ANGAZOVANOST CHCEME ZMĚNU! prostředí právech 47 ~ 2010

Tištěná verze: ISBN 1214-9632, online verze: ISSN 1801-0415

www.nesehnuti.cz

Zpra ých právech prostř k m s voda í d n i edí a l j o život

dobrovolná cena 10 Kč

47 ~ 2010

+ Bariéry angažovanosti při prosazování práv žen + Druhý ročník soutěže „Sexistické prasátečko“ + Být veganem nestačí + Brno v akci

: a m é T

T S O N A V O Z ANGA Vaše foto 35×45mm?

CHCEME ZMĚNU!

úvod Milé čtenářky, milí čtenáři! Opět Vám předkládáme nové číslo našeho zpravodaje. Tentokrát jsme se blíže podívali na téma angažovanost. Máte ve svém okolí problém, který by měli řešit lidé k tomu určeni a zvoleni, avšak tento neřeší? Máte pocit, že se před Vašima očima děje něco, co není správné, nebo co dokonce porušuje Vaše práva či práva někoho jiného? Možná byste chtěli přispět ke změnám ve Vašem okolí. Angažovanost – jaké jsou její možnosti v současné společnosti a jakou motivaci mají lidé, kteří tyto možnosti využívají? „Vyplácí“ se vůbec? Musí člověk, který

se chce angažovat ve veřejném zájmu, mít k tomu zvláštní předpoklady, vlastnosti, či dokonce finanční zázemí – kdo to je „angažovaný člověk“? Je možné, aby takový člověk ve svém cíli dosáhnout změny uspěl, anebo je v dnešním světě každá iniciativa „po zásluze potrestána“? To je jen pár otázek, které mnohé z nás při tomto tématu napadají. Inu, začtěte se do vybraných řádků, které Vám mohou pomoci při rozhodování, zda přece jen nezačnete shánět vlastní fotku pasového formátu na obálku tohoto čísla. Hezké počtení přeje Vaše redakce!

Obsah K čemu je svoboda, než aby ses angažoval/a? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3 Chcete něco změnit? Přijďte! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4 A park nemáme nikde. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 Akce 3 v 1: nahá žena, whisky a prací prášek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6 Bariéry angažovanosti při prosazování práv žen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 Být veganem nestačí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 Jídlo místo zbraní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 Představujeme Lenku Jurnečkovou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 Beru za další kliku… . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 „Jo jasně, promo jak má být.“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 Brno v akci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11

ALARM č. 47~2010 redakce: Darina Chvosteková, Lukáš Lyer, Lenka Šafránková Pavlíčková, Kristýna Pešáková, Boris Rafailov, Milan Štefanec grafická úprava, sazba a typografická úprava: Radim Šašinka, www.larvagrafik.com tisk: POIRE, s. r. o. registrace: MK ČR 14790 Vytištěno na recyklovaném papíře Obálka je vyrobena z papíru s certifikací FSC (Forest Stewardship Council) označující výrobky z ekologicky a sociálně šetrného lesního hospodaření. poznámka redakce: Ne všechny články musí vyjadřovat stanovisko NESEHNUTÍ. Chcete-li dostávat zpravodaj ALARM, pošlete na brněnskou adresu NESEHNUTÍ dvacetikorunovou známku (počet známek – počet čísel ALARMu) anebo nám napište na adresu [email protected], kde si můžete objednat jeho pravidelné zasílání v elektronické verzi. ALARM si můžete také prohlédnout na našich internetových stránkách: www.nesehnuti.cz Děkujeme Barboře Božkové, Lence Schindlerové a Marcele Bajkové za korektury textů.

Grafik sazeč TL (tohoto listu) přijme zakázky ~Časopisy~noviny~knihy~plakáty~ ~letáky~výstavy~akcidenční tiskoviny~ od návrhu po realizaci ~ od vizitky po lokomotivu www.larvagrafik.com email: larva_grafi[email protected], tel.: 732 360 617

Vydání časopisu podpořila Nadace Veronica.

2

LarvaGrafik

www

...od vizitky po lokomotivu

com

titulní strana: Milan Novák

úvod Δ

K čemu je svoboda, než aby ses angažoval/a?

