RADA EVROPSKÉ UNIE
Brusel 9. února 2006 (10.02) (OR. fr) 6133/06
Interinstitucionální spis: 2004/0055 (COD) JUSTCIV 22 CODEC 115 NÁVRH Odesílatel: Ze dne: Předmět:
Evropská komise 9. února 2006 Pozměněný návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady kterým se zavádí postup pro evropský platební rozkaz
Delegace naleznou v příloze návrh Komise podaný s průvodním dopisem Jordiho AYETA PUIGARNAUA, ředitele, pro Javiera SOLANU, generálního tajemníka, vysokého představitele. ________________________ Příloha: KOM(2006) 57 v konečném znění
6133/06
ij DG H III
1
CS
KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ
V Bruselu dne 7.2.2006 KOM(2006) 57 v konečném znění 2004/0055 (COD)
Pozměněný návrh NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY kterým se zavádí postup pro evropský platební rozkaz
(předložený Komisí podle čl. 250 odst. 2 Smlouvy o ES)
CS
CS
DŮVODOVÁ ZPRÁVA 1.
SOUVISLOSTI
Dne 19. března 2004 přijala Komise návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zavádí postup pro evropský platební rozkaz1. Návrh byl zaslán Parlamentu a Radě dne 19. března 2004. Hospodářský a sociální výbor vydal k návrhu Komise stanovisko dne 9. února 20052. Evropský parlament předal návrh výboru EP pro právní záležitosti (odpovědnému za vypracování zprávy) a výboru pro svobody a práva občanů (k vyjádření). Výbor pro svobody a práva občanů přijal své stanovisko dne 13. června 2005. Výbor pro právní záležitosti schválil svou zprávu dne 14. července 2005. Rada se obecně shodla na znění článků nařízení na svém zasedání dne 2. prosince 2005. Na plenárním zasedání dne 13. prosince 2005 přijal Evropský parlament své stanovisko, kterým byl návrh Komise s celou řadou změn schválen. Změny přijaté Evropským parlamentem jsou v souladu se zněním, které přijala Rada dne 2. prosince 2005. Tyto změny v podstatě nahrazují články původního návrhu Komise. 2.
ÚČEL POZMĚNĚNÉHO NÁVRHU
Pozměněný návrh upravuje původní návrh nařízení, kterým se zavádí postup pro evropský platební rozkaz, na základě změn odhlasovaných v Evropském parlamentu. 3.
STANOVISKO KOMISE K POZMĚŇOVACÍM NÁVRHŮM SCHVÁLENÝM PARLAMENTEM
3.1
Pozměňovací návrhy přijaté Komisí v celém svém rozsahu
Pozměňovací návrhy 26, 27, 28, 32, 34, 35, 36, 37, 38, 40, 41, 42, 43, 44, 45, 46, 48, 49, 50, 54, 55, 56, 57, 58, 59, 60, 61, 62, 63, 64, 65, 66, 67 a 73 je možné přijmout tak, jak je Parlament předložil, neboť zjednodušují navrhovaný postup, dávají volnému pohybu evropského platebního rozkazu další rozměr nebo zlepšují buď přehlednost nástroje nebo otázky detailů a doplňují materiál, který může být užitečný při provádění navrhovaného nařízení. Zahrnutí zrušení doložky vykonatelnosti do nařízení vyžaduje další body odůvodnění, které jsou do značné míry odvozeny z nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 805/2004, ze dne 21. dubna 2004, kterým se zavádí evropský exekuční titul pro nesporné nároky. 3.2
Pozměňovací návrhy v zásadě přijaté Komisí s výhradou jejich přeformulování
Pozměňovací návrhy 30, 31, 33, 47, 51, 52, 53, 68, 69, 70, 72, 74 a 75 mohou být v zásadě přijaty, ale s výhradou jejich přeformulování.
1 2
CS
KOM (2004) 173 v konečném znění, 19.3.2004 a KOM (2004) 173 v konečném znění, 25.5.2004. CESE/2005/133, Úř. věst. C 221, 8.9.2005, s. 77.
2
CS
Smyslem pozměňovacího návrhu 30 je objasnit, že nařízení Rady (EHS/Euratom) č. 1182/71 ze dne 3. června 1971, kterým se určují pravidla pro lhůty, data a termíny, se použije pro účely výpočtu lhůt. Je vhodné mírně upravit jazyk použitý v bodě odůvodněný tak, aby nebyl ohrožen výklad Evropského soudního dvora, pokud jde o použití nařízení č. 1182/71 na stávající nástroje v oblasti občanských svobod. Pozměňovací návrh 31 navrhuje standardním způsobem informovat žalovanou stranu o lhůtě v souladu s nařízením Rady (ES) č. 1182/71 ze dne 3. června 1971, kterým se určují pravidla pro lhůty, data a termíny. Jelikož je to v podstatě přijatelné, není třeba za tímto účelem přidávat další bod odůvodnění; tuto úpravu je nutno provést přímo v příslušném standardním formuláři. Pozměňovací návrh 33 zavazuje soudy zohlednit veškeré písemné podoby odporu žalující strany, jsou-li jasně vyjádřeny. Vzhledem k ochraně práva na obhajobu je nutné zdůraznit význam tohoto závazku. Jazyk tohoto bodu odůvodnění by měl být proto přísnější. V pozměňovacím návrhu 47 by měl být odkaz na článek 4b místo na čl. 4b odst. 3 znění pozměňovacího návrhu Parlamentu. V pozměňovacím návrhu 51 chybí v odst. 2 písm. b) po „court of origin“ slovo „sent“. Pozměňovací návrhy 52 a 53 jsou nutné vzhledem k začlenění zrušení doložky vykonatelnosti pro evropské platební rozkazy. Jsou přesnou kopií odpovídajících minimálních procesních norem týkajících se doručování dokumentů podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 805/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se zavádí evropský exekuční titul pro nesporné nároky. Je však nutná technická úprava vyplývající z definice „přeshraničních sporů“ navržených v pozměňovacím návrhu 39 (čl. 1a odst. 1 znění pozměňovacího návrhu Parlamentu). Podle této definice je možné, aby měla žalovaná strana sídlo nebo obvykle sídlila v jiném členském státě, než je členský stát Evropské unie. V takovém případě se pro doručení evropského platebního rozkazu žalované straně použijí pravidla doručování tohoto státu. Pozměňovací návrhy 52 a 53 musejí tuto možnost zahrnovat, a měl by v něm být proto odkaz spíše na pravidla doručování „státu“ než „ členského státu“. V pozměňovacím návrhu 68 by měl být v odstavci b odkaz na článek 12d až 12f znění pozměňovacího návrhu Parlamentu. V pozměňovacím návrhu 69 musí v odstavci 1b být odkaz na článek 12c znění pozměňovacího návrhu Parlamentu. Pozměňovací návrh 70 by měl odkazovat na přílohy (v množném čísle), neboť nařízení bude obsahovat více příloh. Pozměňovací návrh 72 uvádí podrobnosti zprávy o uplatnění nařízení, pokud jde o vnitrostátní řízení ohledně platebních rozkazů. Taková souhrnná zpráva se předloží za pět let po vstupu tohoto nařízení v platnost. Vzhledem k navrženému rozdílu mezi datem vstupu nařízení v platnost a datem jeho použití v pozměňovacím návrhu 73 je vhodnější uvést v pozměňovacím návrhu 72 spíše datum použití než datum vstupu v platnost. To je také v souladu s diskusemi v Radě. Pozměňovací návrh 74 musí být zásadně technicky ověřen a musí být navržen znovu na základě softwaru potřebného k zajištění elektronického zpracování evropského platebního rozkazu.
