Cestování s motoklubem

Cestování s motoklubem Po stopách otce vlasti od kamenného zvonu do Norimberku Termín: Místo a čas startu: Trasa:

čtvrtek 16. Červen 2016 - neděle 19. Červen 2016 benzínka Tenryu Slavkov u Brna, v 8.00 hodin 1. etapa - 352 km – 6:31 h jízdy 2. etapa - 481 km – 8:10 h jízdy 3. etapa - 404 km – 8:05 h jízdy 4. etapa - 273km – 5:22 h jízdy

Slovo úvodem: Karel IV. v tomto roce slaví 700. narozeniny, to je dobrá příležitost k naplánování výletu. Jeden by řekl, jaký smysl má slavit výročí, které desetkrát přesahuje život jubilanta. Karel však natankoval do nádrže této země palivo, kterého jen málo ubývá, a energii z něho čerpáme dodnes. Srovnání jeho stylu vlády a způsobů současných „otců vlasti“ si každý udělá sám. Krom poznání historie výlet zprostředkuje i hezké jezdecké zážitky. Trasa je vedena atraktivními motorkářskými úseky Křivoklátska, Slavkovského lesa, Šumavy, Jižních Čech a Vrchoviny. Z Prahy do Norimberku dojedete autem asi za čtyři hodiny. Ve středověku trvala asi pět dnů na koni. Karel trasu projel jednapadesátkrát tam a zpátky, krom jiných cest po celé Evropě. Význam Norimberské cesty byl pro něj politicky a hospodářsky zásadní. Čechy v té době technicky zaostávaly a byl nezbytný dovoz kvalitních výrobků, semen, obilí, vína, příze a železného zboží. Platilo se vývozem nerostných surovin, kůžemi, včelím voskem, mědí, stříbrem, cínem, železem, Občasník cestovní sekce motoklubu Austerlitz

1. strana

01/2016

2

Cestování s motoklubem

lojem, šunkou, solí a voly (těch bylo i tehdy dost). Dobu Karla IV si tedy připomeneme sledováním této historické trasy. Mapka trasy 1. Etapy:

Než se však vydáme po stopě historické cesty, pro připomenutí, pár údajů o osobě Karla IV.: Občasník cestovní sekce motoklubu Austerlitz

2. strana

10/2015

3


Dne 14. května 1316 se Janu lucemburskému a Elišce Přemyslovně narodil kluk, dali mu jméno Václav. Jméno Karel přijal až mnohem později při biřmování po svém kmotru, Karlovi sličném, francouzském králi. Z kluka časem vyrostl pořádný pořízek. Měřil 173 cm, měl svalnatou, robustní atletickou postavu. Mezi tehdejšími muži doby byl neobvykle vysoký. Běžný tehdy měřil kolem 160cm. V jednatřiceti byl korunován českým králem, roku 1355 se stal císařem. Ve svých rukách držel moc nad celou Svatou říší římskou. Rozprostírala se od Baltického moře po Řím. Byl králem českým, lombardským (Italským), arelátským (Burgundským), císařem římským a Lucemburským hrabětem. Velikost Svaté říše sleduj na mapce vlevo. Karel zemřel 29. listopadu 1378 ve večerních hodinách. Nedožil 62 let, trápilo ho několik chorob, ale dorazila ho zlomenina krčku levé stehenní kosti. K tomu se přidala horečka, zápal plic a nastal konec. Je pohřben v kryptě Svatovítské katedrály, kterou sám založil. Plánek podzemní krypty, Karel má číslo 5:

1 - východní krypta baziliky sv. Víta 2 - zbytek severní apsidy rotundy sv. Víta 3 - jižní apsida rotundy 4 – vlastní královská hrobka: 5 - Karel IV. 6 - Jiří z Poděbrad 7 - manželky Karla IV. 8 - Jan Zhořelecký a neznámé osoby 9 - Ladislav Pohrobek 10 - Václav IV. a Johanna Bavorská 11 - Rudolf II. 12 - Václav 13 - Eleonora, Rudolf I., Rudolf 14 - Marie Amálie

Česko bylo za Karla IV. na vrcholu slávy a centrem celé Evropy. Taková situace se už pak nikdy neopakovala. Karel byl velmi vzdělaný člověk, uměl německy, francouzsky, latinsky, italsky a česky. Byl prozíravý budovatel a politik, nechal postavit řadu státotvorných staveb a založil řadu institucí a Karlovu Univerzitu.

Občasník cestovní sekce motoklubu Austerlitz

3. strana

10/2015

4


Miloval adrenalinové sporty, rytířské zápasy a turnaje. Nebyl žádné princátko nebo vozembouch, turnajů se účastnil s velkým nasazením i ve vysokém věku a přes svoje vysoké vladařské funkce. Hodně o jeho životním koníčku vypovídá nález z jeho kosterních pozůstatků: 1. Karel měl krevní skupinu O po matce Elišce (otec Jan měl skupinu A). 2. Nos měl vybočený doleva v důsledku sečného poranění hlavy. 3. Jizva na jeho lebce velmi patrná, velmi výrazná byla i na obličeji, (malíři to zamlčovali). 4. Mnohočetná další tupá poranění měl nad očnicemi. 5. Vyhojení zlomeniny dolní čelisti po úrazu ve zralém věku.

Na horní kresbě vpravo je vidět srůst odlomených kloubních hlavic čelisti a na RTG snímku vlevo jsou vyznačeny srůsty svislých prasklin spodní Karlovy čelisti.

Na RTG snímku vlevo je vidět vyhojená sečná rána přes oko a kořen nosu Karlovy lebky. Oběma úrazy byl Karel v obličeji velmi poznamenán. Jeho podoba se spíše blíží portrétu na známce od Oldřicha Kulhánka než portrétu z dvacetikoruny nebo stovky, kde je Karel zobrazen bez jizvy v obličeji.

6. Vyhojené poranění na krční páteři, způsobené velkou silou na levou stranu krku, pravděpodobné poškození míchy. Historické záznamy mluví o jeho dočasném ochrnutí a nehybnosti, rekonvalescence trvala skoro celý rok 1350. Dodnes se neví, kde se kulíroval. 7. Zlomenina levého zápěstí v mládí. 8. Staré a dobře vyhojené poranění levého kolenního kloubu. 9. Zlomenina pravé lýtkové kosti. 10. Poranění hrudní páteře s její celkovou deformací. 11. Nevyhojená zlomenina levého krčku stehenní kosti (byl to poslední úraz, na který umřel).


4. strana

10/2015

5


Karel byl zkrátka tvrdý chlap a patřil mu tehdejší svět. Není divu, že se o něj ženský jenom praly. V České kronice z 15. Století Pius II. píše: „…jsa chlípný byl a jsa v Parmě, manželky mnohé poskvrnil, aniž trestán byl od otce…“ a byl několikrát napomínán papežem i svým otcem, aby nechal ženské na pokoji. Kolikrát byl Karel po všelijakých dobrodružstvích dost rozbitý, i na některých obrazech byl portrétován na nosítkách.

Na návštěvu francouzského krále ho museli donést na nosítkách (dobová ikonografie)

Oficiálně jeho životem prošly čtyři manželky a měl celkem 11 dětí. Krátce po smrti jedné manželky se ženil znovu s jinou. Každý sňatek byl politický tah a pro Karla znamenal vždy zisk nových území a větší politický vliv. Všechny jeho manželky platily za nejhezčí kočky Evropy. Manželky jsou na obrázcích dole:

Blanka z Valois

Anna Falcká

Anna Svidnická

Eliška Pomořanská

S první ženou Blankou (byla to Francouzka) ho oženil jeho otec Jan, když jim bylo třináct let. Měli spolu dvě dcery, Markétu a Kateřinu. Dvacetiletou Annu Falckou (Němku) si bral Karel ve svých 33 letech. Ani ne za rok se jim narodil kluk Václav (umřel asi ve dvou letech) a Anna se zabila Občasník cestovní sekce motoklubu Austerlitz

5. strana

10/2015

6


pádem z koně. Karel se v 37 letech oženil potřetí s teprve čtrnáctiletou Annou Svidnickou. Anna byla Karlova příbuzná, aby si ji mohl vzít, musel požádat papeže o svolení, papežský dispenc. Měli dceru Alžbětu a syna Václava, pozdějšího krále Václava IV. Při porodu třetího dítěte Anna zemřela. Do roka si Karel (v 47 letech) bere šestnáctiletou Elišku/ Alžbětu Pomořanskou. Ta se z jeho manželek proslavila nejvíc. Byla neobyčejně silná a železné pruty dovedla ohýbat holýma rukama. O jejich vztahu je veselohra Jaroslava Vrchlického Noc na Karlštejně. Zkrátka byla to ženská krev a mlíko, rostlá ze slovanského kořene, měli spolu 6 dětí. Čtyři kluky a dvě holky: Annu (pozdější královnu Anglie), Zikmunda (pozdějšího krále a císaře), dále Jana, Karla, Markétu a Jindřicha. Eliška byla řádně žárlivá stíhačka, přestože byla o jedenatřicet let mladší než manžel. Věděla asi dobře, co je Karel zač.

