doc. Ing. Luboš Smrčka, CSc. Ing. Jan Plaček

Vliv teritoriality soudních exekutorů na vymahatelnost pohledávek, na délku vymáhání a na další parametry exekučního řízení, návrhy alternativních legislativních řešení doc. Ing. Luboš Smrčka, CSc. Ing. Jan Plaček 26.5.2015

40 stran

Obsah

Obsah .................................................................................................................................. 1 Úvod, poznámky ke vzniku studie ..................................................................................... 2 Zdroje informací ................................................................................................................. 3 Princip teritoriality ............................................................................................................. 3 Omezení věřitelů a transakční náklady .............................................................................. 5 Personální pokrytí a sociální aspekt teritoriality ................................................................ 6 Rovnoměrnost nápadu exekucí .......................................................................................... 9 Regionální problematika a riziko nulové diverzifikace ................................................... 12 Snížení vymahatelnosti .................................................................................................... 15 Kvantifikace dopadů teritoriality ..................................................................................... 20 Formulace propočtů .......................................................................................................... 21 Návrh legislativních cílů .................................................................................................. 24 Literatura .......................................................................................................................... 26 Přílohy .............................................................................................................................. 27 Poznámky ......................................................................................................................... 40

Stránka 1 z 40

Vliv teritoriality soudních exekutorů na vymahatelnost pohledávek, na délku vymáhání a na další parametry exekučního řízení, návrhy alternativních legislativních řešení Luboš Smrčka* – Jan Plaček** Úvod, poznámky ke vzniku studie Tato studie vychází z dat získaných několika způsoby. Autoři se cítí být povinováni v této souvislosti ozřejměním některých detailů souvisejících se způsoby a mechanismy získávání dat, neboť jde o situace a postupy, které jsou jinak z vědeckého hlediska nestandardní. Především autoři cítí potřebu formulovat svoje překvapení nad faktem, že co se týká ekonomických výsledků a reálného průběhu exekučních řízení, neexistují žádné veřejně dostupné seriózní statistiky nad rámec zcela bazálních informací. Jestliže jsou exekuční řízení primárně ekonomické procesy, což lze považovat za zcela nesporný fakt, pak jednotlivým stranám musí být k dispozici příslušné informace o jejich průběhu, neboť pokud takové informace dostupné nejsou, vzniká stav informační asymetrie. V souladu s ekonomickou teorií tvrdíme, že čím větší je informační asymetrie účastníků tržních vztahů, tím vyšší vznikají těmto účastníkům transakční náklady, což má negativní dopady do efektivity hospodářství. K nyní dostupným informacím patří počet příslušných soudních rozhodnutí, počet zahájených exekučních řízení, celkový počet řízení, která v daném období probíhají, počet povinných a některé další naprosto elementární údaje. Tato data ale nejsou dostupná v žádné rozumné struktuře, například rozlišená podle okresů, soudních krajů a podobně – i toto členění je již nutné získávat poměrně pracně vlastním výzkumem, což je nepraktické a jde o překážku standardního ekonomického zkoumání dějů odehrávajících se v rámci exekučních řízení. Z hlediska statistických analýz a obecně z hlediska možnosti analyzovat činnost jednotlivých soudních exekutorů (exekutorských úřadů) i celý systém exekučních řízení, jsou tyto informace absolutně nepostačující. Podle názoru autorů této studie by tato data měla být zcela veřejně k dispozici, což by také napomohlo veřejné kontrole exekučních řízení a činnosti jednotlivých soudních exekutorů. Především však nyní běžně dostupné informace neumožňují zkoumat ekonomické okolnosti činnosti soudních exekutorů z hlediska efektivity. Z toho však také plyne, že je velmi obtížné vytvořit jakékoliv racionální návrhy směřující k tomu, aby bylo v legislativním procesu dosaženo zlepšení zákonů a jejich kvality tak, aby se toto zlepšení promítlo následně do zvýšení kvality exekučních řízení. Jak zdůrazníme v závěru, považujeme tuto situaci principiálně za chybnou a musíme konstatovat, že jakýkoliv rozhodovací a také legislativní proces v takovém prostředí nutně musí být nebezpečným způsobem ovlivnitelný nátlakovými skupinami – ať již prosazují jakékoliv

 * **

Analýza byla zpracována na základě zadání Ministerstva spravedlnosti České republiky. doc. Ing. Luboš Smrčka, CSc. – člen pracovní skupiny MSp ČR pro zavedení teritoriality exekutorských úřadů. Ing. Jan Plaček – člen pracovní skupiny MSp ČR pro zavedení teritoriality exekutorských úřadů.

Stránka 2 z 40

řešení situace (v dané souvislosti zavedení takzvané teritoriality nebo ponechání současného stavu). Zavedení teritoriality v exekučním řízení by znamenalo nové pojetí individuálního vymáhání pohledávek a to vysoce pravděpodobně s celou řadou dopadů do dalších oblastí reálného světa, mimo jiné s množstvím vlivů na oblast insolvenčních řízení jako mechanismu kolektivního vymáhání.

Zdroje informací Jak jsme již zmínili, nejsou však k dispozici téměř žádná relevantní data, která by umožňovala seriózním způsobem jednoduše prozkoumat efektivitu exekučních řízení a především sledovat efektivitu práce jednotlivých exekutorských úřadů. V této situaci bylo nezbytné obrátit se ve spolupráci s Ministerstvem spravedlnosti České republiky na jednotlivé exekutorské úřady se žádostí o vstřícnost a o poskytnutí některých informaci. Tímto způsobem byly získány alespoň dílčí údaje, neboť většina exekutorských úřadů potřebná data neposkytla. Tyto dílčí údaje budou dále interpretovány. Nicméně data ze samotných exekutorských úřadů mohou být z mnoha důvodů neodpovídající realitě, neboť logicky zachycují pouze jednu stranu vztahů a navíc mohou být velmi nebezpečně ovlivněna některými extrémními případy zcela vybočujícími z obvyklého rámce. Jedná se zejména o zcela odlišnou strukturu oprávněných (věřitelů) a povinných (dlužníků) u jednotlivých exekutorských úřadů. Z tohoto důvodu byla požádána o součinnost také skupina věřitelů (oprávněných). Někteří z nich nám poskytli velmi cenné informace, na kterých v dalších částech této studie do značné míry stavíme. Ačkoliv nejde o čísla natolik sofistikovaná, jako byly údaje některých exekutorských úřadů, převažují zde významné bonusy v podobě porovnatelnosti a vypovídající hodnotě takto získaných dat, které zcela zastiňující malusy v podobě omezeného vzorku. Dalším zdrojem se nám staly oficiální soudní statistiky Ministerstva spravedlnosti ČR, které umožňují (po provedení poměrně rozsáhlé unifikace těchto záznamů a aplikaci zmíněných výzkumů) definovat jednotlivá rozhodnutí podle okresů, soudních krajů i správních krajů, což pak otevírá prostor pro racionální práci s datovými soubory. Tato data byla podstatná k analýze toho, jakým způsobem by se teritorialita promítla do rozložení činnosti na jednotlivé exekutorské úřady. K tomuto je pro úplnost třeba podotknout, že ne všechna data bylo možné do uvedených statistik zahrnout, neboť některé exekutorské úřady nebyly dostatečně identifikovány, jedná se zejména o chybné zápisy soudních úředníků. V absolutním vyjádření se jedná o 635 exekučních titulů, tj. 0,015% ze zpracovávaného vzorku 4 131 282 nápadů exekučních titulů vydaných jednotlivými soudy od 1. ledna 2010 do 28. února 2015. Data za rok 2015 jsou zcela nevyhovující. Pro další analýzy tak byla nejčastěji uvažována data roku 2014.

Princip teritoriality Pod pojmem „teritorialita“ je v dané studii chápána situace, ve které místně příslušný soudní exekutor (na různé úrovni místní příslušnosti – viz dále) dostává přiděleny případy od místně příslušného soudu a to takzvaně „rovnoměrně“, tedy např. podle pořadí, v jakém se jednotlivé případy dostaly do fáze, ve které mohou být předány exekutorovi k vymožení pohledávky oprávněného (rovný nápad). Pokud tedy hovoříme o teritorialitě, pak ve smyslu teritoriality s takzvaným rovným nápadem činnosti. To tedy znamená, že věřitel (oprávněný) nemá vůbec možnost zvolit si k vymáhání pohledávky exekutorský úřad.

Stránka 3 z 40

Velmi často je pak zmiňována podpora myšlenky teritoriality ze strany některých profesních sdružení, zejména pak ze strany Exekutorské komory České republiky. Ve skutečnosti je jakákoliv podpora ze strany profesní organizace irelevantní, neboť v jakémkoliv z myslitelných řešení vždy platí, že většinové rozhodnutí kteréhokoliv orgánu složeného z exekutorů nebude vyjadřovat preference věřitelů nebo preference sociální či politické, ale preference samotných exekutorů, tedy dojde k podpoře takového řešení, které bude z hlediska exekutorů kombinovat v optimálním poměru výnos a míru rizika a bude se tedy z ekonomického hlediska jednat o řešení pro tuto skupinu nejvýhodnější. Z ekonomického hlediska, které by mělo být pro rozhodovací procesy a legislativní činnost nejdůležitější, je třeba vidět otázku teritoriality jako oblast střetu dvou zájmů, které je nutné vyvažovat. Za prvé jde o náklady exekuce a s tím související efektivitu exekuce a za druhé jde o lepší kontrolu soudních exekutorů a zájem na jejich profesionalitě a obecně řečeno kvalitě výkonu jejich profese vzhledem ke konkurenčnímu prostředí soudních exekutorů. Dosavadní snahy o zavedení principu teritoriality byly neúspěšné, neboť převážily snahy o ponechání neomezené teritoriality exekutorů z důvodu volného trhu, přesněji konkurence, který má mít blahodárný vliv na řádný výkon exekuce.1 Podle skupin prosazujících teritorialitu jako příští princip exekučního řízení by vzorem měla být dosavadní úprava notářství, ve kterém se princip teritoriality uplatňuje – ve skutečnosti však v případě notářů existuje teritorialita pouze v omezené agendě dědických řízení, kde notář zastupuje státní moc, v ostatních notářských agendách není teritorialita uplatňována vůbec.2 Dále je nutné připomenout, že v minulosti se při úvahách nad zavedením tohoto principu uvažovalo nad tím, že by jeden exekutorský úřad připadal na jeden okres.3 Taková situace by jednoznačně vedla k poklesu počtu exekutorských úřadů. K tomuto považujeme za potřebné poznamenat, že samotný fakt snížení počtu exekutorských úřadů by nepředstavoval hospodářský problém, naopak lze předpokládat, že díky sníženým fixním nákladům a nesporně značným úsporám plynoucím z množství případů (úspory z rozsahu) by bylo možné v případě zavedení teritoriality požadovat snížení nákladů ze strany exekutorských úřadů a bylo by možné uvažovat i o poklesu odměny soudních exekutorů, což by z hlediska národního hospodářství bylo jevem bezpochyby pozitivním. V současné době je v podstatě velmi obtížné představit si mechanismus, kterým by mělo být dosaženo snížení počtu úřadů na ekonomicky vhodnější a únosnější úroveň. Ve skutečnosti je problém ještě hlubší, neboť v současnosti není řešen ani mechanismus zániku exekutorského úřadu nebo mechanismus, kterým by byly řešeny případné problémy tehdy, když by exekutor pověřený výkonem úřadu v některém regionu soustavně neplnil své povinnosti a zároveň odmítal součinnost při řešení situace. Obecně platí, že v oblasti exekuční není rozpracován žádný mechanismus, který by připomínal „nucenou správu“ nebo podobný akt, navíc existuje pouze nedostatečná možnost kontroly toho, jak exekutor zachází s penězi oprávněných a toto zacházení s cizími penězi je navíc fatálně nedostatečně opatřeno nutnými termíny a lhůtami.

