Časopis přerovského děkanátu

Časopis přerovského děkanátu

Únor 2014 Číslo 2 Ročník 20  Úvodník P. Bedřich Horák  Liturgický kalendář  Rosteme ve víře - Desatero  Světec měsíce  Rosteme ve víře Maličkosti dělají dokonalost, ale dokonalost není maličkost  Přihlášky do semináře  Dětské okénko  Stránka pro mládež  Z Centra pro rodinu Ráj  Cesta manželství není jednoduchá, ale je velmi krásná  Ekumenické bohoslužby  Z děkanátu – Farnost Beňov  Jen tak ve stručnosti  Slovo z Charity  Přečetli jsme a doporučujeme  Přehled zpovídání a pobožností v děkanátu  Informace …a mnoho dalšího

Socha Mojžíše, jejímž autorem je Michelangelo di Lodovico Buonarroti Simoni, od jehož smrti letos uplyne 450 let.

Slovo pro každého Ročník 20, Číslo 2, Únor 2014

„V kterém měsíci děti nejméně zlobí?“ „V únoru, protože je nejkratší.“ Tato anekdota mě napadla, když jsem přemýšlel, jaký příspěvek napsat do únorového čísla děkanátního časopisu. Opravdu, v únoru se až tolik významných věcí neděje, aspoň co se týče liturgického života církve. Zřejmě je to spojeno i s tou délkou měsíce. Ano, do února často spadá popeleční středa, začátek postní doby. Ale letos ani tato varianta nenastává. Možná bych proto mohl napsat něco o plesové sezóně, která je tohoto roku zvláště dlouhá (i když lidé, kteří neberou křesťanské tradice příliš vážně, si ani při brzkém začátku postní doby s délkou období pořádání bálů hlavu nedělají). Ale psát o plesech, třeba i o farních, by nebylo příliš vhodné na tomto místě, určeném pro duchovní slovo. A tak mi při pohledu do kalendáře vnuklo inspiraci políčko hned na začátku měsíce se svátkem Uvedení Páně do chrámu, kterému se lidově říká Hromnice. Letos tento svátek připadá na neděli, proto je i zaručena hojnější účast lidu na slavení této liturgie, která v sobě skrývá určitou hloubku. Připomeneme si událost, kdy Panna Maria s Josefem přinesli dítě Ježíše do jeruzalémského chrámu, aby ho „představili“, tedy obětovali Bohu. Tento svátek má původ na křesťanském Východě, kde se pro něj používá řecký název „Hypapante“, což znamená setkání. Jedná se především o setkání Krista s lidem, kterému přišel přinést spásu. Můžeme ovšem uvažovat hned o několikerém setkání v chrámě. Jednak můžeme vnímat setkání rodiny. Rodiče přinášejí dítě jako oběť poděkování Bohu, a přitom se sami k sobě stávají ještě bližšími. Proto můžeme i kostel, eucharistickou bohoslužbu, ale všeobecně i prostor církve při tomto svátku vnímat jako místo Strana 2

Únor v liturgii Po celý měsíc únor prožíváme letos první část liturgického mezidobí. O nedělích čteme z evangelia sv. Matouše, a ve druhém čtení z 1. listu sv. apoštola Pavla Korinťanům. 2. 2. Svátek Uvedení Páně do chrámu, Světový den zasvěceného života „Když se seznámíme se starozákonními obětními řády a předpisy (např. Ex 13, 2.14-15 nebo Lv 12, 2.4.6-8), budeme možná překvapeni, jak dokonale zobrazují a připravují to, co se potom naplní v Ježíši Kristu. Ale přesto nebo právě proto - proč měl být Kristus těmto předpisům podroben, proč má být naplnění podřízeno příslibům, skutečnost předobrazům? Hledání odpovědi na tuto otázku není jen „neživotnou teologickou spekulací“, ale hledáním samotného Pána. Oba dva příkazy měly ve Starém zákoně hluboké opodstatnění. Svou symbolikou vyjadřovaly situaci člověka po hříchu a naznačovaly její řešení, které se má v budoucnu naplnit. To všechno můžeme pochopit a dokonce obdivovat výstižnou symbolickou mluvu těchto starozákonních nařízení. Ale cítíme, že pro Dítě Ježíše se to nějak nehodí. V něm se přece naplňují všechny tyto obrazy, on sám je Dárce života a požehnání, pravý a neposkvrněný Beránek. Jeho matka je čistá Panna, která nepotřebuje žádné očišťování. Přesně to je předmětem úvah sv. Tomáše v Teologické sumě (ST III, ot. 37). Zdá se, že nebylo vhodné zasvěcovat Ježíše jako prvorozence ani za něj podávat oběti, protože 1) neotevřel lůno rodičky (viz Ex 13, 2). Jeho matka zůstala pannou před porodem, při i po porodu. 2) Navíc nemůže být darováno někomu to, co už má. Ale Kristus člověk byl od počátku spojen s Bohem v jednotě Osoby, nebylo ho tedy třeba zvlášť Bohu zasvěcovat. 3) Mimo to Kristus je pravá oběť, naplnění všech těchto předobrazů. Jak může být podána obrazná oběť za jedinou skutečnou oběť? 4) A když už oběť, proč nebyl za pravého Beránka obětován aspoň beránek, ale hrdlička nebo holoubě? Tomáš odpovídá: Kristus chtěl být podřízen zákonu Mojžíšovu z více důvodů. (Rozebírá je podrobněji u obřízky, ale jsou platné i zde.) Jednak chtěl takto schválit ustanovení Zákona daná Mojžíšovi, a tak jakoby na svém těle spojit Starý zákon s Novým. Jednak se nechtěl neplněním Zákona vyloučit ze společenství Izraele, ke kterému byl poslán. Dále nám tím dal příklad poslušnosti a pokory. A především chtěl být „podroben Zákonu, aby vykoupil ty, kteří jsou Zákonu podrobeni, abychom tak byli přijati za syny“ (Gal 4, 4-5). S námitkami se vyrovnává takto: 1) Podle Řehoře Nysského Kristus naplnil příkaz Exodu jedinečným způsobem. Pouze on totiž otevřel lůno Panny tak, že nepřestala být pannou, nic před ním ani po něm toto lůno neotevřelo. 2) Jeho zasvěcení v chrámě se nestalo pro něj samého, jako by předtím Bohu nepatřil, ale kvůli nám, abychom se naučili sami sebe odevzdávat Bohu (přestože i my mu svým způsobem odjakživa náležíme). 3) Stejně tak oběť, která za něj byla přinesena, neměla výkupný, ale spíše „pedagogický“ smysl. V jeho osobě byl obraz spojen s pravdou, a tak byl obraz schválen. 4) Před dokonalostí symbolu dal Pán přednost chudobě. Zbývá otázka, proč se Panna Maria podrobila očistnému rituálu, když na ní nelpěla žádná nečistota, ani obřadní. I kdyby však potřebovala nějaké očištění, spíše by jí ho udělil Původce milosti, její Syn, než nějaké obřady Starého zákona, které k němu jen ukazovaly. Odpověď je prostá - Maria byla skutečně čistá, a Zákonu se podrobila ze stejných důvodů jako její Syn: z pokory a poslušnosti, aby nepohoršila své krajany, aby potvrdila pravdivost Zákona. Podívejme se tedy na Hromnice v nové perspektivě: Ježíšek nepřichází do chrámu jen jako nemohoucí pasivní nemluvně, Maria ho tam nenese jako nepoučená matka, aby učinila zadost letitým rituálům. To přichází druhá božská Osoba, aby potvrdila a dovršila zjevení Boží ve Starém zákoně. Kristus Slovo pro každého Ročník 20, Číslo 2, Únor 2014

