Obsah : I.
Jarní tradice…………………………………………2
II.
Z prací našich žáků………………………………4
III.
Co bylo……………………………….…………………. 9
IV.
Ankety……………………………………..…………. 17
V.
Přírodovědné okénko……………………….. 20
VI.
Něco pro holky……………………………………22
VII.
Něco pro kluky……………………………………23
1
I. Jarní tradice První jarní den - 21. 3. - jarní rovnodennost - v tento den oslavují všichni lidé vstup do příjemných proteplených dní po dlouhé zimě, sluníčko je déle a výše na obloze, všichni se radují s probouzející se přírodou. Něžné pokolení dostává od svých protějšků první jarní kytičky při společných procházkách.
Apríl - 1. 4. - lidový zvyk aprílových žertů, v tento den se lidé snaží jeden druhého "aprílově napálit". Stavění májky, pálení čarodějnic a filipojakubská noc 30. 4. - 1. 5. - principem stavění máje je uhlídat májku, která byla vystavena na počest nejkrásnější dívky z okolí. Noc z 30. dubna na 1. května je pokládána za magickou. Tuto noc se lidé schází u zapálených ohňů a slaví příchod jara. Filipojakubská noc je jedním z největších pohanských svátků.
Líbání pod třešní - 1. 5. - tradice říká, že políbená bude po celý rok zdravá a že vám láska vydrží.
Velikonoce Velikonoce jsou významným svátkem křesťanů, kteří oslavují zmrtvýchvstání Ježíše Krista. I dnes je tento svátek velice populární a v České republice ho slaví mnoho rodin. Obyčejný člověk si ho představí především jako den, kdy při pohledu z okna vidí děti s pomlázkou. Chodí od domu k domu a koledují malovaná vajíčka, sladkosti a další dobroty. Velikonoce doprovází spousta různých tradic a zvyků, ty u nás ostatně vrcholí tradičně na Velikonoční pondělí, kdy se chlapci vydávají se svou pomlázku koledovat o vejce. To, ale jak probíhají velikonoční zvyky v různých krajích je značně odlišné. Základ však zůstává, pomlázka, koleda, vejce a voda.
2
Pomlázka Pomlázka patří mezi tradiční velikonoční zvyky. Lidé jí říkají různě, třeba: korbáč, koleda, mrskačka, mrskut, sekačka, pomihod, žíla, šlehačka, metla, švihačka, ale i jinak. Podle dřívějších zvyklostí ji musel umět uplést každý malý kluk. Muži se v pletení pomlázky předháněli. Pomlázka se tradičně plete z 3,8, 9 anebo 16 prutů. Ty pomlázky, jež byly obzvláště dlouhé (i 4 metry), mohly být upleteny nakonec až z 60 prutů. Velikonoční zvyky předurčovaly, aby se pomlázka pletla na Bílou sobotu, stejně jako se i v ten den měla zdobit velikonoční vajíčka. Žádná pomlázka se neobešla bez mašlí. Mašle na pomlázce Mašle na pomlázce se také řadí mezi starodávné velikonoční zvyky, jejichž prostřednictvím mohly dát dívky najevo mládencům, zda mají u nich nějakou naději. Když ráno šel mládenec na koledu, měl prázdný karabáč, ten nejlepší koledník v pravé poledne karabáč plný červených pentlí. Barvy mašlí totiž napovídaly, co si o něm dívky myslí. · Červená – láska, náklonnost · Modrá – naděje na něco víc · Žlutá – odmítnutí · Zelená – sympatie, obliba Velikonoční vajíčka To, proč se o Velikonocích dávají za vyšlehání vajíčka, může být dnes jen tématem k dohadům. Říká se, že stejně jako vyšlehání dívek má představovat zdraví a krásu, tak vajíčka jsou symbolem života, takže představovaly dlouhý a zdravý život. Jenomže, kdo ví. V průběhu postního období se vajíčka jíst nesmí, takže je možné, že se lidé takto vajíčky dokrmovali. Vajíčka jsou velkým zdrojem potřebných bílkovin, a tak to mohl být i efektivní prostředek pro jejich rychlý přísun, kterých v době postu a v zimě bylo poskrovnu. Ať už tomu bylo jakkoli, dívky vajíčka různě zdobily a svému oblíbenci darovaly vždy to nejhezčí. Barvení vajíček je se všemi dosud zmíněnými tradicemi pevně spojeno. Typickými barvami vajíček, která můžeme vykoledovat, jsou žlutá, zelená, červena a hnědá. A to z jasného důvodu- jedná se o přírodní barvy, díky nimž mohl každý doma vejce obarvit.
3
II.Z prací našich žáků : 3. ročník JARO Tereza Vaculíková Jaro, jaro, jaro,
Sluníčko se na nás směje,
kde ses tady vzalo?
paprsek se v dubnu chvěje.