1

2

3

Uvedené závěry mj. přináší Korbel, František, Prudíková, Dana. Velké změny exekučního práva od 1. ledna 2013. s. 1 a násl. In: Právní rozhledy. č. 1. Praha: C.H. Beck, 2013. Nehledě na skutečnost, že co se agendy dědických řízení týká, notáři jsou relativně často předmětem kritiky kvůli délce těchto řízení a jejich efektivitě. Viz např. Beníková, Dagmar. Několik úvah nad připravovanou změnou exekučního řádu. s. 40 a násl. In: Bulletin advokacie. č. 6. Praha: Česká advokátní komora, 2010.

Stránka 4 z 40

Nicméně existují teoreticky zajímavé kladné aspekty teritoriality. Uvádí je například Platforma za teritorialitu soudních exekutorů4, podle které by soudní exekutor velmi dobře znal svůj obvod a měl by jistotu nápadu případů. To by pak mělo vést k tomu, že výkon exekuce by podle této platformy nebyl pouze podnikatelskou činností, ale mohl by být sociálně a společensky citlivější. Byl by také řešen problém se slučováním exekucí jednoho dlužníka, ačkoliv to není vždy procesně možné. Rovněž by v takovém případě mohl být výkon profese soudního exekutora lépe kontrolován (resp. dohlížen), neboť příslušný soud by měl k dispozici veškeré informace a disponoval by podrobnou místní znalostí. Jako další pozitivum se jeví úspora nákladů exekuce (vzhledem ke vzdálenostem, resp. cestovnému atp.). K výše uvedenému je vhodné odkázat na analýzu stávající teritoriality dále v této studii, ze které jednoznačně vyplývá, že v soudním obvodu Brno – město celých 40% nápadů exekucí připadne místně příslušným exekutorům. Z tohoto vyplývá, že by u tohoto soudu měly být výše uvedené předpoklady snadno ověřitelné. Klíčovým negativem uvažované změny současného stavu, který uvádějí primárně všichni odpůrci teritoriality, je skutečnost, že soudní exekutor nebude zpravidla in concreto tlakem konkurence přiváděn ke kvalitnímu výkonu své profese. Významným argumentem proti zavedení principu teritoriality je dále to, že v současné době převládá imobiliární exekuce, v takovém případě se místo, kde leží nemovitá věc a bydliště, resp. sídlo povinného nemusí shodovat a výsledek zavedení principu teritoriality de-facto nemusí přinést úsporu nákladů.5 Ve skutečnosti proti teritorialitě existuje značné množství dalších argumentů zpochybňujících její výhodnost z hlediska celospolečenských nákladů. Často je např. zmiňován protiargument, že přibližně 40 procent povinných ve skutečnosti nebydlí v místě nahlášeného trvalého bydliště, tyto povinné osoby tedy pobývají, minimálně teoreticky, mimo teritoriální příslušnost svého exekučního soudu (resp. úřadu).6

Omezení věřitelů a transakční náklady Současné uspořádání umožňuje zákazníkovi svobodnou volbu. Výběr zákazníka není v ničem limitován, a tak v případě velkého firemního zákazníka je možná dlouhodobá a komplexní spolupráce s vybraným exekučním úřadem. Výhodou tohoto uspořádání z mikroekonomického pohledu je, že se snižují transakční náklady, které by zákazník musel vynaložit při každé jinak místně příslušné kauze, protože by vždy musel zahájit iniciační jednání s jiným exekutorem. Existence transakčních nákladů implikuje to, že pokud by transakční náklady převyšovaly předpokládanou hodnotu získanou vymožením pohledávky, tak by se zákazník takové pohledávky ani nesnažil vymáhat, čímž by docházelo k tomu, že pohledávky o nízké nominální hodnotě by nebyly vymáhány vůbec nebo by byly vymáhány jinými způsoby.7 Zároveň by to i posilovalo tendence vedoucí k odkupu pohledávek a pohledávky by se tak mohly a v případě zavedení teritoriality i pravděpodobně8 budou řetězit (balíkovat) dle své místní příslušnosti.

4

5

6

7 8

Srov. např. Kučera, Petr. Polanský, Petr. Platforma za teritorialitu. Dostupné na: http://www.exekuceliberec.cz/predpisy/Platforma.pdf. Viz např. Beníková, Dagmar. Několik úvah nad připravovanou změnou exekučního řádu. s. 40 a násl. In: Bulletin advokacie. č. 6. Praha: Česká advokátní komora, 2010. Údajně platí, že ovšem většina z těchto lidí reálně bydlí nedaleko svého trvalého bydliště, avšak tuto skutečnost není možné žádným seriozním způsobem ověřit. Již dříve jsme je eufemisticky nazvali „alternativními“. Vycházejme z předpokladu aplikace pravidla úspory z rozsahu, tj. rozpuštění fixních nákladů exekuce mezi větší počet nápadů (z pohledu oprávněného).

Stránka 5 z 40

V případě nespokojenosti zákazníka není dokonce i v současnosti nejmenší problém exekutorský úřad vyměnit za jiný v průběhu konkrétního exekučního řízení (ačkoliv tento proces není zcela snadný). Toto vytváří a posiluje konkurenční prostředí trhu. Snahou je pak poskytovat dobré a kvalitní služby, protože v opačném případě může oprávněný odejít i s dalšími případy ke konkurenci nebo přistoupit k alternativnímu způsobu řešení situace. Co konkurenční prostředí neutváří zcela, je regulovaná cena. Existence regulované ceny by nás mohla vést k závěru, že pokud dojde k další regulaci trhu, tak to nijak neovlivní konkurenci a chování exekutorských úřadů, protože tyto nebudou moci ani díky své zvýšené monopolní síle manipulovat s cenou poskytované služby, která je již regulována. Rychlé vyslovení tohoto závěru by bylo ovšem chybné, věc vyžaduje další analýzu a rozbor. Přiřazování kauz dle místní příslušnosti ale de facto zajišťuje exekutorským úřadům zakázky bez ohledu na poskytovanou kvalitu a přístup ke klientovi a řešení jeho kauzy. Budou-li mít exekutorské úřady z titulu regulace zajištěny zakázky, tak nejsou motivovány k nejlepší možné činnosti. Jejich cílem zůstává sice maximalizace ekonomického zisku, ale tu musíme uvažovat vůči nějaké vztažné základně, kterou zde právě mohou být vynaložené zdroje, čas a úsilí, které by mohly být podstatně nižší než v případě dokonalé konkurence. Motivace exekutorských úřadů bude v nastalé situaci lokálních monopolů nižší, minimálně proto, že by si propříště nemusely zakázky shánět samy primárně na základě dosažených výsledků (popř. zkušeností oprávněných s činností konkrétního exekutorského úřadu). Bylo by velmi ekonomicky naivní předpokládat, že kvalitu služby bude možné v prostředí lokálního monopolu nastoleného prostřednictvím teritoriality prosadit díky regulované ceně. Stále totiž platí, že zde existují zálohové platby nákladů (v podstatě bez ohledu na jejich skutečné vynaložení) a dále je zde otázka kvality služby, neboť vymáhání velmi pravděpodobně bude (v průměru) pomalejší a pro klienta méně výhodné. Připomeňme, že jde o klienta (oprávněného, věřitele), který si již nebude moci zvolit exekutora, ale kterému bude exekutor přidělen na základě místní příslušnosti a případně na základě náhodného pořadí jeho exekučního příkazu mezi jinými exekučními příkazy. Exekutor v prostředí nemožnosti růstu (neboť teritorialita znamená zároveň uzákonění velikosti exekutorského úřadu) minimalizuje činnost svého úřadu, neboť jeho maximalizací by pouze vytvářel další náklady. Rozdíl mezi plněním získaným elementárními metodami a plněním vyzískaným při maximálním zaujetí nebude odpovídat významným nákladům vynaloženým při maximální pečlivosti. Na tuto argumentaci je možné opovědět odkazem na akceptaci etických pravidel, formulaci etických kodexů a s odkazem na profesní čest, která nedovolí soudnímu exekutorovi nevymáhat pohledávku, i když by to pro něj bylo ekonomicky nevýhodné. Výše zmíněná fakta jsou naprosto objektivní a není možné je zpochybňovat bez toho, že by došlo k popření zcela většinových a dominantní ekonomických názorů. Na straně druhé z výše uvedeného nelze ve skutečnosti kvantifikovat odhad, nakolik dojde ke snížení vymahatelnosti a jaké škody tedy ponesou oprávnění. Tato celková metoda není k podobným konkrétním zkoumáním vhodná – je však možné postupovat na základě některých konkrétních čísel a takové pokusy o odhad potenciální budoucí situace budou učiněny dále.

Personální pokrytí a sociální aspekt teritoriality Ve spolupráci s Exekutorskou komorou České republiky se analytickému týmu podařilo získat (anonymizované) informace o personálním obsazení jednotlivých exekutorských úřadů, díky čemuž bylo možné zpracovat analýzu personální připravenosti jednotlivých úřadů v případě zavedení teritoriality.