„setkání“ rodiny, vzájemného bere na sebe starozákonní předpisy, aby je proměnil ve skutečnost. Už dnes sblížení jejích členů – čím blíže nám v liturgii zaznívá motiv Velikonoc - do chrámu přichází jediný pravý mají k Bohu, tím blíže mají i k neposkvrněný Beránek. Marii vidíme jako vědomou spolupracovnici na díle sobě navzájem. Toto si můžeme spásy - ona dobře ví, že nepřichází do chrámu jako „nečistá“, ale jako matka uvědomovat více zvláště v roce Syna, jako jeho spolupracovnice a "spolutrpitelka", jak jí to také Simeon rodiny, který letos prožíváme. hned potvrdil. Dochází také k setkání rodiny To je také jedna z mnohých inspirací, které tento svátek může přinést do naa osob, které očekávají s důvěrou šeho života - učit se od Marie aktivně, vědomě spolupracovat na díle spásy Boží navštívení Izraele – Boží především v úkonech, které jsou nám nařízeny zdánlivě zvnějšku, které jsou spasitelný zásah ve prospěch povinné a děláme je proto, že prostě musíme. Málokdo si může vybrat, posvého lidu. Je to Simeon, který kud chce zůstat člověkem, neřku-li křesťanem, jestli bude chodit do práce, do byl „člověk spravedlivý a bohaškoly, učit se, nakupovat, uklízet, starat se o děti, chodit v neděli do kostela. bojný, očekával potěšení Izraele Ale každý si může vybrat, jestli z těchto svých závazků udělá nepříjemnou a byl v něm Duch svatý“ (Lk 2, povinnost nebo vědomou a dobrovolnou účast na díle spásy.“ 25). Dále pak prorokyně Anna, (Obětování Páně a očišťování Panny Marie v Teologické sumě svatého která „nevycházela z chrámu Tomáše,Eva Fuchsová, Časopis Amen 2/ 1997) a sloužila Bohu posty a modlit3. 2. Sv. Blažej, biskup a mučedník bami ve dne v noci“ (Lk 2,37). Svatý Blažej byl biskupem v Sebaste v Arménii (dnes Sivas v Turecku). Za Tito lidé jsou prototypy Bohu císaře Licinia byl kolem roku 316 krutě umučen. Když byl vlečen k soudci, zasvěcených osob – proto také o přispěchala k němu vdova s polomrtvým chlapcem, kterému uvízla v krku tomto svátku mívají setkání s parybí kost. Sv. Blažej požehnal hocha, který nato přišel k vědomí a uzdravil pežem a s biskupy ve svých diese. Na památku této události se uděluje svátostina „svatoblažejské požehnácézích řeholníci a jiné zasvěcené ní“ se dvěma překříženými svícemi. (Symbolizují Blažejovy bezmocné sváosoby. Toto setkání se Simeozané ruce při požehnání a uzdravení umírajícího chlapce). Svátostiny jsou nem a Annou může být výzvou posvátná znamení ustanovená církví (rozdíl od svátostí), která posvěcují růzpro naše rodiny, ale i pro jednotné životní situace. Tvoří je vždy modlitba, doprovázená dalšími znameními livce, aby byli otevřeni Božímu (znamení kříže, pokropení svěcenou vodou, vkládání rukou,...). volání ke službě Bohu různými Svátostiny neudělují milost Ducha svatého jako svátosti, avšak prostřednicformami zasvěceného života, tvím modlitby církve připravují na přijetí milosti a uzpůsobují člověka ke zvláště kněžství. Aby rodiče dospolupráci s ní. kázali své dítě odevzdat Bohu, Mezi svátostinami zaujímají důležité místo pokud ono jasněji cítí své volání požehnání, která jsou chválou Boha a prosk této životní dráze. Maria s Jobou o jeho dary. sefem Ježíše jako prvorozence Některá požehnání mají trvalý dosah: mají nevykoupili, jak to bylo předeúčinek zasvětit osoby Bohu a vyhradit předpsáno Mojžíšovým zákonem, ale měty a místa pro bohoslužebné účely. Mezi vědomě ho odevzdali Bohu – těmi, jež jsou určena osobám (nezaměňovat Ježíš, i když jako malé dítě, se se svátostným svěcením!) je požehnání opatakto také setkává se svým neta nebo abatyše kláštera, zasvěcení panen a vdov, obřad řeholních slibů a pobeským Otcem. žehnání pro některé církevní služby (lektora, akolyty, katechety atd.). Jako Upřímné a vroucné setkání s Bopříklad požehnání předmětů lze uvést zasvěcení nebo požehnání kostela, olhem, kde člověk před něj předtáře, svěcení svatých olejů, posvátných nádob, rouch, zvonů atd. stupuje cele s důvěrou, vede k oJako další příklady svátostin můžeme uvést žehnání osob, jídla, předmětů, tevřenému setkání i mezi lidskýmíst, dopravních prostředků, pokropení svěcenou vodou, udělování popelce mi osobami, kdy si lidé vychána Popeleční středu, svěcení palmových ratolestí o Květné neděli, přijetí svazejí vzájemně vstříc. A naopak, toblažejského požehnání v den výročí tohoto světce atd. opravdové a srdečné setkání lidí A v neposlední řadě je svátostinou křesťanský pohřeb. mezi sebou vede k lepšímu poz5. 2. Sv. Agáta, panna a mučednice nání Boha, a tedy i k setkání s 9. 2. Sv. Apollonie, panna a mučednice ním. Všechna taková setkání nás obohacují a vedou nás k tomu, 10. 2. Sv. Scholastika, panna abychom byli dobrými lidmi. Ať 11. 2. Panna Maria Lurdská, i v únoru usilujeme být „hodnějSvětový den nemocných ší“ - ne proto, že je to nejkratší 17. 2. Sv. Alexius a druhové, řeholníci měsíc, ale proto, že budeme využívat příležitostí opravdověji set- 21. 2. Sv. Petr Damiani, biskup a učitel církve kat se s Pánem a setkat se s lidmi 22. 2. Svátek Stolce sv. Petra kolem nás, zvláště v rodině, se 23. 2. Sv. Polykarp, biskup a mučedník vstřícností, ochotou k usmíření a touhou být jim ku prospěchu. Jaroslav Branžovský P. Bedřich Horák Slovo pro každého Ročník 20, Číslo 2, Únor 2014 Strana 3

4. PŘIKÁZÁNÍ Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře ti bylo na zemi

Budeš ctít otce i matku V minulých úvahách jsme probrali, i když ne do detailů, první desku desatera, první tři přikázání, která určují náš vztah k Bohu. Ježíš je shrnul v jedno přikázání, a to největší - přikázání lásky k Bohu: „Miluj Pána, svého Boha, z celého svého srdce, z celé své mysli, z celé své síly....“ Pán chce, abychom svůj vztah k Bohu utvářeli nejen z povinnosti, ale na základě lásky - kdo Boha miluje nade všecko, kdo mu dává první místo ve svém životě, bude také plně věřit jeho slovu, jeho zjevení. Bude se umět Bohu ve všem svěřit, v radosti, ale zvláště v bolesti. Nebude pro něho těžké mít v úctě jméno Boží, nebude je brát nadarmo, nebude se rouhat. Nebude pro něho těžké světit neděli, den Páně. Bude si vědom toho, že jaká neděle, takový život a taková i smrt. První deska desatera - to je základ, to je zdroj, ze kterého pramení další přikázání, druhá deska desatera formuje náš vztah k sobě a k lidem, k bližnímu. Ježíš shrnul přikázání této druhé desky do druhého hlavního přikázání: „Miluj bližního svého, jako sebe samého. To čiň a budeš živ.“ Dnes se často setkáváme s lidmi, kteří zdůrazňují právě tuto druhou desku desatera, o první mlčí. Často připomínají lásku k bližnímu, ale už ne lásku k Bohu. Nejednou jsem slyšel, jak lidé řeknou, že by se nemělo krást, zabíjet, že kdyby lidé zachovávali přikázání od toho čtvrtého po desáté, bylo by na světě dobře. Jenže přikázání nejsou čtyři nebo sedm nebo devět – je jich deset. Pokud odstraníme některá přikázání, podobali bychom se zedníkovi, který staví dům bez základů. A tak zkušenost naší současnosti nás učí: zdůrazňuje se humanita, humanismus, solidarita, církvi se snad ještě přiznává její charitativní poslání a činnost - a přitom se rozpadají rodiny, rozpadají se manželství, zabíjejí se ve velkém nenarození, propadají se miliardy někam do prázdna a nikdo není vinen. Korupce u politiků, občanské války, nárůst kriminality všeho druhu. Druhá deska desatera musí být nutně zakotvena v první desce, láska k bližnímu nemůže existovat bez lásky k Bohu a naopak. Sv. Jan ve svém 1. listě mluví mnoho o lásce jak k Bohu, tak k bližnímu – mezi jiným tam říká: „Říká-li kdo: Miluji Boha, ale při tom nenávidí svého bratra, je lhář. Kdo totiž nemiluje svého bratra, kterého vidí, jak může milovat Boha, kterého nevidí?“ A z těch bližních nám všem nejblíže stojí nebo stáli rodiče. Proto na prvním místě na druhé desce stojí: „Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře ti bylo na zemi.“ Druhé přikázání - jediné z desatera - obsahuje varování, výstrahu, hrozbu trestem. Čtvrté přikázání - také jediné z desatera - má naopak příslib. Ne až to dobré ve věčnosti, ale už tady na zemi je přislíben dlouhý a dobrý život. Je z toho vidět, že Bohu mnoho záleží na vztazích v rodině, na této základní buňce lidské společnosti i církve. To proto, že život v rodině se nutně přelévá do života společnosti. Je to jako s řekou: ta se vytváří z malých potůčků, potoků a říček, které se slévají v jeden mohutný proud. Ten je buď čistý, nebo špinavý, podle toho, co sebou přinášejí tyto přítoky. Má-li být každá rodina takovým zdravým a čistým přítokem do mohutného proudu lidského společenství, je nutné, aby v ní vládl určitý řád a ten je dán čtvrtým Strana 4

přikázáním. Bez tohoto řádu se život v rodině stává těžkým a neradostným. Jeden příběh vypráví, jak tři ženy byly u studny pro vodu. Nedaleko odtud seděl na lavičce stařec a naslouchal, jak ženy chválí své syny. „Můj syn“, chlubila se první, „je tak šikovný, že se mu nikdo nevyrovná...“ – „Můj syn,“ povídá druhá, „zpívá nádherně jako slavík!“ - Třetí žena mlčela. „Proč nepochválíš také svého syna?“ - obrátily se na ni ty dvě. – „Není na něm nic tak výjimečného jako na vašich dětech. Můj syn je docela obyčejný chlapec.“ Ženy naplnily svá vědra a kráčely domů. Stařec šel za nimi. Vědra byla těžká a udřené ruce slabé. Ženy se proto po chvíli zastavily, aby si odpočinuly. Tu se objevili jejich tři synové. První měl tělo jako úhoř a metal jedno salto za druhým. Ženy volaly: „Jak hbitý je to chlapec!“ Druhý zpíval nádherně jako slavík, až byli všichni dojati. Třetí chlapec přiběhl ke své matce, zvedl její vědro a nesl je domů. Tu se ženy obrátily na starce: „Co říkáš našim synům?“ – „Kde jsou vaši synové?“ zeptal se starý muž udiveně. „Vidím jen jediného syna.“

