AUTORSKÁ KNIHA PRO DĚTI UPRCHLÍKŮ

MASARYKOVA UNIVERZITA Pedagogická fakulta Katedra výtvarné výchovy

AUTORSKÁ KNIHA PRO DĚTI UPRCHLÍKŮ AUTHORS BOOK FOR REFUGEE CHILDREN doprovodný text k praktické části bakalářské práce

Vedoucí práce: Autorka práce: doc. Jan Bružeňák BcA. Gabriela Pokorná

Brno, 2013

Jméno a příjmení autora: Název bakalářské práce: Název práce v angličtině: Katedra: Vedoucí práce: Rok obhajoby:

BcA. Gabriela Pokorná Autorská kniha pro děti uprchlíků Authors book for refugee children Katedra výtvarné výchovy doc. Jan Bružeňák 2013

Hlavní částí bakalářské práce je praktický umělecký výkon – autorská kniha Jedno ČR překvapení. Předložený text má charakter doprovodné průvodní zprávy k praktické bakalářské práci. Teoretická textová část obsahuje 46 913 znaků, což je 26 normostran. V příloze teoretické části naleznete celou knihu Jedno ČR překvapení a její další interaktivní doplňky.

2

ANOTACE Bakalářská práce Autorská kniha pro děti uprchlíků obsahuje dvě části – praktickou výtvarnou část a teoretickou textovou část. V praktické části autorka vytvořila knihu Jedno ČR překvapení, která je určena především pro děti uprchlíků a cizinců. Prostřednictvím příběhu o jedenáctileté Aničce seznamuje kniha čtenáře s Českou republikou, lidmi, kteří tu žijí, jejich zvyky, ale i běžným životem. Doplňkem knihy je karetní hra, pexeso a samolepky. Doprovodná textová část představuje knihu z hlediska její výroby, od prvních teoretických východisek a myšlenek autorky, přes její vlastní zkušenosti z praxe, až po samotnou výrobu knihy – napsání autorského textu, ilustrování a úpravu knihy, výroby her a vazbu knihy.

ANOTATION Bachelor thesis entitled Authors book for refugee children contains two parts – The practical art part and the theoretical part. The authoress created the book entitled Jedno ČR překvapení (One Czech Republic Surprise) in the practical part. The book is meant for refugee children and immigrants children primarily. The book familiarizes the readers with the Czech Republic, people who living here, their habits and their common live through the story about eleven years old Anička. The book is accompanied by card knowledge game, memory game and stickers. The theoretical text part describes the book itself, in what way the book is created. It includes the theoretical roots and authoress thoughts and her knowledge gain by experiences. It also includes a description of the actual process of creating itself – author’s text, illustrations, book design, games and bookbinding.

3

KLÍČOVÁ SLOVA autorská kniha, děti uprchlíků, uprchlíci, Česká republika, ilustrace, uprchlická zařízení, interaktivní prvky, cizinci, zvyky, běžný život, karetní hra, pexeso, samolepky

KEY WORDS authors book, refugee children, refugee, Czech Republic, illustrations, refugee institutions, interactive components, immigrants, habits, common live, card knowledge game, memory game, stickers

4

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci Autorská kniha pro děti uprchlíků vypracovala samostatně pod vedení doc. Jana Bružeňáka a uvedla v ní všechny použité literární zdroje a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Pedagogické fakulty MU.

V Brně dne

5

PODĚKOVÁNÍ Na tomto místě bych ráda poděkovala panu doc. Janu Bružeňákovi za cenné rady a povzbuzení, paní Mgr. Evě Kaličinské za užitečné připomínky a konzultace, svým přátelům a rodině za podporu a trpělivost.

6

„Vážení Evropané, byla-li kdy Evropa jednotná a nejednotná v jeden okamžik, pak je to právě nyní. Evropa je totiž kontinentem plným vyzrálých i zrajících národů a států, a také kontinentem, otevřeným k přijetí všech, kteří si hledají nová místa k životu.“1

Václav Havel

7

1 NIESSEN, Jan. Rozmanitost a soudržnost: nové úkoly v oblasti integrace imigrantů a menšin. Praha: Nakladatelství Rady Evropy, 2000, 120 s. ISBN 92-871-4345-5.

OBSAH Úvod

9

1. Teoretická a praktická východiska práce

11

1.1. Projekt Speciální výtvarná výchova

11

1.2. Uprchlická zařízení – Teoretický kurz

13

1.2.1. Správa uprchlických zařízení Ministerstva vnitra ČR

14

1.2.2. Psychologické aspekty práce v azylových zařízeních

16

1.2.3. Problematika azylantů z pohledu speciální pedagogiky 18 1.3. Uprchlická zařízení – Tvůrčí dílny

19

1.4. Uprchlická zařízení – Reflexivní seminář

21

1.5. OPU – Začátek ve svém

23

2. Autorská kniha – Jedno ČR překvapení

25

2.1. Autorský text

26

2.1.1. Inspirace

26

2.1.2. Příběh

29

2.2. Ilustrace

31

2.3. Úprava textů a ilustrací

32

2.4. Vazba knihy a adjustace her

33

2.5. Aktivizační prvky knihy a hry

33

3. Závěr

34

4. Seznam použitých zdrojů

35

5. Přílohy

39 8

ÚVOD Současnost je plná pojmů globalizace, multikulturalita, migrace, integrace, rasismus, xenofobie. Jsou to pojmy, které se týkají více či méně každého z nás, ať už přímo či nepřímo. Všechna tato slova mají něco společného. Vyjadřují něco, co se týká „nás“ a „těch druhých“. Lidé odcházejí a stěhují se z nejrůznějších důvodů. Integrace kultury do jiné kultury není ovšem tak lehká. Existují různé způsoby, jak cizincům pomoci vyrovnat se s tím, co migrace obnáší. Zatímco dospělí musí řešit otázky jazyka, pojištění, práce, zdravotnictví a dalších věcí, děti mají trošku odlišné problémy. Výuka nového jazyka pro ně zpravidla není tak obtížná. Jak ale poznat novou zemi, do které přišly? Jak se seznámit s lidmi a jejich zvyky? Jak nahlédnout do normálního života lidí, mezi kterými nyní žijí? Toto jsou témata a problémy, kterými jsem se začala zabývat již v prvním ročníku svého studia. Podnítilo mě k tomu moje první setkání s uprchlíky v uprchlickém táboře v Kostelci nad Orlicí. Rozhodla jsem se tedy zapojit do procesu integrace cizinců v České republice. Nejprve jsem se rozmýšlela nad tím, jestli se zaměřit na děti nebo dospělé. Vzhledem ke svým zkušenostem, jsem se rozhodla pro děti. Další otázkou bylo, jak jim usnadnit život tady v České republice, jak jim pomoci. Rozhodla jsem se napsat knihu o tom, co znám nejlépe, v čem jsem vyrůstala, co mě obklopuje, co je mi nejbližší, a proto to tak dobře znám. Vytvořila jsem knihu, která je určena především dětem uprchlíků a cizinců. Jejím cílem je děti nenásilnou a zábavnou formou seznámit s Českou republikou. Bakalářská práce obsahuje dvě části – praktickou výtvarnou část a teoretickou textovou část. Praktická část je autorská kniha Jedno ČR překvapení, která prostřednictvím příběhu o jedenáctileté Aničce, seznamuje čtenáře se vším, co se týká České republiky – její historií i současností, tradicemi, zvyky, ale i běžným životem lidí, kteří tu žijí. V knize je nejen řada prvků, které se snaží čtenáře zaktivizovat prostřednictvím otázek a úkolů, ale součástí knihy je i soubor her – karetní hra, pexeso a samolepky. Tyto interaktivní součásti knihy mají za úkol děti nejen pobavit, ale také je něco naučit. Je to způsob jak si zábavnou formou zapamatovat řadu informací, které se v knize objevují.

9

Doprovodná teoretická textová část představuje knihu z hlediska její výroby. Popisuje prvotní teoretická východiska, myšlenky a praktické zkušenosti, které předcházely psaní a výrobě knihy. Blíže se zaměřuje na projekt Speciální výtvarná výchova, který byl pro mě v tomto ohledu zásadní a detailně zachycuje proces vytvoření knihy samotné, od psaní textu, přes ilustrování až po konečné zpracování knihy a její herní části. Kniha má otevřený konec. Stejně jako nekončí život v České republice, nekončí ani můj příběh. Může být nadále rozšiřován a má mnoho možných variant, jak by mohl pokračovat. V této fázi se zaměřuje především na děti a jejich zájmy, problémy či starosti. Případné pokračování knihy by ale stejně tak mohlo být zaměřené na dospělé.

10

1. TEORETICKÁ A PRAKTICKÁ VÝCHODISKA PRÁCE V následující části této práce bych se nejprve ráda zaměřila na vlastní zkušenosti, které předcházely celé tvorbě knihy. Nejdříve se budu věnovat svému vůbec prvnímu kontaktu s uprchlíky, který jsem měla možnost uskutečnit v rámci projektu Speciální výtvarná výchova, který probíhal na Katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity. Zaměřím se nejenom na teoretickou stránku projektu, ale i na reálné praktikování s klienty a psychologickou stránku vlastních zážitků. Vycházím zde především ze svých poznámek a zkušeností, z toho, co jsem prožila a z celého kurzu si odnesla. Další zkušeností pro mě byl projekt Začátek ve svém, který realizuje Organizace pro pomoc uprchlíkům. Zde se zaměřím na prvotní impulzy a témata, která jsem k napsání knihy získala.