Stránka 6 z 40

Uvedený přehled uvádí vedle celkového počtu nápadů exekucí jednotlivých úřadů počty jejich kandidátů, koncipientů, vykonavatelů a ostatních zaměstnanců. Protože se jedná o oficiální data poskytnutá Exekutorskou komorou, vycházíme z předpokladu, že tato data jsou úplná, v několika málo případech jsou však důvodné pochyby, zda EK disponuje aktuálními údaji u všech exekutorských úřadů (viz níže). Podrobnější analýzou byly odhaleny signifikantní rozdíly v personálním obsazení jednotlivých exekutorských úřadů. Například rozdíl u dvou úřadů se srovnatelným nápadem 10 tisíc exekucí ročně činí celých 58 zaměstnanců. Tento rozdíl je natolik markantní, že je nutné být velmi opatrný při vyvozování větších závěrů z těchto hodnot, neboť exekutorský úřad s evidovaným menším počtem zaměstnanců může volit například jinou formu spolupráce s externími spolupracovníky (OSVČ), nebo u tohoto úřadu nemusí Exekutorská komora evidovat aktuální údaje o počtu zaměstnanců. Z došlých podkladů také vyplývá absolutní nepoměr mezi jednotlivými skupinami zaměstnanců (kandidáti, koncipienti, vykonavatelé a ostatní zaměstnanci) u jednotlivých exekutorských úřadů. S ohledem na nemožnost objektivního posouzení skutečné náplně práce zaměstnanců dle jejich zařazení v jednotlivých skupinách byla personální síla jednotlivých exekutorských úřadů hodnocena souhrnně, tedy počet zaměstnanců celkem a dále byl proveden přepočet nápadu exekucí na 1 zaměstnance exekutorského úřadu. Z níže uvedeného grafu (Graf 1) je patrné, že jako optimální (či spíše obvyklý) se jeví počet maximálně 600 exekucí na 1 zaměstnance exekutorského úřadu ročně. V tomto pásmu se nachází přibližně 90 procent všech exekutorských úřadů a lze tedy předpokládat, že se jedná o praxí ověřené pravidlo. Vyšší nápady exekucí připadající na 1 zaměstnance pak lze považovat spíše za extrémy, které jsou velmi pravděpodobně způsobeny nedostatky v dostupných statistikách. Graf 1 Přepočtený počet ročních nápadů na jednoho zaměstnance exekutorského úřadu

4000

3805

Přepočtený počet nápadů na 1 zaměstnance EÚ 3500

3000

2704 2475

2500

30 - 70 tis. nápadů

10 - 30 tis. nápadů 2000

5 - 10 tis. nápadů 2,5 - 5 tis. nápadů 1515

1500

0 - 2,5 tis. nápadů

1000

500

0

0

10

20

30

40

50

Zdroj: vlastní výpočty

Stránka 7 z 40

60

70

80

90

Pro lepší porovnatelnost byly úřady rozděleny do pěti skupin dle počtu nápadů a to následujícím způsobem: Tabulka 1 Změny v počtech zaměstnanců v případě zavedení teritoriality

Roční Počet nápad exekutorských exekucí úřadů 70 – 30 tis. 4 30 – 10 tis. 18 10 – 5 tis. 25 5 – 2,5 tis. 27 2,5 – 0 tis. 90

Počet nápadů celkem 178 121 325 852 174 293 100 473 75 431

Počet nápadů nově celkem 19 535 70 665 156 912 156 107 441 246

Změna nápadů +/- 158 586 - 255 187 - 17 381 + 55 634 + 365 815

Změna v počtu zaměstnanců - 264 - 425 - 29 + 93 + 610

Zdroj: vlastní výpočty

Jak už bylo řečeno, v případě zavedení teritoriality tedy musí nutně následovat přeskupení počtu nápadů mezi jednotlivé exekutorské úřady dle okresu, ve kterém tyto úřady působí.9 Toto přeskupení agendy tak bude muset být reflektováno v personálním obsazení jednotlivých exekutorských úřadů. Na základě výše přijatého předpokladu, že optimální nápad exekucí na 1 zaměstnance exekutorského úřadu činí ročně maximálně 600 exekučních titulů, vyplývá zejména nutnost personálního posílení zejména menších exekutorských úřadů (velikost úřadů posuzujeme podle počtu nápadů / rok). Ve sledovaném souboru dat byly nejvíce zastoupeny nejmenší exekutorské úřady s nápadem do 2,5 tis. exekucí za rok v počtu 90. Z dostupných dat vyplývá, že by každý z těchto 90 úřadů musel personálně posílit v průměru o 6,8 zaměstnance. Poněkud lepší je situace v případě úřadů s nápadem 2,5 – 5 tis. exekucí ročně. Na základě provedeného propočtu vychází, že by těchto 27 úřadů bylo nutno posílit o 93 osob, tj. průměrně o 3,4 zaměstnance na úřad. Větší úřady by pak byly nuceny řešit situaci naprosto opačnou, totiž značnou přezaměstnanost. Největší úřady by tedy musely velmi výrazně propouštět zaměstnance. Ve svém důsledku se tak (teoreticky) v případě zavedení teritoriality jedná o vytvoření cca 700 a zániku stejného počtu pracovních míst.10 S ohledem na omezenou (geografickou) mobilitu pracovních sil na trhu práce České republiky nelze předpokládat, že zaměstnanci exekutorských úřadů, kteří budou propuštěni pro nadbytečnost, obsadí nově vytvořené pozice u jiných exekutorských úřadů.11 Samozřejmě není možné takový vývoj vyloučit u menšího množství těchto kvalifikovaných pracovníků, velmi pravděpodobně však půjde pouze o menšinu z celkového množství propuštěných. Snížení poptávky po službách exekutorských úřadů bude mít několik důvodů. Část věřitelů se přikloní k využívání alternativních postupů.12 Dále je velmi pravděpodobné, že část věřitelů rezignuje na vymáhání zcela, neboť existence obligatorní zálohy zvýší riziko další

9

10

11

12

Vycházíme zde z předpokladu, že přijatá forma teritoriality by byla tak zvaná okresní teritoriality, tedy podle místně příslušného soudu dlužníka (povinného). Pomineme skutečnost, že malé exekutorské úřady mohou mít v současné době volnou kapacitu, kterou odhadujeme na cca 18 tis. exekučních nápadů ročně. Zároveň se nabízí úvaha, které zaměstnance budou exekutorské úřady propouštět, tj. zda budou odcházet ti spolehliví, či zda budou propuštěni ti méně schopní. Eufemismus alternativní postupy vymáhání používáme primárně pro takové postupy, které obsahují větší psychický nebo i fyzický nátlak na dlužníka a to s různou intenzitou tohoto nátlaku, což zároveň znamená s různou variantou balancování na hraně zákonnosti nebo i za hranou zákona.

Stránka 8 z 40

ztráty z celého obchodu nebo pohledávky, což bude vyhodnoceno jako riziko nepřiměřené vzhledem k potenciálu vymožení pohledávky. Později pojednáme také předpoklad, že zálohy se stanou v monopolistickém vztahu obligatorními i bez toho, že by bylo exekutorům přímo přikázáno zálohy požadovat. A znovu musíme konstatovat, že především velcí věřitelé v minulosti svým odklonem od přidělování případů podle místní příslušnosti a příklonem k některým výkonnějším exekutorským úřadům prokázali, že analyzují situaci a eliminovali skutečnost informační asymetrie. Pak je ale naprosto logické a zcela předpokládatelné, že stejně jako v letech 2001 až 2014 změnili tito věřitelé svoji preferenci z původních 90 procent případů přidělených podle místa působnosti exekutora na pouhých devět procent takto přidělených případů, zareagují i v případě prosazení teritoriality a naleznou ze svého pohledu optimální ekonomické řešení. Je velmi pravděpodobné, že součástí takového řešení bude odpis některých pohledávek, u nichž se nevyplatí další vymáhání. Lze však také předpokládat velmi masivní prodeje pohledávek velkých věřitelů specializovaným firmám s tím, že u těchto firem není racionální očekávat stejný důraz na ochranu dobrého jména věřitele, jako u bankovních domů, pojišťoven, leasingových společností a podobně. Je tedy možné a dokonce vysoce pravděpodobné, že právě u nových nabyvatelů budou nacházeny cesty k alternativním metodám vymáhání. To by však znamenalo ve své podstatě zhoršení pozice povinných v procesu vymáhání vykonatelných pohledávek, neboť pokud kritizujeme (oprávněně) excesivní chování některých exekutorů, jde stále většinou o chování v rámci daných zákonů (i když lze diskutovat o tom, že někdy s využitím veškerého poskytnutého prostoru). V případě alternativních postupů se však dostáváme do oblasti zcela mimo zákonný rámec definovaný pro exekuční řízení a novou hranicí vymáhání jsou pak definice různých trestných činů. Přičemž není třeba pochybovat o tom, že některé subjekty fungující v tomto prostoru mají pouze minimální zábrany při jejich překračování. Lze tedy dovodit, že zavedení teritoriality bude mít za jeden z důsledků pokles poptávky po službách exekutorských úřadů, což bude znamenat dopad do zaměstnanosti v řádu stovek pracovních míst. Tento úbytek poptávky se částečně přesune do oblasti alternativních postupů vymáhání pohledávek, částečně tato poptávka zmizí, neboť pro věřitele bude nejjednodušší a nejlevnější odepsání pohledávky.

Rovnoměrnost nápadu exekucí Získaná data byla dále podrobena analýze z hlediska případného přerozdělení nápadu exekucí na jednotlivé exekutorské úřady. Ačkoliv jedním z hlavních argumentů pro zavedení teritoriality bylo tzv. rovnoměrné rozdělení exekučních řízení mezi jednotlivé exekutorské úřady, nezdá se, že by teritorialita vlastní úkol důsledně splnila. V tomto ohledu je významným, nikoliv ale rozhodujícím aspektem skutečnost, že některé okresy mají místně příslušný pouze jeden exekutorský úřad, v okrese Louny pak exekutorský úřad dokonce není žádný (přesněji řečeno se ho nedaří dlouhodobě obsadit). Ačkoliv by zavedením teritoriality došlo k rovnoměrnějšímu rozložení nápadu exekucí mezi jednotlivé exekutorské úřady, samotným opatřením nedojde v žádném případě k odstranění výrazných odlišností (ačkoliv tyto by byly oproti současnému stavu nesporně zmírněny). Stávající výpočty nasvědčují, že zavedením teritoriality se zvýší medián počtu exekucí na jeden exekutorský úřad na 4 336 případů ročně (oproti 1 999 případů v současnosti). To je významný argument pro myšlenku teritoriality. Nicméně i při jejím zavedení by stále existovalo asi osm úřadů s nápadem vyšším jak 10 tisíc exekucí ročně,

Stránka 9 z 40

extrémem v tomto monopolistickém prostředí by byl exekutorský úřad, který by zahajoval více jak 25 tisíc exekucí ročně.13 Z provedeného srovnání dále vychází absolutní disproporce u některých úřadů v objemu stávající agendy a objemu agendy v případě zavedení teritoriality. Zavedením teritoriality dojde ke snížení počtu zahajovaných řízení přibližně u 59 exekutorských úřadů, u 18 z nich nastane pokles o více než 10 tisíc exekucí ročně. Opačný efekt by měla změna u zhruba 90 exekutorských úřadů. U nichž při teritorialitě dojde ke zvýšení nápadu (v extrémních případech dokonce více jak 300 krát). Graf 2 Rozdělení nápadu exekucí mezi jednotlivé úřady (2013)

