Disertační práce: autor:
Mgr. Jana Janišová
Šlechtické spory o čest na raně novověké Moravě (Edice rokové knihy zemského hejtmana Václava z Ludanic 1541–1556) téma:
JE VEŘEJNĚ A BEZPLATNĚ K NAHLÉDNUTÍ NA KATEDŘE DĚJIN STÁTU A PRÁVA PRÁVNICKÉ FAKULTY MU BRNO, A TO 5 DNÍ PŘED TERMÍNEM OBHAJOBY DISERTAČNÍ PRÁCE.
1
Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra dějin státu a práva
DISERTAČNÍ PRÁCE
ŠLECHTICKÉ SPORY O ČEST NA RANĚ NOVOVĚKÉ MORAVĚ (EDICE ROKOVÉ KNIHY ZEMSKÉHO HEJTMANA VÁCLAVA Z LUDANIC 1541– 1556)
Mgr. Jana Janišová
Brno 2006 Prohlašuji, že jsem disertační práci na téma: Šlechtické spory o čest na raně novověké Moravě (Edice rokové knihy zemského hejtmana Václava z Ludanic 1541–1556) zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny. 2
OBSAH 1. ÚVOD: ŠLECHTICKÉ SPORY O ČEST.........................................................3 2. STŘEDOVĚKÉ ZÁKLADY ŠLECHTICKÉ CTI................................................5 3. ŠLECHTICKÁ ČEST V PRÁVNÍCH PRAMENECH.........................................11 3. 1. České zemské právo.................................................................11 3. 2. Lenní právo olomouckého biskupství......................................27 Exkurz: Spory biskupského mana Jana Jindřicha Štolce o čest, vraždu a léno v letech 1606–1610..................................................................33 3. 3. Moravské zemské právo (Šlechtické spory o čest na raně novověké Moravě na základě rozboru rukopisu rokové knihy zemského hejtmana Václava z Ludanic z let 1541–1556)..................................................42 4. EDICE ROKOVÉ KNIHY ZEMSKÉHO HEJTMANA VÁCLAVA Z LUDANIC Z LET 1541– 1556.....................................................................................................49 4. 1. Popis editovaného pramene......................................................49 4. 2. Ediční poznámka......................................................................52 4. 3. Text edice Rokové knihy zemského hejtmana Václava z Ludanic z let 1541–1556...................................................................................64 4. 4. Edice nálezů moravského zemského soudu a souvisejících zápisů...............................................................................................151 5. PRAMENY A LITERATURA........................................................................165 6. RESUMÉ...................................................................................................181
3
EXKURZ: SPORY BISKUPSKÉHO MANA JANA JINDŘICHA ŠTOLCE O ČEST, VRAŽDU A LÉNO V LETECH 1606–1610
Příslušník starého slezského rodu Jan Jindřich Štolc ze Simsdorfu byl na počátku 17. století manem olomouckého biskupství.1 Lénem držel společně s bratrem Zikmundem Německé Pavlovice.2 Ve službách olomouckého biskupa kardinála Dietrichštejna zastával postupně několik důležitých úřadů. Nejpozději od října roku 1606 do června následujícího roku byl hejtmanem panství osoblažského,3 v roce 1610 je jmenován na postu manského advokáta 4 a o tři roky později se uvádí jako biskupův komorní sekretář a rada.5 V letech 1614-1615 byl českým sekretářem, tedy vedoucím české expedice Dietrichštejnovy kanceláře.6 Z biskupských služeb neodešel ani v době pobělohorské. Působil jako zásobovací komisař pro císařské vojsko v olomouckém kraji7 a současně coby císařský konfiskační komisař prováděl inventarizaci zabavených majetků.8 Tato poměrně úspěšná kariéra je o to podivnější, že na jejím počátku byl osoblažský hejtman Jan Jindřich Štolc v důvodném podezření, že se účastnil vraždy vlastní manželky Kateřiny Nimptschové,9 dále musel čelit hned několika obviněním z nářku cti, jichž se dopustil na panu Jaroslavu Sedlnickém z Choltic, a v neposlední řadě byl nucen navrátit biskupovi svou část léna Německé Pavlovice, neboť jej protiprávně, čili bez biskupova souhlasu prodal bratru Zikmundovi.10 Jednotlivé údaje k rodu Štolců (Stolcz, Stoltz) ze Simsdorfu (jinak Gostomky, Jostenky, dnes Gostomia) viz Pilnáček, Josef: Staromoravští rodové. Vídeň 1930, s. 509; týž: Rody starého Slezska. 4. díl. Brno 19912, s. 1185-1187; ZÍBRT, Čeněk: Bibliografie české historie. 1. díl. Praha 1900, s. 571; BLAŽEK, Conrad: J. Siebmacher’s grosses und allgemeines Wappenbuch. 6. Band – 8. Abteilung (Der Abgestorbene Adel der Preussischen Provinz Schlesien, 2. Teil). Nürnberg 1890, s. 127. 