Autorka: Lenka Šafránková Pavlíčková, koordinátorka programu Bezpečí pro uprchlíky Stejně jako si já v souvislosti se slovem „mír“ vzpomenu na dětství na prvomájových průvodech, na mávátka a nejasný pocit bezčasého bezpečí na periferii největší socialistické říše, generace mých rodičů si pod pojmem angažovanost pravděpodobně představí schůze, nástěnky a dobrovolně-povinné bramborové brigády nebo sběr odpadků, a někteří možná samizdat, K. Kryla, „máničky“ nebo Chartu. Jak je tomu ale dnes, když povinné dobrovolnosti odzvonilo a kdo nehraje s námi, už nehraje proti nám? „ Je to dané dobou, žijeme si v pohodě, jezdíme v létě na festivaly, v zimě na hory, nehladovíme, můžeme si říkat, co chceme, diskutovat o čem chceme. Jsme prostě zpohodlnělí stylem života, který vedeme(…). Naštvou nás v tu chvíli „hololebkáči“, kteří burcujou neznalce do jakéhosi pochybného boje, který stejně nikam nevede. Říkáme si zase v hospodě (kde jinde), jak vyhrála primárky mafiánská klika a jak s tím nikdo nic neudělá, ale jezdíme dál nakupovat do hyper super marketů nezdravé potraviny z dovozu, prostě toho by bylo...,“ postěžoval si nedávno diskutující na jednom z diskusních fór www.folktime. cz. Má v tomto světě angažovanost ještě vůbec svoje místo?

Angažovanost: nezájem? Slovník cizích slov definuje angažovanost jako „aktivní účast a spolupráci na řešení problémů v různých sférách společenského života. Každá angažovanost není sama o sobě pokroková. Opakem angažovanosti je pasivita, apatie, nezájem, egoistická orientace.“ Ve zkratce ji lze popsat jako aktivní zapojování do veřejného života, přesahující svými výsledky osobní prospěch jednotlivce. Společenská angažovanost může zahrnovat např. účast ve volbách, dárcovství a dobrovolnictví, dárcovství krve, členství v politické straně, aktivní sledování veřejného dění. Může mít různé podoby, od drobností, jako je zalití usychajícího stromu na ulici, přes vedení dětských kroužků až po angažmá v případech staveb, ohrožujících životní prostředí. Jaké může mít přitom tato angažovanost pro společnost přínosy? Může to být např. vytvoření pracovních míst, zlepšení vztahů mezi lidmi, posílení kapacity lidí hájit svoje zájmy, zkvalitnění životního prostředí a zlepšení kvality života v místě, kde tito lidé žijí. Ne vždy se však takových výsledků podaří

dosáhnout. Společenská angažovanost bývá často vnímána jako rušivý element či nepříjemnost ze strany hlasité menšiny. Může tomu tak být i proto, že často nebývá dostatečně efektivně zaměřena na řešení problému, nebo zůstane menšinovou pro nedostatek vědomostí o tom, jak do problematiky vtáhnout a zapojit celou skupinu lidí, kterých se problém týká. Ačkoliv je aktivní účast občanů na veřejném dění jedním ze základních principů demokracie, dlouhodobým trendem je vysoký nezájem občanů o veřejné dění. Podle dat z února 2010 se celých 52 % občanů ČR nezajímá o politiku, o politické dění se zajímá 48 %, ale pouze třetina z nich pak sleduje politické dění v médiích; jen každý desátý člověk diskutuje o politice s přáteli. Činnostem, jako je zapojování se do řešení veřejných problémů, setkávání se s politiky apod., se jinak než zřídka věnuje pouze malá část občanů a naopak zbylá většina to podle vlastních slov nedělá vůbec nikdy. Do jaké míry však tato data skutečně vypovídají o zájmu lidí o veřejné dění? Zdá se, že občané při potřebě řešit společenské problémy upřednostňují angažovanost v nestátních neziskových organizacích před politickými stranami. Výzkumy ukazují, že část občanů České republiky je ochotna participovat na ovlivňování života společnosti. Tato ochota však nesměřuje do politické sféry, ale k angažovanosti v oblasti neziskových organizací. Proč tomu tak je?

Líný, ale dobrý Jedním z důležitých ukazatelů vyzrálosti demokratických občanských společností je míra zapojování se lidí do řešení otázek veřejného života. Podle mnoha odborných studií je přitom tato míra v transformujících se postkomunistických zemích na nesrovnatelně nižší úrovni než v tradičních demokraciích. Jaké jsou motivy lidí neangažujících se ve veřejném životě, jimiž vysvětlují či „ospravedlňují“ vlastní