Karel nosil tuhle zlatou opaskovou sponu

Ze Slavkova cesta začne silnicí č.50, projedeme centrem Brna, pak po silnici č. 384, cestou kolem přehrady, navštívíme Veveří. Veveří Hrad Veveří je prvním připomenutím doby Karla IV. Za Jana Lucemburského, Karlova otce, byl hrad v držení moravské šlechty. Karel přijel z Itálie do země a otec mu udělil titul markrabě moravský, což byl vládce tehdejších Čech a Moravy. Karel se pustil do svých povinností zostra. Oddlužil mnoho královských hradů a získal je zpět do zemského majetku: Lukov, Telč, Veveří, Olomoucký, Brněnský a Znojemský hrad a mnoho jiných zemských statků, které předtím zastavil, nebo prodal jeho otec. Roky 1349-1375, za markraběte Karla, byly zlatým věkem Veveří. Později, když byl císařem, markrabě Jan Jindřich Lucemburský, Karlův bratr, si Veveří vybral jako svoje sídlo. Veveří získalo vážnost zeměpanského majetku, a vykonávala se odtud panovnická moc nad okolním územím až


6. strana

10/2015

7


po Žďár nad Sázavou. Na Veveří se soustřeďovali daně, sídlil tu správce markraběcích financí a byla tu uložena markraběcí pokladna. Po krátké zastávce opustíme hrad západním směrem. V Rosicích se napojíme na silnici č. 23 a než se stihneme nabažit krásných protahováků po perfektním asfaltu, budeme v Třebíči. Za ní odbočíme vpravo na silnici č. 405. Do Jihlavy je to jen 57km s pěkným výhledem na kopce a lesy vrchoviny. Jihlava Karel IV. povýšil jihlavský horní soud na vrchní soud. Rozhodoval spory pro všechna horní města nejen v Čechách i daleko za hranicemi ať dobývaly jakýkoliv kov. Bohatství města, které z privilegia a místních dolů plynulo, je dodnes znát. Na honosných městských domech s gotickými arkádami. Jihlava v době těžby patřila k nejvýstavnějším městům po Praze, ale postihly ji dvě katastrofy. Zemětřesení a velké záplavy dolů. Význam města poklesl a dopředu šla Kutná Hora. Nadále stála Jihlava při rodině Lucemburků. Například vytáhla i proti Žižkovi a ten s Jihlavskými uzavřel mírovou smlouvu. Zikmund, Karlův syn, věděl, že je na Jihlavany spoleh a nechal do Jihlavy převézt za husitů i korunovační klenoty. Jihlavu opustíme po silnici č. 602 do Pelhřimova. V Pelhřimově odbočíme na silnici č. 112 přes Vlašim do Benešova, odtud silnicí č. 603 do Prahy. Prahou projedeme na Staroměstské náměstí před dům U Kamenného zvonu. Praha Vlastně až tady, před domem U Kamenného zvonu, začíná naše hlavní putování po stopách otce vlasti. Jan Lucemburský, český král s manželkou Eliškou Přemyslovskou, dědičkou Čech, už nějakou dobu v tomto domě bydleli. Bylo to náhradní bydlení, protože královský palác na Pražském hradě v roce 1303 vyhořel a zatím byl neobyvatelný. A tady se jim 14. května 1316 mezi čtvrtou a šestou ráno narodil kluk, později známý jako Karel IV., otec vlasti. Právě narozené dítě, poté co se stalo českým králem, dalo zpustlý královský hrad do pořádku, tak i celou Prahu. Celou zemi zvelebilo a dovedlo ji na první místo v žebříčku tehdejšího světa.

Pohled na dům U kamenného zvonu ze Staroměstského náměstí a pohled do Eliščiny komnaty, kde se Karel narodil.


7. strana

10/2015

8


Půdorysy domu U kamenného zvonu, zde v Eliščině komnatě, se Karel IV narodil.

Karlovu životní cestu budeme sledovat tak, že projedeme tehdejší obchodní cestu do Norimberku Z útržků historie poznaných při zastávkách podél cesty, si poskládáme obraz o Karlově době a jejího významu pro dnešek. Vlažný provoz na Norimberské cestě probíhal už za Jana Lucemburského. Karel však zabezpečil „Říšskou silnou cestu“ vahou královského majestátu. Cesta vedla kolem Berounky k Plzni, přes Stříbro, Tachov, Bärnau, Weiden, Sulzbach a Lauf až do Norimberku. Pproslulém svojí řemeslnou a technologickou vyspělostí. Bezpečnost pocestných byla zajištěna ozbrojeným doprovodem a šňůrou královských hradů podél cesty. Nazývali ji Zlatou cestou (Goldene Straße, Via Clarolina). „Říšská silná cesta“ rozuměj, že byla zajištěná silou, královskou ochranou. Odtud asi vzniklo slovo silnice. Jinak to byla normální polní/lesní vozová cesta, každý endurák by si na ní jenom smlsnul. K zajištění Norimberské cesty přispělo i získání majetků v Horní Falci. Během své korunovace připojil Karel k zemím České koruny na třicet hradů a měst v Horní Falci. Karel přesouval těžiště Svaté říše římské do českého království a z Prahy udělal říšskou residenci. Význam toho přetrval celá století, protože Praha se stala centrem spojnic jižní a severní, západní a východní Evropy, tehdy spojnicí a průsečíkem světa.

Zlatá cesta vedla z Prahy přes Karlštejn, Plzeň, Stříbro a Bor na Tachov. Historická mapka vlevo je kreslena vzhůru nohama. Hranici Nových Čech a Horní Falci vidíte vyznačenou modrým obláčkem na kresbě vpravo.


8. strana

10/2015

9


Zlatá cesta přibližně zakreslena do současné mapy

Karel proslul především založením univerzity v Praze na Ovocném trhu. Je to nejvýznamnější česká vysoká škola, jedna z nejstarších evropských univerzit, nejstarší severně od Itálie a východně od Paříže…

Karlova univerzita, založena 7. dubna 1348

Jeho plán a výstavba Nového Města pražského, to by byla pecka i dnes, a ne tak ve středověku! Součástí plánu bylo i překlenutí Vltavy kamenným mostem, který stojí dodnes.


9. strana

10/2015

10


Při povodních dostával most často zabrat, ale stále stojí…

Poslední rekonstrukce osmého a devátého pilíře v roce 2005 ukázala, že základem mostu jsou dubové piloty zaražené pod říční dno. Na nich leží vrstva mlýnských kamenů a pak vlastní stavba pilířů mostu. Mlýnské kameny jsou pospojované železnými kramlemi zalitými olovem. Pilíře tedy musely být zakládány na suchu (asi v šestibokých dřevěných jímkách), jinak by olovo do otvorů nezateklo.

Značení pilířů a oblouků Karlova Mostu

Malta mostu nebyla z vajec, jak praví legenda. Hlavním pojivem mostní malty bylo hydraulické vápno. Rozbor malty odhalit přítomnost nějakých, blíže neurčitelných, organických příměsí, kterými asi zlepšovali zpracovatelnost malty. Pevnost malty dosahuje 7,5 až 10,3MPa a modul pružnosti celého zdiva dosahuje 6,5 až 19,0GPa.

Problematická byla oprava souvrství vozovky v sedmdesátých letech (vyznačena žlutě), kdy pod korunou mostu položili 600mm tlustou betonovou desku, tou však do dalších konstrukcí zatékalo a musela být nahrazena novou a most opatřen kvalitní hydroizolací.


10. strana

10/2015

11


Autor řešení opravy zatékání byl Doc.Ing. Zdeněk Kutnar, CSc. Hydroizolace byla řešena dvouvrstvým systémem z modifikovaných asfaltových pásů (SBS) a z fólií z měkčeného PVC s vakuovou kontrolou funkce a možností sanace vadných polí za provozu. Náklady na obnovu hydroizolací mostu dosáhly 62 mil. Kč. Přestože došlo k sanaci neutěšeného stavu, byla památkovým úřadem vyměřena pokuta 3,5mil. dodavateli opravy, firmě Zakládání staveb, a. s., za devastaci kulturní památky. A žaloby se rozběhly na všechny strany. Most je 515m dlouhý a široký 9,5m. Výška vozovky je asi 13m nad hladinou Vltavy. Tvoří jej šestnáct oblouků o rozpětí 16,6 až 23m. Celková hmotnost opukového kamene, kterou spotřebovali na stavbu je asi sto tisíc tun. Většina kamene pocházela z lomů za Prahou, část patrně přímo z koryta řeky, nebo ze staršího Juditina mostu, který se zřítil při velké povodni roku 1342. Z původních kamenů ze 14. stol. zůstala sotva čtvrtina, ostatní byly v průběhu staletí nahrazeny novými kameny. Fasáda mostu je z pískovcových bloků.

Pohled k základům mostu

V tělese mostu jsou dvě větší dutiny. Jedna pod staroměstskou mosteckou věží, která bývala vězením. Druhá dutina vznikla vylehčovacími klenbami při opravě třetího pilíře.

Dutina je vysoká 7 metrů a dá se do ní vlézt poklopem z vozovky.

