Do hlubin èasu sobota Samoobsluha. 10. sraz oddílù pátek Slibová rokle

si pro rad, la jsem oto čís m nejlepších h o t o D s o h c ! ý U ravil sv INÁCTK Vás přip zvládnout TŘ ě n š ě jak úsp 6 uzlů drát spoň 2 t čte ale adně použijte u a n e leji nají s p h e á c ř y n b e jr o 1. d vačky n ažte se co ne o s la o -li ji 2. míst se ztratíte, sn lete S.O.S. tizujete vyš ud zhypno , e 3. pok i nevíte rady ít ř a s ji vyv spoň 4. když ody nejrychle a fakuli lejte ale v i om c d e i d s . jistí, dě e 5 t e ň t e js m e n po 6. neza u d s i v n ě č e m ravu 7. pok h o jte příp odceňu p chytré e n y 8. nikd

SVÁTKY A NAROZKY 11. 4. MÁØA, YOURY – 28 let 11. 4. KRÁLÍK – 12 let 13. 4. ŠAŠEK – 22 let 19. 4. UANKA – 13 let 21. 4. KLASO – 16 let 21. 4. VERÈA – 10 let 24. 4. TETØEV,YOURY, ING – svátek 25. 4. HELMUT – svátek 29. 4. MONGOL – 16 let 7. 5. Ë – svátek 20. 5. JESKYÒA – 11 let 23. 5. JANA, KESSY, ŽOUŽEL – svátek 24. 5. ZAJÍC – 25 let 25. 5. IRÈAN – 9 let 31. 5. KAMÈA – svátek

AKCE sobota 20.4. Tøináctka nedìle 21.4. Tøináctka pro íèka pátek – nedìle 3.–5.5. Do hlubin èasu sobota 18.5. Samoobsluha pátek – nedìle 31.5.–2.6. 10. sraz oddílù pátek 14.6. Slibová rokle

LEOŠ - Lokálnì estetický obèasník Šípákù Èíslo 27, vychází v pondìlí 15.dubna 2002 Redakce: H2O, KMg, Nina, PaeDr. Lopotina, KO, Žolina, hiplOdonT, tátytáta, Doc. PhDr. Ludovít Psychoušek CSc., Doc. PhDr. Gryštof Mentl, Y, T, Dž, Gá Myšlenka èísla: „Proti jarní únavì, nosme máslo na hlavì!“

PRE Š DST AVU JEM ESE

H2 O

Narodil se v létì pøed patnácti a pùl lety. Již odmalièka nebyl jen tak s nìèím spokojen, do všeho šoural, vše chtìl prozkoumat a následnì o tom vedl dlouhé diskuse s kýmkoli. Pro tuto jeho vlastnost si jej vrstevníci èasto dobírali. Avšak, jak se øíká, kdo se moc ptá moc se dozví! A H 2O se opravdu dozvìdìl. Èasem z nìj vyrostl velký mudrc schopný rozvinout debatu na jakékoli odborné téma. A co o tomto muži mùžeme ještì øíci? Není na svìtì køížovkáøe, který by nikdy neslyšel jeho jméno. Aè mlád, stal se živou legendou pro všechny qízaøe v okolí. Jeho rodièe na nìj byli tak hrdí, že se rozhodli pro klonování. Experiment se bohužel nezdaøil a Klon prozatím nejeví známky bratrovy geniality. Nebudeme zde déle rozebírat H2Oùv život, bylo by to nošením døíví do lesa. Vždy ho všichni dobøe známe! Je prostì skvìlý, skromný a pøející. Radìji si pøeètìte o èem sní naše fenomenální hvìzda, živená dobøe cílenou reklamní kampaní: „...chtìl bych, aby ètenáøùm Leoše pøi pohledu na mou køížovku tuhla krev v žilách, døevìnìly ruce a mlátili hlavou do zdi! Chtìl bych být ještì slavnìjší, chtìl bych vyhrát milión nebo dva nebo tøi, chtìl bych... “ No, vlastnì, skromný zrovna není. Ale je náš! –Nina–

Polární noc psychologická studie Ve dnech 22.3. - 23.3. 2002 probìhla akce polární noc. Domníváme se, že by bylo by bez pøehánìní ostudné, nevyužít tento poèin k dùkladnému psychologickému pozorování a následnému zpracování podrobné studie. Tak tedy, zde je. V oddíle jsme vybrali ètyøi osoby (reprezentativní vzorky) a podrobili je zkoumání. V zájmu co nejvìtší nestrannosti se vyvarujeme uvádìní jejich jmen, aby však mìly informace pro vás nìjaký význam, uvedeme alespoò struènou charakteristiku tìchto vzorkù: Chlapec è.1 (Ch1): vìk 29 let, Chlapec è.2 (Ch2): vìk 11 let, Dívka è.1 (D1): vìk 13 let, Dívka è.2 (D2): vìk 10 let Pokládali jsme jim soubor otázek, zdánlivì nenucených, ve skuteènosti však dopøedu velmi dobøe promyšlených. Dìlali jsme tak v jednohodinových až dvouhodinových intervalech, s vyjímkou doby, kdy vìtšina lidí spala. Jaké v tobì tato akce vyvolává pocity? Líbí se ti tu? Vadí ti nìco? Ch1: Takže vzhledem k tomu, že jsem tady prvních 10 minut, tak se cítím bájeènì. Nevím, co budu øíkat 10 minut pøed koncem. Teï je to parádní pocit. Já si myslím, že polární noc, jako jednou za život to zažít, to je parádní, parádní vìc. Ch2: Mnì se to tady líbí, je to tady dobré. Mùžeme tady hrát i pìsti ve tmì a to se mi líbí. A nelíbí se mi, že tu nìkteøí otravujou. (s tìmito slovy nakopl Sopu) D1: Cítím se tu dobøe, náladu mám takovou trochu mizernou, protože nevím. Á je to tady super, akorát nemám moc ráda tmu, takže nevím, jak to vydržím tìch 24 hodin. D2: Je tady hrozná tma a hrozný zmatek a všichni tady køièí. A moc se mi tu nelíbí. Mùžeme si všimnout, že oba vzorky chlapcù se snaží navenek pùsobit optimisticky. V této fázi je obtížné urèit, zda to dìlají zámìrnì, abychom je považovali