Právě jsme slyšeli v povídce, co čtvrté přikázání ukládá dětem. Katechismus přikazoval podrobněji: aby děti své rodiče ctily, milovaly, poslouchaly, a aby jim pomáhaly. Takhle si před zpovědí mají zpytovat svědomí děti, jenže největší důraz přitom bývá kladen na poslušnost. Generační problém mezi rodiči a dětmi se vidí hlavně v té poslušnosti: „Dokdy vlastně musím poslouchat? Už nejsem malý, už si chci rozhodovat o svých věcech sám!“ Je to snaha chvályhodná – a kde rodiče řeknou: „Jsme pro, nechceme, abys byl celý život jako nedospělé mimino; budeme ti radit a pomáhat, aby ses tomu samostatnému rozhodování co nejdřív naučil,“ - tam jdou problémy s dospívajícími dětmi schůdnou cestou. Horší je to tam, kde mládež nevidí svou nehotovost a rodiče nevidí, že děti už nejsou malé. Jeden mladík vyprávěl: „Náš otec, to je policajt a ne tatínek. Vyslýchá, hlídá, poroučí, pokutuje. Sednout si se mnou, povykládat si se mnou, co bych chtěl a jak to myslím, to u něj neexistuje. Maminka, ta dělá prima buchty - ale to je tak všeSlovo pro každého Ročník 20, Číslo 2, Únor 2014

chno. U té jsem malý Honzíček, kterému se musí říkat, aby se neumazal, aby si vzal čistý kapesník. Nějaká debata s ní možná není - ona holt nikdy nebyla patnáctiletým mužským. O sestrách - o těch škoda se vůbec zmiňovat. Nemám doma kousek soukromí, kde by nečmuchaly. Jsem sám uprostřed toho, čemu se říká nadneseně: rodina.“ Kdo naučí tohoto chlapce, jak vycházet i s takovými rodiči a sourozenci, kteří mají své nedostatky? Kdo mu poví, že když se nenaučí vedle chyb vidět i jejich dobré stránky - že nebude schopen vycházet nikde a s nikým - ani v zaměstnání, ani v rodině, kterou si založí. V tom je dnešní smysl dodatku 4. přikázání: Cti otce . . . abys dobře živý byl a dobře se ti vedlo. Pamatujte, vy mladí, kteří si hledáte partnera do svého života, že kdo vychází špatně s rodiči nebo sourozenci, ten bude stejně špatně vycházet i s tebou, kdybyste se vzali! Pryč od takového! Původně se 4. přikázání nedospělých dětí netýkalo. Byl to příkaz dospělým, aby měli v úctě své staré rodiče a pečovali o ně; aby si jich vážili. Na pohrdání tímto přikázáním bylo v Izraeli stanoveno vyloučení z izraelského lidu, dokonce i trest smrti: „Kdo ubližuje otci, vyhání matku, je zavržený syn“ (Př 19,26). Už ve 3. Knize Mojžíšově se toto přikázání rozšiřuje na úctu ke starým lidem vůbec: „Před šedivou hlavou povstaneš a starému člověku prokážeš úctu“ (L 19,32). Dnes už stará generace není na mladých závislá existenčně. Mají svou penzi, jsou domovy důchodců, je tu pečovatelská služba. Lékařská péče o staré lidi - geriatrie - se stala zvláštním oborem medicíny. V televizi se starým lidem jemně říká „dříve narození“. Ale to vše starým lidem nedá spokojené a šťastné stáří, když k tomu nedostanou od svých dětí úctu a lásku. Když na ně mladí nemají čas. Když nemohou dožít v domku, který svýma rukama po celý život budovali a zvelebovali, protože svým dětem zavazí a vnukům jsou k smíchu. Když sedí sice ve své světničce, ale nikdo nepřijde, aby s nimi zavzpomínal na to, co za celý život prožili. Když jim nikdo ne-

řekne slovo ocenění a obdivu za to, co přestáli - za války, po válce, za komunismu, v práci nebo při péči o děti. Poslouchat své rodiče, to už dospělí samozřejmě nemusí. Mají plné právo žít si po svém, ale vyslechnout rodiče, to mohou a to dělat mají. Chovat se k rodičům s úctou a láskou, to s plnoletostí nekončí, to platí po celý život. A také povinnost pomáhat jim, posloužit jim, starat se o ně, to také platí po celý život. Shrňme si, jak si to chceme pamatovat: Nedospělé děti zavazuje čtvrté přikázání, aby své rodiče ctily, milovaly, poslouchaly a aby jim podle svých sil pomáhaly. Dospělé děti už nejsou povinny rodiče poslouchat, zato se mají o to víc rodičům věnovat a s láskou jim posloužit. Čtvrté přikázání se vztahuje i na povinnost rodičů k dětem, ale o tom v příštím čísle. Dnešním jazykem bych vyjádřil čtvrté přikázání asi takto: „Já, tvůj Pán a Bůh, ti přikazuji: Budeš ctít otce a matku. Nemusíš se stále bouřit proti autoritě rodičů a proti kdejaké autoritě. Vzpoura proti mým přikázáním zotročuje stejně, jako slepá poslušnost. Uč se žít svobodně, tak, že se v mládí rodičům v lásce podřizuješ a v dospělosti lásku a péči rodičům vracíš.“ P. Pavel Martinka

Blahoslavená Marie Antonína Kratochvílová Řeholnice, mučednice, vzor radosti v utrpení. Narodila se 21. 8. 1881 v Mostárenské ulici v Ostravě – Vítkovicích. Otec Jan byl slévačem v železárnách a malá Marie, pokřtěná druhým jménem Anna, brzy otce ztratila. Ovdovělá matka Jana ji, pro velkou chudobu, dala do sirotčince školských sester v Bielsku-Biala. Zde v poklidném prostředí vyrůstala s radostným srdcem, v lásce ke Kristu i k zodpovědnému jednání s patřičnou obezřetností. Po základním vzdělání pomáhala v mateřské škole vedené sestrami. Ve 20ti letech se stala kandidátkou kongregace Chudých školských sester naší Paní (Pauperum Sororum Scholarum Nostrae Dominae), kterou byla vychovávána a začala studovat v učitelském ústavu kongregace v Bílé Vodě. V roce 1906 odmaturovala a začala učit na polské základní škole v Karviné. Po třech letech odešla do mateřince kongregace ve Wroclawi. Ve svých 28 letech zde začala noviciát a přijala jméno Marie Antonína. Řeholní sliby skládala 27. 9. 1909 a od následujícího roku působila opět jako učitelka v Karviné a později ve Lvově. Dalších několik let působila jako představená a správce internátu v Tlumači a pak 7 let, do roku 1939, byla ředitelkou a mistrovou kandidátek ve Lvově. Vynikala mimořádnými organizačními, vychovatelskými a učitelskými schopnostmi. Na začátku září 1939 napadením Polska nacisty začala II. světová válka a Marie Antonína musela se spolusestrami opustit Lvov a učitelskou činnost. Stala se představenou komunity sester v Mikuličíně. Odtud byly sestry údajně dočasně vyhnány v únoru 1940. Se šesti sestrami byla Marie Antonína Kratochvílová 9. 7. 1942 zatčena gestapem a uvězněna ve Stanislavově. Údajně za spolupráci s ilegálními skupinami. Souviselo to s odesíláním balíků, obsahujících potraviny a oblečení pro Poláky deportované na Sibiř, na kterém se Marie Antonína organizačně podílela. Ve vězení byla tři měsíce vyslýchána a krutě bita. Utrpení snášela s tichostí a spojovala se v něm s trpícím Kristem. Byla pro své spoluvězenkyně velkým vzorem radosti v utrpení. Modlila se za ty, kdo ji mučili, povzbuzovala ostatní a naslouchala jim. Měla být popravena zastřelením, a tak ji všechny prosily o požehnání a modlitbu. Vzhledem k tomu, že začala umírat postižena nejen ranami, které skrývala, ale zejména tyfem, byla 26. září 1942 z vězení propuštěna. Na nohou se již nedokázala udržet a žádná lékařská péče ji nemohla už zachránit. Šestého dne v nemocnici ve Stanislavově skonala. Při své návštěvě Polska 13. 6. 1999 svatý otec Jan Pavel II. blahořečil sestru Marii Antonínu spolu s dalšími 108 polskými mučedníky z II. světové války. tým spolupracovníků redakce Slovo pro každého Ročník 20, Číslo 2, Únor 2014

Strana 5

Maličkosti dělají dokonalost, ale dokonalost není maličkost. Autorem citátu v titulku článku je Michelangelo di Lodovico Buonarroti Simoni. Tohoto umělce známe hlavně pod jeho křestním jménem. Michelangelo byl významný představitel vrcholné italské renesance a manýrismu (přechod od vrcholu renesance k baroku). Proslavil se jako malíř, sochař, architekt. Je o něm známo, že se zabýval též poezií. 18. 2. si připomínáme výročí 450 let od smrti tohoto génia. Michelangelo se narodil v Caprese 6. března 1475, jako druhé z pěti dětí a zemřel 18. února 1564 v Římě. Tělo umělce očekávává vzkříšení v bazilice sv. Kříže ve Florencii. V osmi letech byl přiveden do dílny Domenica Ghirlandaia. Otci se to nelíbilo, chtěl, aby se jeho syn stal obchodníkem. O sedm let později si ho všiml florentský vládce Lorenzo Medici (též nazývaný Lorenzo Nádherný) a vzal ho jako učně do své školy. Dva roky žil Michelangelo v Medicejském paláci a měl stálý plat. V paláci Medicejských se Michelangelovi dostalo výborného vzdělání. Začal se učit pracovat s mramorem, učil se latinsky a řecky a začal se věnovat četbě a tvorbě poezie. Také se zde seznámil s budoucími papeži Lvem X. (Giovanni di Lorenzo de' Medici) a Klementem VII. (Giulio di Guiliano de' Medici). V této době neměla církev valnou pověst (bujel nepotismu - prosazování vlastních příbuzných do vysokých funkcí; celibát se příliš nedodržoval...). Lorenzo pozval do Florencie dominikánského mnicha Girolama (Jeronýma) Savonarolu, aby očistil církev. Savonarola získával čím dál tím větší popularitu, na jeho kázání chodilo čím dál více lidí. Při jednom kázání označil Medicejské za původce všeho zla ve Florencii. Dokonce zaútočil i na papeže. Po pádu Medicejských dosáhl mravní obnovy Florencie. Po zvolení papeže Alexandra VI. (Rodrigo Borgia, jenž měl asi sedm dětí a dal otrávit několik kardinálů) neustal v kritice církevních poměrů, čímž mařil papežovy politické plány. Alexandr VI. pohrozil Florencii interdiktem (místní interdikt je kanonický trest, který zakazuje vysluhování svátostí na určitém místě – po druhém Vatikánském koncilu byl tento druh trestu zrušen), pokud nevyřídí záležitost se Savonarolou. Jeho odpůrci napadli klášter, kde žil. Savonarola byl odsouzen jako heretik, schizmatik a hanobitel Svatého stolce. Z dokumentů vyplývá, že to byla justiční vražda. Před smrtí přijal svátosti a v roce 1498 skončil na hranici. Spisy, které napsal ve vězení, ho ukazují jako světce. Stále se ptal sám sebe, jestli jednal správně. Dominikánský řád usiluje od roku 1955 o jeho svatořečení. Nabízí se srovnání mezi dvěma mnichy: Girolamem Savonarolou a Martinem Lutherem. Strana 6

