Copyright © Mario Biglio, 2011 First published as IL LIBRO CGE CAMBIERA PER SEMPRE LE NOSTRE IDEE SULLA BIBBIA, GLI DEI GIUNSERO DALLO SPAZIO All rights reserved. Translation © Iva Dobrovská 2013 ISBN 978-80-7252-473-0
Obsah Předmluva vydavatele Úvod 1. Anákovci: Anunnakiové? Základní hypotéza Potopa světa Sumerové Zbožnost Nepřímá svědectví? Věda a archeoantropologie Filosofie, mytologie Sumerologie Krátká závěrečná úvaha... ...a metodologické prohlášení 2. Genesis: „Na počátku…“ Tselém A po Adámovi... Khawwáh (Eva) Krátká a „polemická“ závěrečná úvaha... 3. Obři? Nefilím [Nefilové] Anaqím [Anákovci] , Refaím [Refájci] , Emím [Emejci] , Zamzummím [Zamzumci] David a Goliáš [Goljat] Archeologie v Izraeli... ...a různá svědectví 4. Andělé? Zachariáš a malakhímové [malakhím] Abrahám, „Pán“ a malakhímové [malakhím] „Andělé“ a Sodoma Tobiáš a „námezdný“ anděl Anděl smrti Anděl v Egyptě Obléhání Sinacheribem /Senacheribem/ Mor v Izraeli Krátká a „konkrétní“ závěrečná úvaha 5. „Gloria“ („Sláva boží“)? Kevód „Gloriózní“ předpoklady a závěry
6. „Desatero“? Nevyhnutelné závěry 7. „Požehnání“ Několik příkladů Jákob žehná Josefovým synům Požehnání polím Jákob a Ezau Kratičký závěr 8. Proroci a mimozemské stroje Ezechiel Kevód odlétá... ...a objevuje se ve svatyni v Jeruzalémě První krátká závěrečná úvaha Eliáš Únos Eliáše „Vzetí“ Enocha Druhá krátká závěrečná úvaha Zachariáš Meghilláh a efáh /éfa/: neidentifikovatelné létající předměty... Létající vozy Třetí (a poslední!) krátká závěrečná úvaha... 9. Elohímové umírají (!?) 10. Inspirován Bohem, nebo Thóthem? Církev a mimozemšťané Helénismus Souhrnem Nové potřeby Corpus Hermeticum Poimandrés Tradice a Jan Evangelista Možné vlivy? Rozdíly Krátké úvahy o esoterismu v hebrejsko-křesťanské doktríně Souhrnem Thóth a židovsko-křesťanská myšlenka Pochybnosti a „nepřijatelná“ hypotéza 11. Závěrem Vzpomínka na „vyšší bytosti“ Závěrečné úvahy (a jedna otázka…)
Dodatek 1 Chronologie Dodatek 2 Slovník základních výrazů Dodatek 3 Corpus hermeticum Dodatek 4 Seznam zkratek Použitá literatura O autorovi
Předmluva vydavatele Všechno, co jste kdy slyšeli o náboženství nebo co jste četli, musí být jednou pro vždycky zapomenuto. Jen když se staneš křišťálově čirým, se svobodným viděním i toho nejmenšího znamení, poznáš náboženství. Všechna takzvaná náboženství dělají přesný opak a ty sám můžeš vidět, jakých výsledků dosahují. Celý svět žije rozdělen různými náboženstvími: někdo chodí do synagogy, někdo do chrámu a jiný zase do kostela. Jsi však schopen někde zahlédnout alespoň záblesk zbožnosti? Osho Rajneesh Už jako dítě, jako ostatně všechny děti, jsem si kladl otázky týkající se tajemství života. Slova jako bůh, náboženství, vesmír, nekonečno ve mně budily stále nové otázky a odpovědi, kterých se mi dostávalo, byly vždy prázdné, nelogické a nedostatečné na to, aby vysvětlily základní otazníky našeho bytí. Jednoduše věřit pro mě nikdy nebylo odpovědí a brzy bylo jasné, že odpovědi, kterých se mi dostávalo, nejsou ničím jiným než projekcí stavu mysli ovlivněné strachem ze života a následně vírou v cosi, co by mohlo zaplnit tuto prázdnotu. Všechny děti na celém světě jsou vychovávány a ovlivňovány ve jménu příslušnosti k určité společnosti, náboženství či ideologii. Čisté mysli zaplněné pojmy, ještě než stihly vůbec položit jakoukoliv otázku. Tímto způsobem je totálně potlačena schopnost formulovat spontánní existenční otázky a lidem jsou vštěpovány ty nejabsurdnější doktríny. Většina lidstva ještě stále žije ohraničena těmito zavřenými škatulemi, plnými nejrůznějších kréd, a pokud se někomu podaří z nich vymanit, často spadne do jiné. A tak se ze zmrtvýchvstání přejde na reinkarnaci, z teorie do teorie. Ne že by člověk učinil přímou zkušenost, ale pouze přejímá něco jako následek toho, co slyšel nebo četl... Nejoblíbenější hrou lidské mysli je „projektuj a interpretuj“ a odpovědi poskytované náboženstvím tomuto zákonu neuniknou. Manipulativní strategie je stejná v každé zeměpisné šířce, od židovství ke křesťanství, od islámu k hinduismu, od učeného budhismu k náboženství méně rozšířenému až k new age, novému všeléku proti dosud nevyřešené existenční úzkosti. Již mnozí prohlásili: „víra je slepá“, protože je založena na nevědomých potřebách. Všichni jsme byli vychováni v nedostatku moudrých a inteligentních odpovědí a ještě dnes jsou děti v institucích bombardovány lžemi vyjádřenými na všech úrovních bytí (psychické, vnitřní, citové, náboženské, fyzické, vědecké...). Všechna náboženská kréda jsou slepá a v podstatě jsou založena na nevyzrálosti lidské mysli. Až budeme skutečně schopni starat se o děti jako zodpovědní dospělí, ne spekulativním způsobem, ale z lásky k evoluci a Pravdě, v lidské mysli se začne cosi měnit a následný vývoj bude důsledkem růstu vědomí... Bude se jednat o fenomén vědomý, neboť až dosud se stále brouzdáme v bahně nevědomí.
