č íslo 3 roč ník 5 červen 2007

číslo 3 n ročník 5 n červen 2007

časopis pro

h

l

a

v

n

í

t

é

ekogramotnost

m

a

:

V

E

N

K

O

Neulpívání Andy Goldsworthyho ■ Pedagogika na statku ■ Harry Potter na ekologickém papíru Aktivní pobyt v pasivním domě ■ Nesehnutí: Udržitelné plánování území ■ Biopotraviny do škol Jozef Zetěk o budování pocitu, že tady nejsme sami ■ Skleníkové děti ■ Bestiář třetího tisíciletí Chvála ovocných vysokokmenů ■ Naďa Johanisová o malém vesnickém happy endu Munchowgagokchungowgagokchowgagagoongamouk

Příloha: Envigogika 1/2007 (Jaký je váš vztah k přírodě?)

V

ANDY GOLDSWORTHYHO

Pro vnímavého člověka, který poprvé vidí soustředěné umění Andy Goldsworthyho, musí to být zjevení. Zvlášť, když tu možnost poskytne film – protože působivost Goldsworthyho přírodního sochařství a landartu je podtržena a leckdy dokonce existenčně umožněna změnou. Nejsou to happeningy, aspoň ne v obvyklém smyslu. Je to umění, které k trojrozměrnosti a barvě přibírá čas, náhodu, někdy dokonce kalkuluje s přirozeným zmarem. Goldsworthyho díla jsou občas bolestně pomíjivá; do té bolesti vás přímo vtahuje. Jindy jsou pevná jako kámen, a přece v nich divák cítí pomíjivost světských statků. Andy dokáže vyjádřit přírodní podstatu, z níž jsme my lidé udělaní, jedinečným způsobem tak, abychom to s naléhavostí vnímali, povznesli se, zatajili dech. Britský výtvarník Andy Goldsworthy je světovou legendou landartu. Sochař, fotograf, tvůrce malých a efemérních děl i velkorozměrových kreací z přírodnin, které na dlouho zhmotňují genia loci. Narodil se v roce 1956 v rodině univerzitního profesora aplikované matematiky v Leedsu. V západním Yorkshiru také vyrůstal, v domě obklopeném zelení. Od třinácti let pracoval na farmě jako zemědělský dělník. Vystudoval střední školu krásných umění a poté vysokou školu v Prestonu. Postupně žil a tvořil v Lancashiru, Cumbrii a na dalších místech Anglie, až zakotvil ve Skotsku. Některá jeho díla přetrvávají v britské krajině, ale i v USA, jako například jeho meandrující kamenná zeď v Mountainville ve státě New York. V zahraničí také vystavoval – například v Metropolitním muzeu v New Yorku, v Národní galerii výtvarných umění ve Washingtonu. Fotografie jeho děl naplňují řadu knih, získal mnohá ocenění. V současné době, až do 6. ledna 2008, se Andy Goldsworthy představuje pod širým nebem v Yorkshire Sculpture Park v anglickém městě Wakefield. Česká televize uvedla nedávno dokument Rivers and Tides (2001), který v německo-finsko-britské koprodukci režíroval Thomas Riedelsheimer – a citlivým filozofickým portrétem přírodního sochaře Goldsworthyho, kterého provázel i v nehostinném prostředí, se proslavil. Umělec ve filmu holýma rukama spojuje tenké rampouchy do obrazců, které se musí záhy rozpadnout stejně jako síť ze stébel, spíchnutých trny, při silnějším závanu větru; koušete se s Andym do rtu, aby to zklamání nepřišlo, ačkoli je jasné, že je nevyhnutelné. Tak aspoň ne moc brzy... Do krajnosti dovedený princip neulpívání Andy použil na mořském břehu, kde z kamenů rychle staví skulpturu vratké rovnováhy – vědomě v prostoru mezi mořem a zemí, který za pár hodin pohltí příliv. Kéž by člověk uměl stejně vědomě nelpět na pozemských statcích, může si při tom pomyslet milovník Goldsworthyho hlubokého, environmentálně zakotveného umění. Hana Kolářová Foto: www.lookingcloser.org, www.amazon.co.uk, www.flickr.com Na http://www.artisancam.org.uk/pages/artists/andy.php?mnbtn=2 jsou dostupné krátké videozáznamy s tvorbou Andy Goldsworthyho, v angličtině, využitelné i pedagogicky.

Mezi 7. a 18. červnem 1997 uskutečnil Andy Goldsworthy pozoruhodný výtvarný projekt. Z velkých, klínovitě přitesaných kvádrů červeného pískovce postavil v otevřené krajině západní Anglie oblouk zhruba výšky člověka, pěkně pravidelný a díky samosvornosti kamenů ve své klenutosti stabilní. Pak oblouk rozebral, naložil na přívěs, odjel kus dál a postavil znovu na jiném místě. A znovu. Totéž během těch dvanácti dnů uskutečnil na třiadvaceti místech, od prvního k poslednímu vzdušnou čarou bratru 150 km. Místa si vybíral pečlivě, se zřetelem k okolí, nejraději blízko kamenných zídek, které zde od pradávna slouží farmářům jako ohrady pro ovce. Také na polní cestě, na městském chodníku, jednou i v potoku. Třiadvacet artefaktů v krajině – vlastně jeden artefakt ve třiadvaceti následných výskytech. Všechny je vyfotografoval a svůj deníkový záznam i se snímky posléze vydal jako knížku. Zdroj: www.csfd.cz

EDITORIAL Vážení čtenáři, SEBEVĚDOMÍ, TO JE ZAPOTŘEBÍ PRO UDRŽITELNÝ ROZVOJ VENKOVA, postřehl v anketě tohoto čísla Bedrníku vysokoškolsky vzdělaný venkovan volbou Jiří Guth. Městům nikdy sebevědomí nechybělo. V nich se soustřeďovala hospodářská síla i kulturní a intelektuální výkvět. Centralizující gravitace měst strhávala i z venkova to nejlepší, co se tam urodilo, až do zcela nedávného nedávna. Dnes se blýská na trochu jiné časy. Venkované začínají být hrdí a také dobrovolní, nejezdí z, bohatých, vzdělaných, ale také nepřirozeně rychlých a přehřívaných měst do vesnického klidu jen za odpočinkem. Míří sem stále častěji také plnohodnotně žít a pracovat. Nejsou to jen vzdělanci a umělci osvobozovaní rozvojem informačních a komunikačních technologií od téměř vězeňské vazby ve městě. Jiří Guth začíná svou odpověď na otázku, jaké jsou hlavní charakteristiky udržitelného rozvoje venkova takto: „Vysoká míra soběstačnosti, a to nejen ekonomické, materiální a energetické, ale i sociální a kulturní...“ Jinými slovy zdravé sebevědomí. Ano, venkov jako rovnocenný partner města, který čerpá z vlastních zdrojů včetně intelektuálních, který je přitažlivý jako místo životní aktivity, nejen odkladiště pomalých či divných. A dokonce se venkov může velmi brzy stát zdrojištěm toho pro města nejcennějšího – obnovitelné energie v době, kdy ropný zlom se stává skutečností. „V následujícím století budou velká města procházet různými krizemi, na jejichž řešení budou vynakládány miliardy... Je však jednodušší investovat do důstojného a atraktivního života na vesnici a tím předcházet problémům ve městech,“ říká ve svých Krajinách vnitřních i vnějších Václav Cílek, myslitelská osobnost, která byla nově za to, jak ovlivňuje českou odbornou a široce kulturní scénu poctěna Cenou ministra životního prostředí za rok 2006 spolu s dalšími osobnostmi a jednou organizací. Tou organizací je Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina, spoluvydavatel Bedrníku. Při té příležitosti otiskujeme rozhovor s předsedou Pavučiny Jozefem Zeťkem, který vás díky vyjadřovacím schopnostem a životní filozofii zpovídaného nepochybně potěší. Zajímavý původ má stěžejní článek čísla k venkovskému tématu. To bylo tak: V redakční poště se 20. června objevil celkem stručný mail upozorňující na tábor na ekofarmě u Karlových Varů. Po bližším ohledání se ukázalo, že z webu této farmy se otevírá výhled na nový fenomén. Je to v Evropě už docela pokročilá profesionální pedagogická činnost na ekofarmách. Její soudobé a perspektivní pojetí pomáhá rozklenout ztracený most mezi životodárnou půdou a námi, kteří jsme se, nechtě, odcizili a přestali vnímat potravu a jiná dobra, která uspokojují naše potřeby, jako produkt země. Vedle prakticky využitelných námětů a návodů s venkovskou tematikou nabízíme vám v tomto čísle i několik lahůdek. První představuje živou legendu landartu Andy Goldsworthyho, který dobyl svět svébytným uměním rostlým přímo z venkova. Druhou je trpělivě, systematicky, poctivě a promyšleně budované centrum modelových ekologických projektů pro venkov v Hostětíně na jižní Moravě, které tuto vesničku povýšilo, nebojím se říct, na celostátně významnou úroveň. No a bonbónek na poslední stránce, nejhutnější poetická definice udržitelného rozvoje, se vtěsná do jediného slova: Munchowgagokchungowgagokchowgagagoongamouk. V příštím čísle, vážení čtenáři, si dopřejeme k venkovu kontrast a ohledáme výhony udržitelnosti v průmyslu. Společně s vámi se na to těší Hana Kolářová

O B S A H n Neulpívání Andy Goldsworthyho ................2 INSPIRACE n O budování pocitu, že tady nejsme sami ..................4 n Biopotraviny do škol ..................8 n Na ekofarmu místo do zoo ......9 n O malém vesnickém happy endu .............................. 10 n Průřezové téma environmentální výchova (3) 11 PROMĚNY n Co je a kde se vzala Pedagogika na statku .....................12 NÁZORY n Anketa: Venkov na cestě k sebevědomí ............................ 17 n Výchova skleníkových dětí ... 18 DIDAKTIKA n Chvála ovocných vysokokmenů............................ 20 n Bestiář třetího tisíciletí aneb Zvířata a lidé dříve a dnes ..... 22 n Půda jako pufr ........................... 25 KALENDÁŘ ....................................... 27 NABÍDKA........................................... 29 n Aktivní pobyt v pasivním domě ..................... 31 Titulní strana: Digitálně upravený snímek převzatý z www.kozodoj.cz

Příloha: n ENVIGOGIKA 1/2007 Vážení čtenáři, omlouvám se Vám za to, že v minulém Bedrníku technickým nedopatřením chyběla avizovaná příloha

ODPOVĚDNÁ SPOTŘEBA. Najdete ji v tomto čísle.

3/2007

3

« Kresba Myung Lao Nam, Korea. Připraveno ve spolupráci s Českou unií karikaturistů.

INSPIRACE O BUDOVÁNÍ POCITU, ŽE TADY NEJSME SAMI Jednu z Cen ministra životního prostředí za rok 2006 získalo Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina, a to za každodenní soustavnou práci v ekologické výchově a osvětě, kterou odvádí v souladu s myšlenkami trvale udržitelného rozvoje. Cenu od ministra Martina Bursíka za Pavučinu převzal 5. června, tedy ve Světový den životního prostředí, RNDr. Jozef Zetěk, předseda sdružení, který při této příležitosti poskytl následující rozhovor.

To je ale důležité, bez toho to nejde... Spíš jsem se zaměřil na legislativu nebo jak prosazovat, aby Chaloupky mohly existovat a rozvíjet se... ...shánění financí... Je to těžké? Mění se to?

Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina obdrželo v červnu jednu z Cen ministra životního prostředí za rok 2006. Zač?

ovlivňují životní prostředí.

Myslím si, že za celkovou dlouholetou činnost. Po dobu více než deseti let prosazuje a realizuje ekologickou výchovu se zaměřením zejména na školství v oblasti dětí, mládeže, učitelů. Teď možná, po těch deseti, patnácti letech se začíná i ve společnosti, snad i díky Pavučině, objevovat nějaký posun směrem k hodnotám, názorům, postojům příznivým k životnímu prostředí.

Nevím, kde se to vzalo. Je to možná výchovou v rodině, kde nějaká obětavost nebo ochota podílet se na věcech pro druhé byla. Potom si myslím, že to bylo opravdu až na vysoké škole. Během střední školy jsme sice jezdili ven, trempovat do přírody, ale to byl spíš sport, bujaré středoškolské veselí mělo navrch před nějakými otázkami životního prostředí. Takže obrat, směřování nastalo opravdu až na vysoké škole. Možná ten pobyt v přírodě.

Kdo je Jozef Zetěk? Můžete se charakterizovat? Spíš než odborníkem na ekologickou výchovu se cítím organizátorem, aby věci fungovaly a měly nějaké výsledky. Biologii jsem měl naposledy v deváté třídě, což znamená v roce 1978, mám chemickou průmyslovku a fyzikální chemii na přírodovědecké fakultě, tam mi studium dalo zaměření na systémy, propojenost věcí, pochopení, jak fungují. Spíš to mě přivedlo k činnosti uvnitř středisek ekologické výchovy. Jak jste se dostal k ekologické výchově? Přes Hnutí Brontosaurus, Český svaz ochránců přírody v Brně, v tehdejší „šedé zóně“, přes brigády v chráněných územích, praktickou ochranu přírody, a přes vzdělávací pořad, který tam pro studenty svého času dělali Hana Korvasová a Aleš Máchal, kteří byli o pár let starší – Ekologii v kostce. Někdy v roce 1983 jsme začínali jezdit kosit chráněné louky v okolí Kněžic. Myslíte, že tím jste přišel k ekologickému cítění? Jiří Kulich ze střediska Sever tomu říká: Jde o to cítit odpovědnost vůči lidem a také vůči přírodě... Snažím se domýšlet své kroky a činy – jak

Takový přístup ale nemá každý. Kde se to vzalo?

Kolega Jiří Bureš ze střediska Paleta vás označuje za žádaného předsedu, jste volen od roku 1996 opakovaně dodnes. Čím to je? Je to funkce dobrovolná, nepřinášející žádný prospěch... Zcela neplacená? Ano, je to zcela neplacené. Když třeba o tom mluvíme na výboru Pavučiny – je to práce vlastně na úkor vlastního střediska. Do výboru Pavučiny jsou volení lidé jako zástupci jednotlivých členských organizací. O dobrovolnou funkci příliš zájemců není. Jakou máte konkrétní zkušenost z ekologické výchovy – ptám se na středisko Chaloupky. Středisko Chaloupky jsme rozbíhali s Květoslavou Burešovou a skoro od samého začátku jsme činnost měli rozdělenou tak, že Květoslava měla na starosti programové záležitosti a já záležitosti kolem, to znamená projektové, finanční, právní, personální a podobně. Programy jsem měl na starosti nějaké jenom na začátku, když se to rozbíhalo, pak jsem přešel do zázemí, to znamená jednání s úřady...

My jsme měli celkem velké štěstí, že Chaloupky jsou zařazeny do sítě škol, školských zařízení MŠMT, to znamená, že mají pozici nestátního školského zařízení jako třeba soukromé školy. Takže se nám od roku 1997-8 podařilo uzavřít smlouvu s tehdejším školským úřadem Třebíč o dotaci pro toto nestátní školské zařízení. Od té doby ty smlouvy přešly na Okresní úřad Třebíč a pak na Krajský úřad Vysočina. Takže to nám zajišťuje poměrně stabilní přísun peněz, který dělá někde mezi 40 a 45 procenty rozpočtu. Asi zdaleka ne každé středisko to má takhle zajištěné... V systému školství jsme takovou bílou vránou, je to opravdu ojedinělé. Takových školských zařízení na pozici soukromé, případně církevní, moc není. Určitě ne víc než deset. Co je to environmentální vzdělávání, výchova a osvěta? Myslím si, že je to vybudování nějakého vztahu nebo pocitu, že tady nejsme sami, jsme propojeni s okolím... ...i mimolidským? Ano, se svým přírodovědným základem můžu být klidně i materialistou: Probírali jsme běžně koloběhy uhlíku, vápníku, dusíku... ...které procházejí i skrze nás... Umím si představit, že totéž, co my, vdechne někdo za padesát let někde na druhé straně zeměkoule. A opačně, někde se něco spálí, shnije, zetlí, a pak se to dostává zase do našeho organismu. Takže nemusíme být ani žádní velcí ideologové, je to zdůvodněno na čistě materialistické úrovni. Je to přízemní, ale je to tak. Jak říkáte té nelibozvučné zkratce pro

4

3/2007

environmentální vzdělávání, a osvětu – EVVO?

výchovu

Ekologická výchova tomu říkám z důvodů, že pocitově v tom vnímám i ostatní, co do toho patří. Ať už je to výchova směrem k ochraně přírody, v oblasti životního prostředí řešení problémů udržitelného rozvoje nebo lokálního rozvoje. Pod pojmem ekologická výchova vnímám všechny tyto aspekty, a pak také stránku vzdělávací – aby to bylo interaktivní, se zapojením účastníků, aby to bylo praktické... Čili trochu se to odlišuje od dosud běžné školy... Četl jsem třeba zajímavou polemiku ze situace, kdy se ve Světovém svazu ochrany přírody, IUCN, v jeho Commission on Education and Communication, snažili definovat výchovu k udržitelnému rozvoji. Když si nadefinovali zásady, zjistili, že jsou to obecné didaktické zásady. Závěr z toho byl, že si nejsou jisti, jestli výchova k udržitelnému rozvoji vůbec jako obor, jako činnost se dá vymezit. Když se vzaly obecné zásady – participace, týmová spolupráce, hledání nějakých řešení... Ale tam se přece nějakým způsobem musí navíc dostávat environmentální rozměr?

3/2007

N

S

P

I

R

A

C

E

To je právě už na úrovni udržitelného rozvoje, kde role životního prostředí není dominantní, musí kooperovat s těmi ostatními obory, tak se jedná vlastně obecně o rozvoj společnosti. Čili rozlišujete ekologickou výchovu a výchovu k udržitelnému rozvoji? Osobně v pojmu ekologická výchova vidím i tento obecný rozměr, pojem, který se týká i rozvoje. Ale důraz na ekologickou výchovu tam je, protože: Když si vezmeme tři složky – ekonomii, lidské zdroje nebo sociální věci a životní prostředí –, v rozvoji je pořád životní prostředí nejníž. Z toho důvodu je důležité, aby i střediska zdůrazňovala tento pilíř, protože je pořád nejslabší a nemá jak se bránit sám. Proto se z naší strany zdůrazňuje rozvoj ekologický, protože druhé dva pilíře jsou v současné době daleko silnější. A co, až za dvacet, třicet let budou ty pilíře všechny stejné? Co budou dělat střediska ekologické výchovy? Jednak tomu nevěřím, že za dvacet, třicet let budou všechny pilíře stejné... Proč? Zdá se vám to na základě dosavadního vývoje? Není přece jen vlastně dost rychlý?

Rychlý určitě, ale zároveň je vcelku rychlý i opačný postup, který přírodu redukuje třeba jenom – když to přeženu – na golfová hřiště, takový extrém účelového využití přírody. Může se stát, že to takhle člověku bude stačit... Že se vnímání přírody posune směrem k nějakým parkům nebo čistě účelovým částem přírody. Příroda sama o sobě bude na tu účelovou přeměňována. Ale existuje naopak i trend čím dál intenzivnější ochrany divoké přírody. Takže nám nějakým způsobem na ní hodně záleží... Určitě. Jsou to závody a dějí se v krajině. Z jedné strany je ukrajována satelitními městy, průmyslovými zónami, silnicemi. Z druhé strany i díky nižší intenzitě zemědělství, to se začíná také pomalu měnit, vlastně zase nějaké prvky v krajině přibývají. Opravdu jsou to závody. Proč sdružení Pavučina? Kdy vzniklo, nač navázalo? Střediska ekologické výchovy čerpala ze dvou zdrojů. Prvním jsou domácí zkušenosti z různých přírodovědných oddílů, z Hnutí Brontosaurus od Josefa Velka, Zlatého listu a podobně. Druhý impuls byly zahraniční zkušenosti, které ukázaly, že ekologická výchova

5

I

I

se dá dělat jako určitý servis pro školy. Z těchto dvou proudů vznikla česká střediska ekologické výchovy. V programové stránce, myslím, je většina aktivit z domácích zdrojů, navazovalo se na zkušenosti před rokem 1989. Co se týče organizace, myšlenka středisek přišla asi teprve zvenku. Semtam něco existovalo, ale jako houby po dešti se střediska objevovala začátkem 90. let – to byl hlavně zahraniční impuls. Co se od té doby změnilo? Jaké jsou hlavní trendy? V roce 1994 jsem byl na studijním pobytu ve Spojených státech – tam jsem poprvé a naposled letěl letadlem – a tam, i když jsou Státy prezentovány jako individualistická společnost, jednotlivé síťování, spolupráce a asociování organizací bylo na takové úrovni, že mi připadlo, že bez toho my se taky dříve nebo později neobejdeme. A právě v roce 1996 vzniká z osmi, devíti středisek základ sdružení Pavučina – pro výměnu zkušeností dovnitř a pro prosazování myšlenky ekologické výchovy na venek na centrální úrovni. A změna? Pavučina v roce 1996? Trendem je určitě zvyšování počtu členských středisek z osmi, devíti na začátku na zhruba třicet nyní, dál zvyšování počtu pracovníků z jednoho půlúvazku tehdy na dnešních pět pracovníků přímo v kanceláři Pavučiny, zvyšování rozpočtu z nějakých pěti set tisíc na zhruba deset miliónů, množství projektů, které sdružení teď realizuje, například z evropských fondů. V této souvislosti u Pavučiny existuje takový princip, který je asi dost ojedinělý, nebo aspoň rozhodně byl v době vzniku: Členská střediska vkládají značné finanční prostředky do činnosti Pavučiny na základě každoroční smlouvy. Středisko může, pokud nebude vidět smysl té činnosti, každoročně ukončit členství tím, že přestane platit svůj vklad. Ty peníze se v současné době pohybují zhruba mezi dvanácti a patnácti tisíci korun a pro některá střediska se to může zdát hodně. Na druhé straně zase řádní členové se mohou zapojovat do různých projektů pro sdružení, takže se jim vložené prostředky vrací. Ale hlavním přínosem jsou věci kolem, to znamená propagace a zvětšování prostoru pro ekologickou výchovu. Co střediska ekologické výchovy nabízejí? Střediska jsou za prvé velmi různorodá. Je určitá zvláštnost Pavučiny, že se sdružují na

N

S

P

I

R

A

C

E

základě tematického a obsahového zaměření, ne na základě organizační příslušnosti k veřejné správě nebo k neziskovým organizacím. V Pavučině jsou různá občanská sdružení, ale také příspěvkové organizace měst, krajů, občanská sdružení nezávislá, základní organizace ČSOP, Hnutí Brontosaurus, obecně prospěšné společnosti... Soukromé zatím ne, podmínkou členství je, že jde o neziskovou organizaci a má podstatnou část činnosti zaměřenou na ekologickou výchovu. Také jsou v Pavučině organizace, které mají jednoho pracovníka, a jiné, které jich mají třeba třicet. Je to opravdu různorodá síť. Pestrost se projevuje i tím, že každé středisko je jinačí, prostě si našlo ten svůj prostor v podmínkách okresních, krajských, má za sebou jinou historii. Takže společné pro střediska je, že jsou zaměřená do oblasti školského vzdělávání, to znamená, že dělají výukové programy pro školy, další vzdělávání pedagogických pracovníků, školní projekty a v drtivé většině také osvětové akce pro dospělé a pro rodiny s dětmi. To jsou takové základní průniky činností, a pak je spousta různého na místní úrovni, někteří dělají údržbu chráněných území, někteří mapování chráněných druhů, některá střediska vydávají publikace, některá časopisy, třeba Bedrník, některá jsou více posunuta směrem do kultury. Nabídka je opravdu široká. Mohl byste ještě jmenovat nějaké konkrétní projekty? Třeba pro obce mohou být střediska dobrým partnerem při pořádání akcí pro veřejnost, protože mají zkušenost s organizováním Dne stromů, oslav Dne Země a podobně. Rovněž si myslím, že střediska mohou být dobrými partnery, hlavně ve venkovském prostoru, pro různé projekty v rámci mikroregionů nebo v rámci rozvojových programů Leader pro venkov. Mají zkušenosti s řízením, přípravou a realizací projektů. Co se týká odborné činnosti, určitě mají přehled o tom, co se děje v oblasti životního prostředí, takže mohou doporučit odkazy na odborné zdroje, poradny, na primární zdroje o problémech životního prostředí. V kodexu je i bod, že středisko by se mělo zajímat o místní rozvoj, nemělo by být ústavem za zavřenými dveřmi, ale mělo by spolupracovat s místními. V Kodexu střediska ekologické výchovy, který v rámci Pavučiny shrnuje základní pravidla pro činnost středisek, je zásada otevřenosti a nezávislosti. Co to znamená?

