CESTOPIS
N
eskuteènì lilo a patnì se dýchalo. V tìkých kapkách na sklech mikrobusu se odráel celý svìt. Lidièky s véthí na kolech, pìky. Spìchající s detníky nebo s velkými zelenými listy nad hlavou. ebráci, dìti, eny TAMILÙ, SINHÁLCÙ a MUSLIMÙ. V jedné kapce na skle se jak ve vypouklém zrcadle na køiovatkách objevil pitoresknì zdeformovaný slon. Smrad benzinu pøeruovala jen omamná vùnì koøení, hniloby, vudypøítomných vonných tyèinek, moøe a zelenì po deti. Nasládlý koøenìný parfém, který byl jiný ne jakým vonìla ulice v MEXICO CITY, zahrada v japonském KJÓTU, malajská trnice èi èínská ètvr v NEW YORKU. Byla to vùnì moøe z modrých lagun se siluetami palmových hájù za rozbøesku, hluboké dungle okolo MAYANGANY v deltì iroké MAHATVELI GANGY, kam chodili pít leopardi a jejich lovci z doby kamenné. Vùnì èaje na drsných úboèích sráznatých hor NUWARA ELIJA. Vùnì trávy rozsáhlých stepí, plných stád vodních buvolù a bíle teèkovaných jelenù, se kterými závodil v korunách boských stromù jen svobodný vítr. Byla to vùnì koøení ze studeného a válkou poznameného JAPPANÉ. Vùnì prachu ze sluncem pozlacených a rozteklých zrnek písku v poutích severovýchodu. Tak mi vonìl
RÁJ S VÙNÍ KRVE CEJLON V ruce drím polodrahokam. Dal mi ho jeden mnich v oranové buddhistické tóøe. Toèím s tím rubínem v ruce, na plotnì hvízdá konvice s vodou na èaj a já si teprve teï, uprostøed chladu tady, zaèínám vybavovat teplé paprsky jednoho z ostrovù Indického oceánu, na kterém jsem nalezl ráj, èas, klid a málem i smrt
Bosý jsem poskakoval po rozpálené cestì jako pìtiletý kluk, co hraje s partou u nás skákajícího panáka. Zaèal jsem pøemýlet, jestli je normální jít si v poledne koupit zapráenou láhev koly, abych pak jen doplnil tekutiny bìhem cesty ke krámku. Pak jsem zvedl hlavu a uvidìl sinhálského mue za pultem, s hlavou leérnì v rukách, enu v sárí ze stánku odnaproti a mnicha s vyholenou hlavou jak mì vichni schovaní ve stínu s údivem pozorují: poetilý Evropan se zpoceným èelem a slepenými vlasy hopká jak zmrzaèený pes liduprázdnou pranou ulicí. Mnich se lehce usmál. Jinak ne vichni ti pláoví hoi beach boys, kteøí se k vám, kdy vyjdete z hotelového trávníku na rozpálenou plá, okamitì nenu-
96
KOKTEJL
DUBEN 1997
NAPSAL A VYFOTOGRAFOVAL NA MATERIÁL
JOSEF FORMÁNEK
DUBEN 1997
KOKTEJL
97
cenì pøipojí, aby vám vnutili, prodali vechno a nic obstarali ten nejzajímavìjí, nejlevnìjí výlet po Black river, do dungle èi savan národních parkù, na starobylé památky, sehnali vzácné mule, zprostøedkovali schùzku se svou sestrou... V úsmìvu mnicha nebyla touha vydìlat, ale vìdìt. Odkud jsem, kam jdu a proè jsem tady. Usmál jsem se taky. Na oplátku se otoèil a pohybem hlavy mi ukázal svùj TEMPL, stojící na malém pahorku. Cupital jsem za jeho vyzáblými èokoládovými lýtky, která zaèínala pod oranovou mniskou tórou a konèila v semajdaných lapkách z kùe. Palmy lemované bíle natøenými schody neposkytovaly ádný stín. A nad samotnou kopulí buddhistické svatynì se klenula mohutná klenba Buddhova stromu, která poskytovala milosrdný chládek. Dokonce se tady na pahorku prohánìl i vlhký vítr, rozdovádìný od blízkých moøských vln a rozèechrával zelené lístky a barevné praporky navìené na stromì. Prý se pod ním stal zázrak a místní lidé tu podle zvyku postavili tento svatostánek, øíká Buddhùv sluebník Mahatvera Sírí.
SINHÁLCI A BUDDHISMUS To se musí po celé Srí Lance dít skoro kadý den zázraky, utìpaènì si pomyslím, nebo jestli má nìèeho tento ostrov mimo drahého kamení, koøení, èaje a tropických plodù hodnì tak to jsou náboenské kampelièky. A hned nìkolikeré víry. Hinduistické temply, køesanské kostely, muslimské minarety a hlavnì buddhistické klátery. Tìch je nejvíc, protoe 74 % obyvatelstva tvoøí indoárijtí Sinhálci, kteøí jsou z více jak 90 % buddhisté takzvané Theravádské koly (ostatní Sinhálci se obrátili ke katolicismu, islámu èi hinduismu). A tak na celém ostrovì, kromì Severní provincie a Severovýchodního pobøeí (které je domovem drávidských Tamilù, vyznávajících hindusismus), pøevládají Sinhálci a buddhismus. Ale jak jsem se mìl vzápìtí pøesvìdèit, náboenství urèitì nebylo to, co proti sobì postavilo do krvavého a zákeøného etnického konfliktu Sinhálce a Tamily. 98
KOKTEJL
DUBEN 1997
Co to je? zeptal jsem se co nejvíce udivenì. Zavrtìl nechápavì hlavou. Nerozumí snad mé hrozné angliètinì nebo je to tu normální v chrámu své víry mít bohy druhé strany etnického konfliktu v této zemi?