Teologie se zrodily, aby zmírnily toto utrpení, a naše mysl je nyní v nesnázích a není schopna hledat za obvyklými odpověďmi. Ptáme se sami sebe: Kdo je tvůrcem vesmíru? Jaký má život smysl? Proč existujeme? Mysl potřebuje začátek a konec. Potřebuje příběh. Nemůže si představit nezačátek, nekonec. Musí položit hranice, musí mít opěrné body, postavy, něco, čemu věřit a na čem může ulpět... Všemohoucí Bůh, který stvořil všechno, který ale nebyl stvořen nikým, sám a ztracený ve vesmíru... Nekonečno děsí a jen obtížně se o něm rozjímá. Každá fáze evoluce je v podstatě provázena strachem z nového, ale při troše pozornosti můžeme logicky usoudit, že nám známá historie byla vytvořena záměrně. Někdy nechtěně při těžkostech pochopit události, jindy záměrně z málo ušlechtilých důvodů... Hlavní vlastností zatížené mysli je domýšlivost. Věřit, že vím všechno. Hlavní vlastností čisté mysli je intuice, ale ta je po staletí nevyužívána: iracionálnost (kterou často nazýváme logikou) je průvodcem našich myšlenek. Nejsme schopni si představit pravdu jinde než před svýma očima. Naše sny mizí v našich potřebách a nemohou nahlédnout za ohraničené. Odhaduje se, že ve vesmíru je víc než 100 miliard galaxií. Naše malá planeta je součástí jedné malé sluneční soustavy uvnitř jedné malé galaxie, která je utvořena počtem i 200–400 miliard hvězd... Otázka zní: Kolik existuje podobných slunečních soustav, jako je ta naše? A kolik podobných planet? Kolik civilizací? Obrazotvorná logika by řekla „nekonečně“, snílek strach odpoví... „Jsme tu jen my“. Biglinova kniha, je-li čtena se svobodnou a nezatíženou myslí, je osvětlující. Nezbytným krokem v tomto evolučním období je naprosté zničení starých výchozích schemat a starých ideologií, protože, jak řekl jeden velký volnomyšlenkář: „Nové... neznamená vylepšení starého.“ Dlouhý a vzkvétající život Vám přeje Prabhat Eusebio, vydavatel
Bůh Slunce Často jsi mi říkal že slunce si nemůže ublížit: zemře. (Při západu, ale jen na pár hodin) Andrea Z ducha a lásky (nevydané dílo)
Úvod Bylo napsáno mnoho textů zabývajících se možností kontaktů s mimozemskými civilizacemi. Knihy, které vyslovily hypotézu, že tyto civilizace stály u našeho zrodu a zúčastnily se naší evoluce, jak fyzické, tak kulturní. Tato přebohatá literární žeň se s tímto tématem vypořádala tím, že cituje a analyzuje některé kroky Starého zákona na základě všeobecně známých překladů Bible, které všichni vlastníme. Existuje ale možnost dozvědět se víc, jít do větší hloubky, přeměnit hypotézy v potvrzené jistoty a mít přesná srovnání? Začneme-li Starým zákonem, následující stránky vyprávějí to, co nebylo nikdy vyprávěno. Velmi jednoduše stačilo napsat přesně to, co vypráví biblický text čtený v nejstarších hebrejských kódech. A zde začínají překvapení potvrzující hypotézy, o kterých církev nemůže hovořit, neboť by destabilizovala vlastní základy víry a uvedla ve zmatek ono „krédo“, které bylo vymyšleno a které hovoří o Bohu, jenž nás stvořil k podobě a obrazu svému. Všechny pasáže, kde jsou zcela jasně přítomné odkazy na mimozemský život, jsou uvedeny v původním jazyce s doslovným překladem, věrně zaneseným „slovo od slova“ pomocí grafického systému, který umožňuje okamžité srovnání s původním textem a tím nabízí čtenáři možnost přímého přístupu k biblickému textu. Kromě zjevení Ezechielova nebeského vozu (UFO?) nebo „vzetí“ (únosu) Eliáše jsou analyzována Zachariášova zjevení, „kevód“ (sláva boží?), otázka „berakháh“, biblické pasáže týkající se „andělů“... Ale zejména je zde doslovný překlad veršů, kterými je vyprávěno „stvoření“ člověka. Překlad, který potvrzuje možnou pravdu, překvapující, okouzlující a nečekanou vzhledem k tomu, kde se nachází: v Bibli. A ještě další odhalení přináší překlad jiné pasáže Starého zákona – o kterém se z pochopitelných důvodů nikdy nehovoří... – a kde se nachází zneklidňující tvrzení, které, jak uvidíme v příslušné kapitole, nepotřebuje žádné vysvětlení: BŮH ZEMŘE. Tato práce se zrodila z podrobné analýzy textu a pozorného studia původního významu souhláskových kořenů, které jsou v základech hebrejských slov. Jde o význam slov, který je uváděn ve slovnících biblické hebrejštiny a aramejštiny a která se používají po celém světě. Význam slov, nad kterým se obvykle nepozastavíme nebo který je záměrně opomíjen. Uvidíme také, co říkají církevní představitelé, kteří mají na starosti tato nesmírně delikátní témata, jež jsou potencionálně nebezpečná pro celou židovsko-křesťanskou teologii. Vše je obohaceno o analýzu externích dokumentů, které nejsou součástí Starého zákona. Jde o texty a příběhy, které potvrzují vyprávění Bible. Původní hebrejský text, doslovnost překladu, množství a typologie citovaných pasáží učinily z těchto stránek vášnivé, svědomité a pozorné bádání přizpůsobené i čtenáři, který se vůbec poprvé přiblížil k tomuto tématu. Kniha se uzavírá hypotetickou historickou rekonstrukcí událostí, zformovanou na základě nových informací vycházejících z tohoto přímého přístupu k původním zdrojům: taková „Nová historie“.
Snadná četba
Kapitoly jsou sestaveny tak, aby je bylo možné číst i odděleně, aniž by člověk musel sledovat číselnou posloupnost, takže mohou být použity i jako jednoduchá pomůcka ke konfrontaci a konzultaci. Z celé analýzy textů vychází jedna legitimní otázka: jestliže Bůh popsaný v Bibli není Bohem duchovním, jaký pak má význam hovořit o boží inspiraci u tzv. posvátných textů? Odkud pocházejí? V desáté kapitole opouštíme Starý zákon a ponořujeme se do křesťanského kanonického textu, který je všeobecně považován za „nejmystičtější a nejinspirativnější“: Evangelium sv. Jana. A také zde na čtenáře čekají překvapení a ukazatele, aby se mohl vydat na svoji svobodnou cestu. Šťastnou cestu.
Instrukce pro četbu pasáží citovaných v hebrejštině s doslovným překladem V přepisu hebrejského textu se uvádějí pouze souhlásky, čímž se zachovává původní pramen tak, jak vypadal před zásahem dodání znělosti (vokalizací), kterou provedli „masoreti“ a „značkovači“.1 Zaměřeno na zvídavost toho, kdo rád naslouchá zvuku jazyků, jsou zde uvedeny některé jednoduché instrukce pro výslovnost hebrejštiny, aniž by byla dodržována pravidla přepisu, která jsou, pro toho, kdo se tím přímo nezabývá, dost složitá. Následující tabulka čtenáři text zjednodušuje:
1. První řádka obsahuje nevokalizovaný hebrejský text, který se čte zprava doleva. 2. Druhá řádka obsahuje výslovnost v českém jazyce: i zde čteme stále zprava doleva, ale každý jednotlivý slovní prvek oddělený pomlčkou se čte normálně zleva doprava (např. první odstavec vpravo přečteme betsalménu a druhé slovo kidmuténu). Rozdělení pomocí pomlček slouží ke zvýraznění jednotlivých částí slova, na které se musí při doslovném překladu brát zřetel. 3. Třetí řádka obsahuje doslovný překlad a ten se také čte zprava doleva, a také zde se jednotlivé části slova, oddělené pomlčkami, čtou zleva doprava. 1 Viz Dodatek 2, heslo „Stuttgartská Bible“ a „Masoreti“.
Kniha, která navždy změní náš pohled na Bibli Bohové, kteří přišli z vesmíru?
Obr. 1: Místa, kde se všechno odehrálo.
1 (anaqím)
Anákovci: Anunnakiové? Pro analýzu starozákonních spisů je jistě dobré vědět, že z valné části vycházejí z vyprávění jiných národů, např. Sumerů, a jejich zkoumání přinesla různé teorie, které jsou obvykle označovány jako alternativní. To ovšem nedoceňuje konkrétnost jejich obsahu. Tato první kapitola je jakousi syntézou těchto teorií – nebo možná by bylo vhodnější říci pravd – které, až budou definitivně potvrzeny, nastolí konec jedné velké iluze. Konec jedné náboženské myšlenky založené na úsudcích vypracovaných lidmi, kteří použili texty sebevědomě definované jako „posvátné“ za účelem vybudování mocenské struktury, která bude mít pod kontrolou lidské svědomí. A právě aby již teď byl zdůrazněn pocit osvobození, ke kterému dojde, v titulku jsme použili hebrejský výraz Anaqím. Nás zajímá, jak zjistit, kde a kdy Bible hovoří o těchto materiálních bytostech, které přišly z jiných světů (což uznala i římskokatolická církev, jak se čtenář dočte v desáté kapitole), a které teprve následná náboženská idea podvodně představila jako duchovní jedince. Budeme zde rozebírat Starý zákon, takže je budeme identifikovat pomocí jejich hebrejského jména: (Anaqiti) [Anákovci], ještě před tím, než byl použit všeobecně známý výraz ANUNNAKIOVÉ: sumerský výraz, kterým se označovali „Ti, kteří z nebe přišli na zem“. Jeden z nových prvků je ten, že nacházíme srovnání této zdánlivě fantaskní historie právě tam, kde by je člověk nikdy nečekal, tedy v posvátném textu nejrozšířenějšího náboženství na světě – křesťanství. Jde o historii, která může být pro někoho znepokojivá, rozhodně však plná kouzla, neboť je nositelkou úžasného osvobozujícího potenciálu pro toho, kdo hledá cestu bez dogmat. Cestu bez iluzí a násilných výkladů přizpůsobených předem vykonstruované vizi božstva, která nás při výrazu „Bůh“ okamžitě nasměruje k transcendentnu, „jinému“ světu, k božstvu vzdálenému od člověka jak svou podstatou, tak formou. Nedefinovatelnému a nic nereprezentujícímu... Brzy uvidíme, že Bible ve svých nejstarších textech, které vyprávějí historii původu člověka a židovského lidu, hovoří o zcela jiných „božstvech“. Jsou to texty, jejichž obsah je nejblíže těm dobám v historii, kdy lidé ještě kráčeli s bohy (Anaqím/Elohím): hovořili s nimi a jedli, uzavírali dohody, sloužili jim, ale také je využívali, zrazovali je, následovali a opouštěli podle momentálních zájmů a náhodných situací. Historické období, kdy si lidé vybírali své „bohy“ mezi mnoha možnými, aniž by si kdy kladli otázku existence jediného Boha. Shrneme-li to, jedná se o naprosto odlišný pohled na božské než ten, který byl následně vykonstruován, když přestal existovat přímý kontakt lidí s bohy.