za tzv. “pohodáøe” a nebo si to ani neuvìdomují, tj. klamou sami sebe, aby zmírnili objevující se obavy. První dívka se nachází ve zjevnì rozpolceném stavu, dùkazem jsou její víceménì protichùdná tvrzení – “cítím se tu dobøe” a “náladu mám takovou trochu mizernou”. Naproti tomu druhá dívka v dùsledku prvotního psychického šoku otevøenì pøiznává svou nelibost. Ch1: (smìje se – pravdìpodobnì hystericky) Takže jsem v pohodì, akorát se mi trošièku, ale jenom trošièku klíží víèka. Ale jenom fakt trošièku. Ch2: Teï když jsme tady už dlouho se mi nelíbí, že nemáme hodinky, takže neznáme èas, ale zase je dobré že tady máme svìtlo, ale není dobré že tu nemùžem mít svíèky. D1: Taže vadí mi, jak už jsem se pøed tím zmiòovala, že je tady tma, jelikož ji nemám ráda. No a jinak nálada se mi zlepšila – hodnì, protože jsem se tady do toho nìjak dostala - chápete ne? A pocity jsou vcelku dobré.

D2: No už jsem si zvykla, už tu není taková tma a ten tunel je úplnì super, akorát je tu hrozné horko.

a díváme se na ostatní a je to sranda, když nìkoho pozorujem. Jestli mi nìco vadí? No je tu hrozné horko.

Objevují se první tìlesné pøíznaky stresu. Jakožto øádní vìdeètí pracovníci za žádných okolností nepodléháme prohlašování Chlapce1, že se mu “klíží víèka”. Naopak – moc dobøe víme, že v dùsledku nepøimìøené zátìže uvolòuje napìtí neurotickými tiky oèí. U ostatních se projevuje tzv. “pøedhrùzný syndrom”. Po prvotním šoku následuje mírné uvolnìní a iluze, že si èlovìk na otøesné podmínky zvykl. Jak jistì pøinejmenším tušíte, vážení kolegové, záhy pøijde krutý obrat.

Nejvážnìji se nám jeví stav Dívky2, máme dokonce podezøení na schizofrenii. Svítí baterkou na ostatní úèastníky akce (nebo je snad pozoruje potmì? – to by bylo trochu absurdni, ne? - ale o to horší), smìje se tomu a navíc si myslí, že tak èiní s ostatními a proto sama sobì øíká “my”. Postupme v èase...

Ch1: Nevím kolik je hodin, ale všechno je v pohodì, akorát … (smìje se) … nìkteøí øíkají že je tady smrad, ale já si to nemyslím, možná je tady smrad, ale je tady teplouèko, je tady dobøe. Ch2: Štve mì, že mì poøád sem vodíte. Ale líbí se mi ta tma, ta je uklidòující. D1: Na tomto místì se mi líbí, že je to takové originální a je tady poøád tma a jinak mi tu celkem vadí, jak tady øvou dìcka. D2: Hrajeme schovku, nemùžu moc mluvit. A je to tady super, a baví mì to. Iluze je nadobro pryè. Nìkteøí otevøenì pøiznávají nespokojenost, jiní se snaží na této vážné situaci najít nìco dobrého, i když je to paradoxnì nakonec vìc, které se jindy dìsí, tedy tma. Jiný vzorek se šok z nastalého smradu snaží pøerazit dobrým pocitem z tepla. Zaèínáme s novou otázkou: Kolik myslíš, že je hodin? Sami správný èas neznáme, je ovšem zajímavé vyhodnotit rozdíly mezi odpovìïmi jednotlivých vzorkù. Ch1: Je devìt hodin – pøesnì, teï. Právì jsem se dostal do varu, takže pro mì teïkom zaèíná ta správná polární noc. Jsem naprosto v klidu. Ch2: Nó už je to tady dobré, už jsem si na to zvyknul. I když tohlencto mì ještì poøád prudí. Jó a myslím si, že je teïka deset hodin. D1: Tak teï si myslím, že je tak kolem pùl desáté a chce se mi už trochu spát. Takže, je tady sice poøád chaos, ale je to tady zábavné – ta atmosféra. D2: Je to tady super. No kolik je hodin nevím, bude asi kolem pùl deváté. Je to tu dobré protože hrajeme hry

