ANOPRESS IT MONITORING MÉDIÍ :25 VÁŠ DODAVATEL MONITORINGU MÉDIÍ. Obsah:

MONITORING MÉDIÍ   5.2.2015 9:25

ANOPRESS IT VÁŠ DODAVATEL MONITORINGU MÉDIÍ

 

Obsah:   1. Divoké koně znovu vrátili do přírody také jihočeští vědci Českobudějovický deník | 05.02.2015 | RADEK GÁLIS | 10 | jižní čechy inzerce | 0.80 http://ceskobudejovicky.denik.cz/  

2. Divoké kobylky v Milovicích jsou rozděleny na dvě partičky. V novém prostředí si teprve zvykají Kolínský deník | 05.02.2015 | MILENA JÍNOVÁ | 8 | Z regionu | 0.80 http://www.kolinsky.denik.cz  

3. Nejčastěji klecově chované zvíře není kuře Vitalia.cz | 29.01.2015 | Kateřina Čepelíková | 0.80 http://www.vitalia.cz/clanky/nejcasteji-klecove-chovane-zvire-neni-kure/  

4. Český úspěch v reprodukční biologii Medical Tribune | 27.01.2015 | Irena Vítková | 15 | Sešit B | 0.80 http://www.medical-tribune.cz  

5. Rozhovor s Helenou Fulkovou Radiožurnál | 27.01.2015 | 1.00  

6. Český úspěch v reprodukční biologii tribune.cz - main page | 27.01.2015 | 0.80 http://www.tribune.cz/clanek/35059  

7. Češka naklonovala myši. Zachrání jednou i ohrožené druhy? bleskove.centrum.cz | 26.01.2015 | 0.80 http://magazin.aktualne.cz/fulkova-pravy-klon-z-akcnich-filmu-nemuze-existovat/r~a6a86124a18a11e49e4...  

8. NAKLONOVALA JSEM MYŠI! Nedělní Blesk | 25.01.2015 | Bohumil Křeček | 36 | Rozhovor | 0.80 http://www.blesk.cz  

9. Islám není problém Dotyk | 23.01.2015 | Jaroslav Petr | 1 | Hydepark | 0.84  

10. Naše vědkyně naklonovala myši Květy | 22.01.2015 | 10 | Zápisník | 0.80 http://www.kvety.cz/  

11. Čeští vědci zmrazili DNA racka i slepice ct24.cz | 18.01.2015 | 0.80 http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/298548-cesti-vedci-zmrazili-dna-racka-i-slepice/  

12. Úspěch české vědkyně ČT 1 | 18.01.2015 | 0.89  

13. Čeští vědci zmrazili DNA racka i slepice CT24.cz | 17.01.2015 | ČT24 | Domácí | 0.80 http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/298548-cesti-vedci-zmrazili-dna-racka-i-slepice/  

14. Banka zvířecí DNA ČT 1 | 17.01.2015 | 0.91  

15. Bioložka Fulková jako první z ČR naklonovala myši enviweb.cz - main | 17.01.2015 | 0.80 http://www.enviweb.cz/clanek/gmo/101879/biolozka-fulkova-jako-prvni-z-cr-naklonovala-mysi?utm_source...    

1. Divoké koně znovu vrátili do přírody také jihočeští vědci   Skóre: Název: Zdroj: Datum: Str.: Náklad: Číslo: Rubrika: Autor:

0.80 Divoké koně znovu vrátili do přírody také jihočeští vědci Českobudějovický deník 05.02.2015 10 227957 30 jižní čechy inzerce

Odkaz: ISSN:

RADEK GÁLIS http://ceskobudejovicky.denik.cz/ 1210-5023

Jazyk:

cz

ISSN:

1210-5023

Jazyk: Oblast:

cz

ZdrojeAlt: OblastiAlt:

VBJH; VBJI; VBJK; VBJP; VBJS; VBJT VB

Identifikace: Vyšlo také v:

VBCB20150205010060 Jindřichohradecký deník; Písecký deník; Českokrumlovský deník; Prachatický deník; Strakonický deník; Táborský deník aktuální články

Regionální deníky - Jihočeský kraj Zkratka VB oblasti: Zkratka zdroje: VBCB

ProfilID: Datum importu: Klíčová slova:

05.02.2015 09:23 Výzkumného, ústavu, živočišné, výroby

Na projektu se podíleli odborníci z českobudějovické Akademie věd i Jihočeské univerzity Milovice, České Budějovice – První dny v novém prostředí, více než 1200 kilometrů od svého původního domova v anglickém Exmooru,  má za sebou skupina čtrnácti divokých koní. O jejich přítomnost v bývalém vojenském prostoru Milovice se společně s ochranářskou společností Česká krajina zasloužili také vědci z Jihočeské univerzity. "Moderní genetické analýzy tisíce let starých kostí koní před a po domestikaci ukázaly, že původním zbarvením divokých koní v celé  Eurasii byl hnědák," říká Miloslav Jirků z Institutu parazitologie Biologického centra Akademie věd v Českých Budějovicích. Je  spoluautorem studie nazvané Divoký kůň a pratur: klíčové druhy pro formování české krajiny, na které se čeští vědci podíleli. Cesta do pravěku Vědci pokládají za vzhledem nejvíce podobné původnímu evropskému divokému koni anglické plemeno Exmoor pony. "Psaní studie  zabralo asi dva roky, ale podklady jsme dávali dohromady nejméně od roku 2010," pokračuje Miloslav Jirků. "Zkompletovali jsme existující objevy učiněné různými vědci z celého světa od historických až po nejnovější a poprvé je prezentujeme uceleně," vyzdvihuje unikátnost projektu. "Na této práci mě bavilo hlavně to, že i u tak nejdůležitějšího zvířete z hlediska rozvoje lidské civilizace zůstává nezodpovězeno tolik zásadních otázek. Mnohé z nich byly až teprve v posledních pěti až deseti letech zodpovězeny díky raketovému rozvoji genetických  analýz subfosilního kosterního materiálu z dávno vyhynulých zvířat. Samozřejmě, že mě baví obrovské množství nových informací na  straně jedné a na druhé straně spousta myšlenek, které po jejich načtení začnou vyvstávat v mysli," usmívá se vědec. Za koňmi podobnými těm, které kdysi dávno lovila hladová Mamutíkova tlupa a které maloval i známý malíž Zdeněk Burian, nemusíte už  tedy cestovat do pravěku jako kluci ze známého filmu režiséra Karla Zemana, nebo někam daleko za hranice, ale do Milovic. "Autentické  koně můžeme vidět v národním parku Exmoor v Anglii, na Iberském poloostrove, místy i na Balkáně. Skutečně autentická, byť možná  druhotně, je však jen hrstka plemen – Exmoorský pony a některá plemena z Iberskeho poloostrova. Ostatní plemena byla tolikrát  vzájemně promíšena, že vzhledově jsou divokému předku na hony vzdálená," pokračuje vědec, kterému cesta do pravěku zprostředkovaná prohlídkou světoznámých jeskynních maleb uniká. "Paleolitické jeskynní galerie jsem bohužel zatím neměl možnost navštívit, možná ani nikdy mít nebudu. Ty originální jsou, pokud vím,  vesměs již léta nepřístupné. Velké množství návštěvníků a jimi zvyšovaná vlhkost, protože vydýcháme spoustu vody a CO2, vedly k  degradaci maleb. V současnosti jsou proto přístupné kopie těchto jeskyni, nikoliv originály," dodává Miloslav Jirků. Klisny z ostrovů si už zvykají na středoevropské podmínky v aklimatizační ohradě ve středočeských Milovicích na Nymbursku, kde se dřív  léta úspěšně aklimatizovali sovětští vojáci. Sázka na divokost "Zdá se, že se koně cítí v novém prostředí bezpečně, odpočívají vleže a využívají celý prostor ohrady," popisuje první kontakty koní s  novým domovem Martina Komárková z Výzkumného ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi, která vede v lokalitě etologický výzkum. Ten je soustředěný zejména na sociální vazby mezi jednotlivci a jejich personalitu a kognitivní schopnosti a podílejí se na něm z uctivé  vzdálenosti vědci z pražské Univerzity Karlovy a také z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. "Chceme, aby si nadále koně  zachovali svou původní divokost," vysvětluje Martina Komárková. Život v harémech Tito koně žijí v tzv. harémech, kdy si hřebec, který do Milovic přijede až na jaře, opečovává své stádo klisen s hříbaty. Když uskupení  vzniká, hřebec k sobě přiláká prvních několik klisen, vytvoří si řád, kde každý člen získá pozici na to na základě faktorů, jako jsou bojovnost, zkušenost, věk či kondice. Jeho pozice ve stádě je pak poměrně stálá. "Nově příchozí se musí utkat se členy stáda, aby se zařadil na své místo v hierarchii. Díky tomu koně neplýtvají silami na půtky a mohou se soustředit na přežití," říká Martina Komárková "Koně patří mezi zvířata s dobrou pamětí, která si udržují dlouhodobé sociální vazby včetně přátelských. Vypozorovali jsme, že některé  klisny jsou si bližší než jiné a společně tráví většinu času, ať už pastvou nebo při odpočinku," láká Martina Komárková k návštěvě Milovic i jihočeské milovníky čtyřnohé cválající krásy. Foto: DIVOCÍ KONĚ si zvykají na české pastviny. Foto: Gita Matlášková SAL2: Jindřichohradecký deník; Písecký deník; Českokrumlovský deník; Prachatický deník; Strakonický deník; Táborský deník Zpracovatel: Anopress IT a.s. « zpět na obsah  

2. Divoké kobylky v Milovicích jsou rozděleny na dvě partičky. V novém prostředí si teprve zvykají   Skóre:

0.80

Název: Zdroj: Datum:

Divoké kobylky v Milovicích jsou rozděleny na dvě partičky. V novém prostředí si teprve zvykají Kolínský deník 05.02.2015

Str.:

8

Datum:

05.02.2015

Str.:

8 227957

Náklad: Číslo: Rubrika:

30 Z regionu

Autor: Odkaz:

MILENA JÍNOVÁ http://www.kolinsky.denik.cz

ISSN: Jazyk:

1212-5822 cz

Oblast: Zkratka oblasti:

Regionální deníky - Středočeský kraj VC

Zkratka zdroje: VCVL Identifikace: VCVL20150205010022 ProfilID: Datum importu:

aktuální články

Klíčová slova:

Výzkumného, ústavu, živočišné, výroby

05.02.2015 09:23

Čtrnáct klisen divokých koní z anglického Exmooru už je v aklimatizační ohradě v Milovicích týden Milovice – Už týden se v Milovicích ve dvouhektarové zvykací ohradě proti letišti prohání čtrnáct klisniček divokých koní, které sem  nechala dopravit z 1 200 kilometrů vzdáleného anglického Exmooru společnost Česká krajina. Do České republiky se tak po staletích  vrátili její původní obyvatelé. "Zdá se, že se koně cítí v novém prostředí bezpečně, odpočívají vleže a využívají celý prostor ohrady, nikoli jen prostřední, relativně  izolovanou část. Naučili se pít z napáječky, i když nepohrdnou ani vodou z všudypřítomných kaluží, občas zavítají i do přístřešku se senem," popisuje první kontakty koní s novým prostředím Martina Komárková z Výzkumného ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi. Ta vede v lokalitě etologický výzkum, soustředěný zejména na sociální vazby mezi jednotlivci a jejich personalitu a kognitivní schopnosti,  na kterém se podílejí také vědci z pražské Univerzity Karlovy a z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Koně si od výzkumníků  udržují odstup. "Chceme, aby tomu tak bylo i nadále a koně si zachovali svou původní divokost. Je nutné zdůraznit, že jsou velice zvědaví a každý nový  předmět ve svém okolí dříve či později prozkoumají," vysvětluje Martina Komárková. Také proto byly na výběh umístěny informační  tabule, které mají za cíl zabránit ohrožení zdraví klisen krmením či odhazováním odpadků přes plot. Vědci velice pečlivě sledují, jak se vyvíjejí vztahy uvnitř skupiny hned po příjezdu kobylek do Milovic. "Krátce poté co klisny opustily kamion, ochutnávaly první sousta mrazem spálené trávy a dokazovaly, že nejsou vybíravé. Naplnilytak  očekávání, které jsme do nich vkládali, tedy že budou spásat i velmi nekvalitní porosty. Ač se navzájem znaly jen z poloviny, dodržovaly heslo "V jednotě je síla" a pásly se pospolu," líčí Martina Komárková první chvíle skupiny koní v Milovicích. O dva dny později už se situace proměnila. "V rámci milovického stáda můžeme rozlišit dvě skupinky koní, které se většinu času pasou odděleně. Obě totiž pocházejí z různých míst Británie a dohromady se potkaly až v Čechách. Poté co pominul prvotní strach z  neznámého prostředí, klisny se vrátily k rozdělení, na něž byly zvyklé. Mezistádně se teprve oťukávají, občas lze zahlédnout kopytní  souboje či vyceněné zuby, ale aklimatizační ohrada je dostatečně velká, aby koním dala prostor pro vzájemné poznávání a umožnila slabším včasný ústup, ke zraněním tedy nedochází," vykresluje Martina Komárková vzájemné vztahy ve skupině. Podle jejích slov žijí koně v takzvaných harémech, kdy si hřebec, který do Milovic přijede na jaře, opečovává své stádo klisen s hříbaty.  Když takové uskupení vzniká, tedy hřebec k sobě přiláká prvních několik klisen,vytvoří si řád, kde každý člen stáda získá svoji pozici. A to na základě mnoha různých faktorů jako je bojovnost, zkušenost, věk, kondice a podobně. Jeho pozice ve stádě je pak poměrně  stálá. "Každý nově příchozí se musí utkat se stávajícími členy stáda, aby se nakonec zařadil na své místo v hierarchii. Díky tomuto pořádku  koně neplýtvají silami na vzájemné půtky a mohou se soustředit na přežití," popisuje Martina Komárková. "Milovické klisny jsou teprve v počátečním stadiu budování nových vztahů. Očekáváme, že během několika týdnů se pozice jednotlivých  koní v nově vzniklém stádě upevní a počet agresivních interakcí klesne na minimum, tak jako se to děje v přírodě," zakončila Martina Komárková. --Společnost Česká krajina Ochranářskou společnost Česká krajina (www.ceskakrajina.cz) založil v roce 2007 Dalibor Dostál, politolog,  novinář a bývalý šéfredaktor celostátní redakce Deníku. Jako novinář se dlouhodobě věnoval právě tématům ochrany přírody, životního  prostředí, ale i filantropie a neziskového sektoru. Za to obdržel v roce 2009 Poděkování Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové a v  roce 2011 cenu Mediální čin roku od Nadace OKD. Spolupracuje s Fórem dárců, je členem poroty Starosta roku, členem novinářské  poroty ceny Via Bona a členem hodnotící komise občanského sektoru v ČR pro USAID. Zpracovatel: Anopress IT a.s. « zpět na obsah  