Základní hypotéza V rekonstrukci historie člověka nedávno badatelé posunuli zpět původ civilizace. Dříve se považovala za plod řecké kultury, poté byla shledána ve velikosti starého Egypta. Tedy alespoň do doby, než bylo uznáno, že Babylon a Asýrie, ale zejména Sumerové, kteří byli jejich předky, žili v dobách ještě dávnějších: kolem roku 3000 př. n. l. A právě Sumerové jsou zdrojem teorií2, o kterých jsme hovořili na počátku této kapitoly. Co nám tedy vyprávějí zakladatelé veškeré lidské civilizace? Vyprávějí nám, že v naší sluneční soustavě existuje planeta, o které zatím oficiálně ještě nevíme. Planeta zvaná NIBIRU, která má retrográdní oběžnou dráhu vůči všem ostatním planetám a ta trvá 3600 pozemských let. Jméno NIBIRU znamená „Planeta přechodu“ právě proto, že toto nebeské těleso přechází v opačném směru přes elipsy, po kterých obíhají její „kolegové“ (Mars a zejména Jupiter). Její retrográdní oběžná dráha nám naznačuje, že NIBIRU nemohla být stvořena Sluncem jako ostatní planety, takže nutně musela být „přivábena a polapena“ gravitačními silami naší sluneční soustavy. A právě vyprávění Sumerů (podle interpretace autorů, kteří jsou považováni za „alternativní“ vzhledem k oficiální vědě) to potvrzuje. Jeden ze satelitů této planety se prý dokonce srazil se Zemí, čímž vznikla proláklina na dně Tichého oceánu. Během této megakosmické srážky došlo ke vzniku pásu asteroidů a dnešní oběžné dráhy Měsíce.
A co na to říká moderní věda? Následuje krátký souhrn objevů a oficiálních postojů vědecké společnosti, které svým způsobem potvrzují výše uvedené „neuvěřitelné“ a „nepřijatelné“ astronomické hypotézy. V roce 1999 Mario Di Martino, astronom z Astronomické observatoře v Turíně, objevil, že odchylky oběžné dráhy 82 komet (včetně „slavné“ komety Halleyovy) jsou způsobeny planetou zhruba třikrát větší než Jupiter. Tato planeta má retrográdní oběžnou dráhu, která je nakloněna, na rozdíl od oběžných rovin ostatních planet, na 25 AU (astronomických jednotek) od Slunce. V roce 1979 J. Brady (z Lawrence Livermore Laboratory v Kalifornii) objevil při studiu dráhy Halleyovy komety, že také její oběžná dráha, jako ta Uranova a Neptunova, byla odchýlena. Pro vysvětlení tohoto fenoménu vyslovil hypotézu existence „Planety X“ ve vzdálenosti 64 AU od Slunce (Pluto je od něj vzdáleno 39 AU), s oběžnou periodou 1800 pozemských let (polovina délky popsané Sumery...), s retrográdní oběžnou dráhou. Data sesbíraná misemi Pioneer (NASA) v zásadě potvrdila, že ve sluneční oběžné dráze musí existovat nebeské těleso zhruba dvojnásobně větší, než je Země, a to ve vzdálenosti nejméně 2,4 miliard km za Plutem, s oběžnou periodou větší než 1000 let. James Christie z Námořní observatoře USA vyslovil hypotézu, že naklonění Pluta a Uranu, vychýlení Pluta a retrográdní oběžná dráha Tritonu (jeden z měsíců Neptunu), jsou způsobeny přechodem „vetřelecké planety“ naší sluneční soustavou. Větší dva až
pětkrát než Země, s nachýlenou oběžnou dráhou, vzdálenou zhruba 2,4 miliard km od Pluta. Ray Reynolds z Centra výzkumu v Ames se domnívá, že „astronomové jsou si natolik jisti existencí Planety X, že nezbývá, než ji pojmenovat...“ Je nazývána Planetou X nejen proto, že formálně ještě není známá, ale protože by se jednalo o desátou planetu naší sluneční soustavy, po nám již známých devíti: Merkuru, Venuši, Zemi, Marsu, Jupiteru, Saturnu, Uranu, Neptunu a Plutu (pozn. red.: v tomto kontextu stále Pluto nadále považujeme za planetu). Na základě výzkumu provedeného projektem IRAS (Infračervená astronomická observatoř) byla teplotně zjištěna přítomnost velmi pomalu se pohybujícího obrovského tělesa v oblasti souhvězdí Orion. V roce 1983 během rozhovoru, který poskytli zástupci projektu IRAS pro vědeckou rubriku novin „Washington Post“, byla zveřejněna zpráva, která byla okamžitě převzata mnoha americkými deníky a vyvolala velký ohlas. Bylo v ní uvedeno, že astronomové byli „zmateni“ objevem obrovského objektu, tajemného nebeského tělesa v naší sluneční soustavě, které představuje záhadu kosmických rozměrů. Při té příležitosti ředitel projektu IRAS G. Neugebauer prohlásil, že neví, o co se jedná. NASA však vydala prohlášení, ve kterém potvrzuje, že těleso objevené projektem IRAS „by se mohlo nacházet ve fázi přibližování k Zemi a mohlo by se jednat o desátou planetu, kterou astronomové již tak dlouho hledají“. William Gutsch, ředitel Planetária v New Yorku, se domnívá, že je možné, že desátá planeta byla již objevena, i když nebyla ještě zpozorována optickými teleskopy. Planeta je hledána na nebi jižní polokoule ve vzdálenosti zhruba 2,5krát větší, než je vzdálenost Země k Neptunu. Bylo také spatřeno temné nebeské těleso (planeta či hnědý trpaslík?), které obíhá v oblasti Sigma Orionis. Bylo pojmenováno „S.ori72“. Badatelé z Jihozápadního výzkumného institutu (Colorado) a z Univerzity v Kalifornii (Santa Cruz) v srpnu 2000 vypracovali počítačovou simulaci, ze které vyplývá, že zhruba před 4,5 miliardami let byla Země zasažena nebeským tělesem nejméně o velikosti Marsu (nebo ještě větších rozměrů!). Tímto nárazem vznikl Měsíc a do vesmíru bylo vystřeleno velké množství úlomků. J. Murray (z UK’s Open University) a J. Matese (University of Louisiana) se domnívají, že opuštění pozemských sond naší sluneční soustavy bylo silně zpomaleno gravitační silou jakéhosi tělesa, které není aktuálně vidět, ale má obrovské rozměry.