Přišla zima, už tu není
Za pár týdnů na paloučku
a ty ťukáš na stavení.
bude spousta petrklíčů.
ZAJÍČEK Sabina Juřenová
Zajíček chlupáček
Tam ho čeká synek,
hop, hop skáče,
jmenuje se Janek.
do svého domečku
Janek má pěkné autíčko,
rychle doskáče. 4
říká mu Paraplíčko.
ROK Václav Pfeffer
Jaro rádo kreslí,
Červen, louka plná kvítí,
léto nosí štěstí.
Červenec, sluníčko nám svítí.
Podzim má rád draky,
Září má na nás hodně hněvu,
zima nesnáší mraky.
nelámu si s tím vůbec hlavu…
Leden má rád hodně sněhu,
Říjen má každý rád,
únor zase lenošení.
je přece náš kamarád!
Březen je rád za kamny.
Listopad pláče listí.
Duben má rád hodně zpěvu,
Prosinec je plný sněhu,
květen bývá plný běhu.
doma máme mír a něhu.
APRÍLOVÝ DEN Bronislav Rajsigl Aprílový den je velice zábavný. Užívají si ho děti i starší lidé. V tomto dnu si můžeme vystřelit z každého. Doma z rodičů a známých, ve škole z učitelů a kamarádů. Největší legrace je, když napálíme někoho, kdo zapomněl, že je apríl. Takový člověk naletí i na ten nejobyčejnější žertík. Nakonec mu vždy prozradím, že je přece aprílový den. Ten se tomu potom směje a snaží se napálit zase mě. Ve škole si raději vystřelujeme z učitelů. Neměli by nám přece nadat, jelikož je apríl, ale nesmíme to přehnat. Na kamarádech zkouším různé žertíky tak dlouho, až se napálí. Tento den je prostě nejlepší a nejzábavnější, a proto ho mám rád. 5
Zázračný kůň a já Alenka Berková, 4. ročník
1. Překvapení Došla jsem jednou ze školy a bála jsem se, protože jsem dostala pětku. Máma a táta se na nic neptali a zavezli mě k babičce na chatu. Říkali, že pro mě hned přijedou, a že ta pětka nevadí. Byla jsem udivená víc než moje babička. Přijeli pro mě až za pět hodin. Prý mě doma čeká překvapení, ale neřekli jaké. Přijeli jsme domů a něco divného stálo na zahradě. Byla to stáj. Myslela jsem si, že tam určitě někde bude kůň. Mýlila jsem se. Byla to krásná vraná klisna. Začala jsem jí říkat Střela. Bylo tu pro ni i vybavení, například sedlo, uzda a deka. I pro mě tu bylo vybavení – jezdecké oblečení. Stála jsem tam bez hnutí a jen jsem civěla na tu klisnu. Jak 6
jsem se vzpamatovala, popadla jsem sedlo, uzdu a jezdecké oblečení a osedlala jsem ji. 2. Vyjížďka Nasedla jsem na ni. Vítr mi vlál do vlasů a klisně do hřívy. Narazili jsme pak na bandity. Střela se lekla a vběhla hluboko do lesa. Vyjeli jsme na kopec a náhle už byl večer. A pak se to stalo. Z jedné strany dojel na běloušovi Martin a ukázal mi cestu, ale bandité tam ještě byli. Martin je odlákal a já jsem vysvobodila spolužáky. Všichni měli koně a jeli jsme domů. Martin jel k nám, aby mě omluvil. Pak jsem jela na paseky, kde bydlí teta Vlaďka. Je policistka. Všechno jsem jí řekla a ona zavolala posily. 3. Ahoj, bandité Teta jela za mnou a posily za ní. Já a Střela jsme už tam byly a viděly jsme tam hlavy koní a otroky. Teta už všem vysvětlila plán. Bandity chytili až ráno. Prý chtěli koně zničit, aby mohli mít čtyřkolky. Tak to vše dobře dopadlo, Střelo! A můžeme jet domů! Napsala Alenka Berková 30. 5. 2011 Tato kniha je napsána dědovi Karlovi Berkovému k narozeninám.
