381-401_BV_uvod 28.3.2008 12:15 Stránka 381
■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■
OKRES
B¤ECLAV
CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âR BRNùNSKO
C
M
Y
K
381-401_BV_uvod 28.3.2008 12:15 Stránka 382
■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■
C
M
Y
Brnûnsko
1
OKRES B¤ECLAV
Na pfiedcházející stranû: Dominantou okresu Bfieclav jsou Pavlovské vrchy. Mûsto Mikulov se zámkem a Svat˘ kopeãek. 1 Krajina v okolí fieky Dyje a soustavy lednick˘ch rybníkÛ byly v roce 1996 zafiazeny do památek svûtového pfiírodního a kulturního dûdictví UNESCO pod názvem Lednicko-Valtick˘ areál.
382
BV 2
Okres Bfieclav leÏí v Jihomoravském kraji pfii hranici se Slovenskem a Rakouskem. V okrese pfievládají roviny a níÏinné pahorkatiny s mûkk˘m georeliéfem. Dominantou okresu jsou bílá vápencová bradla Pavlovsk˘ch vrchÛ ve velkém ohybu fieky Dyje. Na severov˘chodû okres Bfieclav sousedí s okresem Hodonín, na severu s okresy Vy‰kov a Brno-venkov a na západû pak s okresem Znojmo. Území okresu má nepravideln˘ tvar. Jeho osu od severozápadu k jihov˘chodu tvofií údolí fieky Dyje. Nejzápadnûj‰í bod okresu (16° 26′ v. z. d.) leÏí asi 4,5 km západojihozápadnû od obce Drnholec, nejv˘chodnûj‰í bod (17° 06′ v. z. d.) pak v Dyjsko-moravské nivû jihov˘chodnû od obce Mikulãice. Nejsevernûj‰í bod okresu leÏí na hfibetu Îdánického lesa (49° 03′ s. z. ‰.) asi 750 m západnû od k. Píseãná (374,4 m v okrese Vy‰kov) a nejjiÏnûj‰í v Dyjsko-moravské nivû pfii ústí fieky Dyje do Moravy (48°37′ s. z. ‰.). Území okresu zabírá plochu 1123 km2. Nejvy‰‰ím bodem okresu je k. Dûvín (554,4 m n. m.) v Pavlovsk˘ch vr‰ích. Nejniωí bod okresu (148 m n. m.) se nachází v luÏních lesích pfii ústí Dyje do Moravy.
Území okresu Bfieclav patfií geologicky k Západním KarpatÛm. Jeho západní ãást tvofií karpatská pfiedhlubeÀ, pfies kterou je ve stfiední ãásti pfiesunuta Ïdánická jednotka (pfiíkrov) s bradly Pavlovsk˘ch vrchÛ v ãele. V˘chodní ãást okresu tvofií neogén VídeÀské pánve. Karpatská pfiedhlubeÀ buduje západní ãást okresu Bfieclav. Jsou v ní zastoupeny usazeniny spodního badenu – moravu, pfieváÏnû vápnité jíly a písky (tégly) s nehojn˘mi polohami tufitÛ. Mezi Vranovicemi, Pasohlávkami, Novosedly a Nov˘m Pfierovem jsou na zlomu ohraniãeny vÛãi star‰ím vrstevnat˘m jílÛm („‰líry“) karpatu, pfii hranici s v˘skyty pískÛ a ‰tûrkÛ („lutr‰tétské“ a „brnûnské“). Ty jsou na v˘chodû pfiekryty nasunutím Ïdánického pfiíkrovu (jihozápadní okolí Mikulova, Bavory, Dolní Vûstonice, v˘chodní okolí Vranovic). Îdánick˘ pfiíkrov buduje stfiední ãást okresu mezi Klobouky na severov˘chodû a Mikulovem na jihozápadû. Patfií k nûmu pouzdfianská jednotka, tvofiící tektonickou ‰upinu (pfiíkrov) pfied ãelem pfiíkrovu mezi Strachotínem, Pouzdfiany a Nosislaví. Je zpravidla povaÏována za ãást autochtonního paleo-
K
381-401_BV_uvod 28.3.2008 12:15 Stránka 383
■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■
C
M
Y
K
Okres Bfieclav ZVLÁ·Tù CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ, P¤ÍRODNÍ PARKY A PAMÁTNÉ STROMY
BV 3
383
381-401_BV_uvod 28.3.2008 12:15 Stránka 384
■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■
C
M
Y
Brnûnsko KRAJINN¯ POKRYV
génu (svrchní eocén aÏ eggenburg), odlouãenou pfii nasouvání pfiíkrovu. Patfií k ní slíny (pouzdfianské), konkrecionální vápence (moutnické), jílovce s hojn˘m sádrovcem (uherãické), boudecké slíny, rytmity kfiepického souvrství s nejmlad‰ími ‰akvick˘mi slíny. Pfiíkrov 384
BV 4
je ‰t˘rskou strukturou, která vznikla mezi karpatem a badenem, protoÏe je pfiesunut pfies sedimenty karpatu v pfiedhlubni, zatímco bádenské vrstvy leÏí jiÏ na hotové pfiíkrovové stavbû. Îdánická jednotka (pfiíkrov) má v ãele tektonické útrÏky (bradla) jursk˘ch
K
381-401_BV_uvod 28.3.2008 12:15 Stránka 385
■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■
C
M
Y
K
Okres Bfieclav
1
a kfiídov˘ch hornin tvofiících Pavlovské vrchy. Ty jsou tvofieny klentnick˘mi vrstvami (kummeridge-tithon), ernstbrunnsk˘mi vápenci (stfiední a svrchní tithon) a klementsk˘m souvrstvím. Mají zãásti zachován krasov˘ povrch s nûkolika men‰ími jeskynûmi. Pfiírodní ráz byl v minulosti naru‰en tûÏbou vápencÛ, která v‰ak byla jiÏ pfied desítkami let zastavena. Mlad‰í sedimenty vlastní Ïdánické jednotky tvofií nûmãické (tj. podmenilitové) souvrství (maastricht aÏ spodní oligocén) s jílovci pestr˘mi s polohami pískovcÛ a slepencÛ (Kurdûjov) a ve svrchní ãásti slíny. NadloÏní menilitové souvrství, stáfií spodní oligocén aÏ eger, zahrnuje vápnité jílovce s rohovci (silicity, ãasto s rybí faunou) a slínovce, ‰itbofiické vrstvy s jílovci s vloÏkami pískovcÛ a siderity a nejmlad‰í Ïdánicko-hustopeãské souvrství – pískovce s vloÏkami slepencÛ, rytmity pískovcÛ a vápnit˘ch jílovcÛ s vápnit˘mi jílovci (hustopeãské souvrství). Na Ïdánickou jednotku transgreduje spodní miocén. ·akvické slíny jsou zachovány napfi. u Kobylí a v jejich nadloÏí se nachází jíly (pavlovické) s pelokarbonáty a diatomity. Pfii v˘chodním okraji Ïdánického pfiíkrovu mezi Hovorany a Rakvicemi jsou ‰upiny ra-
ãanské jednotky magurské skupiny pfiíkrovÛ se stfiídáním jílovcÛ a glaukonitick˘ch pískovcÛ (zlínské vrstvy) a pestr˘mi jílovci (beloveÏské vrstvy). Severozápadní ãást VídeÀské pánve tvofií v˘chodní polovinu okresu Bfieclav. Je to naloÏená miocénní pánev, která byla spolu s podloÏními pfiíkrovy pfiesunuta na krystalinikum brnûnské jednotky. Sedimentární v˘plÀ tvofií na Moravû vápnité jíly, písky a jíly s polohami ‰tûrkÛ a organogenních vápencÛ o mocnosti pfiesahující 5000 m (v centrální ãásti v Rakousku aÏ 10 000 m). Jejich stáfií je datováno jako eggenburg aÏ pont, v zahraniãí aÏ ruman. Poklesové tendence v‰ak i u nás pokraãují dodnes. Pfii okraji pánve vystupují na povrch star‰í jednotky (eggenburg) s bazálními klastiky a s vápnit˘mi ‰líry luÏick˘ch vrstev, napfi. západnû od Valtic u Úval, a jíly, svûdãící o prohlubování mofie aÏ do ottnangu. Po krátkém hiátu se usazují bazální klastika karpatu (t˘necké písky), pak ‰a‰tínské písky a závodské jíly. V dÛsledku ‰t˘rské fáze se mûní tektonické podmínky, otvírá se dne‰ní pánev rozdûlená na kry s ãásteãnû samostatn˘m v˘vojem. Usazují se mofiské vápnité jíly (spodní báden) ve stále mûlãím
1 Pohled od jihu na NPR Dûvín, v popfiedí je Kotel.
BV 5
385
381-401_BV_uvod 28.3.2008 12:15 Stránka 386
■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■
C
M
Y
Brnûnsko
1
1 Hustopeãská pahorkatina na západním okraji Îdánického lesa s Horním Vrchem, Pfiedním a Zadním rybníkem, které leÏí západnû od obce Kurdûjov.