Tato planeta, jak pokračuje vyprávění Sumerů, měla být obydlena těmi, které definují jako ANUNNAKIOVÉ (Sitchin doslovně překládá tento výraz jako „ti, kteří z nebe sestoupili na Zem“, což odpovídá výrazu Anaqím v Bibli). Tito jedinci měli dorazit na naši planetu, protože hledali zlato, neboť tento kov byl nepostradatelný k vytvoření jakéhosi skleníkového efektu na jejich planetě. Rozdrcením zlata na prach a jeho rozšířením do atmosféry se měl zpomalit proces postupujícího ochlazování, které na NIBIRU zavládlo. Okamžitě si vzpomeneme na různé mýty roztroušené po celé Zemi (na Západě si připomínáme Hésioda, Platóna, Ovidia...), které potvrzují, že existoval jakýsi blíže neurčený „zlatý věk“. Doba bohů, tedy čas, kdy byli zde mezi námi... Jsou-li tyto příběhy pravdivé, pak by bylo snadné identifikovat tuto prvotní dobu jako dobu, kdy „bohové“, tedy ti, co přišli shůry, pobývali na Zemi a hledali tu zlato! V tomto případě by se nejednalo o mýty vytvořené za účelem fantazírování o jakési neexistující, ale vytoužené šťastné éře, ale spíše o vzpomínku na přesné události. Vzpomínku na to, kdy „bohové“ byli opravdu na Zemi a právě zlato bylo důvodem jejich přítomnosti. Doba, již plně věnovali jeho hledání, dolování a zpracování. Doba, kdy s nimi lidé měli přímý kontakt. Budeme-li brát v úvahu tyto „neuvěřitelné“ teorie, ANUNNAKIOVÉ/ANÁKOVCI přistáli na naší planetě ve skupinách po 50 (až jich bylo celkem 600, tedy dohromady 12 skupin) a postavili svou první základnu v ERIDU, na samém jihu Mezopotámie, jehož jméno znamená, podle již připomenutého badatele, „domov v dalekém světě“ nebo „domov daleko od domova“.3 Tyčilo se na uměle vytvořeném vrchu u ústí Eufratu. Je snad právě tohle ta vzpomínka na to, kdy Bůh z biblické Genesis (kap. 1) oddělil vody, aby dal vzniknout souši a tím umožnil život na zemi? Jak dobře víme, podloží bylo bohaté na naftu, takže tu byl vzácný zdroj energie pro výstavbu, která byla provedena. Kromě toho rozsáhlé roviny byly výhodné pro stavbu skutečných přistávacích ploch... Vedení celé expedice měl na starosti ten, kterého bychom považovali řekněme za císaře. ANU, absolutní vládce, který sídlil na NIBIRU. Operativní řízení bylo svěřeno nejprve jednomu z jeho dvou synů, ENKIMU, ke kterému se přidal a později ho i nahradil jeho bratr ENLIL. K tomuto předání velení došlo, když na sebe ENKI převzal kontrolu nad těžbou zlata v dolech, které se nacházely na jihu Afriky, v oblasti dnešního Zimbabwe. Sumerové vyprávějí, že ANUNNAKIOVÉ, kteří měli na starosti namáhavou důlní práci, se po několika desítkách tisíců pozemských let vzbouřili a žádali, aby byli uvolněni. Po mnoha pokusech urovnat to, co bychom dneska nazvali „odborářským sporem“, se ENKIMU podařilo vymyslet a vypracovat alternativní řešení, které se ukázalo jako rozhodující. A nyní můžeme říci, že nejen pro ně, ale také pro nás! Během pobytu v této oblasti měl velitel ENKI možnost pozorovat malé hominidy (Homo erectus? Homo habilis?) a napadlo ho, že by mohli být vhodně přetvořeni a použiti jako náhrada za ANUNNAKIE, kteří byli unavení a neustále protestovali a bouřili se. Sumerský mýtus vypráví, že bohové, kteří museli dolovat a vršit půdu, naříkali na svůj těžký úděl a viníka svého osudu viděli právě v ENKIM. ENKIHO matka pobízela syna, aby zasáhl a pomohl ANUNNAKIŮM v jejich těžké dřině.
Otevřeně ho vyzvala, aby vytvořil náhradníka – dvojníka bohů, aby ze sebe mohli sejmout břímě těžké dřiny... Navrhla mu, aby vytvořil služebníky. Syn jí odpověděl, že tvor, o kterém se zmiňuje, ve skutečnosti již existuje a požádal ji, aby do něj vložila obraz boží. ANUNNAKIOVÉ díky svým vědeckým znalostem tak uskutečnili sérii experimentů, kdy geneticky upravili hominidy naroubováním části vlastní DNA. Tento projekt byl uskutečněn ve spolupráci s NINHURSAG, nevěstou ENKIHO, známou poté – ne náhodou! – jako „Bohyně matka“ (či „Mami“) nebo také jako „Ta, která dává život“. Pracovali v laboratoři známé jako „místnost stvoření“ a po mnoha pokusech, z nichž mnoho selhalo, vytvořili nového tvora jménem LULU, což znamená „míšenec, smíchaný“, produkt směsice genetického dědictví. Tento nový tvor se nazýval také ADÁMÁ, z něho pak biblický ADÁM, „ten ze země“, „pozemšťan“... Tyto bytosti (bohové? Anunnakiové/Anákovci?), kteří z nebe sestoupili na Zem, tak vlastně stvořili Homo sapiens. To všechno se stalo zhruba před 300 000 lety na severu Zimbabwe a jak již víme, právě v té době a právě v té části východní Afriky se podle paleoantropologů objevil Homo sapiens.4 ANUNNAKIOVÉ tedy vytvořili rasu odolných pracovníků, kteří byli dostatečně inteligentní na to, aby pochopili potřeby a příkazy svých stvořitelů/pánů. A člověka hned napadne známé pořekadlo o tom, že „jsme byli stvořeni, abychom milovali Boha a sloužili mu“. Možná je v tom mnohem více pravdy, než si myslíme! Tito „bohové“ v podstatě stvořili rasu určenou k robotě. Můžeme si myslet, že jde jen o podivnou náhodu, ale Genesis (2,2) nám doslova říká, že poté co stvořil člověka: „upustil Elohím od jakékoli další práce“. Nebylo právě tohle jasným cílem ANUNNAKIŮ?
Obr. 2: Reprodukce sumerské pečeti, kde božstvo pozoruje nádobku a pravděpodobný produkt svého „experimentu“.
