Buď mi, Hospodine, ochrannou skálou

FARN Í I N FO RM ÁT O R 9. NEDĚLE V MEZIDOBÍ – 1. ČERVNA 2008 Buď mi, Hospodine, ochrannou skálou.

Michelangelova socha Mojžíše v bazilice sv. Petra v okovech v Římě.

MODLITBA VĚŘÍCÍCH K: Bratři a sestry, prosme Boha, našeho Otce a spasitele, aby nás v Kristu vysvobodil od všeho zlého. L: BOŽE, DEJ NÁM KRÁČET PO TVÝCH CESTÁCH. z Prosme za Svatého Otce Benedikta XVI., aby jej Pán obdařil neochvějností víry apoštolů, přinášející naději Církvi i světu našich dnů. z Prosme za všechny, kdo odpověděli na Kristovu výzvu, aby se neohlíželi zpět, ale pokračovali v cestě za hlasem Božím. z Prosme za misionáře a hlasatele evangelia, aby kvůli odmítnutí či neúspěchům neztráceli odvahu, ale trpělivostí a láskou překonávali zlobu světa. z Prosme za nemocné a trpící, aby ve svém utrpení spatřovali cestu následování Krista, který svým křížem vykoupil svět. z Prosme za věrné zemřelé, ať mají účast na slávě tvého království. K: Otče, dej svému lidu, ať den co den čerpá u Tebe sílu k následování Krista tvého Syna a našeho Pána. L: Amen.

FARN Í I N FO RM ÁT O R 10. NEDĚLE V MEZIDOBÍ – 8. ČERVNA 2008 Kdo žije správně, tomu ukážu Boží spásu.

MODLITBA VĚŘÍCÍCH K: Bratři a sestry, vědomi si svých slabostí, obraťme se k Otci veškerého milosrdenství a s důvěrou prosme: L: MILOSRDNÝ OTČE, VYSLYŠ NÁS. z Prosme za svatou Církev, aby jako mystické tělo Kristovo byla místem, otevřeným pro všechny, kdo hledají tvář živého Boha. z Prosme za pastýře Církve, aby jako Ježíš upírali svou pozornost především k chudým, potřebným, trpícím, hříšníkům a těm, kteří jsou na okraji společnosti. z Prosme za děti, které poprvé přistoupili k eucharistickému stolu, aby rostly v moudrosti a milosti, a přinášely do rodin i do společenství Církve velikonoční radost. z Prosme za nás, zde přítomné, ať při každé mši svaté přistupujeme ke svatému přijímání s vědomím, že už nejsme sami, ale že v nás žije Kristus. z Prosme za věrné zemřelé, ať mají účast na stole v tvém věčném království. K: Otče, tvůj Syn řekl: "Nepřišel jsem povolat spravedlivé, ale hříšníky"; pomoz nám uznat svou nedostatečnost a slabost, abychom tak mohli dojít tvého odpuštění a milosrdenství. Neboť ty žiješ a kraluješ na věky věků. L:Amen. 4

FARN Í I N FO RM ÁT O R 11. NEDĚLE V MEZIDOBÍ – 15. ČERVNA 2008 Jsme jeho lid a stádce, které on pase.

MODLITBA VĚŘÍCÍCH K: Bratři a sestry, jako lid, který si Bůh vyvolil za svůj majetek a jako svědkové jeho lásky projevené v Kristu Ježíši našem Pánu, prosme: L: PANE, VYSLYŠ PROSBY SVÉHO LIDU. z Prosme za svatou Církev, aby jako mystické tělo Kristovo byla místem, otevřeným pro všechny, kdo hledají tvář živého Boha. z Prosme Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň, kteří by jeho jménem uzdravovali nemocné, probouzeli tělesně i duchovně mrtvé, a hlásali, že se přiblížilo Boží království. z Prosme za děti, které poprvé přistoupily k eucharistickému stolu, aby v eucharistii čerpaly svou sílu k následování Krista, který je oslovil: "Pojď za mnou!". z Prosme za věrné zemřelé, ať mají účast na stole v tvém věčném království. K: Otče, vyslyš prosby svého lidu, nedopusť aby bloudil jako ovce bez pastýře, ale dej ať se skrze tvého Syna, našeho Pána Ježíše Krista, může chlubit Bohem, protože se mu v něm dostalo usmíření. Neboť ty žiješ a kraluješ na věky věků L:Amen. 5

FARN Í I N FO RM ÁT O R 12. NEDĚLE V MEZIDOBÍ – 22. ČERVNA 2008 Vyslyš mě, Hospodine, ve své veliké lásce.

MODLITBA VĚŘÍCÍCH K: Bratři a sestry, Pán Ježíš neslíbil svým učedníkům snadný život, ale pronásledování a odpor světa. Modleme se proto, aby Církev zůstala Kristu věrna i ve zkouškách: L: PROSÍME TĚ, VYSLYŠ NÁS. z Prosme za svatou Církev, aby si i v protivenstvích uchovala důvěru v Krista Pána, který ji ujišťuje: "Nebojte se lidí". z Za naše bratry a sestry, pronásledované pro spravedlnost, aby se jejich utrpení a životní oběti stávaly zárodkem lidštějšího a spravedlivějšího světa. z Aby Pouť k Neposkvrněnému Početí otevřela srdce poutníků k hlasu Matky Boží, promlouvající v Lurdech i v mariánských svatyních Evropy, a přinesla požehnání jim i životu farností. z Prosme za věrné zemřelé, ať mají účast na stole v tvém věčném království. K: Všemohoucí věčný Bože, Otče našeho Pána Ježíše Krista, tys nám zjevil tajemství své prozřetelnosti a ve svém Synu jsi nás ujistil, že nic se na světě neděje bez tvého vědomí. Touto jistotou naplňuj svou Církev putující po této zemi, aby se k tobě vždy dokázala znát. Skrze Krista našeho Pána. L: Amen. 6

LITURGICKÉ TEXTY 9. NEDĚLE V MEZIDOBÍ 1. ČTENÍ – DT 11,18.26-28

Čtení z páté knihy Mojžíšovy. Mojžíš řekl lidu: "Uložte si tato má slova do svého srdce a do své duše. Přivažte si je jako znamení na svou ruku a budou jako značka mezi vašima očima. Hle, já vám dnes nabízím požehnání a kletbu. Požehnání, když budete poslouchat příkazy Hospodina, vašeho Boha, které já vám dnes přikazuji. Kletbu, když příkazy Hospodina, vašeho Boha, poslouchat nebudete a ustoupíte z cesty, kterou vám já dnes přikazuji, a budete následovat cizí bohy, které jste neznali." ŽALM 31

K tobě se utíkám, Hospodine, – ať nejsem zahanben navěky, – vysvoboď mě, jsi spravedlivý! – Popřej mi sluchu, – rychle mě zachraň! Buď mi ochrannou skálou, – opevněnou tvrzí k mé záchraně, – vždyť ty jsi má skála a má tvrz, – pro své jméno mě povedeš a budeš řídit. Svou jasnou tvář ukaž svému služebníku, – zachraň mě svou slitovností. – Vzmužte se a buďte srdnatí, – všichni, kdo spoléháte na Hospodina. 2. ČTENÍ – ŘÍM 3,21-25A.28

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům. Bratři! V nynější době se stalo zřejmým, že Bůh dává spravedlnost nezávisle na Zákonu. Svědčí o tom už Zákon a Proroci. Je to ospravedlnění, které dává Bůh na základě víry v Ježíše Krista, a to všem, kdo věří. Rozdílu není. Vždyť všichni jsou hříšníky a nedostává se jim Boží slávy. Z jeho milosti však docházejí ospravedlnění zdarma, protože je vykoupil Kristus Ježíš. Aby Bůh ukázal svou spásnou spravedlnost, ustanovil ho jako smírnou oběť v jeho krvi, která působí skrze víru. Jsme totiž přesvědčeni, že člověk je ospravedlňován skrze víru, beze skutků předepsaných Zákonem Mojžíšovým. EVANGELIUM – MT 7,21-27

Slova svatého evangelia podle Matouše. Ježíš řekl svým učedníkům: "Ne každý, kdo mi říká: ´Pane, Pane!´, vejde do nebeského království, ale ten, kdo plní vůli mého nebeského Otce. Mnoho z nich mi řekne v ten den: ´Pane, copak jsme v tvém jménu neprorokovali? A nevyháněli jsme tvým jménem zlé duchy? A nedělali jsme tvým jménem mnoho divů?´ Ale tehdy jim prohlásím: Nikdy jsem vás neznal. Pryč ode mě, kdo děláte nepravosti! Každý tedy, kdo tato má slova slyší a podle nich jedná, podobá se rozvážnému muži, který si postavil dům na skále. Spadl déšť a přivalila se povodeň, přihnala se vichřice a obořila se na ten dům – ale nezřítil se, protože měl základy na skále. Každý však, kdo tato má slova slyší, ale podle nich nejedná, podobá se pošetilému muži, který si postavil dům na písku. Spadl déšť, přivalila se povodeň, přihnala se vichřice a obořila se na ten dům – i zřítil se a jeho pád byl veliký." 7

LITURGICKÉ TEXTY 10. NEDĚLE V MEZIDOBÍ 1. ČTENÍ – OZ 6,3B-6

Čtení z knihy proroka Ozeáše. Snažme se poznat Hospodina! Jako jitřenka jistě vysvitne, přijde k nám jako déšť raný, jako déšť pozdní, který zavlaží zemi. Co mám dělat s tebou, Efraime, co mám dělat s tebou, Judo? Vaše láska je jako ranní mráček, jako rosa, která záhy mizí. Proto jsem je otesával skrze proroky, zabíjel slovy svých úst, ale má spravedlnost vyjde jako světlo, protože chci lásku, a ne oběť, poznání Boha chci víc než celopaly. ŽALM 50

Svrchovaný Bůh, Hospodin, promluvil a volal zem – od východu slunce až na západ. – "Nekárám tě pro tvé oběti, – vždyť tvé žertvy jsou stále přede mnou. Kdybych měl hlad, nebudu ti o tom říkat, – vždyť můj je svět se vším, co ho plní! – Copak požívám maso z býků – či piji kozlí krev? Přinášej Bohu oběť chvály – a plň Nejvyššímu své sliby! – Pak mě vzývej ve dni soužení, – vysvobodím tě, a budeš mě chválit." 2. ČTENÍ – ŘÍM 4,18-25

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům. Bratři! Ačkoli Abrahám už neměl naději, přece doufal a věřil, že se stane otcem mnoha národů, protože mu bylo řečeno: ´Tak četné bude tvé potomstvo!´ A třeba pozoroval, že jeho tělo je už neplodné – vždyť mu bylo skoro sto let – a že je neplodné i Sářino lůno, přece jeho víra nezeslábla. Neprovinil se nedůvěrou vůči Božímu zaslíbení, ale čerpal sílu z víry, a tím vzdal Bohu čest. Byl pevně přesvědčen, že Bůh má dost moci, aby splnil, když něco slíbí. A proto ´mu to bylo uznáno za spravedlnost.´ Ale v Písmu to není řečeno jen kvůli němu, že ´mu to bylo uznáno´, nýbrž i kvůli nám. I nám to bude uznáno, když věříme v toho, který vzkřísil z mrtvých Ježíše, našeho Pána. Ten byl vydán na smrt pro naše hříchy, a vstal z mrtvých pro naše ospravedlnění. EVANGELIUM – MT 9,9-13

Slova svatého evangelia podle Matouše. Když Ježíš jedou šel ze svého města, uviděl v celnici sedět člověka, který se jmenoval Matouš. A řekl mu: "Pojď za mnou!" On vstal a šel za ním. Když byl Ježíš u stolu v jeho domě, přišlo mnoho celníků a hříšníků a zaujali místo u stolu s ním a s jeho učedníky. Když to viděli farizeové, řekli jeho učedníkům: "Proč váš Mistr jí s celníky a hříšníky?" On to zaslechl a řekl: "Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Jděte a naučte se, co znamená: ´Milosrdenství chci, a ne oběť´. Nepřišel jsem totiž povolat spravedlivé, ale hříšníky." 8

LITURGICKÉ TEXTY 11. NEDĚLE V MEZIDOBÍ 1. ČTENÍ – EX 19,18.2-6A

Čtení z druhé knihy Mojžíšovy. Když přišli synové Izraele na sinajskou poušť, utábořili se na poušti. Izrael se tam utábořil před horou. Mojžíš vystoupil k Bohu a Hospodin na něj zavolal z hory: "Tak řekneš Jakubovu domu a oznámíš synům Izraele: Sami jste viděli, co jsem udělal Egypťanům, jak jsem vás nesl na orlích křídlech a dovedl vás k sobě. Nuže, budete-li mě skutečně poslouchat a mou smlouvu zachovávat, budete mým vlastnictvím mezi všemi národy, neboť mně patří celá země. Budete mi královstvím kněží a svatým lidem." ŽALM 100