neangažovanost? Možná by mohl trochu napovědět jeden malý sociologický výzkum, který proběhl na půdě Akademie věd ČR. Jak jsou obecně vnímáni angažovaní občané? Podle autorů výzkumu byly vlastnosti lidí, angažujících se ve veřejně prospěšných činnostech, vnímány jako poměrně pozitivní nebo neutrální, snad s výjimkou drzosti ve smyslu odvahy veřejně se přihlásit k nějakému menšinovému a napadanému názoru. Podle lidí, kteří sami sebe považují za neangažované, vypadá typ angažovaného člověka takto: může být jakéhokoliv věku i pohlaví, je energický a komunikativní, dobře vychovaný, vzdělaný, s rozhledem, asertivní a se zachovanými ideály. A jak respondenti viděli sami sebe – neangažované? Nejčastěji se objevovala lenost, pasivita či sobectví. Takové vlastnosti v několika případech explicitně přisoudili neangažovaní debatéři i sami sobě. Nikde se však neprojevilo, že by takové lidi popisovali vyhraněně negativním způsobem a že by i svůj přístup k veřejné angažovanosti hodnotili záporně či s nějakými výčitkami (neangažovaný člověk „…je dobrý, ale spíše sobecký, pořád ale dobrý člověk.“). Spíše docházelo ke zlehčování vlastností obecně pokládaných za dobré. Angažovaný člověk byl vnímán jako trochu naivní osoba, která ale vykonává velmi záslužnou činnost. Argumentem pro neangažovanost byla podle autorů problematika nedostatku času, zdrojů a finančního zajištění. Nejdůležitějším důvodem k neangažovanosti však podle autorů výzkumu byla hektičnost transformující se společnosti, či spíše přechod od velmi poklidné doby socialismu k náročné fázi kapitalistické soutěživosti. Neúčast na veřejném dění proto může představovat jeden z možných způsobů, jak čelit prudkým polistopadovým změnám.

Konec důvěry v Čechách? Pro funkční občanskou společnost, ve které jsou lidé ochotni se aktivně angažovat, je však potřeba existence tzv. sociální důvěry – tato důvěra v druhé lidi je zároveň nezbytným předpokladem jakéhokoli společenského dialogu. Není nejspíš náhodou, že hladina sociální důvěry, a tím i možnosti vést dialog, je v porovnání s vyspělými demokraciemi podobně

3

úvod nízká, jako míra angažovanosti. Jen každý desátý člověk si například myslí, že je možné slušně se domluvit s každým bez ohledu na to, z jaké sociální skupiny pochází.

jako je mezinárodní průzkum v 18 zemích světa s celkem 90 000 respondentů z řad zaměstnanců. Angažovanost ve výzkumu měří, jak moc se cítí zaměstnanci spojeni se svým zaměstnavatelem, což demonstrují svou ochotou a schopností spolupracovat na tom, aby firma uspěla. Průzkum potvrdil již známou věc: totiž v průměru jen dva z deseti zaměstnanců jsou ochotni se pro firmu naplno angažovat. V čem spočívá podle výzkumníků tajemství firem, ve kterých jsou zaměstnanci ochotni se více zapojit ve prospěch celku? Důležité je, zda se vedení opravdu zajímá o jejich blaho, komunikuje otevřeně a upřímně, usiluje o to být svým lidem k dispozici, zdůvodňuje svá rozhodnutí a dělá věci, které jsou konzistentní s hodnotami pracovníků. Takový přístup podle odborníků na lidské zdroje

umí proměnit lidskou energii a ambice na angažovanost. Dá se podobná úvaha užít i v občanské sféře? A co na to vedení občanů, tedy volení zástupci?

Chcete něco změnit? Přijď te!

Multikulturní společnost: utopie nebo realita? Cílem tohoto workshopu je diskutovat o mýtech, na kterých je postaveno xenofobní vnímání multikulturní společnosti – neonacismus a nacionalismus – a kterým mnozí lidé často věří (například mýtus o tom, že cizinci nám berou práci).

Angažovaní pracovníci a jejich šéfové Angažovanost však není tématem pouze na úrovni veřejné a politické – je tématem pro firmy, které sféru sociální angažovanosti vnímají v lepším případě jako součást své sociální odpovědnosti vůči společnosti, v horším případě jako dobrý marketingový tah. Je však tématem i pro samotné řídící pracovníky – čím více jsou totiž zaměstnanci ochotni se pro firmu angažovat, tím více může firma na základě toho profitovat. A to natolik, že se vyplatí realizovat i něco tak nákladného,

