1) Shrnutí informací o islámu 2) Islámská kultura jako plod dialogu 3) Islámský fundamentalismus 4) Súfismus jako tradiční aktér vztahů k jiným náboţenstvím 5) Tři podoby přítomnosti islámu v západním světě
Slovo arabského původu islám znamená spočinutí, odevzdání; míní se odevzdání Bohu. Z hlediska islámu není jeho vyznavačem jen „mohamedán“, nýbrţ v širokém slova smyslu kaţdý, kdo vyznává prorocké nauky o jediném Bohu, tedy např. i Ţid nebo křesťan.
Vyznavač islámu je muslim, ne islamista! Islamista je příslušník jistého politického hnutí dovolávajícího se islámu, nebo badatel v oboru islamistiky Přídavné jméno muslimský a islámský je obvykle zaměnitelné.
Arabský poloostrov v době Muhammadova ţivota, včetně Mekky, kde bydlel, měl vlastní polyteistické náboţenství. Obyvatelé byli, např. při obchodních cestách v kontaktu s Ţidy a křesťany ve východním Středomoří.
Muhammad (nar. 570 n. l.), obchodní působení, měl pravděpodobně od r. 610 vnitřní zkušenosti, které interpretoval jako Boţí zjevení, jeţ mu zprostředkoval Dţibríl známý v křesťanství jako archanděl Gabriel.
Mekkánci zjevení nepřijali, Muhammad r. 622 odešel do Mediny - hidžra, pokládáno za začátek islámu, islámský letopočet - kratší, lunární roky.
Mekkánci vypravili proti Medině válečnou výpravu, poraţeni. Z předislámské svatyně poutní místo islámu. Ke Ka‘abě (úvodní obrázek) se zabudovaným černým kamenem kaţdoroční pouť.
Existuje tradované pořadí kapitol (súr), je zajímavé odlišit nejstarší mekkánské a pozdní medinské súry; oficiální pořadí je (kromě první súry: Fátiha – Oteviratelka) podle rozsahu, od nejdelší po nejkratší súru. Korán v klasické arabštině a recituje se tradičním melodickým, zpěvným způsobem; recitace začíná slovy Bismi-l-láhi r-rahmaní rrahím, Ve jménu Boha milosrdného a slitovného.
Korán obsahuje rozsáhlou látku společnou s Biblí: vypráví o stvoření, andělech, prvních lidech, o starozákonních postavách, o Jeţíšovi a jeho matce Marii. Jeţíš je v Koránu označován jako prorok, posel Boţí, duch Boţí, slovo Boţí, mesiáš; popírá se, ţe by byl Boţím synem v doslovném smyslu.
Fátiha - transkripce do latinky: Bismilláhi r-rahmáni r-rahím(i). Alhamdulilláhi rabbil 'álamín(a). Ar rahmáni r-ahím(i). Máliki yaumi d-dín(i). Ijjáka na'budu wa ijjáka nasta'ín(u). Ihdina s-siráta l-ustaqím(a). Siráta llazína an'amta 'alaihim ghairil maghdúbi 'alaihim wala d-dállín(a).
Fátiha - překlad do češtiny: Ve jménu Boha milosrdného, slitovného. Chvála Bohu, Pánu lidstva veškerého, Milosrdnému, Slitovnému, vládci dne soudného! Tebe uctíváme a Tebe o pomoc ţádáme, veď nás stezkou přímou, stezkou těch, jeţ zahrnuls milostí Svou, ne těch, na něţ jsi rozhněván, ani těch, kdo v bludu jsou.
Šíření v prvním období z Arabského poloostrova na sever - východní Středomoří (tzv. Blízký východ), Persie (dnes Írán), Turecko, na západ – sever Afriky od začátku 8. století islám vládne na Pyrenejském poloostrově, dnešní Španělsko a Portugalsko; pod vládnou islámu tři komunity: muslimové, křesťané s Ţidé; vysoká civilizační úroveň, vzor pro Evropu
V současnosti přibliţně 1 400 000 000 muslimů, většinově: Arabský poloostrov, Blízký východ, severní Afrika, střední Asie, indická kulturní oblast, Indonésie; historické menšiny: Balkán, Rusko, Polsko, další africké země, Filipíny
Islám těsně propojen se státem, nejvyšší představitel chalífa, spíše světský vládce Většina mínění, ţe chalífa má být volen: sunnité, dnes asi 80 – 85% muslimů
menšina: chalífa (imám) má být z Muhammadovy rodiny, strana Álího (arabsky ší a Álí) , Muhammadova synovce, odtud výraz ší‘ité, 15 – 20% muslimů, většina: Írán, Irák, Ázerbájdţán, Bahrajn, silněji: Katar, Kuvajt, SAE (30 %); liší se podle počtu uznávaných imámů
1) 2)
3)
4)
5)
šaháda – vyznání víry salát – modlitba zakát – náboţenská daň na sociální účely saum – půst o ramádánu (jiná omezení v jídle) hadždž – výroční pouť do Mekky
Bůh je veliký Vyznávám, že není boha kromě Boha. Vyznávám, že Muhammad je posel Boží. Vzhůru k modlitbě! Vzhůru k blahodárnému činu! Modlitba je lepší než spánek. Bůh je veliký! Není boha kromě Boha.