Jaký byl mezi nimi rozdíl? Savonarola věřil, že i když je papež mravně zcela zkažen, tak papežství jako úřad je ustanoveno Kristem a jako takové si zaslouží úctu. Savonarola nikdy nenapadal církev nebo papežství. Dokázal odlišit osobu papeže od papežství jako úřadu a toto odlišení stále dodržoval. Toto odlišení Luther nedělal. Po smrti Lorenza se Michelangelo vrátil domů a začal studovat anatomii. Po nocích tajně dělal pitvy. Pak se chvíli zdržoval v Bologni, ve Florencii a nakonec odchází do Říma, kde se na sklonku života (v 72 letech) stává hlavním stavitelem baziliky sv. Petra. Michelangelo se ucházel o stavbu baziliky už od počátku, ale jeho směr prohrál a baziliku začal stavět Bramante. Citát, který je v nadpisu článku vystihuje jeho tvorbu. Další jeho myšlenka rovněž vystihuje dílo autora: „Kdyby lidé věděli, jak tvrdě jsem pracoval na svých dílech, nepovažovali by mě za génia.“ Díla, se kterými nebyl spokojen, nejednou poškodil, či dokonce zničil. Ze sochařského díla je asi nejznámější socha Davida ve Florencii a Pieta, která je v bazilice sv. Petra ve Vatikánu. Před florentskou katedrálou stál 40 let nevyužitý kamenný blok o rozměrech 5x1x1 m s četnými usazeninami a kazy. Dva umělci se před ním snažili kámen využít, ale nebyli úspěšní. Michelangelo ve svých 29 letech vytesal z nepoužitého bloku kamene sochu Davida. Za tuto sochu údajně dostal 900 zlatých dukátů, což prý bylo víc, než vydělal Leonardo da Vinci za celý život. Další velmi známou sochou je Mojžíš. Původně měl být součástí monumetnálního náhrobku papeže Julia II. Náhrobek měl být ve tvaru tříposchoďové pyramidy s 40 sochami patriarchů, proroků a apoštolů. Na vrcholu měli andělé držet rakev. Na náhrobek Michelangelo vybíral osm měsíců kámen a dalších osm měsíců ho dopravovali do Říma (Michelangelo dbal na kvalitu materiálu). Kvůli sporu o vedení stavby svatopetrské baziliky odešel Michelangelo z Říma Z náhrobku autor dokončil sochu Mojžíše. (Viz obrázek na titulní straně). Ve vousech Mojžíše je umělcův autoportrét. Možná si kladete otázku, proč má Mojžíš rohy. Pravděpodobné vysvětlení spočívá v hebrejské gramatice. V původním hebrejském textu nebyly samohlásky (tzv. vokalizace), ale pouze jen souhlásky. Samohlásky byly doplněny později. Bylo úkolem předčítajícího, aby znal text, jak má být. V textu, který popisuje návrat Mojžíše z hory Sinaj, jsou souhlásky QRN, které podle vokalizace můžou znamenat buď zářit, nebo mít rohy. Z malířství je nejvýznamnější výzdoba Sixtinské


kaple a zvláště freska Posledního soudu. Během pontifikátu papeže Jana Pavla II. proběhlo zrestaurování fresek (1980 až 1999). Jednomu kardinálovi se nelíbilo, že jsou postavy nahé a dal to umělci najevo. Umělec ho „za odměnu“ namaloval mezi zavržené. Dle našeho názoru je vrcholem celé tvorby kopule baziliky sv. Petra. Průměr kopule je 43 m a její výška je 117 m. Hmotnost kopule byla odhadnuta na cca. 56 tisíc tun. Michelangelo umírá v roce 1564 a podle vlastního přání je pohřben ve Florencii. O Michelangelovi vyšel historický román Kámen a bolest. Rovněž BBC natočila dvoudílný dokument, který běžel v ČT. Nyní zde uvádíme přehled nejvýznamnějších děl a dvě básně tohoto renesančního génia.

Poezie: Lásce Dokud jsem mohl vzdorovat Tvé zlobě, neznal jsem, lásko, bolest ani pláč; teď často ale stojím kvůli Tobě v slzách, ač nechci, a vím, co jsi zač. A jestli dřív Tvé šípy neuměly zasáhnout teď, jimž bylo srdce mé, nyní tě za to všechno pomstí střely z těch krásných očí - ty jsou smrtelné. Tak jako nechá zlomyslný osud po léta ptáče prchat nástrahám, aby tím hůř je potom zabil sám, tak i mne láska nechávala dosud, paní má, prchat celý dlouhý čas, aby tím spíš mi zlomila teď vaz.

Sochařství: - Madona na schodišti (56,7 x 40,1 cm; nejstarší známé dílo z roku 1491) – na obrázku zde vedle - Pieta (bazilika sv. Petra, Vatikán, 1498-1499) – obr. na předešlé straně - David (Galleria dellÁcademia, Florencie, 1501-1504, kopie: Piazza della Signoria, Florencie) - Vzkříšený Ježíš (chrám Santa Maria sopra Minerva, Řím) - Mojžíš (součást náhrobku papeže Julia II., chrám sv. Petra v řetězech, Řím, 1514 – 1516) – na titulní straně - Pieta s Josefem Arimatejským (Museo delÓpera dell Duomo, Florencie - nedokončená) - Pieta di Palestrina (Galleria dellÁcademia, Florencie) - Pieta Rondanini (Civiche Raccolte d'Arte del Castello Sforzesco, Milán - poslední Michelangelovo dílo, nedokončená)

 Přihlášky do semináře.

Malířství: - Stvoření světa (Sixtinská kaple, Vatikán - nástropní freska, 1508 – 1512) – na předešlé straně - detail scény oddělení světla od tmy - Poslední soud (Sixtinská kaple, Vatikán - freska na oltářní stěně, 1536 – 1541) – na obrázku nahoře - Svatá Rodina - Tondo Doni (Galerie Uffizi, Florencie) Architektura: - Bibliotheca Medicea Laurenziana (Florencie) - Nová sakristie kostela San Lorenzo (Florencie - architektura a sochařská výzdoba) - Kapitolské náměstí (Řím) - Palác Farnese (Řím, dokončení 2.patra) - Bazilika sv. Petra ve Vatikánu (ústřední prostor a kopule chrámu, 1547 – 1564) – na obrázku předešlá strana Slovo pro každého Ročník 20, Číslo 2, Únor 2014

Sobě Jen já, pln žáru, zůstávám stát ve stínu, když slunce světu odnímá svůj jas, každý je šťastný, já však v žalu hynu a s tváří v prachu pláču zas a zas. František Ponížil, jáhen

Drahé sestry a bratři, pravidelně se modlíme za kněžská povolání. Každá farnost má svůj den modliteb za kněžský seminář, v němž se také bohoslovci modlí za Vás. Už léta konáme děkanátní pouti za nová duchovní povolání a za duchovní obnovu našich rodin. Zdravá rodina, která zakouší radost z Boha, protože s ním v životě počítá, protože mu dává první místo, které mu patří, je základem zdravé církve i prvním kněžským seminářem, kde mohou mladí zaslechnout Boží hlas a naučit se žít pro Boha a pro druhé. V tyto dny, kdy se podávají přihlášky do semináře, Vás prosím o modlitbu za ty, kteří se pro duchovní povolání rozhodují. Vás, mladí muži, kteří uvažujete o duchovním povolání, povzbuzuji. Nebojte se odpovědět na Boží volání ochotným a velkorysým ANO. Církev potřebuje odvážné a věrné pastýře, svědky a hlasatele Božího slova, budovatele společenství a služebníky svátostí a lásky. Je to velké poslání, na které žádný člověk nestačí sám ze sebe, ale pokud se dá Bohu plně k dispozici, pozná, že On dovede dělat své velké dílo i skrze malé služebníky. Pokud se rozhodnete a budete letos maturovat nebo máte maturitu již za sebou, obraťte se na svého kněze, který Vám podá potřebné informace včetně formuláře přihlášky do semináře. Přihlášky se podávají na arcibiskupství do konce března 2014. Modlím se za Vás a děkuji všem, kteří Vás v tyto dny svou modlitbou provázejí. Všem ze srdce žehná arcibiskup Jan (převzato z Oldinu) Strana 7

