Časopis přerovského děkanátu

Časopis přerovského děkanátu

Prosinec 2016 Číslo 11 Ročník 22  Úvodník P. Zdeněk Mlčoch  Liturgický kalendář  Slovo z Charity  Přečetli jsme a doporučujeme  Rosteme ve víře – Biblistika  Poděkování  Rozhovory  Světec měsíce  Přerovský děkanát na Velehradě  Pozdrav ze semináře  Dětské okénko  Stránka pro mládež  Z Centra pro rodinu Ráj  Amoris Leatitia  Jen tak ve stručnosti  Pramen radosti  Svatý Martin v církevní školce  Pořad vánočních bohoslužeb  Informace …a mnoho dalšího...

Pro neposlušnost naší pramáti Evy a praotce Adama bylo lidstvo zatíženo hříchem. A s hříchem přišla na svět smrt. Skrze Pannu Marii, novou Evu, však mezi nás přišel náš Spasitel Ježíš Kristus – nový Adam, který nás od hříchu a od smrti osvobodil. Bůh Otec vybral za matku pro svého Syna Pannu Marii a naplnil ji, podle učení katolické církve, ještě před jejím narozením zvláštní milostí k tomu, aby byla uchráněná od jakékoliv poskvrny dědičného nebo osobního hříchu.

Slovo pro každého Ročník 22, Číslo 11, Prosinec 2016

Prosinec v liturgii

Milí Boží přátelé, jako každoročně vstupujeme do doby adventní, která je přípravou na narození našeho Pána Ježíše Krista. Jaká je to vlastně doba? I když svět kolem nás prožívá tuto dobu předčasně, nenechme se stáhnout jeho spěchem. Advent je časem především ztišení se, kdy se každým dnem přibližujeme k onomu velkému dni narození našeho Pána. Každý z nás vstupuje do této doby s nějakým předsevzetím. Nejdůležitější není však vnější příprava, ale především ta vnitřní. Je důležité očistit své nitro a zbavit se všeho hříchu a temnoty, aby v nás narozený Ježíš našel svůj opravdový příbytek. Prožijme tedy toto období spolu s naším Pánem, ale také s jeho matkou Pannou Marií, skrze kterou přichází na tento svět. Jak píše prorok Izaiáš: „Připravme cestu Pánu, urovnejme mu stezky,“ v našich srdcích, rodinách, farnosti i ve městě, abychom společně mohli zažívat a prožívat radost z jeho příchodu na tento svět, protože bez jeho narození by nebylo započato vykupitelské dílo. Rád bych tuto úvahu zakončil modlitbou, která nás uvádí do adventní doby. „Všemohoucí Bože, očekáváme příchod našeho Pána Ježíše Krista a prosíme tě: posiluj naši vůli, ať konáme spravedlivé skutky a připravujeme se na setkání s ním, abychom v den soudu stáli po jeho pravici a vešli do nebeského království.“ Všem přeji požehnané prožití adventní doby a požehnané Vánoce. P. Zdeněk Mlčoch

Strana 2

Advent… Na otázku „Co je to advent?“ můžeme nalézt různé odpovědi. Papež Benedikt XVI. nám nabízí tento pohled: „…advent je časem, v němž se uprostřed nevěřícího světa stává viditelným něco ze světla ztracené víry, jako bychom vnímali jeho odlesk. …advent je časem, v němž se mobilizuje dobro, které už bylo skoro zapomenuto, probouzí se ochota myslet na druhé a dobro jim prokazovat.“ Francouzský spisovatel Julien Green vypráví, že v mládí, přestože si hověl v požitcích a odsuzoval církev, existovalo něco zvláštního: čas od času zašel do kostela s nepřiznanou touhou, aby se stal zázrak, který by jej rázem propustil na svobodu z jeho „vězení“. „Zázrak se nekonal,“ pokračuje Green ve své zprávě, „ale z dálky jsem vnímal jakousi zvláštní Přítomnost.“ To, co vypráví Julien Green o svém bouřlivém mládí, překvapivě připomíná zápas, kterému, jak se zdá, je vystavena naše doba. Projevuje se zde podoba moderního života, který nám na jedné straně připadá jako neodmyslitelný rys naší svobody, na druhé straně jej však chápeme jako otroctví, z něhož by nás měl vysvobodit nejlépe nějaký zázrak. Ochota otevřít se tajemné Přítomnosti, pomalu ji přijímat, dovolit jí, aby do mě mohla pronikat, to je to, co se děje v adventu – první záblesky světla v ještě tolik temné noci. Až se nám podaří sestoupit z trůnu své namyšlenosti, stane se to, o čem v Bibli žalmista říká, že srdce se pozvedne, nabere výšku a skrytá Boží přítomnost začne pronikat hlouběji do našeho zmateného života. Advent není žádný náhlý div či zázrak. Bůh s námi jedná zcela lidsky, krok za krokem nás vede a čeká na nás. Dny adventu se podobají tichému klepání na naše nitra, abychom se odvážili hledat tajemnou Boží přítomnost, která jediná může člověka opravdu osvobodit.“ (Advent – převlek pro stres a kšeft?!, Benedikt XVI., Boží světlo v naší době - Meditace k církevnímu roku.) 1. 12. Sv. Edmund Kampián, kněz a mučedník 3. 12. Sv. František Xaverský, kněz 6. 12. Sv. Mikuláš, biskup 7. 12. Sv. Ambrož, biskup a učitel církve 8. 12. Slavnost Neposkvrněného početí Panny Marie 8. prosince slaví celá západní církev slavnost Panny Marie počaté bez poskvrny dědičného hříchu. Mnoho věřících se domnívá, že neposkvrněné početí se týká způsobu, jak Panna Maria počala Ježíše Krista - z Ducha svatého, bez zásahu muže. To je ovšem omyl - jedná se tu o způsob, jak sama Panna Maria byla počata. Proto se také Neposkvrněné početí slaví právě devět měsíců před svátkem Narození Panny Marie, které si připomínáme 8. září. Učení církve o neposkvrněném početí je výsledkem mnoha staletí vývoje, během nichž stále rostlo chápání úlohy Panny Marie v dějinách spásy. Je ale také výsledkem velkých teologických sporů. Už Otcové prvních staletí rozvíjejí teologii Marie jako nové Evy. Poprvé se tento motiv objevuje u sv. Justina (asi 165) a je dále rozpracován sv. Irenejem (asi 200). Zvláště na Irenejově učení je dobře patrné, že v celé teologii Marie jde vlastně ve skutečnosti o Krista, Kristus je zde předkládán jako nový Adam, po jehož boku stojí nová Eva - Maria (srov. Ef 1, 10) Zároveň s teologií nové Evy v církvi na Východě i na Západě stále více roste vědomí Mariiny svatosti. Otcové ji často nazývají neporušenou, přesvatou, neposkvrněnou, přečistou, celou krásnou. Asi nejkrásnějším příkladem je dílo sv. Efréma (373), syrského teologa a básníka, jehož hymny o Panně Marii hojně používá východní liturgie. (Podle časopisu Amen, 1997) 13. 12. Sv. Lucie, panna a mučednice 14. 12. Sv. Jan od Kříže, kněz 21. 12. Sv. Petr Kanisius, kněz Slovo pro každého Ročník 22, Číslo 11, Prosinec 2016

Milí farníci, opět se nám blíží doba Tříkrálové sbírky, kterou již dobře znáte. V loňském roce jsme v Přerově a okolních obcích vybrali 794 590 korun. Vybraná částka je vždy odeslána na konto Charity Česká republika a po jejím přerozdělení se zpět do daného regionu vrací 65%. Druhá část 35% zůstává k dispozici Charitě Česká republika a je využita na humanitární pomoc lidem v nouzi u nás i v zahraničí a podporu charitního díla. Z částky, která nám byla vrácena, bylo na přímou pomoc rodinám a lidem v nouzi v Přerově a okolních obcích využito 80 000 Kč. Jde o pomoc rodinám a lidem, kteří se ocitli v tíživé životní situaci. Za 90 000 Kč byly pořízeny kompenzační pomůcky pro domácí hospicovou péči. Za 150 000 Kč byl zakoupen automobil pro Charitní ošetřovatelskou službu a Domácí hospicovou péči, pro zvýšení dostupnosti služby pro klienty ve vzdálenějších obcích našeho děkanátu. Částkou 10 000 Kč jsme přispěli na pomoc Haiti. Zbývajícími penězi byly podpořeny projekty, které Oblastní charita Přerov realizuje, zejména projekty pro seniory. V roce 2017 proběhne Tříkrálová sbírka v Přerově v pátek 6. 1. a v neděli 8. 1. Koledníci dostanou požehnání a poté vyrazí koledovat do přerovských ulic. Jako každý rok budeme rádi za vaši pomoc při koledování. Nebojte se vyslat mladší děti jako koledníky, starší děti (od 15 let) a rodiče mohou být vedoucí kolednické skupinky. Přihlašovat se můžete u Mgr. Emilie Šmídové, tel. 731 914 944, [email protected] (koledování v Přerově), a u Mgr. Martiny Krejčířové, 777 729 521, [email protected] (koledování v Předmostí). Tříkrálový koledník není jen tím, kdo vybírá peníze, ale zejména a především je zvěstovatelem radosti a pokoje. Nebojte se stát tříkrálovými koledníky! Emilie Šmídová