Plesejte Hospodinu, všechny země, – služte Hospodinu s radostí, – vstupte před něho s jásotem! Uznejte, že Hospodin je Bůh: – on nás učinil, a my mu náležíme, – jsme jeho lid a stádce jeho pastvy. Neboť Hospodin je dobrý, – jeho milosrdenství je věčné, – po všechna pokolení trvá jeho věrnost. 2. ČTENÍ – ŘÍM 5,6-11

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům. Bratři! Kristus v ten čas, když jsme ještě byli slabí, zemřel za bezbožníky. Vždyť sotva kdo položí život za spravedlivého – možná, že se někdo umřít odhodlá za toho, kdo je mu milý. Ale Bůh dokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus umřel za nás, když jsme byli ještě hříšníky. Tím spíše tedy budeme zachráněni skrze něho od Božího hněvu teď, když jsme ospravedlněni jeho krví. Neboť jestliže jsme byli s Bohem usmířeni smrtí jeho Syna v době, kdy jsme s ním byli ještě znepřáteleni, tím spíše – po usmíření – budeme zachráněni jeho životem. Ba ještě více! Smíme se i chlubit Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista, protože skrze něho se nám nyní dostalo usmíření. EVANGELIUM – MT 9,36-10,8

Slova svatého evangelia podle Matouše. Když Ježíš viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli vysílení a skleslí jako ovce bez pastýře. Tu řekl svým učedníkům: "Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň!" Potom si zavolal svých dvanáct učedníků a dal jim moc nad nečistými duchy, aby je vyháněli a uzdravovali každou nemoc a každou chorobu. Jména těch dvanácti apoštolů jsou tato: první Šimon, zvaný Petr, a jeho bratr Ondřej, Jakub, syn Zebedeův, a jeho bratr Jan, Filip a Bartoloměj, Tomáš a celník Matouš, Jakub, syn Alfeův, a Tadeáš, Šimon Kananejský a Jidáš Iškariotský, který ho pak zradil. Těchto dvanáct Ježíš poslal a přikázal jim: "Mezi pohany nechoďte a do žádného samařského města nevcházejte. Raději jděte k ztraceným ovcím z domu izraelského. Jděte a hlásejte: ´Přiblížilo se nebeské království.´ Uzdravujte nemocné, probouzejte k životu mrtvé, očišťujte malomocné, vyhánějte zlé duchy. Zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte." 9

LITURGICKÉ TEXTY 12. NEDĚLE V MEZIDOBÍ 1. ČTENÍ – JER 20,10-13

Čtení z knihy proroka Izaiáše. Jeremiáš řekl: Slyšel jsem nepřátelské umlouvání mnohých: "Hrůza ze všech stran! Udejte ho! Udáme ho!" I ti, kteří se mnou žili v přátelství, číhají na můj pád: "Snad se dá svést a zmocníme se ho a pomstíme se na něm!" Ale Hospodin je se mnou jako silný bojovník; proto ti, kteří mě stíhají, padnou a nic nesvedou. Velmi budou zahanbeni, neboť ničeho nedosáhnou; bude to věčná hanba, nezapomene se na ni. Hospodine zástupů, který zkoušíš spravedlivého, který vidíš ledví i srdce, kéž uzřím tvou pomstu nad nimi, neboť tobě jsem svěřil svou při. Zpívejte Hospodinu, chvalte Hospodina, že vysvobodil život ubohého z ruky zlosynů! ŽALM 69

Pro tebe, Bože, jsem snášel potupu, – pohana pokryla mou tvář. – Svým bratrům stal jsem se cizincem, – synům své matky neznámým. – Neboť mě stravuje horlivost pro tvůj dům, – padají na mě urážky těch, kdo tě urážejí. Já se však, Hospodine, obracím modlitbou k tobě – v čas milosti, Bože! – Vyslyš mě ve své veliké lásce, – věrně mi pomoz! – Vyslyš mě, Hospodine, tvá láska je dobrotivá, – obrať se ke mně se svým nesmírným slitováním. Uvědomte si to, ubožáci, a radujte se; – pookřejte v srdci vy, kdo hledáte Boha! – Neboť Hospodin slyší chudáky, – nepohrdá svými vězni. – Nechť ho chválí nebe a země, – moře a vše, co se v nich hýbe. 2. ČTENÍ – ŘÍM 5,12-15

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům. Bratři! Jako skrze jednoho člověka přišel na tento svět hřích a skrze hřích smrt, a tak smrt přešla na všechny lidi, protože všichni zhřešili. Hřích ovšem byl na světě už před Zákonem – jenomže kde není žádný zákon, tam se hřích nepřičítá. Přesto smrt uplatňovala svou moc od Adama do Mojžíše i nad lidmi, kteří se neprohřešili nějakým podobným přestoupením jako Adam. Tento Adam je protějškem toho, který měl přijít. Ale s Božím darem není tomu tak, jak to bylo s proviněním. Kvůli provinění jednoho ovšem celé množství propadlo smrti. Ale ještě tím hojněji se celému množství lidí dostalo Boží přízně a milostivého daru prostřednictvím jednoho člověka, Ježíše Krista. EVANGELIUM – MT 10,26-33

Slova svatého evangelia podle Matouše. Ježíš řekl svým apoštolům: "Nebojte se lidí. Nic není tak tajného, že by to nebylo odhaleno, a nic skrytého, že by to nebylo poznáno. Co vám říkám ve tmě, povězte na světle, a co se vám šeptá do ucha, hlásejte ze střech! A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo – duši zabít nemohou. Spíše se bojte toho, který může zahubit v pekle duši i tělo. Copak se neprodávají dva vrabci za halíř? A ani jeden z nich nespadne na zem bez vědomí vašeho Otce. U vás však jsou spočítány i všechny vlasy na hlavě. Nebojte se tedy: Máte větší cenu než všichni vrabci. Ke každému, kdo se ke mně přizná před lidmi, i já se přiznám před svým Otcem v nebi; ale každého, kdo mě před lidmi zapře, zapřu i já před svým Otcem v nebi." 10

„SOLO LA CARITÀ SALVERÀ IL MONDO“

(homílie J. E. Giovanniho kardinála Coppy, čestného občana Drysic u příležitosti 75. výročí založení Piccolo Cottolengo, Opera Don Orione-Milano, 17. května 2008) )

Ctihodní Orionští Otcové, milovaní hosté z Piccolo Cottolengo v Miláně, Díla Dona Oriona! I vy, bratři a sestry z proboštské farnosti sv. Benedikta! Být mezi vámi, mne naplňuje dojetím. Děkuji důstojnému panu proboštovi, faráři P. Renzo Vanoimu za jeho pozvání, jehož si vážím, a všechny srdečně zdravím. Slavíte dnes 75. výročí založení Díla. Za těch 75 let se tu udály opravdové zázraky! Už na fotografii je působivé vidět strukturu Díla. Avšak jedině vycházeje ze skutečnosti, chápeme „zázrak víry“, jak je nazval B. Idelfons Schuster, či „„korábem lásky“. Jak je nazval kardinál Giovanni Battista Montini, který sem chodil měsíc co měsíc. Ano, stojíme před skutečným a velkým zázrakem, jež vytvořil onen prostý, chudý a odvážný kněz, kterým byl sv. Luigi Orione. Bylo třeba připomenout si 75 výročí založení! Byl to značně skromný počátek celé kaskády dat, jimiž se vyznačují dějiny tohoto díla. V roce 1933 Don Orione získal statek Restocco od karmelitek, které se přestěhovaly jinam. Hned sem přišly první sestry, aby otevřely „Piccolo Cottolengo“: zařízení bylo skromné, realizované z toho, co Prozřetelnost dala najít, spolu s prvními velmi skromnými dary. Orionští klerici jej přestavěli co nejlépe, pracujíce ve dne v noci; hostů byla v krátké době skoro stovka. Don Orione přišel rok poté. Když v roce 1937 shledal nutnost dům rozšířit, vzhledem k rostoucímu počtu zájemců, s velkorysou podporou dobrodinců zahájil práce. On, který si tolik toto dílo přál, předpověděl, že válka jej ponechá nedotčené. A vskutku, dům se v tomto smutném období stal útočištěm Židů a hledaných politiků. Po smrti zakladatele, 12. března 1940, docházelo nadále k novému rozšiřování. 7. prosince téhož roku kardinál Schuster otevřel první pavilon s 300 místy; v roce 1948, o Don Orione pokládá základní kámen stavby, svátku sv. Josefa, se budoval druhý do něhož kromě pergamenu vkládá místo tradičního peníze svůj růženec. 11

pavilon, kde našli útočiště mrzáci Dona Gnocchiho; v roce 1953 byla založena farnost; v roce 1963, na přání kardinála Montiniho, byl postaven Dům mladého pracujícího (obr.); v roce 1968 byla obnovena mateřská škola; v roce 1972 otevřeno oddělení pro pohybově postižené a oddělení geriatrické; v roce 1983, u příležitosti 50. výročí založení, došlo k modernizaci rozsáhlých sektorů a byl otevřen pavilon Dona Sterpiho, vzhledem k rostoucímu počtu staré a postižené populace, s neustálými přístavbami v letech 90. i později. Vskutku, od tak chudých počátků bylo toto nesmírné dílo zázrakem víry v Prozřetelnost a korábem lásky. Je pěkné, že tato děkovnou mši svatou slavíme o slavnosti Nejsvětější Trojice, která je výsostným tajemství naší víry, a jež po právě skončené době velikonoční vynáší lásku Tří božských Osob k nám. Otec miloval svět až k bláznovství: jak řekl papež Benedikt XVI. v encyklice Deus caritas est, „v Ježíšově smrti na kříži se završuje ono obrácení se Boha proti sobě samému, v němž se On vydává, aby znovu pozvedl člověka a zachránil ho – láska ve své nejradikálnější formě“ (č. 12). Když Kristus umíral na kříži, „přinesl sám sebe Bohu v oběť bez poskvrny skrze věčného Ducha“ (srv. Žid 9,14). Otevřenou náručí na kříži nám Ježíš ukazuje tvář samotného Otce, stává se ikonou jeho milosrdenství, objímá nás, odpouští nám a vlévá Duch svatého. Naše hříchy, i ty nejtěžší, byly zničeny tímto ohněm trojjediné lásky. Před léty jsem četl jeden životopis Dona Oriona, který, když kázal v jedné horské vesnici, měl říci, že Bůh nás tolik miluje, že odpustí, i kdyby někdo zabil svou matku. Když se v noci vracel, šel mu v ústrety muž zahalený do mohutného pláště. Don Orione se domníval, že jde o lupiče, avšak tento ho zastavil a ptal se, zda-li je pravdou to, co říkal v kostele: „protože, dodal, já jsem zabil svou matku. A ty mi nyní musíš tady odpustit“. Usedli na zábradlí jednoho mostku, a světec pozvedl ruku na znamení odpuštění. Milovaní bratři a sestry. Bůh je skutečně láska. Celé Písmo svaté nám to vypovídá, jak jsme slyšeli v dnešní liturgii Slova. Mojžíšovi, jenž prahne touhou jej spatřit, se zjevuje sám Bůh jako „Hospodin, Hospodin, Bůh milosrdný a milostivý, váhavý k hněvu, bohatý na milosrdenství a věrnost“ (Ef 34,6). Ježíš k nám v evangeliu mluví o této bláznivé Boží lásce, když říká Nikodémovi, v onom nočním rozhovoru, který nás uchvacuje pokaždé, když ho slyšíme: „Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Bůh přece neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něho spasen“ (Jan 3,16s). Proto svatý Pavel uzavírá 12