7
Náhradní psí máma Táňa Svozilová, 8. ročník
Když se řekne jaro, většina z nás si asi představí Velikonoce, rozkvetlé stromy, květiny a teplé dny…Ale já ne. Pro mne je jaro obdobím, kdy se rodí mláďata. A jedno takové zvířátko jsem loni v dubnu našla…. Brouzdal jsem tichou ulicí a hledal nějaké zbytky. Až bolestně mi zakručelo v bříšku. Zakňučel jsem. Stál jsem zrovna asi uprostřed silnice, když se přede mnou objevila ta obrovská věc! Nejsem si jistý, myslím, že lidé tomu říkají auto. Neměl jsem na výběr, úplně jsem zkameněl. Čekal jsem, ani nevím co. Snad bolest, tmu, cokoliv jiného, jen ne tohle… ,,Kristepane, tati! Brzdi! Je tam pes!“ zakřičela jsem. Myslela jsem si, že už je pozdě. Byl to snad zázrak! Brzdy zaskřípěly a ten zvuk mě probral k tomu, abych se podívala na silnici. Představovala jsem si krev, spoustu krve. Nic z toho se ale nekonalo, místo toho se na mne dívaly dva páry pořádně vystrašených očí. Oddechla jsem si. To bylo poprvé, co jsem to nádherné hnědočerné stvoření s čokoládovýma očima viděla… Po dalších setkání jsem si ho zamilovala. Víte, stal se tak nějak součástí mého života, prostě můj miláček. Dávala jsem mu každý den jídlo - vždy schované v krabičce od másla pod velkým hustým keřem. Jednou ráno jsem přes naše domovní dveře s matným sklem spatřila obrys. Obrys čumáčku přitisknutého ke dveřím. Pozvolna otevírám dveře. Přišel, on přišel! A docela sám! Ten pocit hřejivého štěstí se nedá slovy ani popsat. Zavrtala jsem se svými prsty do jeho huňatého kožíšku a hned mi bylo tepleji. Napadlo mě ale, že mu musí být pořádná zima, a tak jsem ho lákala do vstupní chodbičky. Zpočátku se bál, pak najednou začal nesměle a zároveň lehce packu po pacce našlapovat a už stál uvnitř. Když jsem ale chtěla dveře zavřít, dostal záchvat. Škrábal na ně a nervózně poskakoval na místě, svýma smutnýma očima těkal hned na mne, hned na dveře. Byla jsem z jeho reakce tak zmatená, že jsem mu je otevřela. A on? Vyběhl ven. Nyní už vím, že má asi fobii, přesto všechno bych si ho ráda ,,adoptovala“. Prostě bych byla jeho NÁHRADNÍ PSÍ MÁMOU.
8
Výměna země Hana Klučková, 2. ročník Jedna holka Johana měla žluté vlasy. Šla do země, kde se všechno vyměňuje. Když tam vešla, začaly se jí také zbarvovat vlasy. Ale co to? Uviděla koně, který na ni promluvil. „Šel jsem do této země a zbarvilo se mi tělo.“
„Chudáčku
koníčku, já jsem šla do této země a zbarvily se mi vlasy. Chápu, jak ti je, ale jediný způsob jak to změnit, je utrhnout kytku jménem lilientum. Já ti ji najdu tam za těmi horami.“ „Ale buď opatrná, je tam liška, tak si dej pozor.!“ „ Budu opatrná, neboj se koníku.“ Není to moc daleko, když si vezmeš s sebou vodu, tak to daleko nebude.“ Tak šla a šla, až došla k prvnímu nebezpečí. „Ach to ne, tekutý písek!“ Uviděla strom a ještě sekyru a začala ten strom sekat, až ten strom spadl přes ten tekutý písek. „Hurá!“ zakřičela Johana a šla dál. Přišla k mostu. „Co tady chceš?“ ptá se liška. Chci si utrhnout kytku lilientum. Hele, vidíš tu slepici?“ A protože ta liška byla hloupá, tak šla za tou slepicí. A Johanka utrhla kytku a utekla pryč. A liška říká: „Stůj!“. Ale Johanka utíkala ke koníkovi. Koník říká:! „ Ty jsi to zvládla! Jestli chceš, můžeš si mne nechat.“ Tak spolu Johanka s koníkem šťastně žili, a jestli nezemřeli, tak tam žijí dodnes.
III. Co bylo
Slavnostní zahájení školního roku 2011/2012 Žáci 9.třídy přivítali 17 žáků 1. ročníku na slavnostním zahájení nového školního roku do řad školního kolektivu. V tělocvičně se shromáždili i jejich rodiče, aby viděli, že příchod no nového prostředí nedělá jejich dětem vůbec žádné problémy. Ještě před příchodem do tělocvičny jsme jim podali ruce a řekli nějaké to vlídné slovo, aby nás už teď brali jako kamarády. Hlavně pohled na vyšší kluky byl zajímavý, když z každé strany jim kráčeli malí školáčci. Děvčata zarecitovala několik básní a nezapomněli jsme také
9
v našem krátkém projevu slíbit, že letošní školní rok se budeme chovat lépe než v těch předchozích.
