Dopravní výchova na středních školách

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra : didaktických technologií

Dopravní výchova na středních školách Bakalářská práce

Brno 2007

Autor práce: Karel Sláma

vedoucí práce : doc. RNDr. PhDr. Mojmír Stojan, CSc

1

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a použil jen prameny uvedené v seznamu literatury.

v Brně dne 23.4.2007

Karel Sláma

2

Poděkování Děkuji všem, kteří se podíleli cennými radami a připomínkami na zpracování předložené bakalářské práce.

3

Obsah 1. Úvod

6

2. Cíl práce

7

3. Formy dopravní výchovy pro děti a mládež školního věku

8

3.1 Výuka dopravní výchovy v rámci učiva jednotlivých školních předmětů na ZŠ a SŠ

10

3.2 Vedení dopravní výchovy formou projektů dopravní výchovy pro děti a mládež ZŠ a SŠ

12

3.3 Zařazení dopravní výchovy do organizovaných činností dětí a mládeže ve věku 6-18 let ve volném čase

15

4. Prostředky pro dopravní výchovu dětí a mládeže školního věku

18

4.1 Prostředky dopravní výchovy ke školní prezentaci a procvičování intelektuálních dovedností dopravní výchovy

19

4.2 Prostředky dopravní výchovy k procvičování praktických návyků chování v dopravě

21

5. Komplexní pojetí fenoménu jízdního kola jako objektu, na němž lze integrovat učivo jednotlivých předmětů ZŠ a SŠ

23

5.1 Využití konstrukce jízdního kola k aplikaci učiva o materiálech, pružnosti a pevnosti

24

5.2 Využití konstrukce jízdního kola k aplikaci učiva fyziky

25

5.3 Využití konstrukce jízdního kola k aplikaci učiva matematiky

28

5.4 Využití konstrukce jízdního kola k aplikaci učiva chemie

30

5.5 Využití konstrukce jízdního kola k aplikaci učiva ekologie a environmentální výchovy

31

5.6 Využití konstrukce jízdního kola k aplikaci učiva biologie a přírodopisu

32

5.7 Využití konstrukce jízdního kola k aplikaci učiva historie

33

5.8 Využití konstrukce jízdního kola k aplikaci učiva geografie

34

4

5.9 Využití konstrukce jízdního kola k aplikaci učiva tělesné výchovy a sportu

35

5.10 Využití konstrukce jízdního kola k aplikaci učiva literatury a jazyka

37

6. Shrnutí

38

7. Závěr

39

8.Seznam použité literatury

40

9. Abstrakt a klíčová slova

41

5

1. Úvod

Rozvoj automobilové dopravy

je jedním z charakteristických rysů

moderní doby. K nejzávažnějším důsledkům dopravy patří ztráty na životech, zdravotní problémy lidí a vysoké materiální a finanční ztráty.

Člověk se setkává s pozitivní i negativní známkou dopravy již v ranném dětství a toto trvá až do dospělosti. Výuka dopravní výchovy by se měla považovat za jednu z priorit ve vzdělávání mladé generace.

Dnešní doba sebou přináší řadu změn, které se bezprostředně dotýkají každého z nás. Tak, jak se

geometrickou řadou zvyšuje počet

automobilů na našich silnicích, tak je třeba stále častěji výchovně působit na žáky našich škol a stále ve větší míře upozorňovat na úskalí silničního provozu, jak z pohledů chodců, tak z pohledu cyklistů popřípadě řidičů motorových vozidel.

S výukou dopravní výchovy je třeba začít již v ranném dětství. Tento úkol připadá na rodiče ve spolupráci s učiteli v předškolních zařízeních. Na tyto základy dále navazuje výuka dopravní výchovy na školách, v pozdějším věku se do výuky dopravní výchovy zapojuje autoškola. Tento proces však tímto nekončí i v dospělosti je třeba získávat nadále nové zkušenosti a seznamovat se s novými předpisy a zákony.

6

2. Cíl práce

Pro svou práci jsem zvolil následující cíle:


Charakterizovat stávající formy a prostředky dopravní výchovy
popsat některé projekty dopravní výchovy
integrovat fenomén jízdního kola do některých předmětů SŠ K cíli vede splnění dílčích úkolů: • prostudovat literaturu o dopravní výchově • seznámit se s projekty dopravní výchovy • seznámit se s tématickým plánem učiva v jednotlivých předmětech na SŠ • integrovat fenomén jízdního kola do učiva jednotlivých předmětů

7

3. Formy dopravní výchovy pro děti a mládež školního věku

S dopravní výchovou se děti a mládež setkávají již v mateřských školách. Zde se děti seznamují názornou formou se základními dopravními značkami, seznamují se s dopravními prostředky, světelnými signály, učí se rozpoznávat strany v prostoru, zvuky a získávají další důležité poznatky o dopravě. Tyto poznatky získávají převážně prostřednictvím her.

„Výuka dopravní výchovy dále pokračuje na základních školách. Je rozdělena do čtyř věkových kategorií : 6-9 let ……………žák jako chodec 9-12 let……………žák jako cyklista začátečník 12-15 let…………...chování v silničním provozu 14-15 let……………problematika přípravy řidiče malého motocyklu“ (Votruba, 1996, s. 5)

„V první kategorii se dopravní výchova zabývá především těmito úkoly : Chůze po ulici a po silnici Přecházení vozovky Cestující a spolujezdec Bezpečná místa pro hry Železniční přejezdy Účast v silničním provozu Základní poznatky chování při dopravní nehodě

Děti se v tomto věku také seznamují s významem dopravních značek.

8

V druhé kategorii se žáci seznamují s těmito oddíly: Základní podmínky a pravidla pro jízdu na kole Křižovatky Jízda přes železniční přejezd Dopravní nehody

Opět se též seznamují s dalšími dopravními značkami

Ve třetí kategorii se žáci seznamují s oddíly jako je: Základní ustanovení o povinnostech účastníků silničního provozu Jízda v jízdních pruzích Jízda ve zvláštních případech Rychlost jízdy Pravidla pro zastavení a stání osvětlení vozidel

Cílovým vyvrcholením dopravní výchovy v základní škole by měla být možnost

získání řidičského oprávnění skupiny A (M). Věk žáků

9. ročníku

umožňuje absolvovat přípravu a získat toto řidičské

oprávnění.“ (Votruba, 1996, s.6-12)

Z tohoto přehledu vyplývá, že žáci na základních školách prochází učivem dopravní výchovy, které zahrnuje všechny formy, jak teoretickou tak praktickou.