Dvě krátké poznámky 1. Postava Bohyně matky – která bývá různě studována, symbolicky znázorňována, psychoanalyticky vysvětlována, identifikována jako Matka země... – je prostě ve skutečnosti tato žena ANUNNAKIŮ, odborná lékařka genetického inženýrství, která má veškeré právo na to, aby byla považována za „matku celého lidstva“! 2. Genetikové tvrdí, že naše DNA je odlišná od nám nejbližších primátů v naprosto směšném procentu, tedy méně než ve dvou procentech. Byla to snad právě tato část vložená do hominidů, určující ten rychlý evoluční vývoj, který
dovedl náš druh k výsledkům, jak je známe? (Zatímco naši nejbližší příbuzní prošli kulturní a technickou evolucí natolik pomalou, že nemůže být ani vzdáleně srovnávána s tou naší). Máme skutečně uvnitř „něco“, často definovaného jako „božské“, co ve skutečnosti není nic jiného než část DNA patřící těm bytostem, které přicházely shora a které nás vytvořily? Tento otrok byl tedy využíván v dolech na jihu Afriky, v té části světadílu, který pro toho, kdo má svou základnu na severu v Mezopotámii, se pochopitelně nachází „dole“. Dali jsme do uvozovek výraz „dole“, protože právě v tomto bodě je zajímavá a užitečná jedna úvaha týkající se pojmů, které se v minulosti vyvinuly v návaznosti na božstvo. ENKI, který řídil práce v dolech v „dolní“ části Afriky, byl definován také jako pán „APSU“, což znamená pán „dolní části“. Z výrazu APSU/ABSU se pak vyvinul pojem „propast“ [„Abisso“] ve smyslu „spodní království“ [„regno inferiore“], ze kterého časem vzniklo „království pekel“ [„regno degli Inferi“]. Také zde je vysvětlení jednodušší než všechna ta podrobná rozpracování, která náboženství, antropologie, psychoanalýza atd. vyprodukovala a které známe jako reálný či psychoanalytický popis propasti, pekel, pekla, podvědomí... A to se všemi teoriemi, které následovaly a na jejichž základě byly vymyšleny pojmy jako odměna či trest ve věčném pekle apod. „Pán APSU (propasti)“ nebyl tedy nikdo jiný než velitel prací, které se odehrávaly „dole“. V hlubinách dolů a na jihu, tedy na té části planety, která se z pohledu toho, kdo žije na severní polokouli, pochopitelně nachází „dole“. Díky jeho výkonnosti se tento pracovník dostal také do země Sumerů (Shin‘ar /Šineár/ v Bibli). A tak Homo sapiens pracoval pro ANUNNAKIE a stále častěji mu byly svěřovány odbornější práce. Z jednoduchého kopáče se díky své inteligenci, kterou získal z přidané DNA, stal opravdovým služebníkem využitelným pro jakýkoliv úkol. Tato bytost jednala tedy pod kontrolou a dozorem „bohů“ a možná právě to je důvodem toho, že výraz Sumer – jméno oblasti, která se nachází ve střední části jižní Mezopotámie – znamenal „Země strážců“. Zde nacházíme zajímavou podobnost s egyptskými příběhy, které hovoří o tzv. Zep Tepi, „času počátku“, prvotní době, kdy byli na Zemi Neteru, tedy „strážci“. Zdá se, že ve všech kulturách Středního východu se objevuje tento jednotný činitel: doba, kdy „bohové“ byli na Zemi a bděli nad lidmi, kteří pro ně pracovali a sloužili jim. Člověk byl také zaveden do rostlinné pěstovatelské pokusné laboratoře, kterou bytosti přišlé shůry umístily na východě v EDENU (EDIN, podle Sitchina „domov spravedlivých“, „domov bohů“). Zde nechaly klíčit všechny druhy stromů svůdných na pohled a dobrých na jídlo (Gen 2,8–14).5 Tato nová bytost byla vyráběna sériově. DNA bylo odebráno z krve mladých ANUNNAKIŮ a poté, co vajíčko hominida dostalo nový genetický materiál, bylo vpraveno do dělohy žen ANUNNAKIŮ, které prožívaly celé těhotenství a porod. A právě díky této jejich funkci vznikla postava Bohyně matky, která je přítomna v mnoha mýtech! Touto technikou genetického inženýrství byli vyráběni jak muži, tak ženy. Tato nová bytost, ADÁM z Bible – tento výraz znamená „ten z ADÁMÁHU“ („země“), tedy „pozemšťan“, evidentně proto, aby se odlišil od toho, kdo pozemšťanem nebyl... – byla však hybridem a jako taková
neschopná reprodukce. Neměla to poznání, které by ji učinilo podobnou bohům, tedy schopnost dát život jiné bytosti, jako je ona sama.
Potopa světa Mezi ENKIM a ENLILEM, syny pána říše, se projevovala trvalá rivalita a ta měla dopad i na nový druh. Byl stvořený prvním z nich jako odpověď na požadavky svých podřízených, ANUNNAKIŮ pracujících v dolech. ENKI miloval svoji nově vytvořenou bytost a rozhodl se, že jí dá „poznání“. To definitivní, které by ji osvobodilo od jeho stvořitelů, tím, že jí umožní samostatnou reprodukci. Prostě poznání/schopnost, která by jej učinila podobným „bohům“. Učinil to, aniž by požádal o souhlas bratra, který mu byl hierarchicky nadřazený. Přinášíme zde jeden prvek, který nás odkazuje na biblické vyprávění. ENKI býval znázorňován také jako had. Tedy tvor, který žije v norách vyhloubených v zemi, zná její hluboká tajemství a je to právě on „božstvo/had“, ENKI, který daruje Evě schopnost reprodukce. Genesis (kap. 3) dokonale tuto událost popisuje ve vyprávění o hadovi, který svádí ženu, pokouší ji, aby došla poznání. Aby učinila krok, který si bohové nepřáli, neboť věděli, že by dovedl člověka (ADÁMA, „pozemšťana“) na cestu definitivní emancipace a svobody. Když se o tom starší z bratrů, ENLIL, dozvěděl, vyhnal muže i ženu z chráněného místa, kde žili (Ráj [Paradiso] – výraz, který pochází z íránského pairidaesa, „ohrazené místo“) a odsoudil je k tomu, aby si sami obstarávali jídlo. Také řekl ženě, že bude rodit v bolestech, což je pochopitelné vzhledem k tomu, že až do té doby bylo rození lidí výsadou žen ANUNNAKIŮ. Lidské ženy nerodily, takže neznaly fyzické trápení spojené s tímto aktem. Lidé se tedy začali sami množit a zabydlovat teritorium. V tomto bodě nám Bible vypráví, že synové „bohů“, jejichž žen bylo z pochopitelných důvodů málo, spatřili dcery člověka (ADÁMŮ, pozemšťanů), oblíbili si je, spojovali se s nimi a ony jim rodily děti (Gen 6,1–8), protože oba druhy byly pochopitelně kompatibilní. Tato skutečnost vyvolala hněv ENLILA, který nového tvora nemiloval a otevřeně odsuzoval tuto rasovou směsici. Mezitím nastal také zásadní problém s tím, jak řídit nekontrolovatelné zvyšování populace. Vzhledem k této problematické situaci se ENLIL rozhodl využít blížící se přírodní události k tomu, aby zneškodnil ADÁMY a všechny potomky, kteří se zrodili ze vztahů těchto dvou druhů. ANUNNAKIOVÉ věděli, že na Zemi se blíží obrovská a neodvratná katastrofa vyprovokovaná gravitační silou z velké blízkosti NIBIRU. Posun zemských pólů, jehož katastrofální následky zasáhnou celou planetu. K tomu došlo zhruba před 13 000 lety, na konci poslední doby ledové, a tato událost je známá ve všech mýtech světa jako potopa světa. ANUNNAKIOVÉ o tom věděli a ENLIL toho chtěl využít pro svůj cíl na úkor lidstva. Rozhodl se, že dočasně opustí planetu, aniž by varoval člověka, a tím ho odsoudil k vyhynutí, stejně jako zvířata, která s ním sdílela život na planetě. „Bohové“ tedy odletěli ve svých lodích a vrátili se, teprve když bylo zase všechno v pořádku. Řekli jsme však, že „stvořitel člověka“, tedy ENKI, svého tvora miloval a hnán tímto citem se rozhodl, že zachrání alespoň jeho vzorek. Seznámil tedy s tímto obrovským nebezpečím jednoho muže (Utanapištima, sumerského „Noema“) a dal mu instrukce nezbytné pro to, aby
zachránil sám sebe, svou rodinu a některá zvířata užitečná k přežití, v očekávání toho, až se život vrátí opět do normálních kolejí. Božstvo tak poskytlo informace potřebné ke stavbě archy, která by zachovala druhy před nedozírnou katastrofou. Je zajímavé, jak znepokojení redaktoři Bible, aby potvrdili jednotu Boží, zrevidovali tento konflikt mezi dvěma božstvy tak, že ho přetvořili v jakýsi vnitřní konflikt jednoho Boha (viz Gen kap. 6). Ten se rozhodl, že vyhladí lidský rod z povrchu zemského, ale měl pak jakési výčitky a rozhodl se, že nechá žít jednoho spravedlivého a bezúhonného člověka, který nalezl milost v jeho očích, a s ním uzavřel novou smlouvu.