Zbytek mostu je plné těleso. Okamžik pro založení mostu stanovil astrolog. Podle kronikářů k němu došlo roku 1357, 9. 7., v 5hodin a 31minut ráno. Tato číselná řada je oboustranně Občasník cestovní sekce motoklubu Austerlitz

11. strana

10/2015

12


symetrická (přečti čísla odzadu). Projektantem a stavitelem mostu byl Petr Parléř a mistr Otto, zvaný též Otlín. Parléřovi bylo 24 let, když se začalo stavět. Zato mistr Otto byl mazák s bohatými zkušenostmi se stavbou kamenných mostů. Karel by nedosáhl významné expanze českého státu bez peněz. Po otci zdědil království zadlužené. Své zdroje a stoupence měl mezi pohádkově bohatými v Norimberku, kam svolával říšský sněm. Bez jejich peněz by mnoho Karlových staveb nestálo. Karel byl iniciátorem stavby, ale most financoval řád Křižovníků s červenou hvězdou. Dodnes řád sídlí v Platnéřské ulici, v blízkosti mostu na pravém břehu. Viz obrázek vlevo. V roce 1348 Karel založil v Praze zcela nové město. Citlivě navazovalo na Staré Město a spojovalo dva královské hrady Vyšehrad a Hrad svatého Václava (Hradčany). Lidem dával v Novém Městě parcely zdarma, ale museli do roka postavit dům z kamene nebo cihel. Stavebníci, co podmínku splnili, byli na dvanáct let osvobozeni od všech daní. Za první 4 roky se postavilo 600 domů. Městský půdorys byl navržen geniálně. Každá budova měla přesně určené místo. Hradby města postavili v letech 1348/50. Město rozdělil promyšleně na obvody kolem nových kostelů a založil i několik klášterů. Centrem Nového Města byla kaple Božího těla na dobytčím trhu. Jednou ročně zde vystavovaly říšské klenoty a svaté relikvie. Královským stavitelem a tvůrcem konceptu byl Matyáš z Arrasu, když umřel (1352), nastoupil na jeho místo mladý Petr Parléř.

Pohled na rozložení Prahy na pravém i levém břehu


12. strana

10/2015

13

Cestování s motoklubem Ve středověku byly kostely dominantní a osobitou městskou architekturou, byly z dálky viditelné. Dneska je zakrývá zástavba současného města. Urbanistické rozmístění výstavby Nového Města Pražského nebylo vůbec náhodné. V rozmístění staveb hrála velkou roli mystika, astronomie, astrologie a jejich propojení. Vzpomeň načasování položení základního kamene mostu. Známý kříž z pěti kostelů Trávníček, Slovany, Apolinář, Kateřina a Karlov je nic proti propracované geometrii ostatních městských staveb. Umístění chrámů a kostelů tvoří na půdorysu Nového Města magické obrazce. Jejich orientace, osy a úběžníky mají mystický význam.

Například večer, v den letního slunovratu leží stín věže Sv. Víta, mostecké věže a osa mostu v jedné přímce. Na mystérium osy pražského slunovratu navazuje tzv. Pražský Triangl a další systém magických obrazců středověké Prahy sleduj na obrázku vpravo. Byla už řeč o penězích: Za Karla platili Pražské groše. Groš měl průměr asi 20mm, vážil asi 4g a obsahoval 3,975g ryzího stříbra. Dělil se na 7 peněz či 12 parvů. Dnes by měl cenu asi 350,- Kč, ale koupit jej můžete za cca 1.600,-Kč. Šestnáct grošů byl jeden dukát. Stát byl bohatý a Groš i Dukát byla tvrdá měna. Bohatství plynulo, mimo jiného, z nalezišť kovů, nerostů a surovin podél Zlaté cesty. Dále z promyšlené Karlovy daňové politiky a podnikatelských pobídek, z budování výrobní základny a znalostní ekonomiky. A také z efektivní zprávy státu a státního aparátu. Tedy dnešním slovníkem řečeno. Kolik co stálo? 1 groš = slepice 1 groš = 18 cihel 2 groše 2 peníze = korec ovsa (93litrů) 5 grošů = strych pšenice (0,28 ha) 6 grošů = vůz písku 6 grošů = uzda 15 grošů = kabátec 24 až 40 grošů = kráva 30 grošů = sud piva 120 grošů = kůň

Kolik si vydělali? noční hlídač 1/2 groše denně pacholek 1 1/2 groše denně tesař na Karlštejně 2 groše denně ponocný 7 grošů týdně


13. strana

10/2015

14


Pražský groš

Karlova královská koruna, asi 1,5 kg zlata

Karlova královská pečeť


Zlatý dukát

Karlova císařská koruna

Císařská pečeť

14. strana

10/2015

15


Za Karla IV. se zavedly zemské knihy. České, moravské, opavské, krnovské a těšínské, byly základem pozdějších pozemkových knih. České shořely v roce 1541.

Ukázka pozemkových knih z pozdější doby

Z Prahy vyjedeme po nábřeží proti proudu Vltavy, pak Berounky, silnicí č. 116 pod Brdskými Hřebeny a Křivoklátskem.

Brdskými a křivoklátskými lesy

Karlštejn Karlštejn (Karlstein, Karlův Týn, …) je krásný středověký hrad uprostřed Chráněné krajinné oblasti Český kras. Stavět ho začali 10. června 1348, stavba byla oficiálně zahájil, položením základního kamene, arcibiskup Arnošt z Pardubic. Vedoucím stavebních prací na hradě byl Vít z Bítova. Autorem Velké věže (podle tvarosloví východní stěny, podle konstrukce klenby pomocí přízedních žeber, tvořících podložky pro konzolami) byl asi Matyáš z Arrasu. Karlštejn měl být původně postaven pro Karlovy soukromé účely, něco jako chata . Pak se někdy kolem Občasník cestovní sekce motoklubu Austerlitz

15. strana

10/2015

16


1356 Karel rozmyslel. Nechal přistavět nové věže, aby byl hrad vhodný pro střežení klenotů. Cílem projektu bylo vytvořit nedobytný trezor pro nejdůležitější státní listiny, pro české i říšské korunovační klenoty a svaté ostatky, které Karel sbíral. Stal se symbolem císaře i říše. Stavělo se mezi léty 1348–57. Vnitřní výzdoba hradu byla dokončena v roce 1365. Psát o nádheře stavby nemá smysl, je nejnavštěvovanějším hradem v Česku. Výzdobu kaple Sv. Kříže ve Velké věži si najděte na internetu, ale vidět to na vlastní oči je úplně jiné kafe… Velká věž-řez (obrázek vlevo)

Velká věž je spojena s Mariánskou věží krytým dřevěným mostem. Postavili ji na nejvyšším místě hradního plató a má vlastní opevnění. Sloužila jako štít před střelami, za kterým se ukrývaly ostatní budovy hradu. Což odpovídá největšímu duchovnímu významu a účelu, pro který jí nechal Karel postavit. Po schodišti s nástěnnými malbami ze života sv. Václava a sv. Ludmily se vstupuje do nejcennějšího prostoru hradu – kaple svatého Kříže. V kapli byly uloženy říšské korunovační klenoty a svaté ostatky, později pak české korunovační klenoty a zemský archiv. Interiér kaple je zlacený, vyložen drahými kameny a hvězdami, sluncem a měsícem z benátského skla. Kaple je rozdělena pozlacenou mříží na dvě části. Karel IV. byl až přehnaně zbožný a na důkaz pokory a úcty vstupoval za zlatou mříž bosý. Na stěnách visí obrazy Mistra Theodorika. Namaloval jich snad 130. Obraz ukřižování, obrazy zobrazují nebeské vojsko, mučedníky, svaté vdovy i panny, svaté rytíře, biskupy, papeže a vládce světa. Je zde obraz Karla Velikého, svatého Václava. Oba byli Karlovým vzorem. Kaple je uzavřena čtyřmi dveřmi pobitými železem, dveřmi se silnými železnými pláty a devíti zámky. Kapli hlídaly stráže, vstup do kaple povoloval sám Karel IV, podle jeho nařízení v této věži nikdo nesměl "spáti nebo ležeti" s žádnou ženou, byť to byla i jeho zákonitá manželka. Mariánská věž řez (obrázek vlevo)

Menší z věží vnitřního hradu je spojena můstkem s císařským palácem. Ve 2NP je kostel Panny Marie. V kostele se zachovaly cenné nástěnné malby s biblickými výjevy a tzv. ostatkovými scénami, na nich Karel IV. ukládá ostatky svatých. Vedle kostela je kaple sv. Kateřiny, která sloužila pro Karlovy soukromé účely. Na stěnách kaple jsou drahokamy, nad vchodem je portrét Karla a jeho třetí manželky Anny Svídnické. V prvním patře se nacházejí pokladnice a klenotnice. Je tu vystaven karlštejnský poklad (kopie Svatováclavské koruny). Prostory v přízemí věže, označované jako Červenka, sloužily v minulosti mimo jiné i jako hradní vězení.