V prvních ročnících středních škol žáci při získávání oprávnění pro řízení malého motocyklu se účastní teoretické i praktické výuky v autoškole. Obdobnými formami výuky dopravní výchovy prochází žáci i ve vyšších ročnících na středních školách. Zde žáci navazují na získané 9

znalosti, tyto znalosti si prohlubují, popřípadě u těchto žáků odstraňujeme špatné návyky v chování. Dále se na středních školách seznamují žáci s etiketou v dopravním provozu, převážně při cestách v hromadných dopravních prostředcích a chování vůči starším spoluobčanům.

3.1 Výuka dopravní výchovy v rámci učiva jednotlivých školních předmětů na ZŠ a SŠ

Výuka dopravní výchovy v jednotlivých předmětech probíhá v souladu s tématickým plánem učiva. Tak jak intelektuální znalosti a dovednosti dovolí, tak žákům přikládáme k učení a procvičování nové a složitější prvky dopravní výchovy.

Žáky seznamujeme v rámci jednotlivých předmětů s novými poznatky od jednodušších

ke složitějším. Počínáme seznamováním s tvary

dopravních prostředků, rozpoznáváním barev na semaforu, pokračujeme v teoretických znalostech o chování se na pozemních komunikacích. Při vycházkách klademe důraz na správnou chůzi po chodníku, popřípadě po zpevněné komunikaci.

Ve vyšších ročnících přecházíme ve výuku v ovládání jednoduchých dopravních prostředků a zvládání jednoduchých dopravních situací. V dalších ročnících řešíme složitější dopravní situace a provádíme úkoly, které jsou spojeny s využitím technických pomůcek, popřípadě provádíme praktický výcvik na dětských dopravních hřištích.

10

Příklady výuky dopravní výchovy v jednotlivých školních předmětech:

1.stupeň Prvouka: rozeznávání barev na semaforu, tvaru dopravních prostředků Výtvarná výchova: malování dopravní situace kolem školy Pracovní výchova: sestavování jednoduchých dopravních prostředků z kaštanů a zápalek apod. Vlastivěda: dopravní situace dříve a dnes Tělesná výchova : vycházky do přírody s upozorněním na chování se v dopravním provozu Matematika: sčítání autíček,počet kol na automobilu atd. Český jazyk: čtení článků o dopravě

2.stupeň Matematika: Výpočty rychlosti a brzdné dráhy vozidel Český jazyk :Literární práce o chování chodců a cyklistů potažmo ostatních účastníků silničního provozu na pozemních komunikacích Výtvarná výchova:zobrazení dopravních situací kolem nás Pracovní vyučování: výroba různých modelů a pomůcek pro dopravní výchovu

Střední školy dle profilu absolventů

Ekonomika: jak se doprava i dopravní nehody promítnou do rozpočtu domácností Statistika: úlohy o statistice dopravních nehod v regionu, o počtu osob zúčastněných v dopravě Informační technologie: tvorba programů pro dopravní výchovu, zpracování metodických listů k výchově chodců, cyklistů, řidičů… 11

3.2 Vedení dopravní výchovy formou projektů dopravní výchovy pro děti a mládež ZŠ a SŠ

V České republice se mládež již od útlého věku účastní výuky dopravní výchovy v projektech dopravní výchovy, které materiálně i fyzicky zajišťují různé instituce, počínaje školou, městskými a obecními úřady, policií ČR na úrovni místní, okresní i krajské, požárními sbory a některými zájmovými organizacemi.

Na celostátní úrovní se výukou dopravní výchovy zaobírá ministerstvo dopravy, Centrum dopravního výzkumu a také BESIP.

V těchto

projektech je mládež seznamována s historií dopravy i dopravní situací na našich silnicích. Výuka dopravní výchovy v těchto projektech je prováděna různými formami. Na školách jsou to převážně besedy s policií, hasiči a záchranou službou, výstavkami o práci dopravní policie. V zájmových organizacích převládají soutěže zručnosti při jízdě na kole, soutěže ve znalostech dopravních značek, předpisů o správném vybavení jízdního kola, popřípadě znalostech zdravotní výchovy.

Jedním z projektů dopravní výchovy je projekt centra dopravního výzkumu v Brně zpracovaný paní Jitkou Heinrichovou s názvem „Bezpečná cesta do školy“ . „ Hlavním cílem projektu je naučit děti chovat se v dopravním prostředí bezpečně a tím výrazně snížit počet dopravních nehod s účastí dětí. Hlavní cíl vyžaduje splnění řady jednotlivých kroků. Především naučit děti vážit si života. Učit děti poznávat zranitelnost svého těla. Vést děti k opatrnosti. 12

Respektovat skutečnost, že je lepší předcházet než řešit následky. Vypěstovat u dětí pozitivní vztahy k sobě i k ostatním. Vypěstovat u dětí pozitivní vztah k přírodě v návaznosti na udržitelnou dopravu. Systematicky v dětech rozvíjet Dopravní smysl (rozvoj vnímavosti na životně důležité podněty) Naučit děti všímat si okolí, vnímat dopravní prostředí a orientovat se v něm, seznámit je s nejbezpečnější cestou do školy. Naučit děti poznávat charakteristické projevy různých vozidel. Naučit děti poznávat charakteristicky řidičů různých vozidel ( pohledové stíny, mrtvá pole, mrtvé úhly,…). Seznámit děti s možným nebezpečím a rizikovými oblastmi. Učit se orientovat ve svém okolí i neznámém prostředí. Vytvořit správné návyky při pohybu na pozemních komunikacích, naučit děti pravidlo Zeleného kříže (pravidlo pro bezpečné přecházení – Zastav se! Přemýšlej! Dívej se! Poslouchej!) Učit děti přejímat zodpovědnost. Rozvíjet u dětí trpělivost a schopnost soustředit se. Naučit děti dívat se (pozorovat), poslouchat, předvídat, vyhodnocovat, reagovat a vhodně jednat. Naučit děti spolupracovat na společném projektu a tím rozvíjet schopnost komunikovat.“ (Heinrichová 2006, s.10)

Tento projekt je koncipován tak, aby s ním mohli pracovat a využívat ho žáci všech věkových kategorií. Proto jej mohou využívat, jak žáci na základních, tak na středních školách.

13

Dalším projektem v rámci dopravní výchovy je projekt „The action“. Tento projekt působí převážně na emotivní stránku žáků.

Poslání: Pozitivně ovlivňovat dopravní chování cílové skupiny prostřednictvím konfrontace s obětí dopravní nehody a dalšími osobami účastnících se likvidací následků dopravní nehody.

Cílové skupiny: 2 cílové skupiny 15 – 16 let – začínající řidiči jednostopých motorových vozidel (mopedy, motocykly do 50 cm3) 18 – 24 let – začínající řidiči osobních automobilů a motocyklů nad 50 cm3

Co je Roadshow? Na základě příkladu ze Severního Irska si Road Show klade za cíl ovlivnit chování začínajících řidičů v dopravě. Road Show se odehrává v divadelních sálech, ve sportovních halách nebo jiných vhodných prostorách, které pojmou větší skupinu diváků a líčí pomocí multimediálního vyjádření jak může noc strávená na diskotéce nebo taneční zábavě vyústit ve smrt nebo trvalou invaliditu. Projekt se nezaměřuje jenom na prevenci konzumace alkoholu řidičů na zábavách, ale také nutností používání bezpečnostních pásů a dodržování rychlostních limitů.– tedy okruhy problémů, které jsou typické pro mladé začínající řidiče.