Dějepisná exkurze do Brna 6. října 2011 jsme se vypravili na prohlídku podzemí druhého největšího města naší republiky. Začátek nebyl zrovna zdařilý. Z důvodu rekonstrukce kyjovského nádraží přestal v pokladně fungovat počítač, a tak vlak získal téměř půlhodinové zpoždění. Naštěstí další průběh dne už byl bezproblémový. Na Zelném trhu se nachází vchod do Labyrintu, kde nás vítala socha svaté Barbory-patronky a ochránkyně veškerého díla, které se děje pod zemí. Zde jsme spatřili unikátní a tajemná zákoutí středověkých chodeb a sklepů. Prohlídková trasa nám nabídla mnohá překvapení-alchymistickou dílnu, krčmu U Zlatého stolu, mučírnu s nejstarším pranýřem. Po krátkém obědě naše cesta směřovala na hrad Špilberk s proslulými kasematy. Jedná se o dvoupatrové cihelné klenuté chodby, jež původně sloužily vojenským účelům. Nacházelo se zde vězení určené pro nejhorší zločince habsburské monarchie. K raritám hradu patří i jedna z nejhlubších studní u nás a v její blízkosti jsme objevili zajímavou zvonkohru, která každou hodinu
10
střídavě hraje 32 melodií. Díky pěknému počasí a spoustě nových zážitků nikomu nevadilo, že domů jsme se vrátili až pozdě odpoledne.
Dějepisná exkurze Osvětim Dne 24. října 2011 navštívili žáci 9. ročníku jeden z nejtragičtějších pomníků lidstva koncentrační tábor Auschwitz, který se stal světovým vraždy a holocaustu.
symbolem teroru, hromadné
Byl založen nacisty v roce 1940 v blízkosti polského města
Osvětim. Název města byl změněn na Auschwitz a tento název zůstal také názvem tábora. Během dalších let se tábor rozrůstal. Na začátku zde byli vězněni a zavražděni Poláci ( 150 000 ), později ruští váleční zajatci ( 15 000 ), Romové ( 23 000 ) a v rámci nacistického plánu úplné likvidace evropští Židé ( 1 100 000). Ti byli ihned po příchodu vedeni na smrt do plynových komor. Dnes mají mladí lidé této národnosti povinnost zúčastnit se prohlídky v tomto muzeu a památném místě a bylo na nich vidět, že je tato tragédie velmi dojala a zasáhla. Téměř celou prohlídku plakali a byli zahaleni do izraelské vlajky na počest ztráty tolika lidských životů, jejich krajanů. Ale i my jsme během téměř čtyřhodinové exkurze měli slzy v očích a pozorně poslouchali výklad průvodkyně v českém jazyce a se sluchátky na uších kvůli naprostému klidu, který v celém areálu panuje. Nesmí sem nikdo mladší 14 let. Nikdo nahlas nemluvil, nikdo se nezasmál. Protože se jedná o světovou záležitost hromadného vraždění, všech 150 průvodců mluvících všemi světovými jazyky přivádělo v tříminutových intervalech stovky návštěvníků, kteří měli to štěstí, že se jim podařilo v podzimním termínu překročit hlavní bránu tábora s velikým nápisem ,, Arbeit macht frei " ( Práce osvobozuje ). Dále následovaly jednotlivé budovy s několika expozicemi : kufry deportovaných Židů, jejich oblečení a obutí, vlasy žen určené do matrací, ukázky fotografií podvyživených obětí. Nejhorší pohled byl na hladové děti, jejich botičky a šatičky, které po nich zbyly. Další hrůzné zážitky : pohled na kremační pece a plynové komory, hromadné šibenice, rybník s lidským popelem, prázdné plechovky cyklonu B určené jako běžný prostředek hromadné záhuby, vlečka, která končila rampou a třídili se na ní Židé, cely v Bloku smrti, stěna poprav, oplocení z ostnatého drátu bývalo pod napětím. Atmosféra těchto ponurých míst byla dokreslena zamračenou oblohou a chvilkami deštivým počasím. My i žáci 9. ročníku z Kroměříže, s kterými jsme se seznámili v autobuse, jsme se velmi těšili domů - tam kde je teplo, bezpečí a klid.
Školní Halloween
11
Bylo to dopoledne plné legrace a dobré nálady. Školní klub si nachystal připomenutí tohoto svátku. Samozřejmě všichni ve strašidelných kostýmech, jak se na správný Halloween patří. Žáci nižších ročníků ustáli i odnesení ze třídy těch méně poslušných spolužáků, ale děti v mateřské škole měly ustrašené oči, dokonce se objevily i slzičky. Ale vše dobře dopadlo - nakonec se strašidly i vyfotily.
