Banky přejí postiženým strana 8

Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry

www.muzes.cz

Č a sopis pro t y, kteří se ne v zdáva jí

●

10/ 2013

●

J e d n o t l i v ý v ý t i s k 3 0 K č / P ř e d p l a t i t e l é 2 0 K č

Banky přejí postiženým

strana 8

EDITORIAL

obsah

Diskriminace ano i ne

Dobré zprávy

Specializované kurzy Akademie Janské Lázně v novém O lupénce (ne)jen pro pacienty O cenu Jiřího Šedého Evropské dny handicapu

4–5

Anketa

str. 8

Máte nějaká zvýhodnění pro klienty s handicapem?

Ta zpráva byla šokující: Veřejný ochránce práv v pětačtyřiceti bankách, dvaapadesáti pojišťovnách a u třiačtyřiceti nebankovních poskytovatelů finančních služeb zjistil, že zhruba patnáct procent z nich diskriminuje seniory. Svého druhu první průzkum v Česku v sedmi velkých městech odhalil, že některé banky nevydávají lidem nad 70 let kredit ní karty (přestože jsou jejich dlouhodobý mi klienty) nebo jim odmítají poskytnout spotřebitelský úvěr. Za problematické označil průzkum i vysoké ceny pojištění pro seniory; některé instituce požadovaly až dvojnásobek běžné ceny. Nedalo nám to a rozhodli jsme se vy zkoušet, zda jsou podobně diskriminováni i lidé s psychickým či fyzickým postižením. Ostatně i stáří mnozí považují za handi cap. Vydali jsme se do pojišťoven, zjišťovali, zda jsou bankomaty přístupné vozíčká řům, navštívili poradny a požádali o zku šenosti zahraniční spolupracovníky. Vstříc nám vyšel guvernér České národní banky Miroslav Singer, se kterým přinášíme rozhovor. Ve srovnání s průzkumem ombuds mana jsme dopadli lépe, obrázek o stavu v české kotlině si z reportáží a rozhovorů udělá každý sám. Přinášíme však důkaz o tom, že lidé s handicapem jsou ve finanč ní sféře ohroženi i jinak. Velmi silný je totiž příběh člověka, který po autohavárii trpí duševní poruchou. Přesto, nebo spíš právě proto, si jej jistý chlapík vyhlédl jako oběť úvěrového pod vodu. Otrlost člověka, který se nestyděl zneužít muže s psychickým handicapem, má za následek, že invalida řadu let splácí dluh a po odečtení nájmu mu zbývá na živobytí šest set korun měsíčně. Černý příběh snad poslouží jako varování ostatním. Odlehčuje jej dopis, který do redakce zaslal vozíčkář a věrný přispěvovatel do rubriky Vaše fotografie. Napsal: Jaro je jaro, léto je léto, ale podzim v přírodě s podzimem života je k přetrhání. Člověk neví, kam dřív. Jak jsem jen dřív našel ve svém životě osm hodin denně na to, abych pracoval? Asi kvůli penězům. Teď, co mi je posílá stát jen za to, že žiju, tak vidím, co vše na tom našem českém dvorku existuje.  Přeji vám inspirativní čtení.

Jindřich Štěpánek

Miroslav Singer: Nejlepší je uvážlivost

6

TÉMA: Lidé s postižením a finanční služby

Miroslav Singer: Nejlepší je uvážlivost 8–9 Neumějí nás zlikvidovat 10–11 Dobrá adresa pro těžké chvíle 12–13 Finanční diskriminace v Evropě 14–15 Život za pár stovek 16

Aukční salony Konta BARIÉRY Než se oči zalesknou

Nové zahraniční technologie Robot místo nohou

Cena Františka Kriegla Už nejsem jen naivní aktivista

18–19

Na cestách: Švýcarsko – 57 turistických tras bez bariér / str. 24

20–21 22–23

Na cestách

Švýcarsko: 57 turistických tras bez bariér

20 let Konta BARIÉRY Úplně banální příběh

Tip na výlet

Českolipsko: Za Pyšnou princeznou

24–25 26–27 28–29

Auto-Moto

Test aut pro lidi s omezenou pohyblivostí

30–31

Úspěch sportovců s postižením Čeští sportovní rybáři vypálili zbytku světa rybník

Konto BARIÉRY Melantrichova 5, Praha 1 Podzimní novinky v nadaci

Poradna

Průkazům OZP se blýská na lepší časy

Vaše fotografie Kam za námětem

SENSEN

Jak jsme potkali televizi

32

33 34 35 37

Křížovka o ceny38

Tip na výlet: Českolipsko – Za Pyšnou princeznou / str. 28 Vydává: Sdružení přátel Konta Bariéry ve spolupráci s Nadací Char ty 77 Šéfredaktor: Jindřich Štěpánek (e-mail:[email protected], mobil: 722 966 233) Redakce: Zdeněk Jirků (e-mail: [email protected]), Pavel Hrabica (e-mail: [email protected]), Radek Musílek (e-mail: [email protected]), Jan Šilpoch (e-mail: [email protected]) Manažerka redakce: Kateřina Uhrová (e-mail: [email protected], mobil: 722 966 510). Korektorka: Martina Čechová Adresa redakce: Melantrichova 5, 110 00 Praha 1 Mobil: 722 966 510. Telefon: 224 242 973 Web: www.muzes.cz. E-mail: [email protected] Redakční rada časopisu Můžeš: MUDr. Alena Dernerová, PhDr. Jiřina Šiklová, CSc., Mgr. Tomáš Cikrt, PhDr. Martin Kovář, PhDr. Jan Pičman, Mgr. Sri Kumar Vishwanathan, Lenka Kohoutová, MUDr. Lia Vašíčková, Mgr. Jan Šesták, MUDr. Jiří Soukup Nevyžádané příspěvky se nevracejí. Cena jednoho výtisku je 30 Kč, pro předplatitele 20 Kč. Celoroční předplatné 240 Kč. Zvýhodněné dvouleté předplatné 380 Kč. ISSN 1213-8908. Toto číslo vychází v říjnu 2013. Vychází za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví ČR a Ministerstvo pro místní rozvoj ČR. Art director: Jiří Bušek. Grafická úprava a sazba: Jan Bělovský. Tisk: Grafotechna Print, s. r. o., Lýskova 1594/33, Praha-Stodůlky Rozesílá Postservis Praha, Poděbradská 39, Praha 9 Volný prodej: Česká pošta, s. p. Foto na titulní straně: Jan Šilpoch

Úspěch sportovců s postižením: Čeští sportovní rybáři vypálili zbytku světa rybník str. 32

můžeš / číslo 10 - 2013

Partneři redakce:

3

DOBRÉ ZPRÁVY

Specializované kurzy

časopis pro t y, kteří se nevzdáva jí

Zajímavé čtení pro hlavu i srdce! Informace, servis.

Čtěte Můžeš na www.muzes.cz Jeden z praktikantů grafických kurzů Ondřej Hohl při práci na počítači Foto: archiv Via Lucis Praha

Občanské sdružení Via Lucis Praha ve spolupráci s Kontem BARIÉRY nabízí komplexní vzdělávací projekt s názvem S námi máte šanci v oborech účetnictví s využitím výpočetní techniky a administrativní pracovník. Projekt je zaměřen na zlepšení postavení osob se zdravotním postižením na trhu práce prostřednictvím komplexního podpůrného programu. Hlásit se do něj můžete ještě během října a pro cílovou skupinu je zdarma. Nejen účetní firmy mají zájem o dobré pracovníky. O výběru nových zaměstnanců přitom nerozhoduje handicap, ale dovednosti. Proto jsou osnovy nabízených kurzů hodně podrobné. Kurz účetnictví trvá 200 hodin, administrativní pracovník 120 hodin. Součástí kurzu je i odborná praxe ve firmách. Účastníci si zkusí pracovní tempo a zakázky, které by mohli v budoucnu řešit. „Naše služby jsou komplexní, takže s absolventy kurzů hledáme i práci a podporujeme je dál. Nabyté znalosti tak nezapadnou,“ říká manažerka projektu Lucie Speratová. „Kurzy jsou v Praze, ale jsou otevřeny i pro mimopražské,“ dodává. Ke každému účastníkovi se přistupuje individuálně. Ti, kteří se přihlásili do kurzu pracovník grafického studia, nyní končí své odborné praxe u firem. „To, že jsou účastníci kurzu v reálném pracovním prostředí, se ukazuje jako správná cesta. Pro všechny je to výborná pracovní zkušenost, která má velký pozitivní dopad na jejich sebedůvěru a sociální kontakty. Několik z nich dostalo i nabídku další spolupráce,“ pochvaluje si Lucie Speratová z Via Lucis Praha. Jedním ze spokojených praktikantů je i Ondřej Hohl, který sice nenašel práci, ale grafikou by se chtěl v budoucnu rozhodně živit. „S kurzem jsem maximálně spokojený, i když si myslím, že by mohl pokračovat nejméně jednou tak dlouho a stále bych zdaleka nepoznal všechny možnosti tří grafických programů (Photoshop, Illustrator, InDesign). Ale pokud člověk získá základy a pochopí filozofii práce s těmito programy, zbytek je schopen objevit sám důkladnou praxí.“ Podrobnější informace o připravovaných kurzech najdete na internetových stránkách www.vialucispraha.cz nebo se obraťte na kontakt – e-mail lucie.speratova@vialucis praha.cz či telefon +420 602 270 917. 

4

Vážení čtenáři, své postřehy a názory nám pište na [email protected] nebo na adresu redakce časopisu Můžeš, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1.

Akademie Janské Lázně v novém

Obchodní akademie pro tělesně postižené v Janských Lázních se přejmenuje na OA Olgy Havlové. Foto: archiv OA JL

Obchodní akademie pro tělesně postižené Janské Lázně si v roce 2014 připomene 20 let od svého založení. U této příležitosti plánuje změnu názvu na Obchodní akademii Olgy Havlové. Právě za její osobní účasti byla škola v roce 1994 slavnostně otevřena. Každoročně se zde vzdělává a využívá dalších služeb přibližně stovka studentů s handicapem. Na tom se nic nemění ani do budoucna. Naopak se pracuje na dalším zkvalitnění služeb. Ředitelka Jana Marešová má velké plány s otevíráním nových oborů, které by připravovaly absolventy přímo na

požadavky pracovního trhu. Prozatím se ale začalo s modernizací interiéru internátu. Zájemci o studium se mohou přijít podívat na Dny otevřených dveří 8.–9. listopadu. Dobrou příležitostí pro návštěvu bude i Vánoční akademie 6.–7. prosince. Ta bude spojena s prodejem výrobků, divadelním představením, módní přehlídkou a putovní výstavou fotografií s názvem Olga Havlová ve vzpomínkách a fotografiích Bohdana Holomíčka. Výstava cestuje už od června tohoto roku. Vznikla u příležitosti 80. výročí narození Olgy Havlové. Na ploše tuctu výstavních panelů se tvůrci zaměřili na zásadní životní situace, místa, údobí, a především na osobní, lidský rozměr jejího portrétu. Výstava je mozaikou vzácných dobových fotografií Bohdana Holomíčka a vzpomínek přátel, spolupracovníků i lidí, kteří paní Olgu jen krátce potkali. V Janských Lázních by měla být výstava k vidění během prosince a ledna. 

O lupénce (ne) jen pro pacienty Pacientskou konferenci pořádá 23. října od 14 do 17 hodin v Primátorské rezidenci na Mariánském náměstí v Praze Nadační fond na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Bude se konat u příležitosti Světového dne lupénky, který každoročně připadá na 29. října. V rámci Světového dne psoriázy si lidé na celém světě připomínají, že lupénka je jedno z nejčastějších chronických zánětlivých onemocnění, a snaží se upozornit na své problémy a vyvrátit mýty spojené s jejich onemocněním. Je velmi důležité zvýšit informovanost veřejnosti o lupénce, protože v evropských zemích postihuje toto onemocnění v průměru kolem 3 procent obyvatel. V České republice se odhaduje počet lidí s psoriázou na 200 tisíc, a to v různě těžkých formách. Proč právě NFOZP pomáhá psoriatikům? Protože lidé s lupénkou patří do kategorie těch osob se zdravotním postižením, které mají jedno z nejhorších uplatnění na trhu práce. Podle statistiky jim patří 4. místo napříč všemi diagnózami. Zaměstnavatelé se často nemoci bojí, mají strach z „nákazy“. Letošní ročník bude zaměřen na téma Lupénka, jak ji možná neznáte. Lupénka je vnímána jako onemocnění kůže, ale s lupénkou je spojena i řada dalších přidružených onemocnění. Hlavní témata konference: n Lupénka a jiná přidružená onemocnění n Lupénka a onemocnění kloubů n Proč je nutné léčit lupénku včas a cíleně – novinky v léčbě n Práva a povinnosti pacientů n Kdo vám může pomoci V průběhu konference bude zajištěno občerstvení. Vstup je zdarma po předchozí registraci. Registraci prosím potvrďte do 16. října na adrese: Hana Donovalová: donovalova@ nfozp.cz, heslo LUPÉNKA – PACIENTI. 


Z REDAKČNÍ POŠTY

O cenu Jiřího Šedého Do výtvarné a literární soutěže se mohou zapojit malé děti. Foto: Petr Hrubý

Sociální centrum RADKA o. s. a Pomoc zdravotně postiženým RADOST vyhlašují 5. ročník literární a výtvarné soutěže O cenu Jiřího Šedého – Nejsem na světě sám. Tématem je Můj šťastný den. Věkové kategorie jsou děti 5–10, 11–15, 16 a více. Termín uzávěrky soutěže je 31. 10. 2013. Soutěžní díla zasílejte poštou: Rodiče a děti Kadaně o. s., Kpt. Jaroše 630, 432 01 Kadaň nebo mailem: [email protected]. Došlé příspěvky se nevracejí! Výsledky soutěže budou vyhlášeny začátkem prosince 2013. Informace o Jiřím Šedém a občanském sdružení RADKA naleznete na www.jirisedy. wz.cz respektive www.radka.kadan.cz. 

Evropské dny handicapu

Děčínský zámek Dobrý den, díky za článek o děčínském zámku. Pár dní před Jiří Lábus: Pomáhej, když můžeš. vydáním zářijové Když nemůžeš, nepřekážej ho čísla jsem tam náhodou byla se svým manželem na vozíku. Byli jsme nadšeni, že zámek může být tak dobře přístupný. Nebáli se tu udělat normální moderní výtah. To je správné. Zámek byl asi v tak hrozném stavu, že si při rekonstrukci řekli, že už je to stejně jedno. Jelikož to byl původně hrad, stojí na skále, ale autem se dá i přes zákaz vyjet až na první nádvoří. Místní ochranka nám jen souhlasně pokynula. Jediný problém byl štěrk, kterým je vysypáno druhé nádvoří. Po tom se manželovi jezdilo špatně, ale je to silák, tak to zvládl a ani moc nežadonil o pomoc. Překvapuje mě, že to se v textu neobjevilo. Asi to nepsal vozíčkář. Nevadí. I tak je to dobrý tip na výlet pro nechodící milovníky památek. A mimochodem, někdy se tu konají i noční prohlídky. S pozdravem Iveta Rohanová, Praha Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto BARIÉRY

www.muzes.cz

Č A SOPIS PRO T Y, KTEŘÍ SE NE V ZDÁVA JÍ

●

9 / 20 13

Jednotlivý výtisk 30 Kč / Předplatitelé 20 Kč

●

strana 8

M09_2013.indd 1

7/31/2013 8:01:37 PM

Vážená paní Rohanová, díky za doplňující a upřesňující informace. Jsme rádi, když potvrzujete osobní zkušeností, že náš tip na výlet opravdu stojí za to. Autor článku v tomto případě skutečně není vozíčkář. A je pravda, že i při sebepozornějším zkoumání může chodícímu člověku uniknout věc, které si vozíčkář všimne hned – viz zmiňovaný štěrk. Ne vždy se podaří, aby dané místo na vštívil a popsal přímo člověk s handicapem. (red)

Dráhy a letiště Vážená redakce, vracím se ještě k let nímu číslu, kde jste Lipno: Na vozíku psali o cestě vlakem nad koruny stromů a letadlem. S obojím mám zkušenosti, i když s létáním o poznání menší. Článek o vlaku mi mluví z duše a zážitky vozíčkářů z české železnice by vydaly na román. Jenom nevím, jestli by šlo o komedii, tragé dii nebo horor. Každopádně souhlas. S tím letištěm už menší. Ostatně už v minulých dopisech si jedna čtenářka také posteskla. Já proti ochotě a organizaci asistentů nemůžu říct nic, ale nelíbilo se mi, že mě vynášeli ručně po schůdcích přistavených na letištní ploše. Trochu pršelo a bál jsem se, že jim to uklouzne a spadneme. Čekal bych trochu modernější přístup. Petr Polesný, Plzeň Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry

www.muzes.cz

Č a sopis pro t y, kteří se ne v zdáva jí

Evropské dny handicapu začnou na mezinárodním fotbalovém turnaji. Foto: Archiv TRIGON

Již 21. ročník Evropských dnů handicapu v Ostravě se uskuteční od 7. do 11. října. Pořadatelem je Asociace TRIGON. Připravuje tradiční slavnostní zahájení na mezinárodním fotbalovém turnaji smíšených družstev, slavnostní večer Křišťálový kamínek 2013, výtvarnou a vědomostní soutěž a samozřejmě také odborné konference, semináře a workshopy. Témata 21. ročníku jsou propojena s prioritami Evropské unie, která vyhlásila rok 2013 rokem aktivního občanství. Evropské dny handicapu v Ostravě svým programem každoročně reagují na aktuální situaci v oblasti sociální péče, zdravotnictví a vzdělávání dětí, mládeže i dospělých se znevýhodněním. Cílem je zejména zkvalitnění péče o lidi s handicapem a jejich integrace do majoritní společnosti. Podrobnosti naleznete na webu www.asociacetrigon.eu/ cs/evropske-dny-handicapu/edh-2013/. 


●

7– 8 / 20 13

●

Jednotlivý výtisk 30 kč / Předplatitelé 20 kč

strana 22

M0708_2013.indd 1

nakládán způsobem, jaký popisujete. Ne zmiňujete ani leteckou společnost, ani typ letadla. Vysvětlením by mohlo být, že se jednalo o nepravidelnou linku, která nebyla přistavena k obvyklému nástupnímu tunelu. Stejně tak jsou někdy odbavovány některé nízkonákladové lety. Obvykle dojdou ces tující tunelem suchou nohou až do letadla s jediným schůdkem u jeho dveří. Jiným důvodem vámi popsané situace může být velikost letounu. Malá (obvykle vrtulo vá) dopravní letadla neumožňují využití přístupového tubusu ani zdvižného vozidla používaného při nástupu přímo na ploše. Jedná se ale pouze o náš odhad na základě získaných poznatků. (red)

Díky Jiřímu Lábusovi Vážení přátelé, díky za slova Jiřího Lá buse. Netušila jsem, Jiří Lábus: Pomáhej, když můžeš. Když nemůžeš, nepřekážej že tento populární komik má i tuto vážnou a ušlech tilou tvář. Líbí se mi, jak o tom všem mluví a přemýšlí. Nestaví na odiv svou pomoc, jak činí některé rychlokva šené pseudocelebrity z domácího bulváru. Jeho humor se mi vždy líbil, od teď ho budu vnímat ještě trochu jinak. Pro mě je totiž dost důležité nejen co, ale i kdo mi nějaké umění předkládá. A když si takového umělce mohu vážit i jako člověka, je to vždy ještě hodnotnější. Díky, pane Lábusi! S pozdravem Kateřina Nováková, Beroun Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto BARIÉRY

www.muzes.cz


●

9/ 2013

●


strana 8

M09_2013.indd 1

7/31/2013 8:01:37 PM

Vážená paní Nováková, děkujeme za milá slova na adresu pana Lábuse. Rádi mu vše vyřídíme, jistě i on bude potěšen. Máte prav du, že některá pomoc je nenápadná, jiná se ráda staví na odiv. I ta vykřikovaná do světa má však svoji hodnotu. Připomíná totiž neveselé stránky života i těm lidem, kteří by se o něco takového sami od sebe nikdy nezajímali. I když pohnutky pomáhajících mohou být diskutabilní, nejpodstatnější jsou vždy ti, kterým je pomoc určena. Můžeme si jen přát, aby bylo více známých lidí, jako je pan Jiří Lábus. (red)

7/24/2013 7:35:20 AM

Vážený pane Polesný, nemůžeme se přesně vyjádřit k důvodům, proč jste byl na letišti

Své postřehy a názory nám pište na [email protected] nebo na adresu Redakce časopisu Můžeš, Melantrichova 5 110 00 Praha 1. 

5

ANKETA


Markéta Dvořáčková

Ján Franek

Vladimír Komjati

Ivana Vejvodová

Equa bank, tisková mluvčí

Fio banka, tiskový mluvčí

Air bank, tiskový mluvčí

mBank, manažerka komunikace

Equa bank má bezbariérové minipobočky a stánky v obchodních centrech (celkem asi 14 obchodních míst).

Fio banka nabízí kvalitní bankovní služby bez poplatků všem občanům bez rozdílu a bez podmínek.

mBank stojí na samoobslužném modelu – zákazníci obsluhují svůj učet přes internetové a telefonické bankovnictví.