1.1. PROJEKT SPECIÁLNÍ VÝTVARNÁ VÝCHOVA Pro tvorbu mojí knihy bylo nejpřínosnější přímé a dlouhodobější setkání s uprchlíky a s cizinci. První takovou příležitost jsem dostala v rámci projektu Speciální výtvarná výchova2, který probíhal na Katedře výtvarné výchovy v letech 2010-2013. Tento projekt se zaměřil na práci se sociálně znevýhodněnými skupinami, konkrétně v domově pro seniory, diagnostickém ústavu, muzeu romské kultury, sociálních službách a také v uprchlických zařízeních. Studenti, kteří se tohoto projektu zúčastnili nejprve absolvovali teoretický kurz, ve kterém byli seznámeni, s jakou skupinou lidí budou pracovat, co to bude obnášet a jak se na to připravit. Každý teoretický kurz vedli odborníci z konkrétní instituce nebo ti, kteří se znevýhodněnou skupinou přímo pracují. Součástí kurzu byl také pohled z psychologického a didaktického hlediska, návštěva každé instituce a konzultace nápadů pro realizaci tvůrčí dílny. 11

2 SPECIÁLNÍ VÝTVARNÁ VÝCHOVA. Uprchlická zařízení [online]. Speciální výtvarná výchova. ©2013. [cit. 16.3.2013]. Dostupné z: http://www.ped.muni.cz/kvv/svv/

Každý student také musel absolvovat kurz nových médií, kde se naučil pracovat s fotoaparátem, videokamerou a dalšími nahrávacími a promítacími zařízeními a následně vizuální i zvukové záznamy zpracovat v počítačových programech do finální podoby. Konkrétní projekty pro cílové skupiny byly vymýšleny právě s důrazem na nová média. V návaznosti na teoretický kurz poté probíhaly průběžné nebo blokové tvůrčí dílny v každé z institucí. Studenti pod vedením zkušených lektorů pomáhali klientům zpracovávat vlastní díla za pomoci nejrůznějších výtvarných vyjadřovacích prostředků. Mezi klienty a studenty docházelo k setkávání a poznávání, ke vzájemné interakci a oboustranně přínosné komunikaci. Finální výstupy, které na těchto dílnách vznikly, byly prezentovány na výstavách a odborných konferencích. Na závěr celého kurzu probíhal reflexivní seminář pod vedením psychologa. Došlo zde ke zhodnocení celého kurzu prostřednictvím rozebrání důležitých psychologických momentů práce s klienty, vyhodnocení výsledků i smyslu tvůrčí dílny a sebereflexi. Všechny kurzy, které jsem v rámci projektu Speciální výtvarná výchova absolvovala, považuji za nejpřínosnější zkušenost, kterou jsem za celé bakalářské studium dostala. Teoretické kurzy, tvůrčí dílny, reflexivní semináře i kurz nových médií byly nejvíce inspirativní částí mého studia a nabyté zkušenosti a vědomosti jsem mohla uplatnit nejen v kurzech samotných ale i v reálném životě, současném i budoucím.

12

1.2. Uprchlická zařízení – Teoretický kurz Do projektu Speciální výtvarná výchova jsem se zapojila hned v prvním ročníku svého studia, konkrétně v podzimním semestru 2010 kurzem Uprchlická zařízení. Nejprve jsem se zúčastnila třídenního teoretického kurzu.3 První den jsem absolvovala přednášku Mgr. Petra Pondělíčka, ve které jsem se dozvěděla o historii migrace na území České republiky a historii prvních zařízení pro uprchlíky, kdo jsou klienti, odkud přicházejí a co je u nás čeká. Další část byl pohled psycholožky Mgr. Marcely Landové, která se zaměřila na psychologické aspekty práce v azylových zařízeních, komunikaci s klienty a z psychologického hlediska nám přiblížila klienty samotné. Poslední část přednášky vedla Mgr. Pavla Novotná, PhD., která se zaměřila na obecný přístup k cílové skupině z hlediska speciální pedagogiky. Druhý den jsem navštívila přijímací zařízení v Zastávce u Brna. Měli jsme možnost nahlédnout blíže do procesu první fáze vyřízení žádosti o azyl a vše, co s tím souvisí, jako vstupní procedury, lékařské prohlídky, identifikace osob a karanténa. Nechyběla samozřejmě prohlídka, včetně míst jako výtvarná dílna, kulturní, sportovní a hudební místnost, dětské centrum. Třetí den proběhla prezentace a konzultace našich nápadů na konkrétní tvůrčí dílny s Mgr. Evou Kaličinskou a supervizorem celého projektu Mgr. Petrem Kamenickým. Z teoretického kurzu jsem si odnesla prvotní základní poznatky o uprchlictví obecně a přístupu k této cílové skupině.

13

3 SPRÁVA UPRCHLICKÝCH ZAŘÍZENÍ 2011. Studijní opora [online]. Katedra výtvarné výchovy. Speciální výtvarná výchova. ©2011. [cit. 17.3.2013]. Dostupné z: http://www.ped.muni.cz/kvv/svv/archiv/ content_cz/studijni_opora_suz_2011.pdf

1.2.1. Správa uprchlických zařízení Ministerstva vnitra ČR Nejprve tedy proběhla přednáška Mgr. Petra Pondělíčka na téma Správa uprchlických zařízení.4 Vznik azylových zařízení a středisek se datuje od roku 1990. Do té doby se stát problematice uprchlictví nevěnoval, protože naše země byla sama místem, odkud lidé odcházeli. Po pádu komunistického režimu a otevření hranic se tato situace změnila. Nyní právo azylu nalezneme v Ústavě České republiky v článku 43 Listiny základních práv a svobod. Další důležité normy, které se týkají této problematiky, jsou zákon č. 325/1999 Sb., o azylu ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců ve znění pozdějších předpisů. Azylem a migrací v České republice se zabývají tři složky Ministerstva vnitra – Správa uprchlických zařízení (SUZ), Odbor azylové a migrační politiky (OAMP) a Policie České republiky (PČR). Správa uprchlických zařízení funguje od 1. ledna 1996. Zaměřuje se především na preventivní programy, integraci, repatriaci, materiální vybavování středisek a na poskytování některých služeb pro klienty. Na základě výše zmíněných zákonů je úkolem SUZ poskytnout klientům důstojné podmínky pro život s přihlédnutím na náboženská, etnická a kulturní specifika. SUZ spravuje Azylová zařízení (AZ), která se podle typu dělí na přijímací, pobytová a integrační, dále Zařízení pro zajištění cizinců (ZZC) a Centrum na podporu integrace cizinců (CPIC). Přijímací střediska (PřS) nalezneme na letišti v Praze a v Zastávce u Brna. Jejich úkolem je ubytovat nově příchozí žadatele o mezinárodní ochranu. Zde rovněž probíhají základní vstupní procedury – identifikace totožnosti, zahájení řízení o udělení mezinárodní ochrany, vstupní pohovor, sociální šetření a vstupní zdravotní prohlídka. Toto zařízení nemůže žadatel volně opustit, je mu zde však poskytnuta strava a ubytování, základní hygienické potřeby i lékařská péče, sociální a psychologické služby a volnočasové aktivity v podobě výtvarných dílen nebo hudebního a sportovního vybavení. 14

4 SPRÁVA UPRCHLICKÝCH ZAŘÍZENÍ MINISTERSTVA VNITRA ČESKÉ REPUBLIKY.

Struktura, charakteristika a základní pojmy [online]. Správa uprchlických zařízení MV. ©2013. [cit. 17.3.2013]. Dostupné z: http://www.suz.cz/pages/6.html

Dalším typem azylového zařízení jsou Pobytová střediska (PoS) v Kostelci nad Orlicí a Havířově, která slouží žadatelům po dobu vyřizování jejich žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Tato střediska lze libovolně opouštět, je zde však zajištěna veškerá péče stejně jako v přijímacím středisku. Protože pobyt zde je ale podstatně delší než v PřS, je kladen důraz především na sociální práci a volnočasové aktivity jako dětská centra, výtvarné dílny, knihovny, čajovny a sportovní zázemí. Poslední typ AZ jsou Integrační azylová střediska (IAS) v Jaroměři, Předlicích a v Brně. Tato střediska jsou pro klienty, kterým byla přiznána mezinárodní ochrana, vstoupili do Státního integračního programu a požádali o ubytování v IAS. Ubytování zde je zpoplatněno a maximální doba, kterou zde klienti mohou strávit je 18 měsíců. Jak už z názvu vyplývá, je cílem tohoto střediska především integrace, konkrétně osvojení českého jazyka, získání bydlení a zaměstnání. Do správy SUZ patří rovněž Zařízení pro zajištění cizinců (ZZC) v Bělé pod Bezdězem. Klienty ZZC jsou osoby, které dostaly rozhodnutí o správním vyhoštění a zajištění, dostaly se tedy svým pobytem na území České republiky do rozporu se zákonem. Ani zde samozřejmě nechybí zajištění základních potřeb a možnost využití sportovního vybavení, kulturního a duchovního zázemí. Do správy SUZ patří také Centra na podporu integrace cizinců (CPIC), která nalezneme v Ostravě, Pardubicích, Zlíně, Plzni, Liberci, Karlových Varech, Českých Budějovicích a Olomouci. Cílem těchto center je vytvoření dlouhodobější podpory v oblasti integrace cizinců. Poskytují klientům právní poradenství, sociokulturní kurzy a výuku českého jazyka, internetové zázemí a knihovnu.