Noe v různých kulturách Tento muž je znám v mýtech celého světa pod různými jmény: Noe (Noah) v Bibli, Utnapištim v babylonské éře Gilgameše, Ziusudra pro Sumery, Cox Cox u Aztéků, Powaco /Pokawo/ pro indiány z Delaware, Manu Yaivasata v Hindustánu, Dwytach pro Kelty, Sze Kha /Zeu-kha/ u Patagonců, Noa pro obyvatele Amazonie, Nu-u na Havaji, Nuwah /Nüwa/ pro Číňany... některá jsou si také zvukově podobná. Egypťané tuto touhu vyhladit lidstvo přisuzují bohovi Thóthovi. V Knize mrtvých tento bůh říká: „Zničím vše, co jsem stvořil. Země se propadne do hlubin vod potopy, aby se navrátila klidná jako na počátku.“ Veškeré lidstvo si připomíná tuto událost, o které jako první vyprávěli Sumerové, tedy ti, kteří měli tu výsadu „kráčet s bohy“, žít s nimi, dostat od nich kromě života také nástroje k tomu, aby mohli samostatně pokračovat na cestě kulturní evoluce a civilizace člověka. Pokračujme v našem stručném souhrnu. Po potopě znovu nastoupila cesta lidské evoluce. „Bohové“ založili nová města, nová velitelská střediska, vytvořili významná zúrodňovací díla, aby byly obyvatelné a využivatelné všechny části území. Vystavěli vyvýšená místa zbavená bažin (jméno Egypt znamená „zvednutá země“) a rozdělili planetu na oblasti spadající pod vládu různých dětí pána říše. Byly vybrány zejména tři oblasti pro vývoj, kde archeologie objevila existenci tří velkých lidských civilizací: dolní Mezopotámie (Sumer), údolí Nilu a údolí Indu. Byla také vytyčena ještě jedna, čtvrtá oblast, považovaná za „posvátnou“, tedy „určená“ pro ANUNNAKIE, kam ADÁMOVÉ neměli přístup. Pravděpodobně to byla oblast dnešního Sinaje. V egyptských mýtech o počátku se vypráví, že Ptah (jde o semitské jméno, ne egyptské) pocházel z oblasti „za mořem“ (průliv Rudého moře), která se také jmenovala Ta-Neteru: „země strážců“. Tedy země prvotních „bohů“ (známá pod jménem TILMUN, které Sitchin překládá jako „místo létajících strojů“). V podstatě se jednalo o novou vesmírnou základnu vystavenou místo té předcházející zničené potopou, která měla velení v Jeruzalémě. Jeruzalém se tedy stal jakýmsi pupkem světa, centrem misí na planetě Zemi, kde vládl v době Abrahámově Melchisedech (Malkísedek), „král spravedlnosti“, jak nám vypráví 14. kapitola Genesis. ANUNNAKIOVÉ v nových osídleních vybrali ADÁMY, kterým svěřili úkol vládnout místo nich a začali jim předávat část svých vědeckých, botanických a astronomických znalostí. A Sumerové (to je ale náhoda!), vyprávějí, že dlouho po potopě bylo na Zemi dosazeno vedení. Jsme v době okolo 3670 př. n. l., což je datum, které odpovídá začátku počítání doby Sumerů a začátku hebrejského kalendáře!
Tak se zrodila kasta králů-kněží: velmi schopných osobností, které vybrali ANUNNAKIOVÉ, aby vládli ADÁMŮM. Ve skutečnosti se jednalo o skutečné polobohy, tedy jedince, kterým kolovala v žilách část krve ANUNNAKIŮ, neboť to byli synové zrození ze spojení ADÁMŮ a „bohů“. To oni získali moc, která vycházela z poznání. Jednalo se totiž o poznání, které bylo předáváno jen vyvoleným. Těm, kteří měli být prostředníky mezi ANUNNAKII a novým pozemským druhem. Připomeňme si, že všechny antické národy tvrdí, že získaly poznání přímo od „bohů“ a v mnohých případech se vyvinula iniciační tradice. Šlo o systém předávání vědomostí, který rozděluje zásadní znalosti jen mezi vyvolené, mezi několik jedinců, kteří jsou hodni je získat a schopni pochopit a umět s nimi správně naložit. Na rozdíl od toho, co bylo později tvrzeno, je však nutno podotknout, že se rozhodně jednalo o vědomosti praktického charakteru, mající vliv na technický a kulturní rozvoj národů, kterým bylo potřeba vládnout. Stavební techniky, pěstovatelské a chovatelské, matematické znalosti, vědecké a astronomické, schopnosti a dovednosti, které se v očích lidu, záměrně udržovaného v neznalosti, mohly zdát jako „kouzla“. Nešlo tedy o nic duchovního, ale prostě jen o vědomosti, které zaručovaly výkon moci, a to kontrolou nad praktickými aktivitami nezbytnými k vývoji podřízeného lidu! Tito zástupci „bohů“ měli na starosti také velmi praktické povinnosti. Spravovali majetek, bohatství, řídili každodenní život a pečovali rovněž o „obydlí“, což byla místa, kde se vzdával hold kultu, to, co my dnes definujeme jako „velkolepá chrámová střediska...“ Králové-kněží však znali především astronomii. Základní vědu ANUNNAKIŮ, kteří museli brát v úvahu oběžné dráhy planet, aby mohli plánovat cesty tam a zpátky na svoji domovskou planetu! Často se tvrdí, že astronomické znalosti antických národů se vztahovaly k zemědělství, ale všichni dobře víme, že informace o astronomii, které by byly použitelné pro obdělávání polí, jsou velmi omezené a týkají se především předpovědi počasí, případně měsíčních fází! Oni však vlastnili to, čemu se říkalo „desky osudů“. Astronomické mapy, na kterých bylo znázorněno to, k čemu mělo na obloze dojít. A my velmi dobře víme, že vědci umí přesně předpovědět to, k čemu má na obloze dojít i za tisíciletí. Pozice planet a hvězd v každé době, zatmění, průlety komet...
Astronomie a astrologie Pro ANUNNAKIE byla tato schopnost/nezbytnost „předvídat budoucnost“ životní potřebou. Byla to nutná podmínka pro dlouhé cesty vesmírem, jak dobře vědí odborníci dnešních vesmírných center, kteří vysílají sondy do naší sluneční soustavy i mimo ni. Ten, kdo měl kontrolu nad deskami osudů a vlastnil je, vlastnil také moc. Tyto astronomické znalosti byly následně předávány králům-kněžím, kteří tak získali schopnost „předvídat budoucnost“. Uměli tedy říci, co se odehraje na obloze. Tato „efektivní“ znalost je možná základem toho, z čeho se později vyvinula astrologie. Jakási pseudoznalost, která se poté, co ztratila počáteční skutečné vědecké schopnosti, pokoušela vystavět na hypotetických základech to, co bylo ještě přítomno ve vzpomínce na dávnou dobu, kdy „bohové“ a jejich lidští zástupci skutečně uměli předvídat, k čemu na obloze dojde. Dnes se z astrologie stalo to, co všichni známe: pokus o předpovídání budoucnosti jedinců.