3. Nejčastěji klecově chované zvíře není kuře   Skóre: Název: Zdroj: Datum:

0.80 Nejčastěji klecově chované zvíře není kuře

Číslo: Autor: Odkaz:

29 Kateřina Čepelíková http://www.vitalia.cz/clanky/nejcasteji-klecove-chovane-zvire-neni-kure/

Jazyk: Oblast:

cz Internet - Životní styl, hobby, cestování, ženy a zdraví

Zkratka oblasti:

YS

Vitalia.cz 29.01.2015

Zkratka zdroje: YSVL Identifikace: YSVL20150129010000

Zkratka zdroje: YSVL Identifikace: YSVL20150129010000 ProfilID: Datum importu:

aktuální články

Klíčová slova:

Výzkumný, ústav, živočišné, výroby

05.02.2015 09:05

Boudo, budko, kdo v tobě nejčastěji přebývá? Je to snad slepice, králík nebo prase? Máme pro vás překvapivé průzkumy o chovu kuřat i králíků. V loňském roce investigativní tým mezinárodní organizace Compassion in World Farming (CIWF) provedl průzkum ve velkochovech králíků v Evropské unii. Během několika měsíců navštívil šestnáct farem v pěti zemích, kde žijí králíci v klecových chovech. Ujišťoval, jak dlouho a kde vlastně žije králík, který se nejmenuje Tonda III. a nebydlí u babičky v králíkárně. O průzkumu i intenzivním průmyslovém  chovu zvířat nám poví zástupce CIWF pro Českou republiku Romana Šonková. Konec doby klecové nejen pro kuřata Byť existuje od roku 1967, u nás CIWF příliš velkou osvětu nemá. Jde o mezinárodní organizaci, která usiluje o ukončení intenzivních  průmyslových velkochovů a podporuje humánní a udržitelnou výrobu potravin. Poměrně intenzivně se CIWF snaží o navrácení zvířat na farmy, kde mají přirozenější možnost života. "Věříme, a i výzkumy to prokazují, že potraviny z takových zvířat jsou mnohem kvalitnější.  Maso, mléko a vejce z intenzivních velkochovů často obsahují více nasycených tuků a nižší množství důležitých živin než maso z alternativních chovů s lepšími životními podmínkami pro zvířata. Typické kuře z intenzivního velkochovu prodávané v supermarketu  obsahuje téměř o 300 % více tuku a asi o třetinu méně bílkovin než před čtyřiceti lety," uvádí Romana Šonková. Jak žije kuře ve velkochovu Vysoce intenzivně rostoucí kuřata jsou vnímavější ke stresu a nyní se u nich můžeme setkat s vadami masa jako je PSE maso, dále tato  kuřata jsou postihována i změnami ve stavbě svalových vláken, což se promítá až do změny barvy masa. U rychle rostoucích kuřat dochází k vyš šímu úhynu způsobenému například Syndromem náhlé smrti, mají vyš ší výskyt defektů končetin, dochází ke změně  konformace těla, kdy rychleji rostoucí kuřata mají více prsního svalstva a také vyš ší obsah tuku v těle. SRCM: Výzkumný ústav živočišné výroby (pdf) V roce 2012 státy Evropské unie (EU) ustoupily od chovu v tzv. bateriových klecích, kde nosnice žily v prostoru menším než arch kancelářského papíru. A to zejména díky silnému lobingu ze strany ochránců zvířat. Teď podobně razantně lobují i za králíky, kteří jsou  dle CIWF nejpočetnějším druhem hospodářských zvířat chovaným v klecích. Jen v EU jich prý žije tři sta dvacet milionů. Králíci nám chutnají jako Francouzům Podle Ministerstva zemědělství ČR se celosvětově vyprodukuje více než jeden milion tun králičího masa, přičemž to jsou odhady velmi střízlivé, protože se stavy domácích chovů velmi špatně odhadují. Nejvíce králičího masa spotřebovávají Italové, kteří ho mají ročně na talíři pět kilo, 4, 3 kg králičího masa snědí na Maltě a 2, 9 kg ve Francii. Česká republika si drží vyš ší průměr s 2, 8 kilogramy. CREA: CIWF Ukázka z materiálů, které načila organizace CIWF v České republice Králíci nám chutnají, už ale nemáme příliš jasnou představu o tom, jak dlouho a kde si svůj život odžívají. "Z průzkumu provedeného  britskou agenturou YouGov u tisícovky českých občanů začátkem letošního října vyplývá, že 85 % dotázaných Čechů neví, že v klecích  se nejčastěji chovají králíci. 76 % Čechů si myslí, že to jsou kuřata," cituje Romana Šonková z průzkumu. Králíky za klecově chovaná  zvířata označilo jen patnáct procent lidí, prasata čtyři procenta lidí a jedno procento respondentů uvedlo krávy a kačeny. Škoda, že se průzkum respondentů nezaměřil i otázku o průměrné délce života králíka z intenzivního chovu. Asi málokdo by odpověděl: "Osmdesát  dní". Máme bio nebo nebio To, že maso z velkochovu a z volného výběhu chutná jinak, ví dobří resturatéři i každý, kdo si jednou u řezníka připlatil. Jenže proč  připlácet například za značku bio, když bychom mohli mít maso od šťastných zvířat, ale bez štemplu, tím pádem levnější? "U nás se  bohužel příliš nerozvíjí segment tzv. volného chovu (free-range), protože chovatel, který má pastviny či výběhy, si nechá chov  certifikovat jako bio. Přestože je za tím více papírování, vyplatí se mu to, protože následně dostane větší dotace. Bohužel se to na trhu projevuje propastnými rozdíly v cenách. Máme ty nejlevnější potraviny, vyprodukované průmyslově intenzivními chovy, nebo bio. Mezi  tím už není nic, což je škoda," říká Romana Šonková a dodává: "Kdyby lidé věděli, v jakých podmínkách žijí zvířata z velkochovů, asi by i v obchodech vybírali jinak." A abychom se to dozvěděli, vyrazil investigativní tým CIWF do šestnácti velkochovů na Kypru, Řecku, Itálii, Polsku a České republice.  Zcela legálně tam pořídili video záznamy poměrně tristních podmínek, ve kterých ušáci žijí. "Nejhorší podmínky přitom panovaly v chovu, který náš tým našel v České republice. Pod řadami klecí ve zchátralém stavení, které připomínalo středověkou kobku, se vršily obrovské  zapáchající hromady výkalů. Ačkoli zákon na ochranu zvířat bohužel nezakazuje chovat králíky v holých klecích, zdejší podmínky  rozhodně v souladu s platnými zákony nebyly," říká zástupce CIWF. "Chov králíků se řídí zákonem na ochranu zvířat a zákonem o  veterinární péči, ale žádná speciální legislativa tento chov neupravuje," dodává Petr Pejchal se Státní veterinární správy. Změnit se to ale může, stejně jako u nosnic, zákonem. Předvojem je aktuálně petice za konec klecových chovů králíků. Týraný pejsek vadí, ale prase ne? "Nedávno se spustila velká kampaň proti množírnám psů, se kterou já sama, jako pejskař, velmi sympatizuji. Lze tu ale jasně spatřovat propastný rozdíl mezi tím, jak vnímáme domácí mazlíčky a jak hospodářská zvířata. Přitom to, co se děje v nelegálních množírnách psů, se běžně děje ve velkochovech hospodářských zvířat, a to legálně. Domácí mazlíčci v nás však vyvolávají mnohem větší soucit než  stejně citlivá a inteligentní zvířata chovaná na maso, mléko a vejce. Naše organizace není tak radikální, aby někoho nutila přestat jíst  maso, k tomu musí každý dospět sám. Chceme ale, aby se všichni lidé více zamýšleli nad tím, odkud pochází jejich potraviny, a žádali  poctivé označování, aby se mohli rozhodnout, jaký způsob chovu zvířat svým nákupem podpoří. Aby dali přednost kvalitě před kvantitou," uzavírá Romana Šonková. URL| http://www.vitalia.cz/clanky/nejcasteji-klecove-chovane-zvire-neni-kure/ Zpracovatel: Anopress IT a.s.

Zpracovatel: Anopress IT a.s. « zpět na obsah  

4. Český úspěch v reprodukční biologii   Skóre: Název: Zdroj: Datum:

0.80

Str.:

15 1

Číslo: Rubrika: Autor:

Český úspěch v reprodukční biologii Medical Tribune 27.01.2015

Sešit B

Odkaz:

Irena Vítková http://www.medical-tribune.cz

ISSN: Jazyk:

1214-8911 cz

Oblast: Časopisy - oborové tituly Zkratka CO oblasti: Zkratka zdroje: COLY Identifikace: ProfilID:

COLY20150127010018 aktuální články

Datum importu:

05.02.2015 09:05

Klíčová slova:

Výzkumného, ústavu, živočišné, výroby

Profesionální biologové i "obyčejní" čtenáři, které zajímají populárně-naučná témata z oboru biologie, nemohli přehlédnout zveřejnění  zprávy, že Mgr. Helena Fulková, Ph. D., z Výzkumného ústavu živočišné výroby v Praze údajně jako první česká vědkyně naklonovala myši. Z pokusů, které prováděla, se narodilo šest mláďat, z nichž většina žije. Úspěchu dosáhla v Japonsku, které je považováno za  zemi patřící k těm na vrcholu v reprodukční biologii. Poznatky Mgr. Fulkové by v budoucnu mohly sloužit při záchraně ohrožených druhů  zvířat. Úspěšnost metody, kterou Helena Fulková při klonování použila, je podle jejích slov srovnatelná se zatím nejlepšími výsledky  dosaženými ve světě. Klonování myší patří v oboru k tomu nejsložitějšímu, na celém světě se nenajde ani deset zemí, kde se to vědcům podařilo. Kdo se o téma klonování trochu zajímá, nejspíš ví, že z reprodukčního klonování vzniká nový jedinec, zatímco při terapeutickém se vědci snaží získat buňky, s jejichž pomocí by bylo možné léčit choroby. A jak tuto zprávu komentuje doc. Mgr. Petr Svoboda, Ph. D., z Ústavu molekulární genetiky AV ČR, který se studiem kmenových buněk zabývá a který mj. v loňském roce získal Cenu Neuron za přínos světové vědě v oboru medicína za článek, jenž vyšel v prestižním  vědeckém časopisu Cell? "Reprodukční klonování je pro základní výzkum významná metoda, protože přináší spoustu unikátních dat o fungování genetické  informace ve vývoji organismu. Pro mě je stále fascinující, že je vůbec technicky proveditelné ‚restartovat‘ genetickou informaci uloženou v tělní buňce. Naklonování ovce Dolly v roce 1996 zásadně změnilo představu o využívání genetické informace. Téměř všechny typy tělních buněk nesou kompletní genetickou informaci, ale liší se v tom, jaké části genetické informace využívají. Existuje klasický model  omezování vývojového potenciálu během embryonálního vývoje, kdy tělní buňka získává svou specializaci a ztrácí vývojový potenciál.  Otázka byla, nakolik nezvratný tento proces je. Dnes již učebnicové experimenty Johna Gurdona na obojživelnících (Nobelova cena za  medicínu 2012) sice ukazovaly, že ztráta vývojového potenciálu tělních buněk nemusí být absolutní. Ohledně savců, jejichž embryonální  vývoj je komplikovanější mj. kvůli nitroděložnímu vývoji, ale panovala silná skepse, zda jádro normální tělní buňky lze reprogramovat tak, aby znovu nastartovalo embryonální vývoj. Proto ovce Dolly představovala takový průlom – byla přímým důkazem, že to možné je  (i když u ovce Dolly nebylo zřejmé, z jakého buněčného typu byla vlastně naklonovaná). Pro laiky je možná trochu překvapivé, že prvním klonovaným organismem nebyla laboratorní myš, která je nejčastějším zvířecím  modelem. To bylo způsobeno dvěma faktory – jednak manipulace s vajíčky a embryi hospodářských zvířat byly technicky na srovnatelné  úrovni, jednak je naklonování myši těžší, což je dáno parametry vývoje časného myšího embrya a způsobem, jak se klonování pomocí  přenosu somatického jádra provádí. Prakticky jde o to, že genetická informace vajíčka se nejdřív nahradí jádrem somatické (tělní) buňky. Faktory z cytoplazmy vajíčka pak proniknou do jádra a ‚resetují‘ jeho genetickou informaci. Tenhle proces se uskuteční správně jen v relativně malém počtu případů; z jiných experimentů víme, že účinnost tohoto ‚resetování‘ roste s časem a počtem buněčných dělení.  Jedním z problémů myšího modelu ale je, že aktivace DNA po oplození probíhá velmi rychle a na celý proces přeprogramování je málo  času. Výzkum reprodukčního klonování z řady důvodů pokračuje. Jedním z důvodů je, že vývoj naklonovaného embrya a zdravotní stav  dospělého jedince poskytují naprosto unikátní model geneticky identických organismů, jenž umožňuje poodhalit přenos a uchování  informací, které obsahují jádra různých tělních buněk, ale NEJSOU uložené v DNA. Takové informace se nazývají epigenetické a mohou  například ovlivňovat nastavení metabolismu, aktivitu endogenních retrovirů, které jsou skryté v DNA, a řadu dalších procesů. Z výše uvedeného by se mohlo zdát, že reprodukční klonování je už vlastně rutina, podobně jako mikromanipulační metody využívané  při in vitro fertilizaci. To v žádném případě není pravda. Výsledky Heleny Fulkové jsou úžasné. Porovnání běžné mikromanipulace vajíček, která se provádí na řadě pracovišť v ČR, a kompletního provedení reprodukčního klonování jedním člověkem je podobné jako  porovnávat civilní létání na vnitrostátní lince a vrcholnou akrobacii v nadzvukové stíhačce. Svými výsledky Helena Fulková dokázala, že patří k absolutní světové špičce, a pro českou vědu bude mimořádně přínosné, když se jí podaří zúročit svoje zkušenosti i v ČR. Smekám, hluboce se ukláním a těším se na její další výsledky." Zpracovatel: Anopress IT a.s. « zpět na obsah  

5. Rozhovor s Helenou Fulkovou   Skóre: Název: Zdroj: Datum:

1.00 Rozhovor s Helenou Fulkovou

Relace:

Host Radiožurnálu

Radiožurnál 27.01.2015

Datum:

27.01.2015

Relace: Pořadí:

Host Radiožurnálu 1

Moderátor: Hosté: Jazyk: Oblast:

Lucie VÝBORNÁ Helena FULKOVÁ cz Rozhlas

Zkratka RO oblasti: Zkratka zdroje: ROR1 Identifikace: Rozsah:

ROR120150127020000 00:50:03

Čas vysílání: ProfilID:

10:06:00 aktuální články

Datum importu:

05.02.2015 09:05

Klíčová slova:

Výzkumného (44), ústavu (44), živočišné (44), výroby (44)

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka: Je 6 minut po 10. hodině. Se mnou ve studiu sedí mladá žena. Kdybyste ji potkali na ulici, tak asi potkáte takovou roztomilou blondýnku  s batůžkem a řeknete si studentka. Omyl. Bioložka z oddělení biologie reprodukce Výzkumného ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi Helena Fulková je ve studiu. Dobrý den. Helena FULKOVÁ, bioložka z oddělení biologie reprodukce Výzkumného ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi: Dobrý den a děkuji za pozvání. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka: Vám se povedlo v Japonsku naklonovat myšky. Myš není jednoduchý tvor na klonování. Jste vlastně první česká vědkyně, která něco takového dokázala. My se o podstatě toho, co jste udělala, budeme ještě bavit, ale řekněte mi, pojmenovala jste si je? Helena FULKOVÁ, bioložka z oddělení biologie reprodukce Výzkumného ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi: Samozřejmě. Ve chvíli, kdy vlastně vložíte tolik energie do toho, aby se vám narodilo nějaké zvíře, tak a priori to berete potom jako mazlíčka, takže jsou to moje zlatíčka. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka: Jak se jmenují? Helena FULKOVÁ, bioložka z oddělení biologie reprodukce Výzkumného ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi: Jmenují se, první tedy se jmenuje Monroe ... Lucie VÝBORNÁ, moderátorka: Jako podle Marilyn Monroe? Helena FULKOVÁ, bioložka z oddělení biologie reprodukce Výzkumného ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi: Podle Marilyn Monroe. K tomu se váže taková, takový příběh, že jo, jak jsme na tohle to jméno vlastně přišli. V dalším kole se narodilo 5  klonovaných myší. Ty se jmenovaly Marilyn, Mia, Gia a Vaia. A poslední klon, který se narodil, tak tu jsem pojmenovala Yoko podle naší  paní sekretářky, která mi ve všem pomáhala. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka: No vy jste tady, to znamená, vaši chráněnci jsou v Japonsku. Helena FULKOVÁ, bioložka z oddělení biologie reprodukce Výzkumného ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi: Je to tak. Bohužel z hlediska veterinárních zákonů je transport zvířat velice náročný, takže jsme se rozhodli, že je tam necháme, a já je  na dálku kontroluji a ... Lucie VÝBORNÁ, moderátorka: To jsem se právě chtěla zeptat. Když už má člověk mazlíčka a nemá ho u sebe, tak jak často kontrolujete, jak se vaši svěřenci mají? I z  vědeckého hlediska samozřejmě. Helena FULKOVÁ, bioložka z oddělení biologie reprodukce Výzkumného ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi: Já předtím, než jsem odjela, tak jsem rozdala úkoly kolegům a teď jenom čekám na ty zprávy, na ten feedback, co se tam děje. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka: No a teď tedy ještě, abychom to dovysvětlily, proč se Marilyn jmenuje Marilyn? Helena FULKOVÁ, bioložka z oddělení biologie reprodukce Výzkumného ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi: V podstatě tam byla ta návaznost na látku, kterou my jsme používali k anestezii, což byl Nembutal. Touto látkou se údajně Marilyn Monroe předávkovala a my, když jsme vlastně dělali první operace, když se přenášela embrya, tak já jsem říkala kolegovi, který mi  pomáhal, říkala jsem mu: "Nepředávkuj mi ji, ať nedopadne jako Marilyn Monroe." A on na mě tak koukal a já jsem říkala: "No, Marilyn  Monroe, ta se předávkovala Nembutalem." A od té doby jsme vlastně těm myším začali říkat Monroe. A když se mi narodila ta první, tak  samozřejmě prostě se musela jmenovat Monroe. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka: První česká vědkyně, které se podařilo naklonovat myši, Helena Fulková, bioložka, ve studiu Radiožurnálu. Ptát se jí můžete na www.radiozurnal.cz. Vaše otázky položíme v druhé části našeho rozhovoru. Jak obtížné je naklonovat zrovna myš ve srovnání s jinými  druhy, i o tom bude řeč za pár minut. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka: Posloucháte dopolední Radiožurnál. Bioložka Helena Fulková, mimochodem už 3. generace vědců ve své rodině, k tomu se v rozhovoru taky ještě dostaneme, je dnes hostem. Jestli jsem dobře pochopila vaši práci, tak vy se zabýváte vlastně přeprogramováváním buněk. Tedy přenosem jader, který asi začíná stejně jako klonování, ale potom k tomu narození klonu už byste neměli pokračovat. To znamená, že ty myšky, o kterých jsme mluvili, vznikly jako vedlejší produkt?

taky ještě dostaneme, je dnes hostem. Jestli jsem dobře pochopila vaši práci, tak vy se zabýváte vlastně přeprogramováváním buněk. Tedy přenosem jader, který asi začíná stejně jako klonování, ale potom k tomu narození klonu už byste neměli pokračovat. To znamená, že ty myšky, o kterých jsme mluvili, vznikly jako vedlejší produkt? Helena FULKOVÁ, bioložka z oddělení biologie reprodukce Výzkumného ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi: Ono je to trošku složitější. V podstatě tady je takové, takové, abych tak řekla, rozlišení 2 pojmů, což je přenos jader a klonování. Ve  skutečnosti v odborné literatuře víceméně tyto 2 pojmy úplně splývají. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka: Splývají, hm. Helena FULKOVÁ, bioložka z oddělení biologie reprodukce Výzkumného ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi: Takže ať už děláte vlastně cokoli, tak začínáte procesem přenosem jader a pak akorát záleží na tom, jestli to chcete dotáhnout až do živého zvířete, anebo jestli se právě chcete zastavit někde na úrovni kmenových buněk. A to je víceméně jenom ten rozdíl. Když  napíšete do článku buď tedy klonování, nebo přenos jader, tak odborná veřejnost to víceméně bere, bere tak nějak jako synonymum. I když ten přenos jader je trošku širší pojem, protože víceméně můžete přenášet jakékoli jádro úplně kamkoli. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka: Mě by zajímalo, kdybyste nám teď dokázala laicky vysvětlit, jak se vlastně přenos toho jádra buňky dělá? Helena FULKOVÁ, bioložka z oddělení biologie reprodukce Výzkumného ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi: No, začínáme, nebo výchozím materiálem jsou samozřejmě vejce, ovocity a somatické buňky nebo tělní buňky, abych použila český  termín. A toto je náš výchozí materiál. My vlastně v první fázi potřebujeme odstranit genetickou informaci z ovocitů, to znamená, že odsuď my potřebujeme vyjmout chromozomy a naopak místo tohoto materiálu dovnitř přeneseme jádro tělní buňky. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka: Když vím, jak je to všechno malé, tak jakými nástroji se to provádí, nebo co vlastně máte k dispozici, abyste tuhle operaci dokázali  zvládnout? Helena FULKOVÁ, bioložka z oddělení biologie reprodukce Výzkumného ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi: Samozřejmě ten materiál se začíná izolovat, nebo získáváme ho tedy pod lupou, což je víceméně mikroskop, ale má to menší zvětšení. A  ta druhá fáze, ten vlastně přenos jader se potom samozřejmě dělá na takzvaném mikromanipulátoru pod mikroskopem, protože samozřejmě dokážete si asi představit, že kdybysme to dělali ručně, tak přece jenom ničí ruka není tak stabilní, aby tohle to dokázala.  Takže vlastně na tom mikroskopu máte namontovaný celý systém hydraulický a joystickem ovládáte injekční pipety, pomocí kterých  dokážete vlastně vpravit to jádro dovnitř. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka: Takže vy tam vlastně hrajete takovou počítačovou hru, když to hodně zjednoduším, omlouvám se za to. Helena FULKOVÁ, bioložka z oddělení biologie reprodukce Výzkumného ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi: Ano, ano, je to v podstatě taková počítačová hra, kdy potřebujete koordinovat na každé straně jeden joystick. Dále potřebujete koordinovat vlastně tlak a ještě je tam nožní pedál, který právě umožní to, že vůbec můžete injekovat to jádro. Takže je to, je to taková, jak bych to přirovnala ... No zkrátka a dobře, ruce, nohy, všechno používáte. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka: Hlava do toho, oči, všechno. To je docela náročná disciplina. Helena FULKOVÁ, bioložka z oddělení biologie reprodukce Výzkumného ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi: Ano, ano. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka: To se všechno děje v jednu chvíli tak zhruba? Helena FULKOVÁ, bioložka z oddělení biologie reprodukce Výzkumného ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi: Je to zhruba v jednu chvíli, no. Je to poměrně náročné. Já si myslím, že samozřejmě potřebujete dobrou koordinaci na tohle to, ale předpokládám, že lidi, který právě hrajou počítačové hry, tak určitě by si s tím poradili. Ale ... Lucie VÝBORNÁ, moderátorka: Chybí ta věda trošku ale. Helena FULKOVÁ, bioložka z oddělení biologie reprodukce Výzkumného ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi: Chybí tam trošku ta věda a na druhou stranu potřebujete nějakým stylem možná mít i určitý dar, abyste věci viděla. Tohle to bylo strašně zajímavé, protože mně, v určitou chvíli mně to přišlo celkem jednoduché. Jsem si říkala aha, tak tady vidím chromozomy, teď je vyndám, to bude dobrý. A měla jsem tam k sobě studentku, která měla taky tu ambici, že by tohle to chtěla dělat, a ta zkrátka a dobře, ať dělala, co dělala, tak ta ty chromozomy neviděla. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka: To říká váš tatínek Josef Fulka, který vlastně je už 2., 2. generace vědců ve vaší rodině, který právě říkal, že důležité je ty věci vidět. To znamená, vy jste to možná, to vidění, zdědila po tatínkovi. Helena FULKOVÁ, bioložka z oddělení biologie reprodukce Výzkumného ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi: Je to, je to možné. Samozřejmě potom vždycky je to taky trošku o tom, že každý mikroskop je do určité míry specifický a musíte si na  to tak trošku zvyknout. A potom samozřejmě najdete různé fíglíky, tak abyste viděla úplně přesně to, co potřebujete vidět. A nakonec co já jsem zjistila, že se vlastně dostanete do fáze, kdy už ty věci ani nevidíte, ale jenom tak nějak tušíte, že zrovna jsou tam, kde mají  být. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka: Jak dlouho takový přenos jádra trvá? Helena FULKOVÁ, bioložka z oddělení biologie reprodukce Výzkumného ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi: Záleží to, kolik toho potřebujete vyprodukovat. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka: Na jednu myš?