2 Léno Německé (dnes Slezské) Pavlovice postoupil Janu Štolcovi ze Simsdorfu Heřman Kochtický z Kochtic v pátek po sv. Ondřeji [6. prosince] roku 1588 – Zemský archiv Opava, pobočka Olomouc (dále jen ZA Opava). Lenní dvůr Kroměříž III. Lenní knihy (dále jen LDK III), inv. č. 422, Kniha přijetí lén 15651597, f. 167r. Po smrti Jana Štolce (roku 1601) připadlo léno jeho synům (Janovi) Jindřichovi a Zikmundovi – HOSÁK, Ladislav: Historický místopis země Moravskoslezské. Praha 1933–1938, s. 751. 3 Jako osoblažský hejtman je Štolc jmenován ve sporech s bratry Nimptschovými, kteří odkazují k událostem z 2. října 1606 a před manským soudem se projednávaly na jaře 1607 – ZA Opava. LDK III, inv. č. 386, Kniha roková 1591-1702, f. 95r. Avšak 25. června 1607 byl již osoblažským hejtmanem Erazim Michael Taroul (Tharuole) z Taroul – ZA Opava. Arcibiskupství Olomouc (dále jen AO) II, sg. Temp. 304, inv. č. 2433, kart. 544, Vyšetřování vraždy Kateřiny z Němčic manželky leníka Jana Jindřicha Štolce z Simsdorfu v Německých Pavlovicích 1606-1608 (dále jen Vyšetřování), f. 27r. Srovnej k tomu BALCÁREK, Pavel: Kancelář kardinála Dietrichštejna a správa biskupských statků před Bílou Horou. Sborních archivních prací 28, 1978, s. 122. 4 BALCÁREK, P.: Kancelář, s.79; týž: Poddanské stížnosti před manským soudem v Kroměříží 1591-1618. Časopis Matice moravské (dále jen ČMM) 94, 1980, s. 59, pozn. 23; PEŘINKA, František Vácslav: Dějiny města Kroměříže. 1. díl. Kroměříž 1913, s. 266. 5 BALCÁREK, P.: Kancelář, s. 79-80; Peřinka, F. V.: Dějiny, s. 482. 6 BALCÁREK, P.: Kancelář, s. 79-80. 7 MATĚJEK, František: Morava za třicetileté války. Praha 1992, s. 41. 8 HRUBÝ, František: Moravská korespondence a akta z let 1620-1636. 1. díl (1620-1624). Brno 1934, s. 112, 123-125, 137-138, 142, 243-244, 251, 280, 292-293. Poslední dokument podepsaný Štolcem je z 22. listopadu 1622; týž: Selské a panské inventáře v době předbělohorské. Český časopis historický 33, 1927, s. 300. 9 Jednotlivé údaje k rodu Nimptschů PILNÁČEK, Josef: Rody starého Slezska. 3. díl. Brno 19912, s. 836-837; Blažek, C.: J. Siebmacher’s ... Wappenbuch, s. 85. 10 Informace k uvedeným případům se nacházejí především ve spisu ZA Opava. AO II, inv. č. 2433, kart. 544, Vyšetřování, který obsahuje výpovědi svědků ve sporech o čest i v případu vraždy. Jedná se o foliovaný 1
4
Celé nepokojné období Štolcova života (všechny zmíněné události se odehrály v letech 1606-1607) bylo zahájeno vraždou jeho manželky ve dvoře na předměstí Oboblahy11 v říjnu roku 1606. Podivné okolnosti smrti paní Kateřiny vedly až ke Štolcovu obvinění před manským soudem. Žalobu12 podali jeho švagři, bratři zavražděné, Jiřík a Karel Nimptschové z Zicervizu.13 Štolcovi bylo kladeno za vinu, že dopustil zabití vlastní ženy. Ač s ní sám odpočíval v pokoji, před útočníky ji nebránil, nýbrž ji opustil a přispěl tak k jejímu zabití. Bratrům nadto odmítal sdělit, co o případném mordéři ví.14 Do jaké míry byl spor projednáván v prvním stání, je těžko soudit. O půl roku později, při adventním soudu, je pře odročena a Štolcovi dán rok nemocný. Při druhém odročení na jaře 1609 se za bratry Nimptsche, kteří neměli na manství žádné majetky, musel zaručit pan Jaroslav Sedlnický a Jan Pavlovský. Štolcovi pak bylo připomenuto, že je stále pod závazkem a musí na žalobu odpovídat.15 Oficiální vyšetřování vraždy paní Kateřiny zahájil otevřeným patentem kardinál Dietrichštejn. Na základě své žádosti byli bratři od biskupa opatřeni v dubnu 1607 listem, podle něhož mají všichni biskupovi služebníci, poddaní, úředníci i manové poskytnout Nimptschům svědectví proti Štolcovi.16 Z výpovědi osoblažských svědků zjišťujeme, že Kateřina Nimptschová 2. října 1606 ... v noci mezi 11. a 12. hodinou na půl orloji žalostivým způsobem zamordována jest. Nalezli ji mrtvou nahoře v pokoji ... u dveři na zemi podle lůžka, nohami hrubě o dveře opřenou ležeti, ... žádnej kropě krve netak pod ní, ale ani v celém pokoji na zemi nebylo, kromě v loži, kde