25. 12. Slavnost Narození Páně – Hod Boží Vánoční Vánoční doba začíná v předvečer slavnosti Narození Páně. Večerní mše svatá má už sváteční vánoční ráz. Další mše o narození Páně se slouží v noci, za svítání a ve dne. Liturgickou barvou je bílá. „Nejstarším svátkem křesťanství nejsou Vánoce, ale Velikonoce O Velikonocích se slaví zmrtvýchvstání Krista, což je základ křesťanské víry. Křesťanská slavnost Vánoc dostala definitivní formu až ve 4. století, kdy nahradila římský svátek „nepřemožitelného Slunce“. Bylo tak zdůrazněno, že narození Krista je vítězstvím pravého světla v temnotách zla. Den, kdy se Bůh stal malým dítětem Jedinečná atmosféra, kterou se dnes Vánoce vyznačují, se rozvinula ve středověku, díky svatému Františkovi z Assisi. Ten byl hluboce zamilován do Ježíše, Boha-s-námi. Jeho životopis vypráví, že svatý František „nade všechny ostatní svátky slavil Narození Dítěte Ježíše a nazýval svátkem svátků, den, ve kterém se Bůh stal malým dítětem, které sálo z lidského prsu“. František oslavu Vánoc obohatil o krásný symbol jesliček… Vánoce zjevují lásku Boží, jeho pokoru a jeho dobrotivost Velikonoce zaměřují naši pozornost na mocného Boha, který přemáhá smrt, zahajuje nový život a učí doufat v budoucí svět. Se svatým Františkem a jeho vánočními jesličkami byla naopak zdůrazněna bezbranná láska Boha, jeho pokora a jeho dobrotivost, která se v Ježíši Kristu zjevuje lidem, aby je naučila novému způsobu života a lásky. Díky vánoční události můžeme Boha oslovovat „Ty“ Díky svatému Františkovi můžeme vnímat, že o Vánocích se Bůh stal opravdu Emmanuelem, Bohem-s-námi, od něhož nás neodděluje žádná bariéra a žádná dálka. V onom Dítěti se Bůh stal každému z nás tak blízkým, tak bližním, že jej můžeme oslovovat „Ty“ a navazovat s ním důvěrný vztah hlubokého citu, stejně jako to děláme u novorozeného dítěte. V onom dítěti se totiž zjevuje Bůh-láska: Bůh přichází bezbranný, bezmocný, protože nás nechce uchvátit takříkajíc z vnějšku, ale spíše má v úmyslu být ve svobodě člověkem přijat. Bůh se stává bezbranným Dítětem, aby přemohl lidskou pýchu, násilí, žádost po majetku. V Ježíši Bůh přijal tuto nuznou a odzbrojující situaci, aby nás přemohl láskou a dovedl nás k naší pravé identitě. Šťastné Vánoce vám všem!“ (Zpracováno podle promluvy papeže Benedikta XVI. ze dne 23. 12. 2009, www.pastorace.cz) 26. 12. Svátek sv. Štěpána, jáhna a prvomučedníka 30. 12. Svátek Svaté Rodiny Ježíše, Marie a Josefa Jaroslav Branžovský

 Přečetli jsme a doporučujeme… . O mši svaté Jiří Reinsberg „Jsme pozváni, abychom činili na památku Pána Ježíše velké věci…“ Kniha O mši svaté je přepisem kázání, která pronesl P. Jiří Reinsberg v letech 1981 až 1990. Provází nás mší svatou od počátečního pozdravu, až po její závěr. Užívá sobě vlastní přístup, který můžeme nazvat běžný, všem přístupný. I v této formě, často humorné, nám klade před oči jak velkou a důstojnou událostí je mše svatá. P. Jiří se zabývá velmi podrobně rozborem i např. pro nás zdánlivě běžných, nevýznamných částí bohoslužby – úvodním pozdravem, chvalozpěvem Gloria, úvodní modlitbou, přímluvami, apod. P. Jiří působil od roku 1946 do roku 2003 v Praze v chrámu Matky Boží před Týnem. Kázání, stejně jako běžné rozhovory vedl v hovorové řeči přecházející občas do žargonu. „Drsnější slova mají moc lidi vyburcovat, což je dobrý důvod k tomu, aby se používala.“ Vydalo nakladatelství Triton v roce 2016. Přeji hezké čtení a duchovní prospěch z této knihy. Jaroslav Branžovský


Strana 3

Proroci

Jeruzalém dobyl a odtud pocházejí žalozpěvy Jeremiáše nad zničeným městem. JerePojem „prorok“ miáš odchází asi do Egypta, kde je tamními V hebrejštině se slovem „nabí“ ozna- židy ukamenován. čoval člověk „vidoucí“ - ten, kdo mlu- Předešlé dva proroky můžeme nazvat proví pod vlivem vyšší moci a oznamuje věci, které jsou jinak smrtelníkům roky před babylonským zajetím. Proroky nepřístupny. Co se týče českého slova „pro-rok“, má stejný slovanský zá- spadajícím do období babylonského zajetí klad, který znamená „muže slova“. jsou Ezechiel a Daniel. Prorok Ezechiel, Povolání proroka původem kněz, svým hlásáním navázal na Asi každý chápeme, že prorokem se nikdo nenarodí, ale je povolán Hos- Jeremiáše, který ohlašoval Boží trest. Soupodinem. Většinou ve zjevení, jak dokládají sami proroci. Toto povolání časníci Ezechiela totiž doufali, že se brzy zpravidla úplně změnilo dosavadní život proroka – byl to nový životní vrátí zpět ze zajetí. Ezechiel také hlásal trest, stav. Vyžadovala se od něj otevřenost vůči Božímu slovu, které musel pokud se lid nevrátí k Hospodinu, ale zárochtě nechtě ohlašovat lidu. Lidé se k prorokům stavěli různě: jedni je veň sliboval i šťastnou budoucnost. považovali za divotvůrce a léčitele, jiní zase za životní ztroskotance nebo Daniel byl jako mladíček odvlečen do Babypomatence. lonu, kde se mu dostalo vzdělání a přízně Existovali také proroci při chrámu, kteří požívali úcty, protože se jich krále Nabukadnesara, protože mu vyložil dotazovali králové na rady. Tito a nejen tito (např. prorok Elizeus a jeho sen. V jeho knize nalezneme útěchu pro čas žáci) žili v komunitách, které v mnohém připomínají řeholní řády. Může- pronásledování s příslibem lepších časů. me rozlišovat stejně jako dnes mezi úřadem: kněží s charismatem – ře- A nyní již slibovaný zástupce malých proroholní stav. Obojí má své místo v Božím plánu, ale charisma nesmí být na ků – prorok Ámos. úkor úřadu. Ten působil v Severním království v době, Rozdělení proroků kdy v Judsku působil prorok Izajáš. Jeho V Písmu sv. se dělí proroci na velké – 4 (Izajáš, Jeremiáš, Ezechiel původní povolání pastýře je znát v jeho řeči, a Daniel) a malé – 12 (ostatní prorocké knihy). Rozlišení je velmi kdy velmi tvrdě a nekompromisně hovoří jednoduché. Velcí mají delší knihy než ti malí. Samozřejmě, že za celou jako člověk, který dlouho žil ve spojení éru SZ bylo mnohem více proroků, ne všichni však zaznamenávali svá s přírodou. Vybral jsem si ho z malých proproroctví do knih – např. prorok Nátan nebo Eliáš. Dalším rozdělením je roků, protože jeho kritika sociálních poměrů samotné rozdělení podle působnosti po rozdělení Izraele na Severní z tehdejší doby je stále aktuální a není až tak království a Judsko. Zde můžeme pozorovat dvě linie proroků. moc známý. Trochu blíže se teď podívejme zejména na velké proroky. Hlavně proto, Pro ilustraci uvádím jeho kritiku, jak majetní že je jich méně, ale i protože jsou asi známější. Nebojte se, mám připra- a vlivní lidé jednají s těmi, kdo nemají moc veného také zástupce malých proroků, ale o tom až později. ani majetek (Am 2, 6) „za stříbro prodávají Nejznámějším a asi nejvýznamnější z velkých proroků je Izajáš. V jeho spravedlivého…“ Prodání člověka bylo pospisech je tolik mesiášských proroctví, že jej sv. Jeroným nazývá proto- dle Božího zákona stejné jako jeho ukradení. evangelistou. Asi nejkrásnější z celého díla je píseň o Božím služebníku, Zbavovali se spravedlivého – toho, kdo se jejíž část se také čte na Velký pátek. Ze všech proroků má nejvytříbenější věrně držel zákona Hospodinova. řečnický styl a bývá někdy přirovnáván k římskému básníkovi Cicerono- „…a ubožáka za pár opánků…“ hodit obuv vi. Podle tradice zemřel mučednickou smrtí na rozkaz krále. na pole znamenalo převzít je do vlastnictví. Zhruba ke konci života Izajáše se na scéně objevuje další prorok – Jere- Prodávání ubožáka za pár opánků tedy znamiáš. Tento prorok zvláště upozorňoval na odpadnutí Vyvoleného národa mená vyvlastnit mu půdu – připravit ho o od Hospodina, ale zároveň hlásá, že Bůh je ochoten odpustit, jestliže se živobytí. Tím se z lidí stávají otroci, což je v lid k němu opět vrátí. Jak víme babylonský král Nabukadnesar nakonec rozporu s Božími právy, které chrání lidi ponížené a chudé. (Am 2,7) „Baží dostat hlavy nuzáků do prachu země…“ Popisuji se zde nevybíravé a nelidské metody bohatých a mocných vůči chudým. Můžeme použít i jiného příměru – ve svých plánech jdou mocní a bohatí tzv. přes mrtvoly. „… pokorné zavádějí na scestí….“ Výrazem scestí rozumějme soudní při, při níž si bohatí překrucují právo na úkor těch pokorných. Z výše uvedených textů je patrné, jak jsou mnohé z nich aktuální i v dnešní době. Proto i my bychom neměli mlčet a alespoň se ozvat, každý podle svých schopností a možností. Vždyť i my jsme byli ve křtu povoláni za kněze, proroky a krále. Proroky ve smyslu těch, kdo mají hájit a upozorňovat na Boží zákony. P. Zdeněk Mlčoch Strana 4 Slovo pro každého Ročník 22, Číslo 11, Prosinec 2016

