office of the Provincial of the Society for the second time, and exchanged this earthly life for the heavenly one in peace. His body was buried near the main altar of the church of the Society of Jesus. He rests as a glorious pearl and is kept as a very rare treasure and will be kept in pious respect in future as well, while his soul has entered into the joy of heaven; there is no doubt about it. We above named, the Consul and the Senate, confirm everything above stated 34
of the town that they repulsed the strongest attack of the Swedes, after which the enemy withdrew from the town. Bohuslav Balbín also mentions in one of his writings, published thirteen years after the siege, that at that time people kept telling how the Mother of God appeared over the town. Balbín heard of it during his stay in Brno, from people who had experienced the Swedish siege; however, he adds critically that they could have invented it...
the Assumption of Our Lady at Mendlovo náměstí up to the present to obtain her intercession, or at least to admire the beauty of the precious piece of art itself. A copy of the picture is also found at its original place, St. Thomas Church at Moravské náměstí. (After Augustin Neumann)
The Assumption of Our Lady From the most ancient times the Blessed Virgin has been honoured with the title of “Mother of God”. By her complete adherence to the Father’s will, to his Son’s redemptive work, and to every prompting of the Holy Spirit, the Virgin Mary is the Church’s model of faith and charity. In a wholly singular way she cooperated in the Savior’s work, and for this reason she is a mother to us in the order of grace.
However, the town council also wrote to the Archbishop of Olomouc about the liberation of the town giving thanks for the rescue from the Swedes not only to God Himself, but, first, to the powerful intercession of Virgin Mary, dishonoured by a thousand guns right on the day of her Assumption. Martin Středa declared explicitly that the victory of Brno citizens over the enormous preponderance of the Swedes was not work of men but a victory of Our Lady. Father Středa himself was a great devotee of Our Lady of St. Thomas, encouraged other people to honor her during the siege, assured of her powerful protection. Her apparition was also known in the Swedish camp. Vigssius, a Premonstratensian of Zábrdovice, wrote in 1663 that the Swedes had called to the besieged with derision: “May she help you in whom you lay your hopes!” And when they were leaving as defeated, they screamed to the winners in Brno: “That black one of yours helped you,” as if they wanted to say: If she hadn’t helped you, you would have summoned up all your strengths in vain. Another document can be added to all these testimonies and proofs, a very old German song that begins with the words “Brunn ist hin”. It is a proof that the Swedish besiegers knew very well about the miraculous apparition of Virgin Mary... (see page 37).
Taken up to heaven she continues to bring us the gifts of eternal salvation by her manifold intercession. Therefore the Blessed Virgin is invoked in the Church under the titles of Advocate, Helper, Benefactress, and Mediatrix. In prayer believers fly to her protection in all their dangers and for all their needs. The liturgical feasts dedicated to the Mother of God and Marian prayer, such as the rosary, the “epitome of the whole Gospel,” express this devotion to the Virgin Mary. (Catechism of the Catholic Church)
When Pope Pius XII solemnly defined as a dogma of faith that: “the ever-virgin Mary, having completed the course of her earthly life, was assumed body and soul into heavenly glory,” on 1 November 1950, he only confirmed what Christians have always believed and celebrated in common by services on 15 August. This feast was celebrated in Jerusalem as early as in the 5th century. The whole Christian East has been celebrating it since the 6th century, and it began being celebrated in Rome in the 7th century.
Regardless of whether we accept the testimony about the apparition of Virgin Mary above the town or not, it remains an indisputable fact that tired and exhausted citizens of Brno came to draw strength and courage from her picture. That’s why she became the Patroness of the town and her picture attracts many to the Basilica of
St. John Damascene compares the bodily Assumption of the loving Mother of God with her other prerogatives and privileges 35
and says with eloquence: “It was fitting that she, who had kept her virginity intact in childbirth, should keep her own body free from all corruption even after death. It was fitting that she, who had carried the Creator as a child at her breast, should dwell in the divine tabernacles. It was fitting that the spouse, whom the Father had taken to himself, should live in the divine mansions. It was fitting that she, who had seen her Son upon the cross and who had thereby received into her heart the sword of sorrow which she had escaped in the act of giving birth to him, should look upon him as he sits with the Father. It was fitting that God’s Mother should possess what belongs to her Son, and that she should be honoured by every creature as the Mother and as the handmaid of God.”
Louis Raduit de Souches
All the considerations of the holy Fathers are based upon the Sacred Writings. These set the noble Mother of God as it were before our very eyes as most intimately joined to her divine Son and as always sharing his lot.
The tomb of Louis Raduit de Souches was opened for the first time on 12 October 1936. The original entrance to the tomb is hidden under the choir benches. The coffin was laid in the tomb through the entrance from L. R. de Souches’s chapel that was added on side of the church. The Marshal’s remains were examined several times, in 1980 for the last time.
(born on 16 August 1608, died on 6 August 1683) A soldier and officer of the Swedish army, later an officer, general and field marshal of the imperial army; originally a Huguenot, later Catholic – under the influence of Father Martin Středa SI. He became the commander of the defence of Brno on 14 March 1645. After the glorious victory over the Swedes on 15 August 1645 he received many military and civic honours. When he died, he was buried at St. James Church in Brno based on his will of 14 August 1675. His monument was built in 1722 according to the design by Jan Sigismund Kerker, and repaired and completed in 1964.
(From Pope Pius XII’s Apostolic Constitution)
The tomb at St. James was opened again on 26 May 2003. It was then possible for Mons. Vojtěch Cikrle, the Bishop of Brno, to lay de Souches’s remains again where he himself wished to rest, on Saturday 16 August 2003 – on the 395th anniversary of birth of the commander of Brno defence.
The Tomb of Louis Raduit de Souches under St. James Church in Brno Metal door
Ventilation hole Base
(ThLic. Václav Slouk)
Granite cover Base
Ventilation hole
Drawing by: Geocomp, spol. s r. o.
36
Swedish Calling and Brno’s Response
Calling: Brno’s gone! – Brno’s gone! Though the sword of Mars would help you! The Swedish soldier has caught you all! Brno’s gone! – Brno’s gone! Though Jupiter himself may help you! Brno’s gone! Response: Brno’s not gone! – Brno’s not gone! God and Lord Emperor have heroes here! You Swedish soldier Haven’t us all! Brno’s not gone! – Brno’s not gone! May the Mother of God Help us to pray! Brno’s not gone! Calling: Brno’s gone! – Brno’s gone! If the contrary comforts you – it’s just a lie The net of Swedish power Cannot be broken through. Brno’s gone! – Brno’s gone! Give up just now and join us. Brno’s gone! Response: Should we give up? – Should we join you? If you live in such a hope – it’s just a lie Brno of Mary Is unassailable! Should we give up? – Should we join you? If you live in such a hope, it’s just a lie! We won’t join you! Calling: Brno’s gone! – Brno’s gone! Soldiers’ loot, winnings for us! You were defeated at Jankovská Ves too! Brno’s gone! – Brno’s gone! Soldiers’ loot, winnings for us! Brno’s gone! Response: We won’t join you, heretics! We’ll weaken Swedish gains, We make a vow to God! May your prideful power Be covered with the dark of shame! We won’t join you, heretics! Mary of victory shall help us! – Mary of victory shall help us! (After ThDr. Augustin Neumann)
37
DER BRÜNNER GEDENKTAG 15. AUGUST Gedenktag des Endes der Brünner Belagerung durch die Schweden und Fest Mariä Himmelfahrt im Jahr 1645
Ich wünsche uns allen, die wir in der Stadt Brünn leben, dass wir es zustande bringen, Häuser und Wohnungen zu Heimen zu gestalten, wo wir uns wohl fühlen und wo jeder Ankommende Liebe, Frieden und Verständnis spüren kann. Ich wünsche uns allen, dass wir es vermögen, die Verantwortung sowohl für den Ort, wo wir leben, als auch für die Beziehungen, die wir erleben, nach dem Vorbild unserer Vorfahren unter Verwendung aller Gaben, die uns angeboten werden, anzunehmen. Dazu segne ich Sie von Herzen
+ Mons. ThLic. Vojtěch Cikrle, Bischof von Brünn
41
Ursprung des Brünner Gedenktages
nehmen...“ So sprach anlässlich des ersten offiziellen Feiertags Brünns am 15. 8. 1997 die Bewohner unserer Stadt der Weihbischof von Olmütz, Mons. Josef Hrdlička an.