Vzhledem k tomu, že s naším běžným účtem lze vybírat zdarma ze všech bankomatů všech bank po celé ČR, mohou handicapovaní spoluobčané využít bezplatně bankomaty, které mají zvukového průvodce nebo jsou přizpůsobeny pro nevidomé. 

Naší snahou je co nejširší dostupnost a použitelnost služeb, proto se snažíme vyjít vstříc i handicapovaným lidem – Fio Internetbanking je snadno čitelný hlasovými čtečkami určenými pro nevidomé, pobočky se snažíme co nejvíce umísťovat do prostorů s bezbariérovým přístupem – aktuálně je bez bariér již více než polovina z nich.

Na trhu jsme necelé dva roky, zaměřujeme se hlavně na klienty s běžnými bankovními potřebami. Na občany se zdravotním postižením jsme při našem vzniku mysleli. Až na jednu výjimku jsou všechny pobočky bezbariérové, máme na nich speciální pracovní stanice pro vozíčkáře.

Klientští pracovníci na pobočkách jsou připraveni pomoci lidem překonat jejich handicap při řešení konkrétních potřeb. Naše zkušenosti ukazují, že tento osobní přístup je tou nejlepší cestou. 

Máte nějaká zvýhodnění pro klienty s handicapem?

Bankovní asistenty na pobočkách průběžně školíme, aby se u nás lidé s handicapem cítili co nejlépe. Z pohledu dostupnosti služeb a výše poplatků za ně je u nás navíc jedno, zda klient navštíví pobočku, zavolá, napíše na kontaktní centrum či využije internetové bankovnictví. Všude dostane stejné služby za stejné poplatky, pokud si vůbec nějaké účtujeme. Každý si může vybrat způsob používání naší banky, který vyhovuje jeho možnostem. 

Internetové bankovnictví a internetové stránky mBank se tam, kde to umožňuje technické řešení našeho redakčního systému, snažíme provozovat v duchu zásad WCAG (Web Content Accessibility Guidelines). V České republice má mBank devět větších poboček (tzv. finančních center), z nichž čtyři jsou bezbariérové, a 17 menších poboček (tzv. mKiosků) umístěných v největších nákupních centrech, které jsou zpravidla vždy bezbariérové. Terminály jak ve finančních centrech, tak v kios cích jsou umístěné tak, že umožňují samostatnou obsluhu vozíčkáři. V případě potřeby je asistence bankéře samozřejmostí. 

DOBRÉ ZPRÁVY 400 000 Kč na pomoc. Novým grantovým programem a startovací částkou podpořila ČSOB sociální podnikání v České republice. Program je určen již existujícím podnikům, které se podílejí na začleňování sociálně znevýhodněných osob nebo zaměstnávají osoby s handicapem. Prohlídky pro neslyšící. Botanická zahrada v Praze – Troji vyšla v létě vstříc lidem s poruchami slyšení a neslyšícím, když během Týdne komunikace osob se sluchovým postižením zorganizovala prohlídky doprovázené simultánním přepisem mluvené řeči na dálku přes zdarma zapůjčené tablety. Obchoďákem na zkoušku. Společnost CAR CLUB, která poskytuje služby lidem s handicapem, letos poskytla zaměstnání 37 dalším osobám.

6

Je to výsledek spolupráce CAR CLUB s občanským sdružením No Limits, které v kooperaci s Evropským sociálním fondem od podzimu 2012 do konce ledna 2013 v rámci projektu Směr nového života proškolilo na 60 OZP. Snáze k počítači. Lidé s postižením, kteří doma nemají vlastní počítač nebo nemají přístup k internetu a kteří jedno či druhé potřebují k hledání zaměstnání, mohou tuto možnost zdarma využít v rámci projektu Šance pracovat v Praze. Klientům projektu Šance pracovat jsou PC k dispozici každé pracovní pondělí od 10.00 do 16.00 hodin na adrese Karlínské náměstí 59/12, Praha 8. Je třeba se objednat, kontakt: 221 890 458, 224 816 675, 602 647 248, případně podrobnosti na www.svaztp.cz/projektyeu/1362.

Do Ostravy bez bariér. Jak aktivně strávit důchodový věk? Jak usnadnit a zpříjemnit seniorům život? Jak pomoci handicapovaným vést plnohodnotný život? Jaké změny a úpravy vyžaduje zdravotní omezení? Jaké jsou novinky na trhu s pomůckami pro zdravotně znevýhodněné osoby? Odpovědi na tyto a další otázky se dozvíte na výstavě Život bez bariér zaměřené na seniory a osoby s handicapem. Cílem je pomoci lidem s různými druhy handicapů a přispět ke zlepšení života a integrace do společnosti ve všech sférách jejich činnosti. Druhý ročník výstavy Život bez bariér se koná ve dnech 18.–20. 10. 2013 opět na Výstavišti Černá louka Ostrava. S kůží na trh. Kalendář, který pomůže, je námět výstavy, která se uskuteční od 16. října 2013 v Galerii Kladno. Už zde bude

možné zakoupit on-line kalendář na rok 2014 Jdeme s kůží na trh, který vznikl ve spolupráci vozíčkářů Občanského sdružení SPS Kladno a mistrů bojových umění. Prostředky z prodeje poslouží k zajištění služeb i pro velmi těžce tělesně postižené vozíčkáře. Ti mohou zůstat ve svých domovech, pracovat, studovat a vychovávat své děti. Sahat povoleno. Výstav a expozic, kde nevidomí a lidé s vadami zraku mají možnost si na exponáty doslova sáhnout, přibývá. Další v pořadí je mladoboleslavské automobilové Škoda muzeum. Od letošního léta jsou zde (nejlépe na předchozí objednání) k dispozici průvodci vyškolení na provázení nevidomých. Ke hmatové prohlídce je k dispozici deset nejtypičtějších zástupců z historie automobilky.  (ph)


Soutěž o kartu Handy Card! Jak se jmenuje japonský vozík pro lidi s handicapem, kterým lze ovládat i herní konzoli? Odpovědi na tuto otázku zasílejte do 15. října 2013 na adresu redakce: Melantrichova 5, 110 00 Praha 1 nebo na mailovou adresu: [email protected]. Odpovědi označte slovem SOUTĚŽ. Minulou otázku správně zodpověděla Antonie Havlíčková ze Znojma. Vylosovaný autor správné odpovědi získá kartu Handy Card. Ta přináší velké množství slev, kromě jiného na servis aut a pohonné hmoty.

Předplaťte si časopis Výhodné předplatné na dva roky za 380 Kč! Pokud si předplatíte Můžeš na dva roky, ušetříte proti ročnímu předplatnému 100 Kč a proti volnému prodeji 280 Kč.

Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto BARIÉRY

www.muzes.cz

í kč up 20 K o h o to is u lé ite at to so p ří te pl ed Př ča d p o č / p o n to r y k 3 0 k 8 K o r ié ý v ý t i s na Ba t l i v stra Je

ww

w.m

uz

es.c

Ča

z

pi

s

pr

o

ty

,

ří

ky

n Ba

so

e kt

se

v ne

áv

aj

í

●

10

3

●

01

dn

o

m

9/2013

●

●

Jiří Lábus: Pomáhej, když můžeš. Když nemůžeš, nepřekážej strana 8

p ejí

zd

př

M0

708

_20

:34

13.i

ndd

roční předplatné za 240 Kč

Ča

so

pi

w.m

JMÉNO a příjmení:

pr

o

ty

es.c

, k t

z

eř

í s e

ne

vz

dá

va

jí

●

7–

8/

20

13 ●

Je

3

vý

stra

22

tis

k

30

kč

/ P ř

ed

pl

at

ite

lé

20

kč

PM

3:44

7/31/2013 8:01:37 PM

ulice: d

Ko to u p í ča h o to p o so p K o d p o is u B a n to ří te r ié ry ot liv ý

dn

1 /201 9/17

číslo popisné: 7/24

/201

1

3

.ind

7:35

:20

013

0_2

M1

název organizace:

uz

Li na pno: dk N oru a vo ny zík str u om ů s

na

M09_2013.indd 1

Objednávám předplatné časopisu Můžeš

ww


ný

že

ti os

/2


PSČ:

AM

město:

dvouleté předplatné za 380 Kč Forma úhrady:

složenkou

převodem

fakturou

telefon:

Vyplněný objednávkový kupon zašlete na adresu: Redakce časopisu MŮŽEŠ, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1

Proč si předplatit časopis Můžeš: 1. Přispějete tím na Konto BARIÉRY. 2. Ušetříte, při předplatném na dva roky je to 280 Kč. 3. Můžete vyhrát mobilní telefon a kartu Handy Card.

Chcete roční př -li změnit n edplatné a dvoulet zvýhodněné é, konta ktujt bezplatn ou linku e České p o 800 300 šty 302

Téma: Lidé s postižením a finanční služby ■ Guvernér České národní banky o pastech finančních služeb. ■ Banky nemohou vytvářet seznamy postižených. ■ Konkurence vede přirozeně k individuálnímu přístupu.

Miroslav Singer:

Nejlepší je uvážlivost

Autor: Zdeněk Jirků Foto: Jan Šilpoch

Přestože jsme doslova obklopeni horami informací, stále a stále se jako občané ve světě finančních služeb chováme často nešikovně a lehkomyslně. Jaká je vaše zkušenost? Moje osobní zkušenost není příliš velká. Nikdy jsem neměl pocit, že jsem se spálil. Ale Česká národní banka je institucí, která má v této oblasti na starosti ochranu spotřebitele, takže tyto kauzy dostáváme.

8

Prodávat sedmdesátníkovi produkt, který se začne vyplácet až za dvacet let, je na pováženou.

Naše zkušenost nám říká, že většina těchto kauz nedojde až k sankcím, většina končí vysvětlením našeho pracovníka, pak jde v mnoha případech o tvrzení, která se nedají prokázat právě proto, že lidé podepsali, že všechno věděli. My pak, když je u nějaké instituce více problémů, můžeme udělat kontrolu, ale ta už nemůže zpětně řešit konkrétní stížnost. Takže je určitě pravda, že někteří lidé, zejména starší, nejsou naučeni přistupovat k finančním službám způsobem, který tržní prostředí vyžaduje. To znamená podklady si pozorně přečíst, zamyslet se nad


č asopis p r o t y , k t e ř í se n e v zd á v aj í

Pokud si neumíte spočítat, co je víc – jestli dvě procenta po dobu tří let nebo šest procent po dobu jednoho roku, pak je těžké se správně rozhodnout. let nebo šest procent po dobu jednoho roku, pak je těžké se správně rozhodnout. Druhým naším specifikem jsou prodejní metody. V různých zemích převažují různé formy, ale mám dost podkladů pro tvrzení, že u nás se hodně prodává přes obchodníky, prodejce a agenty. Tedy mimo pobočky. A to s sebou nese trochu nižší úroveň ostražitosti. Nesouvisí tato, řekněme naivita, i s přetrvávajícím pocitem, že svět peněz leží někde mimo nás? To si ani nemyslím. Určitě je zřejmé, že zejména starší generace prožila velkou část života v době, kdy jí nikdo žádné finanční produkty ani moc prodávat nechtěl. Pro pojistku si museli dojít na úřad, který se jmenoval pojišťovna – a to bylo všechno. Po třiadvaceti letech tržního hospodářství, letech delších, než existovala první republika, mi připadá důležitější přemýšlet o jiných konkrétních příčinách než o tom, zda jsme dost zkušení a bohatí. Vždyť za tu dobu si obrovská většina lidí koupila nebo prodala nějakou nemovitost, ve většině rodin vyměnili několik aut, takže mají tolik zkušeností s financováním, že doba učení už je podle mne za námi. Ale jistá specifika máme a jedním z nich je právě velký podíl prodeje přes agenty a poradce, což je historicky vzniklý jev.

nimi, uvědomit si, že v mnoha případech jde o prodej, který může mít sice formu přátelského rozhovoru, ale ve skutečnosti jím není. Na druhou stranu přestože děláme hodně pro to, abychom zlepšili finanční gramotnost, včetně učebnic pro střední školy, nemyslíme si, že obyvatelstvo nemá dostatečnou znalostní bázi. Češi nemají špatnou úroveň matematických znalostí, ale často je neaplikují. Pokud nezvládnete elementární úvahu na téma úrok, pokud si neumíte spočítat, co je víc – jestli dvě procenta po dobu tří


Dovedu si představit, že když takový agent přijde za postiženým nebo seniorem a vlídně s ním jedná, nenabízí jen finanční službu, ale nahrazuje i jistý druh sociálního kontaktu, a proto je možná úspěšný. Co mohou banky a pojišťovny udělat, aby v rámci nabízeného komfortu svých služeb postavení svých zákazníků zlepšily? Možná vás překvapím, ale směřovat jakýkoli produkt třeba na postižené mi připadá trochu nepředstavitelné, protože dnešní míra ochrany osobních údajů docela vylučuje možnost shromažďovat takové informace. Skoro bych si myslel, že finanční instituce může být napadena, že s takovými skutečnostmi při hodnocení klienta nemá právo nakládat. Mohu potvrdit, že za sedm let, co pracuji v ČNB, jsem se nesetkal se stížností v tomto směru, zatímco třeba problémy s nabízením produktů výhradně pro občany České republiky jsme měli. Dobře, ale představme si třeba neslyšícího, který má prostě problém s obyčejnou komunikací v bance… To je ale jiná věc. Každý vidí, jak velká a tvrdá konkurence je na trhu těchto služeb. A já nevěřím, že v této situaci by nějaké významnější finanční instituci stálo za to kazit si reputaci necitlivým přístupem k jednomu zákazníkovi. Takže jednak jejich vlastníci, jednak management mají dost silnou motivaci takové případy řešit a vyjít vstříc.

Specifickou skupinou zákazníků jsou senioři. Občas si stěžují, že mají třeba ztížený přístup k hypotékám. Připadají si kvůli věku diskriminovaní… Pro mne je větší problém, že některé produkty jsou seniorům vůbec prodávány, přestože jsou konstruovány na principu dlouhodobé návratnosti. Prodávat sedmdesátníkovi produkt, který se začne vyplácet až za dvacet let, je na pováženou. Několik takových případů jsme řešili. A pod naším tlakem příslušné finanční instituce od těchto smluv ustoupily. Ale neříkám, že se to občas ještě neděje. Zvláště ti zmínění prodejci si někdy nedají říci. 

info Kdo je Miroslav Singer Guvernér České národní banky. Vystudoval VŠE v Praze a doktorát získal na University of Pittsburgh. Pracoval nejprve v akademické sféře, poté ve vedení významných poradenských a finančních společností. V roce 2005 byl jmenován viceguvernérem, v roce 2010 guvernérem ČNB na šestileté funkční období.

9

Téma: Lidé s postižením a finanční služby ■ Plnění úrazových a životních pojištění jsou u lidí s postižením problematická. ■ Pojišťovny nabízejí slevy hlavně na povinné ručení a majetkové pojistky. ■ O speciálních nabídkách pro postižené nemají infolinky a pobočky moc ponětí.

Neumějí nás zlikvidovat Text: RADEK MUSÍLEK Foto: JAN ŠILPOCH

L

idé s postižením jsou pro pojišťovny tak trochu oříšek. Pokud si chtějí pojistit majetek, jsou stejně zajímaví jako ostatní klienti. Jakmile však dojde na zdraví, začne jinak ochotný pojišťovák trochu nervózně přešlapovat. Nebo tomu už tak není? Existují speciální produkty a nabídky pro lidi s postižením? Zkusil jsem jako zákazník s handicapem oslovit pět pojišťoven s největším podílem na českém trhu.

Česká pojišťovna Na infolince 841 114 114 mi řekli, že o speciálním produktu pro zákazníky s postižením nevědí. Vše se posuzuje individuálně podle situace zákazníka, takže obecnou odpověď mi nemohou dát. Tento obrat jako mantra zazníval i u dalších pojišťoven. Víc se však prý mohu dozvědět na pobočce České pojišťovny. Vyrazil jsem do té v pražském obchodním centru Chodov. Zde jsem svým dotazem pracovníka rovněž poněkud zaskočil. Bylo mi řečeno, že uzavřít životní pojištění sice můžeme, ale data se pošlou k posouzení jinam. Tam může být na základě získaných informací (dává se kontakt i na lékaře) konstatováno, že pojišťovna se mnou smlouvu neuzavře. Maximálně padla zmínka o obchodní slevě na povinné ručení motorového vozidla. Když zapátráte na internetu, zjistíte, že ani pobočka, ani infolinka neměly tak úplně kompletní informace. Česká pojišťovna je totiž generální partner projektu Handy Card společnosti Car Club. Podle oficiálních stránek projektu mohou lidé se zdravotním postižením v rámci věrnostní karty Handy Card získat od České pojišťovny širokou pojistnou ochranu za výrazně nižší cenu, navíc s originálními službami. Základem nabídky jsou produkty z oblasti pojištění aut – povinné ručení a havarijní pojištění. Jde ale také o pojištění kompenzačních pomůcek, včetně půjčených. Stránky www.carclub.cz uvádějí i další až 40% zvýhodnění pro držitele Handy Card. O životní či úrazové pojištění se však nejedná.

10

Kooperativa Operátorka z čísla 841 105 105 věděla jen o slevě na povinné ručení. Vypravil jsem se opět na pobočku. Ke cti Kooperativy slouží, že na svém webu uvádí, která pracoviště jsou bezbariérová. Sympatická pracovnice mi na Vinohradské třídě v Praze sdělila, že velmi záleží na individuálním posouzení situace každého zákazníka. Klientů s postižením se moc neobjevuje, takže nemá s problematikou výrazné zkušenosti. Zákazníků obecně ubývá, navíc řadu smluv uzavírají externí pracovníci mimo pobočky. Situaci popsala velmi obdobně jako v předchozí pojišťovně. Pojištění invalidního vozíku proti odcizení je zahrnuto ve všeobecných pojistných podmínkách pro pojištění domácnosti.

Allianz Další telefonát, tentokrát na číslo 841 170 000. Sdělili mi, že slevy pro lidi s postižením existují, ale bude lepší zajít do pobočky. I v tomto případě web uvádí bezbariérovost. Vybral jsem si tu v pražském obchodním centru Park Hostivař. Zde jsem poprvé uslyšel, že „něco na život uzavřít půjde, ale bude to dražší“. Pracovnice mi ochotně vysvětlila, že jde o rizikové pojištění s přirážkou. Opět záleží na konkrétním zdravotním stavu, posouzení atd. V případě pojistné události se bude vše detailně zkoumat, zda nebyl úraz důsledkem zdravotního stavu. Jako příklad uvedla člověka s diabetem, který upadne a něco si zlomí. Pro pojišťovnu je rozdíl, zda uklouzl na ledě, nebo upadl v důsledku hypoglykémie. V druhém případě by nejspíš měl s výplatou náhrady škody problémy.

Generali Tato pojišťovna nabízí produkt Pojištění pro život bez limitů a na webu uvádí, že ho podporuje Národní rada osob se zdravotním postižením ČR. Je pro osoby se zdravotním postižením nebo jejich rodinné příslušníky. I tentokrát jde o propojení s projektem Handy Card. Vedle tradičního povinného ručení a pojištění majetku zahrnuje tento program Životní a úrazové pojištění s předběžným zdravotním dotazníkem, Rodinné pojištění BeneFIT a Investiční životní pojištění FUTURE. Zároveň lze pojistit různé kompenzační pomůcky.

Pokud si lidé s postižením chtějí pojistit majetek, jsou stejně zajímaví jako všichni ostatní klienti. Jakmile však dojde na zdraví, začne jinak přeochotný pojišťovák tak trochu nervózně přešlapovat. Nebo tomu už tak není? můžeš / číslo 10 - 2013


Osobní návštěva pobočky moc nepomůže, zásadní informace o speciálních produktech najdete na internetu.

Ani tentokrát neměl operátor na infolince 844 188 188 potuchy o existenci speciálního produktu vlastní pojišťovny. V pražské kanceláři v ulici Na Pankráci to nebylo o moc lepší, přestože pracovnice měla s pojišťováním lidí s handicapem své zkušenosti: „Za rohem je Jedličkův ústav, mladí lidé odtamtud se občas přijdou zeptat. Jeden mi dokonce říkal, že prý na internetu nabízíme nějaký speciální produkt, ale já o ničem nevím. Ptala jsem se na centrále a tam mi lékaři řekli, že takové případy neumíme zlikvidovat.“ Použití pojišťovacího žargonu v této souvislosti dalo vzniknout větě, která zahřeje u srdce každého milovníka černého humoru. Potěšen, že mě nebude tak snadné zlikvidovat, odcházím. Dveře zdobí asi pěticentimetrový schůdek.

ČSOB Pojišťovna Nejprve jsem zkusil pobočky banky, kde mi doporučili návštěvu přímo v ČSOB Pojišťovně. Banka totiž sjednává jen určité typy pojistek. Obligátně tedy kontaktuji infolinku 800 100 777. Jednoznačné, rychlé a nekompromisní „nic speciálního pro lidi s postižením nemáme“ mě odradilo od další


výpravy do terénu stejně jako výrazně řidší síť poboček pojišťovny. Volám do společnosti Car Club, která speciální pojistky od Generali a České pojišťovny nabízí prostřednictvím Handy Card. V zákaznickém centru na čísle 739 306 714 se dozvídám, že řadový pojišťovák mi nepomůže. Pojistku je nutné uzavřít přes Car Club. Údajně jde o jištění proti zneužití.