 Svatý Martin v církevní školce Přerov Za zavřenou branou – co by tam mohlo být? Chceš-li se za ní podívat, můžeš ji otevřít. (Z legendy o sv. Martinu) …a tak jsme koncem srpna po letním odpočinku opět otevřeli brány Církevní mateřské školy v Přerově i nový školní rok, přivítali nové děti, těšili se na sebe navzájem, občas ukápla i slzička (steskem po mamince nebo dojetím, že se zase vidíme?), až jsme se krásným babím létem a šustivým listím přehoupli do času, kdy se dny krátí a noci jsou delší. I když sníh stále vyhlížíme, v pátek 11. listopadu za námi do školky přicválal na svém bílém koni sv. Martin, aby se s námi podělil o svou blízkost. Paní ředitelka, paní učitelka i paní školnice se pro tu chvíli proměnily ve sv. Martina, žebráka a Krista. Jako kůň posloužila koňská hlava s hřívou na smetáku. Děti naslouchaly a přihlížely celému příběhu s velkou pozorností. Poté, co jsme společně vzpomněli a zazpívali písničky o konících, „nakrmili“je, každý projel na bílém koni překážkovou dráhu a hledal správnou cestu v labyrintu. Děti si za odměnu pochutnaly na svatomartinské podkově. Důležitost tohoto svátku byla také podtržena slavnostním obědem, kdy se děti olizovaly nad pečenou husou s červeným zelím a bramborovým knedlíkem. Děti se do všeho pěkně zapojily a my dospělí věříme, že v legendě zaslechly a zahlédly velikost Martinova srdce, které vidí nouzi a snaží se ji všemi svými silami zmírnit tam, kde se s ní potkává. I my jsme zváni „otevřít brány svých srdcí“, a to nejen ve sváteční dny! Marta Zikmundová Milí čtenáři, přinášíme Vám rozhovor s P. Mgr. Krzysztofem Leonem Klatem, který byl ustanoven výpomocným duchovním farností Bochoř, Vlkoš u Přerova, Říkovice a Žalkovice a sídlí na faře v Bochoři. Můžete se nám krátce představit a říci něco o sobě? Drazí bratři a sestry, jmenuji se Krzysztof Leon Klat, narodil jsem se v malém městečku v Polsku, ve Varšavě. Mám starší sestru a ta má 3děti. Pocházím z katolické rodiny, ačkoliv můj tatínek nebyl nikdy zvlášť praktikující křesťan. Dokonce, když jsem se rozhodl pro kněžství, tak byl proti. Myslím, že se s tím dodnes nevyrovnal. A co „historie“ Vašeho duchovního povolání? Pamatuji se, že už jako malé dítě hrál jsem si na kněze, stačila mi k tomu bulka a sklenice vody. Pak dlouhou dobu nic, po ukončení střední školy jsme s kamarádem založili malířskou firmu. Pracovali jsme od nevidím do nevidím. Už tehdy jako mladí lidé jsme vydělávali dost peněz, ale bohužel nebyl čas je utratit,    v tomto období jsem se chtěl oženit a založit rodinu. Ale ke sňatku nedošlo, Bůh dobře věděl, co dělá. Když jsem měl 23let, rozhodl jsem se vstoupit do kněžského semináře a od té doby jsem zůstal věrný Kristu. Jsem 16let knězem a jsem šťastný. Koníčky, zájmy, záliby? Rád jezdím na kole, skútru, plavu, velice rád chodím do lesa, na procházky. Miluji přírodu a ticho. Jak jste prožil roky Vašeho minulého působení ve farnostech a kde? Posledních 6 let jsem byl ve farnosti Horní Lhota u Luhačovic. Nádherná a báječná lázeňská oblast. Lesy, přehrada, nádherná příroda. Lidé jako v každé farnosti, naštěstí jsem zažil více těch přátelštějších vztahů. Živá farnost. Fara zde byla postavena a určena jako letní sídlo arcibiskupa Jana Graubnera. Vzhledem k tomu, že arcibiskup měl málo času zde jezdit, tak se fara zpřístupnila dětem a mládeži, kteří zde jezdili na tábory jak během školního roku, tak o prázdninách. Během posledního roku se můj zdravotní stav zhoršil, proto jsem požádal otce arcibiskupa o přeložení do menší a méně živé farnosti. Chtěl byste něco vzkázat čtenářům? Stejnou otázku mi položili i farníci z Horní Lhoty, co bych jim chtěl vzkázat? Tak jsem odpověděl: „Ať v zimě nepálí lidé pet láhve v kotli, ať se dá večer venku dýchat!“ A to vzkazuji i Vám, a také Vám přeji příjemné a ničím nerušené večerní procházky. S přáním Božího požehnání P. Krzysztof Klat Slovo pro každého Ročník 22, Číslo 11, Prosinec 2016 Strana 5

Svatý Jan Leonardi Kněz, jenž dal všechny své síly do služeb obnovy církevního života Narodil se v roce 1541, v obci Diecimo u Lucca v severní Itálii. Vyrůstal v křesťanské rodině, žil zbožně a za povolání si zvolil lékárnictví. Přitom se začal věnovat laické apoštolské činnosti a se skupinou přátel, veden dominikánským knězem, vytvořil bratrské společenství s názvem Kolombíni a s cílem žít horlivější křesťanský život i poskytovat pomoc chudým a poutníkům. Pak začal uvažovat o řeholním životě, ale u Menších bratří neuspěl a jeho hledání se ve 26 letech změnilo v povolání ke kněžství, které mu doporučil jeho zpovědník. Jan vystudoval teologii a na kněze byl vysvěcen v roce 1571. Zaměřoval se na vyučování náboženství podle směrnic Tridentského koncilu a z pověření biskupa působil jako katecheta ve všech chrámech města Lucca. Jeho příručka pro katechety měla více vydání. Do šíření a upevňování nauky zapojil laiky vytvořením „společnosti křesťanské nauky“, jejímž cílem bylo náboženské vzdělávání dětí a mládeže. Pomáhal přitom i venkovským farnostem při katechezi mladých. Toužil po tom, aby všichni dobře poznali Krista a přijali ho jako jediného Spasitele. Prostředkem pro duchovní růst se staly svátosti pokání a svatého přijímání ve spojení s hlubokou úctou k Ježíšově Matce Panně Marii. Vyznačoval se silnou vírou, která k němu přitahovala mladé lidi. I aristokratická mládež z Luccy navštěvovala hojně jeho duchovní cvičení. Osvědčil se jako velmi dobrý duchovní vůdce a vedl duše k radikálnímu rozhodnutí pro Krista. Příkladně působil i na bratry v kněžské službě a v roce 1574 rovněž založil „Bratrstvo reformovaných kněží Nejsvětější Panny“, později přejmenované na „Regulární klerici Boží Matky“. Pro své bratrstvo dosáhl církevní schválení a byl v něm zvolen hlavním představeným. Městským pánům se však horlivost kněžského reformátora nelíbila, označili ho za narušitele veřejného pořádku, který je nerespektuje a vydali dekret o jeho trvalém vypovězení z města i se stanovením těžkých trestů, kdyby se pokusil vrátit. Jan Leonardi odešel ve svém apoštolátu pokračovat do Říma. Získal podporu kardinála Baronia i Filipa Neri a pomoc oratoriánů. Jeho činnost neušla papežské pozornosti a pro svou horlivost a schopnosti byl pověřován různými úkoly, zvláště týkajícími se reformy upadajících řeholních společností. V roce 1601 Jan Leonardi otevřel dům svého kněžského sdružení v Římě a touto činností přispěl k duchovní obnově města. Kněží, dbalí jeho pokynů, šířili úctu k eucharistii a k častému svatému přijímání. Janovi leželi na srdci i nekřesťané a spolu se Španělem GB Vives naplánoval založení společnosti kněží, kteří by šířili křesťanství mezi nevěřící. Položil základy misionářské studijní koleje, z níž se později stal papežský institut pro šíření víry. Misionářská kolej přijímá seminaristy z různých kontinentů, kteří se po potřebné formaci vracejí do svých zemí, aby zde šířili evangelium. Po smrti v říjnu 1609 byl Jan Leonardi pohřben v kostele S. Maria in Portico a v r. 1662 byly jeho ostatky přeneseny do kostela S. Maria in Campitello, u něhož bylo hlavní sídlo jím založené řeholní společnosti. Papežem Piem IX. byl r. 1861 Jan Leonardi prohlášen za blahoslaveného a papež Pius XI. jej v roce 1938 kanonizoval. tým spolupracovníků redakce