CS
3
CS
Pozměňovací návrh 75 navrhuje přílohu formuláře návrhu. Tato příloha je technickou součástí samotného formuláře návrhu, a musí být proto zahrnuta do pozměňovacího návrhu 74. 3.3
Pozměňovací návrhy přijaté Komisí částečně
Pozměňovací návrhy 29, 39 a 76 je možno přijmout částečně: Pozměňovací návrh 29 má objasnit cíl sledovaný zvláštním přezkumem nabídnutým žalované straně po uplynutí lhůty pro podání odporu proti evropskému platebnímu rozkazu. Jelikož je tento přezkum důležitý z hlediska ochrany práv žalované strany na obhajobu, měl by být přesnější a objasnit, že termín „ve výjimečných případech“ může zahrnovat situaci, kdy je evropský platební rozkaz vystavený na základě nesprávných údajů, které uvedla žalující strana ve formuláři návrhu To je také v souladu s diskusemi v Radě. Pozměňovací návrh 39 má definovat pojem „přeshraniční případy“ pro účely tohoto nařízení. Komise může přijmout omezení nařízení na přeshraniční případy v nařízení a převážně souhlasí s navrhovanou definicí, nemůže však akceptovat odkaz na „členský stát“, pokud jde o sídlo nebo obvyklé sídlo stran. Odkaz na „členský stát“ v případě stran má vážné právní a politické důsledky. Tento odkaz znamená, že postup pro evropský platební rozkaz nemohou použít žalující strany mající své sídlo či pobyt mimo EU nebo že jej nelze použít proti žalovaným stranám se sídlem mimo EU v určitých případech, kdy jsou příslušné soudy EU, zejména podle nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Zákaz použití postupu žalující stranou se sídlem mimo EU je značně pochybný z hlediska stávajících mezinárodních závazků Evropské unie, zejména závazků vyplývajících z dohod GATT 1994, GATS a TRIPS. Také kombinovaný návrh budoucího nástroje podle Luganské úmluvy z roku 1988 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech vytváří značně nežádoucí situaci pro žalující stranu, která má sídlo nebo je usazena v nečlenském státě této úmluvy. A konečně tato definice je problematická i z pohledu Dohody o Evropském hospodářském prostoru. Pozměňovací návrh 76 navrhuje vypustit přílohy 2 a 3 původního návrhu Komise. Zatímco přílohu 2 je možné vypustit, nelze tak učinit v případě přílohy 3. Přílohu 3, stejně jako ostatní přílohy mající podobu standardních formulářů, je nutné navrhnout znovu tak, aby byly v souladu se změněným návrhem, a to na základě softwaru, který umožní elektronické zpracování evropského platebního rozkazu. 3.4
Zamítnuté pozměňovací návrhy
Pozměňovací návrh 71 nelze přijmout, neboť navrhovaná úprava není technicky správná. Odkaz učiněný v tomto odstavci se musí vztahovat na celý článek, nejen na odstavec, který odkaz obsahuje. 4.
ZÁVĚR
S ohledem na čl. 250 odst. 2 Smlouvy o ES mění Komise svůj návrh, jak je dále uvedeno.
CS
4
CS
2004/0055 (COD) Pozměněný návrh NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY, kterým se zavádí postup pro evropský platební rozkaz (Text s významem pro EHP)
EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE, s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 61 písm. c) a čl. 67 odst. 5 druhou odrážku této smlouvy, s ohledem na návrh Komise3, s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru 4, v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy, vzhledem k těmto důvodům: (1)
Společenství si stanovilo za cíl udržovat a rozvíjet oblast svobody, bezpečnosti a práva, ve které je zajištěn volný pohyb osob. Pro tento účel má Komise přijmout mezi jinými i opatření na poli soudní spolupráce ve věcech občanských, které jsou nezbytné pro řádné fungování vnitřního trhu.
(2)
Evropská rada na svém zasedání v Tampere ve dnech 15. a 16. října 1999 vyzvala Radu a Komisi, aby připravily novou zákonnou úpravu, která napomůže hladké soudní spolupráci a zlepší přístup k právu, a konkrétně v tomto kontextu zmínila peněžní platební rozkazy.