Ch1: Takže minule jsem se mýlil, nebylo pøesnì devìt, ale pùl desáté a teï je pøesnì pùl dvanácté. Jsem stále v pohodì (už se nesmìje). Nic mì tady neštve, zkrátka jsem v klidu. No jsem tady s krásnými a milými lidmi, takže jsem v pohodì. Ch2: Nó, tak už je to tady v pohodì a myslím, že je tak jedenáct hodin. A hrajeme tady hry. Vadí mi tohlencto vaše otravování. D1: Né, nevadí mi tu nic. No tak vzduch je špatný, to je pravda. Už tu není zase tak velký hluk, takže je to v pohodì. Ale ten vzduch je blbý a je mi tady horko. A hodin si myslím, že je tak dvanáct. D2: Je to tady super, hrajeme dobré hry. Kolik je hodin nevím, tak asi pùl dvanácté, né to asi nebude, né možná bude døív nìco. Co mi vadí? Né nikdo. Nìkdo mì poøád otravuje. Zamìøme se na Chlapce1. Dochází u nìj k jevu, který nazýváme zacyklování. Vzniká v tíživých životních momentech, kdy se jedinec brání vnitøním opakováním nìjaké pozitivní fráze, v našem pøípadì: “je to v pohodì”. Když se takto postiženého èlovìka poté na cokoliv zeptáte, odpoví vám zcela mechanicky “je to v pohodì”, pøièemž vùbec nepercipuje (nevnímá) na co jste se jej vlastnì ptali. Ch1: Je pùl druhé. Jsem veselý, mám se dobøe jako vždy (už se zase smìje) pøi polární noci. Teï zrovna jsem takový rozjetý, rozehøátý. To co mi vadilo je zanedbatelné, o tom se nemusíme ani bavit. (na otázku Je tady nìco co ti ani nevadí ani vadí - nìco neutrálního? odpovìdìl: Všecko je tady v klidu) Ch2: Nó tak poøád je to tady ještì v pohodì, ale už jsem unavenej a nó ty, ta hra docela vyèerpává když se hádáš. Jsem unaven a už se mi oèi klíží. Podle mì je tak dvanáct, jsem unavenej.

D1: (budíme ji) Nóó. Podle mì je tak jedna hodina. Vadí mi že tady vedle kecají a mnì se chce spát. A vzduch. D2: Je to sranda, hrajeme vadí-nevadí a plním super úkoly jako že nìkomu musím pøejít pøes hrací pole a ti mì pak zmlátí, no to zas moc velká sranda není. A je asi - mùže být tak pùlnoc, né ještì možná, no skoro pùlnoc. U Dívky2 dochází koneènì k uvolòování agrese, i když pod rádobymilou rouškou hry. Dívka1 rezignuje a stìžuje si již na vše. Chlapec2 se snaží svou agresi ventilovat verbálnì – tedy slovními potyèkami s bývalými kamarády, nicménì tento ventil jej vyèerpává ještì více a stahujej jej pomalu, ale jistì k pomyslnému duševnímu dnu. Ch1: Je tak ètvrt na jedenáct. Mám se dobøe. Teïkom jsem právì v centru toho dìní tady, mì totiž tady štve, že tady, no štve, tak jako mrzí, že nìkdo spí pøi polární noci. Chápeš to. Já jsem spal. Pøesnì asi šest až osm hodin. Ti, co tady nespali vùbec, jsou tvrïáci. Já jsem vymìkl. Ch2: Nó tak jelikož jsem byl vzhùru (tento vzorek dosud nespal), tak si myslím že je tak asi, nó osm hodin ráno. A líbí se mi tady, protože už sice dìcka zaèaly blbnout, ale nìkteøí se drží poøád pøi sobì. D1: Tak já si teï myslím, že je tak kolem ètvrt na jedenáct. A chce se mi hroznì spát. Jsem nevyspalá. Spala jsem, no tak ale hodnì málo. Rušili mì tam vzadu prvnì, ale pak pøestali kecat takže jsem usnula, ale potom jsem se vzbudila. Štve mì že je tu horko a ten vzduch. No a to je tady tak všechno. (Fyzicky a psychicky strádáš? Nó, tak jó celkem.) D2: Jó, je to dobré, ale poøád mì otravuje Pavla. Poøád øíká takové blbé kecy (napodobuje její hlas). Hodin je nevím, možná pùl desáté, možná deset. Pøesnì? Tøiètvrtì na deset. Z tohoto souboru odpovìdí vyzdvihnìme jako perlièku snad jen projev takøeèené ponorkové nemoci (u Dívky2). Padlo zde jméno Pavly. Oslovujeme tedy ji: Proè ji otravuješ? Pavla: Protože je to velká nuda. Protože je tu tma a nedá se tu nic dìlat zajímavého. Jakto? My jsme slyšeli, že terorizuješ ostatní holky. Co nám k tomu øekneš?