KATARAGAMA VÁS VYVEDE Z OHNÌ Je tedy fakt, e jeden bùh je jenom jeden, pøi ví úctì k velikosti Buddhova uèení. Ale mít bohy dva, ètyøi nebo dokonce est? Jo, to je fakt asi o nìèem jiném. A to podle mì Sinhálce tvalo u pøed dvìma tisíci lety, kdy na tehdejí ostrov Araby zvaný SERENDIB (astnì objevený) poprvé pøili Tamilové. Nìjakých est tisíc let po Sinhálcích si na tenhle smaragdový ostrov pøíjdou cizinci a pink mají hned bohù nìkolik. Kdy vyplouvají na moøe, pomodlí se k jednomu, kdy mají problém v rodinì tak prosí druhého, kdy se schyluje k válce, obìtují kvìtiny dalímu... A tak, jak mi vysvìtlil Sírí, ani ortodoxní buddhista v tìkých chvílích neprosí jen Budhu, ale pro sichr i hinduistické bohy. Tøeba takového Skandu. No a navíc, taková hinduistická událost je pøece jenom barvitìjí, parádnìjí je toho tam prostì víc pro oèi. Sem tam si nìkdo pøi slavnosti Kataragama zavìsí takových osm zelených citronù na provázcích za ostré bodce, které si zapíchá do kùe na zádech nebo si probodne kvùli svému oèitìní støíbrnými jehlicemi tváøe. Celá slavnost huèí frenetickými výkøiky Pøed vchodem do svatynì mì Mahatvera Sírí vyzval, abych si svlékl boty a ponoky a pøi vstupu do chrámu se lehce uklonil Buddhovi v ivotní velikosti, u jeho nohou leelo asi est bílých obìtovaných kvìtù. Barevností a leskem socha trochu pøipomínala narostlého trpaslíka z naich zahrádek. Ale ne, ten jeho blaený výraz ho prozradil. Uznale jsem pokýval hlavou. Sírí toho vyuil, aby se pochlubil dalími zákoutími chrámu. Uasl jsem. Schovaná za plentou, kterou mi ten pøívìtivý mnich odhrnul, sedìla stejnì barevná, ale zle pohlíející hinduistická socha s nìkolika rukama. DUBEN 1997
KOKTEJL
99
haró-hará, nad které se obèas do výek vyplhá hysterický výkøik astlivce v extázi... Nocí probleskávají plameny ohni, louèe z palmového listí hoøí zvlátnì magickým fialovoèerveným plamenem, který osvìtluje pitoresknì pokroucené køoviny s bìlostnými, omamnì vonícími kvìty... Lze se vùbec divit Sinhálcùm, e nìkteré hinduistické bohy pøijali za své? e se úèastní masochistického probo-
Ale ne! Jakmile se dotkne hnoucího bìhounu, vystøíkne zpod jeho bosých chodidel gejzír ohnivých zábleskù a miniaturních ohòostrojù jisker, které na chvíli osvítí jeho tváø. Není to oblièej pøízraku. Ale ani normálního, spokojeného mue. Do jeho tváøí na chvíli vstoupil Skanda nebo Kataragama, chcete-li. Obì jména pro jednoho boha války. Jemu se nemohou nosit normální kvìtinové obìti, ale ty
vudypøítomné, vodou nacucané, marnotratnì bohaté vegetace. Ta vùnì vám stoupá do nosu... Bìhem pár minut je slunce na obloze, kde nesmlouvavì despoticky zruí romantiku èervánkù a rozsvítí do úasných barev svìt okolo. Chlad bìhem pár sekud vystøídá vlhké vedro. Den je tu. Ten dnení má na svou vládu jen dvanáct hodin. A tak velmi intenzivnì pøedvádí co umí. Liják krátký, ale doslova
mocnìjí: obìtiny vlastního strachu... Pokud vak uvìøíte a vae mysl je èistá, nemáte se èeho bát. Staèí vìøit a Kataragama vás z ohnì vyvede. Ten veèer jsem pak skuteènì el za jedním z prvních vyvedených chodcù a poprosil ho, aby mi ukázal chodidla. Jejich kùe nebyla vùbec seehnutá, jen trochu zapinìná od popela...
protrený. Duhu ne jednu, hned pìt. Paøák, který je mezi jedenáctou a druhou vraedný. Jen bláznivý Evropan èi Amerièan v tìch dramatických okamicích chodí po tisíciletých památkách tøeba v POLONARUVÌ nebo po skalních kresbách v SIGIRIJI. Jinak vichni stálí dvounozí èi ètyønozí obyvatelé Cejlonu se v té dobì stahují do stínu. Jen nìkolikatunovým tìkoodìncùm zøejmì to horko nevadí. Jen si za tìch nejvìtích veder chobotem popraují záda naèervenalou pùdou. Sloni mì vùbec na Srí Lance fascinovali. S jakou bohorovností se proplétali silnièním provozem èi nevzruenì na pokyny Mahauta nesly pod stoèeným chobotem otep malých stromkù èi kvádr stavebního kamene. Rád jsem vyuil monosti navtívit takovou sloní farmu, kde se shromaïovali mladí sloni odchycení v divoèinì, aby se vycvièili pro tìkou práci a zvykli si na lidské povely. Cestou mì Chitrasiri De Silva pøesvìdèoval, e ochoèit slona není zas a tak tìké, jak by se mohlo vzhledem k veli-
SLOITÉ A DÉLE TRVAJÅCÅ NÁMLUVY PØEDCHÁZEJÅ PÁØENÅ SLONÙ. SAMEC SAMICI NEJDØÅVE HONÅ, PAK NA NÅ NÁZNAKOVÌ ÚTOÈÅ, KLADE CHOBOT NA JEJÅ HØBET, OÈICHÁVÁ JEJÅ POHLAVNÅ ORGÁNY A TEPRVE TÌSNÌ PØED PÁØENÅM SE OBA ZASTAVÅ. VLASTNÅ KOPULACE TRVÁ POUHÝCH 40 SEKUND A 2 MINUTY A OBVYKLE SE OPAKUJE V 1020MINUTOVÝCH INTERVALECH.