Otevřenost jsme teď nakousli. Ale od začátku mezi základní pravidla pro členství v Pavučině patří, že střediska musí vydávat výroční zprávy pro veřejnost a mít veřejnou nabídku svých činností. Otevřenost je myšlena i v úrovni transparentnosti, protože střediska nakládají s veřejnými zdroji, tak aby byla záruka, jak se s těmito zdroji nakládá. Jednou z členských povinností nad rámec zákona o občanských sdruženích je příprava výroční zprávy. Slovo nezávislost, i když je někde v preambuli napsáno, moc rád nemám. Nezávislost – a teď zase navazuji na své vzdělání – mi připomíná spíš jakoby izolovanost nebo uzavřenost a to mi nesedí. Vždycky je člověk závislý na spoustě faktorů, je závislý na nejbližších sousedech, na složení finančních zdrojů, na pracovnících, na veřejné správě... Místo nezávislost bych raději dal, že je schopno přijímat rozhodnutí o svém směřování a nikdo mu to neúkoluje. Jaká je spolupráce Pavučiny s MŽP a MŠMT? Tím se dostáváme zase na centrální úroveň Pavučiny. Střediska ekologické výchovy jsou pro MŽP vynikajícím nástrojem jak prosazovat státní politiku životního prostředí nebo jak prosazovat její základní principy do oblasti školství. Snaží se o to všechna ministerstva, třeba ministerstvo dopravy – Besip a dopravní výchova ve školách, ministerstvo zdravotnictví – zdravotní výchova ve školách. Podobně střediska jsou takovým šiřitelem politiky životního prostředí do oblasti školství. Mají obrovskou výhodu, že dopad je plošný třeba díky systému ekologických výukových programů, kterých se účastní celé třídy. Tam se každý může dostat k nějakým základním myšlenkám třeba o třídění odpadů, které dřív bylo tématem velmi vysokým, teď už ale dosáhlo nějakého stupně nasycenosti, už se dostalo do povědomí. Nyní by se to mohlo týkat úspor energií nebo obnovitelných zdrojů, biodiverzity, to je takový nedoceňovaný problém. Střediska jsou takovými nositeli povědomí o těchto problémech u mladé generace. Nevím, jestli bohužel nebo bohudík, ale ekologická výchova je klasické mezioborové téma a s tím ministerstva jsou zvyklá pracovat jen obtížně. Při Ministerstvu životního prostředí běží už šestým rokem projekt Národní síť středisek a center ekologické výchovy, což je výborný instrument, který pravidelně podporuje plošně činnost, akce, programy organizací, které dělají ekologickou výchovu. MŠMT v poslední době přijalo

6

3/2007

I

N

S

P

I

R

A

C

E

dobré dokumenty, které se týkají metodických pokynů pro environmentální vzdělávání na školách, vytvořilo i pozici koordinátor ekologické výchovy na škole. S tím je spojen také kariérní růst učitele, že?

Jak jsme na tom ve srovnání se zahraničím? Jak s kterým. I situace v zahraničí se hodně mění. Na začátku 90. let jsme hodně spolupracovali s Nizozemskem a Británií, i se Spojenými státy. S blízkými sousedy, Rakouskem a Německem, se spolupráce začíná rozvíjet až v posledních letech. V každé zemi ten systém je nastavený jinak, záleží na povaze společnosti. Zatímco na počátku 90. let skoro každá radnice v Nizozemsku měla nějaké vzdělávací centrum, nizozemská společnost se potom posunula tak, že teď větším tématem je bezpečnost. V Británii zase celkovým systémem je, že účastníci si platí vlastně plnou cenu za vzdělávací programy ve střediscích, a na druhou stranu to mají jako povinnost. Kdo chce mít A-level z biologie nebo geografie, musí zpracovat nějakou terénní práci, takže tam to mají k maturitě vpodstatě povinné. Rozvoj v České republice byl velmi rychlý; pokud můžeme srovnávat s Polskem, Maďarskem a Slovenskem, tak podobná rozsáhlá síť středisek ekologické výchovy tam neexistuje. Udržujeme kontakty s podobným sdružením na Slovensku, které se jmenuje Špirála. Jak je to v Pavučině, respektive ve střediscích: Káží vodu, pijí víno? V kodexu střediska je, že by mělo dbát na svůj šetrný provoz v rámci možností, které jsou dostupné v dané budově, lokalitě.

3/2007

Je to tedy přímo povinnost... Je obecnou zásadou, kterou se střediska řídí, že vychovává, vzdělává nejenom program, ale i prostředí ve středisku. To je třeba i důvod, proč se v Pavučině snažíme propagovat, aby se s programem nejezdilo do škol, ale naopak, aby školy přijížděly do středisek za programem. Prostředí budovy určitě má vliv i na účastníky, tzn. používání přírodních materiálů, zeleň, chovaná zvířata. Určitě k tomu musí patřit třídění odpadů a šetření energií v rámci opatření, která jsou nízkonákladová. Většina středisek využívá obnovitelné zdroje. A my třeba na Chaloupkách přemýšlíme o zavádění biopotravin do vaření, ale to je složitá otázka. Bylo by to samozřejmě finančně dražší. Snažíme se připravit nabídku pro ty, kteří k nám přijíždějí individuálně nebo nějaké silnější, vyhraněnější skupiny, aby měly možnost využít nabídky bioproduktů. Zatím jsme ale na začátku. Vy osobně: Jezdíte autem? Svítíte úsporkami? Recyklujete? Při nákupu a investicích myslíte na životní prostředí? Jezdím autem, protože žijeme na venkově, kde spojení mezi obcemi je často řešitelné jenom autem. Snažím se občas jet do práce na kole, i když na Vysočině to není právě odpočinek, je tam převýšení dvě stě, tři sta metrů. Na větší vzdálenosti, když jezdím na jednání, díky dobrému dopravnímu spojení ve velké většině jezdím autobusem. Úsporné žárovky doma používáme, třídíme odpad. Investice zatím nemáme, bydlíme v obecním bytě. Když už si nějakou věc koupím, snažím se ji využívat na plno, spíš těch investic do nových věcí

moc není. Je to otázka, jak moc investovat do nových moderních domácích spotřebičů místo starých, když vývoj šel dopředu právě v energetické účinnosti. Určitě budeme teď kupovat po deseti letech ledničku, takže se budeme snažit orientovat podle energetického štítku na nízkou spotřebu. Na co jste hrdý za Pavučinu a sám za sebe? Hm, takové sebechvalné otázky... Za Pavučinu, si myslím, největším úspěchem je, že mladší generace, novější organizace, které vznikaly koncem 90. let, Pavučinu už považují jakoby za samozřejmost, že existuje a funguje. Ale ta starší generace ví, že na začátku to nebylo vůbec jisté a bylo to rozhodnutí svým způsobem odvážné, riskantní. Většinou, když nějaký takový projekt zkrachuje, tak se věci nevrací do té původní hodnoty před vznikem sdružení; většinou pak ochota spolupracovat klesá ještě níž. Myslím, že úspěch je, že lidé považují za samozřejmost, že to tu funguje. Je to pro mě známka toho, že činnost Pavučiny naplňuje představy. A pak charakter Pavučiny – díky tomu, jak vzniká sdružováním nezávislých, samostatných organizací, si udržuje určitý demokratický, dobrovolný potenciál spolupráce. Není tam hierarchie, direktivnost, spíš spolupráce zezdola a určitým způsobem i starost o jednotlivé členské organizace. To mi připadá také jako dobrý úspěch. Ptala se Hana Kolářová, psáno pro Zpravodaj MŽP ČR. Foto MŽP, Martin Mašín. Kodex střediska ekologické výchovy najdete například v Bedrníku 2006/2, na str. 2.

7

Ano, kariérní růst. Pokud učitel je jmenován ředitelem na tuto pozici a pokud má dvěstěpadesátihodinové studium, může dostat i specializační příplatek 1000 až 2000 korun. Bohužel větší tíha financování toho systému v ekologické výchově je stále na MŽP. MŠMT se brání tím, že existuje spousta výchov a že by muselo financovat úplně všechny – dopravní, protidrogovou, prevenci kriminality... S MŠMT je to složité po finanční stránce, ale na druhé straně udělalo pár systémových změn a v systému vzdělávání je ekologická výchova zachycená relativně dobře.

I

N

S

P

I

R

A

C

E

BIOPOTRAVINY DO ŠKOL Rodiče si přejí biopotraviny ve školách. Vyplývá to z průzkumu mezi rodiči žáků škol zapojených do pilotního projektu Biopotraviny do škol, který probíhá v Jihomoravském kraji a kraji Vysočina. Osmdesát pět procent rodičů by uvítalo, kdyby školní jídelna, kterou navštěvují jejich děti, vařila z biopotravin. Více než šedesát procent rodičů je dokonce ochotno kvůli tomu připlácet za obědy o 10 a více procent. Cílem pilotního projektu je najít praktická řešení pro zapojení ekologických zemědělců do zásobování organizací veřejného stravování, konkrétně školních jídelen, v Jihomoravském kraji a v kraji Vysočina a poznatky nabídnout k využití i v dalších regionech. Pilotní projekt je součástí projektu Síť informačních center Agro-envi-info spolufinancovaného Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Dotazníkové šetření proběhlo v sedmi pilotních školách a vzdělávacích zařízeních působících v Jihomoravském kraji a kraji Vysočina. Na otázky odpovědělo celkem 281 rodičů, 7 vedoucích školních jídelen a 40 pedagogů. Dotazníky byly také zaslány na 71 ekologických farem v obou krajích. „Průzkum se snažil zjistit, jak jsou rodiče na začátku projektu spokojeni s úrovní stravování ve školních jídelnách, jejich připravenost podpořit, i finančně, zavádění biopotravin a jejich názor na zařazení tématu udržitelného zemědělství do výuky“, říká koordinátor projektu Tom Václavík. Přestože jsou rodiče s kvalitou současného stravování spokojeni, jsou připraveni zavádění biopotravin podpořit. Dokonce jsou ochotni podílet se na případném zvýšení ceny obědů: 29 procent rodičů je ochotno platit o 10 procent více, 37 procent rodičů o 20 procent více a 13 procent rodičů o 30 procent více než v současnosti. Pět procent rodičů je ochotno platit jakoukoli částku, šestnáct procent rodičů není ochotno platit více než v současnosti. Pozitivně se také rodiče stavějí k zavedení tématu udržitelného zemědělství do výuky a k návštěvě ekologické farmy v rámci vyučování. Na otázku „Souhlasil/la byste s tím, aby vaše dítě jednou za školní docházku v rámci vyučování navštívilo ekologickou farmu?“ odpovědělo 79 procent rodičů „rozhodně ano“ a 21 procent rodičů „možná“. „To jsou vše dobré předpoklady pro úspěch projektu“, dodává Tom Václavík. Projekt se také snaží vyhodnotit, zda a o kolik se zavedením biopotravin zvýší nákla-

dy na přípravu obědů. Šest ze sedmi škol již některé biopotraviny nakupuje, nejčastěji brambory, zeleninu, nápoje, obilniny, těstoviny a luštěniny – cena oběda se průměrně zvedla o méně než 10 procent Vedoucí školních jídelen se shodují, že hlavní překážkou pro zajištění většího podílu biopotravin je jejich vysoká nákupní cena

a nedostatek informací o nabídce. Obě překážky se projekt snaží řešit. Pedagogové z pilotních škol zavedení biopotravin jednoznačně vítají, 95 procent dotázaných je pro, 73 procent pedagogů je také ochotno začlenit téma udržitelné produkce potravin do výuky a 90 procent souhlasí s tím, aby děti jednou za školní docházku v rámci vyučování navštívily ekologickou farmu. Projekt se u pedagogů a vedoucích pracovníků škol setkal s velkým nadšením a podporou. S menší odezvou se projekt setkal mezi ekologickými zemědělci. Ze 71 oslovených

Spolek poradců v ekologickém zemědělství ČR (EPOS) EPOS je občanským sdružením odborníků v oblasti ekologického zemědělství, nezávislá organizace sdružující poradce, výzkumné pracovníky a pedagogy. Jejím cílem je zvyšovat odbornou kvalifikaci ekologických zemědělců a pomoci zajistit ekonomickou stabilitu jejich farem a následně také k posílení trvale udržitelného zemědělství v ČR. EPOS, Kotlářská 51, 602 00 Brno, tel. 549 213 563, e-mail [email protected] Seznam škol zapojených do projektu Síť informačních center zaměřených na agro-environmentální programy v Jihomoravském kraji a kraji Vysočina (Agro-Envi-Info) MŠ Seifertova v Jihlavě, MŠ Čtyřlístek Třebíč, Základní škola a mateřská škola Podomí, Chaloupky, o.p.s., školská zařízení pro zájmové a další vzdělávání, Waldorfská mateřská škola Brno, SEV Rychta Krásensko, MŠ Pramínek v Brně-Bystrci. Ekofarmy, které nabídly biopotraviny František Vaněk, Čechov; Ing. Tomáš Kříšťan, Humpolec; Jaroslav Žďárský, Březí; Agros Vyškov; Luboš Pospíšil, Holubí-Zhoř

8

3/2007

I

ekofarem na Jižní Moravě a Vysočině dotazník vrátilo jen 6. Nejčastěji jsou ekofarmy schopny nabídnout bio brambory. Vzhledem k tomu, že jak Jihomoravský kraj, tak Vysočina patří ke krajům s nejmenším počtem ekofarem, není výsledek neúspěchem. Brambory tvoří velkou část jídelníčku školních jídelen a patří ke komoditám nakupovaným v největším objemu. Pokud se je podaří nahradit za bio brambory, zvedne se při minimálním zvýšení nákladů poměrně razantně podíl biopotravin v jídelníčku. Problémem zůstává nedostatečná nabídka čerstvé bio zeleniny. Principem pilotního projektu Biopotraviny do škol je komplexní přístup k otázce

N

S

P

I

R

A

C

E

INTERNETOVÉ BIOPRODEJNY n www.biosfera.cz (Brno) n www.dobrykramek.cz (Dvůr Králové n. Labem) n www.rozmaryna.cz (Praha) n www.organix.cz n www.obchod.slunecnibrana.cz n www.bio-produkty.cz Zdroj: www.hnutiduha.cz

biopotravin a ekologického zemědělství, jeho nedílnou součástí je vzdělávání žáků,

rodičů a pracovníků školních jídelen. Proto se ještě letos uskuteční návštěva dětí na některé ekologické farmě, případně přednáška některého ekofarmáře ve škole. Během září proběhnou na všech pilotních školách Bio dny, kdy se budou obědy připravovat jen z biopotravin, pro děti budou připraveny zábavné hry a uskuteční se vzdělávací seminář pro kuchařky na téma Jak zařadit biopotraviny do školního stravování. Tisková zpráva Spolku poradců v ekologickém zemědělství ČR Informace o projektu: Mgr. Tomáš Václavík, tel. 541 263 456, [email protected]

NA EKOFARMU MÍSTO DO ZOO

3/2007

jsme přepadli s šestadvaceti dětmi. Většina z nich poprvé v životě viděla býka, chodit mezi kravami byl pro ně adrenalinový sport. Jen zpočátku ohrnovaly nosík nad typickým „venkovským parfémem“. Majitelé jim všechno ukázali, trpělivě vysvětlovali. My pak pouze zkontrolovaly, aby s námi omylem neodjelo nějaké to kotě či malý králíček. Zážitky si děti zapisovaly do deníku: „Šestý den na ŠVP jsme jeli na ekofarmu. Byli tam býci, krávy, těhotné krávy, králíci, prasata, ovce, kočky a koťata, kůň Líza a obrovská fena. Erika se na Líze svezla. Pan řidič autobusu po čichu dobře poznal, že jsme se zvířatům nevyhýbali.“ Myslím, že až příště děti navštíví třeba nějaký skanzen nebo zookoutek, vzpome-

nou si, jak to chodí na opravdovém statku, kde zkušenosti minulosti spojili s potřebami a možnostmi současnosti. Mgr. H. Mašková, ZŠ Meteorologická, Praha 4 – Libuš Foto autorka

9

Jezdíme na školy v přírodě. Nyní se tomu někdy říká outdoor prožitkový kurz. To podle toho, kdo se podílí na přípravě. Ale smysl je stále stejný – poskytnout dětem spoustu různých podnětů, zážitků, splnit jim různá přání a vyplnit volný čas. Naše škola je pražská a přitom ji obklopuje les. Naši žáci mají k přírodě blízko. Znají spoustu rostlin a zvířat, pravidelně navštěvují zoo, nic exotického jim není cizí. Ale co náš venkov? Ten znají z výukových pořadů a akcí různých sdružení. I proto jsme se s kolegyní snažily školu v přírodě ozvláštnit návštěvou zemědělské usedlosti, aby děti poznaly soužití lidí a hospodářských i domácích zvířat zblízka. Ekofarmu rodiny Kotykových v Roztokách u Jilemnice

I

N

S

P

I

R

A

C

E

O MALÉM VESNICKÉM HAPPY ENDU Jsem už šestým rokem členkou zastupitelstva v jihočeské obci o 130 duších včetně nemluvňat. Je to takový svět na dlani. Život tu má lidštější dimenze, je přehlednější. Lidé o sobě vzájemně nemají iluze, přesto tvoří pospolitost propojenou tisíci nitkami k místu i k sobě navzájem. A někdy se její poklidná hladina rozvlní… Před časem jsem poklimbávala na schůzi zastupitelstva, které čítá sedm občanů včetně starosty propojených vzájemně již zmíněnými nitkami a scházejících se osmkrát do roka kolem bílého ubrusu v místnosti, která slouží zároveň jako volební síň. Zasedání se chýlilo ke konci, když tu starosta v bodě „různé“ zmínil, že blízká metropole, která vlastní na okraji naší vesnice rozlehlé pozemky, žádá, aby tyto pozemky, doposud vedené jako zemědělská půda, byly převedeny na stavební parcely. Všichni kromě mě pokývali hlavami, zamručeli něco o tom, že nás aspoň přibude, a hotovili se k usnesení, které by navrhovanou změnu do plánovaného návrhu změny územního plánu zaneslo. Já jsem naopak vyletěla jako čert z krabičky a začala se ptát, kolik by se postavilo nových domů, kdo by v nich asi tak bydlel, co by to znamenalo pro ostatní občany a zejména pro mladé, kteří shánějí bydlení. Ukázalo se, že pokud by šlo o řadové domky, bylo by jich padesát či více a počet občanů by se rázem zdvojnásobil. Jejich obyvatelé by nejspíš k těm dosavadním žádný vztah neměli – byli by to movitější lidé z naší metropole či z větší dálky. Na domy by těžko dosáhli mladí lidé z naší vesnice. Kolegy jsem ale nepře-

svědčila – návrh změny územního plánu byl schválen šesti hlasy proti jednomu. Z mé strany pak následovalo shánění informací, návštěva příslušného odboru krajského úřadu a vůbec snaha pochopit, co se tady vlastně chystá a jak tomu lze čelit. Nakonec jsem sepsala jednostránkový text informující o tom, co se děje a vyzývající občany, aby využili své právo se k věci vyjádřit na sobotní schůzi, kterou se zastupitelstvo odhodlalo svolat a kam jsme pozvali i architekta, který změnu územního plánu administroval. Dopis jsem vhodila do všech schránek – objet na kole naši vesnici včetně samot netrvá ani hodinu. Schůze byla bouřlivá a jejím výsledkem byla petice, kterou iniciovali mladí a která byla namířená jednoznačně proti tomu, aby se uvedená pole za humny vesnice stala staveništěm, patřícím někomu jinému. Vzhledem k tomu, že jsme všichni propojeni oněmi tisíci nitkami, zaskvěla se mezi sedmdesáti podpisy na petici adresované zastupitelstvu i jména zastupitelů, kteří původně změnu schválili! Na následném veřejném projednání změny územního plánu obce se přečetla tato petice, a když se navíc ukázalo, že by zřejmě pro naše

nové sídliště nestačila ani pitná voda a stavební práce by mohly poškodit nedávno opravený zámeček, celá změna padla pod stůl. Nadále se tedy bude naše obec rozvíjet pomalu a organicky, nadále porostou za humny nikoliv vilky, ale brambory a skřivan bude dál zpívat nad poli prvotřídní kvality. Tímto happy endem bychom mohli skončit. Já bych ale ještě raději skončila několika otázkami. Proč u nás, na rozdíl např. od Británie, dosud není legitimní požadavek, aby místní mladí lidé v atraktivních venkovských regionech měli šanci na finančně dostupné bydlení v místě, kde vyrostli? Proč se obce naopak zbavují parcel a pozemků, které by mohly využít právě pro tyto klíčové skupiny obyvatel zajišťujících kontinuitu a ducha obce? Anebo: Je opravdu nutné, abychom kopírovali všechny omyly zemí na západ od našich hranic, včetně suburbanizace dosud organicky vzniklých a ucelených sídel? Nakolik jsou zastupitelstva v malých vesnicích i v městských čtvrtích připravená na odpovědnost, kterou jsme na jejich bedra vložili? A otázka možná nejdůležitější: Je v možnosti školy pracovat s dětmi tak, aby se na této nejelementárnější hladině demokracie dokázaly orientovat, chovat a konstruktivně prosazovat cíle trvalé udržitelnosti a práv místní komunity v místě, které je jim blízké? Naďa Johanisová, psáno pro Bedrník, červen 2007

10

3/2007

I

N

S

P

I

R

A

C

E

JAK NA ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAMY

PRŮŘEZOVÉ TÉMA ENVIRONMENTÁLNÍ VÝCHOVA (3) Vážená paní učitelko, vážený pane učiteli, právě se k vám dostává třetí článek ze série Jak na školní vzdělávací programy. Tentokrát přinášíme odpovědi na dotazy, s kterými se nejčastěji setkáváme.

