JABOK – VYŠŠÍ ODBORNÁ ŠKOLA SOCIÁLNĚ PEDAGOGICKÁ A TEOLOGICKÁ
Absolventská práce Anna Botková
Dobrovolnictví v nemocnici jako možnost duchovní podpory pacientů
Vedoucí práce: Mgr. Michael Martinek, ThD.
Praha 2016
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem absolventskou práci Dobrovolnictví v nemocnici jako možnost duchovní podpory pacientů zpracovala samostatně a výhradně s použitím uvedených pramenů a literatury. Tuto absolventskou práci nepředkládám k obhajobě na jiné škole. Souhlasím s tím, aby uvedená práce byla pro studijní účely zpřístupněna dalším osobám nebo institucím prostřednictvím Knihovny Jabok a v elektronické podobě prostřednictvím IS Jabok.
Anna Botková
18. 8. 2016
Toto dílo je licencováno pod licencí Creative Commons Uveďte autora- Neužívejte dílo komerčně- Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika licencí.
Pro
zobrazení
kopie
této
licence,
navštivte
http://creativecommons.org/licenses/by-nc-nd/3.0/cz/ nebo pošlete dopis na adresu: Creative Commons, 171 Second Street, Suite 300, San Francisco, California, 94105, USA.
2
Anotace
Tato absolventská práce si klade za cíl, popsat možnosti naplňování duchovních
potřeb
pacientů
hospitalizovaných
v nemocnicích
a
jiných
zdravotnických zařízeních prostřednictvím dobrovolníků. Značný prostor je věnován popisu duchovních potřeb pacientů a následně popisu subjektů, kteří na tyto potřeby reagují. Teoretická tvrzení jsou doplněna o dotazníkové šetření, které mapuje konkrétní postoje dobrovolníků k možnostem poskytování duchovní podpory pacientům v rámci dobrovolnictví v Nemocnici Šumperk a.s.
Klíčová slova Duchovní služba ve zdravotnictví, spirituální potřeby, dobrovolník, kaplanství
Annotation
The aim of this graduation thesis is to describe opportunities of fulfilment the spiritual needs of patent adamitted to hospital and other medical facilities through volunteers. Considerable part of the thesis is dedicated to the characterization of spiritual needs of the patients and to a description of persons who provide spiritual care. The theoretical claims are followed up by the questionnaires surveying the views of the volunteers on the possibilities of providing the spiritual support to the patients in the Šumperk hospital.
Key words Spiritual care in healthcare, spiritual needs, volunteer, chaplaincy
3
Poděkování
Ráda bych touto cestou vyjádřila poděkování vedoucímu práce Mgr. Michaelu Martinkovi, ThD. za pomoc při zpracování této práce, trpělivost a čas, který mi věnoval. Dále bych chtěla poděkovat nemocniční kaplance v šumperské nemocnici paní Mgr. Lence Topolanové za cenné rady a především za umožnění a pomoc získat prostřednictvím dotazníkového šetření mezi dobrovolníky podklady pro účely této práce.
4
Obsah Úvod ........................................................................................................................ 7 1
2
3
4
Duchovní péče o nemocné .............................................................................. 8 1.1
Vymezení pojmů ...................................................................................... 8
1.2
Historická pojetí duchovní péče o nemocné ........................................... 11
1.3
Vývoj duchovní služby v nemocnicích v ČR po roce 1989 ................... 12
Spirituální potřeby pacientů .......................................................................... 14 2.1
Reakce na nemoc a její přijetí ................................................................ 14
2.2
Změny přicházející s nemocí .................................................................. 19
2.3
Nejčastější potřeby spojené s nemocí a umíráním ................................. 20
2.3.1
Hledání smyslu utrpení ................................................................... 20
2.3.2
Ohlížení se za životem .................................................................... 21
2.3.3
Urovnání vztahů .............................................................................. 22
2.3.4
Modlitba .......................................................................................... 23
2.3.5
Svátosti ............................................................................................ 24
Kdo zajišťuje naplňování potřeb ................................................................... 27 3.1
Nemocniční kaplan ................................................................................. 27
3.2
Dobrovolník v duchovní péči ................................................................. 29
Běžný dobrovolník ........................................................................................ 31 4.1
Kdo je běžný dobrovolník ...................................................................... 31
4.2
Hlavní činnost dobrovolníka .................................................................. 32
4.3
Smysl v maličkostech ............................................................................. 33
5 Šetření – dobrovolníci Nemocnice Šumperk a.s. ............................................... 35 5.1 Metoda šetření ............................................................................................. 35 5.2 Obecná charakteristika respondentů ........................................................... 36 5.2 Výsledky šetření .......................................................................................... 37 5.3 Shrnutí výsledků ......................................................................................... 51 5
Závěr ..................................................................................................................... 52 Seznam zdrojů ....................................................................................................... 54 Seznam zkratek ..................................................................................................... 59 Seznam tabulek a grafů ......................................................................................... 60 Přílohy ................................................................................................................... 61
6
Úvod Cílem této práce nazvané „Dobrovolnictví v nemocnici jako možnost duchovní podpory pacientů“ je popsat, jak mohou být naplňovány duchovní potřeby nemocných, především hospitalizovaných pacientů, prostřednictvím dobrovolníků, kteří jsou v poskytování duchovní péče laiky. Toto téma jsem si pro svou práci zvolila proto, že jsem sama po dobu dvou let působila v šumperské nemocnici jako dobrovolnice na ošetřovatelském úseku následné péče. Během této doby jsem se při rozhovorech s pacienty nesčetněkrát dotkla témat, která lze souhrnně nazvat existenciálními a duchovními. Přesto, že jsem v této oblasti nebyla odborníkem, měla jsem pocit, že mohu pacientům alespoň v malém množství poskytnout jistou formu podpory. Vzhledem k tomu, že je mi nejbližší prostředí katolické církve, vycházím ve své práci především z tradice této církve, ačkoliv jsem si vědoma toho, že duchovní podpora nemocným by měla být poskytována v ekumenickém duchu. Práci jsem tedy rozdělila na dvě části. V první, teoreticky zaměřené části, se budu věnovat vymezení duchovní péče o nemocné jako takové. Zdůrazním některá historická pojetí této péče a konkrétněji rozeberu vývoj duchovní péče v České republice po roce 1989. Poměrně velký díl této části se budu zabývat duchovními potřebami pacientů, a to již od fáze zjištění nemoci. Zde se budu opírat především o publikace E. Kübler-Rossové a M. Svatošové. Následně na to přejdu k subjektům, kteří mohou na tyto duchovní potřeby pacientů reagovat. Uvedu, kdo je nemocniční kaplan a dobrovolník v duchovní službě a na základě jakých dokumentů je jejich pozice upravena. V poslední části se zaměřím na dobrovolníka laika a na to, jakým způsobem může i on být pro pacienty v duchovní oblasti přínosný. Tato teoretická tvrzení se potom v druhé části pokusím doložit na výsledcích dotazníkového šetření, uskutečněného za pomoci nemocniční kaplanky paní Lenky Topolanové, mezi dobrovolníky v Nemocnici Šumperk a.s. Šetření je zaměřeno na zjištění toho, zda jsou si dobrovolníci vědomi duchovních potřeb pacientů, za kterými docházejí a zda si dovedou představit, že by jim v této sféře mohli nabídnout podporu. 7
1 Duchovní péče o nemocné Dříve než se budu věnovat konkrétním potřebám pacientů a možnostem, jak mohou být tyto potřeby naplňovány prostřednictvím dobrovolníků, ráda bych stručně uvedla, co si pod pojmem duchovní péče o nemocné představit. Také se zaměřím na různá pojetí, jak byla duchovní péče v historii realizována, včetně změn, kterými prošla po přelomovém roce 1989 v České republice
1.1 Vymezení pojmů
Třemi hlavními pojmy, které v této části vymezím, jsou: nemoc, jakožto stav člověka, ve kterém mu přicházíme nabídnout podporu; duchovnost jako jeden z rozměrů člověka a duchovní péče jako prostředek, jímž je podpora v nemoci realizována.
Nemoc Světová zdravotnická organizace (WHO) poskytuje jasnou definici toho, co je to zdraví. Zdraví je stav úplné fyzické, duševní a sociální pohody, ne pouze nepřítomnost nemoci nebo postižení1. Nalézt stejně přehlednou definici nemoci je ovšem obtížnější. Nejčastější definicí nemoci je, že se jedná o opak zdraví.2 Nemoc lze tedy chápat jako absenci minimálně jedné složky uvedené v definici zdraví.3 Toto pojetí ukazuje, že v soudobé společnosti již není na nemoc nahlíženo pouze jako na fyzickou poruchu organismu, ale člověk je vnímán celostně, tedy s ohledem i na jeho psychickou, duševní a sociální stránku. To je dáno zejména 1
Preamble to the Constitution of the World Health Organization as adopted by the International Health Conference, New York, 19-22 June, 1946; signed on 22 July 1946 by the representatives of 61 States (Official Records of the World Health Organization, no. 2, p. 100) and entered into force on 7 April 1948. 2 NEČAS, Emanuel. Obecná patologická fyziologie. 3. vyd. Praha: Karolinum, 2009. ISBN 97880-246-1688-9. S 16 3 Hospice.cz: Slovník pojmů: zdraví [online]. [cit. 2016-08-07]. Dostupné z: http://www.hospice.cz/slovnik-pojmu/
8
tím, že člověk je v nemoci ovlivněn nejen nemocí samotnou, ale také svým aktuálním psychickým stavem, osobnostní výbavou, rodinou a jinými sociálními kontakty a také dalšími socioekonomickými podmínkami, jako je zaměstnání, zajištění rodiny, apod.
Duchovní rozměr Než vysvětlím pojem duchovní péče, zaměřím se nejprve na to, co si představit pod slovem duchovní. Uchopení tohoto přídavného jména se mnohdy zdá být nejasné. Jako jeho synonymum je často označován pojem duševní, přestože se tato slova se ve svém významu liší. Člověk je v dnešní době chápán jako jednota několika dimenzí (biologické, psychologické, sociální a spirituální).