4x Alláhu akbar! 2x Ašhadu an lá iláha illá-l-láh 2x Ašhadu anna Muhammadan rasúlu-l-láh 2x Hajja ‘ala-s-salát 2x Hajja ‘ala-l-faláh 2x (sunnité ráno) As-salátu hajru mina-nnawm 2x Alláhu akbar 2x Lá iláha illá-l-láh
Ašhadu an lá 'iláha 'illa 'l-láh wa ašhadu 'anna Muhammadan rasúlu 'l-láh Vyznávám, ţe není boha kromě Boha, vyznávám, ţe Muhammad je posel Boţí.
Islám vstoupil do kulturního kontextu, s ţidovskou a křesťanskou kulturou, jejich prostřednictvím integroval antické filosofické a umělecké dědictví. Pomocníky muslimů při integraci do soudobé kultury byli nestoriánští křesťané. Překládali pro muslimy do arabštiny díla řeckých filosofů, např. Aristotela.
Významné podněty rané evropské kultuře dal kontakt Ţidů, křesťanů a muslimů v Cordóbském chalífátu, zejm. od 8. do 13. století.
Vedle filosofie (např. Averroes (Abu ibn Rušd), obrázek) ve zlatém období islámu kvetlo umění (literatura, poesie i próza, výtvarná umění, zejména architektura) a věda (matematika, medicína).
Na konci 18. stol. vyvolal Muhammad Abd al-Wahháb v sunnitském islámu radikální reformní hnutí nedůvěřivé k tradiční kultuře a k lidovým náboţenským zvykům, a volající po návratu k vlastnímu textu Koránu. Jeho součástí je nesnášenlivost vůči jiným náboţenstvím a vůči sekulární kultuře
Radikálního islámu se chopila různá protikoloniální povstalecká hnutí, která národně osvobozovací boj označilo jako džihád (původní význam: úsilí, snaha).
Extrémní podobou fundamentalismu je náboţenské násilí páchané na neozbrojeném, nebojujícím obyvatelstvu a jeho majetku, tedy teror.
Islám je aktivní náboţenství Súfismus pěstuje niternou osobní spiritualitu Súfiové často pokládají Jeţíše za svého duchovního mistra původ slova súfí je nejasný; můţe být i podle řeckého SOFIA - moudrost
Súfismus se často vyjadřoval v poesii a hudbě Súfijský výklad světa se často opírá o novoplatonskou filosofii Súfiové vykládají Korán alegoricky Jsou odmítání fundamentalisty
súfiové připomínají mnichy, mívají své domy (podobné klášterům), představené, společné modlitby a obřady, zvláštní oblečení, ale mají rodiny a obvykle i civilní práci; dělí čas mezi komunitu, rodinu a práci některé taríqy (súfijské řády) mají spíše ráz denominací, např. Bektašíja na Balkáně
Řád Čištíja, známý tím, ţe přijímá i hledající, kteří patří k jiným náboţenstvím. Svatyně číštíje v jiţní Asii jsou otevřeny všem náboţenstvím. Mnoho lidí přichází na jejich slavnosti.
Řád Bektašíja: Korán a tradici je třeba číst mysticky, jejich interpretace je neortodoxní, jako lidové hnutí mají liberální vztah k právním předpisům ; Bůh chápán panenteisticky
Řád mevlevíja, zaloţil Dalal-ad-Dím Rúmí Balkí; „tančící dervíši“, původ v Turecku, dnes tam tariqy zakázány, pěstuje se jako duchovní a kulturní dědictví.
Rúmí: Masnáví, básně vnitřního smyslu Co mám dělat, muslimové, když neznám teď sebe sám, nejsem křesťan ani žid, nepatřím už ani k vám, … nejsem z vody ani z hlíny, z větru ani z plamene, …
nejsem z chatrče či zámku, vlastní původ nepoznám, … nejsem z toho či onoho světa, z pekla ani z ráje, nejsem z Adama a z Evy, cizí Ferdous i Rizván. Moje místo bezmístné je, znamení je bez znamení,
nejsem tělo ani duše, duši ve svém milém mám. Odvrhl jsem podvojnost, vím, že dva světy jeden jsou, jenom jediného volám, jenom jediného znám.