Na jednu myš? Helena FULKOVÁ, bioložka z oddělení biologie reprodukce Výzkumného ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi: Na jednu myš, na jednu myš toho vlastně není až tak moc, nicméně ten celý, celý pokus, který my jsme prováděli a který ještě v současné době neustále běží, tak ten také zahrnoval vlastně sběr vzorků pro další analýzy. A tam teda šla ta klonovaná embrya do  stovek a to vám mohu říct, že to je na dlouho, no. Není to úplně jednoduché, tohle to. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka: Bioložka a vědkyně Helena Fulková dnes hostem dopoledního Radiožurnálu. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka: Bioložka a vědkyně Helena Fulková je prvním českým vědcem, kterému se podařilo naklonovat myši. A když jsem se tak dívala, co  všechno už vědci naklonovali, tak jsem pochopila, že myš docela vzdoruje ve srovnání s těmi jednotlivými druhy. Proč to je tak složité  zrovna u nich? Helena FULKOVÁ, bioložka z oddělení biologie reprodukce Výzkumného ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi: Je to tak. Myš skutečně velmi vzdoruje, ačkoli je to velmi běžný organismus, který používáme v laboratoři. Ale z nějakého důvodu jsou tam prostě technické zádrhele. A ten hlavní zlom, který umožnil tuto práci nebo naklonování myší, tak to byl vynález takzvaného Piezo  Injektoru, což je právě součást toho manipulátoru. Je to v podstatě zařízení, které má v sobě Piezo krystal, který dokáže měnit elektrickou energii na pulsy a právě díky tomu my jsme schopni jednak dostat se přes takzvanou zonu pellucidu, což je glykoproteinový  obal na povrchu vejce. Je to v podstatě taková jakoby želatinová část. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka: Slupka. Helena FULKOVÁ, bioložka z oddělení biologie reprodukce Výzkumného ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi: Ano, slupka. A následně jsme pomocí tohoto Piezo Injektoru schopni prolomit tu cytoplasmatickou membránu tak, abysme mohli  injekovat to jádro somatické buňky přímo do toho vejce. A k tomu je právě ten nožní pedál, že bez toho by to vůbec nešlo. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka: Takže kdybyste neměli tenhle přístroj, tak s tou myší to bude složité. Klonovalo se už kde co. Co je třeba jednoduš ší organismus na  klonování? O tom, co je složitější, to už víme, kromě myši bude jistě ještě nějaký další druh, který statečně vzdoruje. Helena FULKOVÁ, bioložka z oddělení biologie reprodukce Výzkumného ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi: Jako takový nejlepší model nebo nejlepší organismus, který jde klonovat poměrně snadno, tak se uvádí skot, kde je ta úspěšnost až  neuvěřitelných 20%. Nicméně žádný jiný druh takhle vysokou úspěšnost nemá. A samozřejmě nikdo nevíme, proč tomu úplně tak je. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka: A ani váš tatínek to neví? Já jsem se o něm dočetla, že v Itálii pracoval ve skupině, která vlastně vytvořila mezidruhový klon muflona a  ovce. Helena FULKOVÁ, bioložka z oddělení biologie reprodukce Výzkumného ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi: No, já si myslím, že kdyby to otec věděl, tak asi pravděpodobně dostane Nobelovu cenu nebo tak něco. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka: Tak ne že bychom mu jí nepřáli, vám samozřejmě také. V poslední době klonování jako téma z médií, mám pocit, trošičku vymizelo, ale to neznamená, že se v laboratořích pilně nepracuje. Na čem se teď vlastně pracuje po celém světě? Helena FULKOVÁ, bioložka z oddělení biologie reprodukce Výzkumného ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi: Tohle je trošku složitá otázka. Samozřejmě v současné době v médiích to tak úplně není vidět, nicméně my vlastně jako vědci sami pořádně nevíme, co se tam děje, jo, a proč je to možné, jak to, že to funguje, jak to, že některé druhy jsou veleúspěšné, některé  druhy víceméně vzdorují. Takže samozřejmě veškerá ta komunita vědecká, která se zabývá klonováním, tak neustále pracujeme na tom,  abysme pochopili ty procesy, které právě nastávají při tom přenosu jader. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka: To znamená, že vás asi rozčilí, když se někde spekuluje o klonování člověka, protože to je budoucnost, vlastně se současným  pochopením těch procesů, ještě velmi vzdálená. Helena FULKOVÁ, bioložka z oddělení biologie reprodukce Výzkumného ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi: Samozřejmě a nemluvě tedy o tom, že k tomu se váže i spousta etických otázek, ale tohle to ... Vždycky tahle otázka přijde. A já si  myslím, že lidi vždycky mají tendenci na všem vidět to nejhorší, jo. Vždycky vymyslí úplně to největší scifi, které může být, aniž by si uvědomovali vlastně, jaká je ta realita. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka: Tak protože tu realitu neznají třeba tak dobře jako vy. Jaký je rozdíl mezi terapeutickým a reprodukčním klonováním? Helena FULKOVÁ, bioložka z oddělení biologie reprodukce Výzkumného ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi: Rozdíl je právě v tom, o čem jsme se vlastně bavili, a to je ten, že víceméně začínáte úplně stejně. Začínáte tím přenosem jader a začínáte časným vývojem embrya. A pak vlastně záleží pouze na tom, jestli chcete dotáhnout celý proces až do narození jedince, což je takzvané reprodukční klonování, anebo jestli vám stačí zastavit celý proces na úrovni blastocysty, což je stádium embrya, kdy se  normálně to embryo uhnízdí v děloze. Ale v tomhle případě my vlastně z tohoto embrya můžeme vyizolovat takzvané embryonální  kmenové buňky. A to je svým způsobem ten krok, kdy vy končíte při terapeutickém klonování. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka: Kmenové buňky v medicíně, to je něco jako živá voda v pohádkách. Mají kouzelnou moc, dokážou proměnit na vlastně kterýkoli nebo  dokáží se proměnit na kterýkoli z 230 typů buněk lidského těla. Ale jak je přesvědčit, aby se změnily právě v ten konkrétní typ? Jak to  udělat, aby třeba na místo buňky srdečního svalu nevznikla jenom červená krvinka? Helena FULKOVÁ, bioložka z oddělení biologie reprodukce Výzkumného ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi: To je těžké samozřejmě, nicméně tohle to je trošku jiná oblast. Každopádně my víme, že během vývoje v embryích jsou samozřejmě  určité signály nebo ty buňky dostávají určité signály. A pokud my zase budeme znát ty signály, které oni dostávají, tak je můžeme právě využít k tomu, abysme ty buňky trošku přesvědčili, že se mají měnit na určitý typ. Ale samozřejmě jak jste říkala, těch různých  druhů buněk je spousta a samozřejmě my v současné době neznáme všechny faktory, které se podílejí na tom rozhodování, co ta  kmenová buňka vlastně následně udělá.

kmenová buňka vlastně následně udělá. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka: Někde se to daří, někde méně. Helena Fulková, bioložka, dnes hostem dopoledního Radiožurnálu. Náš rozhovor bude pokračovat po půl jedenácté. A přidám vaše otázky. Posíláte nám je na www.radiozurnal.cz. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka: A v dopoledním Radiožurnálu se ptáte bioložky Heleny Fulkové, proč experiment s klonováním myších mláďat probíhal právě v Japonsku, jestli tam mají třeba lepší podmínky, než mají vědci tady v České republice. Samozřejmě ptáte se i na etickou stránku klonování. Helena  Fulková bude odpovídat v následujících minutách našeho rozhovoru. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka: Bioložky Heleny Fulkové se ptáte v dopoledním Radiožurnálu. Vláďa z Českého ráje píše: "Jsou naklonovaná zvířata schopna se dále  rozmnožovat? A jak je to s délkou jejich života?" Helena FULKOVÁ, bioložka z oddělení biologie reprodukce Výzkumného ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi: To, jestli vlastně jsou ta klonovaná zvířata schopna předávat dál svou genetickou informaci, tak to je takový úplně klasický pokus, který  se provádí vždy. A já osobně si nevybavuji případ, kdy by tomu tak nebylo. Kdyby zkrátka a dobře to zvíře nebylo schopné mít vlastně  potomky. Ohledně délky jejich života my v současné době víme, že ta délka života je prakticky stejná jako u neklonovaných zvířat. Původně samozřejmě byly podobné spekulace v případě Dolly, která zemřela poněkud dříve, tedy než je u ovcí běžné, a samozřejmě se spekulovalo o tom, že je to právě díky klonování. Tím, že ona byla vyprodukovaná z buňky již dospělé ovce, nicméně žádné tyto  spekulace se vlastně nepotvrdily. A zrovna u těch myší my víme, že klonovat se dá po mnoho, mnoho generací a ty myši žijí neustále  stejně dlouho jako normální neklonované myši. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka: Lenka Stará z Poličky se ptá, kolik asi stojí naklonování myších mláďat a proč vlastně tenhle experiment probíhal právě v Japonsku. A je tady obdobná otázka: "Proč Japonsko? Proč ne my nemáme tak dobré laboratoře?" Helena FULKOVÁ, bioložka z oddělení biologie reprodukce Výzkumného ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi: Já bych začala tedy tím, proč v Japonsku. Je to vlastně trošku zvláštní, protože já bych řekla, že z mého pohledu naše vybavení v  laboratoři je lepší než to, na čem jsem tam dělala. A tam skutečně ten mikromanipulátor byl takový starý, rozhrkaný a mikroskop taky  nebyl úplně nejnovější model. Ale co mně umožnilo to, abych vlastně tenhle ten pokus provedla, tak to bylo to veliké zázemí. A ta velká  lidská síla, která tam byla v té laboratoři. Takže musíte si představit, že když provádíte takto náročný pokus, tak musíte koordinovat  vlastně strašnou spoustu věcí. A děláte se zvířaty a zkrátka a dobře ta zvířata se nechovají vždy tak, jak vy chcete. Takže může se vám  stát, že v určitých chvílích vám vlastně vypadne jakoby nějaký krok. Například když potřebujete náhradní matky pro ty klony, tak vy  samozřejmě začínáte s připouštěním myší víceméně s měsíčním předstihem a zkrátka a dobře někdy se ani těm myším nechce. Takže potom vlastně zjistíte, že takzvaně ty vaše březí samice vůbec nejsou březí. A tohle byla strašná výhoda, že okolo mě bylo spoustu studentů, byla tam spousta dalších vědců. Takže neustále paralelně běžely další pokusy a když mně se tedy, nedej bože, stala nějaká  takováhle, řekněme, nehoda, tak vždycky jsem měla na koho se obrátit a vždycky jsem mohla někoho požádat o pomoc. A samozřejmě  ty lidi mi vycházeli vstříc, protože přece jenom to klonování, tak to je takový, bych řekla, top těch pokusů, které můžete provádět. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka: Takže byli rádi, že vám mohou pomoci. Helena FULKOVÁ, bioložka z oddělení biologie reprodukce Výzkumného ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi: Přesně tak, byli strašně rádi. A vždycky jsme nějak vymysleli nějaké náhradní řešení. A co se ceny týče, tak ve skutečnosti náklady na  materiál nejsou až tak veliké, pokud tedy samozřejmě nepočítáme tu odbornou pracovní sílu. A to si myslím, že to by byla asi vlastně ta největší položka. Zkrátka a dobře zaplatit toho člověka, který to udělá. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka: Heleno, pojďte vysvětlit posluchačům, k čemu, vlastně k čemu směřujete právě tímhle pokusem nebo tím, co teď děláte? Helena FULKOVÁ, bioložka z oddělení biologie reprodukce Výzkumného ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi: Ten pokus, tak jak jsme ho navrhli, je vlastně velice rozsáhlý. Samozřejmě my se bavíme o klonovaných myších, což je taková ta  nejviditelnější část celého toho pokusu a celého toho procesu. A samozřejmě je to také přitažlivé pro noviny a pro novináře obecně. Nicméně důvod, proč my jsme dělali celý ten pokus, je daleko složitější a my vlastně nemáme tedy v současné době ještě všechna data a nevíme úplně přesně, co z toho dostaneme. Ale ten, ta hlavní motivace byla samozřejmě ta, abysme lépe pochopili ten proces  reprogramování a případně mohli ty poznatky využít i v jiných disciplinách. A druhá velmi důležitá část byla ta, že my vlastně v současné  době o časných embryích jako takových víme strašně málo. Vůbec nemáme zmapované určité procesy, které tam probíhají po oplození.  A ve chvíli, kdy my můžeme vytvořit nějaký umělý systém, který v určitém procentu selhává, tak my potom můžeme právě tento vzorek vztáhnout k přirozenému stavu a tím my vlastně získáváme nejvíce informací. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka: Posloucháte dopolední Radiožurnál. Já teď čtu dotazy na Hosta Radiožurnálu, na bioložku Helenu Fulkovou. A zažívám něco, na co vy jste asi ve své práci zvyklá. Je tady půlka lidí, které váš výzkum zajímá, a z otázky druhé půlky lidí mám pocit, že tady se mnou sedí  satan ve studiu, omlouvám se za to. Budu citovat pana Hýlu z Vlašimi, který píše: "Vznik živé buňky je pro všechny vědce tajemstvím a  nikdo zatím jedinou živou buňku z anorganické hmoty nevytvořil. Je to velké tajemství, posvátnost života. Není klonování pouze  vyjádřením jakési vědecké pýchy a reakcí na tento fakt?" Helena FULKOVÁ, bioložka z oddělení biologie reprodukce Výzkumného ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi: Já bych řekla, že samozřejmě ne. Já si myslím, že právě ve chvíli, kdy se pohybujete v této oblasti a uvědomujete si, kolik toho vlastně  nevíte a čemu všemu nerozumíte, tak určitě neznám nikoho, kdo by si říkal ježiš jako já jsem tak dobrej, teď jsem stvořil prostě nový  zvíře. Spíš je to o tom, že vědci, kteří se zabývají touto oblastí, většinou do těch pokusů jdou s velikou pokorou. A právě proto, že si uvědomujete, že to není jednoduché, že tomu nerozumíte ve skutečnosti, ale na druhou stranu samozřejmě naším primárním cílem je  získat nějak ty informace. Abysme případně mohli pomoct nějakým stylem, ať už jsou to ty buněčné terapie, nebo i jiné oblasti vědy. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka: Já si myslím, že lidi hodně dráždí zásahy do "živých" embryí. Dokážete třeba tuhle část práce svojí nějak vysvětlit? Helena FULKOVÁ, bioložka z oddělení biologie reprodukce Výzkumného ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi: To je trošku otázka. Já samozřejmě se nevěnuji práci s lidskými embryi, i když tedy musím přiznat, že mám také článek, kde byla  použita lidská embrya. Nicméně z mého pohledu já to vnímám tak, že ve chvíli, kdy pár se rozhodne třeba podstoupit asistovanou reprodukci a dávám následně svolení k tomu, abyste ta přebytečná embrya využili v pokusu nebo využili pro to, abyste naopak třeba mohli pomoct dalším lidem, tak já osobně v tom nevidím nic špatného. Musíme si uvědomit, že embryo jako takové v té první fázi je  pouze shluk buněk, který sám o sobě se nikdy vyvíjet nebude, pokud nemá k sobě tu matku, která ho bude chtít, která si nechá toto 