Jakým způsobem evidovat probraná témata průřezového tématu? Není stanoven povinný postup, průřezová témata je třeba evidovat tak, abyste mohli spolehlivě prokázat splnění závazných podmínek pro jejich realizaci (viz článek v Bedrníku č. 2/2007). Je třeba zprostředkovat všem žákům všechny čtyři tematické okruhy průřezového tématu EV uvedené v RVP ZV (prostřednictvím doporučených témat či témat dle vlastní volby). Mělo by být proto zřejmé, v jakých předmětech (povinných; volitelné předměty nejsou určeny všem žákům) a kterých ročnících jsou jednotlivá témata probírána a ke kterému tematickému okruhu průřezového tématu EV patří. 3/2007

U samostatného vyučovacího předmětu zaměřeného pouze na EV je to jednoduché, protože máme k dispozici osnovy. U projektu zaměřeného na EV doporučujeme zpracovat jeho písemnou podobu (včetně časového a tematického rozpisu). Pokud se jedná o vyučovací předmět či projekt mezipředmětový s přesahy do více průřezových témat, navrhujeme jeho celkový hodinový rozsah rozpočítat poměrně podle jeho konkrétního obsahu. Pokud průřezové téma EV integrujeme do více předmětů, máme k dispozici osnovy jednotlivých předmětů a pro větší přehlednost a plynulou návaznost doporučujeme navíc zpracovat tabulku, kde bude vše uvedeno. Doposud jsme vytvářeli školní program EVVO. Nyní máme školní vzdělávací program, který již EV zahrnuje. Budeme nadále vytvářet také školní program EVVO? Sestavit školní program EVVO (stejně jako jmenovat školního koordinátora EVVO) školám doporučuje Metodický pokyn MŠMT k EVVO z roku 2001 (č.j. 32338/2001-22). Pokud ve škole máte školní program EVVO, byl pravděpodobně sestaven podle těchto doporučení a zřejmě je zaměřen hodně prakticky. Kromě environmentálního vzdělávání žáků se zabývá i organizací EVVO na škole, provozem školy, vzděláváním učitelů atd. Metodický pokyn zůstává platný společně s RVP, proto můžete svůj školní program EVVO zachovat. Environmentální výchova v rámci Vašeho ŠVP se vztahuje zejména na vzdělávání žáků a jeho organizační zabezpečení, okrajově pak na další oblasti. Pokud nejste škola environmentálně zaměřená, bude mít velice pravděpodobně podobu přehledu zařazení jednotlivých tematických okruhů (témat) v určitém hodinovém rozsahu podle ročníků. V ŠVP se mohou objevit i další záměry školy v EV, které jsou obecnější a dlouhodobé (z důvodu závaznosti vašeho ŠVP). Je tedy zřejmé, že školní program EVVO (jeho dlouhodobá i roční realizační část) shrnuje celou oblast EV – výuku i skryté kuri-

kulum školy, což je v ŠVP v lepším případě rozděleno na několika místech, navíc méně podrobně. Váš ŠVP je však možné doplnit přílohami, které jsou konkrétnější a mohou se častěji obměňovat, např. obsahy dlouhodobých projektů. Jedním z řešení je tedy udělat z vašeho školního programu EVVO přílohu ŠVP (za předpokladu, že bude blíže rozvíjet obecné cíle EV a tematické okruhy uvedené v ŠVP). V červnu MŠMT upravovalo Rámcový vzdělávací program. Týkají se úpravy i průřezových témat? Jak je to nyní s povinností zařadit EV na jednotlivých stupních? Jedná se o opatření ministryně školství (č.j. 15523/2007-22), které se opravdu dotýká i průřezových témat, avšak jen okrajově. Nezměnila se povinnost zařadit EV na obou stupních tak, aby všichni žáci za školní docházku absolvovali všechny čtyři tematické okruhy. Například můžete na prvním stupni zařadit jeden, na druhém pak zbylé tři tematické okruhy. Ale také je možné všechny čtyři tematické okruhy zařadit na prvním a zároveň na druhém stupni. V příslušném opatření se však změnila celková disponibilní hodinová dotace, ze které lze čerpat na výuku EV, z 9 na 14 vyučovacích hodin na 1. stupni a z 18 na 24 vyučovacích hodin na 2. stupni. Mgr. Júlia Sokolovičová, koordinátorka školení v rámci projektu Vzdělávání školních koordinátorů EVVO (SSEV Pavučina)

Mgr. Lenka Daňková, ředitelka SSEV Pavučina Foto archiv SEVERu

11

Který způsob začlenění průřezového tématu Environmentální výchova do školního vzdělávacího programu máme zvolit, který je nejvhodnější? Způsob začlenění Environmentální výchovy (EV) do školního vzdělávacího programu – integrace do jednotlivých vyučovacích předmětů, samostatný předmět, projekty (příp. kurzy, semináře) či kombinace uvedených variant – silně závisí na podmínkách školy. Na počátku je třeba provést analýzu podmínek ve škole, z které vyplyne, jaké možnosti jsou reálné a které nikoliv. Pokud je EV prioritou vaší školy, pravděpodobnost začlenění EV formou zvláštního předmětu je vyšší, než kdyby disponibilní hodinovou dotaci pohltily jiné priority (např. sport nebo cizí jazyky). Máte-li zkušenosti s tvorbou a realizací projektů, může být právě tato forma začlenění EV do výuky nejpřijatelnější a nejúčinnější. Integrace průřezového tématu do předmětů je nejvíce „průřezová“, upevňuje v žácích přesvědčení, že ekologický či environmentální přístup je samozřejmou součástí nejen výuky, ale i celkového života školy. Zároveň je ale nejnáročnější na přípravu (měla by navazovat na učivo více předmětů v důkladně promyšlené posloupnosti), na lidské zdroje (všichni vyučující by měli mít nějakou kvalifikaci v EV) a komunikaci mezi vyučujícími.

P R O M Ě N Y CO JE A KDE SE VZALA

PEDAGOGIKA NA STATKU Biofarmy jako místa pedagogické činnosti najdete v některých zemích Evropy i v severní Americe. V různých zemích existují různé koncepty – od městských farem po tzv. školy v přírodě na statku. Přes patnáct let už dokonce funguje Evropská federace městských farem, která slouží výměně zkušeností a podpoře různých projektů. Vzdělávání na ekofarmách se objevuje i v České republice, například na Toulcově dvoře v Praze nebo na ekofarmě Kozodoj u Karlových Varů. Městské farmy Městská farma je pojem, který do svého názvu zahrnula Evropská federace městských farem (EFCF). Definuje městskou farmu jako ekologicko-zemědělský projekt, který funguje podle zásad udržitelného rozvoje a kde se děti, mládež i dospělí mohou učit o urbanizovaném a venkovském prostředí, o vzájemných vztazích mezi rostlinstvem a živočišstvem, o významu ročních období apod. Vzdělávacích výsledků se dosahuje prostřednictvím praktických i pedagogických aktivit, prostým poskytováním informací, pomocí společenských setkání, rekreačních aktivit a terapeutickým působením kontaktu se zvířaty. Městské farmy vytvářejí chybějící spojení mezi městským a venkovským životem. Dohodněme se tedy, že pod pojmem městská farma si budeme představovat statek, kde funguje zemědělská činnost vedená udržitelnými způsoby, tedy ekofarmu, a kde zároveň působí zpravidla profesionální pedagogičtí pracovníci, kteří činnosti na ekofarmě a její široké souvislosti systematicky přibližují

návštěvníkům, nejčastěji asi školákům. Kde se městské farmy vzaly? Počátkem sedmdesátých let 20. století různé skupiny lidí v celé Evropě začaly hledat odpovědi na otázky odcizování člověka přírodě a degradace životního prostředí. Vytvářely projekty městských farem a realizovaly je. „Dnes, když čteme zakládací listiny těchto prvních projektů, vidíme, že byly prakticky stejné po celé Evropě, aniž by se vzájemně ovlivnily,“ říká se v úvodu informační brožury EFCF vydané v roce 2006. V různých částech Evropy tedy vznikaly městské farmy pod různými názvy, například Kinderboerderijen, Fermes d´Enfants, Fermes d‘animation, Jugendfarmen, 4H farms, City Farms, Discovery Farms či Granjas Escuelas. Vznikly různými způsoby. Všechny ale realizovaly obdobnou činnost. Posléze se začaly sdružovat v národních sítích. Mezi léty 1975 a 1985 se mezi evropskými městskými farmami rozvíjely neformální kontakty, které vyvrcholily první společnou konferencí v květnu 1986, jíž se zúčastnili zástupci z Rakouska, Belgie, Francie, Dánska, Velké Británie, Německa a Nizozem-

ska. Pro zlepšování kvality života i prostředí Evropská federace městských farem byla založena v roce 1990. Jejím posláním je podpora činnosti národních členských organizací. EFCF podporuje možnost získávání praktických zkušeností v řadě vzdělávacích, ekologických, rekreačních, sociálních a ekonomických aktivitách prostřednictvím farmářské praxe. Tato činnost umožňuje lidem zvýšit kvalitu vlastního života a zároveň životního prostředí v klidném vzájemném soužití. EFCF sídlí v Sint-Martens-Lenniku v Belgii, www.cityfarms.org. Evropské ústředí městských farem spravuje aktuální databázi projektů a aktivit městských farem, podporuje výměnu názorů, metod práce, odborných znalostí a novinek na poli městského farmářství. Federace proto pořádá konference a speciální kurzy, vydává publikace, časopis, provozuje informační web. Rovněž podporuje výměnné pobyty pracovníků městských farem v Evropě. Zdůrazňuje, že podpoří a vítá nové příznivce hnutí městských farem. V informační brožuře EFCF najdou zájemci přehled vydaných dokumentů, realizovaných projektů, například výměnných pobytů mládeže či konferencí. Nejbližší evropské setkání „městských farmářů“ proběhne

12

3/2007

v září 2007 v Belgii. Plnými členy EFCF jsou sítě městských farem z Belgie (www.stadsboerderijen.be, www.users.skynet.be/fermedanimation, www.fermecole.be), Francie (www.gifae. com), Německa (www.bdja.org), Nizozemska (www.skbn.net, www.kinderboerderijen.nl, www.vmk-stadswerk.nl), Norska (www.n4h.no), Švédska (www.rs4H.se), Velké Británie (www.farmgarden.org.uk). Přidruženými členy jsou asociace z Belgie (www.assueilchampetre.be), Itálie (www. romanatura.roma.it), Portugalska (www. cm-lisboa.pt), Španělska. Léto s Píšťalkou Jedním z míst, kde se učí na statku, je rodinná ekofarma Kozodoj u Karlových Varů. Letos o prázdninách pozvala děti na unikátní letní tábor v podhůří Krušných hor. Zdejší tábor Píšťalka se nachází v malebném údolí říčky Rolavy, podél níž se vinou pastviny. Na nich spokojeně žije pestrá směsice různých hospodářských zvířat – prasata, husy, slepice, koně, kozy, krávy, ovce a dokonce i lama. Posláním tábora na farmě je pomocí her a smyslového vnímání seznámit děti s myšlenkou, jak se šetrně chovat k přírodě, jak výtvarně využít přírodní materiály a umět se postarat o rostliny i zvířata. Děti se zapojují do každodenních zemědělských činností, jako je třeba krmení zvířat. Zkouší si dojení, sbírání vajec či jak se drží vidle při čištění stájí. Také ošetřují koně, případně si na nich i zajezdí. Název Píšťalka dala táboru ochočená, na dudlíku odchovaná ovečka. Píšťalka se narodila v zimě 2006. Jméno dostala podle své-

3/2007

R

O

M

Ě

N

Y

ho pronikavého hlásku. „Narodila se třetí do vrhu a byla velmi zesláblá. Vzali jsme ji tedy domů a krmili z dudlíku. Když zesílila, stal se z ní náš věrný společník. Chodí za námi jako pes, do skutečných psů trká a hraje si s nimi. Má také ráda děti,“ vysvětlují na svých internetových stránkách ekofarmáři z Kozodoje. Další mazlíčci „Na jaře v roce 2006 jsme koupili mládě lamy krotké, lamáka Snížka, ze kterého se stala oblíbená atrakce na naší farmě. V budoucnu bychom mu rádi sehnali i lamačku, aby měl nějakou společnost. Občas se stane, že se nám narodí nějaké velmi slabé mládě, nebo že nám někdo nějaké na farmu přinese. Bývají to většinou malá jehňata, kůzlata a srnčata. Měli jsme tu také pár dospělých srn, malé prasátko nebo kachnu. Tato zvířata by bez pomoci sama nepřežila, a tak děláme, co můžeme, a snažíme se je zachránit. Když se vzpamatují, zvyknou si na člověka, přestanou být plachá a začnou se chovat přátelsky. Do původního prostředí je již vrátit nelze. Většina by v něm zahynula. Necháváme je tedy na farmě. Jsou oblíbenou atrakcí malých dětí, od kterých se nechají hladit a krmit. A tak nám okolo domu pomalu vzniká malá zoo... Na naší farmě najdete opravdu pestrou škálu různých zvířat. Koněm počínaje a srncem konče. Většina z nich je přes léto trvale na pastvinách. Navzájem se nijak neomezují, a tak se pasou společně ovce, kozy, koně i krávy,“ dovídáme se dále na www. kozodoj. cz. Letošního jara měli ustájených již deset

koní. Jsou to převážně čeští teplokrevníci. Snaží se o ně pečovat přirozeným způsobem. V létě jsou téměř pořád na pastvinách a v zimě je zavírají na noc do venkovních stájí. Vlhký vzduch na pastvinách u řeky působí blahodárně na dýchací problémy mnohých koní, a tak se na farmě Kozodoj už nejednomu koni ulevilo od dýchavičnosti a astmatu. Například kůň se zdravotními problémy, který byl na farmu dán na rok do léčení, se dokonce vrátil do vrcholového sportu. Jeho majitelka se o jeho pobytu vyjádřila: “Dali jsme ho na rok do lázní!” Na farmě žije také malé stádečko složené z ovcí – bahnic – a chovného berana. Jedná se převážně o romanovské ovce a několik kříženců. Přes léto jsou trvale na pastvině. Jehňata se rodí většinou od ledna do února a několik i během léta. Na statku chovají i krátkosrsté české kozy. Využívají je zejména na mléko. „Krávy máme dvě, mléčného plemene Jersey. Od nich dojíme kvalitní a chutné mléko v bio kvalitě... Máme základní chovný pár původních českých hus. Housata se líhnou na jaře a přes léto rostou. Celá rodinka tráví převážnou část dne a řece. Všechna ostatní zvířata včetně psů z nich mají respekt, protože si do všech, co jim přijdou do cesty, bez váhání štípnou. Chováme i malou rodinu vietnamských prasat, která jsou, na rozdíl od normálních, menšího vzrůstu a mají mnohem libovější maso. V létě tvoří jejich jídelníček převážně tráva a různé byliny, v zimě seno a šrot. Otec, kanec, má poloviční původ divočáka,“ čteme na kozlodojském webu.

13

P

P

Farma jako místo pedagogické činnosti Mnoho dnešních dětí si neuvědomuje souvislost mezi jogurtem v lednici a krávou. Lidé ztrácejí přirozený vztah k zemědělství a přírodě. Souvisí to hlavně s tím, že zemědělství už není tak všeobecně přítomné jako za časů našich předků. Mohou za to i naše stravovací návyky a tendence konzumovat hotová jídla. Děti ve městech poznávají životní prostředí hlavě prostřednictvím médií namísto aktivních činností. Proto rodinná farma Kozodoj u Karlových Varů zprostředkovává dětem skrze vlastní prožitky učivo, které je zařazeno v osnovách všech typů škol. Témata jako zdravé stravování nebo ochrana přírody jsou zde přímo prožitá. Farma Kozodoj poskytuje kvalifikovanou mimoškolní výuku, kde se děti několik hodin aktivně podílejí pod vedením i samostatně na práci a životě farmáře. Zaměřuje se na spolupráci při ekologických výukových programech se školami a přináší dětem poučné náhledy na ekologické zemědělství, život zvířat a ochranu přírody. Cílem je zprostředkovat zajímavou formou, pomocí prožitku, teorii a výuku ze školních lavic. Děti zde o zemědělství nejenom slyší, ale také jej vidí, cítí, ochutnávají a dotýkají se. Kozodojští pořádají také exkurze a výlety. Navštívit farmu mohou různé skupiny, od rodin s dětmi po občany důchodového věku. I jim se budou ochotně věnovat a nabídnou jim vzdělávací a zároveň atraktivní témata podle jejich přání. Přímo ze dvora na farmě si mohou také koupit vlastní bioprodukty. „A kdo chce okusit pohled na svět z koňského hřbetu, může se projet krajinou podhůří Krušných hor. Máme k dispozici tři ochotné a spolehlivé koně. Rovněž nabízíme celoroční ustájení koní či krátkodobé přenocování pro hipoturistiku,“ uzavírají farmáři širokou nabídku, jak smysluplně a zároveň

R

O

M

Ě

N

Y

PEDAGOGIKA NA STATKU PŘÍKLADY ZE ZAHRANIČÍ VELKÁ BRITÁNIE Kromě asociace městských farem zde působí Síť městských farem, která vydává výukové materiály a organizuje školení (http://www.farmgarden.org.uk/index.php?option=com_content&task=view&id=28&Itemid =59). Vláda také podporuje program Třída venku, v rámci něhož děti poznávají přírodní svět okolo sebe (http://www.teachernet.gov.uk/growingschools/). NIZOZEMÍ Země s velkou tradicí statků pro děti z měst. PORTUGALSKO Lisabon – Pedagogická farma Je projektem radnice hlavního města, 2 ha velká zahrada a výběhy pro domácí zvířata, přilehlé zelené plochy pro demonstraci biodiverzity. Zaměřena na neformální výchovu dětí z města a příměstských oblastí, k přiblížení života na venkově, seznámení dětí s tradičními zvířaty a rostlinami a zvyklostmi spojenými s oslavami pro určité roční období. Otevřena pro třídní výlety, rodiny, kroužky. Příklad programu: příprava chleba, vaření zdravé stravy, vše o bylinkách a koření, mléko a mléčné výrobky, život na venkově, zpracování vlny, keramika. Přidruženým projektem je sociální zapojení znevýhodněné mládeže (velké množství migrantů). http://www.cm-lisboa.pt/?id_categoria=82 NĚMECKO Široké spektrum statků nabízejících pedagogické programy, které jsou na národní úrovni sdruženy do asociace Statek jako místo výuky (www.baglob.de). Ta organizuje školení, vydává publikace pro školy i farmáře, usnadňuje komunikaci s veřejností. Sdružení statků pro mládež má podobnou úlohu (http://www.bdja. org/). Gläserner Bauernhof – Markneukirchen Programy pro školy od r. 2000. Pedagogické činnosti se věnuje jeden zaměstnanec. Třídy přijíždějí od března do října. Dominantou je soustava čtyř rybníků s přilehlým mokřadem. Hospodářská zvířata. Děti se seznámí se způsobem chovu a výlovu ryb a projdou naučnou stezku celým objektem včetně lesa. Součástí objektu je rybářská koliba, ve které probíhají výukové programy, přednášky i kulturní akce jako koncerty a festivaly s tradiční hudbou, na volném prostranství také sezónní zemědělské trhy. http://www.glaesernerbauernhof.de Erlebnis Bauernhof – Lehm, Chemnitz Rodinná víceúčelová farma v bezprostřední blízkosti města Chemnitz, kterou obhospodařují tři dospělí lidé. Orná půda zabírá polovinu rozlohy, zbytek tvoří trvalé travní porosty a les. Hospodářská zvířata. Rodina Lehm pronajímá letní byty, třídám k dispozici „hotel na seně“, speciálně upravená půda vhodná k přenocování. Pedagogická činnost, která má již desetiletou tradici, tvoří menší procento práce rodiny. Přesto se na statku vystřídá za rok na 140 tříd. Speciálně přizpůsobené programy jsou nabízeny i mateřským školám či gymnáziím. Většina tříd pochází z města Chemnitz a okolí. Nabídka pro školy je rozdělena do uzavřených projektových témat jako např. Zvířata na statku a všední den farmáře; Brambory – pěstování, sklizeň a prodej; Od zrna k chlebu; Zpracování zemědělských produktů (sýr, jogurt, marmelády i salám); Naučná čtyřkilometrová stezka o trvale udržitelném zemědělství; Bylinky v přírodě; Kůň; Slepice a další. Programy trvají čtyři hodiny, začínají prohlídkou statku, následuje svačinka s ochutnávkou domácího sýra. Děti mohou shlédnout i tematické krátké filmy na doplnění informací. Exkurze končí obědem. Rodiče přispějí na exkurze 4 eury na dítě, ty pokryjí náklady na jídlo. Stát Sasko doplácí 20 eury za hodinu, kterou stráví třída na statku. Prostory jsou také úspěšně pronajímány k oslavám dětských narozenin, svateb apod. http://www. erlebnisbauernhof-lehm.de/ Farbenkinderhof Pritschroda Od roku 1998 vlastní statek dvě rodiny. Hospodaří se ekologicky bez certifikátu. Pedagogická činnost výrazně převažuje nad zemědělskou. Programy pro školy od dubna do října. Na výběr je jednodenní program s prohlídkou statku a výrobou mléčných výrobků nebo pětidenní pobyt. Skupiny se každý den zapojí do jednoho z programů: koně, vaření, mléčné produkty, ovocný sad a marmelády, zeleninová zahrada, kozy a drůbež či řemesla (řezbářství, filcování aj.). Na 20 přihlášených dětí dostává škola jedno místo zdarma pro dítě ze sociálně chudší rodiny a může jej dle úvahy rozdělit mezi více žáků, kteří pak dostanou odpovídající

14

3/2007

P

R

O

M

Ě

N

Y

navýsost příjemně strávit čas v údolí Rolavy.