Právě v kontextu těchto
rozměrů člověka lze pozorovat rozdíl mezi pojmy duchovní a duševní. Výrazem duševní můžeme charakterizovat dimenzi psychologickou. Ta zahrnuje: „prožívání věcí, emocí, motivací, zájmů,
(sebe)hodnocení,
poznávání.“4 Pojem duchovní je zase pojen s dimenzí spirituální. Tou se rozumí niterné otázky člověka, jistoty a nejistoty, vztahy a vazby, které jsou uschovány v hloubce člověka.5 Duchovní dimenze se nemusí nutně vázat na určitou náboženskou tradici. Opatrný ale uvádí, že otázky, jistoty a vztahy, které mají náboženskou podobu, jsou častěji formulovány a reflektovány, a to právě ve výrazech dané víry.6 Jako duchovní tedy označujeme takové otázky a myšlenky, které člověka přesahují. Nacházíme je u každého člověka, ačkoliv tato dimenze a její reflexe může být rozvinuta na různých stupních.7
KŘIŠŤAN, Alois in MARTINEK, Michael a kol. Praktická teologie pro sociální pracovníky. 2. vyd. Praha: Jabok, 2010. ISBN 978-80-904137-6-4. S 23 5 OPATRNÝ, Aleš. Duchovní rozměr dlouhodobě nemocného [online]. [cit. 2016-08-24]. Dostupné z: http://www.pastorace.cz/Tematicke-texty/Duchovni-rozmer-dlouhodobe-nemocnehoIng-Ales-Opatrny-ThLic.html 6 OPATRNÝ, Aleš. Duchovní rozměr dlouhodobě nemocného. Ref 5 7 OPATRNÝ, Aleš. Duchovní rozměr dlouhodobě nemocného. Ref 5 4
9
Duchovní péče Hovoříme-li o duchovní péči o nemocné, jedná se o jeden z dílků, který zapadá do nadřazeného pojmu pastorace. Pojem pastorace má svůj původ v latinském pastor neboli pastýř.8 V kontextu Nového zákona shledáváme „dobrého pastýře“ v postavě Ježíše Krista. Vnímání pojmu pastorace se v průběhu dějin měnilo. I dnes nacházíme několik možných pojetí tohoto pojmu. V souvislosti s tématem této práce je pastorace chápána jako souhrn činností, které vedou k plnému rozvoji člověka a kvalit jeho života ve všech jeho dimenzích.9 Konkrétnější definici toho, co se rozumí duchovní (spirituální) péčí o nemocné, uvádí ve své publikaci Malá příručka pastorační péče o nemocné Aleš Opatrný: „Pastorační péčí o nemocné a trpící v širším slova smyslu rozumíme takové jednání s člověkem, ve kterém ho respektujeme v jeho jedinečnosti, přistupujeme k němu z pozice věřících křesťanů, doprovázíme ho v jeho nemoci, utrpení či umírání a pomáháme mu k lidsky důstojnému zvládnutí jeho životní situace, včetně smrti a to na jemu dostupné úrovni víry.“10 V praxi se pastorační péče projevuje tak, že člověk poskytující tuto péči chápe a přijímá duchovní stránku pacienta a aktivně se snaží o uspokojování jeho potřeb v této oblasti (konkrétní potřeby jsou uvedeny dále). Důležitým aspektem duchovní péče je, že nesdílíme s pacientem jen jeho radosti, ale nejsou nám lhostejné ani strasti, které pacient prožívá. Protože se předpokládá, že nahlížíme na duchovní péči z hlediska křesťanské víry, vidíme člověka, jako Bohem milovaného. Jako bytost, o kterou Bůh pečuje a za kterou se k němu můžeme modlit. V tomto ohledu je nezbytné myslet na výše citovou „úroveň víry“ nemocného, které se přizpůsobujeme a tím dáváme pacientovi najevo naši úctu k němu.11
KŘIŠŤAN, Alois in MARTINEK, Michael a kol. Praktická teologie pro sociální pracovníky. Ref 4. S 20 9 KŘIŠŤAN, Alois in MARTINEK, Michael a kol. Praktická teologie pro sociální pracovníky. Ref 4 S 21 10 OPATRNÝ, Aleš. Malá příručka pastorační péče o nemocné. 2. (doplněné) vydání. Praha: Pastorační středisko sv. Vojtěcha při Arcibiskupství pražském, 2001. S 8 11 OPATRNÝ, Aleš. Malá příručka pastorační péče o nemocné. Ref 10 S 9-11 8
10
1.2 Historická pojetí duchovní péče o nemocné
Stejně tak jako se měnilo chápání pojmu pastorace, měnila se i forma poskytování duchovní péče o nemocné. Cílem této práce není podat podrobný přehled dějin charitativní činnosti církve. Přesto bych ale ráda alespoň stručně uvedla některá stěžejní pojetí péče o nemocné v průběhu dějin. Již od počátků církevních dějin nacházíme prvky péče o nemocné a trpící. V nemocných byl viděn obraz trpícího Krista.12 I jeho skutky během života, kdy byl trpícím nablízku a uzdravoval je (srov. Mt 4,23-25; Mt 11,4-5) byly výzvou a motivací pro pomoc nemocným a šíření milosrdné lásky v péči o ně. Ve starověku považujeme za hlavní aktéry charity biskupa a církevní obce. Během prvního století se také rozšířil stav tzv. diakonek, ženských služebnic, které zastupovaly jáhny ve službách týkajících se žen.13 Od roku 313, kdy došlo Ediktem Milánským k získání náboženské svobody, se zintenzivňuje charitativní péče církve, zvyšuje se její podíl na sociálním programu státu a začíná se poskytovat ve speciálních zařízeních.14 Obdobím velkého rozvoje institucionalizované péče o nemocné je středověk. Vznikají první špitály, za jejichž zrodem stojí především rytířské řády, dále pak klášterní spolky, bratrstva a duchovní hnutí. Na našem území se jedná především o Rytířský řád Křížovníků s červenou hvězdou založený zásluhou sv. Anežky Přemyslovny.15 Na přelomu 16. a 17. století začaly vznikat nemocnice v takovém slova smyslu, jako je známe nyní. Docházelo ale k zaměření se na tělesný mechanismus a jeho poruchy (nemoc) a opouštělo se od zájmu o duchovní stránku člověka.16 V 18. a 19. století dochází ke snaze o systematický přístup a vzájemné propojení jednotlivých charitativních subjektů. Od konce 19. století se pro církevní aktivity HORÁKOVÁ, Gabriela in Duchovní péče ve zdravotnických zařízeních: Teologické texty, zkušenosti, čísla. Praha: Synodní rada ČCE a UK v Praze, 2000. S 29 13 HORÁKOVÁ, Gabriela in Duchovní péče ve zdravotnických zařízeních: Teologické texty, zkušenosti, čísla. Ref 12 S 29 14 DOLEŽEL, Jakub in MARTINEK, Michael a kol. Praktická teologie pro sociální pracovníky. Ref 4 S 40-48 15 DOLEŽEL, Jakub in MARTINEK, Michael a kol. Praktická teologie pro sociální pracovníky. Ref 4 S 50 16 HORÁKOVÁ, Gabriela in Duchovní péče ve zdravotnických zařízeních: Teologické texty, zkušenosti, čísla. Ref 12 S 30 12
11
sociálně diakonického17 rázu, začal používat termín charitas,18česky charita. Moderní charitní práce se pak na našem území zrodila v Olomouci počátkem 20. století.19
1.3 Vývoj duchovní služby v nemocnicích v ČR po roce 1989
Je patrné, že během komunistické éry nebyl pro poskytování duchovní péče ve zdravotnictví ani jiných odvětvích prostor. Svého rozkvětu se tedy nemocniční kaplanství dočkalo až po sametové revoluci v roce 1989. Evropská síť nemocničního kaplanství (ENHCC), jejímž je Česká republika členem, popisuje pokrok v oblasti katolické péče o nemocné v ČR po roce 1989 jako komplikovaný a pozoruhodný.20 Odcizení státu, potažmo společnosti a církve v období před rokem 1989 však přeci jen vedlo k jisté nedůvěře, nepochopení a zkreslení představ o poskytování služeb podobného rázu. Poměrně dlouho byla duchovní služba v nemocnicích a jiných zařízeních neorganizovaná a závisela především na možnostech a iniciativě místních farářů.21 K výraznému posunu došlo v listopadu 2006, kdy byla mezi Českou biskupskou
konferencí
(ČBK)
a
Ekumenickou
radou
církví
v České
republice (ERC) uzavřena Dohoda o duchovní péči ve zdravotnictví. Tato dohoda si klade za cíl vytvořit prostor pro uskutečňování duchovní péče prostřednictvím
Diakonia = jeden ze čtyř konstitutivních prvků církve (vedle liturgie, koinonie a martyrie). Stručně je diakonie vykládána jako služba potřebným, která má svůj základ ve svědectví o lásce. Vede ke schopnosti sebedarování a angažovanosti se pro druhé. Zdroj: ALBERICH SOTOMAYOR, Emilio a Ludvík DŘÍMAL. Katechetika. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367382-6. S 27 18 Charitas (lat.) – překládáno (podobně jako řecké agapé) jako milosrdná a nezištná láska k bližnímu. Zdroj: Slovník cizích slov: heslo: caritas (lat.) [online]. [cit. 2016-08-09]. Dostupné z: http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/caritas-lat 19 DOLEŽEL, Jakub in MARTINEK, Michael a kol. Praktická teologie pro sociální pracovníky. Ref 4 S 60 20 European Network for Health Care Chaplaincy: Catholic Health Care Chaplaincy in Czech Republic[online]. [cit. 2016-08-04]. Dostupné z: http://www.enhcc.eu/members.htm#czech 21 HORÁKOVÁ, Gabriela in Duchovní péče ve zdravotnických zařízeních: Teologické texty, zkušenosti, čísla. Ref 12S 34 17
12
„vysílání kaplanů a dobrovolníků do zdravotnických zařízení s cílem prospět trpícím v těžké situaci bez ohledu na jejich vyznání.“22 Nejdůležitějším mezníkem byl rok 2011, kdy byl vytvořen dodatek k této Dohodě,
jenž
nabyl
platnosti
k 1. 1. 2012.
Dodatek
vymezuje
pozici
nemocničních kaplanů a dalších osob, které mohou poskytovat jistou formu klinické spirituální péče. Současně se tehdejší ministr zdravotnictví Leoš Heger zavázal,
že
Ministerstvo
zdravotnictví
převezme
oficiální
záštitu
nad
poskytováním této služby, kterou vidí jako velmi prospěšnou nejen pro pacienty a zasadí se o legislativní zakotvení přítomnosti nemocničních kaplanů ve zdravotnických zařízeních.23 Nárok na duchovní podporu ve zdravotnických zařízeních je tedy v současné době pacientům garantován zákonem č. 372/2011 Sb., o zdravotnických službách a podmínkách jejich poskytování. Podle §28 tohoto předpisu má pacient právo přijímat duchovní péči a podporu od duchovních církví, náboženských společností registrovaných v ČR a dalších pověřených osob. Poskytnutí této péče musí být v souladu s vnitřním řádem zařízení, nesmí omezovat či porušovat práva ostatních pacientů hospitalizovaných v daném zařízení. Případné neumožnění této duchovní péče ze strany poskytovatele služby je podle §117 citovaného zákona považováno za správní delikt.24 Od roku 2011 po současnost nedošlo k žádným dalším legislativním změnám, co se týče poskytování duchovní péče ve zdravotnických zařízeních. Stěžejními dokumenty pro tyto účely tedy zůstává Dohoda mezi ČBK a ERC včetně dodatku a citovaný zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotnických službách a podmínkách jejich poskytování.
Dohoda o duchovní péči ve zdravotnictví mezi Českou biskupskou konferencí a Ekumenickou radou církví v České republice. [online]. [cit. 2016-08-09]. Dostupné z: http://kaplannemocnice.cz/souvisejici-dokumenty-a-odkazy/ 23 Ministerstvo zdravotnictví ČR: Tisková zpráva: Ministerstvo zdravotnictví podpoří nemocniční kaplany[online]. Praha, 2011 [cit. 2016-08-04]. Dostupné z: http://www.mzcr.cz/dokumenty/ministerstvo-zdravotnictvi-podpori-nemocnicnikaplany_5683_1.html 24 Zákon č. 372/2011Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách). In: Sbírka zákonů České republiky 6.11.2011 [online]. [cit. 2016-03-31]. Dostupné z: http://www.mzcr.cz/legislativa/dokumenty/zdravotni-sluzby_6102_1786_11.html 22
13
2 Spirituální potřeby pacientů V předchozí kapitole jsem uvedla, co je to duchovní péče a jak je její poskytování garantováno státem. Abych se dále mohla zabývat tím, jakým způsobem a kým je tato péče zajišťována a jakým přínosem při tomto procesu mohou být dobrovolníci, je nutné si vymezit, jaké jsou duchovní potřeby pacientů, na které je třeba reagovat. V této kapitole se tedy zaměřím nejprve na vlastní proces přijetí nemoci, dále na změny v potřebách, které spolu s nemocí přicházejí a závěr této kapitoly věnuji konkrétním potřebám a tématům, které pacienti řeší.
2.1 Reakce na nemoc a její přijetí
Reakce na nemoc je vždy zcela subjektivního rázu. Každý jedinec reaguje na zprávu o svém onemocnění odlišným způsobem. Tato reakce závisí na mnoha okolnostech. Jednak na charakteru a závažnosti onemocnění a prognózám, které lze z jeho aktuálního stavu usuzovat. Dále hrají roli také prvky jako je osobnostní výbava jedince, jeho dosavadní životníc zkušenosti, podpora přicházející z okolí a podobně. Přestože různí lidé reagují na stejné zprávy jinak, můžeme velmi obecně popsat možný proces reakce na nemoc a její přijetí. Nejvíce rozšířeným, takto přehledným a uceleným popisem je ten, jenž podává ve svých knihách lékařka a odbornice v oblasti thanatologie25 Elisabeth Kübler-Rossová. Ta ve své teorii popisuje pět fází od okamžiku zjištění skutečného zdravotního stavu pacientem až po jeho přijetí a smíření se s ním. Mezi tyto fáze patří negace, agrese, smlouvání, deprese a smíření.