Návštěva Úřadu práce v Uherském Hradišti V listopadu navštívili žáci 9. ročníku Úřad práce v Uherském Hradišti. Protože absolvujeme poslední rok povinné školní docházky, je pro nás tato otázka aktuální. Paní výchovná poradkyně sice s námi volbu našeho dalšího povolání rozebírá, ale přece jenom je potřeba přehled této tématiky rozšířit. Na to jsou určené pracovnice Úřadu práce v Uherském Hradišti, které nás seznámily s druhy středních škol, jejich zaměřením, výsledkem loňských přijímacích zkoušek, procenty úspěšnosti, množstvím přijatých žáků na jednotlivé střední školy, uplatněním maturantů na trhu práce apod. Pomocí počítačového programu jsme si také mohli zkusit, kam by měly směřovat naše další kroky. Snad i ten, kdo ještě váhal, má už ve volbě dalšího vzdělávání jasno.
Výstavka dětských knih Jako každoročně i letos se v naší škole konala výstavka dětských knih. Ve školní družině byly umístěny k nahlédnutí knihy pro všechny věkové kategorie. I když převažovala díla určená pro 1. stupeň, starší ročníky si mohly vybrat pro své vlastní čtení dívčí romány, dobrodružné romány, vědecko-fantastickou literaturu, velké množství encyklopedií nebo literaturu faktu. Pohádkové knihy mohly sloužit jako dárek pro mladší sourozence. Mikulášská nadílka Nadílka v naší škole probíhala v úterý 6. prosince. Žáci posledního ročníku si přinesli kostýmy a celou první vyučovací hodinu se připravovali na tři ústřední postavy – Mikuláše, anděly a čerty. Po zkušenostech z minulých let a nářků paní uklízeček a rodičů se muselo dbát na to, aby se saze či černý krém nedostaly tam, kam nepatří – na dveře, zdi, parapety nebo oblečení. V mateřské škole se nacházeli opravdoví hrdinové – shlukli se kolem paní učitelky a přesně plnili Mikulášovy příkazy, nakonec se s ním i vyfotili. Několik málo slziček se objevilo na prvním stupni, ale ochránkyně, které vznikly z řad paní učitelek, nedovolily čertům posunout se dále ke svým dětem. Vyneseni ze třídy byli pouze ti, u 12
kterých se prokázalo, že zlobili doma či ve škole. Dále následoval pochod obcí za velmi nepěkného počasí, kdy hlavně andělé se třepali všude přítomnou zimou. Navštívili jsme pana starostu, zdravotní středisko a Dům pečovatelské služby. A potom už jenom co nejrychleji domů – kvůli začínající sněhové kalamitě, usušení mokrých věcí i odpočinku.
Vánoční a valentýnské zpívání na schodech Valentýnské zpívání na schodech se uskutečnilo v rámci školního klubu pod vedením paní učitelky Kockové a skládalo se ze šesti písní v různém jazyce i žánru. Ale všechny měly jedno společné – hlavním tématem je láska.
Dějepisná přednáška na téma Holocaust, antisemitismus, extremismus Tento den přijel do naší školy lektor z Centra vzdělávání a dialogu ve Zlíně, projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Vynikajícím způsobem osvětlil tyto za 2. světové války tak chmurné dějiny židovského obyvatelstva. Všichni zde měli prostor pro vlastní aktivitu, projevení vlastních názorů, mohli klást otázky, které jim byly okamžitě vysvětleny. Cílem této přednášky byla snaha o odsouzení těchto projevů ve formě pravicového extrémismu a nacionalismu v dnešní době, kdy mladí lidé si musí uvědomit, že tyto dějiny se už nesmí nikdy opakovat. Dějiny nenávisti, perzekuce a strachu. Lyžování na Srubu Začátkem února si mohli přihlášení žáci zalyžovat na Srubu. Zbývající žáci bruslili nebo sáňkovali. Teploty se pohybovaly těsně pod bodem mrazu, nemuselo se sáhnout hluboko do pokladničky a cesta pro lyžaře byla zkrácena jízdou autem až ke sjezdovce. Dokonce nám při tomto sportování asistovalo i sluníčko. 13
Zápis dětí do 1. ročníku
Budoucí prvňáčci se v naší škole objevili v polovině ledna. U vchodu je přivítala děvčata 9. ročníku, představující různé pohádkové postavy. Dívky uváděly, pomáhaly, prostě byly pedagogům 1. stupně k ruce, aby se vše v pohodě zvládlo. Od jedné hodiny až do čtyř bylo pořád hodně práce, ale nikomu to nevadilo. Ba naopak, všichni měli radost, že nás nové nejmenší přírůstky navštívily v tak hojném počtu a že se jim u nás moc líbilo. 51. Společenský ples Konal se v příjemné atmosféře Kulturního domu v Osvětimanech. K té přispěli žáci a žákyně 8. a 9. ročníku docházející od začátku října do tanečního kroužku pod vedením paní učitelky Uřičářové. Nacvičili choreografii k jedné pomalé písni, druhé rychlejší a třetí ve svižnějším rytmu. Zapamatovat si všechny kroky bylo náročné, ale i ti, kteří měli strach z rychlých obrátek, nakonec vše zvládli na výbornou. Mezi prvním a druhým opakovacím předtančením s přídavkem samby proběhlo vystoupení z muzikálu Noc na Karlštejně, které bylo možno zhlédnout už na oslavě 60. let od založení školy.Teď se prezentovalo s menšími tanečními obměnami. Rozevláté šaty dívek a tmavé obleky chlapců dokreslovaly slavnostní atmosféru tohoto plesu.