 Přerovský děkanát na Velehradě . Rok nám utekl jako voda a zase tu máme listopad. Tudíž nejvyšší čas vyrazit na Velehrad, na duchovní obnovu s panem děkanem. Naše, za ty roky zdá se mi vcelku ustálená početná skupina, se sešla v pátek 11. listopadu u společné zahajovací večeře v poutním a exercičním domě Stojanov na Velehradě. V kanceláři jsme odevzdali potřebný obnos a zjistili důležité informace, týkající se praktické stránky pobytu. Popravdě nic zásadního nás nepřekvapilo... Je velmi příjemné, že vše jde podle roky prověřeného scénáře. Čekal nás zklidňující víkend plný modlitby, rozjímání, silencia... prostě tolik potřebná pauza od toho našeho světského shonu a zmatku. Téma obnovy bylo „Křesťan a společnost“. Přiznám se, že já jsem se letos během obnovy trochu individualizovala a neúčastnila jsem se všech předepsaných bodů programu. Tu jsem vynechala přednášku, tu jsem si nechala ujít společné jídlo... Potřebovala jsem se pohroužit do sebe a co nejvíc se odpojit od ostatních. Takže logicky ohledně tématu Vám toho moc nepředám... Ale mohu se podělit se svými osobními prožitky. Byla jsem v životě na mnoha duchovních obnovách. Na té naší přerovské oceňuji hlavně tu rodinnou atmosféru. I když během pobytu dodržujeme silencium, je velice příjemné strávit ty tři dny ve společnosti známých tváří. Během roku na sebe nemáme tolik času, jen se vždy krátce pozdravíme, kdežto na společné duchovní obnově není „úniku“. Společně prožitá duchovní obnova posiluje naši soudržnost a bezpochyby zlepšuje vztahy. Vzkaz pro všechny, kteří stále odolávají a ještě nebyli... nebojte se a příště se k nám přidejte!!! Není důležité vše stihnout prorozjímat a všechno si zapamatovat, ale být přítomen a nechat se vtáhnout :-). Boží náruč je otevřená pro každého... a každý si vezme co potřebuje.... od našeho Tatínka... Všem vřelé díky a za rok zas!!! Doufám, že se přihlásíš . Simona Vondráková Strana 6 Slovo pro každého Ročník 22, Číslo 11, Prosinec 2016

Pozdrav ze semináře Chvála Kristu! Zasílám krátký pozdrav ze semináře, milí farníci a čtenáři časopisu Slovo. V minulém měsíci jsme v semináři prožívali některé krásné momenty, o které se s Vámi rád podělím. Je zvykem každým rokem, že se udělují tzv. služby, které mají uschopňovat bohoslovce souhlasně odpovídat na povolání ke svátostnému kněžství. Jako první se uděluje kandidatura, posléze lektorát a poslední v řadě akolytát. Kandidaturu přijímali 6. listopadu bohoslovci III. ročníku z rukou českobudějovického pomocného biskupa Pavla Posáda. Minulý rok jsem psal něco málo o této službě. Nás, bohoslovce IV. ročníku, čeká letos služba poslední a tou je akolytát. Ten budeme přijímat 11. prosince, na třetí neděli adventní. Pořadí naznačuje, že je to jakýsi vrchol služeb. Jedna věc je žít v duchovním přátelství s Pánem Ježíšem, druhá jej přijímat v Nejsvětější svátosti a zůstávat v díkučinění a třetí podávat toto Tělo věřícím. Je to příprava k té nejkrásnější službě kněze, kdy může sám Bůh z rukou svého služebníka přicházet ke každému z věřících. A k těm nemocným až domů v podobě eucharistie. Děkujeme za Vaše doprovázení ve Vašich častých modlitbách za nás. Moc si jich vážíme! O dva týdny později nastal v semináři nebývalý rozruch. Bývá zvykem, že formace ministrantů probíhá vždy v jedné z farností naší diecéze, letos u nás v semináři. Z důvodů zavírání svaté brány v katedrále jsme zůstali v semináři i my a trošku probudili atmosféru někdy tichého chodu domácnosti. Asi si umíte představit, jak vypadá takový klidný dům, když ho navštíví 15 dospívajících kluků zvyklých na „humbuk“ a kdejakou „klukovinu“. Program byl pro ně připravený tak, aby se nenudili ani oni, ani někteří bohoslovci. Mnozí z Vás o MiniForu toho moc neví. A možná že Vy, někteří mladí, si naše články ze semináře čtete. Rozhodl jsem se v pár řádcích napsat, co to ten MiniFor vlastně je. Znamená to „ministrantská formace.“ Název je to krátký, má však v sobě cosi víc. Nejen dvě slova, ale něco hlubšího. A jak už slovo napovídá, je to kurz pro ministranty v naší arcidiecézi, kteří jsou starší 15ti let. K čemu ale kurz ministrantů, když se jim věnuje pan farář ve farnosti? Co jim takový kurz může dát, když každý týden pomáhají v kostele při liturgii a jsou nejblíže těm nejposvátnějším znamením? MiniFor má za úkol prohlubovat vztah ministranta k Pánu Ježíši v kontextu duchovního zrání „puberťáka“, který si pokládá ty nejzákladnější otázky víry: „Kdo je Bůh, jak se projevuje, a má smysl věřit?“ Proto nás celým víkendem provázejí přednášky různého druhu. V oblasti duchovního života kluci reflektují svou víru a kladou si otázky, jsou povzbuzováni k radostnému životu z víry a aktivního života dospělého křesťana podílející se na chodu farnosti. S tím souvisí druhý soubor přednášek „vedení ministrantů“. Praxe ukazuje, že fungování skupinky ministrantů je zásadní jak ze strany kněze, tak ze strany jeho pomocníka, jakési pravé ruky. Má to pak být vedoucí ministrantů ve farnosti, který je klukům k dispozici. Má být dokonce vzorem a zajišťovat schopnost ministrovat jak při každodenní, nedělní či pontifikální mši svaté - tj. mši, kterou slouží otec biskup. K tomu je však třeba dobrých nácviků a prakticky si všechno zkusit nanečisto, jakmile přijede do farnosti biskup. A proto třetím blokem jsou přednášky z liturgiky. Víkend MiniForu ale není prodloužením si školy o další tři dny. To by tam nikdo nepřijel. Na programu jsou různé adaptační hry a jiné aktivity, které stmelují a kluci se mohou „vyblbnout“. Mimo vědomostní soutěžní kvízy po skupinkách hrají fotbal, poznávají své dovednosti, a v neposlední řadě se učí uplatňovat týmovou hru. Kurz je naplánován tak, aby v ideálním případě proběhlo osm setkání během dvou let. A ti aktivní účastníci obdrží na konci osvědčení o absolvování kurzu. Dříve tyto víkendy probíhaly v semináři. Nyní se navštěvují fary na různých místech naší arcidiecéze. Prokázalo se, že to má své výhody - můžeme tak poznávat Moravu a podívat se, jak vypadá život v té či oné farnosti. Program máme na starost my, bohoslovci, a velkým požehnáním je, že s námi vždy jede kněz. Kluci tak mají možnost přistupovat ke slavení svátosti smíření, mohou navazovat spontánní rozhovory, ale především se účastnit na mši svaté nebo adoraci. Cílem a největší radostí ale je, když po letech můžeme vidět plody, které MiniFor přinesl. Milí přátelé. Vstoupili jsme do krásného období adventu, který mám osobně velice rád. Člověk se těší na Vánoce. A někdo moudrý řekl: „Těšit se, je nejhezčí.“ Ono těšení se na narození Spasitele v adventní době nás provází mnoha psychologickými aspekty, které mají člověku pomoci v chápání ducha doby. Kněz vymění zelený ornát za fialový, až na výjimku rorátů, kdy se mohou v brzkých ránech používat roucha bílá. Je to stará tradice tzv. andělských mší, kdy archanděl Gabriel oznámí Panně Marii, že „počne a porodí syna a dá mu jméno Emanuel, to je Bůh s námi.“ (Iz 7, 14). Dále se objeví adventní věnec se čtyřmi svícemi. Ale změnu můžeme slyšet i v barvě adventních písní, které skrývají jakousi náladu radosti, a také jisté vážnosti i klidu. Varhaník hraje slaběji. „Vše má svou chvíli, každá věc pod nebem má svůj čas.“ (kniha Kazatel). Jako krátké zamyšlení na závěr dopisu Vám nabízím nádherný hluboký text papeže Benedikta: „Co je to vlastně advent? Na to lze odpovědět různě. Bez přemýšlení lze říci, že to vnímáme často jako nějaký převlek pro hektičnost, stres a kšeft, který je ozdoben lacinými šablonami. V mnohém to může být pravda, ale přesto to nevyjadřuje celou pravdu. Lze ovšem také zcela opačně říct, že advent je časem, v němž se uprostřed nevěřícího světa stává viditelným něco ze světla ztracené víry. Jako bychom vnímali jeho odlesk. Hvězdy vidíme ještě dlouho poté, co vyhasly, protože jejich původní světlo je stále na cestě k nám. Také každé tajemství si často uchovává něco z tepla a naděje pro ty, kteří už nedokážou věřit. Proto lze také říci, že advent je časem, v němž se konkretizuje dobro, které už bylo skoro zapomenuto, probouzí se ochota myslet na druhé a dobro jim prokazovat. Advent není žádný náhlý div či zázrak. Bůh s námi jedná zcela lidsky, krok za krokem nás vede a čeká na nás. Dny adventu se podobají tichému klepání na naše nitra, abychom se odvážili hledat tajemnou Boží přítomnost.“ Pokojné dny adventu a klidné požehnané Vánoce Vám přeje Josef Hovád Slovo pro každého Ročník 22, Číslo 11, Prosinec 2016 Strana 7