386
BV 6
prostfiedí, usazeniny stfiedního bádenu jsou jiÏ brakické (ÏiÏkovské souvrství). V sarmatu vznikají sladkovodní sedimenty a sedimentace se posouvá dále k jihu. V panonu je pfieru‰ené spojení VídeÀské pánve s Paratethydou, usazují se pestré jíly a písky s kyjovskou slojí. V pontu je VídeÀská pánev sladkovodním jezerem, v nûmÏ vznikají ãtyfii uhelné cyklothémy, z nichÏ bazální obsahuje nejdÛleÏitûj‰í dubÀanskou lignitovou sloj, která pokr˘vá témûfi celou moravskou ãást VídeÀské pánve. Geodetick˘mi mûfieními bylo prokázáno, Ïe oblast VídeÀské pánve klesá vÛãi západnûj‰ím oblastem a Ïe dochází k v˘zdvihu Vnûj‰ích Karpat a jejich vzdalování od âeského masivu. Tyto tendence ovlivÀují vzhled i cel˘ v˘voj území v kvartéru. Velk˘ rozsah mají akumulace fluviální a eolické, coÏ souvisí s poklesovou tendencí území po skonãení alpinské orogeneze. Bûhem pleistocénu vznikají terasy, z nichÏ nejvût‰ího v˘znamu dosahuje terasa tufianská a na jihu odpovídající terasy syrovicko-ivaÀská. Mimofiádn˘ v˘znam mají také eolické uloÏeniny (spra‰e a váté písky). Podle jejich vztahu k terasám a podle pÛdních poloh je moÏné dosti pfiesnû datovat vznik tûchto uloÏenin. V okolí Rakvic aÏ k LanÏhotu je území pokryto dokonce víceménû souvislou
vrstvou spra‰e. Také váté písky mají znaãnou dÛleÏitost, protoÏe jsou roz‰ífieny na mnoha místech v údolní nivû Dyje (tzv. hrúdy) i ve vy‰‰ích terasách, hlavnû podél levého bfiehu Dyje (Pouzdfiany, Popice, Strachotín, Bulhary, Velké Nûmãice). Na okrese Bfieclav se vyskytuje pfiedev‰ím ropa a zemní plyn. LoÏiska zde byla objevena jiÏ na poãátku 20. století u rybníka Nesyt a od té doby jsou tûÏena: ropa u Velk˘ch Bílovic, Hru‰ek a Nikolãic, plyn u Lednice, Perné, LanÏhota, Hru‰ek a Moravské Nové Vsi. Na vytûÏen˘ch loÏiscích plynu jsou u Hru‰ek a Dolních Dunajovic vybudovány v˘znamné zásobníky plynu akviferového typu. Mezi Bfieclaví a LanÏhotem je roz‰ífiena ve VídeÀské pánvi dubÀanská lignitová sloj, dosahující mocnosti aÏ 9 m. Z cihláfisk˘ch surovin jsou nejdÛleÏitûj‰í spra‰e u Hustopeãí, tûÏba vápencÛ u Mikulova byla omezena jiÏ ve 30. letech 20. století z dÛvodu ochrany Pavlovsk˘ch vrchÛ. U Po‰torné jsou tûÏeny bádenské jíly jako surovina pro v˘robu keramiky. Odhaduje se, Ïe více neÏ 50 % pÛdy je v této oblasti ohroÏeno nejen vodní, ale i vûtrnou erozí. Geologické vrstvy na území okresu patfií k nejmlad‰ím z celé âeské repub-
K
381-401_BV_uvod 28.3.2008 12:15 Stránka 387
■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■
C
M
Y
K
Okres Bfieclav
1
liky. LeÏí na styku mladé vnitrohorské sníÏeniny Panonské pánve a provincie Západní Karpaty. Podle regionálního geomorfologického ãlenûní âR zasahuje z geomorfologické provincie Západopanonská pánev do okresu severní v˘bûÏek geomorfologické soustavy VídeÀská pánev, a to její celek zvan˘ Dolnomoravsk˘ úval. Je to sníÏenina, jejíÏ osu tvofií plochá Dyjsko-moravská niva se stfiední nadmofiskou v˘‰kou 171 m. Pfii ústí Dyje do Moravy se na pofiíãní nivû rozkládá rozsáhl˘ a unikátní komplex luÏních lesÛ. Pofiíãní nivu na okrajích lemují stupnû fiíãních teras s jihomoravsk˘mi vesnicemi. Severnû od Dyjsko-moravské nivy se rozprostírá podcelek Dyjsko-moravská pahorkatina. Tato plochá níÏinná pahorkatina, rozkládající se mezi nivami Moravy a Dyje na jihu a Stfiedomoravsk˘mi Karpatami na severu a zaloÏená pfieváÏnû na neogenních sedimentech, má stfiední nadmofiskou v˘‰ku 188 m. Nad ãástí roviny Dyjsko-moravské nivy mezi Dolními Vûstonicemi a Nov˘mi Ml˘ny (zvané Vûstonická brána) v˘raznû vystupují v Dyjsko-moravské pahorkatinû vyv˘‰eniny Strachotínského (210,4 m n. m.) a ·akvického kopce (203,8 m n. m.) a Pfiítlucké hory (292,5 m n. m.), lemované rozsáhl˘mi kryopedimenty. V okolí Valtic leÏí pfii
státní hranici velmi ploch˘ geomorfologick˘ podcelek Valtická pahorkatina s povrchem ve stfiední nadmofiské v˘‰ce 197 m. Pahorkatinu v˘raznû rozdûluje sníÏenina s lednick˘mi rybníky mezi Sedlecem a Hlohovcem. Je to zajímavá kulturní krajina chránûného Lednicko-valtického areálu. Geomorfologická provincie Západní Karpaty zasahuje do západní ãásti okresu soustavou Vnûkarpatské sníÏeniny, které náleÏejí ke karpatské pfiedhlubni, vyplnûné neogenními a kvartérními usazeninami. Od Pohofielic na severu aÏ po státní hranici s Rakouskem na jihu se v západní ãásti okresu táhne celek Dyjsko-svrateck˘ úval. Jeho osu tvofií pofiíãní nivy Svratky, Jihlavy a Dyje, které jsou lemované níÏinn˘mi pahorkatinami. Na jihu pfii státní hranici je ve velkém ohybu Dyje klenba Dunajovick˘ch vrchÛ s kuestovit˘mi hfibety, pokryt˘mi agrárními terasami s vinicemi a centrální Dunajovickou sníÏeninou (combe) s kryopedimenty. Pfiíznaãnou dominantou okresu Bfieclav jsou Jihomoravské Karpaty ve velkém ohybu Dyje u Mikulova. Tvofií jádro CHKO Pálava. Osu Jihomoravsk˘ch Karpat tvofií bílá vápencová bradla Pavlovsk˘ch vrchÛ s nejvy‰‰ím vrcholem Dûvínem (554,4 m n. m.). Jejich strmé svahy, které se prudce zvedají od hladi-
1 Nejsevernûj‰í ãást Pavlovsk˘ch vrchÛ tvofií bradlo Dûvína (554,4 m n. m. s vysílaãem), na jehoÏ úpatí na západnû orientovan˘ch svazích se pûstuje vinná réva. V popfiedí obec Dolní Dunajovice a v pozadí obec Perná.
BV 7
387
381-401_BV_uvod 28.3.2008 12:15 Stránka 388
■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■
C
M
Y
Brnûnsko ny novoml˘nsk˘ch nádrÏí na Dyji, jsou na severov˘chodní stranû korunovány sruby. Mírnûj‰í jihov˘chodní svahy vesmûs pokr˘vají stepi a lesostepi. V bradle Turold u Mikulova je v ernstbrunnsk˘ch vápencích vyvinut˘ jeskynní systém s krápníky. Ve v˘plni jeskynních chodeb byla nalezena bohatá fauna ãtvrtohorních obratlovcÛ a mûkk˘‰Û. V˘razn˘ geomorfologick˘ útvar tvofií NPR Tabulová (Stolová) hora s ploch˘m temenem na ernstbrunnsk˘ch vápencích a pfiíkr˘mi svahy. Na úpatí bradel leÏí mohutné vrstvy spra‰í se sídli‰ti lovcÛ mamutÛ. Plo‰‰í Milovická pahorkatina na v˘chodû je pokryta rozsáhl˘mi komplexy ‰ípákov˘ch doubrav. Na jejich svazích se nachází ãetná sesuvná území. U mûsta Hustopeãe u Brna zaãínají fly‰ové Stfiedomoravské Karpaty, které vyplÀují severov˘chodní ãást území okresu. Od tohoto mûsta severov˘chodním smûrem na Klobouky a Velké Hostûrádky se táhne Îdánick˘ les. Jeho jihov˘chodní úpatí tvofií Kyjovská pahorkatina, z které v‰ak do okresu zasahuje jen mal˘ jihozápadní v˘bûÏek podél fiíãky Trkmanky u Kobylí a Velk˘ch Pavlovic. V údolí Trkmanky jsou vyvinuty kryopedimenty. Od poãátku alpsko-karpatské orogeneze postupnû poklesal jihov˘chodní okraj âeského masivu do hloubky a byl zaplaven vodami oceánu Tethys. Postupné uzavírání oceánu Tethys v dÛsledku nárazu eurasijské a africké desky v tfietihorách zpÛsobilo, Ïe pouzdfiansk˘ a Ïdánick˘ fly‰ov˘ pfiíkrov se nasunul od jihov˘chodu na okraj âeského masivu. Pfiíkrovy tvofií silnû zvrásnûné paleogenní a spodnomiocenní usazeniny. V prÛbûhu tohoto násunu se v pfiedpolí fly‰ov˘ch pfiíkrovÛ mezi âeskou vysoãinou a Západními Karpatami vytvofiila karpatská pfiedhlubeÀ, jejíÏ ãástí je dne‰ní Dyjsko-svrateck˘ úval v západní ãásti okresu Bfieclav. Bûhem jejího v˘voje pfiedhlubeÀ nûkolikrát zaplavilo mofie. Pfii horotvorn˘ch pochodech byly z jurského podkladu utrÏeny bloky pevn˘ch jursk˘ch aÏ spodnokfiídov˘ch vápencÛ (tzv. ernstbrunnsk˘ch) a tmav˘ch jílovcÛ (klentnické souvrství), které vytvofiily vnûj‰í bradlové pásmo. Jursk˘ 388
