Časopis Apoštolské církve

Časopis Apoštolské církve

Ročník 22

Navštivte nás na www.apostolskacirkev.cz

Číslo 10 / 2010

A on jim řekl: „Proto každý zákoník, který se stal učedníkem království nebeského, je jako hospodář, který vynáší ze svého pokladu nové i staré.“ (Mt 13,52)

Sloupek

M

2

ilí bratři a sestry, vážení čtenáři, pokoj vám. Jsme vám vděčni za vaše příspěvky, modlitby, povzbuzení i čtenářskou přízeň. Děkujeme! Nedávno se mne můj kolega z redakce Pavel otázal: „Má naše práce na časopise i jiný smysl, než-li se snažit každý měsíc dát po uzávěrce dohromady co nejrychleji další číslo?“ Otázka velmi důležitá. Mnohé věci lidé dělají jen kvůli platu a nevidí v nich jiný smysl. A leckdy skutečně ani žádný jiný smysl nemají. Cílem našeho časopisu je nejen umožnit církvi sdílení se a skrze toto poskytovat informace či povzbudivá svědectví. Naším cílem je také vzdělávání a skrze ně následný osobní růst čtenářů, jejich budování. Starší čísla tiskovin komunistického režimu a některých sekt bývala špatně dostupná. Rozdíl mezi jejich původními proklamacemi a následnou realitou byl příliš ostudný. Jako redakce nejsme neomylní, ale chyby se snažíme dle možností napravit či se za ně alespoň omluvit. Všechny ročníky časopisu máme archivovány a vracíme se k nim. Snažíme se být „moudrými hospodáři“ a vracíme se k tématům nadčasovým. Zároveň se s modlitbou na základě předchozího studia snažíme otevírat témata nová, v církvi doposud oficiálně neprobíraná. Do centra aktuálního čísla jsme postavili téma „demokracie“, které jsme otevřeli v časopise před 12 lety. Věřím, že patří k tématům klíčovým. Tématem novým, které jsme doposud zmínili jen velmi povrchně, je diskuse „Kreacionismus kontra darwinismus“. V minulém čísle můj milý kolega Pavel otevřel obrazovou sérii, která je rozplánována na dva roky. Tvoří však jen „povrch ledovce“ naší redakční práce. Navazujeme kontakty s lidmi, kteří se tématu věnují, sháníme literaturu a náš plánovaný pracovní výstup by měl být v budoucnu mnohem širší, nežli zmíněný seriál. Jako studenti medicíny jsme položili otázku asistentu Maňákovi, který se specializoval na mikrochirurgii ruky, zda přišívají lidem postiženým úrazem amputované prsty v každém případě. Osobně jsem čekal historky o úsilí zachránit celistvost postižené končetiny za každou cenu. Byl jsem překvapen stručnou odpovědí, že toto závisí na profesi zraněného člověka: „Je-li to levá ruka úředníka, která osm hodin denně spočívá před jeho očima na pracovním stole, snažíme se pokud možno amputovaný prst přišít – z estetických důvodů. Jde-li o pravou ruku stolaře, prst nepřišíváme. Při práci by mu překážel.“ Teprve později mi „došla“ celá pointa: Hybnost přišitého prstu bývá omezena a člověku, který potřebuje využívat plně obratnost ruky, takový prst skutečně překáží. Na myšlenkové konstrukci přesně opačné je postaven darwinismus: Orgány na počátku svého vývoje či orgány nedokonalé údajně poskytují svému nositeli výhodu. Ponořme se společně do dobrodružství využití Božího zjevení v Písmu v kombinaci se zdravým rozumem… Buďte požehnáni. Aleš Navrátil

Úvodník 3

O tom, proč Timoteus ztrácel Boží ží moc

Ať žije demokracie? 4 5 8

Demokracie do církve? Poučení z minulosti Neuctívejme demokracii

Izrael 9

Konec ticha před bouří?

Duchovní dary 10

Dar proroctví aktuální i dnes

Ze života církve 11 12 17 17 18

U Třince taky schnou fíkovníky Nahlédnutí do ženského centra Teen Challenge >>> Bůh povolává Anny ...ještě v šedinách ponesou plody... Co jsem si přinesla z konference

Studijní materiál 13-16 Co ve Studijní Bibli nenajdete (Listy Korintským)

O B S A H

Ptáme se emeritního biskupa 18

Židé žádají zázračná znamení, Řekové vyhledávají moudrost >>>

Čtenáři píší 19 20 22 22

12

O nadcházející době Georgij Michajlovič Savčuk Jak se naučit létat v „bouřce“? Jednota v církvi přesahuje hranice tvého sboru

Povídanky 25

Není kamarádka jako kamarádka

Stvoření vs. evoluce 2 26-28 Všichni přeci vědí…

Život v Kristu - časopis Apoštolské církve Šéfredaktor: Martin Moldan Redakce: Mgr. Pavel Slepička, Petr Skřičil, MUDr. Aleš Navrátil Sazba a grafická úprava: Ing. Jindřich Novák Strany 26-28 sestavil Mgr. Pavel Slepička Příspěvky a připomínky prosím zasílejte na adresu redakce: Život v Kristu, U Podjezdu 12, 772 00 Olomouc tel.: 585 150 455, e-mail: [email protected] Uzávěrka vždy 1. den předcházejícího měsíce, respektive poslední pracovní den předtím. Veškeré objednávky vyřizuje nakladatelství Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504 tel. & fax: 558 761 571, 558 761 572, e-mail: [email protected] Ročně 11 čísel, cena jednoho čísla 25,- Kč, pro předplatitele 22,- Kč, poštovné podle tarifů, pro hromadný odběr slevy podle počtu výtisků. Podávání novinových zásilek povoleno Oblastní správou pošt v Ostravě č. j. 2725/92-P/1 ze dne 1. 12. 1992 Jak objednat časopis Stačí libovolným způsobem napsat objednávku na adresu: Nakladatelství Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504. S prvním číslem časopisu obdržíte složenku, kterou použijete k zaplacení buď určitého období, např. do konce roku, nebo budete platit zvlášť každé jednotlivé číslo. Veškeré objednávky časopisu pro Slovenskou republiku Pavel Vimpel, mobil: 0905-831 356

18

O tom, proč Timoteus ztrácel Boží moc

D

razí bratři a sestry, přeji vám milost a pokoj od Boha a Pána Ježíše Krista. V rámci své služby mám mnoho příležitostí modlit se s lidmi. A tak si všímám, za jaké věci se lidé nejčastěji chtějí modlit: Jde o nejrůznější potřeby odvíjející se od jejich věku či postavení. Jedna prosba je však charakteristická pro všechny generace i skupiny, a tou je touha po větším naplnění Duchem svatým. Zjišťuji, že lidé v naší církvi touží po plnosti Ducha, po jeho projevech a moci. A to je pozitivní. Toto zjištění mne inspirovalo k tomu, abych tématu moci Ducha věnoval tento Úvodník. Domnívám se, že otázka chození v Duchu není jen záležitostí modliteb, ale také správného pochopení. Pojďme se tedy společně podívat na některé důležité principy života v Duchu svatém. Jako křesťané přijímající trojiční učení snad nepochybujeme o významu Ducha svatého – třetí osoby Boží trojice. Jeho působení vidíme v Bibli od samého počátku až do konce. Čteme o něm hned na počátku první kapitoly knihy Genesis stejně jako v závěru poslední kapitoly Zjevení. Boží mužové a ženy byli schopni konat veliké věci jen proto, že byli plni Ducha. Dějiny spásy předvídají příchod Ducha na všechny lidi (myšleno věřící křesťany), čteme o tom například u proroka Jóele. Pán Ježíš po svém zmrtvýchvstání přikazuje učedníkům čekat na seslání Ducha. Po deseti dnech, které následovaly po jeho nanebevstoupení, byl na hrstku učedníků Duch seslán. Od té doby se evangelium šířilo neuvěřitelnou rychlostí po celém světě. Ducha svatého potřebují křesťané i dnes. Je to právě třetí osoba Boží trojice, kdo usvědčuje lidi z hříchu a vede je k Ježíši. Je to On, kdo dává Kristovým následovníkům schopnost žít nový život a nepodlehnout hříšným touhám. Boží Duch rovněž vyzbrojuje věřící ke službě nesení evangelia a budování církve. I v dnešní době uděluje dary, jež nás zmocňují k účinné a efektivní službě. Letniční hnutí (u nás Apoštolská církev) klade na osobu Ducha svatého obrovský důraz. Jsme svědky toho, jak v dějinách církve opětovně vznikaly a zanikaly různé proudy a probuzenecká hnutí. Kritériem jejich úspěchu a délky trvání byla právě skutečnost, zda dokázaly být otevřeny na působení Ducha Božího, anebo se zakonzervovaly v tradici a svých vlastních pravidlech. Podmínkou další úspěš-

né existence letničního hnutí i naší církve je tedy schopnost (a ochota) nechat se vést Duchem svatým. Zde si musíme položit důležitou otázku: Jestliže křesťan jednou přijme křest v Duchu svatém, jak je tomu s dalším naplněním? Může člověk Ducha ztrácet, anebo naopak být naplněn více než na počátku? Písmo nám odpovídá jednoduše: Dočteme se o rozněcování darů Ducha stejně jako o uhášení. Svými postoji a svým jednáním můžeme zapříčinit, že je Duch zarmoucen a jeho plamen uhášen. Zrovna tak jsme povzbuzováni k tomu, aby plamen Ducha hořel a stále více se rozněcoval. Většinou jde o jednoduché a praktické rady. Například v 1Te 5,19 nalezneme tato dvě napomenutí: Plamen Ducha nezhášejte, prorockými dary nepohrdejte. Můžeme je chápat jako dva oddělené pokyny, ale spíše jde o jeden, vzájemně tedy spolu souvisí: „Nepohrdejte prorockými dary, abyste nezhášeli plamen Ducha“. Dáváli Bůh svému lidu duchovní dar, například prorocké slovo, a tento dar se setká s pohrdlivým postojem, Duch svatý je zarmucován a jeho plamen uhášen. Výsledkem bude, že duchovní dary v církvi budou postupně ubývat. Z toho vyplývá, že k veškerým projevům Ducha bychom se měli stavět s patřičnou úctou (Samozřejmě to neznamená, že vše budeme nekriticky přijímat. Dary Ducha je zapotřebí rozsuzovat). Jiný příklad uhášení Ducha nalezneme v životě Timotea, mladého křesťana, který byl Pavlovým pomocníkem. Pavel jej nabádá, aby neztrácel odvahu a zachoval si statečný postoj při zvěstování evangelia. Proto ti kladu na srdce, abys rozněcoval oheň Božího daru, kterého se ti dostalo vzkládáním mých rukou. Neboť Bůh nám nedal ducha bázlivosti, nýbrž ducha síly, lásky a rozvahy. Nestyď se tedy vydávat svědectví o našem Pánu; ani za mne, jeho vězně, se nestyď, nýbrž snášej spolu se mnou všechno zlé pro evangelium. K tomu ti dá sílu Bůh, (2Tm 1,6–8) Mladý Timoteus byl poněkud bázlivé povahy, což se projevovalo v jeho vztahu ke kázání evangelia. Rozněcovat oheň daru znamená nebát se tento dar používat. V tomto příběhu nalezneme ještě jeden velice důležitý postřeh: Jeden z největších „hasičů“ Ducha je strach. Skutečnou příčinou toho, proč Timoteus uhašoval ve svém životě plamen ducha, byl jeho strach z lidí. Na základě korespondence,

jakou vedl Pavel s korintským sborem a s Timoteem, snadno zjistíme, že Timoteus pro svůj relativně nízký věk nebyl všemi lidmi přijímán. Pavel jej povzbuzuje ke statečnému postoji a Korinťanům naopak domlouvá, aby Timotea přijímali jako Božího služebníka. Strach obecně je silným ďáblovým nástrojem. První církev zahájila svou činnost v obrovské moci Ducha. Čteme o velikých zázracích, kdy například pouhý stín uzdravoval nemocné, lháři a pokrytci padali mrtví k zemi a podobně. Jak reaguje opozice? Snaží se apoštoly zastrašit. Vůdcové první církve se nedali a ve čtvrté kapitole Skutků máme zaznamenanou modlitbu, ve které odmítli strach z nepřátel: „Pohleď tedy, Pane, na jejich hrozby a dej svým služebníkům, aby s odvahou a odhodlaně mluvili tvé slovo; a vztahuj svou ruku k uzdravování, čiň znamení a zázraky skrze jméno svého svatého služebníka Ježíše.“ Když se pomodlili, otřáslo se místo, kde byli shromážděni, a všichni byli naplněni Duchem svatým a s odvahou mluvili slovo Boží. (Sk 4,29–31) Tato modlitba je svědectvím o rozhodném postoji křesťanů, kteří odmítli nechat se zastrašit. Věděli, že když se nepříteli podaří zasít do jejich srdcí strach, ztratí Boží pomazání a kázání evangelia se tak zanedlouho zcela vytratí. Souvislost mezi strachem a ztrátou duchovní moci je zcela jasná, je vidět jak na příkladu Timotea, tak na nebezpečí, v němž se ocitli apoštolové při první vlně pronásledování. Při zkoumání Bible bychom objevili řadu dalších příkladů, pro jejichž uvedení zde není dostatek prostoru. Být křesťanem znamená být odlišným člověkem, než je svět. Znamená to, že stále půjdeme proti proudu. A to vyžaduje odvahu. Nesmíme se obávat reakce okolí, přátel, příbuzných či spolupracovníků. Nemůže nás ovládat Duch svatý a strach zároveň. Současně platí, že se strachem budeme permanentně bojovat. Vždy bude nablízku. Chceme-li si zachovat moc Ducha svatého, musíme jeho dar rozněcovat (používat). Služme darem, jaký jsme přijali. Zároveň buďme připraveni čelit nepříteli, který se bude snažit nás ochromit – možná právě tím, že se bude snažit zasít do našich srdcí semínko strachu, pochybností a nedůvěry. V Kristu Martin Moldan, biskup AC

Úvodník

Ročník 22, říjen 2010

3

ŽIVOT V KRISTU

Demokracie do církve? Ať žije demokracie?

P

4

demokratické principy s bázní a modlitbou, mohou vám dobře posloužit.

ři četbě tohoto nadpisu jistě mno- budoucnosti čelit zřejmě neřešitelným Jak s demokracií v církvi? zí čtenáři nadskočí a uchopí časo- problémům. Otázka, která se řeší již staletí a diskupis zvyklým chvatem, aby jej mohTakováto společnost je evidentně těžce li kdykoliv začít trhat na tenké proužky nemocná ne-li bláznivá. Vládne si a bude se a následné uplatňování jejích výsledků budou trvat nejspíše do příchodu Krista. a tyto posléze porcovat na drobné čtve- vládnout bláznivě. Nemáme-li však co do činění s „modrečky…  Podíváme-li se na masovou propagaci Tento podmíněný reflex zřejmě vzni- potratů, homosexuality, promiskuity či lou“, ale zacházíme s „nástrojem“, nemukl v roce 98 minulého století, kdy v naší cílený boj proti řádné výchově dětí, mini- síme se bát. Pracujme však rozvážně a opatrně, církvi zaznělo poprvé slovní spojení „jed málně nás to povede k zamyšlení když ne demokracie“. k okamžitému souhlasu s tímto tvrzením. protože demokracie je nástroj pěkně ostDemokracie v naší republice nicméně Z výše uvedeného si činím tento závěr: rý. Může i vážně poranit. Již ve zmíněném prvním článku k téoslavila dvacet let trvání a v okolním svě- Demokracie v žádném případě není cílem, tě také v mnoha státech trvá. Tedy žijeme je toliko jedním z prostředků, nástroj… matu odkazuji na místa v Písmu, která v ní a je tedy nepochybně potřebné se jí Nástroj, který v rukách neschopného nám dokládají fungování demokraticzabývat. zraňuje a ničí, v rukách schopného tvoří. kých principů v některých případech již V již zmíněném roce 1998 vyšel v naNaším cílem tedy není „vláda lidu“ ale v prvotní křesťanské církvi. Výběr „mužů šem časopise (10/98) článek na toto téma dobrá a moudrá vláda spojená s dobrým ke službě u stolů“ v knize Skutků je jen a ani dnes, cca po 12 letech bych na něm a moudrým lidem, který bude ochoten jedním z nich. Uplatnění demokratických principů jako autor nic neměnil. Navzdory tomu, svoji vládu poslouchat. že jsem za něj na internetových stránDostáváme se tedy okruhem ke Ko- v církvi se tedy nemusíme bát ani je „krokách Granosalis posléze obdržel ironic- menskému a dalším velikánům, kteří pit na potkání svěcenou vodou“.  Co se týče fungování církve jako celku, kou cenu udělovanou nejhorším literár- věděli, že klíčem k prosperitě lidstva je ním počinům.  jeho proměna a výchova a ne ustanovení ukazuje nám Písmo jiný princip, nežli je „toho pravého vládce“ ať již je jím jednot- demokratická volba vrcholového vedení. Demokracie jako nástroj livec či společnost s všeobecným voleb- V čele církve stojí apoštolové (vybraní Hospodinem), kteří ve spolupráci s dalProtože jsme obklopeni většinou seku- ním právem. šími úřady církve rozhodují v klíčových Znovu: Demokracie je nástroj!!! lárním světem a také většina lidí označuPřed léty jsme jako církev bojovali pro- otázkách. (Viz Sk 15.) jících se za křesťany se podle něj chová, Prvních dvanáct apoštolů ustanovil doléhá na nás silně jeden slogan: „Naším ti vstupu našeho státu do Evropské unie cílem je rozšířit demokracii na další stá- s tím, že její struktury obsahují „demo- Pán Ježíš na pokyn svého Otce, další byli ty na světě. Potom nepochybně zmizí vál- kratický deficit“. V EU, coby převážně již rozpoznáni a přijati samotnou církví ky, hlad a další velká negativa lidského sekulárním útvaru, je takováto absence (včetně apoštola Pavla). Protože „apoštol“ stejně jako prosoužití!“ „nástroje demokracie“ velice nebezpečná. Důsledky tohoto demokratického deficitu rok, učitel, evangelista či pastýř je „dar Omyl jak Brno (Brňáci jistě odpustí). Jak je zřejmé z rozboru slova, demo- vidíme všichni rok od roku více. Mocen- od Hospodina“ (Ef 4,11), jsme v případě kracie znamená vládu lidu. Jaksi samo- ské struktury EU se chovají rok od roku těchto úřadů zcela odkázáni na milost zřejmě se předpokládá, že „lid“ je moud- sobečtěji, autoritativněji a hloupěji. Ovliv- Boží stejně jako v případě znovuzrození rý, uvážlivý a schopný. Jeho vláda tedy nit tuto skutečnost je díky existujícímu člověka. Není-li církev Boha poslušná, nerodí se bude zajisté moudrá, uvážlivá a kompe- demokratickému deficitu velmi obtížné. do Božího království noví lidé a Bůh také tentní. (Komu by to nelichotilo, vždyť se nedává církvi své dary – pastýře, učitele, to vztahuje na každého z nás…) Pryč s modlářstvím! „Lid“ je však takový, jaký je a bude takoProč budí téma demokracie tolik emo- evangelisty… Protože je „snazší organizovati nežvý jaký bude. Dle mého soudu ne nadby- cí, pokud se otevře z jiné pozice nežli tečné sdělení. Dnešní západní společnost, bezvýhradného souhlasu? Proto, že seku- li poslouchati“ vypomáhá si někdy círke které patříme, jednomyslně konstatuje lární svět ji zařadil mezi své klíčové mod- kev fintou: Znovuzrození již není požasvůj mravní úpadek. Od něj se přirozeně ly, kterými nahradil Hospodina. Dalšími davkem pro členství v církvi – stačí zápis odvíjí úpadek ve všech ostatních oblas- jsou např. humanismus či tolerance ve v matrice. Boží povolání a obdarovátech života: Lidé přestávají být schopni svých extrémních podobách (jak už to ní již není požadavkem pro uvedení do církevního úřadu – stačí demokratická žít v rodinách. Děti, které nevyrůstají u falešných božstev bývá). v úplných rodinách, jsou obecně méně Zkuste skácet či se jen dotknout modly volba. Výsledky potom tomuto odpovídají. schopné zapojit se přínosným způsobem a nejspíše se se zlou potážete… Prosme proto Boha nejen o další znodo společnosti. „Provoz“ rozbitých roDemokracie je dobrý nástroj stejně din či jiných forem soužití je velice drahý jako zlato je dobrý materiál na zubní vuzrozené, ze kterých budeme v círka neefektivní. Velká část západních zemí korunky. Jestliže uděláte ze zlata býčka, vi „činit učedníky“ (Mt 28) ale i dar vymírá díky nedostatečnému populační- kterého budete uctívat, jste na cestě do Bohem povolaných a obdarovaných slumu přírůstku. (Hlavní příčinou je tak- zahynutí. Uctíváte-li demokracii jako cíl žebníků, kteří budou církví rozpoznáni řka jistě narůstající sobectví kombinova- svého snažení, jste na cestě do zahynutí. a posléze uvedeni do výše zmíněných né se vzácným nedostatkem soudnosti.) Uděláte-li si zlatou zubní korunku, úřadů. Aleš Navrátil Ekonomika těchto zemí bude v blízké může vám léta dobře sloužit. Použijete-li

Poučení z minulosti

V

ážení čtenáři, pojďme se nyní seznámit se třemi slavnými dokumenty v dějinách moderní demokracie. Vybrali jsme je proto, abychom se mohli konkrétněji seznámit přímo s myšlenkami často citovaných a opěvovaných osobností, které se snažily přinést mnoho dobrého. Jistě jim patří světový věhlas a sláva, jejich dílo se dařilo, ale v konečném důsledku nejsou ani ty nejryzejší myšlenky o demokracii samy o sobě schopny změnit člověka uvnitř a uzdravit společnost. Nestačí mít jen dobrý úmysl a touhu po zlepšení, a ani s nezměrným úsilím či osobními oběťmi lidstvo nedokáže dojít až do cíle. Slýcháme: „musíš mít nezlomnou víru a zvítězíš“, ale je víra v principy demokracie tou pravou vírou? Vztah mezi pojmy „víra“ a „demokracie“ je nezbytné chápat hlouběji… „Kvalita“ demokracie je přímo úměrně závislá na „kvalitě“ lidí, kteří ji tvoří. Pokud budeme stavět dům z nejkrásnějších voskových cihel na světě, asi brzy

spadne. Naše nezměrné úsilí během stavby, nemalé finanční náklady a oběti i upřímná víra v nový dům přijdou v niveč. Nejsem nepřítelem demokracie, každopádně má lepší výsledky i dopad na životní úroveň lidí než všechny nedemokratické formy totality. Ale podobně jako vosk nepatří do zdiva, nýbrž na svícen, tak ani od demokracie nemůžeme očekávat, že trvale a pevně postaví lidskou společnost na pevný základ, dá jí domov a vyřeší Problém člověka – hřích. Demokracie je nástroj, který při správném používání přináší užitek a při nesprávném používání škodu. Jak překvapivé . Nejprve je potřeba „uzdravit“ člověka, poté jeho rodinu a z tohoto základu vzejde zdravá společnost, která dokáže tvořit zdravou a funkční formu vlády – na tomto zdravém základě mají teprve úvahy o řízení společnosti své nezastupitelné místo. Víra v demokracii předchozí kroky nejenže nemůže zajis-

tit, ale dokonce zastiňuje Toho, kdo tuto uzdravující sílu má. Evangelium není vynález novozákonních pisatelů Matouše, Marka, Lukáše či Jana. Je to Boží moc ke spasení každému, kdo je ochoten ji přijmout. Je to nezasloužený dar Stvořitele svému stvoření. Dar z Boží milosti určený k uzdravení podstaty lidské existence – obnovení Života, který měl Bůh v původním plánu pro člověka a cesta k trvalému usmíření hříchu, k uzdravení člověka (ducha, duše i těla), jeho rodiny a následně i celé společnosti. Podívejme se v dějinách na „fungování“ těch generací, které stály na pravdách Písma a budovaly společenské zřízení. Spočívá na nich Boží požehnání a jejich pojetí demokracie pod Boží vládou prosperovalo. Srovnáme-li to s generacemi, které sice také budovaly demokracii, ale v duchu humanismu a podle biblických zásad nežily upřímně (formální návštěvy kostelů a tradice nestačí), nebo se dokonce svými vyznáními či životem Bohu vysmívaly, vidíme nad výsledky prokletí táhnoucí se řadou pokolení.