Milí chlapci a děvčata! Letos stejně jako každý jiný rok vánoční svátky přichází nenápadně. Už si určitě představujete, jak u vás zase zavoní stromeček, jak z krabice či papíru vybalujete betlém a přemýšlíte, jak jej postavit. Maminka peče s velkou láskou vánoční cukroví a vy ji ochotně pomáháte. Zastavte se na chvíli v tom předvánočním ruchu a přemýšlejte, co se vlastně stalo o Vánocích. V prodejnách je mnoho krásných knih s vánočními příběhy a ty vám mohou pomoci. Jako každé Vánoce! Venku se začíná pomalu stmívat a my všichni doma netrpělivě čekáme na chvíli, kdy se nad zasněženým městem rozzáří první hvězda. Snad se nám nepodaří právě tento okamžik zmeškat, protože ta dnešní hvězda je nadmíru důležitá. Je totiž štědrovečerní a zve nás všechny ke slavnostně prostřenému stolu. Celý den jsme se postili a čekali, zda náhodou neuvidíme „zlaté prasátko“. Ještě jsme běželi dát jako „hospodář“ štědrovku kačenkám, vranám a všem ptáčkům. Nezapomněli jsme ani na kočičky a pejska. Tatínek nás upozornil, že jsme známou báseň přeonačili, a že ovocné stromy jsme vynechali, a tak jsme běželi k prvním stromům v naší ulici, k topolům. Po cestě jsme vyhlíželi, zda nepůjde kolem člověk bez domova, abychom mu dali již přichystaný balíček s cukrovím, který byl pečlivě zabalený. Nikoho jsme na ulici neviděli, a tak jsme jej dali na prázdnou židli u slavnostního stolu. Ale ještě, než jsme vešli do domu - slyšíme zpěv a troubení koled. Ty melodie zní tak krásně, že stojíme jako zasazeni do země, jen naše dušička létá s koledami v mrazivém vzduchu. Až náš Donek zvesela zaštěkal, tak jsme běželi do pokoje. Vznešenost toho večera na nás děti vždy dýchá ze všech stran a v pokoji se usmívá stromeček… a těch dobrot! No a co ještě nás nenechává spát? - Společná cesta na půlnoční, to je pro nás ten největší dar! Požehnané Vánoce a hodně radosti! Nám, nám, narodil se! Liba Calábková

Strana 8


Herní večer Repertoár akcí pro mládež je v našem děkanátu již nějaký čas zaběhlý – každý měsíc Modlitby mládeže, podzimní Výlet do neznáma, adventní či postní „duchna“, občas i nějaká víkendovka. Třetí listopadovou sobotu se na Sonusu uskutečnil Herní večer, který doposud v nabídce akcí nebyl. Původně však v tento termín měli přijet mladí z polského Koźle, kteří nás hostili v rámci předprogramu SDM Krakov. Jejich návštěva byla nakonec odložena na jaro, kdy plánují přijet i s rodinami, ve kterých jsme při našem pobytu v Koźle bydleli. Přišlo mi škoda nevyužít tento uprázdněný termín alespoň pro setkání nás mladých z Přerova a okolí. Na facebooku (kde probíhá téměř veškerá komunikace mezi mládeží) jsem dal tedy podnět a z následné diskuze vyplynul Herní večer. Co jsme tam tedy dělali – hráli deskové, karetní a společenské hry, bavili se a trávili společně čas. Teoreticky bychom to mohli nazvat křesťanský silvestr, i když to tak původně zamýšleno nebylo. Mě samotného překvapila vysoká účast – cca 25 mladých. Na tomto místě bych rád povzbudil i ostatní (nejen animátory) mladé, aby se nebáli spontánně přijít s nějakou akcí a oživit tak dění v našem děkanátu, není na tom vůbec nic těžkého, slovy papeže Františka „nebuďte gaučová mládež“☺. Kryštof Mráz

Farní den V neděli 20. listopadu o slavnosti Krista Krále, která uzavřela mimořádný Rok milosrdenství, se na Sonusu od 15 hodin konal Farní den, který si letos připravila mládež, jehož se zúčastnilo bezmála 100 farníků. Na programu bylo vystoupení scholy, která v první části zazpívala písně více či méně známé. Poté zaznělo pár slov o historii a významu Světových dní mládeže, které si připravila Emily Šmídová. V letošním roce se uskutečnily Světové dny mládeže v Krakově, kterých se zúčastnilo mnoho mladých z naší farnosti, proto přišlo na řadu promítání fotek a vyprávění zážitků z letošního setkání. S těmi se podělili za mladé Klárka Šimíčková, Jeníček Bernard, a také pan kaplan Zdeněk Mlčoch. Jejich povídání bylo zakončeno krátkým videem shrnujícím celé setkání do pár minut, a které připravila Věrka Zdražilová. V poslední části zazněly hymny SDM z minulosti, například Abba Otče, Všichni jsme jedno tělo, Zvěstuj dál Boží lásku, Emmanuel, Světlo světa, a také hymna letošního setkání Milí farníci, Blahoslavení. Během celého programu bylo možné si prohlédnout fotky dovolte mi, abych touto cestou poděkoval ze života farnosti pár let zpátky, výstavu věcí, které se týkaly letošního mladým naší farnosti, především schole setkání, jako například batůžky, Bibli, jednotlivé brožurky a zpěvník ze Boží Bang a animátorům, za krásný farní setkání a také ornát, ve kterém sloužil otec Zdeněk mši svatou se svatým den, který se nesl pod jejich taktovkou. Byl otcem Františkem. Bylo možné dát si kávu, čaj a k tomu něco dobrého. jsem velmi mile překvapen účastí farníků, Chtěl bych poděkovat všem, kteří se jakkoliv podíleli na přípravě kteří přišli povzbudit a podpořit naše občerstvení a sálu, Božímu Bangu za vystoupení a také oběma otcům mladé. V mladých a dětech naší farnosti Pavlovi i Zdeňkovi za účast na farním dnu. Vašek Slivka vidím budoucnost církve i farnosti. Proto vám všem, moji mladí, chci poděkovat. Doufám, že toto naše setkání nebylo poslední. P. Zdeněk Mlčoch

Víkend biřmovanců

V pátek 25. listopadu se naše skupina budoucích biřmovanců vydala vlakem a autobusem na Přístav do Rajnochovic. Zde jsme se setkali ještě s budoucími biřmovanci z Kelče a Soběchleb. Zažili jsme víkend plný modliteb, chval, her, duchovních promluv, ale hlavně společenství úžasných mladých lidí. A tak doufám, že na konci naší přípravy budeme všichni odhodláni říct Ježíši své ano. Monika Fojtů Ve dnech 25-27.11. jsme se zúčastnili víkendu pro biřmovance z Přerova a okolí, z Kelče a Soběchleb na Přístavu v Rajnochovicích. Tento čas byl zaměřen na společnou modlitbu, katecheze, aktivity všeho druhu, ale také i na práci. Duchovně nás provázel otec Jiří Pospíšil a organizátoři z řad týmáků a animátorů. Modlili jsme se formou chval, díků, zpěvů, ale také i kontemplací před Nejsvětější svátostí. Sobotní den jsme zakončili mší svatou na ukončení liturgického roku Milosrdenství. Katecheze probíhaly na různá témata (např. identita), které jsme následně rozebírali ve skupinkách. Aktivity zahrnovaly většinou společenské hry zaměřené na pohyb, ale i na přemýšlení. Na práci jsme se mohli přihlásit na různě náročná stanoviště. Já jsem si vybral práci se dřevem. Jsem rád, že jsme v rámci přípravy na biřmování společně absolvovali tento víkend. Tadeáš Dostal Slovo pro každého Ročník 22, Číslo 11, Prosinec 2016

Strana 9

OKÉNKO Z CENTRA PRO RODINU RÁJ, se sídlem v Pavlovicích u Přerova 5

Před první nedělí adventní si maminky, babičky i děti mohly přijít zhotovit adventní věnec do své rodiny - v pátek do Pavlovic a v sobotu do Přerova na Centrum Sonus. Této možnosti využilo více než 50 dospělých s dětmi. Začátkem roku 2017 se můžete těšit na řadu zajímavých programů. Přihlásit se už teď můžete také na kurz ZDRAVÁ PŘÍRODNÍ ZAHRADA, který budeme pořádat pod vedením a záštitou RNDr. Mojmíra Vlašína z Ekologického institutu Veronica z Brna, v pátek a v sobotu 27.-28. ledna. V únorovém Národním týdnu manželství chystáme oblíbený VALENTÝNSKÝ VEČER v úterý 14. února a v sobotu 18. února duchovní obnovu pro manžele na téma MILOSRDENSTVÍ V MANŽELSTVÍ A RODINĚ. Vy, kteří chcete prožít se svým partnerem intenzivnější čas, se můžete přihlásit na oblíbený kurz MANŽELSKÉ VEČERY, který začne v úterý 28. února v podvečer.