15

1.2.2. Psychologické aspekty práce v azylových zařízeních Další částí teoretického kurzu byla přednáška Mgr. Marcely Landové s názvem Psychologické aspekty práce v azylových zařízeních.5 V azylových zařízeních je klientům poskytována mimo jiné i psychologická péče. Setkáváme se zde s různými typy klientů: 1. Účeloví klienti – klienti, kteří žádají o azyl opakovaně (někdy i v několika zemích). Domnívají se, že po předložení dokladu o psychologickém problému, budou mít větší šanci na úspěch při získání mezinárodní ochrany. 2. Sebevědomí klienti – silní, kteří se pouze potřebují vyrovnat s novou situací. 3. Slabí klienti – deprivovaní, kteří často končí v léčebnách, kteří hledají sami sebe a se situací se neumějí vyrovnat. Psychický stav žadatelů o azyl vyplývá z mnoha okolností. Mnoho z nich přijde o veškerý svůj majetek, který rozprodají, aby měli peníze na přechod hranic. Do České republiky tudíž přicházejí s minimem osobních věcí. V pobytovém středisku, kde obvykle čekají na vyřízení svojí žádosti 3-4 roky, ale často i déle, je sžírá zoufalá nečinnost. Ztrácí možnost svobodného rozhodování a svobodného pohybu, nemohou si sami zorganizovat svůj čas a režim dne, přichází o běžné zvyklosti každodenního života a širší vztahový rámec. Mají nulový vliv na svoji budoucnost, respektive na to, jestli získají, nebo nezískají mezinárodní ochranu. Mnozí z nich procházejí reaktivní subdepresí nebo depresí. Navenek se projevují vděčně a spokojeně, uvnitř ale cítí frustraci, hněv a bezmoc z nenaplněných potřeb a stresu. Ti, kteří nepřevezmou zodpovědnost za své rozhodnutí, jsou depresivní, agresivní a nespokojení. Ti, kteří měli dobré postavení a práci, procházejí silnými pocity bezmoci a ztrátou sebevědomí, protože o vše přišli a nyní neznamenají vůbec nic. Se zvládnutím nové složité situace a velkého stresu z migrace může mimo jiné pomoci i práce ve výtvarném ateliéru, kde dojde k odreagování a uvolnění. Ti, kteří navštíví výtvarnou dílnu v azylovém zařízení, zde často řeší problémy, které je trápí. Je vhodné být k jejich trápení otevřený, ale zároveň si udržovat ve vztahu s klientem potřebný odstup. Raději se snažit klienty myšlenkami

5 SPECIÁLNÍ VÝTVARNÁ VÝCHOVA. Reflexivní seminář [online]. Speciální výtvarná výchova. ©2013.

[cit. 16.3.2013]. Dostupné z: http://www.ped.muni.cz/kvv/svv/cz/uprchlicka-zarizeni/reflexivni-seminar

16

dovést jinam, směrem ke tvorbě, aby se odreagovali. Výtvarná tvorba pro ně může být způsobem, jak se vyjádřit beze slov, uvolnit se. Nemusí ale za každou cenu něco vytvořit, samotná práce s materiálem může být dostatečným prostředkem k relaxaci, v tomto případě je proces tvorby důležitější než její výsledek. V každém případě by práce ve výtvarné dílně měla mít arteterapeutický charakter a účinek. Při práci s touto skupinou dochází ke střetu kultur a zvyklostí, proto je důležité nepřekračovat hranici klientů a respektovat je, zároveň ale vyžadovat to samé z jejich strany. Pro klienty je důležitý kontakt s lektorem dílny, který jim může dát pocit, že je někdo bere vážně, váží si jich a snaží se je pochopit, pocit, že vytvořili něco speciálního, že jsou výjimeční a mají svoji hodnotu. Hlavní je individuální přístup ke každému člověku jako svébytné osobnosti. Základem je odbourání stereotypů, které si v sobě neseme, nezbytné je vnímání odlišností a jejich přijetí, nikoli jejich potlačování. Nejčastější problémy, které se objevují u lektorů a dalších pracovníků, kteří se věnují této skupině, jsou syndrom vyhoření a identifikace s klientem.

17

1.2.3. Problematika azylantů z pohledu speciální pedagogiky Posledním přednášejícím byla Mgr. Pavla Novotná. Její téma bylo Problematika azylantů z pohledu speciální pedagogiky.6 Děti uprchlíků, děti se zkušeností s migrací jsou děti se sociálním znevýhodněním ohrožené sociálně patologickými jevy. Jakmile se dostanou do České republiky, platí pro ně povinná školní docházka stejně jako pro děti z České republiky. Na rozdíl od nich však neovládají český jazyk, ve kterém probíhá prakticky celá výuka. Tyto děti prožívají, stejně jako jejich rodiče, stres, často mají trauma a zažívají kulturní šok. Děti azylantů a žadatelů o azyl patří mezi žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. Tito žáci mají právo na bezplatnou přípravu k začlenění do základního vzdělávání, především prostřednictvím zajištění výuky českého jazyka. Škola může zajistit zřízení vyrovnávací třídy, sestavení individuálního plánu pro žáka, nebo zajistit asistenta pedagoga při výuce. Taková výuka by měla mít nižší počet žáků, specifické učebnice, pomůcky, ale i metody výuky. Tyto děti mají přístup k dalšímu vzdělávání, střednímu nebo vyššímu, pouze za předpokladu, že mají oprávněný pobyt na našem území. Do České republiky přichází celá řada dětí. Někteří přicházejí s rodiči nebo s jinými příbuznými, někteří už rodiče nemají, nebo byly z důvodu nebezpečí vyslány samy. Takové děti mohou být pod velkým psychickým tlakem, často zažívají trauma a kulturní šok. Dítě je vystaveno dalšímu stresu, který vzniká odloučením od rodiny, nebo neustálým stěhováním a změnami. Tyto děti jsou velice oslabené a mezi špatné zkušenosti, které mohou prožít, patří i izolace nebo šikana. Z tohoto důvodu je třeba preventivní zavádění multikulturní výchovy a výchovy proti xenofobii a rasismu. Pro třídu je možné zorganizovat tzv. adaptační program. Tento program je zaměřen na práci s diverzitou žáků. Významným prostředkem, který lze využít v této oblasti je také výtvarný projev.

18

6 SPRÁVA UPRCHLICKÝCH ZAŘÍZENÍ 2011. Studijní opora [online]. Katedra výtvarné výchovy.

Speciální výtvarná výchova. ©2011. [cit. 17.3.2013]. Dostupné z: http://www.ped.muni.cz/kvv/svv/archiv/ content_cz/studijni_opora_suz_2011.pdf

1.3. Uprchlická zařízení – Tvůrčí dílny Po teoretické přípravě následovaly samotné tvůrčí dílny. Tvůrčí dílnu jsem absolvovala v Pobytovém středisku v Kostelci nad Orlicí v termínu 10.–13. února 2011. Pracovala jsem v týmu se spolužačkou, občas se k nám někdo připojil, občas někdo ubyl, ale byly jsme vždy minimálně dvě. Do prvního dne jsem vkročila s velkým odhodláním a s přesvědčením, že jsem tu pro klienty, že jim moje pomoc při vlastní tvorbě může být užitečná, zabavit je nebo jim pomoci. Prostě, že jsem tu pro ně. Přišly jsme do dílny a nachystaly vše potřebné. Protože bylo dopoledne a děti byly ve škole, napadlo nás, pozvat si malé děti z dětského centra, kam chodí předškoláci. Pokusili jsme se společně udělat pár monotypů. Měly jsme otevřené tiskařské barvy a nachystané válečky. Děti sice chvíli pracovaly, ale potom je napadlo využít tiskařské barvy a začít otiskovat svoje ruce. Trochu se nám to vymklo a následně už jsme jen stále dokola umývaly malé dětské ruce od tiskařské barvy, která zase tak snadno umýt nejde. Tohle byla moje první zkušenost s dětmi uprchlíků a vedla k poznání, že je třeba být akčnější, pružnější a stále ve střehu. Odpoledne už bylo lepší, přišly starší děti, se kterými se mi pracuje mnohem lépe. Vzniklo pár tisků z koláže a papírořezu, šikovnější vyzkoušely i suchou jehlu. Celkově mě trochu trápilo, jaké téma dětem dát a čím je zaujmout. Nechtěly dělat ani krajiny, ani zvířata, ani lidi. Nejvíce jsem viděla domů, domečků a obydlí, i přesto, že jsem téma zvířete, nabízela skoro každému. Silné téma domu a domova zůstalo typické i nadále. Je to ale pochopitelné vzhledem k tomu, co tito lidé prožívají a co právě řeší. Druhý den jsme trochu změnily taktiku a řekly si, že vyzkoušíme znovu práci s dětmi v dětském centru, ale tentokrát jsme šly za nimi, místo abychom je přivedly do výtvarné dílny jako předchozí den. Vzaly jsme fólie a nechaly děti na ně kreslit. Tohle bylo rozhodně lepší. Děti nebyly v novém prostředí a navíc s tiskařskými barvami, takže je nic nerozrušovalo a lépe pracovaly, když je to už nebavilo, šly si hrát. Jejich kresby jsme následně tiskly podobně jako suchou jehlu. Protože je tato metoda pro malé děti poměrně komplikovaná, nechaly jsme je pouze kreslit a o tisk jsme se už postaraly samy.

19

Odpoledne se také vydařilo mnohem lépe. Myslím, že i taková drobnost jako přesunutí stolu s barvami, aby se k nim dalo dostat pouze z jedné strany, a tak ho lépe ubránit před všemi, kteří si ho chtěli bez dozoru zkoušet, byla užitečná. Celkově jsem svůj přístup k dětem zklidnila a zpomalila a děti reagovaly podobně. Navíc přišli starší chlapci, asi kolem 14 let, a s těmi se mi pracovalo ještě o trochu lépe. Podařily se nám hezké suché jehly s tématy aut, letadel, map, zbraní a písma. Chlapci si již dokázali pod dohledem grafiky připravit i vytisknout sami. Třetí den jsme se rozhodly, že vyzkoušíme také něco jiného než práci s dětmi ve výtvarné dílně, a rozdělily jsme se. Já jsem společně s lektorkou Evou Kaličinskou navštívila černošky z Pobřeží slonoviny. Byl to pro mě vůbec nejsilnější zážitek s tvůrčích dílen. S dospělými se samozřejmě pracuje jinak než s dětmi. Nic není tak spontánní a nic nepřijde samo. Součástí mojí práce v tuto chvíli se tak nejprve stalo sblížení se s těmito dospělými ženami z úplně jiné kultury a jiného koutu světa. Žily tu už poměrně dlouho, proto jazyk nebyla žádná překážka. Povídaly jsme si o všem možném, mým úkolem bylo hlavně poslouchat. Vyprávění však nebylo vždy veselé. Společně jsme nafotily animaci, ve které se převlékám ze svého oblečení do oblečení, které mi půjčily. Bylo to jejich tradiční oblečení, které se na Pobřeží slonoviny nosí. Nechaly se fotit, smály se, bavilo je to. Na chvíli zapomněly na to, co je trápí. Opravdu se odreagovaly. Další velice silný zážitek přišel, když jsme se vrátily do reality a požádaly je o podpis na souhlas se zveřejněním fotografií. Ten totiž podepsat nechtěly. Na fotkách jsou prý veselé a smějí se a to prý ve skutečnosti nejsou. Každý den brečí a trápí se a z těch fotek by to vypadalo, že se mají skvěle a nic jim nechybí. Při jejich slovech jsem si uvědomila, co všechno musí zažívat a jak těžké to musí být. Obdivovala jsem je, že i přes to přese všechno se v nich najde tolik síly, odvahy a vstřícnosti, aby se nám věnovaly a řešily s námi takové malichernosti jako focení animace. Uvědomila jsem si jejich bezmoc a i vlastní bezmoc, že jim nemůžu nijak pomoci, kromě toho, že si je poslechnu a na chvíli je přivedu na jiné myšlenky. Celé tvůrčí dílny pro mě byly přínosné hned v několika ohledech. Poznala jsem tuto výjimečnou cílovou skupinu a pochopila zásady práce s ní, různé přístupy, pohledy a možnosti. Měla jsem možnost nahlédnout do jiných světů, kultur i způsobů života. Měla jsem možnost rozvíjet sama sebe, svoji empatii a schopnost komunikace.