(3)
Dne 30. listopadu 2000 Rada přijala společný program Komise a Rady o opatřeních k realizaci zásady vzájemného uznávání rozhodnutí v občanských a obchodních věcech5. Program předpokládá možnost konkrétního, jednotného nebo harmonizovaného postupu pro získání soudního rozhodnutí vydaného v rámci Společenství v konkrétních oblastech včetně oblasti nesporných nároků. Je rozpracován v Haagském programu, dne 5. listopadu 2004 jej přijala Evropská rada, která vyzvala k pokračování práce na postupu pro evropský platební rozkaz.
(4)
Komise přijala Zelenou knihu o postupu pro evropský platební rozkaz a o opatřeních ke zjednodušení a urychlení soudních sporů malého rozsahu dne 20. prosince 2002. Zelená kniha zahájila konzultace o možných cílech a rysech jednotného nebo harmonizovaného evropského postupu pro vymáhání nesporných nároků.
3
KOM (2004) 173 v konečném znění, 19.3.2004 a KOM(2004) 173 v konečném znění/3, 25.5.2004. CESE/2005/133, Úř. věst. C 221, 8.9.2005, s. 77. Úř. věst C 12, 15.1.2001, s. 1.
4 5
CS
5
CS
CS
(5)
Rychlé a účinné vymáhání nesplacených dluhů, u kterých neexistuje žádný právní spor, má obrovskou důležitost pro hospodářské subjekty v Evropské unii, protože opožděné platby jsou hlavním důvodem platební neschopnosti, která ohrožuje přežití podniků, zejména malých a středních podniků, a vede k četným ztrátám pracovních míst.
(6)
Zatímco se všechny členské státy pokoušejí řešit problém hromadného vymáhání nesporných nároků, většinou pomocí zjednodušeného postupu pro platební rozkaz, obsah vnitrostátních zákonných úprav i výkon domácích postupů se velmi liší. Navíc jsou stávající postupy často buď nepřípustné, nebo neproveditelné v přeshraničních situacích.
(7)
Výsledné překážky přístupu k účinnému výkonu spravedlnosti u přeshraničních případů a narušení hospodářské soutěže na vnitřním trhu kvůli nerovnováze ve fungování procesních prostředků věřitelů v různých členských státech vedou k potřebě zákonné úpravy Společenství, která by zaručila rovné podmínky pro věřitele a dlužníky v celé Evropské unii.
(8)
Účelem tohoto nařízení je zjednodušit, urychlit a snížit náklady přeshraničních sporů týkajících se nesporných peněžních nároků vytvořením postupu pro evropský platební rozkaz a umožnit volný pohyb evropského platebního rozkazu ve všech členských státech stanovením minimálních procesních norem, jejichž dodržováním by se odstranila nutnost v takovém členském státě před uznáním a uplatněním tohoto rozkazu uskutečnit jakákoli zprostředkující řízení.
(9)
Postup stanovený tímto nařízením slouží jako dodatečná, volitelná možnost pro žalující stranu, která může i nadále využít stávající postup podle vnitrostátního práva. Toto nařízení proto nenahrazuje ani neharmonizuje stávající mechanismy vymáhání nesporných pohledávek existující ve vnitrostátním právu.
(10)
Postup by měl být co do rozsahu v co největší míře založen na využití standardních formulářů ke komunikaci mezi soudem a stranami, aby se usnadnila správa a umožnilo automatické zpracování dat.
(11)
Při rozhodování, který soud je příslušný pro vydání evropského platebního rozkazu, by členské státy měly vzít v úvahu potřebu zajištění přístupu ke spravedlnosti.
(12)
V návrhu na evropský platební rozkaz by měla mít žalující strana povinnost poskytnout informace, které jsou dostatečné pro jasnou identifikaci požadavku a jeho odůvodnění, aby se žalovaná strana mohla informovaně rozhodnout, zda nárok napadne či nikoli.
(13)
V tomto kontextu by mělo být povinností žalující strany popsat některé důkazy, jimiž by mohla prokázat správnost svých tvrzení, aniž by musela skutečně předložit soudu materiální důkazy.
(14)
Podání návrhu na evropský platební rozkaz vyžaduje zaplacení všech případných soudních poplatků.
6
CS
CS
(15)
Na základě informací uvedených ve formuláři návrhu soud posoudí nárok, včetně otázky příslušnosti a popisu důkazů. To soudu umožní evidentně posoudit podstatu nároku a mimo jiné vyloučit jasně neopodstatněné nebo nepřípustné nároky. Posouzení nemusí nutně provést soudce.
(16)
Evropský platební rozkaz by měl žalovanou stranu seznámit s tím, že může svůj nesplacený dluh žalující straně buď zaplatit, nebo ve lhůtě třiceti dnů podat odpor, pokud chce nárok napadnout. Kromě úplných informací o nároku předloženém žalující stranou by měla být žalovaná strana seznámena s právním významem evropského platebního rozkazu, a zejména s důsledky nenapadnutí nároku.
(17)
I když se zamítnutí návrhu na evropský platební rozkaz nepřezkoumává, není vyloučena možnost přezkumu rozhodnutí na stejné úrovni příslušnosti.
(18)
Vzhledem k rozdílům v právních předpisech upravujících občanskoprávní řízení, a zejména doručování dokumentů ve vnitrostátním právu, je nutné vypracovat zvláštní a podrobnou definici takových minimálních procesních norem. Žádný způsob založený na právní fikci, pokud jde o plnění těchto norem, nelze považovat pro doručování evropského platebního rozkazu za dostatečný.
(19)
Všechny způsoby doručování uvedené v článku 13 a 14 se vyznačují buď úplnou jistotou (článek 13), nebo velmi vysokým stupněm pravděpodobnosti (článek 14), že byl dokument adresátovi doručen.
(20)
Osobní doručení některým jiným osobám než je samotná žalovaná strana podle čl. 14 odst. 1 písm. a) a b) by mělo být chápáno jako splnění požadavků těchto ustanovení pouze tehdy, pokud tyto osoby evropský platební rozkaz skutečně přijaly/obdržely.