Přejeme všem čtenářům Slova požehnané dny adventu a Vánoc a těšíme se na setkávání s vámi. Strana 10

Hana Školoudová Slovo pro každého Ročník 22, Číslo 11, Proisinec 2016

AMORIS LEATITIA – RADOST LÁSKY – exhortace papeže Františka Pokračujeme v druhé kapitole, kde papež mapuje situaci dnešních rodin. REALITA A PROBLÉMY RODIN – …Jako metla naší doby byla zmíněna také drogová závislost, která sužuje četné rodiny a nezřídka je zničí. Rodina by měla být místem prevence a dobrých pravidel, ale riziková rodina „ztrácí schopnost reagovat pomocí svým členům. Vnímáme vážné důsledky tohoto zlomu ve zničených rodinách, vykořenění potomků, opuštěných starých lidí, dětí, které jsou sirotky, ačkoli jejich rodiče žijí, dezorientovaných adolescentů a bezuzdné mládeže.“ Vyskytují se tristní situace násilí v rodinách, které se stávají živnou půdou nových forem sociální agresivity. V rodině, které takto působí, chybí komunikace, převládají obranné postoje a jejich členové se vzájemně nepodporují; neexistují v nich rodinné aktivity, které podporují sdílení, vztahy mezi rodiči jsou často konfliktní a násilné a vztahy mezi rodiči a potomky se vyznačují nevraživostí. Násilí v rodinách je školou nevole a zášti v základních lidských vztazích.“ Nikdo se nemůže domnívat, že oslabování rodiny jakožto přirozeného společenství založeného na manželství je něčím, co společnosti prospívá. Naopak: překáží lidem v dozrávání, v péči o společenské hodnoty i v mravním rozvoji měst a obcí. Už se jasně nevnímá, že jedině výlučné a nerozlučné spojení muže a ženy plní sociální funkci, protože je stabilním závazkem a umožňuje plodnost. Musíme uznat velkou rozmanitost rodinných situací, které mohou skýtat jakési životní uspořádání, avšak fakticky existující soužití nebo soužití osob téhož pohlaví není možné zjednodušeně klást na roveň manželství. Žádný svazek, který je nepevný nebo uzavřený pro předávání života, nezajistí budoucnost společnosti. Kdo se však dnes zaobírá podporou manželů a pomáhá jim překonávat rizika, která je ohrožují, doprovází je v jejich výchovném poslání a stimuluje stabilitu manželského sjednocení? „Značně se šíří praxe soužití, které předchází manželství, anebo i takových soužití, jež ani nesměřují k tomu, aby získala formu institucionálního svazku.“ V různých zemích legislativa usnadňuje vývoj rozmanitých alternativ, takže manželství spojené s výlučností, nerozlučností a otevřeností životu vypadá jako zastaralá nabídka. V mnoha zemích pokračuje právní dekonstrukce rodiny. Třebaže je legitimní a správné odmítat staré formy „tradiční“ rodiny založené na autoritářství a násilí, nemělo by to vést k pohrdání manželstvím, nýbrž ke znovuobjevení jeho pravého smyslu a k jeho obnově. Síla rodiny „spočívá především ve schopnosti milovat a učit lásce. Rodina může být jakkoli zraněná, avšak vždy může růst tím, že vychází z lásky.“ V tomto stručném pohledu na realitu bych rád zmínil, že ačkoli došlo k výraznému zlepšení v uznávání práv ženy a v její účasti ve veřejném prostoru, zbývá v některých zemích ještě mnohé vykonat. Ještě nejsou zcela vykořeněny některé nepřípustné zvyklosti. Především hanebné násilí, které je pácháno na ženách, špatné zacházení v rodinách a různé formy otroctví, které nejsou výrazem mužské síly, nýbrž zbabělé degradace. Verbální, fyzické a sexuální násilí, které je pácháno na ženách v některých manželstvích, odporuje samotné povaze manželského svazku. Dějiny překypují stopami výstřelků patriarchálních kultur, kde byla žena považována za druhořadou, ale připomeňme také praxi „pronajímání dělohy“ či „zpředmětnění a komercializaci ženského těla v nynější mediální kultuře.“ Někdo se domnívá, že mnohé aktuální problémy nastaly v důsledku emancipace ženy. Taková argumentace „je falešná a nepravdivá. Je výrazem mužského šovinismu“. Identická důstojnost muže a ženy nás naplňuje radostí z toho, že jsou překonávány staré formy diskriminace a že se v rodinách rozvíjí styl vzájemnosti. „V životě rodiny plní muž stejnou rozhodující úlohu se zvláštním důrazem na ochranu a podporu manželky a dětí. Mnozí muži si jsou vědomi důležitosti své role v rodině a plní ji se specifickou kvalitou mužské povahy. Nepřítomnost otce závažně poznamenává rodinný život, výchovu dětí a jejich začlenění do společnosti. Jeho nepřítomnost může mít ráz fyzický, citový, poznávací a duchovní. Tento nedostatek zbavuje děti vzoru odpovídajícího otcovského chování.“ Další výzva vyvstává v různých formách ideologie obecně zvané „gender“, „která popírá přirozenou rozdílnost mezi mužem a ženou a jejich vzájemnost. Vykresluje pohlavně nerozlišenou společnost a vyprazdňuje antropologický základ rodiny. Tato ideologie zavádí výchovné projekty a legislativní usměrnění, jež prosazují identitu osob a citovou intimitu v naprosté oproštěnosti od biologické rozdílnosti mezi mužem a ženou. Lidská identita se ponechává na individuální volbě, jež se může časem i měnit.“ Je zneklidňující, že některé ideologie tohoto typu si nárokují odpovědi na určité někdy pochopitelné aspirace. Snaží se je prosadit jako uniformní myšlení, které má ovlivňovat také výchovu dětí. Netřeba ignorovat, že „biologické pohlaví (sex) a sociálně-kulturní role pohlaví (gender) se mohou rozlišovat, stejně jako duše a tělo, ale nikoli oddělovat“. Na druhé straně, „biotechnická revoluce v oblasti plození člověka umožnila manipulovat s aktem plození a učinit ho nezávislým na pohlavním styku mezi mužem a ženou. Lidský život a schopnost rození se tak staly „stavebnicovou“ záležitostí podřízenou především přáním jednotlivců i dvojic.“ Jednou věcí je pochopit lidskou křehkost či složitost života, druhou je přijímat ideologie, které oddělují dva neoddělitelné aspekty reality. Neupadněme do hříšného nároku zastupovat Stvořitele. Jsme tvorové, nejsme všemohoucí. Stvoření nás předchází a musí být přijato jako dar. Zároveň jsme povoláni střežit svoje lidství, a to znamená především přijmout jej a respektovat tak, jak bylo stvořeno. Pokračování 2.kapitoly bude v příštím čísle. Hana Školoudová


Strana 11

 Pramen radosti . CHUDOBA A VELKORYSOST – RADOST LÁSKY, KTERÁ SE VYDÁVÁ A DÁVÁ „Jestliže nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského.“(Mt 18,3) „Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží.“ (Lk 18,16) „Tatínku, na, vezmi si,“ nabízí s nadšením naše tříletá dcerka tatínkovi svůj poklad, který právě dostala od babičky – jeden ze tří bonbonů, které má tak ráda. Tatínek zabraný do práce odvětí, že nechce, a pošle dítko zpět za dveře kanceláře. Dcerka pak téměř plačící přichází ke mně a dává bonbonek mně. Její zklamání prostupuje celou bytostí. Rozhodla se rozdělit o to nejlepší, co měla, ale tatínek nechce přijmout. Konec radosti, tragédie je na světě. A přitom to i tatínek mohl myslet dobře a chtěl jí to, co má ráda, ponechat. Malé dítě, o kterém Pán Ježíš říká, že mu patří Boží království, má tři úžasné vlastnosti: 1) Nic nemá, je chudé, ale přesto spokojené s tím, co má (všechno je mu dobré ke hře, i kousek dřeva a pár oblázků) 2) I ten nejmenší dárek vyvolá pohled plný úžasu a záplavu díků z hloubi srdce 3) Dokáže se velkoryse a s radostí o to málo, co dostalo, rozdělit. Kdo nemá nic nebo jen málo, očekává vše od druhého, především od Boha. Je proto stále otevřený pro nové, ustavičně v očekávání nového překvapení. A to nejen v materiální rovině, ale především v oblasti duchovní. Ryzí chudoba je pouze ta, která plodí radost, otevírá se úžasu, dává svobodu. Žijeme ve společnosti materiálně přesycené, v níž roste znechucení. Všechno musíme mít. Všechno jsme už viděli. Po ničem netoužíme. V nic nedoufáme. Na nic už nečekáme. Ani na nikoho. Děti už ani neděkují. Vánoční dárky? Je jich příliš mnoho! A poslouží jen na pár dní či týdnů. Pak je … rozdáme? Nikoli! Vyhodíme! Protože už je tu další „výkřik módy“ a můj kamarád už ho má. Já ho musím mít také, abych byl „in“. A jak není po mém, tak si vynucuji. „Značkové věci“ se stávají symbolem moci. Majetek rozmnožuje touhu po něm. A tak jsme stále smutní, protože nikdy nemáme dost. Jsme připoutáni k věcem. Milujeme věci a používáme lidi, místo abychom používali věci a milovali lidi. Štěstí lze nalézt v odříkání a ve střídmém a prostém způsobu života, takže mohu rozdávat a pomáhat ještě chudším lidem, než jsem já, a činit je šťastnými. Jaké štěstí, moci dávat štěstí! Copak to nestojí za trochu odříkání, za dobrovolné oběti? „Čím méně budeme mít pro sebe, tím více budeme mít na rozdávání“ (Matka Tereza). K zamyšlení Modlitba Co všechno „musím mít“? Čeho se těžko zří- Pane Ježíši, děti jsou nám velkým vzorem na cestě do Božího království. kám? O co se nerad dělím? Nauč nás radovat se z mála a dělit se s druhými i o to, v čem se nám zdá, že máme nedostatek. Amen. Inspirováno knihou Daniela Ange: La joie (Pramen radosti)