20

1.4. Uprchlická zařízení – Reflexivní seminář Posledním bodem celého kurzu byl reflexivní seminář7 s Mgr. Marcelou Landovou. Na tomto semináři došlo k sebereflexi prostřednictvím zažitých psychologických momentů v tvůrčích dílnách. Proběhlo zhodnocení celých dílen, výsledků práce, ale také kontaktu s klienty. Naším cílem bylo shrnout nejenom naše postřehy, co se týče dílny samotné, ale i zkušenosti, které jsou přenosné pro další praxi v jiných zařízeních a s jinými klienty. Důležité bylo také uvědomění si, které z nabytých zkušeností jsou přenosné do našeho osobního života, ať už v jednání s druhými lidmi nebo práci s lidmi. Smyslem bylo také najít a pojmenovat vlastní limity a najít způsob, jak by se daly překročit. Témata našeho setkání byla: moje očekávání a nejistoty, moje silné okamžiky, moje investice a zisky a moje krize. Před začátkem kurzu jsem si uvědomila velké očekávání, které mám od sebe nejen já, ale i lektoři kurzu. Nejprve jsem se na dílny velice těšila. Na to, že se seznámím s lidmi různých národností, že uslyším různé cizí řeči a poznám kulturní odlišnosti. Také na to, že si užiji práci s kreativními lidmi, naučím je nové věci, něčím je zabavím a něco nového jim přinesu a předám. Postupně jsem se ale začala obávat vlastních očekávání a vlastních limitů a nedostatků. Začaly přicházet obavy typu: Co když je nebudu umět vést tak, aby to k něčemu bylo? Co když nebude výsledek dostatečně dobrý? Co když je tvorba nezabaví a neuspokojí? Spíše jsem se obávala sama sebe a vlastní neschopnosti než čehokoli, co by se týkalo klientů. Řekla jsem si, že bude nejlepší na nic nemyslet a počkat, co přijde. Součástí reflexe bylo také rozebrání silných okamžiků. Silných okamžiků se odehrálo více. Jeden z nich byl například práce s chlapcem, který nic nechtěl kreslit, ale zjistila jsem, že umí psát perské písmo. Strávili jsme tím asi dvě hodiny a udělali i suchou jehlu. Písmo ho ale bavilo a sám suchou jehlu vytiskl asi sedmkrát. A bylo vidět jakou má radost, že se o to zajímám, vysvětloval mi jednotlivé znaky a ukazoval jednotlivá slova. Podařilo se mi ho motivovat a nadchnout pro práci skrze zájem, který jsem o něj a o to, co umí, projevila. Přestože výsledek jeho práce nebyl nijak monumentální, považuji to za velký úspěch.

7 SPECIÁLNÍ VÝTVARNÁ VÝCHOVA. Reflexivní seminář [online]. Speciální výtvarná výchova. ©2013.

[cit. 16.3.2013] Dostupné z: http://www.ped.muni.cz/kvv/svv/cz/uprchlicka-zarizeni/reflexivni-seminar

21

Další silný okamžik pro mě byla práce s černoškami s Pobřeží slonoviny. Byly úžasně spontánní, chtěly se fotit, výborně se u práce odreagovaly. Vypadaly, že z toho mají radost. Myslím, že jsme našly nějakou společnou vlnu pro práci. Na závěr se otevřely a začaly vzpomínat a vyprávět. Vyprávěly o hrozných věcech, které prožily. Jedna začala i plakat. Uvědomila jsem si vlastní bezmoc a neschopnost jim pomoci. Nebyly to jen pozitivně silné okamžiky, které jsem na této praxi zažila. Chvílemi to bylo i smutné, stresující a úzkostné. Po všech stránkách ale velice přínosné. Jedinou mojí investicí byla energie. Té jsem sice investovala hodně, ale taky se mi několikrát vrátila a rozhodně to stálo za to. Celkově jsem více získala, než do toho dala a zážitky předčily očekávání. Mezi zisky rozhodně počítám zkušenosti, zážitky a vzpomínky a ujasnění si svých cílů a pocitů při práci s touto skupinou. Malou krizi jsem prožila hned první den. Po rozhovoru s lektory a rekapitulací práce za první den, jsem cítila lehký nátlak na to, aby práce vypadaly skvěle. Musela jsem se tedy smířit s pocitem, že něco jiného se po mě chce a něco jiného chci já. Od svého rozhodnutí jsem ale neustoupila, abych nezklamala sama sebe. Tvorba jako zážitek a odreagování, otevření se a navození jiných myšlenek pro mě byly i nadále důležitější než samotný výsledek práce. Reflexivní seminář byl důležitou tečkou za tvůrčí dílnou a celým kurzem.

22

1.5. OPU – Začátek ve svém Další projekt týkající se cizinců, kterého jsem se zúčastnila, má název Začátek ve svém8. Tento projekt realizuje Organizace pro pomoc uprchlíkům od 1. 3. 2012, je financován z prostředků ESF prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a státního rozpočtu ČR. Začátek ve svém je pro všechny cizinky ze třetích zemí, které jsou přihlášeny na úřadu práce po dobu delší než šest měsíců nebo se vracejí do pracovního procesu po mateřské dovolené. Jedná se o všestranný podnikatelský program na podporu zahájení a rozvoje samostatně výdělečné činnosti. Náplní osmitýdenního kurzu podnikání jsou informace týkající se legislativy, marketingu, sestavení individuálního podnikatelského plánu a rozvoje měkkých dovedností. Po dokončení vzdělávacího programu dostanou klientky k dispozici pracovníka z Organizace pro pomoc uprchlíkům, který jim bude pomáhat v realizaci a naplnění vlastního podnikatelského plánu prostřednictvím pomoci se založením živnosti, doprovodu na potřebné úřady, vytvoření marketingové strategie a webových stránek a další potřebné činnosti. Celý kurz je bezplatný a nabízí bezplatně rovněž možnost hlídání dětí, během účasti matky na vzdělávacím kurzu nebo proplácení cestovného na kurz. Do tohoto kurzu jsem se zapojila s vědomím, že bych ráda získala první potřebné informace pro napsání své knihy. Zapojila jsem se do něj 25. a 26. 6. 2012 ve fázi, kdy se klientky učily pracovat s internetem a pod vedením lektorky si vytvářely vlastní webové stránky, na kterých měly prezentovat svůj podnik. Mým úkolem tedy bylo věnovat se klientkám, které nebyly tak zběhlé v práci s internetem a nestačily celé skupině a lektorce. Mimo to jsem si pro sebe určila cíl. Zjistit, co cizince, kteří jsem přijdou, nejvíce překvapí. Využila jsem tedy možnosti přestávek a popsala klientkám svůj problém a svoji zamýšlenou práci – knihu pro děti cizinců o České republice. Nápad se jim líbil a samy projevily o takovou knihu zájem. Prosila jsem je tedy o rady ohledně témat, kterým by se kniha měla věnovat, co by v ní nemělo chybět. Ptala jsem se, v čem jsou rozdílné naše země a co je nejvíce překvapilo, když přijely do České republiky. Ženy byly z různých zemí a proto i jejich názory byly různé. V to jsem ale doufala, protože ani moje kniha neměla být pro jednu určitou skupinu z určité země. Nejčastěji

8 ORGANIZACE PRO POMOC UPRCHLÍKŮM. Nové kolo projektu [online]. OPU, o.s. Poslední revize: 12.04.2012 [cit. 20.3.2013]. Dostupné z: http://www.opu.cz/cz/article/180

23

se opakovaly témata jídel a svátků, pak také oblečení a celkového chování žen na veřejnosti. Dostaly jsme se i ke sportu a běžným věcem, klientky neopomněly srovnat ani vlastnosti a mentalitu nás Čechů, to jak některé věci oproti nim vnímáme různě, jinak jednáme a jinak některé věci řešíme. Z těchto prvních impulzů jsem vycházela a zahrnula je i do textu svojí knihy, ve které se všechna tato a další témata objevují.