Nicht nur Menschen, auch Städte haben ihre Schicksale! Beide sind jedoch ineinander verwickelt und voneinander durchdrungen. Wenn von geschichtlichen Tagen der jeweiligen Stadt die Rede ist, sind diese stets mit konkreten Schicksalen der Menschen verbunden, die jeweils zur gleichen Zeit ihr Leben gelebt haben. Und wie die Menschen sich an seltene und bedeutende Augenblicke erinnern, welche von Bedeutung für ihr Leben waren, so verdienen auch Städte ähnliche Feierlichkeiten. Deshalb ist es kein Zufall, dass mit der Zeit das Bedürfnis entstand, in der Geschichte der Stadt Brünn einen derart bedeutenden Tag zu finden, dessen regelmäßig gedacht und der gefeiert werden würde.
Der Wunsch, dass Brünn sich den europäischen Hauptstädten anschließe, in denen Feiertage gefeiert werden, indem ein Kirchenfest mit einem geschichtlichen Datum der Stadt verbunden wird, beginnt in Erfüllung zu gehen...
Der Franzose, der Brünn gegen Schweden verteidigte Der harte und kompromisslose Anführer der Brünner Verteidigung gegenüber der schwedischen Übermacht, Louis Raduit de Souches, wurde am 16. August 1608 in La Rochelle in Frankreich geboren. Das Geschlecht der de Souches kämpfte gegen den König; aus den langwierigen Scharmützeln blieb ihm jedoch mehr Ehre als Vermögen übrig. Als die königlichen Musketiere im Jahre 1628 La Rochelle betraten, verließ die Familie des künftigen mährischen Helden jene Region.
Man könnte kaum ein geeigneteres Datum finden als gerade den 15. August, der von den Katholiken als Fest Mariä Himmelfahrt gefeiert wird, und gleichzeitig auch der Tag ist, an dem im Jahr 1645 die Belagerung Brünns durch die Schweden ihren erfolglosen Abschluss fand. Schicksal, Zufall... wer weiß?
Für Edelleute in Raduits Stellung und aus bescheidenen Vermögensverhältnissen bot sich wahrlich ein einziger direkter Weg zum Lebensunterhalt und zum Erwerb beachtlicher weltlicher Güter an – der Armeedienst. Seine Wahl fiel auf die hervorragende Armee des schwedischen Königs und Heerführers Gustav II. Adolfs. Unter dem schwedischen Banner, zu welchem das ganze protestantische Europa hoffnungsvoll emporblickte, wurde Raduit zum Anführer eines Dragoner-Regimentes wie auch eines der Infanterie, und hob sich mutig an, gegen die katholische Union zu kämpfen.
Der Anlass für die Entscheidung des Brünner Bischofs – des Diözesanbischofs von Brünn, Mons. ThLic. Vojtěch Cikrle, eine Tradition des Gedenktags von Brünn zu begründen, war der 15. August im Jahr 1995. Damals gedachte die Hauptstadt Mährens gerade des 350. Jahrestages, an dem eine kleine Gruppe von Verteidigern der Offensive einer riesigen Überzahl schwedischer Truppen unter dem Oberbefehl General Torstenssons zu widerstehen vermochte und Brünn somit vor einer Eroberung bewahrt wurde. „Eine kleine Gruppe von Verteidigern verbunden in Gott und im Glauben an die Hilfe der Gottesmutter bewahrte Brünn vor einer Katastrophe. Wenn Sie um elf Uhr das Glockenläuten hören, erinnern Sie sich daran, dass die Gottesmutter auch heute immer noch Ihre Stadt behütet und von den Verteidigern der Werte des Glaubens, der Liebe, der brüderlichen Opfer- sowie Hilfsbereitschaft erwartet, dass diese die Berufung in der heutigen Gesellschaft an-
Wer seine Aktivität in der ersten Phase der Armee-Laufbahn verfolgen will, wird zahlreiche Spuren des heißblütigen Helden, besonders auf deutschen und polnischen Schlachtfeldern finden. Nachweislich kämpfte er im blutigen Gemetzel bei Nördlingen im September 1634; seine Geradlinigkeit und vielleicht auch Neigung zu Konflikten führten jedoch dazu, dass er im Jahre 1642 auf die kaiserliche 42
de Souches war jedoch dazu bestimmt, das scheinbar Unmögliche zu erreichen.
Seite überlief. Raduit de Souches nutzte Kenntnisse der damals progressiven schwedischen Kriegstaktik, welche er während seines Dienstes im Heer des Königs Gustav II. Adolfs und später der Königin Kristina erlangt hatte. Er lernte urwüchsige nordländische Gewehrsysteme zu verwenden und mit diesen Erfahrungen stürzte er sich eifrig und oft sogar draufgängerisch in den Angriff.
Am Anfang hatte sein Gehaben bei der Vorbereitung der Verteidigung weder den Stadtbürgern noch den Landesvorstehern sehr zugesagt. In Brünn hatte er sich seinen früheren Aktivitäten entsprechend mit einem Konflikt eingeführt. Der Argwohn der Brünner gegen einen Soldaten, der keinen guten Ruf hatte und überdies noch ein Protestant war, erreichte ein solches Ausmaß, dass sogar der Kaiser selbst dem Stadtrat und dem Landeshauptmann gegenüber in einem Brief betonen musste, dass es sich um einen vorbildlichen Soldaten und guten Taktiker handle, der die Stadt den Schweden sicher nicht preisgeben würde. Im Augenblick, als die Schweden im Blickfeld erschienen, gab es in Brünn Lebensmittel sowie Munition für ein gutes halbes Jahr. Gleichzeitig wurden auch die Mauern instandgesetzt, die Gräben vertieft und zwischen der Stadt und der Burg ein Tunnel errichtet. Die hektischen Vorbereitungen gingen mit wachsender Bedrohung einher. Fast 28.000 sich Brünn nähernde Soldaten sollten von 1.500 Verteidigern aufgehalten werden. Nur ein knappes Drittel davon waren wirkliche Soldaten.
Im Herbst 1642 hat der frisch ernannte kaiserliche Regiment-Oberst begonnen, das Heer anzuwerben, und nachdem er genügend Männer für die Wehrmacht gewonnen hatte, wurde er vorerst in Schlesien eingesetzt und später verteidigte er die kaiserlichen Farben in Pommern. Seine Soldaten bemühten sich, unter der Flagge von General von Krakau das Vordringen der Schweden in das mitteleuropäische Territorium zu bremsen. Die Heere von General Torstensson sind allerdings beharrlich in den Süden vorgerückt und bald hatten sie das Herz Mährens besetzt. Damals, im September 1643, haben die Schweden das erste Mal auch Brünn belagert.