BV 8
podklad leÏí v oblasti Pavlovsk˘ch vrchÛ na fundamentu âeského masivu v hloubce pfies 2 km a v˘chodnû ve VídeÀské pánvi je‰tû hloubûji. Asi pfied 16,5 mil. let mezi karpatem a badenem do‰lo k v˘raznému pohybu fly‰ov˘ch pfiíkrovÛ, které se pfiesunuly pfies spodnomiocenní sedimenty v˘chodního okraje karpatské pfiedhlubnû a vyzvedly se nad mofiskou hladinu. Brzy po tûchto v˘razn˘ch horotvorn˘ch pohybech proniklo na území okresu teplé mofie a obklopilo vyzvednuté ãásti Jihomoravsk˘ch a Stfiedomoravsk˘ch Karpat. Pro západní ãást okresu (Dyjsko-svrateck˘ úval) byla spodnobadenská transgrese poslední mofiskou záplavou a dal‰í v˘voj probíhal jiÏ v subaerick˘ch podmínkách. Na obnaÏeném povrchu pobfieÏní níÏiny se postupnû tvofiila síÈ prodlouÏen˘ch konsekventních vodních tokÛ (Svratky, Jihlavy, Jevi‰ovky, Dyje a jejich pfiítokÛ). V Jihomoravsk˘ch a Stfiedomoravsk˘ch Karpatech vznikal v teplém podnebí pobadensk˘ regionální zarovnan˘ povrch. Nejasn˘ je vznik zarovnan˘ch povrchÛ na ernstbrunnsk˘ch vápencích bradel Pavlovsk˘ch vrchÛ. Ve v˘chodní ãásti okresu do‰lo asi pfied 15 mil. let k v˘raznému kernému poklesu podél zlomÛ falkensteinsko-mikulovského a bulharského. Do pokleslé VídeÀské pánve proniklo tropické mofie stfiedního a svrchního badenu. V dÛsledkÛ kern˘ch poklesÛ se v nejhlub‰ích ãástech moravského podílu VídeÀské pánve v období od 15 aÏ po 6 mil. let B.P. (od poãátku badenu do konce pontu) nahromadily aÏ 3 km mocné, zprvu mofiské a pozdûji jezerní mladotfietihorní usazeniny. Asi pfied 13,5 mil. let B.P. ztratila v sarmatu VídeÀská pánev spojení se svûtov˘m oceánem. ZÛstalo zde vnitfiní brakické mofie, které se v pannonu zcela vysladilo. V Jihomoravsk˘ch a Stfiedomoravsk˘ch Karpatech vznikaly místní zarovnané povrchy, zejména typu pedimentÛ. Ve star‰ích ãtvrtohorách (pleistocénu) probíhal v˘voj georeliéfu pod vlivem stfiídání chladn˘ch období (glaciálÛ) a teplej‰ích období (interglaciálÛ). ¤ada geologick˘ch a geomorfologick˘ch
K
381-401_BV_uvod 28.3.2008 12:15 Stránka 389
■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■
C
M
Y
K
Okres Bfieclav
1
jevÛ a tvarÛ svûdãí o tom, Ïe v chladn˘ch obdobích pleistocénu byl na území okresu vyvinut permafrost. V ménû odoln˘ch horninách vznikaly rozsáhlé kryopedimenty a kolem vodních tokÛ se vyvinuly stupnû fiíãních teras. ¤íãní terasy, jejichÏ báze je asi 40 m nad dne‰ními fiekami, pravdûpodobnû pocházejí ze spodního pleistocénu. Ve svrchním pleistocénu (asi pfied 125 aÏ 10 000 lety) se ukládalo ‰tûrkové souvrství pofiíãních niv i váté písky. Vznikla mohutná souvrství spra‰í. V holocénu se v˘znamn˘m geomorfologick˘m ãinitelem stala lidská spoleãnost. V dÛsledku kácení lesÛ na vrchovinách do‰lo k rozsáhlé erozi pÛdy, jejíÏ produkty zpÛsobily v okrese zaná‰ení koryt fiek, jejich rozlivy a ukládání holocenních náplavov˘ch sedimentÛ na povrchu niv. V dÛsledku pûstování vinné révy a dal‰ích plodin vznikly na svazích ãetné agrární terasy. Okres Bfieclav patfií jako celek mezi nejteplej‰í okresy âeské republiky. Podle Quitt, E. (1971, 1984) leÏí v teplé klimatické oblasti, která je zde charakterizovaná prÛmûrnou teplotou vzduchu v ãervenci 19 aÏ 20 °C a v lednu –2 aÏ –3 °C, 60 aÏ 70 letními a 100 aÏ 110 mrazov˘mi dny a prÛmûrn˘m roãním úhrnem atmosférick˘ch sráÏek v rozmezí 500 aÏ 650 mm. V severním cípu
okresu, ve v˘bûÏku Dambofiické vrchoviny, je tato klimatická oblast v letním období mírnû chladnûj‰í (prÛmûrná teplota vzduchu v ãervenci dosahuje 18 aÏ 19 °C a poãet letních dní se pohybuje v prÛmûru mezi 50 aÏ 60) a vlhãí, takÏe celoroãní prÛmûrn˘ úhrn atmosférick˘ch sráÏek vystoupí na 550 aÏ 700 mm. PrÛmûrné roãní teploty vzduchu se v jiÏní ãásti okresu Bfieclav pohybují mezi 9,0 °C (Lednice ) aÏ 9,3 °C (Drnholec), ve Îdánickém lese mají Hustopeãe 9,2 °C a v˘‰e poloÏené Klobouky 8,8 °C. Nejchladnûj‰í mûsíc roku, leden, má v oblasti Dyjsko-svrateckého úvalu prÛmûrnou teplotu vzduchu –1,7 °C a ve v˘‰e poloÏen˘ch místech Îdánického lesa –2,4 °C. Absolutní teplotní minima v‰ak mohou klesnout od prosince do bfiezna na –25,0 °C a níÏe. Napfi. v Podivínû dosáhly 11. února 1929 dokonce –32,0 °C. V ãervnu klesá absolutní teplotní minimum na 0 °C a v ãervenci a v srpnu je obvyklé minimum 5 °C, ale uÏ v záfií klesá na –3 °C a v listopadu dosahuje témûfi –10 °C. Zima charakterizovaná prÛmûrnou denní teplotou 0 °C a niωí zaãíná v úvalu 15. prosince a konãí kolem 17. února, v oblasti Îdánického lesa zaãíná jiÏ kolem 13. prosince a konãí aÏ 19. února (Klobouky). Nejteplej‰ím mûsícem je
1 Soutok fiek Jihlavy a Svratky v Dyjsko-svrateckém úvalu pfied ústím do Vûstonické nádrÏe Vodního díla Nové Ml˘ny s novû vybudovan˘m umûl˘m ostrovem.
BV 9
389
381-401_BV_uvod 28.3.2008 12:15 Stránka 390
■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■
C
M
Y
Brnûnsko
1
1 Ko‰árské louky pfied pfiicházejícím de‰tûm.
390
BV 10
ãervenec, kter˘ má v Dyjsko-svrateckém úvalu prÛmûrnou teplotu vzduchu 19,2 aÏ 19,9 °C (Drnholec) a ve v˘‰e poloÏen˘ch ãástech Îdánického lesa 18,8 °C. Absolutní maximum teploty v úvalu bylo zmûfieno v Podivínû 4. ãervence 1950, a to 37,0 °C. I v ãervnu a srpnu jsou je‰tû absolutní teplotní maxima nad 36 °C. V fiíjnu v‰ak jiÏ klesají pod 30 °C a v prosinci mÛÏe vystoupit teplota v nejteplej‰ím dnu mírnû nad 15 °C. Letní období zaãíná v úvalu kolem 16. aÏ 20. kvûtna, ve vy‰‰ích polohách Îdánického lesa aÏ 21. kvûtna. Léto konãí v prÛmûru 12. aÏ 17. záfií. PrÛmûrné roãní úhrny atmosférick˘ch sráÏek se v okolí Bfieclavi pohybují nejãastûji v rozmezí 500 aÏ 550 mm, v západní ãásti okresu mírnû klesají pod 500 mm a ve Îdánickém lese dosahují hodnoty kolem 560 mm. Ve v‰ech pfiípadech jsou uvádûné hodnoty pod pfiíslu‰n˘m v˘‰kov˘m normálem. Nejvíce sráÏek spadne v létû, kdy se ãervencov˘ prÛmûr v úvalu pohybuje kolem 70 mm, ve vy‰‰ích polohách okresu kolem 76 mm. V extrémních pfiípadech v‰ak v období od kvûtna do listopadu pfiesáhne aktuální mûsíãní sráÏkov˘ úhrn hodnotu 150 mm, jako napfi. v kvûtnu 1911 v Kloboukách (196 mm), nebo v ãervenci 1913 ve Velk˘ch Bílovicích (228 mm). Za rok je v úvalu v prÛmûru 142,5 a v oblasti Îdánického lesa 121,5 dnÛ se sráÏkami. V úvalu snûÏí za rok kolem 26,6 dnÛ. V prÛmûru zaãíná snûÏit 18. listopadu