Δ

Autorka: Lenka Šafránková-Pavlíčková, koordinátorka programu Bezpečí pro uprchlíky Zajímají vás multikulturní témata? Nelíbí se vám xenofobie a rasismus v české společnosti? Chcete vědět, co si o lidech různých národností myslí dnešní děti a mladí lidé? Chcete přispět k tomu, aby se něco změnilo? NESEHNUTÍ v současné době v rámci programu Bezpečí pro uprchlíky rozjíždí dlouhodobý projekt, kterým nabízíme základním a středním školám sérii multikulturních workshopů na různá témata. Základem workshopů je jejich interaktivita – pomocí prožitkových her a multimédií seznamujeme žáky/ně a studenty/ky s tématy, která považujeme za zásadní, ale o kterých se často raději moc nemluví. Vám, které naše nabídka zaujala, nabízíme jednodenní školení a v září 2010 školící víkend, v rámci kterého se potkáte se zajímavými osobnostmi z různých tematických oblastí, budete s nimi moci diskutovat a udělat si na tuto problematiku vlastní názor. Máme pro vás připravenou metodiku a veškeré potřebné informace. Nabízíme podporu a spolupráci se zkušenými lektory/kami.

Témata workshopů: Jaké je to být uprchlíkem? Interaktivní workshop přibližuje pomocí zážitkových her problémy a situace, kterými prochází lidé, kteří do naší země

4

prchají před válkami, totalitními režimy a před porušováním jejich lidských práv. Po skončení hry následuje její zhodnocení a vysvětlení jednotlivých situací. Na tuto fázi volně navazuje beseda o uprchlictví. (Rozsah: 45 minut nebo 90 minut). Proč lidská práva? Cílem workshopu je vysvětlit, co jsou to základní lidská práva, proč existují a jaký je jejich smysl. První část workshopu tvoří hra, ve které musejí mladí lidé řešit různé fiktivní situace, které předpokládají uvažování nad tím, co jsou to lidská práva a jaký má smysl jejich prosazování. Následuje beseda o hře a o prosazování lidských práv v praxi. Problém jménem islám Beseda doplněná multimediální projekcí, která je zaměřená na fenomén islamofobie. Představení islámu, vysvětlení základních pojmů, diskuse nad médii a jejich rolí v zobrazování muslimů, muslimové ve světě, v Evropě a v České republice a diskuse nad tím, co je příčinou strachu z muslimů a jaké jsou možné cesty řešení.

Závěr Občanská participace je významnou funkcí občanské společnosti a demokratický politický systém je postaven na možnosti občana přímou participací ovlivňovat věci veřejné. Podmnožinou občanské společnosti, její institucionalizovanou formou, jsou neziskové organizace. Jedním z jejich hlavních úkolů by proto měla být podpora demokratického dialogu a angažovanost ve vnášení dalších úhlů pohledu na veřejná témata. Je totiž dobré mít na paměti poselství filosofů Lessinga a Arendtové: „Skutečná pravda může vyvstat pouze na konci opravdového dialogu.“ Ω

Svět v pohybu: úvod do fenoménu migrace Interaktivní workshop s důrazem na téma migrace v moderní společnosti. Beseda o formách a důvodech migrace, o historii a budoucnosti soužití s cizinci a cizinkami. Součástí workshopu jsou videoprojekce. (Rozsah: 45 minut nebo 90 minut). Rasismus, neonacismus a xenofobie Interaktivní beseda, jejímž cílem je seznámit studenty/ky s tím, jací cizinci v ČR žijí a co je to multikulturní společnost. Beseda si klade za cíl prostřednictvím scének, které žáci/kyně hrají, objasnit základní pojmy a vysvětlit, jak xenofobie a rasismus vznikají a jak si uvědomovat vlastní předsudky. (Rozsah: 45 minut nebo 90 minut; doporučujeme). Pokud vás naše nabídka zaujala, napište nám na [email protected], na kterém z workshopů byste se rádi podíleli, a my vám zašleme bližší informace. Těšíme se na vás!