Ať žije demokracie?

Ročník 22, říjen 2010

Kompaktáta z Mayflower 11. listopadu 1620 Jedna z ranných amerických osad byla založena skupinou anglických nonkonformistů, známých v amerických dějinách pod jménem Poutníci. Odebrali se do Nového světa s úmyslem zbudovat společnost na základě svobody vyznání. V září 1620 vypluli z Plymouthu v Anglii na palubě malé lodi Mayflower a po dvouměsíční bouřlivé plavbě přistáli na mysu Cod (Cape Cod, na severovýchodním pobřeží dnešních Spojených států). Když se ocitli v dohledu amerických břehů, shromáždili se jejich předáci v hlavní kajutě a sepsali úmluvu o společenském řádu nové osady. Tato úmluva, jeden to z nejstarších dokumentů amerického demokratického zřízení, známá jako Kompaktáta z Mayflower, se stala ústavní listinou osady. A tak, jak napsal guvernér Bradford, „ze skromných počátků věci veliké se zrodily... a právě tak jako jediná svíčička zažehne tisíc jiných, tak i světlo zde vykřísnuté zazářilo mnohým, ba možno říci, celému našemu národu.“

Ve jménu Páně, Amen. My, jichž jména jsou podepsána, věrní poddaní našeho Svrchovaného pána krále Jakuba, z Boží milosti krále Velké Britanie, Francie a Irska, Obránce Víry, atd., Podniknuvše pro slávu Boží jakož i pro rozvoj křesťanské víry a pro čest Krále a Vlasti Cestu, abychom zřídili první osadu v půlnočních končinách Viržinie; tímto listem slavnostně a navzájem před Bohem a jeden před druhým se usnášíme a sami sebe vespolek pojíme v občanské Těleso Politické, pro lepší svoji Správu a Ochranu a Pokračování v Cílech svrchu zmíněných; A z té moci vynášeti, ustavovati a zřizovati takové spravedlivé a rovné Zákony, Nařízení, Články, Ústavy a Úřady, čas od času, jak bude uznáno za nejprospěšněji pro obecné Dobro Osady; těmto pak slibujeme patřičné Poddanství a Poslušnost. V čehož svědectví tuto jsme podepsali svá jména na mysu Cod jedenáctého listopadu Anno Domini 1620.

O Poutnících je známo, že se drželi Písma a Pán jim žehnal. Do Nového světa šli s vírou. Ano, ale s vírou v Boží slovo, s vírou, že je Pán vede a chrání. Dějiny i jejich ovoce ukazují, že víra této generace obstála. Proto měla i „jejich demokracie“ úspěch. Zajímavé je, jak stručně lze vyjádřit podstatu dohody mezi lidmi, kteří mají jednotu Ducha a společnou cestu k Pánu.

5

ŽIVOT V KRISTU

První nástupní proslov Woodrowa Wilsona Ať žije demokracie?

4. března 1913

6

Woodrow Wilson, učenec, vychovatel a reformátor, byl presidentem Spojených států od roku 1913 do roku 1921. Ve svém prvním nástupním proslovu formuloval program konstruktivní reformy, jenž byl v souladu se vznešenou americkou tradicí liberalismu a demokracie. Byl oddán ideálu vlády, jež by činně hájila zájmy prostého lidu a podporovala rozvoj jeho blahobytu.

Nikde jinde na světě neukázali vznePevným základem vlády je spravedlšení mužové a ženy v úchvatnějších for- nost, nikoliv soucit ... Rovnost příležimách krásu a sílu soucitu, pomoci a rady tosti k úspěchu, stěžejní to požadavek i bližnímu v úsilí napravit křivdu, zmír- spravedlnosti v politickém tělese, není nit utrpení a poslat slabé cestou síly možná, pokud životy a životnost mužů, a naděje. Nadto jsme vybudovali skvělou žen a dětí nejsou chráněny před následvládní soustavu, která po dlouhý věk byla ky mohutných průmyslových a společenv mnoha směrech vzorem těm, kdo se ských přerodů, jež jednotlivec nezvládpokoušejí opříti svobodu o základy, jež ne ani nezmění. Společnost musí dbáti by odolaly nahodilým změnám, bouřím toho, aby sama nerozdrtila, neoslabila, a nehodám. Náš život obsahuje vše, co je či nepoškodila své vlastní složky. První vznešené, a obsahuje to v bohaté hojnosti. povinností zákona je zachovati při zdraLeč s dobrem nám přišlo zlo, a mno- ví společnost, které slouží. Zdravotní záho ryzího zlata bylo porušeno. S bo- kony, zákony o čistotě potravin a zákohatstvím přišlo neomluvitelné plýtvání. ny, určující pracovní podmínky, k jejichž Rozházeli jsme velkou část toho, čeho určení síla jednotlivce nestačí, jsou podjsme mohli použít a nedbali jsme o za- statnou součástí spravedlnosti a právní chování štědrých darů přírody, bez nichž výkonnosti. by náš genius podnikavosti byl bezcenTo jsou některé z úkolů, které bychom ný a neschopný, zhrdli jsme obezřelostí, měli splnit – a nenechat ovšem ostatní byli jsme hanebně marnotratní právě tak, nesplněno; to jest tu staromódní, nezajako obdivuhodně výkonní. Jsme hrdi na nedbatelnou, základní ochranu majetku své průmyslové úspěchy, leč dosud jsme a práva jednotlivce. Zde je vznešený úkol se sdostatek nezamyslili nad jejich ná- nových dnů: Vše, co se dotýká našeho kladností v lidských hodnotách, nad tím, státního života, pozvednout do světla, co stály na odhozených životech, na pře- jež vyzařuje ze svědomí každého jedtížené a zlomené energii; nad strašlivou notlivce a z jeho ideálu práva. Nelze si hmotnou a duchovní cenou, splacenou představiti, že bychom tak učinili jako muži a ženami a dětmi, na jejichž bed- straníci; nelze věřiti, že bychom to dokára dopadala celá ta mrtvá váha a břímě zali v neznalosti fakt či ve slepém spěbez milosti a po všechna ta léta. Všechno chu. Budeme obnovovat, nikoliv bořit. to úpění a utrpení nám ještě nedolehlo Nástrojem nám bude naše hospodářská k sluchu; ten slavnostní, dojemný spodní soustava, taková, jaká je a jak může být tón našeho žití, plynoucí z dolů, z tová- pozměněna, nikoliv jaká by mohla být, ren a ze všech domovů, kde zápas o bytí kdybychom měli před sebou nepopsaný má své vysezené místo. Spolu se skvělou list papíru; krok za krokem ji učiníme tavládou přišlo mnoho tajného, a my příliš kovou, jakou by měla být, vedeni duchem dlouho odkládali do těchto tajů nahléd- lidí, kteří pochybují o své vlastní moudnout a prozkoumat je nezaujatým a ne- rosti a hledají radu a poučení, nikoliv bojácným okem. Té skvělé vlády, kterou mělkou samolibost či vzrušení výprav jsme milovali, bylo příliš často zneuži- k cílům, jež sami neznají. Naším heslem to k soukromým a sobeckým cílům, a ti, bude vždy spravedlnost, a jen spravedlkdo jí zneužívali, zapomněli na lid... nost ...

Nástupní projev vytyčuje základy, na nichž se bude stavět v následujícím období. Dočítáme se o samých pozitivních a ušlechtilých zásadách. Líbí se mi touha po spravedlnosti, sebekritické uznání chyb a výzva k nápravě, líbí se mi všechno to dobré. Leč problém je v tom, když „dobré“ zabírá místo „nejlepšímu“. Na jakém základě to dobré bude postaveno? „Nikdo totiž nemůže položit jiný základ než ten, který už je položen, a to je Ježíš Kristus.“ (1K 3,11) Biblický základ byl humanismem odsunut do pozadí a jak postupně dohasínala víra v Boží moc, zůstávalo jen lidské snažení…

Ročník 22, říjen 2010 Dvacet let uplynulo jako voda a zdá se, že očekávaný rozvoj blahobytu nenastal, spíš naopak. Přišla hospodářská krize jen nešťastnou náhodou? Nejmoudřejší odborníci se podíleli na vedení státu 4. března 1933 a snažili se ze všech sil, ale „vlak jel po Když se v březnu 1933 Franklin Delano Roosevelt ujal úřadu presidenta Spojených států, nesprávné koleji“. Není divu, že se kupí země tonula v hluboké hospodářské krisi, a její demokratické zřízení stálo tváří v tvář nejtěžší problémy, když je psáno: „Zahubím moudzkoušce amerických dějin. Bude stát schopen dosáhnouti hospodářského ozdravění a sociální- rost moudrých a rozumnost rozumných zaho pokroku tradiční demokratickou cestou? Na tuto otázku nový president s důvěrou odpově- vrhnu.“ (1K 1,19) Dělá to snad Bůh proděl kladně. Sliby nástupního projevu byly bezodkladně uvedeny v zákon, a jako v minulosti, to, že nás nemá rád? Ne, volá nás k sobě Spojené státy opět dokázaly, že demokracie může jednati účinněji a zároveň spravedlivěji a pokud nás něco (naše moudrost, úsilí o nápravu, víra v lepší zítřky) odvádí, oda snášenlivěji, než jakákoliv jiná vládní forma. haluje nám to v pravém světle: Tato víra není pravá a cesta k cíli tudy nevede.

Radost a mravní povzbuzení z práce již nemusí být zapomínáno v šílené honbě za prchavým ziskem. Ty temné dny budou stát za vše, čím jsme za ně zaplatili, poučí-li nás, že naším pravým údělem není býti obsluhovánu, nýbrž sloužiti sami sobě a svým bližním. Poznání, že hmotné bohatství není pravou mírou úspěchu, jde ruku v ruce se zavržením mylného názoru, že úřad a vysoká politická hodnost mají být ceněny jen podle míry hrdosti a osobního zisku; v peněžnictví a v obchodě pak je nutno skoncovat s chováním, jež příliš často dávalo posvátné důvěře vzhled bezcitné a sobecké nepravosti. Není divu, že důvěra chřadne; vždyť se jí daří jen v poctivosti, ve cti, v posvátnosti závazků, ve věrné ochraně, v nesobeckém podnikání. Bez toho všeho nemůže důvěra žít. Obnova však nevolá jen po změnách v mravnosti. Tento stát volá po činech, po okamžitých činech. Naším největším a předním úkolem je dát lidem práci. Není to problém neřešitelný, přistoupíme-li k němu moudře a statečně. Částečně to můžeme dokázat přímým vládním náborem, jednajíce jako bychom jednali v nebezpečí války; zároveň však poskytnutím zaměstnání uskutečníme vysoce žádoucí veřejné práce, jež povzbudí a zreorganisují využití našich přírodních zdrojů. Ruku v ruce s tímto podnikem musíme otevřeně uznat, že obyvatelstvo se převážně soustřeďuje v průmyslových centrech, a redistribucí v celostátním měřítku se musíme pokusit o zajištění lepšího využití půdy těm, kteří jsou k zemědělství nejpovolanější. Pomůže nám, zaměříme-li své úsilí k zvýšení hodnoty zemědělských výrobků, čímž zároveň zvýšíme kupní sílu a odbyt pro výrobky měst. Pomůže nám, zamezíme-li realisticky tragedii rostoucích exekučních ztrát domků a drobných hospodářství. Pomůže nám, budeme-li trvati na tom, aby federální, státní a místní správa sledovala požadavek drastického snížení výdajů.

Pomůže nám unifikace podpůrných akcí, jež jsou dnes často rozptýlené, nehospodárné a nerovnoměrné. Pomůže nám státní plánování a dozor ve všech oborech dopravnictví, komunikací a jiných zařízení nesporně veřejné povahy. Náprava může být zjednána mnoha způsoby, nikdy však nebude zjednána pouhými slovy. Musíme jednat a musíme jednat rychle. Ve svém postupu k obnovení práce posléze vyžadujeme dvě záruky proti návratu nepravostí starého řádu; musíme zavést přísný dohled nad peněžnictvím, úvěry a investicemi; musíme skoncovat se spekulací penězi druhých a musíme zajistit dostatečnou, leč zdravou měnu. To jsou body, s nichž povedeme útok. Budu ihned naléhat na nový Kongres v mimořádném zasedání, aby mi poskytl podrobná prováděcí opatření a požádám jednotlivé státy o okamžitou podporu. Tímto akčním programem hodláme uvésti do pořádku svůj státní dům a důchod vyrovnati vydání. Přes svoji ohromnou důležitost jsou naše mezinárodní obchodní styky až druhé na řadě po výstavbě zdravého státního hospodářství. Pokládám za praktickou politiku, klást první věci na první místo. Nebudu šetřit úsilím o obnovu světového obchodu mezinárodními hospodářskými úpravami, avšak řešení našeho domácího nebezpečí nestrpí odkladu. Základní myšlenka těchto konkrétních prostředků k národnímu ozdravění není úzce nacionalistická. Je to především zdůraznění vzájemné závislosti rozmanitých prvků Spojených států – je to uznání starého a trvale platného projevu amerického pionýrského ducha. Je to cesta k ozdravění. Je to cesta bezprostřední. Je to nejpevnější záruka, že ozdravění bude trvalé. Na poli světové politiky bych tento stát zaslíbil politice dobrého souseda – souseda, který je odhodlán ctít sama sebe a protože tak činí, ctí i práva ostatních – souseda, který respektuje své závazky a svatost svých dohod ve světě a se světem sousedů ...

Ať žije demokracie?

První nástupní projev Franklina D. Roosevelta

7

ŽIVOT V KRISTU

Ať žije demokracie?

Prognostik varuje:

Svět opět čeká velká válka 22. září 2010, rozhovor Gerald Celente, proslulý trendový prognostik z USA, vidí nejbližší budoucnost bledě: „Celá Amerika už jen posluhuje dluhu. Všichni pracují na banky. Až se země zhroutí, nastane celosvětově období temna podobně jako po pádu Říma.“ V jarním vydání vašeho magazínu Trends Journal předpovídáte světu brzký příchod „velké války“. Proč? Když se podíváte do historie, co následuje po období ekonomických obtíží a propadů? Když trhy v roce 2008 zkolabovaly, nastala panika. Rok 2009 byl rokem celosvětových sanací a stimulů. Nafoukla se sanační bublina, jak jsme ji nazvali. Říkali jsme, že až tato bublina splaskne, až už se vládám nebude dostávat dalších peněz na stimulace, přijde nezbytně válka. K tomu to nyní směřuje. Vážně? Jen si všimněte těch lidí, co jsou ve vládách. Jsou to sociopati. Zajímají se pouze o svůj prospěch a klamou sami sebe. Když jste sem přijel, vystoupil jste snad z jumbo jetu a rozvinuli před vámi červený koberec? Vyhrávala k tomu snad hudba? Ten jejich sebeklam, pocit vlastní důležitosti, je obrovský. A hrozně nesnášejí, když ztrácejí. Když ztrácejí moc. A lidé, jejichž zájmy hájí, zase nesnášejí finanční ztráty. A ty finanční ztráty nyní jen tak neustanou. Organizace, jako je Mezinárodní měnový fond nebo Evropská měnová unie, jen zachraňují velké korporace, banky, finanční a investiční instituce, které špatně investovaly. To je proti jakýmkoli pravidlům byznysu. Sanují ovšem jen své kamarády. Když kamarádi přijdou o peníze, politici je vezmou od řadových občanů a kamarády zahojí. A říkají tomu úsporná opatření. Zdroj: www.tyden.cz

8

Poslední ukázka je aktuální, předsta- tě trvá ono ‚dnes‘, aby se nikdo z vás, oklavuje obraz dneška. Zamysleme se – je na mán hříchem, nezatvrdil. Vždyť máme účast tom obraze vymalováno, že bychom se na Kristu, jen když své počáteční předsevzepoučili? Uběhlo bezmála 400 let experi- tí zachováme pevné až do konce. Je řečeno: mentování s demokracií. Leccos jsme se ‚Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte naučili, mnoho bojů jsme úspěšně vybo- svá srdce ve vzdoru!‘ Kdo slyšel a zatvrdil se? jovali, ale zdá se, že pointa nám ve větši- Což to nebyli všichni, kdo vyšli z Egypta pod ně stále uniká. Kolik zbývá času na další Mojžíšovým vedením? A na koho se Bůh hněpokusy? Závěrem bych nechal promluvit val po čtyřicet let? Zdali ne na ty, kdo zhřešili a jejichž těla padla na poušti? A komu příPísmo, které je opět velmi aktuální: sahal, že nevejdou do jeho odpočinutí, ne-li Proto, jak říká Duch svatý: ‚Jestliže dnes těm, kdo se vzepřeli? Tak vidíme, že nemohli uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce ve vejít pro svou nevěru. Střezme se, aby o něvzdoru jako v den pokušení na poušti, kde si kom z vás neplatilo, že v čase, dokud zaslíbení vaši otcové žádali důkazy a tak mě pokoušeli, trvá, promeškal vstup do Božího odpočinutí. ač viděli mé skutky po čtyřicet let. Proto jsem I nám se přece dostalo zaslíbení jako těm na se na to pokolení rozhněval a řekl jsem: Jejich poušti. Ale zvěst, kterou slyšeli, jim neprospěsrdce stále bloudí, dodnes mé cesty nepozna- la, když ji vírou nepřijali. (Žd 3,7 až 4,2) za redakci li. Ve svém hněvu jsem přísahal: Nevejdou Pavel Slepička do mého odpočinutí!‘ Dejte si pozor, bratří, aby někdo z vás neměl srdce zlé a nevěrné, Citováno z knihy Listiny svobody, takže by odpadl od živého Boha. Naopak, povydala informační služba Spojených států. vzbuzujte se navzájem den co den, dokud ješ-

Neuctívejme demokracii

V

íra v demokracii, víra v to, že si lidé ské krize a světové války si uveďme jako dokážou vládnout sami i bez Boha, zářné příklady. V citátech z roku 1913 je vlastně jen praktickým vyjádře- a 1933 navíc zaznívá důvěra v „modlu ním známého biblického verše z Ř 1,25, demokracie“, důvěra, že teď to sice nešlo, kde je o lidech napsáno, že …vyměnili Boží ale bude lépe, až se člověk v podmínkách pravdu za lež a klanějí se a slouží tvorstvu demokracie poučí a polepší, o Bohu však místo Stvořiteli… zde není ani zmínka. V příspěvku z roku Výše uvedené citáty z roku 1913, 1933 2010 už tato důvěra schází. Že by poučea 2010 mají jedno společné. Svými zmín- ní z toho, že historie sestávající z ustavičkami o přetrvávající existenci zla ukazují, ného kolotoče nadějí vystřídaných nezdaže demokracie bez Boha očekávaný Ráj rem, přece jen ukazuje, že demokracie je na zemi nezajistí. Demokracie totiž ne- bohem falešným? dokáže uzdravit lidstvo z hříchu, který za redakci je příčinou všeho zla na zemi, hospodářPetr Skřičil

Konec ticha před bouří?

Ú

tok na křižovatce Bani-Naim mezi musí šest dětí Imesovy rodiny osiřet? Hebronem a Bejt Chagai nikoho Talja Imesová byla navíc v devátém měnepřekvapil. Uplynulé měsíce síci těhotenství, když byla spolu se svým byly nejklidnější, jaké děti Izraele pama- manželem Jicchakem Imesem z bezprotují. Politici neměli o čem mluvit. Poprvé střední blízkosti chladnokrevně zastřeod dohod v Oslo panovalo na politické lena. Po Kochavě Even Chaimové zůstal scéně mezi Izraelem a Palestinci abso- manžel s osmiletou dcerou. A 24letý Avilutní bezvětří. Proto mlčely i zbraně. Rok šaj Schindler byl čerstvě ženatý. 2010 byl pro Izrael rokem s nejslabší teGuido Westerwelle – spolu s mnoha roristickou aktivitou v 21. století. Na pa- dalšími blízkovýchodními i západními lestinských územích Západního břehu je politiky – odsoudil útok „co nejostřeji“ – klid téměř hmatatelný. Tato země zazna- aniž by jediným slovem zmínil lidskou menala za uplynulých 18 měsíců růstový tragédii. Vždyť oběťmi byli jenom „osadrekord mezi 8 a 11 procenty. níci“. Ani mimořádná krutost pachateJenže s tím je, zdá se, konec. Ve Wa- lů nikomu nestála za slovo. Čtyři lidé, shingtonu se setkali izraelský ministerský z toho jedna očividně těhotná žena, byli předseda Benjamin Netanjahu a pales- chladnokrevně zblízka postříleni. Spoltinský president Mahmúd Abbás a je- kový ministr zahraničí vyslovil pouze jich vyjednávací týmy – a dali tím protiv- obavy o „cestu vyjednávání a mír“. níkům vyjednávání konkrétní podnět ke Je snad Svatá země tak vzdálená hosnaze udělat přes ochotu k rozhovorům rizontu chápavosti západních politiků, krvavý škrt. Každý přirozeně chápe, že že ani po půldruhém desetiletí nejsou Barack Obama si svou Nobelovu cenu za schopni pochopit, že zdejším obyčejmír konečně musí zasloužit. A samozřej- ným lidem na obou stranách nevyneslo mě je žádoucí, aby politikové spolu ho- všechno to politikářské čachrování nic vořili a snažili se vyřešit konflikt století jiného než utrpení a smrt? Roky, které na Blízkém východě. Ale proč kvůli tomu následovaly bezprostředně po uzavření

dohod v Oslo, jsou pro izraelské civilní obyvatelstvo ze zpětného pohledu těmi nejkrvavějšími léty od vzniku jeho státu. Proč žádného západního myslitele nenapadne aplikovat na Blízkém východě to, co v Evropě vůbec nefungovalo špatně – postarat se na prvém místě, aby se lidem vedlo dobře, a politické otázky tím uložit k ledu?! Copak jsme v Evropě nesmetli otázky území a hranic se stolu, abychom ze všeho nejdříve zajistili všem důstojnou existenci? Je to skutečně tak špatné, že tolik otázek ohledně hranic Německa zůstalo nevyřešeno? Nemohli bychom my Němci Palestincům vysvětlit, že i budování demilitarizovaného státu slibuje do budoucna docela slušnou perspektivu? A proč umí pan Westerwelle jenom Srbům strkat pod nos právo na uznání samostatného Kosova? Proč ne také svým arabským a muslimským přátelům už dávno splatné, zásadní a bezpodmínečné uznání práva na existenci židovského státu Izraele? © Johannes Gerloff, Křesťanský mediální svaz KEP 3. 9. 2010 www.israelnetz.com Překlad Pavel Mareš

Izrael

Ročník 22, říjen 2010

Knižní novinky v našem nakladatelství Nepřemožitelné světlo III. Arcibiskup Metoděj Rudolf Bubik Potřetí v řadě se čtenář v sérii Nepřemožitelné světlo setká s událostmi a postavami, které dobře zná z historie křesťanské církve. Zároveň se začte do strhujícího příběhu, který těmto událostem a postavám vtiskává osobitou a nevšední perspektivu. Skrze pokračující nelehkou životní pouť byzantského věrozvěsta Metoděje a jeho přátel opět prosvítají nejen osobní zkušenosti autora, jenž sám zažil útrapy a pronásledování nepřátelského komunistického režimu, ale i jeho pevné přesvědčení, že Bůh je Pánem nade vším časem. V každé generaci nachází ty, kteří reagují na jeho bezpodmínečnou lásku a s ní spjaté povolání k tomu, aby jednali – v často obtížných situacích – tak, jak by jednal Kristus sám. Vyjádřeno slovy jedné z postav příběhu: „On (Kristus) nás rozsvítil, abychom mohli svítit všem okolo… ale být na tom svícnu není vždy pohodlné.“ Poselství příběhu založené na autorově životní zkušenosti dosvědčuje jediné: „Stojí to však za to.“

Proč kážu Krista John Maasbach Začtěte se do inspirujícího příběhu člověka z Holandska, který této generaci znovu a znovu dokazuje, že Bůh je živý a vůči lidstvu plný lásky a slitování. Jako hlavní kuchař na nákladních i osobních lodích i jako pastor sboru v malém městě nás v této knize provází vrcholy i údolími svého vzrušujícího, pozoruhodného a oddaného následování Boha. Ať tento muž stojí na důstojné kazatelně některého ze svých krásných sborů v Holandsku nebo na primitivním pódiu před početnými zástupy na Dálném Východě, jeho víra, láska a slitování jsou stále stejné. Čtení této víru budující knihy vás jistě nadchne a jen stěží ji odložíte, aniž byste ji dočetli až do konce. Dejte se tedy do čtení a kéž vás tato kniha občerství.