a první snûhová pokr˘vka se obvykle vytvofií 29. listopadu, poslední den se snûÏením b˘vá zaznamenán v poslední dekádû bfiezna a poslední den se snûhovou pokr˘vkou pfiipadá obvykle na polovinu bfiezna. V extrémních pfiípadech v‰ak lze registrovat první snûÏení jiÏ 24. fiíjna a poslední je‰tû kolem 10. kvûtna. V oblasti Boleradické vrchoviny i Hustopeãské pahorkatiny jsou v mnoh˘ch údolích velmi dobré podmínky k vytváfiení místních teplotních inverzí. Mezi v˘znamné inverzní polohy patfií napfi. údolí Trkmanky od Kobylí po Velké Pavlovice, údolí Harasky od Martinic, DivákÛ pfies Boleradice, MorkÛvky aÏ témûfi po Brumovice. Intenzivní a déletrvající místní inverze zaznamenáváme i na horním toku ·tinkovky a v údolích jejich levostrann˘ch pfiítokÛ prakticky od Kurdûjova po Horní Bojanovice. Svahy tûchto údolí mají velmi pfiízniv˘ sklon a jsou jen v˘jimeãnû porostlé lesem, takÏe v noci umoÏÀují stékání ochlazujícího se vzduchu ze svahÛ a jeho následné hromadûní v údolích. Vznikající jezera chladného vzduchu zde ohraniãují moÏnosti pûstování vinné révy. V severní ãásti okresu pfievládá v roãním prÛmûru proudûní ze západoseverozápadu. V Dyjsko-svrateckém úvalu je smûr proudûní vzduchu velmi závisl˘ na roãní dobû. Na jafie v˘raznû pfievládá severní sloÏka proudûní s mírn˘m nav˘‰ením v˘chodních smûrÛ vûtrÛ, v létû proudûní ze západoseverozápadu, na podzim z jihov˘chodu a v zimû jsou ãetné severní vûtry i proudûní z jiÏních smûrÛ. Bfieclavsk˘ okres, s v˘jimkou úzkého pruhu území podél fieky Moravy v jeho v˘chodní ãásti, náleÏí do povodí Dyje. ¤eka Dyje pfiitéká na území okresu u Nového Pfierova, protéká soustavou tfií novoml˘nsk˘ch nádrÏí, které byly na jejím toku vybudovány v letech 1975 aÏ 1987 a jeÏ jsou zdrojem vody pro závlahy, slouÏí pro ochranu pfied velk˘mi vodami, k chovu ryb a pro rekreaãní úãely. Ve stfiední novoml˘nské nádrÏi do Dyje pfiitéká její nejvût‰í pfiítok Svratka spolu s fiekou Jihlavou. Oba tyto toky mají na území okresu pouze
K
381-401_BV_uvod 28.3.2008 12:15 Stránka 391
■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■
C
M
Y
K
Okres Bfieclav
1
krátké dolní úseky. Pod nádrÏemi Nové Ml˘ny pfiitékají do Dyje zprava nejprve ·tinkovka, dále Trkmanka a nedaleko jejího ústí do Moravy je‰tû Kyjovka. Zprava do Dyje pfiitéká potok Vãelínek, na kterém leÏí soustava jedenácti Lednick˘ch rybníkÛ. Dyje ústí zprava do Moravy u státní hranice âR s Rakouskem a Slovenskem (P 13418,7 km2, L 305,6 km, Qa 43,7 m3⋅s–1). V bfieclavském okrese se nachází nejen umûlé, ale i pfiírodní vodní nádrÏe. V údolní nivû u Dyje se zachovala tfii malá jezera fiíãního pÛvodu, která vznikla oddûlením ãásti jejího koryta, kdyÏ fieka zmûnila smûr svého toku. Pro krajinu tohoto okresu jsou typické rybníky, které se zde zaãaly budovat jiÏ od 16. století v místech b˘val˘ch moãálÛ a mokfiin. Kromû Lednick˘ch rybníkÛ (nejvût‰í Nesyt) je v˘znamná soustava patnácti Pohofielick˘ch rybníkÛ jiÏnû od Pohofielic. Dal‰í velké rybníky najdeme v Lednici (Zámeck˘), ve Strachotínû (Strachotínsk˘), v Pouzdfianech (Pouzdfiansk˘). Rybníky se nejãastûji vyuÏívají k chovu ryb nebo slouÏí jako místní zdroje vody, ãásteãnû jsou vyuÏívány pro rekreaci. Okres Bfieclav se nachází na území Dyjsko-svrateckého úvalu, kter˘ je bu-
dován souvrstvím prÛlinovû propustn˘ch fiíãních sedimentÛ (‰tûrkopískÛ) údolních niv a pfiilehl˘ch niωích fiíãních teras souvisle zvodn˘ch mûlkou úrovní podzemní vody. V okrese jsou proto pro zásobování vodou vyuÏívány v˘luãnû zdroje podzemní vody. K nejv˘znamnûj‰ím vodním zdrojÛm patfií jímací území Bfieclav-Kanãí obora, dále Lednice, Vranovice, T˘nec,Tvrdonice a Zajeãí. Na území okresu jsou podmínky pro získání dal‰ích zdrojÛ podzemní vody. Problémy pfiedstavuje ochrana nûkter˘ch vodních zdrojÛ, neboÈ jakost jejich vody je ohroÏována antropogenní ãinností, a proto nûkterá z dfiíve vyuÏívan˘ch jímacích území musela b˘t vyfiazena z provozu (napfi. Bfieclav-·irok˘ DvÛr). V bfieclavském okrese je nûkolik zfiídel sirovodíkov˘ch vod, zejména v Brodû nad Dyjí, LanÏhotû, Podivínû, Sedleci a ·itbofiicích. Kromû toho se na jeho území vyskytují zfiídla síranové sodnohofieãnaté vody v Dolních Dunajovicích, Krumvífii a Zajeãí. Po stránce pÛdního pokryvu je okres Bfieclav jedním z regionÛ, kde plo‰nû pfievaÏují vysoce produktivní zemûdûlské pÛdy nad pÛdami lesními. Po celém území jsou nejroz‰ífienûj‰ím pÛdním ty-
1 Stfiední nádrÏ vodního díla Nové Ml˘ny.
BV 11
391
381-401_BV_uvod 28.3.2008 12:15 Stránka 392
■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■
C
M
Y
Brnûnsko
1
2
1 Soutok nejvût‰ích jihomoravsk˘ch fiek Dyje a Moravy. 2 Pararendzina modální na vápnitém fly‰i v PR Velk˘ Kuntínov.
392
BV 12
pem ãernozemû a z nich pak ãernozem typická. Ta je v celé severní a stfiední ãásti vázána hlavnû na spra‰e, pfiekr˘vající místy kyselé terasové ‰tûrky a ‰tûrkopísky (mezi nivami Svratky a Jihlavy, severnû podél novoml˘nsk˘ch nádrÏí) a slínité jíly aÏ slíny. V exponovanûj‰ích polohách jsou tyto pÛdy znaãnû erodované, na nûkter˘ch lokalitách aÏ na pÛdotvorn˘ substrát (projevuje se to mimo jiné v pahorkatinném georeliéfu okolí Hustopeãí, kde se ãernozem typická vyvinula na mocnûj‰ích pokryvech karbonátov˘ch svahovin). JiÏnû od Dolních Vûstonic a západnû od ·itbofiic se nachází ãernozemû se znaky slabého solonãakování (zasolení). Kromû toho zde vznikly i okrsky dal‰ích ãernozemí – ãernozem pelická na slínit˘ch horninách, ãernozem ãernicová a hnûdozemní na spra‰i. âernozem arenická na karbonátov˘ch píscích zaujímá pomûrnû velké území v˘chodnû od nivy Dyje v polygonu Velké Pavlovice–Velké Bílovice–Tvrdonice–LanÏhot–Bfieclav– Podivín spolu s akcesorickou ãernozemí pelickou na slínech. Ze skupiny molick˘ch pÛd tu mají velké zastoupení i ãernice. âernice typická se vytvofiila na nivních karbonátov˘ch sedimentech podél státní hranice jiÏnû od Mikulova, v nivû Nikolãického potoka (severozápadnû od ·itbofiic), Trkmanky (severov˘chodnû od Kobylí), Pru‰ánky (mezi âejkovicemi a Moravsk˘m ÎiÏkovem), v nivû Dyje (od III. nádrÏe Vodního díla Nové Ml˘ny po oblast mezi Bfieclaví a LanÏhotem), v okolí rybníku Nesyt. V men‰ím rozsahu se s ní v tûchto po-
lohách vyskytuje i ãernice pelická na slínech. V nivû podél pravého bfiehu Dyje (mezi III. nádrÏí Vodního díla Nové Ml˘ny a Po‰tornou) a v nivû Kyjovky (jihov˘chodnû od Moravské Nové Vsi) vznikly asociace ãernice glejové a pelické na bezkarbonátov˘ch nivních sedimentech. Nûkolik vût‰ích celkÛ zaujímají v regionu i hnûdozemû. Hnûdozem typická se vytvofiila na spra‰ích severov˘chodnû od Pohofielic, Mikulova a Hustopeãí. Mezi Klobouky u Brna a Kobylím ji doprovází i ménû zastoupená kambizem typická na svahovinách karbonátov˘ch i bezkarbonátov˘ch fly‰ov˘ch bfiidlic. Typická (psefitická) kambizem se vyskytuje jako dominantní sloÏka v asociacích s ãernozemí typickou mezi Valticemi a Po‰tornou, kde je vázána na kyselé terasové ‰tûrky a ‰tûrkopísky. Severnû od novoml˘nsk˘ch nádrÏí i mezi fiekami Svratkou a Jihlavou v této oblasti se na karbonátov˘ch píscích vyvinula kambizem arenická jako doprovodn˘ pÛdní typ ãernozemí. Skupinu melanick˘ch pÛd reprezentují pfiedev‰ím pararendziny a rendziny. Pararendzina typická se nachází ve stfiední aÏ jihozápadnûjiÏní oblasti Bfieclavska, kde se vyvinula na slínit˘ch jílech aÏ slínech pfieváÏnû pod trval˘mi travními porosty spolu s dominantními ãernozemûmi. V severov˘chodním v˘bûÏku okresu tvofií men‰í okrsky také pararendzina kambizemní na karbonátov˘ch fly‰ov˘ch pískovcích. Na svahovinách vápencÛ Pavlovsk˘ch vrchÛ (Dûvín 554,4 m n. m., Stolová hora a okolí), vrchÛ Turold a Svat˘ kopeãek u Mikulova vznikla rendzina typická (litická, kambizemní), na niÏ navazuje na ménû svaÏit˘ch pokryvech karbonátov˘ch svahovin ãernozem typická. ·iroké nivy Dyje, Svratky a Jihlavy pfied jejich ústím do novoml˘nsk˘ch nádrÏí, celou oblast od soutoku Moravy a Dyje aÏ po spojnici Tvrdonice– LanÏhot–Bfieclav (i severnû od ní) pokr˘vají nivní pÛdy – fluvizem glejová, ménû i fluvizem typická na bezkarbonátov˘ch nivních sedimentech, lemující i nûkteré fiíãky a potoky regionu (Trkmanka, Ka‰nice, Hanivky, Haraska, ·tinkovka, Spálen˘ potok aj.).