Thanatologie = Nauka o umírání a smrti. Je většinou definována jako interdisciplinární vědní obor o smrti a o všech fenoménech, které jsou s ní spojeny. Název je odvozen od jména řeckého boha smrtelného spánku a smrti (zdroj: Hospice.cz: Slovník pojmů: thanatologie [online]. [cit. 2016-03-23]. Dostupné z: http://www.hospice.cz/slovnik-pojmu/) 25
14
Tabulka 1: Fáze přijetí nemocni podle Kübler-Rossové26
První fáze: Negace (též popírání a izolace)
K negaci mívají sklon téměř všichni pacienti a jedná se o typickou reakci na prvotní šok z nově zjištěných skutečností, o kterých pacienta otevřeně informoval lékař, nebo na ně přišel postupem času sám. Jedná se o obrannou strategii, která pacientovi pomáhá tlumit účinky nenadálé zprávy. Pacient v této fázi odmítá přijmout svou diagnózu a snaží se o racionální vysvětlení toho, proč není možné, aby se toto přihodilo právě jemu. Není neobvyklé, že žádá lékaře o nové přezkoumání jeho zdravotního stavu, o nová vyšetření nebo zkontrolování toho, zda nedošlo k záměně informací. Kübler-Rossová uvádí, že „Odmítání, negace, obvykle bývá jen dočasnou obrannou strategií a je záhy vystřídána částečným přijetím skutečnosti.“27
Tabulka přejata z: SVATOŠOVÁ, Marie. Hospice a umění doprovázet. 5., dopl. vyd. Praha: Ecce homo, 2003, 150 s. ISBN 80-902-0494-5. S 25 27 KÜBLER-ROSSOVÁ, Elisabeth. O smrti a umírání. První vydání. Turnov: Arica, 1993. ISBN 80-900134-6-5. S 37 26
15
V této fázi je důležité navázat s pacientem určitý vztah a ukázat mu, že je možné pastoračnímu pracovníkovi důvěřovat. Postupně dozraje do bodu, kdy bude schopen otevřeně hovořit o své nemoci, či obavě ze smrti s dalšími lidmi.28
Druhá fáze: Agrese (též zlost)
Na rozdíl od první fáze, kdy si pacient nepřipouští, že je nemocný, v druhé fázi si je naopak plně vědom toto, že je to právě on, koho nemoc postihla. Pacient si klade otázky typu: „Proč zrovna já?“; „Proč ne někdo jiný?“ Popírání nemoci je vystřídáno pocitem zlosti a vzteku na celé okolí. Pacient je často podrážděný a svůj hněv a agresi si vybíjí na kohokoliv v jeho blízkosti. Zdravotnický personál často viní z neschopnosti a je nespokojený s péčí, která se mu dostává. Často se také dožaduje stále větší pozornosti. 29 Tento pacientův stav se může promítnout také do momentálních vztahů s rodinou a jinými blízkými. Pokud podrážděnost přetrvává i během návštěv, může dojít k tomu, že příbuzní budou reagovat smutkem nebo dokonce začnou návštěvy u nemocného omezovat. Je tedy nutné, aby se všichni aktéři dostatečně zamysleli nad příčinami pacientova rozpoložení, nebrali si jeho projevy zlosti příliš osobně a dali mu tak najevo, že ho přijímají a naslouchají mu.30
Třetí fáze: Smlouvání
Kübler-Rossová přirovnává přechod z druhé do třetí fáze k dítěti, které něco chce. Nejprve se dané věci po rodičích dožaduje, vzteká se, zavírá se do pokoje. Poté o ni ale prosí s příslibem, že pomůže s něčím v domácnosti, že bude hodné apod. O podobné vyjednávání se snaží i pacienti s cílem oddálit
KÜBLER-ROSSOVÁ, Elisabeth. Hovory s umírajícími. 1. vydání. Hradec Králové: SIGNUM UNITATIS, 1992. ISBN 80-85439-04-2. S 15 29 KÜBLER- ROSSOVÁ, Elisabeth. O smrti a umírání. Ref 27 S 45 30 KÜBLER- ROSSOVÁ, Elisabeth. O smrti a umírání. Ref 27 S 46-49 28
16
nevyhnutelné. Smlouvají, uzavírají dohody, slibují, a to jak blízkým, zdravotníkům, tak Bohu.31 Třetí fáze je sice zpravidla kratší než předešlé dvě, ale přesto je nutné, brát ji stejně vážně. Opět platí zásada maximální trpělivost při práci s pacientem a nebýt lhostejni k tomu, co pacient říká.32
Čtvrtá fáze: Deprese
Osou, která se prolíná celou čtvrtou fází, je ztráta. Ať už ztráta již prodělaná nebo obava z té, která teprve může přijít. Pacient se ve svých myšlenkách zabývá tím, o co již kvůli nemoci přišel. Propojují se zde především oblasti financí a rodiny. Zejména pacient, který je dlouhodobě hospitalizovaný, může z důvodu své pracovní neschopnosti přijít o zaměstnání. Kvůli tomu se u něj pak vyskytují pocity sklíčenosti spojené s jeho neschopností finančně přispívat k zabezpečení rodiny. V tomto případě může pacientovi pomoci spolupráce s rodinou, pomoc vyřídit vše potřebné a následné ujištění, že je vše potřebné obstaráno.33 Druhým typem deprese pacienta je ta, která je způsobená strachem z nadcházející ztráty. Pacient, jehož nemoc je tak závažného charakteru, že je v podstatě nevyhnutelné úmrtí, a to v jakémkoliv časovém horizontu, trpí představou ztráty všeho, co ho doposud obklopovalo. Pomoc pacientovi z tohoto stavu není jednoduchá. Na jedné straně se nabízí motivovat ho k tomu, aby si všímal pozitivních stránek života a světlých bodů kolem sebe. Nesmíme však být příliš urputní, protože se z naší podpory může stát překážka na cestě ke konečnému smíření. Důležité je být přítomni, naznačit naši podporu uchopením ruky, společným tichem nebo modlitbou.34
KÜBLER- ROSSOVÁ, Elisabeth. O smrti a umírání. Ref 27 S 74-75 KÜBLER- ROSSOVÁ, Elisabeth Hovory s umírajícími. Ref 28 S 45 33 KÜBLER- ROSSOVÁ, Elisabeth. O smrti a umírání. Ref 27 S 77-78 34 KÜBLER- ROSSOVÁ, Elisabeth. O smrti a umírání. Ref 27 S 78-79 31 32
17
Pátá fáze: Smíření (též akceptace)
Dojít až do páté, poslední fáze vyžaduje čas. Někteří pacienti do ní dospějí sami, jiní za pomoci rodiny, zdravotníků, duchovních. Vyznačuje se určitým klidem a úbytkem napětí. Pacient plně přijímá to, co bude následovat. Neznamená to však, že by byl šťastný. Kübler-Rossová používá pro popis fáze akceptace slova jejího pacienta: „je to poslední odpočinek před dlouhou cestou.“35 I v této fázi se mění chování pacienta. Jsou zde jemné nuance mezi tím, kdy se jedná o rezignaci a kdy o přijetí. Na tyto rozdíly je třeba si dávat pozor. Pacient ve fázi smíření je najednou tišší a uzavřený více do sebe. Komunikace se stává spíše neverbální. Nestojí o přílišné návštěvy a chce mít klid jen sám pro sebe. Protože je tedy možné, že bude občas odmítat dlouhá setkání se svými blízkými, měla by být věnována pozornost také jim. Ve fázi smíření je dobré dát pacientovi naší blízkostí a neverbálním gesty najevo, že nezůstane sám.36 Všech pět fází je popsáno ve sledu, jakým na sebe nejčastěji navazují. Není ale dáno, že pacient projde všemi fázemi, že v některé neustrne nebo že se do některé z nich nevrátí. Stejně tak je důležité mít na paměti, že obdobným procesem prochází nejen on, ale také jeho rodina a blízcí, kteří se ale mohou nacházet v jiném úseku cesty. Například, když pacient již dojde ke smíření, rodina může být stále ve fázi agrese. Je tedy zapotřebí, na tuto možnost nezapomínat a pracovat nejen s pacientem, ale také s jeho nejbližšími. 37
KÜBLER- ROSSOVÁ, Elisabeth. O smrti a umírání. Ref 27 S 100 KÜBLER- ROSSOVÁ, Elisabeth. O smrti a umírání. Ref 27 S 100nn 37 SVATOŠOVÁ, Marie. Hospice a umění doprovázet. Ref 26 S 24 35 36
18
2.2 Změny přicházející s nemocí
Člověk, který prochází těžkou fází života jako je nemoc, se často stává jiným, než jakým býval před příchodem nemoci. Podíváme-li se na člověka jako na bytost biologicko- psychologicko- sociálně- spirituální, nacházíme ve všech dimenzích něco, co se s příchodem nemoci mění. Z hlediska biologického se člověk stává slabším a dochází k úbytku jeho tělesné
energie.
Více
času
věnuje
odpočinku
a
spánku.
Z
pohledu
psychologického můžeme hovořit například o ztrátě zájmu o věci, které dříve míval rád (například čtení knih, luštění křížovek, sledování televizních pořadů apod.). Stejně tak se pro něj mění vnímání času. Čas, který kdysi býval naplněn aktivitou, se stává časem nejistoty. Sociální složka člověka prochází také změnou. Člověk se postupně začíná stahovat z vnějšího světa. Často přerušuje kontakty se svým širokým okolím a uzavírá se pouze do kruhu těch nejbližších. V některých případech chce dokonce zůstat úplně sám, sám se sebou. A právě tímto se dostáváme do roviny duchovní, neboli spirituální. V té se odráží všechny výše zmíněné změny. Člověk se obrací do sebe. Ohlíží se za svým životem, rekapituluje ho a vyhodnocuje. Snaží se najít v sobě vnitřní uspokojení a vnitřní smíření se se svým životem. 38 Dohromady tyto charakteristické rysy, tyto změny vyvolávají v člověku nové a nové potřeby. Upouští od potřeb, které míval, a zaměřuje se na ty nové. Obecně můžeme tvrdit, že často lidé opouští od potřeb materiálních, biologických a zaměřují se právě na potřeby psychické a duchovní. V pacientech se otevírají existenciální otázky, jejichž řešení můžeme zahrnout právě do roviny spirituální. Je to oblast, kde se člověk opírá o své nejhlubší jistoty.39
ŠPINKOVÁ, Martina. Jak být nablízku: provázení posledními týdny a dny života. 3. vyd. Překlad Aranka Gärtnerová. Praha: Cesta domů, c2013, 26 s. ISBN 978-80-904516-5-0. S 5-6 39 OPATRNÝ, Aleš. Jak zmírnit niterná trápení nemocných?: informace pro zdravotníky o saturování spirituálních potřeb vážně nemocných. V Kostelním Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2004. ISBN 80-7192-347-8. S 12 38
19
2.3 Nejčastější potřeby spojené s nemocí a umíráním
V předchozích částech jsem popsala, čím vším si pacient v nemoci prochází a jaké změny to přináší. Nyní bych se chtěla zaměřit na nejtypičtější konkrétní spirituální potřeby. Vybrala jsem pět, které považuji za stěžejní.
2.3.1 Hledání smyslu utrpení
Americká lékařka Ch. M. Puchalski prosazující integraci spirituální podpory do lékařské péče ve svém článku The role of spirituality in healt care40 uvádí citát V. Frankla: „Člověka neničí utrpení, ale utrpení beze smyslu.“ 41 Ať už je našim utrpením cokoliv, vždy se ptáme, proč tomu tak je a jaký to má důvod. Často pokud najdeme smysl našeho utrpení, daří se nám ho lépe snášet.42 Někteří pacienti, kteří pátrají po smyslu svého utrpení v nemoci, se obrací ve svých myšlenkách a otázkách k Bohu. Někteří vidí svou nemoc jako Boží trest.43 Toto pojetí nemoci a utrpení popisuje také Jaro Křivohlavý, který ale dodává, že nemoc nelze vždy považovat jednoznačně za důsledek hříchu, ale je nutné ji chápat „z vyššího hlediska“ (srov. Ž 94,12.)44 Pro jiné pacienty může utrpení nemoci znamenat změnu jejich vztahu s Bohem, a to buď ve smyslu výtek k němu, nebo v pocitu hlubšího spojení se s ním.45 Papež František se k tomuto ve svém poselství k 24. světovému dni nemocných vyjadřuje takto: „V těchto situacích (utrpení v nemoci) bývá víra v Boha na jedné straně vystavena zkoušce, ale zároveň se ukazuje její pozitivní potencialita. Nikoli proto, že by díky víře odešla choroba a bolest anebo otázky, které s sebou nese, ale proto, že nám nabízí klíč, díky němuž můžeme odkrývat nejhlubší smysl toho, co prožíváme; klíč, jenž V překladu: Role spirituality v péči o zdraví PUCHALSKI, Christina M. The role of spirituality in healt care. Baylor University Medical Centre Proceedings. 2001, 14(4), 352-357. [cit. 2016-08-09]. Dostupné z: http://search.proquest.com/docview/1032814324/fulltextPDF/AF50DF656C9B44F2PQ/1?accounti d=79889 S 352 42 KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Křesťanská péče o nemocné. Praha: Advent, 1991. S 59 43 PUCHALSKI, Christina M. The role of spirituality in healt care. Ref 41 S 354 44 KŘIVOHLAVÝ, Jaro Křesťanská péče o nemocné. Ref 42 S 61 45 CIKRLE, Vojtěch. Smysl bolesti a utrpení [online]. [cit. 2016-03-25]. Dostupné z: http://www.biskupstvi.cz/storage/dokumenty/smyslbolesti.pdf S 2 40 41
20
nám pomáhá vidět, že nemoc může být cestou, po níž se lze více přiblížit k Ježíšovi, který kráčí po našem boku a nese na sobě kříž.“46 Tázání se po smyslu utrpení může být pro mnohé pacienty velmi důležitým prvkem na cestě ke smíření se s nemocí. Pokud ale tento smysl nelze nalézt, není nutné, a dokonce ani vhodné jej uměle pro pacienta vytvářet. V tomto případě je často lepší sdílet spolu s ním jeho těžkosti, což může mít nakonec stejný efekt jako nalezení smyslu samého.47
2.3.2 Ohlížení se za životem
Podle teorie Erika Eriksona o duševním vývoji člověka je poslední osmé stádium charakteristické mimo jiné tím, že člověk je schopen ohlédnout se za svým životem a zažívat přitom pocit osobního uspokojení a úspěchu. Pokud se člověk není schopen ohlédnout za svým životem s dobrým pocitem, nastupuje zoufalství.48 Marie Svatošová také uvádí: „Každý člověk potřebuje vědět, že jeho život měl a až do poslední chvíle má smysl. Nenaplněnost této potřeby smysluplnosti se rovná skutečnému stavu duchovní nouze.“49 Z toho je tedy patrné, že tato potřeba rekapitulace života je často pro pacienty velmi důležitá. I pacienti, kteří během svého dosavadního života nežili ve víře, mají potřebu ohlédnout se za tím, co po sobě doposud zanechali. Lidé touží po tom, aby po nich po jejich odchodu v pozemském světě něco zůstalo. Puchalski tuto touhu podkládá výsledky výzkumů, které ukazují, že lidé chtějí být zapamatováni. Toho se nejčastěji snaží dosáhnout buď prostřednictvím rodiny, nebo svých životních úspěchů.50 Proto je důležité, abychom při rozhovoru nebrali jako vychloubání vyprávění pacientů o tom, kolik mají vnoučat, jaké dobré zaměstnání měli, než Poselství papeže Františka je světovému dni nemocných 2016 [online]. [cit. 2016-08-09]. Dostupné z: http://www.biskupstvi.cz/poselstvi-svateho-otce 47 KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Křesťanská péče o nemocné. Ref 42 S 59 48 DRAPELA, Victor J. Přehled teorií osobnosti. Vyd. 1. Praha: Portál, 1997. ISBN 80-717-81347. S. 71 49 SVATOŠOVÁ, Marie. Víme si rady s duchovními potřebami nemocných?. 1. vyd. Praha: Grada, 2012. ISBN 978-80-247-4107-9. S 21 50 PUCHALSKI, Christina M. The role of spirituality in healt care. Ref 41. S 352 46
21
jim nemoc znemožnila jej vykonávat nebo jaký žili řádný křesťanský život. Třeba právě v tom nacházejí smysl života. Ne života obecně, ale jejich konkrétního, a to je právě to důležité. A těm, kteří tápou a za svou minulostí se ohlížejí neradi, můžeme pomoci náznaky úcty za něco, co my takto vidíme, ale je to nemusí vůbec napadnout.
