Politika CR
Témata přednášky • cíle, nositelé, nástroje a vývoj politiky CR • institucionální prostředí a legislativní rámec CR v ČR a zahraničí • význam a role lokálních, regionálních, národních i mezinárodních organizací CR • vertikální, horizontální i diagonální koordinace aktivit CR • spolupráce veřejného a soukromého sektoru • příprava a realizace koncepčních a strategických dokumentů rozvoje CR
2 základní varianty
(rozlišení je spíše schematické,
v realitě se oba přístupy mísí):
– Politické aspekty CR (vlivy politiky na vývoj CR, politické nástroje rozvoje CR) – Aspekty CR v politice (vlivy CR na politický vývoj, CR jako politický nástroj)
politika obecně podstata: dělba moci, alokace vzácných zdrojů 7 základních prvků: • Rozhodovací aktivity • Ideologie, teze, cíle • Nositelé • Procesy + instituce (institucionální prostředí) • Implementace politik
politika cestovního ruchu systematická činnost sledující vytyčené cíle a spočívající v komplexním plánování, usměrňování (regulaci) a tvorbě reality CR prostřednictvím různých nástrojů a nositelů (státních, soukromých) hlavní komponenty cíle, nástroje ay nositelé politiky CR koncepce poměr váhy státních nositelů k jiným nositelům (zejména soukromému sektoru) určuje zařazení politiky CR do některé ze základních koncepcí
Typy politiky CR • Liberální politika CR: stát jen vytváří základní předpoklady rozvoje CR – např. USA, Velká Británie • Konceptuálně – dogmatická: CR jako nástroj urychlení ekonomického vývoje – EU, zejména Rakousko, SRN – země se silným postavením vlády • Pragmatická politika CR: pružné, spíše nekoncepční formování CR, hlavní důraz kladen na komunální úroveň a soukromý sektor, např. Švýcarsko • Integrovaná politika CR: CR záležitostí státu a součástí jeho celkové ekonomické politiky – uplatňuje se při budování nových středisek CR (rezortů)
•míra regulace CR, sociální a regionálně rozvojová úloha CR
•rezortní příslušnost CR •role CR v zahraničních vztazích státu atd
•úroveň územního členění - komunální, regionální, státní a nadregionální (EU) politika CR •dělba kompetencí a alokace primárních zdrojů CR (přístup k primárním atraktivitám – amenitám CR, infrastruktuře CR •způsob využívání zdrojů a vědomí jejich vzácnosti
Stručný historický vývoj politiky CR 3 základní fáze z hlediska vývoje mezinárodní politiky CR (OECD 1974) :
•poválečné období – celní regulace a zdravotní aspekty CR •50. a 60. léta –marketingová politika, propagace jednotlivých států či (mezo)regionů – v této fázi dnes ČR (většina států střední a východní Evropy) •70. a 80. léta –environmentální, sociální a regionální aspekty regulačních opatření •současnost - problémy etiky a nežádoucí dopady CR na hostitelské komunity (zejména v rozvojových zemích, drogový a sexuální CR (Thajsko, Filipíny, Dominikánská republika – i české pohraničí)
Rozvojové země (plantážové ekonomiky): problém neokolonialismu rozvoje CR (Weaver - Karibik) – Path dependency , vysoká míra závislosti na určitých zdrojových oblastech vs komunitou tažený rozvoj CR – komunitní přístup v politice CR zatím převažují spíše normativní přístupy (preskriptivní, restriktivní) ne stimulační regionální politika CR - 2 základní přístupy: •strategický (posilování národních, regionálních) leaderů – pólů rozvoje CR (podpora selektivních procesů rozvoje CR – dynamizace vývoje CR) •pojišťovací (podpora ekonomicky slabších regionů – CR nástrojem rozvoje destinace – spouštěcí mechanismus (podpora stabilizačních procesů rozvoje CR – kontinuita vývoje CR)
preventivní strategie (angl. preventive strategy)
obecně strategie předcházení problémům, dopadům, nežádoucím změnám, vlivům. Zejména ve vztahu k ochraně životního prostředíç a ekosystémů je tato strategie mnohem účinnější a levnější (je–li vhodně použita) než reaktivní (kurativní) strategie (řeší až vzniklé problémy). V cestovním ruchu: využití metody EIA, strategie regionálního rozvoje, realizace vhodné politiky CR, etické kodexy a kodexy chování, environmentální management, green management aj. anticyklická politika cestovního ruchu (angl. anticyclic policy of tourism) politika prováděná za účelem potlačování dopadů cyklických výkyvů v socio-ekonomickém vývoji cestovního ruchu. V dlouhém období se jedná o narovnávání životního cyklu destinace, v období krátkém o potlačování sezónnosti.