Začínající řidiči jsou konfrontováni s invalidní obětí nehody, členy jeho rodiny a zástupci různých složek integrovaného záchranného systému, 14

kteří poskytují zraněným účastníkům dopravní nehody pomoc. Jsou prezentovány okolnosti nehody a konkrétní situace. Cílem je ukázat mladým dospělým, že dopravní nehody někdy mívají dramatické a radikální následky a jaký vliv to má na individuální osobní život. Cílem je vytvořit základ pro zlepšení chování v dopravě obecně, ale zvláště chování cílové skupiny. Program trvá asi jednu hodinu a je organizován především pro vzdělávací instituce v oblasti středního a vyššího vzdělávání pro obvykle stovky mladých lidí.

Road Show se samo vyznačuje tím, že nejen prezentuje oběť, ale také ty, kteří pomohli oběti nehodu přežít. Tito lidé také vypráví skupině svůj příběh.

Autor projektu: Institute of Traffic Care (ITC) – sídlící v Holandsku – Amsterdam

3.3 Zařazení dopravní výchovy do organizovaných činností dětí a mládeže ve věku 6-18 let ve volném čase

V dnešní době se hlavní náplní času stala práce. Pro žáky škol je prací jejich čas strávený při vyučování a přípravě na vyučování. Zbylý čas je převážně vyplněn hrami a jinými aktivitami. Tuto dobu nazýváme volný čas.

J. Pávková chápe volný čas jako „opak nutné práce a povinností, dobu, kdy si své činnosti můžeme svobodně vybrat, děláme je svobodně a rádi, přinášejí nám pocit uspokojení a uvolnění“ (Pávková 1999, s. 15). Pod pojmem volný čas se běžně zahrnují odpočinek, rekreace, zábava, 15

zájmové činnosti, dobrovolné vzdělávání, dobrovolná společensky prospěšná činnost i časové ztráty s těmito činnostmi spojené. Volný čas je nesmírná hodnota. Člověk má možnost vrátit se k sobě samému, k svému autentickému plnému životu a přemýšlet o hodnotách.

„Z pochopení celistvosti člověka vyplývá pojetí práce a volného času jako dvou rovnocenných životních hodnot z hlediska individua a společnosti. Práce neznamená jednoduše nutnost (mohu přece pracovat ze svobodného rozhodnutí, se zájmem a láskou) a volný čas není rovnou identický se svobodou (mohu si přece ukládat úkoly a povinnosti)“ (Spousta 1994, s. 18)

Volný čas dětí a mládeže má svá specifika. Děti nemají dostatek zkušeností a neorientují se v pestré nabídce zájmových činností, je proto důležité děti motivovat. Nikoho nesmíme nutit, účast na činnostech musí být dobrovolná. Činnosti vybíráme tak, aby byly pro děti lákavé a něčím zajímavé. Míra ovlivňování volného času dětí závisí na jejich věku, mentální a sociální vyspělosti i na charakteru rodinné výchovy.

Volný čas je dle J. Čápa (1993) vymezován následujícími funkcemi: 1. odpočinkem 2. zábavou 3. rozvojem

J. Pávková rozlišuje tři základní funkce: 1. výchovně vzdělávací 2. zdravotní 3. sociální

16

Obzvláště důležitá je výchovně-vzdělávací funkce. Podílejí se na ní jednotlivé instituce pro výchovu mimo vyučování (např. domy dětí a mládeže, střediska volného času, domovy mládeže a jiné), které motivují děti k společensky žádoucímu užívání volného času, k získávání nových vědomostí, dovedností i návyků. Zároveň směřují k celoživotnímu vzdělávání.

K plnění zdravotní funkce napomáhá usměrňování režimu dne. Je důležité střídat činnosti různého charakteru – duševní a tělesné činnosti, práci a odpočinek, činnosti organizované a spontánní. Velmi důležitý je pohyb na čerstvém vzduchu. Pohyb kompenzuje dlouhé sezení při vyučování. Další důležitou činností, kterou mají instituce u dětí podněcovat, je správná životospráva a dodržování hygienických návyků.

Sociální funkce je zvláště důležitá pro utváření bohatých a žádoucích sociálních vztahů. Instituce pro výchovu mimo vyučování mohou kompenzovat rozdíly mezi nestejnými materiálními i psychologickými podmínkami v rodinách. Součástí sociální funkce je i nácvik komunikativních dovedností a seznámení s pravidly společenského chování.

Všechny uvedené instituce mohou dopravní výchovu ve svém programu zajistit mnoha nenásilnými způsoby. Při svém působení se mohou zaměřit na všechny formy vzdělávání v dopravní výchově, ať praktické či teoretické. Zařazení projektů dopravní výchovy je zde na snadě . Volný čas utváří daleko lepší podmínky pro výuku dopravní výchovy touto formou.

17

4. Didaktické prostředky pro dopravní výchovu dětí a mládeže školního věku

Tak jako ve všech oblastech učebního procesu, tak i při výuce dopravní výchovy využíváme různých forem práce s dětmi. Při učitelské činnosti je dobré používat didaktické prostředky pro jejich názornost, upoutání pozornosti žáků a rozmanitost. Při využívání nové výpočetní techniky využijeme také aktuálnost a nové trendy ve výuce.

Učební pomůcky pro dopravní výchovu můžeme rozdělit na: - hmotné - audiovizuální - multimediální

Mezi hmotné řadíme učebnice, informační a metodické zpravodaje, pracovní sešity, propagační materiály vydávané různými organizacemi, fotografie, obrazy, prospekty a názorné pomůcky jako cyklistické helmy, autosedačky, části jízdního kola, modely dopravních značek, křižovatek, mobilní dopravní hřiště a jiné.

Při práci s žáky je nutné využívat techniky, která umožňuje zapojení více smyslů a učivo je při této formě lépe zapamatovatelné. Jako příklad lze uvést zpětný projektor, diaprojektor, vizualizér, přehrávání videokazet a DVD nosičů. Na těchto mediích je prozatím titulů s dopravní tématikou poskromnu, ale můžeme využít například sekvence z televizního pořadu o bezpečnosti silničního provozu, který ve spolupráci s Českou televizí uvádí BESIP.