Pavla: Já nikoho nete... To není pravda. (v pozadí Dívka2 napodobuje její hlas – “To není pravda”) Proè to dìláš? Je to snad tím, že by ses nudila? Pavla: No, urèitì. To všechno vysvìtluje. (Pøesný èas: 12:30) Ch1: Takže, právì pøed chvílí jsem pøemýšlel nad tím, jako že je to pìkný experiment, tohlencto. A jak dlouho bych asi vydržel takhle. Jako v takové tmì, jak dlouho by jsme vydrželi. A já jsem si øíkal, tak jako kdyby jsme tady byli tak týden, tak by to tady bylo pìkné psycho. A jako že bych do toho šel. D1: Pøedtím mi vadilo to, že jsem byla nevyspaná, ale na chvíli jsem usnula, tak na hodinu, myslím teda. Takže je mi trochu líp. Ale jinak jsem poøád unavená. Už mì to moc nebaví tady. Tak hodin si myslím, že je tak nìco kolem jedné. Týden jestli bych tu vydržela? To nevím, to urèitì ne. Nee, nevydržela. Tak dva dny bych tu možná vydržela, ale týden urèitì ne. Chtìla bych zkusit delší dobu, jaké to tu je. D2: Mìla jsem kuøe grilované, no a položila jsem ho za Pavlu a ona si na nìj sedla. Budeš jíst rozsedlé kuøe? Nevadí ti to? - No mnì to nevadí, to není problém. (po chvilce nátlaku) No jó, tak hodnì, strašnì moc mi to vadí. Promítá se to nìjak do tvého myšlení? – Jó, úplnì hrozné myšlení z toho mám. Jak se to projevuje? No jako že mi to leze do mozku a do žil a tak. Jsi nìjak agresivnìjší? Jó, jsem o hodnì agresivnìjší, protože hrajem Katániho a já jsem vrah. Hodin, to nevím, deset, né to né, je ráno, e, není ráno, bude tak jedna. Co kdybys tu byla týden? Ne, jsem ráda, že jedu domù, ale je to tu dobré. Tak možná tøi dny nanejvýš. Je to taková dobrá doba, víkend. Proè bys tu chtìla zùstat? No, je tu zábava a je tu sranda, když je tu poøád taková tma. A myslíš si, že by tu byla poøád zábava, ty tøi dny? Byla, kdybych tu mìla tøeba i víc vìcí. Dívku2 jsme podrobili køížové palbì psychologicky zcela pøesnì míøených otázek. A otázky udeøily do èerného, - èernìjšího než okolní tma. Výsledkem je pøíznání vlastní agresivity, nastupujícího šílenství, zmatenosti a nepøímo také paranoidního smýšlení.

Ch1: Jsem rád, že za tøi hodiny už konèíme. Nelituju toho, naopak jsem rád, že jsem tu byl, že to byl pìkný 24 hodinový maratón spánku, odpoèinku, zpocených èel. Odpoèinul sis tady? No, odpoèinul. Vzduch je v pohodì? No, vzduch není moc v pohodì. Ale tak co už, to k tomu už patøí asi. Možná ten vzduch je vìtší problém než ta tma. Ta rádoby tma. Tma totiž není. Polární noc je stejnì za šera, to není absolutní tma. Ch2: Kolik je hodin? Co? Kolik je hodin? Co kolik? Èas. Kolik je? Proè? Chceš napít? Eee. Chceš si sednout? Kolik je hodin? Kolik? Dvanáct, deset, jedna, pìt? (ignoruje nás) Dobøe, jak se cítíš? Eee, dobré. Dobré to je. Vadí ti snad nìco? (bohužel neodpovìdìl) D1: Tak hodin si myslím, že je tak ètvrt na ètyøi, doufám už. A já teda vùbec nelituju, že jsem tady strávila celý den, protože je to takové zvláštní a ještì jsem to nikdy nezažila. A bylo to super. A jinak, jinak je to tu v pohodì, zatím. Ale už jako se tìším celkem ven. U Chlapce2 by i lidový psycholog rozeznal celkový rozklad osobnosti, znamenající ovšem pro postiženého úlevu – spokojenost. Ch2: Teï je tak, tøi hodiny jsou. Jak se cítíš? Teï docela zchvácenì, protože jsem se pokoušel usnout. Neusl jsi? Ne. Není ti trochu divnì? Nó je. Mohl by jsi trochu rozebrat ty svoje pocity? (zívá) Jsem v pohodì jako. Kolik jsi toho naspal? Já? Dohromady tak hodinu, dvì. Tobì se nechtìlo spát? Taky. My jsme hráli Risk a pak už se mi vùbec nechtìlo. Až pøijdeš domù, budeš spát? Asi jo. Ten èas, nepøipadal ti trochu promarnìný? Ani ne. Je to normální standard, øíkáš? V pohodì. D2: No mì teïka došlo, že když jsem pøed tím øíkala, že je no nevím kolik, tak teïka bude pøesnì o hodinu pozdìj. A je to tu super, ale je tu hrozné horko. Tøi hodiny, sedmnáct minut.