Ω

rozhovor Δ

„A park nemáme nikde…“

Rozhovor s Anežkou Jenešovou, spoluzakladatelkou občanského sdružení „Horní náměstí“. Autor: Milan Štefanec, koordinátor programu Zaostřeno na hypermarkety Horní náměstí v městské části Brno – Bystrc je část zelené plochy, která je obklopena třemi ulicemi – Kuršova, Lýskova a Rerychova. Tato část území, resp. její možné využití, je již řadu let „trnem v oku“ městské části Brno-Bystrc, která by ho nejraději využila pro výstavbu nových obchodů. Tím by však došlo k zastavění plochy, jejíž využití si občané této městské části představují úplně jinak – rádi by zde vytvořili park. V reakci na plány MČ založili občanské sdružení „Horní náměstí“. Ing. Anežka Jenešová, angažovaná občanka bydlící v této části Brna a spoluzakladatelka tohoto občanského sdružení, nám řekla, jak tento problém vnímá a proč se v této oblasti sama angažuje. 1) Co Vás osobně přimělo k tomu, že jste společně s dalšími občany založila sdružení Horní náměstí? Bylo to hlavně zjištění, že to, co jsme si domluvili v roce 2002 (kdy se nám občanům na základě petice podařilo prosadit na zastupitelstvu MČ Brno-Bystrc původně dohodu, že 2/3 plochy Horního náměstí budou využity jako park a 1/3 podél komunikace na výstavbu), se vůbec nebere jako domluva, slib, který by měli naši zastupitelé dodržet! Zastupitelé popřeli tu skutečnost, že v roce 2002 byla slibována na Horním náměstí drobná výstavba malých objektů. V září 2008 schválilo naše zastupitelstvo výstavbu velkého Polyfunkčního centra v zastavění dohodnuté plochy, a to sedmipatrovým domem! Díky tomuto projektu, počítajícím s maximálním zastavěním plochy, by se naše bydlení znehodnotilo nejen hlukem v tomto uzavřeném prostoru, ale také by nám tato stavba snížila kvalitu bydlení. A park nemáme nikde, až u Maxu. To mě velmi rozhořčilo, a proto jsem oslovila několik občanů Bystrce, jestli by se mnou do toho nešli. 2) Proč jste jako řada dalších občanů nezůstala u kritiky veřejných poměrů v hospodách a domácnostech, ale rozhodla jste se do veřejného prostoru a jeho ovlivňování vstoupit, věnovat této aktivitě svůj čas, schopnosti i peníze a riskovat tak konflikty a nepochopení? Brala jsem to jako nutnost a zároveň jako povinnost. Je třeba se postavit proti nesmyslnému rozhodnutí a zlovůli Rady! Zároveň mě posilovala velká podpora spoluobčanů bydlících v této lokalitě. Ovšem odpověď pana starosty na naše upozornění a žádost, že zde chceme park, byla: „Máte

přece blízko les a přehradu, tak co chcete, zde přece není nutný park a hřiště, ale je zde potřeba obchodů!“ V roce 1996 byla vypsána studentská soutěž na návrh řešení lokality Horního náměstí. V roce 2002 přišla Rada s návrhem, že celé prostranství Horního náměstí zastaví. V tom roce se podařila občanům Bystrce na základě petice a jednání prosadit na zastupitelstvu již zmiňovaná dohoda. Diskuse však opět na dlouhou dobu utichly až do roku 2008. 3) Jakou máte za dobu své aktivity zkušenost s komunálními politiky? Co Vás na fungování komunální politiky nejvíce překvapilo? Velmi mě překvapilo, jak velmi rychle zastupitelé zapomínají na to, na čem se domluvili s občany. Zkušenosti se starostou MČ Brno-Bystrc ani s Radou nemám moc dobré. Prvně pan starosta a Rada vyšli vstříc sdružení „na oko“, ale potom se začali vymlouvat, že s nimi jednali občané, kteří nebyli pověřeni vystupovat za naše sdružení. Všechna potvrzení jsme měli naprosto v pořádku, pověření jsem předala osobně panu starostovi. Bohužel komunální koaliční politici v MČ Brno-Bystrc nechtějí slyšet názory občanů. Naopak, komunální politici opozičních stran nás – své voliče – podporují a pomáhají nám! 4) Myslíte si, že věci, které jsou důležité pro podobná občanská sdružení jako je Horní náměstí, lze nějak pozitivně ovlivnit účastí ve volbách? Účast ve volbách nám vlastně teprve ukáže, jak se bude naše úsilí dál vyvíjet. Všechno bude záležet na tom, jestli zvítězí

Ing. Anežka Jenešová

foto: archiv Anežky Jenešové

současná koalice v městské části i na městě, a pak moc šancí mít nebudeme, anebo se nám všem občanům podaří zvrátit volby a zvítězí opozice, a pak máme více šancí na úspěch. 5) Co je pro Vás největší motivací pro Vaši angažovanost ve veřejných záležitostech? Motivace pro moji angažovanost je velmi jednoduchá – jsou to souhlasné názory občanů, které potkávám v obchodě, tramvaji a také na procházkách s pejskem v našem okolí. Jenom je škoda, že tyto názory lidé nepřijdou říci svým zastupitelům – bohužel, je to dané hlavně tím, že u nás v Bystrci je Společenské centrum, kde se konají zasedání zastupitelstva, opravdu velmi špatně dostupné, a hlavně je ve Starém Bystrci. Většina lidí jednoznačně nesouhlasí s touto megalomanskou stavbou a všichni by uvítali návrh řešení občanského sdružení „Horní náměstí“ – zástavba pouze na 1/3 z určené plochy, a to pouze dvoupatrovou budovou, ve které může být obchod, služby a parkoviště umístěné v podzemí. Tím by nám zůstal dostatek plochy na park, a zároveň bychom zde měli i obchod se službami. Tento projekt byl zpracován a také konzultován se současnými brněnskými urbanisty a předán panu starostovi a Radě, jenže oni s tím zatím nic neudělali, náš návrh neřešili! Nechtějí se tím zabývat! Bohužel! Ω