Pomuzeme.com Tato společnost zaměřená na finanční poradenství spolupracuje s Českou asociací paraplegiků. Otázkou pojištění osob s handicapem se začala zabývat, když do týmu přibyl kolega na vozíku. Přišel s obvyklou zkušeností, že vozíčkář má problém domoci se plnění škody při úrazu. Po zlomenině nohy kvůli postižení nic nedostal. Ředitelka firmy Hana Lindnerová prý dokázala vyjednat u jedné významné pojišťovny dokument stvrzující plnění pojistných podmínek i v těchto případech. Kvůli obchodnímu tajemství nechtěla prozradit jméno společnosti. Uvedla ale, že můj pětičlenný seznam ji zahrnuje, a nejedná se přitom ani o Českou pojišťovnu, ani o Generali. 

SLOUPEK Jiřiny Šiklové

Co peníze pokazí Za peníze se prý všechno dá koupit a získat. Někdy se ale pomocí peněz dá i mnoho a mnoho zkazit. Například v mezilidských vztazích. Moje přítelkyně se starala o svoji matku a souběžně i v témže domě trochu o její sousedku a celoživotní kamarádku. Obě již měly osmdesátku za sebou. Posunula si začátek pracovní doby, a tak po ránu obstarala maminku, pak zašla k sou sedce, pomohla jí „na nohy“ a odešla do práce. K večeru se totéž opakovalo. Přinesla nákup nejen domů, ale i pro sousedku, po deváté večer zase dohléd la na jejich uložení k spánku a ještě stačila občas zajít za dcerou a vnoučaty a taky na nějakou přednášku či večírek. Pomáhat lidem, dělat dobré skutky je ne psanou povinností, a tak ji všichni kolem oceňovali. Ona sama měla z toho dobrý pocit. Manžel sice trochu brumlal, ale nepřímo se laskavostí své ženy chlubil před kamarády. Pak se objevila možnost zažádat pro ty staré paní o příspěvek na zajištění pomoci v určitém stadiu bezmocnosti. Byly tím potěšeny všechny tři. Ta relativně mladá, ale již sama před penzí, tedy dcera a sou sedka, se starala se dál o obě handicapo vané staré ženy. „Jsem ráda, že ti, Olinko, mohu za to něco dát,“ opakovala matka a její sousedka přizvukovala: „Alespoň máš za to nějakou korunu a já ti nemu sím být tak vděčná a zavázaná.“ Vztah se tím trochu změnil. Staré paní nejenže ještě více zestárly, ale měly i vyšší nároky. Ještě to či ono chtěly udělat, pak umýt ještě nádobí, a když pečující spěchala, podotkly „vždyť to neděláš za darmo, tak tolik nespěchej“. Její manžel tuto pomoc taky přestal oceňovat a cítil se ukřivděn, dokonce použil velmi politický termín, že jeho žena je těmi starými „vy kořisťována“ a že kdyby toto dělala někde jinde na poloviční úvazek, dostala by mnohem, mnohem více. Objektivně vzato to byla pravda a postupně si všechny tři trochu přestaly vážit té práce. Dcera se cítila málo finančně oceněna, sousedka a matka se domnívaly, že když se to již nedělá jen z lásky, tak by té péče za peníze mělo být více. Ve vztazích to zaskřípalo. Peníze jsou všeobecný ekvivalent hodnot. Všechno se dá za ně koupit, vyměnit, všechno zaplatit či dokonce přeplatit. Jen pocit lásky ustupuje do pozadí. Škoda.  Autorka je socioložka, členka rady Konta Bariéry.

11

Téma: Lidé s postižením a finanční služby ■ Služba pro ty, kteří úřadům právě nevěří. ■ Přijít může každý, služba je bezplatná. ■ Někteří jsou ale nepoučitelní.

Občanské poradny:

Dobrá adresa pro těžké Text: Zdeněk Jirků Foto: Jan Šilpoch

D

ávno a dávno, za druhé světové války trpěla Velká Británie nejen ničivými nálety a důsledky válečného hospodářství, ale i jistým rozpadem tradičních struktur – mnoho nejrůznějších odborníků bylo v armádě nebo alespoň ve válečných službách. Ale lidé měli problémů nad hlavu – se zásobováním, se zdravotnictvím, se školami, s dopravou. Tak se zrodily občanské poradny, místa vzájemné pomoci a efektivního hledání nových řešení nejrůznějších problémů. Po více než šedesáti letech se objevily i u nás – nejsme ve válce, stát i samosprávy docela fungují, ale přesto tisíce lidí hledají pomoc jinde. Proč? Ředitel Asociace občanských poraden Stanislav Skalický říká: „Příčiny budou dvě – jednak se lidé potkávají s dříve nevídanými problémy, jednak se třeba bojí úřadu nebo advokáta. Tak nebo tak, postupně vznikla síť desítek míst, kam může každý přijít a poradit se o dluzích, o řešení domácího násilí, o problémech s bydlením, s pojišťovnou nebo třeba s dávkami pro postižené. A co je důležité – poradny jsou bezplatné.“ A kdyby snad někde chyběl poradce na mimořádně zvláštní problém, pomoc se najde vždycky – buď vzájemnou kooperací, nebo třeba s přispěním nějaké neziskovky. Takže v tichosti a bez velkého zájmu veřejných institucí vznikla v naší zemi dobrá odpověď na situace, v kterých se může ocitnout skoro každý.

Neměla ani zubní kartáček Až příliš typický příběh jsme našli v občanské poradně Nymburk. Paní Věra (celé jméno na její přání nezveřejňujeme) přišla doslova v zoufalé situaci – po smrti manžela se nastěhovala k dceři a jejímu manželovi. Snad kvůli čerstvě narozenému vnoučkovi, snad proto, aby jim svými úsporami pomohla k pořízení domu se zahradou. Jenomže nemovitost vyžadovala rekonstrukci. Tak přišel první úvěr od České spořitelny. Najednou byl zeť propuštěn ze zaměstnání a dcera naříkala, že z mateřského příspěvku rodinu neuživí... Paní Věra si vzala další úvěr. Ale také přišla o místo. I takovým lidem ale nabízely půjčku nebankovní společnosti… S velkými obtížemi splácela, našla si nové místo, ale

12

Ředitel Asociace občanských poraden dobře ví, jak moc chybí ve společnosti umění naslouchat.



SLOUPEK Daniely Filipiové

Když se možnosti dalšího zadlužení zavřely, dcera maminku bez milosti vyhodila na ulici.

chvíle dcera ji citově vydírala dál. Když se možnosti dalšího zadlužení zavřely, dcera maminku vyhodila na ulici. Jen díky hodné sousedce měla kde přebývat. Pak poznala muže, který jí chtěl pomoci. Neváhala a udělala dobře, její nový přítel jí začal pomáhat. Ale věřitelů bylo osmnáct a řadu úroků a odměn exekutorům se nedařilo splácet ani ve dvou. Když přišla do občanské poradny, vůbec nevěděla, kolik skutečně dluží, mnoho dokumentů neměla a vůbec netušila, jaké podmínky bude muset splnit, než jí soud povolí osobní bankrot. Třináct měsíců jí poradna pomáhala nejen s rekonstrukcí její složité situace (dluh byl nakonec vyčíslen na více než 1 300 000 korun), ale i se sepisováním žádostí. Nakonec soud umožnil postupné splácení a paní Věra i její partner alespoň vědí, s čím mohou v životě počítat.

Umějí být diskrétní Pravidla v poradnách jsou přísná – ochrana osobních údajů jde tak daleko, že nemusíte uvést ani své jméno. Nezkoumá se ani minu-

lost žadatelů, národnost, příbuzní, vysvědčení ze škol a dokonce ani trestní rejstřík. Stanislavova zástupkyně Kateřina Plháková ale dodává: „Nejsme ale tak naivní, abychom nepoznali, kdo tuto bezplatnou službu chce zneužít a třeba jen ušetřit za advokáta. Rychle umíme poznat, kdo je v opravdové tísni, bezradný a dezorientovaný a kdo by snad chtěl jen vydělávat na této občanské iniciativě. Není jich mnoho, ale občas se takoví vykukové najdou.“ Paní Anna (celé jméno opět na přání nezveřejňujeme) přišla do poradny se zdánlivě jednoduchou záležitostí. Její manžel si před smrtí sjednal spotřebitelský úvěr a uzavřel pojistku proti neschopnosti jej splácet. Ale vdově bylo v rozporu s původní telefonickou informací nakonec pojišťovnou sděleno, že na případ úmrtí jejího manžela se pojištění nevztahuje, a pojišťovna proto zbylou část sjednaného úvěru neuhradí. Tazatelka vůbec nerozuměla smluvním podmínkám a myslela si, že je v právu. Podrobný pohled na smlouvu ukázal, že okolnosti, za kterých pojišťovna své závazky splní, je třeba hledat jinde, na internetových stránkách. A najednou se ukázalo, že ve smlouvě sjednaná varianta se vztahuje na úmrtí způsobené úrazem, nikoliv na „přirozenou smrt“. Byla pak tato nabídka korektní? To už se nikdo nedoví a paní Anna bude muset v dědickém řízení počítat i s tímto závazkem. Konec neznáme – Anna poradnu neinformovala. I to se stává. Jakmile se situace jen trochu začne měnit k lepšímu, lidé domluvený postup nedodrží a znovu riskují, že se pracně poskládaná mozaika nezbytných kroků rozpadne. Dobrovolníkům v poradně pak zůstane jen hořký pocit.

Občanské poradny navštíví ročně na 40 000 (!) žadatelů s nejrůznějšími problémy. A skoro dvakrát tolik dotazů přijde po internetu. Je těžké spočítat, s jakým konečným efektem pracují – někdy stačí půlhodinová konzultace a řešení se najde, jindy, zejména v případě velkých dluhů, jde o komplikovanou práci, včetně profesionální pomoci s přípravou žádostí o osobní bankrot. Někdy musí poradna doporučit jednání u „oficiálních“ struktur – advokátů, lékařů, soudů či městských úřadů. Zkušenost ale ukazuje, že bezradnost a zoufalství pramení často jen z nedostatku sociálního kontaktu, ze samoty, které v naší společnosti přibývá, i když je na první pohled neviditelná. Stanislav Skalický o tom říká: „Poradna není všemocná, nenahrazuje stát a samosprávu. Ale je místem, kde se snažíme lidi v těžkých situacích pochopit a najít východisko. Je místem setkání lidí s lidmi, kteří nepřišli za zábavou, ale možná s nejtěžším břemenem svého života. Byl bych rád, kdyby takových míst bylo mnohem víc. Tato společnost je naléhavě potřebuje.“ 

Projekt sKaret, který je již v podstatě zrušen, byl kromě jiného kritizován i proto, že mnozí klienti potřebují vyplatit sociální dávky v hotovosti, a to ze dvou důvodů. Jednak je to nedostatek prodejních míst v menších obcích či vesnicích, kde je možné platit bezhotovostně, jednak proto, že ne všude je bankomat, ze kterého lze hotovost vybrat. Dalším problémem bankomatů bývá jejich nepřístupnost pro lidi na vozíku. Bankomaty jsou osazeny tak, že vozíčkář na větším vozíku je téměř bez šance pod přístroj podjet a tak se pohodlně přiblížit ke klávesnici, mít možnost zakrýt ji rukou při zadávání PIN a vidět na obrazovku. Banky navíc velmi často začínají přemís ťovat bankomaty do vstupních prostor pobočky, kam se po zavírací době dostanete přiložením karty k elektronickému zámku a současným otevíráním dveří na „bzučák“. Zdá se to logické, jde o ochranu bankoma tu před zloději. Nicméně pro člověka na vozíku, a to i zdatnějšího paraplegika, je to dosti složitá operace, navíc s platební kar tou v ruce. Navíc jsem se nejednou setkala s tím, že bankomat je nad schody. Banky se pyšní tím, co vše pro lidi s han dicapem dělají. Ano, ledy se hýbou, ale zpřístupnění poboček není jediným pro blémem k řešení. Jak často potřebujete jít na pobočku a něco si tam vyřídit? Jednou dvakrát do roka? Ale vybírání hotovosti je nebo může být, pokud si nevyberete hotovost, která vám vystačí na celý měsíc, téměř každodenním problémem. Bankomaty se líhnou jako houby po dešti, ale nikdo si zatím nedal práci, aby přemýšlel při jejich instalaci i o potížích „sedících“. Nevím, možná tomu brání vlastní konstrukce bankomatu, ale pak se ptám, proč někdo netlačí na jejich výrob ce, aby se přizpůsobili moderní – rozuměj integrační – době a tento konstrukční problém vyřešili. Musím se přiznat, že v principu jsem s sKartami souhlasila. Ale ještě pro ně nenastal vhodný čas. V budoucnu se určitě tomuto řešení – bezhotovostnímu převodu všech sociálních dávek (včetně starobních důchodů) nevyhneme. Stát totiž zasílá ním dávek poštou vynakládá zbytečně velké peníze, které by mohly být využity smysluplněji. Ale nejprve je třeba vyřešit výše zmíněné potíže a počkat si na to, až bude společnost schopná pracovat s inter netovým bankovnictvím. Toho dnes valná většina, zejména seniorů, schopna není. 

Více na www.obcansképoradny.cz a www.muzes.cz

Autorka je senátorka.

Nahrazují trochu i faráře?

Pravidla v poradnách jsou přísná – ochrana osobních údajů jde tak daleko, že nemusíte uvést ani své jméno. Nezkoumá se ani minulost žadatelů, národnost, příbuzní, vysvědčení ze škol a dokonce ani trestní rejstřík. můžeš / číslo 10 - 2013

sKarty předběhly dobu

13

Téma: Lidé s postižením a finanční služby ■ Banky a pojišťovny občas diskriminují kvůli handicapu a věku po celé Evropě. ■ Tyto případy se řeší častěji na západě, kde se lidé víc brání. ■ Evropské i národní předpisy pomáhají vymáhat veřejní ochránci práv.

Finanční diskriminace v Text: RADEK MUSÍLEK Ilustrační foto: jan Šilpoch

Z

eptali jsme se ochránců práv v Evropské unii, jestli zaznamenávají diskriminaci lidí s postižením a seniorů v oblasti služeb bank a pojišťoven. Zde jsou jejich odpovědi. Sami si tak utvořte obrázek o celkové situaci, kontakty pocházejí z Evropské sítě ochránců práv – European network of equality bodies (www.equineteurope.org).

Belgie Michiel Bonte z Centre for Equal Opportunities and Opposition to Racism uvádí, že v uplynulém roce bylo předloženo 4162 stížností na diskriminaci. Řešilo se 1351 případů. Jedním z nich byl podnět zdravotně postiženého muže, který si stěžoval na změnu systému elektronického bankovnictví. Tuto službu v minulosti mohl používat, ale po modernizaci programu to nešlo. Díky zásahu Centra pro rovné příležitosti byl bankou zaveden systém, který situaci napravil. Výjimečné nejsou ani stížnosti seniorů. Osoby starší šedesáti let mívají nejčastěji problémy s přístupem k finančním službám. Obvykle se jedná o uzavření životního pojištění nebo pojištění hospitalizace. Jako příklad diskriminace uveďme oznámení jedné banky, že omezuje výběry nad tisíc eur pro lidi starší šedesáti let. To vyvolalo řadu negativních reakcí. Po intervenci Centra pro rovné příležitosti bylo nařízení zrušeno.

Francie Anissa Fersi z tiskového odboru Le Défenseur des Droits (Ochránce práv) uvádí jeden příklad ilustrující situaci ve Francii. Týká se neslyšícího muže, který nedostal půjčku na koupi domu. Banka měla za to, že jeho handicap povede k pracovní neschopnosti, což usoudila podle jím pobíraných finančních dávek. Tento příspěvek ale pobírá 80 procent postižených. Řada z nich přitom může pracovat. Francouzský trestní zákoník zakazuje takové závěry na základě pobírání příspěvků. Situaci každého člověka s postižením je třeba vyhodnotit objektivně a individuálně. Ochránce práv prohlásil, že se banka dopustila diskriminace vůči svému klientovi na základě jeho handicapu. Přesto prý nepatří lidé s postižením ve Francii k závažně diskriminovaným.

Lotyšsko Podle Laura Bagaté z kanceláře ombudsmana se veřejný ochránce práv Lotyšska v roce 2012 zabýval dostupností bankovních

14

Nejen v Bruselu se setkávají lidé s diskriminací u bank a pojišťoven kvůli věku či postižení.

služeb pro osoby se zdravotním postižením. Průzkum se uskutečnil ve 25 bankovních institucích. Výsledky ukázaly, že některé pobočky nedisponují bezbariérovým přístupem. Banky uvedly, že jejich pracovníci jsou připraveni na pomoc lidem s postižením. Případy diskriminace se přesto občas objevují. V roce 2009 napsal zaměstnanec do žádosti o kreditní kartu, že klient je hluchý a pobírá státní příspěvek. Při přezkoumání tohoto případu banka uvedla, že poznámka byla určena pouze k interním účelům. Cílem prý bylo, aby měl příslušný pracovník dost informací k poskytnutí odborného servisu a věděl, jak s klientem pracovat. Veřejný ochránce práv však dospěl k závěru, že poznámka poukazuje na to, že neslyšící mají nízkou schopnost platit za služby. Přesto není diskriminace osob se zdravotním postižením a starších osob ve službách bank a pojišťoven v Lotyšsku běžný problém. Nebo lidé nejsou aktivní při předkládání stížností. Dosud bylo podáno jen pár pod-

nětů. V oblasti pojišťoven se dokonce dosud žádná stížnost neobjevila.

Polsko O situaci u našich severních sousedů poreferoval Wojciech Soczewica z kanceláře Úřadu obránce lidských práv. Vychází z nedávno vypracovaného průzkumu mezi lidmi ve věku 50 až 75 let. Ti se na poli finančních služeb cítí být diskriminováni. Podle jejich názoru jsou na okraji zájmu, protože jsou považováni za rizikovější klienty. Za nejkřiklavější problém mají polští senioři omezený přístup k úvěrům. Respondenti si uvědomují, že získat půjčku je pro starší lidi obtížné. Dotazovaní lidé poukázali na fakt, že s rostoucím věkem přibývá zdravotních potíží, které představují zvýšené náklady. Ty je někdy nutné řešit právě půjčkou peněz. „To má člověk zemřít, když mu banka nepůjčí na operaci?“ píše jeden z respondentů. Ti,



■ Česká spořitelna zmapovala pobočky v krajských městech. ■ Když svítí slunce, vozíčkář nevidí na obrazovku. ■ Mramor je luxus a vydrží, nicméně klouže.

Evropě Osoby starší šedesáti let mívají nejčastěji problémy s přístupem k finančním službám. Obvykle se jedná o uzavření životního pojištění nebo pojištění hospitalizace. kdo nedosáhnou na bankovní úvěr, často sahají po službách ostatních poskytovatelů finančních služeb. Jedná se především o tzv. rychlé půjčky. Ty jsou často poskytovány velmi nezodpovědně a nepodléhají bankovnímu dohledu. Časté jsou případy seniorů, kteří spadli do dluhové spirály.

Švédsko Tato země dala světu pojem ombudsman. Není proto divu, že má samostatně působícího ochránce práv specializovaného na rovnost a antidiskriminaci. V jeho kanceláři působí Kerstin Jansson: Pokud jde o diskriminaci starších osob, nejprve byla zákonem řešena v oblasti zaměstnávání. V ostatních oblastech začal zákon platit teprve od 1. ledna 2013. Z tohoto důvodu nemáme ještě tolik zkušeností s případy diskriminace z důvodu věku v bankovnictví nebo pojišťovnictví. I když některé stížnosti byly, před rokem 2013 jsme nemohli nic dělat. Mezi 1. lednem a 30. červnem 2013 jsme obdrželi tři stížnosti týkající se diskriminace v bankách a jednu týkající se pojištění. Žádný případ se dosud nedostal až k soudu. V případě osob se zdravotním postižením byl takový zákaz diskriminace vydán v lednu 2009. Ovšem existoval už i ve starší antidiskriminační legislativě. V průběhu roku 2012 jsme dostali tři stížnosti na diskriminaci v bankovním sektoru a sedm týkajících se pojištění. Během prvních šesti měsíců roku 2013 jsme obdrželi dvě stížnosti týkající se diskriminace v kontaktech s bankami a čtyři řešily diskriminaci ve vztahu k pojištění. 


Bankomaty a pobočky:

Jak se (bezpečně) dostat k penězům? Text: Pavel Hrabica Foto: jan Šilpoch

D

vanáct typů bankomatů zapuštěných do zdi, zvonek pro obsluhu ve výšce nad 150 centimetrů a další a další „drobnosti“, které si osoba bez pohybového handicapu neuvědomí. V okamžiku, kdy se však i zdravý člověk zkušebně posadí před bankomat na židli, zjistí, že pro něho mohou být najednou peníze nedostupné. K tomuto závěru došla postupně Česká spořitelna, když začala od loňského roku s vozíčkáři zkoumat nejen fyzickou přístupnost bankomatů, ale bezbariérovost poboček vůbec. A to i tam, kde přístup bez bariér garantuje, a pobočky tak byly třeba i zcela nově budovány. Testování poboček samotnými vozíčkáři často ukázalo, že bariéry v projektech

odstraňovali projektanti, kteří sice měli po ruce dostupné předpisy, ale neviděli prostředí očima postižených. To vede k tomu, že i bezbariérové pobočky projdou dalšími úpravami na základě konkrétních poznatků vozíčkářů. Příklad: Dokonale vybudovaný nájezd ke vchodu a k bankomatu, se správným nájezdovým úhlem, se může stát pastí, je-li z leštěného mramoru. V zimě totiž klouže jak při jízdě nahoru, tak dolů. Častým problémem, jak například zjistila Kateřina Novotná z Pražské organizace vozíčkářů, která se na praktickém „auditu“ poboček také podílela, je kromě výšky displeje bankomatu i fakt, že na obrazovku dopadá přímé denní světlo. Někdy i ostré slunce a osoba na vozíku nevidí údaje a nemá ani možnost displej si jakkoli zakrýt. Často také schází možnost zadat bezpečně bez pozorování cizí osobou PIN.  Jeden z lépe přístupných bankomatů. Na obrazovku nesvítí přímé světlo, klávesnice je pro vozíčkáře dosažitelná.