Rozdělení exekucí mezi jednotlivé úřady (2013) 140 000

100%

Celkový nápad exekucí

80% 100 000

70% 64,235%

60%

80 000 Celkový nápad exekucí (za 1 úřad) Počet exekucí kumulovaně

60 000

50% 40% 30%

40 000

20% 20 000

Počet exekucí kumulovaně

90%

90,008%

120 000

10% 0%

3,0% 4,6% 8,6% 12,5% 16,4% 20,4% 24,3% 28,3% 32,2% 36,2% 40,1% 44,1% 48,0% 52,0% 55,9% 59,9% 63,8% 67,8% 71,7% 75,7% 79,6% 83,6% 87,5% 91,4% 95,4% 99,3%

0

% zastoupení exekutorských úřadů Zdroj: Data Exekutorské komory ČR, vlastní úprava

V této souvislosti je vhodné připomenout existenci takzvaného Paretova pravidla (principu). Podle něj vytváří v tržním prostředí dvacet procent prvků osmdesát procent výkonu (například dvacet procent výrobků firmy přináší osmdesát procent zisku, dvacet procent zaměstnanců odvádí osmdesát procent výkonu a podobně).14 Aniž bychom situaci mezi 159 exekutorskými úřady zkoumali z tohoto ohledu detailně, můžeme tvrdit, že Paretovo pravidlo v oblasti exekučních řízení skutečně platí. I když nikoliv doslovně. Graf 3 pracuje nejen s počtem zahájených exekucí v roce 2013, ale také s kumulovaným počtem exekucí. Co se kumulovaného počtu exekučních řízení týká, je limit osmdesáti procent těchto řízení naplněn na hladině zhruba 35 procent z celku exekutorských úřadů. Dvacet procent úřadů (to znamená asi 30 exekutorských úřadů) vykazuje dohromady 65 procent z celkového kumulovaného počtu zahájených exekučních řízení.

13

14

Když v této souvislosti hovoříme o extrému, je tím myšlen extrém v rámci systému založenému na teritoriální působnosti soudních exekutorů. V současném uspořádání je ale úřadů, které ročně zahájí více než 25 tisíc exekucí několik (viz Graf 3). Základní formulace zní, že osmdesát procent důsledků pramení z dvaceti procent příčin.

Stránka 10 z 40

Lze připomenout, že rozhodování Exekutorské komory České republiky o podpoře zavedení krajské teritoriality se také řídilo Paretovým pravidlem – 27. května 2014 hlasovalo ze 102 přítomných exekutorů pro teritorialitu 85 exekutorů, tedy 83,3 procenta.15

V této souvislosti se tedy otevírá otázka, nakolik je tlak většiny členů Exekutorské komory České republiky na zavedení teritoriality dán snahou o zlepšení celkového prostředí vymáhání pohledávek a nakolik jde spíše o formu přerozdělení trhu jinými způsoby než standardní soutěží. Autoři této studie se necítí být oprávněni k vynášení jakýchkoliv etických soudů. Musí však upozornit na možnost, že ona osmdesátiprocentní (nebo o něco vyšší) podpora zavedení teritoriality je postavena především na hlasech exekutorů s menším nápadem exekučních řízení. Z tohoto hlediska je možné říci, že tlak na zavedení teritoriality je zřejmě spíše formou vzájemného ekonomického boje vedeného prostřednictvím jiných mechanismů, než je soutěž při vymáhání pohledávek.

Stávající teritorialita V souvislosti s analýzou dopadů teritoriality bylo také zjišťováno, kolik stávajících nápadů exekucí připadne místně příslušnému exekutorovi (ve vztahu k povinnému). Na těchto případech by pak následně bylo možné ověřit případné pozitivní dopady zavedení teritoriality. Z provedených analýz vyplývá, že v tomto ohledu je na tom „nejlépe“ okres Brno-město, kde je přibližně 38% všech exekučních nápadů přiděleno místně příslušným exekutorským úřadům. Tento okres je následován okresním soudem v Olomouci a okresním soudem Plzeňměsto. Úplný přehled je k dispozici v níže přiloženém grafu. (Graf 3) Z dostupných údajů a statistik se nepodařilo prokázat či vyvrátit, že by samotná místní příslušnost exekutorského úřadu měla jakoukoliv (ať kladnou či zápornou) příčinnou souvislost ve vazbě na úspěšnost procesu vymáhání pohledávky. V celorepublikovém průměru pak vychází, že cca 9 % všech exekučních titulů je vymáháno místně příslušným exekutorským úřadem (ve vztahu k povinnému).

15

Přesné znění příslušného usnesení: „Usnesením Sněmu č. 7/14/S27 bylo rozhodnuto, že Exekutorská komora České republiky, jako samosprávná stavovská organizace všech soudních exekutorů, podporuje urychlené zavedení systému místní příslušnosti soudních exekutorů s rovnoměrným přidělováním exekucí soudním exekutorům místně příslušným podle místa bydliště (sídla) povinného a žádá o urychlené provedení legislativních změn, které k zavedení tohoto principu garantujícího faktickou nestrannost a nezávislost soudních exekutorů povedou a odstraní stav, kdy exekutoři jsou si navzájem konkurujícími podnikateli usilujícími o získání co nejvíce exekucí. Sněm soudních exekutorů, jako nejvyšší orgán Exekutorské komory, ukládá prezidiu komory a jeho členům aktivně prosazovat zavedení systému místní příslušnosti soudních exekutorů s rovnoměrným přidělováním exekucí soudním exekutorům místně příslušným podle místa bydliště (sídla) povinného.“ Za povšimnutí stojí, že v usnesení není jasně řečeno, jakou teritorialitu Exekutorská komora vlastně prosazuje, neboť použitá formulace sice nejvíce směřuje k teritorialitě okresní, nicméně jde o záležitost interpretace, nikoliv přesného určení.

Stránka 11 z 40

Graf 3 Analýza stávající teritoriality

70

35%

Počet nápadů vydaných místně 60 příslušným soudem

30%

% nápadů řešených místně příslušným úřadem

50

25% 40

počet nápadů v tisících

40%

20% 30 15% 20

10% 5%

10

0%

0

Brno-město Olomouc Plzeň-město Přerov Prostějov Praha 5 Šumperk Tábor Brno-venkov Svitavy Písek Plzeň-sever Cheb Kladno Havlíčkův Brod Třebíč Klatovy Hodonín Zlín Chrudim Liberec Český Krumlov Znojmo Karviná Nový Jičín Děčín Jihlava Jeseník Mladá Boleslav Ostrava Strakonice Benešov Mělník Praha 10 Prachatice Teplice Praha-východ Praha 3 Pardubice Rakovník Frýdek-Místek Praha-západ Pelhřimov Praha 7 Praha 2 Břeclav Žďár nad Sázavou České Budějovice Litoměřice Trutnov Náchod Praha 9 Nymburk Praha 1 Vyškov Karlovy Vary Most Ústí nad Labem Příbram Opava Kroměříž Sokolov Jablonec nad Nisou Praha 4 Blansko Praha 6 Hradec Králové Rokycany Beroun Praha 8 Jičín Chomutov Domažlice Ústí nad Orlicí Česká Lípa Kutná Hora Jindřichův Hradec Tachov Vsetín Semily Plzeň-jih Kolín Bruntál Uherské Hradiště Rychnov nad Kněžnou

% místně řešených nápadů

Analýza stávající teritoriality

Okres Zdroj: Soudní statistiky, vlastní úprava

Regionální problematika a riziko nulové diverzifikace Při zpracování analýzy exekučních řízení ve vazbě na teritorialitu je nutné přihlédnout i k dalšímu rizikovému faktoru, totiž k různé výtěžnosti obdobných pohledávek v odlišných regionech. Výtěžnost pravděpodobně souvisí velmi úzce s celkovou mzdovou hladinou v dané oblasti a také s mírou nezaměstnanosti, lze předpokládat i vliv některých dalších parametrů.16 Následující analýzy dokazují, že existují také významná teritoriální specifika ve skladbě povinných i oprávněných. Ke srovnání teritoriálních specifik byla použita data, které poskytl jeden konkrétní oprávněný s celorepublikovou působností, jehož pohledávky vymáhá jediný exekutorský úřad, znovu v rámci celé země. V následujících analýzách je tedy zcela splněn požadavek srovnatelné povahy pohledávek. Případná úvaha o rozdílné efektivitě jednotlivých exekutorských úřadů zde taktéž není přípustná, neboť data se týkají jediného úřadu. Na straně druhé není samozřejmě statisticky ideální, když je k dispozici pouze jeden takový vzorek a není možnost konfrontovat dále předkládané výsledky s analýzou druhého popřípadě i dalších vzorků (obdobných z hlediska struktury a dalších náležitostí).

16

Znovu se zde dostáváme do statistické nouze, neboť pouze obtížně je možné najít odpovídající data. Tedy je jenom značně obtížné zjišťovat například závislost počtu exekucí na tisíc obyvatel například na podílu sociálně vyloučeného obyvatelstva, dosaženém vzdělání, míře religiozity a podobně. Míru religiozity v této souvislosti zmiňujeme zejména proto, že v některých zemích je považována za významný faktor v přístupu k dluhu a jeho splácení.

Stránka 12 z 40

Graf 4 Teritoriální rozdíly ve výtěžnosti pohledávek (soudní kraje)

Teritoriální rozdíly - ČR

severomoravský kraj (soudní)

jihomoravský kraj (soudní)

hlavní město Praha 50% 45% 40% 35% 30% 25% 20% 15% 10% 5% 0%

východočeský kraj (soudní)

středočeský kraj (soudní)

jihočeský kraj (soudní)

západočeský kraj (soudní)

2010 úspěšnost k 1.1.2015 v % 2011 úspěšnost k 1.1.2015 v % 2012 úspěšnost k 1.1.2015 v %

severočeský kraj (soudní)

2013 úspěšnost k 1.1.2015 v %

Zdroj: institucionální věřitel, vlastní výpočet

Graf 4 znázorňuje efektivitu vymáhání pohledávek dle místní příslušnosti povinného za jednotlivé regiony, kterými jsou v tomto případě soudní kraje (jde tedy o dosti odlišné členění oproti vyšším územně správním celkům neboli správním krajům). Jednoznačně z něj vyplývá, že rozdíly mezi jednotlivými regiony jsou zásadní. Soudní kraje jako je například hlavní město Praha, Severní Čechy (krajský soud v Ústí nad Labem) či Severní Morava (krajský soud v Ostravě) se vyznačují obecně nižší vymahatelností pohledávek (což je překvapivé zvláště v případě hlavního města Prahy). Ve srovnání s Jižními Čechami (krajský soud v Českých Budějovicích) či Středočeským krajem činí rozdíl v úspěšnosti vymáhání srovnatelných pohledávek jednoho oprávněného jedním exekutorským úřadem i více než 10 procentních bodů. Je nezbytné podotknout, že jsou rozdíly nejen mezi jednotlivými územími spadajícími pod krajské soudy, ale i mezi jednotlivými okresy v jejich rámci (resp. městskými částmi v případě Prahy). Tyto rozdíly jsou dobře patrné například v hlavním městě. Z níže uvedeného grafu (Graf 5) vyplývá, že také rozdíly v rámci kraje mohou činit i více jak 10 procentních bodů – přitom je schválně použit příklad hlavního města Praha, které by jinak mělo být teoreticky velmi homogenní. Pro úplnost jsou další grafy sledující úspěšnost vymáhání pohledávek ve všech soudních krajích uvedeny v kapitole Přílohy. Za pozornost stojí mimo jiné situace na severu Moravy, kde například vymahatelnost typově velmi obdobných pohledávek osciluje mezi 55 procenty na straně jedné a 15 procenty na straně druhé – horní číslo se týká okresu Jeseník, dolní naopak okresu Karviná.