16. strana

10/2015

17


Řez hradem Velká věž-Malá věž-Palác

Císařský palác sloužil v době Karla IV. a Václava IV. jako obydlí panovníka a jeho dvora. V prvním patře se nacházejí místnosti sloužící královu dvoru. Druhé patro obýval král sám. Je tu Karlova ložnice a reprezentační prostory jako sál předků (říká se mu Lucemburský sál) Z ložnice vede točité schodiště do prostor obývaných královnou a jejími dámami (fraucimorem). Poznámka: Hrad tu neochvějně stál nějakých sedm století a drsní válečníci středověku si na něm vylámali zuby. Pevnost kapitulovala teprve po nájezdu turistů… Přinášeli do jeho prostor vlhkost a cizorodé chemikálie (potili se a potírali se antiperspiranty). Někdy v roce 1981 musela být před turisty uzavřena kaple sv. Kříže. Zlacení se loupalo a obrazy černaly. Bylo nutno vyřešit klimatický režim a všechno zrestaurovat. Trvalo to dvacet let, kapli otevřeli až v roce 2000. Spolu s kaplí se svezla i generální oprava dalších prostor, střešní krytiny a sanaci dřevěných stropních konstrukcí paláce a obou věží. Na obrázku nahoře sleduj, v jakém stavu byly dřevěné nosníky povalových stropů hradního paláce. K poškození došlo návštěvnickým provozem, ročně tudy prošlo přes 330 000 návštěvníků. Po rekonstrukci zmizely z exponovaných prostor originály a byly nahrazeny maketami a fotografiemi. Původní velkorysá expozice z roku 1978 byla redukována a do některých prostor není pro turistu přístup. Zpřístupněné interiéry hradu jsou postupně instalovány dobovým mobiliářem. Občasník cestovní sekce motoklubu Austerlitz

17. strana

10/2015

18


Plošina pro skladování trámů stropu

Jednou z technicky nejobtížnějších etap byla rekonstrukce dřevěného stropu nad klenbou kaple sv. Kříže. Na obrázku nahoře je vidět lešeňová plošina nad hradním hřbitůvkem, kde byly trámy stropu přechodně uloženy. Na úroveň plošiny byly trámy zvednuty jeřábem HANYŠ s vyložením asi 50m. Břemena se přesouvala nad střechou paláce a Malou věží. Na plošinu jeřábník nedohlídnul, celou napínavou operaci tehdy navigovali pomocí vysílaček. V dalším se trámy ručně vytahovaly do prostoru 3NP Velké věže po kolejnicovém dopravníku. Dopravník pro transport trámů povalového stropu do montážního prostoru nad klenutím kaple s. Kříže je vidět na fotografii vlevo. Nosné trámy byly pro zvýšení únosnosti doplněny nerezovými táhly, spolu s trámy tvoří vzpěradlové nosníky. Dřevo trámů bylo pečlivě vybráno z místní lokality, aby bez chemických přípravků odolalo dřevokazným škůdcům. Použitím chemických přípravků na impregnaci dřeva hrozilo možné další poškození historického inventáře. Originály uměleckých děl a byly nahrazeny maketami a fotografiemi. Původní velkorysá expozice z roku 1978 byla značně omezena a regulován je i počet návštěvníků vzácných interiérů.


18. strana

10/2015

19


3NP dřevěná hradní nástavba bylo obydlí královny a dvorních dam

2NP obýval král Karel. Točité schodiště z jeho ložnice vedlo do prostor královny

1NP reprezentační prostory královských dvořanů, kaple sv. Mikuláše a manská síň

Přízemí sloužilo jako obydlí dvořanů

Sklep, k čemu sloužil nevím


19. strana

10/2015

20


Zajímavostí hradu je zásobování vodou. Užitkovou vodu získávali zachytáváním dešťové vody v cisternách. Na jihozápadní straně hradu stojí Studniční věž. Hradní studna je v ní hluboká 78 metrů. Nemá však vlastní pramen, voda se přiváděla štolou z Budňanského potoka, tekoucího pod hradem. Byla to tajná informace, věděli o něm po celá staletí jen král a purkrabí. V době obléhání hradu by totiž bylo jednoduché koryto potoka odklonit nebo vodu otrávit. Pověst říká, že všichni dělníci, kteří na kanálu pracovali, skončili špatně. Zařízení na vytahování a spouštění okovu tvoří kolo, v němž šlapali lidé a uváděli je do pohybu. Zbečno Zbečno se pyšní dlouhou historií od počátků první kolonizace české kotliny někdy v 10. století, a řadí se tak k nejstarším obcím v Čechách. Místo pro dvorec bylo vybráno dobře, osadníci byli ze dvou stran chráněni řečištěm mezi Mízou (Mží-Berounkou) a Klíčavou, stačilo vybudovat ochranné příkopy a valy na jediné přístupné straně. Dvorec se po čase zalidnil a začali stavět obydlí kolem dvorce a osadu rozšiřovali. Tím vznikla obec Zbečno, které má název od „sběhu“ dvou vod. Blízký přemyslovský hrad Křivoklát však byl dominantní, Zbečenští mu byly povinni služebnostmi. Takto tehdy lidé platili panovníkovi za poskytnutou půdu. Zbečenští přispívali k chodu hradu uklízením, topením a lovem zvěře a ryb. Křivoklát Zbečnu sice přebral část lesku, nadále však Zbečno zůstávalo centrem hospodářského života na královské zlaté cestě. Začátek 14. století byl pro Čechy válečným a neklidným obdobím. Jindřich Korutanský sem přitáhl s vojskem a v kraji způsobil velkou škodu. Husité Zbečno vypálili. Místní zajímavostí je Hamousův statek. Lidová stavba stojí přímo naproti kostela sv. Martina od snad od 15. století. Interiér tohoto roubeného stavení stojí za to vidět. Podává celkem přesnou představu, jak se na středověkém statku žilo, kde se skladovala úroda a potraviny, kde spala čeleď, kde kočí a pocestní putující po zlaté cestě Via Carolina.

Hamousův statek

Jen krátce nasajeme atmosférou obyčejného a jedinečného způsobu života středověkého venkova a už pokračujeme k dalšímu cíli našeho výletu…


20. strana

10/2015

21


Křivoklát Hrad Křivoklát byl nejprve využíván jako lovecký hrad knížat a králů. Kosmas se o Křivoklátu zmiňuje v souvislosti s rokem 1110. Není jisté, jestli Kosmas myslel dnešní Křivoklát, nebo nějaké místo stejného jména. Veliký královský hrad Křivoklát postavili na místě staršího středověkého hradu ve 13. Století. Do přestavby se pustil už Přemysl Otakar I. a pokračoval v tom i jeho syn Václav I. Oba dva čeští králové, tím pádem byl Křivoklát sídelním hradem českých králů. Často zde pobýval Václav I. a Přemysl Otakar II. Ten dokončil přestavbu hradu a dal zbudovat hradní kapli.

Křivoklát za Karla IV.

Hrad stavěli více jak 50 roků, ale prakticky nikdy neskončili, stále se něco dodělávalo, vylepšovalo a přestavovalo. To aby byl hrad odolnější proti napadení a taky aby hradní pán měl lepší pohodlí. Prvně postavili donjon pak další čtverhrannou věž vedle hlavního vstupu a hradní palác. Všechno v románském stylu, o tom dodnes svědčí okénka v přízemí. Pak dostavěli purkrabský palác v románském slohu. Už tímto hrad nabyl reprezentativní dojem, byl dobře odolný, hájitelný a byl dobrou oporou královské moci. Pak dostavěli různé hospodářské stavby, zástavba se zahustila. Dobudovali spodní hrad a rozdělili ho na několik částí hradbami. Kamenné budovy byly architektonicky náročné, zvláště na výzdobu. To je dokladem toho, že Přemyslovci měli dost peněz nejen na funkční ale i na estetické prvky svých hradů. V další době, za Přemysla Otakara II., za Václava II. dostavovali hrad dalšími budovami, až byl hrad Křivoklát dokončen. Všichni čeští dědiční králové hrad dále zvelebovali až na Václava III., ten do jeho podoby nezasáhnul. Po vymření mužské větve Přemyslovců hra rychle upadal. Už rok po vraždě Václava III. hrad dobil Vilém Zajíc z Valdeka, hrad při tom vyhořel. Vilém spravil jen to nejnutnější, hrad chřadl, až se zase dostal do rukou českých panovníků, tentokrát Lucemburků. Ačkoliv měl velký vojenský význam, Karel IV. do jeho zvelebení neinvestoval. Křivoklát byl totiž státním vězením. V jeho zdech byl sám Karel IV. jako dítě uvězněn svým otcem Janem Lucemburským a není divu, když k hradu neměl dobrý vztah.