15

Téma: Lidé s postižením a finanční služby ■ Podvodník využil invalidního důchodce a jeho těžkých problémů s pamětí. ■ Na jídlo a další potřeby má měsíčně jen několik set korun. ■ Pomoc nalezl u přítelkyně a v Asociaci občanských poraden.

Život za pár stovek Finanční podvodníci si za cíl svých podvodů vybírají lidi v těžkých životních situacích i ty, kteří mají nějaké postižení.

náplní práce? Chodil se svým „šéfem“ po bankách a dojednávali… Co vlastně, dnes ani neví, není schopen to vysvětlit. „Pochopil jsem, že asi investory, prý budeme stavět. Podívejte, vždyť já byl až s ním poprvé v životě v bance,“ uvádí pan J. Po pár týdnech chození po finančních ústavech přišel šéf s tím, že si firma musí vzít půjčku, že není problém, aby si ji na sebe vzal pan J. Dohodl schůzku a se zástupkyní finanční společnosti (půjčky všeho druhu a všem bez ručení) se setkali v improvizovaném koutě pod schody, paní mu předložila asi deset listů, ty pan J. s důvěrou podepsal – jak ho šéf i paní ujišťovali, nemusí si s ničím dělat starosti. Problém pochopit, co je v papírech, by měl, i kdyby to byla jen jedna stránka. Nezarazilo ho, že finanční společnost, jejímž byl „zaměstnancem“, si brala u nějaké společnosti z Moravy jeho prostřednictvím půjčku jen 15 000 korun. „Já měl tehdy radost, že jsem někde zaměstnaný,“ přiznává. Peníze viděl, ale ty putovaly ihned po podpisu smlouvy k jeho šéfovi.

Lepší než zlatá žíla na Aljašce

Text: Pavel Hrabica Ilustrační foto: Jan ŠiLpoch

N

a živobytí zbývá panu J. po odečtení nájmu a splácení dluhů necelých 600 korun měsíčně. Šedesátiletý invalidní důchodce, který se obává zveřejnit své jméno či fotografii, protože má potíže se splácením dluhu, to však může po předcházejících trampotách považovat za úspěch. Jeho příběh je o lumpech a naivních důvěřivcích. Pan J. utrpěl před více než dvaceti lety při autohavárii těžký úraz hlavy. Vzpomínkou je dlouhá jizva na čele, další skryté pod vlasy. Lékaři ho při pravidelných prohlídkách dávají za příklad lidské nezničitelnosti.

mu nabídl, že zakládá společnost a že by pana J. zaměstnal. Nebylo mu divné, že „obyčejný“ pokladní zakládá finanční společnost? Pan J. pokrčí rameny – dnes už ano, ale tehdy se nad tím nezamýšlel. „Dnes je mi jasné, že mě prokoukl, odhadl mé problémy s pamětí i důvěřivost,“ přiznává upřímně. Připouští, že mladík si ho určitě tipoval, jestli je vhodným objektem pro podvod.

Dlaňovka vyplacená pod schody Pokladní z obchodu ho po dohodě přivedl do kanceláří kousek od centra Prahy. Pan J. byl jeho zaměstnancem – ale bez smlouvy – přesně jeden měsíc a čtyři dny. Co bylo

Bankéř ze samoobsluhy Těžké zranění ho připravilo o fungující paměť. Pamatuje si detaily z minulosti před i po havárii, má však problémy vnímat smysl toho, co mu jiní říkají, potíže s periferním viděním na jedno oko, se čtením a tím pádem i s celistvostí čteného textu a jeho chápáním. „Chybí mi schopnost dávat si slova poskládaná za sebou do souvislosti, někdy se to týká i jednotlivých písmen,“ říká. Před třemi lety se kousek od svého byd liště dal v malé samoobsluze do řeči s pokladním. „Jsem asi moc důvěřivý a otevřený, začali jsme se dávat do řeči častěji.“ Mladík

16

Dostal se do klasického kolotoče, kdy se z malé sumy stal mnohonásobně vyšší závazek.

Pak už šlo vše podle „zavedeného scénáře“ – šéf se ztratil, kancelář byla prázdná a firma nezaplatila ani za pronájem. Což bylo varovné, ale i tak měsíc co měsíc navštěvovala pana J. doma zástupkyně společnosti z Moravy a on jí předával dohodnutou měsíční sumu jako splátku. Když se blížilo doplacení dluhu, nikdo nepřišel. Pan J. neměl kontakt, neměl komu předávat peníze, neměl je kam zasílat. Potom začaly přicházet jen dopisy právníků – k 15 tisícům, které částečně uhradil, přibylo více než 40 tisíc dluhu na penále! Pan J. se dostal do klasického kolotoče, kdy se z malé sumy stal mnohonásobně vyšší závazek. Stal se obětí lichvářského způsobu podnikání, kdy se nemusejí půjčovat vysoké částky, ty však při vhodném způsobu přinášejí zisk vyšší než zlatý důl. Pan J. neví, jestli podobných důvěřivců oslovil jeho „šéf“ víc. To se lze jen domýšlet.

Nepodepisovat a nevěřit! Nakonec se mu podařilo s pomocí přítelkyně oslovit občanskou poradnu, která mu začala bezplatně pomáhat v právních otázkách a při jednáních s policií. Vypracovali splátkový kalendář, finanční rozvahu, kolik má měsíčně peněz, co má platit a kdy, kolik má na svou osobní spotřebu. Není to radostné čtení – vyžít z několika set, byť vypomáhá i přítelkyně, není ani na to nejmenší vyskakování. „Mám před sebou dva tři roky splátek, pak by mohl být konec,“ hodnotí své perspektivy. Radostné pomyšlení to není, ale snad to zvládne. „Mám od té doby jednu zásadu, které se držím – nic nepodepisovat! A nikomu nevěřit!“ Není to prý optimistické, ale rozhodně levnější. 


Inzerce


Vývoj v oblasti inspekcí sociálních služeb Inspekce kvality sociálních služeb má v ČR krátkou historii. Inspekce jsou zakotveny v Zákonu o sociálních službách č. 108/2006 Sb., který vstoupil v platnost 1. 1. 2007. Tato nedlouhá historie byla však velmi bouřlivá. Za necelých šest let prošly inspekce řadou problematických okolností. Metodika inspekcí, která byla vytvořena v roce 2006, nebyla závazným dokumentem a praxe krajů při provádění inspekcí – i když krajští inspektoři prošli jednotným vzděláním – se značně odlišovala. Pro specializované odborníky-externisty, kteří měli být důležitou součástí inspekčních týmů a přinášet do inspekcí odborný pohled a jednotnost posuzování hodnocených kritérií standardů kvality, nebylo zajištěno další vzdělávání a průběžná „kalibrace“ jejich výkonu. V roce 2011 proběhla sociální reforma a výkon inspekcí byl převeden na úřady práce. Inspekce začali vykonávat noví úředníci, většinou bez potřebné erudice a specifické průpravy pro inspekční činnost v sociálních službách. Inspekce v sociálních službách díky zmíněným, ale i dalším okolnostem získaly mezi poskytovateli sociálních služeb nedobrou pověst a staly se terčem kritiky. Ministerstvo práce a sociálních věcí nyní realizuje individuální projekt Inovace systému kvality sociálních služeb. Součástí projektu je také práce odborníků na inspekčních metodách a vzdělávání inspektorů, do kterého jsou zařazeni všichni úředníci krajských poboček úřadů práce, jež inspekce vykonávají. Historicky bylo projektové vzdělávání plánováno pro zaměstnance krajských úřadů, v souvislosti s přechodem agendy na Úřad práce České republiky je vzdělávání pro tuto cílovou skupinu. V historii inspekcí tak startuje nová etapa přinášející různá očekávání. A možná právě očekávání různých zájmových skupin jsou důvodem kontroverzních diskusí, na co se má inspekce zaměřovat a jaký má být její rozsah.


Očekávání některých skupin odborné veřejnosti se odvíjí od představy, že inspekce by měla posuzovat a hodnotit systém řízení kvality organizace, která službu poskytuje. Řízení kvality, které stálo u zrodu první verze standardů kvality v roce 2002, mělo být prostředkem pro zajištění kvalitní podpory a péče uživatelům sociálních služeb. V období let 2002–2007 bylo uplatňování systému řízení kvality prostřednictvím standardů významným nástrojem pro zavedení klíčových procesů pro fungování sociálních služeb (strategické plánování, hodnoty, navázání kontaktu s uživatelem, vyjednání smluvního vztahu, individuální plánování a další). Úprava standardů v roce 2006 a zavedení povinného kontrolního systému v roce 2007 postupně vedly k tomu, že řízení kvality (rozuměj fungující organizace) se stalo nikoli prostředkem k dobře poskytované službě uživateli, ale cílem. Inspekce se soustřeďovaly, díky požadavkům kritérií standardů, na písemné dokumenty, metodiky, pracovní postupy, personální strukturu zaměstnanců, způsob jejich zaškolování a hodnocení, havarijními postupy a tak dále. Ano, určitě jsou to všechno znaky určující fungující organizaci. Vytrácí se však původní smysl, ke kterému se nyní inspekce chtějí vracet – ochrana práv uživatelů, jejich bezpečí, sociální začlenění a prevence proti sociálnímu vyloučení. Současné pojetí metodiky inspekcí se chce k původnímu smyslu vrátit a prohloubit zaměření na konkrétní uživatele. V praxi to znamená zaměření inspekce především na sledování praxe poskytovatele z pohledu uživatele, respektive toho, zda služba skutečně naplňuje zásady zákona o sociálních službách a má konkrétní výsledky u jednotlivých uživatelů. Inspekce kvality sociálních služeb nejsou všespasitelné, nejsou univerzálním ná-

strojem, kterým lze jednoznačně změřit a vyhodnotit všechny aspekty poskytovaných služeb. Neměl by to být také jediný nástroj pro hodnocení a rozvoj sociálních služeb. Prostřednictvím povinností poskytovatele a standardů kvality je zákonně stanovená minimální úroveň kvality sociálních služeb, jejíž naplňování je také prostřednictvím inspekce poskytování sociálních služeb kontrolováno. Ve Švédsku1) např. objednávají kontrolu obce, aby zajistily kvalitu poskytovaných služeb, které financují, od neziskové uživatelské organizace (FUB – The Swedish National Association for Persons with Intellectual Disability). FUB vytvořil metodiku, podle které vstupuje k poskytovateli tým tří lidí – sociální pracovník, rodič a uživatel, ti jsou předem pro tuto činnost vyškoleni. Výsledky jsou dostupné zaměstnancům i místním politikům. Ve zvyšování kvality sociálních služeb a jejím vyhodnocování by měli hrát důležitou roli jejich zadavatelé a zřizovatelé a vytvářet další nástroje na krajských nebo obecních úrovních. Vhodnou variantou je sledování a vyhodnocování systému řízení kvality v so ciálních službách asociacemi sdružujícími poskytovatele či dalších profesních organizací za potřebné motivace a podpory vládních orgánů.

PhDr. Jaroslava Sýkorová předsedkyně o. s. INSTAND, které je dodavatelem veřejné zakázky pro individuální projekt MPSV Inovace systému kvality sociálních služeb.

1) Informace získané od Iren Ahlud, členky organizace FUB v rámci stáže 4. až 6. června 2013 ve Švédsku, v rámci projektu OP LZZ „Modely podpory pro rozhodování lidí s mentálním postižením“, realizovaný o. s. INSTAND.

17

Aukční salony Konta BARIÉRY ■ Unikátní akce mají profesionální zázemí. ■ Byl to nesplnitelný sen. ■ Zlepšuje se náš vkus? pod každodenním náporem podvodníků, zlodějů, falzifikátorů a šíbrů všeho druhu. Jde o peníze, většinou o převeliké peníze. Když si od zručného podvodníka koupíte padělek, často se už nápravy nedovoláte. Kdybyste totéž zažili na dobročinné aukci, nikdo už vás k další pomoci potřebným nenaláká. Zkrátka jistotu mohou nabídnout jen opravdoví profesionálové. Ale jak se stát kvalitním obchodníkem s výtvarným uměním? „Ve světě obrazů jsem žil odmalička. Táta byl nejen obrovský fanda, ale také majitel vynikajícího instinktu. Měl nerozlučného kamaráda Jirku Pavla, bratra známého spisovatele, který působil jako šéf nákupčích tehdejšího státního podniku Klenoty. Věděli o všem, co přibylo kdesi v zapadlém bazaru, co prodává nějaká rodina ve finančních obtížích, co odmítl koupit stát, zkrátka znalci. Nerozluční kamarádi, schopní pohádat se jako nejbouřlivější italská rodina. Poslouchal jsem jejich nekonečné debaty, jejich strategie i jejich nekonečné řeči o krásném snu – mít svou aukční galerii, proměnit encyklopedické znalosti o bohatství v českých bazarech i domácnostech do reality. Bylo to snění o cestě na Měsíc. Ale už v létě roku 1989, když se pootevírala vrátka k soukromému podnikání, jsme s několika kamarády založili aukční síň. Jako přidruženou výrobu

Než se oči zalesknou Text: Zdeněk Jirků Foto: Jan Šilpoch

U

ž jedenáct aukčních salonů českých výtvarníků uspořádalo Konto BARIÉRY. Přinesly zhruba padesát milionů korun, které se do posledního haléře utratily na stipendia pro postižené středoškoláky a vysokoškoláky. Ojedinělý projekt začínal doslova z ničeho – nejprve nápad režiséra a herce Jana Kačera, první dopisy českým výtvarníkům, nečekaný ohlas malířů, sochařů, sklářů a dalších tvůrčích profesí – a najednou tu byl úkol pořádat regulérní aukci darovaných děl. To ovšem není, při vší úctě, tombola na mysliveckém plese.

18

Obrazy soustředit, přesně označit, vytvořit katalog včetně fotografií, promyslet dobře vyvolávací ceny, v souladu se zákonem stanovit pravidla od vyvolávání a přihazování až po platby, balení a perfektní protokol. Práce pro odborníky. Stálým (a nezištným) partnerem Nadace Charty 77 se proto stal Aukční dům Kodl.

Začalo to v přidružené výrobě Martin Kodl je dnes uznávanou autoritou na českém trhu s výtvarným uměním. Značka serióznosti, kvality a bezpečí. V době, kdy nemůžete věřit, zda kuřecí řízek je z kuřat, a kožené boty vznikají v chemičkách, je i svět obrazů, soch, grafik nebo uměleckého skla

Galerie Kodl patří k těm nadmíru úspěšným, její obrat i rekordní výsledky na prestižních aukcích ji posunuly do čela českého žebříčku. Místního národního výboru Hradištko pod Medníkem. Tátu jsme nutně potřebovali jako konzultanta. On jen řekl: Všechny nás stejně zavřou!“ Nestalo se, prudká změna společenských poměrů naplnila i tento sen. Jenomže přinesla také nevídaná rizika. Dnes už všichni víme, jak nadšeně začala půlka národa podnikat a jak smutně mnozí dopadli. Galerie Kodl patří k těm nadmíru úspěšným, její obrat i rekordní výsledky na prestižních aukcích ji posunuly do čela českého žebříčku.

Jak potkali Konto BARIÉRY Už jsme připomněli Jana Kačera. On nejen vymyslel dobročinnou aukci, na které se se-



Většinou jde o převeliké peníze. Když si od zručného podvodníka koupíte padělek, často se už nápravy nedovoláte. Ve filmu vypadají aukce noblesně, ale ve skutečnosti jde hlavně o kancelářskou práci.

info Kdo je PhDr. Martin Kodl Obchodník s uměním. Majitel přední české firmy, které se původně jmenovala Antikva Nova Praga. Už před rokem 1989 spolupořádal první aukce obrazů u nás. Absolvent Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.

jde třeba i na čtyři sta děl nejlepších českých výtvarníků, ale také kdysi jezdíval na objevitelské výpravy s Martinovým otcem a Jiřím Pavlem. Takže volba byla jednoduchá? „BARIÉRY jsem obdivoval, připadalo mi ohromné, jak úžasný a dobře vymyšlený nápad to je. Dali jsme do aukce i vlastní obrazy. První výnos – milion šest set tisíc. Úspěch. A hlavně princip byl na světě. Takže když přišla další záplava skvělých věcí od prvotřídních českých tvůrců, byla naše spolupráce už samozřejmostí. Neptejte se mě, kolik nás každý aukční salon stojí, protože to nevím. Nejkrásnější je, když ředitelce nadace oznámíme celkový výnos a jí se trochu zalesknou oči.“ Jenomže než se ty oči „trochu zalesknou“ musí Martin Kodl a jeho lidé dlouhé měsíce pilně pracovat. Aukce je podnik, který nemůžete přerušit pro technické obtíže nebo kvůli zapomětlivosti licitátora. Když podle schválených pravidel začne, nikdo neví, jakých cen bude dosaženo, která, třeba i vynikající díla zůstanou neprodána, jaký souboj se odehraje o zdánlivě nezajímavé položky. Můžete být sebelépe připraveni, ale hlavní roli má publikum, kupci. V naší zemi je už slušně velká obec sběratelů, stále více lidí si domů, jen pro potěchu, chce pořídit kvalitní grafiku nebo obraz, brouzdají tady i mezinárodní obchodníci s uměním a pochopitelně je i pár neobyčejně šikovných překupníků nebo lépe investorů. Mají peníze, ale potřebují informaci včas. Získávat pro aukční salony kupce je hlavně úkol nadace, ale Martin Kodl umí pomoci. Už proto, že ze své každodenní praxe ví, kdo by rád koupil to nebo ono jméno.

A přitom obchodu s kvalitním výtvarným uměním se daří. Není to protimluv? „Není. Všeobecná vzdělanost sběratelů, ale i příležitostných zájemců je mnohem lepší. Mnohem. Pamatuji se na tátovy rozmluvy s Pavlem. Nemohli pochopit, jak někomu visel v kuchyni skvost a bylo mu jedno, co s tím bude. Dnes mají lidi možnost odborné konzultace, cest po světových galeriích, spoustu skvělých časopisů, internet… Ne, vkus se nejen mění, ale i tříbí. I když se může zdát, že masová produkce má ke kráse daleko. Ale podívejte se na práce mladých českých výtvarníků nebo designérů. Za pár let v nich najdete skutečné skvosty obrovských hodnot. Vůbec nemám strach, že by v Čechách jednou nebylo co prodávat a nakupovat.“ Martin Kodl spíše tají své úspěchy a také jeden objev – díky aukčním salonům Konta BARIÉRY našel ve společnosti, která se zdá hrubá a neurvalá, lidi se snahou pomáhat, investovat nejen do umění, ale i do osudů neznámých postižených kluků a děvčat, kteří chtějí studovat a zlepšit tak svůj budoucí život. Ani slůvkem by nepřipustil, že právě on se o tuto změnu moc zasloužil. 

Je to lepší, než si myslíme

Samozřejmě se objeví i unikáty, prodávají se pak za nevídané částky.


Vztah k výtvarnému umění je prý vizitkou národního vkusu. A na ten hartusíme nepřetržitě. Vadí nám špína, reklamy, podivná architektura, křiklavé barvy na domech i nepochopitelná řešení nových satelitních vesniček.

19

Nové zahraniční technologie ■ Ekso Bionics přichází s moderním exoskeletem. ■ Přístroj umožňuje chůzi i lidem po úrazu míchy. ■ Testuje se už ve třech desítkách nemocnic a rehabilitačních center.

Robot místo nohou Text: Štěpán Beneš Foto: Ekso Bionics™

R

obotice sloužící tělesně postiženým jsme se věnovali už několikrát. Ať už to bylo představení konceptů budoucí mobility z hlav japonských inženýrů nebo exoskeletu – vnější robotické kostry, která umožňuje člověku znovu chodit i v situaci, kdy jsou nervové kanály v páteři přerušené. Nyní je na řadě nadějný projekt exoskeletu společnosti Ekso Bionics. Ten se totiž na rozdíl od léčby kmenovými buňkami už pomalu posouvá z laboratorního prostředí mezi reálné uživatele a je poměrně nadějné, že by se mohl brzy rozšířit.

Od armády do civilu Společnost Ekso Bionics prošla nesmírně zajímavým vývojem. Vznikla v roce 2005 jako Berkeley Exoworks spoluprací několik vědců s týmem Laboratoře robotiky a lidského inženýrství na Kalifornské univerzitě ve slunném Berkeley. Po dvou letech se přejmenovala na Berkeley Bionics a o rok později, v roce 2008, přišla s prvním reálným produktem. Říkala mu HULC (Human Universal Load Carrier – volně přeloženo jako univerzální lidský transportér zátěže) a vznikl s podporou amerického ministerstva obrany. HULC byl konceptem určeným pro armádu. Zjednodušeně řečeno šlo o vnější robotickou konstrukci pro podporu síly nohou. Voják nastoupil nohama na umělé podrážky, konstrukci pomocí pásků připnul ke stehnům a zbytek upevnil na záda pomoEkso vzniklo z původně vojenského projektu HULC, který financovala americká armáda.