Stránka 13 z 40

Graf 5 Teritoriální rozdíly ve výtěžnosti pohledávek (Praha)

Teritoriální rozdíly - Praha Praha 1 40% Praha 10

35%

Praha 2

30% 25%

20% 15%

Praha 9

Praha 3

10% 5% 0%

Praha 8

Praha 4

2010 úspěšnost k 1.1.2015 v %

7 2011 úspěšnost k 1.1.2015 v Praha %

Praha 5

2012 úspěšnost k 1.1.2015 v % 2013 úspěšnost k 1.1.2015 v %

Praha 6


Rozdílná úspěšnost vymáhání exekučních titulů v řádu desítek procentních bodů se může jevit z určitého pohledu jako marginální záležitost, kterou například vyrovná četnost případů nebo jiné okolnosti. Provedená analýza úspěšnosti vymáhání ve vazbě na konkrétní teritorium ale jednoznačně prokazuje, že existuje rozdílná bonita teritorií, přičemž se tato teritoria liší naprosto zásadně. Ekonomický úspěch exekutora je však závislý na úspěšnosti vymožení pohledávky, neboť z toho je vypočítávána jeho odměna.

Dramatické rozdíly v bonitě teritoria jsou doprovázeny výkyvy v čase. grafy že v části Přílohy (Přílohy Graf 11 - Grafdalší 19) ukazují, mezi vymahatelností exekucí započatých v různých letech mohou být v rámci jednoho regionu nemalé rozdíly, což signalizuje možnou nestability ve financování činnosti významnou potenciální nestabilitu cash flow exekutorského úřadu odkázaného na příjmy pouze z jednoho regionu (což platí zvláště v případě teritoriality okresní). Z hlediska principu teritoriality posuzovaného z ekonomického hlediska jde o významně problematickou okolnost. Zde je nutné podat dvě vysvětlení. Prvním je, jak číst Grafy 5 a 6 (a obdobné v části Přílohy). Teoreticky by nejvyšší procento vymožení (k 1. 1. 2015) měly vykazovat exekuce započaté v roce 2010 a každý další rok by pak měl být o něco blíže středu grafu, který reprezentuje nulovou vymoženou částku. Jak vidíme, v některých případech tomu tak není – například Graf 4 a západní Čechy, tedy oblast působnosti Krajského soudu v Plzni. Zde je stav vymožení exekucí započatých v roce 2010 horší, než situace exekučních řízení let 2011 a 2012. Podobnou situaci vidíme i v Grafu 6 u Prahy 5. Při pozornějším zkoumání obou grafů nalezneme i další – i když menší – anomálie. A jestliže prozkoumáme další podklady

Stránka 14 z 40

shromážděné v části Přílohy, pak tam existuje velké množství mnohdy nepochopitelných rozdílů. Druhým nutným vysvětlením je, že detailnější zkoumání anomálií v obou grafech v textu i v dalších grafech v části Přílohy vylučuje možnou hypotézu, že takové situace jsou vysvětlitelné průběhem hospodářské krize nebo specifickou a jedinečnou (ve smyslu neopakovatelnou) regionální událostí. Situace je totiž taková, že zmíněné anomálie nemají společný časový průběh, nemají ani žádnou regionální logiku, vyskytují se z našeho pohledu chaoticky, v podstatě náhodně. To je vskutku těžko přijatelná myšlenka, avšak v danou chvíli se nezdá, že by byla k dispozici racionální interpretace zjištěných dat. Tou by mohla být statistická nedostatečnost vzorku, který je základem těchto výpočtů a předmětem analytických zkoumání. Faktem je, že v jednotlivých okresech je počet zkoumaných případů relativně nižší, pohybuje se v desítkách až stovkách, tedy je podstatně nižší, než medián, jehož bude teoreticky dosaženo v případě zavedení místní příslušnosti soudních exekutorů. Avšak připomeňme v této souvislosti fakt, že v analýzách jsou zkoumána exekuční řízení, která se týkají pohledávek jednoho oprávněného, tedy pohledávek do značné míry standardizovaných co do míry podstupovaného rizika (předběžného zjišťování bonity), způsobu čerpání, smluvního vztahu, předchozího způsobu vymáhání a podobně. To značí, že výsledky nemohou být zkresleny jednotlivými zvláštními exekucemi, které by výrazně a zásadně měnily celková data.17 Z výše popsaných analýz vyplývají určité závěry, které je třeba brát jako vážné ekonomické varování. Jestliže exekutorský úřad nebude mít diverzifikované teritorium, ale toto teritorium bude „úzké“ ve smyslu jeho ekonomické homogennosti, pak může docházet k častým a neustále se opakujícím „krizím“ exekutorských úřadů.18 Pokud je totiž vymahatelnost obdobných pohledávek, u kterých začala exekuce i jenom ve dvou po sobě jdoucích letech, významným způsobem odlišná (při stejném regionu a stejném exekučním úřadu), což ukazují Grafy 5 a 6, pak nutně musí příjmy úřadu z vymáhání těchto pohledávek významným způsobem kolísat.

Snížení vymahatelnosti Zcela rozhodující otázkou při posuzování problematiky teritoriality s rovným nápadem případů je problematika změny ve vymahatelnosti pohledávek. Následující argumentace má za cíl směřovat k vytvoření odhadu toho, na kolik by monopolistický systém snížil schopnost

17

18

Během spolupráce s řadou soudních exekutorů byla například diskutována myšlenka srovnávání výkonnosti konkrétních exekutorských úřadů mezi sebou pomocí průměru procentuální úspěšnosti vymáhání. Zde byl důkladně analyzován případ, kde jeden z exekutorských úřadů dosahoval relativně nízkého výsledku (řádově mezi pěti až deseti procenty z vymáhané sumy), nicméně po vyjmutí pouhých dvou exekučních řízení vzrostla takto měřená schopnost vymáhat výrazně nad průměr. I když celý zmíněný úřad vymáhá desítky tisíc pohledávek (kumulované množství), několik málo exekučních řízení, v nichž jde o částky v rovině jednotek miliard, významným způsobem zkresluje statistiku (neboť vymahatelnost zmíněných pohledávek je extrémně nízká a dosahuje úrovně desítek tisíc korun, tedy procentuálně zcela nepodstatné úrovně). K takovým krizím dochází zřejmě i nyní, pouze o nich není veřejnost informována. To souvisí s obecně nízkou mírou informovanosti o skutečném průběhu exekučních řízení, kdy tato složitá řízení nemohou v principu důsledně sledovat ani oprávnění a ani povinní.

Stránka 15 z 40

exekutorských úřadů vymáhat pohledávky (na kolik by snížil průměrnou vymoženou sumu v procentech celkové vymáhané pohledávky).19 Tato argumentace je založena na následujících faktech: -

mezi jednotlivými exekutorskými úřady existují významné rozdíly v jejich schopnostech měřených vymoženým procentem z pohledávky, dokazují to data získaná od oprávněných (systémových věřitelů), Graf 6 (Splátková společnost 1): exekutorský úřad označený jako Exe6 vymohl během dvou let cca 31,2 procent z celkového objemu pohledávek, úřad označený jako Exe5 ve stejném období zhruba 6,8 procenta z objemu svěřených pohledávek, rozdíl tedy činí 25 procentních bodů: efektivita výkonnějšího exekutorského úřadu je oproti nejméně výkonnému 4,6násobná (takový rozdíl není možné vysvětlit odlišností „balíčků pohledávek“ - ty jsou podle ujištění oprávněného konstruovány, průměrná výše pohledávky byla definována jako „malé desítky tisíc korun“), průměr zkoumaných exekutorských úřadů v tomto případě dosáhl 19,8 procenta vymožené částky během 24 měsíců od zahájení exekuce (po zaplacení nákladů exekuce). To znamená, že i průměr je trojnásobný oproti nejméně úspěšnému úřadu, pod průměrem se pohybuje nejhorší úřad plus dalších pět exekutorských úřadů (většina ze zkoumaného celku), Graf 6 Zkušenosti s úspěšností exekutorských úřadů (splátková společnost 1)

Zdroj: Oprávněný (údaj anonymizován)

-

19

Graf 7 další srovnání: Splátková společnost 2 - čtyři exekutorské úřady (označení Exe1 a další v tomto a v předchozím grafu neoznačují stejný exekutorský úřad, pokud tomu tak je, jde o náhodu.), nejvýkonnější exekutorský úřad dosahuje cirka 3,5násobné úspěšnosti ve vymáhání proti úřadu nejméně výkonnému, ze čtyř zde porovnávaných exekutorských úřadů jsou pod průměrem tři, přičemž nejméně výkonný úřad nedosahuje

Důvody zhoršení efektivity jsme detailně odůvodnili v předchozí části tohoto textu.

Stránka 16 z 40

ani poloviční úrovně vymožení pohledávky (velikost pohledávek obdobná jako u předchozího příkladu), Graf 7 Zkušenosti s úspěšností exekutorských úřadů (splátková společnost 2)


-

Graf 8 (Banka 1) uvádí pro čtyři úřady, se kterými spolupracuje (zbylé pro nízkou výkonnost nevyužívá), během tří let trvání exekuce rozpětí mezi 39,8 procenta až 25,3 procenta z objemu pohledávky, Graf 8 Zkušenosti s úspěšností exekutorských úřadů (banka 1)

Stránka 17 z 40


-

Graf 9 (Banka 2) uvádí mezi svými čtyřmi kooperujícími úřady po třech letech vymáhání rozpětí 11 až 23 procent vymožené pohledávky. Obě banky definují průměrný objem svých pohledávek vymáhaných zmíněnými exekutorskými úřady jako „vyšší desítky tisíc korun“, Graf 9 Zkušenosti s úspěšností exekutorských úřadů (banka 2)


-

Graf 10 (Telefonní operátor), který spolupracuje se značným množstvím soudních exekutorů (zhruba dvacet úřadů) eviduje po uplynutí 36 měsíců od zahájení exekuce příjmy mezi 11 a 34 procenty z požadované sumy, po 86 měsících to je 26 až 82 procent. Balíky svěřených pohledávek obsahují pohledávky v obvyklé výši tisíců korun.