21. strana

10/2015

22


Bylo to tak: Po požáru Pražského hradu v roce 1316 se na Křivoklát uchýlila i královna Eliška Přemyslovna, manželka Jana Lucemburského. Manžel byl cizinec, stále na cestách, Čechy pro něj byly z ruky, česky neuměl, byl pověstný nervák, ani s Eliškou moc nevycházel. Vzal si ji z politických důvodů, aby vyženil Čechy. Měl s Eliškou zatím dvě dcery a byl naštvaný, že nemají kluka, dědice trůnu. Elišku žralo, že se v Čechách začala roztahovat Eliška Rejčka (královna vdova), její nevlastní matka, která žila na hromádce s Jindřichem z Lipé. Kuli spolu plány, jak Elišku Přemyslovnu připravit o titul České královny. Mezitím se Elišce narodil Václav (Karel IV.) Kluk byl tedy dědicem království. Asi rok bydleli na Křivoklátě. Eliška byla rázná ženská, snědá, silná, šlachovitá… (Přemyslovci to měli v krvi), začala v Čechách ve své věci jednat sama na vlastní triko (bez manžela) a šla tvrdě proti tandemu RejčkaJindřich z Lipé. Vypukla z toho v Čechách občanská válka. Jedna polovina lidí pro Rejčku, druhá pro Elišku… Jan Lucemburský měl strach, že Eliška kluka prosadí na Český trůn a on ostrouhá. Manželství s Eliškou se mu rozpadlo. Sebral vojsko a vytáhl do Čech. Eliška vzala děti a schovala na Lokti. Jan Loket dobyl, děcka ji zabavil. Elišku s dcerami zavřel na Křivoklátě a malého, tříletého, Václava (Karla IV) uvěznil na Lokti. Byl tam asi tři roky, jenže Loket klukovi nesvědčil, stále byl nemocný. Křivoklát byl vhodnější, Jan ho nechal převést opět na Křivoklát, kde se krátce setkal s matkou Eliškou Přemyslovnou. Tedy dětství (1319–1323) prožil Václav na Křivoklátě, i když jako vězeň. Dlouho se s matkou neužili, Jan poslal kluka na vychování do Francie. Časem se na Křivoklát zase vrátil, tentokrát už jako Karel IV. i s těhotnou manželkou Blankou z Valois. Na Křivoklátě se jim narodila jejich dcera Markéta. To jen na vysvětlenou, že později Karel dával přednost hradu Karlštejn.

Na Křivoklátě byli uvězněni i mnozí další významní lidé, např. také královský alchymista magistr Edward Kelly, podařilo se mu utéct, ale zlomil si na útěku nohu tak nešťastně, že mu musela být amputována. Tedy zpět k hradu: Karel zkrátka Křivoklát neměl v lásce, do hradu neinvestoval. Teprve až jeho syn Václav IV. hrad velkoryse opravil. Požár roku 1422 a následné válečné události husitských válek hrad opět proměnily zase v trosky. Všechno si to prohlédneme i s odborným výkladem jak to všechno bylo. Dokonce na hradě přespíme na bývalé četnické stanici.

Dodnes stavba hradu a interiéry v sobě nesou královský majestát


22. strana

10/2015

23


1-Velká věž tzv.donjon, 2- Severní křídlo, 3-Kaple Panny Marie, 4 -Jižní křídlo s rytířským sálem, 5 -Prochoditá věž s hodinami, 6 -Hejtmanství, 7-Zlatá bašta, 8-Četnická stanice, 9- Malá věž, 10- Hlavní brána, 11- Ochozy

Na četnické stanici Křivoklátu přespíme, parkovat můžeme vedle stanice na parkovišti střeženém hradním bezpečnostním kamerovým systémem. Mapka trasy 2. etapy


23. strana

10/2015

24


Z četnické stanice Křivoklátu vyjíždíme po silnici č. 201 proti proudu Berounky směrem na Plzeň Týřov Hrad nezaložil Karel, ale Václav I. První zmínka o Týřově pochází ze září 1249 Thyrow, a z roku 1245 Yeteri, kdy zde král zajal vzbouřeného syna Přemysla (budoucího krále Přemysla Otakara II.) a jeho stoupence. Hrad stál nad brodem důležité zemské stezky na pravém břehu řeky Berounky. Od počátku měl hrad dvě jména, jedno české a druhé německé Angerbach.

Pohled na Týřov kolem roku 1720


24. strana

10/2015

25


Král Jan Lucemburský hrad zastavil Vilému Zajíci z Valdeka, který na tu na jeho pokyn ve věži věznil Jindřicha z Lipé (o něm jsem psal ve spojitosti s Eliškou Rejčkou a občanskou válkou) Také Týřov Karel vykoupil zpět ze zástavy a zařadil jej mezi majetek krále. Byl pro něj důležitým strážním a opěrným bodem Zlaté stezky.

Týřov za doby Karla IV.

Rekonstrukce půdorysu Týřova

Přístup k zřícenině hradu po žluté asi 30minut


25. strana

10/2015

26


Týřov měl pro Karla i následující krále, mimořádný význam a vojenské kvality. Za husitských válek byl hrad v zástavním držení Aleše Holického ze Šternberka, předního přívržence císaře Zikmunda. Vzhledem k výjimečnému obrannému systému se válečné události hradu vyhnuly. Snad jako jedinému hradu v širokém okolí, tak byl Týřov mocný a nedobytný

Do dneška z hradu (kromě slávy) mnoho nezbylo…

Z Týřova k Plzni je to přes 30km po okreskách kroutících se lesnatou krajinou. Následuje průjezd Plzní směrem na Stříbro po silnici č203. Ta nás povede kolem Kladrubského kláštera, útočiště pocestných na Zlaté stezce. Kladruby Tímto místem pouze projedeme. Kladrubský klášter poskytoval útočiště pocestným po královské cestě a Karlova doba byla pro něj zlatým věkem.

Dodnes je to na klášteře vidět

Do Stříbra je to z Kladrub kousek (5km) po silnici č.193. Stříbro Město s těžbou stříbra nemohlo na mapě cesty do Norimberku chybět. Středověká stezka procházející Stříbrem byla střežena dvěma branami. Občasník cestovní sekce motoklubu Austerlitz

26. strana

10/2015

27


Mostní brána na Zlaté cestě ve Stříbře

Za Stříbrem se budeme držet silnice č. 603. U bývalého motorestu Kadrnožka odbočíme na silnici č.199, vedoucí do Tachova a dále přes Český les do německého Bärnau. Kadrnožka je dávno srovnán se zemí. Stalo se tak po tom, co nějaký zběh postřílel osazenstvo restaurace samopalem. Tachov V Tachově pobýval Karel IV. na svých častých cestách mezi Prahou a Norimberkem. Vykoupil město z dluhů, které nadělal jeho otec Jan. V roce 1347 se Karel IV. rozhodl proniknout do Bavorska a bojovat o říši s císařem Ludvíkem Bavorem. V Tachově ho dostihla zpráva o Ludvíkově smrti, tak se zbavil protivníka a k válce vůbec nedošlo. Roku 1353 Tachov zapsal Karel do zemského zákoníku Majestas Carolina mezi města, která nemají být českou korunou nikdy zastavena nebo prodána. Potvrdil práva tachovských manů a město získalo samostatné obecní zřízení. Za jeho vlády stál Tachov na vrcholu svého rozkvětu. K rozvoji města přispělo také vytvoření "Nových Čech". Politickým sňatkem s dcerou rýnského falckraběte Rudolfa II. Annou Falckou získal Karel v Rudolfovi mocného spojence. Nové Čechy (Neuböhmen) byly tvořeny desítkami falckých panství, které Karel IV. získal, držel v zástavě nebo je využíval na základě jednotlivých smluv, a sahaly až k Norimberku.

Rekonstrukce Zlaté cesty v mapce okolí Tachova


27. strana

10/2015

28


Fotografie zbytků úvozu, místo v mapce označeno červeným kroužkem. Tak nějak vypadala Zlatá cesta

Bärnau První zastávka in der Oberpfalz (v Horní Falci) na Zlaté stezce. Ve městě stojí za pozornost středověká slovanská vesnice v archeologickém parku. A také je vidět kousek původního úvozu Zlaté cesty. Jakou rychlostí se tehdy po takových „cestách“ pohybovali? Cestovní rychlost ve středověku nijak neřešili, počítala na dny, spíš na týdny. Údaje o rychlosti cestování z tehdejší doby jsou mlhavé. Pěší a soumaři ušli 25-40 km za den. Na koni jezdec ujel denně 50-60 km, spěšný posel až 100 km, volský potah jenom 15 kilometrů za den. Výjimkou v celé Evropě byl král Jan Lucemburský, byl pověstný svými rychlými přesuny mezi Čechami a západní Evropou. Nejen rychlostí, ale i počtem cest. Cestu z Prahy do Paříže zvládnul za deset dní. Karel IV byl v tomhle po něm…

Historický park v Bärnau

Bärnau leží asi 4km za německou hranicí. Těsně před přechodem je na české straně benzínka. Z Bärnau vede silnice č.172 ke státní silnici č. 15 a potom po silnici č.22 se dostaneme (po 17km) do Weiden.


28. strana

10/2015

29


Weiden in der Oberpfalz Uprostřed náměstí stojí renesančními domy a obchody místních tradičních porcelánek jako firmy Seltmann nebo Bauscher. Trochu to tu připomíná Itálii. Město leží na historické křižovatce cesty na Magdeburg a Zlaté cesty. Díky tomu se vyvinulo v kosmopolitní město. Karel IV. věnoval městu pozemky a privilegia.