20

Ekso Bionics přichází s perfektně funkčním konceptem exoskeletu Ekso. Robotické nohy už fungují a nosí první pacienty.

cí popruhů stejně jako batoh. Elektronika byla schovaná v malém opláštění v prostoru hýždí, nohy vojáka kopírovala z vnější strany konstrukce s ohebnými klouby, která napodobovala fyziologii nohou. V prostoru kolenního a kyčelního kloubu ukrývala elektronicky řízenou hydrauliku napájenou z baterie. Popis zní možná krkolomně, fungovalo to ale náramně. Hydraulika dokáže podpořit sílu nohou a prakticky ji mnohonásobně zvětšit. Voják byl pak schopen nést na zádech skoro metrák stejně lehce, jako by nesl desetikilový batoh. Mohl i běžet rychlostí až 16 kilometrů za hodinu po prodloužené časové úseky, pokleknout, plazit se a vykonávat celou řadu komplexních pohybů. Exoskelet navíc účinně tlumí rázy, které přenáší zátěž na svaly a klouby dolních končetin, třeba při slézání schodů. Nohy tak byly v mnohem větším pohodlí a voják se stal v podstatě nadčlověkem. V roce 2009 koupila licenci na HULC společnost Lockheed Martin, která je armádním dodavatelem, a od té doby se věnuje pečlivému testování. Aktuální informace k HULCu nejsou k dispozici, možná jej ale brzy uvidíme na bitevních polích. Uvažuje se také o civilní verzi, třeba pro dělníky nebo i další profese s nároky na zvýšenou fyzickou sílu. Zdraví lidé by v každém případě mohli díky vynálezu získat nepřirozeně velkou sílu, kterou jde využít

jak k dobrému, tak i ke zlému. K vývoji se proto přistupuje opatrně, se zřetelem na morální a praktické otázky. Pár let to zřejmě tedy ještě potrvá, než bude na jeden byt stačit jeden stěhovák.

Nenápadné nohy Společnost se ale ve vývoji nezadrhla a zkušenosti získané vývojem použitelného produktu pro armádu (a za armádní peníze) využila ke konstrukci ELEGS, konceptu elektronických nohou, exoskeletu, který umožnil vozíčkářům vstát a projít se. Představila jej už v roce 2010 a od té doby nepracuje na ničem jiném. Dnešní verzi říká jednoduše Ekso (společnost se v roce 2011 přejmenovala na Ekso Bionics, pod tímto názvem je také dnes možné ji najít: www.eksobionics.com). Civilní verze exoskeletu pro pomoc handicapovaným se od toho pro „zdravé“ končetiny moc neliší. Konstrukce je v zásadě až na malé fyzické úpravy stejná. Nohy se umístí a ukotví do umělých podrážek, od kterých z vnější strany nohy pokračuje konstrukce z lehkých materiálů doplněná hydraulikou na příslušných kloubech v místě paty, kolene a kyč le. Na nohy se upevní pod kolenem a na stehnech pomocí popruhů, neklouže tak nikam mimo. Spodní celek pokračuje až do pevné konstrukce v oblasti bederní páteře, kde se ukrývá napájení a řídicí elektronika.



Robotický skelet je postaven na elektrohydraulickém systému, který řídí chytrá elektronika. Umí pacienta rozchodit nebo mu s chůzí pouze pomůže.

Pokračuje pak na záda. Konstrukce je lehká a uživatel si ji oblékne jako batoh: popruhy přes ramena doplňuje ještě pás přes břicho. Tím se zajistí pevné spojení s uživatelem, robotická „kostra“ sedí, i podle zkušeností prvních uživatelů, jako ulitá a v podstatě na ni lze i nemyslet. Celek je pochopitelně konstruován co nejskromnějším způsobem tak, aby se na postavě člověka co nejvíce ztrácel a nepřitahoval pozornost. Oproti modelu pro zdravé nohy je ale změna jasná: exoskelet musí být schopen napodobit krok sám, bez pomoci uživatele, u nějž se předpokládá, že nohama nehýbe. Takový uživatel si exoskelet nasadí ještě v sedu na židli nebo jiné podložce, pomocí berlí nebo chodítka se pak s malou dopomocí hydrauliky skeletu postaví do vzpřímené polohy. Elektronika je nastavena chytře, stačí naznačit pohyb výkrutem kyčle vpřed napravo nebo nalevo, exoskelet pak napodobí krok pravou, respektive levou nohou. Jakkoli kostrbatě to zní, na prezentačních videích působí chůze pacientů skutečně dynamicky a přirozeně. Exoskelet nabízí více možností kontroly. Pro ty, kteří na něm stojí poprvé, je možnost obsluhovat jej externě pomocí ovladače a pacienta tak pomalu rozchodit. Zkušenější již mohou ovládat skelet sami, opírají se při chůzi o francouzské hole, na nichž je i upevněn ovladač elektroniky. Skelet nabízí také možnost pouhé silové podpory pro uživatele, kteří mají svaly na nohou alespoň trochu funkční. Nedostatečnost nahradí skelet silou hydrauliky, supluje tak funkci zdravé končetiny.

Prozatím v nemocnicích

Celý skelet je sestaven tak, aby si jej pacient mohl doslova obléknout. Stačí zapnout několik popruhů a může se vyrazit.


Chůze bez opory berlí zatím možná není, na celkové opoře a rovnováze se ještě musí pracovat. Záleží samozřejmě také na tom, jaké má uživatel postižení a které svalové skupiny jsou aktivní. I tak ale možnost postavit se na „své“ nabízí skvělý pocit a benefity hned ve dvou oblastech. Člověk byl stvořen, aby chodil vzpřímeně po dvou, proto je pro tělo

Chůze bez opory berlí zatím možná není, na celkové opoře a rovnováze se ještě musí pracovat. tato poloha nejzdravější a měla by se doplňovat, kdykoli to jde, zejména u trvale sedících pacientů. Exoskelet při chůzi napomáhá udržovat v činnosti svalové skupiny na zádech i nohou, udržuje přirozenou funkci kloubů i krevního oběhu, trávicího ústrojí a dalších přirozených součástí lidského organismu. Druhým benefitem je samozřejmě vylepšení psychické kondice a návrat sebedůvěry. Jeden z prvních uživatelů se s ním postavil dokonce na svoji svatbu. Běžně Ekso ještě sice nekoupíte, jeho cena ani není známa a použití takového zařízení je vždy zpočátku vázáno na lékařský dohled. Společnost ale nelení a pilně testuje. Exoskelet Ekso má k dispozici 21 amerických nemocnic, kde je pilně využíván k rehabilitaci a testování. K 21 americkým centrům pro zkoušky a testy s běžnými pacienty se přidává i osm míst po Evropě a jedno v Africe. Nejblíže České republice je to v německém městě Bad Aibling, jižně od Mnichova. Zda si to zde mohou vyzkoušet i čeští pacienti, ale nevíme. Snad se časem umoudří i nějaká naše instituce a exoskelet bude k dispozici také pacientům v České republice. Neloudají se nikde, do prosince roku 2012 udělalo Ekso celý milion kroků s lidmi, kteří by jinak sami krok neudělali. Kolik to asi bude letos? 

21

Cena Františka Kriegela ■ Cenu Františka Kriegela uděluje Nadace Charty 77. ■ Z krvavých peněz hazardu přece nelze provozovat dobro. ■ Bavila by ho politika, na kterou by lidé nenadávali.

Rebel z Brna:

Už nejsem jen naivní aktivista Text: Pavel Hrabica Foto: Jan Šilpoch

Jak se rodí v člověku rebelství? Kde jsou kořeny vašeho rozhodnutí nenechat si všechno líbit? Něco vás naštve a umíte si představit metody, jak s problémem bojovat. Kromě toho jsem vyrůstal v rodině dvou aktivistů, kde máma zakládala síť ekologických poraden po celé republice, táta se mj. zabýval globálním oteplováním a světelným znečištěním. Proto jsem věděl, že když vám něco otravuje život, jako v mém případě hazard, jde se s tím rvát. Mámě a lidem, se kterým spolupracovala, se například podařilo prosadit

info Cena Františka Kriegla Matěj Hollan obdržel v dubnu 2013 cenu Františka Kriegla, kterou uděluje Nadace Charty 77 za občanskou statečnost. V případě Matěje Hollana ocenila nový typ občanského aktivismu, boj proti nelegálnímu hazardu a korupci a prosazování svobody informací.

zákaz fosfátových pracích prostředků, které ničily vodu. Vyšel zákon a fosfáty v pracích prostředcích nejsou. Tady jsem viděl, že to smysl má. Takže když kolem sebe vidíte město plné heren, umíte si představit, že ty herny nejsou, místo nich jsou hospody s dobrým pivem a obchody a město je příjemnější. A že proti tomu lze, jak jsem viděl ve světě, něco dělat. U vás doma se asi u piva jen netlachalo, jak se říká… Budete se divit, já u piva tlachám strašně rád. Ale nekončí to jen tam. Vyrostl jsem v prostředí s názorem, že není problém věci měnit. Vyberete si problém a změníte ho.

Cena Františka Kriegla je pro Matěje potvrzením, že není směšným Donem Quijotem.

22

Proč vás tolik iritovaly právě herny? V roce 2009 mě do toho uvrtal kolega Sváťa Bartík, který byl v zastupitelstvu Brno-střed a viděl, jak přes herny ODS pere a vyvádí peníze. Jak je to spjaté s obrovskou politickou korupcí. Začal jsem si všímat, kolik je v Brně heren, začal jsem to silněji vnímat. Když přijedete kamkoli jinam ve světě, herny v takovém množství nevidíte. Došli jsme k tomu, že u nás v České republice je asi nejvíc automatů na člověka. Dokázal jsem si představit, že proti tomu lze něco dělat, jít do toho.

Nedávno se například v Pardubicích radovali, že z daní, které město za hazard vybralo, mohli otevřít další mateřskou školu. Jinak by na ni neměli. Nebývá tohle častým argumentem pro povolování heren? Václav Krása, představitel Národní rady osob se zdravotním postižením, objíždí s hazardní mafií zastupitelstva a vysvětluje jim, ať neruší hazard, jinak mrzáčci umřou, když to řeknu nechutně. Je strašné, když neziskovka, která se zabývá dobrou věcí, jako například Nadace Terezy Maxové, píše na zastupitelstva, ať neruší hazard nebo nebudou mít peníze. Proboha, my jsme si zvykli, že je normální brát peníze z krvavého byznysu, kam gambleři naházejí všechny rodinné peníze, nakonec jdou skočit z Nuselského mostu – a na těchto penězích že lze dělat pozitivní PR. To je zvrácené. Tím, že máme hazard, můžeme pečovat o postižené nebo o malé děti. Například v Uherském Hradišti otevřel šéf Synotu Valenta baby box nazvaný Synot baby box. My jsme prolezlí touto nemocí. U nás je na jeden automat asi tisíc lidí, ve Francii 18 000. Mně to připadá jako tvrzení, že nelze ukončit druhou světovou válku, protože by dozorci v koncentrácích přišli o práci. Přece to jsou určitě hodní tátové od rodin. Argument, že i hazard nebo výroba alkoholu a tabáku dávají také práci jiným lidem, je ale nepřehlédnutelný. Ano, z hazardu vznikla spousta dobrých věcí. Ale kolik peněz museli lidé do automatů naházet? Kdo to byl? Jak může Tereza Maxová dělat něco pro děti, když táta těch dětí nahází všechny peníze do her a o děti se pak musí starat ona? To je bizarní. Vždyť v Česku jsou firmy, které mají peníze, a není nutné brát peníze z hazardu. Jste vždy úspěšný? Nemáte někdy pocit, že stojíte proti větrným mlýnům? Deprese mě přepadla ve chvíli, kdy rada Městské části Praha 13 schválila regulaci hazardu, ale o týden později ho zase povolila. Tam nad námi peníze vyhrály. Úspěchy jsou ale vidět. Vyhráli jsme s hazardem, mnoho měst toho využívá. Buď vyhláškami hazard omezují, nebo ruší a tento trend bude sílit. Klondike skončil. Nemáte za sebou jen zápas o město bez hazardu. Úspěšně se vám podařilo například v Brně zastavit úvahy o stavbě podzemních garáží na historickém Zelném trhu. Bylo to těžké? Nebylo, trvalo to jen půl roku. Pět lidí na tom pracovalo zadarmo naplno. Zastavili jsme to v okamžiku, kdy to bylo ve fázi úvah. Naštěstí jsme nemuseli bojovat proti stavebním strojům, uvazovat se někde řetězy. Důležité je mít kolem sebe odborníky na podzemí, na statiku, kteří vám řeknou, co je špatně. Vy se pak nervete za sebe, ale za jejich názory, odborná stanoviska. To jde daleko snáz. Říkají vám lidé, že jste blázen? Říkají.



info Kdo je Matěj Hollan (28) Hudebník a občanský aktivista z Brna. Vystudoval Biskupské gymnázium, FF Masarykovy univerzity – obor muzikologie. Je předsedou občanského sdružení Brnění, veřejnost ho zaznamenala v souvislosti s bojem za regulaci hazardu v Brně, v boji proti výstavbě kanceláří a garáží na Zelném trhu v Brně. Zasazuje se o zachování a rekonstrukci brněnského centrálního nádraží.

Budete se divit, já u piva tlachám strašně rád. Ale nekončí to jen tam. Vyrostl jsem v prostředí s názorem, že není problém věci měnit. účinnější. Bavilo by mě ukázat, že lze dělat politiku tak, aby lidé na politiky nenadávali. Přitom vidím, že na komunální úrovni jsou lidé, kteří dělají politiku dobře, umějí neštvat lidi, jsou vstřícní a lidé to ocení. Takovou ambici bych měl.

Dá se aktivismus dělat celý život? Nedá, to je mi jasné. Nikdy jsem se do budoucna nedíval, zatím žiji současností. Teď máme dítě, to je moje budoucnost. Když jsem dítě neměl, nezajímalo mě, kolik mám. Teď vím, že musíme dítě uživit, musím mít příjem. Ale lze být rebelem i s rodinou. Vidím to jinde ve světě. Co vás tedy živí? Pracuji v Rekonstrukci státu, máme sdružení Brnění. Moje žena bere mateřskou. Moje výdaje jsou minimální. Je taky mýtus, že občanským aktivismem se nedá uživit. Jsou granty, příspěvky sponzorů, dárci z veřejnosti. Ale napořád to není, to chápu.


Kde hledáte energii? Vím, že je to potřeba. Nemůžeme se vyvíjet jako země, kde se žije dobře. Vidíte pozitivní výsledky svého snažení. Je to jako motivace hudebního skladatele. Šel byste do politiky? Zatím se dají věci měnit z pozice lidí nevolených občany, z pozice občanských sdružení. Čtyři roky do roku 2010 jsem byl ve Straně zelených. Přemýšlím o politice. Materiál, který je ve sněmovně, není nic moc. Je tam málo tahounů. Jsou milí, hezky se s nimi povídá, ale schází drive táhnout republiku někam dál. Zvažuji, v jaké pozici bych něco dokázal, co je nej-

S jakým heslem byste vyrazil do voleb? Nemám rád vážnost. Prosazujeme srandu i v Brnění. Asi bych měl volit něco jako Jsem lepší než vy. Já za vás. Dokážeme, že to dokážeme a podobně. Metoda satiry je u nás nejúčinnější. Má pro vás Cena Františka Kriegela význam? Motivace dělat věci dál, vidím, že naše snažení rezonuje. Beru to jako ocenění od lidí, kteří něco dokázali. Jisté zadostiučinění to je. Mám v ruce argument, nejsem už jenom „blbej aktivista“. Dveře se najednou lépe a více otevírají. A rodiče? Jsou rádi, pořád se aktivismem zabývají. Ohledně hazardu se trochu bojí, přece jen jsem šel proti velké síle. Jinak mám jejich podporu. 

23

Na cestách ■ V zemi helvétského kříže přibylo 460 kilometrů bez bariér. ■ Všechny trasy se potkávají v uzlových bodech. ■ Informace o trasách jsou ve čtyřech jazycích.

Švýcarsko:

57 turistických tras bez

Turistiku po Švýcarsku můžete provozovat i na vozíku. Trasy jsou navíc výborně popsané na internetu.

Text: Petr Buček Foto: Mobility International Schweiz, Switzerland Tourismus

O

d letošního léta nabízí Švýcarsko 57 dobře značených a vybavených turistických tras pro vozíčkáře. Jejich popis na internetu překvapuje svou podrobností. Před pěti lety začal ve Švýcarsku fungovat nový projekt pro turisty. Nese název SchweizMobil. Propojil turistické trasy s cyklostezkami, in-line stezkami a vodáckými trasami. Letos k nim přidal 57 vyznačených stezek bez bariér s celkovou délkou 460 kilometrů. Jsou určeny nejen vozíčkářům, ale například také rodinám, které chtějí vyrazit na túru s dětským kočárkem. Princip SchweizMobilu spočívá v tom, že všechny typy tras se potkávají v takzvaných uzlových bodech. Díky tomu je možné vyrazit například ráno na túru, v poledne v uzlovém bodě s půjčovnou kol přesednout na bicykl a druhý den pokračovat na bruslích nebo v kánoi. Všech 36 tisíc značených kilometrů různých tratí na sebe hladce navazuje, cestou jsou restaurace, možnosti ubytování, cykloservisy a další zázemí. Nově do tohoto světově ojedinělého turistického systému patří také bezbariérové stezky. Túru nebo procházku lze naplánovat

24

Popis trasy okolo jezera zahrnuje také výčet zvířat žijících v okolních lesích. on-line na internetu, k dispozici je zdarma také aplikace pro mobilní telefony. Hlavním rozcestníkem celého turistického informačního systému jsou stránky www.schweizmobil.ch. Bezbariérové stezky sdílejí mapy a informace spolu s turistickými trasami. Lze na ně vstoupit také přímo zadáním adresy www.wanderland.ch. Informace sice nejsou k dispozici v češtině, mezi cizími jazyky je však slušný výběr. Přepínat lze mezi angličtinou, němčinou, francouzštinou a italštinou. Stránky zahrnují kromě map také hodnocení náročnosti trasy, popis stoupání a klesání, ještě před túrou se turista na vozíčku dozví o šířce celé stezky. Nechybějí ani infor-

Krávy patří neodmyslitelně k zemi helvétského kříže. Sýry z jejich mléka patří k oblíbeným dárkům z cest.



Princip SchweizMobilu spočívá v tom, že všechny typy tras se potkávají v takzvaných uzlových bodech.

bariér

mace o možnostech cestování hromadnou dopravou, údaje o toaletách pro postižené, o ubytování, naplánovat dopředu lze také například přestávku spojenou s grilováním.

Příklad: okolo Davoského jezera Jak SchweizMobil funguje v praxi? Projděme si jednu z 57 nabízených tras. K nejoblíbenějším místům, kam do Švýcarska vyrážejí Češi,


patří Davos. Nejvýše položené město v Evropě láká turisty v zimě i v létě. Handicapovaní mohou v tomto bývalém slavném lázeňském místě podle turistického rozcestníku vyrazit na výlet okolo tamního jezera. Leží pár kilometrů od centra města, v malebné přírodě s kulisou alpských vrcholků. Délka trasy činí pět kilometrů a SchweizMobil uvádí, že si je dobré pro ni vyhradit asi hodinu a čtvrt. Náročnost označuje za střední, také nároky na kondici vozíčkáře jsou průměrné. Stránky uvádějí, že až do Davosu se lze přepravit bezbariérovým vlakem. Vagony jsou uzpůsobeny tak, aby z nich bylo možné vystoupit na vozíku bez cizí pomoci. Nechybí ani fotka, aby si vozíčkář udělal představu o rovné podlaze vagonu a jeho návaznosti na nástupiště. Kdo pojede autem, může zaparkovat na veřejném parkovišti přímo u jezera. Internetové stránky SchweizMobilu jdou do nejmenších podrobností. Například informace o bezbariérové toaletě na nádraží v Davosu uvádějí šířku jejích dveří, vnitřní rozměry místnosti, umístění madel, výšku zrcadla i umyvadla. Trasa začíná právě u vlakového nádraží, od kterého je to k jezeru 650 metrů, chodník je asfaltovaný. Okruh kolem jezera pokrývá jemný štěrk. Jelikož davoská bezbariérová stezka vede převážně okolo jezera, čeká na vozíčkáře na alpské poměry jen menší převýšení. Celkově na celé trase činí 70 metrů. Stránky upozorňují na dvacetimetrové klesání k jezeru, které má 11,5 procenta. Na druhém a třetím kilometru čekají dvě čtyřicet metrů dlouhá stoupání a další klesání. Na trase je také jedna odvodňovací rýha s šířkou osm centimetrů. Ani její fotka v průvodci nechybí. To aby vozíčkáře na jeho túře nepřekvapila. Turistické stránky nezapomínají ani na restauraci na pláži jezera a její bezbariérovost. K dispozici je tu totiž další toaleta pro vozíčkáře. Ani tentokrát nezapomněli tvůrci internetových stránek na důkladný popis toalety s její fotografií.