Stránka 18 z 40

Graf 10 Zkušenosti s úspěšností exekutorských úřadů (telefonní operátor)


-

Všichni systémoví věřitelé uskutečňují „předvýběr“ vhodných exekučních úřadů a primárně spolupracují s těmi, které mu zajišťují lepší výsledky, než jaké jsou obvyklé (jimi vybírané úřady tak můžeme považovat za „prémiové“). Tabulka 2 Rozdíly exekutorských úřadů za jednotlivé oprávněné

Nejvyšší úroveň vymožení (%) Průměr úspěšnosti vymáhání (%) Nejnižší úroveň vymožení (%) Procentní poměr nejnižšího výkonu vůči průměru (%) Procentní poměr nejnižšího výkonu vůči nejvyššímu (%)

Splátky 1 (24)

Splátky 2 (24)

Banka 1 (36)

Banka 2 (36)

Operátor (36)

Operátor (84)

31,2

15,8

39,2

23,0

34,0

80,0

19,2

8,3

30,8

15,8

20,0

46,0

6,8

4,2

25,3

11,0

11,0

25,0

35,4

50,6

82,1

69,6

55,0

54,3

21,8

26,6

64,5

47,8

32,4

31,3

Zdroj: Oprávnění (údaje anonymizovány)

Uvedené příklady ukazují dramatické rozdíly mezi výsledky činnosti exekutorských úřadů, přičemž všichni oprávnění, kteří poskytli data, jsou zkušení účastníci trhu, kteří využívají služeb soudních exekutorů velmi dlouho a znají dobře prostředí. Svoje pohledávky směřují k úřadům, které na základě svých dlouhodobých zkušeností považují za výkonnější než je na trhu obvyklé. Přesto dosahují nejhorší exekutorské úřady z této skupiny výkonnosti na úrovni pouhých 37 procentních bodů výkonnosti úřadů nejlepších. Lze tedy racionálně předpokládat (ve shodě s ekonomickou teorií), že při srovnání všech 159 exekutorských úřadů bychom dostali rozdíly ještě podstatně větší.

Stránka 19 z 40

Kvantifikace dopadů teritoriality Budeme-li z těchto srovnatelných a verifikovatelných dat dále vycházet a stanovíme-li několik dalších předpokladů, podaří se nám kvalifikovaně odhadnout a kvantifikovat přímé dopady zavedení teritoriality exekutorských úřadů z pohledu rozdělení nápadů mezi různé exekutorské úřady působící na trhu. Nutno podotknout, že tyto úvahy nezahrnují další aspekty, které na efektivitu budou mít bezpochyby značný vliv, ale které je obtížné kvalifikovaně vyčíslit. Mezi tyto aspekty patří již několikrát zmíněný vliv monopolu exekutorských úřadů, rovný nápad exekucí, obligatorní zálohy, aj. Nyní si stanovme několik předpokladů, na základě kterých bude celá problematika popsána (nutno podotknout, že dle principu opatrnosti jsou hodnoty voleny velice uváženě a jejich dopady budou pravděpodobně významně vyšší). Prvním předpokladem naší úvahy je skutečnost, že mezi „prémiové“20 exekutorské úřady patří přibližně 20 úřadů. Tržní podíl těchto 20 exekutorských úřadů v případě zavedení teritoriality poklesne na cca 10 procent. Zbývajících 90 procent bude tedy rozděleno mezi „ostatní“ exekutorské úřady (konkrétně mezi 139 exekutorských úřadů). Nutno poznamenat, že zcela důsledně vzato platí, že tržní podíl 10 procent by mělo mít ve světě s teritorialitou vždy 16 exekutorských úřadů, tedy zároveň každých 20 úřadů by mělo mít tržní podíl 12,58 procenta, neboť čistě teoreticky vzato by „celkový trh s exekucemi“ byl „rovnoměrně“ rozdělen mezi 159 exekutorských úřadů (při zachování stávajícího stavu jejich počtu). Kterýkoliv exekutorský úřad by tak měl mít „tržní podíl“ 0,63 procenta. Z toho pak plyne teoretický tržní podíl pro každých dvacet exekutorských úřadu ve výši 12,56 procenta z celkového počtu nově zahajovaných exekučních řízení (ať by byl tento počet jakýkoliv). Jak jsme ale dokázali zcela jednoznačně v tomto textu, zavedení místní příslušnosti soudních exekutorů v žádném z uvažovaných modelů neznamená ve skutečnosti to, že by jednotlivé exekutorské úřady měly opravdu shodný nápad případů – pohybujeme se tedy ve zcela teoretickém světě. Z tohoto důvodu považujeme zjednodušení na vztah 20 exekutorských úřadů = 10 procent trhu za zcela oprávněné. Navíc byl případný chybný odhad eliminován analýzou citlivosti, tj. byl vypočten pokles tržního podílu na 10, 15 a 20 %. Veškerá dostupná data ale nasvědčují tomu, že tržní podíl „prémiových úřadů“ poklesne na 10 %21. Druhým předpokladem je, že oprávnění nezmění preferenci ve volbě způsobu vymáhání svých pohledávek. Jak jsme již naznačili několikrát výše, tento předpoklad je principiálně nesprávný, neboť mikroekonomická teorie naprosto zřetelně dokládá, že změna vnějších podmínek vždy vede ke změně chování ekonomických subjektů. Monopolizace prostředí tedy samozřejmě významným způsobem změní preference při volbě způsobu vymáhání pohledávek, a to v neprospěch monopolistického prostředí. Jelikož však nemáme jakýkoliv způsob, jak určit velikost změny (dokonce nejsme schopni ani říci, zda bude marginální nebo významná, pouze předpokládáme, že spíše významná), předpoklad nezměnění preferencí je jediný racionální způsob, jak pokračovat v procesu odhadu dopadů teritoriality na vymahatelnost pohledávek.

20 21

Takto nazývejme exekutorské úřady, které si zvolili výše uvedení oprávnění, kteří nám poskytli svá data. Nadevší pochybnost teritorialita povede ke zmenšení rozdílů mezi jednotlivými úřady, jak jsme prokázali v této studii (vyjma několika excesů). Vezmeme-li tedy v budoucnosti s teritorialitou jakýchkoliv 20 úřadů, zjistíme, že tyto svým nápadem pokrývají přibližně 10 % trhu (tedy 12,58 procenta při čistě matematickém postupu).

Stránka 20 z 40

Třetím velice významným předpokladem je, že nejlepší exekutorský úřad z množiny „ostatních“ je vždy stejně úspěšný, jako nejhorší exekutorský úřad z množiny „prémiových“ exekutorských úřadů (viz např. Graf 7 – Exe4). Tento předpoklad je založen na výše uvedené úvaze o výběru exekutorských úřadů oprávněnými a dalších argumentech popsaných v této studii. Čtvrtým a nejdůležitějším předpokladem je stejný poměr mezi nejvyšší a nejnižší úspěšností vymáhání pohledávek, tj. skupina „ostatních“ exekutorů má stejnou variabilitu mezi úspěšnými a neúspěšnými exekutory (vyjádřeno procentem poměru nejnižšího výkonu vůči nejvyššímu), jako skupina „prémiových“ exekutorů. Vše nasvědčuje tomu, že tento předpoklad je více než přiměřený. Velmi pravděpodobně jsou totiž rozdíly daleko většího rozsahu. Výsledné hodnoty našich propočtů tak predikují, v jaké míře se zcela bezpochybně můžeme s poklesem vymahatelnosti v případě zavedení teritoriality setkat.

Formulace propočtů Vlastní sestavení jednotlivých vzorců vychází, jak už bylo uvedeno výše, z dat, která byla poskytnuta oprávněnými (viz Tabulka 2). Na základě takto zjištěných hodnot a při aplikaci třetího a čtvrtého předpokladu (viz výše) byla sestavena tabulka rozdílů „ostatních“ exekutorských úřadů za jednotlivé oprávněné (viz Tabulka 3). Tabulka 3 Rozdíly „ostatních“ exekutorských úřadů za jednotlivé oprávněné (přepočteno)

Nejvyšší úroveň vymožení (%) Průměr úspěšnosti vymáhání (%) Nejnižší úroveň vymožení (%) Procentní poměr nejnižšího výkonu vůči průměru (%) Procentní poměr nejnižšího výkonu vůči nejvyššímu (%)

Splátky 1 (24)

Splátky 2 (24)

Banka 1 (36)

Banka 2 (36)

Operátor (36)

Operátor (84)

6,8

4,2

25,3

11

11

25

4,1

2,7

20,8

8,1

7,3

16,4

1,5

1,1

16,3

5,3

3,6

7,8

35,8

42,0

78,4

64,7

48,9

47,7

21,8

26,6

64,5

47,8

32,4

31,3

Zdroj: vlastní výpočet

Jak je ze srovnání výše uvedených hodnot patrné, výsledky skupiny exekutorských úřadů nazvaných jako „ostatní“, je významně horší ve srovnání s „prémiovými úřady“. Data z výše uvedených tabulek byla následně podrobena tzv. testu teritoriality. Data tabulky (Tabulka 2) lze považovat za data výchozí, tedy etalon, se kterými budeme porovnávat následující výpočty. Z předchozích analýz vyplývá, že nápad jednotlivých úřadů bude přibližně stejný. V takovém případě je bezpředmětné, jaké úřady zahrnujeme do skupiny prémiových, neboť v případě teritoriality lze předpokládat, že 20 exekutorských úřadů bude pokrývat cca 10 – 15 % trhu. Na základě této úvahy byly pomocí váženého průměru přepočteny výsledky „prémiových“ (Tabulka 2) a „ostatních“ (Tabulka 3) exekutorských úřadů čímž byly zjištěny hodnoty, jakých by exekutorské úřady dosáhly v případě zavedení teritoriality (Tabulka 4 - Tabulka 6).