Louis Raduit de Souches wird zum Kommandant Brünns Im März 1645, in der Zeit, als es nach der Schlacht bei Jankov (Janckau) und nach der Frühjahrs-Kampagne Torstenssons den Habsburgern wirklich bitter ging, ernannte der Kaiser den Franzosen, der seine Aufmerksamkeit bereits bei der Eroberung von Olmütz auf sich gezogen hatte, zum Kommandant der Stadt Brünn. Die von den Schweden besetzte Teilfläche Mährens wurde immer größer. Brünn blieb als einer der wenigen übriggebliebenen Stützpunkte des Kaisers dem schwedischen Heer im Rücken. Im Augenblick, als de Souches Brünn übernahm, waren seine Aussichten auf eine langzeitige erfolgreiche Verteidigung Brünns nicht allzu groß. Selbst der schwedische Heerführer Torstensson war überzeugt, dass die Eroberung von Brünn lediglich eine Frage von wenigen Tagen sein würde. Der gerade erst die Szene betretende Louis Raduit
Belagerung Brünns Am 3. Mai langten die ersten schwedischen Truppen bei Brünn ein. Die Zertrümmerung einer Stadt mit so einer winzigen Besatzung schien wirklich nur eine Frage weniger Tage zu sein. Sogar Truppen des burgenländischen Fürsten Georg I. Rákoczy kamen, um die Schweden zu stärken. Die Taktik Torstenssons bei der Eroberung Brünns war ähnlich wie bei anderen Städten. Er verließ sich einerseits auf die Tatsache der faktischen Übermacht und kokettierte sogar mit dem Gedanken, dass Brünn aufgeben würde, ohne zu kämpfen. Am ersten Belagerungstag schickte er sogar den Stadtvätern einen Boten, der sie aufforderte zu kapitulieren. Dies geschah nicht. Die Chronologie der nachfolgenden Ereignisse ist eine Übersicht der Bemühungen der 43
Eroberer in Brünn einzudringen und der darauffolgenden Gegenreaktionen der Verteidiger. Torstensson begriff, dass die Eroberung von Brünn nicht so einfach sein würde. Bereits am 13. Mai hatte er seine Kommandatur nach Modřice verlegt. Von dort aus wollte er den neuen Hauptangriff auf den Petrov verfolgen. So war es auch wirklich, allerdings wieder ohne Erfolg. Eine weitere schwedische Gefahr war von Petrov auf das ehemalige Jüdische Tor (Židovská brána) gerichtet. In tiefen und gut gedeckten Gräben kamen die Angreifer allmählich voran und bedrängten die Stadt mit konzentriertem Feuer. Am 20. Mai zeigte sich, dass das Hauptziel der Eroberer immer noch die Burg Spilberk war. Der von ihnen unternommene mächtige Ansturm wurde mit der Einnahme der Burg gekrönt.
lang war ein Brief des Anführers der Kaiserheere Leopold Wilhelms eine moralische Hilfe für Brünn. Darin informierte er die Brünner Verteidiger, dass es gelungen war, die Schweden in Sichtweite von Wien zurückzudrängen. Er versprach auch, dass das Heer bald kommen würde, um Brünn zu helfen. Eine lange Reihe von Attacken sowie Gegenattacken setzte sich inzwischen fort. Die Brünner wehrten die Attacken mit Eifer ab und der Stadtkommandant spornte seine Männer zu Höchstleistungen an. Alles, was die Schweden innerhalb von anderthalb Monaten erreicht hatten, wurde zunichte.
Heftiger Regen als Verteidiger Zu einem Verbündeten der Brünner Verteidigung wurde sogar der Regen. Der Nachmittagswolkenbruch am 14. Juni war dermaßen ausgiebig, dass die Gräben überschwemmt und zahlreiche Soldaten darin eingeschlossen wurden. Die Schweden begannen sich zurückzuziehen, denn die Soldaten ertranken. Im entstandenen Chaos wagte de Souches einen ausgezeichneten Verteidigungsschritt – Angriff! Der zeitgenössische Stand der Technik gewährte den Soldaten Brünns viel mehr Chancen als den Soldaten, die mit primitiven Mitteln gegen die Stadtmauern anrannten.
Sie brachten es sogar fertig, in den Raum der Festung einzudringen. Sie wurden jedoch mit Schüssen zurückgetrieben. Die schwedischen Verluste waren groß und der Ansturm war wieder erfolglos. Schon wenige Tage später wiederholten sie den Ansturm, und auch diesmal ohne Sieg. Am 26. Mai versuchte Torstensson erneut zu verhandeln. Seinen Soldaten mangelte es an Proviant und besonders schwierig war es, in der ausgeplünderten Umgebung Viehfutter zu besorgen. Die schwedische Delegation wurde nicht einmal in die Stadt hineingelassen und alle Aufforderungen zur Kapitulation wurden abgelehnt. Antwort auf die Arroganz der Eroberer waren fröhliche Liedchen mit vielen Scherzen, mit welchen die Verteidiger die vor Wut tobenden Schweden überschütteten.
Die zweite wesentliche Hilfe kam von auswärts. Es war die erste wirklich entlastende Attacke der Kaisertruppen. Ende Juni kam der Oberst Martin Pachoj mit seiner Kavallerie in die Nähe der Stadt, welche außer großer moralischer Unterstützung auch wichtige Vorräte an Schießpulver mit sich brachte.
Ende Mai und Anfang Juni verlegte Torstensson wieder seine Kommandatur, diesmal nach Komárov. Dort empfing er auch die Kavallerie des Fürsten Rákoczy. Zu dieser Zeit wurde Torstensson wieder von der langwierigen Gicht befallen und übergab den Oberbefehl an General Mortaigne. Der weniger erfahrene Kommandant unternahm einen neuen Ansturm auf den Spilberk. Er befahl, den Tunnel intensiv zu beschießen, und seine Armierer gruben mit vermehrter Anstrengung Minen und Gräben. Vergebens. Der Nervenkitzel dauerte an. Eine Zeit
Die zweite Julihälfte verlief im Zeichen der Beschießung von Spilberk und des Aufbaus von Minen und Gräben, ohne konkrete Sturmangriffe. Die Schweden versuchten auch erneut, Kontakte mit dem Stadtkommandanten aufzunehmen. Wieder wurden sie abgelehnt. Die Kämpfe wurden auch in den nächsten Tagen und Wochen fortgesetzt und allmählich wurde klar, dass Brünn mit klassisch geführten Angriffen nicht zu erobern sei. Eine Stärkung der Verteidigung erfuhr Brünn 44
am 8. August, als 250 Dragoner aus der kaiserlichen Truppe des Generals Matthias Gallas in die Stadt durchdrangen. Die Verstärkung brachte auch 350 Pfund Schwefel für die Erzeugung vom Schießpulver mit.
Legende nach die Glocken – gegen elf Uhr vormittags. Die Realität war jedoch anders. An diesem Tag kämpfte man bis zum Anbruch der Nacht. (Einen anschaulichen Beweis für die noch immer lebendige Legende stellt die Tatsache dar, dass das Mittagsläuten an der Peter-Paulskirche bereits um elf Uhr erfolgt). In den nächsten Tagen ging die Intensität der Kämpfe allmählich vorbei. Die Schweden zogen ihre Waffen zurück, forderten einen Gefangenenaustausch und zogen am 23. August ab.
Während sich der Feiertag MariäHimmelfahrt am 15. August näherte, spielten sich besonders im Bereich des St. Thomas-Klosters schwere Kämpfe ab, wohin sich Torstenssons elitäres AltblauRegiment durchgeschlagen hatte. Die Brünner hofften auf einen Umschwung. Der Glaube an die mächtige Schützerin wurde besonders vom Jesuiten-Pater Martin Středa verbreitet. Für den Marienfeiertag hatte Torstensson auch den Hauptangriff auf Brünn geplant. Die Stadt bereitete sich auf die entscheidenden Stunden vor. Am 15. August um halb fünf Uhr früh wurde ein konzentriertes Schießen auf Petrov und auf das Jesuiten-Kolleg in Angriff genommen. Bis zum Nachmittag wurden die Stadtmauern an einigen Stellen durchbrochen. Die Situation war so ernst, dass auch de Souches selbst mit seinen Männern unter dem Petrov kämpfte. Trotzdem gelangten an einigen Stellen die schwedischen Einheiten bis auf die Schanzen. Wie später die Verteidiger bezeugten, konnten sie in einigen Momenten ihre Positionen nur durch ein Wunder bewahren. Mit dem beginnenden Abend war es allerdings sicher, dass die Stadt gerettet war. Der Sieg der Verteidiger wurde durch die schwedische Bitte bestätigt, die Verletzten wegtragen sowie die Toten begraben zu können. De Souches erlebte seinen Triumph.