Ciao, benvenuto in Italia

Plán Zlaté cesty na fasádě domu Zur Burgstall

Karel byl patronem města, v domě Zur Burgstall měl stále otevřený účet. Bodejť by ne, jižnější cestu přes Přimdu zakázal používat a poručil všem, že se do Prahy musí přes Weiden a Tachov. Cestovat jinudy bylo pod trestem zakázáno. Nejen Karel a město z toho měli prospěch, ale všichni zdejší kupci, obchodníci, řezníci, kováři, koláři, povozníci, ševci a hospodští především. Pro ochranu cestujících bylo vyčleněno 300 jezdců jako ozbrojený doprovod. Poplatek za tuhle službu vynesl 400 liber haléřů ročně (to je asi 130 kg stříbra), jen poplatky za tranzit městem nesly 50 liber haléřů za rok (asi 17 kg stříbra). Pak poplatky za práva za trhy, za směnu zboží, za clo, za to či ono… Vozilo se železo, měď, cín, kůže, víno, sůl, sledě, med, obiloviny, vlna, tuky, hospodářská zvířata, potraviny a koření. Celní úřad Weiden byl pro Karla hotový poklad. Sahal do něho, když bylo potřeba. Třeba na císařské volby. Jan Hus přes Weiden v roce 1414 cestoval do Kostnice (Konstanz) "…jak jsme protkáno Weyden, viděl jsme s mnohým úžasem ...." No a husiti? To je jiná kapitola a námět na výlet. Z centra Weiden pojedeme směrem na jih kolem nádraží, podjedeme koleje, podjedeme dálnici a na Regensburger strasse odbočíme vpravo na silnici č. 2238, která nás dovede do Hirschau (Hiršavy). Hirschau O Hirschau, z pohledu Karlovy doby, je možno psát přes kopírák to samé co o Weiden. Město má navíc dvě zajímavosti. První je Monte Kaolino. Což je skládka bílého křemičitého písku, odpadu při výrobě kaolínu z místního kaolínového dolu. Kaolínek je zde v okolí plno. Na jemném písku můžete lyžovat jako na sněhu, nebo si pod úpatím Monte Kaolino vyhřívat kosti na bělostné pláži místního aquaparku. Občasník cestovní sekce motoklubu Austerlitz

29. strana

10/2015

30


Na Monte Caolino jsou k vidění i pěkné kusy.

Druhá zajímavost je zatčení Jeronýma z Pražského, dne 25. dubna 1415, přítele Jana Husa. Ten totiž z Kostnické věznice utekl, tady ho těsně před hranicemi poznali, zajali a převezli do Kostnice. A potom, co odvolal a Husa se zřekl, byl upálen. Jo a mimochodem ve zdejších četných lomech existuje oficiálně spousta motokrosových a endurových tratí. Je možné si na nich zajezdit, anebo fandit nějakému německému mistráku.

Tratí je tu spousta, skoro u každé je půjčovna elekrobajků.

Za Hirschau se budeme držet státní silnice č.14. Ta nás dovede až do Norimberku. Sulzbach Císař Karel IV. Zlatou cestou spojil rodové državy lucemburské dynastie a českým královstvím. Koupil rozsáhlá území v Horní Falci, a tato „Nových Čech“ se stala zárodkem prvního moderního státu ve středověké říši. Sulzbach povýšil na hlavní město „Nových Čech“ a opatřil město mnohými privilegii. Svému synu Václavovi udělil titul hraběte ze Sulzbachu. Hrad Sulzbach byl sídlem nejvyššího hejtmana, zemského sudího a zemského písaře, převzal funkci císařské falce. Město se rozrostlo na téměř trojnásobek původní rozlohy. Dodnes je utvářeno stavbami z Karlovy doby.


30. strana

10/2015

31


V hostinci Zur Goldene Krone Karel IV. bydlel. Tři symboly ve fasádě bílý český lev a dvě černé orlice ho připomínají.

Na zdejším hradě byl hejtmanem Boreš z Rýzmburka měl k dispozici čtyři sloužící, kuchaře s pomocníkem, číšníka, branného a osm strážných, 12 pěších zbrojnošů a 8 jízdních s koňmi. Hersbruck

Hersbruck je malebné rázovité městečko. Jako téměř všechny města podél Zlaté cesty je proslulé bohatou geologií, těžbou všelijakých rud, nerostů, kaolínu nebo vzácných kovů.

Lauf Město Lauf koupil Karel IV. roku 1353 za 200 tisíc zlatých od falcké větve Wittelsbachů, spolu s dalšími místy. Hned nato začala stavební činnost. Postavil hrad, měl původně strážní funkci, pak začal sloužit pro ubytování císařského dvora na cestách. Horní Falc se stala svého času součástí Zemí Koruny české, jakousi českou kolonii Neuböhmen čili Nové Čechy. Hejtmanem české Horní Falce se stal Bušek mladší z Velhartic. Hradní kaple byla zasvěcena sv. Václavovi. Německé jméno hradu je Wenzelsburg nebo Wenzelschloss. Císař Karel IV tu slavil křtiny svého syna Václava IV., budoucího krále, který se narodil v nedalekém Norimberku. Nedávno pod hradní omítkou objevili 112 českých erbů, vytesaných do stěny hradu, ve dvou řadách. Jsou tam erby Českého království, Opavského vévodství, Moravského markrabství, Svidnického, Slezského a Opolského knížectví, připomenuta jsou sídelní místa biskupů na území Občasník cestovní sekce motoklubu Austerlitz

31. strana

10/2015

32


Koruny české. Nechybí znaky Prahy, polské Vratislavi a Kutné Hory. Nejobsáhlejší část výzdoby tvoří erby české, moravské a slezské šlechty, císařových spojenců. Od roku 1985 na hradě sídlí Akademie výtvarných umění z Norimberku. Místní archivář Ewald Glückert to trochu láme česky, pokud by byl zájem o prohlídku, má od všeho klíče.

MONTE CARLO Bylo založeno Karlem IV r. 1333 v Itálii nedaleko města Lucca... Dělám si srandu, do Monte Karla na tomto výletě nepojedeme! Norimberk (Nürnberg) Říšský sněm a volbu Karla císařem Svaté říše Římské připomíná norimberský orloj, tady mu říkají Männleinlaufen. Je umístěn ve štítu kostela Panny Marie (Frauenkirche). Jednou denně v poledne zazní troubení trubačů a objeví se sedm kurfiřtů, kteří třikrát obejdou císaře. Symbolicky jdou nejdříve tři církevní knížata arcibiskupové mohučský, kolínský a trevírský, čtvrtý v pořadí s královskou korunou český král a pak falckrabě rýnský, vévoda saský a markrabě braniborský. Více o městu nebudu uvádět. Historický Norimberk je v mnohém podobný Praze, My budeme mít nějaké dvě hodinky na procházku městem, tož kolik si myslíte že toho uvidíme? …Jen tolik, abychom stačili udělat pár fotek a ochutnat Norimberské klobásy z nahrubo nasekaného libového vepřového masa, majoránky a tenkých ovčích střívek. A pokud by snad nechutnaly, hodíme řezníka do řeky Pegnitz, podle místní tradice.


32. strana

10/2015

33

Tudy tam vjedem…


Tohle tam ochutnáme…

Tohle uvidíme…

Plán příjezdové, odjezdové a krátké prohlídkové trasy historického centra.

Plánek Zlaté cesty ze Stříbra přes Horní Falc


33. strana

10/2015

34


Po krátké prohlídce města a ochutnávce místních dobrot se otočíme k návratu do republiky. Trasa se klikatí silnící č.2 Franckého Švýcarska (Fränkische Schweiz), před Pegnitz odbočit doprava na silnici č. 470, v Pressath na silnici č.290, pak Smrčinami (německy Fichtelgebirge) až do Chebu.

Malebnými silničkami Franckého Švýcarska

Město Cheb, v sudetoněmeckém nářečí Egha, ve mně vyvolává nepříjemné asociace s nástupem Hitlera, s nacifikací, s protektorátem, počátkem 2. světové války atd. Cheb byl součástí pohraničí, obyvatelstvo bylo převážně německé. Nechci si připomínat, jak se tihle lidé k Čechům zachovali, co rozpoutali a jak to skončilo. Vlastně neskončilo, některé věci jsou živé dodnes…

Chebské Němky vítají Hitlera

Hitler jede ulicemi Chebu

Naši lidé museli pryč…

Loket Loket je cílovým místem naší druhé etapy. Královský hrad tady stojí pyšně na ostrohu řeky Ohře. Karel byl na Lokti jako tříletý chlapec vězněn. Ale nezanevřel na něho, hrad vyplatil ze zástavy po otci Janovi Lucemburském, a jako císař hrad zahrnul pod zákon Majestas Carolina (tam byla zapsána sídla, která nesmějí být české koruně nikdy zcizena). Na Lokti se Karel zdržoval často, vladařil tu a lovil zvěř v okolí. Podle pověsti při jednom z lovů založil u horkých léčivých pramenů královské město „Teplé lázně u Lokte“, dnes tedy Karlovy Vary.

Královský krad loket


34. strana

10/2015

35


Ubytování v penzionu Magdalena. 350,-Kč za noc a 400,- Kč za noc se snídaní. Parkování motocyklů zabezpečeno na dvorku.