Stránka 21 z 40

Tabulka 4 Pokles vymahatelnosti (tržní podíl „prémiových“ úřadů 10%)

Nejvyšší úroveň vymožení (%) Průměr úspěšnosti vymáhání (%) Nejnižší úroveň vymožení (%)

Splátky 1 (24)

Splátky 2 (24)

Banka 1 (36)

Banka 2 (36)

Operátor (36)

Operátor (84)

9,2

5,4

26,7

12,2

13,3

30,5

5,6

3,2

21,8

8,9

8,6

19,4

2,0

1,4

17,2

5,8

4,3

9,5


Z výše uvedené tabulky (Tabulka 4) je patrný pokles vymahatelnosti v řádu několika jednotek až několika desítek procentních bodů. K uvedenému je třeba podotknout, že zejména u Splátkové společnosti se vymahatelnost dostává na hranici 5 procent z objemu pohledávky, která je do značné míry limitní pro vlastní rozhodnutí, jakým způsobem a zda vůbec pohledávku vymáhat. Tabulka 5 Pokles vymahatelnosti (tržní podíl „prémiových“ úřadů 15%)


Splátky 1 (24)

Splátky 2 (24)

Banka 1 (36)

Banka 2 (36)

Operátor (36)

Operátor (84)

10,5

5,9

27,4

12,8

14,5

33,3

6,4

3,5

22,3

9,3

9,2

20,9

2,3

1,6

17,7

6,1

4,7

10,4


Budeme-li vycházet z průměrných hodnot za jednotlivé varianty řešení, platí, že nejvýznamnějším způsobem se projeví zavedení teritoriality ve vymáhání pohledávek splátkových společností a pohledávek mobilních operátorů, méně pak u bankovních institucí. Za 10% účasti „prémiových“ exekutorských úřadů poklesne vymahatelnost pohledávek splátkových společností v průměru o 9,3 procentních bodů, pokud by se „prémiové“ exekutorské úřady na vymáhání těchto pohledávek podílely z 15 %, poklesne vymahatelnost pohledávek splátkových společností v průměru o 8,8 procentních bodů. Obdobné závěry lze přijmout v případě vymáhání pohledávek bankovních společností – pokles o 7,9 procentního bodu za příp. 10 % účasti „prémiových“ exekutorských úřadů, resp. o 7,5 procentního bodu za jejich případné 15 % účasti na vymáhání. Tabulka 6 Pokles vymahatelnosti (tržní podíl „prémiových“ úřadů 20%)


Splátky 1 (24)

Splátky 2 (24)

Banka 1 (36)

Banka 2 (36)

Operátor (36)

Operátor (84)

11,7

6,5

28,1

13,4

15,6

36,0

7,2

3,8

22,8

9,7

9,8

22,3

2,5

1,7

18,1

6,4

5,1

11,3


Hodnoty uvedené výše v tabulce (Tabulka 6) jsou spíše pro úplnost, neboť případné zavedení teritoriality bude mít velmi pravděpodobně za následek, že tržní podíl 20 exekutorských úřadů na vymáhání pohledávek kterýchkoliv oprávněných bude téměř vždy v rozmezí 10 – 15

Stránka 22 z 40

procenta. Zároveň považujeme skutečně za důležité zdůraznit, že se jedná o zcela minimální a kvantifikovatelné odhady. Samotné výsledky tohoto modelu jsou přímo závislé na nastavení parametru definovaného čtvrtým předpokladem, který vychází z premisy, že variabilita dosahovaných hodnot (výsledků vymáhání) 20 úřady je stejný, jako variabilita, která by byla dosažena zbývajícími 139 exekutorskými úřady.22

Z výše uvedeného je jednoznačně prokazatelné, že by zavedení teritoriality vedlo ke snížení vymahatelnosti. Na základě námi sestaveného modelu, lze konstatovat, že pokles bude minimálně v řádech desítek procent.

22

K této problematice je vhodné dodat ještě několik omezujících či upřesňujících poznámek: První je výtka zpochybňující potenciál udržení výkonnosti „prémiových“ exekutorských úřadů v prostředí monopolistického postavení soudních exekutorů vůči oprávněným. Opakovaně je třeba zdůraznit důvodnou pochybnost o ekonomické smysluplnosti snahy o maximalizaci efektivity vymáhání v prostředí monopolu, zároveň je třeba zdůraznit, že neexistuje relevantní argument pro to, že by současné „prémiové“ úřady dosahovaly své výkonnosti z důvodu jakýchkoliv jiných, než kvůli vyššímu prospěchu ze soutěže. Jestliže však vysoká efektivita nepřinese vyšší užitek, což v prostředí monopolu v principu není možné (viz teze o zneužívání monopolu monopolistou, které jsou zmíněny dříve), je zde vysoká pravděpodobnost hraničící s jistotou, že nynější „prémiové“ úřady se přizpůsobí celkovému vývoji a obvyklé míře úspěšnosti. To by ale znamenalo, že celková úroveň vymahatelnosti pohledávek bude ještě nižší, než ukazují tyto propočty. Druhou poznámkou, kterou je vhodné pro úplnost doplnit, je skutečnost, že v reálném světě obvykle existuje vztah mezi velikostí podnikatelského subjektu a efektivitou jeho činnosti. Toto je dáno problematikou fixních nákladů a již několikrát zmiňovanými úsporami z rozsahu. Ačkoliv tento vztah nelze jednoduše formulovat jako „čím větší, tím efektivnější“, existuje zde jisté rozpětí, ve kterém dochází k optimální kombinaci mezi vstupy a výstupy. Z tohoto důvodu je tedy třeba vyjádřit pochybnost nad skutečností, zda vůbec mohou „malé úřady“ činnost vymáhání pohledávek vykonávat efektivně, aniž by si vynutily nové transakční náklady na straně oprávněných. Přesný rozbor tohoto problému by však byl složitý a není předmětem této studie. Třetí poznámkou je pak negativní vliv teritoriality na možnost dohlížet na činnost exekutorských úřadů. Přesněji řečeno je pravděpodobné, že v rámci monopolizace prostředí vzroste množství stížností a výtek vůči práci monopolistů ze strany oprávněných – i nyní jsou jejich problémy s kvalitou práce řady úřadů známé a tvoří značnou agendu (jde o otázky výpočtu záloh, zadržování plateb uskutečněných povinnými a jejich pozdní poukazování oprávněným, chybné výpočty nákladů exekuce, nepřesnosti v účetnictví, kdy exekutorské úřady nejsou schopny prokázat přesné využití záloh, atp.). Již nyní existují značné potíže s tím, aby příslušné orgány byly efektivně schopny činnost soudních exekutorů kontrolovat, v případě dynamického růstu počtu stížností lze očekávat velmi nízkou efektivitu kontrolní činnosti. Zvláště v takovém případě považujeme zavedení elektronizace v centrálním místě za naprosto nezbytné pro výkon efektivního dohledu nad soudními exekutory.

Stránka 23 z 40

Návrh legislativních cílů Nabízí se i jiné zásahy do exekučního řádu, které by vedly nikoliv k narušení tržního prostředí, ale k jeho kultivaci, což by dle našeho názoru bylo podstatně vhodnější: -

Elektronizace vedení spisu na jednom centrálním místě (například MSp) se vzdáleným přístupem do každého spisu ze strany: o exekutorského úřadu pověřeného exekucí o povinného o oprávněného o kontrolních orgánů MSp o kontrolních orgánů EK o případných dalších subjektů Přístup vždy ke konkrétnímu spisu, nikoliv k celku, by podstatným způsobem zlepšil kontrolu průběhu exekučních řízení, neboť by umožnil jak oprávněnému, tak i povinnému důslednou kontrolu úkonů provedených exekutory, kontrolu finančních toků a zároveň by se otevřela pro státní dohledový orgán (MSp) jednoduchá a relativně levná cesta k systémové kontrole správnosti vedení exekucí.

-

Snížení počtu exekutorských úřadů (nová definice regionálního pokrytí), v rámci procesu by bylo možné řešit problém špatně fungujících úřadů a úřadů s vysokým výskytem excesů (v poměru k počtu nápadů). Ekonomicky by to umožnilo eliminovat existující převis nabídky „služeb“ exekutorských úřadů, neboť jeho faktická existence, pravděpodobně stojí v pozadí požadavku na teritorialitu. Nutno podotknout, že tlak „menších“ exekutorských úřadů motivuje „větší“ exekutorské úřady k poskytování komplexnějších a „kvalitnějších“ služeb oprávněným. Jestliže primárně definujeme smysl exekučního řízení (v jeho ekonomické rovině) jako co nejlevnější způsob zajištění výkonu soudního rozhodnutí, kterým je povinnému nařízeno splnit uznané a oprávněné pohledávky oprávněného, potom by uspořádání exekutorských úřadů mělo směřovat ke splnění tohoto cíle. Systém exekutorských úřadů tedy není zřízen k tomu, aby uspokojoval potřeby a umožňoval realizaci osob, které se rozhodnou být soudním exekutorem nebo pracovat pro exekutorský úřad. Pokud se ukazuje, že příliš vysoký počet exekutorských úřadů vede k tomu, že náklady exekučního řízení jsou zbytečně vysoké (aby byl zajištěn hospodářský blahobyt soudních exekutorů a jejich zaměstnanců), nesměřuje taková situace k plnění základního cíle celého exekučního systému. Otázka optimalizace systému exekutorských úřadů je specifická – všechny výše uvedené závěry ale dokazují, že přiměřenou produktivitu práce (efektivitu při vymáhání) mají spíše střední a větší úřady. Z toho však plyne závěr, že průměrný počet vyřizovaných věcí i medián vyřizovaných věcí by měly být významným způsobem vyšší, než jaké jsou nyní a také vyšší, než jaké by zajišťovalo zavedení teritoriality soudních exekutorů. Studie optimalizace exekutorských úřadů ale nebyla součástí této analýzy.

-

Zavedení možnosti „nucené správy“ nad exekutorským úřadem, které by řešilo případné nucené převzetí exekutorského úřadu. Stát by také měl zajistit data exekutorských úřadů proti případné ztrátě, neboť jejich ztráta by šla jednoznačně na vrub oprávněných a jejich „znovuzískání“ by bylo možné jen za cenu vynaložení dodatečných nákladů. (Zajištění proti ztrátě dat i finanční „ztrátě“ by plně pokrývalo jednotné místo vedení elektronického spisu.)

Stránka 24 z 40

Autoři studie jsou přesvědčeni, že uskutečněním jiných legislativních a systémových kroků, než jakým je zavedení teritoriality a rovného nápadu případů, je možné dosáhnout z ekonomického hlediska lepších výsledků směřujících navíc nikoliv ke zlepšení hospodářských výsledků části (většiny) exekutorských úřadů, ale ke skutečnému zlepšení situace pro věřitele i dlužníky (oprávněné i povinné) v procesu vymáhání pohledávek formou.