Naturerlebnishof Víceúčelová rodinná ekofarma nabízející 14 různých vzdělávacích programů pro třídy, oslavy narozenin pro děti, agroturistiku včetně provázení po okolí pěšky i koňmo, víkendové i týdenní semináře s ekologickou i outdoorovou tematikou a občerstvení ve dvoře. Zemědělská činnost zaujímá 25 %. Pracuje zde kromě majitelů jeden zaměstnanec a jeden dobrovolník. Třídy přijíždějí průměrně třikrát za týden na dopoledne i na více dní. Děti mají přístup do výběhu k malým zvířatům (králíci, ovce), které smí krmit a hladit. Dále jsou zastoupeni vodní buvoli chovaní pro mléko, prasata, koně a slepice. http://www.naturerlebnishof.de/ Jugendbauernhof Hardehausen Statek je součástí bývalého kláštera, který nyní funguje jako centrum pro mládež. Nachází se mimo civilizaci mezi lesy, rybníky a poli. Je zaměřen spíše na křesťansko-pedagogické cíle – poznávání přírody (stvoření) a vztahů v ní prožitkem. Třídy sem jezdí téměř výhradně na 5 dní, je zaplněno 27 týdnů v roce. O letních prázdninách je navíc týdenní tábor. Práce se mění sezónně, ale mají pevný řád. Třída je rozdělena do 4 skupinek a každá z nich má 1 den na starosti práci ve stáji, na zahradě, v kuchyni a v lese či dílně, takže se děti v doprovodu pedagoga vystřídají u všech činností. Ve stáji jsou krmena prasata, slepice, kozy, králíci, ovce a krávy. Další skupinka zásobuje kuchyň zeleninou a vlastnoručně upečeným chlebem či lisuje mošt. Po odpolední svačině je program v režii učitelů. Jeden zaměstnanec a jeden dobrovolník pracují na statku celoročně. http://www.jugendhaus-hardehausen.de/ Lindenhof Na dětském statku Lipový dvůr jsou hospodářská zvířata a okolí statku prostředkem přirozeného přiblížení přírody a tradičních řemesel. Zemědělství v pravém slova smyslu se tu již nepraktikuje, zato mají žáci, kteří tu tráví většinou týden na škole v přírodě, prostor k procházkám do lesa a hrám na zahradě. Můžou si vybrat, zda se přiučí řezbářství, tkaní či pletení košíků a spoustě jiných aktivit. Zkušeností zakladatelky tohoto „živého muzea“ venkovské usedlosti je, že (i) když dá dětem dostatečnou svobodu ve volbě programu, tak nezlobí i přesto, že se tu nenachází ani jedna televize. http://www.kinderbauerngut.de/ Guidohof Na biodynamickém statku se kromě hospodaření třikrát týdně peče chléb z čerstvě umleté mouky, který se pak spolu s vlastní zeleninou i dokupovanými biopotravinami prodává v miniobchůdku nebo je rozvážen v ekobedýnkách zákazníkům přímo do domu. Školy se zapojí do jednoduché práce na poli, což žákům vydá za deset hodin ve třídě. Málokde se dnes ještě obdělává půda pluhem zapřaženým za koně, a tak se děti názorně aktivní formou dozví, co by se teoreticky jen složitě vysvětlovalo. http://www.guidohof.com/ Stadtgut Leipzig Mölkau Hospodářské budovy byly od 1335 součástí zámečku v Mölkau. V 90. letech jej dostalo do vlastnictví město Lipsko, které investovalo do rekonstrukce s cílem vytvoření ekologického demonstračního hospodářství. Dnes má komplex multifunkční využití od parku, restaurace, westernové stáje až po dílnu keramiky, pekárničku a školku a školu na statku. Ekologicky se tu hospodaří na 150 hektarech, pěstuje se jak zelenina, tak se chovají zvířata. Zvlášť zajímavý je chov starých ras hospodářských zvířat. http://www.stadtgutleipzigmoelkau.de/bauernhofschule/schule.html Kinder- und Jugendbauernhof Nickern Příměstský statek o rozloze 6000 m2 a 5 hektarů přilehlých pastvin byl založen v roce 1992 z iniciativy rodičů. Nyní slouží jako volnočasové centrum mládeže, které se snaží rozmanitými činnostmi přiblížit dětem ekologické aspekty hospodaření. Zaměstnáni jsou dvě osoby sociálně-pedagogického vzdělání, jedna ošetřovatelka zvířat, dva dobrovolníci a příležitostně praktikanti. Za rok se zde vystřídá 10 000 dětí. Dále se zde nachází rybník, větrný mlýn sloužící jako klubovna, ohniště, pec na chleba, dobrodružné hřiště a dílna. Dopoledne mají školy možnost navštívit jeden z čtyřhodinových programů. Odpoledne je statek otevřen jako volný klub s pravidelnými speciálními nabídkami jako jezdecký oddíl či krmení králíků a měnění podestýlky. V létě zde probíhá stanový tábor. http://www.kinderundjugendbauernhof.de/ Hof-Hagdorn Statek jako první v Německu získal certifikát Bezpečný pro děti. Vedle škol v přírodě se zde nacházejí letní byty pro hosty, kavárna, jezdecký klub. Děti mají k dispozici upravenou půdu se senem, kde mohou dovádět. http://www.hof-hagdorn.de/Menue/menue.html

3/2007

Výukový program na farmě V průběhu školního roku farma nabízí ekologické výukové programy pro mateřské, základní a střední školy včetně odborných učilišť. Programy pomáhají zprostředkovat porozumění přírodě, posílit ohleduplnost a odpovědnost člověka k životnímu prostředí. Ekologický výukový program je jedno či několikahodinový blok ekologicky a přírodovědně zaměřených aktivit, které dětem přibližují přírodu, zvířata domácí i divoká a vzbuzují u nich přirozenou touho po poznání. Rozvíjí fantazii, empatii, smyslové vnímání, podporuje tvořivost a učí děti vidět věci v souvislostech. Výukové programy probíhají v terénu na farmě Kozodoj. Děti se seznamují se zvířaty, rostlinami a zemědělskými stroji, a dostávají tak praktický příklad ochrany přírody a kulturní krajiny pro environmentální výchovu. Programy jsou určeny pro skupiny 15 – 35 dětí, u speciálních skupin může být výjimka. Jsou jedno, či vícehodinové, náplň programu respektuje věk a znalosti dětí. Probíhají v dopoledních i odpoledních hodinách. Poplatky za program se liší podle délky a typu, platí se na místě před zahájením. Programy probíhají za každého počasí. Třídy základních a středních škol dostanou pracovní listy, které vyplní během programu Například výukový program pro 2. stupeň základních škol se jmenuje Ekologie a farmářův rok. Odpovídá například na tyto otázky: Jak ovlivňujeme přírodu a jak příroda ovlivňuje nás? Rozumíme počasí? Známe život stromů v našem okolí? Co konzumují hospodářská zvířata a kde se potrava pro ně bere? Na to vše pomůžeme žákům odpovědět. Součástí programu jsou opět pracovní listy, se kterými žáci pracují přímo na farmě a mohou je později využít při výuce.

15

slevu. Na statek přijede v průměru 13 škol za rok, převážně z měst v okruhu do 100 km, ale výjimečně i z Berlína (přes 200 km). Během letních prázdnin je ubytovací zařízení k dispozici jazykovému táboru, který má v programu mj. i práci na farmě. http://www.farbenkinderhof.de/cms/

P

Všechny typy programů mají i variantu obohacenou o svezení na spolehlivém koni. Přitom se děti a studenti seznámí s chovem koní, ale také s tím, proč v moderní době má člověk potřebu chovat koně, co nám koně předávají a jak nás to může obohatit. V letních měsících, ale i jindy během roku, nabízí ekofarma rovněž možnost vykonávání odborných praxí pro studenty středních a vysokých zemědělských škol. Během praxe přijdou do styku se všemi běžnými faremními činnostmi – krmením a ošetřováním zvířat, čištěním chlévů a stájí, prací se zvířaty a výcvikem koní. Inu, prázdniny s Píšťalkou 2007 skončí, ale ekovýchovné aktivity na farmě Kozodoj nikoli... Most mezi zemí a lidmi Letní byty na farmě měli v oblibě už prvorepublikoví Češi. Dnes se k této rekreační aktivitě, která spadá do přírodě přátelské měkké turistiky, pozvolna vracíme. Na některých ekofarmách je možné dokonce zúčastnit se selských prací. Novinkou posledních desetiletí je zavádění profesionální pedagogické práce na některých fungujících farmách, které zároveň hospodaří ekologicky šetrně. U nás v Česku se objevují takové farmy až v posledních letech. Posouvají věc, řekněme, na vyšší vývojový stupeň. Důvod? Zemědělství se koncentruje do specializovaných podniků s intenzivní mechanizovanou produkcí, vzniká potřeba přiblížit lidem a zejména dětem původ potravin a pomoci jim vytvořit si vztah k Zemi jako živitelce a pochopit potřebu chránit její zdroje. Názorné a zároveň pedagogickým umem podložené vzdělávání na statku tak pomáhá obnovit u dětí i dospělých již zpřetrhané nitky vědomí spojitosti mezi přírodou, půdou, tím, co jíme, a tím, co my, lidé, jsme. Z využitím www.ucimesenastatku.wz.cz, www. kozodoj.cz, http://efcf.vgc.b zpracovala Hana Kolářová, konzultace Pavlína Štyndlová Foto www. kozodoj.cz

R

O

M

Ě

N

Y

PEDAGOGIKA NA STATKU DOPORUČENÁ KRITÉRIA PRO CERTIFIKÁT KVALITY 1. PEDAGOGICKÝ KONCEPT Písemně zformulované hlavní cíle, které obsahují aspekty výchovy mládeže k udržitelnému rozvoji slouží: a) k uvědomění si vlastní motivace a osobních cílů b) spolupracovníkům jako měřítko v denní práci c) způsob vyjádření nabídky veřejnosti Přenášení těchto cílů do praxe by se mělo dít v každodenní práci. Zahájení programu by mělo být provedeno kvalifikovanými pracovníky (viz níže) s odbornou správností i přiměřenou pedagogickou kompetencí. Velikost skupiny se liší dle druhu práce a věku dětí, počet žáků v pracovních skupinkách by neměl být vyšší než 8. Umožnění přímého kontaktu s rostlinami a zvířaty. 2. ZEMĚDĚLSKÝ PODNIK Podnik produkuje potraviny. Průběh práce je zařízen tak, že je srozumitelný i laikům. Zemědělské produkční procesy jsou přitom transparentní a srozumitelné. Zajištění bezpečnosti, úrazové pojištění 3. SPOLUPRACOVNÍCI Zemědělské a/nebo pedagogické vzdělání a minimálně 1 rok praxe. Všichni zaměstnanci by měli být přiměřeně zaškoleni a mít možnost pravidelného doškolování. Zodpovědná osoba by se měla průměrně jednou ročně zúčastnit externího školení a vyhotovit koncept pro interní, příp. externí školení zaměstnanců. 4. VYBAVENÍ A STRAVOVÁNÍ Kontrola zodpovědnými úřady jako Státní veterinární správa, stavební úřad (požární ochrana), hygienická stanice. Prostorové a technické uspořádání by mělo odpovídat pedagogickému konceptu a práci ve skupinkách (zejména je důležité zajistit dostatek sanitárních zařízení, alternativní prostor při špatném počasí, při zapojení žáků do práce odpovídající počet nářadí jako kolečka, vidle). Stravování je přednostně zajištěno z potravin pocházejících ze statku, z regionu, z férového obchodu, což podporuje pedagogické cíle. 5. VÝCHOVNĚ-VZDĚLÁVACÍ PROGRAM Písemně vypracovaný plán pro jednotlivé pracovní skupinky, přičemž se dbá především na smyslové prožití poznávaného, nejlépe pak vlastní aktivitou. Uvědomění si prožitku vede k aktivnímu pochopení těchto procesů. Ukázání vztahu mezi zemědělstvím a výživou prostřednictvím vlastní přípravy pokrmů a potravin; ochutnávka vlastnoručně vyrobených produktů vzbuzuje úctu k zemědělství a potravinám. Program zprostředkuje celostní a emocionální přístup ke zvířatům a/nebo rostlinám. Programem jsou podpořeny sociální kompetence jako vnímání sebe sama, vědomí vlastní zodpovědnosti, praktické dovednosti, týmová spolupráce, myšlení v souvislostech. Učitelé mají možnost před samotným pobytem podnik navštívit a seznámit se s jeho konceptem, jakož i dohodnout potřebné detaily a vzájemně si s farmářem vyjasnit svá očekávání. 6. HODNOCENÍ Dotazník o dosažení očekávání na závěr pobytu může být velmi prospěšný pro plánování dalších programů; důsledky by měly být zřetelné v obsahu doškolování. 7. DOKUMENTACE Všechny písemné dokumenty vztahující se k výše uvedeným bodům archivovat. Zdroj: www.ucimesenastatku.wz.cz, převzato z doporučení sdružení BAGLoB e.V., SRN

PEDAGOGIKA NA STATKU – TIPY PRO UČITELE n n n n n n n

Předběžná návštěva a přesvědčení se o vhodnosti místa pro stanovené cíle Domluvení tématu návštěvy s farmářem, rozdělení rolí Příprava žáků jak obsahová (co budou dělat), tak materiální (vhodné oblečení) Náhradní program pro případ špatného počasí Zajištění stravování – na statku či nezávisle Náklady na žáka Připravit možné hry, metodické kroky Zdroj: www.ucimesenastatku.wz.cz

16

3/2007

příloha časopisu Bedrník 2/2007

ODPOVĚDNÁ SPOTŘEBA KAŽDÁ KORUNA JE HLAS Spotřeba přírodních zdrojů a produkce odpadů v západní společnosti každým rokem roste. Takový vývoj je dlouhodobě nemožný. Převládající konzumní způsob života s orientací na kvantitu ničí životní prostředí a zpětně i lidské zdraví. Asociace ekologických organizací Zelený kruh vydala pracovní list pro učitele Odpovědná spotřeba, kterým se snaží přispět ke změnám vzorců výroby a spotřeby ve světě. Chtěli bychom, aby se lidé zamysleli nad tím, jak mohou jako spotřebitelé zlepšit stav přírody nebo jak mohou ovlivnit pracovní podmínky lidí ve vzdálených zemích. Prosím, upozorněte své žáky na souvislosti jejich každodenních malých nákupních rozhodnutí. Pro bližší informace kontaktujte Zelený kruh ([email protected]). Tam také zasílejte své názory a připomínky k práci s listem.

-I-

příloha časopisu Bedrník 2/2007 ODPOVĚDNÁ SPOTŘEBA

- II -

příloha časopisu Bedrník 2/2007 ODPOVĚDNÁ SPOTŘEBA

- III -

příloha časopisu Bedrník 2/2007 ODPOVĚDNÁ SPOTŘEBA

- IV -

N Á Z O R Y ANKETA

VENKOV NA CESTĚ K SEBEVĚDOMÍ

Jaké jsou podle vás hlavní charakteristiky udržitelného rozvoje venkova? Antonín Buček: Udržitelný rozvoj venkova musí směřovat k vytvoření harmonické kulturní krajiny, tedy takové krajiny, v níž jsou v souladu přírodní krajinotvorné prvky s prvky do různé míry změněnými, resp. vytvořenými člověkem. Takováto krajina je dobrým domovem nejen lidí, ale i rostlin a živočichů, žijících v rozmanitých společenstvech, propojených složitou sítí vzájemných vazeb a vztahů. Venkovská krajina musí být nejen trvale produktivní, ale i ekologicky stabilní a krásná. Jiří Guth: Vysoká míra soběstačnosti, a to nejen ekonomické, materiální a energetické, ale i sociální a kulturní. Zdravé sebevědomí a hrdost, lokální a regionální patriotismus. Regiony upírají nadřazenost vnější „metropoli“ resp. státu a obdobně jsou samy decentralizované. Pootevřenost, tedy opatrná, uměřená otevřenost lidem, myšlenkám, věcem i kapitálu zvenku a zdálky. Karel Jech: Podle mne jsou podstatné dva aspekty: 1. Udržení osídlení venkova v přijatelných mezích, tedy na jedné straně dostatek pracovních příležitostí a podmínek pro kvalitní život na venkově (doprava, služby, kultura, možnosti pro vzdělání…) a tím i udržení kulturní evropské krajiny. Tedy nikoliv opuštěné vesnice a ladem ležící půda, jak jsem to poznal v Sudetech a jak to vidíme nyní i jinde. Na straně druhé se ale děsím suburbanizace, rakoviny satelitních nocovišť, která jen indukují automobilovou 3/2007

dopravu a ničí život vesnických komunit. 2. Udržitelný rozvoj venkova bude vždy svázán s půdou. Ale dokud nezačneme chránit půdu jako jednu ze základních složek životního prostředí (vedle vody a ovzduší), pak budeme stále ztrácet neobnovitelný základ zemědělství, lesnictví i vodárenství. Zatím naše zákony chrání nedokonale pozemky, vlastnictví, hektary a parcely. Kvalitu půdy a její mimoprodukční funkce nechrání skoro nic. Lenka Navrátilová: Podle mého názoru je udržitelný rozvoj charakterizován takovým způsobem chování, které umožní i budoucím generacím využívat stejného přírodního bohatství, jako máme dnes. Martin Říha: Harmonická, ekologicky stabilní krajina nepodřízená jen utilitárním materiálním potřebám člověka (brát si z ní jen suroviny, vodu, potraviny), pestrá a bohatá i esteticky, s duchovním rozměrem. Pestrá nabídka vlastních pracovních příležitostí, snižující potřebu vyjížďky za prací a zaručující základní občanskou vybavenost (zejména školskou, obchodu a služeb) a vytvoření společenství. Fungující veřejná doprava a hospodářské vztahy především se spádovými městy a obcemi v okolí. Setkal jste se někdy (třeba zprostředkovaně) s pedagogikou na statku – s ekologickými vzdělávacími programy realizovanými v prostředí fungující biofarmy? Antonín Buček: Přímo jsem se s takovými programy nesetkal, ale pro univerzitní studenty předmětu ekologie krajiny

jsme připravili terénní praktika v okolí Hostětína (CHKO Bílé Karpaty), kde lze nalézat různé příklady ekologického hospodaření. Myslím, že ekologické vzdělávací programy na biofarmách jsou velmi důležité hlavně pro městské děti (a těch je dnes většina), takže by se jich měli účastnit všichni žáci základních i středních škol. Jen tak mohou pochopit význam venkova v současném globalizovaném světě. Jiří Guth: Nesetkal. Bylo by to milé, ale považuji za naléhavější předvádět zblízka metody, technologie a prostředí konvenční zemědělské velkovýroby a jejich vliv na přírodu, krajinu, lidi a zvířata. Názorné pozitivní zážitky lze získat i na menších necertifikovaných farmách. Pro znalosti a souvislosti jsou asi nejlepší specializovaná střediska (např. Sluňákov). Karel Jech: V polovině devadesátých let minulého století jsem se účastnil stáže, která byla zaměřena na vzdělávání na farmách. Díky grantu Britské rady jsem projel snad 50 farem v Anglii a Skotsku. Výuku, organizaci kurzů a tréninků tam chápali jako doplňkové podnikání k farmaření a agroturistice, cca 95 % z nich bylo ekologických. Výborná zkušenost. Lenka Navrátilová: Jednak v Německu – pracovala jsem šest měsíců na farmě hostící pětidenní školní výlety se zapojením žáků do farmářských prací a navštívila v rámci projektu „Podpora neformálního vzdělávání dětí a mládeže na ekofarmách“ přes deset dalších takovýchto farem (www.ucimesenastatku. wz.cz). U nás jsem v rámci ekologického kroužku zorganizovala exkurzi na Toulcův dvůr a dětský tábor na ekofarmě Kozodoj, který probíhá letos v létě. Martin Říha: Nesetkal. Nejblíže takové představě je pro mne Středisko ekologické výchovy Toulcův dvůr v Praze 10, který je ovšem primárně zařízením výchovným a osvětovým, společenským a hospodářský provoz je tam doplňkový, jako „učební pomůcka“, nikoliv hlavní, zatímco představa tazatelů je asi opačná. Lze si ovšem takové zařízení představit např. jako určitou funkční nadstavbu

17

Na otázky Bedrníku na téma venkov odpověděli: Doc. Ing. Antonín Buček, CSc., Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie MZLU v Brně, předseda ZO ČSOP Veronica. Zabývá se ekologií krajiny a ochranou přírody. Jiří Guth (41), ekolog a úředník, tajemník sdružení jihočeských ekologických poraden Krasec a člen Strany zelených; venkovan volbou, žije v Borovanech. Ing. Karel Jech, zemědělský ing., nyní vedoucí odboru technické asistence, Státní fond životního prostředí, zastupitel hl. m. Prahy za Stranu zelených. Ing. Lenka Navrátilová, zemědělství, pedagogika; projektový manager v NGO EkoConnect se sídlem v Drážďanech, SRN. Ing. arch. Martin Říha, autorizovaný architekt s autorizací EIA/SEA, t. č. vedoucí referátu SEA Útvaru rozvoje hlavního města Prahy.