II. list Korinťanům (13,13) velkolepým hymnem na Trojici: „Milost Pána Ježíše Krista, láska Boží a společenství svatého Ducha s vámi se všemi“. To je realita, pro niž žili světci: tento ideál podpíral svatého Benedikta v jeho gigantickém díle pro rozvoj evropských národů skrze modlitbu a práci; to je charizmatem dona Oriona. Jeho život byl neustálou prací a utrpením za to, aby v našem světě, často udýchaném a egoistickém, nechal triumfovat skutečnou, bezmeznou lásku, jak říkával: „Vždy milovat, svůj život dát a lásku přitom opěvovat“. Při jeho kanonizaci, 16. května 2004, které jsem se mohl s radostí účastnit, jej Jan Pavel II. charakterizoval těmito, vskutku inspirovanými slovy: „Jeho apoštolskou službu poznamenaly fyzické a morální útrapy, obtíže, těžkosti, nepochopení a překážky všeho druhu. Kristus, Církev, duše – říkával – se milují a slouží si v kříži i ukřižovaní anebo se nemilují a vůbec si neslouží.. Srdce tohoto stratéga lásky bylo bez hranic, protože bylo rozšířeno Kristovou láskou. Zanícení pro Krista bylo duší jeho odvážného života, niternou pobídkou altruizmu bez výhrad, stále svěžím pramenem nezničitelné naděje. Tento pokorný syn dlaždiče prohlásil, že „jedině láska spasí svět“ a všem opakuje, že „dokonalá radost nemůže být než v dokonalém oddanosti Bohu a lidem, všem lidem“. Od Jana Boska, apoštola mládeže, jehož osobně poznal v oratoři ve Valdoccu, pochopil metodu přesvědčování a dobroty vůči všem, kterou pak věnoval svým hostům, zkoušeným tolikerými nemocemi a útrapami. Všemožně se snažil postarat o oběti zemětřesení v Marsice a Mesině, spojen bratrským přátelstvím se svatým Hanibalem Marii z Franci ve službě těm nejchudším. Z jeho srdce, zamilovaného do Boha a lidí, vzešly početné náboženské rodiny, Dcery Boží prozřetelnosti, malé misionářky lásky, Eremiti Boží prozřetelnosti, Sestry Nejsvětější svátosti nevidoucí adorátory, Kontemplující Ukřižovaného Ježíše. S jejich pomocí šířil na všech pět 13

kontinentů své zapálení pro dobro a přičinil se o rozvoj opuštěných, soustředěných v kolejích, školách, zemědělských koloniích, v Malých Cottolenzích. Láska ho pobízela, aby se neúnavně věnoval kázání, zpovídání, i přímé pastorační činnosti. Z této jeho lásky vzešel také sekulární Institut a laická hnutí, nesoucí jeho jméno a inspirující se jeho charizmatem. Nemohu opomenout vzácnou a nenahraditelnou spolupráci volontariátu, který vzkvétá v tomto městě dobročinné lásky Milána. Právě k dobrovolníkům bych na závěr rád obrátil zalíbení papeže, jenž v encyklice Deus caritas est napsal: „Toto rozšířené úsilí je pro mladé školou života, která vychovává k solidaritě a k ochotě nejen dát něco, nýbrž sami sebe. Proti antikultuře smrti, která se vyjadřuje například v drogách, se tak staví láska, která nehledá sebe, ale … projevuje se jako kultura života“ (Deus caritas est, č. 30). Milovaní bratři a sestry. Kolik poučení nám toto výročí poskytuje! Učiňme je svým pokladem. Ať nás dědictví dona Oriona učí být dobrými, stavět lásku na první místo svého života, zapomínat na sebe, jen abychom stále konali dobro, nikdy zlo, a mysleli na druhé, dávali se druhým, hájili život, milovali rodinu, prvotní buňku společnosti, kde se člověk učí lásce a kde ji žije. Jeho příklad, jenž se v neměnném jase skví v tomto Malém milánském Cottolengo, ať stejně jako na počátku přináší mimořádné plody nevyčerpatelné fantazie něhy a lásky, k dobru těch, kdo jsou tu hospitalizováni; a současně ať živí, povzbuzuje a chrání duchovní i lidskou vitalitu této velké a krásné farnosti svatého Benedikta, její členy, pastorační a charitativní díla, jeho rodiny, s dětmi, starými, nemocnými a těmi, kdo jsou sužováni závažnými skrytými nemocemi. To je mé přání a má modlitba, kterou vznáším a budu vznášet k pánu za vás všechny. Bůh vám žehnej, na přímluvu sv. Benedikta a svatého Luigi Oriona! 14

Jeho Eminence

Giovanni kardinál Coppa čestný občan Drysic

hlavním celebrantem

slavnostní poutní mše svaté o cyrilometodějské národní pouti na Velehradě v sobotu, 5. července 2008 v 10.30h na nádvoří před velehradskou bazilikou PŘENÁŠÍ ČESKÁ TELEVIZE A ČESKÝ ROZHLAS PRAHA 15

SV. ŘEHOŘ VELIKÝ BOŽÍ MUŽ VE SLUŽBĚ SVĚTU (katecheze Benedikta XVI. při středeční generální audienci, 28. 5., náměstí sv. Petra)

Drazí bratři a sestry, Minulou středu jsem mluvil o Romanovi Melodovi, církevním otci, jenž je na Západě málo znám, a dnes bych chtěl představit postavu jednoho z největších církevních otců, jednoho ze čtyř Západních učitelů církve, papeže Řehoře, který byl biskupem Říma v letech 590 až 604 a vysloužil si od tradice titul Magnus Veliký. Řehoř byl opravdu velký Papež a velký učitel církve! Narodil se v Římě kolem roku 540 v bohaté patricijské rodině gens Anicia, která se vyznačovala nejen urozeností, ale také přilnutím ke křesťanské víře a ke službě Svatému stolci. Z této rodiny vzešli dva papežové: Felix III. (483492), Řehořův prapraděd a Agapitus (535536). Dům, ve kterém Řehoř vyrostl, stál na Clivus Scauri, obklopen velkolepými budovami, které svědčily ily o velikosti antického Říma i duchovní síle křesťanství. Vznešeným křesťanským cítěním ho Freska sv. Řehoře Velikého v kapli sv. Anny v Pustiměři inspirovaly příklady rodičů Gordiana a Silvie - oba dva jsou uctíváni jako svatí - a jeho dvou tet z otcovy strany, Emiliany a Tarsilie, které žily ve vlastním domě jako zasvěcené panny na společně sdílené cestě modlitby a askeze. Řehoř brzy nastoupil úřednickou kariéru, kterou se ubíral také jeho otec, a roku 572 dosáhnul vrcholu, když se stal prefektem města. Toto pověření, komplikované neveselou dobou, mu umožnilo věnovat se rozsáhle všem druhům administrativních problémů, z nichž vytěžil mnohá osvícení pro své budoucí úkoly. Zůstal mu zejména hluboký smysl pro pořádek a disciplinu. Když se stal papežem, navrhnul biskupům, aby si pro spravování církevních záležitostí brali za vzor píli a respekt k zákonům, které byly občanským úředníkům vlastní. Tento život jej však neměl uspokojit, takže se nedlouho poté rozhodl vzdát všech občanských úřadů, odešel domů a začal mnišský život, přičemž ze svého rodného domu učinil klášter Svatého Ondřeje na Celiu. Z tohoto období mnišského života, života ustavičného dialogu s Pánem v naslouchání jeho slovu, mu zůstane trvalá nostalgie, která stále znovu a znovu vystupuje v jeho homiliích. Uprostřed pastoračních starostí několikrát ve svých spisech zmiňuje toto období jako šťastnou dobu usebrání v Bohu, oddanosti modlitbě a klidného ponoření se do studia. Dosáhl zde hlubokého poznání Písma svatého a církevních otců, což později zužitkoval ve svých dílech. Řehořovo klášterní ústraní však netrvalo dlouho. Cenné zkušenosti, které uzrály během jeho úřednické dráhy v době obtížené velkými problémy, vztahy, které měl z titulu svého 16

úřadu s byzantinci, všeobecná úcta, kterou si získal, přiměly papeže Pelagia, aby z něho učinil jáhna a vyslal ho do Konstantinopole jako svého vyslance, dnes bychom řekli „apoštolského nuncia“, aby se přičinil o překonání posledních dozvuků monofyzitského sporu a zejména, aby získal u císaře podporu ve své snaze obstát před tlakem Langobardů. Pobyt v Konstantinopoli, kde se spolu se skupinou mnichů opět věnoval mnišskému životu, byl pro Řehoře velmi důležitý, protože mohl nabýt přímé zkušenosti s byzantským světem a zároveň najít způsob, jak přistupovat k problému Langobardů, jenž pak vystavil těžké zkoušce jeho schopnosti a energie během jeho vlastního pontifikátu. Po několika letech jej papež povolal zpět do Říma a jmenoval ho svým sekretářem. Byla to svízelná doba: vytrvalé deště, ničivé povodně a hlad tížily mnohé regiony Itálie i samotný Řím. Nakonec propukl také mor, který přinesl četné oběti, mezi nimiž byl i papež Pelagius. Klér, lid a senát byli jednomyslní v tom, když na Petrův stolec zvolili jako nástupce právě Řehoře. Ten se snažil odporovat, pokusil se dokonce o útěk, ale nedalo se nic dělat. Nakonec se musel poddat. Psal se rok 590. V tom, co se stalo, uznal nový papež Boží vůli a ihned se dal do usilovné práce. Hned od začátku prokazoval výjimečně jasnozřivý pohled na skutečnost, s níž je třeba se vyrovnat, mimořádnou pracovitost při řešení jak církevních, tak občanských záležitostí a stálou vyrovnanost v někdy odvážných rozhodnutích, které mu úřad ukládal. Z doby jeho vlády se zachovala obsáhlá dokumentace díky Registru jeho dopisů (je jich kolem 800), v nichž se odrážejí každodenní komplikované otázky, které přicházely na jeho stůl. Byly to záležitosti, které mu posílali biskupové, opati, klerici a také občanské autority všech řádů a stupňů. Mezi problémy, které v té době tížily Itálii a Řím, byl jeden obzvláště významný a to jak v oblasti občanské, tak církevní. Byla to langobardská otázka. Papež jí věnoval veškerou možnou energii, aby dosáhl opravdu smířlivého řešení. Na rozdíl od byzantského císaře, který vycházel z předpokladu, že Langobardi jsou jen neotesaná individua a útočníci, které je třeba přemoci či vyhladit, svatý Řehoř hleděl na tento lid očima dobrého pastýře, který se snažil hlásat jim slovo spásy, navázal s nimi bratrské vztahy v očekávání budoucího míru, založeného na vzájemném respektu a na klidném soužití Italů, občanů císařství i Langobardů. Pečoval o obrácení mladých národů a o nové občanské uspořádání Evropy. Vizigóti ve Španělsku, Frankové, Sasové, imigranti v Británii a Langobardi byli privilegovanými adresáty jeho evangelizačního poslání. Na včerejšek připadla liturgická připomínka sv. Augustina z Canterbury, hlavy skupiny mnichů, pověřených Řehořem jít do Británie a evangelizovat Anglii. Aby dosáhl v Římě a Itálii skutečného míru, snažil se papež – jako pravý smiřitel – s langobardským králem Agilulfem vyjednávat. Rozhovory vedly k příměří, které trvalo přibližně tři roky (598-601), po nichž bylo možné uzavřít roku 603 mírovou dohodu. Tohoto kladného výsledku dosažen papež také díky paralelním vztahům, které mezitím navázal s královnou Teodelindou, což byla bavorská kněžna, která byla na rozdíl od hlav ostatních německých kmenů katoličkou a to hluboce přesvědčenou. Zachovala se řada dopisů papeže Řehoře této královně a v nich jí projevuje svou úctu a přátelství. Teodelinda postupně dokázala přivést krále ke katolicismu, což připravilo cestu k míru. Papež se postaral také o to, aby jí pro baziliku sv. Jana Křtitele, kterou nechala postavit v Monze, byly zaslány relikvie, a neopomněl u příležitosti narození a křtu syna Adaloalda vyjádřit své blahopřání cennými dary pro katedrálu v Monze. Příběh této královny představuje krásné svědectví významu žen v dějinách církve. Cíle, o které se Řehoř neustále zasazoval, byly tři: zastavit expanzi Langobardů v Itálii; vyvést královnu Teodelindu z vlivu 17