koncepce rozvoje cestovního ruchu (angl. tourism development concept) systematicky utříděná soustava názorů na rozvoj CR v dané destinaci, součást politiky CR a strategického plánování dané destinace. Jde o způsob nazírání a chápání cestovního ruchu prezentovaného ve formě osnovy, rozvrhu a plánu rozvoje. Účelem je navržení efektivních strategií, nástrojů a kontrolního mechanismu realizace cílů vytyčených destinačním managementem nebo nositeli politiky CR. Výstupem je dlouhodobý (10 – 20 let) program rozvoje CR v určité destinaci CR, klíčový podklad pro systematickou práci DM. Koncepce rozvoje CR je podkladem pro řízení rozvoje destinace jako jednotného celku a předpokladem pro společné vystupování destinace navenek. Vychází z analýzy současného stavu CR v destinaci a vyúsťuje v návrhy konkrétních aktivit (akční plány). Koncepce lokálního rozvoje CR by měla vycházet z koncepce regionálního rozvoje CR, která by měla navazovat na státní politiku rozvoje CR. Koncepce státní politiky CR v České republice, kterou vláda vzala v roce 1999 na vědomí svým usnesením, zachycuje význam CR, dosavadní vývoj CR v České republice, podíl CR na ekonomice a postavení CR v České republice, problémy dalšího rozvoje CR a vhodná opatření pro podporu rozvoje CR, postup při realizaci koncepce a jeho časový harmonogram. Doporučená literatura /Koncepce rozvoje CR – materiál MMR/.
Struktura dokumentu Koncepce rozvoje CR:
•vývoj ACR, PCR, DCR, •problematické okruhy (veřejná séfra, soukromá sféra, satelitní účet, DPH..)
•způsoby řešení, •odpovědné subjekty,
•časové a finanční vymezení problémů
institucionální přístup
•role míry institucionalizace v rozvoji CR •funkce a význam destinačního managementu
•úroveň spolupráce veřejného a soukromého sektoru (v CR klíčová záležitost) – formy PPP •spolupráce se zahraničím •úroveň fundraisingu
•profesní organizovanosti (cechy, sdružení)
Politika cestovního ruchu v EU směrnice EU (též směrnice EC; angl. directive EU) legislativní akt EU, právně závazný pro každý stát EU, pokud jde o výsledek, kterého má být dosaženo, přičemž volba forem a prostředků se ponechává orgánům každého státu.
Směrnice Rady ES č. 90/314/EHS z 13. 6. 1990 o souborných službách pro cestování, pobyty a zájezdy (Council Directive of 13 June 1990 on package travel, package holidays and package tours 90/314/EEC)
směrnice obsahující striktní režim na ochranu klientů cestovních kanceláří – např. neměnnost sjednaných podmínek, všestranné informování o podmínkách zájezdu, převzetí právní odpovědnosti. V preambuli směrnice je tvrzení, že vyšší standard služeb založený na respektování směrnice bude mít příznivý vliv na konkurenceschopnost cestovních kanceláří ES na mezinárodním trhu. Ze směrnice vychází Zákon č.159/1999 Sb. ze dne 30. června 1999 o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu
Politika cestovního ruchu v EU Směrnice o statistice cestovního ruchu (angl. tourism statistics directive) směrnice Rady EU z roku 1995 (doplněná v roce 1998), která upravuje sběr statistických dat v oblasti cestovního ruchu. Směrnice vyžaduje, aby státy EU sbíraly, shromažďovaly, zasílaly a zpracovávaly harmonizovaná statistická data. Určuje také, která data mají být zpracována ročně, čtvrtletně a měsíčně. Směrnice pro vodu na koupání (angl. Bathing Water Directive) (90/3144/EHS) směrnice komise EU z roku 1975, určující minimální parametry pro kvalitu vody na plážích. Výsledky měření čistoty vody jsou každoročně uveřejňovány ve výroční zprávě „Quality of Bathing Water“ (ovlivnění výběru destinací u touroperátorů, turistů) a jsou jedním z podkladů pro udělování Modré vlajky.