5

ženská práva Δ

Akce 3 v 1: nahá žena, whisky a prací prášek Autorka: Alžběta Možíšová, spolukoordinátorka programu Ženská práva jsou lidská práva

Nejnovějším projektem kampaně Proti sexismu v ulicích, která věnuje pozornost sexistickým obrazům, s nimiž se každodenně setkáváme kolem nás, je interaktivní výstava „Živý billboard“. Netradičně upravený billboard s výřezy pro hlavy spojuje v jednom obrazu tři typické situace, v nichž jsou ženy a muži v reklamě zobrazováni. Návštěvníkům a návštěvnicím tak dává možnost vyzkoušet si, jaké to je, ocitnout se na chvíli v roli polonahé ženy na všech čtyřech, mužů popíjejících whisky, bezradné hospodyňky či odborníka na prací prášky. Inspirací byly vybrané sexistické billboardy a reklamy, které ženy a muže zobrazují v genderově stereotypních rolích. Billboard se snaží lidem ukázat, že sexismus v reklamách (a veřejném prostoru obecně) je něco, co se jich týká, a že zobrazování žen a mužů v reklamách odráží, jak jsou ženy a muži ve společnosti vnímáni a jaké role jsou jim přisuzovány. Vcítí-li se člověk do postavy z billboardu, může si uvědomit, že nechce, aby byly mladé ženy spojovány pouze s krásou a nahotou a ty starší pouze s mateřstvím a domácností, muži pak zase s nezodpovědností a nezájmem.

Odhalení živého billboardu Odhalení živého billboardu se uskutečnilo 29. března v Alfa pasáži. Akci podpořila svou účastí také zástupkyně Rady pro reklamu Zdena Hůlová. Úvodní slovo obstaral herec divadla Husa na provázku Jiří Kniha, jenž v krátkém vystoupení vtipně objasnil kompozici billboardu, kterou připodobnil

k obrazu Snídaně v trávě: muži, popíjející whisky, si otcovsky povídají o důležitých životních věcech, zatímco žena je zde „v klasické pozici, ve které všichni chceme maminku vidět“. V průběhu odpoledne si kolemjdoucí mohli vyzkoušet jednotlivé role postav v billboardu a nechat se v něm vyfotit. Doprovodný informační stánek nabídl letáky a také nově vydané pohlednice, které jsou doplněním výstavy. Pohlednice vycházejí ve čtyřech variantách – jedna z nich je zmenšenou verzí živého billboardu, zbylé zobrazují určité sexistické prvky běžných reklam, dovedené do absurdních rovin. Na druhé straně pohlednic naleznete informace o sexismu, jaké kroky můžete podniknout a kam se obrátit v případě, že vám nějaká reklama připadá sexistická a také kvíz o genderových stereotypech

Brněnský herec Jiří Kniha při odhalování billboardu v Alfa pasáži dne 29. 3. 2010 foto: Milan Štefanec

v reklamě. Jedna sada pohlednic slouží rovněž jako klasická pohlednice, kterou můžete poslat firmám, jejichž reklamy jsou sexistické, či svým blízkým. Pohlednice můžete získat na infostáncích vybraných akcí NESEHNUTÍ, rovněž je možné si je vyzvednout v knihovně NESEHNUTÍ (tř. Kpt. Jaroše 18, Brno).

Seznamte se taky!

Billboard Nesehnutí, který znázorňuje tři typické stereotypy v reklamách.