Děvčata a kluci, na konci února máte jarní prázdniny. Celý týden nebudete chodit do školy. Určitě již máte připravený program, co budete v tom týdnu dělat. Chodit společně na výlety, číst knihy, odjet na hory, navštívit dědečka a babičku, nebo nemocné kamarády. Po prázdninách bude Popeleční středa, a tak si můžete udělat znovu program: jak se připravovat na největší svátky v roce - Velikonoce. Odřivous Krásné sluníčko a modrá obloha v únoru přilákaly mrazík, který svými studenými prsty začal mrazit každý kousek země. Hladina řeky se pokrývala ledem a jenom tam, kde voda radostně poskakovala po kameni, tam mráz nemohl natáhnout své studené prsty. Sluníčko se snažilo více posílat paprsky na zem, ale byl ještě únor a nemělo tolik síly. Radostně poskakující voda si vesele zpívala a ve chvíli tu byla i vlnka Bečvinka. Kačenky ji pozdravily: „Pěkný den vlnko …ga …ga,ga,“ a tak začalo být i v mraze veselo. „No, jó, moje kamarádky, pan Chamfor řekl, že nejztracenější je den našeho života, kdy jsme se nezasmáli! „Barevní kačeři se hned zeptali: „Máme se čemu smát?“ Hnědé kačky přikývly: „Máme, neboť víme, že Bůh nás má rád!“ „Milé kamarádky, povím vám,“ zašuměla Bečvinka, „že tak jako každé správné město, tak i Přerov má své pověsti. Sídlil tu na hradě Odřivous. Za časů velkomoravských, za panování knížete Rostislava, se na jeho dvoře Velehradě objevil ohromný Bulhar, který v soubojích porazil všechny soupeře, jenom jednoho ne a ten mu jeden vous proklál šípem. Protože později ztratil přízeň panovníka, odešel žít do ústraní a to místo na Přerově.“ „To máme velkou radost, že jsi nám to řekla, neboť brzy budou karnevaly a někdo se může za Odřivouse obléct.“ Ga, ga, gagaly kačky a kačeři se hned ptali: „Na jakém karnevalu? No přece, než začne doba postní, lidé se různě baví, tančí, veselí a radují, že jsou spolu, neboť potom opravdu začíná půst. Je to masopust a k němu patří pestrý a veselý karneval. Za masku se lidé schovávají, aby se nikdo nad nikým nepovyšoval,“ vysvětlila Bečvinka a potom dodala „a od Popeleční středy nesmí být žádný karneval a žádná zábava. Milé kamarádky kačenky, bylo vás moc slyšet, pořád si něco vykládáte a tak raději chvalme svého Pána: Hospodin je náš Bůh, jásejte nebesa, plesej země, radostně se veselte hory a všechno stvoření!“ Chlapci a děvčata! V neděli 2. března bude na Sonusu MAŠKARNÍ KARNEVAL Pohádkové vystoupení a provázení dětí při soutěžích patří ke karnevalu. Kdo by chtěl pro své mladší kamarády něco udělat a rodiče mu to povolí, budeme vás čekat na nácviku v pátek 17. ledna v 16.00 hod. na Sonusu. Za společenství LORENCO se na spolupráci těší Liba Calábková Strana 8


Pozdrav ze semináře Chvála Kristu, drazí čtenáři, pěkně zdravím v době zkouškového období, které je naštěstí u konce, protože vím, že dává zabrat jistě každému z nás. Po tomto období nastane zasloužené volno, kdy se rozjedeme zase do svých domovů. Vánoce už sice dávno minuly, ale my máme stále živé vzpomínky některých chvil ještě před nimi. Třeba když jsme hráli divadlo. Každý ročník si měl připravit nějakou scénku na 20 minut, kterou pobaví ostatní. Přítomní byli i otcové biskupové. Je to velká akce, která se pořádá jednou za rok s názvem Mikulášská besídka. Náš první ročník si vzal jako hlavní postavu Ježíše, který navštíví seminář. Co by nám asi tak řekl, jak a na co by Pán reagoval? Je to pěkné zamyšlení… při vzpomnění jména Pána Ježíše se mi vybavila scéna, která se mi však doopravdy přihodila na fakultě. Bylo to setkání s jedním knězem a profesorem dogmatiky. Pozdravil jsem ho, jako já vás na začátku článku. Jednoduše, jak jsme zvyklí: „Chvála Kristu!“ A on mi odpověděl: „Čest práci.“ Podivil jsem se. Poněkud netradiční odpověď. A potom mi začal vysvětlovat, jak často zdravíme jménem Krista a jak málo si uvědomujeme, co říkáme. Napadlo vás někdy, že tím vůbec nezdravíme kněze nebo jiného člověka? Byla by to škoda, kdybychom jméno Krista považovali za pozdrav. Tím zdravíme, „chválíme“ Jeho. Přiznám se, jsem o něco chytřejší.  Chvála Kristu není pozdrav. Tento krátký rozhovor ve výtahu, byl plodný. Modlitby mládeže Doma jsme pobyli vcelku dlouhou chvíli a po příjezdu jsme měli tříAnimátoři zvou na modlitby mládeže, králové svěcení pokojů. Netrvalo dlouho a dobu vánoční jsme ukondne 14.2.2014 v 19:30 ve farním kostele čili zpěvem a hraním koled na flétnu, klavír, housle, a dokonce i cimbál. Dnes, kdy píšu článek, se v kinech promítá velice zajímavý film sv. Vavřince v Přerově. Po duchovním s kněžskou tematikou. Možná jste se o něm už něco dočetli v Katoprogramu bude následovat „Alfa pro mládež“. lickém týdeníku. Jmenuje se Poslední vrchol. Pojednává o mladém Těší se animátoři a kaplan pro mládež knězi, který rozuměl lidem a jejich problémům. Zemřel mladý na horách, které byly jeho zálibou. Lidé v něm nacházeli oporu a čerpali od něj. Od toho kněze, který čerpal od Něj. V KT jsem četl tento rozhovor a byl k němu napsán krásný článek, že si ve filmu klademe otázku, zda je víra fikce nebo skutečnost. Je Bůh fikce nebo skutečnost? Když někdo dnes řekne, že mluví s Michaelem Jacksonem, víme, že buď lže, nebo potřebuje lékaře. Ale miliony lidí tvrdí, že jsou v kontaktu s Ježíšem. Jsou šílení, lžou, jsou hloupí, nebo snad říkají pravdu? Určitě je důležité si klást otázku Boží existence a smyslu života. Tento film, který jsem viděl, byl v tomhle skvělý. Hned se ptáte na více věcí a během všednosti a každodenního dne se tyto otázky snažíte objevovat. Neuvěřitelné dobrodružství! Ke článku posílám fotku našeho prvního ročníku. Díky za vaše modlitby. A chvála Kristu! Josef Hovád

Farní ples


V sobotu 18. ledna se v Městském domě v Přerově konal již 19. ročník farního plesu. Strana 9

OKÉNKO Z CENTRA PRO RODINU RÁJ, se sídlem v Pavlovicích u Přerova 5 POZVÁNKY:

Zveme manželské páry na

V klubu Stodola v Ráji v Pavlovicích u Přerova klubový večer s lidmi a pro lidi, kteří věří ve smysl manželství, večeře pro dva, stezka odvahy, tombola, hudba, spousta mlsání, inspirace do všedních dnů. Příspěvek: 200 Kč na pár, rodiny v tíživé finanční situaci mohou požádat o slevu. Je nutné se předem přihlásit, nejpozději do 7.2. S sebou baterku (svítilnu)! Přihlášky u Jarmily Skřečkové na telefonu 733 114 747 nebo emailu: [email protected] Srdečně zveme nejen manželské páry každého věku, ale i jednotlivce a všechny, kteří fandí manželství na DEN PRO MANŽELSTVÍ v neděli 16. února 2014 od 15-ti hodin v Přerově na centru SONUS, Palackého ul. 15 h - přednáška manželů Petra a Ireny Smékalových na téma OHROMNÉ MALIČKOSTI: MALÉ KROKY K VELKÝM VZTAHŮM. Petr a Irena Smékalovi společně vychovávají 4 děti, spolu také přednáší v rámci sdružení YMCA na Manželských setkáních. Mgr. Irena Smékalová je psycholožka, věnuje se poradenství, práci se ženami, pořádá různé kurzy a semináře. 16 h - pro ty, co nepůjdou na přednášku - Modlitba za manželství a rodiny s jáhnem v kapli na faře 17 h - pro všechny - občerstvení, posezení a popovídání s přáteli, hudba 15 - 18 h - PRO DĚTI - bohatý program her, soutěží a tvoření podle věku dětí. Děti, které si vezmete s sebou, je nutné předem přihlásit. Příspěvek na hlídání 50 Kč na rodinu. Hlaste se nejpozději do 10. 2. na telefonu 733 114 747, email: [email protected] DĚKUJEME ZA JAKOUKOLIV NABÍDKU POMOCI S ORGANIZACÍ AKCE - příprava sálu, něco dobrého ke společnému občerstvení, úklid po akci, pomoc s hlídáním dětí). Akci můžete podpořit také dobrovolným vstupným. Obě valentýnské akce se konají na podporu Národního týdne manželství, který je letos od 10. do 16. února s tématem – OHROMNÉ MALIČKOSTI: MALÉ KROKY K VELKÝM VZTAHŮM. Velké věci se rodí z drobných každodenních maličkostí. Často i malé věci mají ohromný vliv na zlepšení života. NTM je týdnem, kdy to můžeme vyzkoušet v našem manželství. Udělejme jen tak pro radost pár nesmyslně krásných činů pro ty nejbližší okolo. www.tydenmanzelstvi.cz/ 20.2. - KURZ PŘIROZENÉHO PLÁNOVÁNÍ RODIČOVSTVÍ v Olomouci - Chtěli byste lépe rozumět přirozenému biorytmu ženské plodnosti? Toužíte po děťátku, nebo potřebujete početí předcházet? Kurz symptotermální metody pro manžele, snoubence a další zájemce je zaměřen na podporu zdravých partnerských vztahů. Jedná se o sérii čtyř setkání pod vedením zkušeného lektorského páru z Ligy pár páru. První setkání je směřováno i pro širší veřejnost. Nejbližší termíny: 20.února (úvodní setkání), 6. března 2014, 20.března 2014, 3.dubna 2014 vždy od 18.00 h. Místo: Biskupské nám. 2, Olomouc (sál, 2.patro). Bližší informace: Alena Večeřová, 587 405 250, [email protected]. 21.2. v 10 h –BESEDA PRO MAMINKY – téma: JAK PROŽÍVAT RODIČOVSKOU DOVOLENOU – moderátorkou besedy bude Jarmila Skřečková 14.3. od 18 h do 15.3. do 18 h -Postních 24 h pro ženy – s Františkou Böhmovou na téma ODPUŠTĚNÍ Přednášky, mše sv., vzájemné sdílení, možnost rozhovoru i svátosti smíření. Cena 390 Kč/ osoba (ubytování, celodenní strava, pitný režim, příspěvek na lektorku). Ženy v tíživé finanční situaci mohou požádat o slevu. Je nutné se předem přihlásit. 4.-6.4. – Víkend pro maminky s mladšími dcerami – přednášky Bc. Marcely Řezníčkové na téma MATEŘSTVÍ JE DAR 26.4.VELIKONOČNÍ PLES - děkujeme za dárky do tomboly i za pomoc s organizací Více informací u J. Skřečkové - tel.: 733 114 747 , email: [email protected] Strana 10