Politika cestovního ruchu v EU Rozhodnutí Rady o ustavení postupu konzultací a spolupráce v oblasti CR (86/664/EEC) Doporučení Rady o lepším sezónním a geografickém rozložení CR (86/C340/01) Doporučení Rady o jednotných informacích ve stávajících hotelích (86/665/EEC) Rezoluce (EP) k Zelené knize Komise k úloze Unie v oblasti CR (COM(95)0097 – C4-0157/95)) – dokument deklarativního charakteru Návrh rozhodnutí Rady k 1. víceletému programu na podporu CR – Philoxenia (96/C222/07) – neprošlo
Politika cestovního ruchu v EU Schengenská dohoda (angl. Schengen Agreement) dohoda v rámci EU, která postupně ruší od 26. 3. 1995 hraniční kontrolu (pasovou a celní) mezi státy Evropské unie (výjimkou jsou Velká Británie a Irsko, původně devět signatářských států – Rakousko, Belgie, Francie, Německo, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko, Portugalsko, Španělsko). Dohoda výrazně usnadňuje cestování nejen občanů zúčastněných států dohody, ale také zahraničních návštěvníků. společná zemědělská politika (angl. common agriculture policy)
politika EU, vázající podstatnou část společných finančních prostředků EU. Má významné dopady na CR: roste množství volného času u segmentu seniorů – je podporován dřívější odchod do důchodu; je podporována ekologizace a diverzifikace zemědělství, což vytváří podmínky pro ekoagroturismus, agroturismus, venkovský CR; změny ekonomických aktivit na venkově – jsou podporovány rekvalifikační programy pro zaměstnance zemědělského sektoru včetně jejich orientace na cestovní ruch; je podporován odbyt místně vyprodukovaných potravin, což je jedním ze stimulů pro gastronomický CR a agroturismus.
Politika cestovního ruchu v EU politika ekonomické a sociální soudržnosti (též kohezní politika EU; angl. cohesion policy) po společné zemědělské politice nejvíce dotovaná politika EU, zaměřená na regionální problematiku, částečně i problémy zemědělství a sociální problémy. Je financována ze strukturálních fondů, jejím hlavním cílem je snižování meziregionálních nerovností na úrovních NUTS II a NUTS III, resp. plošně. Pro kandidátské země jsou k dispozici tzv. předvstupní fondy – SAPARD, ISPA, PHARE II, které mají připravit žadatelské země na mechanismus čerpání zdrojů ze strukturálních fondů.
Cestovní ruch jakožto res politica politizace cestovního ruchu (angl. tourism politisation)
využívání cestovního ruchu k prosazení politických cílů – ideové působení na návštěvníky, selekci návštěvníků, realizaci embarga apod. Typické pro období studené války, v současnosti praktikováno v některých nedemokratických zemích, resp. jako politický a ekonomický prostředek nátlaku nedemokratické země (Kuba). Srovnej ekonomizace cestovního ruchu. nevládní organizace (též NGO; angl. non-governmental organization, NGO) typ organizace, oficiálně založené za účelem prosazování zájmů více subjektů (organizací, asociací, fyzických a právnických osob). Členy se tedy mohou stát jen jednotlivé subjekty soukromé či veřejné sféry (na rozdíl od vládních organizací (mezivládní organizace) jako např. WTO).V oblasti CR jde například o WTTC nebo WATA, s cestovním ruchem souvisí činnost dalších NGO, zaměřených na ochranu přírody: IUCN, Greenpeace, WWF.