schizmatiků a posílit katolickou víru; zprostředkovat dohodu mezi byzantinci a Langobardy, aby tak byl na poloostrově zaručen mír a zároveň aby bylo možné evangelizačně působit mezi samotnými Langobardy. V této složité záležitosti proto sledoval neustále dvojí zaměření: podporoval jednání na diplomaticko-politické rovině a šířil poselství pravé víry mezi národy. Vedle čistě duchovního a pastoračního působení se papež Řehoř stal také aktivním protagonistou mnohotvárné sociální činnosti. Z výnosů značného majetku, které měl římský stolec v Itálii, zejména na Sicílii, kupoval a distribuoval obilí, přispíval těm, co se ocitli v nouzi, pomáhal kněžím, mnichům a mniškám, kteří žili v nedostatku, platil výkupné za ty občany, kteří padli do rukou Langobardů, zajišťoval příměří a bezpečí. Kromě toho v Římě, jakož i v ostatních částech Itálie pozorně vykonával administrativní úkony, vydával přesné instrukce k tomu, aby církevní majetek, sloužící k jejímu živobytí a dílu evangelizace ve světě, byl spravován s absolutní precizností a podle pravidel spravedlnosti a milosrdenství. Požadoval, aby rolníci byli chráněni před zneužitím ze strany vlastníků církevní půdy a v případě podvodů byli pohotově odškodněni, aby nepoctivý zisk nepošpinil tvář Kristovy nevěsty. Řehoř tuto intenzivní činnost konal navzdory chatrnému zdraví, které jej nezřídka na dlouhé dny upoutávalo na lůžko. Posty, které praktikoval během let mnišského života mu způsobily vážné problémy zažívacího ústrojí. Kromě toho měl také velmi slabý hlas, takže byl často nucen svěřit jáhnovi čtení svých homilií, aby je věřící v římských bazilikách mohli slyšet. Přesto však dělal vše, co mohl, aby ve svátečních dnech slavil Missarum sollemnia, tedy slavnosti mše, a setkával se osobně s lidem Božím, který si ho velmi oblíbil, protože v něm spatřoval spolehlivou a bezpečnou oporu. Ne náhodou mu byl záhy přiřčen titul consul Dei. I přes obtížné podmínky, v nichž musel působit, dokázal si svatostí života a plnou lidskostí získat důvěru věřících, takže dosáhl pro svou dobu i pro budoucnost opravdu velkolepých výsledků. Byl to člověk ponořený v Boha: touha po Bohu byla v hloubi jeho duše vždycky živá a právě proto byl vždycky velmi nablízku druhým, potřebám lidí své doby. V katastrofálních, ba zoufalých časech dokázal vytvářet pokoj a dávat naději. Tento Boží muž nám ukazuje, kde jsou pravé zdroje pokoje, odkud přichází pravá naděje a stává se tak rádcem i pro nás. 18

EUCHARISTIE

(úvaha Jeho Eminence Tomáše kardinála Špidlíka, S.I., čestného občana Pustiměře)

Vzpomínám si na jednu banální příhodu z mládí. Přišel k nám znenadání neznámý člověk. Otevřel dveře a ptal se nejistě, je-li opravdu u nás. Naši se na něho dívali nedůvěřivě a ptali se ho s podezřelým tónem v hlasu, co by si přál. Odpověděl, že nic, ale že se přišel jen tak podívat. To ovšem důvěru neposílilo. Ale on se tomu nedivil. Začal se přiznávat, odkud pochází a kdo je jeho otec. Najednou se situace změnila. Naši se začali usmívat, zvali ho, aby šel dál, aby se posadil, nabízeli kávu. Ukázalo se totiž, že je našim příbuzným, s kterým jme se ještě nepotkali. Ozval se tu hlas společné krve. Je to vlastně pozoruhodné. Kolik styků např. máme s blízkými sousedy, s těmi, s kterými se setkáváme v práci, a přece bychom je hned nepřivítali tak pohostinně. Příbuzenské svazky jsou silnější. I státní úřady to uznávají, když přisoudí dědictví někomu vzdálenému jenom proto, že je příbuzensky bližší. Ve šlechtických rodinách mají příbuzní právo na knížecí nebo hraběcí titul. V královských dynastiích mají právo následnictví na trůně. Moderní společnost to ovšem oslabila. Ale tam, kde se žije podle starobylých tradicí, je tento prvek nejdůležitějším společenským pojítkem. U primitivních národů měl v rodině všecka práva nad ostatními otec, ten se stal pak hlavou kmene, patriarchou klanu, nakonec i hlavou národa. Mocní panovníci, faraónové odvozovali svůj původ až od bohů. Vyžadovali proto božskou poctu a brali na sebe také za všechny odpovědnost. Moderní čtenář se diví, proč se v bibli u všech důležitějších osobností udává jejich rodokmen až do desátého a dalšího kolena. Když dostal Abrahám od Boha rozkaz, aby opustil svou zemi a své příbuzné, stal se vyděděným uprchlíkem. Co tím rozkazem Bůh zamýšlel? Pochopili to dobře jeho potomci. Byl povolán, aby založil docela nový kmen, 19

nový národ privilegovaný v očích Božích. Proto všichni Izraelité odvozovali svůj původ od Abraháma. I Ježíše samého Matoušovo evangelium hned od počátku představuje jako syna Davidova a syna Abrahámova a snaží se podat úplnou listinu jeho rodokmenu (Mt 117). Kristovu genealogii čteme také u Lukáše. Je však dobře si všimnout, že je podána trochu jinak. Nezačíná od Abraháma a a Davida, ale postupuje obráceně od Ježíše nazpět k Davidovi, Abrahámovi a nekončí tam, dojde až k „Adamovi, který byl od Boha“ (Lk 3,38). Není ta listina uvedena na počátku, ale až po Ježíšovu křtu v Jordáně. To má ovšem svůj zvláštní smysl. Kristus sice vychází z rodu Abrahámova. Ale začíná být sám otce nového lidu, lidu Božího, který chce v sobě shrnout celé lidstvo od počátku až do konce. Jakým poutem mají být spojeni lidé tak různých ras a tradicí? Podivuhodným Božím zásahem tu nastoupí zase spojení v krvi. Slyšeli ta slova apoštolé při poslední večeři, když jim podával kalich vína: „Vezměte a pijte z něho, toto je kalich nového zákona, nová smlouva..“ Slyšíme tu výzvu i my př každé mešní oběti zároveň s ujištěním, že i chléb, který přijímáme je Kristovo tělo. Vzniká tu tedy nové nadpřirozené příbuzenství s Kristem a mezi křesťany. Pochopil to dobře sv. Pavel když píše Korinťanům: „Mluvím k vám jako k rozumným lidem. Posuďte sami, co říkám: Není kalich požehnání, za nějž děkujeme, účastí na krvi Kristově? A není chléb, který lámeme, účastí na těle Kristově? Protože je jeden chléb, jsme my mnozí jedno tělo, neboť všichni máme podíl na jednom chlebu“? (1Kor 10,15-17). Je tedy eucharistie prvním a základním pojítkem mezi lidmi spojenými v církvi. Nejsou to jenom okrasná slova, když se nazývají bratři a sestry. Jsou proto vyzváni před přijímáním: „Pozdravte se pozdravením pokoje!“ Přijímáme-li Kristovu krev, je logické, že nazýváme Pannu Marii naší vlastní matkou a Boha svým pravým otcem. Jeden byzantský duchovní autor, mariolog, k tomu dodává tuto myšlenku. Máme rádi naše vlastní pozemské matky, nikdo nám není milejší než ony. Bůh je tak udělal, aby nám byly obrazem matky, kterou opravdu máme na nebi. Naši otcové se o nás na zemi starají a chtějí nám zajistit dědictví, protože i oni jsou obrazem toho, ke kterému se modlíme: „Otče náš, který jsi na nebesích.“ Někteří se diví, že církev odpírá podávat eucharistii těm, kdo rozbili násilně pouto ve vlastní rodině. K nebeskému Otci se modlíme, aby se dělo všechno podle jeho vůle jako v nebi tak i na zemi. Porušením jednoty rodinné na zemi se narušuje i náš rodinný vztah na nebi. Tzv. exkomunikace, vyloučením od svatého přijímání, je také církevní trest pro ty, kdo nějakým hrubým a nenapravitelným způsobem porušují duchovní rodinné pouto s Bohem a lidmi. Dnes se mnoho mluví o tom, že rozmnožením komunikací celý svět se cítí jednou velkou rodinou. Politici slibují, že tak tomu bude ve státě, když se dostanou k vládě oni. Pořádají se velké manifestace na propagaci vzájemného bratrství. Ale přesto se lidé mezi sebou rozdělují a dokonce i zabíjejí. Ale i v těchto bojích i divocí teroristé, nejsou-li úplně zfanatizovaní, umějí ušetřit svých příbuzných a naopak příbuzní, i když by se bojování chtěli vyhnout, skryjí teroristu, když je z jejich rodiny. Je to hlas krve a krev není voda, jak zní rčení. Krev rodinná ovšem uzavírá kruh známosti a vzájemné podpory. Krev Kristova chce naopak spojit všechny. Svátek Božího těla by měl tedy vyznít jako svátek jednoty lidstva, protože při ustanovení eucharistie se Spasitel lidstva modlil: „Aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli jedeno v nás, aby tak svět uvěřil, že ty jsi mne poslal“ (Jn 17,21). 20

KONCERT PRO PODIVICE U PŘÍLEŽITOSTI PATROCINIA KOSTELA FARNOSTI SV. CYRILA A METODĚJE APOŠTOLŮ SLOVANŮ A SPOLUPATRONŮ EVROPY

v neděli, 6. července 2008 v 15h, ve farním kostele v Podivicích

DOMINIQUE QUARTET 1. housle: Richard Kružík 2. housle: Šárka Trávníčková viola: Dominik Trávníček violoncello:Robert Kružík PROGRAM: W. A. Mozart: Divertimento D-dur, J. S. Bach: Air, F. Schubert: Ala Hongroise J. Brahms: Uherský tanec č. 6, A. Dvořák: Humoreska, J. Brahms: Uherský tanec č. 5 Ch. Gounod: Ave Maria, A. Dvořák: Largo- téma ze symfonie č. 9, W. A. Mozart: Ave Verum Corpus, F. Schubert: Ave Maria VSTUPNÉ DOBROVOLNÉ 21

PEREGRINATIO

AD IMMACULATAM CONCEPTIONEM 118 8. – 29. ČERVNA 2008

STŘEDA, 18. ČERVNA V 5.00h - odjezd z Pustiměře (v 5.30h: Brno – hotel Grand; v 6.30: Břeclav – vlak. nádraží). Navečer příjezd do Padovy. Prohlídka baziliky sv. Antonína Paduánského, nocleh. ČTVRTEK, 19. ČERVNA 6.30: mše svatá v bazilice, snídaně, odjezd do La Saletty, putování po místě zjevení, večeře, modlitební vigílie a světelný průvod, nocleh. PÁTEK, 20. ČERVNA 6.30: mše svatá v bazilice, snídaně, meditace mariánského poselství La Saletty.

Odjezd do Lurd (příjezd navečer), večeře, světelný průvod, nocleh.

SOBOTA, 21. ČERVNA 6.45: mše svatá u Massabiellské jeskyně. 14.00: „Jubilejní putování“: farní kostel s křtitelnicí, Cachot, Jeskyně, Hospic. 22

NEDĚLE, 22. ČERVNA Odpustková jubilejní pouť. 9.30: mezinárodní mše svatá v podzemní bazilice sv. Pia X. (závěr 49. eucharistického kongresu v Québecu: „Eucharistie, Boží dar pro život světa“)

Poutní program v Lurdech. Nocleh.

PONDĚLÍ, 23. ČERVNA 9.00: mše svatá v Kryptě 14.15: Křížová cesta Poutní program v Lurdech.

Kolem 17h odjezd do španělské svatyně Santiago de Compostela. ÚTERÝ, 24. ČERVNA Ráno příjezd do Compostely pouť k hrobu apoštola sv. Jakuba staršího, 8.30: mše svatá v katedrále. Odjezd do portugalské Fatimy, večeře, 19.30: mše svatá v bazilice 21.30: svatý růženec v kapli zjevení (5. tajemství česky - jeden z poutníků)

světelný průvod, nocleh. STŘEDA, 25. ČERVNA Snídaně, poutní program ve Fatimě, oběd, 17.00: mše svatá v kapli zjevení, (XX. výročí kněžství, 1988)

večeře, 21.30: svatý růženec v kapli zjevení (5. tajemství česky - jeden z poutníků)

světelný průvod, odjezd do Biarritz. ČTVRTEK, 26. ČERVNA Dopoledne příjezd do Biarritz, koupání v Atlantiku, odjezd do Lurd, mše svatá, večeře, světelný průvod, nocleh. 23

PÁTEK, 27. ČERVNA Snídaně, odjezd do Paray le Monial, prohlídka svatyně Božského Srdce Páně. 19.00h: mše svatá v kapli zjevení sv. Markétě Marii Alacoque, večeře, noční adorace: ZASVĚCENÍ BOŽSKÉMU SRDCI, nocleh. SOBOTA, 28. ČERVNA Snídaně, odjezd do Nevers.