24

2. Autorská kniha – Jedno ČR překvapení Nyní se dostávám k hlavní části svojí práce – ke knize Jedno ČR překvapení. Po prvotních zkušenostech, které jsem popsala výše, jsem se začala o problematiku uprchlictví a integrace více zajímat. Zamyslela jsem se nad tím, jak pomoci uprchlíkům a všem cizincům, kteří přicházejí do České republiky. Jak jim usnadnit integraci, především ale pochopit dění kolem nich, které je pro ně cizí a neznámé. Rozhodla jsem se tedy vyrobit knihu, která popisuje to, co znám nejlépe a je mi tedy blízké, knihu o životě v České republice. Protože moje první práce v uprchlickém táboře byla s dětmi a celkově se více zaměřuji na děti, rozhodla jsem se svoji knihu věnovat právě jim. Zatímco dospělí, kteří přijdou do cizí země, se potýkají s problémy jako překonání jazykové bariéry, hledání bydlení, zaměstnání, vyřizování různých povolení nebo, co se uprchlíků týká, vyřizování žádostí o azyl a vše s ním spojené, děti mají trochu jiné starosti. Nový jazyk se zpravidla naučí rychleji a celkově se lépe přizpůsobí nové situaci. Chodí do školy spolu s českými dětmi a musí tak poznat nejen jejich zvyklosti a způsob života, ale i to jak s nimi vycházet a jak mezi nimi žít. Právě pro tyto děti je určena moje kniha. Není omezena věkem ani zkušenostmi a okolnostmi, za kterých sem dítě přichází. Nezáleží na tom, jestli je to uprchlík, nebo není, jestli je mu deset nebo patnáct let. Za předpokladu, že umí číst a ovládá český jazyk, se do ní může začíst prakticky každý, kdo by se rád dozvěděl něco o životě v České republice. Všechny, kteří si knihu přečtou, bych chtěla prostřednictvím textů, ilustrací a her zapojit do integračního procesu a to příjemným poznávacím způsobem. Kniha by měla usnadnit pochopení různých témat, které se týkají České republiky, lidí, zvyků, běžného života, jídla a dalších témat, na které se více zaměřím v podkapitole Příběh. Kniha je doplněna jednoduchými hrami a samolepkami, které četbu a práci s knihou ještě více zpříjemní a umožní tak nenásilným způsobem zapamatování si některých informací. V následující části se tedy zaměřím nejprve na autorský text, poté na ilustrace v knize, jejich zpracování a úpravu textu, vazbu knihy, aktivizační prvky v knize a přiložené hry.

25

2.1. Autorský text Nyní se budu věnovat svému autorskému textu. V podkapitole inspirace shrnu publikace a další zdroje, které mě inspirovaly k napsání knihy. V těchto zdrojích jsem získala většinu témat, o kterých v knize píši. Následující podkapitola se týká konkrétně příběhu, který jsem napsala. Vysvětluje, čím se kniha zabývá, jaká témata popisuje. Zdroje, které jsem využila při psaní příběhu, jsou uvedeny v závěru práce – v seznamu použitých zdrojů.

2.1.1. Inspirace Teď tedy již konkrétně ke zdrojům, ze kterých jsem vycházela při hledání témat pro svoji knihu. Jak jsem se již zmínila výše, první témata, která jsem se rozhodla v knize zpracovat, jsem získala od cizinek samotných. Po konzultaci s pracovnicemi Organizace pro pomoc uprchlíkům, především s lektorkou kurzu Uprchlická zařízení Mgr. Evou Kaličinskou, jsem přidala další témata, která považovaly za nezbytné, například chození na návštěvy, do školy, školní pomůcky, chození včas na smluvené schůzky a podobně. Všechna tato témata zní velice triviálně a samotnou by mě nenapadla, proto tyto rady považuji za velice cenné a nenahraditelné. První knihou, která mi pomohla najít témata pro můj příběh, je A Cross Cultural Guide to Czechoslovakia9. Její autorka Wendy W. Luers, manželka amerického ambasadora v letech 1983-1986, zde popisuje své zkušenosti s tehdejším Československem. Průvodce byl určen jejím známým, kteří sem cestovali, byl distribuován jako samizdatový strojopis. Kniha, kterou jsem četla, je doslovným přepisem, který se svolením autorky vydala Barbora Klímová v rámci projektu A Crosscultural Guide.10 Průvodce popisuje mnoho témat z pohledu cizinky, která tu žije. Jsou to například historie, každodenní život, komunikace, hodnoty a vztahy, zvyky a svátky, kultura, cestování, nakupování a služby, zábava, sport, zájmy a další témata. Knihou jsem se inspirovala především pro zvolení svých vlastních témat, protože informačně je tato kniha samozřejmě zastaralá. 9 LUERS, W. Wendy. Czechoslovakia ‒ A Cross Cultural Perspective. Brno: A Crosscultural Guide, 2010, 66 s. 10 Kniha vyšla v nákladu 300 kusů za podpory Krajské galerie výtvarného umění ve Zlíně a Ministerstva kultury České republiky. Vytiskla Polygra, Brno, 2010.

26

Další kniha, která mi umožnila nahlédnout především do toho, jaké je to v jiných zemích, se jmenuje Jak se domluvit s jinými?11 Text vychází především z vlastních zkušeností autora Jana Bouzka, který pracoval jako archeolog, antropolog a vysokoškolský učitel v mnoha zemích světa. Jak už z názvu vyplývá, kniha se zabývá především komunikací, konkrétně v euroamerickém světě i mimo něj. Při popisech různých zemí, poměrů, které zde panují, historii zemí, chování a zvyků jejich obyvatel, jsem si postupně vyjasňovala, která témata budou a která nebudou pro moji knihu přínosná. Další knihou, kterou jsem využila, je Jeden rok v nové zemi12 od Andrey Krchové. Tuto knihu vydala Evropská kontaktní skupina, která pracuje s cizinci a cizinkami v České republice. Publikace vychází z průzkumů, jejichž výsledky ukazují, že informovanost a vzájemné poznání jsou základem pro odstranění diskriminace a stereotypů. Stejně jako moje kniha i kniha Jeden rok v nové zemi zasazuje témata do příběhu. Zároveň je také učebnicí češtiny, deníkem a průvodcem integrací. Na rozdíl od mého příběhu je ale zaměřena především na dospělé, kteří přijeli žít nebo pracovat do České republiky. Tedy i témata, na která je kladen důraz se liší. Publikace je fiktivním deníkem ukrajinské rodiny Kovalenko, která v České republice žije již čtyři roky, stále však naráží na problémy spojené s prací, školou, češtinou, zdravotnictvím a podobně. Hlavní témata knihy jsou podmínky pobytu v ČR, práce, sociální podpora, zdravotnictví, vzdělávání, historie a kultura, život v české společnosti. Kniha v sobě spojuje různé složky, které jsou nezbytné pro integraci cizinců. Další nezbytnou inspiraci jsem čerpala z Deníku migranta, migrantky13, který rovněž vydala Evropská kontaktní skupina. Formou psaných deníkových záznamů se osm žen a mužů svěřuje se svojí zkušeností s migrací a životem v České republice. Tento deník byl pro mě přínosný především tím, že jsem se mohla dozvědět něco o nově příchozích cizincích z velice osobní strany, ke které bych se v normální situaci dostávala velice obtížně a velice zdlouhavým procesem.

11 BOUZEK, Jan. Jak se domluvit s jinými? Úvod do mezikulturní komunikace. Praha: Triton, 2008, 175 s. ISBN 978-80-7387- 043-0.

12 KRCHOVÁ, Andrea. Jeden rok v nové zemi. Praha: Evropská kontaktní skupina, 2012, 160 s. ISBN 978-80-904452-5-3.

13 KRCHOVÁ, Andrea. Evropská kontaktní skupina v České republice. Deník migranta, migrantky. [online].

2009 [cit. 22.3.2013]. Dostupné z: http://www.ekscr.cz/content/files/Denik_migranta_migrantky_email.pdf

27

Další velkou inspirací mi byl projekt Jsme lidé jedné Země14, který pořádala Organizace pro pomoc uprchlíkům. Projekt se zaměřil na prevenci rasismu a xenofobie na základních školách. Skrze multikulturní výchovu a vzdělávání o migraci a migrantech žijících v České republice se posilovaly pozitivní postoje dětí k multikulturní společnosti. Dvouletý program byl založen na setkávání s migranty, využití interaktivních metod výuky, kreativním využití informačních a komunikačních technologiích a e-learningovém kurzu. Metodika tohoto projektu mi vyjasnila především to, jaké informace a jakým způsobem je dobré dětem předávat. Z dalších inspirativních zdrojů bych chtěla jmenovat webové stránky Doma v ČR15, kde je mnoho cenných rad a příruček volně ke stažení, které se týkají pobytu v ČR, rodiny, zaměstnání, bydlení, zdravotnictví, vzdělávání, financí a dalších témat. A v neposlední řadě zajímavý projekt Czechkid16, který je zábavným nástrojem pro zavedení multikulturní výchovy do škol. Publikací a internetových stránek, které se věnují přiblížení informací o České republice cizincům, je opravdu velké množství. Většina se zaměřuje především na dospělé a otázky, které řeší. Mým cílem ale není je v této práci všechny zmapovat, proto jsem se omezila pouze na ty, ze kterých jsem vycházela já pro napsání svého příběhu.