2.3.3 Urovnání vztahů
„Bolestnou zkušeností bývá v mnoha případech život ve vědomí, že už nemůžeme udělat nic pro zemřelého, který nám ublížil nebo jemuž jsme ublížili my. Už ho nemůžeme poprosit o odpuštění ani mu nemůžeme své odpuštění dát“51 Takto píše o smíření se zemřelým Józef Augustyn. V předchozí části jsem nastínila, že lidé se v nemoci a zejména na sklonku svého života obrací za tím, co prožili. Mohou zde nalézt rány, které dosud nejsou zahojeny. Často se stává, že pacienti mají nedořešené vztahy se svou rodinou a blízkými a velmi si přejí je před svým odchodem urovnat. Je jasné, že odpuštění je dlouhodobý proces, který zahrnuje několik fází. Je motivováno rozhodnutím odpustit. Předchází ho znovuotevření ran a rozvzpomenutí se na to, co má být odpuštěno. Vžití se do druhého a zřeknutí se msty.52 Odpuštění ale nutně neznamená smíření se. Odpuštění je jen krokem ke smíření. Smíření vyžaduje přijetí tohoto odpuštění a jeho vzájemnou výměnu. Odpuštění je naší vnitřní osobní záležitostí, a proto můžeme odpustit bez ohledu na to, zda je naše odpuštění žádáno.53 U pacientů ale častěji vnímáme potřebu oboustranné účasti na tomto aktu. Proto je nutné myslet na to, že tento proces vyžaduje čas a že není dobré snažit se ho násilím urychlit.54 Někdy odpuštění či naprosté smíření není možné, ale je důležité myslet na to, že tuto potřebu pacient může mít. Proto například AUGUSTYN, Józef. Křivda, odpuštění, smíření. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2000. Pomoc v životě. ISBN 80-719-2406-7. S 91 52 ILIBAGIZA, Immaculée. Odpuštění má uzdravující účinky: převzato z knihy Odpustila jsem [online]. [cit. 2016-03-27]. Dostupné z: http://www.vira.cz/Texty/Clanky/Odpusteni-mauzdravujici-ucinky.html 53 AUGUSTYN, Józef. Křivda, odpuštění, smíření. Ref 51 S 87 54 AUGUSTYN, Józef. Křivda, odpuštění, smíření. Ref 51 S 87 51
22
zprostředkování kontaktu s blízkými, ke kterým tuto potřebu cítí, může pro pacienta znamenat více, než si myslíme.
2.3.4 Modlitba
Potřeby, které jsem zmínila výše, můžeme pozorovat i u pacientů, kteří nemají hlubší náboženský základ. Pro ty pacienty, pro něž je víra v jejich životě důležitá, je velmi častým prostředkem pro vypořádání se s jejich aktuálními těžkostmi modlitba. Výsledky výzkumu The American Pain Society55, jehož respondenty byli dlouhodobě hospitalizovaní pacienti, ukázaly, že osobní modlitba je nejčastějším nemedikamentózním způsobem, jak se pacienti vyrovnávají s bolestí.56 Modlitba nemocného člověka je naplněna otázkami, prosbami, ale také pochybnostmi a výtkami. Pacient se v ní zcela otevírá Bohu a je to pro něj příležitost a prostor, kde se může svěřit se všemi svými myšlenkami, pocity i obavami. Křivohlavý uvádí, že „v modlitbě nachází nemocný člověk úlevu, posilu a osvobození.“57 Modlitba tak může pacientovi pomoci vypořádat s mnohým výše uvedeným, jako je hledání smyslu utrpení nebo smíření se s nemocí. Často se stává, že kromě osobní modlitby, kterou pacient provádí sám v soukromí, požádá o společnou modlitbu rodinu, zdravotníky, dobrovolníky či jiný personál nemocnice. Nebo také naopak, společná modlitba může být pacientovi nabídnuta. Není třeba se takovéto modlitby obávat. Záleží na předchozí domluvě s pacientem, kdo ze zúčastněných modlitbu pronese, za co se společně pomodlí a podobně.58
The American Pain Society = společnost, která se díky multidisciplinární spolupráci snaží zvýšit vědomosti o bolesti a transformovat je do praxe, jež má vést ke snížení strádání pacientů, které je zapříčiněno bolestí. Zdroj: The American Pain Society: About us [online]. [cit. 2016-08-09]. Dostupné z: http://americanpainsociety.org/about-us/overview 56 PUCHALSKI, Christina M. The role of spirituality in health care. Ref 37. S 353 57 KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Křesťanská péče o nemocné. Ref 42 S 52 58 STOFF, Georg. Dobré slovo u lůžka nemocných. 1. vyd. v KN. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1994. ISBN 80-855-2754-5. S 25 55
23
Ačkoliv jsem úvodem uvedla, že modlitba je základním nástrojem zejména pro věřící pacienty, Marie Svatošová dokládá na konkrétním příběhu, že modlitba může pomáhat i pacientům ostatním. Uvádí příklad, kdy je možné se po předchozí domluvě modlit ne „s pacientem“, ale v jeho přítomnosti „za něj“. V tomto konkrétním příběhu pak byla pronesená modlitba za pacienta zpečetěna společně vyřčeným „amen.“59 Samozřejmě je nezbytné se předem ujistit, že pacient o takovýto akt stojí.
2.3.5 Svátosti
Mezi typické duchovní potřeby nemocných, kteří jsou upoutání na nemocniční lůžko, patří bezesporu přijímání svátostí. Mým cílem v této části není popsat všech sedm svátostí, které jsou přijímány v Římskokatolické církvi, ale spíše vyzdvihnout ty, které jsou ve spojení s nemocnými nejběžnější a zdůraznit, proč jim mohou mýt přínosné.
Eucharistie Eucharistie je v nemocnicích nejčastěji slavenou svátostí. Neznamená to, že kněz slouží mši přímo na pokoji každého pacienta, ale svátost jim donáší. Pro pacienty, kteří byli zvyklí pravidelně navštěvovat mše a být účastni svatého přijímání, může tato možnost znamenat pocit, že jsou stále plně účastni na životě jejich společenství.60
Pomazání nemocných Je z vás někdo nemocný? Ať si zavolá představené církevní obce a ti ať se nad ním modlí a mažou ho olejem ve jménu Páně. (Jak 5,14)61 Takto čteme SVATOŠOVÁ, Marie. Víme si rady s duchovními potřebami nemocných? Ref 49 S 74-78 OPATRNÝ, Aleš. Jak zmírnit niterná trápení nemocných?: informace pro zdravotníky o saturování spirituálních potřeb vážně nemocných Ref. 39. S 27 61 Nový zákon: text užívaný v českých liturgických knihách přeložený z řečtiny se stálým zřetelem k Nové Vulgátě. 4. vyd. V Kostelním Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2012. ISBN 978-807195-583-2. S 765 59 60
24
o svátosti pomazání nemocných v Novém zákoně. Pro mnoho pacientů je ale tato svátost zažita pod názvem poslední pomazání, což v nich často vyvolává negativní emoce spojené s jejich blížícím se a nevyhnutelným koncem. Je tedy nutné, aby bylo pacientovi vysvětleno, že svátost pomazání nemocných chápeme také jako pomoc v nemoci a ne pouze jako přípravu na smrt.62 Tato svátost je udělována biskupem nebo knězem a nemůže tedy být udělena nemocničním kaplanem (pokud se zároveň nejedná o vysvěceného kněze).63
Svátost smíření
Již jsem zmiňovala pacientovu potřebu urovnat si vztahy, odpustit nebo přijmout odpuštění. Stejně tak je pro některé pacienty velkou úlevou, pokud mají ve své nemoci možnost svátosti smíření. Přijetí svátosti smíření může přinést pacientovi jednak úlevu ale také pocit plného odpuštění. S ohledem na zdravotní stav pacienta je velmi důležité myslet také náležitosti technického rázu. Například zajistit takové místo, kde by měl pacient jistotu, že zde může nahlas mluvit (důležité zejména u pacientů se sluchovými obtížemi). Dále myslet na to, že některým pacientům jejich zdravotní stav nedovoluje svátost přijmout, například pokud nejsou schopni komunikace.64 V tomto případě je dobré nabídnout alternativu ve formě přijetí svátosti pomazání nemocných. (…modlitba spojená s vírou zachrání nemocného, Pán ho pozdvihne, a jestliže se dopustil hříchu, bude mu odpuštěno. Jak 5,15).65 Samozřejmě mimo tyto tři svátosti je možné, aby pacienti přijali i svátosti další. Není výjimkou, že pacienti v terminálním stádiu toužící po tom, být pokřtěni, mohou i v nemocnici přijmout svátost křtu. V případě nutnosti rychlého jednání, kdy není jiná možnost, není ani nutné, aby křtil duchovní katolické
OPATRNÝ, Aleš. Jak zmírnit niterná trápení nemocných?: informace pro zdravotníky o saturování spirituálních potřeb vážně nemocných Ref 39. S 28 63 SVATOŠOVÁ, Marie. Víme si rady s duchovními potřebami nemocných? Ref 49 S 81 64 SVATOŠOVÁ, Marie. Víme si rady s duchovními potřebami nemocných? Ref 49 S 82 65 Nový zákon: text užívaný v českých liturgických knihách přeložený z řečtiny se stálým zřetelem k Nové Vulgátě. Ref 61 S 765 62
25
církve, ale „kdokoliv, kdo od křtěného přijme jeho vyznání víry“.
66
Stejně tak je
možné zajistit na přání pacienta kněze k přijetí svátosti manželství. Jak je tedy vidět, nacházíme celou škálu různých spirituálních potřeb, které mohou nemocní lidé pociťovat. Není ale možné vykládat si spirituální potřeby pacientů čistě jako uspokojování náboženských potřeb věřících.67 Je patrné, že některé z nich nemůžeme nutně spojovat s tím, zda označíme pacienta jako věřícího či nikoliv (existenciální otázky, ohlížení se za životem a jeho hodnocení, aj). Vždy je ale třeba tyto potřeby u pacienta vnímat a snažit se s nimi pracovat, a to ať už z pozice zdravotnického personálu, duchovního v daném zařízení, dobrovolníků nebo rodiny a jiných blízkých pacienta.
66 67
SVATOŠOVÁ, Marie. Víme si rady s duchovními potřebami nemocných? Ref 49 S 81 SVATOŠOVÁ, Marie. Víme si rady s duchovními potřebami nemocných? Ref 49 S 23
26
3 Kdo zajišťuje naplňování potřeb V poslední části první kapitoly jsem se věnovala tomu, jak je v České republice v současné době garantována duchovní péče v nemocnicích. Záměrně jsem neuvedla, jaké konkrétní osoby tuto péči poskytují. Kdo tedy reaguje na výše uvedené duchovní potřeby pacientů? V této kapitole se budu věnovat tomu, jaké jsou a jak se od sebe liší jednotlivé subjekty, které duchovní službu nemocným poskytují.
3.1 Nemocniční kaplan
Soudobá forma poskytování duchovní péče je zajišťována především prostřednictvím sítě nemocničních kaplanů, sdružených v Asociaci nemocničních kaplanů, založené v roce 2011. Tato Asociace sdružuje fyzické osoby, které jsou svými církvemi pověřeny k výkonu duchovní služby ve zdravotnických zařízeních. Asociace je založena na spolupráci mezi jednotlivými církvemi, a to na základě již zmíněné Dohody o duchovní péči ve zdravotnictví.68 Mimo Asociaci nemocničních kaplanů jsou nemocniční kaplani sdružováni například také Katolickou asociací nemocničních kaplanů založenou v roce 2013, která k 31. 12. 2015 registrovala 81 nemocničních kaplanů. Na evropské úrovni se pak jedná o již zmíněnou Evropskou síť nemocniční kaplanské služby (kapitola 1.3), založenou v roce 2000. Nemocniční kaplan je tedy duchovní, který je pověřen vlastní církví k výkonu duchovní služby ve zdravotnických zařízeních, přičemž se nemusí jednat o vysvěceného kněze. S daným zařízením má kaplan vlastní smlouvu určující rámec jeho práv, povinností a vymezující konkrétní podobu poskytované péče. V zařízení je pak kaplan považován za člena multidisciplinárního týmu, který má zajišťovat celistvou péči o pacienta.
Asociace nemocničních kaplanů: Stanovy [online]. [cit. 2016-03-31]. Dostupné z: http://www.nemocnicnikaplan.cz/rubrika/3-Stanovy/index.htm 68
27
Dodatek k Dohodě (viz. kapitola 1.3) vymezuje konkrétní kvalifikační předpoklady pro výkon služby nemocničního kaplana. Mezi ně patří:69
Pověření vlastní církví.
Ukončené vysokoškolské vzdělání v oblasti teologie na magisterském stupni.
Minimálně tři roky působení v obecné pastorační péči.
Specializovaný kurz nemocničního kaplanství nebo odpovídající vzdělání zahrnující: o znalosti obecných zásad a základů organizace pastorační péče v katolické církvi a v jednotlivých členských církvích ERC (včetně přesného názvosloví); o základní znalosti o církvích a náboženských společnostech registrovaných v ČR, o světových náboženstvích, nových náboženských hnutích a sektách působících v ČR; o znalosti bioetiky, zejména lékařské a zdravotnické etiky; o znalosti organizace zdravotnictví a nemocnice; o znalosti právního minima v oblastech sociální péče a zdravotnictví; o kurs komunikace, zejména v obtížných situacích; o minimálně jednoměsíční praxi, nejlépe však tříměsíční.