N

ekofarem nebo statků zaměřených na tzv. „ekoturistiku“, jako je farma Luboše Waldmanna v Pasekách nad Jizerou. Které konkrétní vám osobně známé místo se nejvíc blíží vaší představě udržitelného venkova? Antonín Buček: Představu udržitelného venkova začíná s pomocí Ekologického institutu Veronica naplňovat obec Hostětín. Díky porozumění a aktivní účasti místních obyvatel se s pomocí různých našich i zahraničních nadačních grantů a dotací podařilo vybudovat kořenovou čistírnu odpadních vod, několik slunečních kolektorů, opravit starou památnou sušárnu ovoce, zřídit moštárnu, využívající místních jablek, postavit výtopnu na biomasu

Á

Z

O

R

Y

a také nízkoenergetický pasivní dům, kde v letošním roce zahájilo činnost centrum ekologických projektů pro venkov. Jiří Guth: Údolí řeky Kura u skalního kláštera Vardzia v jihovýchodní Gruzii nebo Gudbradsdal severně od Lillehammeru v Norsku. Do určité míry i české vesnice v Banátu (Girnic aj.), jak jsem je poznal v polovině 80. let 20. století. V podmínkách EU (jednotný trh, společná zemědělská politika apod.) to bohužel není možné, ale určitě je třeba se o udržitelnost snažit – a také o změnu těch podmínek. Karel Jech: To je naprosto, ale naprosto, předčasná otázka. Nerad bych se mýlil. Raději se zeptejte někoho ze sedláků. Některé selské rody vydržely na statku a ve vesnici i po staletí, než přišel rozkaz k rozkulačování. Zeptejte se za pár set let

někoho z potomků dnešní generace sedláků, moderněji farmářů. Lenka Navrátilová: Zaježka s výchovněvzdělávacím centrem Polomy u Zvolena na Slovensku (www.zajezka.sk). Martin Říha: Paseky nad Jizerou, kde po rozpadu státního statku „nezdechla“ zemědělská výroba, zemědělská půda je vzhledem ke svažitosti tvořena jen sečenými nebo spásanými trvalými travními porosty, zůstala veškerá rozptýlená zeleň, nová výstavba až na výjimky ctí původní typologii zástavby, obec udržela i místní průmysl (EMBA, pila), žije i turistickým ruchem a má bohatý duchovní i kulturní život na vysoké úrovni (kolem muzea, kostela, pořádá Pasecké hudební slavnosti atd.). Připravila Hana Kolářová

VÝCHOVA SKLENÍKOVÝCH DĚTÍ Podle Psychologického slovníku Hartlových z r. 2000 je zakladatelem evoluční psychologie E. O. Wilson (1975). Zabývá se vývojem psychologických procesů v průběhu milionů let až po současnost. Zkoumá také, jak se geneticky fixované mechanismy v činnosti nervové soustavy projevují v moderní době. Na rozdíl od sociobilogie, kterou také založil tento vědec, se evoluční psychologie zabývá výhradně člověkem. Víte, co jsou to prtě? Cestičky vyšlapané zvířaty. Kopce se svahy, které už nešly obdělávat jako políčka, bývaly už odedávna ponechávány zvířatům k pastvě. Stáda ovcí využívala takovou pastvinu často mnoho desítek a možná i stovek let stále stejným způsobem. Stáda se pásla tak, aby šetřila energii. Proč by se měla namáhat běháním nahoru a dolů, když mohla pohodlně obcházet kopec po vrstevnici a spásat zeleň hned vedle zavedené trasy. Svah se časem přizpůsobil: vodorovné vyšlapané cestičky se pravidelně střídaly s nevysokými, zelení porostlými svahy. Při přiměřeném počtu pasených zvířat vše dlouhodobě vyhovovalo jak ovečkám, tak i byliny se musely přizpůsobit a přežívaly. Všichni normální zdraví živí tvorové šetří svoji energii, protože v průběhu vývoje života na naší Zemi se toto chování osvědčilo. V průběhu milionů let přírodního výběru dávalo větší naději na přežití. Šetření vlastní energie, to znamená jednat co nejúsporněji, nejpohodlněji. Čím složitější, náročnější je získávání potravy a dalších potřeb, tím oprávněnější je takové úsporné chování. Jenže, co když vnější tlak pomine, všeho je dostatek a návyk pohodlnosti přetrvává?

Osud ovcí sleduje a ovlivňuje jejich majitel – chovatel. Snaží se zabraňovat degenerativním změnám. Chovná, geneticky vynikající zvířata mají výběhy, dostatek pohybu, vedou se záznamy o vhodné plemenitbě atd. Ne, rozhodně se nyní nechci zabývat možnostmi zacíleného šlechtění našeho živočišného druhu, nějakými genetickými manipulacemi. Chtěla bych se ale se vší vážností přimlouvat za cílenější využívání úžasných genetických rezerv ukrytých v genomu dětí a z pohodlnosti nevyužívaných. Velice opatrně se odvážím vstoupit i na půdu, na kterou se pro jistotu raději nevstupuje – alespoň ne ve slušné společnosti, pamatující ještě druhou světovou válku a snahy o budování komunismu. Takovým odvážlivcům hrozí totiž velké nebezpečí, že budou okřiknuti: Lepší využívání genetiky? To už tu bylo za Hitlera! A lepšími výchovnými metodami? To už tu bylo za Stalina! Pokusím se tedy dostat k podstatě problému jinudy – přes pozvání k návštěvě. Navštívili jste někdy v Toulcově dvoře – středisku ekologické výchovy hlavního města Prahy – budovu bývalé gotické tvrze a pozdějšího špýcharu? Vřele doporučuji! Je to prostor, ze kterého dýchají věky. Stal se vynikajícím místem k porovnávání civilizačního

a přírodního vývoje. Asi 650 let staré zdi, 250 let staré trámy a předměty používané v selském dvorci v průběhu několika minulých století, to vše budí úctu k věkovitosti místa. Po seznámení s historií jsou návštěvníci většinou šokováni znázorněným průběhem vývoje života na Zemi. V prvním patře na čelní stěně jsou umístěny tři dřevěné kruhy, které znázorňují evoluci živých organismů na naší planetě. Trvá prý už něco kolem tří a půl miliardy let. To je bohužel těžko představitelná doba jak pro děti, tak i pro většinu dospělých. Proto se zde využívá přirovnání, a to k časovému úseku, který si každý dovedeme představit: k délce jediného roku. Na prvním kruhu jsou vyznačeny měsíce. Více než polovinu doby z celého vývoje byly jen v mořích jednobuněčné organismy. Rostliny a živočichové, které známe, se vyvinuli většinou až v poslední dvanáctině onoho času – při použitém porovnání: v prosinci. Na druhém kruhu je vyznačen vývoj života, jak probíhal v oné poslední dvanáctině času. Většina návštěvníků se diví, když se dozví, že savci se vyvinuli až jakoby v několika posledních prosincových dnech. Na třetím kruhu je vyznačen vývoj v posledním dni pomyslného roku. Údiv se zvětšuje při zjištění, že cosi podobného člověku je záležitostí až pozdních večerních hodin. Úžas se dostavuje při pochopení, že tak zvaní civilizovaní lidé v tomto přirovnání zabírají úsek menší než je jediná vteřina. Kdo nevěří, může si přepočítat. Náš živočišný druh se musel v době svého vzniku

18

3/2007

naučit reagovat na onen tehdy už fantasticky rozbujelý a rozkošacený život kolem něj. Naučil se, jak v bujné přírodě přežívat, jak ji využívat. Hmat, sluch, čich, zrak, úroveň myšlení to vše se vyvíjelo optimálně vůči okolnímu tlaku přírodního prostředí, v časových relacích pomalého evolučního vývoje. Jenže takto vzniklá genetická výbava není, bohužel, schopná s žádoucí rychlostí reagovat na zběsilé civilizační změny životního prostředí současné společnosti. Nynějšího mladého člověka obklopuje kulturní prostředí, které stále častěji už nerespektuje přirozené genetické možnosti a nutí ho žít bez zohledňování přirozených biologických mantinelů (např.: málo pohybu, nadbytek jídla, málo příležitostí k nácviku sociálních dovedností a ke tvůrčím kontaktům v přírodě). V jednom z posledních rozhovorů před smrtí řekl Konrád Lorenz novináři, že člověk může vyhynout právě proto, že v jeho genetické výbavě chybí předpoklady k ochraně přírody. Je na ní závislý každým soustem, douškem vody, vdechnutím, ale nemusel se ještě nikdy v minulosti učit, jak přírodě pomáhat v souladu s potřebami jejích společenstev, jak ji předávat stejně kvalitní dalším generacím. Ještě něco málo ke špýcharu. Genius loci působí na návštěvníky tak, že většinou následuje debata o zrychlování změn kolem nás i o následných zákonitých změnách nás samých. Stále více změn, ve stále kratších časových úsecích – jak dlouho může být tento trend ještě únosný jak pro přírodu, tak pro člověka, závislého právě na těch službách přírody, které mu poskytovala během jeho evolučního vývoje? Existuje nějaké příznivé řešení? Na základě přibližně tříletého výzkumu, který jsem koordinovala a který se zabýval odcizováním člověka – především dětí – přírodě, opakuji neustále všem: Ano, jsem hluboce přesvědčena, že existuje. A to lepší, nadějnější řešení, než je víra, že člověk dospěje vlivem nějakých menších přírodních katastrof k nazření, že pochopí svoji závislost na přírodě, uvědomí si a začne žít „udržitelněji“. Víme, že zvyk je železná košile. Proto jsou ve velké menšině kuřáci, alkoholici atd., kteří jsou sami od sebe schopní se zlozvykem přestat. Lepší je vůbec nezačínat s nebezpečným navykáním a totéž platí i pro celkové utváření udržitelného způsobu života. Vysvětlím. Díky stálosti a bytelnosti genetické výbavy se děti rodí s úžasnými rezervami pro aktivní pestrý život. Jsem hluboce přesvědčena, že

3/2007

Á

Z

O

R

Y

kdyby existovali dobře připravení vychovatelé, schopní naučit děti lépe rozvíjet svoje vlohy a zacházet aktivně s přírodou udržitelným způsobem, ještě i za současného stavu naší přírody a našich dětí by v praxi byla rovnice udržitelnosti dalšího vývoje dnešní civilizované společnosti stále ještě řešitelná. I bez takových zatím menších přírodních katastrof, jakou je na příklad poslední půlrok s vysoce nadprůměrným suchem, které ale většina naší populace rozhodně neumí vnímat jako něco negativního. Byl krásný podzim, mírná, teplá zima a velice brzké nádherně teplé jarní počasí. Většinové stanovisko: jen nějaký pesimistický negativista může a chce za takovou situací vidět nějaký malér! Když si nebudeme nic nalhávat a budeme jednat, máme šance, ale budou stále rychleji ubývat. Může se stát, že během pár generací už skutečně bude příroda pro děti tak nebezpečná, že budou smět ven jen ve speciálních oblecích a dýchacích přístrojích. Jsem dlouholetý praktik v oblasti ekologické výchovy. Na půdu různých vědeckých specializací jsem sice občas nucena vstoupit – jako nyní, ale přiznávám: dělám to s nechutí. V zájmu určitých současných nadějí na podpoření zdravějšího a přirozenějšího vývoje dětí se nyní odvažuji i tohoto kroku. Prosím, představte si se mnou, že existují různé světy: ten základní reálný kolem nás, druhý je svět, který se zrcadlí uvnitř nás samých a utváří se podle podmínek, ve kterých žijeme. Třetím světem jsou mluvené, psané i obrazové informace, které na nás působí, ovlivňují nás. Z hlediska evoluce je třetí svět nejmladší. Řeč není starší než několik stovek tisíciletí a písmo něco kolem deseti tisíciletí. Během vývoje člověka –živočicha, se spolu s vývojem jeho nervového systému obohacoval druhý – vnitřní svět. Vznik třetího světa nutil postupně člověka dělit svoji pozornost mezi reálný svět a svět informací. Svět informací si sám vytvořil a jako vždy, když jsme něčeho tvůrci, tak si toho více považujeme, než toho, co existuje bez našeho vlivu. Výhodami pro obohacování druhého světa byla možnost zrychlení sdělovaného děje, vlastní pasivita při konzumování zprostředkovaných informací, snadná tvárnost a ovladatelnost tohoto světa – vždyť jsme si ho vytvořili. Důsledkem je, že v několika posledních generacích se třetí svět propojil s technickými výdobytky naší doby a podpořen zmiňovanou přirozenou pohodlností člověka, snadno nahrazuje svět první, vytlačuje ho ze zorného úhlu člověka. Jenže žádná zprostředkovaná informace o reálném

světě nemůže být kompletní. Zákonitě je vždy nějak deformovaná, vytržená se souvislostí časových, prostorových, společenských i přírodních. Pokud se taková informace z třetího světa o běžném reálném životě dostává ke člověku moudrému a zkušenému, je užitečně zakomponována do již existujícího vnitřního obrazu světa. Narůstajícím problémem naší současnosti je, že malým dětem stále víc ubývají příležitosti k seznamování a přizpůsobování se skutečnému reálnému životu. Je příliš předčasně překrýván oním různě deformovaným, nepřirozeným, virtuálním. Důsledky pro vývoj jedince: úbytek vitality, nuda, deprese, různé civilizační choroby, neschopnost a nezájem starat se o cokoli živého, nejrůznější výkyvy oproti normálnímu vývoji osobnosti: přetrvávající infantilita, přecitlivělost, bezcitnost, bojácnost, narušení pudu sebezáchovy, neschopnost vnímat a reagovat na přímé informace z přírodního prostředí. Důsledky pro společnost: snahy vyhledávat uplatnění v onom všestranně preferovaném a ceněném třetím světě a zájem o první svět považovat za zpátečnictví (zpět na stromy a do jeskyň, chceme přece člověka kultivovat, a ne naturalizovat). Důsledky pro budoucnost: pro děti, vyrůstající od narození ve skleníkových podmínkách různých interiérů bytů škol, tělocvičen a supermarketů, bude pobyt ve venkovním přírodním prostředí skutečně stále větším nebezpečím a lidé nebudou schopní vnímat přírodní informace a přiměřeně na ně reagovat. Nebudou schopní předávat životadárnou přírodu dalším generacím neoslabovanou. Nyní se připravuje Národní strategie vzdělávání pro udržitelný rozvoj a také Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost. Pokud velké prostředky, které budou k dispozici v souvislosti s realizací těchto rozsáhlých plánů, budou usměrněny do popsaného třetího světa, jsem hluboce přesvědčena, že jak naše konkurenceschopnost, tak udržitelnost zůstane jen zbožným přáním. Poslední „řečnické“ otázky: Může nějak přibývat rodičů, kteří chápou nebezpečí skleníkové výchovy dětí? Může se včas najít dostatek lidí ochotných pokoušet se o vyrovnání stále větších disproporcí mezi popsaným vývojem tří světů? Není to tak, že když dětem neumožňujeme jejich optimální rozvoj, porušujeme přijatou Úmluvu o právech dítěte? Emilie Strejčková

19

N

DIDAKTIKA CHVÁLA OVOCNÝCH VYSOKOKMENŮ „Vysokokmeny patří do naší krajiny. Neznám krásnější rostlinu. I kdyby z ovoce nic nebylo, tak ta krása na jaře a na podzim, to je něco... Mám v zahradě dvě třešně, každý den se s nimi pozdravuji,“ píše Květoslava Burešová ze střediska Chaloupky na Vysočině o jedné z aktivit popsaných v připravovaném manuálu. Publikace se bude jmenovat možná... Učíme se v zahradě. Obsahovat bude 85 aktivit do různých předmětů v obdobném uspořádání, jaké má aktivita Chvála ovocných vysokokmenů, kterou otiskujeme. Dále v ní najdete názory významných osobností (prof. M. Rychnovská, prof. H. Librová, L. Vaculík, E. Strejčková ad.) na nezastupitelnost školních zahrad nejen pro ekologickou výchovu, ale i pro všestranný rozvoj dětí a mládeže. Vyjde letos v říjnu, od kdy se bude distribuovat. Rovněž budou probíhat semináře k této publikaci. TÉMA: OVOCNÉ STROMY Cíl: Využití ovocného sadu nebo jednotlivých ovocných stromů k výuce. Věk dětí: 9 – 15 let (4. – 9. třída). Účastníci: Celá třída libovolně rozdělená do skupin. Doba trvání: 30 - 90 minut. Potřeby a materiál: Rychlené větvičky, tabulky, určovací klíče. Místo: Školní zahrada nebo ovocný sad v blízkosti školy. Klíčové kompetence žáků rozvíjené touto aktivitou: k učení – žáci srovnávají různá pozorování a uplatňují své individuální zkušenosti k řešení problémů – samostatně pozorují ovocné stromy, nacházejí odlišné znaky komunikativní – rozumí různým typům textů a učí se je využívat sociální a personální – při pěstování stromů získávají pozitivní představu o svých schopnostech

občanské – učí se chápat, jaký má význam pěstování a vysazování ovocných vysokokmenů pracovní – učí se pěstovat stromy, roubovat, vysazovat a využívat jejich plody Mezipředmětové vztahy a přesahy: Člověk a jeho svět (ČJS), výchova k občanství (VO), přírodopis (Př), výchova ke zdraví (VZ), člověk a svět práce (ČSP), výtvarná výchova (VV), český jazyk (ČJ). Začlenění tematických okruhů průřezových témat: Environmentální výchova – ekosystémy, zahrada, lidská sídla, základní podmínky života, lidské aktivity a problémy životního prostředí, vztah člověka k prostředí. Úvod do problematiky: Ovocný vysokokmen by neměl chybět v žádné školní zahradě a není-li, měl by se vysadit pro budoucí generace. Také těm, kteří zdědili ovocný sad nebo jen několik ovocných stromů, je určena tato aktivita.

POSTUP Motivace: Pokuste se sledovat některý ovocný strom po celý rok. Na jaře, když rozkvétá, v létě a na podzim, když je ověšen barevnými plody a posléze barevnými listy. I v zimě koruna, pokrytá jíním a sněhem se zavěšeným krmítkem pro ptáky anebo zapomenutým zmrzlým jablkem, je krásným objektem k pozorování. Zkuste si nakreslit nebo vyfotografovat korunu ovocného vysokokmenu v proměně času. Zjistíte, že není krásnějšího stromu než rozkvetlá třešeň, jabloň apod. Ne nadarmo se zpívá v naší krásné hymně “…v sadě skví se jara květ, zemský ráj to na pohled”. A vůbec nezáleží na tom, zda ovoce můžeme na vysokém kmeni trhat a že ho všechno nevyužijeme. Ptáci a jiná zvířata nám ho pomohou sklidit. Pracovní postup: Úkolem je rozpoznat ovocné stromy během celého roku. Pozorování jednotlivých vývojových fází ve vztahu k průběhu počasí = fenologické pozorování. Předjaří – od rašení po kvetení ß druhy ovocných stromů ß rozlišení částí květu, rozdílnosti vůně a barvy, vyznačení společných znaků (znaky čeledi růžovitých) ß rychlení větviček ovocných stromů

≈ Křehký výhonek na okoralém kmeni hrušky. » Sad i pastvina, vícečetný a recyklovaný užitek.