Penzion Magdalena

Mapka trasy 3.etapy Do třetí etapy vyrazíme z Lokte směrem na Karlovy Vary Ostrov n/Ohří a Jáchymov Jáchymov má dlouhou hornickou tradici. Těžba rud zde započala roku 1516. Nechvalná uranová ruda se tu těžila od roku 1945 do konce šedesátých let minulého století. Nejdřív uran těžili za nelidských podmínek němečtí zajatci, ale brzy je vystřídali političtí vězni. V okolí bylo zřízeno 18 vězeňských táborů, každý z nich představoval peklo na zemi. Později byla většina táborů komunisty likvidována, aby nezůstaly stopy po tom, co se tu dělo. Do roku 1961 tu v táborech pracovalo kolem 65 tisíc lidí, vytěžili tu 7940 tun uranu a vyrazili v podzemí 1103km chodeb. V padesátých letech tu skončilo mnoho Slavkováků a lidí z okolních vesnic. Většinou jim komunisti napařili vysoké tresty nebo doživotí za vlastizradu, špionáž, podvracení režimu. To když je chytli při útěku přes zadrátovanou hranici, nebo při rozšiřování protirežimních tiskovin. Taky když kladli odpor proti vstupu do zemědělských družstev nebo za různé formy odboje. Z táborů se vraceli s podlomeným zdravím k podřadným zaměstnáním a rozvráceným rodinám. Po návratu mohli pracovat v pomocných dělnických profesích. Například v „kovovýrobě u Tesaříků“ jak se lidově se říkalo Okresnímu průmyslovému podniku na Havlíčkově ulici. Kája Šimáček, Laďa Stávek, Radek Hrbek, Zdeněk Nohél, Zdeněk Dvořáček byli vězněni v Jáchymovských táborech Nikolaj, Barbora, Vykmanov, Rovnost a dalších. Napsal o tom knihu spisovatel Oldřich Klobas „Jak se chodí v laně“. Na naší zastávce si prohlédneme, co z táborů zbylo. A kde skončil drahocenný uran? Dnes už nikdo neví… Občasník cestovní sekce motoklubu Austerlitz

35. strana

10/2015

36


Podkrušnohorská uhelná pánev, Prunéřov, Tušimice, Hnědouhelný důl Libouš Cestou pod úpatím Krušných Hor si nelze nevšimnout množství důlní činnosti. Největší tepelné elektrárny České republiky jsou situovány právě tady, pod hřebeny Krušných hor, v místech hnědouhelných pánví. Pánve jsou položeny přibližně kolem řek Ohře a Bíliny. Hnědého uhlí je pod Krušnými horami obrovské množství. Naše cesta nás zavede k povrchovému lomu Libouš. Je největším povrchovým dolem v okolí, délka těžební fronty dosahuje 5km. Uhelná sloj tu má mocnost od 25 do 35m a průměrný obsah popela v uhlí je 36,8 %, obsah síry 2,7 %, výhřevnost je asi 10,40 MJ/kg. Ročně ho tu vytěží asi 10 miliónů tun a musí při tom obrátit pětkrát tolik hlušiny, aby se k němu dostali. Doposud vytěžili už 240 miliónů tun uhlí a skoro všechno skončilo v kotlích elektráren v Prunéřově a Tušimicích. Pro potřeby domácností se hodí spíše uhlí z Mostecké pánve.

Řez východ-západ chomutovskou pánví

Nejkvalitnější uhlí je z dolu Bílina blíže Litvínovu. Povrchový důl Bílina má hloubku přes 200 m, a uhelná sloj "Velkolom Maxim Gorkij" má mocnost od 25 do 35 m, výhřevnost uhlí je 13,929MJ/kg a má pouze málo popela. Obsah síry v uhlí je problém, síra se může dostat do vzduchu, a když zaprší, padá slabá kyselina sírová (kyselý déšť) ta ničí hlavně lesy ale i všechno co pokropí. Pro odsíření používají v elektrárnách vápenec, který se pomele a vhání do odsiřovacích jednotek spalin. Tato metoda se používá skoro všude v Evropě, v USA i v Japonsku. Reakčním činidlem, na kterém se oxid siřičitý (SO2) zachycuje, je vodní suspenze jemně mletého vápence. Produktem odsíření je hydrát síranu vápenatého (CaCO4 x 2 H2O), tzv. energosádrovec. Proces má dvě základní fáze: 1. Vypírání oxidu siřičitého vápencovou suspenzí: 2SO2 + CaCO3 + H2O = Ca(HSO3)2 + CO2 2. Oxidace na dihydrát síranu vápenatého: Ca(HSO3)2 + 0,5O2 +2 H2OCaSO4 x 2H2O + H2SO3

V Prunéřově II spotřebují 360tun mletého vápence za hodinu, zhruba tolik je dihydrátu síranu vápenatého, energosádrovce (lidově sádry). Z ní se vyrábí sádrokartonové desky. Každá fabrika na výrobu sádrokartonu je nedaleko elektráren…


36. strana

10/2015

37


Schéma odsíření

protiproudý absorber Babcock-Wilcoks

Uhlí těží korečková rýpadla. Dole na obrázku vidíte rýpadlo KK1300, jeden ze strojů na dole Bílina: průměr kolesa 13 metrů, objem korečku 1 300 litrů, rychlost rýpadla 10 metrů za minutu, hmotnost stroje 4 977 tun, výkon stroje 9 628 kW. Mašinu vyprojektoval Ing. Jiří Novotný z firmy Noen Energy a.s., která stroj vyrobila.

Rýpadlo KK1300

Šofér rýpadla

Výška sloje pro představu

Seznam elektráren v západních Čechách. Je tu instalována více jak polovina kapacit zdrojů elektrické energie České republiky: Prunéřov I Prunéřov II Prunéřov III Počerady Počerady 2 Ledvice 1 Ledvice 2 Ledvice 3 Ledvice 4 Tušimice I Tušimice II Tisová I Tisová II Vřesová

660 MW (v současnosti odstavená) 1050 MW 440 MW 1000 MW 845 MW 200 MW (v současnosti odstavená) 220 MW 110 MW 110 MW (v současnosti odstavená) 660 MW (v současnosti odstavená) 800 MW 184 MW 112 MW 370 MW + Vřesová220 MW (jedná se o teplárnu)

Elektrárny v Prunéřově a v Tušimicích uvidíme po cestě. Občasník cestovní sekce motoklubu Austerlitz

37. strana

10/2015

38


Prunéřovská elektrárna

Po prohlídce intenzívně využívané krajiny se pustíme po silnici č 224 na jih k Plzni. Cesta se napřed vine zvlněnou krajinou chmelnic kolem Podbořan, Doupovské hory zůstanou vlevo. U Blšan najedeme na státovku č. 27, silnice změní charakter, táhlými zatáčkami se zakousne do lesů široké a prostorné krajiny Rakovnické, později Plaské pahorkatiny.

Někde kolem Kaznějova

Před Plzní


38. strana

10/2015

39


Radyně Hrad Karel IV založil v polovině 14. Století kolem roku 1360. Je zajímavé stavební konstrukce. Hlavní obytné prostory se nacházely v prvním a druhém patře mezi dvěma věžemi. Hrad je postaven na skalnatém příkrém kopci bez možnosti postavit opevnění kolem paláce s věžemi. Do hradu se vcházelo po mostě, který byl na pilířích přistavěn k jeho boku. Hrad obíhalo ještě vnější opevnění, do jehož hradeb byly zapojeny veškeré hospodářské budovy. Reprezentativní podobě hradu věnoval Karel velkou pozornost. Hrad patří k velmi rozvinuté hradní architektuře Karlovy doby. Svým stavebním pojetím se zásadně odlišuje od ostatních staveb. V přízemí paláce byly sklepy, v prvním poschodí bylo skladiště a světnice vrátného. Vedle byla jídelna, s níž sousedila komnata paní hradu a pak kuchyně. Celé druhé poschodí zabíral palác. Do něho byla vestavěna hradní kaple a pánova místnost. Ve věži v třetím poschodí byla zbrojnice, ve čtvrtém lehčí vězení a v pátém bydlel hlásný. Prvním purkrabím hradu byl nějaký Blahuta, bděl nad bezpečností cest, chránil obchodníky před přepadáváním, velel hradní posádce. Byla mu svěřena soudní pravomoc nad všemi královskými poddanými. Roku 1404 se změnil správní základ, hrad byl zpravován na způsob manství. Leník byl zpravidla šlechtic, držel hrad ve svém vlastnictví. Všechny příjmy patřily jen jemu a nikoliv královské komoře. Prvním takovým držitelem Radyně byl Zachař ze Svinař, po něm se stal purkrabím Oldřich z Letkova. Ale ten místo aby prosazoval právo a pronásledoval lupiče, sám se k lupičům přidal. Přepadával na silnicích kupce. Král Václav IV, Karlův syn, proti němu musel vojensky zasáhnout.

Rekonstrukce podoby hradu


39. strana

10/2015

40


Současná stav

Řez hradem

Kresba podoby hradu

Zámek Zelená Hora Dnešní zámek stoji na místě hradu z dob Jiřího z Poděbrad. V areálu zámku býval poutní kostel. Po roce 1948 sloužil armádě a byl sídlem pomocného technického praporu. V roce 1990 areál opustila československá armáda a v roce 1992 zámek převzala obec, která ho postupně rekonstruuje. Zámek je běžně veřejnosti nepřístupný. Zámek se zapsal jako místo nálezu Rukopisu Zelenohorského. Ten objevil v roce 1817 zámecký úředník Josef Kovář. Rukopis, obsahující Libušin soud, významně pozitivně ovlivnil myšlení Čechů v období označovaném jako Národní obrození. Občasník cestovní sekce motoklubu Austerlitz

40. strana

10/2015

41


Do hledáčku výletu jsem Zelenou Horu zařadil pro srovnání osudů Slavkováků s osudy postav románu Miloslava Švandrlíka „Černí baroni“. Mnozí Slavkováci sloužili u pétépáků a jejich osud se podobal filmu o životě jednotek tzv. Technických praporů z 50-tých let. Skutečnost nebyla tak úsměvná, jako na filmovém plátně.