Nezdá se ti, že je to tady tak trochu promarnìný èas? No mi tu nic nedìláme, ale to je sranda. To je takové jiné než všecky ostatní akce. To je právì dobré. Protismyslné výroky a nesmyslné odpovìdi se zde nakupily v takovém množství, že by to vydalo na nìkolikasvazkovou studii. Pojïme radìji k závìreèným výpovìdím, proneseným již venku na svìtle. Ch1: Je šestnáct hodin. Bude se to konat pøíští rok? Je škoda že se tohle nebude konat ve Finsku, kde budeme v domovské zemi. Polární zemi. Kdo ví, možná že pokud zùstanem ve Finsku do další zimy, tak možná zažijem pravou polární noc. Mnì se to líbilo, já jsem spokojen. Ch2: Teï nìco pøed pátou. Nó je to tu dobré, když po dlouhé dobì vidíš svìtlo. Jak to celé hodnotíš? A jó, bylo to dobré. D1: No já si myslím, že je tak ètvrt na pìt. Cítím se skvìle, ale jsem nìjaká ospalá a bolí mì oèi. A jinak celkovì akce? Super. Já si myslím, že by si to mìl prožít každý. Je to dobré, dobré dobrodružství. A pøíští rok to zopakovat? Jo, klidnì. D2: Chutná ti ten dort? A jó. A akce byla jaká? Dobrá. A co je lepší? Dort nebo akce? Akce. A jak se cítíš na tom svìtle? Jo, dobøe. Myslíš si, že jsou opravdu ètyøi? Jo. A co pøíští rok, udìlala bys to zase? Jo. Tyto poslední vyslovené odpovìdi, pokud je zobecníme, svìdèí o nesmírnì závažné skuteènosti. A už vezmeme kohokoli ze zúèastnìných, ani jeden z nich nevyšel z toho temného brlohu nepoznamenán. A to, prosíme pìknì, doživotnì. Na závìr bychom snad jen mìli ještì zdùraznit, že jsme si nesmírnì vážili pøíležitosti pozorování uèinìného na oné ètveøici ubohých jedincù a pevnì vìøíme, že jsme touto studií pøispìli k vyrovnanému psychickému životu nás všech, jakož i rozvoji vìdy nám všem tolik drahé – psychologie. Doc. PhDr. Ludovít Psychoušek, CSc. Doc. PhDr. Gryštof Mentl

a

h

Možná, že jste si někdy všimli, ale pravděpodobně jste kolem jen procházeli. Byl tam a my jsme s NÍM měli svést boj. Tím někým byl ON - pan Železo. Ve vší své velikosti a síle. Ve všech svých monumentálních tvarech a ladných křivkách. A naším úkolem bylo dostat HO. A to ne jen nějakým jednoduchým způsobem. Byl k tomu třeba celý náš důvtip a um. V neposlední řadě (vlastně spíš jako v první řadě) nesměla chybět síla. Síla jak mentální, tak (hrubá) fyzická. Měli jsme ho dostat do sběrny. Od jednoho místa na Mlynářce, kde se pan Železo nějakou dobu zdržoval, až do sběrny je cesta dlouhá a strastiplná. Cílem tohoto článku je seznámit vás s poutí, na kterou asi nikdy nezapomeneme. Také předpokládáme, že ve vašich srdcích zůstaneme jako hrdinové. To bylo tak… Přišli jsme poprvé obhlédnout situaci. Pomalu, potichu a po špičkách jsme ten kolos opatrně obhlédli. Vypadal mnohem mohutněji než cokoliv, co jsme dříve viděli. Už jsem zmínil, že se jen tak něčeho nezalekneme, a proto jsme šli hned pro kladívko (Barborku) a pustili jsme se přímo do něj. Ze začátku kladl odpor, ale po několika dobře mířených ranách prostě nemohl, než podlehnout. První kousek pana Železa byl zpracován do malého těžko popsatelného nepravidelného útvaru, který kupodivu stále zůstal železem. Tentokrát už ovšem jen železem s malým ž. Jistě už nedočkavě čekáte na nějaký zádrhel. A protože si to moc přejete, tak se taková nepředpokládatelná věc stane. Při stloukání Železa a železa jsme narazili na zvláštní kousek. Na první pohled nejevil žádné známky toho, že by se snad nechtěl přidat k již zpracovaným kamarádům, ale znáte to. Železo není jen hloupý kus kovu, umí celkem nepříjemně zhatit veškeré snažení. Co se stalo? V pravidelném rytmu bušíme do pana Železa za vzniku železa a najednou při jednom úderu, místo aby kladivo setrvávalo na předmětu, začne se nepříjemně rychle pohybovat zpět, při čemž hrozí nebezpečí, že vyletí vlivem odstředivé síly na destruktivní dráhu. Přichází tedy problém! Jak se té mizerné pružiny zbavit? Skvělý nápad! Přesně jsme očekávali, že vás to napadne. Řídili jsme se tedy vaší radou. Skoncovali jsme

t o

ž e l e z o !