20

3/2007

ß pokus o roubování jabloní za kůru (ČSP) Pozdní jaro – tvar koruny po olistění ß kulovitá koruna – třešeň, jabloň (M) ß kuželovitá – hrušeň ß tvary korun ostatních ovocných stromů ß zjištění, který ovocný strom kvete dříve, než se olistí (viz poznámky) ß které rozkvétají současně s růstem listů Léto a podzim – dozrávání plodů ß rozlišení plodů – tvar a barva ß chuť některých odrůd ß botanické zařazení (Př) ß sklizeň, uložení Pozdní podzim – zkoumání listů ß popis listu z obou stran na pohmat ß určit podzimní zbarvení listu (sbírka barevných listů) (VV) ß čím se liší list jedlého jeřábu od jeřábu ptačího ß stratifikace jader (postup je popsán v aktivitě Pěstování listnáčů ze semen) (ČSP) Období po sklizni ovoce ß uspořádání výstavy ovoce pro spolužáky, pro veřejnost ß sušení nakrájených jablek, švestek, hrušek, jeřabin atd. ß pokus o výrobu šťávy z plodů jedlého jeřábu ß před Vánocemi z jablek a dalších druhů sušeného ovoce výroba svícínků, zvířátek a jiných ozdob (ČSP) ß soutěž o nejdelší slupku z jablka (spirálovité okrajování) » Lidem plody, ovcím stín ∆ Třešeň až do roztrhání těla

3/2007

I

D

A

K

T

I

K

A

ß následné vaření čaje z jablečných slupek (má výbornou chuť) ß masážní polštářek z jader nebo třešňových pecek ß věštění z jablečných slupek = slupka škrabkou odloupnutá z celého jablka se hází přes rameno, v náhodném tvaru slupky na zemi hledáme písmeno (iniciály jména budoucí drahé osoby – lidová vánoční tradice) (D) Zima – pozorování větví a kůry ß jak se liší větve jednotlivých druhů ß rozdíly v kůře – frotáž, výstava frotáží a obrázků z vylisovaných barevných listů ß v zimě zahájení fotografování vybraného ovocného stromu ß krmítka a ptačí budky zajišťující přítomnost drobných ptáků po celý rok, kteří pak plní biologickou ochranu ovocných stromů Možnosti rozšíření aktivity: Pěstování ovocných stromů – vypěstování podnoží – semenáčů – z jablečných jader. Roubování – jeho principy a metody. Konzervace ovoce jako zdroje vitamínů na zimu. (ČSP) Námět pro slohové práce (Můj nejoblíbenější strom). (ČJ) Každé dítě nakreslí svůj oblíbený strom a z kreseb se sestaví tablo. (VV) Výstava fotografií stromu – jaro, léto, podzim, zima. Možnosti využití tématu pro dlouhodobé projekty: Celá aktivita je koncipována jako celoroční projekt a má-li škola ovocný sad, jde o projekt na celou školní docházku, kdy si žák odnáší “svůj ovocný stromek”, který si zasadí buď doma nebo v okolí svého byd-

liště. Při hledání místa je důležitý souhlas obecního úřadu (aby se na vybraném místě neplánovala výstavba). Poznámky: Odrůdy ovocných stromů se získávají dlouhodobým šlechtěním ovocnářů, kteří vyšlechtili různé odrůdy, jako jsou třeba jablko reneta, hruška máslovka, švestka domácí. Ušlechtilou odrůdu získáme naroubováním na podnož. Podnož získáme buď v zahradnictví nebo v ovocné školce. Stratifikací jader a jarním vysetím získáme semenáče (viz aktivita Pěstování listnáčů ze semen). Semenáč asi prst silný můžeme roubovat stejně silným roubem. Pro začátečníky je nejjednodušší roubování jabloní za kůru. Viz literatura. Rychlení: Větev k rychlení je nutné uříznout 3 týdny předem, asi 12 hodin ji máčet ponořenou ve vlažné vodě a až do použití ji přechovávat ve vázách s vodou při teplotě 20 - 25°C. Třešeň a meruňka kvetou dřív, než jim vyrostou listy; jabloň a hrušeň mají současně květy a listy. Květ je nejcharakterističtějším znakem pro třídění krytosemenných rostlin do nižších systematických jednotek (taxonů). Hygienické zásady: nejíst nezralé ovoce, nepít vodu po požití třešní, před jídlem si mýt ruce. Při nadměrné úrodě moudrá hospodyně konzervuje ovoce na delší dobu, nejzdravější je konzervace sušením a mražením (viz aktivita Éčka). Vitamíny – nejvíce vitamínu C se zachová sušením a mražením. Jablka – až 85 % vody, cukrů až 16 % (nejvíce fruktóza), obsah vit. C dle kultivaru a zra-

21

D

D

losti, nejvíce mají kyselá jablka, obsahují hořčík, železo, křemík, pektiny Hrušky – kolem 83 % vody, ovocné cukry 6–12 %, komplex obsažených látek působí dezinfekčně a močopudně, vit. C – kolem 5 mg na 100 g Meruňky – 9–19 % sušiny, 5–11% cukrů, vit. C (dle kultivaru, průběhu počasí), zralé meruňky zdrojem organického železa, provitamín A Broskve – až 88 % vody, 9 % cukrů, bohaté na draslík, vápník a sodík, vitamínu C do 10 mg ve 100 g Švestky – více než 78 % vody, až 15 % cukrů, vit. C do 10 mg na 100 g, bohaté na draslík, vápník, hořčík a fosfor, čerstvé i sušené mírně projímavý účinek Třešně – kolem 80 % vody, 12 a více % cukrů,

I

D

A

K

T

I

K

A

obsahují jód, vit C – kolem 15 mg na 100 g Višně – od 8 do 14 % cukrů, obsahují jód Aronie – až 16 % cukrů, hodně provitaminu A, rutin Příklady otázek: Proč je třešeň v květu bělejší než ostatní ovocné stromy? (kvete dříve, než se olistí) Který vitamín především obsahuje ovoce? (vit. C) Proč je nejzdravější čerstvé ovoce? (vit. C se ztrácí skladováním, zahříváním, konzervováním) Proč můžeme říkat, že ovoce je sluneční konzerva? (předává živočichům energii načerpanou fotosyntézou) Které geometrické tvary můžeš určit u koruny stromů? (koule, jehlan, elipsoid)

Použitá a doručená literatura: ß Metodická příručka k učebnici přírodopisu pro 5. roč. ZŠ. SPN, Praha 1980. ß Přírodopis 5. SPN, Praha 1984. ß Botanika 6. SPN, Praha 1977. ß www.stareodrudy.org – Radim Pešek, Bojkovice, seznam sazenic starých odrůd vysokokmenů ovoce. ß Stangl, M.: Řez, tvarování a roubování ovocných stromů. Príroda, Bratislava, 1999. Mgr. Květoslava Burešová, Ing. Pavlína Křivanová, Ph.D. Ilustrační foto Hana Kolářová

BESTIÁŘ TŘETÍHO TISÍCILETÍ aneb ZVÍŘATA A LIDÉ DŘÍVE A DNES EkoCentrum Brno uspořádalo cyklus populárně naučných přednášek o nepopulárních zvířatech pod názvem Bestiář třetího tisíciletí. Návštěvníci přednášek se mohli dovědět, jak se v historii vyvíjel pohled lidské společnosti na zvířata, která jsou vnímána jako nepopulární, co tento postoj nejvíce formovalo, na čem byl založen a co z něj přežívá dodnes. Přednášky spojené s prezentací historických pramenů a projekcí bohaté obrazové dokumentace vedla lektorka Mgr. Martina Zrostlíková. Autorka laskavě a nezištně připravila pro naše čtenáře na základě své přednášky článek věnovaný vlkům. Redakce Bedrníku jí za to děkuje. Bestie Co si člověk představí, když před ním vyřkneme toto slovo? Odporného, zlého, škodlivého tvora, jehož jediným úkolem je ztrpčovat život lidem. Jedním slovem – ďáblova zplozence. Od počátků doby, kterou dnes nazýváme středověkem, shromažďovali lidé vše, co bylo známo o zvířatech, a tyto poznatky svěřovali papíru či pergamenu. Tak vznikaly první texty o bestiích, což byl ve středověku pojem označující zvířata obecně, tak zvané bestiáře. A protože středověk si velmi liboval v nadpřirozenu a stavěl je přinejmenším na stejnou úroveň pozorováním, objevují se v těchto textech pasáže, nad nimiž novověký vědec nemohl než kroutit nevěřícně hlavou; v povědomí obyčejných lidí však zůstaly zakořeněny v podobě většinou negativních předsudků dodnes. Středověk pominul a vlády nad mozky lidí se ujímá věda, mezi jinými biologie

a dějepis. Biologové se dnes snaží pomocí exaktních metod odhalovat pravé příčiny různých vlastností zvířat, historikové zase chtějí nahlížet do hlav středověkým lidem. Jenže biolog většinou nebývá zároveň i historikem a naopak. Není tedy divu, že přírodozpytec se názory formulovanými v bestiáři nezabývá a smete je se stolu s tím, že jde o výplody mozků zatemněných ovzduším doby. A dějepisci zase nemají v popisu práce běhat po lese a vyslýchat živočichy, zda to, co se o nich tvrdilo, je, či není pravda. Ale… opravdu neexistuje cesta, jak skloubit jedno s druhým tak, aby si obě odvětví vědy vzájemně porozuměla? Co když ony „výmysly“, uváděné v bestiářích, byly ve skutečnosti chybným vyložením vlastností a chování zvířete, způsobeným nedostatkem informací o původu takových projevů, protože jednoduše neexistovaly možnosti správně si takové jednání vysvětlit a nepovažovat zvíře za bestii v dnešním slova smyslu?

Proto se v EkoCentru Brno zrodila myšlenka stvořit bestiář ne o „bestiích“, ale o zvířatech (a lidech) takových, jací byli a jsou, prostě „bestiář třetího tisíciletí“. Středověké bestiáře měly knižní podobu. A poněvadž bylo už tehdy známo relativně velké množství přírodnin, jednalo se o svazky dosti obsáhlé. I z tohoto důvodu jsme se rozhodli dát našemu bestiáři formu přednáškového seriálu, kde každý díl prezentuje určitý neprávem opovrhovaný či obávaný druh nebo okruh druhů. Středověký atlas přírody Prvním úkolem, jejž si náš přednáškový bestiář vytyčil, je seznámit posluchače se svým středověkým předchůdcem. Jak vlastně tehdejší bestiář vypadal a jak vznikl? Bylo již řečeno, že to byl soubor textů přibližujících čtenáři všechny tehdy známé přírodniny, včetně mytologických, vlastně takový atlas přírody minulosti. A jeho vývoj? Nejstarším a nejpodstatnějším pramenem, utvářejícím středověké texty, byla antika – ať už Řecko, především spisy Aristotelovy, nebo jeho četní následovníci v Římě – Plinius Starší, Solinus a další. Řekové i Římané se vyznačovali tím, že byli dobrými pozorovateli, omezovala je však doba se svou absencí prostředků k úplnému objasnění toho, proč určitý

22

3/2007

D

druh vypadá, případně proč se chová právě takto. První kroky ke vzniku pověstí nejen o zvířatech byly učiněny už zde. Záznamy pořízené v antice přejímali autoři raného středověku, kteří je obohatili o četné pasáže z Bible. Tak přišel na svět fyziologář, považovaný za nejdůležitější předstupeň k bestiáři. Byl přeložen do mnoha jazyků a platil – hned po Bibli – za nejrozšířenější a nejpopulárnější čtivo tehdejší Evropy, a to i přesto, že byl prohlášen za projev kacířství. Ve vrcholném středověku – asi od 12. století – byl fyziologář postupně nahrazován prvními pravými bestiáři. Ty se od něj lišily především tím, že se na jejich obsahu podepsaly folklorní vlivy, ale pozor: přechod fyziologář – bestiář je dosti mlhavý! Samotné bestiáře se vyznačují neměnnou formou, protože jejich autoři od sebe navzájem téměř doslova opisovali, a rovněž bohatou ilustrací (což z nich činí nejen významný pramen informací o podobě středověkého myšlení, ale také cenná umělecká díla). Období největšího rozmachu bestiářů se datuje do 12.–13. stol., poslední však byly sepsány ještě ve století patnáctém.

I

D

A

K

T

I

K

A

proč vlku v noci svítí oči ďáblovým ohněm, jenž symbolizuje kometu. Velký podíl na nevraživosti lidí vůči vlkům nesou ovce. Lépe řečeno domněnka, že vlk je masovým likvidátorem stád menších hospodářských zvířat a ovcí především. Stejným, ne-li ještě závažnějším problémem ve vztazích člověk a vlk, se ukázala otázka napadání prvního druhým. Podle bestiáře je vlk „vzteklý a krutý a zabije vše, co potká“. Je ale Červená Karkulka ukázkovým příkladem? Do lesa klidně s červeným čepečkem Podívejme se teď do doby velmi nedávné nebo dokonce současné. V novinách se bohužel dosti často vyskytují zprávy o napadení lidí (převážně dětí) psy. Pominu zde nyní to, že na zmíněných situacích mají opět vinu lidé, ať už tím, že zvíře dráždili, nebo tím, že je jako majitelé nezvládli. Z hlediska fenoménu „člověk a vlk“ je důležitější to, že pes (na rozdíl od vlka) není před člověkem plachý. Navíc si lze

dobře představit, že případný kříženec psa a vlka zdědil po vlku výborné lovecké vlastnosti a po psu nebojácnost vůči lidem. Přičteme-li možnost, že takoví kříženci bývají často větší než rodičovské druhy, je lidožravé monstrum na světě. Jinak jsou totiž vlci před člověkem extrémně plaší a vidět je ve volné přírodě, byť jen na dálku, je ohromná vzácnost. Suma sumárum – na výpravu do lesa si beze strachu můžeme vzít i červený čepeček. Pokud by moderní člověk se zájmem o přírodu listoval bestiářem a zabrousil do kapitoly věnované vlku, zřejmě by ho překvapila jedna věc: to, že v bestiáři nepadlo ani slovo o smečce, základním uspořádání ve vlčím životě, může naznačovat skutečnost, že dávní lidé nepozorovali chování normálních jedinců. U zvířat přestárlých, nemocných nebo postižených zraněním je totiž vyšší pravděpodobnost styku s člověkem nebo jím chovanými zvířaty, a tudíž i útoky na ně. Proto si středověk mohl utvořit zkreslený obraz o skutečné přirozenosti vlka.

Člověk a vlk

3/2007

23

Nyní se přesuňme ke zvířatům samotným. V první části našeho novodobého Bestiáře dostal prostor druh z hlediska pověr a „oblíbenosti“ obzvláště atraktivní: vlk. Živočich v evropském pojetí odedávna spojovaný s ďáblem, ať už proto, že byl jako dravec považován za výjimečně zlé a agresivní zvíře, nebo proto, že loví v noci – období řádění nekalých sil, či snad proto, že plodí mláďata na jaře v období, kdy se mohou objevit první bouřky, jichž se lidé odjakživa báli. A toto je pouze výběr ze všeho, co bestiář o vlku zmiňuje. Samozřejmě, ne vše se dá za pomoci dostupných poznatků moderní vědy uspokojivě objasnit; ani ona není zdaleka dokonalá a mnohé věci teprve čekají na své odhalení. Namátkou uvedu pikantní poznámku o elixíru lásky, jejž má vlk údajně nosit v tmavé špičce ocasu. Faktem je, že se u mnoha jedinců opravdu na konci ocasu vyskytuje kontrastní chomáč chlupů. K čemu však slouží doopravdy, a proč si jej ve středověku spojili právě s nápojem lásky… Jiné záznamy lze naopak uvést na pravou míru vcelku spolehlivě – např.

D

Že si však i lidé v minulosti uměli všímat, dokazuje několik zajímavých postřehů, postupem času potvrzených a doplněných sledováním vědců. Například pokud má vlk mladé, loví daleko od doupěte (ochrana potomků), nebo jeho „nenažranost“ po dlouhém hladovění… A konečně, další polehčující okolností v soudním spise Canis lupus je svědectví společníků jistého irského světce, jehož hlavu oddělenou od těla střežil až do pohřbu příslušník tohoto druhu… Lykantropie „Na vrcholu kopce se mihl temný stín; a za bledého svitu měsíce se v úplňku nad mrtvolkou dívenky zjevila nestvůra: napůl člověk, napůl ohromný vlk.“ Vlkodlačí fenomén je rozšířen prakticky po celém světě, jen je v různých koutech světa chápán jinak, a podle toho se také vyvíjel vztah domorodců k vlkům, poněvadž lykantropie – ač není otázkou bestiářů – velmi ovlivňovala pohled na vlka jako takového. (Lykantropie je nemoc vyskytující se v mnohých dílech žánru fantazy nebo horor. Stejně se nazývá psychiatrická diagnóza spočívající v tom, že si pacient myslí, že je lykantropem. Podle Akademického slovníku cizích slov lykantropie je „chorobná představa duševně chorých, že jsou přeměněni v divou zvěř“.) V evropské tradici bylo vlkodlactví – přeměna člověka ve vlka – chápáno vždy jako projev nečisté moci. Kořeny víry v metamorfózu ve zvíře tkví již ve starém Řecku, konkrétně v Arkádii, kde místní pastevci pořádali na usmíření Dia a „jeho“ vlků obřady zvané „lycaea“, doprovázené jednak lidskými obětmi, jednak tancem a pravděpodobně i konzumací drog. Trans vyvolaný kombinací těchto dvou činností mohl způsobit halucinace typu „proměňuji se ve vlka“ – a v tomto okamžiku byl lykantropii vystaven rodný list. Antické prameny jako základ – a mytologie místních etnik jako koření. Tak zněl recept, jak podávat lykantropii po křesťansku. Mnoho záznamů o projevech vlkodlaků máme z Pobaltí, slovanských oblastí, Irska, ale první vlkodlačí ligu hrála jednoznačně Francie. Od počátku 16. až do počátku 17. století se zachovaly spisy (převážně záznamy z inkvizičních i civilních soudních zasedání) případů, jejichž důsledky měly dalekosáhlý dopad.

I

D

A

K

T

I

K

A

Nejznámější z těchto kauz – Jean Grénier – znamená zásadní obrat ve vnímání vlkodlactví. Od roku 1603, kdy byla celá aféra vyšetřována, je lykantropie považována za duševní úchylku a ten, kdo by v ni věřil, byl vystaven riziku pohnání před inkvizici za nebezpečné kacířství. Blín, rulík, oměj... Zde se naskýtá otázka, o co vlastně u lykantropie šlo. Spojovacím článkem všech případů byla údajná proměna člověka ve vlka, spojená s konzumací lidského masa. Jinak se však případ od případu liší, ponejvíce příčinou, prostředky k proměně a vlastními projevy. Nejčastější příčinou mělo být ďáblovo pokušení, jen výjimečně šlo o boží trest za krutost v lidské podobě. Z prostředků ke změně se ponejvíce zmiňuje „salve“, mast, jež měla způsobit metamorfózu. Evidentně zde jde o směs halucinogenů; stačí se podívat na přísady určené k jejímu namíchání: blín, rulík, oměj… Jinak prostředek ke změně není znám, jen u nejstarších dochovaných záznamů se uvádí prokletí a v jednom případě krev stříkající z oběti. Zajímavé je, že úplněk jakožto faktor proměny se vyskytuje pouze ve folklorním podání. Jak se takový vlkodlak měl projevovat? Nejčastěji na společných setkáních – sabatech, dirigovaných ďáblem popisovaným jako osoba v černé podobě. Následovalo zabíjení ovcí, psů a lidí a konzumace jejich masa v syrovém stavu. Proměna probíhala ve svlečeném stavu, nebylo to však podmínkou, stejně jako totální vyčerpání po zpětné přeměně v člověka. Jak vypadá vlkodlak Cenným poznatkem je určitě fakt, že se z několika různých pramenů zachovaly až překvapivě jednotné popisy charakteristického vzhledu (viz rekonstrukce na obrázku). Zbytek vlkodlačích projevů se od sebe různí případ od případu, ať už jde o délku fungování ve vlčí podobě, nebo o drobnější záležitosti, jako třeba rozsah požerků apod. Ve většině případů však údajní lykantropové ve svou roztříštěnou existenci věřili! Už případ Jeana Gréniera, a dokonce i některé dřívější, připouští, že u vlkodlactví šlo o chorobný stav. Ale právě různost jednotlivých případů napovídá, že zde

nemuselo jít o chorobu jedinou. V úvahu přicházejí jednak choroby duševního či neurologického rázu – epilepsie, autismus nebo schizofrenie, ale také vzteklina (jež koneckonců ve své finální fázi má vliv i na nervovou soustavu), a uvažovalo se i o porfyrii. Nezanedbatelné je rovněž užití chemických látek, jež často mohou takové potíže navodit nebo jejich příznaky stimulovat. Otázkou je, které z těchto chorob odpovídají svou symptomatikou jednotlivým případům nejúplněji. Vždy se však jedná o nemoci takové, jež v kombinaci se zanedbáním způsobily, že postižení jedinci byli považováni za spřežence pekla a tím pádem i za vyvržence společnosti, jež bylo nutno eliminovat. Doba, jež nepřála vlkům Závěr celé kapitoly o vlkodlacích a zároveň i celé přednášky je věnován polemice o tom, proč si v minulosti spojovali tyto nešťastné lidi a jejich chování právě s vlky. Určitě zde sehrály důležitou roli už antické rituály, kdy se pravděpodobně stávalo, že se vlci jakožto příležitostní mrchožrouti chodili přiživovat na obětech a sami měli bezděky podíl na obrazech zjevujících se ve změněných psychických stavech účastníků takových obřadů. Dále zde máme fakt, že nenormální jedinci měli status pekelných služebníků stejně jako vlci (jak o tom velmi barvitě hovoří bestiáře). A pominout rozhodně nelze ani fakt, že sami postižení mluvili o tom, že se stávají právě vlky. Lze si velmi dobře představit, že na průběh jejich nemoci působily aktuální události okolního prostředí (vlk sem tam ulovil ovci) včetně možnosti napadení člověka zdivočelými psy, případně jejich kříženci s pravými vlky. Sečteno a podtrženo: vlkům byla z velké části přidělena nálepka, na níž měli svým chováním minimální podíl, díky nemocným lidem, kteří za ni de facto nemohli také, protože svou nemoc nebyli schopni nijak ovlivňovat, a díky době, jež ne vlastní vinou nebyla s to člověku ani zvířeti správně porozumět. Martina Zrostlíková Rekonstrukce vlkodlaka – – ilustrace autorka Text vznikl s využitím materiálů z cyklu autorčiných přednášek v EkoCentru Brno (www.ecb.cz).