mohli pomoct dalším lidem, tak já osobně v tom nevidím nic špatného. Musíme si uvědomit, že embryo jako takové v té první fázi je  pouze shluk buněk, který sám o sobě se nikdy vyvíjet nebude, pokud nemá k sobě tu matku, která ho bude chtít, která si nechá toto  embryo přenést do dělohy a která vlastně případně tedy ten nový život donosí. To embryo samo o sobě nemá tuto schopnost. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka: Já teď udělám jeden prudký přeskok od bioetiky zpátky do Japonska. Já jsem si od vás přečetla, že jste si jela vlastně do Tokia odpočinout. Já se přiznám, že to město docela znám, tak jsem se dost smála. Naplnila ta vaše vědecká, téměř roční, cesta ten účel? Nebo jak jste si představovala odpočinek v přelidněném Tokiu? Helena FULKOVÁ, bioložka z oddělení biologie reprodukce Výzkumného ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi: Já musím říct, že Tokio bylo naprosto fantastické. A on ten můj odpočinek, vlastně já teda říkám, že jo, odpočinek, ale ve skutečnosti to znamenalo, že jsem se chtěla zase do určité míry soustředit trošku víc na vlastní práci a trošku zapomenout na věci okolo. Ať už to byly různé administrativní zátěže, nebo jednání vlastně s dodavateli, které já jsem musela všechno podstoupit předtím, než jsem jela. A velkou výhodou těchto zahraničních cest je, že pokud takhle odjedete, vy si tam vlastně nebudujete úplně nový život. Vy víte, že to je třeba na dobu určitou, tím pádem u všech věcí začnete trošku rozmýšlet, jestli vám to za to stojí. Například mně se rozbil telefon tam, tak jsem si říkala a potřebuju vlastně nový telefon? Jsem si říkala a vlastně nepotřebuju. A tím pádem vy nevkládáte spoustu energie do  těchhle těch drobností, ať už je to jednání v bance nebo kupování nového telefonu, nebo nechodíte třeba tak často do společnosti, protože máte zase trošku omezenější okruh lidí, se kterými se stýkáte. Takže z hlediska práce je to vždycky paráda takhle odject. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka: Takže člověk má víc času na to, čemu se chce doopravdy věnovat naplno. Helena FULKOVÁ, bioložka z oddělení biologie reprodukce Výzkumného ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi: Ano a samozřejmě máte i čas trochu přemýšlet o životě, máte trochu čas i věnovat se tak jakoby sama sobě, srovnat si věci. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka: A ovlivní člověka nějak to přetechnizované Japonsko a řekněme to přeplněné Tokio? A jestli ano, tak v jakém smyslu? Helena FULKOVÁ, bioložka z oddělení biologie reprodukce Výzkumného ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi: Mně se, mně se tam samozřejmě strašně líbilo, protože ve chvíli, kdy musíte koexistovat se strašnou spoustou lidí na malém prostoru,  tak svým způsobem trošku se naučíte i interagovat s ostatními lidmi. Znamená to třeba, že když jdete v davu, tak se nemůžete zastavit jenom proto, že vy si řeknete ha, tak a teď já se zastavím. Nebo popřípadě když nastupujete do metra, tak vy se nemůžete rvát přes ostatní lidi, protože všichni chtějí v tu chvíli nastoupit. Takže přece jenom ono to člověka trošku naučí snažit se nepřekážet ostatním  lidem a vyjít s nimi co nejlépe, jak to jde. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka: Bioložka Helena Fulková je hostem Radiožurnálu. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka: Eva Chuchlová se ptá dnešního hosta dopoledního Radiožurnálu, vědkyně Heleny Fulkové. "Zajímalo by mě, jestli se vědcům podařilo vypěstovat lidské orgány a jestli už se využívají při léčbě nemocných." Helena FULKOVÁ, bioložka z oddělení biologie reprodukce Výzkumného ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi: Tohle to není úplně moje oblast. Jak už jsem říkala, já se tedy soustřeďuju primárně na zvířata, nicméně celé orgány, pokud vím, tak  úplně udělané nejsou. Samozřejmě jsou třeba, nebo dostali jsme se k tomu, nebo ostatní vědci se dostali k tomu, abych byla přesná,  že dokáží získat ten určitý druh buněk. Nicméně poskládat celý orgán ve 3D struktuře v kultuře, vlastně v laboratoři, je strašlivě těžké.  Pokusy samozřejmě probíhají, používají se k tomu různé gely a různé 3D struktury, které se postupně osazují buňkami, nicméně já si  myslím, že ta cesta je ještě, ještě dlouhá. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka: Vy jste říkala, že vaší doménou jsou primárně zvířata. Mohu vytáhnout zmrzlého mamuta, anebo ho mám nechat v mrazáku? Helena FULKOVÁ, bioložka z oddělení biologie reprodukce Výzkumného ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi: Já si myslím, že mamuta raději necháme v mrazáku. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka: Dobře, tak mamuta necháme v mrazáku. Naďa se ptá na úplně praktické věci. Píše: "Vážená Heleno, vědecká pracovnice jste jistě  výborná, ale co normální praktické věci? Jsou pro vás ty vědecké jednoduš ší?" Helena FULKOVÁ, bioložka z oddělení biologie reprodukce Výzkumného ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi: Já si myslím, že i v normálním životě se jakžtakž vyznám, nicméně abych uvedla svoji slabost, tak to jsou formuláře. Zkrátka a dobře, já  když mám vyplnit formulář ... Lucie VÝBORNÁ, moderátorka: Papíry. Helena FULKOVÁ, bioložka z oddělení biologie reprodukce Výzkumného ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi: ... tak to je nadlidský výkon. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka: No to si tady ale v českých poměrech docela užijete, ne, jako vědkyně? Helena FULKOVÁ, bioložka z oddělení biologie reprodukce Výzkumného ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi: Je to tak, je to tak. Já musím tedy velmi kvitovat s povděkem, že naštěstí spousta formulářů mizí a tím pádem to pro mě přestává být  natolik složité. Ale já si pamatuju, že například když jsem žádala o cestovní pas ještě kdysi dávno, tak jsem formulář vyplňovala na 3x. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka: Asi nejste jediná. Ještě otázka vaší rodiny. Protože vy už jste 3. vlastně vědkyně ve svém oboru. Dědeček Josef Fulka reprodukční  biologii vlastně po 2. světové válce v Československu založil, váš tatínek Josef Fulka mladší v něm pokračoval. Měla vy jste vůbec na výběr? Helena FULKOVÁ, bioložka z oddělení biologie reprodukce Výzkumného ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi: Samozřejmě že jsem měla na výběr. Ale určitě je těžké, když to vidíte kolem sebe a máte to v rodině, tak úplně nepodlehnout tomu ... Nechci říct, že tlaku, to samozřejmě nikdo mě do toho netlačil, ale vy vlastně vidíte, jak zajímavá práce to může být. A já tedy, abych se  taky zase přiznala k další věci, já jsem původně nechtěla dělat to, co dělali oni, vůbec. Ale v prvním ročníku na vysoké škole já jsem měla

Nechci říct, že tlaku, to samozřejmě nikdo mě do toho netlačil, ale vy vlastně vidíte, jak zajímavá práce to může být. A já tedy, abych se  taky zase přiznala k další věci, já jsem původně nechtěla dělat to, co dělali oni, vůbec. Ale v prvním ročníku na vysoké škole já jsem měla možnost vidět přednášku profesora Kishimota a to byl tak fantastický zážitek pro mě, že jsem si říkala tak a tohle přesně chci dělat, tohle to bude moje oblast. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka: Vidíte a já myslela, že to začalo u nějakého prvního nahlédnutí do mikroskopu, kdy člověk nahlédne úplně do jiného vesmíru díky  tatínkovi třeba. Helena FULKOVÁ, bioložka z oddělení biologie reprodukce Výzkumného ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi: Tak trepky jsou určitě zajímavé, to je pravda, nicméně že by mě to úplně nějak oslovilo, to nemůžu říct. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka: Říká bioložka Helena Fulková. Dnes byla hostem dopoledního Radiožurnálu. Tak děkuji za vysvětlení a přeji hodně úspěchů do vaší  práce. A děkuju za váš čas. Helena FULKOVÁ, bioložka z oddělení biologie reprodukce Výzkumného ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi: Také děkuji a na shledanou. Zpracovatel: Anopress IT a.s. « zpět na obsah  

6. Český úspěch v reprodukční biologii   0.80 Skóre: Název: Český úspěch v reprodukční biologii Zdroj: tribune.cz - main page Datum: 27.01.2015 Odkaz: http://www.tribune.cz/clanek/35059 Jazyk: cz Oblast: WWW - Domácí zprávy Zkratka WD oblasti: Zkratka zdroje: WD_D Identifikace: WD_D20150127160031 ProfilID: aktuální články Datum 05.02.2015 09:05 importu: Klíčová slova:

Výzkumného, ústavu, živočišné, výroby

http://www.tribune.cz/clanek/35059 Zpracovatel: Anopress IT a.s. « zpět na obsah  

7. Češka naklonovala myši. Zachrání jednou i ohrožené druhy?   0.80 Skóre: Název: Češka naklonovala myši. Zachrání jednou i ohrožené druhy? Zdroj: bleskove.centrum.cz Datum: 26.01.2015 Odkaz: http://magazin.aktualne.cz/fulkova-pravy-klon-z-akcnich-filmu-nemuze-existovat/r... Jazyk: cz Oblast: WWW - Bulvární zprávy Zkratka WB oblasti: Zkratka zdroje: WB_B Identifikace: WB_B20150126070000 ProfilID: aktuální články Datum 05.02.2015 09:05 importu: Klíčová slova:

Výzkumném, ústavu, živočišné, výroby

http://magazin.aktualne.cz/fulkova-pravy-klon-z-akcnich-filmu-nemuze-existovat/r~a6a86124a18a11e49e4b0025900fea04/ Zpracovatel: Anopress IT a.s. « zpět na obsah  

8. NAKLONOVALA JSEM MYŠI!   Skóre: Název: Zdroj: Datum: Str.:

0.80 NAKLONOVALA JSEM MYŠI! Nedělní Blesk 25.01.2015 36

Datum: Str.:

25.01.2015 36 230933 4 Rozhovor Bohumil Křeček http://www.blesk.cz 1210-8774 cz Časopisy - společnost a životní styl

Náklad: Číslo: Rubrika: Autor: Odkaz: ISSN: Jazyk: Oblast: Zkratka CZ oblasti: Zkratka zdroje: CZNB Identifikace: CZNB20150125010021 ProfilID: aktuální články Datum 05.02.2015 09:05 importu: Klíčová slova:

Výzkumného, ústavu, živočišné, výroby

Vědkyně Helena Fulková (34): Historický úspěch. Fenomenální výkon. Majstrštyk. I tak je komentován počin české vědkyně Heleny Fulkové, která jako první Češka a jedna z mála na celém světě v Japonsku naklonovala myši, kterým mimo jiné dala jména Marilyn a Monroe. K čemu je to dobré? V čem to může pomoci? Co všechno tomu musela obětovat? A jak se vlastně pracuje v Japonsku? - Do Japonska jste odjížděla s cílem naklonovat myši? "To jsem vůbec neměla v plánu. Hlavní motivací bylo změnit prostředí. Potřebovala jsem odjet z Česka, pracovat s jinými lidmi." - Proč? "Věda mě moc baví, raduji se z každého úspěšného pokusu, kdy si říkám: Ježíšmarjá, to je tak pěkný. Ale začala jsem ztrácet motivaci,  byla vyčerpaná." - Z čeho? "Jak přišla finanční krize, klesaly rozpočty, spousta lidí z našeho ústavu odešla a dopadlo to tak, že jsem chodila s poštou, vyřizovala faktury, jednala s dodavateli. Než jsem všechno vyřídila, uběhla půlka dne a na samotnou práci mi zbývalo hrozně málo času. Tak jsem napsala Tokijské univerzitě, jestli bych mohla přijet na stáž." - Proč Japonsko? "Má rozvinutou oblast embryologie a preimplantační embryologie, přičemž preimplantační znamená období před implantací embrya do  dělohy. Japonsko bylo už dříve moje častá cílová destinace. Navíc Tokijská univerzita má výborný program, jak tam dostat lidi ze  zahraničí." - Jak se tam pracuje? "Dlouho. Japonci jsou velmi pracovití. Na univerzitu jsem přicházela mezi sedmou osmou ráno a běžně tam zůstávala deset dvanáct  hodin, někdy i dlouho do noci, a pořád jsem tam k sobě někoho měla. Pokud chcete něco dokázat, nemůže jít domů jen proto, že padla pátá." - Když jsou tak pracovití, vznikají tam na pracovištích přátelství? "To se nevylučuje. Pravda, Japonci nebývají obvykle moc hovorní, ale měla jsem na kolegu štěstí, takže nám to i po této stránce v  laboratoři hezky fungovalo. Oba jsme byli povídaví, i když já japonsky nemluvím a on anglicky také moc ne… Ale vždycky jsme se nějak dohodli." - Jste první Češkou, které se podařilo naklonovat myši. Co je na tom tak náročné? "Samotný postup je popsaný, ale provedení je mimořádně komplikované, musíte udělat spoustu obtížných kroků a ani v jednom nesmíte chybovat. Musíte si připravit buňky k přenesení, připravit vlastní vejce, neustále vzorky přendaváte z jedné mističky do druhé, z  jednoho roztoku do jiného, pak do inkubátoru, za pár hodin je zase vyndaváte, abyste udělal další krok, pak přijde na řadu ta vlastní  injekce klíčové buňky, což už se nedělá ručně, ale na manipulátoru." - Na čem? "Na speciálním zařízení, kde jsou dva injektory, kterými řídíte tlak, dva joystiky, kterými ovládáte pohyb, a pak je tam ještě nožní pedál.  Je to manipulačně a koordinačně hodně náročné." - Naklonovaným myším jste dala mimo jiné jména Marilyn a Monroe. Proč právě tato? "Jako anestetikum jsem použila Nembutal, kterým se údajně Marilyn předávkovala." - Jaký je jejich osud? "U klonovaných zvířat se čeká, až dosáhnou stáří, aby mohla mít vlastní potomky, a sleduje se, zda předají svoji genetickou informaci  dál." - Dostala jste za historický úspěch finanční odměnu? "Finanční ohodnocení? Tady? V Česku? Tak to jste mě vážně pobavil."

- Dostala jste za historický úspěch finanční odměnu? "Finanční ohodnocení? Tady? V Česku? Tak to jste mě vážně pobavil." - A přímo v Japonsku jste ten úspěch oslavila? "Na oslavy nebyl čas. Jen jsem si v blízkosti univerzity v obchůdku koupila dobrou čokoládu, i když Švýcaři si stěžovali, že se jíst nedá." - Jak vám vlastně chutnalo v Japonsku? "Mají tam skvělé nudle, kvůli kterým jsem přibrala a ráda bych to zase vysportovala. Ale jinak jsem japonské kuchyni na chuť nepřišla. Je na můj vkus vcelku bez chuti a jídla mají pro mne nepříjemnou konzistenci." - Na co si naopak člověk v zemi vycházejícího slunce rád zvykne? "Na slušnost, ochotu pomoci i organizovanost. Nestane se, aby vás třeba někdo předběhl při nastupování do metra nebo vlaku. A  pozitivně vnímám i ctění autorit. I když…" - I když? "Už jsem tam byla na určité pozici a bylo velmi příjemné nedohadovat se s lidmi o faktech. Protože když se něčemu intenzivně věnujete patnáct let, tak už prostě něco víte. Byla jsem pro ně autorita, docentka. Jenže v určité fázi vám začne vadit, že jako fakt berou úplně  všechno - jen proto, že to říkáte vy. Od určitého bodu nezbytně potřebujete zpochybňovat, co se vám říká. Když to neuděláte,  dostáváte se do slepých uliček." - Kam se ostatně dostáváte i tak během výzkumu. Dá se říci, kolik slepých uliček musíte vyzkoušet, než se jedna ukáže jako perspektivní? "To je těžká otázka. Když řeknu, že z devadesáti procent nezískám žádné výsledky, bude to znít, jako bych většinu času promarnila. Jenže pro mne i kolegy po celém světě je průkazně podložená informace »Tudy ne« velmi cenná." - Proslavilo vás naklonování myší, ale co je vaším hlavním zájmem? "Časná embryologie. Tedy práce se spermiemi a vajíčky, jejich oplodňování a vývoj až do stadia blastocysty, což u myší nastává po  zhruba třech a půl dnech. V tuto chvíli - u lidí je to o něco déle - se za normálních okolností embryo přenáší do dělohy." - A co na tom zkoumáte? "Všechno. Funkci jednotlivých složek a oblastí nebo struktur, zaměřujeme se i na expresi genů. Všechno v buňce je velmi pečlivě  organizované, ani ta DNA se tam někde neplácá. Hodně například také zkoumáme geny regulující pluripotenci." - Co prosím? "Po oplození je embryo tzv. totipotentní - z jedné buňky vznikne úplně všechno, zatímco potom už jsou buňky jednotlivých tkání  specializované. A mezikrokem mezi totipotentní a úzce profilovanou je pluripotentní buňka. Neumí úplně všechno, ale zvládne toho  hodně. A právě to jsou embryonální kmenové buňky, ze kterých se vytvoří veškeré tkáně těla." - Takže jednou si snad z těchto buněk »vypěstujeme« tu náhradní část těla, kterou budeme potřebovat? "Přesně tak. Idea je, že jim určitými signály řeknete, aby vytvářely třeba nervovou tkáň pro lidi s parkinsonem." - Jak jim to řeknu? "Existují látky, které se v našem těle v průběhu vývoje tvoří a v určité kombinaci dokážou buňkám říci, čím mají být. Ale je to mimořádně  složitý proces. Není brnkačka, že z jedné buňky vznikne celý člověk." - Jaká je vlastně podobnost mezi lidmi a myšmi, na kterých děláte pokusy? "Z hlediska fyziologie moc ne - myš je malá, má rychlý metabolismus, chová se jinak. Ale podobnost genů je obrovská, dosahuje až 95 procent." - Když jsme si domlouvali rozhovor, říkala jste: Hlavně aby z toho nebylo sci-fi. Proč? "Když se začne mluvit o klonování, všichni si okamžitě začnou představovat naklonované slavné herečky, Hitlera nebo třeba Einsteina, což je pro mne naprosté sci-fi. Lidi moc koukají na televizi a vidí na klonování jen to nejhorší." - A to nejlepší, co by měli vidět? "To je právě ten potenciál pro buněčné terapie v humánní medicíně. Osobně bych se teď chtěla věnovat reprogramování buněk. Víme, že to funguje, ale chybí nám odpověď na zásadní otázku: Proč? Věřím, že až na to přijdeme, otevře nám to další dveře pro buněčnou terapii, což je podle mého budoucnost lékařství." --Pokračovatelka rodu Helena Fulková navazuje na práci svého dědy a táty, se kterým ostatně pracuje ve stejném výzkumném ústavu.  "Vycházíme spolu v pohodě. Je to jako rodinná firma, navíc kancelář máme každý svoji." Takhle Helena Fulková naklonovala myši Myš číslo 1 Helena Fulková nejdříve z vajíčka odstranila jeho vlastní genetickou informaci. Myš číslo 2 Z buněk dárcovské myši vyňala jadérka Embrya se do náhradní matky transferují po necelých čtyřech dnech, březost pak trvá dalších cca 20 dní. Doma jsem v Česku! Naklonování myší české vědkyni naskýtá zcela nové příležitosti. Že by se ale nastálo usadila v zahraničí, kde by si 