Während der einhundertzwölf Tage andauernden Belagerung sind 250 Verteidiger gefallen, 150 Verteidiger wurden verletzt. Die Verluste der Schweden und deren Alliierten werden bis auf 8000 geschätzt. Torstenssons Truppen waren nach Süden gerichtet gewesen, nach Österreich. Das Debakel von Brünn hatte für den schwedischen Heerführer noch ein anderes, viel wichtigeres Nachspiel. Von dem vor den Toren Brünns vergeudeten Sommer verstimmt, wollte Torstensson den Führer der kaiserlichen Heere Leopold Wilhelm selbst demütigen. Dieser zog sich jedoch bis zur Hauptstadt hinter die Donau zurück. Der Waffenstillstand zwischen der kaiserlichen Partei und dem schwedischen Verbündeten, dem Fürsten Georg I. Rákoczy, war offenbar der Grund für den Verzicht auf die Kriegsaktivitäten rund um Wien und auch um Brünn. Torstensson begab sich also über Olmütz nach Schlesien und Sachsen. Als er den Misserfolg seines Feldzuges rekapitulierte, verzichtete er auf das Kommando über die schwedische Armee.
Das die Belagerung beendende Glockenläuten ist nur eine Legende
Brünn hielt stand, die Welt staunte Die heroische Haltung der Brünner Verteidigung war vor der Kulisse des sich ständig verändernden europäischen Konfliktes etwas nie Dagewesenes. Der Widerhall ihrer Tapferkeit breitete sich in den Süden nach Österreich und Italien aus, auch nach Deutschland und Frankreich; sogar in Spanien konnte man ihn vernehmen.
Seit der schwedischen Belagerung wird die Schläue der Brünner Verteidiger in einer Legende überliefert. Sie sollten erfahren haben, dass Torstensson entschieden hatte, die Stadt entweder bis zu Mittag zu besiegen, oder ohne Sieg abzuziehen. In dem Augenblick, als die Brünner bereits an Kraft verloren hatten, läuteten der 45
Das, was Louis Raduit de Souches in den schwersten und gefährlichsten Wochen der Geschichte Mährens schaffte, bleibt unvergesslich. Als exzellenter Taktiker sowie meisterhafter Organisator vermochte er die erlahmende Verteidigung zu stärken und als Kenner der Taktik des schwedischen Heeres dessen Angriffe zurückzuschlagen. Im Laufe von vier Monaten, vom 3. Mai bis zum 23. August, kam es nicht einmal dazu, dass die Stadt auch nur ein bisschen in die Knie sank. So beschleunigte die Verteidigung Brünns sogar das Ende des Dreißigjährigen Krieges. In Mähren selbst waren es nur sehr wenige Städte, die wenigstens versucht hatten, lange heroisch zu kämpfen, um sich zu verteidigen.
„Steh still o Wandersmann, so wilst Nachricht haben, was vor ein Feldherr sey bey diesen Stain begraben, es ist der grose Heldt, bekandt vill hundert meill; welchen die Feind geförcht, gleich einen Donners keill, zwey Kayser: diese wahren Ferdinandus der dritte und Leopoldus der erste: zwey Kayser: haben genug in acht und dreysig Jahren sein Heldenmuth, wo sie ihn hin gesandt; erfahren, die Schweden umb Bericht, als sie belagert Brünn, ia umb dem Spilberg selbst gespilt, in ihren Sünn, hat ihnen das Concept der grosse Heldt verrucket, da er als Commendant sein scharffes Schwerd gezucket, undt nicht nur beyde orth, von Feinden ledig gemacht, sondern auch selbige, in solche Forcht gebracht, das sie aus Mähren, auch aus Öesterreich und Böhmen, mit Schandt und Spott, die Flucht vor ihme musten nehmen...“
Die Stadt Brünn erlangte vom Kaiser eine Reihe von Privilegien einschließlich Steuerbegünstigungen sowie einer Verbesserung des Stadtwappens. Belohnt wurden aber auch konkrete Personen: Gesellen, Studenten, Bürger, wie auch der Stadtkommandant selbst, Raduit de Souches. Noch vor Ende des Jahres wurde er zum Generalmajor und im Jahr 1646 in den Stand der Freiherren erhoben. 1648 wurde er Feldmarschall und Kommandant der Heere in Mähren. Schließlich war er auch als bedeutende Persönlichkeit bei der Verteidigung Prags gegen die Schweden im Herbst 1648 tätig. Der heroische Kommandant Brünns erwarb Güter in Mähren und im Jahre 1650 erhielt er auch das Aufenthaltsrecht in den Ländern der Tschechischen Krone. Seinen Lebensabend verbrachte er auf seinen Herrenhöfen und in seinen städtischen Häusern. Er stiftete Wallfahrtskirchen und förderte die Kirche. Er starb am 6. August 1683 auf dem Schloss zu Jevisovice und wurde in der Brünner St.-Jakobskirche begraben (Abb. siehe Seite 16 und 23).
Pater Martin Středa, der Mann, der in Brünn die Hoffnung bewahrte Während die militärischen Verdienste bei der Verteidigung der Stadt Brünn zu Recht Louis Raduit de Souches gebühren, vermochte der Rektor des Jesuiten-Kollegs, Pater Martin Středa, die Stadt geistlich zu bewahren. Trotz der Belagerung tröstete er großherzig das Volk und versicherte, dass der Feind trotz der großen Übermacht die Stadt weder zu erobern noch zu besetzen fähig sein würde, was später durch die Ereignisse in staunenswerter Weise bestätigt wurde. Wann immer gekämpft werden sollte, flehte Pater Středa den historischen Quellen nach im Gebet um den Beistand der himmlischen Mächte. Gerade seine innere Kraft und sein Glaube vermochten es, den aus dieser Zeit überlieferten Zeugnissen nach, die Hoffnung der Brünner zu bewahren, als die schwedischen Kanonen Brünn gnadenlos unter Beschuss nahmen.