10.45h: mše svatá v kapli sv. Bernardety, přejezd Švýcarskem, večeře u Bodamského jezera, odjezd do vlasti. NEDĚLE, 29. ČERVNA 19.00: mše svatá v chrámu sv. Benedikta v Pustiměři ZAHÁJENÍ ROKU SV. PAVLA, U PŘÍLEŽITOSTI MM. VÝROČÍ NAROZENÍ APOŠTOLA NÁRODŮ 24

NOVÉNA

„DUCHOVNÍ POUTI“ DO LURD

Už v 19. století byla zavedena tzv. „duchovní pouť“ pro ty, kdo se sami na pouť vydat nemohli. Nejvýznamnějším z těchto „poutníků v duchu“ byl sám papež, který se od roku 1870 považoval za „vězně uvnitř Vatikánu“. Během této novény projdeme čtyři etapy jubilejní lurdské pouti: křtitelnice ve farním kostele, cachot, jeskyně a hospic. Novéna nám také umožní zamyslet se nad klíčovými okamžiky všech osmnácti zjevení. Každý den se budeme modlit na daný úmysl, ať už to budou události, které si připomeneme anebo jeden či více „poslání“ Lurd. Schéma novény, podle něhož ji budeme denně konat by mohlo vypadat následovně: y Mariánská píseň nebo hymna jubilea y Připomenutí událostí y Sloky lurdského Ave Maria (pouze jako „vyprávění“, nikoli zpěv) y Biblické čtení y Meditace y Desátek růžence y Modlitba lurdského jubilea Magnificat 25

1. den: KŘTITELNICE Úmysl: Jednota křesťanů Mariánská píseň PRVNÍ ETAPA JUBILEJNÍHO PUTOVÁNÍ

Dne 9. ledna 1854 přinesli rodiče Luisa a František Soubirousovi svou prvorozenou dceru do farního kostela v Lurdech, aby ji nechali pokřtít. Při křtu dostala jméno Marie Bernarda. Záhy však jí začínají říkat „Bernardeta“, aby se tak odlišila od tety-kmotry, která se jmenovala právě Bernarda. Původní kostel dnes už neexistuje, protože jej zničil požár. Křtitelnice však se zachovala. Proto křtitelnice dnešního kostela je tou, do níž byla tehdy při křtu ponořena sv. Bernardeta. Proč začínáme Jubilejní putování právě u křtitelnice? Jednoduše proto, že Bernardeta už předtím, než se stala vizionářkou, byla především křesťankou. A pak také proto, že poselství Lurd a toho, co se během 150 let událo tvoří dějiny Církve, neboť křest je našim vstupem do Církve.

Ave: 1. - 2. strofa Ó, Maria přečistá křesťanský lid do Lurd se Tě chystá vroucně prosit.

Cos dala dít se tu opěvujem v městě, co tkví v srdci mateřském. Ze slávy výšin, kde dlíš, Pohlédni na nás a prosby té slyš.

Biblické čtení Jan 3,1-7

Slova svatého evangelia podle Jana. Mezi farizeji byl člověk, jmenoval se Nikodém, člen židovské velerady. Ten přišel k Ježíšovi v noci a řekl mu: „Mistře, víme, že jsi učitel, který přišel od Boha, protože nikdo nemůže konat ta znamení, která konáš, není-li s ním Bůh.“ Ježíš mu odpověděl: „Amen, amen, pravím ti: nenarodí-li se kdo znova, nemůže spatřit Boží království.“ Nikodém mu namítl: „Jak se může člověk narodit, když je starý? Přece nemůže podruhé vejít do mateřského lůna a narodit se.“ Ježíš mu odpověděl: „Amen, amen, pravím ti: jestliže se kdo nenarodí z vody a z Ducha, nemůže vejít do Božího království. Co se narodilo z těla je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch. Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znova. O velikonoční vigílii obnovujeme Vyznání víry a křestní sliby. Na začátku novény je nepochybně dobré poděkovat Bohu, rodičům, kmotrům za křest, který jsme přijali. Tato 26

svátost nás poznamenala navždy, ale postupem času jsme snad dopustili, aby pramen vyprahnul. Tato novéna umožňuje každému z nás, abychom se obnovili ve svěžesti a vzletu ducha. Křest je více než cokoli jiného „společný“ všem křesťanům: proto našim úmyslem modlitby bude především Církev ve svém poslání jednoty křesťanů.

Desátek růžence Otče náš, jenž jsi na nebesích … Zdrávas Maria, milosti plná, Pán s tebou, požehnaná ty mezi ženami a požehnaný plod života tvého Ježíš, který je prvorozený z mnoha bratří. Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné, nyní i v hodinu smrti naší. Amen.

Modlitba lurdského jubilea Magnificat Ã

2. den: LE CACHOT Úmysl: Vydědění Mariánská píseň DRUHÁ ETAPA JUBILEJNÍHO PUTOVÁNÍ

V Lurdech je třeba rozlišovat mezi různými domy, v nichž žila rodina Bernardety: Mlýn Boly, kde se narodila a kde žila až do roku 1855; „otcovský dům“, kam se rodina přestěhovala v roce 1863, ale v němž Bernardeta nikdy dlouho nepobývala, i když sem často chodila rodinu navštěvovat; a nakonec „le cachot“. V cachot bydlela rodina Soubirousových od listopadu 1856 do září 1858. Tento prostor splňoval všechna kritéria nevhodnosti bydlení pro rodinu: stísněný, vlhký a temný. Jeho jedinou výhodou bylo, že by zadarmo, protože jim ho pronajala bratrancova rodina, který bydlel nad nimi. Podmínky byly natolik nezdravé, že někdejší kojná Bernardety se nabídla, že ji přijme k sobě v Bartres, aby jí pomohla s pracemi na jejím hospodářství. Bernardeta tedy 234

v červnu 1857 opustila cachot a vrátila se v lednu 1858. K prvnímu zjevení – 11. února – tedy došlo jen krátce potom, co se vrátila domů.

Ave: 3. strofa

Žádná sloka cachot nepopisuje. Třetí strofa však připomíná drsnost životních podmínek, když popisuje sbírání dřeva a zimu, co dohání k pláči. Jednoho se Bernardeta ubírá sbírat chrastí, se dvěma dívkami, co zimou se rozpláčí.

Biblické čtení Jan 1,46

Slova svatého evangelia podle Jana. Filip potkal Natanaela a řekl mu: „Našli jsme toho, o kterém psal Mojžíš v Zákoně i proroci! Je to Ježíš, syn Josefův z Nazareta.“ Natanael mu namítl: „Může z Nazareta vzejít něco dobrého?“ Le cachot přivádí k myšlence na Nazaret: stranou ležící, zapomenutou osadu v Galileji, která u zbožnějších Židů nepožívala dobré pověsti. Le cachot byl symbolem úpadku. Rodina byla zruinovaná, šířilo se kolem ní nepříliš pozitivní rušno. Některé ženy rodiny se staly matkami už v dívčím věku. Bernardeta nemohla chodit ani do školy ani na katechizmus. A přece právě v tomto prostředí hledala Panna Maria svou vyslankyni. V temné jeskyni dává zazářit jasu svého Neposkvrněného Početí. Le cachot je místo vhodné k meditaci nad Blahoslavenstvími, Mariinným Magnificat či biblickými slovy o Ježíšově chudobě: „Syn člověka nemá, kde by hlavu složil; ač bohatý, stal se pro nás chudým; sám sebe se zřekl a vzal na sebe přirozenost služebníka“. Úmyslem modlitby bude poslání Církve mezi vyděděnými.

Desátek růžence Otče náš, jenž jsi na nebesích … Zdrávas Maria, milosti plná, Pán s tebou, požehnaná ty mezi ženami a požehnaný plod života tvého Ježíš, který se pro nás stal chudým. Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné, nyní i v hodinu smrti naší. Amen.

Modlitba lurdského jubilea Magnificat 24 5

3. den: 11. únor - ZNAMENÍ KŘÍŽE Úmysl: Církev mezi národy Mariánská píseň TŘETÍ ETAPA JUBILEJNÍHO PUTOVÁNÍ

O události z 11. února se dlouze pojednává ve 4.-12. strofě lurdského Ave Maria. Zastavíme se u znamení kříže. Tváří v tvář tomu, co spatřila, jímá Bernardetu strach! Podobně jako tomu bylo ve chvíli, kdy anděl pozdravil Marii. Reakce Bernardety je vskutku křesťanská: modlit se, a především udělat znamení kříže … to ďábel nesnáší. Vytáhne tedy svůj růženec a chce se pokřižovat. Ale „rámě jí padá“. Zjevení se žehná … a teprve tehdy se Bernardetě daří udělat kříž. Všichni, kdo ji později po celý život viděli, jak dělá znamení kříže, byli ohromeni.

Ave: 4.- 12. strofa zvláště pak 9. Až k skále Massabielle chce dívka jít, sama však křehká je, a neví, kde řeku překročit. Třese se zimou, hluk nahání strach, však v polích žádný vítr neslyšet vát.

Zjev lilie, co nevadne má, pásem pak jí modř nebeská. Dívenka, co oči z ní nespustí, u nohou Matky kříž dělat se naučí. Zrnka růžence jí splývají z dlaní, modlitba ta stává se putováním.

Výklenek v skále náhle zalije svit, Paní k ní přichází a dívku vybízí, že k ní má jít.

Na dlouho, předlouho u jeskyně stane, šťastná, přešťastná zpívá své „ave“.

Její postava bělostná jí v očích se zdá přítomností, co o Bohu promlouvá.

Byla tak krásná! Jak netoužit ji zas uvidět? Co žádá ode mě? Jak jen to zvědět?

Biblické čtení Gal 6,14

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům. Bratři! Ať je daleko ode mě, abych se chlubil něčím jiným, než křížem našeho Pána Ježíše Krista, kterým je pro mě ukřižován svět a já světu. Proč Bernardeta nedokázala sama udělat kříž? Ani ona ani Madona odpověď nedávají. Můžeme předpokládat tři důvody: 6 25

25. března jí zjevení odhalí své jméno: „Já jsem Neposkvrněné Početí“. Toto privilegium však Maria neklade mimo spásu, kterou nám přinesl Kristus svým křížem. Maria je první z vykoupených. Po hukotu větru – symbolu Ducha svatého – začínají zjevení znamením kříže: Lurdy jsou trnitárním, typicky křesťanským místem. Maria sama vede Bernardetu v modlitbě, stejně jako v modlitbě růžence vede i nás . Maria je zosobněnou Církví: je Církví, která nás učí modlit se. Protože Kristus vydal svůj život v oběť za celé lidstvo, našim úmyslem modlitby bude poslání Církve mezi národy.

Desátek růžence Otče náš, jenž jsi na nebesích … Zdrávas Maria, milosti plná, Pán s tebou, požehnaná ty mezi ženami a požehnaný plod života tvého Ježíš, který položil svůj život za všechny lidi. Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné, nyní i v hodinu smrti naší. Amen.

Modlitba lurdského jubilea Magnificat Ã

4. den: 18. únor - „JSTE OCHOTNA PROKÁZAT MI LASKAVOST…“ Úmysl: Dobrovolníci a mladí Mariánská píseň TŘETÍ ETAPA JUBILEJNÍHO PUTOVÁNÍ (pokračování)

Při zjeveních 11. a 14. února, Paní neříká jediné slovo. Už tehdy však se Bernardeta ptá, kdo je? 18. února přichází k jeskyni potřetí. Provází ji vážená osobnost a dcera soudního úředníka, která nesla vše nezbytné k zapsání otázek, které je třeba Paní položit. Bernardeta se Paní ptá na její jméno. Zjevení se usmívá, odmítá, ale mluví: není třeba, aby své jméno psala. Nato dochází k výměně příslibů: Paní se Bernardety ptá „prokážete mi 4 26

laskavost a budete sem přicházet po patnáct dní“? Odpověď Bernardety je stejná, jako byla odpověď Panny Marie ve chvíli Zvěstování – „ano“. Nato zazní příslib Paní: „učiním tě šťastnou, nikoli však v tomto světě, ale v jiném“.

Ave: 13.- 21. strofa zvláště pak 16. sloka, v níž je však chyba, protože Paní nikdy nemluvila o „kamarádkách“. Přišla zas, však stále jméno své ukrývá, děvče se obává, strach z ďábla má. Svěcenou vodou ji kropí bez váhání, na bojácnost dívky však úsměvem odpovídá Paní. „Sem do Lurd Vy přišla jste k nám, však chudá jsem, neznámá kým jen pro Vás jsem já?“ „Přijďte sem, prosím, po patnáct dní, mně naslouchat i s kamarádkami.“

„Dívenko šlechetná, slibem zavazuji se ti svým, že navždy šťastnou v nebi tě učiním.“ Den co den věřící zástup tu zas a opět je, pokorné vidoucí návratu čekaje. Zrak se jí jasní, tvář však bledne, neb patřit jí dáno na to, co věčné. Věrný lid pochopil téměř hned že pro něj začíná nový věk.