Nádvoří zámku Zelená Hora

Z Nepomuku se vydáme po silnici č. 187 na jih až do Kolince, kde odbočíme vpravo na bezejmennou okresku do Velhartic. Hrad Velhartice stojí na ostrohu nad levým břehem řeky Ostružná. Byl založen na přelomu 13. a 14. století pány z Velhartic. Dominanty hradu tvoří zříceniny gotického paláce zvaného Rajský dům (mělo se v něm žít jako v Ráji), který sloužil k bydlení a spodní patro jako sýpka. Věž Putna, co stojí naproti, sloužila pro obydlí i obranu. Části hradu jsou propojeny kamenným mostem. Tohle je další doklad o jedinečnosti, originalitě a úrovni staveb pevnostního typu Karlovy doby. Most se stavěl za Menharta II. z Hradce. Posílení hradu bylo nutné, aby tu mohli uložit korunovační klenoty v době, kdy Karlštejn ohrožovali husiti. Klenoty tu schovávali asi pět let. Most nedoléhal k tělesu hradu a z každé strany byl s budovami spojen dřevěnými padacími mosty. Ty se v době ohrožení daly zvednout, nebo zapálit a tím byl hrad hůře přístupný. Hrad stojí za prohlídku pro postavu Buška staršího z Velhartic. Byl Karlovým přítelem, komorníkem a důvěrníkem. Po jeho smrti, za italského tažení, převzal úlohu jeho syn Bušek mladší z Velhartic († 1371) převzal otcovu úlohu císařova rádce a komorníka. Význam hradu a úkoly které v království (otec a syn) Buškové plnili, dokladují jakými osobami se Karel IV obklopoval.

Pohled na hrad s kamenným mostem


41. strana

10/2015

42


Šumava Po návštěvě hradu Velhartice, se ponoříme do krásných zatáček silnice č. 171 s perfektním povrchem, kde to můžeme pořádně klopit. Parádní cesta Šumavou, silnice č. 169, vede přes Kvildu, silnice č. 167 přes Borovou Ladu, silnice č. 39 podél horního toku Vltavy do Lenory a k Soumarskému mostu. Kvalitní silnice vyběhne ze šumavských lesů do otevřeného kraje a dalekých výhledů, u Volar a dále podél Lipna. Okolí tu trochu připomíná Alpy. Z Černé v Pošumaví pokračujeme silnicí č. 163. Cílem bude některý ze skvěle vybavených kempů na břehu přehrady. Pro nějakou chatičku k přenocování se rozhodneme na místě. Ceny jsou tu před sezónou lidové. V chatkách „U Kukačků“ na břehu Lipna se dá přespat za 200,- Kč za osobu a noc.

Na koleno po šumavských cestách. .

Muzeum v Kašperských horách

Krajina kolem Kvildy

Mapka trasy 4. etapy

Na posledním úseku se charakter výletu změní na motorkářskou vyjížďku. Celá poslední etapa, těšte se, bude jezdecky atraktivní. Občasník cestovní sekce motoklubu Austerlitz

42. strana

10/2015

43


Lipno Vodní dílo Lipno je zajímavé elektrárnou instalovanou v podzemní kaverně. Kavernu vylámali ve skále v hloubce 140 m pod přehradním dnem. Do kaverny vede přístupový tunel šikmo pod úhlem 45°. Jezdí v něm výtah, kterým se dolů sváženo soustrojí elektrárny, a je 220 m dlouhý. Tunel pro odpadní vodu je dlouhý 3,6 km a vyúsťuje na povrch u Vejšlap před Vyšším Brodem. Lipno bylo uvedeno do provozu 13.8.1959. Technologie fungovala do roku 2010 a pak se na ní dělala generální oprava. Po generálce pracuje vodní soustrojí automaticky bez zásahu lidské ruky. Přes vodní dílo může protékat maximálně 92 m3/sec vody, to je hltnost obou turbín dohromady a zároveň maximální propustnost koryta řeky. Během povodní v roce 2002 šlo přes odlehčovací propusti hráze více než 500m3/sec. Vodní elektrárna Lipno dodává 60MW elektrického výkonu. Voda je přiváděna na 24 rozváděcích lopat dvou Francisových turbín tlakovou šachtou o průměru 4,5m do hloubky 160m. Přes každou turbínu teče průměrně 14m3/sec vody, turbína se otáčí 375ot/min. Obě turbíny jsou pevně spojené s generátorem, voda za turbínami pak odtéká odpadním tunelem skoro 4km dlouhým do vyrovnávací nádrže Lipno II ve Vyšším Brodě. Přehradní hráz je 296 m dlouhá a 25 m vysoká, vodní plocha o rozloze 4870 ha je největším umělým jezerem v České republice. Leží v nadmořské výšce 726 m n. m. a má objem 309 mil. m3 vody. Vodní elektrárna Lipno II vyrovnává odtok vody z elektrárny Lipno I. Je to průtočná elektrárna s jednou Kaplanovou turbínou spojenou s generátorem o výkonu 1,5 MW. Regulace zajišťuje rovnoměrný odtok vody pod vodním dílem a ustálenou hladinu v řece. Vodní nádrž má obsah 1,6 mil. m3, rozlohu 12,4 ha a leží ve výšce 558 m n. m. Pro výpočet výkonu vodní elektrárny platí vzorec: P = r · Q · g · H [W], kde r - měrná hmotnost vody (1 000 kg/m³) Q - průtok vodním motorem (m³/s) g - tíhové zrychlení (9,81 m/s²) H – převýšení, spád (m) Poslední písmeno „H“ v parametrech výkonu je důvodem, proč zakopali turbínu 140m pod dno přehrady. Pro výkon přehrady je totiž rozhodující spád při celkově daném daném vodním průtoku. Protože přehrada je hluboká jen 25m nestačilo umístit turbíny u paty hráze. Spád bylo nutno zvýšit, počítá jako rozdíl mezi hladinou Lipna I a Lipna II. Spád je tady 726-558=168m, což znamenalo zvýšení výkonu elektrárny asi 7x oproti spádu 25m. Kaplanova turbína na Lipnu II má jen kolem 8m spádu.

210tunový rotor Francisovy turbíny z Lipna.

Šikmý tunel do podzemí elektrárny


43. strana

10/2015

44


Řez nátokovým a výtokovým profilem

Elektrodenerátor, oprava v roce 2012

Výtok Vejšlapy během opravy

Po prohlídce Lipenské přehradní hráze vyrazíme podél břehu Vltavy silnicí č. 160 do Českého Krumlova a dále směrem na České Budějovice. Užijeme si nádhernou kochačku zatáčkovitým údolím, podél proudu Vltavy. Asfalt tu není prvotřídní a bývá tu trochu provoz, hlavně cyklisti mohou za zatáčkou překvapit. S občerstvením není problém, je to tu samá vodácká hospoda… Za Českým Krumlovem, v Harazimí, odbočíme vpravo na hladkou okresku č. 155 směr Římov, Strážovice a Trocnov. V Trocnově navštívíme rodiště Jana Žižky. No, Žižka tak úplně nezapadá do tématu výletu, ale když už tam budem… Mezi jihočeskými rybníky přijedeme do Třeboně, dále


44. strana

10/2015

45


silnicí č 34 směrem na Jindřichův Hradec. Průjezd přes Jižní Čechy a Třeboňsko, zvlněnou krajinou mezi rybníky, s výhledy k Novohradským horám, je nádherný.

Někde u Třeboně

Cesta zde není moc členitá, pomalejší i rychlé úseky se střídají. Silnice vede malebnou přírodou mezi svéráznou lidovou architekturou Jihočeských stavení, asfalt nemá chybu. Silnice jsou v sezóně plné cyklistů, musí se na ně dávat pozor.

V Jindřichově Hradci odbočíme doprava na silnici č. 164 a pak na silnici č. 151. To je ten legendární úsek Kunžak-Dačice. Vesničky roztroušené tu a tam, krajina přímo překypuje nádhernými přírodními scenériemi, které jsou k vidění rovnou ze sedla. Ale hlavně je tu povrch s výborným gripem a členitý profil silnice (zatáčky všeho druhu, deprese a horizonty). Jedná se prakticky o přírodní okruh. Nabízí zábavnou střídačku rychlých protahováků a klikatějších úseků.


45. strana

10/2015

46


Za Dačicemi pokračuje trasa silnicí č. 407 do Staré Říše ve stejném duchu, jen zatáčky jsou sevřenější, deprese a horizonty ostřejší. Ve Staré Říši najedeme na silnici č. 23 a přes Třebíč, Náměšť a Rosice se vrátíme do Slavkova rychlými protahováky na parádním povrchu.

Tož a to je tak všechno, co mne k výpravě po stopách otce vlasti napadlo. Možná je tohle číslo trochu obsáhlejší. Karel IV však slaví sedmistovku a takové jubileum se jen tak odfláknout nedá. Těším se na společné zážitky z cesty.


46. strana

10/2015

Cestování s motoklubem

Recommend Documents