(21)
Článek 15 by se měl použít v situacích, kdy se žalovaná strana nemůže osobně dostavit k soudu, jako v případě právnické osoby, dále kdy je osoba, která ji má zastupovat ustanovena ze zákona, a také v situacích, kdy žalovaná strana zmocní jinou osobu, zejména právníka, který ji má zastupovat při konkrétním soudním řízení o vydání rozkazu.
(22)
Soud by měl zajistit úplný soulad s minimálními procesními normami a vydat standardní evropský platební rozkaz.
(23)
Žalovaná strana může podat odpor na standardním formuláři uvedeném v příloze. Soud však vezme v úvahu jakoukoli jinou písemnou podobu odporu, je-li jasně vyjádřena.
(24)
Odpor podaný ve stanovené časové lhůtě by měl ukončit postup pro evropský platební rozkaz a měl by vést k automatickému převedení případu do řádného občanskoprávního řízení, pokud žalující strana v takovém případě výslovně nepožaduje řízení ukončit. Pojem řádné občanskoprávní řízení v tomto nařízení nemusí být nutně interpretován ve smyslu vnitrostátního práva.
(25)
Ve výjimečných případech by měla mít žalovaná strana právo požadovat přezkum evropského platebního rozkazu i po uplynutí lhůty pro podání odporu. Tento přezkum ve výjimečných případech neznamená, že je žalované straně dána druhá možnost nárok napadnout. Během přezkumného řízení by neměla být posuzována podstata nároku jinak než na základě důvodů vyplývajících z výjimečných okolností, na které
7
CS
se žalovaná strana odvolává. Další výjimečné okolnosti uvedené v čl. 20 odst. 2 mohou zahrnovat situaci, kdy byl evropský platební rozkaz vydán na základě nesprávných údajů uvedených ve formuláři návrhu. (26)
Soudní poplatky za řízení o evropském platebním rozkazu spolu s poplatky řádného občanskoprávního řízení v případě podání odporu by neměly být vyšší než poplatky řádného občanskoprávního řízení bez předchozího postupu pro evropský platební rozkaz. Tyto poplatky nezahrnují například náklady na právní poradenství nebo náklady za doručení dokumentů jiným subjektem než soudem.
(27)
Evropský platební rozkaz vydaný v jednom členském státě, který se stane vykonatelným, by měl být pro účely vykonatelnosti brán tak, jako by byl vydán v tom členském státě, ve kterém je jeho výkon zamýšlen. Vzájemná důvěra ve výkon spravedlnosti v členských státech je důvodem k tomu, že splnění všech podmínek pro doručení evropského platebního rozkazu posuzuje soud jednoho členského státu a že tento rozkaz bude vykonán ve všech ostatních členských státech, aniž by byla nutná kontrola dodržování správného uplatnění minimálních procesních norem v tom členském státě, kde má být rozkaz vykonán. Aniž by byla dotčena ustanovení tohoto nařízení, zejména čl. 22 odst. 1 a 2 a článku 23, řídí se pravidla pro výkon evropského platebního rozkazu i nadále vnitrostátním právem.
(28)
Zde je vhodné připomenout, že výpočet období a lhůt se řídí nařízením Rady č. 1182/71 ze dne 3. června 1971, kterým se určují pravidla pro lhůty, data a termíny 6.
(29)
Jelikož cíle tohoto nařízení nemohou být uspokojivě dosaženy na úrovni členských států a z důvodu rozsahu a dopadu tohoto nařízení, jichž může být lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství podle zásady subsidiarity přijmout opatření stanovená v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v tomto článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.
(30)
Toto nařízení respektuje základní práva a vyhovuje zásadám, které uznává zejména Listina základních práv Evropské unie za obecné zásady práva Společenství. Konkrétně se snaží zajistit plné respektování práva na spravedlivý proces, jak je uznán v článku 47 listiny.
(31)
Opatření nezbytná k provedení tohoto nařízení se přijmou v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi7.
(32)
Spojené království a Irsko v souladu s článkem 3 Protokolu o postavení Spojeného království a Irska připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a Smlouvě o založení Evropského společenství oznámily své přání účastnit se přijímání a používání tohoto nařízení.
(33)
V souladu s články 1 a 2 Protokolu o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o založení Evropského společenství, se Dánsko neúčastní přijímání tohoto nařízení, a proto pro ně není závazné ani použitelné,
6
Úř. věst. L 124, 8.6.1971, s. 1. Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23.
7
CS
8
CS
PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ: Článek 1 Předmět 1.
Účelem tohoto nařízení je: - zjednodušit, urychlit a snížit náklady přeshraničních sporů týkajících se nesporných peněžních nároků vytvořením postupu pro evropský platební rozkaz; a - umožnit volný pohyb evropského platebního rozkazu ve všech členských státech stanovením minimálních procesních norem, jejichž dodržováním by se odstranila nutnost v takovém členském státě před uznáním a uplatněním tohoto rozkazu uskutečnit jakákoli zprostředkující řízení.
2.
Toto nařízení nebrání žalující straně, aby usilovala o přiznání nároku ve smyslu článku 4 za použití jiného postupu podle práva členského státu nebo podle práva Společenství. Článek 2 Rozsah
1.
Toto nařízení se uplatňuje v občanskoprávních a obchodních přeshraničních věcech bez ohledu na druh soudu nebo tribunálu. Zejména nebude rozšířeno na záležitosti příjmů, cel nebo správy nebo na odpovědnost státu za jednání a opomenutí při výkonu státní moci („acta iure imperii“).
2.
Toto nařízení se nepoužije na: a)
majetková práva vzniklá z manželského nebo podobného vztahu, závěti a dědictví;
b)
konkursní řízení vztahující se k likvidaci společností nebo jiných právnických osob v platební neschopnosti, soudní vyrovnání a obdobná řízení;
c)
sociální zabezpečení;
d)
nároky plynoucí z nesmluvních závazků, ledaže i) byly předmětem dohody mezi stranami nebo přiznání dluhu; nebo ii) se týkají likvidovaných dluhů vzniklých ze společného vlastnictví majetku.