Jak jsme se vzdálili od vědeckých znalostí těch, kteří vlastnili desky osudů a měli tak přesné astronomické informace potřebné pro dlouhé cesty vesmírem! Lidé přisoudili „bohům“, nositelům poznání, také nesmrtelnost. Můžeme snadno vyvodit, jak k tomu došlo. Uvážíme-li, že – samozřejmě bereme-li stále v úvahu hypotézu, kterou zde rozebíráme – život ANUNNAKIŮ vycházel z cyklu oběžné dráhy NIBIRU, která odpovídá 3600 pozemským rokům, takže délka jejich života byla velmi dlouhá vzhledem k délce života ADÁMŮ. Každý z těchto „bohů“ žil po dobu, která odpovídala mnoha lidským generacím, a žádný ADÁM neviděl zemřít svého „boha“. Naopak, slyšel o něm vyprávět po generace a generace od svých předků. Odtud s největší pravděpodobností pochází pojem nesmrtelnosti bohů (uvidíme v jedné z dalších kapitol, jak samotná Bible ve skutečnosti říká, že také oni, jako každý jiný člověk, umírali). Tyto „osobnosti“ však mají jiné, rozhodně lidské vlastnosti. Jsou to bytosti z masa a kostí bojující o moc. Jejich války jsou katastrofální. Vyrábějí „vítr, který způsobuje vypadání vlasů, odpadnutí kůže a usmrcuje, aniž by vyvolal viditelné poranění...“ Stoupenci ENKIHO a ENLILA soupeří o moc a také biblický Abrahám je vtažen do jedné z těchto devastujících válek, která smetla z povrchu zemského celá města jako Sodomu a Gomoru (viz Gen 13–19)! „Bohové“ po všech těchto událostech a poté, co bylo lidem předáno vedení a vědomosti nezbytné pro to, aby dál už mohli pokračovat sami, po tom, co pominul účel jejich přítomnosti, opustili Zemi. A od toho okamžiku, jak šel čas a skončil přímý kontakt s bohy, začal člověk vytvářet duchovní obraz božstva a formulovat hypotézy o okamžiku, kdy dojde k novému setkání tvora se svým stvořitelem. A právě NIBIRU, planeta ANUNNAKIŮ, se vrací vždy po 3600 letech a její elipsovitá oběžná dráha protíná naši sluneční soustavu, což by ji mělo činit se vším všudy planetou naší soustavy. Kromě toho se teď vrací k Zemi, jako již několikrát v minulosti. NIBIRU poté, co v roce 1000 n. l. dosáhla bodu nejvzdálenějšího od Slunce, již urazila více než polovinu na své cestě k Zemi... Na Zemi zůstali alespoň Sumerové.
Sumerové Tento národ se objevil náhle kolem roku 3800 př. n. l. a měl již víceméně utvořenou kulturu, doplněnou vědeckými znalostmi, astronomickými, matematickými a jazykovými! Můžeme s jistotou říci, že znali heliocentrický systém (který „objevil“ Galileo), pohyb a rozměry Země, vzdálenost Měsíce, téměř nekonečnou vzdálenost hvězd. Znali komety a předpovídali zatmění, u kterých znali i jeho příčiny. A byl jim znám i velmi složitý fenomén precese zemské osy, který vyžaduje velmi podrobná pozorování zahrnující několik staletí, aby mohla být vůbec zaznamenána (celý cyklus trvá zhruba 26 000 let!).
Precese zemské osy
Tímto výrazem je označován nebeský fenomén, jehož příčinou je kývání (oscilace) zemské osy, která vykonává pomalý krouživý pohyb, asi podobně jako dětská káča. Oscilace tak determinuje zdánlivé ustupování souhvězdí na nebeské klenbě. K tomu dochází, protože imaginární linie, která spojuje v rovině ekliptiky (sluneční dráhy) body jarní a podzimní rovnodennosti, se zhruba každých 71 let posune o jeden stupeň. Dvanáct znamení zvěrokruhu, která tvoří celou nebeskou klenbu o 360°, pokrývá každé období 2160 let, čemuž v astrologii odpovídá to, co je definováno jako „éry“: éra Skopce, éra Býka atd. Celý cyklus 360° trvá tedy asi 26 000 let (2160 × 12). Odtud plyne obtížnost jeho pozorování a výpočtu. Toto dlouhé období, které se nazývá „velký rok“, bylo známo mnoha civilizacím v různých částech světa – údolí Indu, Egypt, Střední Amerika... – a my se stále ještě ptáme, k čemu by sloužil takový výpočet civilizaci kočovníků, pastevců a chovatelů?! Sloužil snad „bohům“ ANUNNAKIŮM k výpočtu doby oběžné dráhy jejich domovské planety a k plánování jejich cest vesmírem, které nutně musely trvat velmi dlouho? Možná, že odpověď na tolik záhad spočívá právě v přijetí této možnosti... Přes tyto pokročilé vědomosti se zdá, jako by se Sumerové zjevili náhle a odnikud. Ale není tomu tak. Například město Jericho, kultura Tell Ghassul nebo turecká osada Çatal Hüyük byly centry kultury předcházející civilizace, což samo o sobě nepopírá teorii, že mohly být založené samotnými ANUNNAKII. Sumerové vymysleli písmo, byli znalci matematiky a astronomie a zdá se také, že byli tvůrci první formy parlamentní vlády, škol, zákonů a pokročilých sociálních norem, z nichž mnohé byly převzaty do legislativy národa Starého zákona, např. pravidla ochrany slabších, vdov a sirotků. Převzali postup pálení cihel, ze kterých stavěli také zikkuraty, vícepatrové stavby sloužící jako chrámy a observatoře pro kněze, kteří byli, jak jsme se již zmínili, také schopní astronomové. Poslední patro těchto zikkuratů bývalo většinou „obydlím bohů“ umístěným vysoko z důvodu snadného přístupu pro ANUNNAKIE.
Zbožnost Náboženství Sumerů – jestli je tak můžeme vůbec definovat – bylo pochopitelně polyteistické. Mnozí byli právě ANUNNAKIOVÉ, ti, kteří spravovali moc rozdělenou mezi různé oblasti. Bohové tedy byli místním božstvem. Již jsme uvedli, že pán říše byl ANU, který se objevil ve 4. tisíciletí př. n. l. V souboru božstev byl rozhodně pomíjivou a abstraktní figurou. Nebyl žádným stvořitelem (jak jsme viděli, stvořitelem byl ENKI). Nebyl objektem žádného konkrétního a trvalého kultu jako ostatní „bohové“. Jeho chrám se nacházel ve městě Uruk (Ur6 či Erek v Bibli) a jmenoval se EANNA, „Domov nebes“. Moc „bohů“ a králů, kteří byli vybráni, aby je zastupovali, když „bylo vedení sneseno z nebes na zem“, pocházela přímo od ANUA, proto se k němu mohli obracet výhradně vládci, ale ne jejich poddaní. Odtud snad pochází pojem vzdálenosti a nedostupnosti boží, který vznikl teologickým vypracováním během staletí. ANU sídlil nahoře, daleko na NIBIRU a podle sumerského vyprávění sestoupil na Zemi pouze jednou nebo dvakrát, aby viděl dílo svých synů. O nich jsme již řekli, že to byli: ENLIL (pán výšek, vzduchu nebo horních částí) a ENKI (pán
země, spodních částí a vody: stvořitel člověka). Velmi důležitou ženskou bohyní byla INANNA7, známá později jako Ištar, Astarte, Eset, Afrodita a Venuše v různých kulturách Středozemí a Středního východu. Tato bohyně velice ráda cestovala ve svém létajícím stroji, takže bývala znázorňována v kombinéze a pilotní helmě! Nutno říci, že pojem „vesmír“ byl základem všeho, co se týkalo božstva. Sumerský výraz pro božstvo, DINGIR, odkazoval na „nebeské zjevení“ a znamenal svítící, zářící. Tento výraz tedy poukazuje na pány létajících strojů, které na nebi samozřejmě zářily a třpytily se. Na ideogramu, který jej znázorňoval, byla hvězda a jeho výslovnost poukazovala právě na „bytost shora“. Hned si všimněme, že se jedná přesně o stejný význam biblického výrazu ELOHÍM, „páni shora“. Výraz, který bývá obvykle – ale chybně! – překládán v jednotném čísle, aby se tím zachoval koncept jedinečnosti Boží.
Nepřímá svědectví? V této kapitole jsme shrnuli různé teorie za jediným účelem, aby čtenář mohl následně přistoupit k četbě Starého zákona. Jeho doslovný význam, jak se zdá, hovoří o pohledu na božstvo velmi konkrétní, materiální a pravděpodobně mimozemského původu. Abychom však dokončili tuto prezentaci, přinášíme řadu potvrzení a informací pocházejících z oblastí, které nemají nic společného s četbou alternativní a ufologické literatury.