s tou pružinou definitivně. Už jsme se jí skoro ani nedotkli. Pro líčení historky s barely nemám dostatek prostoru, a proto tuto hrdinskou příhodu nechám na některé příští číslo nebo pro některou jinou vhodnou příležitost. Budu pokračovat příhodou z nakládání. Z prvního, nikoliv však posledního. Všechno začalo tím, že jsme naložili onu pružinu. A právě to se nám stalo osudným. Po přidání dalšího železa, tedy když už byl vozík plný, začal se náklad nezadržitelně pohybovat vzhůru, následně pak až ven. Zatracená pružina! Druhé nakládání bylo úplně stejné jako to první, až na to, že pružinu jsme raděj přidali až nakonec. Potřetí jsme nakládali, když jsme pokusem dokázali, že vozík brankou určitě neprojede. Počtvrté jsme nakládali hned, jakmile jsme zjistili, že jsme pružinu umístili opět naspod. Popáté jsme nakládali ve spěchu, protože už se k nám blížil vlak. Ano, máte naprostou pravdu. Vysypalo se nám TO na kolejích. Pošesté jsme nakládali opět ve stresu, kvůli vlaku. Tentokrát na druhých kolejích. V dálce se nám zjevila sběrna – náš cíl. Opravdu jsme dávali dobrý pozor, aby se nám železo nevysypalo na váze. Konečně jsme si vydechli a mohli jsme náklad vyložit. Kupodivu se nyní železu vůbec nechtělo ven. Bylo to o to horší, že za minutu měli zavřít sběrnu. Nakonec jsme vše s přehledem zvládli. Pán ve sběrně nám sdělil, že právě nemá peníze, ať se stavíme jindy. S tímto mi podal lísteček s částkou, kterou jsme měli dostat, a s velkým razítkem. Tento lísteček se záhadně vytratil z mé peněženky. Zjistil jsem to při příští návštěvě sběrny. Poukaz na peníze jsem už nikdy více neviděl. – KO –

Anglicky sí

Znaèka vysavaèù

Choroby rostlin

Foukat

Knižnì asi

Tajenka 2 Zkratka Lidových novin

Onen

Seká

Trhat

Šelma

Pysk

Znovu Pøedložka

N Chorvatský poloostrov

Vyrábìt z cihel Tanec

Kontinent Síra

Africký veletok N

Ryba

Pøedložka

Obvazový materiál Objem K

Asijský Øeka v Holandsku jelen

Tajenka 1 Prùmìr

Pracovat na stavu

Shluk lidí

Biblický moøeplavec

Hmotnost

Lidová republika Mongolsko Slovensky co

Pak Citoslovce pípnutí

Ono

Vzácný plyn

Anglicky je Fosfor

Ypsilon Domácky Karel

Okraj støechy Pøedložka Obyvatel Indická modlitba Asie

Sinus

Síra Oni

Instinkt

Kofeinový nápoj Lukavského iniciály

Draslík Pøedložka

Raketová obrana (zkr) Vidiny ve spánku

Spojka Èást udice Ojedinìlá vìcièka Ruský císaø

Živoèich ve vlasech

Ženské jméno Spojka

Evropan Japonsky hodiny

Tajenka 3 Izraelský král

Hora

Asiat Kus

Draslík

Popravèí

Místo pøelomení

Síra

Mongiho iniciály

Objem Domácky Dagmar

Tajenka 4 Pøedložka

Pobøeží Popìvek

Šouchnutí Nápovìda : Tacna, ji, Istrie, mantra

Pít Vysoká stavba

Èeské mìsto

Tajenka 5

Spojka

Znaèka tuny

Mìsto v Peru

Anglicky ahoj Také ono

Spojka Sada

Jupiterùv mìsíc

Opìt je zde køížovka.A i ceny jsou stejnì zajímavé jako u minulé køížovky (takøka žádné) jejíž vyluštìní vypadá takto:Nerozbíjejte okna, štìstí ani zdraví vám to nepøinese.

Shluk rostlin

Test> Máte rádi zvířátka? 1. Indická tanečnice s hady si při vystoupení strčí hlavu kobry do úst. Udělali by jste to také? a) nikdy vždyť je jedovatá b) samozřejmě, je to mé tajné přání c) myslím, že na to nemám 2. Na silnici leží přejetý ježek. Co uděláte? a) obejdu ho, je to nechutné b) uroním nad jeho tělíčkem slzu c) odkopnu ho do příkopy aby se mu nestalo ještě něco horšího 3. Co tě napadne při pohledu na plovoucí znakoplavku? a) jak je ta příroda kouzelná b) co takhle zkusit, jestli plave kraula c) mohla by se utopit? 4. Co si myslíte o stavění koridorů pro táhnoucí žáby? a) jsou to solidní spižírny pro čápy b) je to velmi užitečné c) proč nebyly už v době, kdy jsem sháněl žábu na pitvu do školy

5. Jak rozeznáte u želvy samičku od samečka? a) zajdu k veterináři a zeptám se b) odloupnu krunýř a podívám se c) liší se podle zbarvení, ale nevím jak 6. Dokázal bys olíznout žížalu? a) když by o to poprosila tak ano b) nevím, asi ne c) asi bych se neudržel a při olizování bych ji snědl, takže raději ne 7. Najdete pavouka, který, jak se zdá, má 10 nohou. Jak zareagujete ? a) chudák určitě se trápí, dvě mu utrhnu b) to bude nový druh, určitě mě proslaví - beru ho s sebou c) asi jsem se přepočítal - nechám ho běžet 8. Vyber si mezi těmito zvířaty: a) racek b) hroch c) zmije

Vyhodnocení testu 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.