3.
CS
V tomto nařízení se „členskými státy“ rozumí členské státy s výjimkou Dánska.
9
CS
Článek 3 Přeshraniční případy 1.
Pro účely tohoto nařízení se přeshraničním případem rozumí případ, kdy má alespoň jedna ze stran sídlo nebo obvykle sídlí v jiném [státě], než je členský stát, ve kterém sídlí soud.
2.
Stálé bydliště je určeno v souladu s články 59 a 60 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech8.
3.
Rozhodujícím okamžikem pro určení, zda se jedná o přeshraniční případ, je doba, kdy byl podán návrh na evropský platební rozkaz v souladu s tímto nařízením. Článek 4 Postup pro evropský platební rozkaz
Postup pro evropský platební rozkaz se zavádí pro inkasování peněžních nároků v určité částce splatné v době, kdy byl předložen návrh na evropský platební rozkaz. Článek 5 Definice Pro účely tohoto nařízení se použijí tyto definice: 1.
„Členský stát původu“: členský stát, v němž byl evropský platební rozkaz vydán;
2.
„Členský stát, v němž je platební rozkaz vymáhán“: členský stát, ve kterém se provádí vymáhání evropského platebního rozkazu;
3.
„Soud“: jakýkoli orgán v členském státě s pravomocí vztahující se na evropský platební rozkaz nebo jakékoli jiné související záležitosti;
4.
„Soud původu“: soud, který vydá evropský platební rozkaz. Článek 6 Příslušnost
1.
Pro účely použití tohoto nařízení se příslušnost soudu určí v souladu s příslušnými pravidly právních předpisů Společenství, zejména nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech.
2.
Vztahuje-li se však nárok na smlouvu uzavřenou osobou – spotřebitelem za účelem, který nespadá do jeho profesní činnosti, a žalovanou stranou je spotřebitel, jsou příslušné pouze soudy v členském státě, v němž má sídlo žalovaná strana ve smyslu
8
CS
Úř. věst. L 12, 16.1.2001, s. 1.
10
CS
článku 59 nařízení č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Článek 7 Návrh na evropský platební rozkaz 1.
Návrh na evropský platební rozkaz se vytvoří za použití standardního formuláře v příloze 1.
2.
V návrhu se uvede: jména a adresy stran a případně i jejich zástupců, a soudu, ke kterému se návrh podává,
b)
částka nároku, včetně částky jistiny a případných úroků a smluvních pokut;
c)
v případě požadování úroku úroková sazba a časové období, za které je úrok požadován, pokud není k jistině přidán automaticky zákonný úrok podle práva členského státu původu;
d)
příčina žaloby, včetně stručného popisu okolností, na které se strana odvolává jako na základ nároku a tam, kde je to použitelné, požadovaného úroku;
e)
popis důkazu na podporu nároku;
f)
odůvodnění příslušnosti soudu; a
g)
přeshraniční povaha případu v souladu s článkem 3.
3.
V návrhu žalující strana uvede, že uvedené údaje jsou podle jejího nejlepšího vědomí a svědomí pravdivé a že si je vědoma toho, že úmyslné a nepravdivé prohlášení by mohlo vést k příslušným postihům podle práva členského státu původu.
4.
V příloze žádosti může žalující strana uvést, že v případě odporu žalované strany nesouhlasí s převedením do řádného řízení ve smyslu článku 17. To nebrání žalující straně, aby o tom informovala soud následně, v každém případě však před vydáním rozkazu.
5.
Návrh se předkládá v tištěné podobě nebo za použití jakýchkoli jiných komunikačních prostředků, včetně elektronických, které jsou přípustné v členském státě původu a dostupné pro soud původu.
6.
Návrh musí být podepsán žalující stranou nebo případně jejím zástupcem. V případech, kdy se návrh předkládá v elektronické podobě podle odstavce 5 výše, je podepsán dle čl. 2 odst. 2 směrnice 1999/93/ES Evropského parlamentu a Rady ze dne 13. prosince 1999 o zásadách Společenství pro elektronické podpisy 9. Podpis uznává členský stát původu a nesmí podléhat dodatečným požadavkům.
9
CS
a)
Úř. věst. L 13, 19.1.2000, s. 12.
11
CS
Tento elektronický podpis se však nevyžaduje, pokud na soudech členského státu původu existuje alternativní komunikační systém, který je dostupný pro určitou skupinu předem registrovaných ověřených uživatelů a který umožňuje bezpečnou identifikaci těchto uživatelů. Členské státy uvědomí o takovém komunikačním systému Komisi. Článek 8 Posouzení návrhu Soud, který obdrží návrh na vydání evropského platebního rozkazu posoudí co nejdříve a na základě formuláře návrhu, zda jsou splněny požadavky stanovené v článcích 2, 3, 4, 6 a 7 a zda se nárok jeví jako opodstatněný a přípustný. Toto posouzení lze provést pomocí automatizovaného postupu. Článek 9 Doplnění a opravy 1.
Nejsou-li požadavky uvedené v článku 7 splněny a pokud návrh není jasně odůvodněný nebo je-li nepřípustný, poskytne soud žalující straně příležitost návrh doplnit nebo opravit. Soud použije standardní formulář v příloze.
2.
Jestliže soud požaduje, aby žalující strana návrh doplnila či opravila, stanoví lhůtu, kterou považuje za daných okolností za přiměřenou. Soud může dle svého uvážení lhůtu prodloužit. Článek 10 Změna návrhu
CS
1.
Jestliže jsou požadavky stanovené v článku 8 splněny pouze v části návrhu, soud o tom žalující stranu uvědomí a použije k tomu standardní formulář v příloze. Žalující strana bude vyzvána, aby přijala nebo odmítla návrh na vydání evropského platebního rozkazu v částce, kterou soud určí, a bude informována o důsledcích svého rozhodnutí. Žalující strana odpoví vrácením standardního formuláře, který ji soud zaslal, ve lhůtě stanovené soudem podle čl. 9 odst. 2.
2.