Nakladatelství Křesťanský život, Pod Červenkami 504, 735 43 Albrechtice

www.krestanskyzivot.cz

9

ŽIVOT V KRISTU

Duchovní dary

Dar proroctví aktuální i dnes

10

„Jsou rozdílná obdarování, ale tentýž Duch; rozdílné služby, ale tentýž Pán; a rozdílná působení moci, ale tentýž Bůh, který působí všecko ve všech. Každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu. … jinému zase proroctví…“ (1. Korintským 12, 4–7.10)1

M

šovat (oznamovat) i předpovídat.“2 Bylo by chybné si myslet, že prorokování je běžné kázání. Jako všechny ostatní dary Ducha je i ono nadpřirozené.3 Přesto Reinhold Ulonska doplňuje, že „kousek proroctví se projevuje v každém inspirovaném kázání“.4 První epištola Korintským 12 ukazuje, že všechny dary bez výjimky jsou užitečné. Přesto však korintský sbor potřeboval zvláštní usměrnění a vedení týkající se fungování ve dvou darech: jazyky a proroctví. To je pravděpodobně důvod, proč 14. kapitola nepojednává o všech darech. Nicméně, základní principy, které máme ve 14. kapitole, můžou být celkem dobře aplikovány i na ostatní dary. V apoštolské době dar proroctví měl dvě části. Jedna se týkala sdělení poselství od Boha k lidem skrze proroka. To byl nadpřirozený dar. A aby bylo možné pro lidi rozlišit mezi falešnými a pravými proroky, Duch dával dar „rozlišování duchů“ pro ostatní věřící. Samotná skutečnost, že prorok mluvil skrze zjevení, prakticky odhalovala existenci falešných proroků. Všimnout si toho můžeme jak ve Starém, tak i v Novém zákoně. Ve starozákonní době prorok byl člověk vyvolený k zvláštnímu úkolu. To, že si jej Bůh vyvolil, nijak nesouviselo s rodem, pokolením nebo intelektuálním vzděláním. Hlavní zodpovědností proroka bylo přijmout poselství od Boha a promlouvat v Hospodinově jménu. Poselství takového člověka tedy nepocházelo z jeho vlastní hlavy, nýbrž od Boha. Přijímání a předávání prorockých poselství bylo inspirováno samotným Bohem. Avšak nepotlačeny zůstaly zároveň lidské schopnosti, osobnost a způsob vyjadřování. Prorok byl nástrojem v Božích rukou, nikoli automatem.5 Novozákonní věřící nemají pohrdat proroctvími, ale „všechno prověřovat, co je dobré, toho se držet“ (1. Tesalonickým

5,20–21, NBK). Anthony D. Palma, americký letniční učitel Bible, říká, že každá osoba, která pronese proroctví, může být v tu chvíli nazvána prorokem nebo prorokyní. Ale důraz v Novém zákoně je na dar proroctví a nikoli na proroka jako dar.6 Podle 1. listu Korintským 14,3 „…ten, kdo prorokuje, mluví k lidem pro jejich vybudování, povzbuzení a potěšení“ (NBK). Dar proroctví tedy má být použitý „v rozšířeném smyslu k duchovnímu užitku, k předkládání přijaté pravdy Božímu lidu nikoliv přímým zjevením, ale pozorným studiem celého a neomylného Božího slova.“7 Je to práce Ducha svatého, aby osvítil mysl těch, kdo jsou povoláni do prorocké služby tak, aby uvěřili a porozuměli Božímu slovu a uplatnili ho v takové míře, kterou je nemožné dosáhnout bez daru proroctví. Může to znít jako nová pravda čerstvě zjevená, ale aby byla biblická, musí být založena na Božím slově. Je rozdíl mezi doktrínou a vedením. Není nic nového na doktríně, ale Bůh dává nový směr, který je mnohdy chápán jako proroctví. Ti, kdo dar proroctví používají pravidelně, se nazývají proroci. Avšak tento dar může používat kterýkoli věřící. Musí to však být pečlivě (a veřejně) zvažováno „ostatními“, totiž shromážděním (1. Korintským 14,29).8 Vše, co je nutno zdůraznit, je, že dar proroctví byl k dispozici všem členům sboru, a to nejen těm, kdo měli oficiální úřad jako proroci.9 Někdo jednou řekl: „My bez Boha nemůžeme, Bůh bez nás nechce.“ Duch svatý se bude projevovat nebo udělá svou přítomnost veřejně známou, jasnou a otevřenou tím, že dává nádhernou škálu duchovních darů na té stupnici Boží rozmanitosti a různorodosti, kdy každý z nich je dán ke společnému prospěchu nikoliv jednotlivce, ale pro užitek celé církve nebo těla. My potřebujeme dary Ducha svatého. Církev potřebuje všechny dary, včetně daru proroctví.

ilí bratři a sestry, tématem dnešního zamyšlení je dar proroctví. O daru proroctví, prorocích a prorocké službě bylo již napsáno mnoho knih, článků a různých odborných pojednání, často i protichůdných. Mnohdy se poměrně jednoznačně pravdivá tvrzení stávají předmětem rozdílných názorových proudů. Není divu, že ve velkém množství výkladů duchovních darů dochází zejména v případě darů jazyků, výkladu jazyků a proroctví velmi často k značnému překrytí nebo dokonce až k záměnám projevů těchto darů. Skutečností však je, že se nejedná pouze o teologickou definici pojmů a konceptů, ale také o obsah a praxi. Na úvod však chci předeslat, že na dary jako takové je možné pohlížet dvěma způsoby. První způsob, který souvisí s Božím psaným zjevením, zde ukazuje, že některé dary již zanikly, především ve své nadpřirozené či zázračné formě. Druhý způsob věří, že všechno to, co Bible učí o darech v novozákonní době, je stále platné i pro současnou církev. Otázka, která se v této souvislosti naskýtá, je následovná: Má vůbec nějaký význam usilovat o konkrétní dary? Co je normou? Co měřítkem? Věřím, že zvláště pro letniční věřící otázka platnosti a aktuálnosti duchovních darů je vyjádřena poslušností a důvěrou tomu, co říká celá Bible a co je uplatňováno v praxi. Boží moc působící ve věřícím a skrze něj znásobuje jeho potenciál v oblasti obdarování a služby. Duchovní dary svěřuje Duch svatý, aby zmocnil církev Ježíše Krista. Vladimír Rafaj, Není možné si je jakýmkoli způsobem učitel VOŠMT zasloužit. Dar proroctví má zásadní význam pro společný prospěch církve, protože je dí- 2 Riggs, Ralph M. The Spirit Himself. 6 Palma Anthony D. Ministers of the Word. lem Ducha svatého (1. Korintským 12,4). Springfield, Missouri: Gospel Publishing In: Pentecostal Evangel 11/1990. 7 Tenney, Merrill C. ed. The ZonderCo vlastně proroctví je? Základní defini- House, 1949. s. 154. ci uvádí Ralph M. Riggs, že proroctví je 3 Brandt, Robert L. Duchovní dary. 1. čes- van Pictorial Encyclopedia of the Bible. vol. „mluvení vlastním jazykem v Boží moci ké vydání. ICI University: Český Těšín, 1998. 4. Grand Rapids: Zondervan Publ. House, 1977. s. 903. nebo nadpřirozená schopnost prohla- s. 143. 4 Ulonska, Reinhold. Duchovní dary v uče- 8 Grudem, Wayne. The Gift of Prophecy in ní a praxi. Albrechtice: Křesťanský život, The New Testament and Today. Westchester: 1991. s. 93. Good News Publisher, 1988. s. 71-74. 1 Není-li uvedeno jinak, biblické citá- 5 Howard, Rick C. Stany, chrámy a paláce: 9 Horton, Stanley M. What the Bible Says ty jsou převzaty z Českého ekumenického Přehled Starého zákona. 1. české vydání. ICI About the Holy Spirit. Springfield, Missouri: překladu. University: Český Těšín, 1996. s. 194. Gospel Publishing House, 1979. s. 276.

Ročník 22, říjen 2010 si na ten strom hrozně potrpí“. Nevěděl jsem, jak to řešit, ale pokaždé, co jsem tím kritickým místem projížděl, jsem měl silnou potřebu se modlit v jazycích. A za nějakou dobu jedu zase kolem a viO sdružení Filadelfie – Přístav Oldřichovice se mohou čtenáři Života v Kristu dočíst čím dím, větev je pryč a místo ní jen vykotdál častěji. Dnes přinášíme možnost seznámit se blíže s vedoucím této organizace. Je jím laná díra. Uhnila a spadla. Za dva dny tam jedu znova a celý strom je pořezán br. Bruno Heider, kterému jsme položili několik otázek: na špalky. A za pár týdnů nato dorazily ůžeš nám nejprve říct něco dřichovicích. Zeptali se mě: „A kolik už kamiony i s domem. Tak to mě opravdu máte?“ a já říkám: „Nic. Ale jsme křesťa- překvapilo, že „fíkovník“ může uschnout o sobě? Jsem ženatý, mám dva kluky, né, takže věříme, že i když nám nic nedá- i u Třince. ten starší se nedávno oženil. Měli jsme te, tak to stejně postavíme“. Načež nám i dcerku, ale tu už si Pán povolal k sobě. dali prvních třicet tisíc. Ale měl jsem sa- Mohl bys stručně shrnout, co se vám za těch 7 let podařilo? Bydlím v Oldřichovicích u Třince. Baví To nejviditelnější je to, že dnes už stomě chov kožešinových zvířat. Donedávjí v okolí Třince pět domů a v nich bydna mě to i živilo. Teď pracuji v církvi jako lí pět rodin a 21 dětí, které by jinak žily starší v našem sboru AC Oldřichovice. v dětských domovech. No a pak tu jsou ty méně viditelné věci, které se dají vyVaše sdružení pomáhá dětem z dětských jádřit slovy – podpora náhradní rodinné domovů a pěstounským rodinám. Jak Tě péče. To znamená propagace pěstounství, to napadlo, když sám pěstounem nejsi? poradenské služby, setkávání pěstounů, Když budu trochu parafrázovat Boží vzdělávání a podobně. slovo, tak bych řekl: „Na počátku byla země – pustá a prázdná“. Neboli, začátek Co z toho Tebe osobně nejvíce těší? všeho byl, když se našemu sboru podařiPro mě byl třeba neskutečný zážitek, lo získat pěkný pozemek hned vedle naší když se první z těch přijatých dětí nemodlitebny. Samozřejmě jsme s bratřími chalo pokřtít. Takže nejsou to ty domy, začali uvažovat, co s ním. Padaly návrhy které tady jednou stejně necháme, ale od parkoviště po domov důchodců. Až těší mě to, co si s sebou můžeme vzít do na silvestrovském sborovém shromážděnebe. A to jsou ty děti, kterým teď pomání v roce 2002 jsem přijal vizi „investovat háme najít hned dva otce – tady na zemi do dětí“. Za tři měsíce to dozrálo do koni v nebi. krétní podoby a založili jsme občanské sdružení s cílem postavit na tom pozemCo Tě oslovilo v poslední době? ku první dva domy pro pěstounské rodiChodím teď na „Kristovu školu“ brany. No a tím jim umožníme vzít si více dětí do své péče a přivést je k Bohu. mozřejmě i opačné zkušenosti. Letos na tra Clendenena. A tam jsem si připojaře mi volal jeden bratr z Ostravy: „Mám mněl jednoduchý princip: Bůh ti dá vizi, Můžeš nám trochu přiblížit ty začátky? sponzora“ a záhy přijel i s nějakým pod- ale pak ten první krok musíš udělat ty. Například, co bylo první: Dům, nebo ro- nikatelem. Zašli jsme společně na ná- Ne Bůh. On ti to pak potvrdí, jestli jdeš dina? vštěvu do našeho nejnovějšího domu na správně. Ale čekat, že ten první krok uděPrvní byla rodina. Což bylo potvrzení, Karpentné a ten člověk se mi zdál nějaký lá On, znamená odsoudit vizi k zániku. že jdeme správným směrem, neboť najít povědomý. Ptám se ho: „Připomeňte mi, rodinu, která bude ochotna změnit byd- kde jsme se už potkali?“ A on říká: „Před A nyní to podstatné – Quo vadis? Kam liště, zaměstnání, církev a řekl bych i ži- pěti lety jsem vás odmítl, protože jsem dál? To je právě to, že Bůh mi ukazuje zpravotní náplň, takových rodin není mnoho. vás považoval za snílka a prostě jsem Ti první to měli o to těžší, že ještě nevidě- tomu nevěřil. Dnes jsem úplně dojatý vidla jen ty nejbližší kroky. Takže teď vím, li žádné výsledky, které by za námi stály. z toho, co jste dokázali. Takže s pětile- že je třeba postavit ještě dva domy, pro Napsali jsme tehdy do Života v Kristu ta- tým zpožděním vám chci pomoci“. A vy- které už máme i pozemek i projekt i rodiny. Co bude dál, na to si musíme počkat. kovou výzvu a zareagovali na ni manželé táhl z bundy dvě stě tisíc. Penkalovi z KS Ostrava. Vzpomínám si, jak poprvé přijeli do Oldřichovic, zavedl Prožili jste během těch let nějaké další Jak by vám mohli čtenáři časopisu nejvíce pomoci? jsem je na ten pozemek, kde rostla jen zázraky? Tak například teď rozjíždíme takovou tráva, a řekl jim: „Tak tady budete bydlet“. Těch bylo nepočítaně. Jeden zvláštA oni tomu uvěřili, a dnes tam opravdu ní se stal právě na Karpentné. Koupili akci, kterou jsme nazvali 1000 x 100. Jedbydlí i se svými sedmi dětmi, které po- jsme tam krásný, ale trochu hůře dostup- noduše už nechceme spoléhat jen na ty stupně přijali. ný pozemek a objednali si montovaný velké sponzory, ale hledáme 1000 přízdům z Rýmařova. Přijel jejich zástupce nivců, kteří by byli ochotni poslat stokoJak se vám podařilo sehnat první spon- prověřit příjezdovou trasu pro kamiony. runu měsíčně na toto dílo (podrobnosti zory, když jste jim ještě nemohli ukázat Všechno bylo podle něj sjízdné, až na je- v rámečku). A že uvítáme každého další„Toto už jsme postavili“? den velký strom, tuším, že to byl jasan. ho modlitebníka, to snad ani nemusím To opravdu nebylo jednoduché. Začal Jedna jeho silná větev byla pro kamiony zdůrazňovat... Ptal se Ivo Sysala. jsem od místních firem a první byla spo- moc nízko. Ptal jsem se sousedů a ti mi lečnost Walmark, která sídlí přímo v Ol- řekli: „Za tím majitelem ani nechoďte, on

M

Ze života církve

U Třince taky schnou fíkovníky!

11

ŽIVOT V KRISTU

FILADELFIE – Přístav Oldřichovice

AKCE: 1000 x 100 Hledáme 1000 ochotných dárců, kteří budou ochotni každý měsíc podpořit částkou

100,- Kč

Ze života církve

výstavbu rodinných domů na Třinecku pro začínající pěstounské rodiny. Díky vaší podpoře může najít řada dětí z dětských domovů své nové rodiče Číslo účtu : 2500076860 / 2010, var. symbol : 1000 www.oldrichovice.filadelfie.cz [email protected], tel : 602 502 589, Oldřichovice 249, 739 61 Třinec 1

Nahlédnutí do ženského centra Teen Challenge V současné době program probíhá v Poštovicích, kde je plánovaná přestavba nové budovy ženského střediska, nedaleko střediska mužského. Vzhledem k narůstající potřebě volných míst se snažíme zvýšit kapacitu. Chod programu střediska zajišťuje pět pracovnic. Cílem střediska je pomoci ženám s problémy, které ovládly jejich život a pomoci jim vést duchovně, duševně i fyzicky vyrovnaný život. Během programu procházejí tematická vyučování a osobní studium. Pravidelně pracují a mají své zodpovědnosti. Na následujících řádcích přinášíme několik svědectví sester, které v současné době programem střediska procházejí. Svými modlitbami můžete i vy přispět k tomu, aby sestry program zvládaly a žily takový život, jaký pro ně má připravenýý náš Pán.

zvykla, že každý den musím být zfetovaná nebo opilá, až jsem prostě podcenila milí sourozenci své zdraví a odvezla mě sanitka. Tam zaa Moji m Kristu, mnou přišel můj kamarád a řekl mi o církkv Kri píši z progravi a Teen Challenge, ale že to je křesťannmu TC, kde jsem ská léčebna. Já v tu dobu nevěřila v Boha, a, m skoro 3 měsíce. ale přesto jsem do toho šla, ale odešla Jsem Bohu vejsem z programu po 17 dnech. Dostala lice vděčná, že jsem však druhou možnost a hnedka po mě právě sem 12 dnech jsem se díky Bohu mohla vrátit poslal . zpět do Teen Challenge. Jsem za to vážněě p Prožila jsem moc ráda, protože už nechci žít ten oškliivý život, co jsem doposud žila. osm let s drogami, spoutaná závislostí Tak vás v Apoštolské církvi moc zdraspo tan a vím a moc vás prosím, abyste se za mě a tzv. svobodným životním stylem dnešmodlili, abych si dala konečně svůj život ní mládeže. Když jsem byla potřetí ve vězení, přijala jsem Ježíše do svého žido kupy a byla dobrá matka, jak má být. vota. Bůh mne naplnil úžasnou radostí Zdraví vás vaše sestra Lucie z Teen Challenge (Poštovice) a touhou mu naplno sloužit. Všem přeji spoustu Božího požehnání. Zuzka Z. Jsem Radka – worker. Určitě potřebuji U modlitby za postam vvení v autoritě, ve které se nacházím a za vnímavé srdce na hlad Duccha svatého. Moc děkuji.

Jmen Jmenuji se Lucie Poolanská a je mi 22 let.. lans Jsem z Mostu ze Js sseverních Čech. Mám dvě děti, holčičku a chla-pečka. Od mých 14 let Jmenuji se Zdeňjsem začala chodit js dit Jmen s kamarády na disko- ka Stoklásková a jsem v TC už 3 týdny téky a tam jsem poprvé a 4 dny. Dostala jsem se sem kvůli záokusila alkohol, trávu a i per- vislosti na drogách a hře na automaUvěřila jsem před vitin. Ze začátku jsem to vše dělala jen en tech. U dny a od té doby pro zábavu, ale postupem času jsme to 14 d společně s mým přítelem brali, protoose můj život zaže už jsme na tom byli závislí. Jirku mii ččal měnit. Je mi tu moc dobře, zavřeli a já tu zůstala sama, tak jsem i když je to moc začala dělat sex za peníze, abych měla těžké, protože na Pervitin. Až mi to přerostlo vše natolik přes jjsem vždycky žila hlavu a kvůli té droze jsem vlastně přiššpatně, ale Bůh mi řipomáhá to vše přešla o své děti, které vychovává má matpo konat. Chtěla bych vás ka a můj tchán. Postupem času jsem si konat

12

poprosit, bratři a sestry, abyste se za mě modlili, abych měla sílu vše překonat, za moje zdraví a rodinu. Děkuji vám moc a napište i své potřeby, ať se tady za vás můžeme taky modlit. Amen.