(a) (b) (c) 0 6 3 3 0 6 0 6 3 6 3 0 0 6 3 6 0 3 6 3 0 3 0 6

0 - 10 bodů Co vlastně mezi námi děláš? My všichni máme zvířátka rádi! Běž do sebe a zkus si udělat test ještě jednou. 11 - 25 bodů Svůj vztah ke zvířatům bys měl(a) přehodnotit. Nebuď sobec a snaž se pomoci, kde je třeba. 26 - 40 bodů Není to špatné. Jsi v jádru dobrý člověk, ale nad některými otázkami se ještě zamysli. 41 - 48 bodů Opravdu neuvěřitelný výsledek! Jsi opravdový milovník zvířátek! Ale ještě se podívej jestli ses nespletl(a) při sčítání. – Nina –

Protože toto historické okénko mìlo už dva pøedchùdce, není jej už tøeba uvádìt a pojïme pøímo k vìci:

KAPITOLA 3

VŠE CO SOUVISÍ S VÝSTROJÍ A …

Nejvìtší, i když zdaleka ne nejt잚í èástí batohu jsou odìvy. Jsou vyrobeny z mnoha druhù látek, tkaných na bleskurychlých tryskových stavech. Ale nebylo to tak vždy. Kdysi dávno lidé vyrábìli své odìvy ze zvíøecích kùží. Jenže takovou kùži nebylo snadné získat. A taky - jen si pøedstavte ten batoh, ve kterém by byl: spacák z ovèí kožešiny, komplet do pøírody z medvìdích kožešin, slušivý noèní úbor z polárních lišek, nìkolik párù ponožek z kùže tulení a k  tomu ještì vìtrovka z krokodýla. Brrrrrrr, hrozná pøedstava, tìch kil! Prostì - šastný byl ten den, asi tak pøed 7000 lety, kdy èlovìk vytvoøil první tkalcovský stav. Ale z látek se musí obleèení ušít a k tomu je zapotøebí šicí stroj. V tomto pøípadì je potøeba se vrátit do roku 1830, kdy francouzský krejèí pan Thimonnier navrhl stroj, který mu mìl pomoci se šitím nekoneèných hromad vojenských uniforem. Fungoval náramnì.

Závistiví konkurenti však jeho dílnu napadli a stroje znièili. Thimonnier svùj vynález dál zdokonaloval, nikdy však na nìm nezbohatl a zemøel v bídì a zapomnìní. Bez další vìcièky by nás maminka na výpravy a družinovky urèitì nepouštìla ráda. Proto buïme vdìèní za jdnoho významného domácího pomocníka - praèku. První elektrická praèka se objevila v roce 1901 a sestrojil ji Amerièan Alva Fisher. Spoustì hospodynìk by tehdy jistì ušetøila práci, bohužel musely poèkat až do doby, kdy byla všude zavedena elektøina. V nových praèkách se zprvu pralo mýdlem vyrábìným již léta z tuku zvíøat. Za 1. svìtové války, byl v Nìmecku takového tuku nedostatek a tak dva chemici, pánové Gunther a Hetzer, dostali za úkol mýdlo nahradit. V roce 1917 pøišli s prvním pracím práškem nazvaným Nekal.

VÝZBROJÍ

Mezi nejdùležitìjší tábornické náèiní patøí pila. Pøi archeologických vykopávkách se našla kamenná ozubená ostøí, stará nejménì 10 000 let. Na døevo však takové pilovité nože nestaèily, k tomu byla tøeba tenká, kovová pila. Tu poznali kolem r. 4000 pø. n. l. staøí Egypané. Vypadala spíše jako zubatý meè, opatøený dvìma rukojemi. S pilou „rámovou“ pøišli pozdìji Øímané. Naprostou nezbytností na každé výpravì je mapa. Ve starém Egyptì zjistili, že náèrtky v patøièném mìøítku jsou jim velmi užiteèné

pøi prokazování vlastnictví pùdy. To proto, že žili v údolí øeky Nil, která se každý rok vylévala ze bøehù a pohnula s pomezními kameny. Mapy zde pomáhaly øešit spory o pùdu. Staøí Øekové mapy používali k dobrodružnìjším úèelùm. Zakreslovali si do nich svá zabraná a novì objevená území. K mapì neoddìlitelnì patøí její dvojèe – buzola. První národ, který k námoøní navigaci používal kompasu, byli Èíòané. Psanou zmínku o nìm najdeme v jedné èínské knize z r. 400 pø. n. l. Èíòané zjistili, že kousek „magnetitu“,