28

14 ORGANIZACE PRO POMOC UPRCHLÍKŮM. Jsme lidé jedné Země [online]. OPU, o.s. ©2010 [cit. 23.3.2013]. Dostupné z: http://www.lidejednezeme.cz/

15 DOMA V ČESKÉ REPUBLICE. Pomáháme cizincům najít zde druhý domov [online]. Doma v ČR. ©2007 [cit. 30.3.2013]. Dostupné z: http://www.domavcr.cz/o-webu

16MOREE, DANA. Czechkid [online]. [cit. 30.3.2013]. Dostupné z: http://www.czechkid.cz/index.html

2.1.2. Příběh Nyní se zaměřím na příběh samotný. Název příběhu a celé knihy je Jedno ČR překvapení. Název vznikl slovní hříčkou z ustáleného slovního spojení jedno velké překvapení, které se používá, když je někdo něčím velice překvapen a udiven. Cizinci, kteří přijdou do České republiky, musí častokrát zažívat stejný pocit. Česká republika je pro ně jedním velkým překvapením, proto můj název Jedno ČR překvapení. Kniha vypráví příběh o jedenáctileté Aničce Novákové, která bydlí v České republice a prostřednictvím krátkých příběhů se zaměřuje na nejrůznější aspekty běžného života. Celý příběh je rozdělen do čtyř velkých kapitol – jaro, léto, podzim a zima. Každá kapitola obsahuje čtrnáct krátkých příběhů. V každém ročním období se tak nezávisle na sobě mohou objevovat témata, která je nutné opakovat, protože naráz by byla příliš dlouhá, je to například historie naší země. V kapitole Jaro najdete první představení Aničky, její rodiny a jejích přátel. Jako v každém z ročních období, i zde je krátká charakteristika měsíců, které do období patří, svátků, významných dnů a tradic, které jsou aktuální pro tohle období. Dalším příběhem je popis týdne. V knize se objevuje řada jednotlivých příběhů, které pro nás Čechy mohou vyznít až banálně a samozřejmě. V každém příběhu je ale něco ukryto, žádný není samoúčelný. V příběhu Můj týden to je například to, že je důležité chodit včas, že se do školy chodí každý den (kromě soboty a neděle), co se obvykle dělá o víkendu a jak je vhodné rozdělit si úkoly v domácnosti. Jsou to problémy, které pro mnoho cizinců nejsou takovou samozřejmostí, jako pro nás. V této kapitole je také první zmínka o České republice obecně. Zde je to prostřednictvím domácího úkolu a výuky ve škole. V každé kapitole je také jedna klasická česká pohádka, zde je to O perníkové chaloupce. Dále se objevují témata historie naší země, oslavy narozenin, českého jídla (prostřednictvím receptů), školy a šikany. Dalším ročním obdobím je léto, je tedy i další kapitolou knihy. Zde se objevuje téma svatby a významných osobností České republiky. V létě se společně s Aničkou vydáváme na prázdniny, nejprve navštěvujeme hlavní město Prahu a její památky, poté jede Anička (jako každý rok) na chatu do Orlických

29

hor. Zde je prostor pro typické zájmy jako houbaření nebo sbírání borůvek. Po návratu z dovolené se Anička setkává s domácím násilím, které je problémem u jejích sousedů. Prostřednictvím vyprávění dědečka, který se zajímá o historii, není ani o velkých letních prázdninách opomenuto něco z historie naší země. Léto uzavírá pohádka Hrnečku, vař! S podzimem přichází i návrat do školy a první úkoly. Takovým prvním úkolem, který musí Anička řešit, jsou česká přísloví. Podzim, to ale není jen škola, je to i zábava v podobě pouštění draka, nebo vyrábění zvířátek z kaštanů. Anička se také zamýšlí nad tím, jaké by chtěla mít v budoucnu povolání. Zapojuje se také do soutěže s tématem českých zvířat. V knize se objevují i vážná témata. V kapitole podzim je to téma homosexuality a registrovaného partnerství, hříchu a žebříčku lidských hodnot, prostřednictví automobilové nehody se Anička seznámí také s důležitými krizovými čísly a tím, jak si je zapamatovat a co v takové situaci dělat. Ani v tomto oddíle nechybí něco z historie naší země a pohádka, tentokrát O Budulínkovi. Absolutně běžnou záležitostí by se mohl zdát nákup. Prostřednictvím běžného rozhovoru jsou popsány a vysvětleny situace, které nastanou v obchodě. Poslední kapitolou je zima. Důraz je pochopitelně kladen na Vánoce a vše, co k nim patří – přípravy, tradice, pečení cukroví a podobně. Poslední díl historie naší země se dostává do současnosti. K zimě patří také zimní radovánky – stavění sněhuláka, bruslení, sáňkování, koulování. To vše samozřejmě musí dělat i Anička. Trochu to ale přežene a onemocní. Na Vánoce už je ale zdravá a může si je naplno užít. Následuje Silvestr a Tři králové. Ani v tomto období nechybí něco z české kuchyně a pohádka O Červené karkulce. Nový rok začíná smutnou událostí – umrtím v rodině. Říká se ale, že když někdo umře, někdo nový se narodí. A tak je tomu i v tomto příběhu, který uzavírá šťastná zpráva o tom, že se rodina bude stěhovat do nového domu a narodí se jim miminko. Celý příběh má charakter spíše kratších příběhů. Není určen k přečtení naráz, ale k postupnému čtení a zažití si jednotlivých situací. Příběhy na sebe nijak výrazně nenavazují, proto je takové čtení možné. V každém příběhu se také vyskytuje nějaká aktivizační činnost nebo otázka, na kterou si může čtenář odpovědět, nebo o ní diskutovat s tím, s kým knihu čte. 30

2.2. Ilustrace Styl a podoba ilustrací logicky vychází z mojí předchozí práce a navazuje na způsob vytváření ilustrací, které jsem dělala v předchozích knihách. Jedná se však o nové zpracování, které jsem ještě nepoužila. Také logicky vychází z textu, respektive z toho, pro koho je text určen. Spojení kreseb a reálných fotografií jsem využila především z toho důvodu, že některým dětem z jiných kultur, může být vizualita stylizované kresby příliš vzdálená a nesrozumitelná. Fotografie jim tedy pomohou přiblížit reálnou skutečnost. Každý příběh v knize má svoji ilustraci, není zde žádná dvojstrana, na které by byl pouze text. Je to z důvodu, který jsem zmínila již v předchozím textu. Kniha je určena pro kratší čtení jednotlivých příběhů postupně, proto je třeba, aby každý jednotlivý příběh měl i vizuální podobu, která upoutá čtenáře. Každou kapitolu uvozuje dvojstránka s obsahem a typickými věcmi, které se vztahují ke každému z období.17 Pro předsádky, úvodní a závěrečné strany knihy jsem vyrobila čtveřici lvů v barvách, které jsem si zvolila pro jednotlivá období. Moji lvi jsou upravenou podobou českého lva ze státního znaku České republiky. Tito lvi tvoří předsádky a provázejí knihou, objevují se také v každé části o historii naší země.18 Další ilustrace jsou vyrobeny třemi způsoby. Prvním způsobem jednoduchá lineární kresba perem a černou tuší, v některých částech doplněná vybarvenou plochou.19 Druhý způsob je kombinace kresby a fotografie, respektive výplně či podtisku kresby, nebo doplnění kresby.20 Posledním typem je reálná fotografie samotná, většinou poskládaná z více různých fotografií.21 Každou kresbu jsem naskenovala a pomocí grafického programu Adobe Photoshop, odstranila bílé pozadí a dále kresbu upravovala. Přidání fotografie do některých kreseb probíhalo tak, že jsem vložila fotografii pod kresbu a okolí, které přesahovalo linii kresby, jsem odstranila. Výběrem z fotografií a překrýváním, kombinováním a skládáním výběrů vznikl poslední typ ilustrací.

31

17 viz příloha č. 1 18 viz příloha č. 2 19 viz příloha č. 3 20 viz příloha č. 4 21 viz příloha č. 5

2.3. Úprava textů a ilustrací Po napsání celého textu a vytvoření všech ilustrací, následovalo jejich komponování dohromady s textem v programu Adobe InDesign. Sazba je vysázena písmem Cronos Pro, řezem light. Jde o bezpatkové písmo, s jehož čitelností mám ale dobrou zkušenost, proto jsem ho zvolila pro tuto práci. Jedním z důvodů je i to, že kniha není určena pro dlouhé čtení, jak už jsem již zmínila. Velikost písma 14 je spolu s větším meziřádkovým prokladem vhodná pro děti. Text využívá ještě dalších odlišovacích prvků a řezů. Zesílená kurzíva je využita pro otázky a aktivizační úkoly. Řez regular je využit pro básničky, písničky, recepty a návody, které se v textu objevují. Pro každé období jsem vybrala jednu barvu. Jaro má žlutou, léto červenou, podzim hnědou a zima modrou. V těchto barvách jsou nadpisy jednotlivých kapitol, názvy příběhů, aktivizační otázky a úkoly, básničky a písničky, vyznačení rozsáhlejšího rozhovoru (vždy jedné z osob, která mluví) a paginace na straně. Tak jak se mění roční období (respektive kapitoly) mění se i podoba těchto prvků. Po vložení hotových ilustrací do textu následovalo jejich skládání do vhodných a přiměřených kompozic tak, aby se všechny části textu i ilustrací vzájemně doplňovaly. Těchto kompozic je v knize celá řada, objevují se ilustrace uvnitř textu, ilustrace na půl strany nebo celostránkové ilustrace.22 Celá kompozice je ještě na mnoha místech doplněná mým ručně psaným písmem, které často komentuje ilustrace a dotváří tak celou ilustraci a zároveň je spojnicí mezi textem a kresbou samotnou.

32

22 viz přílohy č. 6, 7, 8

2.4. Vazba knihy a adjustace her Po uspořádání celé knihy v jeden celek, následoval její tisk na digitální laserové tiskárně a vazba. Formát knihy je 17,5 cm na šířku a 28 cm na výšku. Po připravení dvojstránek do složek, následovalo jejich sešití, zpracování hřbetu a ořízky, opatření bloku ručními kapitálky a záložkou a zavěšení do připravených pevných desek. Ke knize patří také soubor her – pexeso, samolepky, které lze použít volně, nebo jimi dotvořit knihu a karetní hra. Tyto hry jsou spolu s knihou adjustovány do látkového pouzdra, které se uzavírá stužkou v barvě trikolory.

2.5. Aktivizační prvky knihy a hry Jak jsem již v předešlém textu zmínila, každý příběh doplňují aktivizační otázky a úkoly. V textu jsou zvýrazněné zesílenou kurzívou, v barvě podle kapitoly. Slouží k zamyšlení a případné diskuzi. Jsou to otázky na čtenáře samotného, například: A co baví tebe? Kdo patří do tvé rodiny? Kdo jsou tvoji kamarádi? Dále jsou to otázky vědomostní, například: Co víš ty o České republice? Znáš taky něco z historie země, ze které pocházíš? Někdy se místo otázky vyskytuje malý úkol, například napiš, vyprávěj, nakresli, škrtni, přiřaď a podobně. Kniha se tak stává živým měnícím se objektem, který čtenář svojí aktivitou přetváří a doplňuje. Knihu lze dotvořit vlastními zásahy nebo prostřednictvím samolepek 23, které jsou ke knize přiložené. Samolepky lze použít také volně. Další částí hry je pexeso 24, které se hraje tradičním způsobem. Pro objasnění pravidel ale nechybí kartička, která způsob hry popisuje. Stejně jako na samolepkách, jsou i na pexesu vybrané ilustrace z knihy. Poslední je karetní hra 25 s jednoduchým principem. Na každé kartičce je vědomostní otázka, která se týká České republiky. Když hráč otázku zodpoví správně, kartičku si ponechá, pokud na ni odpoví špatně, vloží ji dospodu balíčku. Vyhrává ten, který správně odpověděl nejvíce otázek a má tedy nejvíce kartiček. Na všechny otázky je možné nalézt odpověď v knize.