Ročník 22, říjen 2010 toho stromu je nebudu mít. Ale já mám Ducha svatého a jeho dary proto, abych přinášel ovoce. Ne proto, abych se tím stromem jakZamyšlení a komentáře doplňující Studijní bibli s výkladovými poznámkami. koli zaštiťoval. A sláma – už jste viděli zrno, vyrostlé bez slámy? Ale do sýpky jde jenom a milují ho. V jednom kázání jsem řekl: Po- zrno. Potřebujeme si uvědomit, o čem je tady 1 KORINTSKÝM kud máš problém s poslušností a chceš svo- řeč. Tyto věci, to všechno přijde na spálení, to bodu, tak se necpi do nebe. Protože jak Izajáš se mnou do nebe nepůjde. Ale jsou i jiné věci SLOGAN LISTU. Jestliže chceme shrnout list do jediné věty, tak Jan ve Zjevení, první, co v nebi viděli, byl – dílo každého prozkouší oheň, každé smilstvo, pak zní: „Jak žít jako křesťan.“ Pavel postupně trůn. V nebi je trůn, to znamená poddanost, krádež cizoložství atd. R.B. rozvíjí témata spojená s křesťanským životem. poslušnost. Chceš-li svobodu, pak jdi do oh1K 3,16 NEVÍTE, ŽE JSTE BOŽÍ CHRÁM Začíná vnitřní podstatou křesťanského života nivého jezera, kde můžeš celou věčnost svoa pokračuje vztahy s druhými lidmi. Zvlášt- bodně řvát a skřípat zuby a nikdo tě nebu- A ŽE DUCH BOŽÍ VE VÁS PŘEBÝVÁ? Jak daleko jít s péčí o tělo? Jak se udržet ve ní pozornost věnuje manželství. Dále se vě- de omezovat. To je právě problém. Pochopit, nuje společenství církve. Končí uvedením do že Bůh si v nebi mohl stvořit roboty, mohl zdravé míře? Bible na to téma hovoří dost jasně. Říká základů naší slavné budoucnosti. Otázkou je, si stvořit počítače, naprogramovat je a mít je kolem sebe. Ale On stvořil člověka k svému mi něco o střízlivosti, něco o zdraví, čili kažzda ji umím vnímat vcelku. M.K. dopádně jezme střízlivě, žijme přiměřeně. obrazu, ale chce ho tam mít z lásky. R.B. Uvedu svůj příklad: Bůh znovu po mně chce, 1K 1,18–31 TEOLOGIE KŘÍŽE. 1K 3,2 MLÉKEM JSEM VÁS ŽIVIL, POKRM abych pracoval. Ale přiměřeně se o mě stará. Pavel ukazuje jinakost křesťanství. Ježíš Kristus vítězí tím, že, viděno lidskýma očima, JSEM VÁM JÍST NEDÁVAL, PROTOŽE JSTE On by mohl okamžitě jedním slovem zařídit, že se budu cítit zdravý jak ve čtyřiceti letech. prohrává a pak nastává teprve zvrat, jenž při- JEJ NEMOHLI SNÉST. Ale On to dělá jinak, On mě zabezpečuje, ale Co je duchovní mléko a co už pokrm? nese vítězství. Velkopáteční Kristova smrt je Domnívám se, že dobře to je vysvětleno přitom mé tělo ze dne na den chátrá. A tak je jednoznačnou prohrou. Nesplnil do něj vložená očekávání. V Jeruzalémě nikdo nečekal v šesté kapitole listu Židům, kde se píše, ať to v každém věku. Buď jsem připraven žít pro vítězství v podobě vzkříšení nedělního rána. nezůstáváme u počátečního učení o Kristu. něj, nebo se bohem stane mé tělo, tak jak říká Prohra se mění ve vítězství. Bůh jedná jinak, O vysvětlení se trochu pokusil Derek Prince, Pavel, že jejich bohem je jejich břicho. Pro co než člověk předpokládá. Máme před sebou ale nepovedlo se mu to. Otázka mléka je, že žiji? I zdraví lidé se ládují „nezbytnými“ vitamíny projev jeho svrchovanosti. Svrchovanost zde já člověka uvedu k prvnímu kroku, ale pak ho znamená, že Bůh dosáhne toho, čeho chce, musím vést dále, a on musí chtít nechat se a doplňky, ve víře, že to je účinné a že jim to prosvou cestou, která často protiřečí lidské logi- vést dál krok za krokem k tomu, aby poznával dlouží zdravý věk. Víme všichni dobře, že to je jen reklama. ce. Kříž je zprávou o způsobu Božího jednání. Boha. A čím víc ho bude poznávat, tím míň se bude ptát: „Bože, proč?“ Protože uvidí jeho Raději budu důvěřovat tomu, co mi říká PísJe zvěstí moci, která vítězí slabostí. M.K. velikost a uvidí především to, že Bůh člověka mo, než těm všelijakým výrobkům. Výrobků v drogériích jsou tisíce, co opravdu po1K 2,14 PŘIROZENÝ ČLOVĚK NEMŮŽE stvořil pro věčnost. Ne pro těch několik pátků třebujeme a co je již tlak reklamy? tady na zemi. PŘIJMOUT VĚCI BOŽÍHO DUCHA. Jeden starý řecký filosof řekl: „Nekupuj to, Jak poznáme, kdy už komu dávat pevnou Je možné tuto pravdu ilustrovat nějakým příco potřebuješ, ale to, bez čeho se neobejdeš. stravu? kladem? Máš-li batole, dej mu maso, a uvidíš, co se A tím pádem projdu tou drogerií a nijak moc Před lety jsem se stěhoval na dvanáct let do Kolína a jednou mě na Slezsko doprovodil bude dít. Je mnoho lidí, kterým jsem slou- mi to peněženku nevyprázdní. Ty mýdla rejeden bratr, který tím pádem poprvé viděl, od- žil a kteří mi upřímně řekli: „Tomu já nero- spektive nějaký ten šampón, a bez toho ostatkud pocházím. Postavil se tady pod tím oře- zumím.“ A já mu řeknu: „Neboj se, časem to ního se obejdu. Dopřáváme svým tělům blahobyt, vybrané lachem, podíval se do údolí, k potoku, optal se pochopíš, teď to odlož.“ Já když jsem byl dumě, kolik že nám toho patří, kdo je soused chovním batoletem a můj duchovní otec se hůdky a nákladné dovolené, život je snazší – je to atd., a pak mi říká: „Tak ti musím říct, kdyby mě začal vyptávat, upřímně jsem mu řekl: podle Písma? Znovu, když mluvím někdy s lidmi, tak jim toto bylo moje, tak tady odsud mě ani Bůh „Bibli čtu, ale Římanům jenom první tři kapinedostane. Ničím.“ Ten člověk nebyl duchov- toly a pak až od deváté. Já tam tomu mezi tím tvrdím, že Bůh stvořil člověka a dal mu sední. Neznal to. Podle jeho slov jsem to poznal. nerozumím.“ A on říká: „Dobře děláš. Přijde midenní pracovní týden, ve kterém je jeden den odpočinku. Nějak v Písmu nemohu najít Duchovní člověk bude vždy vidět dál. Teď ale doba, kdy to pochopíš.“ R.B. řeč o dovolené. Každopádně Pán Ježíš dovojsem dokončil další díl knihy Nepřemožitelné 1K 3,13 OHEŇ VYZKOUŠÍ, JAKÉ JE DÍLO lenou neměl. Nevíme, že by ji měli Pavel, Petr světlo, o Metodějovi, tito lidé pracovali s výa další apoštolové. Ale nejsem proti dovolené. hledem dál. Oni už viděli, že to bude římsko- KAŽDÉHO ČLOVĚKA. To někteří chápou jako očistec. Sice projdou Ale vždy musím vědět, co dělám a proč to děkatolická církev likvidovat, a přesto pracovali. Duchovní člověk se vždy bude ptát: „Otče, co očištění ohněm, zbaveni všeho, co není pro věč- lám. A mělo by být mou touhou i u té dovolené: Pane, dej mi milost, abych i na dovoleje tvá vůle?“ A bude věřit, že On má moc své nost, ale vejdou. Jsem nucen říct, že očistec to není. Oheň, né mohl žít životem pro tebe a mohl přivádět dílo zachovat. Není to Bohu na překážku, když touží po kaž- o kterém je tady řeč, je ve skutečnosti, že kaž- děti do Božího království. R.B. dém člověku, nemohl to zařídit lépe – jako psaní dý den procházíme životem a na každou věc, 1K 4,9 …NÁS APOŠTOLY BŮH URČIL kterou děláme, vždy přichází oheň. A potom, či násobilku? Nemohl. Protože znovu platí, že On chce to, co je zde řečeno dále, že se staví ze stříbra, NA POSLEDNÍ MÍSTO, JAKO VYDANÉ NA mít v nebi jen ty, kdo tam jdou dobrovolně zlata, drahého kamení, anebo ze dřeva, slámy SMRT; STALI JSME SE PODÍVANOU SVĚTU, a sena, čili ty první tři kovy, to je láska, víra, na- ANDĚLŮM I LIDEM. Dnešní apoštolové jsou na tom taky tak? děje, to mi neshoří. A ty další věci, to je právě d Když se podíváme na skutečné Boží služebtto, co je nám tak blízké. Všichni to máme. Ale sstavím z toho? Seno. Bůh mě vždy povede na níky, ty, co jsem poznal zblízka, tak jedna věc Vítáme vaše komentáře, pro prosinzzelené pastviny a nestaví mi seníky. Seno vy- je Bonnke na plakátu, druhá věc je soukrocové číslo zpracováváme listy Timoteopadá: Jó, to když tu byl bratr ten a ten, a když mý rozhovor s ním. A mohu mluvit i o jiných, p vi, Titovi, Filemonovi a Židům. ttady byla konference ta a ta… Ten člověk žije když tě pak třeba prosí: „Modli se za mě, proNa adresu [email protected] ssenem. Jó, tehdy to bylo dobré, ale dneska ráno tože mám tam boje, tam boje a tam.“ I u těchnám můžete do 10. listopadu posílat při čtení Písma Bůh mě oslovil něčím dalším. to lidí platí to, co platilo u apoštolů, že ve p mailem buď svoje jednotlivé postřehy, JJá jsem byl dnes ráno na čerstvých pastvinách Skutcích několikrát máme, že Židé ze závisti a nemusím stavět seníky. Dřevo. Znovu věc, zaútočili na Pavla. To tam je zmíněno někonebo s námi navázat pravidelnou spokkterou potřebujeme. Protože jestli je tu ovo- likrát. A proto i dneska platí známý slogan: lupráci širšího rozsahu. cce spravedlnosti, ovoce Ducha svatého, bez Úspěch neodpouští ani přítel. Takže pokud ti

Studijní materiál

Co ve Studijní bibli nenajdete

13

Studijní materiál

ŽIVOT V KRISTU

14

Jak by měla církev postupovat v jednání s hříš1K 7,11 A KDYŽ UŽ ODEJDE, AŤ ZŮSTAskutečně začne Bůh žehnat, počítej s bojem, NE NEPROVDÁNA NEBO SE S MUŽEM protože někteří to nestráví: Jak si to Bůh do- níky? Zůstaňme u Písma. V evangeliu Matouše SMÍŘÍ; A MUŽ AŤ ŽENU NEOPOUŠTÍ. volil, požehnat tobě a ne jemu? Podle Pavla za odchod může asi žena, proto se Nedávno jsem dostal dotaz na ty dva proro- 18,15–17 Pán Ježíš řekl: Nejdřív ho napomeň ky z první Královské, když mladý prorok přišel mezi čtyřma očima, pak ho napomeň se svěd- má vrátit, když odešla. Platí to i pro muže? Ne tak úplně, vinen může být i muž, takže do Bét-elu. Bůh ho poslal, Bůh mocně jednal, kem, pak to oznam církvi, aby byl napomenut ale byl tam i starý prorok. „Co si to ten Bůh před sborem, a jestli si ani potom nedá říct, tento verš platí i pro muže. Zůstává v platdovolil?“ A klidně jde a lže tomu mladému, pak ho vyhoď. Pavel řekl (Tt 3,10): Heretika nosti slovo: Co Bůh spojil, člověk nerozluno a proč ten mladý zahynul? Proč ten mladý, (sektáře) dvakrát napomeň a zřekni se ho. Ale čuj. Uvědomme si jednu velikou pravdu: Bůh nikde není řečeno: Upal ho. R.B. stvořil člověka, a On skutečně muže stvořil když viděl, jak Bůh s ním jedná, se vrátil? z prachu země, ale ženu z mužova žebra. Tu jí Není nakonec dobře, že humanismus zmírňuje 1K 5,11 …ABYSTE SE NESTÝKALI S TÍM, chtěl velmi jasně dokázat, že to je jeden ucezacházení s člověkem a dává mu lidská práva? Problém je v tom, že humanismus zapo- KDO SI SICE ŘÍKÁ BRATR, ALE PŘITOM JE lený celek, něco, co není jednoduché rozdělit. mněl dát metr. V Bibli máme metr, že máme SMILNÍK NEBO LAKOMEC NEBO MODLÁŘ Ano, my víme, že jde žít bez nohy, bez ruky, růst dle míry Kristova vzrůstu. To znamená, NEBO UTRHAČ NEBO OPILEC NEBO LU- že jde být bez sluchu, zraku, bez toho jde žít. Ale je to život nebo živoření? Přirozené že Bůh dal na všechno metr, a tím je Kristus. PIČ; S TAKOVÝM ANI NEJEZTE. S kým se stýkat a s kým ne? je žít v manželství. A skutečně bychom měli Humanismus ten metr nedal. A tak pak máme Pochopme, že tady je řečeno: „Kdo si říká dělat všechno proto, aby bylo trvalé. Z druhé různé lidi, kteří se odvolávají na lidská práva, a tak muslimové tady chtějí lidská práva, bratr. A přitom je…“ Pavel jasně dále píše, že strany jsou v Písmu určité podmínky, za kteaby mohli obracet lidi na islám, ale jakmile kdybychom se neměli stýkat s hříšníky, mu- rých mohu říct: „Odejdu“, ale pak tady Pavel se vrátí do Saúdské Arábie, Pákistánu, tam už síme jít do kláštera. Ano, my jsme na svě- říká, co dělat dál. Mnohokrát se mě lidé ptali mají metr jiný. Proto je humanismus vedle, tě jako sůl, která má bránit rozkladu. Ale na další manželství a jsem rád, že mohu říže na toto zapomněl, protože každý má svůj sůl se musí umět rozpustit. To znamená, že kat, že tak mluví nejen Písmo, ale četl jsem to budu lidem sloužit, ale nebudu s nimi hře- i v nějaké knize od světského sexuologa, který metr. R.B. šit. Něco jiného je, když mi někdo začne vy- psal, že lidé by si měli uvědomit, že každé dal1K 5,1 DOKONCE SE PROSLÝCHÁ, ŽE JE právět, jak velký je bratr, bratr, bratr, a nemá ší manželství už bude jen horší, než to první. problém lhát, pomlouvat a dělat další On říká: „S tím nejde nic udělat. Protože ty MEZI VÁMI PŘÍPAD SMILSTVA… si bereš s sebou balík z toho prvního manželJak jdou neodvolatelné dary Ducha dohromady věci. R.B. ství. A pokud si bereš rozvedenou, tak ona ho s hříchem? 1K 7,4 ŽENA NEMÁ SVÉ TĚLO PRO SEBE, má taky.“ To je velká pravda. Proto tady Pavel Normálně. A proto Pán Ježíš říká: „Nenech se svést tím, že někdo říká: Pane, Pane a že ALE PRO SVÉHO MUŽE. PODOBNĚ VŠAK říká: „Ale pak zůstaň sama/sám. dělá divy a zázraky. Ale po jejich ovoci pozná- ANI MUŽ NEMÁ SVÉ TĚLO PRO SEBE, ALE Pokud partneři svůj vztah tak zničí, že už nejde oprate je.“ I dneska můžeme říct na rovinu, že je- PRO SVOU ŽENU. vit, mají zůstat navždy sami? Když jeden musí utéct…? Co když si stěžuje partner(-ka) na nemoc, miden z takových, který dělal velké věci a zničil, Je těžké na to odpovědět. Už jsem oddáco zničit mohl, byl před dvaceti lety Ryder. To grénu… val i takové lidi. Ale každému podtrhuji: „Ale V kázáních už přes dlouhá desetiletí říkám: věz, že to budeš mít horší.“ Proto dávej pozor, byl člověk, kterého bratři dali do kázně, ale on se vzepřel, odjel z Austrálie do Anglie a za- Migréna a věci podobné, pokud jsou 35x bě- umírej sobě a makej. Už to bude horší. Bůh ti čal jezdit po Evropě. A protože hlavně ve vý- hem února, pak by bylo dobré rozebrat to pomůže. Ale ty si to odmakáš. R.B. chodní Evropě byli lidé v té době otevření na s pastorem. Ale jinak bych vždy měl vědět, že evangelium, šli za ním. Ale tím, co on dělal, toho druhého miluji a beru ohled na jeho sla1K 7,21 BYL JSI POVOLÁN JAKO OTROK? ničil evangelium. Bůh nepotřebuje takové ná- bosti. Ale z druhé strany, že mé tělo má slou- NETRAP SE TÍM. ALE KDYBY SES MOHL činí. A že do hrníčku, ze kterého piju kávu, žit tomu druhému. STÁT SVOBODNÝM, RADĚJI TOHO POUŽIJ. Co dělat s 30 kg (či 50 kg) nadváhy z blahobytu, by mohl někdo nabrat fekálie, to je pravda. Je to biblické bojovat proti zrušení otroctví? Ale já už pak z něho kávu pít nebudu. Znovu které partnerovi vadí? V minulosti se právě křesťané o to zasazovali. podtrhnu starý slezský příběh, kterému mlaMáme trošku zkreslený pojem, a proto si Vždy musíme vzít v potaz: Je to nemoc? Podá generace dnes už těžko rozumí: V hrnci, kud to není nemoc, pak to je démon obžerství, nejdřív položme otázku: Co to je otroctví? ve kterém vaříš kyselé zelí, už neuvaříš mlé- a tady je, údajně to dobře funguje, nejlepším Dlouhých čtyřicet let jsem žil ve státě, který ko. Zkrátka a jednoduše: Buď jedno anebo lékem půst a modlitba. To ten démon abso- byl pod vládou rolníků a dělníků a to byla vládruhé. R.B. lutně nesnáší. To platí, pokud se jedná o ob- da demokratická, která chtěla jen dobré. A tak žerství. Ale může jít taky o nemoc nebo geny. soudruh Bilak tvrdil, že se stará, aby hlídal, 1K 5,6 NEVÍTE, ŽE ‚TROCHA KVASU Proto jsem na biblické škole, když jsem na co mohou a nemohou lidé v České republice VŠECHNO TĚSTO PROKVASÍ‘? toto téma přednášel, říkal studentům: „Když číst a věci podobné, jiní soudruzi měli na staJak s „čištěním“ církve? Extrémy známe se ti ta dívenka, která je dnes jak prouteček, rosti mé bezpečí, a proto mě raději nechtěli (inkvizice X liberálové), ale co je biblická cesta? tolik líbí, nenápadně se jí zeptej na adresu její pouštět mezi hrozné kapitalisty, protože tam Všimněme si, že inkvizici nevadilo cizo- babičky, a prohlédni si ji. Protože ten proute- by mě nemohli hlídat, a byly jiné a jiné vymoložství, gayové a věci podobné. Jim vadilo, ček bude jednou tak vypadat. A pokud ta ba- ženosti „svobodné“ vlasti. že nepřijímáš mši a že se neklaníš papežovi. bička dneska má problém vlézt normálními Co to je svoboda? A zadruhé: Kdo způsobil Ale v hříchu jsi žít mohl. Když už jsi zhřešil, dveřmi do škodovky, tak ten prouteček může otroctví? Hřích v ráji. A proto Pán Ježíš přišel dostal jsi rozhřešení a jedeme dál. Ale když jednou mít problém taky. Pak ji neodsuzuj, jednat s hříchem a nejednal se společenským ses nepoklonil papežovi, tak tam ti nešlo dát ale miluj ji.“ řádem, který byl důsledkem hříchu. My víme, rozhřešení. Liberálové, to je totéž. Čili co Co lenost a pohodlnost či „mě to nebaví“, které že francouzská revoluce nám taktéž slibovala mohu čistit? Vést člověka k tomu, co říká Bib- oddělují partnery místo společného času na ces- nějakou tu svobodu a rovnost atd., a víme, jak le. Například v listu Koloským 3,5 je napsá- tách nebo při práci? to dopadlo. Proto bych netvrdil, že toto revono, že máme umrtvovat své pozemské skloToto Bible nezná. Bible hovoří, že to pa- luční pojetí boje s otroctvím mají Pavel nebo ny, osmý verš nám přikazuje, že máme něco tří na kříž. Protože Bůh mi dal určité úkoly, Pán Ježíš na mysli. Zkrátka tu byl systém otodhodit. To všechno jsou věci, o kterých Bůh a první úkol, který jsem dostal a který mi šel roctví hříchu a on se po dnešní den nezměnil, ví, že se k nám budou znovu a znovu tlačit, proti srsti, byl po vězení, když mi řekl: „A teď jen se jakoby jemně zušlechtil. R.B. ale Bůh říká: „Na kříž s tím.“ Jsou ale věci, od napíšeš knihu.“ A já jsem řekl: „No to víš. Nekterých máme okamžitě prchat. Proto je na- umím, ne to, ne to…“ Ale On mě pěkně při1K 7,25–38 SVOBODNÍ V CÍRKVI. příklad u smilstva a cizoložství napsáno, že tlačil a řekl: „Neboj se, já ti poradím, já tě to Apoštol dává pokyny pro život svobodných před těmito hříchy máme utíkat, ne s nimi naučím.“ Větu „Mě to nebaví“ Bůh nezná. Ne- lidí. Z těchto pokynů je patrné, že každý věbojovat (viz 1K 6,18 KMS). Protože Bůh vím, nakolik ho to baví, stále na mně pracovat. řící má mít na prvním místě vztah se svým dobře ví, že na to nemám, abych s tím mohl Já bych to tak dlouho nevydržel. A přesto mu Bohem a Spasitelem. Hledání životního partbojovat. nera je až na druhém místě. Ve světle tohoto děkuji za jeho trpělivost. R.B.

textu je nutné zvažovat naše priority. Jsem- důchodu a z toho důchodu by si nezaplatil li svobodný, učím se radovat z Boha a jeho ani byt, vůbec nic. Načež církev pak rozhodla, přítomnosti? Žiji-li v manželství, jak vnímám že do konce života mu bude důchod proplávěřící svobodné lidi ve věku třeba přes třicet? cet. Kvůli jednomu bratru, který měl názor: Jsou lidmi, kteří mohou naplno sloužit Bohu, „O něj se postará Bůh.“ Bible však říká, že denebo je považuji za „chudáčky“ či někoho div- sátky mají jít na obživu levitů. A na stavění chrámů a podobných věcí byly dary. O tom, ného, kdo nikoho nemá? M.K. co všechno se už kázalo proti tomu, nebudu 1K 8,9 DEJTE SI POZOR, ABY SE TATO to tady komentovat. Zkrátka a jednoduše, čloVAŠE SVOBODA NESTALA KAMENEM věk má jeden problém a ten se jmenuje závist. Má křesťan bratřím ve sboru dávat své zboží či ÚRAZU PRO SLABÉ. Proč bych si nemohl dát jedno pivo k pečenému služby zdarma nebo se slevou, nebo je spravedlivá masu a zelí? Mám žít ve strachu, že mě někdo cena OK? To je právě jeden z dalších velkých probléslabší uvidí? Všechno mohu, to je pravda. Ale i s důsled- mů, když si myslíme takovéto věci. Kdysi za ky. Bratr Wojnar, děda Bohuše Wojnara, nám našich otců soukromníci nejraději brali do kdysi vyprávěl, jak sloužil na Haličsku, a obrá- práce věřící lidi. Setkal jsem se v jiném státě, til se tam jeden alkoholik. V těch dědinách to když kazatel, shodou okolností vedoucí brabylo tenkrát jiné než dnes. V létě všichni ráno tr tamní církve, říkal, že ve sboru, ve kterém odešli na žně, takže v dědině nebyl nikdo. On pracoval, měli podnikatele. A ten podnikatel říkal: „Bydlel jsem tam, někam jsem šel a měl řekl: „Já nechci víckrát do práce člověka tady jsem hroznou žízeň. Rozhodl jsem se, že ze sboru.“ A říká: „On nastoupil ke mně do z toho nebudu dělat vědu, šel jsem do hos- firmy a jasně mi dal na vědomí, že dvě věci pody a poprosil hostinského, ať mi dá napít jako podnikatel mám vědět. Že on má děti vody. Napil jsem se a šel jsem dále.“ Říká: „Ale a manželku v domácnosti, a proto musí doten obrácený alkoholik mě tam viděl. A ďábel stat pořádný plat, a současně je to můj bratr mu řekl: ‚Podívej se, takový Boží služebník v Kristu, a proto po něm nesmím chtít moc jako Wojnar klidně vleze do hospody a napi- práce.“ A říká: „Jednou přišel, my jsme začíje se. A proč nemůžeš ty?‘ Přitom já jsem si nali v sedm, on přišel v devět. ‚Kde jsi byl?‘ nedal pivo. Ten alkoholik vlezl do hospody ‚No jak, kde jsem byl? No Duch svatý mě vedl a bylo zle.“ Říká: „A já pak plakal před Bohem, k tomu, že se mám modlit, tak jsem se modBože, proč se to muselo stát?“ Tady mi Bib- lil.‘“ A říká: „Já ho na hodinu vyhodil.“ Pokud le něco říká: „Kdo by svedl jednoho z těchto po někom něco chci, pak mu to taky zaplatím. maličkých.“ Proto Pavel píše: „Raději to maso Bratři si buďme, ale dluhy si plaťme. Je něco nebudu jíst vůbec.“ Ale vždycky musím vědět, jiného, když se jedná o chudé a o potřebné, co dělám, kdo je ten maličký. Když mi řeknou ale o tom teď nemluvím. R.B. buddhisté, adventisté a jiní, že nemám jíst 1K 10,20 …TO, CO POHANÉ OBĚTUJÍ, maso, tak jim odpovím, že Bůh řekl, že ho jíst mám. Když mi řekli: „Když jíš maso, tak máš OBĚTUJÍ DÉMONŮM, A NE BOHU. NEv žaludku zdechlinu“, odpověděl jsem: „A ty, CHCI, ABYSTE VEŠLI VE SPOLEČENSTVÍ když jíš zeleninu, tak máš v žaludku hnůj. Ne- S DÉMONY. rozebírejme, co tam máme.“ Zkrátka musím Dnes nemáme sošku baala, čemu obětují lidé dnes? vědět, proč to nebo ono dělám. R.B. Například obětují svému zdraví, a proto se neptají: „Otče, kde chceš, abych strávil dovole1K 9,1–4 COŽ NEMÁME PRÁVO PŘIJÍMAT nou?“ Obětují svým dětem, obětují své kariéře, OD VÁS JÍDLO A PITÍ? obětují kdečemu. A pak mají obecenství. KdyPlacení Božích služebníků? Někteří přetékají si za totality jsme měli jednu výhodu. Zkrátka tukem, jiní trpí bídu – kde je zdravá míra v círk- do strany jsem nevstoupil a tím bylo dáno, že vi a ve sboru? o některé posty jsem nemohl žádat. I dneska Na to mám jednoduchou odpověď. Bib- by se lidé měli ptát: „Je to a tamto místo pro le ve Starém i Novém zákoně nám dává jas- mě? Nebudu tím sloužit démonům?“ V jedný rozměr. Pán Ježíš jako Bůh ukázal, že má nom sboru řešili problém. Sestra nastoupila moc stvořit. On stvořil a rozmnožil jídlo. On do práce, kde mezi jiným měla podávat lidem mohl rozmnožovat i denáry. Ale On to neu- alkoholické nápoje. Pastor s tím měl problém dělal, jeho vydržovaly ženy ze svých majetků. a ptal se mě, co má dělat. Já jsem řekl: „Písmo A teď kolik. V Novém zákoně je uveden jen hovoří něco o tom, kdo podává člověku takojeden rozměr: Jednou tolik než průměr (viz vé nápoje, co ho čeká.“ Nemohu tedy pracovat 1Tm 5,17). To jsme nasadili v církvi. Proč? Pro- všude, pozor. Čemu tím budu sloužit? A tak to, aby s manželem mohla pracovat na šíření můžeme hovořit i o dětech, o všem. Zkrátka evangelia i jeho žena a aby nebyli jako rodina platí: Já a můj dům budeme sloužit Hospodipostiženi. Aby děti pastora nemusely znovu nu. Viděl jsem za ta léta lidi, kteří mi tvrdili: a znovu slyšet: „Ale já ti to nemohu koupit, „Tam nemohu, to nemohu, protože děti…“ Ale uvědom si, že táta je pastorem.“ Čili to, co pak splakali právě nad těmi dětmi. R.B. mají v průměrných rodinách by měl mít možnost mít i pastor. Takže nevidím to tak, jak 1K 11,3–16 KAŽDÝ MUŽ, KTERÝ SE MODto viděli mnozí duchovní bratři. A tak tomu LÍ NEBO PROROCKY MLUVÍ S POKRYTOU není jen u nás. HLAVOU, ZNEUCTÍVÁ TOHO, KDO JE MU Vyprávěl mi jeden bratr, který je o něco HLAVOU… málo starší ode mne, ze západních zemí, jak Šátek na hlavě? Co máme učit v církvi i ve sboměli vysoce duchovního pokladníka, který si ru či doma? říkal, že o služebníky se postará Pán. Tento Dlouhé vlasy u žen a krátké u mužů, vousy? Jak pokladník odešel do důchodu, přišel nový se to komu líbí anebo Písmo stanoví pravidla hry? a s hrůzou zjistil, že vedoucí církve nemá plaMám tady několik slovníků a všechny mají ceno důchodové pojištění. Takže on šel do stejný názor jako já. Ale všichni bratři, kte-

ří na to mají stejný názor jako já, byli stejně jako já Bohem upozorněni, že dneska s tím nic nejde udělat. Můj názor je, že vyznávám dle Písma, že žena má u modlitby mít šátek. Protože chce-li někdo ten verš obejít, musel by ho hodně znásilnit. Nelze říct, že to byly jenom kulturní věci. Bible je pro mě Boží slovo. To znamená, že já nemohu říct, že to bylo řečeno jen korintským. Protože pak nemohu najít v Bibli nic, co by se psalo jenom českým, nemluvě moravským a už vůbec ne albrechtickým. Tam pak nic nenajdu. A proto bych i tady přijal to, s čím jsem se nedávno setkal, když proti sobě seděli dva bratři, kteří oba o sobě tvrdili, že jsou letniční. Jeden se jmenoval Ulonska, a proti němu seděl jiný, který měl bludné učení. A řekl mu: „Víš, bratře, ale tohle v Bibli nemůže být.“ Načež mu bratr Ulonska řekl: „Dobře, bratře, rozcházíme se, ale já v tom případě odcházím a nepodám ti ruku, protože Bible mi to přikazuje, neboť je napsáno ve Zjevení Jana: ‚Kdo by něco přidal nebo ubral…‘“ A proto se raději budu u těchto věcí držet toho, co je napsáno v Písmu. Zrovna tak máme napsáno o oblékání, o vlasech, vousech, o všem: Střídmě a skromně. V každé době, v každé kultuře je možné držet se Písma. A proto se dle toho chovejme. Jednou jsme tu měli jednoho bratra z Ameriky, který nám řekl, že za ním přišly tři sestry. S pláčem, že jejich dcerušky, když šly z pláže, byly přepadeny a znásilněny. A on se jich ptá: „Tak počkejte, kdy se to stalo?“ Řekly mu to a on říká: „Ale to bylo shromáždění a já je na shromáždění neviděl.“ „No protože ony byly tam na té pláži.“ A on říká: „Sestry, když ty vaše děvčata nejdřív dělaly klukům chutě a kluci pak si chtěli ty chutě naplnit, nedivte se jim.“ A proto si myslím, že platí jedna velmi dobrá rada pro sestry mladé i starší, kterou jsem nedávno slyšel: „Neukazuj to, co nenabízíš.“ To je jednoduchá rada k celé oblasti šátků, vlasů a odívání. R.B.