Paní zmizela. Jak jen spatřit ji znova? Dívenka oslněna, však naději chová.

Biblické čtení Jan 4,5-9

Slova svatého evangelia podle Jana. Ježíš přišel k samařskému městu zvanému Sychar, blízko pole, které kdysi odkázal Jakub svému synu Josefovi. Tam byla Jakubova studna. Ježíš, unavený chůzí, posadil se – tak jak byl – u té studny. Bylo kolem poledne. Tu přišla jedna samařská žena navážit vodu. Ježíš jí řekl: „Dej mi napít.“ – Jeho učedníci totiž odešli do města, aby koupili něco k jídlu. Samařská žena mu odpověděla: „Jak to? Ty, Žid, žádáš o napití mne, Samaritánku?“ Židé se totiž se Samaritány nestýkají.

Ježíš se posadil u studny a obrací se na ženu s prosbou. Ta je překvapena. Stejně tak se před svým utrpením obrátí v Getsemanské zahradě na apoštoly a prosí je, aby bděli a modlili se. Tito však spí. V poslední hodině pak zvolá: „Žízním!“. První slovo, které Bible vkládá do Božích úst je otázka, s níž se obrací na člověka: „Kde jsi?“ Když se anděl ukázal Marii, očekával od ní odpověď: přijme poslání, které po ní

27 5

Bůh žádá? Svatý Bernard toto téma rozvinul: ve chvíli Zvěstování vše záleží na Mariině souhlasu, na jejím „ano“, „staň se“. Bůh znovu hledá člověka: přestože by se mohlo zdát, že tomu nic nenasvědčuje, takové jsou celé biblické dějiny. V tomto čtvrtém dni novény jsme tedy povoláni naslouchat Božím oslovením a na ně odpovědět. Odtud také náš úmysl modlitby, kterým bude poslání Církve u dobrovolníků a mladých.

Desátek růžence Otče náš, jenž jsi na nebesích … Zdrávas Maria, milosti plná, Pán s tebou, požehnaná ty mezi ženami a požehnaný plod života tvého Ježíš, který očekává naše „ano“. Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné, nyní i v hodinu smrti naší. Amen.

Modlitba lurdského jubilea Magnificat Ã

5. den: 24. únor – 1. březen - „POKÁNÍ, POKÁNÍ!“ Úmysl: Obrácení Mariánská píseň TŘETÍ ETAPA JUBILEJNÍHO PUTOVÁNÍ (pokračování)

Výzva k pokání a k motlitbě za hříšníky y se opakuje vícekrát. Ale provází ji i nové znamení: pramen. 25. února. Podrobně tuto událost popisuje lurdská píseň. Voda je zpočátku tak bahnitá, že Bernardeta se jí může napít až na čtvrtý pokus. Ale hned nato pramen kypí hojností a voda se stává průzračnou. A tak je tomu už 150 let. Je to pěkný symbol pokání: bahno hříchu se mění v průzračnou vodu milosrdenství.

28 4

Ave: 22.- 32. strofa. Dvakrát se pastýřka k modlitbě navrací, však světlo pražádné ve skále nespatří.

„Pokání“, naléhavě třikrát opakuje Paní. To pro tebe, křesťane, ta výzva její zní!

„Říkají, že vše u skály jsem si vymyslela, máti má hořem je sklíčena a já do vězení mám býti vsazena.“

„Nad citron trpčejší trávu hořkou jezte, čelo pak do prachu skloňte.“

Neznámá Paní však brzy se navrací, Jen co ji spatří, dívka se uklidní.

„Z tohoto pramene pojďte pít; ve vodě čisté a zdravé, pojďte se mýt.“

„Vězte, že bouře jednoho dne pomine, vaše síla pak vrátí se mocnější než dříve.“

Hle, Gáva po boku, táhne ji v okamžení, však hlas z jeskyně dívčinu volá k navrácení.

Dívka s vroucností ji prosí: „Řekněte, co srdce vaše dí? - Chci, aby modlilo se za hříšníků obrácení.“

Poslušna v zemi hloubí, když tu znenadání uhlídá, jak ze země mezi prsty prýští voda bahnitá.

Ó živý prameni, co navracíš zdraví; zdroji požehnaný, jak jen vypět ti chvály?

Biblické čtení Skt 2,36-39

Čtení se Skutků apoštolů. V den Letnic řekl Petr Židům: „Ať je úplně jasno celému izraelskému národu toto: Pánem a Mesiášem ustanovil Bůh právě toho Ježíše, kterého jste vy ukřižovali.“ Když to uslyšeli, proniklo jim to srdce a ptali se Petra a ostatních apoštolů: „Bratři, co máme dělat?“ Petr jim odpověděl: „Obraťte se! A každý z vás ať se dá pokřtít ve jménu Ježíše Krista, aby vám byly odpuštěny hříchy, a jako dar dostanete Ducha svatého. Vždyť to zaslíbení platí vám i vašim dětem, ale také všem, kdo jsou ještě daleko, které si povolá Pán náš Bůh.“ Výzva k obrácení, provázená skutky, jež připomínají Krista v jeho utrpení, zaznívá na půli cesty cyklu zjevení, a rovněž v polovině konané novény. Mezi Paní a Bernardetou panuje naprostá důvěra. Výzva se opakuje asi pětkrát. Pak ustává: hřích a pokání nejsou ani prvním, ani posledním slovem křesťanského života. Mění se i sama voda pramene: z bahnité se stává průzračnou. Je to pěkný symbol. Ať už se nacházíme kdekoli, ve společnosti či o samotě, můžeme vykonat to, co Paní žádala: „Jděte se napít z pramene a umyjte se v něm“. Úmysl modlitby bude za Církev v jejím poslání vyzývat k obrácení. 5 29

Desátek růžence Otče náš, jenž jsi na nebesích … Zdrávas Maria, milosti plná, Pán s tebou, požehnaná ty mezi ženami a požehnaný plod života tvého Ježíš, který dává živou vodu Ducha. Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné, nyní i v hodinu smrti naší. Amen.

Modlitba lurdského jubilea Magnificat Ã

6. den: 25. březen - „JÁ JSEM NEPOSKVRNĚNÉ POČETÍ“ Úmysl: Mariánská spiritualita Mariánská píseň TŘETÍ ETAPA JUBILEJNÍHO PUTOVÁNÍ (pokračování)

V den Zvěstování se Bernardeta vrací k jeskyni. Třikrát se dotazuje zjevení na její jméno. Stejně jako tomu bylo s vodou, i tentokrát až počtvrté je úspěšná: „Já jsem Neposkvrněné Početí.“ Je zajímavé, že lurdská píseň necituje Mariina slova, a skoro překvapivě se spokojuje s obecnou formou: „Neposkvrněná Panna“. Vždyť Maria přece řekla jasně: „Já jsem Neposkvrněné Početí.“ Lurdský farář logicky hájí: „Ta paní se tak nemůže jmenovat.“ A přece se tak sama zve.

Ave: 39.- 43. strofa. Země slaví, živý Bůh přichází, on zachraňuje: církev zpěv „Ave“ opakuje. Blahoslavená, nad jejímž darem žasne zem, jaké tajemství skrývá svaté jméno tvé? 304

Otázka jediná, třikrát z úst pastýřky pokorně zní, a Paní rozumí. Maria zjeví své tajemství zemi, skrze pastýřku, kterou všichni přehlížejí. Panno Neposkvrněná, ve vás my věříme, konečně zjevená skrze svaté jméno své.

Biblické čtení Lk 1,26-29

Slova svatého evangelia podle Lukáše. Anděl Gabriel byl poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené s mužem jménem Josef z Davidova rodu a ta panna se jmenovala Maria. Anděl k ní vešel a řekl: "Buď zdráva, milostiplná! Pán s tebou! " Když to slyšela, ulekla se a uvažovala, co má ten pozdrav znamenat. Když se anděl obrátil na budoucího otce Jana Křtitele, oslovil ho „Zachariáši“. Když se obrací k nazaretské Panně, neoslovuje ji „Maria“. Jejím jménem je „milosti plná“, dílo milosti. Tato milost pochází od Krista: proto připojíme ještě úryvek z prologu Janova evangelia

Jan 1,16

Slova svatého evangelia podle Jana. Z jeho plnosti jsme všichni přijali, a to milost za milostí. Církev, stejně jako Maria je „svatá“ ve svém kořeni, jak vyznáváme v Krédu; i když musí stále procházet obrácením. I my se máme obrátit, ale aniž bychom zapomínali, že našim posláním není konat věčné pokání, nýbrž být „svatí a neposkvrnění před ním v lásce“ (Ef 1,4). Modleme se za Církev v Mariině poslání.

Desátek růžence Otče náš, jenž jsi na nebesích … Zdrávas Maria, milosti plná, Pán s tebou, požehnaná ty mezi ženami a požehnaný plod života tvého Ježíš, který tě naplnil svou milostí. Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné, nyní i v hodinu smrti naší. Amen.

Modlitba lurdského jubilea Magnificat à 31 3

7. den: 7. duben - SVÍCE Úmysl: Mezináboženský dialog Mariánská píseň TŘETÍ ETAPA JUBILEJNÍHO PUTOVÁNÍ (dokončení)

V chronologickém putování lurdskými událostmi se nacházíme v době velikonoční. Bernardeta drží v rukou svíci, jejíž plamen po několik minut šlehá na její ruku. Nezanechává však po sobě nejmenší popáleniny. Jeden lékař, který byl předtím spíše skeptický, je tímto pohledem šokován. Církev je světlem zmrtvýchvstalého Krista, jež proniká do celého lidstva.

Ave: 44. a 49. strofa.

Svíce spalující, prstíků jejích ušetří Přichází bezvěrec, co vše vždy zpochybní; tady ale nakonec uvěří.

S našimi drahými, vsi či města svého apoštoly se staňme jednoty a míru toužebného.

Biblické čtení Ef 5,8-14

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Efesanům. Byli jste kdysi tmou, ale teď jste světlem v Pánu. Žijte jako děti světla. Ovoce toho světla totiž záleží ve všestranné dobrotě, spravedlnosti a v životě podle pravdy. Zkoumejte, co se líbí Pánu, a nemějte žádnou účast v těch neplodných skutcích tmy; spíše je veřejně odsuzujte. Vždyť člověku je hanba už jen o tom mluvit, co ti lidé potají páchají. Všechno, co se odsoudí, ukáže se v pravém světle. Všechno totiž, na co se vrhne světlo, je potom zřejmé. Proto se říká v Písmu: „Probuď se, spáči, vstaň z mrtvých, a Kristus tě osvítí.“ Během večerního procesí, poutníci drží v rukou svíce, jejíž plamen chrání stínítko z kartónu. Světlo, jež vydává, proto umožňuje číst slova písně, na ní vytištěné, ale také ozařuje tváře okolních poutníků. Je to pěkný symbol velikonočního světla: že totiž Kristus- světlo, které ani smrt nedokázala uhasit, nás činí světlem světa. Vánoční, stejně jako velikonoční poselství, je poselstvím míru: „Pokoj vám!“ „Ve svém těle zahubil nenávist“. Našim dnešním úmyslem modlitby bude Církev ve svém poslání míru, zvláště pak v mezi-náboženském dialogu. 4 32

Desátek růžence Otče náš, jenž jsi na nebesích … Zdrávas Maria, milosti plná, Pán s tebou, požehnaná ty mezi ženami a požehnaný plod života tvého Ježíš, který je Knížetem míru. Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné, nyní i v hodinu smrti naší. Amen.

Modlitba lurdského jubilea Magnificat Ã

8. den: 3. červen – PRVNÍ SVATÉ PŘIJÍMÁNÍ Úmysl: Eucharistie Mariánská píseň ČTVRTÁ ETAPA JUBILEJNÍHO PUTOVÁNÍ

Od svého návratu z Bartres, v lednu 1858, Bernardeta navštěvovala školu Neverských sester v lurdském hospicu. Právě tady se jakž taký naučila aspoň základy katechizmu. V kapli hospicu pak 3. června přistoupila k 1. svatému přijímání.