aktový materiál (čísla folií netvoří souvislou řadu), jenž byl pravděpodobně sloučen k lénu Německé Pavlovice. Dále jsou spory zaznamenány v ZA Opava. LDK III, inv. 386, Kniha roková, vražda a prodej léna – f. 94r-96r, spory o čest – f. 101r-106r. Kniha byla vedena pro agendu nepůhonných sporů, tedy pro tzv. postranné pře. Podrobně o tomto rukopisu ŠENKÝŘOVÁ, Jana: Šlechtické spory o hrdlo, čest a poctivost před manským soudem olomouckých biskupů ve světle „rokové knihy“. In: Ročenka státního okresního archivu v Olomouci 10 (29) 2001, Olomouc 2002, s. 173-195. Dále Moravský zemský archiv Brno (dále MZA Brno). G 83 – Matice moravská (dále jen MM). Opisy kopiářů olomouckých bikupů. Kopiář biskupa Dietrichštejna k roku 1610 (dále jen Kopiář), inv. č. (sg.) 204, kart. 66. Materiál je nefoliovaný, folia v textu citovaná odpovídají foliaci originálu uloženého v ZA Opava. AO II. Podobně MZA Brno, G 83 – MM. Volná korespondence 1607-1613 (dále jen Korespondence), inv. č. (sg.) 210, kart. 68. Materiál je nefoliovaný. 11 K osoblažskému dvoru JIRÁSEK, Jiří: Poddaní na panství olomouckého biskupství ve druhé polovině 16. století. Praha 1957, s. 24-25. Srov. také KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách na Moravě a ve Slezsku. 4. díl. Praha 2000, s. 757-764; KOUŘIL, Pavel - PRIX, Dalibor - WIHODA, Martin: Městské hrady v českém Slezsku. In: Archaeologia historica 22, 1997, s. 260. 12 Zapsána při letním soudu 1607 [18. května] – ZA Opava. LDK III, inv. č. 386, Kniha roková, f. 95r-96r. Manské soudy se konaly dvakrát ročně. Od roku 1529 pravidelně v neděli po Božím Nanebevstoupení s posudkem druhou neděli po sv. Václavu. O tři roky později (1532) byl připojen druhý termín v pondělí po první neděli adventní s posudkem v pondělí po Smrtné neděli – Práva manská. Olomouc - Litomyšl 1538, f. 39r-v. 13 Jméno i přídomek příslušníku rodiny Nimptschů psán v různých variantách. Nejčastěji bratři Nymbzové, Kateřina Nimčovna, z Czyzerwizu, Zizerwizu, Czyzewiczie apod. Snad obec Zeiselwitz (?) severozápadně od Osoblahy, dnes Czyžovice v Polsku. Další přídomky Greyz (Greisau, Gryžov) a Lamsdorf (?). 14 ZA Opava. LDK III, inv. č. 386, Kniha roková, f. 95rv. Stejný zápis ZA Opava. AO II, inv. č. 2433, kart. 544, f. 389. 15 ZA Opava. LDK III, inv. č. 386, Kniha roková, in margine f. 95r. Štolcovy odklady roků nechal také do knih posudků zapsat zmocněnec Nimptschů pan Fridrich Sedlnický z Choltic (syn Jaroslava Sedlnického). Štolc nepřišel na posudek 2. dubna 1609 a svou nemoc neprokázal – ZA Opava. LDK III, inv. č. 386, Kniha posudků, zvodů, odhadů a přidědění 1589-1636, p. 253. 16 MZA Brno. G 83 – MM, inv. č. 210, kart. 68, Korespondence, 27. dubna 1607.
5
zamordována byla a v košili, kterou na sobě měla.17 Přestože celou noc velmi pršelo a bylo bláto, svědkové nenašli v domě žádné stopy. Nikoho neviděli do domu vstoupit ani z něj vyjít ven. Jedině Jiřík Mikl se před purkmistrem a radou města Osoblahy přiznal, že ... dvakráte křičeti slyšel „ouve, ouve“, než žádného střelení neslyšel. A že s voštipcem ven vyšel přede dveři a pilně poslouchal, jestli kdo na pomoc a neb na rejtu volati bude, že by byl chtěl ... s tím oštipcem na pomoc běžeti. Po výkřiku se rozhostilo ticho a protože již nic neslyšel, vrátil se Mikl zpět do domu. Tam setrval asi hodinu a půl, než mu oznámili, že paní Kateřina byla zavražděna.18 K účasti osoblažského hejtmana na událostech těsně po vraždě vypovídal městský písař Langer společně s Andreasem Šlusem. Oba uvedli, že poté, co Štolce na hnojových nosidlách přenesli do čeledníku, byl z jeho rozkazu povolán osoblažský lazebník. Štolcovo zranění pak podle nich nebylo nikterak vážné, ... žádnej velikej škody na svém těle neměl. Toliko trochu prachem spálený a maličko trochu koudelí v koži porušeno a že žádná kulka v těle jeho nebyla.19 Obšírné svědectví bratrům Nimptschům poskytl Martin Rautenstrauch, který po půlnoci přicházel z maštale a našel Štolce ležet na hnoji. Rautenstrauch především uvedl, že Štolcův rapír nebyl od krve a on sám střelbu v noci neslyšel. Slyšel ovšem Štolce, jak panu Jaroslavu Sedlnickému později sděluje, že v noci někdo jednou vystřelil. Dále svědek uvedl, že ... dvě ručnice v maštali zavěšené měl a že takové ručnice Štolc ten den před hanebným zamordováním ... k sobě nahoru do druhého pokoje vzal ... [a] ... že by Štolc tichý prach, který nepuká, jmíti měl. Jeho výpověď potvrdil také Joachim Tynl, fojt z Německých Pavlovic, s nímž Rautenstrauch o zmíněných událostech mluvil.20 Poslední část spisu obsahuje 22 článků, v nichž je podáváno svědectví některých měšťanů a obyvatel Osoblahy.21 Jako hlavní postava při vyšetřování figuruje pan Jaroslav Sedlnický z Choltic a na Fulštejně. Právě jemu psali osoblažští měšťané o nešťastném mordu. Významná role Sedlnického v pátrání