www.raj-pavlovice.cz


„Cesta manželství není jednoduchá, ale je velmi krásná .“

Papež František

Z promluvy papeže Františka při setkání rodin 27. 10. 2013, nám. sv. Petra „Kdo uzavírá svátostný sňatek, říká: „Slibuji, že ti zachovám lásku, úctu a věrnost, že tě nikdy neopustím a že s tebou ponesu všechno dobré i zlé až do smrti.“ Snoubenci v té chvíli nevědí, co se stane, nevědí jaké radosti a jaké bolesti je čekají. Vydávají se jako Abraham na společnou cestu. A to je manželství! Vydat se na společnou cestu, ruku v ruce, a přitom se svěřit do velkých rukou Páně. Ruku v ruce, vždy a po celý život! A nedat šanci provizorní kultuře, která krájí náš život na kousky! S touto důvěrou ve věrnost Boží čelit všemu, beze strachu, zodpovědně. Křesťanští manželé nejsou naivní, znají problémy a protivenství života. Nemají však strach vzít na sebe svoji odpovědnost před Bohem a společností, aniž by utíkali nebo se izolovali či zříkali poslání založit rodinu a přivést na svět děti. – Ale dnes je to těžké, otče… Jistě, je to těžké. Je zapotřebí milosti a milost nám dává svátost! Svátosti nejsou životní dekorací! Ó jak krásná svatba, krásný obřad, krásná slavnost… Toto však není svátost, to není svátostná milost. To je pouhá dekorace! A milost není na ozdobu života, nýbrž k tomu, aby nám dala sílu pro život, učinila nás odvážnými, abychom mohli jít dál! Nikdy se tedy neizolovat, vždycky spolu. Křesťané si udělují svátost manželství, protože si uvědomují, že ji potřebují. Potřebují ji, aby byli sjednoceni a plnili poslání rodičů. „V dobrém i ve zlém až do smrti.“ Tak to říkají manželé ve svátosti manželství, během níž se modlí společně i s celým společenstvím. Proč? Protože se to tak dělá? Nikoli. Činí tak, protože to potřebují na dlouhou cestu, kterou se mají společně ubírat. Dlouhou cestu, nikoli po kouskách, ale nastálo. A potřebují pomoc Jeíše, aby kráčeli s důvěrou, aby se denně vzájemně přijímali a každý den si odpouštěli! A toto je důležité: umět si v rodinách odpouštět, protože všichni máme nedostatky, všichni! Někdy děláme nedobré věci, které druhým ubližují. Je třea mít odvahu žádat omluvu, když v rodině chybujeme … V životě zakouší rodina mnoho krásných momentů: odpočinek, společný oběd, vycházka do parku, návštěva u prarodičů, návštěva u nemocného… Chybí-li však láska, chybí radost, chybí slavnost. A lásku nám vždycky dává Ježíš: On je nevyerpatelný pramen. On nám ve svátosti dává svoje Slovo, dává nám Chléb života, aby se naše radost naplnila. Drahé rodiny, také vy jste součástí Božího lidu. S radostí jděte spolu s tímto lidem. Zůstávejte stále spojené s Ježíšem a svým svědectví Jej přinášejte všem. Děkuji vám, že jste přišly. Společně přijměme za své slova svatého Petra, která nám dávají sílu a dají sílu pro těžké chvíle: „Pane, ke komu bychom šli. Ty máš slova věčného života“ (Jan 6,68). Žijte s Kristovou milostí radost víry!“ Z textů pro společenství manželů, které zpracovalo CPRŽ Olomouc, vybrala a požehnané dny přeje Hana Školoudová

 Ekumenické bohoslužby v Přerově . Milí bratři a sestry. Chtěl bych se krátce ohlednout za letošními ekumenickými setkáními v Přerově. Tu největší radost jsem měl z naplňování Písma svatého. Slovo z Písma svatého - Jan 17, 22-23 nás vybízí, abychom se učili jednotě. A my se můžeme těšit z toho, že Bůh si použil nás, kteří se účastnili lednových setkání, a mohli toto slovo zažívat v malém osobně. Také mne obohatila pestrost společných shromáždění. Společné modlitby, písně, chvály, kázání a neméně rozhovory u občerstvení. Nebylo možné rozeznat, kdo z kterého společenství je. Mohli jsme se lépe poznat a svým dětem ukázat, že je možné hovořit s bratrem, sestrou, kteří vyznávají Krista Pána jiným způsobem. Podle mne přibylo účastníků, a za to děkuji Bohu. Společným rysem ekumenických setkání bylo velmi aktuální a vhodně vybrané téma - Rodina. Dnes je to ve společnosti opomíjené, snižované a vysmívané téma, které je důležité neustále otevírat v církvi i společnosti a hájit rodinu, vysvětlovat její důležitost pro zdravý růst církve a společnosti. Slova všech pastýřů místních společenství na jednotlivých setkáních byla podnětná, vyučující a vedla i k přehodnocení zažitých postojů u mnohých z nás. Obzvlášť mne osobně zaujalo slovo přednesené v Husitské církvi. Byl to pro mne zcela nový pohled na rodinu v Boží režii. Chtěl bych popřát všem zúčastněným z místních církví hodně Božího požehnání a budu se těšit na další společná setkání. Ladislav Melkus kazatel (farář) Církve bratrské Hranice -Přerov Slovo pro každého Ročník 20, Číslo 2, Únor 2014

Strana 11

Milí farníci. S logem „Z děkanátu“ jste se již v našem časopise mohli setkávat. Chtěli bychom se v příštích číslech opět vydat na toulky naším děkanátem a připomenout si jednotlivé farnosti, „setkat se s farníky“, sdílet jejich radosti farního života, podívat se na to, co je jejich chloubou a třeba se i nechat inspirovat tím, co se jinde daří…

Farnost Beňov je tvořena stejnojmennou obcí, jež se nachází přibližně 6 kilometrů jihovýchodně od centra děkanátu – Přerova. Místní část Prusy však do farnosti nepatří a je začleněna do farnosti Domaželice. Samotná obec Beňov, nacházející se na levém břehu říčky Moštěnky, má asi 600 obyvatel. První písemná zmínka o Beňově (tehdy „Binow“) se objevuje na listině z roku 1318, avšak samotná obec existovala patrně již v roce 1130. Svým charakterem je Beňov typickou hanáckou menší obcí s bohatým spolkovým životem. Občané Beňova dlouho toužili mít svůj vlastní kostel, kde by byla pravidelně sloužena mše svatá. Jelikož do kostela v Horní Moštěnici to bylo jen půl hodiny cesty, nebylo beňovským povoleno postavit v obci kostel a vytvořit farní správu. V Beňově tak stála pouze malá kaple svatého Floriána na cestě do Horní Moštěnice. Když však dne 18.2. 1853 císař František Josef I. přežil pokus o atentát, formulovali občané Beňova žádost o povolení stavby kostela tak, že „kostel bude věčnou památkou na záchranu života Jeho Majestátnosti Císaře Pána.“ Této žádosti bylo vyhověno a beňovský chrám tak vznikl za stejných okolností jako známý vídeňský Votivkirche. Podle křestního patrona císaře byl kostel zasvěcen svatému Františkovi z Assisi a slavnostně posvěcen byl dne 4.10.1857. Samotná farnost však byla založena o několik let později, a to roku 1869. Prvním farářem v Beňově se stal P. Augustin Říha, dříve kooperátor v Kašavě, který svou první mši svatou v Beňově sloužil 5.7.1870. Téhož roku byl založen beňovský hřbitov. Na konci 19. století uzrálo v Beňově také nezvykle mnoho nových kněžských povolání. Nejslavnějším rodákem, na kterého je obec právem hrdá, je arcibiskup olomoucký Antonín Cyril Stojan, kandidát blahořečení. Ten se v obci narodil 22. 5. 1851. Tento lidumil, obnovitel Svatého Hostýna a Velehradu, se k rodné obci vždy hlásil a jako arcibiskup zde krátce po svém jmenování roku 1921 udílel biřmování. Jeho rodný domek byl roku 1985 zbořen a na jeho místě dnes stojí pomník. V budově fary se nachází malé muzeum, které připomíná „tatíčka“ Stojana a otevírá se návštěvníkům několikrát do roka. Farnost si svého rodáka připomíná každoročním květnovým koncertem. Kostel svatého Františka z Assisi je charakteristický svou krásnou prostotou. Chrámů tohoto patrocinia v naší zemi není mnoho. V posledních letech prošel velkou rekonstrukcí a jeho fasáda tak získala na kráse. Z vybavení interiéru návštěvníka upoutá především oltářní obraz, na kterém je zobrazen patron kostela, jak přijímá stigmata. Slavná hodová mše svatá bývá sloužena první neděli v říjnu. Během roku se věřící scházejí ke společnému slavení eucharistie dvakrát týdně a to v neděli v 7:30 hodin a v pondělí v 17:00 v zimním čase a v 18:00 v letním čase. Posledním beňovským farářem byl P. Vladimír Kodítek, který zde působil do roku 1946. Pak byla farnost střídavě spravována z Horní Moštěnice a z Domaželic. Do srdcí farníků se nesmazatelně zapsal P. Cyril Juroška SDB, který odešel na odpočinek roku 2004. Po něm byl administrátorem ustanoven P. Krzysztof Klat. Od roku 2008 farnost spravuje exkurendo P. Bedřich Horák z Horní Moštěnice. V posledních letech lze pozorovat stárnutí farnosti a úbytek pravidelných účastníků bohoslužeb. V roce 2013 bylo v beňovském kostele pokřtěno 10 dětí, 2 páry byly oddány a 5 farníků bylo vyprovoděno na věčnost. Farnost žije také díky obětavým farníkům, kteří pečují o kostel a o jeho úklid. Silně zakotvená je pravidelná společná modlitba svatého růžence před mší svatou. Společenství mladších farníků, které se zrodilo při biřmování v roce 2011, se snaží scházet se k častější modlitbě večerních chval. Milou tradicí se stal předvánoční koncert pěveckého sboru Vokál z Přerova a vystoupení dětí z mateřské a základní školy v našem kostele. Výraznou podporu mezi občany Beňova má každoroční Tříkrálová sbírka. Svatý Františku z Assisi, oroduj za naši farnost! Richard Weis Strana 12