Studijní materiál

Ročník 22, říjen 2010

1K 12,3 …ŽÁDNÝ, KDO MLUVÍ Z DUCHA BOŽÍHO, NEŘEKNE: „JEŽÍŠ BUĎ PROKLET“, A ŽE NIKDO NEMŮŽE ŘÍCI: „JEŽÍŠ JE PÁN“, LEČ V DUCHU SVATÉM. Říct se dá cokoliv a nikomu ústa nezdřevění. Jak to Pavel myslel? Lidé vyznávají, přísahají a mluví, jako když práská bičem, a nic zvláštního se neděje. Všimněme si, o čem tu je řeč. Dost dlouho jsem se modlil, abych pochopil ten verš, že jen v Duchu svatém mohu říct, že jen Ježíš je Pán. Platí zde, že pokud to říkám, pak ho také beru jako svého Pána. Ale ne to, co my děláme, že mluvím A, a myslím B. Někteří oslovují Ježíše „Pane“, ale žijí si dle svého. Říkám-li já „Pane“, pak se musím ptát, jaká je tvá vůle pro můj život. Čili abych řekl: „Ježíš je Pán se vším všudy“, tak jen v Duchu svatém. Protože jen On mi dá sílu, plně se mu podřídit. A říct „Ježíš je proklet“, tak to skutečně v Duchu svatém nemohu. To On mi nedovolí. R.B. 1K 12,24 JAK TO NAŠE SLUŠNÉ ÚDY NEPOTŘEBUJÍ. BŮH ZAŘÍDIL TĚLO TAK, ŽE PŘEHLÍŽENÝM ÚDŮM DAL HOJNĚJŠÍ ČEST, Lze si to představit na nějakém příkladu? Mohu říct hodně příkladů pozitivních i negativních. Začnu u toho negativního. Lidé,

15

Studijní materiál

ŽIVOT V KRISTU kteří sem často jezdívají, vědí, že jsme tu měli kdysi psa, a teď máme jiného. Ten původní černý pošel stářím. Mám je rád oba dva stejně. Ten černý běhal po dvoře, v klidu, my jsme neznali, co to je řetěz. Přišel tento nový a musí být na řetězu. Proč? Protože ho mám míň rád? Ne. Jenže pro něj žádný plot nebyl nízký. Zkrátka vždy to bral horem. Nedal si říct, tak musí jít na řetěz. A tak je to někdy i s námi. Někdy Bůh, abych já vešel do nebe, musí použít řetěz. Jen proto, že si pletu pojmy s dojmy. Bůh mi dal hodně věcí. Mám s ním velmi dobré vztahy. Ale nevím, proč současně od dětství mám věčnou rýmu a dělá mi to problémy, když při kázání musím stále smrkat, a nic s tím neudělám, moje oči, to, tamto, ono. Ano, On mi dal určité dary, a kdysi mi estébák řekl: „Vy jste svou vizáží strašný lhář. Když vás člověk poprvé uvidí, tak vás ohodnotí: ‚Takový jemný debil.‘ Jedná s váma tak, aniž si je vědom, co je uvnitř vás. A vy nás mezi tím pěkně vyvedete v pole, a když je zle a my se vzpamatujeme, už je pozdě.“ Bůh má různé způsoby, a tak já už jsem si na to zvykl, že nevypadám nijak super, jako na první pohled osobnost roku, ale Bůh nehledí na to, na co hledí člověk. R.B. 1K 14,3 PROROCTVÍ K NAPOMENUTÍ NEBO K POVZBUZENÍ. Pavel v tomto verši vyjmenovává účel proroctví. Vytváří seznam několika činností, k nimž proroctví slouží. Nenaznačuje, jak má proroctví vypadat a co se při něm má dít. Dává jasně najevo, co má vypůsobit. Stojí zato srovnat náš verš v různých překladech. Závěrečná vlastnost bývá překládána různě. Proroctví působí buď napomenutí, nebo povzbuzení. Někdy mám dojem, že se jedná o protikladné termíny. Jsou však překladem stejného řeckého slova „parakalalesis.“ Význam tohoto slova zahrnuje obé. Je bohatší než české výrazy, kterými to lze přeložit. Možná odkazuje k tomu, že napomenutí nemá být postavením do latě, ale slovem či skutkem ukazujícím k Ježíši Kristu. Ten je naší nadějí a posílá nám Ducha svatého nazvaného utěšitelem, rádcem, učitelem. Ježíš pro něj používá slovo „paraklétos“, které má stejný kořen jako slovo zde použité. M.K. 1K 14,5 …LEDAŽE BY JEHO ŘEČ BYLA VYKLÁDÁNA, ABY Z TOHO CÍRKEV MĚLA UŽITEK. Praxe jazyků v církvi? Návštěvníci modlitbě v jazycích nerozumí a výklad nebývá. Připadá jim to „divné“ a jdou raději pryč, když by ale slyšeli prorocké slovo, mohli by být osloveni. U nás kdysi bylo ve sborech běžné, že když se někdo začal nahlas modlit jazyky, jiný přinesl výklad. My jsme ve shromáždění dokonce měli nejen výklad jazyků, ale i kontrolu výkladu. Když jsme byli na shromáždění současně třeba s bratrem Josefem Wojnarem a někdo měl jazyky a druhý přinesl jejich výklad, oba dva jsme dostali kontrolu toho výkladu. Když jsem přinášel výklad modlitby v jazyku, Josef mi po shromáždění řekl: „Dobře, ale tam to poslední slovo jsi mohl použít tak.“ Že to dneska není, to už je věcí jinou. R.B.

16

1K 14,34 ŽENY NECHŤ VE SHROMÁŽDĚ- vědeckých výkladů. Vědecký výklad o nadřazené rase, Goebelsovská propaganda, paNÍ MLČÍ. Úplně mlčí? Aby nerušily štěbetáním? Dnes matuji další vědecký výklad, komunistický, mají ženy jiné zázemí, vysokou kvalifikaci, pře- všechno se zdálo být pevné, a přitom stačilo hled a znají Písmo mnohdy lépe, než muži. Mají tak málo, položit několik otázek. Jenže položit je gestapákovi, tak jsi skončil buď okamžito zahodit? Především musím tento verš brát v kon- tě zastřelen, nebo v koncentráku, položit je textu Písma, a Písmo na jiném místě hovo- komoušům, byla stejná odměna. Jen oni měli ří: „Ženám zakazuji učit.“ (1Tm 2,12). Tady se pravdu. Protože Bůh zaslepil jejich oči. A todostáváme k jedné problematické věci: Učení též můžeme říct i dnes. Kolik vidíme různých feminismu a učení Písma. Bůh není proti že- prvků, moc trhu a já nevím, co všechno nás nám. A já netvrdím, že žena nemůže sloužit, teď učí, a přitom se znovu a znovu obchází včetně službou kázání. Může. Ale učit – my Písmo. R.B. stále zapomínáme, že učit není od slova učitel, 2K 11,4 KDYŽ NĚKDO PŘIJDE A ZVĚSTUale učitel je od slova učit. A proto, jedna věc je něco kázat, ale druhá stanovit učení. Pán JE JINÉHO JEŽÍŠE, NEŽ JSME MY ZVĚSTOJežíš neměl ani jednu apoštolku. On věděl, co VALI … KLIDNĚ TO SNÁŠÍTE! Jak poznáme, že jsme se s takovým člověkem dělá. A proto ani dneska nebudu na toto téma s nikým diskutovat a nebudu opravovat Pís- setkali? Na to je jednoduchá odpověď. V Bibli máme mo. Když je to jednou napsáno, dodržme to. Ale to neznamená, že ženy nemohou být pro- napsáno něco o daru rozeznání duchů. Setkal rokyně, že nemohou kázat, ale jsou tu určitá jsem se už s mnoha lidmi, kdejaká teta mi tvromezení. A zase jiná omezení dal Bůh nám dí, že má dar rozeznání duchů. Ale tady je třemužům. Jednou jsem řekl, že nikde v Bib- ba skutečně zvažovat, protože k tomu, abych li není o mužích napsáno to, co je napsáno rozeznal, potřebuji Ducha svatého. A znovu o ženách, že je lépe bydlet v koutě pod stře- podtrhuji, ne vždy to je lehké. Protože něchou, než s ženou svárlivou. A manželka mě kteří lidé umějí pěkně kecat. Filosoficky jde doplnila a říká: „Ale taktéž nikde není napsá- zdůvodnit všechno. To dokázali kdysi v Řecno, že muž buduje svůj dům, ale je napsáno, ku, to dokázali v Římě, to dokázali ve Vatiže žena buduje svůj dům.“ Ano, protože každý kánu, a to dokážou po dnešní den. Všechno je stvořen účelově. A proto Bůh něco ženám obkecat. R.B. nedal, aby je zbytečně neničil. Žena nemá sta2K 11,13 JSOU TO FALEŠNÍ APOŠTOLOVÉ. novovat učení. R.B. Pavel uznává za užitečné, když kážou Krista i ze špatných pohnutek. Je to biblické? 1K 15,2–4 PROTOEVANGELIUM. Není pravdou, že Pavel uznává za užitečMáme před sebou jedno z vyznání prvotní církve. Podle vykladačů zde Pavel cituje vy- né, když kážou Krista ze špatných pohnutek. znání používané při křtu. Jde tedy o text star- On velmi jasně říká, že to je špatné a že to je ší než samotný list (napsaný v letech 55-56 vedle, neříká, že to je dobré. Když já řeknu: n.l.). Text běžně známý, na kterém chce ko- „Tohle je jedovaté“ a někdo to přesto přijme, rintským ukázat, co je základ jejich víry, jejich tak to je jeho problém. Proto Pavel jasně řekl orientace pro život. Jde o shrnutí evangelia o určitých lidech, co jsou zač, aby před nimi v kostce. Dá se říci, že se oklikou vrací k dů- varoval. razu na „ukřižovaného Krista“ první kapitoly. Nebojme se postavit falešným učitelům, už Proč? Jde mu o základ víry. Otázkou, kterou jsem se setkal s mnohými. Někteří vždycky zapřed nás staví, je, jaké je vyznání mé? M.K. čínají tím: „Ano, je v Bibli napsáno, ale správný překlad je…“ A to už mi zabliká výstražné 1K 16,22 MARANATHA. světélko. Čili v Řečtině to slovo má patnáct Závěrečné verše působí jako rozhorlený vý- ekvivalentů. Takže ty sis vybral ten jediný křik. Apoštol dokončuje myšlenku a jakoby správný? Ne. A jsou různé další věci: Stavění navíc něco přidává. Máme před sebou slovo, jen na jednom místě z Písma. Já musím brát které lze přeložit dvojím způsobem. Je to způ- věci z kontextu celého Písma. Takže je hodně sobeno tím, že původní řecký text byl psán věcí, podle kterých můžeme tyto lidi rozeznat bez mezer. Rozdělení slov závisí na kontex- a odmítnout. tu a u krátkých slovíček to působí těžkosti. Uvedu jednu zajímavou zkušenost. Když V našem textu lze číst „Pane přijď,“ (Marana jsme procházeli v sedmdesátých letech různýtha) ale též „Pán přišel“ (Maran atha). Rozdíl mi vlnami, když sem přišli Branhamisté a jiní je patrný na první pohled. Je důležité zacho- svůdci, tak staré sestry, které prožily celý živat pro sebe obojí význam. Křesťan potřebuje vot jen doma u plotny, když on za nimi připrožívat Boží přítomnost a dívat se zpět na šel, tak ho rozeznaly, a naopak super velicí Kristovo dílo na kříži (Pán přišel). Zároveň je bratři, kteří moc dobře uměli mluvit, ti jim nutné mít před sebou i slavnou budoucnost naletěli. Duch svatý nám pomůže, chodímeBožího lidu (Pane přijď). Je dobré je mít v jed- li s ním. R.B. nom sousloví Maranatha. M.K. 2K 12,7 PAVLŮV OSTEN. Jsou různé způsoby, kdy Bůh vidí za nutné 2 KORINTSKÝM mě omezit. On znal Pavla lépe, než Pavel sebe, a proto to považoval za nutné. Stejné je to 2K 4,4 BŮH TOHOTO SVĚTA OSLEPIL JE- i v mém životě a stejné je to v životě každého JICH NEVĚŘÍCÍ MYSL. jiného. R.B. K tomu verši bych řekl tolik: Podívejme se, kolik moudrých tohoto světa máme koNa tvorbě výkladových poznámek se podílem sebe. A jaké vidíme výsledky jejich roz- leli: emeritní biskup Rudolf Bubik – R.B., Marhodování? Za svůj život už pamatuji několik tin Kop – M.K.

Bůh povolává Anny

T

akto nazvaná konference se konala sebou a je dobré, aby si uvědomily, jak v sobotu 18. září v Kolíně a ženy zra- jsou pro církev důležité. Jen když se spolého věku, pro které byla určena, za- jí moudrost stáří s aktivitou těch mladplnily kolínskou modlitebnu. Ne všech- ších, může církev konat Boží dílo, které ny se vyznačovaly šedinami, jak bychom obstojí. Sestra Ludmila Hallerová začala služočekávali. Bylo hezké, že i rodinní příslušníci využili této příležitosti a dovezli bu sdílením svědectví svého života s Boči doprovodili své maminky a babičky na hem, ke kterému se obrátila ve dvanácti konferenci. A jako bonus si věřím i oni letech. Myslím, že každého povzbudilo, odvezli požehnání ze služby sestry Lud- když uslyšel, že ona sama byla divoké dítě, mily Halleyové i z celkové atmosféry Boží které mělo od primy do septimy dvojku z chování a Pán Ježíš s ní měl hodně práblízkosti na tomto místě. Biskup AC Martin Moldan v úvodu ce, aby z ní udělal Boží stvoření a svůj názmínil příběh Anny, která od svého ovdo- stroj. Mohly jsme ale konstatovat, že se vění dnem i nocí sloužila v chrámu Bohu mu to skutečně skvěle povedlo . Její služba mě oslovovala lehkostí posty a modlitbami (L 2,36–38). Určitě ve svém věku měla i jiné možnosti, ale a bezprostředností, se kterou následuje ona zvolila službu Bohu. A po letech, kdy svého Pána, vše mu předkládá a hovoří ani nevycházela ven, už se pro ni mož- s ním jako s důvěrným přítelem. Porozuná svět za branami chrámu stal trochu měla jsem, že tajemství toho, že Bůh jí vzdálený a nesrozumitelný. Ale zachytila odpovídá, je v tom, že ho skutečně důto podstatné – na Boží pokyn vyšla ven věrně zná z jeho Slova a je vždy ochota jako první rozeznala Mesiáše. I dnešní ná ho poslechnout. I my jsme mohly zaAnny mají možná to nejdůležitější před slechnout jeho hlas k nám, když hovořila o tom, jak ji Bůh vysvobodil ze sudičství a předsudků a skrze školu lásky a pokory ji naučil milovat druhé spasitelnou láskou. A také, když na nás ženy apelovala, abychom nechtěly tajně ovlivňovat své

muže i ostatní, ale naopak, abychom mužům žehnaly. Pro ženy zralejšího věku byly skutečně inspirativní její aktivity, do kterých se ve svých 82 letech zapojuje. Skrze výzvu „stáří pro Krista, ne jen pro vnoučata“ poukazovala na to, že lidé vždy přijímají evangelium lépe od svých vrstevníků a kdo jiný by jim to měl říct, než právě oni. Bůh nemá důchodce, má jen užitečné a neužitečné služebníky, věk nerozhoduje. Po obědě se pak přítomné ženy zapojily do vyrábění přání a obrázků z čajových sáčků, které probíhalo v jídelně nebo do bloků modliteb v sále. Obě tyto aktivity přirozeně dotvářely společenství s Bohem i mezi sebou. Zakončení patřilo příspěvku Petra Bartoše, který zaštiťuje práci se seniory v církvi a který celou konferenci významně podpořil. Poukázal mimo jiné na to, že i pomáhat objevovat druhým jejich obdarování, je hřivna, kterou mohou starší lidé rozhojňovat v církvi. Celkově mohu říct, že konference byla velmi občerstvující a inspirativní a bylo mi skoro líto těch, kdo nejsou „zralými ženami“ a nemohly se jí tedy zúčastnit . Lída Pohanková, AC Zábřeh

Ze života církve

Ročník 22, říjen 2010

...ještě v šedinách ponesou plody... Ti, kdo v domě Hospodinově jsou zasazeni, kdo rostou v nádvořích našeho Boha, ještě v šedinách ponesou plody, zůstanou statní a svěží, aby hlásali, že Hospodin je přímý, skála má, a podlosti v něm není! (Žalm 92,14–16) Těmito biblickými verši by se dal vyjádřit obsah požehnané celocírkevní konference sester na téma Bůh si povolá Anny konané 18. září v Kolíně, nebo také představit její hlavní protagonistku, vzácnou sestru v Kristu Ludmilu Hallerovou. Sama přednášející úvodem předeslala svůj věk 82 let – k údivu a obdivu všech zúčastněných. Předávala své celoživotní zkušenosti z práce pro Pána a její svěžest těla, duše i ducha a přetrvávající nadšení by jí mohly závidět ženy i o několik generací mladší. Zaznělo mnoho příkladů, podnětů, připomenutí podložených Božím slovem, ale i výzvy... např. „STÁŘÍ pro Krista“ – přinášet evangelium svým „vrstevníkům“, nebát se zapojení do nějaké služby i v pokročilém věku! Pán podle biblických zápisů povolává své služebníky v různém věku (např. Samuel, David, Mojžíš) – roz-

lišuje použitelné a nepoužitelné služebníky – ne mladé, staré, důchodce. Prorokyně Anna, o které píše Lk 2,36–38 (podle ní i název této konference pro zralé ženy), ve svých 84 letech vyšla „sloužit na veřejnost“ – a jak je psáno: „chválila Boha a mluvila o tom dítěti všem, kteří očekávali vykoupení Jeruzaléma…“ A atmosféra konference? Přítomnost, vanutí a doteky Ducha svatého, sdílení, příležitost k modlitbám osobním, ale i společným vedeným sestrou Pohankovou (např. za národ, za misionáře). Skvěle fungovala „tvořivá dílna“ s Mirkou Smetanovou, služba manželů Moldanových, podpora celé akce z prostředků Diakonie zastoupené Petrem Bartošem. Už od ohlášení akce jsem se velmi těšila, že uslyším sestru Hallerovou „živě“, neboť doposud jsem znala její sdílení jen zprostředkovaně z pořadů TWR a i tak to byl vždy úžasný duchovní zážitek. Nechtěla jsem se však vázat jen na „člověka“, ale jela jsem s očekáváním, které se naplnilo. Mluvené SLOVO bylo opravdu hutným pokrmem, který budu ještě dlouho

17

Ze života církve, Ptáme se emeritního biskupa

ŽIVOT V KRISTU

18

v mysli i srdci zpracovávat. Často zasahovalo až „do morku kostí“ a ukazovalo (jistě nejenom mně) i na situace zasunuté, bolavé, zdánlivě nesouvisející s tématem. Dík za dobře připravenou, promodlenou akci... Závěrem znovu výzva k zapojení do práce pro Pána, tentokrát se mi vybavila slova písničky z dětské besídky: Pro velkého, pro malého – nebo – Pro mladého, pro starého, Pán dost práce má, když své síly dnes, JEMU nabídneš, ON Tě zaměstná... Tak neotálejme a nechejme se použít! Marie Konečná, AC Břeclav

Co jsem Židé žádají zázračná znamení, si přinesla Řekové vyhledávají moudrost z konference Rozhovor s emeritním biskupem Rudolfem Bubikem

N

a tuto konferenci jsem se moc těšila. Věřila jsem, že služba sestry Hallerové mě obohatí o nové zkušenosti. Před několika lety jsem se s ní setkala osobně a již tehdy si zasloužila v jejím věku můj obdiv. Toto druhé setkání překonalo mé očekávání. Náš Pán si ji použil zvláštním způsobem, který se mi moc líbil. To, jakými slovy svoji službu uvedla, upoutalo moji pozornost. Její služba byla plná života i plná Ducha svatého. Věřím, že její svědectví se dotýkalo každé z nás. Bylo plné pravdy, přiznání se k chybám i k úspěchům s velikým důrazem na hledání Boží vůle. Bylo kořeněné smyslem pro humor i hlubokými pravdami. Líbilo se mi srovnání ostatních bohů národů s naším Bohem. Sestra tlumočila slova jednoho muslima, který srovnával jejich boha s naším Bohem slovy: „Náš Bůh chce, abychom za něho umírali, váš Bůh přišel, aby zemřel za vás.“ Náš Bůh položil život za nás! Jsem ráda, že takovému Bohu patřím! Děkuji Pánu za to, že mi odňal i tu nejmenší chuť po světských radovánkách. Dnes vím, že mým největším posláním je modlit se za mé děti a vnoučata a stejně tak i za ostatní lidi a přinášet jim evangelium. Sestra Ludmila na úvod přečetla Žalm 45 a připomněla nám, že Boží pohled je zaměřen na vnitřní krásu, ne na venkovní. Na to pamatujme! Na úplný závěr chci poděkovat jak sestře Hallerové, tak všem sestrám i bratřím, kteří konferenci připravili a sloužili nám na ní. Byl to krásně prožitý sobotní čas, ze kterého ještě stále čerpám. Ladislava Hollová, AC Břeclav