6

foto: Kristýna Pešáková

Odhalení billboardu předznamenalo také druhý ročník soutěže „Sexistické prasátečko”, která zvolí nejsexističtější českou reklamu. Především však chceme podnítit veřejnost, aby se aktivně zapojila do boje proti sexismu a svými příklady přispěla ke zvýšení povědomí o problému a jeho aktivním řešení. I vy, milé čtenářky a milí čtenáři, se můžete přidat – stačí nám zaslat tip na sexistickou reklamu z vašeho okolí, rádi vybrané fotografie uveřejníme na webu! Další možnost seznámit se s naším billboardem byla 12. května na SemestrEndu Filozofické fakulty MU a na ProtestFestu, který se uskutečnil dne 22. května u Janáčkova divadla. Pokud jste se nestihli u našeho billboardu zastavit a rádi byste tak učinili, sledujte naše webové stránky www.zenskaprava.ecn.cz. Ω

a v á r p á k s n e ž Δ

Bariéry angažovanosti při prosazování práv žen

Autorka: Kristýna Pešáková, koordinátorka programu Ženská práva jsou lidská práva NESEHNUTÍ, organizace s širokou paletou řešených témat, která ne vždy bývají populární. V rámci programu Bezpečí pro uprchlíky jsme poznali prostředí uprchlických táborů, rozhodli se upozornit na řadu problémů a získali si tak neoblíbenost u Ministerstva vnitra. Při aktivitách zaměřených na informování o tom, kam putují české zbraně, jsme se zase střetli s Ministerstvem obrany. Ani aktivity, které se nestydí hlásit k feminismu, nejsou přijímány s otevřenou náručí. Možná jste si všimli, že v období před úřednickou vládou začaly mizet některé organizace hájící práva žen a podporující rovné příležitosti žen a mužů. Své „sbohem” nám dala Žába na prameni, později byl personálně oslaben proFem a v neposlední řadě začal uhasínat novinářský oheň Gity, genderové informační a tiskové agentury. Svůj podíl na tom má také bývalý ministr práce a sociálních věcí a současný premiér Petr Nečas a jeho proslulý dodatek učiněný v rámci zveřejnění výzvy na předkládání projektů na podporu rovných příležitostí žen a mužů na trhu práce a slaďování pracovního a rodinného života. Podle tohoto dodatku nesměly mít projekty na podporu rovných příležitostí žen a mužů feministický charakter. Z této projektové výzvy byl vyřazen také projekt NESEHNUTÍ na podporu aktivního otcovství, který byl ve všech kolech hodnocen v odborných kruzích vysokým počtem bodů. Proč? Důvody vyřazení nebyly udány. Když jsme se je snažili zjistit, poradce ministra a zároveň místopředseda Občanského konzervativního klubu Richard Duřpekt nám pouze sdělil, že nám to přece

Zapojte se do 2. ročníku soutěže SEXISTICKÉ PRASÁTEČKO o nejvíce sexistickou reklamu Od 12. května 2010 můžete posílat své tipy na reklamy! Vaše návrhy do soutěže nám můžete zasílat prostřednictvím e-mailu – adresa je [email protected]. K fotografii či odkazu na danou reklamu připojte místo jejího výskytu a název firmy, o jejíž reklamu se jedná, pokud tyto informace znáte. Do soutěže můžete navrhovat jak reklamy tištěné,

vzhledem k minulosti NESEHNUTÍ musí být jasné. Nešlo ale spíše o rozdílný pohled na role žen a mužů? Konzervativnímu pojetí je jistě bližší žena u plotny, nebo ještě lépe u žehličky, než aktivně pečující otec. Vždyť jeden z podpořených projektů byl zaměřen na vznik a rozvoj služby praní, žehlení a oprav prádla (viz http://www. esfcr.cz). Ano, politici nás už málokdy svým přístupem překvapí. Přesto vyvstává otázka, jak zajistit, aby v České republice neutichl hlas neziskových organizací. Jak zajistit, aby se oběti domácího násilí i nadále měly na koho obracet, aby se aktivně pečující otcové nesetkávali s posměchem, aby i nadále byly slyšet hlasy o tom, že ženy i muži mají právo na seberealizaci v oblastech, které je naplňují a neomezovat se jen na předem daná schémata, která jsou jim podsouvána reklamou, ve škole či v zaměstnání. Domnívám se, že základem je dát prostor prezentaci jejich skutečných aktivit. Bohužel, v České republice je feminismus neustále spojován s tím, čím není. Feministické aktivistky jsou pod „pečlivým” drobnohledem. Nejsou-li pěkné,