dávání a chození v ohni? Vdy ohnivé kulty v kadém vzbuzují silné atavismy naich pøedkù z úsvitu doby kamenné, které oheò ohøál, upekl koøist, ochránil pøed divou zvìøí, a zároveò strail svou silou a schopností zabíjet. Skuteèný boský posel z nebes, kterého lidstvu v ohromném dunìní pøinesl na zem blesk. A teï zkuste pøimhouøit oèi, protoe v té tmì vlhké tropické noci vám sálající ár a do ruda rozhavené uhlíky ohnivého koberce (tak dvakrát est metrù) doslova bodají do zornièek. V tichu, které se najednou rozhostilo a je pøeruuje jen obèasné zavytí psa, slyíte praskat jenom oheò. Ticho. DUM TUM TU, DUM TU, DUM TUM TU!!! se najednou rozvíøí s pøímo bengálským hlukem velké bubny. Polonazí bubeníci jen v èervených irokých kalhotách a s bílými turbany nad sveøepými oblièeji zanícenì plácají z obou stran do napnutých kùí. Víøení vrcholí. A pak to pøijde: Pøes nevelké prostranství vpluje do øeavých uhlíkù spí stín pøízraku nebo aspoò jeho silueta. 100
KOKTEJL
DUBEN 1997
SLONÍ MILOVÁNÍ Panování noci konèí tady kousek od rovníku tak náhle, jako byla minulý podveèer nastolena. Pøíchod nového dne nad ostrovem ohlásí krátkým, ale bouølivým fortissimem nevychovaní zástupci ètyøistadvaceti druhù zdejí ptaèí øíe. Rudý míè nejdøíve do nachova zbarví moøe, z palem udìlá zlatavé siluety vrhající dlouhé stíny. Odpoèatý, chladivý vzduch se zaène ohøívat, pøed oèima se viditelnì tetelit a stoupat s koøenìnou vùní
ÚÁ, ÚÁ, ÚÁ, ÚÁ. V zádech mi probìhne mrazení. Dole v øece se u víøí voda od slonù, co odskakují z cesty pùvodci tohoto bìsnìní. Celé stádo se dává do pohybu. Skoro letím, po kamenech dolù, abych tomu byl co nejblíe. Malá, asi dvoumetrová slonice prchá pøed minimálnì jeden a pùl násobnì vìtím samcem a pití u toho jako velká pìtitunová my. Je to prosebné volání o pomoc, plné strachu. Tak velkého, e slonice za smìnì houpavého klusu mohutnì kálí a moèí. Øeka se barví lutozelenými skvrnami. Toto drama nemá dlouhého trvání, protoe øièící slon se vztyèeným
kosti zvíøete zdát: Kdy ho dobøe krmíte a obèas mu dáte cukr, bìhem tøí a ètyø mìsícù zmìkne, sire. Samozøejmì záleí i na jeho povaze. Jsou mezi nimi vzteklouni i totální flegmatici. A nauèí se do roka vechno to, na co by mìl správný slon a svého mahauta slyet. Dokonce se nauèí, e kdy se odklepne polední tøíhodinová pøestávka, nemusí dìlat a nepohne s nimi nic a nikdo. Reagují a na dalí gong, ale musí se odbít pøesnì po tøech hodinách. Oni snad mají v sobì budík. Ale to u jsme v ospalém mìsteèku, kde by mìlo být ono shromaditì slonù. Øidiè mì vede pranou cestou k nìjaké øece. Tam
KOBRA INDICKÁ (NAJA NAJA) STEJNÌ JAKO OSTATNå HADI NESLYå A PØI TANCI REAGUJE JEN NA POHYB PåALY ÈI RUKY FAKåRA.
dole se nevzruenì rochní asi padesátka slonù neuvìøitelný pohled. A teï vidím na okraji øeky dva mahauty s ostrými bodci pro pøípad, e by se nìjaký slon pokusil utéci. Jako u vytrení sestupuji po skalnatém úboèí dolù k té neuvìøitelné skupince. S loveckou vání a tøesoucíma se rukama se 102
KOKTEJL
DUBEN 1997
ujiuji, jestli mám zaloené vechny filmy. Chitrasiri De Silva se jen hrdì usmívá: Øíkal jsem Vám, sire, e to bude VERY NICE. Oba sebou v zápìtí trhneme. Jako blesk proletí údolím nelidský, hluboký rykot. S hromovým dunìním se nese nad øekou chraptivé: ÚÁ,
chobotem svou vyvolenou brzy dostihne. A teï vidím, jak se mu dole pohupuje veliký esovitý pyj, který mìøí asi tak pùl metru a jak se pozdìji z knih dozvím, váící minimálnì 20 kilogramù. Ohromenì sleduji, jak se celé to muství kroutí a svíjí. Má toti, co vìtina savcù postrádá více ne sto svalù, které si pomùou najít cestu k vytouenému otvoru, kterým se rodí ivot. Na chvíli se slon zastavil s chobotem pøehozeným pøes její záda. Jakoby oba zkamenìli a onìmìli. Jen ten veliký èerný had se neastnì zmítá ve vzduchu. Sloní býk sebou ale z nièeho nic trhne a zatroubí. Vypadá jako jeho drezurovaný kolega v cirkuse, který si chce sednout. Se zadníma pokrèenýma nohama klesne ví vahou na høbet slonice. Ta trochu s vydìeným zatroubením podklesne a býk asi 40 sekund pohybuje pánví v rytmu samby. Pak
opìt zatroubí. Ale u jinak. S uvolnìním. Had nael, co chtìl. Celé milování se za chroptìní samce asi estkrát opakuje. Pøekvapenì se otoèím na Chitrasiriho De Silvu. Jako správný Sinhálec se zazubí: To je dobré, moc dobré, e se to povedlo, sire. Bozi vás mají rádi. Tady na Srí Lance to je povaováno za moc dobré znamení. Pøináí to tìstí. Ne nastoupíme do auta, dává mi Chitrasiri De Silva adresu, abych mu poslal fotografii, aby mu to prý vìøili. Bavíme se o tom aktu sloní lásky, pak jetì celé dvì hodiny v autì. Na Srí Lance jsou sloni vdìèné konverzaèní téma. A tak po-
kavky, vrány a malí pestrobarevní èervenolutí papouci. Jejich hlad, závist a drzost je tak veliká, e obèas nìjaká vrána pøiletí nad stùl a tøepotá se tam ne ji mávnutím odeenu. Osm jsem jich odehnal a deváté u unavenì házím kus slaniny. Elegantnì jí v letu chytne. To jsem nemìl dìlat. Jetì v letu se do ní pustí ostatní. Ale kdy zjistí, e nic nemá, vezmou mùj stùl útokem. Jetì staèím ukoøistit kus melounu, který si dávám nad hlavu. Cítím jen závan vìtru a vidím, jak ten poslední avnatý kousek hltá jedna kavka v letu. Cestou z Beruwely na jih se mìní krajina doslova pøed oèima. Palmové háje u pobøeí støídá listnatý uèen, to mohu prozradit i vám. A jednou na asijském kontinentu narazíte na slona, kterému mezi oèima a boltci vytéká z jedné skoro neviditelné lázky nìco jako tekutý olej na opalování, jdìte mu z cesty. Je v øíji a schopen vás rozlapat, jak se to prý stalo i nìkolika mahautùm, kteøí je zapomnìli na tuto dobu uvázat mezi palmy.
NA TRHU MIMO SPOUSTY TROPICKÉHO OVOCE NAKOUPÍTE TAKÉ OBLÍBENÉ PLODY CHLEBOVNÍKU, KTERÉ DOMORODCI UPRAVUJÍ MNOHA ZPÙSOBY. CHUTÅ PØIPOMÅNAJÅ SPÅE BRAMBORY NE-LI CHLÉB.