18

Mezi multimediální prostředky patří počítač, který nabízí obraz, zvuk a navíc zpětnou vazbu. Přístup na internet umožňuje navštívit některé webové stránky zabývající se problematikou dopravní výchovy. V dnešní době je zatím těchto webových stránek málo, ale s rozvojem zájmu o tuto problematiku se situace časem jistě zlepší.

4.1 Prostředky dopravní výchovy ke školní prezentaci a procvičování intelektuálních dovedností dopravní výchovy

Ke školní prezentaci dopravní výchovy

v minulosti i nyní slouží

převážně učebnice, metodické listy, různé propagační materiály, informační a metodické zpravodaje, obrazy a fotografie. S těmito pomůckami žáci pracují ve třídách a učebnách. Je jasné, že na konci druhého a počátkem třetího tisíciletí s prudkým rozmachem techniky můžeme využít multimediální technologie také jako didaktických prostředků a pomůcek při vyučování. Tyto prostředky nám umožňují ve velké míře a krátkém čase využívat nejmodernějších a nejnovějších poznatků. Výpočetní technika odsouvá do pozadí tradiční prostředky dopravní výchovy, jako jsou modely, textové materiály, obrazy, fotografie, pracovní sešity a další a stává se dominantním prostředkem výuky. Důležité je i zařízení učeben a výukových prostor (tabule, aparatura,..)

Kromě materiální složky je při výuce neméně důležitá i složka metodická, která zahrnuje formu prezentování znalostí a dovedností. Způsob, jakým je látka prezentována je velmi důležitý pro její zapamatovatelnost.

19

Mezi klasické prostředky dopravní výchovy můžeme zařadit hry.

Jednou z těchto her je hra „Dopravní puzzle“ – dopravní soutěž pro celou školu. Každá třída má svůj hrací plán, v každém dílku určité dílčí téma a při splnění tématu si žáci nalepí dílek od hracího plánu. Vyhrává třída, která první sestaví celé puzzle.

Další variantou je hra „Hurá na kolo“, která vznikla ve spolupráci s odborníky Ministerstva dopravy – BESIP. Jde o stolní hru pro 2 – 4 hráče s různou obtížností. V jednodušší verzi se hráči pohybují po hrací ploše podle dopravních značek, v obtížnější navíc odpovídají na kvízové otázky.

Výše uvedené hry jsou určeny spíše pro žáky základních škol. Pro mládež na středních školách by bylo účinnější vytvořit interaktivní počítačovou hru s dopravní tematikou. Navrhuji využít velmi kladného vztahu této věkové skupiny k výpočetní technice a nenásilnou formou je přivést k základním znalostem a aktuálním změnám v dopravních předpisech. Hra by mohla mít formu kvízu, v němž by žáci odpovídali na teoretické i praktické testové otázky, a výsledkem by byla listina hráčů dle správně zodpovězených otázek a doby řešení. Ve spolupráci s organizací BESIP a výrobci cyklistických potřeb by byla dvakrát ročně tato hra vyhodnocena a výherce by obdržel věcnou cenu. (např. cyklistickou přilbu).

20

4.2 Prostředky dopravní výchovy k procvičování praktických návyků chování v dopravě (trojkolka, koloběžka, jízdní kolo)

Žádná teoretická průprava a to ani v dopravní výchově by neměla smysl, kdyby nebyla aplikována v praxi. Již od mala se žáci v rodinách učí používat dopravní prostředky. V ranném věku patří k dětské zábavě jízda na trojkolce či koloběžce, v pozdějším věku také jízda na kole.Využívat tyto dopravní prostředky v dopravě je pro nezkušené cyklisty však velký problém. Potýkají se se špatnou technikou jízdy, neznalostmi dopravních předpisů a malou zkušeností s jízdou na veřejných komunikacích. Těmto problémům je možno předcházet praktickou výukou na dětských dopravních hřištích.

Dětské dopravní hřiště je plocha určená k dopravní výchově dětí. Je na ní umístěna zmenšená modelová síť ulic, silnic a chodníků s různými dopravními značkami a dopravními zařízeními, například světelnými semafory. Používají se zejména ke školou organizované dopravní výchově, ale některá dopravní hřiště jsou přístupná veřejnosti i individuálně. Na některých dopravních hřištích provozovatel zapůjčuje dětem jízdní kola nebo umožňuje použití jejich vlastních jízdních kol či koloběžek, někde probíhá výuka bez vozidel tak, že děti představující vozidla po vozovce pouze procházejí či probíhají. V západní Evropě je běžnější používat šlapací nebo elektrická autíčka.

První dětská dopravní hřiště vznikala již ve 30. letech 20. století, nedlouho po zavedení dopravního značení a silniční dopravní signalizace.Dopravní hřiště byla v Československu budována od počátku 80. let 20. století.V České republice byl systém dopravní výchovy s 21

jejich využitím nadále průběžně rozvíjen. Provozovateli dětských dopravních hřišť jsou základní a mateřské školy, autoškoly, domy dětí a mládeže a střediska volného času, AMK (Automotoklub), obce, Česká i městské policie i další subjekty včetně soukromých. Ve většině českých okresů je jedno nebo více dopravních hřišť, v Praze jich je devět.

Standardy dopravního vzdělávání počítají s tím, že základy pravidel silničního provozu by si dítě mělo osvojit nejpozději do 10 let věku, odkdy smí samostatně jezdit po pozemních komunikacích na jízdním kole. V rámci programu připraveného Ministerstvem dopravy ČR probíhá zpravidla ve čtvrtých třídách základních škol (případně ve třetí nebo páté třídě) systematický výcvik jízdy na kole, doporučují se dvě návštěvy třídy na dopravním hřišti v průběhu školního roku o celkovém rozsahu praktické výuky 5 hodin (například 3 hodiny na podzim a 2 hodiny na jaře). Po úspěšném završení teoretické i praktické výuky dítě dostává takzvaný „průkaz cyklisty“, který však je jen symbolický a nemá žádné právní dopady.

22

5. Komplexní pojetí fenoménu jízdního kola jako objektu, na němž lze integrovat učivo jednotlivých předmětů ZŠ a SŠ

Fenoménem, kterým se budeme zaobírat je jízdní kolo. Tento dopravní prostředek je tak notoricky znám, že když se žáků zeptáme co je to jízdní kolo, dokáží na tohle téma hovořit nespočetně dlouhé minuty. Každý z nás se s jízdním kolem setkává od útlého věku. Jízdní kolo slouží jak k dopravě, tak k zábavě.

Jízdní kolo (starším označením bicykl) je jednostopé vozidlo, poháněné silou lidských svalů. Bylo vynalezeno Karlem Draisem v roce 1817 v Karlsruhe v dnešním Německu. Na světě je přes 1 000 000 000 jízdních kol. V mnoha regionech představuje hlavní dopravní prostředek, jinde zase slouží k rekreačním jízdám. Pozoruhodné je také jeho rozšíření v různých polích lidské působnosti, například slouží dětem jako hračka, dospělým zase pro rekreaci, závodění či jako posilovací stroj ve fitness (konkrétně nepohybující se varianta kola - rotoped).