který se mùže volnì pohybovat, neustále ukazuje smìr sever-jih. Když u sebe nešastnou náhodou nemáte kompas, nezoufejte, pomohou vám vaše náramkové hodinky. První hodiny však byly tak velké, že myšlenka nosit je na rukou nikoho ani nenapadla. Byly zásadnì pohánìny kyvadlem. Na poèátku 17. století se objevily první hodiny na péro. Ty už bylo možno užívat jako kapesní. Náramkové hodinky se rozšíøily teprve kolem roku 1885, ovšem jen jako módní výstøelek. Sluneèní brýle dokáží v parných letních mìsících vykonat medvìdí službu. Pohyb v zasnìžených vysokých horách je bez nich pøímo nemožný. Døíve však sloužily brýle pouze pro úpravu zraku. První, koho napadlo zlepšit si zrak pomocí brýlí, byl italský vìdec Salvino Armati. V roce 1280 použil pár èoèek, kterými si upravil dalekozrakost a vynalezl tak vìc, bez které by byla pùlka oddílu slepá. Nejužívanìjším materiálem souèasnosti (a nevyhne se mu ani tábornické vybavení) je umìlá hmota. První umìlá hmota vznikla náhodou pøi pokusech, které provádìl fotograf Alexandr Parkes v temné komoøe. Jednoho dne roku 1850 smíchal chemikálie, potøebné pro výrobu fotodestièek s kafrem. Ke svému pøekvapení zjistil, že vyrobil tvrdý, pružný materiál. Látku nazval „Parkesin“ – a první umìlá hmota byla na svìtì. Z nového materiálu vyrobil øadu pøedmìtù, nemìl ale smysl pro obchod, a tak ve svém podnikání prodìlal. Zbohatli na nìm až vynálezci, kteøí v Parkesovì práci pokraèovali. John Hyatt využil svou

šanci v roce 1868. Tehdy si jeden závod, vyrábìjící kuleèníkové koule, stìžoval na nedostatek slonoviny. Hyatt zdokonalil výrobní postup, dal Parkesinu nové jméno - celuloid a mimo jiné tak zachránil spoustu slonù. Pøi balení také nikdy nezapomeòte na baterku. Hledání chaty v zimní bezmìsíèné noci se díky ní mnohonásobnì zpøíjemní. Každou baterku je však tøeba nakrmit bateriemi. První galvanickou baterii sestrojil italský fyzik Alessandro Volta. Voltu ovlivnila práce jeho krajana, biologa Galvaniho, který si pøi pitvì žáby všiml nìèeho zvláštního: když se dotkl žabího stehna urèitými kovy, svalstvo se stáhlo. Experimenty dále zjistil, že kovové pøedmìty lze využít jako elektrody a vodivé žabí tìlo nahradit jinými roztoky. Když všechno sestavil dohromady, vznikla první baterie, naývaná „Voltùv sloup“. K vìcem, které bychom objevili pouze v batohu kluka, patøí holící strojek. Jeho historie je natolik poutavá, že by bylo škoda se o nìm nezmínit. Pan Camp Gillette byl prostý prodavaè. Jednou ho jeho vedoucí vyzval: „Vynalezni nìco, co se jednou použije a pak se to vyhodí.“ Chtìl totiž, aby se zákazník musel do jeho obchodu vrátit. Výrobek pro jediné použití –v roce 1895 nìco nepøedstavitelného. Gillette dostal nápad –nahradil bøitvu malým tenkým ocelovým plátkem, který sevøel do strojku s rukojetí. A tak v roce 1901 vznikla továrna na výrobu žiletek. V roce 1903 prodal Gillette 51 holících strojkù a 168 žiletek. V roce 1904 už 90 000 strojkù a 12 400 000 žiletek! Jó, vydìlávat se musí umìt! (pøíštì: Pøesunovadla) – tátytáta –

Smaragdová rýže Suroviny 300g vaøené nebo dušené rýže 4 vejce 200g zmraženého špenátového protlaku 80g cibule 1 zelená paprika 1-2 stroužky èesneku 100g strouhaného parmezánu

1dl smetany na šlehání nebo 2 lžíce neslazeného kondenzovaného mléka 4 biosysy nebo 8dl acidofilního mléka nebo kysanou smetanou Pažitka nebo petrželka, pokud ji máme Sùl

Technologický postup Oloupanou cibuli jemnì nakrájíme a zpìníme na oleji. Pøidáme zmražený špenátový protlak a podusíme. Po zchladnutí vmícháme žloutky, prolisovaný èesnek, zelenou papriku nasekanou na drobno, dušenou rýži,strouhaný parmezán a šlehaèku nebo neslazené kondenzované mléko. Osolíme a nakonec lehce vmícháme sníh ušlehaný s bílkù. Smìsí naplníme dobøe vymazanou formu – nejlépe kruhovou a ve støednì vyhøáté troubì upeèeme. Formu mùžeme též vložit do hrnce s vodou a asi 45minut vaøíme ve vodní lázni. Nakonec posypeme strouhaným parmazánem. Podáváme s biokysem nebo acidofilním mlékem èi kysanou smetanou. Mùžeme též podávat k rychle upravenému masu.

Mongoluv °

koutek decentní poezie

Moderna ( Y ) Popadl jsem dveře za kliku a zůstala mi v ruce mám kliku a smůlu že to musím spravit

Blues polární noci ( Y + T ) Koupil jsem si Leoše hodil jsem ho do koše Jednou koupím celý ročník vystelu s ním milé nočník Až si koupím dalšího poputuje za ním

Čaj ( Dž+Gá ) Celou Polární noc těším se na ranní čaj moc.

Poznámka : Moderní poezie se vyznačuje tím, že nechá čtenáři velký prostor pro vlastní názor na báseň.