Věda a archeoantropologie Výzkum biologické molekulární genetiky mitochondrií odkazuje do doby 300–250 tisíc let př. n. l., kdy se objevila první pramáti všech žen (tzv. mitochondriální Eva), stejně jako všech mužů, jejichž mitochondrie8, jak je známo, mohou být předávány pouze ženskými vajíčky, neboť jsou příliš velké na to, aby se vešly do spermií. Množství genetického materiálu, který nás odlišuje od Pan paniscus a Pan troglodites (dva druhy šimpanzů, kteří jsou nám nejpodobnější), je menší než 2 % DNA! A evolucionisté si stále ještě lámou hlavu nad obrovskou rychlostí, se kterou se, vzhledem ke svým bratrancům, hominid vyvinul. Odpověď není vůbec jednoduchá a dosud nebyla nalezena. Že by snad byla právě v hypotetickém zásahu genetického inženýrství provedeném ANUNNAKII, který by urychlil evoluční proces a tím i zvýhodnil jeden druh nad ostatními? Profesor Umberto Galimberti, docent historické filosofie na Univerzitě v Benátkách, napsal9, že člověk v určitém okamžiku svého vývoje prodělal jakousi „involuci“, tedy přerušení evolučního procesu způsobené ztrátou upevnění, které jemu a všem ostatním zvířatům dodával instinkt. Od toho okamžiku člověk již neměl specifický vztah k určitému prostředí, ale musel se otevřít světu a vystavět si své vlastní prostředí, kde pak žil. Člověk je otevřen všem prostředím, protože už není vhodný pro žádné. Tato nutnost vystavět si vlastní svět upravením stávajícího prostředí položila základ „vědomí“ (nutno však poznamenat, že prof. Galimberti nenabízí žádné vysvětlení týkající se původu a okamžiku, kdy člověk toto instinktivní upevnění ztratil... Je to záhada!).
Nedávné archeologické objevy posunuly počátek uměleckého vyjádření z 35 na 77 tisíc let zpátky. 300 úlomků červeného a žlutého okru objevených v Zambii ho posouvají dokonce na dobu před 350–400 tisíci lety. 28 kostěných nástrojů a tisíce kousků oxidu železa (produkt okru) objevených v Jižní Africe vypovídají o tom, že před více než 200 000 lety člověk opracovával své předměty způsobem, jehož účelem nebylo jen dosažení jejich funkčnosti. Byly zdokonalovány, leštěny a zdobeny rytinami, které je identifikovaly. Doktor Steven Scherer, ředitel projektu mapování lidské genetiky z Baylor College of Medicine‘s Human Genome Center v Hustonu, v roce 2001 napsal, že v lidském genomu je alespoň 200 genů, které v celkovém dědictví spojujícím lidi s ostatními obratlovci vypadají „nepatřičně“. Tyto geny nepatří ani bezobratlým, takže „v evoluční stupnici byly získány naprosto nevysvětlitelným způsobem až dodatečně“. Tim Crow, docent psychiatrie v Oxfordu a člen Rady pro lékařský výzkum v Anglii, se domnívá, že zhruba před 150 000 lety učinil člověk „evoluční skok“ tím, že získal schopnost mluvit v důsledku přemístění jednoho genu na chromozom Y.
Filosofie, mytologie Giovanni Reale, docent historické filosofie Katolické univerzity v Miláně, při vysvětlování původu pojmu „duše“, který má počátek v Řecku v období mezi Homérem a Platónem10, uvedl některá velmi zajímavá tvrzení s odvoláním na vztah člověka k bohům v homérském světě... Badatel zdůrazňuje, že bohové mají celou škálu lidských zlozvyků a mají rozpolcený charakter, počínaje trojicí Zeus, Apollón a Athéna. Zeus slibuje a slib nedodrží. Zeus může být snadno přelstěn, kdežto Apollón rovnou jedná a připomíná Diomédovi, že se nesmí přirovnávat k bohům, protože lidský rod, který na zemi bojuje o přežití, není stejný jako oni... Připomíná pak také dva z mnoha kroků Ilias, které považujeme rozhodně za velmi zajímavé, čteme-li je v relaci k hypotéze, že bohové byli bytostmi z masa a kostí, které by v podstatě v době trojské války mohly ještě být na Zemi (vzhledem k tomu, že jeden z nich uzavřel smlouvu spojenectví s Mojžíšem v době, která víceméně odpovídá té, ve které se odehrály události popsané v Ilias...). Helena se velmi podobá nesmrtelným bohyním... Bůh Poseidon se převlékne za věštce Kalcháse a hovoří k Malému Aiásovi, který ho však pozná a řekne: „To jistě není Kalchás. Hned jsem si všiml stop za jeho zády, když odcházel. Dobře jsem poznal, že jde o bohy!“
Sumerologie Giovanni Pettinato, docent sumerologie na Univerzitě la Sapienza v Římě, tvrdí:11 Doposud se myslelo, že sumerské eposy nemají žádný historický podklad a že jsou pouze
odrazem sociopolitické reality minulosti z dob třetí dynastie urské (2150 př. n. l.) [...] nutí nás přehodnotit všechny naše modely společnosti a spravování moci... Říká také, že dlouhou dobu byly všechny stavby velkých rozměrů považovány za kultovní místa a že na tomto chybném výkladu byly vypracovány složité teorie, které se nyní ukázaly jako neopodstatněné, a proto musí být na základě nových objevů a poznatků přehodnoceny.
Krátká závěrečná úvaha... Hypotézy, které jsme zde nastínili, jsou jistě fascinující, ale zejména jsou podpořeny víc než podivnou shodou v textech, které byly s naprostou jistotou považovány, jako v případě Starého zákona, za pocházející přímo od Boha! Jisté je, že je mnoho zastánců a odpůrců této rekonstrukce počátků lidstva se nachází zejména v církvi. Organizaci, která by ztratila nejvíc, kdyby se prokázalo, že Bible popisuje historii mající velmi málo společného s náboženskou doktrínou, která na ní byla postavena... Již jsme se zmínili, že dále uvidíme, jak je přesto církev donucena přiznat, že Bible tyto jedince znala. Chceme se zmínit o jedné skutečné zajímavosti: NASA vyslala do nekonečných hlubin vesmíru sondy Voyager I a II s obrázky a zvuky Země a disk, který obsahuje pozdravy v 55 pozemských jazycích: první pozdrav byl nahrán v sumerštině! Je to jen náhoda, nebo o tom ví někdo víc?
...a metodologické prohlášení Nyní přejdeme k Bibli a – v duchu „svobodné myšlenky“, na kterou odkazuje tento text – v následujících kapitolách přistoupíme k tématu z hlediska doslovného překladu Starého zákona. Představíme tedy hebrejský text první části biblických pasáží a jeho překlad slovo za slovem, i s grafickým srovnáním jednotlivých výrazů. Odhalíme tak to, co nemělo být řečeno. 2 Doporučují se texty sumerologa Zecharii Sitchina (narozen v Baku v Azerbajdžánu v roce 1922, poté přesídlil do Palestiny, kde nabyl znalosti moderní a staré hebrejštiny a dalších evropských a semitských jazyků) citované v Použité literatuře, které jsou primárním a nenahraditelným zdrojem všeho, co je následně řečeno o Sumerech a jejich vyprávění. Jde o sérii knih, které tvoří část vydavatelského projektu zahájeného v roce 1976 a nazvaného The Earth Chronicles, „Kroniky Země“. 3 Viz Dodatek 2. 4 Uvidíme ve 2. kapitole, jak je tato událost také neuvěřitelně zastoupena ve vyprávění o stvoření v Genesis, z jejíhož textu, jak čtenář uvidí, jsme vyjmuli i odkazy pro tuto kapitolu, neboť jsou důležité pro pochopení sumerského příběhu. 5 Viz Dodatek 2. 6 Viz Dodatek 2. 7 Viz Dodatek 2. 8 Viz Dodatek 2. 9 Viz Použitá literatura. 10 Viz Použitá literatura.
11 V knize G. Pettinata Sumerská mytologie, UTET, Turín 2001 (viz také Použitá literatura).
Obr. 3: Reprodukce detailu akkadské pečeti VA243, která se nachází ve Státním muzeu v Berlíně, se znázorněním Slunce a 11 nebeských těles: devět nám známých planet, Měsíc a... Nibiru?