K
381-401_BV_uvod 28.3.2008 12:15 Stránka 393
■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■
C
M
Y
K
Okres Bfieclav POTENCIÁLNÍ P¤IROZENÁ VEGETACE
Prakticky cel˘ okres Bfieclav patfií do Panonského termofytika a jeho flóra a vegetace je velmi pestrá. V nivû Dyje se dochovaly nejlep‰í ukázky panonsk˘ch luÏních lesÛ a nejvût‰í rozlohy níÏinn˘ch nivních luk v âeské republice, rovnûÏ v pahorkatinách Bfieclavska najdeme nejpestfiej‰í teplomilnou nelesní vegetaci a nejvût‰í druhovou diverzitu
teplomiln˘ch submediteránních, panonsk˘ch a ponticko-jihosibifisk˘ch rostlin v âeské republice. Nivu Dyje a jejích hlavních pfiítokÛ Jihlavy a Svratky a rovnûÏ nivu Moravy pokr˘vala mozaika luÏních lesÛ a aluviálních luk a mokfiadÛ. V lesích pfievaÏoval tzv. tvrd˘ luh (Fraxino pannonicae-Ulmetum) s dubem letním (Quercus BV 13
393
381-401_BV_uvod 28.3.2008 12:15 Stránka 394
■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■
C
M
Y
Brnûnsko
1
2
4
3
1 Hofiec hofiepník (Gentiana pneumonanthe) roste na loukách v okolí Lednice. 2 Jedin˘m místem v˘skytu kriticky ohroÏeného timoje trojlaloãného (Laser trilobum) v âR je Diváck˘ les u Hustopeãí. 3 ProtûÏ Ïlutobílá (Gnaphalium luteoalbum). 4 Porost paprsky velkokvûté (Orlaya grandiflora) v NPR DûvínKotel-Soutûska.
394
BV 14
robur) a jasanem úzkolist˘m (Fraxinus angustifolia), v podrostu napfi. s váleãkou lesní (Brachypodium sylvaticum), ostfiicí hubenou (Carex strigosa), kopfiivou dvoudomou (Urtica dioica) a s charakteristick˘mi jarními geofyty, k nimÏ zde náleÏí zejména snûÏenka podsnûÏník (Galanthus nivalis), kfiivatec Ïlut˘ (Gagea lutea), sasanka pryskyfiníkovitá (Anemonoides ranunculoides), fiidãeji i ladoÀka vídeÀská (Scilla vindobonensis) nebo l. rakouská (S. drunensis). Ménû ãast˘ na místech s dlouho stagnující vodou je tzv. mûkk˘ luh (Salicetum albae) s vrbou bílou (Salix alba), topolem bíl˘m (Populus alba) a t. ãern˘m (P. nigra), v jejichÏ bylinném patfie najdeme celou fiadu druhÛ mokfiadních, napfi. kosatec Ïlut˘ (Iris pseudacorus) nebo bleduli letní (Leucojum aestivum). V nivû Dyje se jen ostrÛvkovitû na nejvy‰‰ích místech, tzv. hrúdech, vyskytují i dubohabfiiny (Fraxino pannonicae-Carpinetum) s typick˘mi hájov˘mi druhy, k nimÏ náleÏí hrachor jarní (Lathyrus vernus), dymnivka dutá (Corydalis cava), d. nízká (C. pumila) a v minulosti zde snad v˘jimeãnû rostly i teplomilné doubravy. Typické ukázky luÏních lesÛ chrání napfi. NPR Ran‰purk,
NPR Cahnov-Soutok a PR PlaãkÛv les a fiíãka ·atava. Pro odlesnûná místa jsou nejtypiãtûj‰í louky svazu Cnidion s jarvou Ïilnatou (Cnidium dubium), violkou nízkou (Viola pumila), konitrudem lékafisk˘m (Gratiola officinalis) a ‰i‰ákem hrálovit˘m (Scutellaria hastifolia), ménû ãasto porosty s pfievaÏujícím bezkolencem rákosovit˘m (Molinia arundinacea), kter˘ doprovází napfi. bukvice lékafiská (Betonica officinalis) a srpice barvífiská (Serratula tinctoria). Na odlesnûn˘ch hrúdech se objevuje vegetace teplomiln˘ch trávníkÛ svazu Koelerio-Phleion phleoidis se stepními a pískomiln˘mi druhy, k nimÏ patfií napfi. kostfiava walliská (Festuca valesiaca), kavyl píseãn˘ (Stipa borysthenica), ãestec klasnat˘ (Pseudolysimachion spicatum), kosatec pestr˘ (Iris variegata), smldník ole‰níkovit˘ (Peucedanum oreoselinum) a trávniãka obecná (Armeria vulgaris). V nivních mokfiadech najdeme porosty vysok˘ch ostfiic (Caricion gracilis), orobincÛ a rákosu (Phragmition), velmi vzácnû zde dosud najdeme i zbytky kontinentálních vysokobylinn˘ch spoleãenstev svazu Veronico longifoliae-Lysimachion vulgaris se ÏluÈuchou Ïlutou
K
381-401_BV_uvod 28.3.2008 12:15 Stránka 395
■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■
C
M
Y
K
Okres Bfieclav (Thalictrum flavum) a ãestcem dlouholist˘m (Pseudolysimachion longifolium), které jinde v âeské republice nebyly prakticky zaznamenány. V tÛních a odstaven˘ch ramenech je typická vodní vegetace se stulíkem Ïlut˘m (Nuphar lutea) a nyní vzácn˘m leknínem bíl˘m (Nymphaea alba) a fiadou dal‰ích druhÛ, na periodicky obnaÏovan˘ch místech vegetace jednolet˘ch nebo krátkovûk˘ch bylin, napfi. s pu‰tiãkou rozprostfienou (Lindernia procumbens) a trojfiadkou Micheliovou (Dichostylis micheliana). Pfiíklady mokfiadní a vodní vegetace chrání napfi. NPP Pastvisko u Lednice, PP Jezírko Kutnar a PR StibÛrkovská jezera. V nivách men‰ích pfiítokÛ (zejména Trkmanky a Vãelínku) se v minulosti nacházely komplexy slanomilné vegetace, z nichÏ do souãasnosti pfieÏily jen fragmenty – ty nejzachovalej‰í chrání PR Slanisko Dobré Pole a PR Slanisko Novosedly, do CHKO Pálava náleÏí NPR Slanisko u Nesytu. Aãkoli zde do‰lo v minulosti ke ztrátám v druhové diverzitû, dosud se zde vyskytuje fiada kriticky ohroÏen˘ch druhÛ, napfi. sivûnka pfiímofiská (Glaux maritima) a hvûzdnice slanistá (Tripolium pannonicum). Pahorkatiny v minulosti pokr˘valy teplomilné, zejména ‰ípákové doubravy a dubohabfiiny. Na jiÏních svazích to byly zejména dfiínové doubravy (Corno-Quercetum) s fiadou teplomiln˘ch a svûtlomiln˘ch bylin v podrostu, na plo‰inách ponûkud ochuzenûj‰í subkontinenální spra‰ové doubravy (Quercetum pubescenti-roboris). Typické pfiíklady najdeme napfi. v PR Nosperk a PR Hrádek. Na vápencov˘ch bradlech Pavlovsk˘ch vrchÛ (a v ochuzen˘ch typech velmi vzácnû i jinde) se dále objevují i prosvûtlené mahalebkové doubravy (Pruno mahaleb-Quercetum pubescentis), v jejichÏ podrostu se nachází druhovû bohatá stepní flóra. Pro úpatí svahÛ a severní sklony jsou charakteristické panonské prvosenkové dubohabfiiny (Primulo-Carpinetum), které na Hustopeãsku pfiecházejí aÏ do karpatsk˘ch ostfiicov˘ch dubohabfiin (Carici pilosae-Carpinetum). Pouze v˘jimeãnû se na Bfieclavsku setkáme i s bukem lesním (Fagus sylvatica), napfi. v PR Roviny u Divák.
2
1
Na odlesnûn˘ch místech pahorkatin najdeme komplex teplomilné travinobylinné vegetace. Nejprud‰í hfibítky s jiÏní orientací velmi ãasto hostí drnovou step svazu Festucion valesiacae s kostfiavou walliskou (Festuca valesiaca) a kavyly (Stipa spp.), napfi. v NPR Pouzdfianská step-Kolby, kterou na ménû vysychav˘ch stanovi‰tích stfiídají porosty s ostfiicí nízkou (Carex humilis). Na severních sklonech a na ménû svaÏit˘ch místech jsou typické teplomilné trávníky svazu Bromion erecti s váleãkou prapofiitou (Brachypodium pinnatum) nebo svefiepem vzpfiímen˘m (Bromus erectus). Cel˘ komplex takové vegetace najdeme napfi. v PR Louky pod Kumstátem. Na mûlk˘ch rendzinov˘ch pÛdách v CHKO Pálava k tomu pfiistupuje je‰tû vegetace skal svazu Seslerio-Festucion pallentis a vegetace skalních stepí, která téÏ náleÏí do svazu Festucion valesiacae. Zvlá‰tností ‰tûrkopískÛ na vy‰‰í terase mezi Bfieclaví, Lednicí a Valticemi jsou svérázné teplomilné doubravy (Carici fritschii-Quercetum roboris) s hojn˘m dubem cerem (Quercus cerris) a ostfiicí Fritschovu (Carex fritschii), kde se spolu s fiadou teplomiln˘ch rostlinn˘ch druhÛ na lesních louãkách vyskytují i nûkteré acidofilní podhorské rostliny, napfi. smilka tuhá (Nardus stricta). K ochranû této flóry a vegetace je zfiízena NPP Rendezvous. Vegetace otevfien˘ch písãin (svaz Corynephorion) je na Bfieclavsku ochuzená, najdeme ji jednak v oblasti Bofiího lesa, jednak na nûkter˘ch hrúdech v nivû Dyje. âásteãnû je chránûna v PR Franti‰kÛv rybník. Z hlediska ochrany fytogenofondu má v˘znam i vegetace teplomiln˘ch plevelÛ na okrajích polí a na úhorech (svaz Caucalidion lappulae), kde najdeme celou fiadu vzácn˘ch a ohroÏen˘ch druhÛ, napfi. hlaváãek plamenn˘ (Adonis
3
4
5
1 ¤efii‰nice malokvûtá (Cardamine parviflora). 2 Starãek zlat˘ (Senecio doria) rostoucí vzácnû na loukách a v pobfieÏních hou‰tinách patfií mezi kriticky ohroÏené druhy. 3 ¤ebfiíãek sleziníkolist˘ (Achillea aspleniifolia). 4 Ostfiice ‰áchorovitá (Carex bohemica). 5 Bezkolenec rákosovit˘ (Molinia arundinacea).