BANÁN JAKO LIDSKÁ PAE Rychle hltám bohatou snídani: ananasový dus, pár krevet, míchaná vajíèka pálivá jako èert, kousky slaniny, mango, avokádo, papáje, meloun a spoustu dalího, pro mì neidentifikovaného ovoce. Jasnì, e za dvì hodiny je vám tìko, ale co naplat, kdy tropické slunce tady dává vemu tak úas-
nou chu. I banány, které jsou u nás tak protivnì mdlé, jsou tady sladké a aromatické. A nejsou tu jen ty klasické luté, ale i èervené, zelené, èerné. Malé jako palec u ruky a zase velké skoro jako lidská pae. A zatímco to do sebe na verandì u moøe vechno cpu, závistivì mì ze zábradlí sledují
les, nízká vegetace, potom savana, a pak u taková zvlátní pou s trnitými keøi. Po ní pøichází níina s moèály, jezírky, kalnou hnìdou vodou, ve které se pøevalují lenoivì vodní buvoli. Míjím Weligamu, se zvlátními èápími rybáøi, lovícími ryby ze tíhlých kùlù, které trèí po desítkách z mìlèin èásti pobøeí. Ty DUBEN 1997
KOKTEJL
103
slouí rybáøùm, stejnì jako lovcùm u nás posed. Poskytují pohodlí pøi èekání na koøist a zároveò výhodu neviditelnosti, protoe na spleti koøenù mangrove, rùzné kùly a klacky trèící z vody jsou rybí obyvatelé pobøeních vod zvyklí a jsou daleko dùvìøivìjí pøi raní návnady, ne kdyby vidìli ve vodì pøelapovat dvì oklivé chlupaté nohy. Takhle se loví hlavnì od rozbøesku do takových jedenácti, a pak a od estnácti hodin do soumraku, protoe jinak jsou ivé rybí zásobárny vládou chránìny.
ho trochu líto, protoe za tu chvíli co jsem tady u snad dvacetkrát hodil bez úspìchu. Pohled mu po dopadu sítì sklouzne do dálky, jakoby chtìl dohlédnout na konec té moøské spousty, na samý konec Indického oceánu. A pak, jako u tisíckrát bìhem nìkolika desítek let co bojoval s vlnou, sklopí opìt zrak na prázdnou sí. Vytáhne jen pár chaluh a jeovku. Rozmoèenými prsty ji tenhle dìlník moøe opatrnì vytahuje. Sí musí etøit, jako ji etøil jeho otec, dìd a pradìd. Povolání
Jen co sejdu na plá, obklopí mì houf dìcek a vyadují rupie, bonbony a cigarety. Rozdám èeské ledovky a sahám do kapsy pro cigarety, protoe se ke mnì blíí dospìlí obyvatelé rybáøské osady. Okolo hlavy a pasu mají omotané pruhy látky, které slunce dávno zbavilo pùvodních vzorù, malí a karamelovì hnìdí s hubenými tìly pøipomínají vysuené ryby, leící pod palèivými paprsky na jejich návsi. Krabièka je rozdána, otázky na zem mého pùvodu zodpovìzeny, mohu fotit. Vstupuji do køiálovì èisté vody plné jeovek, fotoaparát vysoko, aby na nìj nedosáhly vlny. Jeden staøeèek si pøipraví sí a hodí. Bez zájmu ji vytahuje z vody a omotává okolo pae. Smotána. Zase hodí. Vdy o krok popojde a vlna ho hodí zpátky. Popojde a vlna ho tvrdoíjnì hodí smìrem ke bøehu. Je mi 104
KOKTEJL
DUBEN 1997
se tu stejnì s kastou toti dìdí. A tak na Srí Lance najdete kastu holièù kapuvá, taneèníkù olí, rolníkù velláhù, obchodníkù vaijù èi urozených gojijù. Kdy odcházím, staøec na chvíli zapomene na svou práci u moøské tovární linky, zavolá na mì a hodí mi ze sítì vymotanou muli pøekrásného kropenatého zavinutce. Zazubí se na mì svými tøemi zuby, zamává a zplna hrdla klokotavì, pøes tìkou døinu rozpustile jako malé dítì zakøièí pozdrav hezkého dne: SUBA DAOSA VÉ VÁ! Takových rozesmátých lidí na své cestì potkávám víc. Èím víc na jih, dál od hlavního mìsta COLOMBO, èím chudích, tím sdílnìjích. A to je osamìlý kopáè v lomu, nebo ena pletoucí z vláken kokosových oøechù provazy, èi øidièi TUK-TUKU motorizovaných trojkolek, které na Cejlonu nahradily riki. Vichni jsou zvlátnì vyrovnaní s tím, co jim nadìlil ani ne tak osud, jako rodinná tradice a kastovní pøedsudky, i kdy jejich ostøí se tady Britùm za své 133leté nadvlády podaøilo otupit víc ne v Indii.
NA ELVÍ FARMÌ Cestou z Beruwelly na jih jsem mìl v Bentotì monost hovoøit se zajímavým èlovìkem. Amarasen Fernando mi vyprávìl, e v dávné minulosti pøed dvìma tisíci lety, kdy byl na lovu král øeèený Tissa, zvolal na nìj tehdy uprostøed tvanice na jelena svatý mu v buddhistické tóøe: Ó velký králi, ten jelen má stejné právo ít a pohybovat se po této zemi jako ty. Patøí mu stejnì jako jiným zvíøatùm èi lidem. Ty jsi jen moudrý správce toho veho. Jako malý chlapec Amarasen vídával èasto rybáøe, jak ponechali ulovené elvy do zítøejího trhu leet na plái, obrácené na záda, aby neutekly. Jejich umírající oèi, rozpálené krunýøe, do prázdna zoufale hrabající ploutve a jeho smutek ho nakonec dohnaly k hrdinskému èinu. Vechny elvy ten podveèer obrátil na bøicho, a tím jim dal svobodu. Co na tom, e následující ráno ho stranì zbila celá jeho vesnice... On byl ve svých mylenkách král, protoe daroval ivot stejnì jako tenkrát mocný Tissa. Ta pøíhoda ho tak poznamenala, e pozdìji zaloil spolu s dalími nadenci elví farmu SEA TURTLES
PROTECTING ASSOCIATION, na ochranu tìchto zvíøat se smutnýma oèima. A tak dnes ve svých ètyøiceti hlídá velký úsek pobøeí, ze kterého kadé ráno sbírá 300 a 800 vajíèek (jedna elva naklade 150 a 200 takových koených pinpongových míèkù). Jinak by je vybral nìkdo jiný, nebo je serali toulaví psi, varani èi jiní predátoøi. Jakoby to nestaèilo, pøemlouvá rybáøe, aby mu prodali i svá elví vejce. Dokonce jim nabízí
PØES NÁBOENSTVÍ A TURISTY Buddha zavrhoval netoleranci k ostatním ivým tvorùm, take na této ostrovní perle Indického oceánu uvidíte pasoucí se krávy na høbitovì, které nikomu nevadí, brzdící øidièe, aby nepøejeli varana. Jejich buddhistické cítìní se projevuje i
dána pouze pøirozenou úctou, náboenstvím, ale i praktickými pohnutkami. Jak toti Cejloòané zjistili, vìtina turistù mimo moøe a památek v posledních letech vyhledávala i oblíbené safari. A tak se stalo to, e má Srí Lanka z rozvojových zemí díky Anglièanùm nejen nejhustí sí silnic, ale díky turismu i nejvíce národních a pøírodních parkù èi rezervací. Celkem jich je padesát a jejich území pokrývá témìø pìtinu z 65 000 ètvereèních kilometrù ostrova.