Standardy pro poskytování nemocniční kaplanské služby v Evropě, vytvořené Evropskou sítí nemocniční kaplanské služby, vymezují okruh činností nemocničních kaplanů, kteří splnili výše uvedené kvalifikační podmínky a byli svou církví pověřeni k výkonu duchovní služby. Podle těchto standardů jsou nemocniční kaplani k dispozici nejen pacientům, ale také jejich příbuzným a dalším blízkým a nemocničnímu personálu.70
Dodatek č.1 k Dohodě o duchovní péči ve zdravotnictví mezi Českou biskupskou konferencí a Ekumenickou radou církví v České republice. [online]. [cit. 2016-08-09]. Dostupné z: http://kaplan-nemocnice.cz/souvisejici-dokumenty-a-odkazy/ 70 Standardy pro poskytování nemocniční kaplanské služby v Evropě: Evropská síť nemocničních kaplanů[online]. [cit. 2016-08-09]. Dostupné z: http://www.nemocnicnikaplan.cz/rubrika/5Evropska-Asociace/index.htm 69
28
V rámci duchovní služby se nemocniční kaplani snaží o:71
ochranu hodnoty a důstojnosti každého člověka a neustálé připomínání duchovního rozměru utrpení a uzdravující sílu náboženské víry.
naplnění spirituálních potřeb uvedených osob při zachování respektu k jejich náboženství a osobnímu přesvědčení.
poskytnutí podpory prostřednictvím empatického naslouchání
působení v roli prostředníků a smírčích osob
rozšíření povědomí o potřebách lidí, o které pečují
zajištění konání obřadů a udělování svátostí, podle tradic své církve
Mezi další činnosti nemocničních kaplanů v současnosti patří také sdružování a koordinace činnosti dobrovolníků, kterých je ve velké míře využíváno a kteří mohou být v této službě také nápomocni.
3.2 Dobrovolník v duchovní péči
Rozlišujeme různé typy dobrovolnické činnosti. V oblasti duchovní péče o nemocné v poslední době můžeme hovořit o jakýchsi „dobrovolnících specialistech“. Přesně jsou označováni jako dobrovolníci v duchovní péči. Tuto pozici stejně jako pozici kaplana upravuje dodatek k Dohodě. Podle těchto dokumentů se dobrovolníkem v duchovní péči rozumí člověk, který se „ve svém volném čase pod vedením nemocničního kaplana podílí na duchovní péči ve zdravotnických zařízeních na základě pověření daného svou církví.“72
71 72
Standardy pro poskytování nemocniční kaplanské služby v Evropě Ref 70 Dodatek č. 1 k Dohodě o duchovní péči ve zdravotnictví. Ref 69
29
Mezi kvalifikační předpoklady dobrovolníka v duchovní péči patří:73
Pověření vlastní církví a ověření způsobilosti kaplanem
Teologické minimum a znalost obecných zásad a základů organizace pastorační péče v katolické církvi a jednotlivých členských církvích ERC
Základní znalosti o církvích a náboženských společnostech registrovaných v ČR a dalších světových náboženstvích
Základní znalost organizace zdravotnictví a nemocnice
Schopnosti komunikace, zejména v obtížných situacích
Základní znalosti z bioetiky, lékařské a zdravotnické etiky.
Předpoklady zájemce o dobrovolnickou službu posuzuje daný nemocniční kaplan. S ohledem na ráz Dohody je důležité dbát na osobní kvality uchazeče a na jeho otevřenost vůči poskytování péče v ekumenickém duchu, tedy k otevřené spolupráci mezi jednotlivými církvemi. Na rozdíl od nemocničního kaplana jsou kompetence dobrovolníka při poskytování duchovní péče omezené. To se týká především oblasti zajišťování náboženských obřadů a poskytování svátostí. Kurz dobrovolníka v pastorační péči, který je nabízen Arcidiecézí Olomouc, uvádí jako možnost pastorační služby zejména:74
Rozhovor a modlitbu s nemocným
Čtení Bible nebo jiné křesťanské duchovní literatury dle přání nemocného
Doprovod do nemocniční kaple a na bohoslužbu
Činnost dobrovolníka se samozřejmě také odvíjí od dohody s nemocničním kaplanem daného zdravotnického zařízení.
Dodatek č. 1 k Dohodě o duchovní péči ve zdravotnictví. Ref 69 Arcidiecéze Olomoucká: Informace ke kurzu pro dobrovolníky v pastorační péči [online]. [cit. 2016-08-09]. Dostupné z: http://www.ado.cz/system/files/informace_ke_kurzu_pro_dobrovolniky.pdf 73 74
30
4 Běžný dobrovolník Jak jsem uvedla v předchozí kapitole, o duchovní péči se stará především nemocniční kaplan, který má na pomoc speciálně proškolené dobrovolníky. Vzhledem k výše uvedeným duchovním potřebám nemocných je patrné, jaký přínos má pro pacienta přítomnost a péče těchto osob. Jak ale může přispět k naplnění těchto potřeb běžný dobrovolník, který není specializován na poskytování duchovní péče?
4.1 Kdo je běžný dobrovolník
Kromě nemocničního kaplana a nově se rozrůstající pozice dobrovolníka v duchovní péči se v nemocnicích a jiných zdravotnických zařízeních setkáváme s dobrovolníky bez speciálního výcviku v duchovní péči. I tito dobrovolníci však mohou být, a často jsou, velkým přínosem pro pacienty. Dobrovolníkem je každý, kdo ze své vlastní vůle a ve svém volném čase, bez nároku na odměnu vykonává činnost, která je prospěšná jiným lidem než dobrovolníkovi samotnému.75 Dobrovolník vykonává svou činnost na základě smlouvy s daným zařízením. Spadá pod dobrovolnický program zařízení a je veden koordinátorem dobrovolníků nebo nemocničním kaplanem. Běžný dobrovolník je součástí psychosociální péče o nemocné. Ač je laikem, může svou péčí přispět k znovuobnovení duševní pohody a vztahové a sociální rovnováhy. Důležité je, že dobrovolník se nezaměřuje na nemoc pacienta, ale snaží se posilovat to zdravé. Orientuje se na lidský kontakt a na to, co pacient i přes svá omezení může vykonávat. Pro kontakt s pacientem nemusí být dobrovolník seznámen s jeho diagnózou, pokud to není potřeba k zajištění bezpečnosti při výkonu činnosti. Úkolem dobrovolníka není nahrazení odborného
NOVOTNÝ, Michal a Ivana STARÁ. Dobrovolníci v nemocnicích: metodický manuál pro zdravotnická a sociální zařízení. Vyd. 2. dopl. Praha: Hestia, 2002. ISBN 80-238-8697-5. S. 7 75
31
personálu. Snaží se o doplnění drobných, leč často významných mezer, čímž podporuje celkové zlepšení situace pacienta.76
4.2 Hlavní činnost dobrovolníka
Mezi hlavní činnosti dobrovolníka patří výplň volného času pacienta. Protože se dobrovolníci využívají především na odděleních, kde se nacházejí dlouhodobě hospitalizovaní pacienti, je nasnadě, že každá chvíle s dobrovolníkem je pro pacienta rozptýlením. Díky návštěvám dobrovolníků dochází k udržení dalších sociálních kontaktů pacienta. Dobrovolník se může stát pacientovým spojením, mostem s okolním „zdravým“ světem.77 Většina dobrovolníků tráví čas s pacienty tím, že si s nimi povídají a co je důležitější, že jim naslouchají. Otevírají prostor pro to, aby pacient mohl alespoň na chvíli vystoupit z šedi každodenního stereotypu, který v nemocnici zažívá. Mezi další činnosti lze zařadit například čtení knih, často i Písma a rozhovorech o nich. Pro některé pacienty je také vhodnou možností zařazení volnočasových kreativních, tvůrčích aktivit, kde mohou pacienti využít to, co jim nemoc ještě nevzala. Mezi nejčastější aktivity tohoto typu patří například: výtvarné a hudební dílny, hraní společenských her, aj. Zapojení tvořivých aktivit také přispívá k procvičení jemné motoriky, jejíž funkce bývá u mnoha pacientů poškozená. Kromě zmíněných aktivit se mezi často volené činnosti řadí také trénink paměti a mozku, například za pomoci speciálních pomůcek, či jen pomocí recitace básně nebo zpívání písní.78
Dobrovolnické centrum FN v Motole: Kdo je dobrovolník [online]. [cit. 2016-08-03]. Dostupné z: http://www.dcmotol.cz/cs/o-dobrovolnictvi/kdo-je-dobrovolnik/ 77 NOVOTNÝ, Michal a Ivana STARÁ. Dobrovolníci v nemocnicích: metodický manuál pro zdravotnická a sociální zařízení. Ref 75 S.8 78 Dobrovolník.cz: Osvědčené typy dobrovolnických činností ve zdravotnických zařízeních [online]. [cit. 2016-08-09]. Dostupné z: http://www.dobrovolnik.cz/oblasti-dobrovolnictvi/dobrovolnictvive-zdravotnictvi/osvedcene-typy-dobrovolnickych-cinnosti/ 76
32
Při zvolení vhodné aktivity může mít tato činnost pozitivní dopad na duševní a emoční rozpoložení pacienta. Stejný vliv může mít i procházka s pacienty, u nichž to zdravotní stav dovoluje. 79
4.3 Smysl v maličkostech
Otázkou zůstává, kde v těchto činnostech hledat prostor pro duchovní podporu pacientů. Stěžejní činností je v tomto případě rozhovor. Aleš Opatrný uvádí, že poskytnout základní duchovní pomoc může v podstatě každý zralý člověk. Prostředkem pro to je chápající rozhovor.80 Dokonce tvrdí, že není dobrým řešením ihned delegovat pomoc v této oblasti na odborníky. Dobrovolník je ten, kdo je v dané chvíli přítomen. Je pacientovi nablízku, a pokud pacient sám při rozhovoru otevře tato témata, je patrné, že je chce sdílet právě s dobrovolníkem.81 Při rozhovoru je třeba být si vědomi některých skutečností. Například to, že duchovní podporou může být běžný dobrovolník tehdy, dokáže-li pacientovi řádně naslouchat. Marie Svatošová označuje umění naslouchat za nejdůležitější dovednost.82 Je potřeba si ale uvědomit, že naslouchat neznamená slyšet. Mezi významy těchto zdánlivě podobných slov je obrovský rozdíl. Naslouchám-li pacientovi, neznamená to jen, že slyším, co říká a dokáži jeho slova přesně parafrázovat. Pokud pacientovi opravdu naslouchám, vnímám nejen to, co říká, ale také detaily, jakým způsobem to říká. Jaké sdělení mi vyjadřuje neverbálně skrze mimiku, gesta, slzy, tónem hlasu, apod. Nasloucháním se dozvíme daleko více než pouhým slyšením. Nesmíme ale zapomínat, že to, co odkrývá pacient nám, ukazujeme i my jemu. I on na nás může vidět, zda jsme otevřeni tomu mu naslouchat a jak, byť třeba mlčky, reagujeme na to, co říká.
NOVOTNÝ, Michal a Ivana STARÁ. Dobrovolníci v nemocnicích: metodický manuál pro zdravotnická a sociální zařízení. Ref 75 S 8 80 OPATRNÝ, Aleš. Péče o existenciální a spirituální potřeby pacienta [online]. [cit. 2016-08-09]. Dostupné z: http://www.pastorace.cz/Tematicke-texty/Pece-o-existencialni-a-spiritualni-potrebypacienta-Ales-Opatrny.html 81 OPATRNÝ, Aleš. Péče o existenciální a spirituální potřeby pacienta. Ref. 80 SVATOŠOVÁ, Marie. Víme si rady s duchovními potřebami nemocných? Ref 49 S 50 79
33
Již po krátkém kontaktu lze rozeznat, zda bylo vytvořeno bezpečné prostředí pro pacientovo sdílení, kde se cítí být respektován. V rozhovoru, kde se s dobrovolníkem pacient dělí o své existenciální a duchovní otázky, životní zážitky a těžkosti, není prostor pro to, aby byl pacient dobrovolníkem nijak hodnocen, byť dobrovolník nemusí se vším, co slyší souhlasit. Stejně tak nesmí dobrovolník násilně vnucovat své vlastní pocity, ale měl by nechat volný průchod pro pocity prožívané v danou chvíli pacientem. Ten může svou náladu během rozhovoru několikrát změnit a není vhodné ho za to kárat nebo mu naši nelibost dávat jakkoliv najevo.83 Přestože jsem uvedla, že není nutné ihned předávat pacienta do rukou odborníka, je samozřejmé, že existují určité hranice, za které by se dobrovolník pouštět neměl. Vyslechnout si pacienta, dát mu empaticky najevo, že je zde s ním nebo se společně pomodlit. To vše je v moci běžného dobrovolníka. V řadě situací si ale dobrovolník nemusí být svými schopnostmi jistý, nebo vycítí, že by byla vhodnější pomoc odborníka. V tomto případě je vhodné po předchozí domluvě s pacientem kontaktovat kompetentnější osobu, ať už nemocničního kaplana či dobrovolníka v duchovní službě, který může být pacientovi nápomocen více než dobrovolník.84 V činnosti dobrovolníka je nutné hledat drobnosti, které mohou vést alespoň k částečnému uspokojení duchovních potřeb pacienta. Zejména jedná-li se spíše o existenciální témata. Dobrovolník, především skrze rozhovor, může jednak poskytnout podporu v této oblasti, nebo alespoň identifikovat pacientovi potřeby, se kterými může dále pracovat odborný pracovník.
83 84
OPATRNÝ, Aleš. Péče o existenciální a spirituální potřeby pacienta. Ref 80 SVATOŠOVÁ, Marie. Víme si rady s duchovními potřebami nemocných? Ref 49 S 50
34
5 Šetření – dobrovolníci Nemocnice Šumperk a.s. V předchozích kapitolách jsem teoreticky uvedla, kdo může být pacientům v otázce jejich duchovních potřeb nápomocen. Nemocniční kaplan nebo dobrovolník v duchovní službě přichází do nemocnice již s jistým záměrem. Předběžně ví, jakých oblastí se bude jeho působení zde týkat. Běžný dobrovolník se však s existenciálními otázkami a duchovními potřebami pacientů může setkat zcela nečekaně a přesto, jak jsem zmínila výše, může být i on v tomto ohledu přínosem. Ve svém dotazníkovém šetření jsem se zaměřila právě na dobrovolníky „laiky“, kteří působí nebo působili v dobrovolnickém programu v Nemocnici Šumperk a.s. Cílem tohoto šetření je ilustrovat pohled dobrovolníků zapojených do dobrovolnického programu při uvedené nemocnici na otázku, zda může být běžný dobrovolník bez speciálního školení pro pacienty přínosem v oblasti duchovní a existenciální.