23 viz příloha č. 9 24 viz příloha č. 10 25 viz příloha č. 11

33

3. Závěr Vytvořila jsem knihu Jedno ČR překvapení, která má být pomocníkem při integraci dětem uprchlíků a cizinců. Jejím cílem je pomoci vyrovnat se s tím, co migrace obnáší, snadněji poznat novou zemi, seznámit se s lidmi a jejich zvyky, nahlédnout do obyčejného života lidí, kteří žijí v České republice. Kniha má nejen poučovat, ale také pobavit a příjemnou formou prostřednictvím her umožnit zapamatování si některých informací. Skrze příběh vtahuje kniha do obyčejných dennodenních situací a umožňuje čtenářům, aby si je prožili a snáze jim porozuměli. Tvorba knihy takového rozsahu pro mě byla významnou zkušeností, získávání informací pro její napsání mi významně rozšířilo pohled na celou problematiku, zpracování celé knihy pro mě bylo velkou výzvou. Doufám, že se mi podaří knihu dostat mezi čtenáře, pro které je určena, aby jim byla k pobavení ale i k užitku.

34

4. Seznam použité literatury

Zdroje pro teoretickou část práce Literární zdroje: ŠIŠKOVÁ, Tatjana. Menšiny a migranti v České republice: My a oni v multikulturní společnosti 21. století. Praha: Portál, 2001, 200 s. ISBN 80-7178-648-9. NIESSEN, Jan. Rozmanitost a soudržnost: nové úkoly v oblasti integrace imigrantů a menšin. Praha: Nakladatelství Rady Evropy, 2000, 120 s. ISBN 92-871-4345-5. LUERS, W. Wendy. Czechoslovakia ‒ A Cross Cultural Perspective. Brno: A Crosscultural Guide, 2010, 66 s. KRCHOVÁ, Andrea. Jeden rok v nové zemi. Praha: Evropská kontaktní skupina, 2012, 160 s. ISBN 978-80-904452-5-3. BOUZEK, Jan. Jak se domluvit s jinými?: Úvod do mezikulturní komunikace. Praha: Triton, 2008, 175 s. ISBN 978-80-7387- 043-0.

Internetové zdroje: SPECIÁLNÍ VÝTVARNÁ VÝCHOVA. Uprchlická zařízení [online]. Speciální výtvarná výchova. ©2013. [cit. 16.3.2013]. Dostupné z: http://www.ped.muni.cz/kvv/svv/ SPECIÁLNÍ VÝTVARNÁ VÝCHOVA. Reflexivní seminář [online]. Speciální výtvarná výchova. ©2013. [cit. 16.3.2013] Dostupné z: http://www.ped.muni.cz/kvv/svv/cz/uprchlicka-zarizeni/reflexivniseminar

35

SPRÁVA UPRCHLICKÝCH ZAŘÍZENÍ MINISTERSTVA VNITRA ČESKÉ REPUBLIKY. Struktura, charakteristika a základní pojmy [online]. Správa uprchlických zařízení MV. ©2013. [cit. 17.3.2013]. Dostupné z: http://www.suz.cz/pages/6.html SPRÁVA UPRCHLICKÝCH ZAŘÍZENÍ 2011. Studijní opora [online]. Katedra výtvarné výchovy. Speciální výtvarná výchova. ©2011. [cit. 17.3.2013]. Dostupné z: http://www.ped.muni.cz/kvv/svv/archiv/content_cz/studijni_ opora_suz_2011.pdf ORGANIZACE PRO POMOC UPRCHLÍKŮM. Nové kolo projektu [online]. OPU, o.s. Poslední revize: 12.04.2012 [cit. 20.3.2013]. Dostupné z: http://www.opu.cz/cz/article/180 KRCHOVÁ, Andrea. Evropská kontaktní skupina v České republice. Deník migranta, migrantky. [online]. 2009 [cit. 22.3.2013]. Dostupné z: http://www.ekscr.cz/content/files/Denik_migranta_migrantky_email.pdf ORGANIZACE PRO POMOC UPRCHLÍKŮM. Jsme lidé jedné Země [online]. OPU, o.s. ©2010 [cit. 23.3.2013]. Dostupné z: http://www.lidejednezeme.cz/ DOMA V ČESKÉ REPUBLICE. Pomáháme cizincům najít zde druhý domov [online]. Doma v ČR. ©2007 [cit. 30.3.2013]. Dostupné z: http://www.domavcr.cz/o-webu MOREE, DANA. Czechkid. [online]. [cit. 30.3.2013]. Dostupné z: http://www.czechkid.cz/index.html

36

Zdroje pro praktickou část práce Literární zdroje: HARNA, Josef a kol. Vlastivěda, obrazy ze starších českýchdějin. Všeň: Alter, 2006, 63 s. ISBN 80-85775-44-1. STŘÍBRNÁ, Iva a kol. Vlastivěda 4: hlavní události nejstarších českých dějin. Brno: Nová škola, 2004, ISBN 973-445. FRONK, Václav a kol. Dějepis: učebnice pro základní školy a víceletá gymnázia. Plzeň: Fraus, 2010, ISBN 978-80-7238-561-4. ČAPKA, František. Dějepis 9: Novověk, Moderní dějiny. Brno: Nová škola, 2010, 143 s. ISBN 978-80-7289-296-9. CHALUPA, Petr a kol. Zeměpis 9: Česká republika. SPN: Praha, 2009, ISBN 978-80-7235-415-3.

Internetové zdroje ETIKETA. V restauraci [online]. Česká televize. ©1996-2003. [cit. 7.2.2013]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/porady/1124997157-etiketa-v-restauraci /204522161300013/?tema=detail KUDY Z NUDY.CZ. Praha [online]. Czech Tourism. ©2013. [cit. 15.2.2013]. Dostupné z: http://www.kudyznudy.cz/Kam-pojedete-/Praha.aspx NEJVĚTŠÍ ČECH. Volte největší osobnost Čech, Moravy a Slezka [online]. Česká televize. ©1996-2005. [cit. 9.2.2013]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/specialy/nejvetsicech/ 37

ČESKÁ REPUBLIKA. Oficiální web ČR [online]. Ministerstvo zahraničí. ©2013. [cit. 20.2.2013]. Dostupné z: http://www.czech.cz/cz/Home WIKICITÁTY. Česká přísloví [online]. WIKIQUORE.ORG. Poslední revize: 19. 4. 2013. [cit. 24.2.2013]. Dostupné z: http://cs.wikiquote.org/ wiki/%C4%8Cesk%C3%A1_p%C5%99%C3%ADslov%C3%AD CENTRUM.CZ. Svátky [online]. Centrum Holdings. ©1999-2013. [cit. 3.3.2013]. Dostupné z: http://svatky.centrum.cz/svatky/statni-svatky/novy-rok-13/ ŠKOLNÍ SVĚT. Návod na výrobu draka [online]. ACTIVA spol. s. r. o. ©20.9.2012. [cit. 24.2.2013]. Dostupné z: http://www.skolnisvet.cz/navod-na-vyrobu-draka/ RECEPTY.VARENI.CZ. Recepty [online]. Centrum Holdings. ©1999-2013. [cit. 3.3.2013]. Dostupné z: http://recepty.vareni.cz/

38

5. Přílohy

JARO

Tak tohle jsem já

8

Já a moje rodina

10

Moji kamarádi

12

Je jaro!

14

Můj týden

15

Ali

18

Velikonoce

20

Co koho baví

22

Co víte o České republice?

27

O perníkové chaloupce

30

Historie naší země I

34

Babička má narozeniny

36

Aliho učebnice

39

Kraje České republiky

42

Příloha č. 1 – ukázka z knihy Jedno ČR překvapení 39

HISTORIE NAŠÍ ZEMĚ III Ve škole jsme si vyprávěli o národním obrození a o tom, co bylo po něm. Na počátku 19. století tak někteří začali vydávat české knihy a noviny. Bylo založeno Národní muzeum a Národní divadlo v Praze, kde se hrály české hry. Začala se tak vracet čeština, která nám vydržela až dodnes. V této době taky vznikla naše národní hymna.

stal Tomáš Garrigue Masaryk, říkalo se mu tatíček Masaryk, protože to byl dobrý prezident a každý si ho vážil. Československo se stalo demokratickým státem s nejdůležitějším zákonem ústavou, ve které se psalo o volebním právu, kdy si lidé volí své zástupce, takže si vlastně vládnou sami. Od teď už mohly volit i ženy. Také si každý mohl zvolit víru, jakou chtěl.

Kde domov můj, kde domov můj. Voda hučí po lučinách, bory šumí po skalinách, v sadě skví se jara květ, zemský ráj to na pohled! A to je ta krásná země, země česká, domov můj, země česká, domov můj!

102

Češi se snažili o osamostatnění a založení vlastní země, ale zůstávali součástí Rakouska-Uherska a tak žili po boku Němců. Tak jako v celé Evropě i jinde začala v českých zemích první světová válka. Začala atentátem na Františka Ferdinanda v roce 1914. Tahle válka nebyla jako ty předchozí. Lidé měli první tanky, letadla a spoustu dalších nebezpečných zbraní, a proto zemřelo mnoho lidí. První světová válka nakonec skončila v roce 1918 poražením Německa a Rakouska-Uherska. Celá Evropa byla chudá, bez jídla a v bídě. Stalo se ale to, že jsme se konečně dočkali vlastního státu. 28. října tak slavíme státní svátek, protože tenhle den v roce 1918 byla vyhlášena Československá republika. Naším prvním prezidentem se

Potom ale přišla hospodářská krize. Lidé neměli práci ani peníze a opět začala válka. Německo začalo obsazovat naši zemi a tak Československá republika skončila. Druhá světová válka začala v roce 1939, Německo v čele s Adolfem Hitlerem začalo obsazovat celou Evropu. Bojovalo se v Africe, Asii i Americe. Hitler nesnášel Židy, Romy, postižené a ty všechny a ještě další posílal do koncentračních táborů a tam je nechal zabít. Byla to prostě úplně strašná doba, jsem ráda, že jsem to nezažila.