14
Prohlídka kostela a fary v Osvětimanech V hodině českého jazyka a dějepisu jsme se byli podívat na tyto osvětimanské historické památky. Průvodkyni nám dělala paní Kateřina Struhová a od ní jsme se dověděli, že více jak 300 let starý kostel svatého Havla byl postavený nad vesnicí na místě původního dřevěného kostelíka, který byl zničen požárem. Stavba byla zahájena roku 1774 a finančně ji zabezpečoval Jan Dětřich Petřvaldský z Petřvaldova (jeho znak se nachází nad vchodem). Prohlédli jsme si vnitřní zařízení kostela i fary, hlavně vzácná původní okna, nábytek i jednotlivé části kněžského oblečení. Divadelní představení ve Zlíně Ve Zlínském divadle jsme zhlédli představení od italského dramatika Goldoniho Sluha dvou pánů. Jednalo se o velmi zdařilé vystoupení. Na tom se shodli všichni zúčastnění ze 7., 8. a 9. třídy. Herci podali vynikající výkony, především hlavní postava, trochu potrhlý sluha Florinda a Beatrice Truffaldino. Snad si každý odnesl ponaučení, které z tohoto díla vyplývá. Jakmile jednou někdo začne lhát, bude lhát stále, až se do těch lží pořádně zamotá. 60. výročí založení školy 6. listopadu si naše škola připomněla 60. výročí založení školy. Slavilo se celé nedělní odpoledne několika způsoby. Prohlídkou školy, ochutnávkou v jídelně, pracovními dílničkami v družině a slavnostním vystoupením v tělocvičně.
15
Sedmáci na lyžáku. Mezi události, na které se bezesporu nejvíce vzpomíná, patří i lyžařský výcvik žáků sedmých tříd. I letos v březnu se sedmáci ocitli na zasněžených pláních perfektního lyžařského areálu Kohůtka spolu s lyžařskými instruktory Orlickým, Susedíkem a Borčovou. Celý týden probíhal již tradičně – dopoledne a odpoledne byl lyžařský výcvik, a to na sjezdovkách od modré po černou, večer program ve společenské místnosti. Domů jsme se vrátili všichni zdraví a spokojení. O tom svědčí i vybrané odpovědi na otázku: „Budeš chtít ještě někdy lyžovat?“ „Jooo, baví mě to.“ „No, někdy..možná časem si koupím lyže a budu jezdit,“ „Ano, budu lyžovat, pokud budu moct!“ „ Ano, chtěla bych lyžovat. Byla jsem unavená, bolely mě nohy, byla jsem promočená, ale neodradí mě to.“ susi
16
IV. Ankety
Čím jsem chtěl/a a chci být? …aneb budoucnost deváťáků a vzpomínky na mladá léta….
Iva Šilhavíková Já jsem chtěla být modelkou, herečkou a zpěvačkou. A s Lenčou jsme si hrály na missky…. Teď bych chtěla být zubním technikem, baví mě modelování a ruční práce a taky ráda maluji a zpívám…. A kdyby mě to bavilo, tak bych šla i dál…. Z předmětů mě baví přírodopis, chemie. Lenča Štulírová Já jsem chtěla být taky herečka a traky pracovat v obchodě,
nebo být
princeznou. Ráda bych vystudovala OA a pracovala v bance a byla pojišťovákem. Ráda maluji a mám ráda hudbu. Z předmětů mě baví matika, chemie. Martina Ulrychová Vždycky jsem chtěla být prodavačkou a pomáhat lidem. Představuji si, že budu pracovat v obchodě a kontrolovat jakost výrobků. Baví mě dějepis, chemie a přírodopis, hudba a plavání… Adélka Rybová Já jsem až do 7. třídy chtěla být letuškou. Teď bych ráda pracovala jako manažerka v zahraniční firmě. Baví mě hudba a nakupování. Z předmětů hlavně matematika, zeměpis a dějepis. Sabča Frýzová
17
Chtěla jsem být pošťačka po mamce. Mamka mně nosila staré papíry a já jsem si hrála… Teď chci jít na gympl a pak zkusit práva a specializovat se na rodinné právo. Baví mě jazyky, matematika a kamarádi…