5.1 Metoda šetření
Jako prostředek pro uskutečnění tohoto malého šetření byly použity anonymní dotazníky. Dotazníky byly jednotlivým respondentům předloženy prostřednictvím
nemocniční
kaplanky
Mgr.
Lenky
Topolanové,
a
to
v elektronické podobě. Dotazníky dobrovolníci tedy vyplňovali dobrovolně, neorganizovaně a bez jakéhokoliv časového omezení. Dotazníky, které respondenti obdrželi, obsahovaly celkem 14 otázek, a to jak uzavřených, tak otevřených. Přičemž některé uzavřené otázky obsahovaly při zvolení určité odpovědi další doplňující otevřenou otázku. Dotazník je možné strukturovat podle zaměření otázek do tří částí. Otázky 1-3 byly identifikačního rázu, v otázkách 4-9 jsem se zaměřila na dobrovolníkovo působení v nemocnici a poslední část, tedy otázky 10-14, se zaměřuje na konkrétní možnosti duchovní podpory pacientů. Na konci dotazníku měli respondenti možnost vyjádřit své postřehy či další připomínky. 35
Sběr dat z dotazníků probíhal opět v elektronické podobě. Získaná data byla vyhodnocena a upravena do grafické podoby (kapitola 5.3).
5.2 Obecná charakteristika respondentů
Jak jsem již poznamenala, respondenty byli jednotlivci zapojení do dobrovolnického programu při Nemocnici Šumperk. Dobrovolnický program je součástí další péče o hospitalizované pacienty od roku 2011.85 Dobrovolníci vykonávají svou činnost především na dvou odděleních, a to na sociálním a ošetřovatelském úseku. Sociální úsek poskytuje placená sociální lůžka pacientům, zvláště seniorům, kteří nejsou schopni se o sebe samostatně postarat. Tato služba je poskytována do doby, než se podaří nalézt vhodné zařízení poskytující sociální pobytové služby, jako jsou například domovy pro seniory nebo domy s pečovatelskou službou.86 Na ošetřovatelském úseku se pak dobrovolníci věnují hlavě pacientům chronicky nemocným a dlouhodobě hospitalizovaným
na
lůžcích
následné
péče
(tzv.
léčebny dlouhodobě
nemocných).87 Celkem se šetření zúčastnilo 25 dobrovolníků, což zahrnuje všechny aktuálně činné dobrovolníky a většinu těch, kteří svou účast v programu již ukončili. Vzhledem k počtu respondentů nelze tento vzorek považovat za reprezentativní. Výsledky šetření jsou tedy charakteristické pouze pro dobrovolnický program při Nemocnici Šumperk a.s. a nelze z nich vytvářet závěry obecně platné pro všechny dobrovolnické programy a dobrovolníky.
Nemocnice Šumperk a.s.: Dobrovolnictví [online]. [cit. 2016-08-09]. Dostupné z: http://www.nemocnicesumperk.cz/dalsi-pece-a-sluzby--1526.html 86 Nemocnice Šumperk a.s.: Sociální úsek [online]. [cit. 2016-08-09]. Dostupné z: http://www.nemocnicesumperk.cz/socialni-usek--53.html 87 Nemocnice Šumperk a.s.: Interní oddělení a ošetřovatelský úsek [online]. [cit. 2016-08-09]. Dostupné z: http://www.nemocnicesumperk.cz/interni-oddeleni-a-osetrovatelsky-usek--46.html 85
36
5.2 Výsledky šetření
V této kapitole jsou popsány výsledky jednotlivých otázek dotazníkového šetření. Pro větší přehlednost jsem zvolila také grafické znázornění výsledků. Pod každou otázkou se snažím o zdůraznění nejdůležitějších faktů. U některých otázek zmiňuji také provázanost výsledků s výsledky jiných otázek. Otázka 1: Pohlaví
12%
Žena - responzí 22 Muž - responzí 3
88%
Graf 1Pohlaví
Otázka 2: Věk
0% 24% Méně než 18 let - responzí 0 18-35 let - responzí 13 52%
36-50 let - responzí 6 Více než 50 let - responzí 6
24%
Graf 2Věk
37
Podle identifikačních otázek (1-2) se dotazníkového šetření zúčastnilo celkem 25 respondentů, z toho 22 žen a 3 muži. Věk žen nejčastěji odpovídal věkovému rozmezí 18-35 let (12 respondentek), věk mužů pak rozmezí 36-50 let (2 respondenti). Ve věkové skupině nad 50 let byly jen ženy (6 respondentek).
Otázka 3: Označil (a) byste se za „věřícího“ člověka?
Ano - responzí 12 0% 20%
48%
Jistou formu víry mám, ale nehlásím se k žádné církvi responzí 8 Ne - responzí 5
32% Nechci odpovídat - responzí 0
Graf 3Náboženský základ
Otázka č. 3 mapovala náboženské založení respondentů. Jak lze vidět na grafu, téměř polovina (12) respondentů odpověděla, že se považuje za „věřícího“ člověka. (Spojení „věřící“ člověk jsem použila záměrně, vzhledem k ustálené a všeobecně známé povaze tohoto spojení). V doplňující otázce všech 12 těchto respondentů uvedlo, že se hlásí k Římskokatolické církvi. Dalších 8 respondentů uvedlo, že v jejich případě lze hovořit o jisté formě víry, avšak bez příslušnosti ke konkrétní církvi. Tedy u celkem 20 z 25 respondentů lze očekávat jakýsi duchovní základ, byť u některých z nich bez konkrétních opor v učení církve. Co se týče vstupu do dobrovolnického programu. Víra je jedním z témat probíraným při vstupním pohovoru s kaplankou nemocnice. 38
Otázka 4: Jak dlouho jste zapojen (a) do dobrovolnického programu?
4%
Méně než jeden měsíc - responzí 1
12%
Jeden měsíc až půl roku responzí 3 56%
Půl roku až rok - responzí 7
28%
Déle než rok - responzí 14
Graf 4Zapojení do programu
V další části dotazníku jsem se snažila zmapovat působení dobrovolníků v nemocnici. Ze své zkušenosti vím, že čím déle jsem byla v programu zapojena, tím více jsem si při rozhovorech s klienty byla jistá a méně se bála otevření často i velmi osobních témat. Proto jsem zařadila otázku, kde jsem zjišťovala délku zapojení do programu. Ukázalo se, že více než polovina (14) respondentů je v programu zapojena dlouhodobě, tedy déle než jeden rok, přičemž 3 z těchto respondentů již svou činnosti po více než roce ukončili. Doplňující otázka ukázala, že doba zapojení se u této skupiny pohybuje nejvíce okolo 3 let (6 respondentů). Dále pak:
2,5 roku – 2 respondenti
4 roky – 1 respondent
5 let – 1 respondent
6 let – 1 respondent
39
Otázka 5: Jakou dobu v nemocnici zpravidla trávíte?
0%4%
Méně než hodinu týdne responzí 1
20%
1-3 hodiny týdně - responzí 19 3-5 hodin týdně - responzí 5 Více - responzí 0 76%
Graf 5Doba strávená návštěvou pacientů
V návaznosti na předchozí otázku jsem se respondentů ptala, jakou dobu v nemocnici tráví. Poměrně drtivá většina z nich uvedla, že týdně u pacientů stráví 1 až 3 hodiny. (Zde bych ráda uvedla, že administrativní nároky na dobrovolníky nejsou téměř žádné, proto lze tuto dobu považovat za čistý čas, který dobrovolník tráví v přímém kontaktu s pacienty.) Co se týče skupiny 5 respondentů, kteří tráví na oddělení nejvíce času, 4 z nich spadají do skupiny, která je v dobrovolnickém programu zapojena déle než rok. Konkrétně v tomto případě minimálně 2 roky.
40
Otázka 6: Navštěvujete pravidelně stejného pacienta?
0%
Ano, mám svého oblíbence, za kterým chodím pravidelně responzí 7
28%
Je to různé. Jdu za tím, kdo mě potřebuje - responzí 18 Ne, snažím se pacienty střídat responzí 0
72%
Graf 6Výběr pacienta
Šestá otázka se týkala toho, jaké pacienty dobrovolníci nejčastěji navštěvují. Systém v nemocnici je nastaven tak, že sestry, které mají právě službu, po dohodě s nemocniční kaplankou vytipují ty pacienty, pro které by daný den mohla být návštěva dobrovolníka vhodná a přínosná. Dobrovolník si ale sám může zvolit, za kým nakonec půjde. Tedy, zda si nechá sestrami pacienta přidělit nebo navštíví jiného pacienta, se kterým se stýká pravidelně. Dotazník ukázal, že valná většina (18) se snaží vyhovět aktuálním potřebám a navštíví pacienta, kterého vybraly sestry.
Dalších 7 respondentů
odpovědělo, že má svého oblíbeného pacienta, kterého pravidelně navštěvují. Vezmeme-li v potaz, že až na jednu výjimku tráví dobrovolníci v nemocnici více jak hodinu týdně, je pravděpodobné, že s tímto svým oblíbeným pacientem naváží pevnější, důvěrnější a otevřenější vztah. Díky tomu pak může snadněji vznikat bezpečný prostor pro otevírání osobních témat, včetně duchovních potřeb. S ohledem na kapacitu oddělení, na kterém se dobrovolníci pohybují, je pravděpodobné, že se i s pacienty vytipovanými sestrami budou dobrovolníci vídat častěji. 41
Otázka 7: Seřaďte aktivity konané s pacienty od nejčastější po méně častou
Individuální rozhovor 5
Čtení knih
Výtvarné činnosti
Procházky
Jiná
4,7
4,5 4 3,5
3,2 2,8
3
2,6
2,5 2 1,5
1
1 0,5 0 Důležitost Graf 7Vykonávané činnosti
Stejně jako doba, kterou dobrovolníci s pacienty tráví, tak i aktivity, které s pacientem uskutečňuje, nabízí různou míru možností k tomu, aby pacient mohl otevřít téma duchovních potřeb. Podle výsledků dotazníku je patrné, že nejčastěji volenou aktivitou je individuální rozhovor s pacientem. Ten skýtá také nejvíce příležitostí k tomu, aby se pacient dobrovolníkovi otevřel. Možnost rozšíření odpovědí o svou vlastní aktivitu využilo jen 8 respondentů. Mezi další aktivity tedy patří například skupinové rozhovory na pokoji, trénování paměti, zpěv, čtení Písma, aj. Jeden dobrovolník dokonce uvedl jako aktivitu duchovní péči. Je tedy zjevné, že každý dobrovolník přichází se svým osobitým přístupem a volí jiné techniky práce s pacienty. Ve všech se ale může objevit i téma víry. Například jedna dobrovolnice uvádí: „S pacienty jsem především vyráběla různé výrobky na procvičení jemné motoriky. Často se mi stávalo, že jsme u tvoření začali probírat téma víry. Proto jsem se několikrát rozhodla vytvořit věci s náboženskou tématikou (například kříž apod.) Bylo to velmi příjemné spojení. Věřící pacienti odcházeli na pokoje se svým vlastním vyrobeným křížem a výrazem 42
vypovídajícím alespoň malou úlevu od každodenních strastí.“ (výňatek z dotazníku)
Otázka 8: Narážíte v rozhovorech s pacienty na osobní témata? (rodinné vztahy, víry, pocity prožívané pacientem,…)
4%
8% Ano, často - responzí 22 Ano, ale není to příliš běžné responzí 1 Ne - responzí 2 88%
Graf 8Výskyt osobních témat v rozhovorech
Z předchozí otázky vyplynulo, že nejčastěji si dobrovolníci s pacienty povídají. Proto jsem dále zjišťovala, zda se v rozhovorech dotýkají i osobních témat jako jsou například vztahy s rodinou a okolím, otázky víry, hodnocení života apod. Ukázalo se, že 22 z 25 dobrovolníků má zkušenost s rozhovory na tato témata a to dokonce opakovaně. Jeden respondent tuto zkušenost také má, ale není tak obvyklá. Tedy pouze 2 respondenti odpověděli, že na podobná témata s pacientem nenarazila. U jednoho z respondentů to může být ovlivněno krátkou dobou jeho zapojení do programu. Zajímavé je, že druhý z respondentů, kteří odpověděli ne, působí v nemocnici již 4. rokem
43
Otázka 9: Pokud jste v předchozí otázce odpověděl (a) ano, kterých témat se dotýkáte nejčastěji? Můžete zvolit více možností.
Rodina - responzí 17 Víra - responzí 12 Nemoc - responzí 10 Obracení se za životem a jeho hodnocení - responzí 11 Nedožešené vztahy s okolím - responzí 2 Obavy z toho co bude následovat - responzí 9 Jiné - responzí 0 100,00% 90,00% 80,00%
73,90%
70,00% 60,00% 50,00%
52,20%
47,80%
43,50%
39,10%
40,00% 30,00% 20,00%
8,70%
10,00%
0%
0,00% Podíl
Graf 9Témata rozhovorů
Na otázku, jakých témat se dotýkají při rozhovorech nejčastěji, odpovídalo 24 z celkem 25 respondentů. Nejvíce z nich (17) uvedlo, že s pacienty rozebírají oblast jejich rodinného soužití. Často se jedná o vztahy s dětmi či vnoučaty. Celkem 12 respondentů vede s pacienty rozhovory v oblasti víry. Zajímavé je, že stejný počet uvedl v otázce č. 3, že se k víře hlásí. Pokud ale porovnám tuto skupinu s výsledky otázky na náboženské přesvědčení, výsledek je překvapující. Ze zmíněného počtu 12 dobrovolníku, kteří vedou rozhovory na toto téma je:
5, kteří se hlásí k římskokatolickému vyznání
5, kteří mají jistou formu víry, avšak bez příslušnosti k církvi
2, kteří by se neoznačili za nijak „věřícího“ člověka
44
Co se týče ostatních uvedených témat, četnost jejich výskytu je, až na neurovnané vztahy s okolím, poměrně vyrovnaná. S ohledem na potřeby pacientů, uvedené v kapitole 2, lze tento výsledek očekávat. Možnost doplnit vlastní téma, o kterém je s pacienty veden rozhovor, nevyužil žádný z respondentů.