BV 15
395
381-401_BV_uvod 28.3.2008 12:15 Stránka 396
■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■
C
M
Y
Brnûnsko
3 1
4
2
5
1 Netop˘r brvit˘ (Myotis emarginatus) z pÛdních prostor Rybniãního zámeãku. 2 Rychle mizející ploskoroh pestr˘ (Libelloides macaronius) pfiipomíná pestrou váÏku, ale je pfiíbuzn˘ známé zlatooãce. 3 Nበnejdel‰í tesafiík, tesafiík obrovsk˘ (Cerambyx cerdo), se vyvíjí 2 aÏ 3 roky ve dfievû star˘ch dubÛ. 4 Velevrub malífisk˘ (Unio pictorum) je druhem vût‰ích fiek, napfi. Dyje. 5 Páchník hnûd˘ (Osmoderma eremita).
396
BV 16
flammea), ãernuchu rolní (Nigella arvensis) a vrabeãnici roãní (Thymelaea passerina). Cel˘ okres kromû zanedbatelného území na severov˘chodû leÏí v panonské podprovincii, coÏ urãuje sloÏení jeho bohaté a pozoruhodné fauny, patrnû nejzajímavûj‰í na celém území âeské republiky. Mnohé druhy zde mají jediné lokality v˘skytu v âR, nejsevernûj‰í nalezi‰tû ve stfiední Evropû nebo dokonce v rámci celého areálu. NíÏinné úvaly podél dolních tokÛ Dyje a Moravy, vãetnû oblasti jejich soutoku, zahrnují pfiedev‰ím luÏní lesy a zbytky záplavov˘ch luk s velmi bohatou faunou evropského v˘znamu, i kdyÏ ochuzenou po vodohospodáfisk˘ch úpravách. V periodick˘ch tÛních se setkáme s kor˘‰i listonohem jarním (Lepidurus apus) a ÏábronoÏkou snûÏní (Eubranchipus grubii). Pouze u Lednice byl zji‰tûn cvrãek Pteronemobius heydenii, na vlhké pobfieÏní písãiny je vázána saranãe Tetrix bolivari. Charakteristick˘mi druhy masafiek zbytkov˘ch luhÛ jsou Ascelotella granulata a Heteronychia hae-
morrhoides. LuÏním druhem je i stfievlík Carabus clathratus, jehoÏ nejpoãetnûj‰í populace byly zniãeny pfii v˘stavbû Vodního díla Nové Ml˘ny. Jedin˘ nález velmi vzácné mery Egeirotrioza populi z na‰eho území pochází z luÏního lesa u Charvatské Nové Vsi. Z okolí Podivína a Lednice byly nedávno popsány dva druhy krascÛ Agrilus kubani a A. viscivorus. Kovafiík Ectamenogonus montandoni není znám odjinud ve stfiední Evropû. PoblíÏ LanÏhota byl nalezen mohutn˘ tesafiík Megopis scabricornis. Nedaleko Lednice byl zji‰tûn nejsevernûj‰í v˘skyt drobníãka Preisseckerova (Ectoedemia preisseckeri). Na Soutoku byl teprve nedávno zji‰tûn unikátní v˘skyt tesafiíka alpského (Rosalia alpina). Zcela specifické biotopy pfiedstavují dfiíve v úvalech roz‰ífiená, dnes kriticky ohroÏená slaniska. Pfies jejich malou rozlohu se zde stále setkáme s nûkolika druhy, které jinde na na‰em území neÏijí. Jsou to napfiíklad mot˘li pouzdrovníãek Coleophora halophilella, chobotníãek slani‰tní (Bucculatrix maritima) a makadlovka Scrobipalpa samadensis, stfievlíãci Acupalpus elegans a Amara pseudostrenua a drabãík Philonthus salinus. Pahorkatinné oblasti jsou do velké míry zkulturnûné, na zbytcích stepních lad, zejména v NPR Pouzdfianská step a na vápencov˘ch bradlech Pavlovsk˘ch vrchÛ, se vyskytuje velk˘ poãet bezobratl˘ch. Patfií sem napfiíklad ‰kvor dvouskvrnn˘ (Anechura bipunctata), ‰váb Ectobius erythronotus, mohutná kobylka sága (Saga pedo), kobylka Platycleis vittata, unikátní kobylka Poecilimon intermedius, známá pouze od Kurdûjova, cvrãek Eumodicogryllus bordigalensis a saranãe Arcyptera microptera. Ostruhovník Kelisia halpina byl nedávno objeven jako pro vûdu nov˘ druh na Pavlovsk˘ch vr‰ích. Masafika Stackelbergeola mehadiensis byla zji‰tûná na Li‰ãím vrchu u Sedlece, zlatohlávek uhersk˘ (Netocia ungarica) a kozlíãek Agapanthia cynarae známí z Pouzdfianské stepi byli patrnû vyhubeni vypalováním vegetace. Drobn˘ hnojík Aphodius hoberlandti je dosud znám pouze z Nového Dvora a severního Rakouska. K velk˘m vzácnostem patfií dále mr‰ník Satrapes sarto-
K
381-401_BV_uvod 28.3.2008 12:15 Stránka 397
■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■
C
M
Y
K
Okres Bfieclav rii, mravenec Anergates atratulus a více druhÛ majek, napfi. Meloe uralensis a M. scabriusculus. Z mnoÏství druhÛ mot˘lÛ je moÏné zmínit pouzdrovníãky Coleophora acrisella a C. dignella, nesytku ‰alvûjovou (Chamaesphecia colpiformis), píìalku bezbarvou (Nebula achromaria) a pfiástevníka ãernoskvrnného (Cycnia luctuosa). Îije zde i mnoÏství vzácn˘ch teplomiln˘ch druhÛ blanokfiídl˘ch, napfi. samotáfiské vãely hedvábnice Colletes collaris, C. graeffei, trubãice Melliturga praestans, piloroÏka Melitta dimidiata a ãmelák Megabombus fragrans. RovnûÏ zbytky tepl˘ch, zejména ‰ípákov˘ch doubrav jsou biotopem fiady zajímav˘ch a vzácn˘ch druhÛ. Patfií k nim napfiíklad mravkolev okat˘ (Dendroleon pantherinus) a masafika Robineauella pseudoscoparia, z mot˘lÛ napfi. drobníãci Ectoedemia caradjai a E. gilvipennella, li‰aj dubov˘ (Marumba quercus) a píìalka rÛznoroÏec jiÏní (Paraboarmia viertlii). MnoÏství druhÛ je nezávisle na dal‰ích podmínkách stanovi‰tû vázáno na staré duby, jako napfi. zlatohlávek Potosia fieberi, tesafiík obrovsk˘ (Cerambyx cerdo), tesafiík Trichoferus pallidus, mravenec luÏní (Liometopum microcephalum) a jeho blanokfiídl˘ parazit Tracheliodes curvitarsis. V dolních tocích Moravy, Dyje a Kyjovky a jejich inundaãních oblastech se vyskytuje fiada vzácn˘ch druhÛ ryb, jako je hrouzek bûloploutv˘ (Romanogobio albipinnatus), cejn perleÈov˘ (Abramis sapa), c. sin˘ (A. ballerus), ostrucha kfiivoãará (Pelecus cultratus), candát v˘chodní (Sander volgensis), jeÏdík dunajsk˘ (Gymnocephalus baloni), j. Ïlut˘ (G. schraetser), drsek vût‰í (Zingel zingel), d. men‰í (Z. streber) nebo divoká forma kapra obecného – sazana (Cyprinus carpio carpio m. hungaricus). V fiekách najdeme pÛvodní populaci bolena dravého (Aspius aspius), vzácnû se objevuje jeseter mal˘ (Acipenser ruthenus). Hlavní oblast v˘skytu obojÏivelníkÛ pfiedstavují záplavové nivy vût‰ích fiek. Charakteristické jsou dosud poãetné populace kuÀky obecné (Bombina bombina), rosniãky zelené (Hyla arborea), skokana ostronosého (Rana arvalis) a vodních skokanÛ zastoupen˘ch hlavnû s. zelen˘m (R. kl. esculenta) a s. krát-
konoh˘m (R. lessonae), ale stále poãetnûji i s. skfiehotav˘m (R. ridibunda). V nivách Ïijí poãetnûj‰í populace i dal‰ích druhÛ: blatnice skvrnité (Pelobates fuscus), ropuchy obecné (Bufo bufo), r. zelené (B. viridis), skokana ‰tíhlého (Rana dalmatina) a ãolka obecného (Triturus vulgaris). V˘znamn˘m je osídlení údolních niv ãolkem dunajsk˘m (Triturus dobrogicus). UÏovka hladká (Coronella austriaca) se poãetnûji vyskytuje pfiedev‰ím na Pavlovsk˘ch vr‰ích, Pouzdfianské stepi nebo v Boleradické vrchovinû. Zajímavou je její populace Ïijící v terestrick˘ch rákosinách u Sedlece. Poãetné populace je‰tûrky zelené (Lacerta viridis) Ïijí na Pavlovsk˘ch vr‰ích, Pouzdfianské stepi a v okolí Kobylí. Nedávno introdukovaná populace Ïelvy bahenní (Emys orbicularis) v mokfiadu Betlém pfii bfiehu stfiední novoml˘nské nádrÏe se obãas úspû‰nû rozmnoÏuje. Mimofiádnû bohatá je zdej‰í fauna ptákÛ. V otevfiené krajinû hnízdí Èuh˘k obecn˘ (Lanius collurio), pûnice vla‰ská (Sylvia nisoria), bramborníãek ãernohlav˘ (Saxicola torquata), strnad luãní (Miliaria calandra), strakapoud jiÏní (Dendrocopos syriacus), kter˘ je charakteristick˘m obyvatelem pfiedev‰ím obcí a mûst a krutihlav obecn˘ (Jynx torquilla), fiídce Èuh˘k ‰ed˘ (Lanius excubitor), vzácnû ve vinohradech bûlofiit ‰ed˘ (Oenanthe oenanthe), jehoÏ tradiãní hnízdi‰tû na Pavlovsk˘ch vr‰ích jsou dnes opu‰tûna, v pískovnách a strÏen˘ch bfiezích vlha pestrá (Merops apiaster) a bfiehule fiíãní (Riparia riparia), na Pavlovsk˘ch vr‰ích a v Milovickém lese pfietrvává hnízdûní dudka chocholatého (Upupa epops). Nûkteré v minulosti charakteristické druhy jiÏ vymizely: mandelík hajní (Coracias garrulus), Èuh˘k men‰í (Lanius minor), È. rudohlav˘ (L. senator) a strnad zahradní (Emberiza hortulana), z Pavlovsk˘ch vrchÛ i skalník zpûvn˘ (Monticola saxatilis). Ve skalách Pavlovsk˘ch vrchÛ hnízdí v˘r velk˘ (Bubo bubo) a krkavec velk˘ (Corvus corax). Bfieclavsko je známé pfiedev‰ím bohatstvím ptákÛ mokfiadÛ, rybníkÛ a luÏních lesÛ. Z dravcÛ jsou nejv˘znamnûj‰í luÀák hnûd˘ (Milvus migrans), l. ãerven˘ (M. milvus), raroh
1
2
3
1 Severní okraj areálu drobníãka Preisseckerova (Ectoedemia preisseckeri) dosahuje okolí Lednice; housenka tohoto druhu se vyvíjí v listech jilmÛ. 2 Kolpík bíl˘ (Platalea leucorodia) lÏícovit˘m zobákem filtruje vodu. 3 Samci skokana ostronosého (Rana arvalis) mají v dobû rozmnoÏování modré zbarvení.