Jestliže žalující strana návrh soudu přijme, vydá soud evropský platební rozkaz podle článku 12 pro tu část návrhu, kterou žalující strana přijala. Důsledky týkající se zbývající části původního návrhu se řídí příslušnými vnitrostátními právními předpisy.
3.
Neodešle-li žalující strana svou odpověď ve lhůtě stanovené soudem nebo odmítne-li návrh soudu, soud návrh na vydání evropského platebního rozkazu podle článku 11 v plném rozsahu zamítne.
12
CS
Článek 11 Zamítnutí návrhu 1.
Soud návrh zamítne, jestliže a)
žalující strana nezašle odpověď ve lhůtě stanovené soudem podle čl. 9 odst. 2; nebo
b)
žalující strana nezašle odpověď ve lhůtě stanovené soudem nebo odmítne návrh soudu v souladu s článkem 10; nebo
c)
požadavky uvedené v článcích 2, 3, 4, 6 a 7 nejsou splněny; nebo
d)
nárok je jasně neopodstatněný nebo nepřípustný.
Žalující strana bude vyrozuměna o důvodech zamítnutí pomocí standardního formuláře v příloze. 2.
Proti zamítnutí návrhu není odvolání přípustné.
3.
Zamítnutí návrhu nebrání žalující straně, aby vymáhala nárok podáním nového návrhu na evropský platební rozkaz nebo jiným postupem podle práva členského státu. Článek 12 Vydání evropského platebního rozkazu
1.
Jsou-li splněny podmínky uvedené v článku 8, vydá soud co nejdříve, obvykle ve lhůtě 30 dní od podání návrhu, evropský platební rozkaz za použití standardního formuláře v příloze. 30denní lhůta nezahrnuje dobu poskytnutou žalující straně na doplnění, opravu či změnu návrhu.
2.
Evropský platební rozkaz se vydává společně s kopií formuláře návrhu. Ten neobsahuje údaje poskytnuté žalující stranou podle čl. 7 odst. 4.
3.
Evropský platební rozkaz obsahuje informace pro žalovanou stranu o její možnosti
4.
CS
a)
zaplatit žalující straně částku uvedenou v rozkaze; nebo
b)
nesouhlasit s rozkazem a ve lhůtě stanovené v čl. 16 dost. 2 podat odpor k soudu původu.
V evropském platebním rozkazu bude žalovaná strana informována, že a)
rozkaz byl vydán pouze na základě údajů poskytnutých žalující stranou, které soud neověřoval;
b)
rozkaz je vykonatelný, pokud není k soudu podán odpor podle článku 16;
13
CS
c)
5.
je-li podán odpor, pokračuje řízení před příslušnými soudy členského státu původu v souladu s předpisy řádného občanskoprávního řízení, pokud žalující strana v takové případě výslovně nepožaduje ukončení řízení.
Soud zajistí doručení rozkazu žalované straně v souladu s vnitrostátními předpisy způsobem, který splňuje minimální normy stanovené v článcích 13 až 15 níže. Článek 13 Doručení s potvrzením žalované strany o převzetí
Evropský platební rozkaz může být žalované straně doručen v souladu s vnitrostátními právními předpisy státu adresáta, a to jedním z těchto způsobů: a)
osobním doručením s potvrzením o převzetí podepsaným žalovanou stranou, včetně uvedení data převzetí;
b)
osobním doručením stvrzeným dokumentem podepsaným oprávněnou osobou, která doručení provedla, ve kterém je uvedeno, že žalovaná strana dokument převzala nebo odmítla převzít bez jakéhokoliv právního odůvodnění, a kde je rovněž uvedeno datum;
c)
poštovním doručením s potvrzením o převzetí podepsaným a vráceným žalovanou stranou, včetně uvedení data převzetí;
d)
elektronickým doručením, např. faxem nebo elektronickou poštou s potvrzením o převzetí podepsaným a vráceným žalovanou stranou, včetně uvedení data převzetí; Článek 14 Doručení bez potvrzení žalované strany o převzetí
1.
CS
Evropský platební rozkaz může být žalované straně doručen v souladu s vnitrostátními právními předpisy státu adresáta, a to jedním z těchto způsobů: a)
osobním doručením na soukromou adresu žalující strany osobám, které žijí s žalovanou stranou ve stejné domácnosti nebo jsou tam zaměstnány;
b)
v případě, kdy je žalovaná strana osoba samostatně výdělečně činná nebo právnická osoba, osobním doručením v provozovnách žalované strany osobám, které žalovaná strana zaměstnává;
c)
uložením rozkazu v poštovní schránce žalované strany;
d)
uložením rozkazu na poště nebo na příslušném státním úřadu a umístěním písemného oznámení o takovém uložení do poštovní schránky žalované strany za předpokladu, že toto písemné oznámení jasně uvádí povahu dokumentu jako soudního dokumentu nebo právní účinek oznámení jako vykonání doručení, kterým začíná běžet doba pro účely lhůt;
e)
poštovním doručením bez potvrzení podle odstavce 3, kdy má žalovaná strana adresu v členském státě původu;
14
CS
f)
elektronickým doručením s automatickým potvrzením o doručení za předpokladu, že žalovaná strana výslovně tento způsob doručení předem přijala.
2.
Pro účely tohoto nařízení není doručení podle odstavce 1 přípustné, není-li adresa žalované strany s jistotou známá.
3.
Doručení podle odst. 1 písm. a) až d) je potvrzeno: a)
dokumentem podepsaným oprávněnou osobou, která doručení provedla, ve kterém je uvedeno: i)
použitý způsob doručení;
ii)
datum doručení;
iii)
v případě, kdy byl rozkaz doručen jiné osobě, než je žalovaná strana, jméno této osoby a její vztah k žalované straně;
nebo b)
potvrzením o převzetí osobou, která rozkaz doručila, pro účely odst. 1 písm. a) a b). Článek 15 Doručení zástupci
Doručení podle článků 13 a 14 lze vykonat také zástupci žalované strany. Článek 16 Odpor proti evropskému platebnímu rozkazu
CS
1.