Otázka 10: Přemýšlel (a) jste někdy o duchovních potřebách pacientů? (Spojené s potřebou smíření se se životem, přijetí nemoci a smrti, apod.)
8%
Ano - responzí 23 Ne - responzí 2
92%
Graf 10Povědomí o duchovních potřebách pacientů
K celkem jednoznačnému výsledku dochází otázka 10, která je zaměřena na povědomí dobrovolníků o duchovních potřebách pacientů. Kromě 2 respondentů všichni uvedli, že jim již někdy duchovní potřeby osob, za kterými pravidelně docházejí, přišly na mysl. Dokonce 4 respondenti se v prostoru pro další připomínky vyjádřili v tom smyslu, že by se nikdy na duchovní potřeby pacientů nemělo zapomínat, jak se tomu často děje.
45
Otázka 11: Myslíte, že vy jako dobrovolník můžete pacientovi s naplněním těchto potřeb pomoci?
4%
Ano, myslím, že je to možné responzí 19
20%
Spíše ne, protože se nepovažuji za kompetentní osobu - responzí 5 Ne, vůbec si to nedovedu představit - responzí 1
76%
Graf 11Možnost poskytnutí podpory dobrovolníkem
Již je zřejmé, že téměř celá skupina respondentů má povědomí o duchovních potřebách pacientů. V této otázce jsem se ale zaměřila na to, jestli si sami dobrovolníci dovedou představit, že by to byli právě oni, kdo by na tyto potřeby reagovali. Potěšující je, že tři čtvrtiny dotazovaných se domnívají, že mohou být v tomto ohledu nápomocni. Dalších 5 respondentů dává při poskytování duchovní péče přednost jiným osobám, které v tomto směru lze považovat za kompetentnější. Pouze jeden dotazovaný si nedokáže svůj přínos v této oblasti vůbec představit. Svou odpověď doplňuje vysvětlením, že v této oblasti není vůbec kompetentní.
46
Otázka 12: Popište prosím, jak by mohla být vaše pomoc v této oblasti realizována.
Tuto otázku považuji za jednu z nejstěžejnějších z celého dotazníku. Právě proto, jsem jako formu zvolila otevřenou otázku, bez limitování délky textu. Mnohé z odpovědí se podobaly, některé téměř shodovaly. Vybrala jsem proto hlavní nástroje realizace duchovní podpory, které se v odpovědích vyskytovaly nejčastěji. Patří mezi ně:
Vytvořit prostor pro bezpečné sdílení a vyslechnutí pacienta
Sdílení osobní zkušenosti s Bohem
Čtení Písma
Společná modlitba
Povolání kompetentnější osoby
Prostor pro sdílení a vyslechnutí - responzí 13
Sdílení osobní zkušenosti - responzí 3
Čtení písma - responzí 6
Modlitba - responzí 6
Povolání kompetentnější osoby - responzí 8 14
36,10%
12 10 22,20% 8 16,70%
16,70%
6 4
8,30%
2 0 Podíl
Graf 12Možnosti realizace
Z grafu lze vyčíst, že nejvíce se v odpovědích objevovalo, že dobrovolník může pacientovi zajistit, či spíše nabídnou prostor pro sdílení se. Podle odpovědí to však není myšleno tak, že by dobrovolník naléhal na pacienta, aby se mu začal 47
otevírat a sdílet. Jde spíše o vycítění této potřeby, kterou pacient vykazuje a následně na to reagovat právě vytvořením onoho, pokud možno co nejbezpečnějšího prostoru, pro sdílení. Mnozí dobrovolníci se domnívají, že vyslechnout si, co pacienta tíží a jaké otázky se mu honí hlavou, může být to nejcennější, co v této oblasti mohou nabídnout. Druhou nejčastěji uváděnou možností bylo povolání kompetentnější osoby. K tomuto kroku by se respondenti nejčastěji uchýlili právě po vyslechnutí pacientových potřeb a tužeb. Tomuto kroku by předcházela vzájemná dohoda a přicházel by v úvahu až ve chvíli, kdy by pacientovi nestačilo to, co mu může nabídnout dobrovolník. „Vím, že nejsem zcela kompetentní osobou pro to, řešit s pacienty veškeré věci týkající se víry a duchovní oblasti. Přesto si myslím, že můžu alespoň vytvořit prostor k tomu, aby mi své potřeby sdíleli. Přečtení pasáže z Bible, vyslechnutí nebo společnou modlitbu pak můžu zvládnout s pacientem sama. K ostatnímu, po jeho souhlasu, mohu povolat kompetentnější osobu.“ (výňatek z dotazníku) „Nemyslím si, že bych mohl přímo pracovat s pacientem na uspokojení jeho duchovních potřeb. Spíše vidím své možnosti v tom, že pacient se mi může svěřit s něčím, s čím může dále pracovat například kaplanka nebo za ním může začít docházet duchovní dobrovolník, které zde také máme.“ (výňatek z dotazníku)
Kromě výše zmíněných možností, jak by mohli dobrovolníci realizovat svou formu duchovní podpory, se objevily také odpovědi, kdy respondent nemá žádnou představu o tom, jak by tato služba mohla být realizována. Četnost těchto odpovědí odpovídá výsledkům otázky 11.
48
Otázka 13: Vnímáte ze strany pacientů, že by podobnou podporu uvítali?
16%
0% Ano - responzí 11 44%
Spíše ano - responzí 10 Spíše ne - responzí 4 Ne - responzí 0
40%
Graf 13Zájem ze strany pacientů
Uvedla jsem, že do zavedení rozhovoru na osobní témata, natož pak do roviny duchovní, nesmí být pacient dobrovolníkem nucen. Ve třinácté otázce jsem proto zjišťovala, jestli se dobrovolníci domnívají, že by o podporu v duchovní oblasti pacienti vůbec stáli. (Tyto odpovědi nelze hodnotit jako správné či chybné. Nedisponuji daty od pacientů) Zhruba čtyři pětiny respondentů (21) se kloní na stranu ano/spíše ano, tedy, že je pravděpodobné, že by pacienti zmíněnou podporu uvítali. 11 z nich jsou přitom o této skutečnosti přesvědčeni. Zbývající necelá pětina (4) je toho názoru, že o takovýto typ podpory pacienti tak jednoznačný zájem nejeví. Nelze se přitom opírat o tvrzení, že by takto odpověděli respondenti bez vyznání, kvůli předpokladu, že nejsou těmto věcem tolik otevření.
49
Otázka 14: Myslíte, že zaměření se na duchovní potřeby pacientů může nějak obohatit Vás?
Ano, zcela určitě je to oboustranný proces - responzí 20
0% 20%
Nevím, je to možné - responzí 5
Spíše ne - responzí 0
80%
Určitě ne - responzí 0
Graf 14Obohacení dobrovolníků
Poslední otázkou mého dotazníku bylo, zda může duchovní podpora pacienta obohatit samotného dobrovolníka. Drtivá většina dotazovaných se opět shodla na jedné odpovědi, a to, že obohacení je oboustranné. Tedy, že pokud já jako dobrovolník věnuji svůj čas a zájem také duchovnu pacienta, mohu si z toho odnést více, než očekávám. Opět využívám doplnění respondentů: „Velmi mě dobrovolnictví obohacuje. Sama občas tápu, zejména právě v otázkách víry, a některé podněty ze stran pacientů mě nutí k hlubšímu zamyšlení a sebepoznání.“ (výňatek z dotazníku) „Každá práce s lidmi je oboustranný proces, proto i otevření témat týkajících se duchovních potřeb. Ačkoliv nejsem členem církve, je pro mě velmi přínosné zavést rozhovor v tomto duchu.“ (výňatek z dotazníku)
50
Na závěr mého dotazníku jsem nechala respondentům prostor pro jejich volné vyjádření k dané problematice, pro jejich postřehy či doplnění. Překvapilo mě, kolik z nich této možnosti využilo (17). Většinou se tato doplnění týkala záslužnosti dobrovolnických programů, a zdůraznění toho, že bychom neměli zapomínat na duchovní potřeby pacientů.
5.3 Shrnutí výsledků
Jak jsem poznamenala výše v této kapitole, není možné vyvozovat z tohoto dotazníku
obecně
platné
závěry.
Výsledky
charakterizují
dobrovolníky
v Nemocnici Šumperk a.s. Lze z nich ale vyvodit jakýsi předpoklad, že v jiných nemocnicích či zdravotnických zařízeních, mohou mít dobrovolníci při práci se stejnou cílovou skupinou v obdobném prostředí podobný náhled na toto téma. Z výsledků jednotlivých otázek je tedy patrné, že dobrovolnictví není záležitostí výlučně jedné věkové kategorie, přestože poměr jejich zastoupení není vyrovnaný. Zároveň můžeme říci, že dobrovolnickou činnost vykonávají především ženy, což je možné přičítat jejich empatičtějšímu myšlení a sklonům ochraňovat a pečovat.88 S přihlédnutím na téma a cíl dotazníkového šetření je nutné podotknout, že náboženský základ hraje u velké části dobrovolníků velkou roli. Snad možná díky tomu můžeme pozorovat jejich otevřenost vůči duchovním potřebám pacientů. Je evidentní, že respondenti vnímají potřebu reagovat na tyto potřeby. Přesto, že se nejedná o odborníky v duchovní péči, nalézají možnosti, jak může být jejich pomoc realizována – vytvořit prostor pro sdílení, naslouchat pacientům, společné aktivity jako čtení Písma nebo modlitba, aj. Respondenti také vnímají, že zaměření se na duchovní potřeby pacientů, se kterými jsou mnohdy v pravidelném kontaktu, může být obohacující nejen pro pacienty, ale i pro ně samotné.
LÁBUSOVÁ, Eva. Existují rozdíly mezi ženským a mužským myšlením? [online]. [cit. 2016-0807]. Dostupné z: http://www.evalabusova.cz/clanky/rozdily.php 88
51
Závěr Ve své absolventské práci jsem se zabývala tématem duchovních potřeb pacientů a dobrovolnictví jako jednou z cest k jejich naplnění. Cílem práce bylo tedy popsat, jak mohou běžní neodborní dobrovolníci přispět k naplnění duchovních
potřeb
pacientů
hospitalizovaných
v nemocnicích
či
jiných
zdravotnických zařízeních. Abych dospěla k vytyčenému cíli, zaměřila jsem se v první části své práce, na základě čerpání z odborné literatury a jiných zdrojů, na zpracování teoretického podkladu týkajícího se duchovní služby nemocným, včetně stručného popisu jejího historického vývoje. Podstatnou pasáž tvoří popis jednotlivých existenciálních a duchovních potřeb, se kterými se u pacientů setkáváme. V návaznosti na to, uvádím hlavní subjekty, které na tyto potřeby reagují a naplňují tak uvedené potřeby. Vymezuji pozici nemocničního kaplana a dobrovolníka v duchovní péči a doplňuji tento výčet i o běžného laického dobrovolníka, v jehož činnosti lze také nalézt prostor pro naplňování duchovních potřeb pacientů. V druhé části práce bylo mou snahou demonstrovat teoretická tvrzení na výsledcích dotazníkového šetření. Dotazníkového šetření se zúčastnili jednotlivci zapojení do dobrovolnického programu Nemocnice Šumperk a.s. Šetření bylo cíleno na zjištění povědomí dobrovolníků o duchovních potřebách pacientů a na to, zda si sami dobrovolníci dovedou představit, že by právě oni mohli na tyto potřeby reagovat, a tak pomoci s jejich naplněním. Výsledky šetření ukázaly, že většina z dotazovaných dobrovolníků jisté povědomí o duchovních potřebách pacientů má, a dokonce jsou toho názoru, že existují možnosti, jak by mohlo být jejich zapojení v této oblasti realizováno. Pokud bych měla z celé práce vyvodit jeden stručný závěr, zněl by takto: Je-li si dobrovolník laik vědom duchovních potřeb pacientů, se kterými udržuje pravidelný kontakt a s nimiž má vztah, je možné, aby pro ně byl i přes svou neodbornost duchovní podporou. Smysl této podpory je nalézán v nepatrných skutcích, jako je respektu plné empatické vyslechnutí, sdílení času v těžkostech nebo pronesení společné modlitby. V těchto drobnostech může dobrovolník nalézt 52
prostor pro své uplatnění na poli duchovní péče, což může být obohacující nejen pro pacienta, ale i pro samotného dobrovolníka. Osobně považuji cíl práce za naplněný. Jak v teoretickém popisu, tak z výsledků šetření je patrné, že dobrovolník může být přínosem i v oblasti, kde se nemusí cítit plně kompetentní. Velmi mě těší, že dobrovolnictví v poslední době, a to nejen ve zdravotnických zařízeních, zažívá rozmach. Myslím si, že je tato činnost velmi záslužná a pokud se bude dobrovolníkům věnovat více času, může být jejich aktivita ještě produktivnější a prospěšnější. V souvislosti s tématem práce může tato péče o dobrovolníky spočívat například v přípravě na situace spojené s pacientovým sdílením jeho duchovních potřeb. Čímž nechci říci, že by měli
být
dobrovolníci
profesionalizováni.
dobrovolníka je kouzlo jeho činnosti.