Doma jsem v Česku! Naklonování myší české vědkyni naskýtá zcela nové příležitosti. Že by se ale nastálo usadila v zahraničí, kde by si  vydělala nepoměrně více? "To ne. Doma jsem v Česku, miluji zvláště jižní Čechy a Šumavu." Proti skepsi Slunce, seno...! "Když jsem byla v Japonsku unavená, pouštěla jsem si trilogii Slunce, seno… To miluji, je to naprosto geniální! Vždycky jsem se u toho strašně nasmála a hrozně mi to pomohlo," prozrazuje Helena Fulková, čím si v cizině vzdálené 9000  kilometrů dobíjela baterky." …které se pak narodila černá mláďata. Takto připravená embrya vložila do dělohy bílé myši… Do připravené cytoplazmy vložila jádro tělní buňky dárcovské myši. V případě úspěšných pokusů jádro buňky ztratilo informaci o původní identitě a přeměnilo se na buňku časného embrya, která byla  schopná následně dát vznik všem typům tělních buněk. Náhradní matka Myší embryo ve stadiu blastocysty Je staré zhruba 3,5 dne, v této fázi se obvykle embryo implantuje do dělohy. Buňky trofektodermu Z nich vzniká placenta sloužící k výživě plodu. ICM - Pluripotentní buňky Z nich se dají odvodit kmenové buňky. Tato část dává vzniknout celému tělu. Jádro obsahuje DNA a jadérko, které je velmi důležité, právě v něm se tvoří ribozomy přeměňující v cytoplazmě RNA na bílkoviny. JAK JSEM SE (NE)STAL VĚDCEM "Ani si nesedejte, připravila jsem si pro vás pokus," vítá mne ve své pracovně v pražské čtvrti Uhříněves Helena Fulková. "Budeme  klonovat myši?" zaraduji se. Podívá se na mne s pochopením rodiče, jehož dítě pláclo totální blbost. Žák u tabule "Budeme spolu  sledovat syntézu RNA." Aha. Cítím se jak žák stojící u tabule, jenže tady mi ani nemá kdo napovědět. "Většina buněk v těle má v jádře DNA, v níž je zapsána genetická informace, takzvané geny, které se pak přepisují z DNA do RNA, ta se transportuje z jádra do  cytoplazmy a v ní se pak teprve tvoří bílkoviny na základě té informace. A my se budeme dívat, jestli ta naše embrya syntetizují RNA."  Kontroluji, jestli se mi nevypnulo nahrávání. Bez něj bych byl ztracen. "Embrya nainkubujeme s prekurzorem, látkou mající schopnost  zabudovat se konkrétně do RNA. Pokud se pokus podaří, na konci pod mikroskopem uvidíme fl uorescenční signál." K mikroskopu "V  první fázi embrya zafixujeme, ustrnou v čase. Fixativ se používá celá řada, ale nejčastěji je to metanol nebo etanol. Způsobí, že se bílkoviny »zdrcnou«, jako když uvaříte vejce. Akorát my embrya neuvaříme, ale zalijeme je alkoholem. A pak to přijde. Sedám si k  mikroskopu a snažím v kultivačním roztoku najít embrya. "Jsou to takové bublinky. Na povrchu má každé glykoproteinový obal, což je zona pellucida, takové želé. Tudy se musí procpat spermie při oplodnění, teprve uvnitř je vlastní buňka vejce," vysvětluje Fulková. To už  v ruce svírám pipetu - skleněnou trubičku opatřenou na konci hadičkou. Mým úkolem je nasát embrya do pipety a přenést je do  druhého roztoku. Šampaňské "Funguje to jako tlačka. Stačí si dát pozor, abyste do roztoku nenafoukal bubliny a embrya nepoztrácel."  Zní to jednoduše. Ale není. Po pěti minutách hrdě hlásím: Můžete mi gratulovat. Vyrobil jsem šampus. "No, rozbublané je to špičkově. Ale přenésl jste i dvě embrya!" Hurá! Zbytek nechávám na odbornici - v rychlosti přendavá zbylá embrya, schovává je do krabičky a na budíku nastavuje třicet minut. A výsledek po přidání dvou dalších roztoků? "A je to tady!" raduje se specialistka při pohledu do mikroskopu. Vidím zvětšeně zářící objekt, který mi připomíná žhnoucí planetu plnou erupcí. A co viděla Helena Fulková? To popisuje na  obrázku vlevo. "Nebyl jste špatný, ale na Nobelovku to letos nevidím," hodnotí nakonec mé snažení uspěšná mladá žena. Foto: Marilyn První naklonované myši dala Helena Fulková jméno Marilyn - podle anestetika, které použila a jež údajně zabilo slavnou MM. Foto: Monroe Protože se české embryoložce z Výzkumného ústavu živočišné výroby podařilo vytvořit víc klonů, došlo i na jméno  Monroe. Foto: Helena Fulková se díky svému úspěchu zapsala do dějin české vědy. Co všechno se jí ještě podaří? Foto: Zvládnout práci na manipulátoru, přístroji potřebném ke klonování, vyžaduje hodně citu. Foto: Najít pod mikroskopem embrya není pro laika nic snadného. Foto: Dana Kolářová Zpracovatel: Anopress IT a.s. « zpět na obsah  

9. Islám není problém   Skóre: Název: Zdroj: Datum: Str.:

0.84 Islám není problém Dotyk 23.01.2015 1

4 Číslo: Rubrika: Hydepark Autor: Jaroslav Petr Jazyk: cz Oblast: Časopisy - společnost a životní styl Zkratka CZ oblasti: Zkratka zdroje: CZ8T Identifikace: CZ8T20150123010016 ProfilID: Datum importu:

aktuální články

Klíčová slova:

Výzkumném (2), ústavu (2), živočišné (2), výroby (2)

23.01.2015 13:47

importu: Klíčová slova:

23.01.2015 13:47 Výzkumném (2), ústavu (2), živočišné (2), výroby (2)

Nepřátelství k "těm druhým" není výsadou evropských muslimů. A náboženský fundamentalismus není synonymem pro násilí. Pracuje jako vedoucí výzkumný pracovník ve Výzkumném ústavu živočišné výroby v Praze-Uhříněvsi, kde se zabývá reprodukční biologií  a biotechnologiemi hospodářských zvířat. Pracuje jako vedoucí výzkumný pracovník ve Výzkumném ústavu živočišné výroby v Praze-Uhříněvsi, kde se zabývá reprodukční biologií  a biotechnologiemi hospodářských zvířat. Přednáší externě na České zemědělské univerzitě v Praze, Pedagogické a Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy a na Biologické  fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Napsal knihu "Klonování – hrozba, nebo naděje?" a řadu vědeckofantastických povídek, je členem redakční rady Vesmíru. Narodil se roku 1958, vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Praze. Pařížští teroristé řádící v redakci časopisu Charlie Hebdo nezaútočili jen na ty nejzákladnější hodnoty, jako jsou lidské životy, či na principy západní demokracie reprezentované svobodou slova. Zaútočili i na základy islámu, jenž vyzývá k mírumilovnosti a toleranci.  "Islám není problém," říká Ruud Koopmans z Wissenschaftszentrum Berlin für Sozialforschung. Na rozdíl od účastníků protestních shromáždění "proti islámu", která se konají i u nás, Ruud Koopmans islám a muslimy dobře zná.  Stejně dobře zná i křesťanství a křesťany. Věnoval jim studii, která vyšla ve vědeckém časopise Journal of Ethnic and Migration Studies jen pár dní předtím, než se redakce Charlie Hebdo proměnila v místo děsivého masakru. Není od věci se do Koopmansovy studie začíst. Ukazuje problém v jeho složitosti. Varuje před černobílým náhledem na problém islám  versus Evropa a před zdánlivě jednoduchými recepty na jeho řešení. Co je fundamentalismus? Podle Koopmanse jsou pro náboženský fundamentalismus typické tři charakteristiky. Vyzývá věřící, aby se vrátili k věčným, neměnným  zásadám vytyčeným v minulosti. Tyto zásady prohlašuje za jediné správné a závazné pro všechny věřící. A staví je nad světské zákony.  Podle Koopmanse není fundamentalismus ideologie. Neříká, jak nahlížet na život, a už vůbec nevyzývá k násilí. "Fundamentalismus v sobě nemusí zahrnovat násilí a nemusí násilí schvalovat, protože je to způsob chování a nikoli ideologie," říká  Koopmans. "Náboženský fundamentalismus však může povzbuzovat k radikalizaci. A může v něm být patrné nepřátelství k těm, kdo nesdílejí jeho hodnoty." Poprvé se termín fundamentalismus začal užívat počátkem 20. století mezi křesťany některých amerických protestantských církví, kteří  propagovali návrat k fundamentům křesťanské víry a k doslovnému dodržování zásad formulovaných v bibli. Náboženský  fundamentalismus se zdaleka neobjevuje jen mezi muslimy. Zapřisáhlé fundamentalisty najdeme i mezi křesťany, judaisty i vyznavači jiných náboženství. Všichni muslimové nejsou fundamentalisté Ruud Koopmans se věnoval průzkumu náboženského fundamentalismu evropských muslimů a křesťanů. Sledoval názory tureckých a  marockých přistěhovalců do západní Evropy a zároveň ho zajímaly názory evropských křesťanů – katolíků, protestantů, adventistů  sedmého dne, jehovistů i vyznavačů letničního hnutí. Průzkum proběhl v evropských zemích s dlouhou historií imigrace muslimů, konkrétně v Německu, Francii, Nizozemsku, Belgii, Rakousku a Švédsku. Mezi evropskými muslimy tvoří fundamentalisté asi 40 %. Nejvyš ší podíl byl zjištěn v Rakousku (55 %), nejnižší v Německu (30 %). V první generaci imigrantů jsou fundamentalistické názory častější než v druhé a třetí generaci, ale pokles není zase tak dramatický. Mnozí  evropští muslimové jsou ve svých názorech liberální. Na druhé straně ale evropská populace fundamentalistických muslimů není  bezvýznamná. Fundamentalismus není cizí ani evropským křesťanům, i když se mezi nimi vyskytuje vzácněji než mezi muslimy. Celkem tvoří  fundamentalisté asi 4 % evropského křesťanstva, přičemž mezi protestanty dosahuje podíl fundamentalistů 12 %. "Všichni fundamentalisté jsou silně věřící, ale to neznamená, že všichni věřící jsou fundamentalisté. Mezi silně věřícími muslimy je ale  fundamentalismus rozšířen více než mezi silně věřícími křesťany," konstatuje Koopmans. Fundamentalismus je méně častý u věřících s vyš ším sociálním a ekonomickým postavením. Tento trend je u muslimů silnější než u křesťanů. Nenávist k "těm druhým" Tragické pařížské události posunuly do popředí otázku, nakolik je náboženský fundamentalismus v Evropě spojen s násilím. V  Koopmansově studii byly zjištěny projevy nepřátelství k homosexuálům, židům a obyvatelům Západu u 25 až 30 % muslimů. Mezi křesťany bylo nepřátelsky naladěno proti muslimům jen 5 % a nenávist vůči židům či homosexuálům byla vzácná. Pokud se vědci podívali na křesťanské fundamentalisty, pak muslimy nenáviděla plná polovina a třetina cítila zášť vůči židům. Mezi fundamentalistickými muslimy je 70 % nepřátelských vůči homosexuálům, židům a křesťanům. Fundamentalisté jsou tedy častěji nepřátelsky naladěni k těm, kdo nesdílejí jejich hodnoty, ale ani to neplatí obecně. Mezi fundamentalisty s vyš ším ekonomickým a sociálním postavením bývají nepřátelské nálady méně časté. Relativně novým prvkem evropského islámského fundamentalismu je nárůst násilí. Podle Koopmanse to souvisí s neutěšenou situací v  Iráku a Sýrii. V současné době by podle některých průzkumů bylo ochotno sáhnout k násilí na obranu své víry 10 až 15 % muslimů  žijících v Evropské unii. "Od takových ryze hypotetických prohlášení ale vede ke skutečnému aktu násilí ještě hodně dlouhá cesta," píše Koopmans ve své studii. Americké "příměří" s muslimy Koopmans zdůrazňuje, že výsledky jeho výzkumu je třeba chápat především v evropském kontextu. V jiných částech světa panují  často zcela odlišné poměry. Zatímco v Evropě převažují muslimští fundamentalisté nad křesťanskými, ve Spojených státech je to přesně  naopak. Severní Amerika nemá se svými muslimy tak napjaté vztahy jako Evropa. Podle Koopmanse lze tento rozpor vysvětlit tím, že do Evropy přicházejí z velké části silně věřící muslimové z venkovského prostředí. Ocitají se ve společnosti, která je v křesťanské víře celkem vlažná  a fundamentalistické názory jsou rozšířeny především mezi starší generací. Zdrojem napětí mezi muslimy a původní většinovou evropskou společností není nepřátelství dvou fundamentalisticky laděných táborů, ale rozpor mezi silně věřícími muslimy a většinovou společností, která víru nemá ve svých prioritách tak vysoko. K tomu je nutno přičíst  fakt, že evropská muslimská populace je poměrně početná a její významná část na tom není sociálně ani ekonomicky nejlépe. Bylo by naivní vidět v jedné studii řešení tak složitého problému, jaké představuje soužití Evropy s jejími muslimskými obyvateli.  Koopmans se o nic takového ani nepokouší. Už samotný popis "rozložení sil" však nabízí obraz, který má daleko do silně  zjednodušeného schématu, jakému holduje Evropa poprávu rozhořčená krutým násilím. Zapřisáhlé fundamenta-listy najdeme i mezi křesťany, judaisty i vyznavači jiných náboženství. Fundamentalismus je méně častý u věřících s vyš ším sociálním a ekonomickým postavením. Zdrojem napětí je rozpor mezi silně věřícími muslimy a většinovou evropskou společností, která víru nemá ve svých prioritách tak  vysoko. Zpracovatel: Anopress IT a.s.