P

rvní list Korintským 1,22 říká, že čátko, na rakovinu kůže nebo něco takoŽidé žádají zázračná znamení vého. Lékaři už jí dávali jen hodiny živoa Řekové vyhledávají moudrost. ta. A když byly modlitby, on v modlitbě Nečiníme dnes jako letniční totéž? Ne- řekl: „Bože, je-li pravda to, co tady ti lidé o tobě dneska vyprávěli, pak mě jistě slyhledáme svědectví? Svým způsobem ano. Ovšem za svůj ži- šíš a já tě prosím za to dítě. To je jen nevot jsem zjistil, že největší Boží zázračné vinné děcko. Já a rodina máme za sebou činy Bůh dělal na našich shromážděních ledacos, ale to je nevinné děcko. Slituj se nad ním, jsi-li.“ Řekl to jen tiše, takže jsme nic nevěděli. Po shromáždění odjeli. Někde za Čadcou bydlela jejich sestra. Zastavili se tam a on měl první možnost zatelefonovat si. Vytočil svou dceru a ptá se: „Jak se má malá?“ a dcera říká: „Táto, nikdo tomu nerozumí, ani lékaři, ani my. Zítra nám ji vrátí domů, holka je zdravá, ale nikdo tomu nerozumí proč.“ Netrvalo dlouho, přijel sem zpátky, aby nám to vše vyprávěl a chtěl poznat Ježíše. Bůh to učinil. Ale On to nikdy nebude činit tak, jak ho někdy lidé žádají a pokouší ho, když se chtějí předvést.

pro nevěřící. Jakoby zázraky chtěl člověka na něco upozornit. Uvedu příklad: Scházeli jsme se po domech a zastavil se u nás jeden bratr ze Slovenska. Přivezl svého bratra, který jinak pracoval na velmi vysokém postu na ministerstvu v Praze. Byl na našem shromáždění a nikdo z nás nevěděl, jaký má problém. Jeho problémem bylo, že mu v nemocnici umírala vnučka, malé děv-

Také máme rádi svědectví o zázracích a chtěli bychom jich vidět více. Na to se i lidé dívají a média slyší. Amen. Uvedl jsem jednou v kázání následující příklad. Vypůjčím si třeba bratra Aleše Navrátila. Bude kázat v Olomouci na největším náměstí a půjde tam matka s šestnáctiletým dítětem, které ještě nikdy nemluvilo, nechodilo, leží dokroucené na vozíku. Aleš ji zavolá a před celým náměstím řekne, že teď na důkaz, že Bůh je živý, se bude modlit. Pomodlí se a dítě vyskočí zdravé. Jaký bude výsledek, když Aleš řekne, že tam zítra bude znovu? Na to náměstí se na druhý den bude mít problém dostat pro množství vozíků a různých dalších věcí, bude tam i televize, a běda mu, pokud by kohokoli

Ročník 22, říjen 2010

P

Ptáme se emeritního biskupa, Čtenáři píší

O nadcházející době

z nemocných odmítl uzdravit. Tudy cesta li mít školy, stačily by modlitebny. My nevede. Pokud někoho chci získat zázra- ale musíme mít i dobrou úroveň znalosky, uvědomme si, že Bůh by je mohl sypat tí a vyjadřování. Ano, ale když ty vědomosti mám a vyz rukávu, jeho to nic nestojí, ale On tím dám je Duchu svatému, On si je protřínezíská srdce člověka. Uvedu jiný příklad ze života: kdyby ně- bí. V některých případech mi ukáže, že ředstavme si, že by před nás nějaký svobodný miliardář, například Bill se jedná o reklamu, v jiných případech kdo postavil nějakou sochu nebo Gates vyhlásil, že se chce oženit a shání mi ukáže na další věci, že to je třeba jen obraz, aby byl naším bohem, kteženu, tak každopádně s těmi miliardami nějaký novodobý Darwin, který si něco rému bychom se klaněli. Pravděpodobně těžko sežene manželku, která ho bude vymyslel. Ptali se jednou jednoho vědce bychom odolali. Ale co kdyby nám podmilovat. Protože každá bude milovat na vědecké důkazy a on odpověděl krát- strčil něco daleko rafinovanějšího. Napříjeho dolary. A totéž platí u Pána Ježíše, ce: „Ono to je tak: Když do počítače na klad nějakou moderní technologickou který má nesrovnatelně více než Gates. začátku něco zadáš, na konci ti z toho hračku, nebo nějaké moderní populární Ale Bůh na rozdíl od nás vidí do lidského něco vyleze. Ale vždycky záleží na zadá- náboženství (čti „modlářství“). A co kdysrdce, a proto oslovuje ty, u kterých vidí ní. A když já přistupuji k výzkumu určité by toto náboženství vypadalo převelice srdce připravené. Tak si někdy myslím, je věci s tím, že už dopředu něčemu věřím lákavě? Co kdyby se jednalo o ochranu to slovíčkaření, ale dneska jsem to napo- a pak jenom hledám důkazy, vždycky je kytiček a broučků (ekologie), nebo o všesledy viděl v reklamě v novinách: džob se najdu.“ To je právě problém. Potřebuje- objímající toleranci vůči všemu a všem píše job, a tak my bychom rádi slovo Jób me, aby Duch svatý měl možnost s vědo- (humanismus)? Nebyli bychom potom četli jako džob. Ale Jób není džob. Cesta mostmi pracovat a vždy zůstávat u toho, v pokušení se takovéto modle poklonit, za Bohem je někdy skutečně cestou Jóba, že stoprocentní pravdu má vždy Bible. nebo se před ní alespoň maličko sehnout to není džob. Pokud chceš jen džob, tak „aby se neřeklo“? Abychom se vyhnuli naV 1K 2,6 je napsáno, že moudrosti učíme příklad problémům? Milovaní, nemylme na tu cestu nechoď. jen ty, kteří jsou dospělí ve víře. Moud- se. Nelze si modly ošklivit a přitom jíst Studujeme a celý život se vzděláváme rost není pro každé Boží dítě? z jejich oltáře! Apoštol Pavel to v listu ŘíJe, ale dítěti dávejme to, co potřebuje manům napsal zcela jasně: (i v biblických věcech), abychom jim ropřiměřeně k jeho věku. Batole jistě nezuměli, ale moudrost je od Hospodina. „Říkáš, že se nesmí cizoložit, a sám cizoloPřísloví 2,6 říká: Moudrost je od Hos- bude potřebovat Ottův slovník naučný. žíš? Ošklivíš si modly, a věci z jejich chrámů podina. Položme si ale otázku, co to je A skutečná moudrost pro dospělé? Kdo bereš?“ (Římanům 2,22, CEP) moudrost. Moudrost není to, že mám je nejmoudřejší? Měli jsme pět dětí a můj Není příznačné, že Pavel tuto věc psal dobrou paměť a přečtenu kdejakou li- postřeh je ten, že nejmoudřejší bývá dítě, právě do Říma? Řím a celá jeho říše teraturu. To ještě není moudrost. Ale které jde právě do školy. Má koupenou byla tehdejší politickou velmocí, obrovmoudrost je poznat Hospodina. Pozná- tašku a všechno ví. Když člověk získá prv- ským byrokratickým aparátem, podobně vat ho. Protože jen On je moudrý. Lidská ní doktorát, začíná jemně zjišťovat, kolik jako je jí nyní Evropská unie. Možná že filosofie ještě nemusí znamenat moud- toho ještě neví, a když pak získáš další vě- ne nadarmo mnozí považují současnou rost. Dneska je všeobecnou zaklínací for- domosti a zkušenosti ze života, tak na kon- integrovanou Evropu za historického mulkou „věda dokázala“. Jenže za ty pát- ci života zjistíš, že nevíš dohromady nic. pokračovatele Římské říše a Margaret ky, co žiju, taky bylo vědecky dokázáno, Thatcherová ji se zdviženým prstem najak špatné je pro dítě mléko matky a jak Jak se pozná dospělý ve víře? zvala „Čtvrtou říší“. Protože i my jsme Čím dospělejší je člověk ve víře, tím víc součástí tohoto celku, měli bychom být je třeba dávat dítěti sunar. Dneska se najednou dočítám, že to není pravda. Dnes se bude odvolávat na Boha. Ale ten, kdo připraveni na to, co přichází. Možná se jsem četl v novinách, kolik že už bylo všechno ví a zná, to je dítě. trochu s úšklebkem díváme na evropská těch katastrof, protože to byla nemoc nařízení o zakřivení okurek nebo regulašílených krav, pak prasečí chřipka, pak Jak prakticky učíme ovečky v církvi taková, pak onaká, ale ve skutečnosti to moudrosti? Máme učitele, systém, cínebylo nic jiného než džob pro některé levědomost? Výuka není jen to, co tu velké farmaceutické firmy. Proto si musí- a tam pochytíme z kázání, povídání na skupinkách nebo četby knih. me uvědomit, že pravda je často jiná. Osobně doporučuji zaprvé učit lidi žiProč Pavel moudrost kritizuje, když se votem. Učit je tomu, co jsem sám vyzkoušel, co je funkční. A zadruhé, podívejme sám vzdělával? Problém studia je v něčem jiném. Já se do Písma. Apoštol Pavel kázal evanbudu vždy podporovat studium, ale do- gelium, ale pak taky vyučoval Písma. Ale kážeš ty s těmi vědomostmi, které jsi vždy znovu musím zůstávat u Písem svastudiem nabyl, ty vědomosti poddat Du- tých. Čili výuka není jen to, co tu a tam chu svatému? Často se nám stává opak, pochytíme z kázání, ze sdílení. Výuka je že lidé s vědomostmi chtějí začít Ducha spojená z několika částí: osobního stusvatého poučovat. Jak má neblbnout dia Písma, modlitby. Pán Ježíš říká, že jen a jak má dělat to a ono. Takže v tom je Duch svatý nás uvede do veškeré pravdy (Jan 16,13) A proto: ano, hodně mi dalo, ten problém. že jsem něco slyšel, četl, atd., ale nejvíc V 1K 2,4 apoštol Pavel říká, že jeho řeč mi dalo to, když jsem to mohl konzulse neopírá o vemlouvavá slova lidské tovat s Duchem svatým na modlitbách, moudrosti, ale prokazuje se Duchem u Písma atd. Ptal se Pavel Slepička. a mocí. To bychom pak vůbec nemuse-

19

Čtenáři píší

ŽIVOT V KRISTU

20

ci slunečního svitu a přehlížíme, jak se postupně ukrajují naše svobody projevu. V České republice zatím můžeme chodit na ulice a svobodně hovořit o Pánu Ježíši. Přesto není daleko doba, kdy z důvodu „tolerance“ nebudeme smět veřejně legálně hovořit o naší víře. Ano, budeme vystaveni tlaku, abychom byli tolerantní k nevěřícím, kteří nechtějí slyšet evangelium. Bude nám předkládáno, že nesmíme hovořit o Bohu s muslimy, buddhisty či uctívači kdejakého kamene, protože to může být považováno za zásah do jejich osobní integrity. Nebudeme moci hovořit o homosexuálních praktikách jako o hříchu, protože se to bude dotýkat této skupiny spoluobčanů. Možná moje slova působí jako přehnané strašení a samotnému se mi nepíší lehce. Přesto máme řadu proroctví, která nás na tuto poslední dobu připravují a ta doba je již tu. Lidé mají sklony být optimisty a doufat v to lepší v nás. Sám bych takovým chtěl být. Nyní však není na takový optimismus čas. Dvacet let po sametové revoluci žijeme ve společnosti, která je označována jako svobodná. Pokud se náhodou někdo rozhodne vybočit s řady a vyjádřit poněkud skeptičtější pohled na současnou realitu evropského uspořádání, je většinou rychle ukázněn příkladem o frontách na banány a devizových příslibech. Možná máme pokušení i my někdy podlehnout této iluzi svobody, ale nemylme se. Naše svoboda se neměří dostupností banánů ani možností cestovat až na konec světa. Naše svoboda má mnohem bližší ohraničení, kterým je možnost veřejně hlásat Boží slovo. Když jsem uvažoval o tom, jak tuto úvahu uchopit, vytanul mi na mysli příběh tří mladíků – Chananjáše, Míšaele a Azarjáše. Asi je spíše známe pod jejich babylonskými jmény Šadrach, Méšach a Abed-nego. Jejich příběh je dozajista známý, ocituji proto jen část jejich rozhovoru s králem Nebúkadnesarem: „Nebúkadnesar se jich otázal: „Je to tak, Šadraku, Méšaku a Abed-nego, že mé bohy neuctíváte a před zlatou sochou, kterou jsem postavil, jste se nepoklonili? Nuže, jste ochotni v čase, kdy uslyšíte hlas rohu, flétny, citary, harfy, loutny a dud a rozmanitých strunných nástrojů, padnout a poklonit se před sochou, kterou jsem udělal? Jestliže se nepokloníte, v tu hodinu budete vhozeni do rozpálené ohnivé pece. A kdo je ten Bůh, který by vás vysvobodil z mých rukou!“ Šadrak, Méšak a Abed-nego odpověděli králi: „Nebúkadnesare, nám není třeba dávat ti odpověď. Jestliže náš Bůh, kterého my uctíváme, nás bude chtít vysvobodit z rozpálené ohnivé pece i z tvých rukou, králi, vysvobodí nás. Ale i kdyby ne, věz, králi, že tvé bohy uctívat

nebudeme a před zlatou sochou, kterou jsi postavil, se nepokloníme.“ (Daniel 3,14–18) Pokusme se nyní přenést v čase do současnosti a místo uvedené sochy si představme například již zmíněnou multikulturní toleranci. Jak se zachováme v okamžiku, kdy vyjde zákon zakazující veřejné kázání Božího slova. Uhneme, podřídíme se? Nebo budeme riskovat perzekuci a budeme Boží slovo dál kázat? Můžeme se samozřejmě nechat inspirovat prvními křesťany, můžeme vzpomenout na pronásledování v době totality, můžeme se podívat na současnou podzemní církev v Číně. To všechno můžeme, ale co musíme, je položit si otázku, jak se zachováme každý sám za sebe? Neptejme se, jak se zachová naše církev nebo ostatní křesťané. Není podstatné, jak se zachová člověk, který sedí na bohoslužbě vedle mě. To není důležité. Nedívejme se na ostatní, nehledejme úkryt, skrýš či tajnou komůrku. Ptejme se sami sebe, jak moc vážně bereme své rozhodnutí následovat Pána. Zmínil jsem příběh tří mladíků v babylonském zajetí. Příběh Daniela tím nekončí, k moci se dostal král Darjaveš a opět zde byl požadavek, aby se všichni klaněli zlatému obrazu a celý měsíc se nemodlili ke svým bohům. Daniel se vědomě rozhodl tuto direktivu nerespektovat a když se modlil k Hospodinu, otevřel u toho všechna okna, aby to každý viděl: „Když se Daniel dověděl, že byl podepsán přípis, vešel do svého domu, kde měl v hor-

ní pokoji otevřená okna směrem k Jeruzalému. Třikrát za den klekal na kolena, modlil se a vzdával čest svému Bohu, jako to činíval dříve.“ (Daniel 6,11, CEP) Daniel ve svém životě učinil závažné a zcela zásadní rozhodnutí. Rozhodl se zcela vědomě porušit králův edikt a činit to, co činil vždy. Daniel věřil, že ho Hospodin může zachránit. Jeho rozhodnutí pro něj mohlo mít zcela fatální důsledky, nejen že by přišel o velmi dobré postavení u králova dvora, ale čekala by ho velmi nepříjemná smrt. Přesto se nepodřídil. Nechci, aby tato úvaha vyzněla negativně. Naopak bych si přál, abychom byli v tomto čase povzbuzeni těmito příběhy. Věřím, že mi Pán toto slovo vložil na srdce ne proto, abychom byli zdeptáni, ale abychom byli připraveni vydat svědectví o jeho moci a k jeho slávě. V úvodu jsem psal o modlách. Izraelský národ měl s modlami velký problém, vždyť stačilo jen aby se od nich Mojžíš na pár dnů oddělil a už uctívali zlaté tele. I my budeme zakrátko stát před rozhodnutím, jak se zachovat, až před nás položí jejich tele. Věřím, že nám dá Pán Ježíš sílu k tomu, abychom stáli pevně, jako jeho lid. „Jestliže se vám zdá, že sloužit Hospodinu je zlé, vyvolte si dnes, komu chcete sloužit: zda božstvům, kterým sloužili vaši otcové, když byli za řekou Eufratem, nebo božstvům Emorejců, v jejichž zemi sídlíte. Já a můj dům budeme sloužit Hospodinu.“ (Jozue 24,15, CEP) Tom Klíčník, AC Brno

Georgij Michajlovič Savčuk V půli září navštívila jihomoravské sbory skupina ukrajinských pastorů. Po mnoho let je živý tento vztah přátelství a bratrství. Oni zde byli již několikrát, my zase několikrát v jejich sborech. Nejstarším z této skupiny je bratr Georgij „Gríša“ Savčuk. Boží muž, otec dvanácti dětí a zakladatel rodu, který dnes čítá přes sto lidí. Biskup černovické oblasti na Ukrajině, jeden z mála lidí, jejichž vhled do Písma a životní zkušenosti se poslouchají jedním dechem. Nabízíme k povzbuzení čtenářů Života v Kristu několik příběhů, které vyprávěl.

N

arodil jsem v roce 1934 ve vesni- 16 km. Začal jsem jako malíř, pak jsem ci Stajbrokivsk ve Starožiněckém pracoval jako oráč s koňmi. Potom jsem okrese v černovickém kraji. Byli šel v roce 1954 na vojnu do Kaliningradu. jsme dvě děti – já a moje sestra. Začal Abych se tam mohl dostat, musel bych jsem chodit do školy, ale po půl roce za- mít vychozených aspoň sedm tříd, což čala válka. Spadali jsme tehdy ještě pod jsem neměl. Jeden úředník mi však doRumunsko, tak nás učili Rumuni. Hod- klad o vystudování školy potvrdil. Všichně mě bili. Neuměl jsem moc rumunsky ni se divili, jak jsem studovaný, že mám a dostal jsem za to třeba 20 ran na ruku. sedm tříd. Nebyl jsem sice křesťan, ale věUtekl jsem ze školy. Pak byla válka a při- řil jsem v Boha, měl jsem před ním bázeň. šli Rusové, ale do ruské školy jsem cho- Osobně jsem ho ještě neznal. On mi však dil také půl roku. To je celá moje gramot- už tehdy pomáhal. Na vojně jsem prožil nost – celkem jeden rok školy. Půl roku dva okamžiky, kdy jsem byl blízko smrti. rumunské a půl roku ruské. Musel jsem V jednom případě jistý voják v psychicpomáhat doma, měli jsme velmi těžký ži- kém rozrušení na mě a dalších pět mířil vot. Když mi bylo více než 15 let, začal nabitou pistolí. Podařilo se mi vzít mu jsem chodit do práce v okresním městě zbraň. Druhá situace se stala, když jsme Starožiněc. Chodil jsem tam pěšky asi se šli vykoupat s vojáky do Baltického

moře. Skočil jsem ze skály, ale pod vodou jsem náhle ochrnul a nebyl schopen pohybu. Myslel jsem, že se pod vodou utopím. Nemohl jsem vůbec nic dělat. V té chvíli jsem si vzpomněl, jak nás učili, že voda vynese tělo tak půl metru pod hladinu. Uslyšel jsem hlasy vojáků a věděl, že jsem těsně pod hladinou. Zkusil jsem vypouštět vzduch z úst a doufal, že to snad někdo uvidí. Díky Bohu to skutečně uviděli a zachránili mě. Když jsem se po vojně vrátil, vzal jsem si dívku, se kterou jsem se seznámil na dovolence. Moje žena Glikéria byla pravoslavná a já po rodičích taky. Vypadal jsem v jejich očích slušně, ale Boha jsem neznal. Postupně se ze mě stal špatný člověk – začal jsem kouřit a pít. Ženu i děti jsem měl velmi rád, ale stejně jsem dělal špatné věci. V té době se stalo, že moji rodiče odešli od pravoslavných, skutečně uvěřili, a začali chodit do letniční církve. Maminka mi říkala, že musím činit pokání a vydat život Bohu. Nechtěl jsem to přijmout a hájil se tím, že chodím do pravoslavné církve. Dál jsem kouřil a často propil všechny peníze. V roce 1962 jsem byl pozván na křesťanskou svatbu a při kázání mě Bůh silně oslovil. Byl jsem obviněn ze svých hříchů, najednou jsem před očima viděl všechno špatné, co jsem dělal. Činil jsem na místě pokání, plakal, volal k Bohu, a stal se křesťanem. Začal jsem číst Bibli a Bůh ke mně začal mluvit. Jasně jsem uviděl, že potřebuji křest ve vodě a také křest Duchem svatým jako měli apoštolové. Když jsem to řekl své ženě, byla silně proti. Raději chtěla, abych zůstal opilcem, než opustil Boha a pravoslavnou církev. Začal jsem se scházet s dalšími asi 15 věřícími a prosili jsme za křest Duchem svatým, ale nic se nestalo. Mysleli jsme, že to musí být před vodním křtem. Když jsem chtěl být pokřtěn ve vodě, tak mě pastor nechtěl pokřtít, protože jsem byl věřící teprve 14 dní. Když mi křest odmítli, styděl jsem se a bylo mi do pláče. V té chvíli se postavil jeden prorok a řekl, aby mě pokřtili, že Bůh má pro mě zvláštní práci, o které oni zatím nic nevědí. Pastor to přijal, a tak mě pokřtili. Duchem svatým jsem však pokřtěn nebyl. Začali jsme se scházet večer a přes noc na modlitbách za křest Duchem svatým. Jednou se mnou chtěla jít i Glikérie, ale já ji s sebou nechtěl vzít, protože jsem ji nepovažoval za křesťanku. Přesto se mnou šla, a Bůh nám při modlitbách dal slovo, že nejdříve bude pokřtěn někdo, jehož srdce neznáme. Další den jsme šli zase na modlitbu a Glikéria šla zase. Když jsme se modlili, ona začala na kolenou volat k Bohu, a vedoucí služebník na ni položil ruku a modlil se za křest Du-

chem svatým. V té chvíli jsem byl uvnitř naštvaný, jak si může dovolit takto volat k Bohu a myslet si, že by mohla být naplněna Duchem svatým, když tam je teprve podruhé. Další den chtěla jít zase, ale já nechtěl a snažil se tomu zabránit. Považoval jsem ji za pokrytce a farizea. Snažil jsem se zatajit, kdy modlitby jsou, a šel jsem tam přímo z práce. Když jsem však přišel na modlitby, ona už tam taky byla, ještě s jinou sestrou. Bylo nás tam okolo 20 z okolních vesnic. To bylo v pátek a zůstali jsme na modlitbách až do soboty. Stále nikdo nebyl pokřtěn Duchem svatým. Na závěr Glikérie řekla, že nechce jít do práce, ale chce být pokřtěna Duchem svatým. V mysli jsem si říkal, že to je hrozné, co si dovoluje. Vedoucí bratr nás ještě jednou vyzval k modlitbám za Glikérii, a ona začala najednou mluvit plynule v jazycích jako nějaký cizinec. V té chvíli jsem byl v šoku a prosil jsem Boha za odpuštění. Uvědomil jsem si, že to vše byla Boží práce a já tomu nerozuměl. Další den, v neděli, jsme pokračovali v modlitbách, a všichni byli pokřtěni Duchem svatým. Tím se naplnilo vyřčené proroctví. Lidi se začali obracet k Bohu a brzy nás bylo okolo 100 věřících. Materiálně nám všem však bylo těžce. Neměli jsme mnoho peněz, někdy nebylo co jíst, ale moje manželka mi nikdy neřekla, že jsem špatný manžel. S Bohem nám bylo dobře. Vždy se o nás postaral. Od roku 1970 jsem byl nejenom pastorem sboru v Kamjanej, ale v tomto období jsem taky pracoval ve skladu a na Boží pokyn jsem v roce 1973 odešel na stavbu a obsluhoval pracovní stroj. V té době jsem také onemocněl. Měl jsem rakovinu úst a chtěli mi část úst odříznout. Jeden starý lékař mi však radil, abych to nedělal, ale radil mi, abych se dobře stravoval. Doma se mi manželka snažila dávat nejlepší jídlo, dokonce samy děti chtěly, aby to lepší bylo pro tátu. Bylo mi z toho velmi úzko a do pláče – jak mohu já jíst, když moje děti nemají dostatek jídla? Zdraví se však zhoršovalo, rakovina se rozšiřovala, a nemohl jsem ani moc jíst. Modlili jsme se však k Bohu a to trvalo asi rok, kdy jsem pracoval, sloužil v církvi a modlil se za uzdravení. V té době dokonce přišli bratři a ustanovili mě vedoucím oblasti. Nerozuměl jsem tomu a říkal, že umírám a že mě nemohou ustanovit do této služby. Oni však tvrdili, že jim to řekl Bůh a že já mu budu sloužit. Mé zdraví se však stále zhoršovalo a rakovina postupovala. Jednou jsem odevzdal v práci klíče a odjel domů. Vše mě bolelo, nemohl jsem jíst. Věděl jsem, že umírám. Bylo mi líto ženy, dětí, ale věděl jsem, že jdu k Bohu do věčnosti. V sobotu za mnou přišel jeden bratr, že