BV 17
397
381-401_BV_uvod 28.3.2008 12:15 Stránka 398
■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■
C
M
Y
Brnûnsko
3
1
2
1 Vzácnou rybou dolního toku Dyje je jeseter mal˘ (Acipenser ruthenus). 2
Blatnice skvrnitá (Pelobates fuscus). 3
398
Racek boufiní (Larus canus).
BV 18
velk˘ (Falco cherrug), orel mofisk˘ (Haliaeetus albicilla), o. královsk˘ (Aquila heliaca) a vãelojed lesní (Pernis apivorus). V minulosti zde na severní hranici areálu vzácnû hnízdila i po‰tolka rudonohá (Falco vespertinus) a p. jiÏní (F. naumanni). Charakteristick˘m obyvatelem mokfiadÛ a rybníkÛ je moták pochop (Circus aeruginosus). V luÏních lesích dále hnízdí ãáp ãern˘ (Ciconia nigra), holub doupÀák (Columba oenas), datel ãern˘ (Dryocopus martius), Ïluna ‰edá (Picus canus), Ïluva hajní (Oriolus oriolus), slavík obecn˘ (Luscinia megarhynchos), poãetnû strakapoud prostfiední (Dendrocopos medius) a lejsek bûlokrk˘ (Ficedula albicollis), místy moudivláãek luÏní (Remiz pendulinus). V rozsáhlém komplexu luÏních luk na Soutoku ve velkém mnoÏství hnízdí chfiástal polní (Crex crex). Jediná kolonie kormoránÛ velk˘ch (Phalacrocorax carbo) dnes sídlí na Kfiivém jezefie u Nov˘ch Ml˘nÛ. V nivách jsou charakteristická stromová hnízda ãápa bílého (Ciconia ciconia) a kolonie volavky popelavé (Ardea cinerea). V kolm˘ch bfiezích fiek a star˘ch fiíãních ramen hnízdí ledÀáãek fiíãní (Alcedo atthis), podél fiek pisík obecn˘ (Actitis hypoleucos). V ãetn˘ch rákosov˘ch mokfiadech nebo luã-
ních mokfiinách hnízdí vzácnû chfiástal mal˘ (Porzana parva), ch. kropenat˘ (P. porzana) a s˘kofiice vousatá (Panurus biarmicus). Na Soutoku byl pfied nûkolika lety dokonce registrován hnízdní v˘skyt chfiástala nejmen‰ího (Porzana pusilla). Bfiehou‰ ãernoocas˘ (Limosa limosa) jako hnízdící jiÏ vymizel, dodnes snad ojedinûle je‰tû vyhnízdí bekasina otavní (Gallinago gallinago), ãastûji zahnízdí zpravidla jednotlivé páry vodou‰e rudonohého (Tringa totanus), poãetnost dfiíve bûÏné ãejky chocholaté (Vanellus vanellus) je znaãnû sníÏená. Stfiední novoml˘nská nádrÏ je v˘znamná pfiedev‰ím jako zimovi‰tû seversk˘ch husí a orla mofiského, z pohledu hnízdûní jde o nejpoãetnûj‰í hnízdi‰tû rybáka obecného (Sterna hirundo) a racka chechtavého (Larus ridibundus). Jednotlivû, ale pravidelnû zde hnízdí racek ãernohlav˘ (Larus melanocephalus), r. bûlohlav˘ (L. cachinans) a r. boufiní (L. canus). Právû zde poprvé novodobû v roce 1982 zahnízdil kormorán velk˘. Bûhem budování novoml˘nsk˘ch nádrÏí docházelo k mimofiádn˘m koncentracím hnízdících ptákÛ nebo pfiechodn˘m hnízdûním nûkter˘ch jinak pouze v˘jimeãnû hnízdících druhÛ: kolpíka bílého (Platalea leucorodia), spoleãné kolonie volavky ãervené (Ardea purpurea) a kvako‰e noãního nebo rybáka ãerného (Chlidonias nigra). Na druhé stranû ale vedlo vybudování vodního díla k zániku unikátních lokalit mokfiadních ptákÛ na Panském jezefie u Strachotína nebo ·akvickém rybníku ãi tradiãních hnízdi‰È hus velk˘ch a kachen divok˘ch (Anas platyrhynchos). Rybníky byly na Bfieclavsku tradiãnû osídlovány mokfiadními ptáky velmi poãetnû. Pouze Lednické rybníky jsou
K
381-401_BV_uvod 28.3.2008 12:16 Stránka 399
■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■
C
M
Y
K
Okres Bfieclav v tomto smûru stále velmi v˘znamné. Hnízdûní bahÀákÛ je na nich obãas podporováno letnûním (v minulosti zde pfii tûchto pfiíleÏitostech pravidelnû hnízdil tenkozobec opaãn˘ (Recurvirostra avosetta). Na Bfieclavsku se nacházejí v˘znamné tahové zastávky a zimovi‰tû ptákÛ. Dolní Podyjí a Pomoraví s pfiilehl˘mi rybniãními soustavami je v˘znamn˘m zimovi‰tûm mofisk˘ch orlÛ, na Soutoku je tahové shromaÏdi‰tû obou druhÛ luÀákÛ a zimovi‰tû luÀáka ãerveného. Novoml˘nské nádrÏe jsou pak i stfiedoevropsky v˘znamn˘m zimovi‰tûm vodních ptákÛ s nocováním desetitisícÛ seversk˘ch hus polních (Anser fabalis) a h. bûloãel˘ch (A. albifrons). Zajímavostí je pravidelnûj‰í zimování zedníãka skalního (Tichodroma muraria) na Pavlovsk˘ch vr‰ích. Nivy Dyje a Moravy jsou hojnû osídleny bobrem evropsk˘m (Castor fiber) a trvale zde Ïije vydra fiíãní (Lutra lutra). V Milovickém lese byly zji‰tûny poãetné populace netop˘ra ãerného (Barbastella barbastellus) a netop˘ra velkouchého (Myotis bechsteinii). V jiÏních bezles˘ch zemûdûlsky vyuÏívan˘ch oblastech Bfieclavska dodnes vzácnû Ïije tchofi stepní (Mustela eversmanii). NíÏinné ãásti okresu Bfieclav byly osídleny koãujícími lidmi jiÏ v pleistocénu (star˘ a stfiední paleolit). V období kolem 40 000 let pfi. n. l. pfiichází na území moderní ãlovûk. V mladém paleolitu (pavlovienu) se v období kolem 25 000 pfi. n. l. pfii severov˘chodním aÏ v˘chodním úpatí Pavlovsk˘ch vrchÛ rozkládala rozsáhlá trvalá sídli‰tû lovcÛ mamutÛ. V 6. tisíciletí se posunula na jiÏní Moravu zemûdûlská neolitická civilizace. Jihomoravsk˘ neolit se vyvíjel v pfiízniv˘ch geomorfologick˘ch, pÛdních i klimatick˘ch podmínkách (boreál a atlantik) a zmûnil v období 5700 – 4500 let pfi. n. l. pÛvodní krajinu v kulturní zemûdûlskou krajinu. RovnûÏ eneolit byl obdobím pfiízniv˘m pro rozvoj zemûdûlství i rÛst populace, která proniká i do dosud zalesnûn˘ch pahorkatin. Koncem eneolitu v sídli‰tích jiÏ pfievaÏují pozÛstatky chovné zvûfie nad lovnou. Poãátek 2. tisíciletí pfi. n. l. je na jiÏní Moravû koncem doby kamenné a vznikem civilizace doby
1
bronzové (1900 – 759 pfi. n. l.). Lidé únûtické kultury osídlili jiÏ celé území okresu od Staré Bfieclavi na jihu pfies Mu‰ov aÏ po Rebe‰ovice na severu v okrese Brno-venkov. Únûtické osady se vût‰inou rozkládaly na mírn˘ch svazích obrácen˘ch k jihu aÏ do nadmofiské v˘‰ky zhruba 400 m. Vrcholová hradi‰tû z tohoto období byla na Stolové hofie u Klentnice, Dûvínû. V 8. století pfi. n. l. zaãíná na jiÏní Moravû doba Ïelezná. Pro krajinu tohoto období jsou pfiíznaãná venkovská sídli‰tû, relativnû poãetná hradi‰tû a mohylová pohfiebi‰tû. Hradi‰tû z doby Ïelezné (hal‰tatské) se nacházejí u obcí Borkovany, Diváky, MorkÛvky. Od poloviny 4. století pfi. n. l. se na území okresu usídlují Keltové. Keltské osídlení okresu bylo konsolidované a plynulé asi po dobu 200 let (napfi. níÏinná sídli‰tû Drnholec, Strachotín, Milovice). Na polích Keltové pûstovali p‰enici, jeãmen, proso, hrách, ãoãku a vikev. Z domácích zvífiat pfievládali tur domácí, ovce, kozy, prase domácí. Stáda dobytka se pásla zejména na lukách v nivách a v lesích. Z období mezi koncem keltské a poãátkem germánské je málo informací. ¤ímská okupace území okresu zahrnuje zhruba ãtyfii první století na‰eho letopoãtu. S pfiíchodem germánského kmene SvébÛ souãasnû souvisí i posun fiímsk˘ch legií severnû od Dunaje. Svébská sídla na území okresu byla napfi. v Drnholci, Mu‰ovû, ¤epicích. Svébové v‰ak zfiejmû pfiíli‰ neovlivnili ráz krajiny zanechan˘ Kelty. Na území okresu se
2
1 Orel mofisk˘ (Haliaeetus albicilla) na hnízdû s rybí potravou. 2 Vûstonická venu‰e je od doby nálezu uchovávána ve dvou kusech, délka 11,5 cm.