Z pedagogického hlediska je jízdní kolo výchovným prostředkem, kterým můžeme kladně působit na procesy probíhající ve vyučování. Kolo jako celek nebo jeho nedílné součásti můžeme integrovat do takřka všech předmětů na základních a středních školách. Rozsah využití integrace závisí na profilu absolventa té které školy.

23

5.1 Využití materiálu a konstrukce jízdního kola k aplikaci učiva o materiálech pružnosti a pevnosti

Konstrukce jízdního kola je vyrobena z několika druhů materiálů. Hlavní součásti, jako je rám, řídítka, ráfky, převody, jsou vyrobeny z kovů. Další součásti, jako blatník , potahy na řídítka, sedlo, odrazky, jsou vyrobeny z plastu.

K učivu o materiálech můžeme začít například rozdělením látek na pevné, kapalné a plynné. Dále pokračujeme rozdělením pevných látek. Podle uspořádání částic se pevné látky dělí na dvě odlišné skupiny: - Krystalické látky (krystaly) - krystaly jsou obecně anizotropní. Molekuly vytváří v krystalech pravidelné struktury. - Amorfní (beztvaré) látky - amorfní látky jsou izotropní. Žáci po teoretickém rozdělení látek zařadí jízdní kolo do příslušné skupiny.

Na příkladu jízdního kola, jako předmětu vyrobeného z pevných látek – kovů, lze volbu materiálu zdůvodnit při probírání učiva o pružnosti a pevnosti látek.

Pružnost (též elasticita) je část fyziky, která studuje vztahy mezi deformacemi těles a vnějšími silami, která na těleso působí. Pružné těleso je takové těleso, které se působením vnější síly deformuje, ale po odstranění této síly se vrací do původního tvaru. Tělesa, která se po odstranění vnější síly nevrátí do původního tvaru, se označují jako nepružná.

24

Při působení malých sil platí (přibližně) lineární vztah mezi působícím napětím a relativní deformací. Tento vztah je označován jako Hookův zákon.

Tuhé těleso (dokonale tuhé těleso) je těleso z pevné látky, které má tu ideální vlastnost, že libovolná síla působící na těleso nezpůsobí deformaci tělesa, ale má pouze pohybový účinek. Každé skutečné pevné těleso může vykazovat deformaci při působení vnějších sil, proto ve skutečnosti tuhé těleso neexistuje. Tento abstraktní pojem se používá k teoretickému zkoumání čistě pohybových účinků sil na těleso v případech, kdy dané těleso nelze nahradit hmotným bodem, protože jeho rozměry a tvar nelze zanedbat.

Ve strojírenských oborech můžeme k tomuto tématu přidat výrobu a zpracování kovů.

Žáci opět zařadí jízdní kolo (resp. jeho jednotlivé pevné části vyrobené z různých materiálů) k příslušné skupině dle pružnosti a svoji volbu zdůvodní.

5.2 Využití konstrukce a funkce jízdního kola k aplikaci učiva fyziky

Stanovíme-li si jízdní kolo jako pohybující se objekt s určitou hmotností můžeme na tomto bodu aplikovat některé fyzikální zákony.

Dynamika: je část mechaniky, která se zabývá příčinami pohybu hmotných objektů (bodů, těles, soustav těles).

25

Zabývá se tedy veličinami spojenými s dynamikou pohybu, jako např. hybnost a energie. Nezajímá se o kinematické veličiny jako jsou poloha nebo rychlost.

Newtonovy pohybové zákony jsou fyzikální zákony formulované Isaacem Newtonem a popisují vztah mezi pohybem tělesa a silami, které na toto těleso působí. Všechny tyto zákony lze prakticky aplikovat na příkladě jízdního kola – např. jeho uvedení do pohybu.

Zákon setrvačnosti: Jestliže na těleso nepůsobí žádné vnější síly nebo výslednice sil je nulová, pak těleso setrvává v klidu nebo v rovnoměrném přímočarém pohybu.

Zákon síly: Jestliže na těleso působí síla, pak se těleso pohybuje se zrychlením, které je přímo úměrné působící síle a nepřímo úměrné hmotnosti tělesa.

Zákon akce a reakce: Jestliže jedno těleso působí silou na druhé těleso, pak i druhé těleso působí na první těleso stejně velkou silou opačného směru. Síly součastně vznikají a zanikají.

Fyzikální veličiny, které souvisí s dopravními prostředky tedy i s jízdním kolem jsou nerovnoměrný pohyb, rychlost, otáčivý pohyb, posuvný pohyb, rovnoměrný pohyb, zrychlení, dráha, trajektorie, přímočarý pohyb, křivočarý pohyb.

Veličiny, které nejvíce souvisí s dopravou jsou pohyb a rychlost. Pohyb tělesa se definuje jako změna jeho polohy vzhledem k jinému tělesu. 26

O pohybu tělesa má smysl hovořit jedině v souvislosti s polohou jiných těles. Pohyb všech těles je v zásadě tvořen dvěma druhy pohybu : a) posuvným pohybem b) otáčivým pohybem

Těleso může být v klidu vzhledem k jednomu tělesu a vůči jinému tělesu se může pohybovat. Klid a pohyb jsou tedy děje relativní. Absolutní klid neexistuje. Pohyb těles se vždy děje po určité dráze jistou rychlostí a trvá určitou dobu.

Rychlost je fyzikální veličina, která se označuje písmenem v. Rychlost rovnoměrného pohybu se určí jako podíl dráhy s a doby t, po kterou pohyb tělesa trvá. Nejpoužívanějšími jednotkami rychlosti jsou m/s, km/h. Při dané rychlosti lze vypočítat např. délku brzdné dráhy jízdního kola.

S rychlostí souvisí další fyzikální veličina, kterou je zrychlení. Na příkladu jízdního kola lze vypočítat zrychlení při jízdě z kopce pod určitým úhlem.

Vzhledem ke konstrukci kola můžeme ve fyzice využít k výuce mnoho součástí jízdního kola:

Pneumatiky - při výpočtu tlaku Zvonek – zkoumání vlastností zvuku v akustice Světlomet a sním spojené napájení – v optice a elektrotechnice Žárovka – vysvětlení přeměny el. energie na světlo, její fungování na principu zahřívání tenkého vodiče elektrickým proudem, který jím protéká. Při vysoké teplotě vlákno žárovky září především v infračervené 27

oblasti, zčásti i ve viditelném světle.Zařízení, kterým dodáváme elektrickou energii pro žárovku je buď dynamo nebo baterie.