FetullFetullah Gülen (*1941), turecký islámský činitel, vychází ze súfijské tradice, pěstuje islám spřízněný s demokratickým sekulárním státem a intenzivní kontakty s Ţidy a křesťany. On a jeho hnutí, u nás zastoupené spolkem Mozaiky Platform Dialog aktivní v mezináboţenských kontaktech
Tradiční islám v Evropě 1. Balkán – vliv Turecka; dosud silně: Albánie, Kosovo, Bosna Herzegovina 2. Rusko – islámská etnika, i v evropské části Ruska 3. Krym – krymští Tataři 3. Polští Tataři – ve středověku ve sluţbách polských králů, zůstali, přijali polštinu, ponechali si příslušnost k islámu
Euroislám K islámu (súfismu) přestupovali ve 20. stol. osobnosti západního světa; perennialistická škola; zakladatel Švýcar Frithjof Schuon (obrázek)
Roger Garaudy: v 60. letech francouzský eurokomunista, organizoval dialog křesťanů a marxistů
Přestoupil na islám, pěstuje věroučně liberální, politicky radikální islám
Velké skupiny muslimů se dostali do západoevropských zemí jako pozvaní přistěhovalci za prací (zejména Německo) nebo v rámci volného stěhování lidí mezi metropolí a koloniálními územími (zejm. Francie), jejich řady posílili také studenti z islámských zemí.
Modely soužití - asimilace – popření vlastní identity, )plné přizpůsobení, jazykové, kulturní, náboţenské (ke křesťanství, k sekularismu) - integrace – spojování v jeden soudţný společenský celek při zachování odlišnosti jednotlivých etnických a náboţenských skupin Ve Francii se uvádí, ţe ve třetí generaci dochází k asimilaci, souběţné se sociálním vyčleněním – původ četných konfliktů
Modely soužití – pokračování - multikulturalismus: fakt koexistence různých kultur (multikulturalita); v praxi koexistence izolovaných komunit - interkulturalismus (trans-cultural, crosscultural): respekt k odlišné identitě, sbliţování, posolování důvěry, informace, dialog, spiolupráce, sdílení
CHARTA EVROPSKÝCH MUSLIMŮ 4. Obecnými rysy islámu jsou důraz na lidský rozměr, zákonodárná pruţnost a úcta k odlišnostem a přirozeným rozdílům mezi lidskými bytostmi.
5. Islám ctí lidské bytosti. Tato úcta se vztahuje na všechny Adamovy potomky bez rozdílu, jak muţské, tak ţenské. Na základě této úcty by měly lidské bytosti být chráněny před čímkoliv, co uráţí jejich důstojnost, škodí jejich duševním schopnostem a zdraví, či porušuje jejich práva zneuţitím jejich zranitelnosti.
6. Islám klade zvláštní důraz na společenský rozměr a vyzývá k soucitu, vzájemné podpoře, spolupráci a bratrství. Tyto hodnoty se vztahují zejména na práva rodičů, příbuzných a sousedů, ale také na chudé, potřebné, nemocné, staré a další, bez ohledu na jejich etnickou příslušnost či vyznání.
7. Islám vyzývá k rovnosti mezi muţi a ţenami v rámci lidské důstojnosti a vzájemné úcty a za vyrovnaný ţivot povaţuje takový, ve kterém se v harmonickém vztahu vzájemně doplňují muţ se ţenou. Jednoznačně odmítá veškeré názory a praktiky, které poškozují ţeny, nebo je připravují o jejich zákonná práva, bez ohledu na tradice a zvyky některých muslimů. Islám naopak potvrzuje nezastupitelnou roli ţen ve společnosti a zásadně se staví proti vyuţívání ţen a zacházení s nimi jako s pouhým objektem touhy.
9. Islám ctí lidská práva a vyzývá k rovnosti mezi všemi lidskými bytostmi, odmítá veškeré formy rasové diskriminace a vyzývá ke svobodě. Odsuzuje donucování v náboţenství a uznává jednotlivcovu svobodu svědomí. Avšak islám podporuje uţívání svobody v souladu s morálními hodnotami tak, aby nezasahovalo do práv ostatních.
10. Islám vyzývá ke vzájemnému poznávání, dialogu a spolupráci mezi lidmi i národy jako cestě k posílení stability a záruce míru ve světě. Výraz dţihád vyskytující se v islámských textech znamená vyvíjet veškeré úsilí k dobru, které začíná u sebezdokonalování a šíření pravdy a spravedlnosti mezi lidmi. Dţihád chápaný jako válka se povaţuje za jeden z prostředků, jeţ má k dispozici kaţdý svrchovaný stát, pokud se potřebuje bránit proti napadení. …
… Učení islámu se v tomto ohledu shoduje s mezinárodním právem. Na základě tohoto chápání dţihádu islám odmítá násilí a terorismus, podporuje spravedlivé věci a potvrzuje právo všech lidí na sebeobranu legitimními prostředky.
První muslimové, volný pohyb v rámci Rakousko-uherské monarchie (zahrnovala i Bosnu Hercegovinu), pokusy muslimů cizinců a Čechů o státní uznání za I. republiky marné; uznáni za Protektorátu Po převratu r. 1989 se ustavily Islámské nadace v Praze a Brně, brněnská postavila (obrázky), praţská získala budovu, 2005 registrováno Ústředí muslimských obcí
Při
sčítání lidu 2011:
0.15
% členů Ústředí muslimských obcí 0.15 % ostatních muslimů