Petra Pročková

 Děkanát Přerov zabodovat v biblické soutěži . V Hranicích se ve středu 23. listopadu 2016 konalo okresní kolo dějepisné soutěže Bible a my. Z našeho děkanátu své soutěžící vyslaly 3 školy a každá sklidila úspěch. Ve čtyřech kategoriích soutěžilo téměř 80 žáků a studentů základních a středních škol, které čekal náročný biblický kvíz. V letošním roce si soutěžící do hloubky nastudovali kapitoly, týkající se Ježíšova narození (I. kategorie), knihy Gedeon a Rút (II. kategorie), Listy Korinstským (III. kategorie) a středoškoláků se týkala témata: Job, Jeremjáš a Pláč Jeremjášův. Za I. kategorii úspěšně zabodovaly holky Kutálkovy z Vlkoše – Anička vybojovala 1. místo a Eliška 3. místo. Ve II. kategorii zvítězili reprezentanti ze ZŠ Svisle: Klárka Zapletalová (1. místo) a Kamil Tobolík (3. místo), 4. místo obsadil Josef Měšťánek z Gymnázia Jakuba Škody. Další gymnazisté se umístili na finálových pozicích III. kategorie – David Tobolík (5. místo) a ve IV. kategorii obsadil 2. místo Adam Kopec a 4. místo Natálie Matlochová. Děkujeme našim reprezentantům, kterých bylo za náš děkanát „jen“ 12, ale o to krásnější bylo jejich umístění. Vítězům blahopřejeme, první dva z každé kategorie postupují do celostátního kola a budou náš okres reprezentovat na jaře v Kroměříži na Arcibiskupském gymnáziu. Věříme, že znalosti z Bible zúročí nejen v soutěži, ale především ve svém životě. Markéta Matlochová Strana 12


Generální oprava kaple sv. Jiří na Horním náměstí v Přerově Pro generální opravu kaple sv. Jiří jsme se rozhodli v roce 2011 po dobré zkušenosti s opravou kapličky Panny Marie Bolestné před kostelem sv. Vavřince. Tehdy se nám s pomocí dotací podařilo dát na další desetiletí do pořádku jednu z církevních staveb, kterou sice prakticky nevyužíváme, ale je ozdobou náměstí TGM, a z této podařené opravy máme radost. Podobně jsme chtěli opravit kapli sv. Jiří, aby byla ozdobou města a my ji mohli předat v dobrém stavu dalším generacím. Tuto kapli sv. Jiří k životu farnosti nepotřebujeme, ale uvažovali jsme, že nově opravený prostor může lákat k využití nejen k bohoslužbám, ale také například ke koncertům či výstavám. Předpokládali jsme, že díky dotacím bude stačit přispět na opravu kaple z běžného rozpočtu farnosti 10-15 procenty nákladů, což si jako farnost můžeme dovolit, zvláště když se práce rozdělí na několik let. To se také v prvních dvou etapách generální opravy v letech 2014 a 2015 dařilo a z celkového projektu za 2,5 milionu korun byla realizována větší část v rozsahu 1,7 milionu. V letošním roce 2016 jsme plánovali akci dokončit, ale zaskočila nás snížená částka a změna podmínek dotace Olomouckého kraje. Nejdříve jsem chtěl letošní práce za takto nevýhodných podmínek zrušit, ale byl jsem přemluven, že chybějící peníze bude možné získat z rezervního fondu Ministerstva kultury a že by byla velká škoda v akci nepokračovat. Bohužel dotaci z rezervního fondu jsme nakonec nezískali a práce už zastavit nešlo. Byli jsme jen schopni o něco málo zmenšit rozsah prací na krajem požadovaných 616.298,- Kč a tuto částku jsme už stavební firmě zaplatili. Fakturu jsme mohli uhradit díky půjčkám od farníků, za které děkujeme. Farnost se tím dostala do nepříjemné situace, kdy jsme byli nuceni dát na opravu kaple sv. Jiří mnohem více peněz, než jsme počítali a tím nám pak peníze chybí jinde, například na vrácení zmiňovaných půjček farníkům. Je to pro nás poučením a proto jsme se rozhodli financování opravy kaple sv. Jiří (a výhledově opravy kostela sv. Vavřince) změnit. Dosud jsme peníze na zaplacení nezbytného podílu farnosti jako vlastníka brali z běžného rozpočtu farnosti, což nám donedávna vycházelo. Ale po letošní negativní zkušenosti v účetnictví vytvoříme fond, kde budeme shromažďovat dary určené konkrétně na opravu kaple sv. Jiří a v opravách budeme pokračovat jen do té míry, do které nám stav financí na tomto fondu umožní. Jako farnost totiž musíme dát přednost financování jiných položek, jako jsou: režijní náklady (teplo, elektřina, dešťová voda, vodné stočné, kancelářské potřeby atd.), odváděné příspěvky (například na misie, seminář, odvod arcidiecézi, výhledově příspěvek na platy kněží - jak se bude zmenšovat státní podpora), opravy a investice spojené s běžným životem farnosti a nutnou údržbou, či zmiňované vracení půjček. V příštím roce 2017 je pro nás prioritou zajištění primičních oslav. Nemůžeme si dovolit nadále financovat opravu kaple na úkor těchto základních výdajů. Nepříjemné je, že po nešťastném vývoji financování letošní etapy se tento fond na opravu kaple sv. Jiří dostal do mínusu. Zaplatili jsme 616.298,- Kč za provedené práce dle smlouvy. Očekáváme dotace 200.000,- Kč z Olomouckého kraje, 85.000,- Kč z Ministerstva kultury a 50.000,- Kč od města Přerova. Naše farnost Přerov z běžného rozpočtu do fondu přesune 100.000,- Kč. Mezisoučet je mínus 181.298,- Kč. K tomu je třeba přičíst dluh oboustranně uznaných a dosud nevyfakturovaných víceprací v hodnotě 117.815,- Kč. Tedy v tuto chvíli je fond na opravu kaple sv. Jiří v mínusu 299.113,- Kč. Až se tato částka vybere a my budeme schopni vrátit půjčky farníkům, tak se začne vybírat na další práce, kterými bude generální oprava kaple sv. Jiří dokončena. V rámci smlouvy zbývají práce za 212.837,- Kč a před otevřením kaple bude ještě třeba dovybavit a vyzdobit interiér, což může stát kolem 30.000,- Kč (v této chvíli je to v nedohlednu, takže konkrétní realizací a její cenou jsme se ještě nezabývali). Odhadem tedy potřebujeme na dokončení opravy kaple sv. Jiří vybrat asi 540.000,- Kč. K získání těchto 540.000,- Kč bude možné jen z minimální části využít dotací ministerstva či kraje, protože se jedná o práce již z větší části provedené a u těch nerealizovaných z větší části o neuznatelné položky. Proto nám zůstává pouze možnost žádat o pomoc město Přerov a doufat v podporu a dary od přerovských firem a přerovských občanů. Své dary můžete zasílat na účet farnosti 1057199/0300, variabilní symbol 161616. Do poznámky můžete uvést „dar na kapli sv. Jiří“. Případnou darovací smlouvu je možné domluvit osobně na faře v děkanátní kanceláři nebo také e-mailem: [email protected]. Na požádání rádi vystavíme potvrzení o daru církvi pro slevu na dani. Peněžní prostředky, které na fondu zůstanou po dokončení celé akce, převedeme na fond na generální opravu kostela sv. Vavřince. Předem děkujeme těm, kdo opravu kaple sv. Jiří podpoří. V Přerově 28. 11. 2016

P. Pavel Hofírek, děkan, a členové ekonomické rady Římskokatolické farnosti Přerov


Strana 13

POŘAD VÁNOČNÍCH BOHOSLUŽEB ŠTĚDRÝ DEN 24. 12 2016 SOBOTA

SLAVNOST NAROZENÍ PÁNĚ 25. 12 2016

SVÁTEK SV. ŠTĚPÁNA 26. 12 2016

SVÁTEK SVATÉ RODINY 30. 12 2016

PONDĚLÍ

PÁTEK

9:00,10:30 18:30 8:45 7:30

9:00,10:30 18:30 8:45 7:30

8:00, 18:00

8:00 9:00 9:15 10:45 10:20 7:30 11:00 9:00, 14:00 adorace

8:00 9:00 9:15 10:45 10:20 7:30 11:00 9:00

NEDĚLE

PŘEROV sv. Vavřinec 15:00*, 21:00 Přerov Předmostí 21:00 Šířava FARNOSTI DĚKANÁTU Beňov Bochoř 22:00 Brodek u Př. 22:00 Citov 15:00 Domaželice 18:30 Dřevohostice 20:00 Horní Moštěnice 23:00 Kojetín 15:00*, 22:00 Koválovice Kokory Křenovice u Koj. Lobodice Majetín Měrovice n. Hanou Pavlovice u Př. Penčice Polkovice Prosenice Přestavlky Rokytnice u Př. Říkovice Stará Ves Suchonice Tovačov Troubky n. B. Vlkoš u Př. Žalkovice † děkovná pobožnost

22:00 20:00 20:00 20:00 15:00**, 21:30 ** 21:30 20:00 19:30

9:00 10:30 10:30 7:30 7:30 8:50 10:30 10:30 7:45

20:00 8:00 20:00 11:00 21:00 9:30 22:00 22:00 9:00 15:00*, 8:30 21:00 22:00 9:00 20:00 11:00 ** bohoslužba slova * vánoční besídka

SILVESTR 31. 12 2016 SOBOTA

NEDĚLE

17:00 15:00

18:00

10:30 9:00 10:30 10:30

MATKY BOŽÍ PANNY MARIE 1. 1 2017

17:00, 23:00 – 24:00 adorace 17:00

17:00 7:30

9:00,10:30 18:30 8:45 7:30 8:00 9:00 9:15 10:45 10:20 7:30 11:00 9:00

9:00 10:30 10:30 7:30 7:30

8:50

8:50 10:30

7:45 9:30 8:00 11:00

7:45

10:30 9:00 8:30

17:00

23:00

8:00 11:00 9:30

18:00 17:00

16:00 17:00

9:00 8:30

9:00 9:00 11:00 11:00 Uvedené termíny mohou být aktuálně změněny dle situace ve farnosti.