Noch heute kann man hinter dem Hauptaltar der St.-Jakobskirche auf dem St.-Jakobsplatz in Brünn das Barockgrabmal mit der Darstellung des knienden Marschalls finden, ein Werk des Brünner Bildhauers Jan Sigismund Kerker aus dem Jahr 1722. Auf dem Grabmal ist eine Inschrift in Althochdeutsch, die mit folgenden Worten beginnt:
Wer war dieser Mann, welchen die profane Geschichte bei der Erwähnung der Belagerung der Stadt Brünn durch Schweden manchmal vergisst? Schon seit seiner 46
Hier wurde er vom Vorstoß der schwedischen Armee überrascht. „Tapferkeit und Mut bei der Verteidigung wurde uns zugesprochen durch innige Gebete und unaufhörliches Fasten von Pater Středa, wodurch er Kraft vom Himmel für den Schutz und die Sicherheit der Belagerten brachte. Wann immer ich im Laufe jenes Verteidigungskampfes nur etwas Muße frei von schwierigen Pflichten hatte, nutzte ich sie zu einem Besuch bei Pater Středa und zu einem Gespräch mit ihm. Ich holte mir jedes Mal Trost und inneren Frieden von ihm,“ schreibt viele Jahre später selbst Raduit de Souches, der sich auch dank Pater Středa vom Kalvinismus abgewandt hatte und zu einem gläubigen Katholiken wurde. Der Kampf mit Schweden war lang und entbehrungsreich. In Momenten, in denen die Kanonen verstummten, widmete Martin Středa seine Zeit nicht nur der geistlichen Ermutigung seiner Umgebung, sondern hielt auch Gottesdienste und vermochte die Pflege der Verletzten zu organisieren. Er half dort, wo es notwendig war. Seine innigsten Gebete und sein unversiegbarer Glaube an ein gutes Ende waren Anlass zu Legenden über die Wahrheit seiner Prophezeiungen, sein militärisches Einfühlungsvermögen und seine übernatürliche Fähigkeiten. Es wurden auch Augenzeugenberichte aufgezeichnet, welche behaupten, dass er bei seinen Gebeten über dem Boden schwebte. In späteren Jahren waren viele Zeitzeugen bereit zu schwören, dass die letzte aus einer größeren Kanone auf die Stadt geschossene schwedische Kugel nur kraftlos zu Füssen des zu Gott betenden Pater Středa hinrollte und liegen blieb... Es geschah am Fest Mariä Himmelfahrt am 15. August 1645, als die Belagerung Brünns endlich zu Ende ging.
Jugend sollen seine Tugenden so klar geleuchtet haben, dass von ihm schon damals, und umso mehr später, sowohl geistliche als auch säkulare Persönlichkeiten gesagt haben, dass er ein Engel sei; bei vielen hat er durch sein ganzes Leben den Ruf außergewöhnlicher Heiligkeit genossen. Wegen seines Weitblickes sowie um seiner Heiligkeit willen hat ihn auch Kaiser Ferdinand III. hoch geschätzt. Martin Středa wurde am 11. November im Jahre 1587 in der Familie eines Stadtrates im schlesischen Gleiwitz (Gliwice) geboren. Schon als Junge hat er ohne Kenntnis der Eltern Pestkranken gedient und brachte ihnen Essen, welches er sich vom Mund abgespart hatte. Seine Ausbildung erhielt er an den Schulen in der Geburtsstadt, später studierte er im Prager Seminar St. Wenzel, wo arme Studenten kostenlos erhalten wurden. Im Jahre 1608 trat er in Brünn in das Noviziat der Gesellschaft Jesu ein, zwei Jahre später legte er die ersten Ordensgelübde ab und wurde zum Studium der Philosophie nach Graz (Steiermark) geschickt, wo er auch um Ostern 1620 zum Priester geweiht wurde. Im Jahre 1621 kommt er zurück nach Prag, wird Professor der Rhetorik und zuletzt der Philosophie und kurz danach auch regulärer Professor für dieses Fach an der Ferdinandsuniversität. Nach der Zusammenlegung mit der Karlsuniversität erhält er den Lehrstuhl für Theologie an diesem Institut und im Jahre 1624 legt er die feierlichen ewigen Gelübde ab. Drei Jahre später beginnt er als Rektor des Brünner Kollegs zu wirken. Im Jahre 1629 wird er zum Rektor des Klementinums in Prag ernannt und damit wird er auch Rektor des Karolinums der Prager Universität. Danach trat der Krieg in sein Leben ein und Středa verlässt mit seinen Jesuitenbrüdern Prag. Zurück kommt er ein Jahr später, nach dem Sieg der Heere Wallensteins. In den Dreißigerjahren ist Martin Středa als Vorsteher des Prager Hauses der Professoren tätig und er wird wieder Rektor des Klementinums. Im Jahre 1638 stand er an der Spitze der Jesuitenprovinz und führte insgesamt siebzehn Kollegien und fünf Residenzen. Nach Brünn kehrt er im Frühjahr 1641 als Novizenmeister zurück.
Martin Středa wurde im Jahre 1648 zum zweiten Mal Provinzial der tschechischen Jesuiten. Seine schwere Erkrankung war allerdings nicht mehr aufzuhalten und am 26. August 1649, eine Stunde nach Mitternacht, ist er an der gnadenlosen Schwindsucht gestorben. Er liegt in einem Glassarg in der Gruft der Brünner Jesuitenkirche (Abb. S. 17) begraben. (nach P. Josef Koláček SJ) 47
Aus der öffentlichen Erklärung des Brünner Stadtrates über den Pater Martin Středa
Niederlage bei Jankov in Böhmen, der Heerführer der schwedischen Armee Leonard Torstensson, mit allein an sich grässlichen Waffen und mit dem mit Hilfe von Transsylvanien gestärkten Heer, als ein schreiender wandalischer Löwe zum Kampf auszog, berauscht vom jüngst vergangenen Sieg, um diese Stadt zu erobern, und umzingelte diese mit schrecklichen Kriegsinstrumenten und ingrimmigen feindseligen Einheiten, welche die Stadt überfallen sollten, tröstete hochgesinnt der selige und gottgefällige bereits erwähnte Prophet, der ehrwürdige Pater Martin Středa, das katholische Volk, belagert von der feindlichen Besessenheit, und vertröstete die Stadtbürger mit der Voraussage, dass sie sich nicht fürchten sollen, dass der Feind trotz seiner großen Überzahl die Stadt weder erobere noch besetze, was dann merkwürdigerweise der Ablauf der Ereignisse bestätigte. Jener überwältigende Feind nämlich, obwohl er nicht versäumte, zu äußersten Mitteln zu greifen und alles zu versuchen, was die militärische Kunst und Technik erforderte, nach der grausamen und langen Belagerung, welche er 16 Wochen ununterbrochen fortsetzte, immerhin keinen gewünschten Erfolg erreichte. Und nachdem er gesehen hat, dass er nichts fertig kriegte, dass die Belagerten nicht besiegt sind und dass wie seine eigenen, so auch die transsylvanischen Heere erschöpft sind, dass sein anderswo erworbener Ruf gelitten hat, war er gezwungen, das Lager aufzuheben und die Belagerung durch einen wenig ehrenhaften Rückzug zu beenden.
Wir, Bürgermeister sowie Schöffen der königlichen Stadt Brünn in der Markgrafschaft Mähren, allen und jedem einzelnen andauernde Gesundheit und Alles Wohl. Es ist tatsächlich angebracht, nicht nur in der gegenwärtigen Zeit im Gedächtnis zu bewahren, sondern auch den Nachkommen zu überliefern, zum getreuen Nachahmen oder zum Einprägen) und auch für die Ermunterung das, mit welcher Vollkommenheit der Sitten und der Unbescholtenheit die ruhmreichen Taten der Vorfahren hervorragen. Es ist also geeignet, dass wir ein öffentliches Zeugnis der Wahrheit abgeben, mit welchen ausgezeichneten Göttlichen sowie natürlichen Anlagen, Gaben, Gnaden, Sitten und Tugenden und mit welchem Geist der Heiligkeit der ehrwürdige P. Martin Středa seligen Angedenkens geschmückt war; er, ein Priester der Gesellschaft Jesu, der Abstammung nach ein Schlesier aus Gleiwitz, von Senatoreltern abstammend. Wir bezeugen: Es ist uns aus einem noch frischen Erlebnis sehr gut bekannt, dass der erwähnte Pater Martin Středa zweimal das Amt des Rektors in diesem Brünner Kolleg ausübte, und zwar das erste Mal vom 5. September 1627 bis zum 5. September 1629 und dann vom 24. März 1641 bis zum 1. Juli 1646. Und wenn wir diese beiden Perioden zusammenrechnen, wohnte er in dieser Stadt volle sieben Jahre und drei Monate; sicherlich lange genug, dass wir sein Leben beurteilen können.