PØEKVAPENÍ V YALSKÉM PARKU
RYBÁØI LOVÅ RYBY ZE TÅHLÝCH KÙLÙ, KTERÉ TRÈÅ PO DESÅTKÁCH Z MÌLÈINY NA POBØEÅ. SLOUÅ JIM JAKO POSED, POSKYTUJÅCÅ POHODLÅ PØI ÈEKÁNÅ NA KOØIST A ZÁROVEÒ VÝHODU NEVIDITELNOSTI.
o troku víc, ne by dostali na trhu. Spolu s dalími deseti kolegy je pak zahrabává na skromnou plá svého pøítele Kitshiri, aby je zhruba po 48 hodinách, kdy se vylíhnou, dal do kulatých nádrek s moøskou vodou. Tam mají elvièky zesílit, ne je turisté vypustí za jeden dolar do moøe. Kadý mìsíc pìt tisíc elvièek. Nezbylo mi ne ocenit tyto nadence bez vzdìlání, kteøí dovedli vymyslet tak elegantní finanèní zajitìní. Za dolar si koupit královský pocit vìnovat svobodu, to byl asi mùj nejpøíjemnìjí nákup na ostrovì krále Tissy. 106
KOKTEJL
DUBEN 1997
u prodavaèù obyèejných slepièích vajíèek tím, e jsou ochotni kvùli své víøe lhát sami sobì. Kdy podávají vajíèko kupci, jakoby náhodou jím zavadí o hranu stolku. Ta náhoda se opakuje pøi kadém podání vajíèka, aby ten, kdo si vajíèko koupil nemìl pocit, e jeho tepelnou úpravou bere zárodku budoucího ivota anci. Ten pocit provinìní ale zmizí, kdy takhle uvaøí vajíèko s nakøáplou skoøápkou, ze kterého by se i bez vaøení nic nevylíhlo. Tato na rozvojovou zemi neobvyklá citlivost vùèi ivé pøírodì ale není
Cestou do nejvìtího národního parku YALA mì øidiè Perera zrazuje: Jestli jste, sire byl na safari v Africe, budete trochu zklamán. To víte, nae parky nejsou zøízeny dlouho a není tam moc zvíøat. O to vìtí bylo mé pøekvapení, kdy jsme jedoucím dípem potkali pár cibetkovitých mungo malé a hbité elmièky s edoèernou srstí, z profilu trochu pøipomínající pásovce, které jako jediné dovedou zabít kobru díky své hbitosti a odolnosti vùèi jejímu jedu. Slyeli jsme straidelnì houkat majestátní pávy èi dutì køièet vodní ptactvo vèetnì volavek a pelikánù, majestátnì se brodících u jeho mìlkých bøehù se prohánìla hejna purpurových a duhových parmièek a z mých akvárií v dìtství dùvìrnì známé modøe pruhované dánie malabarské. Na bøehu se vyhøívali krokodýli, podobní ve své strnulosti velkým poraeným kmenùm. Jezero bylo zøejmì hodnì mìlké, nebo z nìj rostly rozloité stromy. Z dálky to vypadalo, e rostou pøímo z trávy tak byla toti hustá vodní vegetace svìtlezelené bahnatky vodní, olivovì zbarvené kryptoryny a lekníny s bìlostnými kvìty, které prokrývaly celou vodní hladinu a z ní by mìl radost nejeden èeský akvarista. V uctivé vzdálenosti od krokodýlù se ve vodì rozkonicky povalovali a funìli divocí vodní buvoli. Na jejich høbetech se jak na obrovských dopravních náklaïácích vozili malí pestrobarevní ptáèci, zbavující je nesnesitelných hovad, komárù a pijavic, jimi se místní vodní rezervoáry doslova hemí. Vùbec na Srí Lance, stejnì jako v celé jihovýchodní Ásii potkáte mnoho takových roztomilých tvoreèkù jako jsou tøeba tíøi. Hmyzí øíe tu doslova hýøí tisíci druhy, a u vìdou popsaných èi na objevení teprve èekajících.
S èástí hmyzích obyvatel jsem byl nucen sdílet i pokoj. Zato jsem byl ale kadý veèer pøi pobytu na WC odmìnìn pohledem na gurmánské hody skupinky dvou a tøí gekonù, labunicky degustujících macaté váby a velké tmavé mùry. Speciálnì o nì se museli gekoni na verandì dìlit s neslynými netopýry, kteøí nám ustili køídly na dobrou noc spolu s býloravými kalony vypadajícími tak trochu jako okøídlení tmavohnìdí pejsci. Pøes den jsem je vidìl tak kilometr za Katugastotou, kde doslova ve stovkách obsypali dva rozloité stromy. Zavìena hlavou dolù se vìtina z nich zaháknutá drápky na køídlech vrtìla, kroutila hlavou a obèas nervóznì obplachtila strom. Byl to fascinující pohled na tu vøavu potìkávajících kalonù, kterými se doslova èernala koruna obou stromù.