Poděkování O Vánocích jsme se rozhodli poděkovat těm, kdo v našich farnostech pravidelně pomáhají, malým dárkem - farním hrníčkem. Nechali jsme jich vyrobit 100 kusů v domnění, že to bude stačit. Pak jsme ale začali jmenovitě počítat všechny, kdo jsou zapojeni do různých pravidelných prací ve farnosti, a s překvapením jsme zjistili, že těch farníků, kteří nám pravidelně pomáhají, je ještě víc. A to jsme si netroufli započítat všechny lektory, zpěváky a ani ty, kdo nám nějak pomohli jednorázově apod. Měl jsem velkou radost, když jsem si uvědomil, jak velký počet lidí je Přerov Předmostí ochotných pravidelně věnovat svůj čas a síly farnosti. Je mi líto, že se o Vánocích Rok 2013 43 3 nedostaly hrníčky ke všem pravidelným pomocníkům, ale teď jsme doobjednali Křty další, takže to napravíme dodatečně. Svatby 8 0 Zároveň chci také poděkovat aspoň slovy díků těm všem ostatním, kteří Pohřby 71 10 farnostem pomáhají ať už zmiňovanými liturgickými službami, příležitostnou Náboženství 106 17 výpomocí, svými dary a také svými modlitbami. Vám všem Pán Bůh zaplať. Co plánujeme Pokud se podaří získat dotace, tak letos začne generální oprava kaple sv. Jiří. Druhým úkolem v Přerově je oprava pramene pod nemocnicí. V Předmostí chceme vylepšit vybavení kostela: plánujeme pořídit lepší mikrofony, nové koberce do presbytáře, modernizovat osvětlení a také uvažujeme o nových lavicích. Postní duchovní obnova První postní sobotu 8. března 2014 bude opět tradiční jednodenní postní duchovní obnova na Sonusu od 9:00 do 17:00. Duchovní obnovu budu dávat já a program bude stejný jako v minulých letech. Více informací najdete na plakátcích. Kdo se chcete obnovy zúčastnit, tak se, prosím, přihlaste v zákristiích přerovských kostelů nebo na faře v Přerově nejpozději do konce února, abychom věděli, s kolika lidmi je třeba počítat. Při přihlášení se platí 50,- Kč jako příspěvek na občerstvení. Děkuji. Informace o webu Arcidiecéze olomoucké Na webových stránkách naší arcidiecéze máte možnost si doma v klidu znovu přečíst pastýřské listy, termíny poutí, reflexe církevních událostí a další důležité informace: www.ado.cz P. Pavel Hofírek

Neděle 2.3. Pondělí 3.3. Úterý 4.3. Středa 5.3. Čtvrtek 6.3.

Pátek 7.3. Sobota 8.3. Neděle 9.3. Pondělí 10.3. Středa 12.3. Čtvrtek 13.3.

Pátek 14.3.

15:00 Centrum Sonus 15:00 Fara v Přerově 19:30 Centrum Sonus 16:00 Centrum Sonus 18:45 Předmostí, fara 16:00 Centrum Sonus Popeleční středa 15:30 15:00 17:30 19:00 19:00 16:00 9:00 9:00 9:45 17:30 18:45 16:00 18:00 8:45 17:00 17:30 19:30 18:00

Fara v Přerově Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Předmostí, fara Centrum Sonus Předmostí, fara Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec Fara v Přerově Centrum Sonus Fara v Přerově Pavlovice, fara


Dětský karneval Setkání animátorů mládeže děkanátu Příprava mládeže na biřmování Začátek přípravy rodičů na křty dětí Náboženství pro dospělé s kaplanem Setkání společenství křesťanských žen Mše svaté: Přerov 8:00 a 18:00 Předmostí 18:00 Modlitba za Charitu Úklid kostela, skupina „B“ Příprava dospělých na biřmování Setkání s rodiči přípravy na přijímání Zkouška scholy dospělých Svatá zpověď na začátek postní doby Postní duchovní obnova, viz výše Schůzka ministrantů Setkání po mši svaté na faře u kávy a čaje Dějiny umění s jáhnem Encykliky s kaplanem Kavárna pro seniory Mše pro děti s přípravou na přijímání Úklid kostela, skupina „A“ Modlitby Fatimského apoštolátu Katecheze pro dospělé Modlitby matek Postních 24 hodin pro ženy, viz str. 10

Strana 13

Výsledky Tříkrálové sbírky 2014 V přerovském regionu se celkem vykoledovalo 724 232 Kč, z toho v Přerově a příměstských částech 137 544 Kč. Celkem je to o 33 tisíc víc než vloni. Zapojilo se 162 skupinek ze 37 obcí a města Přerova. Vítězem koledování se stejně jako loni staly Nahošovice, kde byli lidé nejštědřejší. V průměru každý obyvatel Nahošovic přispěl padesátikorunou. Největší objem měly již tradičně Troubky – 63 000 Kč. V některých příměstských částech Přerova se letos koledovalo poprvé, například ve Vinarech, kde se vybralo 3 668 Kč. V jiných obcích se sbírka konala po dlouhé odmlce, např. v Čekyni, kde se vybralo 4 066 Kč. Již tradičně se do sbírky zapojily Henčlov (11 693 Kč), Dluhonice (5 002 Kč) a Žeravice (9 259 Kč). V Předmostí a Popovicích se letos do koledování zapojili také učitelé a žáci ZŠ a MŠ J.A. Komenského v Předmostí. Do sbírky se zapojily i děti z Církevní mateřské školy v Přerově, které v rámci koledování navštívily Magistrát města Přerova a Městskou policii. V Olomoucké arcidiecézi se letos vybralo 22 384 735 Kč. Za celou republiku činí výtěžek 82 753 751 Kč. Děkujeme všem štědrým dárcům, kteří přispěli do kasiček tříkrálových koledníků. Náš velký dík patří také všem, kteří pomohli s realizací sbírky, především koledníkům a vedoucím skupinek. Martina Krejčířová Poděkování tříkrálovým koledníkům Upřímně děkuji všem, kteří se zapojili do Tříkrálové sbírky Charity pro pomoc potřebným, ať už jako koledníci, organizátoři, nebo dárci. Díky vaší ochotě můžeme vydávat viditelné svědectví světu o službě věřících potřebným a také roznášet do světa radost z úžasného Božího daru, který slavíme o každých Vánocích, radost z Boha, který se nám daruje jako Zachránce a Spasitel. Výtěžek sbírky v arcidiecézi činí 22 384 735 Kč, tedy opět větší než v minulém roce; o jejím využití budu informovat později. arcibiskup Jan

Přednášky o novém občanském zákoníku Protože nový občanský zákoník přináší mnoho změn, které se dotknou života každého z nás, připravili jsme pro Vás cyklus devíti přednášek s JUDr. Jarmilou Podivínskou, soudkyní. Přednášky jsou určeny přednostně pro seniory, ale účastnit se může každý, kdo má čas a zájem. První se koná ve čtvrtek 20.2. od 10:15 hod. v sále Centra SONUS na téma Darovací smlouvy a právo dědické. Druhá 27.2. od 10:15 hod. rovněž na SONUSu na téma Rodinné právo – rodina, manželé, děti. Další budou během března, termíny ještě upřesníme. Za Oblastní charitu Přerov Martina Krejčířová

 Přečetli jsme a doporučujeme… . Pocity viny a jak jim čelit

Denis Sonet

Beňov Bochoř Brodek u Přerova Císařov (8418 + 5€) Citov Čechy Domaželice Dřevohostice Hradčany Horní Moštěnice Kokory Křtomil Lipová Líšná Majetín Nahošovice Pavlovice Prosenice Přerov – Čekyně 4066 Kč Dluhonice 5002 Kč Žeravice 9259 Kč Henčlov 11693 Kč Předmostí 34538 Kč Vinary 3668 Kč Popovice 6027 Kč

137 544

Přestavlky Radkovy Radkova Lhota Radslavice Radvanice Rokytnice Říkovice Stará Ves Sušice Tovačov Ivaň Klopotovice Oplocany Troubky Tučín Turovice Věžky Vlkoš Želatovice Celkový výtěžek

3 102 2 838 28 509 8 195 23 000 9 706 13 670 9 610 37 525 14 926 3 496 3 209 63 208 10 000 5 090 7 480 26 851 10 100 724 232

17 276 27 410 25 393 8 555 13 292 5 750 6 007 26 300 8 772 40 731 23 630 15 713 9 033 5 200 21 024 8 100 15 106 20 560

Denis Sonet je knězem diecéze Troyes. Dlouhodobě se věnuje poradenství a duchovnímu doprovázení manželských párů. Ve své knize se věnuje těm, kteří trpí tím, že něco zavinili, mají výčitky, těm, kteří si vyčítají i to, co nezavinili a nemohli ovlivnit, ale i těm, kteří se jakémukoliv uznání viny vyhýbají. Pokud jde o pocity viny, často tíhneme k dvěma extrémům: buď nás drtí, anebo je popíráme. Autor na příkladech rozlišuje, zda se jedná o falešné pocity viny, které nemají základ ve skutečnosti, nebo přehnané pocity viny, anebo zdravé pocity viny, které jsou nutné pro lidský a duchovní růst. Často také zaměňujeme např. chybu, kompromis, negativní pocity, důsledek, zkoušku a vinu. Oblast viny je složitá a nemůžeme někoho posuzovat, když neznáme jeho pohnutky, okolnosti, apod. Jen Bůh zná lidská srdce. Autor také připomíná důležitost vyznání i ve svátosti smíření, velikost Božího milosrdenství. Důležité je přijmout své limity, uvědomit si, že nedostatečnost je vlastní všemu lidskému konání. Když se člověk vyhne z jedné strany úskalí morbidního pocitu viny a ze strany druhé popření skutečné viny, může se obrátit k tomu, který je nekonečné Milosrdenství, a nalézt dostatečný pokoj. Knihu vydalo Karmelitánské nakladatelství v roce 2013, má 60 stran, cena 79 Kč. Přeji hezké čtení. Jaroslav Branžovský