Noch während der Belagerung prophezeite dieser wirklich fromme und gottgefällige Freund die künftigen Ereignisse mit derartigem Erfolg, dass wann immer die Belagerten einen Ausfall auf den Feind machen sollten, wusste Pater Středa im Voraus aufgrund eines Instinkts und einer Stimme von oben herab, ob sie als Sieger oder als Besiegte zurückkehren, und er irrte sich nie. So groß war sein Eifer und Vertrauen in Gott, dass wann immer Kämpfe mit Belagerten ob vor den Mauern oder unter einem gewaltigen feindlichen Ansturm zustande kommen sollten, lag Pater Středa die ganze Zeit auf dem Boden und mit
Es ist bekannt, dass er ein frommes und unbescholtenes Leben führte, geschmückt von sämtlicher geistigen Vollkommenheit, dass er sehr sorgfältig wie das ihm anvertraute Kolleg versorgte, so auch die Gesundheit seiner Nächsten pflegte, und dass er mit seinen heiligen Gesprächen, frommen Ratschlägen und dem Abglanz seines unbescholtenen Lebens außerordentlich alle Bürger dieser Stadt ausbildete. Und überdies wurde er berühmt durch seinen wirklich prophetischen Geist. Wenn nämlich im Jahre 1645, nicht allzu lange nach der blutigen Schlacht und 48
Gebet erbat er den Beistand der himmlischen Macht. Und somit, wenn die Kämpfe stärker wurden, auch er, der Soldat Christi, mit Gedeons Schwert unermüdlich kämpfte und wurde von Gott erhört.
wurde endgültig auf der Spitze des sogenannten Silbernen Altars in der Basilika Mariä Himmelfahrt in Alt-Brünn installiert. Das Bild wird als wundertätig verehrt, denn im Jahre 1645 soll gerade dieses Bild über der von Schweden belagerten Stadt erschienen sein. Seit diesem Ereignis wird es für ein Palladium – für das Schutzsymbol der Stadt Brünn gehalten. Das gleiche Bild ist noch einmal am Himmel erschienen - im Jahre 1742 – als Brünn von vereinigten preußisch-sächsischen Heeren belagert wurde, in der Zeit der Kämpfe um die österreichische Erbschaft.
Wenn also das Leben bleibenden Ruhmes denen zugemutet wird, die für die Heimat und deren Beibehaltung gefallen sind, ob auf einem Armeemarsch oder nach dem erreichten Sieg, und bereits in Frieden ruhen, steht mit vollem Recht dieses Leben im Ruhm und über alle Maßen das himmlische Leben dem hier oft genannten ehrwürdigen Pater Martin Středa zu, weil es keinen Zweifel gibt, dass er mit Beistand Gottes die Stadt Brünn gerettet hat und die ganze Heimat, denn ihr Schicksal vom Schicksal Brünns abhing.
Das Gnadenbild der Schwarzen Madonna wurde bis zum Jahre 1783 in einer abgesonderten Kapelle in der Klosterkirche der Augustinianer bei St. Thomas in Brünn aufbewahrt, erst dann erhielt es seinen derzeitigen Platz in der Alt-Brünner Basilika. Das Gemälde gehört zu einer Gruppe von uralten Madonnen byzantinischen Ursprungs aus dem 8. bis 9. Jahrhundert an.
Und besonders muss man erwähnen, dass wie getreu und heilig er lebte, so ging er auch am 26. August 1649 um ein Uhr vor der Morgendämmerung in das unverlöschliche Licht ein, wo er das zweite Mal das Amt des Provinzials in der Gesellschaft Jesu ausübte und dieses irdische Leben friedlich gegen das himmlische eintauschte. Sein Leib wurde am Hauptaltar der Jesuitenkirche bestattet. Es ruht dort als eine wunderschöne Perle und ist als ein kostbarer Schatz aufbewahrt und wird auch in Zukunft in frommer Ehrfurcht behütet, während dessen seine Seele in die himmlische Freude eingetreten ist; davon gibt es keinen Zweifel.
Welches Schicksal diesem Sakralbild beschieden gewesen war, bevor es nach Brünn gelangte, lässt sich nicht mehr feststellen. Für wahrheitsgetreu kann man jedoch den Bericht halten, dass es dem Kloster bei dessen Gründung von Karl IV. selbst geschenkt worden ist. Schon sehr alte Urkunden sowie Überlieferungen bezeugen, dass die brünner Bürger immer wieder mit Vertrauen die gnadenvolle Madonna im Augustinianer-Kloster um Hilfe anflehten. Als im Jahre 1645 die Schweden Brünn belagerten, wurde die Gottesmutter von St.Thomas ein gern aufgesuchter Zufluchtsort. Es wird erzählt, dass ihr Bild in der gefährlichsten Zeit über der Stadt erschien – nur mit dem Unterschied, dass die Gottesmutter über die Stadt ihren Schutzmantel auseinander faltete. Das verschaffte angeblich den Kämpfern soviel Kraft, dass sie die stärksten schwedischen Angriffe zurückschlugen und der Feind darauf von der Stadt wegzog. Auch Bohuslav Balbín gab in einer seiner dreizehn Jahre nach der Belagerung herausgegebenen Schrift an, dass es bis heute erzählt wird, wie sich die Madonna über der Stadt zeigte. Balbín hörte dies bei seinem Aufenthalt in Brünn von Menschen, die die schwedische
Wir oben Genannten, der Konsul und der Senat, bestätigen das alles, wie von oben erwähnt, bei unserer Ehre und mit einem großen unten angebrachten Siegel, als vollkommen wahrheitsgetreu. Gegeben in Brünn, am 23. November, des Jahres seit dem erneut erworbenen Heil 1671. Herausgegeben vom Amt des Bürgermeisters, des Herrn Jan Metzger von Brisach. Jiří Ignác Kossinsky, J.U.D. und derzeit Stadtschreiber
Beschützerin der Stadt Brünn, die Gottesmutter der St. Thomas-Kirche Das Bild der Gottesmutter der St. ThomasKirche, der Beschützerin der Stadt Brünn, 49
St. Thomaskirche auf dem Mährischen Platz untergebracht.
Belagerung miterlebt hatten, er fügt jedoch kritisch zu, dass es erdichtet sein könnte...
(nach Augustin Neumann)
Aber auch der brünner Stadtrat schreibt dem Bischof zu Olmütz über die Befreiung der Stadt und dankt für die Rettung vor den Schweden nicht nur Gott selbst, sondern vorerst der mächtigen Fürbitte der Gottesmutter, die gerade am Hochfest ihrer Himmelfahrt durch Tausende von Kanonen entwürdigt wurde. Martin Středa erklärte wörtlich, dass der Sieg der Brünner über die starke Übermacht der Schweden kein menschliches Werk, sondern ein Sieg der Gottesmutter ist. Gerade Pater Středa war ein großer Verehrer der Gottesmutter von St. Thomas und während der Belagerung ermahnte er zu ihrer Verehrung und versicherte die anderen ihrer Schutzmacht. Auch im schwedischen Lager wusste man über die Erscheinung Bescheid. Der Prämonstratenser Vigssius von Zábrdovice schrieb 1663, dass die Schweden die Belagerten spöttisch verhöhnt haben: „Eure Verehrte soll euch helfen, in die ihr eure Zuversicht legt!“ Und als sie niedergeschlagen fortgingen, schrien sie die brünner Sieger an: „Eure Schwarze hat Euch geholfen,“ als ob sie sagen wollten: wenn die euch nicht geholfen hätte, ihr würdet umsonst eure Kräfte anspannen. Zu all diesen Zeugnissen und Nachweisen lässt sich noch eines hinzufügen, und zwar das alte deutsche Lied: „Brünn ist hin“. Das ist ein Beweis dafür, dass die schwedischen Belagerer gut über die wunderbare Marienerscheinung Bescheid wussten... (Abb. siehe Seite 52).