24

3/2007

D

I

D

A

K

T

I

K

A

JAK NA VZDĚLÁVACÍ PROGRAMY

PŮDA JAKO PUFR

Vzdělávací obory: Matematika a její aplikace (vztahy a práce s daty), Informační a komunikační technologie (vyhledávání informací a komunikace; zpracování a využití informací), Chemie (pozorování, pokus a bezpečnost práce; směsi; částicové složení látek a chemické prvky; chemické reakce; anorganické sloučeniny; organické sloučeniny), Přírodopis (biologie rostlin; biologie živočichů; neživá příroda; základy ekologie; praktické poznávání přírody), Člověk a svět práce (práce s laboratorní technikou; využití digitálních technologií). Průřezová témata: Osobnostní a sociální výchova (komunikace, kooperace a kompetice), Environmentální výchova (ekosystémy; základní podmínky života; lidské aktivity a problémy životního prostředí; vztah člověka k prostředí). Ročník: 8. – 9. třída ZŠ, SŠ. Čas: 90 min. Cílem pracovního listu je naučit žáky správnému postupu při stanovení pH půdy a uvést je do problematiky změn půdní reakce, zejména pak okyselování půdy jako jednoho z nejvýznamnějších faktorů její degradace. Pomůcky: různé vzorky půdy, lopatka, igelitové sáčky, vodovzdorný fix, porcelánová třecí miska, síto s průměrem ok 2 mm, pH metr (případně pH papírky), kádinka, odměrný válec, lžička, váhy, destilovaná voda, ocet, octan sodný, jedlá soda, kádinky, odměrný válec, tužka a pracovní listy. Motivace: Půda patří k těm složkám životní-

3/2007

ho prostředí, se kterými se setkáváme denně. Ovlivňuje všechny ostatní součásti prostředí. Slouží jako substrát k upevnění kořenů rostlin, poskytuje dostatek živin k jejich růstu, žije v ní velké množství mikroorganismů, je také velkým rezervoárem vody. Do půdy se ale také dostává řada odpadních látek, které v ní z větší části zůstávají. Přitom je půda hlavním a často jediným zdrojem obživy. Z hlediska života člověka patří k neobnovitelným zdrojům. Vždyť 1 cm nové půdy se vyvíjí přibližně 100 let. pH půdy neboli půdní reakce je jednou z nejdůležitějších chemických vlastností půdy, neboť ovlivňuje mnoho chemických a biologických procesů v půdě – zvětrávací procesy, pohyb a chování jednotlivých chemických prvků v půdě, rychlost rozkladu organické hmoty, činnost půdních mikroorganismů, druhové složení rostlin, rozpustnost škodlivých látek v půdě. Průběh aktivity: Vlastní aktivita se skládá ze třech částí – odběru vzorků, vlastního stanovení pH a navazující aktivity zaměřené na pufrační schopnosti půdy. 1. Odběr půdních vzorků a jejich příprava pro laboratorní analýzy Pomůcky: Půdní vzorky pro stanovení pH je možné odebrat z půdní sondy vyhloubené pro tento účel, nebo lze využít nejrůznějších odkryvů – např. stavební jámy, zářezu silnice či řeky. Další možností je povrchový odběr z hloubky 0 – 20 cm. Půdní vzorky odebíráme

lopatkou a ihned je ukládáme do igelitových sáčků označených místem, datem odběru a číslem vzorku. Pro tuto aktivitu doporučujeme odebrat půdní vzorky na několika různých místech a poté je mezi sebou porovnat. Odebrané vzorky se skladují v suché, dobře větrané místnosti. Po přenesení do třídy je třeba vzorky v co možná nejkratší době ze sáčků vyjmout, rozprostřít a rozmělnit větší hrudky, než zcela vyschnou a ztvrdnou. Výchozím materiálem pro většinu laboratorních analýz je tzv. jemnozem. Tu získáme tak, že zeminu vyschlou na vzduchu rozmělníme v porcelánové třecí misce a přesijeme přes síto s průměrem ok 2 mm (postačí obyčejné kuchyňské síto). 2. Stanovení pH půdy Do kádinky s destilovanou vodou ponořte elektrodu pH metru (pH papírek) a změřte pH. Hodnota by se měla pohybovat kolem 7. Stanovení pH destilované vody je důležité, neboť jeho nesprávná hodnota by nám mohla zkreslit následující měření. Do prázdné kádinky navažte 40 g zeminy. Odměrným válcem přidejte 40 ml destilované vody. Poměr půdy a vody musí být 1:1. Vzniklou suspenzi 5 minut míchejte, poté ji nechejte chvíli stát. Jakmile se jednotlivé půdní částice usadí, vložte do roztoku nad nimi elektrodu (pH papírek) a změřte pH. Měření opakujte třikrát pro každý vzorek půdy, který máte k dispozici. Po stanovení pH půdy provedeme porovnání jednotlivých půdních vzorků. V případě, že je některý vzorek výrazně kyselejší či zásaditější, můžeme zkusit objasnit příčiny – např. hnojení půdy kyselými hnojivy, kyselé depozice, kyselý opad rostlin (zejména ze smrku), vápnění půdy apod. Optimální hodnota pH pro většinu procesů probíhajících v půdě je 5 – 7,5. Žákům

25

Půdní průzkum aneb ochutnávka z pracovních listů Sdružení Tereza je vybrána z mezinárodního programu GLOBE (Global Learning and Observations to Benefit the Environment), který probíhá ve 110 zemích světa. V České republice ho koordinuje Sdružení Tereza. Můžete si vyzkoušet jedno z měření z oblasti pedologie, jehož postup je popsán krok za krokem tak, aby ho mohli využít učitelé přímo v některých svých hodinách.

D

I

D

A

K

T

I

K

A

pH destilované vody: Číslo vzorku

Počet měření 1 2 3 1 2 3 1 2 3 1 2 3

pH půdy

Hodnocení výsledků: pH půdy < 4,5 4,5 – 5,5 5,5 – 6,5 6,5 – 7,2 > 7,2

můžeme položit otázky, které jim pomohou v diskusi: „Které procesy ovlivňuje pH půdy?“, „Co by se stalo při poklesu pH pod určitou úroveň?“ apod. Při velmi nízkém pH (pod 4,5) dochází ke snížení činnosti a množství půdních mikroorganismů, snížení příjmu živin rostlinami, poškozování kořenů rostlin ionty hliníku, vyšší mobilitě těžkých kovů v půdě atd. Vyšší zásaditost půd (nad pH 8,5) má rovněž nepříznivý vliv na půdní mikroorganismy a snižuje klíčivost semen většiny zemědělských plodin. 3. Půda jako pufr Přestože optimální hodnota pH je 5 – 7,5, většina půd má tendenci se okyselovat. Je to v důsledku neustálého přísunu iontů H+ do

Reakce silně kyselá kyselá slabě kyselá neutrální zásaditá

půdního prostředí. Kromě přirozených způsobů (např. aktivita půdních mikroorganismů či zvětrávání kyselých hornin), existují antropogenní příčiny okyselování (zejména kyselé atmosférické depozice), které vznikají v důsledku emisí velkého množství SO2, a NOX do ovzduší. Tyto sloučeniny reagují se vzdušnou vlhkostí za vzniku kyseliny sírové a kyseliny dusičné a v podobě kyselého deště dopadají na zem, kde snižují pH půdy. V tomto případě se pH srážek pohybuje pod přirozenou hodnotou 5,6. Půda je schopna výkyvům půdní reakce do jisté míry čelit, neboť se chová jako pufr (= látka složená z kyseliny a její soli, která je schopna udržovat v jistém rozmezí stabilní pH).

pH destilované vody: pH octa: Místo odběru půdního Původní pH vzorku

Množství potřebné pro první změnu pH (v ml)

Množství potřebné pro změnu pH o 1 stupeň (v ml)

Pufr Voda Vzorek 1 Vzorek 2 Vzorek 3 Vzorek 4

MEZINÁRODNÍ STUDENTSKÝ PROGRAM GLOBE Vede děti k poznávání a porozumění přírodě kolem nás. Děti pomocí praktických měření pozorují kvalitu životního prostředí ve svém okolí, všímají si různých jevů a vyhodnocují je, analyzují problémy a hledají možnosti jejich řešení. Stávají se tak místními odborníky a vytvářejí si vztah k místu, kde žijí. Zaměřují se především na vodní toky a nádrže (oblast hydrologie), na kvalitu ovzduší, vývoj a změnu počasí a podnebí (oblast meteorologie), půdní vlastnosti (oblast pedologie), druhy lesních porostů (oblast biometrie) či opakující se biologické cykly (oblast fenologie). Naměřená data odesílají prostřednictvím internetu do databáze v USA, kde jsou zpracována a vyhodnocena. Data jsou přístupná široké veřejnosti prostřednictvím webových stránek www.globe.gov. Do programu GLOBE je zapojeno 110 zemí z celého světa a v České republice v něm pracuje 110 základních a středních škol. Program GLOBE podporuje a garantuje Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR a Ministerstvo životního prostředí ČR. Generálním partnerem je Společnost KPMG Česká republika, s.r.o. Koordinátorem programu GLOBE v České republice je Sdružení Tereza.

Vedle množství depozice rozhodují o stupni okyselení vlastnosti půd, zejména množství bazických kationtů (Ca2+, Mg2+, Na+, K+), jejichž zdrojem je zvětrávání podložních hornin. Čím více je v půdách bazických kationtů, tím jsou odolnější, protože mohou déle neutralizovat kyselý přísun z atmosféry. Příprava pufru: Odměřte odměrným válcem 14,5 ml octa a přelijte ho do kádinky. Přidejte k němu 85,5 ml destilované vody, získáte tak 100 ml přísady A. Poté navažte 1,6 g octanu sodného a rozpusťte ho v 100 ml destilované vody, získáte tak přísadu B. Abyste získali pufr, smíchejte 15 ml přísady A a 35 ml přísady B s 50 ml destilované vody. Změřte jeho pH, pokud byl váš postup správný, mělo by být pH okolo 5. Změřte pH octa a zaznamenejte do tabulky. Ze získaného pufru odměřte 20 ml. Poté do kádinky s pufrem začněte postupně po kapkách přidávat ocet a měřte pH. Do tabulky zaznamenejte, kolik ml octa bylo potřeba přidat, aby se začalo pH měnit, a kolik ml jste spotřebovali, aby se pH změnilo o jeden stupeň. Proveďte totéž pozorování, ale místo pufru použijte vodu. Poté proveďte pozorování na půdních vzorcích. Pro postupné přidávání octa do vyrobeného pufru a vzorků půdy lze využít i grafické znázornění. Ukáže se tak chování pufru a čisté vody a rozdíly mezi jednotlivými půdními vzorky. Zatímco pH vody výrazně klesne hned po prvních kapkách, pH pufru a půdy se určitou dobu drží na stejné hodnotě a teprve potom mírně klesne. Žákům můžeme položit několik návodných otázek k diskuzi: „Vysvětlete rozdíl v chování pufru a vody.“ „Proč je chování půdy jako pufru důležité?“ „Co se stane, když se pufrační kapacita půdy vyčerpá?“ Ing. Iva Maršíková, Ing. Dana Votápková Ilustrace Jan Smolík Sdružení Tereza, Haštalská 17, 110 00 Praha 1, tel. 224 816 868, e-mail [email protected], www.terezanet.cz Použitá literatura: Maršíková, I.: Průvodce půdním profilem, Sdružení Tereza, Praha 2005 Soukupová, J. et al.: Kyselý déšť – pracovní listy. Sdružení Tereza, Praha, 1999 Šarapatka, B., Dlapa, P., Bedrna, Z.: Kvalita a degradace půdy. Univerzita Palackého Olomouc, 2002 Šimek, M.: Základy nauky o půdě. 1. Neživé složky půdy. Biologická fakulta jihočeské univerzity České Budějovice, 2005

26

3/2007

KALENDÁŘ 1. září 2007 EVROPSKÁ NETOPÝŘÍ NOC Přírodní rezervace Turold na kraji Mikulova, začá-

OVOCNÁŘSKÉ ZÁŘÍ 2007

tek ve 20 hodin. Zdarma. Ukázka odchytu a krouž-

Centrum Veronica Hostětín, modelové ekologické projekty pro venkov.

kování netopýrů, povídání o jejich životě… Evropská netopýří noc se koná v tomto období v různých termínech i na jiných místech ČR CEV Pálava, Náměstí 32, Mikulov, tel. 519 513 399, 775 740 220, 775 740 222, 775 740 223, e-mail [email protected], http://www.cev.palava.cz

n 16. září Jednodenní kurz pro veřejnost věnující se starým odrůdám ovocných dřevin a jejich určování. n 17. – 21. září – Týden pro jablko. Týden pro školy věnovaný jablku, zpracování ovoce a tradicím formou výukového programu. n 23. září – Jablečná slavnost 2007. Oslava jablek – tradičního krajového ovoce. Možnost prohlídky provozu moštárny, výstava starých a krajových ovocných odrůd, konzultace s ovocnářskými odborníky, jarmark výrobků nesoucích regionální značku Tradice Bílých Karpat,

9. – 16. září 2007 PODZIMNÍ TÝDEN PRO LES Nejenom pracovní týden (od pondělí do pát-

ochutnávka jablečných koláčů, koncert skupiny Traband, program pro děti, divadlo a další. n 11. a 23. září – Dny otevřených dveří. Budete si moci prohlédnout nově postavenou energeticky pasivní budovu vzdělávacího střediska Centrum Veronica Hostětín.

ku), práce – výsadba sazenic (jedlí či buků), 1–2 večery v týdnu beseda na ekologické téma.

Centrum Veronica Hostětín, ZO ČSOP Veronica, Hostětín 86, 687 71 Bojkovice,

Vyvrcholení týdne je nepracovní víkend zamě-

tel. 572 641 855, [email protected], www.hostetin.veronica.cz

řený na odpočinek a výletování. Místo na Mariánsko-horských boudách uprostřed Jizerských hor. Voda ze studánky, svit petrolejek a praskání dřeva v kamnech. Přijet můžeš na 1 -3 dny nebo jen na 1 den. Podle toho, jak ti to vyhovuje.

MĚSÍC EKOLOGICKÉ VÝCHOVY 3. září – 3. října 2007

Společnost přátel přírody, Olbrachtova 37, 460 15 Liberec 15,

Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina a Český svaz ochránců přírody za finanční

e-mail [email protected],

podpory Ministerstva životního prostředí vyhlašují Měsíc ekologické výchovy. Jejím cílem je

tel. 777 749 37, www.cmelak.cz

upozornit na význam a potřebu ekologické výchovy jako jednoho z důležitých nástrojů prosazování principů udržitelného rozvoje a představit její význam široké veřejnosti.

16. – 22. září 2007

V rámci této kampaně se uskuteční:

EVROPSKÝ TÝDEN MOBILITY

n 3. září 2007: Netradiční zahájení školního roku. Jedna z oslovených základních škol zahájí výu-

Celoevropská osvětová a propagační akce pro

ku v novém školním roce netradičním způsobem na půdě Střediska ekologické výchovy hl. m.

udržitelnou dopravu. Letos je kampaň zamě-

Prahy Toulcův dvůr za účasti ministryně školství, mládeže a tělovýchovy a zástupců tisku.

řena na téma Ulice pro lidi a trvalá opatření,

n 4.–7. září 2007: Veletrh ekologických výukových programů. Ekologické výukové programy

která města během Evropského týdne mobility

jsou dnes jednou z hlavních forem využívaných při realizaci ekologické výchovy na středis-

přijímají, se mají co nejvíce týkat přerozdělení

cích ekologické výchovy. Veletrh proběhne ve Vernířovicích na Šumpersku.

prostoru ve městech tak, aby bylo na ulicích

n 28. září 2007: Na Václava do přírody – nejen Václavové to potřebují. Akce pro veřejnost

více místa pro chodce, cyklisty a pro veřejnou

pořádaná ve spolupráci se středisky ekologické výchovy, ekocentry a dalšími organizace-

dopravu.

mi zabývajícími se ekologickou výchovou v regionech s cílem nabídnout široké veřejnosti

Informace o akci v ČR na www.env.cz/edba, celoevropské informace na www.mobilityweek.eu

alternativní možnost využití volného dne v přírodě. n 3. října 2007: Konference s účastí cca 140 školních koordinátorů ekologické výchovy a slavnostní zakončení pěti pilotních běhů specializačního studia pro školní koordinátory EVVO.

28. – 30. září 2007 ZA KRÁSAMI ŠUMAVY

n Akce škol: Školy se mohou do kampaně zapojit tím, že v průběhu Měsíce ekologické výchovy zrealizují akci zaměřenou na ekologickou výchovu nebo ochranu životního prostředí.

Terénní exkurze, akreditovaná MŠMT jako vzdě-

Akce mohou mít různý charakter – můžete zapojit žáky do praktické činnosti spojené

lávání pro pedagogy. Národní park Šumava

s ochranou životního prostředí nebo pro ně připravit akci výchovně vzdělávací. Velmi

– geologie, flóra a fauna, návštěva informačního

vítané je na akcích spolupracovat i s dalšími organizacemi působícími na poli ekologic-

střediska NP, šumavské slatě, kůrovec v prvních

ké výchovy nebo ochrany životního prostředí (střediska ekologické výchovy, ekocentra,

zónách NP, balvanitý kaňon říčky Vydry a další

správy chráněných krajinných oblastí a národních parků apod.) a vybírat takové akce, které

skvosty. Prohlídka Centra ekologické výchovy

mohou být zajímavé i pro veřejnost – například: netradiční výlet do přírody s pojený s akti-

Dřípatka v Prachaticích a školní rezervace s prak-

vitou dětí, projektový den, zapojení dětí do praktických činností spojených s ochranou pří-

tickými ukázkami prvků vhodných i pro školní

rody (úklidová akce, brigáda v chráněném území) a podobně.

zahrady a učebny v přírodě. Terénní středisko SEV Ametyst v Prusinách u Plzně – chovy krajo-

Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina, Senovážné náměstí 24, 116 47 Praha 1. Kontakt-

vých plemen domácích zvířat, sbírky zeměděl-

ní osoba – Václav Broukal, tel. 234 621 386, 776 687 411, e-mail [email protected]

3/2007

27

ského nářadí. Účastnický poplatek 0,- Kč.

K

A

L

E

N

D

Á

Ř

Lipka – školské zařízení pro environmentální

22. říjen 2007 – 6. červenec 2008

pedagogických pracovníků a Standardu dal-

vzdělávání, Lipová 20, 602 00 Brno,

SPECIALIZAČNÍ STUDIUM EVVO

šího vzdělávání pedagogických pracovníků

tel. 543211264, e-mail [email protected],

Třetí běh Specializačního studia k výkonu spe-

v EVVO) a je určen koordinátorům EVVO úpl-

www.lipka.cz

cializačních činností v oblasti environmentál-

ných základních a středních škol. Jeho úspěš-

ní výchovy: 22. – 28.10. 2007 (místo konání

ní absolventi získají kvalifikační osvědčení,

4. – 6. 10. 2007

SEV Sluňákov), další setkání 23. – 25.11. 2007

které je předpokladem pro oficiální jmeno-

LESNÍ SEMINÁŘ

(Lipka, LŠ Jezírko), 14. – 17. 2. 2008 (Chaloup-

vání školním koordinátorem EVVO, včetně

Lesní seminář pro pedagogy pořádá ZČ HB Botič

ky), 23. – 25. 5. 2008 (Hostětín), 30. 6. – 6. 7.

nároku na příslušný osobní příplatek. Účast-

v Jablonném nad Orlicí. Cílem je seznámit účast-

2008 (SEV Rychta Krásensko). Pořádá Lipka

nický poplatek 0,– Kč.

níky s trvale udržitelným způsobem hospodaře-

Brno ve spolupráci s dalšími ekologickými

Lipka – školské zařízení pro environmentální

ní v imisemi poškozených porostech Orlických

středisky z několika krajů. Kurz je v rozsahu

vzdělávání, Lipová 20, 602 00 Brno,

hor tak, aby mohli tyto zásady dále šířit při své

250 vyučovacích hodin (ve smyslu vyhlášky

Hája Kalendovská, e-mail [email protected],

práci s dětmi a mládeží. Záměrně volíme tuto

MŠMT č. 317/2005 Sb. o dalším vzdělávání

tel. 543 211 264, www.lipka.cz

atraktivní lokalitu, aby ji učitelé a lektoři poznali a naučili se ji využívat k pobytovým ekologickým výukovým programům, školním výletům či jako typy pro víkendové i letní tábory. Kontakt a další informace: Tomáš Hodina, SEV hl. m. Prahy Toulcův dvůr, Kubatova 1/32, 102 00 Praha 10 – Hostivař, [email protected], tel. a fax 271 750 548, www.toulcuvdvur.cz 4. – 6. říjen 2007 ENVIRONMENTÁLNÍ VÝCHOVA VE ŠKOLNÍM VZDĚLÁVACÍM PROGRAMU Kurz pro vyučující všech vzdělávacích oblastí 1. stupně základních škol se koná v SEV Rychta Krásensko. Akreditován MŠMT. Tematické okruhy průřezového tématu environmentální výchova v RVP. Způsoby jejich začleňování do ŠVP, didaktické prostředky jejich uplatňování ve výuce, zejména v návaznosti na regionální krajinnou ekologii. Kombinace přednášek odborníků s následnými dílnami vedenými