po vrahovi je poněkud překvapující. Manským hofrychtéřem, kterému by tato úloha daleko nejvíce příslušela, byl jeho bratr Jiřík, osoblažským hejtmanem pochopitelně stále ještě Štolc a kroměřížským hejtmanem, jenž měl v rámci biskupské vrchnostenské správy významné postavení, byl Jiřík Opl z Bertultovic. Fulštejnský pán tedy pravděpodobně nezastával žádný oficiální úřad, opravňující ho k vedení vyšetřování. Avšak jeho pozice v Osoblaze i při biskupském dvoře zcela bezvýznamná nebyla, neboť v červnu následujícího roku na místě nepřítomného biskupa uváděl do úřadu nového osoblažského hejtmana Erazima Michaela Taroula.22 Sedlnického přítomnost v Osoblaze bezprostředně po vraždě je snad vysvětlitelná faktem, že stejně jako Štolc byl i on švagrem bratrů Nimptschových. Vedl ho ZA Opava. AO II, inv. č. 2433, kart. 544, Vyšetřování, f. 6r-v. Jména svědků z Osoblahy, v závorce německá verze jména pokud se lišila od české: Jiřík Langer městský písař, Hans Michel, Hans Scholcz, Andreas Šluse (Schlusche), Hans Pflugk (Pflugt), Nikl Wurst a Jiřík Mikl (Micke). 18 Tamtéž, f. 6v; staročes. reta – pomoc. 19 Tamtéž, f. 6v. Oba svědkové vypovídají proto, že v době jejich svědectví byl již osoblažský lazebník po smrti. 20 Tamtéž, f. 10r-v. Martin Rautenstrauch (Rauttensstrauch) byl služebníkem pana Petra Sedlnického z Choltic, syna manského hofrychtéře Jiříka staršího Sedlnického z Choltic a na Rudolticích. 21 Tamtéž, f. 15r. Jako svědkové jsou uvedeni: Martin Boblik, Jan Michel, Jiřík Langr městský písař, Andreas Šluse, Lorenc Kweier. 22 ZA Opava. AO II, inv. č. 2433, kart. 544, Vyšetřování, f. 27v – dopis Erazima Michaela Taroula, vidimovaný a z němčiny do češtiny přeložený kroměřížskými měšťany, byl použit jako svědectví ve sporu o čest mezi Jaroslavem Sedlnickým a Janem Jindřichem Štolcem (viz níže). Jaroslav Sedlnický z Choltic byl držitelem manských statků Fulštejn (1601), Hrozová (1589) a Pelhřimovy (1600). Studoval ve Frankfurtu nad Odrou a stal se rektorem místní univerzity (1592) – Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Red. Lumír DOKOUPIL. Opava – Ostrava 1995, s. 97; HOSÁK, L.: Historický místopis, s. 716, 723. 17
6
tak patrně osobní zájem na uspokojivém objasnění neblahých událostí. O vzájemném vztahu Sedlnického a Štolce můžeme soudit, uvážíme-li pozdější četná obvinění z nářku cti, že ani v této době nebyl zcela bezproblémový.23 Při zjišťování dalších udajů o vraždě paní Kateřiny napomáhal Sedlnickému Martin Boblik a Lorenc Kweier, který ihned hlásil, že se Štolcem již mluvil. K zavraždění vlastní ženy uvedl osoblažský hejtman jen tolik, že jej spáchali nějací mordéři a on sám byl ... velice hrubě, škodně, ano i smrtedlně raněn. Na popud Sedlnického se tedy všichni odebrali za Štolcem, který své tvrzení o počtu mordéřů upřesnil na tři. Následující popis událostí z pohledu Jana Jindřicha Štolce, odpovídajícího vesměs na dotazy Jaroslava Sedlnického, nám jako jediný poskytuje informace o situaci v ložnici manželů Štolcových těsně před půlnocí 2. října 1606 a nepotřebuje komentáře: ... že jemu ve snách se zdálo rovně, jako by někdo s sekerou v lože uhodil, a potom jemu jeho již zamordovaná manželka ruku na hlavu jeho položiti a říci měla: „Srdce vstaňte“. ... že jak jest z lože vyvstal, jest svůj krátký široký kordíček hledal, ale jeho najíti nemohl. ... že potom šel ku dveřum chtíc do světničky jíti, a tu že jest se s jedním z těch mordéří za kříže u rapíru chytil a se s tím mordýřem dlouho o ten rapír trhal, až jemu naposledy předce ten mordýř rapír vytrhnouti jest měl. ... že jeho Štolce ten mordéř, jak svůj rapír vytrhnul, za košili uchytil, ale on Štolc jeho se zmocnil, jemu se vytrhnul a také k svému rapíru že přišel. ... že jak k svému rapíru přišel, v tom jest z ručnice vystřeleno. ... že táž zamordovaná manželka jeho na něho volati měla:“Mé srdce, přiďte mně na pomoc“. ... jak jest k svému rapíru přišel, jej vytáhnul a po jednom z těch mordéří ťal, jeho tak trefil rovně, jako by nějakou kůži na sobě měl, jestliže jeho ranil, že jistotně věděti nemůže. Ale však, že rapír předse krvavý byl. ... že on po tej učiněnej ráně na tohoto mordýře hned ke dveřum ven a potom po schodě dolů šel, na hnůj že padnul, sobě stejskal a na pachole své volal, a tak v tom i jiná čeládka k němu že sou přišli.24 Dále byl ve svědectví popsán již výše zmíněný přesun z hnoje do čeledníku a Sedlnického dotazy