Žalovaná strana může podat odpor proti evropskému platebnímu rozkazu adresovaný soudu původu prostřednictvím standardního formuláře v příloze, který obdrží spolu s evropským platebním rozkazem.
2.
Odpor se podává ve lhůtě 30 dní od doručení rozkazu žalované straně.
3.
Žalovaná strana v odporu uvede, zda nárok napadá, a nemusí upřesňovat žádné důvody.
4.
Odpor se předkládá v tištěné podobě nebo za použití jakýchkoli jiných komunikačních prostředků, včetně elektronických, které jsou přípustné v členském státě původu a dostupné pro soud původu.
5.
Odpor musí být podepsán žalující stranou nebo případně jejím zástupcem. V případech, kdy se odpor předkládá v elektronické podobě podle odstavce 4 výše, je podepsán dle čl. 2 odst. 2 směrnice 1999/93/ES Evropského parlamentu a Rady ze dne 13. prosince 1999 o zásadách Společenství pro elektronické podpisy. Podpis uznává členský stát původu a nesmí podléhat dodatečným požadavkům.
15
CS
Tento elektronický podpis se však nevyžaduje, pokud na soudech členského státu původu existuje alternativní komunikační systém, který je dostupný pro určitou skupinu předem registrovaných ověřených uživatelů a který umožňuje bezpečnou identifikaci těchto uživatelů. Členské státy uvědomí o takovém komunikačním systému Komisi. Článek 17 Dopady podání odporu 1.
Pokud je odpor podán ve lhůtě stanovené v čl. 16 odst. 2, pokračuje řízení v souladu s pravidly řádného občanskoprávního řízení u příslušných soudů členského státu původu, pokud žalující strana v takovém případě výslovně nepožaduje ukončení řízení podle čl. 7 odst. 4. Pokud žalující strana uplatnila svůj nárok pomocí postupu pro evropský platební rozkaz, nesmí nic z vnitrostátního práva poškodit její postavení v následných řádných řízeních.
2.
Převedení do řádného řízení ve smyslu odstavce 1 se řídí právem členského státu původu.
3.
Žalující strana bude vyrozuměna o tom, zda žalovaná strana podala odpor, a o každém převedení do řádného řízení. Článek 18 Vykonatelnost
CS
1.
Pokud ve lhůtě stanovené v čl. 16 odst. 2, která zohledňuje přiměřenou lhůtu pro doručení, nebyl podán odpor, soud původu prohlásí neprodleně evropský platební rozkaz za vykonatelný a použije k tomu standardní formulář v příloze. Soud původu ověří datum doručení.
2.
Aniž je dotčen odstavec 1, řídí se formální požadavky vykonatelnosti právem členského státu původu.
3.
Soud zašle vykonatelný evropský platební rozkaz žalující straně.
16
CS
Článek 19 Zrušení doložky vykonatelnosti Evropský platební rozkaz, který se stal vykonatelným v členském státě původu, je uznán a je vykonatelný i v jiných členských státech, aniž by bylo nutné prohlášení o vykonatelnosti a aniž by bylo možné jeho uznání napadnout. Článek 20 Přezkoumání ve výjimečných případech 1.
Po uplynutí lhůty stanové v čl. 16 odst. 2 má žalovaná strana právo požádat o přezkoumání evropského platebního rozkazu u příslušného soudu v členské státě původu, pokud: a)
i) ii)
byl rozkaz doručen jedním ze způsobů uvedených v článku 14; a doručení nebylo provedeno ve lhůtě, která by žalované straně umožnila zajistit si obhajobu, a to ne její vinou,
nebo b) žalovaná strana nemohla vznést námitku proti nároku z důvodu vyšší moci nebo mimořádných okolností, a to bez vlastního zavinění, za předpokladu, že v kterémkoli z obou případů jedná neprodleně. 2.
Po uplynutí lhůty stanovené v čl. 16 odst. 2 má žalovaná strana rovněž právo požádat o přezkoumání evropského platebního rozkazu u příslušného soudu v členském státě původu, pokud byl evropský platební rozkaz s ohledem na požadavky stanovené v tomto nařízení zjevně vydán chybně nebo za mimořádných okolností.
3.
Zamítne-li soud návrh s odůvodněním, že nelze použít žádný z důvodů pro přezkum uvedených v odstavci 1 a 2, zůstává evropský platební rozkaz v platnosti. Pokud soud rozhodne, že přezkum je oprávněný podle jednoho z důvodů uvedených v odstavci 1 a 2, je evropský platební rozkaz neplatný. Článek 21 Vymáhání
1.
Aniž jsou dotčena ustanovení tohoto nařízení, postup vymáhání se řídí právem členského státu, v němž je platební rozkaz vymáhán. Evropský platební rozkaz, který se stal vykonatelným, se vymáhá za stejných podmínek jako jiné vykonatelné rozhodnutí vydané v členském státě, v němž je platební rozkaz vymáhán.
2.
CS
Pro vymahatelnost v jiném členském státě předloží žalující strana příslušným donucovacím orgánům tohoto členského státu:
17
CS
3.
a)
kopii evropského platebního rozkazu, který byl soudem původu prohlášen vykonatelným, jež splňuje podmínky potřebné k prokázání její pravosti; a
b)
případně překlad evropského platebního rozkazu do úředního jazyka členského státu, v němž je platební rozkaz vymáhán, nebo má-li tento členský stát více úředních jazyků, do úředního jazyka nebo jednoho z úředních jazyků soudu v místě, kde bude platební rozkaz vymáhán, a to v souladu s právními předpisy tohoto členského státu, nebo do jiného jazyka, který členský stát, v němž je platební rozkaz vymáhán, uvedl jako přípustný. Každý členský stát může kromě svého vlastního úředního jazyka určit úřední jazyk nebo jazyky orgánů Evropského společenství, které jsou pro evropský platební rozkaz přípustné. Překlad musí být ověřen osobou, která je k tomu v jednom z členských států oprávněna.