Gabča Pešková Já jsem si zase hrála na doktorku, veterinářku a léčila jsem plyšáky. -Po gymplu chci jít na psychologii a léčit lidskou duši. Baví mě zeměpis, dějepis a hra na kytaru. Peťa Birca Já jsem spravoval autíčka chtěl jsem být automechanik. Rád jsem četl o vesmíru a chtěl jsem sestrojit kosmickou loď. Automechanikem chci být i teď, chci mít svou dílnu a tu už skoro mám…Baví mě fyzika, pracovky a výtvarka. Jarek Juřena Já jsem chtěl být slavným fotbalistou. A chci být pořád fotbalistou a pracovat jako truhlář. Baví mě sporty a taky přírodopis a zeměpis. Zdeněk Procházka Vždycky jsem chtěl pracovat jako policajt nebo gynekolog…Teď bych chtěl jezdit a cestovat a pracovat jako lesní mechanizátor. Baví mě tělocvik a mám rád zvířata, doma mám dva koně. Ondra Borč Chtěl jsem být taky policistou, a teď by mě bavilo být nástrojař. Chci jít na gympl a pak uvidíme. Baví mě matika, tělocvik a hudba. Kamil Merta Chtěl jsem být fotbalistou - Barošem…Teď bych rád pracoval jako číšník nebo barman, ale nechci mít svoji hospodu, to ne. Baví mě anglina, tělocvik a rád hraju fotbal… Lukáš Molek
18
Já jsem si hrál s jeřábem, a tak jsem chtěl být jeřábníkem, pak taky policajtem. Jdu na mechanizátora, takže bych rád pracovala na CNC strojích. Taky mě baví anglina i čeština, ze sportů fotbal.
19
Dotazník Zašla jsem do 1. třídy, abych zjistila, co si myslí! (Od Nicolety Hradilové 6. tř.)
1. Je lepší škola nebo školka? ·
Sonička – Škola.
·
Šárka – Škola.
·
Štěpán Kozlíček – Škola.
2. Jakého učitele nebo učitelku máš ze školy nejraději? ·
Štěpán Kolaja – P. uč. Vavrušová.
·
Terezka – P. uč. Vavrušová.
·
Valérie – P. uč. Hurdesová.
3. Baví tě práce ve škole? ·
Natálka – Ne, nebaví.
·
Adámek – Ne práce ve škole. mě nebaví.
·
Marek – Ano baví.
4. Vycházíš se spolužáky?
20
·
Sonička – Ano, vycházím.
·
Marek – Ano.
·
Natálka – Jo.
5. Jaký předmět ve škole máš nejraději? ·
Adam – Matematiku.
·
Valča – Prvouku.
·
Štěpán Kolaja – Tělocvik.
·
Sonička – Výtvarka
·
Štěpán Kozlíček – Nemám žádný oblíbený předmět!
·
Šárka – Písanku,.
·
Lukáš – Družinu.
·
Adriana – Matiku.
6. Byl/a jsi spokojen/a s vysvědčením? ·
Denis – Ano.
·
Valérie – Ano.
·
Sonička – Jo byla.
7. Těšíš se na velké prázdniny? ·
Luki – Ano.
·
Valča – Ano.
·
Štěpán Kolaja – Jo, těším se!
V. Přírodovědné okénko
„Velké šelmy v naší přírodě: máme se jich bát nebo je chránit?“ Dne 28.2. 2012 žáci 7. a 8. třídy se zájmem sledovali přednášku pracovníka hnutí Duha Olomouc, který jim promítal a vykládal o velkých šelmách v ČR. Jak se daří rysům, vlkům a medvědům v České republice? Jsou vůbec tyto šelmy pro naši přírodu důležité? Co nám prozradí stopy v blátě a ve sněhu? Jak se připravit na letní výpravu do míst, kde žijí medvědi? To vše a spousty dalších zajímavostí jsme se dověděli ve výukovém programu. Také jsme zhlédli fotografie rysů a vlků z Beskyd, poslechli si zvukovou nahrávku hlasů vlků a prohlédli ukázky odlitých stop. Jako doplněk jsme dostali informační materiály: Život s medvědy a Stopy velkých šelem, které si i vy můžete vyzvednout u paní učitelky Soni Černé. Byly to velmi příjemné dvě vyučovací hodiny pro každou ze tříd a žáci si jistě odnesli plno poznatků i prožitků.
Něco o velkých šelmách vám přináším níže.