Stránka 25 z 40

Literatura [1] [2] [3] [4] [5]

[6]

[7]

[8]

[9] [10] [11] [12] [13] [14] [15] [16] [17] [18] [19] [20] [21] [22]

Beníková, Dagmar. Několik úvah nad připravovanou změnou exekučního řádu. s. 40 a násl. In: Bulletin advokacie. č. 6. Praha: Česká advokátní komora, 2010. International Union of Judicial Officers. Informations. Dostupné na: http://www.uihj.com/en/europe_1012039.html Korbel, František, Prudíková, Dana. Velké změny exekučního práva od 1. ledna 2013. s. 1 a násl. In: Právní rozhledy. č. 1. Praha: C.H. Beck, 2013. Kučera, Petr. Polanský, Petr. Platforma za teritorialitu. Dostupné na: http://www.exekuceliberec.cz/predpisy/Platforma.pdf The European Commission for the Efficiency of Justice. Enforcement of Court Decisions in Europe. Dostupné na: http://www.coe.int/t/dghl/cooperation/cepej/series/Etudes8Execution_en.pdf The European Commission for the Efficiency of Justice. Report on „European judicial systems – Edition 2014 (2012 data): efficiency and quality of justice“. Dostupné na: http://www.coe.int/t/dghl/cooperation/cepej/evaluation/2014/Rapport_2014_en.pdf The European Commission for the Efficiency of Justice. Study on the functioning of judicial systems in the EU Member States. Facts and figures from the CEPEJ 2012-2014 evaluation exercise. Dostupné na: http://ec.europa.eu/justice/effectivejustice/files/cepj_study_scoreboard_2014_en.pdf The European Commission for the Efficiency of Justice. The functioning of judicial systems and the situation of the economy in the European Union Member States. COMPILED REPORT. Dostupné na: http://ec.europa.eu/justice/effectivejustice/files/cepej_study_justice_scoreboard_en.pdf http://www.dgvb.de/ http://www.gerichtsvollzieher.at/ http://www.komornik.pl/ http://www.kbvg.nl/ http://www.huissier-justice.fr/ http://www.auge.it/ https://www.kronofogden.se/ Holman, Robert. Mikroekonomie: středně pokročilý kurz. Praha: C.H. Beck, 2002. xviii, 591 s. Beckovy ekonomické učebnice. ISBN 80-7179-737-5. Hope, Stephen. Applied microeconomics. Chichester: John Wiley, 1999. xviii, 519 s. ISBN 0-471-97914-7. Hořejší, Bronislava et al. Mikroekonomie. 4., rozš. vyd. Praha: Management Press, 2006. 573 s. ISBN 80-7261-150-X. Macáková, Libuše a Soukupová, Jana. Mikroekonomie: repetitorium: (středně pokročilý kurs). Vyd. 2. Slaný: Melandrium, 1998. 205 s. ISBN 80-86175-01-4. Schiller, Bradley R. The micro economy today. 5th ed. New York: McGraw-Hill, 1991. xxvii, 591 s. ISBN 0-07-056170-2. Soukup, Jindřich. Mikroekonomická analýza. Vyd. 3. Praha: Melandrium, 2003. 256 s. ISBN 80-86175-30-8. Synek, Miloslav a kol. Podniková ekonomika. 5. přeprac. a dopl. vyd. Praha: C.H. Beck, 2010. xxv, 498 s. Beckovy ekonomické učebnice. ISBN 978-80-7400-336-3.

Stránka 26 z 40

Přílohy Graf 11 Teritoriální rozdíly ve vymahatelnosti exekučních nápadů v České republice

Teritoriální rozdíly - ČR hlavní město Praha 70% 60% severomoravský kraj (soudní)

50%

středočeský kraj (soudní)

40% 30% 20% 10% 0% jihomoravský kraj (soudní)

-10%

východočeský kraj (soudní) 2010 úspěšnost k 1.1.2015 v % 2011 úspěšnost k 1.1.2015 v % 2012 úspěšnost k 1.1.2015 v % 2013 úspěšnost k 1.1.2015 v %

jihočeský kraj (soudní)

západočeský kraj (soudní)

severočeský kraj (soudní)


Stránka 27 z 40

Graf 12 Teritoriální rozdíly ve vymahatelnosti exekučních nápadů v obvodu krajského soudu pro hl. m. Prahu

Teritoriální rozdíly - Praha Praha 1 70% Praha 10

60%

Praha 2

50% 40% 30% 20%

Praha 9

Praha 3

10%

0% -10%

Praha 8

2010 úspěšnost k 1.1.2015 v %

Praha 4

Praha 7

Praha 5


2013 úspěšnost k 1.1.2015 v %

Praha 6


Stránka 28 z 40

Graf 13 Teritoriální rozdíly ve vymahatelnosti exekučních nápadů v obvodu Středočeského krajského soudu

Teritoriální rozdíly - Středočeský kraj (soudní) Okres Benešov 70% Okres Rakovník

60%

Okres Beroun

50% 40%

Okres Příbram

Okres Kladno

30% 20% 10% Okres Praha-západ

Okres Kolín

0%

Okres Praha-východ

Okres Kutná Hora


Okres Nymburk

Okres Mělník

2012 úspěšnost k 1.1.2015 v %

2013 úspěšnost k 1.1.2015 v %

Okres Mladá Boleslav


Stránka 29 z 40

Graf 14 Teritoriální rozdíly ve vymahatelnosti exekučních nápadů v obvodu Jihočeského krajského soudu

Teritoriální rozdíly - Jihočeský kraj (soudní) Okres České Budějovice 70% 60% Okres Tábor

50%

Okres Český Krumlov

40% 30% 20% 10%

0% Okres Strakonice

-10%

Okres Prachatice

Okres Pelhřimov


2013 úspěšnost k 1.1.2015 v %

Okres Jindřichův Hradec

Okres Písek


Stránka 30 z 40

Graf 15 Teritoriální rozdíly ve vymahatelnosti exekučních nápadů v obvodu Západočeského krajského soudu

Teritoriální rozdíly - Západočeský kraj (soudní) Okres Domažlice 70% Okres Tachov

60%

Okres Cheb

50% 40% 30% 20%

Okres Sokolov

Okres Karlovy Vary

10%

0% -10%

Okres Rokycany

2010 úspěšnost k 1.1.2015 v %

Okres Klatovy

Okres Plzeň-sever

Okres Plzeň-město


2013 úspěšnost k 1.1.2015 v %

Okres Plzeň-jih


Stránka 31 z 40

Graf 16 Teritoriální rozdíly ve vymahatelnosti exekučních nápadů v obvodu Severočeského krajského soudu

Teritoriální rozdíly - Severočeský kraj (soudní) Okres Česká Lípa 70% Okres Ústí nad Labem

60%

Okres Děčín

50% 40% 30% 20%

Okres Teplice

Okres Chomutov

10%

0% -10%

Okres Most

2010 úspěšnost k 1.1.2015 v %

Okres Jablonec nad Nisou

Okres Louny

Okres Liberec


2013 úspěšnost k 1.1.2015 v %

Okres Litoměřice


Stránka 32 z 40

Graf 17 Teritoriální rozdíly ve vymahatelnosti exekučních nápadů v obvodu Východočeského krajského soudu

Teritoriální rozdíly - Východočeský kraj (soudní) Okres Havlíčkův Brod 70% Okres Ústí nad Orlicí

Okres Hradec Králové

60% 50% 40% 30%

Okres Trutnov

Okres Chrudim 20% 10%

0% -10% Okres Svitavy

Okres Jičín

Okres Semily

Okres Náchod


Okres Rychnov nad Kněžnou

Okres Pardubice

2013 úspěšnost k 1.1.2015 v %


Stránka 33 z 40

Graf 18 Teritoriální rozdíly ve vymahatelnosti exekučních nápadů v obvodu Jihomoravského krajského soudu

Teritoriální rozdíly - Jihomoravský kraj (soudní) Okres Blansko 70% Okres Žďár nad Sázavou

Okres Brno-město 60% 50%

Okres Znojmo

Okres Brno-venkov

40% 30% 20% 10%

Okres Vyškov

Okres Břeclav

0% -10%

Okres Uherské Hradiště

Okres Zlín

Okres Třebíč

Okres Hodonín


2013 úspěšnost k 1.1.2015 v %

Okres Prostějov

Okres Jihlava Okres Kroměříž


Stránka 34 z 40

Graf 19 Teritoriální rozdíly ve vymahatelnosti exekučních nápadů v obvodu Severomoravského krajského soudu

Teritoriální rozdíly - Severomoravský kraj (soudní) Okres Bruntál 70% Okres Vsetín

Okres Frýdek-Místek

60% 50% 40% 30%

Okres Šumperk

Okres Jeseník 20% 10%

0% -10% Okres Přerov

Okres Karviná

Okres Ostrava-město

Okres Nový Jičín


Okres Opava

Okres Olomouc

2013 úspěšnost k 1.1.2015 v %


Stránka 35 z 40

Graf 20 Rozdělení „trhu“ exekucí mezi exekutorské úřady (2010)


100% 90%

90,19%

120 000

80% 76,20%

60%


60 000

50% 40% 30%

40 000

20% 20 000 10%

% zastoupení exekutorských úřadů Zdroj: Exekutorská komora ČR, vlastní úprava

Stránka 36 z 40

98,6%

95,9%

93,2%

90,5%

87,8%

85,0%

82,3%

79,6%

76,9%

74,1%

71,4%

68,7%

66,0%

63,3%

60,5%

57,8%

55,1%

52,4%

49,7%

46,9%

44,2%

41,5%

38,8%

36,1%

33,3%

30,6%

27,9%

25,2%

22,4%

19,7%

17,0%

14,3%

11,6%

8,8%

6,1%

0%

3,4%

0


70%

0,7%


100 000



100% 90%

90,007%

120 000

80% 75,266%

60%

80 000 Celkový nápad exekucí (za 1 úřad)

50%


60 000

40% 30%

40 000

20% 20 000 10% 0

0%


Stránka 37 z 40


70%

0,7% 3,3% 5,9% 8,6% 11,2% 13,8% 16,4% 19,1% 21,7% 24,3% 27,0% 29,6% 32,2% 34,9% 37,5% 40,1% 42,8% 45,4% 48,0% 50,7% 53,3% 55,9% 58,6% 61,2% 63,8% 66,4% 69,1% 71,7% 74,3% 77,0% 79,6% 82,2% 84,9% 87,5% 90,1% 92,8% 95,4% 98,0%


100 000



100% 90%

90,072%

120 000

80% 71,115%

60% Celkový nápad exekucí (za 1 úřad)

50%


60 000

40% 30%

40 000

20% 20 000 10%


Stránka 38 z 40

98,6%

95,9%

93,2%

90,5%

87,8%

85,0%

82,3%

79,6%

76,9%

74,1%

71,4%

68,7%

66,0%

63,3%

60,5%

57,8%

55,1%

52,4%

49,7%

46,9%

44,2%

41,5%

38,8%

36,1%

33,3%

30,6%

27,9%

25,2%

22,4%

19,7%

17,0%

14,3%

11,6%

8,8%

6,1%

0%

3,4%

0


70%

80 000

0,7%


100 000



100% 90%

90,008%

120 000

80%

64,235% 60%


60 000

50% 40% 30%

40 000

20% 20 000 10% 0

0%


Stránka 39 z 40


70%

3,0% 3,3% 5,9% 8,6% 11,2% 13,8% 16,4% 19,1% 21,7% 24,3% 27,0% 29,6% 32,2% 34,9% 37,5% 40,1% 42,8% 45,4% 48,0% 50,7% 53,3% 55,9% 58,6% 61,2% 63,8% 66,4% 69,1% 71,7% 74,3% 77,0% 79,6% 82,2% 84,9% 87,5% 90,1% 92,8% 95,4% 98,0%


100 000

Poznámky

Stránka 40 z 40

doc. Ing. Luboš Smrčka, CSc. Ing. Jan Plaček

Recommend Documents