Od žalující strany, která vymáhá v jednom členském státě evropský platební rozkaz vydaný v jiném členském státě, nesmí být z důvodu cizí státní příslušnosti nebo bydliště v jiném členském státě, než ve kterém je rozkaz vymáhán, požadováno složení jistoty, kauce nebo záruky, ať již jsou formulovány jakkoli. Článek 22 Zamítnutí vymáhání
1.
Vymáhání na základě návrhu žalované strany příslušný soud členského státu, v němž je platební rozkaz vymáhán, zamítne, pokud je evropský platební rozkaz neslučitelný s dřívějším rozhodnutím nebo rozkazem, který byl v kterémkoli členském státě nebo ve třetí zemi vydán, pokud: a)
dřívější rozhodnutí zahrnovalo stejný důvod žaloby a týkalo se stejných stran; a
b)
dřívější rozhodnutí splňuje podmínky nutné pro jeho uznání v členském státě, v němž je platební rozkaz vymáhán; a
c)
nemůže být neslučitelnost vznesena jako námitka při jednání soudu v členském státě původu.
2.
Vymáhání na základě návrhu se rovněž zamítne, pokud žalovaná strana uhradila žalující straně částku uvedenou v evropském platebním rozkaze.
3.
Za žádných okolností nelze v členském státě, v němž je platební rozkaz vymáhán, změnit podstatu evropského platebního rozkazu. Článek 23 Zastavení nebo omezení výkonu
Požádá-li žalovaná strana o přezkum podle článku 20, může příslušný soud členského státu, v němž je platební rozkaz vymáhán, na návrh žalované strany:
CS
a)
omezit řízení o výkonu rozhodnutí na ochranná opatření; nebo
b)
podmínit výkon rozhodnutí takovým zajištěním, které stanoví; nebo
18
CS
c)
za výjimečných okolností řízení zastavit. Článek 24 Právní zastoupení
Zastoupení právníkem nebo jiným odborníkem v oboru práva není povinné: a)
pro žalující stranu, pokud jde o návrh na evropský platební rozkaz;
b)
pro žalovanou stranu, pokud jde o odpor proti evropskému platebnímu rozkazu. Článek 25 Soudní poplatky
1.
Soudní poplatky postupu pro evropský platební rozkaz a řádného občanskoprávního řízení, které by následovalo v případě odporu proti evropskému platebnímu rozkazu v členském státě, nepřevýší dohromady náklady řádného občanskoprávního řízení bez předchozího postupu pro evropský platební rozkaz v tomto členském státě.
2.
Pro účely tohoto nařízení soudní poplatky zahrnují poplatky, které mají být soudu uhrazeny, jejichž výše je stanovena v souladu s vnitrostátními právními předpisy. Článek 26 Vztah k vnitrostátnímu procesnímu právu
Veškeré procesní otázky, které nejsou zvlášť řešeny v tomto nařízení, se řídí vnitrostátními právními předpisy. Článek 27 Vztah k nařízení (ES) č. 1348/2000 Toto nařízení nemá vliv na použití nařízení Rady (ES) č. 1348/2000 o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech. Článek 28 Informace o nákladech za doručení a vymáhání Členské státy spolupracují při poskytování informací veřejnosti a odborné veřejnosti o a)
nákladech za doručení dokumentů; a
b)
o tom, který orgán je příslušný pro vymáhání pro účely použití článků 21 až 23,
zejména prostřednictvím Evropské soudní sítě v občanských a obchodních věcech zřízené podle rozhodnutí Rady 2001/470/ES ze dne 28. května 2001.
CS
19
CS
Článek 29Informace o příslušnosti soudů, postupu přezkumu, způsobech komunikace a jazycích 1.
Do__ _______________, 200_ oznámí členské státy Komisi: a)
které soudy jsou příslušné pro vydání evropského platebního rozkazu;
b)
postup přezkumu a příslušné soudy pro účely použití článku 20;
c)
způsoby komunikace přijatelné pro účely evropského platebního rozkazu a dostupné soudům; a
d)
jazyky přípustné podle čl. 21 odst. 2 písm. b).
Členské státy oznámí Komisi všechny následné změny těchto údajů. 2.
Komise zveřejní informace oznámené podle odstavce 1 v Úředním věstníku Evropské unie a jiným vhodným způsobem. Článek 30 Změny příloh
Standardní formuláře uvedené v přílohách budou aktualizovány a technicky upraveny tak, aby byly plně v souladu s ustanoveními tohoto nařízení, v souladu s postupem uvedeným v článku 31. Článek 31 Výbor 1.
Komisi napomáhá výbor stanovený v článku 75 nařízení (ES) č. 44/2001.
2.
Tam, kde se odkazuje na tento článek, se použijí články 3 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na ustanovení článku 8 uvedeného rozhodnutí. Článek 32 Přezkum
Do__ _________ 200_10 předloží Komise Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru podrobnou zprávu shrnující fungování postupu pro evropský platební rozkaz. Zpráva bude obsahovat hodnocení fungování postupu a rozšířené hodnocení dopadu na každý členský stát. Aby bylo zajištěno, že je řádně zohledněna osvědčená praxe Evropské unie a že odráží zásady lepších právních předpisů, členské státy poskytnou Komisi rovněž informace o přeshraničním fungování evropského platebního rozkazu. Tyto informace by měly obsahovat soudní poplatky, délku trvání postupu, účinnost, snadnost použití a vnitrostátní postupy členských států pro platební rozkazy. Zpráva Komise bude případně doplněna o návrhy změn.
10
CS
Pět let od data použitelnosti tohoto nařízení.
20
CS
Článek 33 Vstup v platnost Toto nařízení vstupuje v platnost dnem __ _______________ 200_. Použije se ode dne__ _________ 200_, s výjimkou článků 29, 30 a 31, které se použijí ode dne __ ________ 200_. Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné v členských státech v souladu se Smlouvou o založení Evropského společenství. V Bruselu dne
Za Evropský parlament předseda
Za Radu předseda
CS
21
CS