pokračovaly směrem ke Štolcovým zraněním. Výsledkem bylo zjištění, že hejtman utržil střelnou ránu do levého boku a zranění na noze. O tom však nebyl schopen určit, zda-li jej poranil útočník, nebo tak učinil svým rapírem sám. V každém Zpráva o povolání Jaroslava Sedlnického do Osoblahy – ZA Opava. AO II, inv. č. 2433, kart. 544, Vyšetřování, f. 15r-v. O Jiříkovi starším Sedlnickém z Choltic a na Rudolticích (Rosswald), manském hofrychtéři v letech 1594–1609, se zmiňuje např. PEŘINKA, F. V.: Dějiny, s. 478 (v seznamu úředníků uveden i Jiřík Opl z Bertultovic); Zukal, Josef: Slezské konfiskace 1620–1630. Pokutování provinilé šlechty v Krnovsku, Opavsku a Osoblažsku po bitvě bělohorské a po vpádu Mansfeldově. Praha 1916, s. 57, 131; Tenora, Jan: František kardinál Dietrichštejn. Jeho mládí, volba za biskupa a začátek biskupství. Hlídka 23, 1907, s. 259; Ed. MATĚJEK, František (ed.): Moravské zemské desky. Kraj olomoucký 1567–1642.. Praha 1953, s. 338. Srov. Balcárek, P.: Kancelář, s. 79-80, 110 pozn. 151, který nesprávně na postu manského hofrychtéře opakovaně uvádí Jaroslava Sedlnického. O rodu Sedlnických z Choltic např. Biografický slovník, s. 97-101; PILNÁČEK, J.: Staromoravští rodové, s. 400-401; týž: Rody 4, s. 1157-1059; Blažek, C.: J. Siebmacher’s ... Wappenbuch, s. 120121. K příbuzenskému vztahu Jaroslava Sedlnického s bratry Nimptschovými viz ZA Opava. LDK III, inv. č. 389, Lenní desky olomoucké (kvatern 3), f. 2r, kde je jako manželka Jaroslava Sedlnického z Choltic uvedena Anna Nimptschová z Čičervice, a dále je Sedlnický zmíněn coby švagr Nimptschů např. v dopisu adresovaném kardinálu Dietrichštejnovi – MZA Brno. G 83 – MM, inv. č. 210, kart. 68, Korespondence, 29. prosince 1608. 24 ZA Opava. AO II, inv. č. 2433, kart. 544, Vyšetřování, f. 15r-16r. Vzhledem k tomu, že některá svědectví jsou ve spisu uvedena jak česky tak i německy, je možno doplnit, že Kateřina Nimptschová pravděpodobně volala spíše „... herzlein stehet auf“ (f. 12r) a „... mein herzlein kompt mir zue hielfe“(f. 13r). 23
7
případě tvrdil, že je zraněn velmi těžce, odmítal si však lehnout na lůžko a nechat Sedlnického, aby zjistil, jestli kulka prošla jeho tělem. Stejně tak Štolc odmítl radu pana Sedlnického na povolání barvíře z Hlubčic, neboť dle jeho mínění osoblažský lazebník (který Štolcovi ránu již obvázal) neměl k ošetření střelných ran dostatek vědomostí.25 Od raněného Štolce se Sedlnický i se svými dvěma průvodci přesunul do domu, aby si prohlédl tělo zavražděné. Dveře jim otevřel městský písař Jiřík Langer a ukázal jim tělo ... a všeckny rány také, že jedna rána z ručnice v boku, dvě bodené rány v těle a jedna sečná rána na pravej ruce. Po ohledání místa vyšli všichni ven a Sedlnický nakázal Langrovi, aby dveře opět zapečetil. V závěru svého vyšetřování prohlédl pan Sedlnický ještě Štolcův rapír. Ten byl však beze stopy krve. 26 Jak je patrno, v případu bylo mnoho nesrovnalostí. Především Štolc tvrdil, že se střílelo jen jednou. Střelná rána byla ovšem nalezena na těle mrtvé a také on sám tvrdil, že byl postřelen. Dále Štolcovo podezřelé chování při ošetřování ran mohlo vyvolat zdání, že svá zranění jen předstíral, popřípadě je značně zveličil. V neposlední řadě na jeho zbrani nebyla nalezena krev, přestože prý útočníka bodl. Co se týče výskytu cizích osob v domě, v jeho blízkosti nebo ve dvoře, tak Štolcovu verzi potvrdila jen Barbora, dcera Martina Nietsche z Osoblahy. Ta v noci potkala tři muže přicházející od kostela, které nejprve pokládala za čeledíny. Když se k ní ovšem přiblížili, zjistila, že byli oblečeni v dlouhých kabátech. Lekla se jich, někdo z nich zakřičel a muži utekli.27 Všichni ostatní svědkové však shodně tvrdili, že nikoho neviděli a stopy po mordéřích venku ani v domě nenašli. Přes některá rozporná svědectví manský soud k závěru dospěl. Jiřík a Karel bratři Nimptschové dostatečně neprokázali, že paní Kateřinu zavraždil Štolc či k její vraždě napomáhal. Ten naopak pochybnosti o své účasti na vraždě také zcela nevyvrátil. Proto před manským soudem musel přísahou prohlásit, že se vraždy nikterak neúčastnil.28 Jako doklad jisté odvahy můžeme v závěru k tomuto případu zmínit, že přestože žalostná a záhadná smrt paní Kateřiny jistě vešla mezi manskou šlechtou v obecnou známost, jinou mladou dámu neodradila od sňatku s tímž Janem Jindřichem Štolcem. Odvážnou šlechtičnou byla Johanka Žalkovská ze