O pár kilometrů dále na břehu jezera stojí na trase také hotel, který nabízí bezbariérové ubytování. Na pětikilometrové trase je pro vozíčkáře připraveno celkem pět bezbariérových a pro handicapované uzpůsobených toalet. Popis trasy okolo jezera zahrnuje také výčet zvířat žijících v okolních lesích. Turisté na vozíčku nemají být překvapení, když se na stezce náhle objeví veverka. Neváhají se prý přiblížit na půl metru od lidí. Na severní straně stezky se pak turistům nabízí nejlepší výhled přes jezero směrem do údolí. Malebné panorama doplňují na pozadí hory. Stezku lemuje alpská flóra, na hladině lze pozorovat surfaře. Po cestě je možné využít některé z piknikových míst. Takto dopodrobna popsaných stezek nabízí SchweizMobil celkem 57. Jsou rozprostřené po celém Švýcarsku. Lepší turistický servis asi v Evropě nenajdete.

Osm tisíc parkovacích míst Pokud vyrazíte do země helvétského kříže za turistikou nebo za jiným účelem autem, bude se vám hodit ještě jedna nová pomůcka. Je jí mobilní vyhledávač parkovacích míst pro handicapované. Podle švýcarského autoklubu TCS navádí řidiče k celkem osmi tisícům parkovacích možností. Informace jsou k mání na adrese www.tcs.ch. Po zadání cílového místa se na mapě objeví všechna parkoviště se symbolem vozíčkáře. Vedle přesné adresy zvoleného místa se jejich uživatel také dozví další údaje. Vždy je možné například prohlédnout si fotku parkoviště pro handicapované. Vyhledanou adresu lze zadat do navigace v autě, která auto navede až na vybrané parkoviště. Interaktivní mapa Švýcarska navíc ukazuje, kde jsou aktuálně uzavírky, a například také informace o horských průsmycích. Stejně jako turistická mapa SchweizMobilu je i tato dopravní mapa zdarma ke stažení do telefonů se systémem Android i pro zařízení iPhone. 

25

20 let Konta BARIÉRY


■ Skok do vody mu život „nezměnil“, jen posunul do jiné roviny. ■ Luděk Carbol vnímá vozík stejně jako jiní dioptrické brýle. ■ Zdraví si přátele vybírají, vozíčkáři si jsou „dáni“. Text: Pavel Hrabica Foto: Jan Šilpoch

Ž

ivotní osudy lidí, kterým v uplynulých dvou desetiletích existence Konta BARIÉRY pomohly jeho prostředky k lepšímu životu či alespoň ke zmírnění problémů, bývají často dramatické, plné zvratů. Když nasloucháme vyprávění lidí s handicapem, jejich přátel či rodičů, leckdy nevěříme, jaké všechny bariéry je člověk schopen překonat. Ty fyzické i psychické. Když ale posloucháte Luďka Carbola, jednoho ze tří spoluzakladatelů znaleckého ústavu Znalex, jdou všechna schémata podobných osudů stranou. Po hodině povídání přijdete na to, že jeho životní příběh je vlastně docela obyčejný, snad až banální. Že se vlastně nic mimořádného nestalo. Že to není žádný heroický příběh „opravdového člověka“, ale příběh člověka, kterému se život zkomplikoval, ale nezhroutil.

Úplně banální příběh

I s prahy se dá žít „Dáte si kafe? Tak já vám pro něj dojdu,“ řekne a odjede s vozíkem ze zasedačky, kde si povídáme, do sekretariátu. Přehoupne se přes práh úzkých dveří bývalého prvorepublikového bytu v centru Prahy, kde jeho firma sídlí, a za chvíli mám kávu na stole. Vám tady nedali pryč aspoň ty prahy? ptám se. Čekám odpověď, že si to třeba nepřál majitel domu, že to zakázali památkáři. „Nemám to rád. Stačí, že dveře jsou minimálně šedesátky, že dole v chodbě z ulice nejsou schody, že jezdí výtah,“ vypočítává. „Nemám ani rád ty obrovské široké chodby v domech nebo ústavech pro lidi na vozíčcích, toalety čtyři na čtyři metry, cítím se lépe v běžných objektech…“ To je jeho filozofie: Mám vozík? Mám, s tím už nic nenadělám. Absolvent ekonomické vysoké školy i právnické fakulty tvrdí, že vozík bere stejně, jako když druhý špatně vidí a musí nosit brýle. „Smířil jsem se s tím docela rychle během prvního roku, kdy jsem kvůli tomu nestudoval,“ říká.

Skok do jiného světa Před patnácti lety, v srpnu 1998, skočil jako student třetího ročníku VŠE Praha na hrázi do rybníka. Netušil, že pod hladinou se skrývá tyč či traverza. „Paradoxní je, že jsem v té době měl kamaráda, kluka na vozíku, který se stal vozíčkářem právě proto, že skočil do vody a zranil si krční páteř,“ komentuje svůj příběh Luděk. „Jak mohl skočit někam, kde to neznal – říkával jsem si tehdy, kroutil jsem nad tím hlavou. Tisíckrát jsem si vždycky zkontroloval u vody, kam se pouštím, kam skáču. Po tisící první jsem to neudělal,“ přiznává. Jistě, pár měsíců nemizela z hlavy myšlenka na naději, na uzdravení, že se vše postupně nějak upraví, že vstane, odstrčí vozík, zase vyběhne do lesa s mapou a buzolou na svůj oblíbený orientační běh. Pak začal

26

Desetiletá dcera a sedmiletý syn se už dávno táty neptají, kdy zase začne chodit. Táta má kolečka - a basta!


časopis pro t y, kteří se nevzdáva jí S životní partnerkou Lenkou se Luděk Carbol seznámil během svých prvních vozíčkářských sportovních aktivit.

Nebyl jsem žádný vzorový student se samými jedničkami v indexu. Soustředil jsem se na předměty, o kterých jsem věděl, že jsou pro mě důležité. brát život tak, jak ho před překážky postavil. Hodně mu pomohlo, když se po pobytech v rehabilitačním ústavu a lázních znovu vracel do školy. Najednou musel řešit, jak se dostane do školy, jestli se lze na vozíku vůbec po škole pohybovat, jak to bude s bydlením na kolejích. „Měl jsem jednak velké štěstí, že tehdejší prorektorka byla velmi vstřícná. A taky jsem zjistil, když jsem poprvé přišel do Paraplete a vůbec mezi vozíčkáře, že už mají své cesty a způsoby, jak problémy řešit. Co zjistit, kam zavolat, co vyřídit.“

S Kontem BARIÉRY ke státnicím „Dostal jsem také tip na Konto BARIÉRY, už si po těch letech nevzpomínám, jestli jsem potřeboval příspěvek na nějakou pomůcku nebo stavební úpravy na kolejích, to by asi lépe dohledali v archivech oni.“ Pak se na BARIÉRY obrátil znovu, potřeboval vyplnit finanční propad, protože už nemohl počítat s brigádami, kterými financoval své studium, bydlení i sportovní aktivity. „To mi pomohlo, nechtěl jsem být tolik závislý na rodičích.“ K vysoké ekonomické přidal ještě práva. I když zprvu neměl během studia nijak přesně


specifikovanou svoji budoucnost, sám říká, že rozhodně nešel cílevědomě za nějakým konkrétním cílem, dnes je rád, že obě vysoké školy absolvoval. S přáteli působí jako odborní znalci v oboru ekonomie při soudních sporech či fúzích společností a podobných důležitých záležitostech. „Když se někdo hádá, že ho společník či obchodní partner poškodil, je na nás, abychom soudům sdělili, jaká je hodnota takové škody – například.“ Luděk Carbol přiznává, že Mirka Dušína v něm určitě hledat nemáme. „Nebyl jsem žádný vzorový student se samými jedničkami v indexu. Soustředil jsem se na předměty, o kterých jsem věděl, že jsou pro mě důležité.

svět vozíčkářů je zbaven tohoto výběru. Je to široký záběr názorů i společnosti, dalo by se říci – od bezdomovce po miliardáře. To vás zase naučí vycházet s lidmi, jednat.“ Akcím a událostem, které nejrůznější organizace pro vozíčkáře připravují, se určitě nevyhýbá. Dává však přednost aktivitám se „starými“ kamarády, když si může vybrat, raději jede na vodu s lidmi, se kterými na ni jezdil jako zdravý. „Je ale taky užitečné, když se lidé promíchají. Mám rád akce, kdy se na kola vydají jak vozíčkáři, tak jejich partnerky a děti. Muž se zranil, skončil na vozíku, několik let nikde společně nebyli. Vidíte, že řada lidí žila po úrazu jen ve svém světě, neuměli si představit, že normální život tím neskončil. Takhle vidí, že i přes omezení lze trávit čas společně.“ Luděk Carbol v tom vidí ještě jedno veliké plus. Nemusí svým dětem vysvětlovat a zdůrazňovat, aby na sebe dávaly pozor. „Buď jedeme všichni, nebo je na akci vezme jen Lenka. A děti dobře vnímají, jak se řada z vozíčkářů na vozík dostala, nemusím jim zdůrazňovat, že jezdit rychle na motorce je nebezpečné a podobně. Je to lepší než pořád vztyčený prst.“ 

Život mě baví, běhání mi schází Když se ho dnes zeptáte, jestli ho baví práce, která před patnácti lety asi určitě nebyla v zorném úhlu jeho hledáčku, tak bez váhání odpoví kladně. Baví ho i život, který bere takový, jaký je. Ví, že vozík už bude jeho celoživotním průvodcem, vědí to i jeho sedmiletý syn a desetiletá dcera, které vychovává s partnerkou Lenkou pracující v Parapleti (kde se ale neseznámili, jak by se na příběh vozíčkáře slušelo a patřilo). „Jen v prvních letech se mě děti ptaly, kdy už začnu chodit, ale protože mě znají jen na vozíku, přestaly to brzy řešit. Jejich kamarádi a spolužáci mě znají, zpočátku se taky ptali, chtěli si třeba zkusit, jaké to na vozíku je, ale dnes už se tím nezabývají.“ Jediný expresivní výraz od něho uslyšíte, když mu položíte otázku, s čím se nesmířil. „Vadí mi, že už nemohu sportovat, jak jsem sportoval dřív. Jezdím na monoski, na handbiku, ale s běháním je konec.“

Příklad lepší než vztyčený prst Snaží se, aby se jeho život neubíral jen cestami v komunitách podobně postižených. „Na začátku vás to mezi vozíčkáře zavede, pomohou vám, naučí vás vnímat svět svýma očima. Taky zjistíte, že zatímco do úrazu jste si mohli své přátele a kamarády vybírat podle názorů, životního stylu, profese, studia,

27

Tip na výlet ■ Nová cyklostezka usnadňuje pohyb vozíčkářům. ■ Na stezce jsou i stánky s občerstvením. ■ V blízkém okolí lze navštívit i zajímavá muzea.

Čedičový skalní útvar Varhany si zahrál v mnoha pohádkách. Každý den sem míří řada turistů.

info Co jsou to Varhany

Českolipsko:

Za Pyšnou princeznou Text a foto: Michaela Bučková

P

odívejme se na novou cyklostezku, která nabídne krásnou procházku a možnost obdivovat jeden z nejkrásnějších kamenných útvarů v Česku i handicapovaným. Jedná se o Panskou skálu přezdívanou Varhany, u které začíná nová cyklostezka. Ten skalní útvar zná v Česku asi každý, byť nikdy nemusel ani navštívit severní Čechy. Proslavila ho pohádka Pyšná princezna a scéna, kdy prozrazená princezna Alena Vránová prchá s Vladimírem Rážem před vojáky. Úkryt najdou za skalním útvarem,

28

který připomíná obrovské kostelní varhany. S píšťalami, pravidelnými pěti- až šestibokými čedičovými sloupci, patří mezi jeden z nejkrásnějších a nejzajímavějších skalních útvarů v Česku. Najdete ji v Kamenickém Šenově, v části Prácheň, a lidé si ji z pohádky snadno zapamatovali. Její píšťaly jsou dlouhé až dvanáct metrů a mají 20 až 40 centimetrů v průměru. Místo je dobře dostupné. Jednak leží u hlavní silnice spojující Nový Bor s Českou Lípou (je tu placené parkoviště a téměř až k Varhanám lze dojet po chodníčku), z druhé strany sem ovšem vede zcela nová cyklostezka bez aut a bez bariér. Otevřena

Varhany – to je národní přírodní památka a nejstarší chráněná geologická památka na Českolipsku. Skalní útvar byl odhalen v 18. století v čedičovém lomu. Lidé v okolí se začali angažovat o zastavení těžby a uchování, aby se zachovaly i pro další generace. V roce 1878 poslal například českolipský Excursions Club českému zemskému výboru žádost o ochranu skály. Ten to odmítl pro nedostatek finančních prostředků. Zákaz těžby byl vydán až v roce 1895 a útvar se stal nejstarší geologickou rezervací v Čechách. Těžilo se tu i nadále, a tak v roce 1902 občanské Sdružení pro záchranu Panské skály vykoupilo horní část lomu, čímž se zabránilo pokračování těžby do šířky. Těžilo se však do hloubky, čímž vzniklo dnešní jezírko. „Píšťaly varhan“ se ovšem zalíbily Němcům za druhé světové války. Byl zpracován projekt, podle něhož se mělo těžit do hloubky mimo hlavní stěnu. Sloupky prý měly chránit ponorkovou základnu na ostrově Helgoland na severu Německa.

byla 6. září a z Práchně lze po ní pohodlně dojet až na okraj České Lípy. Ale nespěchejte, nejdříve si vychutnejte Varhany, píšťaly, po kterých rády šplhají děti, aby se pak na jejich vrcholu spokojeně uvelebily. Je odtud totiž krásný výhled na Kamenický Šenov a okolní kopce. Pod skálou je malé jezírko, které vzniklo v jámě po



Cesta návštěvníka okouzlí krásnými výhledy. Vede přes sklizená pole, která teď na podzim jako baňky na vánočním stromku zdobí úhledné balíky slámy. Po nové části cyklostezky Varhany už jezdí cykloturisté.

info Kde se ještě zastavit Hasičské muzeum v Novém Oldřichově Na prostoru 915 m2 můžete obdivovat nejrůznější artefakty související s hasiči a jejich prací. Od kočárů přes auta po hasicí přístroje, stříkačky, proudnice či přilby. Středem pozornosti je unikátní Renault 1926, který byl použit pro natáčení českého filmu Tmavomodrý svět Jana Svěráka, objevil se i v několika francouzských filmech. Nejstarší exponáty jsou z let 1764 a 1770. Ty se ještě plnily ručně, vodou nošenou ve slaměných vědrech. Perlou expozice je parní stříkačka Flader z roku 1900. Bezbariérová je pouze spodní místnost, kde lze obdivovat kočáry a hasicí auta. O tevírací doba: každou sobotu od 14 do 17 hodin, od začátku května do konce září. V stupné: dospělí 50 Kč, děti 10 Kč, senioři a ZTP 30 Kč, děti do 6 let zdarma.

Naučné tabule informují například o Ještědském hřebeni, který je odtud pěkně vidět.

JeŠtě v červenci stály na cyklostezce pracovní stroje, teď už je ale otevřená turistům.

www.sdhnovyoldrichov.cz

Muzeum skla, Kamenický Šenov vytěžení horniny. Jeden z tatínků se svými syny si tu dnes hraje na rybáře. Panská skála se objevila i v další slavné pohádce: ve francouzském příběhu o kouzelníkovi Merlinovi. Varhany mu vytvořily kouzelný vchod.

Za krásnými výhledy Až ke skále samotné se dostanete po ušlapaném chodníčku. Když pak přejedete louku směrem k blízké vesnici (terén to není zrovna nejlepší, ale zvládnout se to dá), dojedete na silnici ústící k cyklostezce. Asfalt tu ještě voní novotou a ještě nedávno zde jezdily bagry a náklaďáky, teď už je to ale místo vyhrazené jen cyklistům,

in-linistům a vozíčkářům. Do České Lípy je to od Panské skály 16 kilometrů a můžete se těšit na to, že téměř celou dobu pojedete z kopce. A ten není nijak zvlášť prudký, až na jeden úsek. Cesta vede přes Nový Oldřichov, Volfartice, Horní Libchavu, Manušice do České Lípy k vlakové zastávce Střelnice. Cesta návštěvníka okouzlí krásnými výhledy. Vede přes sklizená pole, která teď na podzim jako baňky na vánočním stromku zdobí úhledné balíky slámy, a kolem kraviček mžourajících do slunce, za nimiž se pyšně zvedají kopečky Lužických hor. Auta na dva metry širokou asfaltovou silnici, která kopíruje bývalou železniční trať, nesmějí, a když cyklostezka na několika Na pivo či kofolu se zastavte u stánku, který leží přímo u cyklostezky Varhany.

V klasicistní budově, která není bezbariérová, si lze prohlédnout vývoj rytého a broušeného skla od 17. století do současnosti. Do expozice patří kolekce historizujících ověsových lustrů a vrstvených svítidel. Otevírací doba: říjen 10 až 16 hodin V stupné: dospělí 50 Kč, děti, studenti, senioři, ZTP 25 Kč, rodina 100 Kč, ZTP/P zdarma www.muzeumskla.cz

místech křižuje silnici, upozorní vás na to značka Dej přednost v jízdě. Nejdříve cesta klesá jen mírně, poté, co projedete Novým Oldřichovem, se vjíždí do lesa, kde je to trochu náročnější padák, aby se zase u Manušic na posledních pár kilometrů silnice téměř narovnala. Ten poslední úsek bývá také nejfrekventovanější. První půlka cyklostezky už totiž funguje od roku 2009 a místní už ji hojně využívají. Občerstvit se můžete na dvou místech. V Kamenickém Šenově mezi Varhany a cyklostezkou je restaurace nabízející bohužel jen rychlé občerstvení z polotovarů. Další zastávkou může být stánek přímo u cesty s pivem, točenou kofolou, nanuky a dalším rychlým občerstvením. Směrovky také zvou i do hostinců v okolí, například do kilometr vzdálené restaurace Libchava anebo do Manušic na zmrzlinu.  www.cyklostezkavarhany.cz


29

AUTO-MOTO ■ ADAC testuje auta řidičem, který se špatně pohybuje, hůře vidí i slyší. ■ Letošní testy vyhrál Volkswagen Sharan, poslední skončila Škoda Fabia. ■ Loni se mezi nejlepšími umístila Škoda Super Combi, citigo patřilo k nejhorším.

Test aut pro lidi s omezen Text: Petr Buček Foto: ADAC

S

přibývajícím věkem se řidič hůře pohybuje, zhoršuje se jeho zrak či sluch. ADAC proto zjišťuje, která auta se hodí seniorům. Výsledky testu se však také hodí také řidičům s postižením. Testovací řidič si obléká 20kilogramová závaží na ruce i na nohy, jeho pohyb navíc omezují bandáže. Na oči si nasazuje speciální brýle a do uší si dává špunty, které omezí obvyklý kontakt s okolím. Pod boty si připevňuje podložky ztěžující chůzi. Každé otočení volantem je pro testovacího řidiče náročnější než obvykle. Ani pohyby krku například při couvání nejsou Každé auto má práh kufru jinak vysoko. Naložit přepravku s nápoji je komplikované obzvláště pro starší řidiče a lidi s postižením.

30

jako u mladého a zdravého řidiče. Nakládání přepravky s nápoji mu činí velké problémy. Vše je najednou těžší a složitější. Výhled mu zhoršují brýle a neslyší jako obvykle. Takto testuje německý autoklub ADAC auta, aby poradil seniorům při koupi nového vozidla. Letos autoklub do svého srovnání zařadil 13 vozů různých značek i koncepcí. Loni v podobném testu porovnal 11 aut. Uspět může jen vozidlo, ze kterého je dobrý výhled, do nějž se dobře nastupuje, má lehce přístupný kufr a disponuje výbavou pro lidi s omezenou pohyblivostí, například parkovací kamerou.

Test 2013: vyhrálo MPV Letošní test vyhrál velkoprostorový Volkswagen Sharan. Podle ADAC vychází řidi-

Autoklub testovacího řidiče obléknul a vybavil tak, aby se mu hůře hýbalo i vnímalo.