Medvěd hnědý
Medvěd hnědý, největší evropská šelma, byl na většině našeho území vyhuben v průběhu 17. a 18. století. Díky návaznosti na Slovensko, kde dosud žijí početné populace všech velkých šelem, se k nám medvědi začali od 70. let. 20. století vracet, a to zejména do Beskyd. Pytláctví, intenzivní lesní hospodaření však trvalejšímu osídlení našich hor těmito šelmami brání. Medvědi – známí samotáři, zimní spáči a z větší části vegetariáni – také stále vyvolávají obavy veřejnosti. Medvěd jako jediná z našich šelem může skutečně přivodit člověku vážné zranění. Jedná se však o výjimečné případy, kdy lidé nedodržují základní pravidla, jak se v oblastech, kde se šelmy vyskytují, správně chovat. Medvědi se živí trávou, pupeny rostlin, borůvkami, malinami ale také hmyzem a – jak už jejich jméno napovídá– milují také med. Víte, že… se zvíře tak velké jako je medvěd, dokáže na zimu vykrmit v podstatě jen z lesních plodů? Za den jich dokáže spořádat až 20 kg.
21
Vlk obecný Vlk se stal obětí pověr a báchorek o krvelačné bestii. Na většině území ČR vyl vyhuben na začátku 18. století. Vlci se do našich hor vrátili v roce 1994. Trvale zatím obývají pouze Beskydy, někteří jedinci však přebíhají i do dalších pohoří, nejčastěji na Šumavu nebo do Jeseníků. Vlci jsou velmi inteligentní, plachá a přitom zvídavá zvířata, člověku nebezpeční nejsou. Žijí a loví ve smečce. Potravou jim jsou jeleni a divoká prasata, v menší míře také srnci, lišky, toulaví psi a příležitostně i ovce, které nejsou dostatečně zabezpečeny.
Víte, že… vlk býval naším nejhojnějším či nejpopulárnějším zvířetem? Vždyť je u nás 71 „vlčích obcí" - Vlkovů, Vlčkovů, Vlčkovic, Vlkonic, Vlkoší, Vlčnovů, Vlčích ad. Rys ostrovid Ještě v 18. století obývala tato elegantní kočka většinu našich lesů. Postupně ji lovci zcela vyhubili. Až od poloviny 20. století se k nám rysi postupně vracejí – hlavně do Beskyd, Jeseníků a na Šumavu. Samotářská šelma loví hlavně srnčí zvěř, méně zajíce, divoká prasata a jelení zvěř. Svou kořist překvapuje rychlým útokem
ze zálohy. Ne nadarmo se rys nazývá ostrovidem - vyniká bystrým zrakem, ale také sluch má výtečný. Rysi stejně jako vlci můžou být člověku nebezpeční jen velmi vzácně. Víte, že... české slovo rys je příbuzné s německým Luchs či latinským lynx? Všechna tato slova pocházejí z indoevropského leuk- „světlý, bílý“, zřejmě podle světlého zbarvení srsti rysa (srov. rusý, ryšavý). Velké šelmy patří v ČR mezi ohrožené druhy. Hnutí DUHA vypsalo ve spolupráci s Českomoravskou mysliveckou jednotou odměnu 100.000 Kč za informaci, která povede k usvědčení pytláka, který ulovil vlka, rysa nebo medvěda.
pí uč. Soňa Černá
22
VI. Něco pro holky
Jaro bude zářivé Vendula Zálešáková
Ve vzduchu už je cítit jaro a myšlenky utíkají k rozkvetlé krajině, vůni květin a lehkému oblečení. K takovým toulkám je jako dělaná jarní kolekce značky Alice + Olivia. Do kolekce ready-to-wear se vloudily zvonové kalhoty se slunečnicemi a další velké květinové vzory se pro změnu uhnízdily na pouzdrových šatech. Květy červeného máku Stacey inspirovaly k poloprůsvitným rozevlátým šatům na jedno rameno. Návrat do 60. a 70. let
Návrhářka má však cit pro detail a nikdy neopomene zdůraznit ženské křivky. Celkově byla kolekce oslavou sytých barev, letních dnů s mořským vzduchem a vzpomínkou na prosluněné prázdninové zážitky. Takže, zahoďte všechny zimní věci a vytáhněte si krásné a zářivé jarní!
VII. Něco pro kluky 23
Bugatti Veyron Supersport Petr Vajčner
Modelem, který je obzvláště populární a velmi úspěšný v závodech, je Ettore Bugatti. Zákazníci často tlačili na firmu, aby z motoru vytáhli pár koní navíc pro své budoucí auto. Bugatti Automobiles SAS byli v podobné situaci, kdy jejich stávající zákazníci požádali společnost, aby nejen navrhla svůj druhý model opticky jinak, ale též vytvořit verzi se sportovnějším a více extrémnějším zážitkem z jízdy. Výsledkem je automobil s jedinečným vysokým výkonem 882 kW (1.200 k), který nabízí zkušeným řidičům zcela nový rozměr vzrušení, s maximálním točivým momentem 1500 Nm a omezenou nejvyšší rychlostí 430 km / h (na ochranu pneumatik).
24