Dynamo je elektrický stroj, přeměňující mechanickou energii na stejnosměrný elektrický proud. Dynamo se skládá ze statoru tvořeného magnetem nebo elektromagnetem a rotoru s vinutím a komutátorem. Až

do

nástupu

polovodičových

usměrňovačů

bylo

dynamo

nejvýznamnějším zdrojem stejnosměrného proudu v průmyslu i dopravě. Dnes jsou dynama vytlačována spolehlivějšími alternátory s následným usměrněním vyrobeného proudu.

5.3 Využití konstrukce a funkce jízdního kola k aplikaci učiva matematiky

Spojení matematiky a jízdního kola je již na první pohled jasné. Při montáži kola je třeba vypočítat, kolik součástí jízdní kolo obsahuje, abychom na nějakou nepatrnou, ale přitom důležitou součástku nezapomněli.

Při výrobě součástí je třeba matematicky vyjádřit kolik, čeho a za jakých podmínek je třeba k vlastní výrobě. Při technologii výroby prvků jízdního kola používáme matematických výpočtů k dosazení správných vlastností látek jejich kvality. Tyto chemické a fyzikální vztahy jsou v matematice také popsány.

Nejen při výrobě, ale také v běžném životě můžeme k jízdnímu kolu aplikovat různé matematické výpočty. Jsou to například počty vyrobených kusů, počty kusů při dopravě jízdního kola jako zboží, počty 28

vlastníků jízdních kol dětí, dospělých, mužů a žen. Dále počty vyrobených kusů kol k dopravě, sportu a zábavě. Tedy jednoduše řečeno různé statistické výpočty.

Jízdní kolo však můžeme využít při výuce geometrie, jako názorný prostředek k výuce geometrických tvarů. Již název „Jízdní kolo“ napovídá, čím se geometrie bude ve vztahu k jízdnímu kolu zaobírat. Jsou to přední a zadní kola, tedy v geometrii kruhy. Můžeme tedy zadávat příklady na výpočtech obsahu kruhu, který je roven součinu Ludolfova čísla

a druhé mocnině poloměru. Dokážeme-li vypočítat

obsah kruhu, můžeme také vypočítat výšku pneumatiky na ráfku tedy v geometrii mezikruží.

Spojením některých hlavních bodů na jízdním kole jako je sedlo, šlapadlo a uchycení řídítek dostaneme geometrický tvar zvaný trojúhelník. Zde máme tedy možnost aplikovat všechny výpočty a matematické operace o trojúhelníku.

Spojením dalších bodů například sedlo, uchycení řídítek a obou kol dostaneme nepravidelný čtyřúhelník a můžeme zde opět aplikovat všechny matematické operace vztahující se k tomuto geometrickému tvaru.

V geometrii můžeme ke vztahu jízdního kola a matematiky použít také prostorové geometrie. Můžeme například naskládat několik předních nebo zadních kol na sebe a získáme váhu. Na toto těleso můžeme také aplikovat matematické výpočty obvodu, obsahu a jiných matematických operací.

29

Při probírání učiva o kvádru můžeme zadat úkol jak velká krabice bude třeba na přeponou jízdního kola, když známe jeho rozměry a kolik takových krabic se vejde na běžnou plochu nákladního auta o různých rozměrech velikosti ložní plochy.

Nesmíme také zapomenout na úlohu matematiky při plánování tras při cykloturistice. Z mapy si naplánujeme délku trasy, popřípadě ji rozdělíme do etap a naplánujeme si také čas, za který chceme tuhle trasu zdolat. Nesmíme však zapomínat na fyzické předpoklady účastníků.

5.4

Využití konstrukce a funkce jízdního kola k aplikaci učiva

chemie

Na základě této definice je třeba si uvědomit, že jízdní kolo zde může sloužit jako názorná pomůcka při výuce vlastností látek, ze kterých je jízdní kolo vyrobeno. Nejprve můžeme určit látky, ze kterých je jízdní kolo vyrobeno, rozdělit je na kovové a nekovové, zjistit jejich protonové číslo porovnáním v periodické tabulce prvků. U kovových prvků můžeme objasnit jejich výrobu, zušlechťování a další použití. Například výroba surového železa a oceli. Není od věci se zmínit o zušlechťování oceli, tedy vylepšením jejich vlastností přidáním při výrobě malých množství „přísadových“ kovů.

Další otázka by mohla směřovat co má také vliv na vlastnosti oceli? Odpověď by zněla mechanické opracování to je kování a válcování a tepelné zpracování to je kalení, popouštění, nitridování a cementování. Jednou z mnoha otázek může být také otázka, proč nelze k výrobě jízdního kola použít jiné materiály. 30

Chemický průmysl dnes již dokáže některé kovové části nahradit výrobky z plastů. Je na snadě otázka jak a z čeho se plasty vyrábějí a jaké je tedy jejich použití při konstrukci a výrobě jízdního kola.

Chemický průmysl také vyrábí barvy, kterými jsou části jízdního kola ošetřeny proti korozi a povětrnostním vlivům. Zde opět můžeme položit otázku na výrobu těchto látek a použití těchto látek nejen při výrobě jízdního kola, ale také použití v bezpečnostních prvcích používaných při dopravě a dopravní výchově. Jsou to zejména výrobky sloužící k ochraně zdraví před úrazy, například výroba reflexních nátěrů a barev použitých při výrobě některých dílů jízdního kola nebo přileb a oblečení pro cyklisty.

5.5

Využití konstrukce jízdního kola k aplikaci učiva ekologie

Jízdní kolo je pro většinu lidí přítel. Obzvláště děti a mladší lidé jeho služeb užívají velmi často. Ke sportu, hrám, rekreaci či jako prostředek dopravy do zaměstnání. Opečováváme ho, umýváme, ošetřujeme pohyblivé části mazivy, zkrášlujeme jej nejrůznějšími doplňky ba některé si jej nechávají nastříkat různými barvami nebo ornamenty. Při poruchách nebo nehodách nepoužitelné díly snadno vyměníme.

Proto při výchově k ekologii a environmentální výchovy se pokusme upozornit, že příroda je odrazem toho, jak se k ní chováme. Také ji využíváme ke sportu, hrám či rekreacím. Chovejme se tedy tak, abychom si ji zachovali, popřípadě zkrášlovali, jako naše jízdní kolo. Bohužel při zničení části přírody nejde jen tak tu část vyměnit za novou.

31

Kolo v souvislosti s ekologií musí být prezentováno jako ekologicky čistý prostředek ve srovnání s motorovými vozidly.

5.6

Využití konstrukce jízdního kola k aplikaci učiva biologie a

přírodopisu

Biologie v nejširším slova smyslu je vědní obor zabývající se organismy a vším, co s nimi souvisí, od chemických dějů v organismech probíhajících na úrovni atomů a molekul, až po celé ekosystémy – tedy společenstva mnoha populací různých organismů a jejich vzájemné vztahy i vztahy k jejich životnímu prostředí.