MĚSÍC BIOPOTRAVIN – září 2007 Již třetím rokem se bude letos v září oslavovat Měsíc biopotravin a ekologického zemědělství. Akce je největší a nejvýznamnější propagační aktivitou zaměřenou na ekologické zemědělství a biopotraviny v České republice a proběhne pod záštitou Ministerstva zemědělství a Ministerstva životního prostředí České republiky. Měsíc biopotravin má své heslo „žiju bio“. Vedle pořádání tradičních biojarmarků a dožínek budou v duchu tohoto hesla představeny biopotraviny v širším rozsahu, a to jako životní styl, reprezentovaný uvědomělým spotřebitelským chováním. NÁVŠTĚVA NA FARMĚ Do akce Září-měsíc biopotravin a ekologického zemědělství se zapojí desítky ekologických farem, výrobců, obchodníků a prodejců biopotravin po celé České republice. Dnes jsou biopotraviny běžně dostupné ve více než dvou tisících maloobchodních prodejen po celé České republice, vyzkoušet je tedy může opravdu každý. Maximálně čerstvé a pravděpodobně nejlevnější bioprodukty nakoupíte přímo na ekologické farmě. Návštěva na ekofarmě je zároveň příležitost seznámit se na vlastní oči se zemědělským systémem, který pracuje v souladu s přírodou, nikoli proti ní. Je to i možnost strávit příjemný den v přírodě, příležitost vidět hospodářská zvířata a dozvědět se něco o tom, jak se ekofarma liší od průmyslové farmy, přesvědčit se, že ekologické zemědělství se nespoléhá na chemická hnojiva a pesticidy. Někteří bio zemědělci své produkty přímo na farmě zpracovávají. Můžete si tak nakoupit úplně čerstvé mléko, sýry, koření, maso, sušené ovoce či mošty. Biopotraviny jsou potraviny s příběhem – prožijte si jej na vlastní kůži. Výlet na farmu je skvělá aktivita na víkend, potěší vás i vaše děti.

zkušenými praktiky ze základních škol. V dubnu 2008 proběhne obdobný seminář pro pedagogy 2. stupně základních škol. Účastnický poplatek 0,- Kč Lipka – školské zařízení pro environmentální vzdělávání, Lipová 20, 602 00 Brno, tel. 543211264, e-mail [email protected], www.lipka.cz 6. říjen 2007 PTAČÍ FESTIVAL Proběhne současně na dvou místech: Sedlec u Mikulova, zastávka ČD, začátek 8.30, Ukázka odchytu a kroužkování ptáků, pozorování vodních ptáků na rybníku, povídání o významu ptáků v krajině. Hlohovec, Hraniční zámeček, začátek 9.30, pozorování vodních ptáků a povídání o jejich životě. CEV Pálava, Náměstí 32, Mikulov, tel. 519 513 399, 775 740 220, 775 740 222, 775

CO SE BUDE DÍT BĚHEM MĚSÍCE BIOPOTRAVIN? Na web stránce www.mesicbiopotravin.cz najdou zájemci podrobný kalendář všech akcí a mohou vyhrát hodnotné ceny v online kvizu. Během září otevřou pro veřejnost své „brány“ desítky ekologických farem a uspořádají speciální akce, jako dny otevřených dveří, pikniky, ukázku práce se zvířaty nebo na poli při sklizni, ochutnávky, procházky naučnými stezkami uvnitř farmy a přednášky. Do akce se zapojí i výrobci a prodejci biopotravin formou ochutnávek, prezentací nových produktů a slev. Bioprodejny budou pro své zákazníky kromě ochutnávek organizovat výlety na ekofarmy a přednášky místních ekozemědělců. Budou organizovány regionální bio dožínky a bio jarmarky a mnoho dalších akcí. NĚKTERÉ AKCE MĚSÍCE BIOPOTRAVIN: n 9. 9. Bio dožínky na eko farmě Country Life, Nenačovice u Prahy n 14. – 15. 9. 14. Biojarmark a dožínkové slavnosti, Toulcův dvůr, Praha n 15. 9. Slavnosti sýra, Frýdlant n 21. – 22. 9. 16. Bio jarmark v Brně n 27. – 28. 9. Exkurze na ekofarmy z Brna, pořádá ekocentrum Veronica n Po celé září budou probíhat ochutnávky biopotravin a speciální akce v členských bioprodejnách svazu Pro-Bio K propagaci biopotravin se letos přidají i některé obchodní řetězce a nabídnout svým zákazníkům výhodné nákupy biopotravin Další informace: Mgr. Tom Václavík, Green marketing, tel. 541 263 456, 777 082 448, e-mail [email protected], www.mesicbiopotravin.cz

740 223, e-mail [email protected], http://www.cev.palava.cz

28

3/2007

N A B Í D K A

HARRY POTTER NA EKOLOGICKY ŠETRNÉM PAPÍRU

populární mezi zákazníky a poptávka po dřevě a výrobcích z něj s logem FSC rapidně roste. Na trhu je už přes 20 000 druhů výrobků s tímto logem. Tisková zpráva FSC ČR, upraveno (red)

Nový a zřejmě poslední díl Harryho Pottera vyjde poprvé v ČR na papíru z ekologicky a sociálně šetrně obhospodařovaných lesů s prestižním certifikátem FSC. Vyplynulo to z tiskové zprávy české pobočky ekologické organizace Greenpeace z 20. července, která vedla jednání s naším předním nakladatelstvím Albatros. Britské nakladatelství Bloomsbury Publishing vydalo 21. července poslední díl Harry Pottera Harry Potter and Deathly Hallows na certifikovaném papíře na přání autorky J.K. Rowlingové. Zatímco ve Velké Británii nebo v Německu již vyšlo více dílů této série i jiné knižní tituly na FSC papíře, v Česku jde o velkou novinku. Jelikož bude populární kniha vytištěna ve velkém nákladu, bude ji pro Albatros tisknout několik tiskáren. Ty budou muset získat certifikát zpracovatelského řetězce FSC jako doklad kontroly původu papíru. Po vytištění Harryho Pottera budou tedy tiskárny připraveny na další tiskoviny z FSC certifikovaných zdrojů papíru, což dává šanci mnoha tuzemským institucím a firmám prokázat svou odpovědnost k ochraně lesů. V zahraničí přitom začíná být běžné, že firmy a instituce, které chtějí prokázat vysokou míru své společenské odpovědnosti volí pro své tiskoviny (katalogy, výroční zprávy) recyklovaný papír nebo papír pocházející z lesů obhospodařovaných podle důsledných ekologických a sociálních standardů celosvětového certifikačního systému FSC. „Vítáme odpovědné rozhodnutí nakladatelství Albatros a jsme připraveni pomoci s technickou stránkou certifikace tiskáren. Rozhodnutí Albatrosu je skvělou zprávou pro české čtenáře, kteří chtějí mít jistotu, že koupí knihy nepřispívající k devastaci lesů. FSC jim dává tuto záruku,“ řekl Michal Rezek, ředitel FSC ČR (www.czechfsc.cz), české pobočky mezinárodní nevládní neziskové organizace Forest Stewardship Council (FSC). Organizaci a značku FSC vytvořili na začátku 90. let společně velké mezinárodní ekologické organizace, obchodní a dřevařské společnosti a další partneři. Stala se 3/2007

UDRŽITELNÉ PLÁNOVÁNÍ ÚZEMÍ Občanské sdružení Nesehnutí Brno vydalo publikaci s názvem Udržitelné plánování území. V elektronické podobě ji najdete na internetové adrese: http://aa.ecn.cz/img_upload/ 67fc87870d57d5b3a63ce8985bb216ef/ upu.pdf Publikace není a nemá být shrnujícím zdrojem o územním plánování ani o udržitelném rozvoji. Jde spíše o popis některých základních principů udržitelného rozvoje a jeho uskutečňování při plánování území a představení konkrétních německých zkušeností s tímto přístupem. V závěrečné kapitole jsme se pokusili o ukázku aplikace principů udržitelného plánování území na konkrétních tematických problémech. Texty v sedmi kapitolách vznikly na základě svou impulsů. Prvním bylo připomínkování procesu vzniku nového Územního plánu města Brna a tedy i zvýšená snaha nacházet nástroje ochrany životního prostředí v územním plánováním. Druhým impulsem bylo navázání spolupráce mezi Nesehnutím a německou organizací Institut für interdisziplinäre Forschung a uskutečnění dvou vzdělávacích akcí k tématu územního plánování a udržitelného rozvoje. Text si klade za cíl přispět k šíření informací o udržitelném plánování území a podpořit myšlenku, že proces územního plánování by měl být orientován na kritéria udržitelného rozvoje a ochrany životního prostředí s důrazem na kvalitu života lidí nyní i v budoucnosti. Jiří Koželouh, ekologická poradna Nesehnutí, upraveno (red) HISTORIE ČESKOSLOVENSKÉHO DRUŽSTEVNICTVÍ Ladislav Feierabend – Zemědělské družstevnictví v Československu do roku 1952. Nakladatelství Stehlík, Volary 2007, v nové edici Jiná ekonomie. Překlad Naďa Johanisová.

Pokud slyšíme o venkovském družstevnictví, vybaví se nám možná JZD sedmdesátých a osmdesátých let, plnící směrnice sjezdů KSČ, případně ještě kolektivizace let padesátých, ze které si dělali legraci Werich a Horníček, hovoříce na forbíně divadla ABC o minulých životech: „Já jsem byl kráva – a udojil mě k smrti zlý kulak! Ale já jsem ho vypekla. S posledním litrem ve vemeni jsem přeběhla k JZD!“ Málokdo ale ví, že před těmito tragickými událostmi, jejichž dobový popis v knížce též najdete, vzkvétaly v naší vlasti po mnoho desetiletí tisíce venkovských družstev skladištních a hospodářských, úvěrních, zpracovatelských, spotřebních, elektrárenských a dalších, které vznikaly svobodně, spontánně a zdola. Síť svépomocných sdružení pomohla rolníkům uniknout z drápů lichvářů, moderizovat svá hospodářství, zhodnotit a výhodně prodávat své produkty, elektrifikovat i jinak zvelebit své obce. A co bylo snad ještě významnější: dodala jim sebedůvěru, protože svá družstva zřídili a spravovali sami, bez pomoci charity či státu. Předválečná zemědělská družstva v sobě dokázala skloubit prvky solidarity i soukromé iniciativy. Byla příkladem kontroly ekonomické moci – ekonomické demokracie. Jaký měla vliv na život první republiky? Proč o nich dnes víme tak málo? Mohou nám být inspirací i v dnešní době? Knížku, která vzbuzuje tyto i další otázky, napsal její autor Ladislav Feierabend, výrazná osobnost první republiky, ministr v Benešově londýnské vládě, z níž v únoru 1945 podal demisi, protože nesouhlasil s Benešovou prosovětskou politikou, v exilu v roce 1952. Po pětapadesáti letech se dostává poprvé k českým čtenářům. Naďa Johanisová

VÝSTAVY EKOLOGICKÉ ZEMĚDĚLSTVÍ VE FOTOGRAFIÍCH Výstavu dokumentárních fotografií Martina Davidova Ekologické zemědělství ve Zlínském kraji o životě farmářů, kteří

29

PUBLIKACE

N

se rozhodli jít cestou přírodě blízkého hospodaření uspořádalo zlínské Ekocentrum Čtyřlístek (ZO ČSOP) ve Střední odborné škole a gymnáziu Staré Město. Nyní si mohou zájemci výstavu půjčit. V rámci Zlínského, Olomouckého, Moravskoslezského a Pardubického kraje dokonce budou mít do ledna 2008 dovoz výstavy a instalaci zdarma. Výstava obsahuje 25 černobílých fotografií 40x50 cm v dřevěném rámu, je možno doplnit až 20 barevnými fotkami. ZO ČSOP Ekocentrum Čtyřlístek, Soudní 1, 762 57 Zlín, tel. 577 636 314, e-mail [email protected]

FINANCE PODPORA EKOLOGICKÉ VÝCHOVY VE ŠKOLÁCH MŠMT vyhlásilo rozvojový program Podpora environmentálního vzdělávání výchovy a osvěty (EVVO) ve školách v roce 2007. Cílem programu je podpořit environmentální vzdělávání, výchovu a osvětu realizovanou v souladu se školními vzdělávacími programy nebo dosavadními vzdělávacími programy. O poskytnutí finančních prostředků mohou žádat právnické osoby všech zřizovatelů. Program bude podporovat například vytváření projektové dokumentace školních projektů EVVO; realizaci školních projektů EVVO; účast dětí a žáků školy na jednodenních nebo vícedenních pobytech ve střediscích ekologické výchovy; realizaci seminářů, besed, workshopů pro děti a žáky; zpracování vzdělávacího obsahu (učebních osnov) povinného, volitelného, nepo-

Časopis Bedrník vychází v rámci projektu Metodická a informační podpora při začleňování environmentální výchovy do školních vzdělávacích programů, který je financován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

A

B

Í

D

K

A

vinného předmětu nebo zájmového útvaru zaměřeného na EVVO; vytváření vlastních učebních dokumentů, metodických námětů a doporučení a učebních pomůcek; vytvoření, vyhodnocení, aktualizaci školního programu EVVO; další vzdělávání školního koordinátora EVVO; vybavení školy učebními pomůckami pro EVVO; zřízení, vybavení a údržbu přírodní učebny EVVO; úpravu nebo obnovu školního pozemku na využití pro environmentální výchovu; spolupráci školy s veřejností. Žádost včetně příloh předkládá právnická osoba nejpozději 10. září 2007. Vybráno z: http://www.msmt.cz/uploads/soubory/zakladni/JCVyhlaseniRPEVVO2007.doc OPERAČNÍ PROGRAM ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ Ministerstvo životního prostředí a Státní fond životního prostředí otevřely vybrané oblasti Operačního programu Životní prostředí, druhého největšího operačního programu České republiky, pro období 2007 – 2013. Program čerpá 18,4 % z 26,96 miliardy eura určených ze Strukturálních fondů EU pro Českou republiku. Celkem OP ŽP nabídne přes 5,2 miliardy eura, tj. cca 150 miliard Kč. Prioritní osa 7 je zaměřena na roozvoj infrastruktury pro environmentální vzdělávání, poradenství a osvětu (investiční projekty stavebního charakteru). Žádosti se mohou podávat od 3. září do 26. října 2007. Vysvětlující příručka je dostupná na http://www.opzp.cz/ http://www.opzp.cz/clanek/46/34/operacni-program-zivotni-prostredi-zahajuje Vybráno z: www.opzp.cz

Redakční rada: Helena Kujanová (Jihočeský kraj), Eva Kazdová (Jihomoravský kraj), Jiří Kulich (Královéhradecký kraj), Jiří Bureš (Pardubický kraj), Aleš Kočí (Liberecký kraj), Věra Jakubková (Moravskoslezský kraj), Michal Bartoš (Olomoucký kraj), Lenka Navrátilová (Plzeňský a Karlovarský kraj), Pavla Novotná (Praha), Kateřina Červenková (Středočeský kraj), Ivana Poláčková (Ústecký kraj), Květoslava Burešová (Vysočina), Pavel Bartoň (Zlínský kraj), Silvia Szabóová (Slovensko), Lenka Daňková (SSEV Pavučina).

Hlavní téma příštího čísla: PRŮMYSL

INTERNET ZAJÍMAVÉ ADRESY K TÉMATU VENKOV n Mezinárodní centrum pro ekologické zemědělství střední a východní Evropy, EkoConnect, (v českém jazyce) – http:// www.ekoconnect.org/ts_index.html n Evropská federace městských farem, European Federation of City Farms – http:// efcf.vgc.be/ n Biospotřebitel, Pro-bio liga, spotřebitelé biopotravin a přátelé ekologického zemědělství, informace, ochrana spotřebitelů potravin, vzdělávání a zvyšování všeobecné ekogramotnosti – www.biospotrebitel.cz n Rozvoj venkova a multifunkčního zemědělství, operační program EU, SWOT analýza českého zemědělství a venkova – http://www.strukturalni-fondy. cz/oprvmz n Venkovské noviny – měsíčník, v němž uslyšíte hlas venkova, v elektronické podobě vydává Centrum pro komunitní práci – http://venkovskenoviny.cpkp.cz n Agroenvironmentální informační a poradenská centra v ČR – www.pro-bio.cz n Green marketing, mj. vydává elektronický časopis Bio obchod – www.greenmarketing.cz n LEADER+, program EU na podporu obyvatel venkovských oblastí, podpora vysoce kvaliltních a originálních strategií pro udržitelný rozvoj venkova – www.leaderplus.cz n Program obnovy venkova – http:// www.isu.cz/pov/main.asp n Spolek pro obnovu venkova – www. spov.org Vybrala Hana Kolářová

BEDRNÍK červenec / 2007 | časopis pro ekogramotnost; www.pavucina-sev.cz ISSN 1801–1381. Ev. č. MK ČR 15710. Vydává Středisko ekologické výchovy a etiky Rýchory – SEVER pro Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina.

SEVER, 542 26 Horní Maršov 89 ( 499 874 280, 499 874 326 e–mail [email protected] www.sever.ekologickavychova.cz

SSEV Pavučina Senovážné náměstí 24; 116 47 Praha 1 ( 234 621 386 e–mail [email protected]

Objednávky: SEVER, Barbora Tichá, 542 26 Horní Maršov 89, [email protected], ( 499 874 280, 739 203 205 Šéfredaktorka: Mgr. Hana Kolářová Redakce: K Mejtu 200, 142 00 Praha – Písnice ( 261 910 608, e–mail [email protected] Grafická úprava, sazba: Petr Kutáček Tisk: VAMB Štěchovice Náklad: 1500 ks

Vytištěno na recyklovaném papíře. Příspěvky posílejte na adresu redakce.

AKTIVNÍ POBYT V PASIVNÍM DOMĚ V Bílých Karpaty leží Hostětín. Žije v něm trvale na 230 obyvatel. V této vesničce vzniklo centrum modelových ekologických projektů pro venkov, které má krajský, ba celorepublikový význam.

Centrum Veronica Hostětín se věnuje environmentální výchově a vzdělávání především dospělých – organizuje semináře, exkurze, workshopy a školení pro zástupce veřejné správy, nevládních organizací a veřejnosti. Od listopadu 2006 sídlí v nově postavené nízkoenergetické budově. Již léta ale Hostětín funguje jako centrum modelových ekologických projektů pro venkov a počet jeho návštěvníků rok od roku stoupá. Kromě programu je sem láká například první kořenová čistírna odpadních vod v regionu, restaurovaná sušírna ovoce, solární kolektory, výtopna spalující dřevní štěpku, na níž jsou napojeny téměř všechny domácnosti ve vsi, moštárna zajišťující využití úrody jablek ze širokého okolí, užití slámy coby tepelné izolace, dřevěné sochy začleněné do krajiny a též úsporné veřejné osvětlení, které téměř neruší. Tyto projekty jsou vždy dílem několika partnerů, jejich nositelem je většinou obec Hostětín nebo Základní organizace Českého svazu ochránců přírody Veronica. Od začátku roku 2007 proběhla v nově vybudovaném seminárním centru řada kurzů. Například vzdělávací programy věnované přírodnímu zahradničení, nebo kurzy Ovocné dřeviny v krajině a Ochrana přírody a krajiny rozšiřují nabídku dalšího profesního vzdělávání ve Zlínském kraji. Během kurzu věnovaného ovocným dřevinám si účastníci kromě vyslechnutí přednášek mohli sami vyzkoušet jarní řez dřevin či absolvovali exkurzi do sadu ve Velké nad Veličkou, kde je uchováván genofond bělokarpatských ovocných odrůd. Kurz připravilo Centrum Veronica Hostětín ve spolupráci s experty ze Zahradnické fakulty Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a dalšími partnery. Přestavujete či stavíte dům a chcete zároveň řešit i čištění odpadních vod? Chcete mít na svém pozemku rybníček, do kterého by byla sváděna i voda z okapu a odpadu? Co je k tomu potřeba zajistit administrativně, legislativně, ekonomicky? Na tyto otázky odpovídal seminář s názvem Přírodní způsoby čištění odpadních vod u soukromých objektů. Byl zaměřen na realizaci, fungování a provozování menších kořenových čistíren odpadních vod a byl určen pracovníkům samospráv, pracovníkům školských zařízení, odborným pracovníkům v ochraně přírody, ale hlavně veřejnosti. Účast na něm byla bezplatná. Seminář je součástí projektu Zelená pro Zlínský kraj neboli environmentální vzdělávání jako cesta k udržitelnému rozvoji. V březnu proběhla v Hostětíně již po páté mezinárodní mezioborová konference Venkovská krajina 2007. A v květnu se zde završila Zlínská CO2 liga. Na konferenci prezentovalo své projek-

1

1 n Centrum Veronica Hostětín 2 n Přeroubování desetileté jabloně vhodnějšími odrůdami 3 n Seminární místnost Centra Veronica Hostetín 4 n Letní škola ochrany krajiny 2006

ty sedm soutěžních skupin v kategorii základních škol a čtyři skupiny v kategorii středních škol. „Jsme moc rádi, že problematika zaujala natolik, že se jich do soutěže zapojilo více než 160. Rozhodně budeme pokračovat ve snaze přiblížit dětem problematiku klimatických změn a obnovitelných zdrojů energie i v budoucnosti,“ říká organizátorka soutěže Hana Němcová z Centra Veronica Hostětín. V létě probíhala v Hostětíně letní prázdninová škola a rovněž Týden pro rodiny s dětmi, Týden pro aktivní seniory a také opakované dny otevřených dveří s lektorovanou prohlídkou nízkoenergetické budovy. Ojedinělý a živoucí program Centra Veronica v Hostětíně zajišťuje Základní organizace Českého svazu ochránců přírody Veronica se sídlem v Brně, která centrum také provozuje. Centrum Veronica Hostětín, Hostětín 86, 687 71 p. Bojkovice, tel. 572 641 855, fax 572 641 854, [email protected], www.veronica.cz/hostetin

2

3

Hana Kolářová, s využitím materiálů Centra Veronica Hostětín. Foto Věra Pospíšilíková a Jana Tesařová.

4

Existují kořeny kultury udržitelného rozvoje v různých lidských společenstvích na Zemi? Nepochybně. Guinessova kniha rekordů uvádí jako nejdelší název jezera Munchowgagokchungowgagokchowgagagoongamouk. Znamená to: My rybaříme na svém břehu, vy rybaříte na svém břehu, a nikdo neloví ryby uprostřed.

Toto zeměpisné jméno vyjadřuje princip udržitelného rozvoje. Udržitelný rozvoj nežádá, abychom přestali jíst či přestali užívat darů života. Je to naopak radostná myšlenka a oslava života. Myšlenka udržitelného rozvoje dokonce navíc přeje stejné potěšení ze života i našim vnoučatům. [Zdroj: http://efcf.vgc.be/principles.html]