Ave: 54. strofa Bez ustání nás, Maria,, ke Kristu přiváděj, ať v každém z nás vládne svátostný Spasitel.

Biblické čtení Jan 6,56-59 (v době Bernardety se toto evangelium četlo o slavnosti Božího Těla)

Slova svatého evangelia podle Jana. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. Jako mne poslal živý Otce a já žiji z Otce, tak i ten, kdo jí mne, bude žít ze mne. To je ten chléb, který sestoupil z nebe; ne takový, jaký jedli otcové a zemřeli. Kdo jí tento chléb, bude žít navěky.“ Tak mluvil, když učil v synagóze v Kafarnau. 33

Je nezbytné připomenout si tuto událost, protože jedním m z kritérii věrohodnosti mystických jevů je to, že nás přivádějí ke svátostem. Bernardeta měla upřímnou touhu po přijímání eucharistie a její spiritualita se jeví jako stále více eucharistickou až do smrti. Jubilejní putování se tedy odvíjí mezi křtem a eucharistií. O tomto osmém dni novény se obzvláště žádá, abychom se – je-li to možné – účastnili slavení mše svaté. Křest je svátostí, která nám dává vstoupit do Církve. Eucharistie pak je svátostí, která dává Církvi růst, stává se zdrojem a vrcholem jejího poslání. Proto se modleme, aby křesťané skutečně čerpali z eucharistie.

Desátek růžence Otče náš, jenž jsi na nebesích … Zdrávas Maria, milosti plná, Pán s tebou, požehnaná ty mezi ženami a požehnaný plod života tvého Ježíš, který je Chlebem života. Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné, nyní i v hodinu smrti naší. Amen.

Modlitba lurdského jubilea Magnificat Ã

9. den: 16. červenec – POSLEDNÍ ZJEVENÍ Úmysl: Nemocní a postižení Mariánská píseň Při posledních dvou zjeveních se Panna Maria znovu odmlčela. Ještě než vyslovila své jméno, uvedla Bernardetu na cestu víry. Potom, co jsi své jméno sdělila, znovu mlčí: je to návrat k modlitbě a každodennímu životu. O svátku Panny Marie Karmelské, 16. července, Bernardeta cítí nutkání k jeskyni. Ta je však daleko, protože jeskyně byla na rozkaz občanských představitelů zatarasena … i přesto však je jí dopřáno Madonu spatřit … „krásnější než kdykoli předtím“.

Av A ve: 45. strofa Ave Panna věrná, se navrací, však slova nevysloví. Byla-li krásná, pak nyní mnohem víc než předtím kdykoli. 34

Biblické čtení Skt 1,9-11

Čtení ze Skutků apoštolů. Když to pověděl, byl před jejich zraky vyzdvižen a oblak jim ho vzal z očí. Hleděli upřeně k nebi za ním, jak odchází, a najednou vedle nich stáli dva muži v bělostných šatech a řekli: "Lidé z Galileje, proč tak stojíte a hledíte k nebi? Tento Ježíš, který byl vzat od vás do nebe, přijde zase právě tak, jak jste ho viděli, že odchází do nebe." Bernardeta si byla dobře vědoma, že tentokrát je to naposled a čas zjevení skončil. I přesto, že duchovně zůstala spjata s jeskyní, nepropadala nostalgii po zjeveních. Maria ji vedla ke Kristu, přítomnému v eucharistii, ale přítomnému i v bratřích a sestrách, zvláště pak v nemocných. V létech po zjeveních se Bernardeta naučila nacházet Krista v nemocných, potřebných starých, o něž se staraly sestry v hospicu., a sloužit mu. Tak objevila své povolání: stát se také Neverskou sestrou lásky a křesťanské výchovy. S tímto úmyslem se budeme modlit za Církev v jejím poslání u nemocných a postižených.

Desátek růžence Otče náš, jenž jsi na nebesích … Zdrávas Maria, milosti plná, Pán s tebou, požehnaná ty mezi ženami a požehnaný plod života tvého Ježíš, který je přítomný v chudých. Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné, nyní i v hodinu smrti naší. Amen.

Modlitba lurdského jubilea Magnificat

35

MODLITBA LURDSKÉHO JUBILEA Bože, náš Otče, mezi vším tvorstvem jsi dal vykvést Marii, dokonalému stvoření, „Neposkvrněnému Početí“. Tady, v Lurdech, toto jméno sama vyslovila a Bernardeta je pak opakovala. Neposkvrněné Početí je voláním naděje: zlo, hřích a smrt už nejsou vítězové. Maria, znamení, které předchází, jitřenka spásy! Maria, jež´s nevinností a útočištěm hříšníků, tebe prosíme.

Ave, Maria gratia plena! Dominus tecum. Benedicta tu in mulieribus, et benedictus fructus ventris tui, Iesus. Sancta Maria, Mater Dei, ora pro nobis peccatoribus, nunc et in hora mortis nostrae. Amen.

Zdrávas Maria, milosti plná, Pán s tebou; požehnaná ty mezi ženami a požehnaný plod života tvého, Ježíš. Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné, nyní i v hodinu smrti naší. Amen.

Pane Ježíši, tys nám dal Marii za Matku. Ona sdílela tvé utrpení i tvé zmrtvýchvstání. Tady, v Lurdech, se ukázala Bernardetě smutná pro naše hříchy, ale zářící tvým jasem. Skrze Ni ti svěřujeme všechny radosti a bolesti: ty naše, ty nemocných i ty celého lidstva. Maria, naše Matko a Sestro, důvěrnice a oporo nás všech, tebe prosíme Ave, Maria gratia plena! … Duchu svatý, tys Duchem lásky a jednoty. Tady, v Lurdech, žádala Maria skrze Bernardetu, aby se tu postavila kaple a chodila sem procesí. Inspiruj Církev, kterou Kristus zbudoval na Petrově víře: shromáždi ji v jednotě. Veď putování Církve: ať je věrná a odvážná! Maria, ty jež naplněna Duchem svatým, jsi Snoubenkou i Služebnicí. Tys vzorem křesťanů a mateřskou tváří Církve: tebe prosíme. Ave, Maria gratia plena! … 36

Pro tolik milostí, kterých se na tomto místě dostalo, pro všechna obrácení, všechna odpuštění, uzdravení, pro povolání a přísliby, k nímž zde došlo či kterým tu dáš vzejít, pro radost ze služby, kterou nám dáváš zakoušet: Lurdská Madono, tobě děkujeme! Se všemi našimi bratřími a sestrami, s obětmi zármutku, nemoci, postižení, nezdarů, s těmi, kdo mají důvod k zoufání, s národy, prahnoucími po míru a spravedlnosti, s mladými, hledajícími svou cestu, ty, která ses ukázala dívence Bernardetě jako mladičká, Lurdská Madono, tebe prosíme! Neboť tys Božím úsměvem, odleskem jasu Kristova, příbytkem Ducha svatého; protože ty sis vyvolila Bernardetu v její ubohosti; neboť tys Hvězda jitřní, Brána nebeská a první ze vzkříšených tvorů: Lurdská Madono, tebe obdivujeme, a spolu s tebou opěvujeme Boží úžasné činy: Magnificat! Magnificat anima mea Dominum, et exsultavit spiritus meus in Deo salutari meo. Quia respexit humilitatem ancillae suae. Ecce enim ex hoc beatam me dicent omnes generationes. Quia fecit mihi magna, qui potens est, et sanctum nomen eius. Et misericordia eius a progenie in progenies timentibus eum. Fecit potentiam in brachio suo, dispersit superbos mente cordis sui. Deposuit potentes de sede et exaltavit humiles. Esurientes implevit bonis et divites dimisit inanes. Suscepit Israel puerum suum, recordatus misericordiae suae. Sicut locutus est ad patres nostros, Abraham et semini eius in saecula.

Velebí má duše Hospodina a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli, neboť shlédl na svou nepatrnou služebnici. Od této chvíle mě budou blahoslavit všechna pokolení, že mi učinil veliké věci ten, který je mocný. Jeho jméno je svaté a jeho milosrdenství trvá od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí. Mocně zasáhl svým ramenem, rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně. Mocné sesadil z trůnu a ponížené povýšil, hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté propustil s prázdnou. Ujal se svého služebníka Izraele, pamatoval na své milosrdenství, jak slíbil našim předkům, Abrahámovi a jeho potomkům navěky.

Gloria Patri et Filio et Spiritui Sancto, sicut erat in principio et nunc et semper et in saecula saeculorum. Amen.

Sláva Otci i Synu i Duchu svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.

Modlitba se skládá ze šesti strof. Lze použít jen tři první nebo tři poslední; anebo lze každou ze dvou částí použít ve dvou různých okamžicích. Po každé strofě se může recitovat modlitba Zdrávas Maria. 37

INDEX PEREGRINUM BAKALÍKOVÁ Marie BÁRTEK Petr, Ing BÁRTKOVÁ Zdeňka BENÍČEK František, Mgr. BENÍČEK Josef, Dr. BENÍČKOVÁ Františka BUNOVÁ Kateřina Bohumila ČAŇOVÁ Hedvika DOLEŽAL Josef DOLEŽALOVÁ Jana, Ing. FREML Antonín FREMLOVÁ Elen FUKSOVÁ Jiřina GÁŠEK Karel GAZDÍK Václav GAZDÍKOVÁ Jitka, MUDr. CHYŤOVÁ Dagmar JAKEŠOVÁ Terezie Jana KLEGR Jan KOLENIČ Michal 3 38

KOLENIČOVÁ Marie KOUTNÁ Eva KOUTNÁ Marie, Ing. MAKYČOVÁ Tereza MARÁKOVÁ Františka MARKOVÁ Hana, PhDr. MATELOVÁ Věra MIČANOVÁ Zdeňka MICHALCOVÁ Hedvika MIKULKOVÁ Ludmila MORAVČÍKOVÁ Jaroslava NAVLÁČIL Martin NAVLÁČILOVÁ Jaroslava NOVÁKOVÁ Hedvika, Mgr. NOVÁK Roman PLISKOVÁ Anna POHLODEK František PŘIKRYL Jan PŘIKRYL Jan, ml. PŘIKRYL Marek PŘIKRYLOVÁ Barbora

PŘIKRYLOVÁ Dagmar PŘIKRYLOVÁ Marie PUČANOVÁ Marie ROZEHNALOVÁ Marie SMEJKAL Stanislav SMEJKALOVÁ Marie SMUTNÍKOVÁ Anna SPISAROVÁ Ludmila SYNKOVÁ Marie ŠAROCHOVÁ Jindřiška ŠEVČÍKOVÁ Josefa VÁGNEROVÁ Ludmila VLČ Radovan VOLDŘICHOVÁ Alena, PharmDr. VRTÍLKOVÁ Marie VŠETULA Jan VŠETULA Martin VŠETULA Tomáš ZÁLEŠÁK Martin ZÁLEŠÁKOVÁ Alena

POŘAD BOHOSLUŽEB: 1. – 8. června 2008 DEN

LITURGIE

NEDĚLE 1. června

9. NEDĚLE V MEZIDOBÍ PRAVIDELNÁ MĚSÍČNÍ SBÍRKA

PONDĚLÍ 2. června ÚTERÝ 3. června STŘEDA 4. června ČTVRTEK 5. června PÁTEK 6. června

9.

PONDĚLÍ TÝDNE V MEZIDOBÍ

SV. KAREL LWANGA A DRUHOVÉ, MUČEDNÍCI

9.

STŘEDA TÝDNE V MEZIDOBÍ

SV. BONIFÁC, BISKUP A MUČEDNÍK

9.

PÁTEK TÝDNE V MEZIDOBÍ

PRVNÍ PÁTEK V MĚSÍCI

SOBOTA 7. června

NEDĚLE 8. června

9.