Modlitby Matek Mnohé maminky v děkanátu se modlí ve spiritualitě Hnutí modlitby matek (povoleno ČBK 2000) a my o mnohých skupinkách, které se pravidelně setkávají, nevíme. Vyzýváme Vás proto, aby se vedoucí skupinek, podle přání otce biskupa, nahlásily paní Marii Borošové, koordinátorce pro Olomouckou diecézi, telefonem (nejlépe SMS): 723 373 533 nebo 731 140 456, či prostřednictvím mailu: [email protected]. Předem děkuji. Marie Borošová Strana 14 Slovo pro každého Ročník 20, Číslo 2, Únor 2014

PŘEHLED ZPOVÍDÁNÍ A POBOŽNOSTÍ V DĚKANÁTU PŘEROV sv. Vavřinec Přerov

Předmostí

Po-Pá: ZP+R: 7:30 – 8:00 St: ZP: 17:30 – 18:00 (18:00 – 18:30) Pá: ZP+A: 16:00 – 18:00 So: ZP+R 7:30 – 8:00 (1. so v měsíci); ZP+R: 18:00 – 18:30; Nešpory: po mši sv. Ne: R: 8:30; ZP: 18:00 – 18:30 Út: R: 18:00 – v zimním období na Sonusu, v letním na Šířavě Čt: Modlitby matek: 19:30 (1x14 dnů, kaple na faře) Pá: 15:00 – Korunka k Božímu milosrdenství (kaple na faře) Po: ZP+R: 17:30 – 18:00 So: Mariánské večeřadlo: 16:30 (17:30) – 1. sobota v měsíci Ne: R: 8:15

FARNOSTI DĚKANÁTU Beňov

Po: ZP+R: 16:30 – 17:00 (17:30 – 18:00) A: po mši sv. v pondělí po 1. pátku Ne: R: 7:00

Bochoř

Po: R: 7:30 A: 17:30 (18:30) – pondělí po 1. pátku St: R: 16:30 (17:30) ZP: po mši svaté A: ve středu po 1. pátku po mši svaté Čt: R: 16:30

Brodek u Př.

Po-St, Pá: R: 17:00 Čt: ZP+A: 17:00 – 18:00 (před 1. pátkem) R: 17:00 So, Ne: R: 8:30

Citov

Pá: ZP+A: 16:30 – 17:00 (1. pátek) So: R: 9:30 Ne: R: 10:00

Domaželice

St: ZP: 16:00 – 16:30 (17:00 – 17:30)

Dřevohostice

Pá: ZP: 17:00 – 17:40 (18:00 – 18:40) Ne: ZP: 6:50 – 7:30

Horní Moštěnice

Po: R: 16:30 (17:30) St, Čt: ZP+R: 16:30 – 17:00 (17:30 – 18:00) Čt: A: 17:30 (18:30) – před 1. pátkem Pá: R: 16:30 (17:30) So: R: 7:00 (i když není mše svatá) Ne: R: 10:00 Po, Čt: ZP+R: 6:30 – 7:00 Čt: A: 15:00 – 16:00 Pá: ZP+R: 17:30 – 18:00 So: R: 17:30 Ne: R: 8:15 ZP: 14:00 – 15:00 (1. v měsíci)

Kojetín Kokory

St: ZP: 17:30 – 18:00

Křenovice

Po, Út, Čt-Ne: R: 17:00 (18:00) St: ZP+R: 16:30 – 17:00 (17:30 – 18:00)

Lobodice

Ne: ZP+R: 10:00 – 10:30

Majetín

Pá: ZP: 17:30 – 18:00

Měrovice

Čt: ZP+R: 16:30 – 17:00 (17:30 – 18:00) Ne: ZP+R: 7:00 – 7:25

Pavlovice

Čt: ZP: 16:00 – 16:35 (17:30 – 18:00)

Penčice

Ne: ZP: 10:00 – 10:30

Polkovice

So: ZP: 16:15 – 16:40 (kromě 1. soboty v měsíci)

Prosenice

Pá: ZP+R: 15:30 – 16:00 Ne: ZP: 7:20 – 7:40

Přestavlky

Čt: R: 17:00 (18:00)

Radslavice

Po: ZP: 16:30 – 17:00 (17:30 – 18:00)

Rokytnice u Př.

Po: ZP+R: 17:30 – 18:00 Čt: 9:00 – 10:00 modlitební společenství Pá: ZP+A: 17:00 – 18:00 So: R: 7:30 Ne: R: 7:00

Říkovice

Pá: ZP+A: 15:00 – 16:00 – 1 pátek; R: 15:30, ZP: 15:40 Ne: R: 7:30; ZP: 7:40

Stará Ves

Pá: ZP+R: 17:00 – 17:30 (17:30 – 18:00), A: 1. pátek po mši svaté Ne: R: 8:30

Suchonice

Pá: A: 18:00 (18:30) – 1. pátek

Tovačov

St: R: 16:30 (17:30) Pá: R: 17:30 – 18:00, A: 1. pátek po mši svaté So: R: 6:45 Ne: R: 8:00

Troubky n. B.

Po-St: R: 16:30 (18:00) Čt: ZP+R: 7:30 Pá: ZP+R: 16:30 (17:30) A: 20:00 – 21:00 Ne: R: 8:00, Nešpory: 17:00 (18:00)

Vlkoš

St, Pá: R: 16:30; ZP: 16:40 Pá: ZP+A: hodinu po mši svaté (1 pátek) Ne: R: 9:00 ZP: 9:10

ZP – zpovídání A – adorace R – růženec Čas v závorce platí v letním období

Uvedené termíny mohou být aktuálně změněny dle situace ve farnosti.


Strana 15

Sob

n

Postní doba začíná 5. března 2014. Popeleční středa je den přísného postu, tedy postu od masa a postu újmy. Mše svaté s udělováním popelce jsou v Přerově ráno v 8:00 a večer v 18:00.

Sobota 8.2. Pondělí 10.2. Středa 12.2. Čtvrtek 13.2.

Pátek 14.2. Neděle 16.2. Pondělí 17.2. Úterý 18.2. Středa 19.2. Čtvrtek 20.2.

Pátek 21.2. Sobota 22.2. Pondělí 24.2. Středa 26.2. Čtvrtek 27.2.

Sobota 1.3.

9:00 Centrum Sonus 18:00 Předmostí, kostel 18:45 16:00 8:45 17:00 17:30 19:00 19:30 19:00 19:30 9:45 15:00 19:30 16:00 18:45 15:30 16:00 18:00 19:00 10:15 15:00 16:00 17:30 19:00 10:00 8:00

Předmostí, fara Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Fara v Přerově Centrum Sonus Centrum Sonus Fara v Přerově Pavlovice, fara Přerov, sv. Vavřinec Předmostí, fara Centrum Sonus Centrum Sonus Fara v Přerově Předmostí, fara Přerov, kino Hvězda Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Fara v Přerově Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Přerov Centrum Sonus Centrum Sonus Pavlovice, fara Fara v Přerově

9:00 Centrum Sonus 17:30 Centrum Sonus 18:45 Předmostí, fara Pavlovice, fara 9:00 Fara v Přerově 8:45 Přerov, sv. Vavřinec 10:15 Centrum Sonus 17:30 Centrum Sonus 19:30 Fara v Přerově 8:00 Přerov, sv. Vavřinec 16:30 Předmostí, fara 17:00 Centrum Sonus

Římskokatolická farnost Přerov Kratochvílova 6 750 02 Přerov telefon: 581 217 079 [email protected] www.farnostprerov.cz

Strana 16

Schůzka ministrantů Mše svatá se společným udělováním svátosti pomazání nemocných Encykliky s kaplanem Kavárna pro seniory Úklid kostela, skupina „A“ Modlitby Fatimského apoštolátu Katecheze pro dospělé Setkání s rodiči přípravy dětí na přijímání Modlitby matek Valentýnský večer pro manžele, viz str.10 Děkanátní modlitby mládeže, viz str. 9 Setkání po mši svaté na faře u kávy a čaje Den pro manželství, viz str. 10 Příprava mládeže na biřmování Setkání seniorů Náboženství pro dospělé s kaplanem Přednáška Křesťanské akademie Setkání společenství křesťanských žen Mše pro děti s přípravou na přijímání Setkání katechetů děkanátu Přednáška: Občanský zákoník, viz str. 14 Úklid kostela, skupina „C“ Setkání františkánského společenství Příprava dospělých na biřmování Zkouška scholy dospělých Beseda pro maminky CPR, viz str. 10 Zápis úmyslů na mše svaté v Přerově na duben, květen a červen Akce pro ministranty Dějiny umění s jáhnem Encykliky s kaplanem Jarní povyražení, viz str. 10 Redakční rada časopisu Úklid kostela, skupina „A“ Přednáška: Občanský zákoník, viz str. 14 Katecheze pro dospělé Modlitby matek Ranní mše svatá Mariánské večeřadlo Masopust, viz str. 8 Dokončení je na straně 13.

Vydává Římskokatolická farnost Přerov pro vnitřní potřebu děkanátu Přerov. Redakční rada: P. Pavel Hofírek, P. Pavel Martinka, Fr. Ponížil, R. Dočkal, J. Branžovský, A. Pizúrová. Stálí spolupracovníci: L. Calábková, Z. Mollinová. Podněty, příspěvky a informace k otištění lze odevzdat na faře v Přerově.

Uzávěrka březnového čísla je 26. února 2014. Neprodejná tiskovina. Prosíme o příspěvek 10,- Kč na výrobu časopisu.


Časopis přerovského děkanátu

Recommend Documents