Cestovní ruch jakožto res politica národní turistická centrála (též národní centrála cestovního ruchu; angl. National Tourist Boards, zkratka NTB, též National Tourist Authorities, zkratka NTA) statutární organizace odpovědná za podporu rozvoje cestovního ruchu a jeho marketing na úrovni států (zemí). Mezi její typické aktivity patří: vydávání propagačních materiálů, vytváření a provoz WWW stránek, organizování dotazníkových průzkumů, zajišťování národní a regionální účasti na výstavách a veletrzích. Může částečně plnit také roli národní správy CR, resp. s příslušnou organizací úzce spolupracuje. Může také podporovat rozvoj CR na úrovni regionů, na lokální úrovni. Příklady: ČCCR (Česká centrála cestovního ruchu) – silně politizovaná instituce., BTA (British Tourism Authority), DZT (Deutsche Zentrale für Tourismus e. V.), KNTO (Korea National Tourist Office).
Cestovní ruch jakožto res politica program Regenerace (angl. revitalization programme)
program Ministerstva kultury ČR na obnovu historických center měst, památkových zón. Nástrojem je podpora vhodného (v souladu s požadavky památkové péče) malého a středního podnikání v památkových zónách a památkových rezervacích ve městech i na vesnicích.
Program obnovy venkova (POV) program MMR ČR na revitalizaci venkovského prostoru. Nástrojem je finanční podpora obcí v oblasti zlepšení infrastruktury, ochrany přírodního a kulturního dědictví, zavedení informační technologie, vytváření sítě cyklotras a realizace projektů v rámci integrovaných projektů venkovských mikroregionů.
ORGANIZACE TURISMU V ČESKÉ REPUBLICE Veřejná správa
•státní správu v CR upravuje kompetenční zákon (č. 2/1969 Sb., v platném znění) tím, že ji svěřuje příslušnému ministerstvu •nikdy dříve ani v současné době nebylo vytvořeno samostatné Ministerstvo cestovního ruchu •koncepční úlohy rozvoje cestovního ruchu jsou svěřeny Ministerstvu pro místní rozvoj •zákonodárná úloha přísluší Parlamentu České republiky – Poslanecké sněmovně a Senátu.
ORGANIZACE TURISMU V ČESKÉ REPUBLICE Poslanecká sněmovna Parlamentu
při Hospodářském výboru je zřízen Podvýbor hospodářského výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR pro obchod a cestovní ruch při Zahraničním výboru je zřízen Podvýbor zahraničního výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR pro prezentaci České republiky v zahraničí podvýbory nejsou vybaveny řídícími kompetencemi, jsou pracovními, konzultačními a poradními orgány, které kromě výše uvedené činnosti odborně posuzují návrhy legislativních úprav v etapě jejich zpracování a předložení ke schválení.
ORGANIZACE TURISMU V ČESKÉ REPUBLICE Senát
problematika cestovního ruchu není jmenovitě vymezena některému výboru z hlediska legislativy se jím může zabývat Právní výbor, ekonomickými otázkami Hospodářský výbor, zahraničními souvislostmi Zahraniční výbor nebo Výbor pro integraci
ORGANIZACE TURISMU V ČESKÉ REPUBLICE Ministerstvo pro místní rozvoj
•je pověřeno výkonem státní správy v oboru cestovního ruchu •v rámci svých zákonných kompetencí navrhuje a realizuje opatření, která vedou k posílení mezinárodní spolupráce v oblasti cestovního ruchu •podílí se na tvorbě příslušné legislativy, na zajišťování a analýze statistických informací, na rozvoji cestovního ruchu v regionech a na aktivitách zaměřených na kvalitu a skladbu poskytovaných služeb •vyhledává a podporuje využití zahraniční pomoci k rozvoji cestovního ruchu v České republice •zpracovává analýzy rozvoje CR a posuzuje územní plány velkých územních celků z hlediska zájmů rozvoje cestovního ruchu
•odbory - rozvoje a realizace CR,
ORGANIZACE TURISMU V ČESKÉ REPUBLICE Ministerstvo pro místní rozvoj
• vykonává agendu spojenou s členstvím České republiky ve Světové organizaci cestovního ruchu (WTO) a v dalších organizacích. •spolupracuje s regionálními a profesními sdruženími na podporu rozvoje cestovního ruchu v regionech a poskytuje poradenskou pomoc regionálním úřadům a podnikatelské veřejnosti v otázkách cestovního ruchu.