BV 19
399
381-401_BV_uvod 28.3.2008 12:16 Stránka 400
■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■
C
M
Y
Brnûnsko
1
1 Klasicistní loveck˘ zámeãek Pohansko (stavba z roku 1812). Na místû zámku a severov˘chodnû od nûj se zachoval val velkého slovanského hradi‰tû, jeÏ se moÏná jmenovalo Lovûtíngrad. Toto místo bylo osídleno od 6. do 10. stol. jako jedno z center Velké Moravy.
400
BV 20
nachází nejv˘znamnûj‰í doklad fiímsk˘ch vojensk˘ch aktivit z doby markomansk˘ch válek – stálé opevnûní (kastel?) na pahorku Hradisko u Pasohlávek. ¤ímané v‰ak pravdûpodobû zaloÏili i Podivín (Castrum Poduin). Pochodové tábory fiímsk˘ch legií se nacházely na více místech v severní ãásti okresu. V roce 375 zaãíná období stûhování národÛ, které konãí zhruba na sklonku 6. století n. l. Tato doba pfiedstavuje zásadní mezník ve v˘voji osídlení okresu. Svébové odcházejí. Zatímco je‰tû na sklonu 4. století jejich sídla zaplÀují cel˘ okres, v 5. století zÛstávají jen ojedinûlá germánská sídla skrytá v údolích Îdánického lesa. Po prÛchodu LangobardÛ územím okresu nastupuje invaze zemûdûlsk˘ch slovansk˘ch kmenÛ. Nálezy z období pfiíchodu SlovanÛ jsou známé z Pfiítluk, Ivanû, Pasohlávek a LanÏhota. Bûhem 8. století do‰lo k velkému rozvoji v˘roby a zv˘‰ila se produktivita zemûdûlství a ovlivÀování krajiny lidmi. Zaãíná doba hradi‰tní (8.–12. století) spadající jiÏ do raného stfiedovûku. VzrÛstá moc vládcÛ na hradi‰tích a zaãíná sjednocovací proces slovansk˘ch kmenÛ. V˘sledkem byl v 9. století vznik prvního státního celku SlovanÛ Velké Moravy s mohutnû opevnûn˘m hradi‰tûm Pohansko u Bfieclavi. Hradi‰tû leÏí v nivû fieky Dyje a mûlo mohutné opevnûní v délce 2 km. Uvnitfi hradiska byly nalezeny základy kamenného kostela. V okolí bylo rozsáhlé pfiedhradí. Ve spojení s opevnûn˘mi sídly se objevila i první kamenná architektura, zejména kostelÛ. Velkomoravská hradiska byla i u Stra-
chotína a Podivína. Po pádu Velké Moravy a zániku velkomoravsk˘ch stfiedisek vznikala v 11. století v blízkosti star˘ch center nová hradiska. Do tohoto období spadá hradi‰tû Vysoká zahrada u Dolních Vûstonic se zdûn˘m kostelíkem, u nûhoÏ se pohfibívalo aÏ do 13. století. Do roku 1000 byl cel˘ okres osídlen slovansk˘mi kmeny. Slovanské osídlení sahalo i dále na jih. V 11. století z jihu postupují Nûmci a hranicí celé pfiemyslovské Moravy se stává fieka Dyje. Hradi‰tû se stávají pomezními hrady. Pfiemyslovsk˘ kníÏe Bfietislav obnovil pohraniãní tvrz Bfieclav, která sv˘m v˘znamem nahradila nedaleké vyvrácené hradi‰tû Pohansko. Na zaãátku 12. století dochází k ustálení jiÏní hranice okresu a k jejímu postupnému opevÀování. V 13. století byly postaveny pomezní hrady v Mikulovû, Dívãí hrady (Dûviãky) na Dûvínû, Sirotãí hrádek na Stolové hofie a hrad Lednice. Zvy‰uje se v˘znam Bfieclavi na brodech pfies Dyji a nedalekou Moravu. V roce 1427 Husité za obleÏení ubránili Bfieclav pfied pfiesilou uherského vojska. Pod hradem Mikulov na dÛleÏité stezce spojující VídeÀ s Brnem se vyvinulo mûsto Mikulov. V roce 1359 bylo podhradí pov˘‰eno na mûsto. V 16. století se tu usazují Habáni a v téÏe dobû vzniká i v˘znamná Ïidovská obec (ghetto). Severnûji na kfiiÏovatce mikulovské stezky se stezkou z âech se vyvinulo mûsteãko Pohofielice, které bylo v letech 1269 –1514 královsk˘m vûnn˘m mûstem. V jeho okolí byla postavena rybniãní soustava Pohofielick˘ch rybníkÛ. Doba podûbradská pfiinesla nûkolik desetiletí klidu, kter˘ prospíval zejména mûstÛm. Jako ohlas tfiicetileté války do území v první polovinû 17. století pronikají táhnoucí vojska válãících stran, která devastují jak sídla, tak i krajinu. V roce 1645 byl Mikulov dobyt ·védy. ¤ada vesnic zniãen˘ch bûhem bojÛ byla sv˘mi obyvateli opu‰tûna, nûkteré nebyly nikdy obnoveny. ·védové zniãili i fiadu zámkÛ a hradÛ (Sirotní hrádek, Dûviãky). Je‰tû v roce 1663 do kraje vpadli Turci. Teprve koncem století dochází k obnovû a k jistému zlep‰ení vlivem
K
381-401_BV_uvod 28.3.2008 12:16 Stránka 401
■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■
C
M
Y
K
Okres Bfieclav
1
nov˘ch proudÛ v hospodáfiství. Pod v˘bûÏky Îdánického lesa se vyvinulo mûsto Hustopeãe (pov˘‰eno 1572), které se stalo jedním ze stfiedisek HabánÛ. V okrese v té dobû pfievládá zemûdûlství, av‰ak vinafiství je nákladné a bylo velmi zdanûno. Poãátkem 18. století zaãalo budování císafisk˘ch (tereziánsk˘ch) silnic do Brna a Vídnû. V roce 1775 zmûnila ráz zemûdûlské krajiny reforma, tzv. raabizace, kdy do‰lo k parcelizaci vrchnostenské pÛdy mezi sedláky, pfiemûnû pansk˘ch obor a lesÛ na ornou pÛdu a hromadnému vypou‰tûní rybníkÛ. V 18. století zaãali Lichten‰tejnové pfietváfiet krajinu mezi Lednicí a Valticemi (chránûnou nyní jako Lednicko-Valtick˘ areál do jednoho kompoziãního celku), a to v˘stavbou rybníkÛ, v˘sadbou alejí a rÛzn˘mi stavbami. PrÛmyslová revoluce se v území projevila zakládáním zemûdûlského prÛmyslu, pfiedev‰ím cukrovarÛ, pivovarÛ a cihelen (Po‰torná). Dne 7. 7. 1839 byla otevfiena Ïelezniãní traÈ VídeÀ–Bfieclav, která byla je‰tû v témÏe roce prodlouÏena do Brna a pozdûji pfies Pfierov aÏ do Krakowa. V druhé polovinû 19. století byla postavena traÈ Bfieclav–Mikulov–Hru‰ovany nad Jevi‰ovkou a traÈ Bfieclav–Brodské. Lokální tratû vedou ze Zajeãí do âejãe a z Vranovic do Pohofielic. Po ustavení âeskoslovenské republiky bylo v roce 1919 saintgermainskou
mírovou smlouvou pfiipojeno k okresu Valticko (82 km2, 6 obcí). Po druhé svûtové válce byla obnovena soustava Pohofielick˘ch rybníkÛ a v letech 1975 –1988 postaveny Novoml˘nské nádrÏe na fiece Dyji. Nejvût‰í zásah do rázu zemûdûlské krajiny znamenala kolektivizace zemûdûlství po roce 1952, kdy do‰lo ke scelení zemûdûlsk˘ch pozemkÛ, vytvofiení velk˘ch lánÛ orné pÛdy a odstranûní mezí a rozpt˘lené zelenû. V˘znamn˘m krajinn˘m prvkem pfiispívajícím k fragmentaci krajiny je dálnice D2 Brno–Bratislava. Na území okresu Bfieclav jsou vyhlá‰eny CHKO Pálava, BR Dolní Morava, mezinárodnû v˘znamné Mokfiady dolního Podyjí vãetnû Lednick˘ch rybníkÛ a památka svûtového kulturního dûdictví UNESCO Lednicko-valtick˘ areál. V okrese bylo k 31. 12. 2005 mimo CHKO Pálava vyhlá‰eno dvacet osm maloplo‰n˘ch zvlá‰tû chránûn˘ch území a sedm památn˘ch stromÛ. Cahnov, Soutok a Ran‰purk (dnes NPR) jsou v˘znamn˘mi lesními rezervacemi prvního (dubového) vegetaãního stupnû v nivû Dyje. Dal‰í v˘znamné lokality stepního charakteru PouzdfiaÀská step-Kolby (NPR) a Dunajovické kopce (NPP) patfií k druhovû bohat˘m stepím s poãetnou entomofaunou. Vûstonická nádrÏ (PR) a Lednické rybníky (NPR) pfiedstavují v˘znamné ornitologické lokality.
1 Valtice ve Valtické pahorkatinû jsou souãástí krajináfiského celku chránûného od roku 1996 jako památka svûtového kulturního dûdictví UNESCO. V pozadí se zvedají bradla Pavlovsk˘ch vrchÛ.
BV 21
401