53
Vždyť
právě
v neodbornosti
Seznam zdrojů
Literatura: ALBERICH SOTOMAYOR, Emilio a Ludvík DŘÍMAL. Katechetika. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-382-6. AUGUSTYN, Józef. Křivda, odpuštění, smíření. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2000. Pomoc v životě. ISBN 80-719-2406-7. DRAPELA, Victor J. Přehled teorií osobnosti. Vyd. 1. Praha: Portál, 1997. ISBN 80-717-8134-7. HORÁKOVÁ, Gabriela in Duchovní péče ve zdravotnických zařízeních: Teologické texty, zkušenosti, čísla. Praha: Synodní rada ČCE a UK v Praze, 2000 KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Křesťanská péče o nemocné. Praha: Advent, 1991 KÜBLER-ROSSOVÁ, Elisabeth. Hovory s umírajícími. 1. vydání. Hradec Králové: SIGNUM UNITATIS, 1992. ISBN 80-85439-04-2 KÜBLER-ROSSOVÁ, Elisabeth. O smrti a umírání. První vydání. Turnov: Arica, 1993. ISBN 80-900134-6-5. MARTINEK, Michael a kol. Praktická teologie pro sociální pracovníky. 2. vyd. Praha: Jabok, 2010. ISBN 978-80-904137-6-4. NEČAS, Emanuel. Obecná patologická fyziologie. 3. vyd. Praha: Karolinum, 2009. ISBN 978-80-246-1688-9. NOVOTNÝ, Michal a Ivana STARÁ. Dobrovolníci v nemocnicích: metodický manuál pro zdravotnická a sociální zařízení. Vyd. 2. dopl. Praha: Hestia, 2002. ISBN 80-238-8697-5 Nový zákon: text užívaný v českých liturgických knihách přeložený z řečtiny se stálým zřetelem k Nové Vulgátě. 4. vyd. V Kostelním Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2012. ISBN 978-80-7195-583-2. S 765
54
OPATRNÝ, Aleš. Jak zmírnit niterná trápení nemocných?: informace pro zdravotníky o saturování spirituálních potřeb vážně nemocných. V Kostelním Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2004. ISBN 80-7192-347-8. OPATRNÝ, Aleš. Malá příručka pastorační péče o nemocné. 2. (doplněné) vydání. Praha: Pastorační středisko sv. Vojtěcha při Arcibiskupství pražském, 2001. STOFF, Georg. Dobré slovo u lůžka nemocných. 1. vyd. v KN. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1994. ISBN 80-855-2754-5 SVATOŠOVÁ, Marie. Hospice a umění doprovázet. 5., dopl. vyd. Praha: Ecce homo, 2003, 150 s. ISBN 80-902-0494-5. S 25 SVATOŠOVÁ, Marie. Víme si rady s duchovními potřebami nemocných?. 1. vyd. Praha: Grada, 2012. ISBN 978-80-247-4107-9 ŠPINKOVÁ, Martina. Jak být nablízku: provázení posledními týdny a dny života. 3. vyd. Překlad Aranka Gärtnerová. Praha: Cesta domů, c2013, 26 s. ISBN 97880-904516-5-0
Legislativní a jiné dokumenty Dodatek č. 1 k Dohodě o duchovní péči ve zdravotnictví mezi Českou biskupskou konferencí a Ekumenickou radou církví v České republice. [online]. [cit. 2016-0809]. Dostupné z: http://kaplan-nemocnice.cz/souvisejici-dokumenty-a-odkazy/ Dohoda o duchovní péči ve zdravotnictví mezi Českou biskupskou konferencí a Ekumenickou radou církví v České republice. [online]. [cit. 2016-08-09]. Dostupné z: http://kaplan-nemocnice.cz/souvisejici-dokumenty-a-odkazy/ Preamble to the Constitution of the World Health Organization as adopted by the International Health Conference, New York, 19-22 June, 1946; signed on 22 July 1946 by the representatives of 61 States (Official Records of the World Health Organization, no. 2, p. 100) and entered into force on 7 April 1948.
55
Standardy pro poskytování nemocniční kaplanské služby v Evropě: Evropská síť nemocničních
kaplanů[online].
[cit.
2016-08-09].
Dostupné
z:
http://www.nemocnicnikaplan.cz/rubrika/5-Evropska-Asociace/index.htm Zákon č. 372/2011Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách). In: Sbírka zákonů České republiky 6.11.2011 [online]. [cit. 2016-03-31]. Dostupné z: http://www.mzcr.cz/legislativa/dokumenty/zdravotni-sluzby_6102_1786_11.html
Internetové zdroje Arcidiecéze Olomoucká: Informace ke kurzu pro dobrovolníky v pastorační péči [online]. [cit. 2016-08-09]. Dostupné z: http://www.ado.cz/system/files/informace_ke_kurzu_pro_dobrovolniky.pdf Asociace nemocničních kaplanů: Stanovy [online]. [cit. 2016-03-31]. Dostupné z: http://www.nemocnicnikaplan.cz/rubrika/3-Stanovy/index.htm CIKRLE, Vojtěch. Smysl bolesti a utrpení [online]. [cit. 2016-03-25]. Dostupné z: http://www.biskupstvi.cz/storage/dokumenty/smyslbolesti.pdf Dobrovolnické centrum FN v Motole: Kdo je dobrovolník [online]. [cit. 2016-0803]. Dostupné z: http://www.dcmotol.cz/cs/o-dobrovolnictvi/kdo-je-dobrovolnik/ Dobrovolník.cz: Osvědčené typy dobrovolnických činností ve zdravotnických zařízeních [online]. [cit. 2016-08-09]. Dostupné z: http://www.dobrovolnik.cz/oblasti-dobrovolnictvi/dobrovolnictvi-vezdravotnictvi/osvedcene-typy-dobrovolnickych-cinnosti/ European Network for Health Care Chaplaincy: Catholic Health Care Chaplaincy in Czech Republic[online]. [cit. 2016-08-04]. Dostupné z: http://www.enhcc.eu/members.htm#czech Hospice.cz: Slovník pojmů: thanatologie [online]. [cit. 2016-03-23]. Dostupné z: http://www.hospice.cz/slovnik-pojmu Hospice.cz: Slovník pojmů: zdraví [online]. [cit. 2016-08-07]. Dostupné z: http://www.hospice.cz/slovnik-pojmu/ 56
ILIBAGIZA, Immaculée. Odpuštění má uzdravující účinky: převzato z knihy Odpustila jsem [online]. [cit. 2016-03-27]. Dostupné z: http://www.vira.cz/Texty/Clanky/Odpusteni-ma-uzdravujici-ucinky.html Ministerstvo zdravotnictví ČR: Tisková zpráva: Ministerstvo zdravotnictví podpoří nemocniční kaplany[online]. Praha, 2011 [cit. 2016-08-04]. Dostupné z: http://www.mzcr.cz/dokumenty/ministerstvo-zdravotnictvi-podpori-nemocnicnikaplany_5683_1.html Nemocnice Šumperk a.s.: Dobrovolnictví [online]. [cit. 2016-08-09]. Dostupné z: http://www.nemocnicesumperk.cz/dalsi-pece-a-sluzby--1526.html Nemocnice Šumperk a.s.: Interní oddělení a ošetřovatelský úsek [online]. [cit. 2016-08-09]. Dostupné z: http://www.nemocnicesumperk.cz/interni-oddeleni-aosetrovatelsky-usek--46.html Nemocnice Šumperk a.s.: Sociální úsek [online]. [cit. 2016-08-09]. Dostupné z: http://www.nemocnicesumperk.cz/socialni-usek--53.html OPATRNÝ, Aleš. Duchovní rozměr dlouhodobě nemocného [online]. [cit. 201608-24]. Dostupné z: http://www.pastorace.cz/Tematicke-texty/Duchovni-rozmerdlouhodobe-nemocneho-Ing-Ales-Opatrny-ThLic.html OPATRNÝ, Aleš. Péče o existenciální a spirituální potřeby pacienta [online]. [cit. 2016-08-09]. Dostupné z: http://www.pastorace.cz/Tematicke-texty/Pece-oexistencialni-a-spiritualni-potreby-pacienta-Ales-Opatrny.html Poselství papeže Františka je světovému dni nemocných 2016 [online]. [cit. 201608-09]. Dostupné z: http://www.biskupstvi.cz/poselstvi-svateho-otce PUCHALSKI, Christina M. The role of spirituality in healt care. Baylor University Medical Centre Proceedings. 2001, 14(4), 352-357. [cit. 2016-08-09]. Dostupné z: http://search.proquest.com/docview/1032814324/fulltextPDF/AF50DF656C9B44 F2PQ/1?accountid=79889 Slovník cizích slov: heslo: caritas (lat.) [online]. [cit. 2016-08-09]. Dostupné z: http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/caritas-lat
57
The American Pain Society: About us [online]. [cit. 2016-08-09]. Dostupné z: http://americanpainsociety.org/about-us/overview
58
Seznam zkratek ČBK – Česká biskupská konference ČR – Česká republika ENHCC
- European Network of Health Care Chaplaincy; Evropská síť
nemocničního kaplanství ERC – Ekumenická rada církví WHO – World Health Organization; Světová zdravotnická organizace Zkratky používané pro označení a názvy knih Písma svatého
59
Seznam tabulek a grafů Tabulka1 Fáze přijetí nemoci podle Kübler-Rossové……………………………14 Graf 1Pohlaví ........................................................................................................ 37 Graf 2Věk37 Graf 3Náboženský základ ..................................................................................... 38 Graf 4Zapojení do programu ................................................................................. 39 Graf 5Doba strávená návštěvou pacientů .............................................................. 40 Graf 6Výběr pacienta ............................................................................................ 41 Graf 7Vykonávané činnosti................................................................................... 42 Graf 8Výskyt osobních témat v rozhovorech........................................................ 43 Graf 9Témata rozhovorů ....................................................................................... 44 Graf 10Povědomí o duchovních potřebách pacientů ............................................ 45 Graf 11Možnost poskytnutí podpory dobrovolníkem ........................................... 46 Graf 12Možnosti realizace .................................................................................... 47 Graf 13Zájem ze strany pacientů .......................................................................... 49 Graf 14Obohacení dobrovolníků .......................................................................... 50
60
Přílohy Příloha 1: Vzor dotazníku
Dobrý den, jsem bývalou dobrovolnicí a nyní studuji třetí ročník VOŠ JABOK - Vyšší odborné školy sociálně pedagogické a teologické. Součástí mé závěrečné absolventské na téma "Dobrovolnictví v nemocnici jako možnost duchovní podpory pacientů" je i praktická část zaměřená na pohled vás, dobrovolníků na to, jak (zdali vůbec) vnímáte fakt, že byste jako dobrovolníci mohli pacientům pomoci k naplnění jejich duchovních potřeb. Věnujte prosím pár minut svého času k vyplnění tohoto anonymního dotazníku. Děkuji za ochotu, Anna Botková
Z následujících možností vyberte vždy jednu odpověď: 1.
Pohlaví
a) Žena b) Muž
2. Věk a) Méně než 18 let b) 18-35 let c) 36-50 let d) Více než 50 let
61
3. Označil (a) byste se za věřícího člověka? a) Ano b) Jistou formu víry mám, ale nehlásím se k žádné církvi c) Ne d) Nechci odpovídat
4. Jak dlouho jste zapojen (a) do dobrovolnického programu? a) Méně než jeden měsíc b) Jeden měsíc až půl roku c) Půl roku až rok d) Déle než rok – upřesněte prosím
5. Jakou dobu v nemocnici zpravidla trávíte? a) Méně než hodinu týdně b) 1-3 hodiny týdně c) 3-5 hodin týdně d) Více – upřesněte prosím
6. Navštěvujete pravidelně stejného pacienta? a) Ano, mám svého oblíbence, za kterým chodím pravidelně. b) Je to různé. Jdu za tím, kdo mě potřebuje. c) Ne, snažím se pacienty střídat.
7. Seřaďte aktivity konané s pacienty od nejčastější po nejméně častou: a) Povídání si b) Čtení knih c) Výtvarné činnosti d) Procházky e) Jiná – doplňte prosím
62
8. Narážíte v rozhovorech s pacienty i na osobní témata? (rodinné vztahy, víra, pocity prožívané pacientem) a) Ano, často b) Ano, ale není to příliš běžné c) Ne
9. Pokud jste v předchozí otázce odpověděl (a) ano, kterých témat se dotýkáte nejčastěji. Můžete zvolit více odpovědí a) Rodina b) Víra c) Nemoc d) Obracení se za životem a jeho hodnocení e) Nedořešené vztahy s okolím f) Obavy z toho, co bude následovat g) Jiné – doplňte prosím
10. Přemýšlel (a) jste někdy o duchovních potřebách pacientů? (Spojené s potřebou smíření se se živote, přijetí nemoci a smrti, apod.) a) Ano b) Ne
11. Vnímáte ze strany pacientů, že by podobnou podporu uvítali? a) Ano b) Spíše ano c) Spíše ne d) Ne
63
12. Myslíte si, že vy jako dobrovolník můžete pacientovi s naplněním těchto potřeb pomoci? a) Ano, myslím, že je to možné. b) Spíše ne, protože se nepovažuji za kompetentní osobu. c) Ne, vůbec si to nedovedu představit.
13. Popište prosím, jak by mohla být Vaše pomoc v této oblasti realizována
14. Myslíte, že zaměření se na duchovní potřeby pacienta, může nějak obohatit Vás? a) Ano, zcela určitě je to oboustranný proces b) Nevím, ale je to možné. c) Spíše ne d) Určitě ne
Pokud máte nějaké další postřehy, připomínky nebo doplnění, napište je prosím zde:
Děkuji za vyplnění dotazníku.
64