nemá, i kdy u od úsvitu dìjin k ostrovu patøí stejnì neodmyslitelnì jako levhart èi cejlonský slon. Je to VEDHA. Hrdý a nezcivilizovaný pùvodní praobyvatel Cejlonu z doby kamenné, který pøeil s hrstkou dalích osm tisíc let bojù a pokusù o asimilaci ze strany Sinhálcù a o nìkolik tisíc let pozdìji i ze strany Tamilù, Portugalcù, Holanïanù a Britù. Vynoøil se do dnení moderní doby aut a letadel
kure, Bibite a Nilgale mezi øekami Mahaveli gangou na západì a Madura ojí na východì. Moji dva prùvodci, sinhálský WEERASINGHA a vedhský míenec PERERA, mì vedou do vesnice DAMBANA. Z jejího okolí pochází dnení náèelník celkového poètu asi patnácti set lidí, z nich ale opravdu pùvodním zpùsobem ije asi posledních 300, v hùøe pøístupných partiích pralesa v okolí právì
JAYATUNGA STOPAØ YALSKÉHO NÁRODNÍHO PARKU jak se tady øíká místním strácùm, se zatetelil a ukázal mi smìrem k naèervenalé hoøe, která vyènívala nad místní trnitou bu, trochu pøipomínající africké savany. Zaostøil jsem jen stádo vodních buvolù, bíle teèkovaných asijských jelenù, párek divokých prasat a úplnì vzadu, na zaèátku lesa, slonici se slùnìtem. Nic, co jsem jetì nevidìl. Tam, tam podívejte se, sire, ukazoval mi JAYATUNGA tìce jdoucí, jakoby nafouklou buvolici vzácného druhu Arni cejlonský (Bos arnee migona). Ne mì staèil informovat, e bude zøejmì rodit, poklesla v kolenou. Pak se za ní objevilo èerné cosi. To se bìhem hodiny neustále zvìtovalo a aby byla hádanka bìhem pár vteøin vyøeena, buvolice se z lehu postavila na první pár nohou, prohnula íji daleko dozadu s úpìnlivým zabuèením. Objevila se hlavièka telátka, mokrá a jetì se zbytkem hlenu. Sledoval jsem jeho nìkolikeré pokusy o zvednutí na vratkých nohou a v duchu s dojetím odpoèítával první vteøiny jeho ivota na naí staré planetì. l l l
Jetì jeden z posledních divokých, ale ije v hlubokých pralesích. Ten ale ádnou rezervaci
KDY JSEM FOTOGRAFOVAL TUTO VZDUNOU KOLU, NEBYL TÅM NIKDO Z UÈITELÙ NADEN. POTOM CO SE ROZKØIKLO, E PØÅTÅ TERORISTICKÉ ÚTOKY EXTREMISTÙ MAJÅ BÝT PRÝ SMÌROVÁNY NA KOLY, VIDÌLI VE MNÌ POTENCIONÁLNÅHO VYSLANCE TAMILSKÝCH TYGRÙ.
jako pøelud, který u prakticky nemìl chodit po této planetì a spí figurovat v seznamu vyhynulých národù. Za tìch osm tisíc let bojù o pøeití skoro úplnì ztratil svou jednoduchou øeè a dnes ji hovoøí jen dialektem sinháltiny, jen je smìsicí starosinháltiny a zbytkù pùvodního jazyka elu. Neztratil ale pohled na svìt oèima lovce a sbìraèe pøírodního národa negritského pùvodu, i kdy civilizace ji okousala støedocejlonský prales skoro a k jeho sídlùm v Dambanì, Jak-
této vesnice a v horských sídlitích okolo Nilgale. Starý vùdce Tissahami a vybraní moudøí èlenové jeho kmene kdysi navtívili i bývalého prezidenta J. R. Jayewardeneho v jeho oficiální rezidenci v Colombu. S dlouhými havraními vlasy, bederní zástìrkou, sekerkou, luky a ípy naléhal náèelník na hlavu státu, aby mohli Vedhové zùstat ve své zemi, zdìdìné po pøedcích, a nemuseli ustoupit soustavì pøehrad, které mají být na øece Mahaveli ganga po roce 2000 dokonèeny. Lovci a sbìraèi Vedhové by DUBEN 1997
KOKTEJL
115
Vedhech na Srí Lance pátral u dlouho. Perera teï stejnì klokotavými zvuky odpovídá hlasu z dungle.
PØÍZRAK Z DUNGLE
NEJVYÍ BYLINOU NA SVÌTÌ JE BAMBUS DENDROCALAMUS GIGANTEUS, DOSAHUJÍCÍ VÝKY PØES ÈTYØICET METRÙ. ROSTE VELMI RYCHLE, KOLEM JEDNOHO METRU ZA DEN.
pak byli po tolika tisících let vzdorování jednodue totálnì asimilováni do zemìdìlského systému mezi sinhálské rolníky. Mnoho Sinhálcù zapomnìlo, e nìjací prapùvodní obyvatelé vùbec zùstali a s oblibou prohlaovali, e oni jsou ti, co na ostrov pøili první Sinhálci, co v doslovném pøekladu znamená zrozeni ze lva. Ptal jsem se na úøadech, v hotelích, na ulicích. Buï jsem patnì vyslovoval slovo Vedha, nebo tento národ upadl v zapomnìní. Mùj pobyt se chýlil ke konci, a já ztratil nadìji. I nìkteré knihy o Vedhech mluví v minulém èase. A jeden hotelový sluha, který po úklidu èekal uctivì a nenucenì na svùj baki, jak jej to nauèili Anglièané... Baki jsem mu dal a nabídl mu víc, pokud mi øekne nìco zajímavého 116
KOKTEJL
DUBEN 1997
o Vedhech. Sluha zpozornìl. Zajiskøily mu oèi a øekl mi, e jednou se svým otcem byl nìkde v okolí mìsta Mayangana navtívit vedhskou vesnici. Na nic jsem neèekal, najal jsem si prvního taxíka a jetì ten den vyrazil tím smìrem. V Mayanganì zastavuji na ulici mnoho lidí a ptám se: Vedha village? Jeden chlap za pár rupií s námi skáèe do auta a naviguje nás do DAMBÁNE, kde má známého vedhského míence PERERA. Prales mluví svými cikádami, voláním tuk-tuk nìjakého zvíøete a ptáky. Jdeme po vylapané cestièce v pøítmí pralesních velikánù. Slyíme klokotavý, do vysokých tónù zpívaný zvuk. Zmocní se mì vzruení, které se zmocòovalo objevitelù z dob kapitána Cooka. Jsem podobnì napnut, protoe jsem po
Najednou se objeví. Má bohaté, uhlovì èerné vlasy, které mu padají a na prsa. Okolo pasu kus hnìdobílé látky, bosý. Asi deset metrù od nás se zastaví a hlubokým hlasem s úplnì jiným pøízvukem ne mají Sinhálci si vymìòuje vatlavou øeèí otázky s Pererou. A teï registruji, e drí luk stejnì vysoký, jako je vysoký on sám. A v druhé ruce ípy. Je o nìco mení a tmaví ne Sinhálci a má rozpláclejí nos. KEKULA (co v pøekladu znamená chlapec), jak se pozdìji dozvím jeho jméno, se nesmìle dotkne mých svìtlých vousù. Pak ke mnì napøáhne ruce dlanìmi vzhùru a øekne mi hlasitì: Honde May. Tøeseme si obìma rukama a on neustále opakuje honde may, co má nìkolik významù podle toho, jakou èinnost právì vykonáváte. Mùe to znamenat dobré ráno, dobrou noc, na shledanou, dobrý pocit, zkrátka vechno dobré. Cestou do vesnice se dovídám, e Kekula je z kmene Yaka, a e jediný dalí kmen Naga, sídlí trochu severnìji. Podle kroniky Mahavamsa, kterou