Mariä Himmelfahrt Schon seit ältester Zeit wird die selige Jungfrau unter dem Titel der Gottesgebärerin verehrt. Weil sie dem Willen des Vaters, dem Erlösungswerk seines Sohnes und jeder Anregung des Heiligen Geistes voll und ganz zustimmte, ist die Jungfrau Maria für die Kirche das Vorbild des Glaubens und der Liebe. Da sie beim Werk des Erlösers in ganz einzigartiger Weise in Gehorsam, Glaube, Hoffnung und brennender Liebe mitgewirkt hat, ist sie uns in der Ordnung der Gnade Mutter geworden. Nach ihrer Aufnahme in den Himmel fährt sie durch ihre vielfältige Fürbitte fort, uns die Gaben des ewigen Heils zu verschaffen. Deshalb wird sie in der Kirche unter den Titeln der Fürsprecherin, der Helferin, des Beistandes und der Mittlerin angerufen. Deshalb nehmen die Gläubigen in allen Gefahren und Nöten mit Bitten Zuflucht unter ihren Schutz. Diese Verehrung findet ihren Ausdruck in den der Gottesmutter gewidmeten liturgischen Festen und im marianischen Gebet – etwa im Rosenkranz, der „Kurzfassung des ganzen Evangeliums“. (Katechismus der katholischen Kirche)
Als Papst Pius XII. am 1. November 1950 es zu einem Dogma der kirchlichen Lehre erklärte, dass nach deren Lebensende „die unbefleckte Gottesmutter mit Leib und Seele in den himmlischen Ruhm aufgenommen wurde“, hat er somit nur das bestätigt, was die Christen seit jeher geglaubt und gemeinsam am 15. August im Gottesdienst gefeiert haben. In Jerusalem wurde dieses Fest schon im 5. Jahrhundert gefeiert. Seit dem 6. Jahrhundert wird das Fest vom gesamten christlichen Osten gefeiert und seit dem 7. Jahrhundert wurde auch in Rom das Feiern eingeleitet.
Ohne Bezug darauf, ob wir das Zeugnis über die Marienerscheinung über der Stadt akzeptieren oder nicht, bleibt es eine unabdingbare Tatsache, dass die ermüdeten und erschöpften Brünner zu ihrem Bild kamen, Kraft und Mut zu schöpfen. Nicht umsonst wurde sie zur Patronin der Stadt und bis in die heutige Zeit werden viele von ihrem Bild in die Basilika Mariä Himmelfahrt auf dem Mendelsplatz herbeigeführt, um hier ihre Fürbitte zu erlangen oder die Pracht des kostbaren Gemäldes zu schätzen. Eine Kopie des Gemäldes ist auch auf dem ursprünglichen Ort, in der
Der hl. Johannes von Damaskus vergleicht die körperliche Himmelfahrt der vornehmen Gottesmutter mit anderen ihren Gaben und Privilegien und sagt beredt: „Es 50
war angebracht, dass jene, die bei der Geburt ihre Jungfräulichkeit unversehrt bewahrt hatte, ihren Leib nach dem Tod ohne jede Verwesung bewahrte. Es war angebracht, dass jene, die den zum Kind gewordenen Schöpfer in ihrem Schoß getragen hatte, in der Wohnstatt Gottes ihren Aufenthalt nehme. Es war angebracht, dass die Braut Gottes in das himmlische Haus eintrete. Es war angebracht, dass jene, die ihren Sohn am Kreuz geschaut hatte und so den Schmerz, der ihr bei der Geburt erspart geblieben war, in ihrem Herzen empfing, Ihn schauen dürfe, wie Er zur Rechten des Vaters thront. Es war angebracht, dass die Mutter Gottes besitzt, was ihrem Sohn zukommt, und dass sie als Mutter und Magd Gottes Ehre empfängt von allen Geschöpfen.“
Louis Raduit de Souches
Frei von der Bindung an die Erde, von Gedanken des Himmels geformt, kehrt die makellose Jungfrau nicht zum Staub zurück, sondern weil sie der lebende Himmel ist, erhält sie ihren Sitz in den himmlischen Zelten.
Die Gruft von Louis Raduit de Souches wurde erstmals am 12. 10. 1936 geöffnet. Der ursprüngliche Eingang in die Gruft ist unter den Chorbänken verborgen. Der Sarg wurde in die Gruft durch einen Eingang aus der an die Kirchenseite angebauten Kapelle L. R. de Souches hineingetragen. Die Gebeine des Marschalls wurden mehrmals untersucht, das letzte Mal 1980.
Soldat und Offizier der schwedischen Armee, später Offizier, General und Feldmarschall im kaiserlichen Heer, ursprünglich ein Hugenotte, später – beeinflusst von P. Martin Středa SI – Katholik. Am 14.3.1645 wurde er zum Kommandant der Verteidigung Brünns. Nach dem berühmten Sieg über Schweden am 15. 8. 1645 erhielt er zahlreiche militärische sowie bürgerliche Beehrungen. Aufgrund seines Testamentes vom 14. 8. 1675 wurde er nach seinem Tode in der St. Jakobskirche in Brünn beigesetzt. Das Grabmal wurde im Jahre 1722 nach dem Entwurf von Johannes Sigismund Kerker aufgebaut, im Jahre 1964 wurde es wiederhergestellt und ergänzt.
Alle Betrachtungen der Heiligen Väter stützen sich auf die Heilige Schrift. Diese stellt uns die vornehme Gottesmutter in engster Verbindung mit ihrem göttlichen Sohn, an dessen Schicksal sie immer teilnimmt, vor Augen.
Die Gruft in der St. Jakobskirche wurde erneut am 27. 5. 2003 geöffnet. Dadurch war es möglich, dass am Samstag dem 16. 8. 2003 – 395 Jahre seit dem Geburtstag des Wehrkommandants Brünns – der Bischof von Brünn, Mons. Vojtěch Cikrle, seine Gebeine feierlich wieder bestatten konnte dort, wo er selber es sich wünschte.