•Státní program podpory pro Cestovní ruch a lázeňství
ORGANIZACE TURISMU V ČESKÉ REPUBLICE Česká centrála cestovního ruchu •byla zřízena Ministerstvem hospodářství jako příspěvková organizace s platností od 1.4.1997 •základním posláním ČCCR je stálé a cílevědomé vytváření povědomí o České republice jako zemi se širokým potenciálem CR •zúčastňuje se specializovaných akcí a výstav cestovního ruchu v zahraničí •provozuje 12 zahraničních zastoupení v 11 zemích světa •zajišťuje rozsáhlou ediční činnost propagačních materiálů a spolupracuje se zahraničními médii •její spolupráce je intenzivní i na úrovni národní v tom smyslu, že spolupracuje s regionálními orgány na vytváření národního informačního systému a na vytváření přirozených regionů CR
•je členem mezinárodních organizací zabývajících se CR, jako je ETC (Evropská komise pro CR), EFCT (Evropská federace kongresových měst), RDA (Svaz německých autobusových dopravců), DRV (Německý svaz cestovních kanceláří).
ORGANIZACE TURISMU V ČESKÉ REPUBLICE Ústav územního rozvoje •Hodnocení potenciálu CR
•Ministerstvo životního prostředí •Samostatné oddělení urbanizovaných prostorů a cestovního ruchu - Únosná kapacita, limity, indikátory udržitelnosti rozvoje CR
•SEA, EIA •Okresní úřady •Zákon č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech nestanovil pro okresní úřady jmenovitě konkrétní kompetence ve vztahu k cestovnímu ruchu, ty však cestovní ruch považovaly za významný obor, který přispívá k ekonomickému rozvoji spravovaného regionu včetně rozvoje zaměstnanosti •proto na okresních úřadech existovaly odbory cestovního ruchu. a přispívaly i finančními prostředky na jeho rozvoj. Okresní úřady v souvislosti s vytvořením vyšších územně správních celků (krajů) v roce 2002 zanikly.
ORGANIZACE TURISMU V ČESKÉ REPUBLICE Krajské úřady •byly zřízeny ústavním zákonem č. 347/97 Sb. o vytvoření vyšších územních správních celků a o změně ústavního zákona ČNR č. 1 /1993 Sb., Ústava ČR •kraj a jeho orgány vymezuje zákon č. 129/2000 Sb. o krajích, který nabyl účinnosti dnem voleb do zastupitelstev v krajích, respektive dnem 1. ledna 2001 •jednotlivé krajské úřady zřizují pracoviště zabývající se cestovním ruchem, obvykle na úrovni oddělení. V rámci každého z krajských úřadů byl zpravidla zřízen Odbor cestovního ruchu (samostatně nebo v kombinaci s další oblastí) •oblast cestovního ruchu spadá především do pravomoci obcí a lze očekávat, že krajské úřady se spíše zaměří na koordinaci aktivit cestovního ruchu v kraji a nebudou poskytovat přímou aktivní podporu cestovního ruchu městům a obcím, srovnatelnou s podporou poskytovanou do roku 2001 okresními úřady •velké možnosti pro města a obce či pro mikroregiony nabízejí Program rozvoje kraje, Regionální operační program a Sektorový operační program Cestovní ruch a lázeňství
ORGANIZACE TURISMU V ČESKÉ REPUBLICE Sektorový operační plán (zkratka SOP; angl. sectoral operational programme) operační plán sestavený pro jeden ze šesti vyžadovaných sektorů národního hospodářství (průmysl, zemědělství, životní prostředí, cestovní ruch aj.) v zemích připravujících se na vstup do EU na základě požadavků EU jako součást předvstupní strategie EU Zájmové podnikatelské organizace
V České republice působí celá řada různých zájmových a profesních organizací, asociací a sdružení. Jejich cílem a posláním je profesionálně obhajovat zájmy a poskytovat servis sdruženým členům, garantovat kvalitu nabízených služeb, umožnit výměnu zkušeností a informací a v neposlední řadě i prosazovat zájmy svých členů u zákonodárných orgánů a jiných orgánů státní správy.