Žalkovic, která je jako Štolcova žena zmiňována v roce 1617. Nezbývá než doufat, že její odchod z tohoto světa proběhl za okolností méně tragických.29 V pořadím druhou pří, kterou projednával manský soud na jaře 1607, byl nářek cti a dobré pověsti. Aktéři sporu jsou titéž – Jan Jindřich Štolc a bratři Nimptschové. Žalující stranou byli opět Nimptschové, jichž se dotklo Štolcovo nařčení, že bratři poskytli biskupovi jistou lživou zprávu, ... a to že bychom hrdly svými prokázati nemohli. Pro žalobce Tamtéž, f. 16v-17r. Tamtéž, f. 17rv. Stejně jako v předešlých svědectvích i zde je uvedeno, že krev byla jen v posteli a na košili mrtvé. Dále nikdo žádné stopy po útoku nenašel, mimo toho, že ...jedno okno jest ven z komory vytlačeno a dolů s její[m] kožychem shozeno bylo. Co se Štolcova rapíru týče, i přes jeho tvrzení že mordéře bodl, nikdo ze svědků, ani nově přivolaný syn pana Jaroslava Sedlnického Jiřík, stopy krve nenašel. 27 Tamtéž, f. 22r. Jedná se o svědectví, které bylo jako jediné poskytnuto Štolcovi (ostatní žádali Nimptschové). Svědčí opět obyvatelé a měšťané Osoblahy, u nichž je uveden i věk: Hans Scholtze (37 let), Lorentz Kweier (58 let), Hans Pfluegk (28 let), Nickel Wurst (37 let) a Georg Langr Stadtschreiber (56 let). 28 ZA Opava. LDK III, inv. č. 386, Kniha roková, f. 96r. Štolc mj. přísahal, že ...od koho by dotčená Kateřina ... zamordována byla, žádné vědomosti nemám, aniž sám tímž jejím mordem, slovem, skutkem neb radú vinen sem. 29 O manželství Jana Jindřicha Štolce ze Simsdorfu a na Vinařích a Johanky Štolcovny rozené Žalkovské ze Žalkovic se zmiňují: Pilnáček, J.: Staromoravští rodové, s. 96, 509; Hosák, L.: Historický místopis, s. 649; VAŠEK, Leoš (ed.): Kopiář Jiříka Skřivánka úředníka na Blansku 1594–1612 (1614). Blansko 2000, s. 10; Kubíček, Václav: K rodokměni Drahnovských z Pěnčína. ČMM 33, 1909, s. 58. 25 26
8
skončil tento spor vítězně. Štolc se jim nápravou omluvil. Sám ovšem vyměřenému trestu v podobě vězení na přímluvu biskupa a pánů z kapituly taktéž unikl.30 Informace, která se stala předmětem sporu a bratry Nimptschovými byla prokázána jako pravdivá, se týkala smlouvy o prodej statku Německé Pavlovice. Štolc svou část léna pustil bratru Zikmundovi. Trhové smlouvy na Štolcovu žádost sestavil Gregor Rudolf a načisto je přepsal Nikl Wurst.31 Jak v nálezu biskup, hofrychtéř a soudci uvedli, Štolcovo jednání bylo v rozporu se smlouvou uzavřenou 24. dubna 1573 mezi biskupem Janem Grodeckým a many, jakož i s pořádkem manským. Smlouva stanovila, že chtěl-li man prodat svůj statek, musel jej nejdříve nabídnou biskupovi. Pokud by nedošlo k dohodě, mohl léno dále prodat. Částka, kterou by utržil, nesměla být ovšem stejná nebo nižší, než suma nabízená biskupem. Jakákoli transakce s lénem se však musela odehrát výhradně s biskupovým souhlasem.32 Štolcův díl tedy podle nálezu manského soudu připadl na jaře 1607 na biskupa. Ani tato akce neproběhla bez problémů. Na Štolcovu část Německých Pavlovic byly ohlášeny zvody. Nemalé částky v půhonech požadoval olomoucký měšťan Zachariáš Gutšlegl a biskupský komorník Kryštof Hybl z Trutnova a na Troubkách. Na manském posudku (na podzim 1607) byly oba zvody puštěny. Proti tomuto rozhodnutí se však ohradil biskup, který připomenul již vynesený nález manského soudu. Zvod Gutšlegla byl tedy následně zamítnut s odůvodněním, že Kryštof Hybl své požadavky vznesl první. I on se ale musel spokojit jen se svršky a nadbytky, neboť Štolcovu část léna měl již v opatrování, coby majetek biskupa, osoblažský hejtman Erazim Michael Taroul.33 Ani Zikmundův díl léna nebyl bez dluhů, a tak 18. března 1609 koupil Jan Kotulinský z Frydberku obě části statku Německé Pavlovice. Polovinu od biskupa, polovinu od Zikmunda Štolce. Každému zaplatil 3500 zlatých.34 Neuplynul ani rok od vraždy jeho manželky, ani půl roku od zjištění o nezákonném prodeji léna a Jan Jindřich Štolc zavdal další důvod k obvinění. Na místě žaloby bratry Nimptsche tentokráte vystřídal pan Jaroslav Sedlnický. Šlechtic, který vedl část vyšetřování vraždy své švagrové položil Štolcovi hned několik roků. Domáhal se, aby mu Štolc odpovídal a práv byl ze svých hanlivých výroků, které uvedl v psaních z 25. června 1607. Dopisy byly Štolcem adresovány Erazimu Michaelovi Taroulovi a Fridrichovi ZA Opava. LDK III, inv. č. 386, Kniha roková, f. 94rv; Štolcova hanlivá nařčení jsou obsažena v dopise z 3. února 1607, který byl adresován biskupovi. Štolc tímto listem reagoval na dopis bratrů Nimptschů, jenž byl taktéž adresován biskupovi. Je možné, že i k těmto rokům se vztahoval biskupův patent. viz pozn. 16. 