jede do Kolomyje a že se budou za mne modlit. Čekal jsem, že mi v poledne, kdy se budou modlit, bude lépe. Ale bylo mi hůře a druhý den se to stále zhoršovalo. Říkal jsem Glikérii, ať se jdou modlit k Bohu a ztratil jsem vědomí. V církvi se také modlili. V noci vzbudila Glikérie děti, aby se šly modlit, že táta už umřel. Pro děti to bylo nepřijatelné, aby neměly otce, a tak si s maminkou klekly u postele, a asi dvě hodiny prosily Boha, aby se táta uzdravil. Děti byly zvyklé, že jsem jako otec ukončoval modlitby, a tak se modlily a čekaly, že je zase ukončím. Najednou jsem se posadil a vyndal z úst kámen. Místo, kde byla rakovina, bylo zcela v pořádku. V ústech již nic nebylo, mohl jsem mluvit a nic mě nebolelo. Bůh mě uzdravil. Oni se na mě dívali, a já jsem chválil Boha, že jsem živý. Byl to zázrak. Všichni ostatní, co tehdy měli tuto rakovinu, zemřeli. Lékaři mi tenkrát tvrdili, že budu žít nejvíce 3 roky. V roce 1974 mě Bůh takto zázračně zachránil a nyní je to už 36 let, co žiju. Když jsem byl uzdraven, řekl mi jeden starý, osmdesátiletý bratr, že si mě manželka a děti vyplakali u Boha. Měl pro mě proroctví, že pokud budu sloužit Bohu a kázat přesně Boží slovo, tak budu ještě dlouho živý. Pokud budu Boži slovo upravovat a zlehčovat, tak budu brzy zase ležet nemocný. Je velmi důležité, abychom znali Boží slovo, kázali ho a žili podle něj. Všechno napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha. Jeden starý bratr mi vypravoval, že před 2. světovou válkou mu Rumuni polámali a zkroutili ruce za to, že kázal evangelium. Když přišli Rusové a začala válka, tak ho chtěli povolat do armády, ale když viděli jeho ruce a zjistili, jak se mu to stalo, tak ho poslali domů a do války nemusel. Děkoval Bohu, že může být doma. Přeji si, aby si každý uvědomoval, že je důležité naplňovat Boží vůli. Když Boha neposloucháme, děláme dva hříchy. První je, že Boha neslyšíme a druhý, že si děláme svoji vůli. Je to jako klanění se jiným modlám. Přál bych si, aby lidé věrně sloužili Bohu. Jemu je milý každý, kdo žije v bázni Boží. Naší hlavou je Ježíš Kristus. On také říkal, že dělá to, co dělá jeho Otec. Stejně i ženy musí být podřízeny mužům, aby to děti viděly a podřizovaly se rodičům. Muži musí být podřízeni Kristu. Je velmi důležité, abychom žili v bázni před Bohem a kázali Boží pravdu. Církev může být slabá, ale vždy by měla růst. Jeden bratr mi v roce 1965 řekl: „Gríšo, buď jako červotoč. Snaž se vždy jít dopředu, i kdyby to mělo být o malé kousky.“

Čtenáři píší

Ročník 22, říjen 2010

Viktor Baláž a Karel Káňa

21

Čtenáři píší

ŽIVOT V KRISTU

22

O čem svědčí zvířata

Jak se naučit létat v „bouřce“? Orel versus slepice dravím vás všechny, kteří máte rádi zvířata, nebo jste fascinování velkou moudrostí a smyslem pro vemlouvavý humor našeho Stvořitele. Už několikrát ke mně promlouval skrze chování zvířat v různých situacích. Máte stejnou zkušenost? Nemusíte ani navštěvovat ZOO, aby vám Bůh mohl jasně ukazovat, kde se poučit a změnit. Dnes si ukážeme, jak je možno díky „zvířecí lekci“ reagovat na životní krize. Přestože orel i slepice patří mezi ptáky, reagují zcela jinak na přicházející bouřku. Nám dobře známé slepice, které snáší vejce, pobíhají a hrabou na dvoře, s přicházející bouřkou ztrácí klid, dělají si starosti a začínají zmatečně kdákat a třepotat křídly, což vytvoří akorát oblak prachu na dvorku. Co orlové? Mimoto, že hnízdí ve vysokých stromech nebo skalách, mají mimořádné letecké schopnosti. V bouřce klid neztrácejí, nekdákají, naopak nastaví tvář přímo bouři a čekají na vhodný čas pro rozepnutí křídel k odletu. Po celou dobu bouře se drží nad mraky až do vyjasnění. Říká se jim proto „bouřkoví letci“. Vzlétají až do výšky tří kilometrů, z výše také extrémně pronikavým pohledem sledují svou kořist. Jak se chováme my, když přichází bouře? Zmatkujeme – „kdákáme“? Víříme kolem sebe jen prach strachu, zoufalství, snažíme se všelijak pobíhat po dvorku – nadměrně se zaměstnat? Anebo jako orel majestátně vzlétneme a povzneseme se nad situaci a počkáme na „vyjasnění“? Ale škola létání není pro orla snadná. Sotva si zvykne na teplé hnízdo a pohodlí domova, nastane čas naučit se létat. Bez tohoto „kurzu“ nepřežije. Orlí matka „ponouká“ své dítě tak dlouho, než vypadne z hnízda. Namísto metody „skoč a plav“, tady platí „skoč a leť“. Vyplašené mládě padá vzduchem tak dlouho, než rozevře křídla. Poprvé zjišťuje k čemu je má. Chvíli se nese vzduchem,

Z

dochází síla, dopřává nám odpočinek na svých křídlech. Zaslibuje nám, že je vždy s námi, nic se mu nevymkne z kontroly. Čím více nás nechává „pracovat s větrem“, tím více mu můžeme důvěřovat, že zasáhne svým křídlem, vždy, když padáme. Jako bdí orel nad svým hnízdem a nad svými mláďaty se vznáší, svá křídla rozprostírá, své mládě bere a na své peruti je nosí. (Dt 32,11) Jakou máme mysl? Slepice nebo orla? Bůh nás povolal, abychom měli mysl orla – vítěze! A v tom se k nám nemění. Co však dělat, pokud chci mít mysl orla, ale pořád myslím jako slepice? V každém čase „v tom všem slavně vítězíme mocí toho, který si nás zamiloval.“ (Ř 8,31–37) Je tu někdo, kdo tě miluje a dává ti odvahu, sílu ke vzletu nad všechny „mraky“. Pro něj není nic nemožné – pokud mu věříš. V jeho moci můžeš projít životním úskalím. On sám je před námi prošel jako Vítěz. Tak na co ještě čekat? Neváhej a přistup blíž ke svému Pánu – Otci, čeká tě požehnání. …kdo v něj věří, nebude zahanben. (1Pt 2,6b)

než znejistí a s třepotajícími křídly začne padat dolů. Plné strachu z neznámé situace prožívá pořádný „šok“ – když se náhle pod ním objeví matčino křídlo, které ho zachytí v letu. Jaký oddech a ochranu má na křídle matky. Milující máma svůj kurz létání nevzdává a vystavuje mládě zkoušce letu ještě několikrát. Při každém takovém pokusu mládě čerpá z minulé zkušenosti a tím zdokonaluje techniku Ale ti, kdo skládají naději v Hospodina, letu. Tato ilustrace mi připomíná náš postoj nabývají nové síly; vznášejí se jak orlové, běží ke zkouškám života. Pokud z nás chce bez únavy, jdou bez umdlení. (Iz 40,31) Je čas vydat se cele Pánu! Vítězný let Pán mít věrné služebníky, potřebuje nás zbavit pohodlí a tepla „hnízda“. Záměr- v bouřích přeje Eva Slepičková, ně – cíleně nás „vyhazuje“ a nechává jaAC Prostějov, stanice Olomouc koby napospas. Vždy, když vidí, že nám

Jednota v církvi přesahuje hranice tvého sboru

P

odle čeho poznáme, že mezi Božím lidem není jednota? Když jsem se zamýšlel nad tím, jak charakterizovat nejednotu, narazil jsem na seznam skutků těla v páté kapitole listu Galatským. Zjistil jsem, že nejednotu nelze vyjádřit jedním slovem, ale je zde uvedeno mnoho činností, které ji vyjadřují. Určitě bychom našli i další výrazy mimo tento úsek Písma, já ale zůstanu u něj. List Galatským 5,19–21, překlad KMS nám skutky těla specifikuje následujícím způsobem: Skutky těla jsou zřejmé, jsou to cizoložstvo, smilstvo, nečistota, bezuzdnost, modloslužba, čarování, nepřátelství, svár, žárlivost, hněvy, soupeření, rozdělení, sekty, závisti, vraždy, opilství, hýření a podobné věci. To vám předpovídám, jak jsem již dříve řekl, že ti, kdo takové věci dělají, neobdrží dědičně Boží království. Kromě důležité informace, říkající, že ti, kdo tyto věci dělají, neobdrží dědičně Boží království, mě zaujala ještě jedna věc: v tomto úseku je uveden seznam celkem sedmnácti činností, přitom plných

osm z nich, což je téměř polovina, jsou činnosti, které charakterizují právě nejednotu. Jsou to: nepřátelství, svár, žárlivost, hněvy, soupeření, rozdělení, sekty, závisti. Toto téměř padesátiprocentní zastoupení svědčí o tom, že nejednota je velikým problémem lidské přirozenosti. Byla jím v dobách apoštolů a je jím i dnes. Proto je také napsáno, že o budování jednoty je potřebné usilovat: Usilovně hleďte zachovat jednotu Ducha, spojeni svazkem pokoje (Ef 4,3). Církev není soutěžní ring Ti, kdo takové věci dělají, nevejdou. Tato věta je pro satana pobídkou, aby nás sváděl k tomu, abychom tyto věci dělali. My si ani neuvědomujeme, že svět kolem nás takto přirozeně jedná, a musíme si dávat pozor, ať jeho metody nepřijmeme za své, víme, že celý svět ve zlém leží. Jedním z názorných příkladů, kde vidíme takovéto jednání, jsou politické strany. Dnes kolem sebe máme různé politické

Ročník 22, říjen 2010

Proměna apoštola Jana Apoštol Jan ve svém stáří napsal své epištoly, a je až dojemné, jak v nich stále zdůrazňuje, aby se křesťané navzájem milovali. To ale napsal až ve stáří, kdy už během mnoha let chození s Pánem „vyměkl“. Ale v mládí byl tento Jan jiný, viz L 9,49–50: Jan mu na to řekl: „Mistře, viděli jsme kohosi, jak v tvém jménu vyhání démony, a bránili jsme mu, protože tě nenásleduje

jako my.“ Ježíš mu řekl: „Nebraňte mu! Kdo není proti vám, je pro vás.“ Jak by vypadala tato Janova slova dnes? „Pane, tito také hlásají evangelium, ale nejsou v naší církvi a v našem sboru, tak jim to zakaž!“ Pán Ježíš ale Jana opravil, když mu řekl: „Nebraňte mu.“ Čili tento verš nás učí něco o tom, jaký máme mít vztah k jiným sborům a k jiným církvím. Význam slova závodník v Bibli Někteří lidé ospravedlňují mentalitu soupeření v církvi tím, že Pavel používal slovo závodník. Ano, v Bibli apoštol Pavel několikrát přirovnává křesťany k závodníkům, ale abychom pochopili, co nám tím Pavel chce říct, musíme si uvědomit, co tím měl Pavel na mysli. Uchopíme-li slovo „závodník“ naším lidským smýšlením, pak se nám vybaví právě sportovní soutěže, třeba olympijské hry, a běžec, který byl nejrychlejší a porazil všechny ostatní – ale toto zde Pavel vůbec na mysli neměl. On nám tím nechtěl říct, že máme usilovat o to, být lepšími služebníky, než křesťané kolem nás. Co nám tím Pavel chtěl říct? Abychom to pochopili, musíme si uvědomit, co je cenou, o kterou závodíme. Pavel to vysvětluje v listu Filipským 3,14: běžím k cíli, abych získal nebeskou cenu, jíž je Boží povolání v Kristu Ježíši. Tou cenou je Boží povolání v Ježíši Kristu. Pro náš pozemský život to znamená být věrní v povolání, do kterého nás Pán povolal, být věrní na místě, kam nás postavil, sloužit věrně, jak nejlépe dovedeme a v závislosti na něm, k tomu máme vydat své životy. Pak budeme Pánu užiteční, tak jako žaludek je užitečný mému tělu tím že věrně tráví, plíce tím, že věrně zpracovávají kyslík apod. Přirovnání k závodníkovi nám má ilustrovat, že mám vyvíjet maximální úsilí k tomu, abych tu službu konal co nejlépe, naopak nám nemá ilustrovat, že cílem je soupeřit s ostatními křesťany a porazit je. Mám usilovat dělat svou práci co nejlépe, ale pozor na to, z jakého motivu to dělám. Z toho vyplývá jedna důležitá výhoda duchovního smýšlení oproti tělesnému smýšlení. Zatímco u satana může vyhrát jen jeden a všichni ostatní jsou poražení, u Boha můžeme vyhrát všichni – proč? Protože cílem tělesně smýšlejícího člověka je porazit všechny ostatní – viz mistrovství světa ve fotbale či v jiném sportu – vyhrát může jen jeden. Zatímco cílem člověka smýšlejícího dle Ducha svatého je naplnit Boží vůli – a zde mohou vyhrát všichni – stačí postavit se na místo služby v těle Kristově, kde nás chce mít Bůh a dělat ji věrně a jak nejlépe dovedu. Pak jsme Pánu opravdu užiteční služebníci a odměna na věčnosti nás nemine. (A dě-

lat to můžou všichni, vždyť Pán má ve svém těle místo pro každého.) Jaké jsou tvé představy a tvé cíle? Jestli jich nedokážeš dosáhnout, jsi nespokojený. Otázka je, jestli je nemáš nastavené špatně. Jsou v souladu s Boží vůlí? Nejsou to jen přemrštěné požadavky tvého těla? Tvé tělesné mysli? Jak prakticky usilovat o zachování jednoty? Boží slovo nás vybízí, abychom usilovali o zachovávání jednoty (viz Ef 4,3). Co pro to ale můžeme dělat prakticky? Uvedu několik činností, které by nám v tom mohly pomoci (určitě se nejedná o vyčerpávající seznam). 1. Láska coby důsledek naplňování se Duchem svatým Každý křesťan by se měl snažit naplnit příkaz Pána Ježíše: Milujte se navzájem, podle toho všichni poznají, že jste mými učedníky (Jan 13,34–35). Láska je nejlepší zbraň proti nejednotě a stranictví. Jak ale dosáhnout toho, aby na nás lidé viděli tuto lásku a nikoli vzájemné soupeření a rozkoly? Jak tuto lásku získat? V naší tělesné přirozenosti není. Musíme stále udržovat vztah s Pánem a dbát na doplňování oleje, dbát na plnost Ducha svatého, což v sobě obnáší zejména nezanedbávat modlitební život, četbu Božího slova, nedělní shromáždění, společné modlitby apod. To nás ochrání před tím, abychom byli „pošetilými pannami“. Pamatujme, že jen Duch svatý způsobí, že v nás bude Boží láska, jen On je tím olejem, který nám umožňuje svítit a tak být odlišní od nevěřících lidí v tomto věku tmy. Bez Ducha svatého žádné světlo nevyprodukujeme, i kdybychom se snažili sebevíc.

Čtenáři píší

strany, a satan chce, aby se sbory v církvi k sobě chovaly stejně jako ony. Jak se politické strany k sobě chovají: „Lidi, podívejte se, jak my jsme dobří, a ti druzí, podívejte se, jak jsou špatní…“ – a začnou sebe vychvalovat a ty druhé pomlouvat. V takovém jednání vidíme mnoho skutků, ze zmíněného seznamu v listu Galatským. Dalším příkladem, kde můžeme vidět takovéto jednání, je třeba sport. Nejnázorněji to jistě uvidíme v takzvaných silových sportech, například v boxu, ale stačí, když se podíváme i na tak populární sport jako je fotbal. Někteří křesťané skutečně považují církev za prvoligovou soutěž ve fotbale. Co sbor, to jedno družstvo, místo bodů se počítá počet členů, kteří za rok přibyli nebo ubyli, církevní statistika každý rok je výslednou tabulkou, a bojuje se, jako by cílem bylo dosáhnout co nejlepšího umístění v této tabulce. Chápeme-li takto sbory, pak už jsme přijali satanův pohled. Je potřeba tento postoj vyznat a opustit. Je mnoho týmů, které tvoří prvoligovou tabulku v kopané a vzájemně spolu soupeří, ovšem pravdou je, že v církvi neexistuje mnoho týmů, které spolu soupeří, ale že církev je naopak jen jedním tělem, tak, jak nám říká Boží slovo, viz Ef 4,2–7: Snášejte se navzájem v lásce a usilovně hleďte zachovat jednotu Ducha, spojeni svazkem pokoje. Jedno tělo a jeden Duch, k jedné naději jste byli povoláni; jeden je Pán, jedna víra, jeden křest, jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, skrze všechny působí a je ve všech. Každému z nás byla dána milost podle míry Kristova obdarování. Jsme na jedné lodi, jsme součástí jednoho těla a máme jednu hlavu, jednoho Pána. Sbory v církvi nejsou družstva v prvoligové tabulce, která proti sobě bojují – vždyť jsou jen dvě družstva, která proti sobě bojují. Družstvo Pána Ježíše a družstvo satana. My jsme na straně vítěze – v jednom týmu bojujeme proti temnotě – nenechme se satanem svést k tomu mylnému pohledu, abychom na nějaký jiný sbor pohlíželi jako na našeho soupeře, se kterým máme závodit! To by nám jen ubíralo sil, které budeme potřebovat v boji proti skutečnému soupeři.

2. Služba Další ochranou před vzájemnou řevnivostí a stranictvím je naše služba. Všiml jsem si, že v době, kdy Izraelité na poušti za Mojžíše budovali stánek, neměl s nimi Hospodin žádné potíže – všichni horlivě přinášeli dary a přispívali na Boží dílo, ale když byl stánek hotov a oni neměli do čeho píchnout, pak znovu začali reptat, povyšovat se jeden nad druhého – a přišly problémy. 3. Pozor na osobní antipatie Pozor na osobní antipatie k nějakému člověku – zkreslují náš pohled a působí, že vidíme a hodnotíme špatně. Ten člověk je často jiný než my, protože ho jiného stvořil Bůh a potřebuje ho jiného, než jsme my. Musíme si dávat pozor, abychom kvůli tomuto neměli vůči takovému člověku postoj nelásky. Přijměme, že

23

ŽIVOT V KRISTU

Čtenáři píší

patří do těla Kristova tak jako my, i když je jiný.

24

4. Nepleťme se do toho, co nám nepřísluší. My bychom někdy rádi stavěli pastory do latě, rádi bychom se stavěli do role nadřazených kontrolorů jejich služby, a neuvědomujeme si, že k tomu nemáme ani kvalifikaci, ani dostatek informací, ani pomazání. Přirovnám to názorně k příkladu z běžného života. Pracoval jsem zhruba 10 let v jedné stavební firmě. Měla přes osm set zaměstnanců a je jasné, že při své velikosti musela mít určitou strukturu, aby mohla fungovat. Dělila se na stavbyvedoucí, kteří pod sebou měli mistry a určitý počet dělníků, ústředí se dělilo na několik odborů, které se pak dělily na další oddělení, které vždy měly svého vedoucího, pod kterým pracovali další zaměstnanci. Každý měl svou práci, kterou musel dobře vykonat, a za tu práci byl pak placen. Tehdy nikoho z pracovníků ani nenapadlo, aby si místo své práce vzali na mušku svého vedoucího, hlídali ho a kritizovali, že to a to dělá špatně. Vždyť ti pracovníci měli absolutní nedostatek informací o pracovní náplni svého vedoucího. Proto nebyli absolutně kompetentní k tomu, aby hodnotili jeho práci – to ani nebyla jejich věc, plést se do toho, naopak – jejich věcí bylo dobře si plnit své pracovní povinnosti. Kontrolovat práci jejich nadřízeného – od toho zde byl jeho přímý nadřízený ve firemní struktuře. Člověk, který by v pracovní době namísto své práce sbíral materiály k tomu, aby hodnotil, kritizoval a potopil svého vedoucího, ten by, věřím, že po zásluze, z firmy „na hodinu“ vyletěl. Ovšem dnes se duch rebelie prosazuje stále silněji. Dneska by chtěli mnozí někoho jiného hlídat a hodnotit raději, než aby sami poctivě pracovali. Takové smýšlení je ohavné. Mějme to na paměti a nedovolme, aby se tlačilo do církve. Nesnažme se hodnotit práci pastorů našich ani pastorů jiných. Řeknu to přímo: To není naše věc. Od toho máme církevní strukturu a v ní jsou senioři a Rada církve jako ti, do jsou nadřízeni pastorům. A tyto věci mají mimo jiné v náplni práce – mají o činnosti pastorů informace a mají od Boha pomazání k tomu, aby dobře zastávali svůj úřad. My se do toho nepleťme, nemáme ani dostatek informací, ani pomazání od Boha k takovéto činnosti. Pokud se do ní pustíme, velice brzy se můžeme dostat do reptání a do vzpoury – a o to satanovi jde – vždyť on byl první, kdo se Hospodinu vzepřel, je tedy

otcem vzpoury, a chce, abychom ho následovali. Samozřejmě, že když má někdo na pastora jakýkoli dotaz či jakýkoli konstruktivní návrh, může za ním s čímkoli přijít, to je něco jiného, někdy může být jeho názor přínosný, a pastor může dle něj jednat, často se ale i může stát, že se naopak ukáže, že má pravdu pastor, a pak je potřeba umět se podřídit a poslechnout. O lásce je v 1Kor 13 napsáno mimo jiné, že všemu věří. Pokud v nás má zůstávat Boží láska, důvěřujme alespoň našim pastorům a církevní struktuře v naší církvi, důvěřujme, že Bůh nad ní bdí – a nestrkejme nos do věcí, do kterých nám nic není – místo toho se raději snažme co nejlépe plnit náš úkol, naši službu v církvi, kterou nám Bůh dal.