ORGANIZACE TURISMU V ČESKÉ REPUBLICE Národní federace hotelů a restaurací České republiky Národní federace hotelů a restaurací České republiky (NFHR ČR) vznikla z iniciativy představitelů deseti nejvýznamnějších hotelových podniků České republiky na počátku 90. let. Dnes má NFHR ČR 197 členů, kteří disponují 16 249 hotelovými pokoji na území celé republiky, realizují obrat kolem 10 miliard Kč a poskytují 12 500 pracovních příležitostí. Představuje tedy významné uskupení, které svými službami ovlivňuje kvalitu hotelových a gastronomických služeb poskytovaných účastníkům domácího a zahraničního cestovního ruchu České republiky. Až na malé výjimky jsou členy NFHR ČR i hotely v řízení zahraničního managementu nejvíce zastoupeného v hlavním městě Praze (vertikální poloha).
ORGANIZACE TURISMU V ČESKÉ REPUBLICE Sdružení podnikatelů v pohostinství a cestovním ruchu Bylo založeno v roce 1990 s cílem prosazovat zájmy členů z oblasti stravovacích a ubytovacích služeb. Hlavním přínosem sdružení je, že se zásadním způsobem podílí na formulacích požadavků a potřeb oboru ve vztahu k legislativě. Největším úspěchem bylo prosazení snížení sazby DPH z 22 % na 5 % a zlepšení placení poplatků např. pro Ochranný svaz autorský. V současné době se aktivně podílí na realizaci opatření v klasifikaci stravovacích a ubytovacích zařízení. Sdružení registruje 900 členů z řad drobných i velkých podnikatelů a přidruženými členy se stávají i dodavatelské organizace a firmy, které přispívají k zajištění kvality poskytovaných služeb.
ORGANIZACE TURISMU V ČESKÉ REPUBLICE Asociace cestovních kanceláří České republiky Asociace cestovních kanceláří České republiky (ACK ČR) byla založena jako první profesní sdružení cestovních kanceláří v ČR v lednu 1991. V současné době sdružuje 140 cestovních kanceláří a agentur a 19 přidružených členů z navazujících oborů dopravy, veletrhů a propagace, odborného školství, pojištění a zpracování dat. Ke společnému řešení problémů podle profesní orientace členů má asociace vytvořeno 5 základních sekcí: tour-operátorskou sekci, sekci incomingové turistiky, sekci incentivní a kongresové turistiky, retailerskou sekci a sekci IATA. Každá členská organizace může působit v každé sekci podle své orientace a v případě společného zájmu více členů je možné založit sekci další.
ORGANIZACE TURISMU V ČESKÉ REPUBLICE Asociace českých cestovních kanceláří a agentur Asociace českých cestovních kanceláří a agentur (AČCKA) je profesním sdružením subjektů cestovního ruchu, které má v současné době 250 členů. Je to výběrová organizace, členství je podmíněno doporučením 2 stávajících členů asociace. Pražská asociace kongresového CR Pražská asociace kongresového CR sdružuje několik desítek subjektů, které svou podnikatelskou aktivitou operují v oblasti kongresového CR. Jsou to například hotely, cestovní kanceláře, přepravci, kongresové a další společnosti. Členy asociace jsou kromě soukromých pražských a mimopražských subjektů i Hlavní město Praha a zástupci Správy Pražského hradu a Pražské informační služby. Spojení komerčních subjektů s městskými a státními organizacemi je velmi cenné proto, že umožňuje efektivní využití finančních prostředků i vytváření jednotné image destinací v této oblasti.