31 ZA Opava. AO II, inv. č. 2433, kart. 544, Vyšetřování, f. 3r. Oba výše zmínění svědkové byli z Osoblahy. 32 ZA Opava. LDK III, inv. č. 386, Kniha roková, f. 94r-v. Smlouva biskupa Jana Grodeckého s many byla uzavřena za zprostředkování moravských pánů na manském sněmu konaném v biskupově domě v Olomouci v dubnu 1573. Její text otiskl Kameníček, František: Zemské sněmy a sjedy moravské. 3. díl. Brno 1905, s. 645-649. 33 Půhony byly zapsány již v roce 1606 viz ZA Opava. LDK III, inv. č. 378, Kniha půhonná a nálezová 16011617, f. 41r, 52r (na jaře Gutšlegl pohnal Štolce o 750 rýnských, při zimním soudu o 160 rýnských), f. 45rv (Hybl pohnal Štolce o 287 a 360 zlatých). Jednání o zvody k těmto půhonům a nároky biskupa na statek viz ZA Opava, LDK III. inv. č. 383, Kniha posudků, zvodů, odhadů a přidědění 1589-1636, p. 241, 242, 247, 248, 249, 252, 254-256, 257. O biskupském manovi a komorníkovi Kryštofovi Hyblovi z Trutnova a na Troubkách se zmiňuje např. Peřinka, J. V.: Dějiny, s. 483. 34 Dluhy Zikmunda Štolce ZA Opava. LDK III, inv. č. 378, Kniha půhonná a nálezová 1601-1617, f. 41v, 52r, 71v; ZA Opava. LDK III, inv. 383, Kniha posudků, zvodů, odhadů a přidědění 1589-1636, p. 249, 253, 258. O Zikmundově prodeji statku Německé Pavlovice viz ZA Opava. LDK III, inv. č. 390, Lenní desky olomoucké (kvatern 4) 1609-1683, f. 12r. O transakci biskupské části statku viz ZA Opava. LDK II. Pergamenové listiny, inv. č. 127, sg. R I d 1, kart. 22 (identický text vložen do stejného kvaternu manských desk na f. 12v-13r). 30
9
Neumanovi z Ryglic. Štolc v nich slovy jadrnými a nezakrytými tvrdil, že smlouvy uzavřené mezi ním a jistým Židem Manusem prohlásil Sedlnický za falešné. Dále se Sedlnický sedě na voze okruhlými jadrnými německými slovy za přítomnosti téměř celé osoblažské obce měl vyjádřit, že řetěz zastavený Židovi byl kradený. Štolc jej také nazval lehkomyslným a bezectným.35 Na důraznou žádost kardinála Dietrichštejna poskytl své svědectví nejdříve Taroul.36 Dobře si pamatoval, jak 25. června 1607 u příležitosti jeho vyhlášení za osoblažského hejtmana na místní radnici, šli (Sedlnický, Neuman z Ryglic a Bohuslav Pavlovský) do domu Martina Boblika. S Židem Manusem Sedlnický o řetězu hovořil, konkrétně však neuvedl, že tento je kradený. Stejně tak Taroul popřel údajné řeči pana Sedlnického o Štolcových falešných dohodách s tímž Židem. Následující události již proběhly v Taroulově domě, kde zmínění šlechtici snídali. Hostinu vyrušil Štolcův služebník, který přinesl výše uvedené psaní. Sedlnického sluha Jiřík Hirpka posléze přišel oznámit, že Štolc opakovaně vjel do Taroulova dvora s jedním svým sloužícím a s ručnicemi ...Na to pan Sedlnický řekl: „To mně na posměch a despekt činí“. A pak ihned od stolu vstal, chtíce ven vyjíti...[Já – Taroul] ...sem pana Sedlnického za ruku vzal, tolikéž i má manželka a jeho sme žádali, aby toho tak zanechal.37 Pan Sedlnický měl snad opodstatněné obavy, aby jeho čest a pověst nedošly újmy, nebo mu byl Jan Jindřich Štolc opravdu trnem v oku. V každém případě odložení sporu (rok nemocný pro Štolce v zimě 1608) vedlo žalobce k tomu, aby dobré jméno rodu Sedlnických pojistil zápisem do knih pamětí.38 Druhým adresátem Štolcova dopisu byl Fridrich Neuman z Ryglic. Jeho svědectví není zaznamenáno. Dochoval se ovšem onen dopis, který mu Štolc v červnu 1607 poslal. Štolc žádá adresáta o svědectví. Slova o Židově půjčování na kradený řetěz a jiné věci prý Sedlnický mínil jistotně proti němu a jeho nebožce ženě. Sedlnický údajně také Štolcovi