 Za odměnu na legiovlak . Během října jsme s dětmi z Vlkoše navštěvovali kostel a společně se modlili růženec nebo jeho část. Pro děti byla u sochy Panny Marie připravená nástěnka s prázdným nakresleným „provázkem“, na který jsme postupně dokreslovali „korálky“. Děti přicházely na růženec v pátek přede mší svatou a s náboženstvím jsme měli v kostele schůzku s otcem Kryštofem, který nám ukázal zajímavé sochy v kostele, a společně jsme se pomodlili desátek růžence za nemocnou holčičku. Na konci měsíce jsme jednotlivé korálky spočítali a zjistili, že Terezka Kutálková jich „navlékla“ nejvíc. Za odměnu jsme se se všemi dětmi vydali na minivýlet. V neděli 13. listopadu jsme se jeli do Přerova na nádraží podívat na legiovlak. Náš průvodce nám vyprávěl, jak legionáři během 1. světové války žili, k čemu sloužilo vybavení vagonů, ukázal nám různé nářadí a pomůcky, které používali, a vysvětlil nám, jak fungovala legionářská nemocnice či pošta. Prohlédli jsme si zbraně, uniformy i čepice legionářů z různých států - Ruska, Francie či Itálie. Jeho vyprávění bylo pouStrana 14 Slovo pro každého Ročník 21, Číslo 11, Prosinec 2015

tavé, a tak jsme si mohli představit, jak náročné to během války bylo a v jakých podmínkách legionáři museli přežít. Na závěr jsme viděli historický film z legií a cestu legionářů na lodích zpět do naší vlasti. Musím pochválit děti, které rády přicházely na růženec. Na výletě jsme je odměnili – vítězové si mohli vybrat náramkový růženec s medailonkem Panny Marie, tři děti dostaly pohádkové knihy a Terezka ještě krásný obrázek Pána Ježíše z keramiky, který jí bude připomínat heslo: Skrze Marii k Ježíši. Všichni dostali malou sladkost a největší odměnou pro ně byl výlet, který se nám moc líbil.

Čtvrtek 22.12.

17:30 Centrum Sonus 19:00 Centrum Sonus Pátek 23.12. 16:00 Přerov, sv. Vavřinec Vánoční bohoslužby Sobota 24.12. 20:30 Přerov, sv. Vavřinec 20:30 Předmostí Neděle 25.12. 15:30 Přerov, sv. Vavřinec Pondělí 26.12. 16:00 Přerov, sv. Vavřinec Čtvrtek 29.12. 8:45 Přerov, sv. Vavřinec 9:00 Fara v Přerově 17:30 Dluhonice 19:30 Fara v Přerově Pondělí 2.1. 16:00 Centrum Sonus 18:45 Předmostí, fara Středa 4.1. 16:00 Předmostí, kostel 18:00 Přerov, sv. Vavřinec Čtvrtek 5.1. 15:00 Přerov, sv. Vavřinec 17:30 Centrum Sonus 18:00 Předmostí, kostel 19:30 Centrum Sonus Pátek 6.1. Slavnost Zjevení Páně Sobota 7.1. 8:00 Přerov, sv. Vavřinec 9:00 Centrum Sonus 16:30 Předmostí Neděle 8.1. 19:30 Centrum Sonus Pondělí 9.1. 17:00 Armáda spásy


Markéta Matlochová

Příprava dospělých na biřmování Zkouška scholy dospělých Vánoční svatá zpověď 16:00 – 18:00 Viz strana 14. Koledy Koledy Setkání u jesliček Koncert duchovní hudby: Vokál Úklid kostela, skupina „A“ Redakční rada časopisu Mše svatá v kapli v Dluhonicích Modlitby matek Začátek přípravy rodičů na křty dětí Náboženství pro dospělé Adorační den, zakončení v 18:00 Mše svatá pro děti s přípravou na přijímání Úklid kostela, skupina „B“ Katecheze pro dospělé Mše svatá vigilie slavnosti Zjevení Páně Zkouška scholy dospělých Mše svaté v Přerově: 8:00 a 18:00 Ranní mše svatá první soboty Schůzka ministrantů Mariánské večeřadlo Příprava mládeže na biřmování Ekumenická bohoslužba

Strana 15

Sob

n

Vánoční svatá zpověď v Přerově v kostele sv. Vavřince bude v sobotu 17. prosince od 8:30 do 11:00 a v pátek 23. prosince od 16:00 do 18:00. Více informací najdete na straně 15.

Neděle 4.12. Pondělí 5.12. Středa 7.12.

16:00 19:30 16:00 18:45 15:00 18:00

Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Předmostí Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec

Čtvrtek 8.12.

Slavnost Neposkvrněného početí Panny Marie 19:00 Centrum Sonus 19:00 Centrum Sonus Stará Voda Pátek 9.12. 19:30 Dřevohostice 19:30 Přerov, sv. Vavřinec Sobota 10.12. 8:30 Dřevohostice 17:30 Újezdec Úterý 13.12. 16:00 Centrum Sonus 17:00 Centrum Sonus 18:00 Přerov, sv. Vavřinec 18:00 Centrum Sonus Středa 14.12. 16:00 Centrum Sonus 16:00 Fara v Přerově 18:00 Přerov, sv. Vavřinec 18:45 Fara v Přerově Čtvrtek 15.12. 8:45 Přerov, sv. Vavřinec 16:00 Fara v Přerově 17:30 Centrum Sonus 17:30 Čekyně 19:00 Centrum Sonus 19:30 Fara v Přerově Sobota 17.12. 6:30 Předmostí, kostel 8:30 Přerov, sv. Vavřinec 9:00 Centrum Sonus 16:00 Centrum Sonus 17:30 Podolí Neděle 18.12. 9:45 Předmostí, fara 16:00 Přerov, nám. TGM 19:30 Centrum Sonus Pondělí 19.12. 17:00 Předmostí, kostel 18:45 Předmostí, fara Středa 21.12. 18:00 Přerov, sv. Vavřinec Čtvrtek 22.12. 15:00 Přerov, sv. Vavřinec

Římskokatolická farnost Přerov Kratochvílova 6 750 02 Přerov telefon: 581 217 079 [email protected] www.farnostprerov.cz

Strana 16

Mikulášská besídka pro děti Příprava mládeže na biřmování Začátek přípravy rodičů na křty dětí Náboženství pro dospělé Úklid kostela, skupina „B“ Mše svatá pro děti s lampičkami a přípravou na první svaté přijímání Mše svaté: Přerov 8:00 a 18:00 Předmostí 5. 12. v 18:00 Duchovní obnova s Fr. Böhmovou Zkouška scholy dospělých Víkend pro táty s dětmi Děkanátní modlitby mládeže Koncert duchovní hudby Duchovní obnova mládeže, viz str. 4 Mše svatá v kapli v Újezdci Setkání společenství křesťanských žen Přednáška Křesťanské akademie Koncert duchovní hudby Modlitby Fatimského apoštolátu Kavárna pro seniory Modlitba za Charitu Mše svatá pro děti s lampičkami Pastorační rada farnosti Přerov Úklid kostela, skupina „A“ Setkání františkánského společenství Katecheze pro dospělé Mše svatá v kapli v Čekyni Setkání s rodiči přípravy dětí na přijímání Modlitby matek Rorátní mše svatá Vánoční svatá zpověď 8:30 – 11:00 Schůzka ministrantů Nácvik živého betléma Mše svatá v kapli v Podolí Setkání po mši svaté na faře u kávy a čaje Živý betlém Příprava mládeže na biřmování Vánoční svatá zpověď v Předmostí Náboženství pro dospělé Mše svatá pro děti s lampičkami Úklid kostela, skupina „C“

Vydává Římskokatolická farnost Přerov pro vnitřní potřebu děkanátu Přerov. Redakční rada: P. Pavel Hofírek, P. Zdeněk Mlčoch, Rostislav Dočkal, Jaroslav Branžovský, Alena Pizúrová. Stálí spolupracovníci: L. Calábková, Z. Mollinová. Podněty, příspěvky a informace k otištění lze odevzdat na faře v Přerově.

Uzávěrka lednového čísla je 29. prosince 2016. Neprodejná tiskovina. Prosíme o příspěvek 10,- Kč na výrobu časopisu.


Časopis přerovského děkanátu

Recommend Documents