ORGANIZACE TURISMU V ČESKÉ REPUBLICE Pražská informační služba Pražská informační služba (PIS) je organizace s dlouholetou tradicí, vytvořená proto, aby poskytovala dokonalé a kompletní služby pro návštěvníky hlavního města Prahy. V jejích službách se nabízí přehledy o kulturních, společenských i sportovních akcích. Zprostředkovává služby tlumočnické, průvodcovské i překladatelské. Provádí kurzy pro průvodce, poskytuje odborné přednášky i vycházky Prahou. Asociace turistických informačních center České republiky Asociace turistických informačních center ČR (A.T.I.C. ČR) poskytuje metodickou pomoc při zřizování a vedení turistického centra. Zajišťuje účast na výstavách cestovního ruchu. Zprostředkovává vzájemnou výměnu propagačních materiálů. V současné době se stala členy A.T.I.C. ČR informační centra v 66 městech České republiky, 19 dalších informačních center čeká na přijetí v souladu se stanovami asociace.
Doporučená literatura Baláž V.: Možnosti štátnej regulácie cestovného ruchu v Slovenskej republike, Prognostický ústav SAV, 1994, ISSN 0862-9137 Bendlender aj.: Developing Tourism Destinations, Longman Group UK Limited, 1993, ISBN 0-582-07805-9 Bramwell Bill, Angela Sharman: Collaboration in Local Tourism Policymaking, Annals of Tourism Research, Vol. 26, No. 2, pp. 392 415, 1999 Fayos-Solá E. Tourism policy: a midsummer nights dream, Tourism Management, 17(5): 405-412 1996 Goymen Korel: Tourism and Governance in Turkey, Annals of Tourism Research, Vol. 27, No. 4, pp. 1025±1048, 2000 Hall, C.M. Tourism and Politics: Policy, Power and Place, Wiley 1994: UK, PB, ISBN 0471965472 stlg14.99
Doporučená literatura Hall, C.M. and Jenkins, J.M.: Tourism and Public Policy, ITBP 1995: UK, PB, ISBN 0415113547 stlg14.99 Hall, C.M. and Lew, A. (eds): Sustainable Tourism: A Geographical Perspective, Addison Wesley Longman:UK 1998, PB, ISBN 0582322626 stlg16.99 Ioannides, D.: A flawed implementation of sustainable tourism: the experience of Akamas, Cyprus Tourism Management, Vol.16, No. 8, pp. 583-592 Johnson, P. and Thomas, B. (eds): Perspectives on Tourism Policy, Mansell: UK 1992, PB, ISBN 0720121647 stlg18.99 Konečná, A.: Rozvoj cestovného ruchu v regióne, Ekonóm 1999 Morrison, A.M. aj.: National Tourist Offices in North America: an Analysis, Tourism Management 1995, 16(8), pp. 605-617 Pearce, D.: Tourism and the Autonomous Communities in Spain, Annals of Tourism Research, Vol. 24, No. 1, pp. 156-177, 1997
Doporučená literatura Ravenscroft N.: Leisure policy in the new Europe, European Urban and Regional Studies 1994, Vol. 1 (2), pp. 131-142 Reed M. G.: Power Relations and Community-based Tourism Planning, Annals of Tourism Research 1997, 24(3): 566-591 Williams Allan M. , Vladimír Baláž: From Collective Provision to Commodification of Tourism?, Annals of Tourism Research, Vol. 28, No. 1, pp. 27±49, 2001 Williams, P.W., Penrose R. W., Hawkes S.: Shared Decision-making in Tourism Land use Planning