(Aus der apostolischen Konstitution von Pius XII. Munificentissimus Deus 760-762, 767-769)
Gruft von Louis Raduit de Souches unter der St. Jakobskirche in Brünn Metalltür
(ThLic. Václav Slouk)
Lüftungsöffnung Postament
Abdeckung aus Granit Postament
Lüftungsöffnung
Zeichnung: Geocomp, spol. s r.o. 51
Schweden Schall und Brünner Widerhall
Schall: Brünn ist hin! – Brünn ist hin! Wann gleich Gott Mars wär ein Burger darinn. Schwedischer Soldat, Dein ist was sie hat. Brünn ist hin! – Brünn ist hin! Wann gleich der Jupiter selbst wär darinn! Brünn ist hin! Widerhall: Brünn ist nit hin! – Brünn ist nit hin! Gott (und der Kayser) hat Helden darinn! Schwedischer Soldat, Da kombst du: zu spath! Brünn ist nit hin! – Brünn ist nit hin! Die Mutter Gottes ist Fürbitterin! Brünn ist nit hin! Schall: Brünn du bist hin! – Brünn du bist hin! Lasse dir weiter nichts kommen in Sinn. Wider Schwedenmacht Ist sein Schild erdacht. Brünn du bist hin! – Brünn du bist hin! Mach es nur bald, und nit lang dich besinn! Brünn du bist hin! Widerhall: Brünn halt sich inn? – Brünn halt sich inn? Lasset ihr weiter nichts kommen in Sinn; In MARJAs Schutz bietet sie euch Trutz! Brünn halt sich inn? – Brünn halt sich inn. Schall: Brünn du bist hin! – Brünn du bist hin! Braver Soldaten ein Würffel – Gewinn! In Janckauer Schlacht Bist du Beut gemacht! Brünn du bist hin! – Brünn du bist hin! Braver Soldaten ein Würffel – Gewinn! Brünn du bist hin! Widerhall: Brünn ist halt Brünn; – Ketzer – Ruin; Machet zu Wasser der Schweden Gewinn. Große Praller – Macht, Ist zu Schand gebracht. Brünn ist halt Brünn; – Ketzer – Ruin, Ehr sey MARJAe der Obsiegerin! Brünn ist halt Brünn; – Ketzer – Ruin, Ehr sey MARJAe der Obsiegerin, Ehr sey MARJAe Der Obsiegerin! (nach ThDr. Augustin Neumann) 52
OBSAH DEN BRNA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3 Pozdrav biskupa Vojtěcha Cikrleho . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 Vznik oslav Dne Brna . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6 Z historie oslav Dne Brna . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 Francouz, který bránil Brno proti Švédům . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 Ludvík Raduit de Souches velitelem Brna . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 Obléhání Brna . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 Déšť obráncem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 Zvonění ukončující obléhání je pouze pověst . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 Brno odolalo, svět žasl . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 Otec Martin Středa, muž, který udržel v Brně naději . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 Z veřejného prohlášení brněnské městské rady o otci Martinu Středovi . . . . . . . . . . . . . . 19 Ochránkyně města Brna, Panna Maria Svatotomská . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 Nanebevzetí Panny Marie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21 Hrobka Ludvíka Raduita de Souches pod kostelem sv. Jakuba v Brně . . . . . . . . . . . . . . . 22 Ludvík Raduit de Souches . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 THE DAY OF BRNO . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 Greeting by Bishop Vojtěch Cikrle . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27 The Origin of Brno Day Celebrations . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 The Frenchman Who Defended Brno against the Swedes . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 Louis Raduit de Souches Became the Commander of Brno . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29 The siege of Brno . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29 The Defender Rain . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 The Bell-ringing that Terminated the Siege Is a Mere Legend . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31 Brno Resisted, the World Was Amazed . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31 Father Martin Středa, the Man Maintained Kept Hope in Brno . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32 From the Public Declaration of the Town Council of Brno about Father Martin Středa . . 33 The Protectress of the City of Brno, Our Lady of St. Thomas . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34 The Assumption of Our Lady . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 The Tomb of Louis Raduit de Souches under St. James Church in Brno . . . . . . . . . . . . . . 36 Louis Raduit de Souches . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36 Swedish Calling and Brno’s Response . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 DER BRÜNNER GEDENKTAG . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39 Worte des Bischofs Vojtěch Cikrle . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41 Ursprung des Brünner Gedenktages . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42 Der Franzose, der Brünn gegen Schweden verteidigte . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42 Louis Raduit de Souches wird zum Kommandant Brünns . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43 Belagerung Brünns . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43 Heftiger Regen als Verteidiger . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44 Das die Belagerung beendende Glockenläuten ist nur eine Legende . . . . . . . . . . . . . . . . 45 Brünn hielt stand, die Welt staunte . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45 Pater Martin Středa, der Mann, der in Brünn die Hoffnung bewahrte . . . . . . . . . . . . . . . 46 Aus der öffentlichen Erklärung des Brünner Stadtrates über den Pater Martin Středa . . . 48 Beschützerin der Stadt Brünn, die Gottesmutter der St.Thomas-Kirche . . . . . . . . . . . . . . 49 Mariä Himmelfahrt . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50 Gruft von Louis Raduit de Souches unter der St.-Jakobskirche in Brünn . . . . . . . . . . . . . 51 Louis Raduit de Souches . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51 Schweden Schall und Brünner Widerhall . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52
Komenského nám.
H u s o v a
J o ‰ t o v a
© Biskupství brněnské 2006 Autoři textů: PhDr. Jiřina Veselá, Mgr. Martin Reissner Odborná spolupráce: PhDr. Jiří Čejka, Mgr. Dana Olivová Výběr textů a redakční úprava: Ing. Martina Jandlová Translation: Mgr. Lucie Cekotová Übersetzung: Ing. Alena Povolná Jazyková úprava: Jitka Skorkovská Grafická úprava: Andrej Bielak a Zdeňka Tešnarová
·pilberk dominanta Brna
Dominikánské nám.
V roce 2006 vydalo Biskupství brněnské Petrov 8 601 43 Brno www.biskupstvi.cz Třetí (rozšířené a upravené) vydání
Foto: Andrej Bielak: str. 6, 16, 18, 22, 23 (busta) Michaela Dvořáková: str. 7 – 8 Barbora Roučková: str. 22 (hrobka) Ing. Libor Teplý: str. 5, 12, 17, 20, 21, 27, 41
➽
Biskupství brněnské děkuje všem za pomoc a vstřícnost při vzniku této publikace.
·ilingrovo Sta robrn ûnsk nám. á
bazilika Nanebevzetí Panny Marie místo souãasného umístûní obrazu Panny Marie Svatotomské
Po stopách historie dnes Following the Tracks of History Today Auf den Spuren der Geschichte heutzutage K
o
Moravské nám.
k o s t e l s v. To m á ‰ e pÛvodní augustiniánsk˘ klá‰ter
l
i
R o
‰
t
o
û
s e v e l
n á m . S v o b o d y
o v a
Beethovenova
á
K o z í
sk
a tel kos Jakub L . . . sv b R es ch hro Sou de B û h o u n s k á
va edo Stfi
b ku
v a R a ‰ í n o
Ja
í
kostel tí Nanebevze e i r a M Panny a k hrob P. M . S t fi e d y
v a D v o fi á k o
í l n d e v a D i
á s k â e
iãn Soln
t
itská Jezu
V e s e lá
K o b l i Ï n á
ká ts ri no Mi
á ick eãn m á Z
k á J á n s
Kap ucí ns k é n ám .
k á J o s e f s
Petrov – katedrála sv. Petra a Pavla místo oslav Dne Brna Ná
dra
o ‰
n ra N
Ïní
n e B
o
vo
b
‰nti Fra ská n ká
Z e l n ˘ t r h
v
sk á
a
k á f s s e J o
l í O r
í r l
e
O
M
k á n s P a
a o v k y a r a s
k á n s á J
Švédské volání a brněnská odezva
volání: Brno to tam! – Brno to tam! Byť i sám Marsův meč pomáhal vám! Vojáček švédský už vás má všecky! Brno to tam! – Brno to tam! Byť i sám Jupiter pomáhal vám! Brno to tam! ozvěna: Není to tam! – Není to tam! Bůh a pan císař má hrdiny tam! – Vojáčku švédský, nemáš nás všecky! Není to tam! – Není to tam! Boží máť ať přímluvou pomáhá nám. – Není to tam! volání: Brno to tam! – Brno to tam! Těšit se opakem pouhý je klam. Švédské moci síť nelze prorazit. Brno to tam! – Brno to tam! Brzy se vzdej a přidej se k nám. – Brno to tam! ozvěna: Vzdáti se vám? – Přidat se k vám? Žíti v té naději pouhý je klam. Brno Marie nedobytno je! Vzdáti se vám? – Přidat se k vám? Žít v té naději pouhý je klam! Nepůjdem k vám! volání: Brno to tam! – Brno to tam! Vojáků kořist, výhrou jsi nám! U Jankovské vsi prohrálos i ty! Brno to tam! Brno to tam! Vojáků kořistí, výhrou jsi nám! – Brno to tam! ozvěna: Nepůjdem tam, kacíři, k vám! Švédský zisk zředíme přísám Bůh sám! Schlubnou vaši moc pokryj hanby noc! Nepůjdem tam, kacíři, k vám! Maria vítězná pomůže nám! Maria vítězná pomůže nám. (Podle ThDr. Augustina Neumanna)