vou poznámku bratra Rudka Bubika na verš L 17,3–4: Když tvůj bratr zhřeší, pokárej ho, a bude-li toho litovat odpusť mu. Na otázku: „Máme odpustit jen, když bude litovat? Je možné odpuštění v srdci, aby poškozeného neničilo neodpuštění, ale vina a odškodnění na viníkovi zůstává?“ bratr Rudek odpovídá: „Tady je věc, ve které u odpuštění někdy trošku tápeme. Odpuštění bych dělil na dvě oblasti. Jedna věc je, že já jako křesťan nemám žít v hořkosti a v neodpuštění vůči nikomu, ani vůči věřícím ani vůči nevěřícím. Nemám se tím trápit, nemám chovat vůči tomu člověku zášť, mám odpustit. Ale druhá věc se týká věřících. A to je ten případ zde uvedený, ten se týká věřícího, protože tu je napsáno, že je to bratr. Přijde-li a řekne: „Odpusť mi.“ Ale pokud nepřijde, co mám udělat? I tehdy mám 5. Pamatujme, že každý zodpovídá sám udělat totéž: Odpustit. Ale horší je, jak za sebe pak dopadne on. Toto by si lidé měli uvěDůležité pravidlo pro zachování jedno- domit. Ano, já jako křesťan nemám noty je uvedeno v listu Galatským: Ga 6,4–5: sit žádné neodpuštění. A už vůbec ne, Každý ať zkoumá své vlastní jednání; pak když ten věřící přijde a řekne: „Odpusť bude mít čím se chlubit, bude-li hledět jen na mi.“ Ale tím, že on prosí o odpuštění, tím sebe a nebude se porovnávat s druhými. Kaž- se pak řeší problém jeho, ne můj. Takže dý bude odpovídat sám za sebe. Tyto verše tyto dvě věci musíme umět rozlišit. Tím, nám podávají následující informaci a pří- že já mu odpustím, mám svůj problém kaz od Hospodina: vyřešen. Ale to ještě neznamená, že on je Nejprve informaci: Každý z nás je před tím pádem zbaven zodpovědnosti za to, Bohem zodpovědný sám za sebe a za svůj co udělá. Pokud nepřizná svůj hřích a neživot, ne za to, jak žijí druzí. Druhé lidi poprosí o odpuštění, ponese následky.“ můžeme ovlivnit dobrým nebo špatným příkladem svého života, ale oni jsou svoZávěr bodní a tudíž zodpovědní za to, jak žijí Co říci závěrem? Nedávno se mi dostasvé životy. la do ruky knížečka, ve které pastýři dvou A nyní příkaz: Každý má zkoumat své stád ovcí po sobě navzájem házeli kamevlastní jednání – máme rozsuzovat své ny ve snaze vyhnat toho druhého a zajisvlastní jednání dle Božího slova, máme tit tak pro své ovce pastvinu s co nejlepší zkoumat svůj vlastní život, zda se líbí trávou. Věřím, že Ducha svatého zarmuPánu, a naopak nemáme zkoumat život cuje, když se církev trhá na skupinky, ktebratří a sester kolem nás – a nemáme se ré po sobě hází kameny. To, že řevnivost s nimi porovnávat – jejich životy zase mezi církvemi je mezi nevěřícími známý zkoumají oni a oni jsou za ně před Bo- pojem, však svědčí o tom, že tomu tak hem zodpovědni. často v církvi bývá. Jak lze hodit po braČili tyto verše vystavují v některých tru či sestře kamenem? (Nemluvím teď oblastech stopku naší staré přirozenosti. o tom, pokud máme před sebou hřích Vždyť my bychom často tak rádi zkouma- nebo bludné učení, tam je potřeba říct li životy jiných bratrů a sester a hledali pravdu, říct ji v lásce a dle zásad uvedena nich smítka – a nejraději zkoumáme ných v Mt 18,15–17.) K házení kamenů životy našich pastorů, hledáme na nich nepotřebuji skutečný kámen – kamenem smítka a pak se s nimi porovnáváme lze hodit i jinak. Pokud pomlouvám a kriv těch oblastech, které jsme si sami vy- tizuji bratra či sestru za jeho zády před brali a chlubíme se, jak jsme dobří. Tak jinými bratry a sestrami – pak jsem na tomu být nemá. To všechno jsou věci, něj vhodil kámen. Pána Ježíše zarmucukteré nám tento úsek Božího slova zaka- je, když po sobě házíme kameny, vždyť jsme součástí jednoho těla. V Bibli máme zuje dělat. I kdyby se ukázalo, že druzí nemají jen jeden případ člověka, který bil kamepravdu, naší zodpovědností je, udržet si ny do svého vlastního těla (Mk 5,5), ten ke všem lidem postoj lásky. I kdyby oni byl ale démonicky posedlý. Proto, si uvěneviděli, že mají činit pokání a nechtě- domme, jakého jsme ducha, pokud toto li ho činit, to už je jejich zodpovědnost. děláme. Zanechme toho a uvědomme si, Naší zodpovědností je, abychom je milo- že náš skutečný nepřítel je někde jinde. Petr Skřičil, AC Olomouc vali. V souvislosti s tím uvedu výklado-

Není kamarádka jako kamarádka

P

odzim se přihlásil svěžím větrem, mlhou a studeným ránem. Kolem desáté dopoledne ale mlha stoupla, sluníčko vyhrálo na plné čáře a byla sobota jako stvořená na dobrodružné výpravy. Jaruška se Zinkou na sebe hodily bundy a šup do lesa, který byl hned za chatou. Objevily totiž čerstvé stopy jelena a rozhodly se, že ho zkusí stopovat. Jeleni totiž v oblasti, kde mají chatu, nikdy nebyli. Kéž by se jim podařilo najít ještě pár stop! Jelen šel ještě kus lesní cestou, kde byla měkká hlína, protože bylo po dešti a jedna stopa byla přímo ukázková. Holky si udělaly pro jistotu velkou šipku z klacíků, aby stopu dobře našly, až tam půjdou odpoledne s tatínkem, protože si chtěly udělat její sádrový odlitek. Už jich měly pěknou sbírku – stopy srnčí, liščí, zaječí, veverčí, krkavčí a taky psí a kočičí. A teď by jim k tomu mohla přibýt taková trofej! Cesta dále vedla přes paseku, ale tam se jim stopy úplně ztratily. Ztratila se ale i Jiřka, která byla s tetou na houbách. Jenže teď seděla na pařezu, a jak holky vyšly z lesa, tak se pořádně polekala. Pak si ale honem utřela tváře, to aby nebylo vidět, že plakala, a hned se dala s holkami do řeči. A měla štěstí. Holky hned věděly, kde teta bydlí, a tak jí nabídly, že ji doprovodí. Cesta stejně vedla kolem jejich chaty, aspoň se staví na čaj a pochlubí se svou novou kamarádkou. Když přišly do chaty, tak je tatínek chvíli poslouchal, ale nadšeně se netvářil. Jiřka totiž povídala, jak je teta

hrozná, že ji klidně v lese nechala, ale to netušila, že teta už ji hledala všude a tatínek dávno věděl, že se Jiřka ztratila. Teď jenom zavolal tetě, že se jí ta ztracená ovečka brzy vrátí domů, že už nemusí mít obavy. Jiřka povídala dál, jak je i její bráška děsný, že se s ním musí o všechno dělit, a že by snad bylo lepší, kdyby místo brášky mohla mít jenom kamarádky, jako jsou Zinka s Jaruškou. To by byla paráda. No a nakonec si postěžovala ještě na paní prodavačku, že ani nemá její oblíbenou čokoládu, tak co je to vlastně za obchod a jak ho ta prodavačka vede. Holky Jiřku utěšovaly, že je konec s jejími strastmi a bolestmi, protože teď už má je, bezva kamarádky, teď už bude jenom a jenom lépe. Najednou se z venku ozvalo klučičí volání: „Tatííí, neříkal jsi mi, že vosy mají šest nožiček?“ To byl malý Kuba. Tatínek se vyklonil z okna a pochválil Kubu, že si to dobře pamatuje. Jenže Kuba seděl v trávě na bobku, na něco koukal a zamyšleně povídal: „Teda tati, já ti věřím. Když ale tahle má nožiček osm a vůbec nemá křídla!“ „Hned se na ni kouknu. Hlavně na ni nesahej!“ Zněla tatínkova blesková odpověď, ale to už byl na cestě za Kubou. „Ale podívejme se, co jsi to našel! To není vosa ulovená do pavučiny. To je pavouk, který má zadeček pruhovaný stejně jako vosa. A taky je tak veliký.“ Ale máš pravdu, na první pohled vypadá jako vosa v pavučině. To nás příroda chce něco dobrého naučit. Někdy se na něco jen tak letmo koukneme a hned si uděláme závěr,

co to je. Ani se nepodíváme pořádně, ani se nad tím nezamyslíme. Moc spěcháme. Rychle soudíme.“ To už se kolem seběhly i holky. Jiřka jen prohodila: „To je povyku pro jednoho škaredého pavouka. Brrr.“ Ale Zinka se otočila na tatínka s otázkou v očích. Viděla na něm, že chce ještě něco říct a taky nechápala, proč není nadšený z jejich nové kamarádky Jiřiny. Tatínek chvilku zaváhal, pak ale řekl: „Dobrá, povím vám to. Jste nadšené, že jste našly novou kamarádku. Věřím, že ji k nám přivedl sám Pán Ježíš. Ona totiž zabloudila víc, než si myslíte.“ Obrátil se k Jiřce a pokračoval: „Znám tvou tetu, i paní prodavačku. Jsou to hodné ženy a ty máš na ně jen samá ošklivá slova. I tvůj bráška je prima kluk. O něm mluvíš taky nepěkně. Co povíš o Zince a Jarušce druhým lidem, se kterými budeš za chvíli? Já myslím, že když mluvíš škaredě o druhých před námi, budeš mluvit škaredě i o nás s druhými. Je to tak? To je důvod, proč nemáš žádné kamarády a přitom jsi šikovná holka. Moje dcerky ti nabízí kamarádství. Je na tobě, jak se rozhodneš s ním naložit. Poradím ti. Hlídej svůj jazyk. Je to těžké, ale s Boží pomocí to zvládneš a uvidíš, jak se svět kolem tebe změní. A nezapomeň, u nás máš vždycky otevřené dveře. Můžeme ti pomoct taky. Tak, ale teď už hajdy za tetou. A víš co? Holky tě doprovodí. A ty můžeš hned vyzkoušet ten malý zázrak, co dokážou slova. Můžeš tetě třeba říct, že je ti líto, že jsi ji neposlechla a šla jsi tam, kam jsi neměla.“ Jiřka se začervenala a až vykulila oči překvapením: „Jak to ten člověk o mně všechno ví?“ Ale protože se na ni teď už přátelsky usmíval a protože v těch jeho očích četla výzvu i laskavost zároveň, něco uvnitř jejího srdíčka se až zachvělo radostí, že je to dobrá rada a že ji doopravdy půjde hned vyzkoušet. A jestli i vás někdy zlobí pusa a poví něco, co nechcete slyšet, zkuste se za to modlit, protože Pán Ježíš vám s tím rád pomůže. Můžete začít hned. Je někde blízko někdo, komu jste ještě dnes neřekli nic pěkného? Ať se vám to podaří, vám přeje teta Dana

Povídanky

Ročník 22, říjen 2010

25

2. díl „VŠICHNI PŘECI VĚDÍ…“ V PROMĚNÁCH STALETÍ Je nejen zajímavé, ale i poučné sledovat změny veřejného mínění v průběhu delších časových úseků. Jistě by každý z nás mohl snadno doplnit, co „přeci všichni víme“ a pak se ukáže, že tomu bylo jinak. Zažili jsme doby, kdy v oblasti výživy vědci „prokázali“, že mateřské mléko není pro kojence nejlepší a prosazovali sunar, po čase zase jiní vědci potvrdili, že se mýlili . Tím nepřímo potvrdili, že Boží řád pro stvoření, který je od počátku, „překvapivě“ stále platí. Jindy zase slýcháme, že „je dávno vědecky dokázáno…“, že „moderně uvažující člověk už nepochybuje…“ atd. Z historie vidíme, že zástupy je možné ovlivňovat nejen pravdou, ale i líbivými řečmi, reklamou či ideologiemi, které s pravdou nemusejí mít zase až tolik společného. Výsledkem v takových případech zůstává „pevné přesvědčení, že předkládané skutečnosti jsou pravda“. Někdy stačí k pevnému přesvědčení všeobecně zakořeněný předsudek: „had je slizký“. Leckdo si hada pohladit nepůjde a tak se svým poznáním vystačí až do smrti, a zkuste ho přesvědčit. Jindy místo předsudku zafunguje lidová slovesnost. Co miloučký ježeček a jablíčko? Neznám dítě, které by nevidělo pěkně malovaný obrázek či neslyšelo říkanku o tom, jak si ježek nese na bodlinách jablíčko. Až vyroste a bude-li mít štěstí, dočte se, že ježek je hlavně hmyzožravec a jablko by pozřel jen v nouzi. Navíc na bodlinách potravu nepřepravuje. Zábavný je též obecně rozšířený středověký názor řadící bobra mezi ryby. Proč ne? Je to logické: žije ve vodě, výborně plave, má „šupinatý“ ocásek… Navíc se jeho maso smí jíst o velkých postech (podobně jako ostatní rybí maso), všichni to přeci vědí (včetně vědců), tak jakýpak ostych a mudrování. Posuňme se k závažnějším tématům – co například původ života? Aristotelés, starořecký přírodovědec, myslitel a po mnoho staletí až do renesance uznávaná vědecká autorita, o původu života nepochyboval: Živá zvířata mohla vzniknout i z neživého prostředí (abiogeneze) – žáby z bláta, myši ze starých hader... Jako důkaz Aristotelés uváděl jednoduchý recept: Vezmeme větší hrnec, vložíme dovnitř starý oděv, přisypeme trochu zrní a nakonec přidáme kousek sýra. Za pár dní jsou myši na světě. – Jednoduché, experimentálně snadno ověřitelné a hlavně vědecké, že? (Jen se nesmíte na hrnec dívat, když podle sýra myši hrnec vyčenichají a vlezou dovnitř .) Moderně smýšlejícím řeckým myslitelům navíc věda usnadnila problém, co se zastaralým mytologickým pohledem na svět. Tak se bohyně života Gaia, která mohla podle tradice vkládat do neživých předmětů (hlína, kámen, dřevo) život, mohla odsunout do světa legend a moderní vědě nestínila cestu. Pozoruhodné je, že se „myši líhly z hader“ (proces samoplození obecně známý jako Generatio spontanea) až do 17. století, tuto teorii hlásal i vlámský vědec Jan Baptista von Helmont ještě r. 1667. Prvním krokem ve vyvrácení této představy byl experimentální výzkum původu červů v mase, který prováděl Francesco Redi. Do tří nádob uzavřel maso bez přístupu hmyzu a do jiných třech nádob dal maso a nechal mouchy volně působit… Výsledky, které si snadno domyslíme, publikoval (v díle z roku 1668 Esperienze Intorno alla Generazione degl‘Insetti) a položil tak základ pozdějšího poznání, že „živé vzniká jen ze živého“. Zanedlouho vědci (a poté celá společnost) přijali, že vyšší živočichové spontánně nevzniknou z neživého prostředí. Nicméně o původu mikroorganizmů se bádalo dále. Slavný vědecký spor o samoplození probíhal v polovině 18. stol. mezi italským knězem a profesorem anatomie Lazzarem Spallanzanim a římskokatolickým knězem Angličanem Johnem Turberville Needhamem. Oba uvařili vývary z masa. Spallanzani láhev zalil voskem – a žádné bakterie se neobjevily. Needham ucpal láhev ovčí vlnou a za několik dní „prokázal“ spontánní vznik života. Spor zů-

26

stal tehdy nevyřešen, dnes víme, že obsah Needhamovy láhve po ochladnutí nasál vzduch a strhl s sebou bakterie usazené ve vlněné zátce, ty se pak v roztoku rozmnožily. V 19. století vypsala Francouzská akademie věd peněžitou odměnu na vyřešení tohoto sporu. Ekonomika potřebovala zoufale chránit potraviny před kažením a medicína hledala ochranu před infekcemi. Cenu vyhrál profesor Louis Pasteur, francouzský chemik a mikrobiolog. 7. dubna 1864 pronesl v nabité universitní hale pařížské Sorbonny slavnou přednášku, ve které mimo jiné uvedl: „Okolo nás je mnoho záhad, které zaměstnávají lidského ducha a na které marně hledáme odpověď. Jedna z nich je řešitelná pokusem a já jsem tomu věnoval mnoho úsilí. Je to otázka, zda se neživá hmota kolem nás může změnit v život.“ Ukázal napjatým posluchačům baňku a pokračoval: „Když v obyčejné nezazátkované baňce uvařím polévku z masa a baňku nechám několik dní stát, polévka se zkazí. Když však polévku uvařím v uzavřené baňce, může stát na vzduchu celé měsíce a hnilobné procesy se jí nedotknou.“ Ve dvoraně university bylo hluboké ticho, všichni cítili, že jsou svědky dějinné události. Profesor Pasteur pokračoval: „Dámy a pánové, v této baňce je roztok vhodný k tvorbě mikrobů. Je, jak vidíte, uzavřena. Už čtyři roky. Čtyři roky ji pozoruji a prosím ji, aby mi předvedla první stvoření života, aby stvořila mikroorganizmy. Ale tekutina je prázdná, je prázdná proto, že jsem nedopustil, aby do ní mohlo vniknout to, co člověk dosud uměle nevytvořil – život. Nedopustil jsem, aby k tekutině pronikly zárodky vznášející se ve vzduchu, nedopustil jsem, aby tam pronikl život.“ Pasteurův hlas zanikl v bouři potlesku. (L. Švihálek: Znamení doby, J. Segal: Je život záhadou?) Nepřekvapí nás, že ochrana potravin „pasterizací“ denně dokazuje, jak velkou měl Pasteur pravdu. Spor ale nekončí. Evoluční věda ještě dnes tvrdí, že život vzniknul spontánně během milionů let z neživé hmoty a pak se vyvíjel náhodnými změnami do dnešní podoby a rozmanitosti. Je považováno za bláznovství a tmářský fanatismus, pokud tuto vědeckou teorii nesdílíme. Všichni přeci vědí, že Ono se to samo… navíc s vědeckými důkazy se přece většina nemůže mýlit. Nebo snad ano? Historie se stále opakuje. Písmo nám od počátku ukazuje odpovědi, vědci je postupně odhalují a potvrzují, ale jen potud, pokud stojí o objektivní pravdu. Nestačí jen slepě prosazovat tu „odnož pravdy“ zbavenou Boží přítomnosti. Potíž je, že vědecké názory, které se snažily vyhnout biblickým zásadám a zodpovědnosti vůči Bohu, zplodily něco daleko horšího než myši v hadrách. V jejich pozadí hraje svou nezastupitelnou roli též okultismus, který napovídá, která strana za těmito „vědeckými teoriemi“ stojí v pozadí. Připomeňme si jen několik stěžejních příkladů během 20. století: Myšlenky o evolučním vývoji lidské rasy dovedly lidstvo k nacismu. Sám Hitler byl darwinista a hájil své názory o přežití silnější rasy vědeckými důkazy. Demagogie o nadčlověku tak přinesla více než 60 milionů obětí během 6 let. Pilíře komunismu a nadšení darwinisté Engels, Marx a Lenin daly vzniknout ideologii vědeckého ateismu, který na základě „vědeckých“ argumentů odmítá Boží existenci a v důsledku toho i biblické morální závazky. Komunisté jako Stalin či Mao Ce-tung chtěli zajistit ráj na Zemi, ale místo něj vznikají mj. rozsáhlé hladomory, koncentrační tábory (od Stalina je odkoukal i Hitler), války, represe a narůstá počet mrtvých na 97 milionů (souhrnně odhaduje historik Stéphane Courtois, editor Černé knihy komunismu). Věda není sama o sobě špatná, je to jen nástroj. Pokud hledá upřímně a přijímá, co Bůh o sobě dal poznat ve svém díle, přináší požehnání. Pokud od Boha i pravdy slepě utíká, brzy překročí biblické mantinely, morálku i závazky vůči Stvořiteli. Tváří se sice stále objektivně, ale plodí prokletí a smrt.

Čím se necháváme ovlivnit – pravdou nebo předsudkem? Pečlivým pozorováním Božího díla nebo lidovou slovesností? Je vždy to, co vidíme celou pravdou?

Leze ježek, leze v lese, jablíčko si domů nese. Děti v lese běhají, ježka všude hledají. Leze ježek, leze v lese, jablíčko si domů nese. Ježek píchá do všech stran, já se chytit nenechám. Leze ježek, leze v lese, jablíčko si domů nese. Děti všude běhají, ježka všude hledají. Leze ježek, leze v lese, jablíčko si domů nese. Do listí se zahrabal, stočil se a potom spal.

Isaac Newton

Ilustrativní obrázek

Když býval ve středověku bobr počítán mezi ryby, mělo to dobré vědecké důvody. I dnes máme dobré vědecké důvody pro to, nad čím budou už možná naše vnoučata kroutit hlavou a smát se. Pro život je však třeba pevnější základ, než pouhé teorie vědců. Aby zůstala věda aktuální, musí se měnit, Bible zůstává platná stále.

Isaac Newton si vyrobil malý model sluneční soustavy, který po dokončení instaloval na velký stůl ve svém domě. Když člověk otáčel klikou modelu, všechno v něm rotovalo a obíhalo. Jednou přišel na návštěvu Newtonův ateisticky smýšlejících přítel a model jej přirozeně zaujal. Když vyjádřil svůj obdiv nad řemeslným umem, dotazoval se na tvůrce. Newton se vší vážností odpověděl, že žádný řemeslník neexistuje. Model se objevil sám od sebe. Návštěvníka svou odpovědí samozřejmě neuspokojil. Nakonec mu to Newton vysvětlil: „Odmítáš uvěřit, že se tento drobný výtvor objevil čistě náhodou, a přesto jsi přesvědčen, že větší originál, skutečný sluneční systém, jehož je tento mechanismus pouhým modelem, se objevil jen tak bez jakéhokoli návrháře či tvůrce. A teď mi pověz, na základě čeho jsi dospěl k tak absurdnímu závěru?“ Streptococcus pyogenes

Aristotelés (384 až 322 př.n.l.)

Aristotelés předpokládal, že žáby pocházejí z bláta a myším stačí hadry a obilí se sýrem 

Abiogeneze předpokládá, že se živý organizmus může samovolně vyvinout z neživého.

Ignaz Philipp Semmelweis (1818 až 1865) Doktor Semmelweis úspěšně bojoval proti tzv. horečce omladnic, což byla nepříjemná poporodní komplikace, na jejíž následky ženy často umíraly. Předpokládal, že horečku způsobují bakterie přenášené na nesterilních rukou a nástrojích. Nikdo však „na ty jeho bakterie“ nevěřil. On však nepolevil a přes značné protesty a reptání nutil své kolegy a k omývání rukou chlorovým vápnem. Poporodní úmrtnost rapidně klesla pod 3% a postupně se snížila až pod 1,3%. Místo uznání byl Semmelweis odmítán, propuštěn z nemocnice a dokonce si pobyl i v blázinci. Uznání se Semmelweisovi dostalo až posmrtně r. 1879, kdy se jeho práce veřejně zastal Louis Pasteur.

Francesco Redi (1626 až 1697)

Lazzaro Spallanzani (1729 až 1799)

John Turberville Needham (1713 až 1781)

Generatio spontanea Aby někomu svitlo, musí být zapojen ke Zdroji. Jinak budeme žít ve tmě.

Louis Pasteur (1822 až 1895) byl celý svůj život zastáncem víry a biblického učení. V řadě debat se otevřeně stavěl proti ateismu, který zachvátil francouzské vysoké školy a prohlašoval víru v Boha za nevědeckou. Slavný je jeho výrok: „Poněvadž jsem hodně studoval, věřím jako bretoňský sedlák. Kdybych byl studoval ještě více, věřil bych jako bretoňská selka.“

Jehněčí vývar

Moderní věda Pasteurovy závěry potvrzuje.

Ovoce darwinismu v praxi 20. stol.

Vědecké závěry nestojící na Pravdě jsou živnou půdou zhoubným ideologiím, které plodí desítky milionů mrtvých.

Vývoj člověka podle Darwinových zásad nakonec nevedl k dokonalé árijské rase a nadčlověku, jak se v „odborných kruzích“ předpokládalo, ale ke genocidě a válečným zločinům. Podobně i dokonalá společnost komunismu se nedočkala světlých zítřků a sociálních jistot.

Zasaďte dobrý strom, i jeho ovoce bude dobré. Zasaďte špatný strom, i jeho ovoce bude špatné. Strom se pozná po ovoci. (Mt 12,33)