V užším slova smyslu bychom pak biologii mohli popsat jako vědu, zkoumající organismy od úrovně jednotlivých buněčných organel, přes úrovně buněk, tkání, orgánů a jedinců až po úroveň populací, společenstev, ekosystémů.

Z tohoto přehledu vyplývá, že jízdní kolo a jeho uživatele můžeme zařadit do společenství, ve kterém se sdružují vlastníci kol a také můžeme zkoumat jak tito lidé působí jako celek na přírodu a jaké mají postavení ve společnosti. Lépe je však aplikovat biologii přímo na jízdní kolo.

Představíme-li si jízdní kolo jako živý organismus, můžeme jeho části popsat, tak jako v anatomii u člověka. Centrem rozumu tedy mozkem celého organismu by v tomhle případě byla řídítka. Určují směr a vybírají cestu, kterou se dostaneme na určité místo. Nejdůležitější částí opěrné soustavy je kostra kola, bez které by ostatní části nebylo možno 32

využít k přemisťování. Srdcem celého organismu by v tomto případě byla středová osa s ozubeným talířem, která uvádí do pohybu řetěz ( = oběhová soustava, krev). Ten dodává živiny přes zadní ozubená kolečka kolům, které jsou pohybovým ústrojím .Pedály a jimi zprostředkovaná lidská síla jsou svaly, které pohyb umožňují.

5.7 Využití konstrukce a funkce jízdního kola k aplikaci učiva historie

Jízdní kolo a jeho části můžeme integrovat do výuky historie několika způsoby. Můžeme popisovat historii a vznik jízdního kola. Jízdní kolo (starším označením bicykl) je jednostopé vozidlo, poháněné silou lidských svalů. Bylo vynalezeno Karlem Draisem v roce 1817 v Karlsruhe v dnešním Německu.

Další variantou je přiblížit žákům historii jeho jednotlivých součástí. Například žárovka jako součást světla na jízdním kole. První pokusy se žárovkou lze datovat k roku 1805 (Humphry Davy). Jako datum jejího vynalezení je často uváděn rok 1854 a jméno Göbel (Goebel), ale výrobou žárovky v soudní síni Edison dokázal, že prvenství ve využití patří jemu.

Jízdní kolo a jeho části lze také využít při výuce historie z obecného hlediska. Kolo = cyklus dějin, koloběh, něco se opakuje – filosofie dějin + pohyb, přesun, posun dějin nejčastěji směrem kupředu. Pedály = hybná síla dějin, zprostředkovávají pohyb dějin dopředu i zpět, jako pokrok umožňují vývoj lidstva. 33

Řídítka = člověk řídí dějiny a vývoj lidstva, určuje směr, určuje dějiny Řetěz = řetěz historických událostí, každý kousíček je jedna etapa ve vývoji lidstva.

Je možné se zmínit též o vývoji kola přes jeho konstrukci od jednotlivých částí. Kolo vzniklo již v 5.- 4. tisíciletí před našim letopočtem na území dnešní Mezopotámie.

Kolo + náprava = hrnčířský kruh, jeho využití pro lidstvo. Dále je také možnost se zmínit o historii dopravy vzniku kolových povozů tažených koňmi nebo jinými zvířaty, až po dnešek.

5.8 Využití konstrukce jízdního kola k aplikaci učiva geografie

Geografie, česky zeměpis, je věda, která studuje prostorové rozšíření jevů na zemi. Geografie se dělí na fyzickou geografii, sociální geografii, regionální geografii a kartografii.

Jízdní kolo nám zde může sloužit jako jednoduchý prostředek k poznávání geografických zvláštností Země. Můžeme si pomocí jízdního kola rozdělit oblasti na dostupné a nedostupné. Pomocí funkce jízdního kola, jako dopravního prostředku při cykloturistice můžeme též učení o geografii rozdělit na území vhodné k cykloturistice tedy rekreaci a nesjízdné terény tedy nevhodné k cykloturistice. Podobné rozdělení můžeme aplikovat v geografii cestovního ruchu a také kartografii.

Vzhledem k daným geografickým podmínkám si plánujeme trasu dle její obtížnosti, volíme typ kola a odhadujeme dobu jízdy. 34

5.9 Využití konstrukce a funkce jízdního kola k aplikaci učiva tělesné výchovy a sportu

V tělesné výchově využijeme jízdní kolo jako prostředek pro zlepšování pohybové aktivity žáků. Při cestách na sportoviště upozorňujeme žáky na dodržování dopravních předpisů a chování se v dopravním provozu.

Při výuce tělesné výchovy využijeme jízdní kolo k praktické výuce jízdy na kole. Upozorňujeme také na zvláštnosti jízdy za zhoršených povětrnostních podmínek, například při jízdě na sněhu, náledí a také na jízdu proti ostrému slunci. Můžeme procvičovat též průjezdy pískem, blátivým terénem, jízda do kopců, upozorňujeme také na zvláštnosti jízdy na polních a lesních cestách.

Jízdní kolo využíváme nejen jako dopravní prostředek z místa na místo, ale také k aktivní rekreaci při cykloturistice. Jízdní kolo využíváme též k závodění. Cyklistika využívá různých úprav jízdních kol a to v závislosti, ke kterému druhu cyklosportu jízdní kolo slouží.

Cyklistické sporty:

1/ Rrychlostní cyklistika dráhová cyklistika - je odvětví cyklistiky. Muži i ženy jezdí na speciálním kole na speciálním oválu, který má přesně dané parametry. - Dráhová cyklistika má mnoho disciplín, individuálních i týmových. Jezdí se jak krátké sprinty, tak vytrvalostní závody. - Silniční cyklistika - se dělí na závody jednodenní (klasické) a závody etapové.

35

2/ Terénní cyklistika - Biketrial - (v Česku dřív známý jako cyklotrial) je po fyzické i technické stránce velmi náročná cyklistická disciplína. Závodník se snaží v co nejkratším čase, navíc bez kontaktu nohou se zemí, překonat překážku, ať už přírodní či uměle vybudovanou. - MTB – horské kolo - je bicykl navržený pro jízdu v horských oblastech, jízdu mimo udržované stezky nebo cesty a jiné náročné terény. V současné době se horská kola dělí podle konstrukce do těchto hlavních kategorií: cross country, enduro / all-mountain a freeride, downhill, trial a dirt-jump / street. - Cyklokros

3/ Sálová cyklistika - Kolová - je sport podobný fotbalu, jen hráči po hřišti jezdí na kolech. V každém týmu hrají dva hráči, kteří kontrolují pohyb míče po hřišti na upravených kolech bez brzd a pevným převodem (tzv. furtošlap). Dále se mohou míče při hře dotknout jen hlavou. Brankář může ale zakročit jakkoli. Není přípustné šlápnout nohou na zem. - Krasojízda

Uvedené cyklosporty zvyšují praktickou zdatnost žáků a mají příznivý vliv na chování žáků v dopravním provozu. Žáci mají zcela pod kontrolou ovládání kola a mohou se plně soustředit na provoz a dopravní situaci.