stvoøili pøed esti stoletími buddhistiètí mnii, sehrál právì kmen Yaka pøi osidlování ostrova Sinhálci v dobì, kdy v Indii naposledy vydechl Buddha, chystající se na pøechod do nibanna svou úlohu. Èlenka kmene, kouzelnice Kuveni, zlákala Sinhálce v èele s králem Vijaya do zajetí. Ale hrdinu, chránìného kouzelnou nití, nesvedla. Ani kdy se mu zjevila jako dlouhovlasá princezna. Tak Vijaya popadl její vlasy a pohrozil jí, e jí je uøízne, kdy neosvobodí jeho druhy. Kuveni souhlasila a dokonce mu nabídla pomoci zabít její vlastní rod za podmínky, e ji udìlá svou královnou. Spolu tento pár ovládl celou zem. Ale za pár let se Vijaya svou královnou unavil a vyhnal ji do lesa, kde byla ukamenována pøedevím lidmi svého kmene. Potom co Vijaya zradil Kuveni, pøivedl si novou královnu z Madury, èím zaèala tradice dováení královských en z Indie. Stejnì tak umìní, architektury, kastovního systému a buddhistického náboenství. Mnoho Vedhù a nejen asimilovaných s Tamily a Sinhálci vám dnes
øekne, e vyznává hinduismus èi budhismus, podle toho, ve které èásti ostrova ije. Ale tak oni prostì nazývají své, úplnì jiné náboenství. Je to v podstatì smìs animistického náboenství a kultu duí zemøelých. Projevuje se to v uctívání bostva Devija, co jsou v podstatì zemøelí hrdintí pøedci kmene. Pak tu jsou démoni zvaní JAKÁ, jako je GARÁ JAKÁ, který pronásleduje lidi nemocemi, HÚNIAM JAKÁ zvíøecí démon kouzel a èar, MAHÁSOHON JAKÁ démon íznící po lidské krvi. Jedním z nejmocnìjích je ale GALE DEVIJÁ, k jeho uctìní se tanèí na vyènívajících skalách z dungle za úplòku. Mimo to, jak jsem byl svìdkem na lovu opic, mají Vedhové posvátnou úctu k velkým hrubým kamenùm, neotesaným palkùm døeva, paøezùm a vyvráceným kmenùm. K nim pøináejí i potravinové a kvìtinové obìti. Kdy mi KEKULA cestou na lov opic nabízel betelový list s vápnem z rozemletých mulí, kùry a kusù oøechu, nezapomnìl poloit podobný zmenený balíèek i k veliké skále, kterou jsme míjeli. Betelový list chutnal, jako kdy rozkousáte trpké døevo, které vám stahuje dásnì. Trochu mì potom pøíjemnì brnìla hlava, jako po jednom alnagonu, ale byl jsem v pohodì a nemìl hlad, kdy byli makakové rychlejí ne nae ípy. Kekula po cestì zpátky alespoò chytil jednu vypasenou jetìrku a k mému zdìení jí probodl krk pøímo pod hlavou. Perera se jetì dlouhou dobu hlasitì pochechtával mé zmìkèilosti, a to roztìkalo smeèku psù ve vedhské vesnici. V ústrety nám pøibìhly jen dìti a za nimi dalích pìt muù kmene. Zarazilo mì, e po celý mùj pobyt mezi Vedhy jsem spatøil jen jednu enu, která se schovala, hned jak mì spatøila. V samotné vesnici jsem se chvíli handrkoval s mui o sumu penìz, kterou chtìjí zaplatit za pøevedení rozdìlávání ohnì ocilkou o køemen a za jejich písnì, které zpívají pøi obøadu KIRI-KORAHA. Ten trvá nepøetritì a bez spánku nìkdy a sedm dní, podle významu èinnosti, kvùli které je obøad svolán. Nejèastìji to vak bývá kvùli zaloení nové vesnice (pøi hospodáøství chena, kdy Vedhové zaloí svá pole na vypáleném místì v pralese jen na dva roky, ne pùda ztratí svou výivnost). Písnì KIRI-KORAHA se zpívají také pøed výpravou za medem od útoèných vèel BAMBARA (ten nahrazuje Vedhùm cukr), pøed sklizní, pøed odchodem na dlouhý lov na
obávaného medvìda piskatého do dungle, která je plná zlých duchù: Lá Kekula Nalevul Poddì dítì spí Malegiatù Otá-damanuá Jaka ty dr, ale svùj luk pevnì, duchové zlí. Ètyøi mui tancují s vytøetìnýma oèima, dìlají hluboké záklony a pøedklony, a jim vlasy létají kolem hlavy. Kadý drí v ruce jeden íp. Kdy dotancují, zraèí se jim v nedùvìøivých oèích otázka, co tomu øíkám. Nechápou proè jsem pøiel a já úplnì nechápu je. Pak jeden z nich ke mnì pøíjde a dá mi svùj luk na ptáky s dvìma tìtivami, mezi kterými je výplet, který neslouí na støílení ípù, ale na odpálení kamenu. Taková cejlonská specialita. Ani nechce peníze. Kdy si ho vítìznì zkouím, dojatì
se obracím ke starímu kmene a pøes Pereru mu dìkuji za pozvání na lov makakù a slibuji, e se jednou urèitì vrátím. Starý mu chvíli huhlavým hlasem mluví a nakonec se smutnýma oèima podívá na prázdnou dlaò, do které pomalu foukne. Perera se pozornì dívá a tlumoèí, e se mám vrátit brzo, protoe Vedhové brzy z tohoto svìta zmizí, jako kdy vítr foukne do semen kvìtù. Odcházím a nìkolikrát se jetì ohlédnu zpátky na prùsek v pralese, kde se choulí k zemi rozsypané chatrèe z bambusu, klackù a jílu. Ani se mnì nechce vìøit, e jsem byl u lidí, kteøí jetì ve tøicátých letech tohoto století provádìli kouzla: KULUNDUL-PILLI, které od nich pøevzali i Sinhálci. Èarodìj se DUBEN 1997
KOKTEJL
117
pøi nìm pokouel zabít nìkoho na dálku novorozenìtem, které se speciálnì kvùli tìmto kouzlùm usmrtilo a vykouøilo nad ohnìm. Do jeho útrob se pak prý vloili drahé kameny, oblázky z øeky a palmový list se znaèkou budoucí obìti. Pak se u jen mrtvolka ve vyøezávaném døevìném pouzdøe uloila do zemì. Obì pak prý vdy umírala ve velkých bolestech. Cejlonské úøady se urèitou dobu potýkaly i s problémem zabí-
kdy se kolem nich pøeeneme. Je ílené se v takové rychlosti vyhýbat na silnici se suící rýi, høebíèku èi kardamonu, protoe pøejet na Srí Lance rýi, která dává obivu, èi vzácné koøení, které se vyváí, se rovná plivnutí do piva v Èechách. Rýe si Sinhálci dokonce tak váí, e pro ni mají asi sedmnáct rùzných pojmenování. Jiné, kdy se zasadí, dalí pro kadé vegetativní období kdy roste na poli, jinak
DEN PO UKONÈENÅ REPORTÁNÅ CESTY PØINESLA AGENTURA REUTERS FOTOGRAFII DÙSLEDKU EXPLOZE, KTERÁ OTØÁSLA BUDOVOU NÁRODNÍ BANKY, DO KTERÉ NAJEL NÁKLAÏÁK, VRCHOVATÌ NALOENÝ TRHAVINAMI, ØÍZENÝ KAMIKADZE Z ØAD ORGANIZACE NESOUCÅ NÁZEV TYGØI OSVOBOZENÅ TAMILSKÉHO ILÁMU. KRVAVÝ ÚÈET TOHOTO PEKLA NA RAJSKÉM OSTROVÌ ZNÌL: 87 MRTVÝCH A 1200 RANÌNÝCH.