čům-seniorům ve všech ohledech vstříc. Sharan v testu zabodoval díky výbornému výhledu, velkému i dobře přístupnému kufru, mezi jeho přednosti patří také perfektní viditelnost při jízdě v noci. Jen za nastupování a vystupování nezískal nejlepší hodnocení. Má totiž široké prahy a sedadla jsou daleko ode dveří. Lidé, kterým dělá přesun na sedadlo potíže, tady nejsou na nejlepší adrese. V této části testu se ve skvělé formě představil Renault Scénic. Do francouzského minivanu se výborně nastupuje a lehké je z něj i vystoupit. Hlavně díky nízkým a ne příliš širokým prahům a ideální výšce sedadel. ADAC navíc chválí odvážný design scéniku a jeho vysokou bezpečnost. BMW řady 3 GT uspělo v celkovém hodnocení především díky svému komfortu. A také zásluhou doplňků, jež usnadňují řízení. V celkovém pořadí následuje trojice volkswagenů. Jak uvádí autoklub, jedná se o trio bez velkých slabin, které však nenabízí lidem s různými handicapy ani výrazné přednosti. Této třídě aut podle automobilových analytiků patří světlá budoucnost. Na délku jsou malá, ale díky své výšce nabízejí více prostoru i pohodlí než nízké vozy. Škoda Fabia v testu zaostala za ostatními právě vinou absence některé výbavy. Chybějí například xenonové světlomety, které dovedou očím seniora zpříjemnit noční cestování. Také automatický brzdový systém fabie nedostávají. (Ten umí auto ve městě zabrzdit před náhlou překážkou.) Ještě menší Škoda Citigo jej však má.



ou pohyblivostí info VÝSLEDKY SROVNÁVACÍHO TESTU AUT PRO SENIORY (2013) Model Výhled Nástup Kufr Obsluha Noc Komfort Výbava Celkem 1. VW Sharan + + ++ ++ ++ + ++ + 2. BMW 3 GT + o + + ++ + ++ + 3. VW Golf Plus + + + + + + o + 4. VW Passat Variant o o ++ + + + ++ + 5. VW Golf + o + + + + ++ + 6. Renault Scénic + ++ + + + + o + 7. Opel Mokka + + + + + + + + 8. Kia Carens + + + + + + o + 9. Volvo V40 o o o + + + ++ + 10. Renault Mégane o + o o + + o + 11. Peugeot 2008 + o + + + + - + 12. Renault Captur o + + + o o - + 13. Škoda Fabia o + + + o o - o

VÝSLEDKY SROVNÁVACÍHO TESTU AUT PRO SENIORY (2012) Model Nástup Ovládání Výhled Kufr Komfort Výbava Celkem 1. VW Touran + + + + + + + 2. Mercedes třídy B + o + + + ++ + 3. Škoda Superb Combi + + o + + + + 3. Opel Zafira Tourer + o + + + + + 5. Mercedes ML o o + o ++ + + 5. VW Polo o + + + + + + 7. Mitsubishi Colt + + o + o o + 7. Hyundai ix20 + + o + o o + 9. Fiat Panda o + o + o o o 10. Škoda Citigo o + o o o o o 10. Citroën C5 Tourer o o o + + o o HODNOCENÍ ADAC: Velmi dobrý ++

Dobrý +

Uspokojivý o

Přesto je fabia u seniorů oblíbená. V Německu je mezi zákazníky nad 60 let sedmým nejkupovanějším modelem.

Test 2012: na špici je superb Loňské srovnání autoklubu ADAC zaměřené na starší řidiče vyhrál minivan Volkswagen Touran. Dobře se do něj nastupuje, nabízí ničím nerušený výhled, příjemný komfort a řadu praktických doplňků. Hned za volkswagenem skončil Mercedes třídy B. Tento německý vůz uspěl především díky své bezpečnostní výbavě. Obě nejlepší auta se však nemohou pochlubit nízkou cenou. Za levné auto platí například Hyundai ix20, který v testu zaujal jednoduchým nastupováním i vystupováním.


Dostatečný -

Nedostatečný --

Pramen: ADAC

Prahy tohoto korejského minivanu jsou umístěny nízko nad silnicí a sedadla mají podle ADAC ideální výšku. Celková třetí příčka však ve srovnávacím testu patří Škodě Superb Combi. Také mladoboleslavský kombík patří k dražším autům, zato však nabízí velmi prostorný interiér a velký kufr. Řidičům s postižením se může hodit jeho elektrické ovládání dveří zavazadlového prostoru nebo automatický parkovací systém. Na druhé straně výsledkového pole se v testu ADAC objevuje další škodovka – městský minivůz Citigo. Jakožto jediné miniauto v testu ztratilo body za velmi malý zavazadlový prostor. Chybějí také některé části výbavy, které se dostávají jen do dražších a větších aut – například xenonové světlomety. 

Více na www.muzes.cz

SLOUPEK SLOUPEK Martina MartinaKOVÁŘE KOVÁŘE

Popojíždění a kouření v Praze V městské hromadné se toho v Praze za poslední léta mnoho nezměnilo. Stanice metra, které mne zajímají, jsou stále bariérové, nástupní ostrůvky postavené včera v okolí mého bydliště opět nejsou „vídeňské“. A tak bez jeřábu nebo doprošování se kolemstojících nedojedete nikam. Nebo se musíte spolehnout na to, že čas od času přijede něco bezbariérového. Proto jezdím stále všude autem – i když bych rád nejezdil – a vyhlížím Blanku a zapaluji si cigarety. Přijde mi to jako strašná ztráta času, a tak bohužel kou řím a nadávám. Srovnávám a nadávám v duchu i nahlas ještě víc, když se mi vyjeví komparace z předešlého týdne s rychlým podjíždě ním Vídně nebo nedávno zvládnutou zácpou v Římě. Bohužel také srovnávám výjezdy z Prahy s výjezdy do měst na chudém Balkáně, s tunely xkrát delšími než Blanka a jejich skvělou dálnicí, co vede ve skále z Terstu až za Dubrovník. A jak rychle a stále přibývá. To by člověk nekouřil, ale brečel. Takže akčně napumpován hledám v Praze stále další cesty, vracím se na ty, které jsem před lety považoval za neprůjezd né – a ony jsou v dnešním měřítku zase rychlé. Bohužel přibývá i přestupků, porušová ní zákazů odbočení, jízdy po kolejích, nadávek od poslušně čekajících řidičů a studu za to, že jedete zase pozdě a dě láte jiným to, co sám nenávidíte. Potřeboval bych asi vynadat Pavlu Bémovi za to, co sliboval Praze udě lat, a neudělal, protože byl zrovna na Makalu. Tam překvapivě tramvaje nejezdí, tak asi zapomněl nebo sem z té výšky nedohlédl. Nedávno jsem se přistihl – a je to také řešení, zkuste to – že jedu už na asi třetí křižovatce na úplně blbou stranu. Ale jen proto, že je tam volno. Prostě začnete jezdit volnými ulicemi a spoléháte se, že někde potkáte svůj cíl cesty. Nebude to asi ekonomické, ale je to úlevné. Jenom se bojím, že pak jednou vyjedu z Blanky volným exitem blízko Bohnic a odevzdám tamním lékařům dobrovolně svůj řidičák.  Autor je bývalý automobilový závodník, člen rady Konta BARIÉRY.

31

Úspěch sportovců s postižením ■ Naši reprezentanti porazili rybářský svět na hlavu. ■ Soutěžím kralujeme s přestávkami od roku 2008. ■ Letošní medailisté na šampionátu měli výhradně český pas.

Čeští sportovní rybáři vypálili zbytku světa rybník ČEští reprezentanti měli důvod k radosti obrovský, jásot byl nefalšovaný. V seniorské kategorii si rozebrali všechny medaile. I když v Bosně a Hercegovině na rozdíl od našich nebo německých vod netahali úlovky po desítkách kilogramů, české žížaly v návnadě chutnaly balkánským rybám nejvíc.

Text: Pavel Hrabica Foto: archiv Martina Kováře

P

řijeli, viděli, zvítězili. Tak se dá stručně popsat cesta české reprezentace sportovních rybářů s handicapem v rybolovu na mistrovství světa v Bosně a Hercegovině. Družstvo přivezlo zlaté medaile a v jednotlivcích si Martin Kovář, mimo jiné člen naší redakční rady, vychytal světový titul.

Vítězové z vozíků I stříbrná a bronzová medaile v jednotlivcích putovaly zásluhou dalších dvou rybářů do srdce Evropy. Co bylo příčinou tohoto úspěchu? Martin Kovář říká, že asi zafungovala známá česká adaptibilita, schopnost

32

jít k cíli mimo obvyklou taktiku a také týmový duch. „Věděli jsme přibližně, jaké vody a jaké podmínky nás čekají, jaké ryby v soutěžní řece budou, a hlavně co tamním rybám nejvíc pojede,“ říká český mistr světa. Čeští rybáři vsadili na kombinaci českých žížal a italského krmení s dalšími příměsmi. A vyplatilo se. Náš tým byl ze všech devíti družstev nejvíce zatížen body za handicapy – téměř všichni čeští soutěžící byli na vozíku, tolik vozíčkářů neměl žádný ze soupeřů.

Na vítězství stačilo pár kil Od předešlých soutěží se letošní mistrovství lišilo především tím, že ryb bylo méně a byly podstatně menší, než tomu bývá na šampionátech například u nás nebo v Německu a dal-

ších zemích. „Na vítězství mi stačilo necelých šest kilo ryb, u nás bych měl kilogramů dvacet, možná třicet, čehož litovali i zahraniční účastníci. V oblasti, kde se letos závodilo, jsme už předem věděli, že moc ryb není.“ Podmínky přímo na místě, především přístup k řece, hodnotí Martin Kovář jako obtížné. „Bez tlačení vozíku a pomoci doprovodu to na některých vylosovaných boxech nešlo. Na jiných soutěžích se sedí na břehu v jedné lajně, tady byla řeka klikatá, plná meandrů… Každopádně značný podíl na úspěchu družstva i všech jednotlivců mělo celé zázemí realizačního týmu, asistenti a kapitán Richard Konopásek – bez nich by to fakt nešlo,“ zdůrazňuje letošní mistr světa Martin Kovář. „To je ale na sportovní rybařině to nejkrásnější, že se musíte vyrovnat s podmínkami, musíte kombinovat různé taktiky. Chytat ryby nad krásnou tůní, když kolem chodí pěkné holky a voda je plná ryb, to umí, jak se říká, každý blbec. Ale chytejte ryby tam, kde nejsou, je 50 stupňů, všude stromy, vážky a džungle…“

Rybaření v kulisách války Letošní, patnáctý šampionát se totiž konal ve specifických podmínkách, v zemi jsou stále patrné stopy válečného konfliktu. Rozstřílené budovy se tu neopravují ne z piety, ale protože na to nemají peníze. Přístup k soutěžnímu úseku povodí Neretvy na jih od Mostaru byl třeba po starém vojenském pontonu, po kterém v minulosti určitě jezdily tanky. Martin Kovář to komentoval, že v Bosně a Hercegovině se určitě loví ryby mnoha způsoby, možná ještě pověstným házením granátů do vody. 

Výsledky na www.muzes.cz


Konto BARIÉRY Melantrichova 5, Praha 1

č asopis a s o p i s p r o t y , k t e ř í se s e n e v zd z d á v aj ají

■ Mezinárodní Cena Václava Havla za lidská práva udělena. ■ Druhý ročník benefičního pořadu Konta BARIÉRY máme za sebou. ■ Cena Senior roku je před námi.

Podzimní novinky v nadaci Foto: Jan Šilpoch

V

e chvíli, kdy čtete tyto řádky, znáte již laureáta prvního ročníku mezinárodní Ceny Václava Havla za lidská práva, kterou uděluje naše nadace ve spolupráci s Parlamentním shromážděním Rady Evropy a Knihovnou Václava Havla. Sledovala jsem zblízka jednání mezinárodní jury, ve které za nás zasedl František Janouch, předseda správní rady, dlouholetý přítel Václava Havla a také člověk, kterého jako prvního v této zemi napadlo, že by bylo dobré zřídit cenu, jež by nesla jeho jméno. Povedlo se, a hned první ročník nám nedal možnost se rozkoukávat, učit se pracovat na mezinárodní úrovni. Nominováno bylo totiž 27 kandidátů – 23 jich bylo z 15 zemí Evropy, jeden z Afriky (Nigérie), jedna kandidátka ze západní Asie (Írán), jeden z východní Asie (Čína) a jeden z Karibiku (Kuba). Ještě pro zajímavost tato čísla: nominováno bylo 11 organizací, devět žen a sedm mužů. Těch, kteří nominovali, bylo 283. Je obdivuhodné, že sedmičlenný panel, kterému předsedal

Reliéf, který je symbolem Ceny Václava Havla, vytvořil a věnoval nám umělec světového jména, prof. Jiří Harcuba. Konečnou podobu dal nádherné ceně umělecký litec Jiří Sovinec (na snímku).

Mám radost, že se dobrá věc podařila. Věřím, že i Václav Havel to tak zdálky hodnotí. prezident Parlamentního shromáždění Rady Evropy Jean-Claude Mignon a který je složený z osobností ze šesti zemí, se poměrně lehce (pouze po čtyřech hodinách jednání) shodl na třech nominovaných: n Ales Bialiatskis, Bělorusko n Asociace mladých právníků Gruzie n Rights Defence Network, Čína Laureáta vyhlásila Rada Evropy a my jsme u toho byli. Mám radost, že se dobrá věc podařila. Věřím, že i Václav Havel to tak zdálky hodnotí.

Charita přišla, to je nesporné

Nejméně čtyři měsíce jsme připravovali s Českou televizí už druhý společný benefiční pořad pro Konto BARIÉRY. Každá nadace touží po této spolupráci. Proč? Chce


mít možnost oslovit množství diváků, které Česká televize má. Znásobíme tím 40 000 stálých a pravidelných dárců Konta BARIÉRY? Pro jeden večer určitě ano, byla bych ráda, abychom je mnohokrát znásobili (třicetkrát?) a kdyby tak každý divák poslal alespoň jednu dárcovskou SMS. Nejsem sázkař, ale v tomto případě mě svrbí ruce. A našli se mezi nimi i noví pravidelní přispěvatelé? To je moje největší přání a věřím, že do roka budu skládat účty, které budou potěšitelné.

Seniora roku může nominovat každý z vás

klubů a další přibývají. Rozhodli jsme se ocenit i průkopníky toho projektu a udělit letos poprvé cenu Senior roku. Nemusí být jen z „našich“ řad, rádi vyzdvihneme zajímavého pána či dámu, kteří přes svůj věk rozhýbávají své okolí, srší aktivitou, pomáhají ostatním a třeba se výrazně angažují v obecních nebo městských záležitostech. Znáte takové? Nominujte je a pomozte nám tím dále bourat primitivní představy o zapšklých stařících a stařenkách, kteří si jen stěžují a natahují ruku o pomoc. Toto století bude časem seniorů a my věříme, že budou nejen dobří, ale i nejlepší! Pomozte nám je najít a nominujte je na titul Senior roku! Přihlášky do soutěže a všechny podklady najdete na stránkách www.sensen.cz, www.muzes.cz a také www.kontobariery.cz. Moc vás všechny zdravím a pište mi svoje nominace na novou cenu. 

Vaše Božena Jirků [email protected]

Už více než rok rozvíjíme projekt SENSEN – Senzační senioři. Po republice máme desítky

33

Poradna ■S němovna schválila změny v zákoně o sociálních službách.

■ Využití sociálních služeb. ■ Může asistent řídit automobil? ■ Speciální dávka pro asistenty sociální péče.

Průkazům OZP se blýská na lepší časy

Odpovědi na dotazy čtenářů:

?

Po úraze jsem se ocitl na vozíku a po návratu z dovolené potřebuji pomoci v domácnosti. Manželka chodí do práce, protože jinak bychom to finančně nezvládli. Existuje nějaká služba, která by mi mohla v této situaci pomoci?

Pokud zákon schválí senát a podepíše prezident, upustí se od jednotného posudku.

D

ne 16. 8. 2013 schválila Poslanecká sněmovna ve 3. čtení změny v zákoně č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, a v zákoně č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením. Pokud zákon schválí senát a podepíše prezident, měly by změny začít platit od 1. 1. 2014.

Novela by měla přinést především tyto změny: n Upustilo by se od víceúčelového posud-

ku o stupni závislosti (tzv. jednotného posudku), který byl navržen novelizací zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, a zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením. n Do přílohy k zákonu č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, by se doplnila anatomická ztráta dolní končetiny ve stehně. n Zrušila by se vazba přiznávání průkazů osoby se zdravotním postižením (TP, ZTP a ZTP/P) v zákoně č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, na uznaný stupeň závislosti v rámci příspěvku na péči. n Zavedlo by se samostatné řízení o přiznání průkazu TP, ZTP a ZTP/P se samostatným způsobem posuzování s tím, že z hlediska „zdravotních podmínek nároku“ by byl navržen nový způsob funkčního posuzování. n Poskytování příspěvku na mobilitu by se ze zákona navázalo na přiznaný průkaz osoby se zdravotním postižením – ZTP a ZTP/P. O dalším postupu změn legislativním procesem vás budeme informovat v dalších číslech časopisu Můžeš.  Lucie Marková Poradna pro život s postižením Ligy vozíčkářů [email protected] Bezplatná linka 800 100 250

34

Odpověď: Na vámi popisovanou situaci by šlo využít několik sociálních služeb. Pokud chcete žít nezávisle, samostatně, ve svém bytě a chcete ulehčit svým rodinným příslušníkům v péči o vás, domnívám se, že služba osobní asistence je nejvhodnější možností. S osobní asistencí si budete sám řídit svůj čas a své aktivity. Osobní asistent vám může pomoci s těmito úkony: a) pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu b) pomoc při osobní hygieně c) pomoc při zajištění stravy d) pomoc při zajištění chodu domácnosti e) výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti f) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím g) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí Maximální výše úhrady za poskytování osobní asistence činí podle vyhlášky č. 505/2006 Sb., 120 Kč za hodinu, podle skutečně spotřebovaného času nezbytného k zajištění úkonů. Kontakty na konkrétní sociální služby ve vašem regionu si můžete samostatně vyhledat na internetu.

?

Dostala jsem se do nelehké situace, využívám dlouhodobě službu osobní asistence a jsem s ní spokojena, nicméně nyní se mi podařilo získat příspěvek na zakoupení motorového vozidla a řeším situaci, kdo bude vozidlo řídit. Já toho nejsem schopna a osobní asistenti prý mají v organizaci zakázáno soukromá vozidla klientů řídit. Můžete mi prosím poradit, co mám v této situaci dělat?

Odpověď: Obávám se, že pro vás nebudu mít jednoznačnou radu, jak se s osobními asistenty (potažmo službou osobní asistence) vhodně domluvit. Problém je zřejmě v riziku odpovědnosti za škodu na vozidle v případě, kdyby se stala nehoda. Vycházím-li ve své odpovědi ze zkušeností služby osobní asistence v Lize vozíčkářů, je velmi problematické pojistit se právě pro případ škody na vozidle klienta sociální služby. Jedná se totiž o jinou situaci, než je pojištění služebního vozidla. V některých organizacích je to tedy tak, že klient služby podepisuje

prohlášení, že svěřuje svůj automobil asistentovi na vlastní nebezpečí. Jedinou možnou ochranou klienta je pak povinné ručení a případně havarijní pojištění, za jejichž sjednání je však klient zodpovědný sám, ať už své vozidlo jiným osobám svěřuje nebo ne. Organizace poskytující osobní asistenci pak může pouze zajistit, že zaměstnanec, kterému bude práce s klientem svěřena, má řidičský průkaz.

?

Po léčení v rehabilitačním ústavu jsem závislý na každodenní pomoci druhé osoby, v souvislosti s encefalitidou jsem upoután na vozík. Na internetu jsem pátral po dostupných službách, které by mi mohly pomoci, a byl jsem nemile překvapen, jak jsou tyto služby nákladné. Cena za hodinu se pohybovala od 80 do 120 Kč. Prosím o informaci, z čeho by bylo možné tyto služby hradit. Invalidní důchod teprve s manželkou vyřizujeme a domnívám se, že naše příjmy nebudou dlouhodobě na hrazení těchto služeb stačit.

Odpověď: Na financování péče poskytované rodinnými příslušníky, sociálními službami či dalšími osobami (tzv. asistenti sociální péče) existuje speciální dávka příspěvek na péči. O tuto dávku se žádá na úřadu práce v místě bydliště. Je poskytována ve čtyřech různých stupních podle počtu nezvládnutých základních denních potřeb: Osoba starší 18 let věku se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve a) stupni I (lehká závislost – 800 Kč), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři nebo čtyři základní životní potřeby, b) stupni II (středně těžká závislost – 4000 Kč), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat pět nebo šest základních životních potřeb, c) stupni III (těžká závislost – 8000 Kč), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat sedm nebo osm základních životních potřeb, d) stupni IV (úplná závislost – 12 000 Kč), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat devět nebo deset základních životních potřeb a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby.  Na vaše dotazy odpovídají pracovníci Poradny Ligy vozíčkářů Bezplatná linka 800 100 250 www.ligavozic.cz/poradna


vaše fotografie

SLOUPEK Ondřeje NEFFA

Kam za námětem Ta otázka zní divně. Lidé se zájmem o fotografii se pídí spíš po technických radách, dumají nad clonou a hloubkou ostrosti a nad šumem a podobnými věcmi. Námět, tedy otázka „co fotit“, bývá vnímána jako cosi nepodstatného na pozadí. Dnešní procházku galeriemi webové stránky Muzes.cz jsem tedy nastavil z hlediska tématu. Martin RůžičkA

MariE Harcubová

Začněme Afrikou v Brně Martina Růžič ky. Zoologické a botanické zahrady, to jsou úžasné zdroje inspirace. Není prav da, že se „tam fotí samo“. Ano, cvaknout si medvěda nebo opičáka je snadné, ale zachytit zajímavou situaci je těžší. Přinejmenším je to dobré tréninkové pole pro pohotovou fotografii. Tech nicky: doporučuji fotoaparát s delším objektivem – a neskrblit na hodnotě ISO. Se zrcadlovkou v ruce se nemusíte bát 1/1600 sekundy. A klidně jděte i výš – lepší je fotka zašuměná než rozma zaná tím, že nám nízká hodnota ISO přivodila příliš dlouhý expoziční čas. Festival Colours of Ostrava zaujal Marii Harcubovou. Škoda, že poslala jen jednu fotku „zuřivého fotoreportéra“. Je to snímek dynamicky pojatý – výrazná postava fotografa je ve spodní části vpravo a ve směru namířeného objektivu má dosti místa, to je naprosto v pořádku. Nicméně začal jsem o místě, kde fotit: právě takové akce, jako je Colours of Ostrava, se přímo nabízejí k tréninku živé fotografie. Lidi tam počítají s tím, že kdekdo kolem nich bude mít v ruce foťák. Nikoho tedy neobtěžujete. Vznikají tam zajímavé situace. Proč je nefotit?