36

5.10 Využití konstrukce a funkce jízdního kola k aplikaci učiva literatury a jazyka

Při výuce literatury a jazyka můžeme jízdní kolo využít jako fenoménu, o kterém lze zpracovávat různé samostatné práce, seminární práce, eseje a jiné literární útvary. Literární práce se můžou týkat též činností s jízdním kolem spojených, například dovolená na jízdním kole, práce o cykloturistice, sportovních aktivitách, sportech souvisejících s jízdním kolem, ale též práce spojené s dopravou, chováním se v dopravních prostředcích, ohleduplnosti při dopravě a přepravě osob v hromadných dopravních prostředcích.

Také při diktátech může být jízdní kolo a jízda na něm zmíněna. Jízdní kolo může být též použito jako model při výuce cizích jazyků. Žáci při výuce cizích jazyků mohou popisovat jednotlivé části, překládat je z češtiny do cizích jazyků a naopak, a také překládání situací s jízdním kolem spojených, ať už v běžném životě, nebo při sportu, hře, zábavě a jiných aktivitách.

37

6. Shrnutí

Má-li škola připravit žáky pro život, musí je především naučit, jak si život zachovat.

Pro dítě však není nic rizikovějšího, než účast

v silničním provozu. Je třeba na toto nebezpečí upozorňovat stále častěji. Nejen v televizi, rádiu a denním tisku, kde se objevují zprávy o dopravních nehodách herců, zpěváků a známých osobností, ale také aktivním vedením zkušenými odborníky z řad policie, hasičů a zdravotnického personálu v mimoškolních aktivitách.

Je třeba od útlého věku vštěpovat žákům smysl pro bezpečnost v silničním provozu, soustavně rozvíjet jeho uvědomování si nebezpečí v dopravě, naučit žáky těmto nebezpečným situacím předcházet a tyto načerpané poznatky uplatňovat v každodenní účasti v silničním provozu. Také ve škole je třeba na nebezpečí úrazu na silnicích upozorňovat. Škola, jako instituce, má ve svých rámcových vzdělávacích programech možnost zařadit výuku dopravní výchovy do různých předmětů. Může také využít všech forem výuky dopravní výchovy a nesčetné množství prostředků využívaných při školním vyučování. Ve vyučovacím procesu může škola žáky nenásilnou formou zapojit do výuky dopravní výchovy, aniž by to žáci zpozorovali.

Jednou z takových možností je využití fenoménu jízdního kola jako objektu, na němž lze integrovat učivo jednotlivých předmětů základních a středních škol. Tento fenomén je možno aplikovat, jak do technických předmětů, vždy však záleží na profilu absolventa školy, tak do předmětů jako je ekologie, biologie, historie, geografie, tělesná výchova a literatura. Lze jej též využít při praktických ukázkách v jednotlivých předmětech. 38

7. Závěr

V teoretické části práce jsou uvedeny hlavní formy výuky dopravní výchovy na základních a středních školách. Je zde uveden výčet prostředků a metod používaných při výuce dopravní výchovy.

Mou snahou v praktické části bylo využít poznatků o výuce a na základě učebních plánů v jednotlivých předmětech se pokusit o praktické využití fenoménu jízdního kola. Ač laik, v některých předmětech vyučovaných na středních školách jsem našel zajímavé spojitosti v obsahu učiva, které bylo možno aplikovat na jízdní kolo jako celek nebo na některé jeho části, popřípadě na vlastnosti, kterými jízdní kolo vyniká.

Věřím, že alespoň některé mé poznatky mohou být, po přepracování pedagogickými odborníky, aplikovány v učebním procesu. Doufám, že takto podané informace budou pro žáky snadněji zapamatovatelné a že forma této výuky jim pomůže pro snadnější pochopení probíraného učiva.

39

8. Seznam použité literatury

1. VOTRUBA, J. Učivo dopravní výchovy. 1.vyd. Praha: Fortuna, 1996. 16 s. ISBN 80-7168-392-2 2. HEINRICHOVÁ, J. Bezpečná cesta do školy. 1. vyd. Brno: Centrum dopravního výzkumu, 2006. 76 s. 3. http://www.ibesip.cz/cs/Dopravni_vychova/Mládež/Road+Show+ The+Action/ 22.1.2007 4. ČÁP, J. Psychologie výchovy a vyučování. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 1993. 414 s. ISBN 80-7066-534-3 5. PÁVKOVÁ, J. , a kol. Pedagogika volného času. 1. vyd. Praha: Portál, s.r.o. , 1999. 229 s. ISBN 80-7178-295-5 6. SPOUSTA, V. , et al. Teoretické základy výchovy ve volném čase. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1994. 183 s. ISBN 80-2101007-X 7. STOJAN, M. Dopravní výchova pro učitele 1. stupně ZŠ. 1.vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2007. 224 s. ISBN 9788021042513 8. http://cs.wikipedia.org/wiki/Pru%C5%BEnost 16.4.2007 9. PETRÁŠEK, F. , KROUPA. V, a kol. Základy fyziky. 1.vyd. Praha: Práce 1964. 264 s. ISBN 24-063-64 10. BANÝR, J. , BENEŠ, P. a kol. Chemie pro střední školy 2. vyd. Praha: SPN 2001. 167 s. ISBN 80-85937-46-8 11. http://cs.wikipedia.org/wiki/Geografie 16.4.2007 12. http://cs.wikipedia.org/wiki/Cyklistika 16.4.2007

40

9. Abstrakt a klíčová slova

Sláma, Karel. Dopravní výchova na středních školách, bakalářská práce. Brno: PdF MU, 2007

V teoretické části mé bakalářské práce jsem se zaměřil na současné výukové formy dopravní výchovy na českých školách, jakých prostředků je možno využít k výuce dopravní výchovy, dopravní výchova ve volném čase a některé stávající projekty dopravní výchovy. V praktické části jsem se zaměřil na komplexní pojetí fenoménu jízdního kola jako objektu, na němž lze integrovat učivo jednotlivých předmětů základní a střední školy. Klíčová slova: (dopravní výchova, žák, mládež, jízdní kolo, učivo)

At theoretic part of my baccalaureate work I locate on current education form traffic education on Czech schools, which instrument is possibility use to education traffic enlightenment, traffic enlightenment in free time and some current projects traffic education. In practical part I locate on complex conception phenomenon bike as object whereon can be integrate subject matter single articles basic and secondary school. Keywords: (traffic enlightenment, student, teen-agers, bike, subject matter )

41

42