jení malých dìtí se pièatými øezáky, zvlátì pak krutým zpùsobem. Jak Vedhové, tak Sinhálci toti vìøili, e dítì se pièatými øezáky je pøevtìlený démon, který se musí zabít. Tohle rituální zabití, které musel vykonat otec dítìte tak, e ho vzal za noièky a roztøítil mu lebku o kmen kokosové palmy opakovanými údery, a z hlavièky nic nezbylo. V pøípadì, e se otec vzepøel, byla celá jeho rodina nahnána do chýe, která byla zapálena celou vesnicí, protoe rodina pak byla podle legendy u celá posedlá démony.
PEKLO V RÁJI Øítíme se úzkými serpentinami horské oblasti Nuwara Elija, kde tamilské eny sbírají na plantáích proslulý èaj. Makakové vyhøívající se na silnici a ebrající od øidièù pamlsky jen zdìenì uskakují, 118
KOKTEJL
DUBEN 1997
se jí øíká, kdy se sklidí a rùzná jména má i v pokrmech... Takhle dùleité postavení, jako rýe, èaj a koøení, mají u jen dva produkty. Jedním z nich je kauèuk, jeho 2000 semen se smrtelný rizikem propaoval Henri Wickham v roce 1876 z tehdy monopolní Brazílie na Cejlon zakamuflovaná, jako semena orchidejí. Tím posledním vývozním triumfem, který se nesklízí z povrchu zemského, ale tìí z hloubky asi tøí metrù z vrstvy hrubého tìrku illam jsou nádherné rubíny, safíry, turmalíny a ametysty. Tyto vzácné drahokamy jsou pohøbeny pod mohutnými vrstvami naplaveného jílu. Nejvìtím nalezitìm je okolí mìsta Ratnapura. Lidé, kteøí zde tyto vzácné kameny tìí, jsou vìtinou negramotní, chudí, ale pøáteltí. Ochotnì mi ukazují jednotlivé kousky a pod záminkou dobrého obchodu mi je nutí, aby získali dalí peníze na levný arak.
Weerasingha jede dál jako o ivot, protoe do veèera musím být zpátky v hotelu kvùli odletu. I kdy jsem rád, e tak spìchá musím ho obèas brzdit, kdy nad serpentinami skøípou brzdy, my se v protismìru øítíme do zatáèky a potencionálního protijezdce na sebe upozoròujeme dlouho dopøedu troubením a blikáním dálkových svìtel. Øvu na nìj pøes hluèící motor, e je crazy, ale on se jen smìje svými úasnì bílými zuby. Øidièi na Srí Lance jsou vùbec k zeílení. Kdy se potkají dva proti sobì jedoucí známí, zastaví klidnì v hustì pulzujícím provozu a nevzruenì spolu klábosí tøeba o nejnovìjích cenách kokosových oøechù. Kdy k tomu pøipoètete, e na Srí Lance se jezdí zásadnì vlevo, navíc tam neexistuje autokola a mùe jezdit prakticky kadý, kdo dosáhne nohama na pedály a umí otoèit klíèkem, je to k zeílení. Koneènì brzdíme. Ale jen proto, aby se Weerasingha mohl pomodlit v buddhistickém templu, stojícím u silnice. Pak u jen zastavujeme u jednoho vojenského zátarasu s pytli písku a ostnatým drátem, kde vládní vojsko kontroluje øidièe, jestli nìkdo z nich není èlenem organizace Tygøi osvobození tamilského ålámu, která bojuje za samostatný tamilský stát na severu ostrova. Tyto kontroly mají svùj dùvod: policie zrovna v tìch dnech nala v hlavním mìstì automobil s desítkami kilogramù výbunin, údajnì urèených pro pøítí teroristický terè útoku: koly. Ani jsem v té chvíli netuil, jak se mì celá ta vìc mohla dotknout. Sotva jsem po návratu domù zabouchl dveøe svého bytu, na plotnì si uvaøil cejlonský èaj a zapálil z nostalgie vonné tyèinky, zaslechl jsem z rádia tak okující zprávu, e jsem upustil z ruky právì vybalovanou masku cejlonského boha Húnijam Jaká. V tu samou hodinu, na stejném místì, kudy jsem ujídìl na letitì, pouhý den po mém odjezdu explodovala v hlavním mìstì budova Národní banky, do které najel náklaïák, øízený kamikadze z øad Tamilských tygrù a vrchovatì naloený trhavinami. Krvavý úèet tohoto pekla na rajském ostrovì znìl: 87 mrtvých a 1200 ranìných. Nevìøícnì jsem zíral na rozbitou masku na zemi, pocházející z ostrova pøipomínajícího slzu, která asi z budoucích hrùz zkamenìla ve chvíli, kdy skanula z asijského kontinentu do nekoneèných vod Indického oceánu.