ZA Opava. LDK III, inv. č. 386, Kniha roková, f. 101r-v (jeden rok veden samostatně se samostatným nálezem) a dále pět roků na f. 102r-106v. 36 MZA Brno. G 83 – MM, Korespondence, dopis Dietrichštejna osoblažskému hejtmanovi z 8. 12. 1607; Erazim Michael Taroul byl osoblažským hejtmanem od 25. 6. 1607 (viz pozn. 3) až do 6. 2. 1610, kdy zemřel (Dietrichštejn o tom uvědomil manského hofrychtéře – MZA Brno, G 83 – MM, Kopiář, f. 36v). O Taroulovi viz např. BLAŽEK, Conrad: J. Siebmacher’s grosses und allgemeines Wappenbuch. 6. Band – 8. Abteilung (Der Abgestorbene Adel der Preussischen Provinz Schlesien, 1. Teil). Nürnberg 1887, s. 110; Pilnáček, J.: Rody, 4. díl, s. 1255. 37 ZA Opava. AO II, inv. č. 2433, kart. 544. Vyšetřování, 27r-31v. Dopis je vidimován a do češtiny přeložen kroměřížskými měšťany. Pravděpodobně nebylo jisto, na čí účet se Štolc baví, a tak se také Taroul nechal ujistit ...že sem dva služebníky ku panu Štolcovi poslal, jeho se na to ptáti dadouc, jestli mně na despekt. I dal jest mně pan Štolc tu odpověď, jestli kdo jest který by se domníval, že jemu k posměchu to učinil, ten že se o to ujíti může. K osobě Martina Boblika srovnej BALCÁREK, P.: Kancelář, s. 122 (uveden jako Boklík – v roce 1606 taktéž osoblažský hejtman). 38 ZA Opava. LDK III, inv. č. 340, Kniha pamětí, naučení a vejpovědí lenního soudu 1565-1618, f. 147v-148r. Sedlnický nechal zapsat, že on sám k roku řádně stál a svou čest tak hájil. Umřel-li by Štolc před vyřešením pře, nemá to být Jaroslavu Sedlnickému ani jeho potomkům k újmě cti. Obavy pana Sedlnického musely být značné, neboť Fridrich Sedlnický z Choltic, syn pana Jaroslava, na manském posudku 3. dubna 1609 žádal o zapsání paměti, že Štolc rok nemocný neprokázal, ani se k posudku nedostavil – ZA Opava, LDK III, inv. č. 383, Kniha posudků, zvodů, odhadů a přidědění 1589-1636, p. 252-253. Před manským soudem byly spory Jaroslava Sedlnického a Štolce odročeny ještě dvakrát, a to na jaře a v zimě 1609 – ZA Opava, LDK III, inv. č. 386, Kniha roková, např. f. 101r in margine. 35
10
vyhrožoval nějakým vojákem, …ačkoli já [Štolc] pak před takovým vojákem, kdyby od ruky se mnou činiti měl, tak málo jako pana Jaroslava a neb jeho se přidržujících, [se] bojím a neb strachuji.39 Zabezpečení dobré pověsti Jaroslava Sedlnického a jeho erbů se ukázalo jako předčasné. Štolc do vyřešení sporu nezemřel a panu Sedlnickému se musel nápravou omluvit. Tentokráte vlivné přímluvce neměl a jeho kroky po vynesení nálezu manského soudu na jaře 1610 směřovaly do vězení.40 Zdá se, že Štolcovo působení v poměrně významných funkcích ve službách kardinála Dietrichštejna bylo v literatuře již popsáno. Bývalý osoblažský hejtman, manský advokát, biskupův sekretář, rada a později konfiskační komisař jistě může sloužit jako vhodný příklad reprezentanta nižší šlechty, který svou kariéru realizoval v rámci struktur lenního dvora, jakožto i přímo u biskupa. Stejně tak jeho účinkování před tribunálem manského soudu jistě napomůže objasnit (především díky kombinování několika typů pramenů) průběh procesního řízení před manským soudem, biskupovy kompetence v rámci tzv. čestných pří apod. V širším rámci potom Štolcovy pře přispějí k bližšímu poznání šlechtické cti jako právní kategorie, resp. kategorie právem vyjádřené, popsané a do jisté míry institucionalizované. Upřesní naše představy o důležitosti cti a dobré pověsti v životě tehdejšího šlechtice. Vyšetřování vraždy paní Kateřiny pak poskytuje nezanedbatelné informace o postupu při řešení závažnějších deliktů. Avšak obecnější poznatky a závěry podobného typu do tohoto malého příspěvku nepatří a prozatím je nelze v úplnosti formulovat. Snahou bylo daleko více ukázat pravděpodobně svárlivou povahu Jana Jindřicha Štolce, pana Sedlnického i urputnou touhu bratrů Nimptschů zjistit pravdu o smrti vlastní sestry. K úplnému výčtu konkrétních reálií se tedy sluší uvést, že ani všechny zmíněné spory Štolce, nyní manského advokáta, nepoučily a již v roce 1610 haněl kroměřížské měšťany, že nesprávně překládají jeho německé listy do češtiny.41 Díky velmi dobře dochovaným soudním pramenům olomouckého biskupství tak můžeme předpokládat, že kariéra Jana Jindřicha Štolce ze Simsdorfu, coby téměř profesionálního sudiče, nemusí být nutně zcela uzavřena.42
ZA Opava. AO II, inv. č. 2433, kart. 544, Vyšetřování, f. 283r-v. Dopis opět vidimován a do češtiny přeložen kroměřížskými měšťany. 40 ZA Opava. LDK III, inv. č. 386, Kniha roková, f. 101v – k prvnímu samostatně vedenému roku, 105v106r – k zbývajícím pěti rokům. Nález byl vydán až na jaře 1610. 41 PEŘINKA, J.V.: Dějiny, s. 266; týž: Dějiny města Kroměříže, 2. díl, 1. a 2. část. Kroměříž 1947, s. 145. 42 Tento text byl publikován jako samostatný článek: ŠENKÝŘOVÁ, Jana: Rok položen Janu Jindřichu Štolcovi (Spory biskupského mana o čest, vraždu a léno v letech 1606–1610). In: Borovský, Tomáš – Jan, Libor – Wihoda, Martin (redd.), Ad vitam et honorem. Profesoru Jaroslavu Mezníkovi přátelé a žáci k pětasedmdesátým narozeninám. Brno 2003, s. 703–713. 39
11