103

Znáš hymnu země, odkud pocházíš? Umíš zazpívat nějakou národní píseň?


Mezitím se babička s dědečkem vrátili domů a uviděli nedojedenou kaši a pod stolem hrst liščích chlupů. Hned věděli, odkud vítr vane! Dědeček si vzal housličky, babička bubínek a šli po stopách k liščí noře. Četli hodně detektivek, a proto se vyznali. Když došli k noře, začali hodně hlasitě a hodně falešně hrát a zpívat: „Dědeček má housličky, babička bubínek, jsou tam čtyři lištičky, pátý Budulínek!“ Máma liška se rozzlobila a poslala malou lišku, aby se podívala, kdo to venku dělá tak strašný kravál. Malá liška vykoukla a dědeček ji strčil do pytle. A hráli dál: „Dědeček má housličky, babička bubínek, v noře jsou tři lištičky, čtvrtý Budulínek!“. Máma liška poslala ven druhou malou lišku, aby se podívala, kdo to tak hrozně zpívá. A druhá liška vykoukla a opět skončila v pytli.

Dědeček s babičkou spustili do třetice: „Dědeček má housličky, babička bubínek, zbývají dvě lištičky, třetí Budulínek!“. Máma liška poslala ven poslední malou lišku a i ta skončila v pytli. „Dědeček má housličky, babička bubínek, zbývá jedna lištička a náš Budulínek!“ zazpívali a tentokrát vylezla máma liška sama. Když uviděla, že dědeček má v pytli všechny její děti, velice se rozzlobila. Dědeček jí ale navrhnul, že jí děti vrátí, když jim dá Budulínka. A tak to liška, i když nerada, udělala. Budulínek byl moc rád, že ho dědeček s babičkou zachránili, a slíbil jim, že už nikdy nikomu cizímu dveře neotevře (ani kdyby to byla liška, která nemá vzteklinu), že bude hodný. Dědeček s babičkou byli rádi, že Budulínka našli a že byl v pořádku, a odpustili mu. Ale stejně dostal pro jistotu zaracha, aby si to pamatoval! Vyprávěl/a jsi někdy pohádku?

111

110


CO KOHO BAVÍ

Často si spolu hrajeme. Líbí se mu, když mu vyrobím večerníčkovskou čepici. Takhle:

Každý dělá rád něco jiného a každý má nějaký koníček, nějaký zájem. Třeba mamka má ráda kytky. Má jich hodně a zalévá je a pořád přesazuje. Taky ráda plave a jezdí na kole. A taky ráda luští křížovky. Vždycky, když je vyluští, pošle tajenku, ale ještě nic nevyhrála. Taťka je rybář. Chodí chytat ryby. Někdy chodím s ním, taky mě to baví. A taky houbaří. Sbírat houby do lesa s ním taky chodím, ale ještě jich nepoznám tolik co on. Tomášek se rád dívá na pohádky. Nejvíc na večerníčky. Má rád třeba Rákosníčka, Krtečka, Macha a Šebestovou a tak. Taky rád zpívá. Zpíváme si společně třeba Pec nám spadla nebo Prší, prší a taky Skákal pes přes oves, přes zelenou louku. Šel za ním myslivec, péro na klobouku.

22

A on si ji pak vybarví a nasadí na hlavu. Nebo mu vyrobím lodičku.

23

Pejsku náš, co děláš, žes tak vesel stále? Řek bych vám, nevím sám, hop a skákal dále.


Další hodinu výtvarné výchovy jsme dostali za úkol vyrobit nějaké zvíře, nějaké naše vymyšlené, pojmenovat ho a napsat něco o něm. Tohle jsem vyrobila já. Zkusíš o něm něco napsat? Vymysli, jak se jmenuje, čím se živí, kde žije…

JE TO HŘÍCH? Doma jsem vyprávěla mamce, že jsme venku potkali naše sousedy a co říkal Ali. „Je to hřích, mami? Ali říkal, že je to hřích.“ „Nemyslím si, že by to byl hřích. Nevím, jaká je Aliho víra. Ale já jsem ateista, i tatínek, to znamená, že nevyznáváme žádnou víru, jako většina lidí v České republice.“ „Tak to já jsem taky ateista. A to je špatně?“ „Ne, určitě to není špatně, každý si může věřit, na a v co chce. Nejvíce je tu Křesťanů. Ti věří v Boha. Neznamená to ale, že když nejsme křesťani, nechováme se podle Desatera.“ „Co je to Desatero?“ „To je deset přikázání, která jsou napsaná v Bibli. Bible je nejdůležitější kniha křesťanů, kde se dočtou, jak vznikl svět, lidé a třeba i to jak mají správně žít. V desateru je, že máš ctít svoje rodiče, že nesmíš lhát, krást nebo někoho zabít a další věci.“ „To přece neděláme! Nekrademe, nezabíjíme…!“ „No, vždyť říkám, že nemusíme být křesťani nebo mít jinou víru, abychom mohli správně žít.“ Co je podle tebe hřích?

101

100


106

„Dobrý den,“ pozdravila paní pokladní. „Dobrý den,“ odpověděly jsme s mamkou současně. Když paní pokladní přejela všechny čárové kódy, povídá: „Bude to 1195 korun prosím.“ Mamka zaplatila kartou a poděkovala. Věci jsme postupně zase dávaly do košíku, jak paní pokladní pípala. Odjely jsme k autu a všechno do něj vyskládaly. Pak jsem šla ještě vrátit košík a mamce vrátila pětikorunu, která byla uvnitř.

„Ještě se podíváme na ty boty.“ „Dobře.“ „To musíme támhle do té obuvi.“

107

„To je dlouhý seznam. Ještě nám chybí to hovězí maso.“ „Ano, ale to koupíme vedle v masně, bude tam lepší.“ „Aha. A ten toaletní papír a tak to půjdeme koupit do drogerie?“ „Vidíš, to jsme zapomněly, to můžeme vzít tady.“ „Tak už je to všechno?“ „Ano, můžeme jet k pokladně. Pomůžeš mi to vyskládat na pás?“ „Jo.“

„Teď půjdeme ještě támhle, podívat se na nějaké kalhoty. Podívej, tyhle? Nelíbí se ti?“ „Moc ne, ale líbí se mi tyto.“ „Ukaž. No, tyhle ti ale nebudou, najdu ti tvoji velikost. Jdi si je támhle do kabinky zkusit.“ „Můžu vám nějak pomoct?“ zeptala se paní prodavačka, která mezitím přišla. „My sháníme nějaké kalhoty tady pro dceru.“ „Tak to vám nějaké najdu. Co třeba tyhle? Nelíbí se vám?“ „Ano, ty se mi taky líbí.“ „Tak si jdi oboje vyzkoušet do té kabinky, ať vidíme, jak ti padnou.“ „Uuuž.“ „No, tyhle ti sedí parádně. Jak se v nich cítíš?“ „Dobře.“ „Tak si vyzkoušej ještě ty druhé a pak se rozhodneš.“ „Už to mám, ale ty mi pasovaly líp.“ „Tak je rozhodnuto. Sundej si je a můžeme je jít zaplatit.“ Tentokrát mamka platila normálně penězi, nebylo to tolik. Paní prodavačka nám kalhoty dala do tašky a my jsme jí poděkovaly.


MOJI KAMARÁDI Mám dva nejlepší kamarády – Terezku a Honzu. Chodíme do stejné třídy a bydlíme na stejném sídlišti. Já s Terezkou bydlíme v jednom domě (ona bydlí hned pode mnou) a Honza bydlí v domě naproti. Chodíme spolu ven, jezdíme na kole a tak. A taky si píšeme tajný deník. Týden ho mám já, pak Terezka a pak Honza a pak znovu já. A tam si píšeme a kreslíme to, co nás napadne, nebo co jsme viděli! Je to hrozná sranda, ale co přesně tam je to říct nemůžu, protože je to tajný deník. Jednou nám ho holky ve škole ukradly a chtěly si ho přečíst, ale nepodařilo se jim to, protože to, co je úplně tajné, píšeme do zvláštních šifer. Třeba takhle:

Zkusíš to rozluštit?

12

Terezka a já hrozně rády kreslíme. Proto chodíme do výtvarného kroužku. Moc nás to tam baví, vždycky máme něco na výstavě. S Honzou zase chodíme do plaveckého kroužku. Soutěžíme, kdo je rychlejší, ale většinou to vyhraje Honza. Já zase vydržím déle pod vodou zadržovat dech! S plaváním jezdíme na závody, sice jsem ještě nic nevyhrála, ale už se nám podařilo vyhrát štafetu! A kdo jsou tvoji kamarádi?


Slavíte doma Vánoce? Máte svoje tradice?

137

136


Příloha č. 9 – ukázka samolepek 47

Příloha č. 10 – ukázka pexesa 48

Jedno ČR překvapení

Jedno překvapení

Které jsou jarní měsíce?

Příloha č. 11 – ukázka karetní hry

Počet hráčů: 2-10 Pravidla: Balíček karet se položí rubovou stranou nahoru. Hráč, který začíná, si vezme kartu nahoře a nahlas přečte otázku. Pokud na ni odpoví správně, kartu si nechá. Pokud odpoví špatně, kartu vloží dospodu balíčku. Po něm otáčí další hráč. Vyhrává ten, který získá nejvíce karet.

Jak se slaví Mezinárodní den žen?

49

AUTORSKÁ KNIHA PRO DĚTI UPRCHLÍKŮ

Recommend Documents