FARNOST

ÚMYSL MŠE SV.

za + Ludmilu KAVALIEROVOU, živou a + rodinu za +Vojtěšku SLAVÍKOVOU, manžela, 2 rodiče a živou rod. za + Františku HRUBOU, manžela a dva syny za živou a zemřelou rodinu SMÉKALOVU za živé a zemřelé farníky a + kněze, kteří působili ve farnosti na poděkování za Boží ochranu a požehnání za Iva a Františka SLEZÁČKOVI za živé a zemřelé farníky a + kněze, kteří působili ve farnosti za +rodinu ZBOŘILOVU PUSTIMĚŘ a VŠETULOVU a Boží 18.00 ochranu pro živou rodinu PUSTIMĚŘ 8.00 DRYSICE 9.30 PODIVICE 11.00 PUSTIMĚŘ 18.00 PODIVICE 8.00 DRYSICE 18.00 PUSTIMĚŘ 18.00 DRYSICE 8.00

SOBOTA TÝDNE V MEZIDOBÍ

10. NEDĚLE V MEZIDOBÍ

za + Zdenu ŠTOLFOVOU PUSTIMĚŘ a rodiče z obou stran 8.00 DRYSICE za + Libuši POSPÍŠILOVOU, rodiče a sourozence 9.30 za + Bohuslava MARÁKA, PODIVICE rodiče a bratry 11.00

INTENCE MŠÍ SVATÝCH NA DRUHÉ POLOLETÍ ROKU 2008 (1.7.-31.12.) ZAPISUJI OD 2.-8. ČERVNA! VE VŠEDNÍ DNY PO MŠI SVATÉ. PAMATUJTE VČAS NA SVÁ JUBILEA! ÚMYSLY APOŠTOLÁTU MODLITBY NA MĚSÍC ČERVEN

1. Aby každý křesťan pěstoval hluboké a osobní přátelství s Kristem, a tak dokázal sdělovat sílu jeho lásky každému, s kým se potká. 2. Aby Eucharistický kongres v kanadském Québecu pomohl stále více chápat, že Eucharistie je srdcem Církve a zdrojem evangelizace. 3. Aby nám Neposkvrněná Panna, Matka a vzor Církve, pomáhala být eucharistickými dušemi, a naučila nás obětní a darující se dimenzi Eucharistie, která nás plně spojuje s Kristem a s jeho obětí. 4. Aby Pouť k Neposkvrněnému Početí otevřela srdce poutníků k hlasu Matky Boží, promlouvající v Lurdech i v mariánských svatyních Evropy, a přinesla požehnání jim i životu farností. 39 4

POŘAD BOHOSLUŽEB: 8. – 15. června 2008 DEN

LITURGIE

NEDĚLE 8. června

10. NEDĚLE V MEZIDOBÍ

PONDĚLÍ 9. června ÚTERÝ 10. června STŘEDA 11. června ČTVRTEK 12. června PÁTEK 13. června SOBOTA 14. června

PONDĚLÍ 9. TÝDNE V MEZ. SV. EFRÉM SYRSKÝ, JÁHEN

10.

FARNOST

za + Zdenu ŠTOLFOVOU PUSTIMĚŘ a rodiče z obou stran 8.00 DRYSICE za + Libuši POSPÍŠILOVOU, rodiče a sourozence 9.30 za + Bohuslava MARÁKA, PODIVICE rodiče a bratry 11.00 PUSTIMĚŘ za + Víta POSPÍŠILA, rodiče a Boží ochranu pro rodinu 18.00

ÚTERÝ TÝDNE V MEZIDOBÍ

SV.

BARNABÁŠ,

DRYSICE APOŠTOL 18.00 ČTVRTEK PUSTIMĚŘ 10. TÝDNE V MEZIDOBÍ 18.00 SV. ANTONÍN Z PADOVY, PUSTIMĚŘ KNĚZ A UČITEL CÍRKVE 18.00 10.

za + Vojtěcha KNAPA, zemřelou dceru a sourozence za + Michala GÁBORA, manželku, živou a + rodinu za + Františka ORÁLKA, manželku, živou a + rodinu

SOBOTA TÝDNE V MEZIDOBÍ

PODIVICE 8.00 DRYSICE 9.30 NEDĚLE 15. června

ÚMYSL MŠE SV.

11. NEDĚLE V MEZIDOBÍ

za + Marii PUČANOVOU, manžela, vnučku a duše v oč. za + Ing. Jana POLÁCHA a duše v očistci SVÁTOST KŘTU:

Jakub SEDLÁČEK, PUSTIMĚŘ Tereza Alžběta SUCHÁNKOVÁ

11.00

na poděkování za 55 let manželství s prosbou o Boží požehnání pro celou rodinu

ÚMYSLY APOŠTOLÁTU MODLITBY NA MĚSÍC ČERVEN

1. Aby každý křesťan pěstoval hluboké a osobní přátelství s Kristem, a tak dokázal sdělovat sílu jeho lásky každému, s kým se potká. 2. Aby Eucharistický kongres v kanadském Québecu pomohl stále více chápat, že Eucharistie je srdcem Církve a zdrojem evangelizace. 3. Aby nám Neposkvrněná Panna, Matka a vzor Církve, pomáhala být eucharistickými dušemi, a naučila nás obětní a darující se dimenzi Eucharistie, která nás plně spojuje s Kristem a s jeho obětí. 4. Aby Pouť k Neposkvrněnému Početí otevřela srdce poutníků k hlasu Matky Boží, promlouvající v Lurdech i v mariánských svatyních Evropy, a přinesla požehnání jim i životu farností. FARNÍ INFORMÁTOR, XIV. roč., týdeník pro vnitřní potřebu farností PUSTIMĚŘ, DRYSICE, PODIVICE (zázn. 517356351, mobil: 723593106, [email protected]). Vychází každou neděli díky Božímu požehnání, mému namáhání a vašemu finančnímu přispívání. Na mě pamatujte v modlitbě a na svůj příspěvek u pokladny v kostele – „Příspěvky na Farní Informátor“ označené (resp. na účet farnosti u ČS a.s., Vyškov, č.ú.: 1560129309/0800), neb bez toho, jak každý nepochybně ví, by letošní ročník mohl být i poslední. Tisk: MORAVIATISK spol s r.o.; tisk 1ks =15,-Kč/ks.. Ve formátu pdf na www.pustimer-farnost.cz.

5 40

P OŘAD BOHOSLUŽEB: 15. – 22. června 2008 DEN

LITURGIE

NEDĚLE 15. června

11. NEDĚLE V MEZIDOBÍ

FARNOST

ÚMYSL MŠE SV.

PODIVICE 8.00 DRYSICE 9.30

za + Marii PUČANOVOU, manžela, vnučku a duše v oč. za + Ing. Jana POLÁCHA a duše v očistci PŘI MŠI SV. SVÁTOST KŘTU:

Jakub SEDLÁČEK, PUSTIMĚŘ Tereza Alžběta SUCHÁNKOVÁ

na poděkování za 55 let manželství s prosbou o Boží požehnání pro celou rodinu za + Ladislava BUREŠE, PUSTIMĚŘ rodiče a živou rodinu 18.00 PUSTIMĚŘ za Boží požehnání pro poutníky k Neposkvrněnému Početí 18.00 PADOVA – 19.00: bazilika sv. Antonína na úmysly poutníků a za jejich rodiny a farnosti PADOVA – 6.30: bazilika sv. Antonína na úmysly poutníků a za jejich rodiny a farnosti LA SALETTE – 6.30: bazilika na úmysly poutníků a za jejich rodiny a farnosti LOURDES – 6.45: Massabiellská jeskyně na úmysly poutníků a za jejich rodiny a farnosti za + Františka a Marii PUSTIMĚŘ JANSKÝCH, 8.00 dva syny, snachu a rodiče za + Stanislava KUPČÍKA, DRYSICE + sestry a rodiče z obou stran 9.30 PODIVICE za +Hedviku KRATOCHVÍLOVOU, manžela a dceru 11.00 LOURDES - 9.30: mezinárodní mše svatá podzemní bazilika sv. Pia X. na úmysly poutníků a za jejich rodiny a farnosti 11.00

PONDĚLÍ 16. června ÚTERÝ 17. června STŘEDA 18. června ČTVRTEK 19. června PÁTEK 20. června SOBOTA 21. června

NEDĚLE 22. června

11.

PONDĚLÍ TÝDNE V MEZIDOBÍ

11.

ÚTERÝ TÝDNE V MEZIDOBÍ STŘEDA

11. TÝDNE V MEZIDOBÍ SV. JAN NEPOMUCKÝ NEUMANN, BISKUP PÁTEK TÝDNE V MEZIDOBÍ

11. SV. ALOIS GONZAGA, ŘEHOLNÍK

12. NEDĚLE V MEZIDOBÍ ZÁVĚR 49. MEZINÁRODNÍHO EUCHARISTICKÉHO KONGRESU V QUEBECU

ÚMYSLY APOŠTOLÁTU MODLITBY NA MĚSÍC ČERVEN 1. Aby každý křesťan pěstoval hluboké a osobní přátelství s Kristem, a tak dokázal sdělovat sílu jeho lásky každému, s kým se potká. 2. Aby Eucharistický kongres v kanadském Québecu pomohl stále více chápat, že Eucharistie je srdcem Církve a zdrojem evangelizace. 3. Aby nám Neposkvrněná Panna, Matka a vzor Církve, pomáhala být eucharistickými dušemi, a naučila nás obětní a darující se dimenzi Eucharistie, která nás plně spojuje s Kristem a s jeho obětí. 4. Aby Pouť k Neposkvrněnému Početí otevřela srdce poutníků k hlasu Matky Boží, promlouvající v Lurdech i v mariánských svatyních Evropy, a přinesla požehnání jim i životu farností.

41 6

P OŘAD BOHOSLUŽEB: 22. – 29. června 2008 DEN

LITURGIE

NEDĚLE 22. června

12. NEDĚLE V MEZIDOBÍ ZÁVĚR 49. MEZINÁRODNÍHO EUCHARISTICKÉHO KONGRESU V QUEBECU

PONDĚLÍ 23. června ÚTERÝ 24. června STŘEDA 25. června ČTVRTEK 26. června PÁTEK 27. června SOBOTA 28. června NEDĚLE 29. června

12.

PONDĚLÍ TÝDNE V MEZIDOBÍ SLAVNOST

NAROZENÍ SV. JANA KŘTITELE 12.

STŘEDA TÝDNE V MEZIDOBÍ ČTVRTEK

12. TÝDNE V MEZIDOBÍ PÁTEK 12. TÝDNE V MEZID. SV. CYRIL Z ALEXANDRIE SOBOTA

10. TÝDNE V MEZIDOBÍ

13. NEDĚLE V MEZIDOBÍ

ZAHÁJENÍ ROKU SV. PAVLA U PŘÍLEŽITOSTI MM. VÝROČÍ NAROZENÍ APOŠTOLA NÁRODŮ

FARNOST

ÚMYSL MŠE SV.

za + Zdenu ŠTOLFOVOU PUSTIMĚŘ a rodiče z obou stran 8.00 DRYSICE za + Libuši POSPÍŠILOVOU, rodiče a sourozence 9.30 za + Bohuslava MARÁKA, PODIVICE rodiče a bratry 11.00 LOURDES - 9.30: mezinárodní mše svatá podzemní bazilika sv. Pia X. na úmysly poutníků a za jejich rodiny a farnosti LOURDES - 9.00: Krypta na úmysly poutníků a za jejich rodiny a farnosti SANTIAGO DE COMPOSTELA – 8.30: na úmysly poutníků a za jejich rodiny a farnosti FATIMA – 19.30: bazilika P.M.Růžencové na úmysly poutníků a za jejich rodiny a farnosti FATIMA – 17.00: kaple zjevení na poděkování Pánu Bohu LOURDES – 23.00: Massabiellská jeskyně na úmysly poutníků a za jejich rodiny a farnosti PARAY LE MONIAL–19.00: kaple zjevení na úmysly poutníků a za jejich rodiny a farnosti NEVERS – 10.45: kaple sv. Bernardety na úmysly poutníků a za jejich rodiny a farnosti za + Metoděje a Františku PODIVICE MALÍKOVY 8.00 za živé a zemřelé DRYSICE drysické farníky 9.30 PUSTIMĚŘ za + rodiče SEDLÁČKOVY, VYMAZALOVY a dva syny 19.00

V PŘÍPADĚ POHŘBU SE PROSÍM OBRAŤTE NA DĚKANSTVÍ VYŠKOV, TEL.: 739.246.000. ÚMYSLY APOŠTOLÁTU MODLITBY NA MĚSÍC ČERVEN

1. Aby každý křesťan pěstoval hluboké a osobní přátelství s Kristem, a tak dokázal sdělovat sílu jeho lásky každému, s kým se potká. 2. Aby Eucharistický kongres v kanadském Québecu pomohl stále více chápat, že Eucharistie je srdcem Církve a zdrojem evangelizace. 3. Aby nám Neposkvrněná Panna, Matka a vzor Církve, pomáhala být eucharistickými dušemi, a naučila nás obětní a darující se dimenzi Eucharistie, která nás plně spojuje s Kristem a s jeho obětí. 4. Aby Pouť k Neposkvrněnému Početí otevřela srdce poutníků k hlasu Matky Boží, promlouvající v Lurdech i v mariánských svatyních Evropy, a přinesla požehnání jim i životu farností. 42 7