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

No a samozřejmě výlety, cestovní fotografie. Katrin Linnard zasílá pyšný pozdrav z Ploskovic. Ano, páv s pyšným ocasem je bezesporu náramné téma. Myslím si ale, že tady autorka v zápalu boje zapomněla na jednu podstatnou otázku: Co vlastně fotím? Páva? Nebo barák za pávem s ohavnými okny a omletou omítkou? Stačí jít blíž nebo protáhnout ohnisko zoomu a to šeredné za pávem oříznout – a fotka bude o sto procent lepší. Pryč se vším nepotřeb ným, vymeťte to z fotky – nejlépe tím, že půjdete blíž.

děkujeme, že posíláte snímky do rubriky Vaše fotografie na adresu www.muzes.cz. Jsou zde každému k nahlédnutí a Ondřej Neff z nich pravidelně vybírá ty nejlepší. Ty pak otiskujeme a autoři dostanou honorář.

Tohle prastaré zlaté pravidlo se zdaleka netýká jenom fotografování pávů v Plos kovicích!

Uvítáme libovolná témata, nicméně říjen se všemi jeho barvami je pro mnohé z nás velmi fotogenický, a tak se pokuste zaměřit především na něj. Snímky prosím posílejte co největší. Přeji vám dobré světlo.  (jš)

Přeji vám nadále dobré světlo. 

Katrin LinNard


Autor je novinář a spisovatel.

35

inzerce zaměstnání Nabízím zaměstnání Hledáme nové, mladé spolupracovní ky do nově otevřených prostor v České Lípě na pozici administrativních pracov níků. Volná pouze 3 místa. Nabízíme: zázemí nových kanceláří, dobré platové ohodnocení, kariérní růst. Požadujeme SŠ, věk: 18–30. Flexibilní čas. ls.lucka@ seznam.cz Zn.: 10072013 Hledáme pracovníka do výroby. Požadujeme manuální zručnost, dobrý zrak, pracovitost, spolehlivost. Nabízíme dlouhodobé zaměstnání ve stabilní společnosti. Místo výkonu práce okres Tachov. V případě zájmu zasílejte živo topis na mail [email protected], nebo volejte na tel.: 773 743 011 Zn.: 12072013 Hledáme lakýrníky do Německa, plat: 14 eur/hodinu brutto, pracoviště: Kreuz tal bei Siegen, práce s bezvzduchovou stříkací technikou, lakování dílů pro větrné elektrárny, směnný provoz – při nasazení více pracovníků stačí dobrá komunikativní znalost německého jazy ka u jednoho pracovníka, dlouhodobá pracovní místa, zaměstnavatel pomůže s výběrem ubytování. Telefon: +420 774 686 135, mail: samkova.bronislava@ pl.bfz.cz, web: www.procedo-personal service.de Zn.: 24072013-1 Hledáme obsluhu stroje do Německa, pracoviště: Bamberg, ukončené vzdě lání v oboru zpracování kovů, jistota v zacházení se šuplerou a mikrometric kým šroubem, čtení výkresů na dobré úrovni, důraz na kvalitu, práce ve dvou-, popř. čtyřsměnném provozu, velmi dobrá znalost NJ (rozumět písemným pokynům, procesy musí být písemně zaznamenány), vlastní auto nutné. Mzda: mzdová skupina 3 + oborový příplatek. Telefon: +420 774 686 135, E-mail: [email protected] Web: www.procedo-personalservice.de Zn.: 24072013-2 Hledáme zedníky a betonáře do Ně mecka, mzda: 13,70 €/hod. brutto, pra coviště: Mannheim, ukončené vzdělání v oboru, nutnost rozumět pracovním pokynům v NJ, přímé zprostředkování, zaměstnavatel pomůže s výběrem ubytování a se zařízením potřebných dokumentů pro pobyt v SRN. Telefon: +420 774 686 135 E-mail: samkova.bro [email protected] Web: www.procedo -personalservice.de Zn.: 24072013-3 Hledáme elektroinstalatéra do Německa. Úkoly: provádění pravidel né údržby, přezkoušení elektrických přípojů, provádění elektroinstalací podle nákresu, vestavění, zprovoznění, údržba a oprava elektrických zařízení, instalace elektrických řídicích systémů, instalace v domech (instalace nahrubo, konečná montáž), instalace v průmyslu (pokládání kabelů, montáž osvětle ní). Požadavky: ukončené vzdělání jako elektrikář, praxe v instalacích na stavbách, komunikativní znalost NJ slovem i písmem (rozumět pracovním pokynům). Co nabízíme: minimální mzda 9,70 €/hod., cestovní výlohy, zajiš tění ubytování (nájem zaplatí pracovník a bude mu každý měsíc strháván ze mzdy), pracovní oděv (kalhoty a boty + drobné nářadí), pomoc s přihlášením na

36

úřadech (zdravotní pojišťovna, finanční úřad, městský úřad). Telefon: +420 774 686 135. E-mail: samkova.bronislava@ pl.bfz.cz Web: www.procedo-personal service.de Zn.: 24072013-4

hledÁM zaměstnání Zkouším touto cestou najít práci či brigádu (uklízečka). Je mi 23 let. Nejlépe v Českých Budějovicích. Momentálně jsem vedena na ÚP, takže bych byla ráda za místo uklízečky třeba i jen na částečný úvazek. Předem moc děkuji za nabídky. [email protected] Zn.: 30072013 Dobrý den, je mi 42 let a hledám touto cestou zaměstnání. Jsem v ČID, mám středoškolské vzdělání a praxi v ban kovnictví. Práci hledám v Hodoníně. Nejlépe v kanceláři nebo i jako vrátná. Děkuji za nabídky. vacenovska.renata@ centrum.cz Zn.: 09082013 Mzdová účetní – certifikovaný mzdový auditor hledá externí práci v oboru. Mám praxi ve zpracování mezd a perso nalistiky v podnikatelském, příspěv kovém i neziskovém sektoru. Prosím, nabídněte. [email protected] Zn.: 11082013 Hledám práci jako osobní asistentka pro dítě s postižením. Asistence při běžných denních úkonech, při školní docházce apod. Pouze Praha. linda. [email protected] Zn.: 12082013 Hledám práci řidiče os. automobilu, os. automobil mám, nebo lehčí manu ální práci na doma: výroba, kompletace součástek, svařování el. obloukem men ších elementů v sériích, nenáročnou administrativní práci, PC i připojení k internetu mám. Jsem OZP s čás tečným důchodem 1. stupně, nohy mi neslouží, ale ruce a hlavu mám dobrou. Bydlím v obci Těrlicko nedaleko Haví řova, je mi 59 let. Jsem vyučený strojní zámečník. Děkuji za nabídky. reznikan [email protected] Zn.: 15082013

Seznámení Hledám, nevzdávám se, věřím, že někde jsi. Upřímná, tolerantní, se smyslem pro humor, 45–55 let. Mám 51 let, samotář, co samotu nevyhledává. 155/65, chodím o 2 fr. holích, na delší cesty používám el. vozík, jsem převážně samostatný, všestranných zájmů. Také se ti samota nezamlouvá a chceš život změnit? Potom budu rád, když mi o sobě dáš vědět s nějakým řádkem na e-mail: [email protected]. Jen upřímně. Královéhradecko a okolí. Zdraví Pepa Zn.: 04082013-1 Rád bych našel ženu po amputaci anebo podobně postiženou. Vyměníme si pár písmenek, pak se třeba setkáme někde osobně a uvidí se, co bude dál. Souhlasíš? [email protected] Zn.: 04082013-2 Je mi 27 let, jsem v PID, ale stále pra cuji. Chodím o holích, ale jsem celkem soběstačný. Hledám upřímnou kama rádku z Ostravy a okolí pro společné trávení volných chvil. z.folta@centrum. cz Zn.: 04082013-3 Hledám holku bez dětí mezi 20–40 lety, pouze z Olomouce. Pro společný život a založení vlastní rodiny. [email protected] Zn.: 06082013-1

Inzeráty můžete posílat na internetovou adresu [email protected] nebo písemně na adresu Redakce Můžeš, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1 Ani po dvou letech po úrazu, kdy jsem přišel o nožku pod kolenem, jsem neztratil veselé, pozitivní myšlení a aktivitu. Bohužel mne všichni okolní předbíhají a já se vždy zakuckám v tom prachu, co po nich zbude. :-) Jo, kdyby se tak našla kamarádka – přítelkyně, která by nebyla rychlejší, než jsem já. :-) Já 46/193/98 st. Morava [email protected] Zn.: 06082013-2 Rád bych se seznámil s ženou do 60 let. Jsem nevidomý, ale v mnoho oblas tech soběstačný. Bydlím ve svém bytě na Praze 4, kde zároveň pracuji. Hledám pohodovou ženu s lehčím tělesným či zrakovým postižením, protože přece jen občas něco ve vztahu sám nezvládnu. Těším se na zavolání kdykoliv po 15. hodině na tel. číslo 241 767 112 nebo 728 729 814. Prosím pouze volat. Děkuji. Zn.: 08082013

Koupím, prodám Prodám nejetý komfortní kabinkový elektrický vozík pro tělesně handica pované a seniory. Nezávislé naftové topení Webasto! Ještě v záruce, výrobce Medema Dánsko, barva modrá metalí za. PRO VELMI NÁROČNÉ UŽIVATELE. Cena 99 000 Kč. Náhradní díly a servis je zajištěný. Dovezu kamkoliv po ČR a SR. [email protected] Zn: 13092013 Prodám VW Golf s úpravou pro kvad ru, r. v. 2001, 165 000 km, 1,6 benzin, 75 kW, automatická převodovka, palubní počítač, manuální klimatizace, ABS, centrální dálkové zamykání, 2 klíčky, přední sedadla vyhřívaná a výškově nastavitelná, el. ovládání oken, el. nastavitelná a vyhřívaná zrcátka, rádio s CD/MP3, střešní okno, letní kola 17“+ pneu cca 70 %, přihodím zimní plech. disky s pneumatikami Nokian cca 50 %, spotřeba cca 8 l / 100 km. Ruční ovlá dání Mero 2 na pravou ruku, sklopná přesouvací deska u řidiče, nástavec na volant – trojzubec, přemostění blinkrů a světel na pravou ruku, nástavec na řadicí páku, čtyřbodové pásy, nástavce na stahování oken. Vše od Hurta, http:// www.rucniovladani.cz/ Auto jsem nechal dovézt z Německa v r. 2008, v Německu 1 majitel, v ČR pouze já. Pra videlně servisované (servisní kniha). Od prosince 2012 nové rozvody, svíčky, filtry, baterka. STK nově od února 2013. Na autě jsou fólie s atestem (propustnost 30 %), doklad samozřejmě součástí. Ne havarované, udržované, po nekuřákovi, stav odpovídá stáří i používání, drobné

oděrky od vozíku, ale nic hrozného. Cena cca 80 000 Kč – dohoda možná. Mohu dovézt kamkoliv na prohlídku. Jiří Čeloud, [email protected] Zn.: 19062013 Koupím auto s nájezdovou rampou rok 2000 až 2010. Záleží na stavu a počtu KM. Ideálně Berlingo, Caddy a podobná. Děkuji za nabídky na mail: diesel-im [email protected] Zn.: 22062013 Prodám schodolez s obsluhou od fir my Altech. Málo používaný, po celkové revizi, koupena nová baterie. Aktuální cena 22 000 Kč, původně 122 000 Kč. Tel. 774 174 040, volejte kdykoliv. Pokud ne budu moci přijmout hovor, ozvu se vám zpět. E-mail: [email protected]. Bydliště: Praha 6 Zn.: 28062013 Prodám transportní vozík od firmy DMA 238 – 23 Vozík je zcela nový. POPIS: skládací rám, odnímatelné plné postranice, odnímatelné nastavi telné stupačky, brzdy pro doprovod. POZNÁMKA: Zvýšená nosnost 140 kg u šířky sedačky 51 a 56 cm. TECHNICKÉ ÚDAJE: Šířka sedu: 46 cm až 51 cm, hloubka sedu: 42 cm, výška sedu: 50 cm, šířka vozíku: šířka sedu + 19 cm, hloubka vozíku: 90 cm, výška vozíku: 90 cm, délka stupaček: 40–53 cm, hmot nost vozíku: 18 kg, nosnost vozíku: 115 kg, původní cena 7770 Kč, nyní po slevě 6000 Kč Kontakt: Hana Petrželková 605 345 544, Praha 9 – Prosek, lanc@ pov.cz Zn.: 12072013 Prodám vanu s otevírací boční stěnou ke snadnému přesunu z invalidního vozíku na sedátko ve vaně. Cena 30 000 Kč. Praha 5. Tel. 602 296 744. andrea. [email protected] Zn.: 17072013

nabízím, hledám Hledáme pronájem bytu v Praze. Po ptáváme malometrážní byt k pronájmu, bezbariérový, a to včetně přístupu do něj. S vanou, nikoli sprchovým koutem. V Praze. Prosím, nabídněte. Díky :) [email protected] Zn.: 26082013 Nabízím služby pečovatelky, osobní asistentky, ošetřovatelky, k seniorům nebo osobám tělesně postiženým. Ostrava, Hlučín. Je mi 27 let, jsem ko munikativní, empatická (mám vcítění do druhých), mám akreditovaný kurz pečo vatelky, akreditovaný kurz ošetřovatelky (1 semestr vysoké školy, obor diplomová všeobecná zdravotní sestra). Praxe: LDN Radvanice, FN-Ostrava-Poruba, MN Ostrava-Vítkovice, MN Ostrava-Fifejdy, Domov důchodců Ostrava-Zábřeh. Také jsem měsíc pracovala v Německu jako pečovatelka k seniorce. Cena od 70 Kč za službu. Nabízím: pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu pomoc při osobní hygieně pomoc při přípravě jídla a pití, pomoc při zajištění chodu domácnosti, doprovod dospělých k lékaři, úřad, pošta a jiné administra tivní úkony – služba podle požadavku klienta, pomoc s domácími mazlíčky, procházky čtení z knížek. Kontakt: Mike tová Hana, e-mail: Miketova.H@gmail. com telefon: 776 669 409 Zn.: 04092013

Více inzerce na www.muzes.cz


SENSEN


■ Nová soutěž Národní kroniky. ■ Zavzpomínejte na počátky televize u nás. ■ Projekt SENSEN stojí o vaše vzpomínky.

Text: Zdeněk Procházka Foto: archiv ČT

Z

a mého raného dětství jsme neměli televizi my ani nikdo z lidí, které jsem znala. Nikdo po ní ani netoužil. Byla snem stejných občanů, kteří si přáli třeba spartaka – a oboje byly věci, jimiž tehdejší pražská kulturní inteligence pohrdala. Tak vzpomíná na svá první setkání s televizí prozaička, esejistka a novinářka Tereza Brdečková. „Pak to šlo ale rychle: Asi v roce 1964 nebo 1965 už byla jedna televize na Zámku spisovatelů v Dobříši. Literáti tam kaž dý večer v klubovně zasedli asi v deseti řadách a hleděli na cokoliv. V první řadě seděl profesor V. V. Štech, jemuž jako nes torovi bylo dovoleno vysílání komentovat, jinak se muselo mlčet! Tehdy mi bylo tak sedm osm let. Zarazila mne jednak mluva herců, hlasatelů a vůbec všech, kdo se v televizi objevili. Používali slovník a dikci, která byla v mém okolí stejně vzácná jako televize a spartak. Později jsem pochopila, že šlo způsob řeči členů

Vzpomínky na první krůčky Československé televize a pravidelného televizního vysílání u nás se pomalu vytrácejí. Pomůžete je uchovat pro budoucnost?

Jak jsme potkali televizi strany (tedy KSČ), kteří se navzájem znali z různých akcí. Dále mne zarazila atmosféra spiklenectví: mezi diváky a televizí rychle vyrostlo pouto poté, co se začal vysílat seriál Tři chlapi v chalupě. Jít se na něj dívat znamenalo totéž jako jít telefonovat třeba tetě do Kanady: velké dobrodružství a těšení se na příště. Většina pořadů byla ale neuvěřitelně nudná, mohli jste si při nich ukousnout nohu. Kolem roku 1966 se všechno začalo obracet lepšímu. Rodiče ale zůstávali bez televize. Tehdy jsem zažila televizní přelom na vlastní kůži: jezdila jsem na víkendy se spřátelenou rodinou do čerstvě zakoupeného domu v Sudetech. To se tehdy dalo několik rodin dohromady a koupily ten dům společně – často nás tam bývalo třeba dvacet, dětí i dospělých. Byla to samota a v každý večer jsme hráli společenské hry: na filmy, šarády, monopoly. Dospělí pili víno a kouřili a přitom si vykládali a my jsme hráli s nimi, smáli se s nimi, byli rovnocenní a byli jsme prostě všichni spolu. Někdy po roce 1968 tam v tom domě koupili televizi. A pak už nikdy nikdo nic nehrál a všichni koukali na Ein Kessel Buntes. Dodnes na to vzpomínáme a nechápeme, proč jsme to nevypnuli.“


60. výročí pravidelného vysílání Proč právě teď připomíná Národní kronika téma televize? V tomto roce je to totiž právě 60 let, kdy bylo u nás zahájeno pravidelné televizní vysílání. Národní kronika, kterou vytváří Konto BARIÉRY / SENSEN – Senzační senioři společně s Národním muzeem, vyhlašuje ve spolupráci s Českou televizí při této příležitosti soutěž o nejzajímavější příspěvky na námět Jak jsme potkali televizi. Vzpomínáte na svou první televizi, na takřka obřadné společné večerní sledování se sousedy, na první přímé přenosy (ty byly samozřejmě především ze sportovních klání)? A co teprve na první „barvu“? Vzpomínáte na často rázovité postavičky a zlaté ruce opravářů – mnohdy „jen“ šikovných kamarádů či sousedů? Zasáhl někdy život na obrazovce do toho vašeho skutečného? Témat je mnoho a nejen z počátků televizního vysílání. Uvítáme i příspěvky třeba na téma můj současný nejoblíbenější pořad, kdy mi bylo u obrazovky nejlépe či nejhůře, nejpamátnější osobnosti obrazovky. Připomeňte si velké herecké výkony, nejlepší seriály, úspěšné a neúspěšné rady z Receptáře… Jaká byla role televize v osudových letech 1968 či 1989? Máte nějaké zážitky spojené s příchodem prvních zahraničních

stanic, s digitalizací? A v neposlední řadě: co vám v televizi po šedesáti letech její existence chybí?

Soutěžit může každý

Všechny příspěvky vstupují do soutěže – nejlepší vybere porota složená ze zástupců projektu SENSEN a České televize. A ceny? Opravdu stojí za to. Například iPad, komentovaná návštěva studií na Kavčích horách, DVD s původními unikátními pořady České televize, zajímavé publikace z Edice ČT. Nezažili jste tedy i vy něco, o čem byste chtěli napsat? Nechcete i vy v Národní kronice „uložit svou paměť“? Posílejte osobní, jednoduše popsané příběhy, jejichž síla není ve vytříbeném stylu, ale v zajímavosti zážitku. Možná vás budou inspirovat vzpomínky a příběhy našich osobností, které budeme uveřejňovat na webu SENSEN, k tématu televize nám poslali mimo soutěž svou vzpomínku např. Josef Klíma, Tereza Brdečková, Jaromír Štětina či Zdeněk Svěrák. Své příspěvky můžete posílat mailem, poštou na adresu redakce Můžeš či můžete vložit své příspěvky do kroniky přímo na webu www.sensen.cz. 

37

Křížovka O CENY


Zajímavé čtení pro hlavu i srdce! Informace, servis.

Čtěte Můžeš na www.muzes.cz Na co se můžete těšit v listopadovém čísle?

❛ Rozhovor s ředitelem Jedličkova ústavu a škol Janem Pičmanem.

❛ Reportáž z Psychiatrické léčebny v pražských Bohnicích.

❛ Reportáž o cestě vozíčkáře po Švédsku.

❛ Vyprávění nevidomé Češky o tom, jak lidé s postižením žijí ve Finsku.

Správné řešení tajenky z předchozího čísla: Možná přijde i charita

Jeden vylosovaný čtenář získá za správně vyluštěnou křížovku mobilní telefon a dva knihu.

38

Luštitelé – výherci: Mobilní telefon: Jana Hrubá Za vodou 253/3 798 02 Mostkovice

Knižní cena: Alena Adamcová Sněhurčina 707 460 15 Liberec 15

Knižní cena: Dagmar Březinová Modřínová 595 674 01 Třebíč

Výhercům gratulujeme! Ceny pro vylosované úspěšné luštitele poskytla Nadace Charty 77 – Konto BARIÉRY. Správně vyluštěnou tajenku zašlete prosím nejpozději do 15. října na adresu redakce: Melantrichova 5, 110 00 Praha 1 nebo na e-mail: [email protected].


Banky přejí postiženým strana 8

Recommend Documents