Zpracovatel: Anopress IT a.s. « zpět na obsah  

10. Naše vědkyně naklonovala myši   Skóre: Název: Zdroj: Datum:

0.80 Naše vědkyně naklonovala myši Květy 22.01.2015

Str.:

10 91073 4

Náklad: Číslo: Rubrika: Odkaz: ISSN: Jazyk: Oblast:

Zápisník http://www.kvety.cz/ 0862-898X cz Časopisy - společnost a životní styl

Zkratka CZ oblasti: Zkratka zdroje: CZD1 Identifikace: CZD120150122010016 ProfilID: aktuální články Datum 23.01.2015 13:47 importu: Klíčová slova:

Výzkumného, ústavu, živočišné, výroby

JAPONSKO Bioložka Helena Fulková (34) z Výzkumného ústavu živočišné výroby v Praze je prvním českým vědcem, jemuž se podařilo naklonovat myši, což je považováno za mistrovský kousek. Stalo se tak na Tokijské univerzitě v Japonsku, kde už rok působí v docentské pozici. Ke klonování se dostala náhodou a ve spolupráci  se specialisty vymyslela nový postup. Klonované myši jsou tak vlastně vedlejší produkt jejího výzkumu zaměřeného na vylepšení  techniky přenosů buněčného jádra. Úspěšnost metody je více než sedmiprocentní, což je srovnatelné se zatím nejlepšími výsledky  dosaženými ve světě. Foto: Zpracovatel: Anopress IT a.s. « zpět na obsah  

11. Čeští vědci zmrazili DNA racka i slepice   Skóre: Název: Zdroj: Datum:

0.80 Čeští vědci zmrazili DNA racka i slepice ct24.cz 18.01.2015

Odkaz: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/298548-cesti-vedci-zmrazili-dna-racka-i-... Jazyk: cz Oblast: WWW - Domácí zprávy Zkratka WD oblasti: Zkratka zdroje: WD_D Identifikace: WD_D20150118020005 ProfilID: aktuální články Datum 05.02.2015 09:23 importu: Klíčová slova:

Výzkumném, ústavu, živočišné, výroby

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/298548-cesti-vedci-zmrazili-dna-racka-i-slepice/ Zpracovatel: Anopress IT a.s. « zpět na obsah  

12. Úspěch české vědkyně   Skóre:

0.89

Název: Zdroj: Datum: Relace: Pořadí:

Úspěch české vědkyně ČT 1 18.01.2015

Moderátor: Hosté: Jazyk:

Aneta SAVAROVÁ Radek KŘÍŽ, Helena FULKOVÁ cz

Události 25

Hosté: Jazyk:

Radek KŘÍŽ, Helena FULKOVÁ cz

Oblast: Televize Zkratka TV oblasti: Zkratka zdroje: TVT1 Identifikace: TVT120150118040024 Rozsah: 00:01:45 19:40:38 Čas vysílání: ProfilID: aktuální články Datum 23.01.2015 13:47 importu: Klíčová slova:

Výzkumný (3), ústav (3), živočišné (3), výroby (3)

Aneta SAVAROVÁ, moderátorka: Bioložka Helena Fulková jako první z českých vědců naklonovala myši, a to během pobytu v Japonsku, které patří mezi vůdčí země v reprodukční biologii. Po roce je zpátky v Čechách a klonované myši sleduje do Japonska na dálku. Radek KŘÍŽ, redaktor: Už v šest hodin ráno odemykala laboratoř. Nechtěla promeškat nejdůležitější okamžik svého experimentu. Helena FULKOVÁ, bioložka, Výzkumný ústav živočišné výroby: Jsme připravili in vitro oplození u myši. Ve středu vidíte vlastně vejce a třeba tady je hezky vidět spermie. To je zhruba tak hodinu a hodinu a půl po oplození. To se právě pozná podle toho, že to vejce vlastně vyloučí takzvané pólové tělísko. Radek KŘÍŽ, redaktor: Po třech a půl dnech kultivace v inkubátoru může Helena Fulková získat embryonální kmenové buňky. Po pěti letech práce po stovkách  umělých oplodnění ve zkumavce odjela z této laboratoře na Tokijskou univerzitu. A tam ji čekal životní úkol. Helena FULKOVÁ, bioložka, Výzkumný ústav živočišné výroby: A to je moje myší rodina, která se narodila v druhé vlně pokusů. Tohle je Marilyn, Gia, Mia a Vaia. Radek KŘÍŽ, redaktor: Zatímco klonování skotu se daří až u 20 případů ze 100, u myší je pouze 1% pravděpodobnost úspěchu. Helena Fulková byla úspěšná  hned napoprvé. Helena FULKOVÁ, bioložka, Výzkumný ústav živočišné výroby: Tohle to je vlastně první vrh, kde se teda spolu s nevlastními sourozenci narodilo i první klonované mládě a pozná se to právě díky  tomu, že má černé očičko. Radek KŘÍŽ, redaktor: A tohle je odrostlá klonovaná myš. Dostala jméno Monroe, podle anestetika, které při pokusech používali. Přesně takovými se měla Marilyn Monroe předávkovat. V únoru bude mít první česká klonovaná myš žijící v Japonsku 8 týdnů. Pokud zabřezne a sama porodí  mláďata, experiment se zdařil. Radek Kříž, Česká televize. Zpracovatel: Anopress IT a.s. « zpět na obsah  

13. Čeští vědci zmrazili DNA racka i slepice   Skóre: Název: Zdroj:

0.80

Datum:

17.01.2015 17

Číslo: Rubrika: Autor: Odkaz: Jazyk: Oblast: Zkratka oblasti:

Čeští vědci zmrazili DNA racka i slepice CT24.cz

Domácí ČT24 http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/298548-cesti-vedci-zmrazili-dna-racka-i-... cz Internet - Média, tv, rádia YD

Zkratka zdroje: YD24 Identifikace: YD2420150117010000 ProfilID: aktuální články Datum 23.01.2015 13:47 importu: Klíčová slova:

Výzkumném, ústavu, živočišné, výroby

Praha – Česko začalo pod záštitou Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy budovat síť genetických bank živočichů. Čeští vědci budou stejně jako jejich evropští kolegové uchovávat v mrazících boxech vzorky ohrožených druhů i národních plemen. Jeden z nejcennějších  vzorků patří racku šedému, který k nám zabloudil až z Arktidy a v roce 2012 zahynul pod Karlovým mostem. DNA slavného racka je stejně jako dalších čtyři tisíce vzorků na Přírodovědecké fakultě uchováván při mínus 87 stupních Celsia. Vědci počítají s tím, že za třicet let by jich mělo být nejméně jeden a půl milionů. V bankách zůstávají po desetiletí vzorky i zápisy o druhu  zvířete, datu a místu odběru. "Cílem je zmapovat genetickou rozmanitost druhů žijících v České republice. Primárním cílem je srovnat  diverzitu v čase, to znamená stav, který byl v minulosti, s tím, který je dnes," vysvětluje Michal Vinkler z katedry zoologie Přírodovědecké fakulty UK.

diverzitu v čase, to znamená stav, který byl v minulosti, s tím, který je dnes," vysvětluje Michal Vinkler z katedry zoologie Přírodovědecké fakulty UK. Mezi ohrožené druhy, kteří vědci pozorují a snaží se je zachránit, patří například původní české plemeno slepic – Česká zlatá kropenka.  "Tento chov je genový, to znamená, že v jednom kmeni je devět slepic a jeden kohout," doplňuje chovatel Josef Melč. Vedle kropenky mají ve Výzkumném ústavu živočišné výroby v Praze dalších dvacet tisíc vzorků. Jde hlavně o zástupce deseti druhů  hospodářských zvířat. "Máme tady uchován materiál zvířat, která už dávno nežijí, takže bude možné se vrátit ke genům zvířat, které se  mohly v průběhu šlechtění vytratit," říká Věra Mátlová z výzkumného ústavu. Zmražený genetický materiál může pomoci i u takových zvířat, které v současné době žádné problémy nemají. "Pokud se třeba nějaký  druh stane v budoucnu ohroženým, tak můžeme jít zpátky v čase a sledovat, kdy došlo k poklesu genetické variability," říká Barbora  Zemanová z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd. Společná česká databáze se posléze propojí s podobnými mezinárodními projekty. Zahraniční vědci tak budou moci pracovat i s českým  genetickým materiálem. URL| http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/298548-cesti-vedci-zmrazili-dna-racka-i-slepice/ Zpracovatel: Anopress IT a.s. « zpět na obsah  

14. Banka zvířecí DNA   Skóre:

0.91

Název: Zdroj: Datum:

Banka zvířecí DNA ČT 1 17.01.2015

Relace: Pořadí:

Události 20

Moderátor: Hosté:

Marcela AUGUSTOVÁ Dušan VRBECKÝ, Radek KŘÍŽ, Michal VINKLER, Josef MELČ, Soňa MELČOVÁ, Věra MÁTLOVÁ, Barbora  ZEMANOVÁ cz

Jazyk:

Oblast: Televize Zkratka TV oblasti: Zkratka zdroje: TVT1 Identifikace: TVT120150117040019 Rozsah: Čas vysílání: ProfilID: Datum importu: Klíčová slova:

00:02:19 19:38:44 aktuální články 23.01.2015 13:47 živočišné (4), výroby (4), Výzkumný (3), ústav (3), Výzkumného, ústavu

Marcela AUGUSTOVÁ, moderátorka: I Česko začalo budovat síť genetických bank živočichů, jinde v Evropě běžnou. V mrazících boxech budou vedle sebe ležet vzorky ohrožených druhů i národních plemen. Záštitu převzala Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy v Praze. Dušan VRBECKÝ, redaktor: Radek KŘÍŽ, redaktor: redaktor: Zatím čtyři tisíce vzorků uchovávaných při minus 87 stupních Celsia, za 30 let jich bude nejmíň 1,5 milionu, včetně toho dnes nejcennějšího. Michal VINKLER, katedra zoologie, Přírodovědecká fakulta UK: To je vzorek racka šedého, který zahynul pod Karlových mostem na Vltavě v roce 2012. V naší databázi má číslo 2 012 A. Dušan VRBECKÝ, redaktor: Radek KŘÍŽ, redaktor: redaktor: Unikátní pražský nález si vysloužil i své heslo ve Wikipedii. V bance zůstane po desetiletí vzorek i zápis o druhu zvířete, datu i místě  odběru. Michal VINKLER, katedra zoologie, Přírodovědecká fakulta UK: Ten cíl je vlastně dlouhodobý zmapovat genetickou rozmanitost druhů žijících v České republice a primárně je tím cílem srovnat tu  diverzitu v čase. To znamená, stav, který byl v minulosti s tím, co je dnes. Dušan VRBECKÝ, redaktor: Radek KŘÍŽ, redaktor: redaktor: A standardní odběr genetického materiálu tentokrát z živého hospodářského zvířete. Česká zlatá kropenka - původní české plemeno  slepic, které se tady snaží za pomoci Výzkumného ústavu živočišné výroby udržet při životě. Josef MELČ, chovatel: Tento chov je genový, to znamená, že v jednom kmeni je devět slepic a jeden kohout. Soňa MELČOVÁ, Výzkumný ústav živočišné výroby: Přibližně se odebere asi deset peříček pod křídlem, tak aby tam byl krvavý konec. Takže se nechají jenom ty krvavý částičky a ty se

Soňa MELČOVÁ, Výzkumný ústav živočišné výroby: Přibližně se odebere asi deset peříček pod křídlem, tak aby tam byl krvavý konec. Takže se nechají jenom ty krvavý částičky a ty se potom uchovávají v genobance. Dušan VRBECKÝ, redaktor: Radek KŘÍŽ, redaktor: redaktor: Zatím jich mají ve výzkumném ústavu dvacet tisíc. Jde především o zástupce deseti druhů hospodářských zvířat. Věra MÁTLOVÁ, Výzkumný ústav živočišné výroby: My tady dnes máme uchován materiál zvířat, která už dávno nežijí. Takže bude možné se vrátit právě k některým i těm genům, které se  mohly v průběhu toho šlechtění vytratit. Barbora ZEMANOVÁ, Výzkumný ústav živočišné výroby: Pokud například se stane nějaký druh v budoucnu ohroženým, tak my budeme moct vlastně jít zpátky v čase a sledovat, kdy třeba došlo k poklesu genetické variability. Dušan VRBECKÝ, redaktor: Radek KŘÍŽ, redaktor: redaktor: Společná česká databáze se pak napojí na podobné mezinárodní projekty. Zahraniční vědci tak budou moci pracovat i s českým  genetickým materiálem. Dušan Vrbecký a Radek Kříž, Česká televize. Zpracovatel: Anopress IT a.s. « zpět na obsah  

15. Bioložka Fulková jako první z ČR naklonovala myši   0.80 Skóre: Bioložka Fulková jako první z ČR naklonovala myši Název: Zdroj: enviweb.cz - main Datum: 17.01.2015 Odkaz: http://www.enviweb.cz/clanek/gmo/101879/biolozka-fulkova-jako-prvni-z-cr-naklono... Jazyk: cz Oblast: WWW - Ostatní Zkratka WX oblasti: Zkratka zdroje: WX_X Identifikace: WX_X20150117020002 ProfilID: Datum importu:

aktuální články

Klíčová slova:

Výzkumném, ústavu, živočišné, výroby

23.01.2015 13:47

http://www.enviweb.cz/clanek/gmo/101879/biolozka-fulkova-jako-prvni-z-cr-naklonovala-mysi? utm_source=rss&utm_medium=rss&utm_campaign=rss_clanky Zpracovatel: Anopress IT a.s. « zpět na obsah  

 

Anopress IT, a. s., Prvního pluku 12a, 186 00 Praha 8, Tel.: +420 225 540 802, www.anopress.cz, [email protected] IČ: 26694484, DIČ:CZ26694484, Spisová značka B. 7642, Městský soud v Praze