jsou vnímány jako zapšklé a nenávistné vůči mužům, jsou-li pěkné, je jejich aktivita shazována tím, že by měly řešit něco důležitějšího. U mužů sympatizujících s myšlenkami feminismu je zase prověřováno jejich mužství. Označení „feminista“ je vnímáno jako nesmysl. Feministky jsou považovány za nudné, bez smyslu pro humor, šovinisté jako vtipálci. Chci-li mít právo vyjádřit svůj názor, musím být dostatečně pěkná? A pokud chci upozornit na vážný problém, musím být dostatečně vtipná? Radikální feministka nastupuje do autobusu, když v tom se muž naproti ní zvedá ze sedadla. Radikální feministka si pomyslí: „Aha, tady je další muž, který mi předvádí zvyky v patriarchální společnosti tím, že nabízí ubohé, bezbranné ženě své sedadlo“ a strčí ho zpět na jeho sedadlo. O pár minut později to muž zkusí znovu. Žena je opět dotčená a nenechá ho vstát. Nakonec muž říká: „Podívejte, paní, měla byste mě nechat vstát. Už jsem dva kilometry za svou zastávkou!“ NESEHNUTÍ iniciovalo schůzku žensko-právních organizací, které se setkávají s problémy souvisejícími s možnostmi dále realizovat aktivity na podporu rovných příležitostí žen a mužů v České republice a zajistit jim podporu. Brzy vás budeme informovat o tom, jak se do těchto aktivit můžete zapojit i vy. Ω Veškeré informace naleznete na stránce www.zenskaprava.ecn.cz

např. z novin, časopisů a billboardů, tak internetové, či reklamy televizní, a to z celé České republiky. Autor/ka vítězného návrhu bude oceněn/a. Aktuální ukázky sexistických reklam můžete najít na www. zenskaprava.ecn.cz. Přijímání návrhů potrvá do konce října 2010. Soutěž bude hodnocena ve dvou kategoriích – hodnocení odborné poroty a hodnocení veřejnosti, které proběhne v listopadu 2010. Vítěznou reklamu a autora/ku návrhu vyhlásíme v prosinci. Došlé tipy zařazené do soutěže budeme postupně zveřejňovat na www. zenskaprava.ecn.cz.

7

práva zvírat Δ

Být veganem nestačí Autoři: Eva Kostková a Pavel Nádeníček

Jmenujeme se Eva a Pavel. Asi před rokem jsme se rozhodli pro veganský způsob života, a to především na základě etického přesvědčení, že člověk nemá právo jakkoliv využívat či zabíjet jiné tvory ke svému užitku. Veganský způsob života pro nás neznamená „jen“ vyhýbání se živočišným produktům ve stravě. Snažíme se propagovat komplexní pohled na veganství, který můžeme nazvat veganskou kulturou a který kromě etické otázky obsahuje i otázky ekologické, zdravotní, politické a sociální. Parafrází hesla „Nebýt fašistou nestačí“ (heslo anarchistických uskupení) v nadpisu tohoto článku by se daly shrnout důvody, které nás vedly k angažovanosti v této oblasti. Přišlo nám, že pro zvířata můžeme udělat víc, než je „jen“ nekonzumovat, a tak jsme se rozhodli uspořádat Animal Liberation Fest, jehož součástí byl cyklus přednášek o životě dojnic ve velkochovech, pokusech na zvířatech a otevřených záchranách, které přiblížil Michal Kolesár. Další akcí, kterou jsme uspořádali, bylo povídání a diskuse o veganské a vegetariánské kultuře, kde přednášel mimo jiné i zakladatel České vegetariánské společnosti JUDr. Jan Šťastný. V září 2009 se konal v Brně na Zelném trhu Zemědělský jarmark, kde mimo jiné probíhala i výstava hospodářských zvířat. Tichým protestem jsme chtěli upozornit na to, v jakých podmínkách žijí hospodářská zvířata, a za tímto účelem jsme se zkontaktovali s lidmi z právě končící kampaně Nesehnutí Za práva zvířat. To byl začátek fungování nové neformální skupinky, která dnes v Brně působí pod názvem Kolektiv pro zvířata (dále už jen KPZ). Tento kolektiv, v němž je zapojeno asi deset lidí včetně nás dvou, se snaží veřejně propagovat nekonzumní životní styl bez krutosti ke zvířatům, tj. veganství, respekt k přírodě, recyklaci, solidaritu s lidmi a alternativy ke kapitalismu. Během dosavadního fungování KPZ proběhly další akce, jako například freeganské odpoledne, několik protestů proti kožešinám na náměstí Svobody, nebo promítání a diskuze o squattingu. Aktivitou, o které se chceme zmínit více, byla předvánoční akce zaměřená na informování veřejnosti o životech kaprů. Šli jsme přímo na místa, kde si lidé u zakrvavených pultů kupovali ještě živé, nebo již zabité kapry. Kromě informačních letáků o životě kaprů jsme rozdávali lidem pytlíčky s kroupami a hrachem, spolu

8

s receptem na přípravu tradičního českého vánočního jídla – houbového kuby. Při této dvoudenní aktivitě jsme si uvědomili, jak je v lidech „tradice“ vánočního kapra hluboce zakořeněná, a jak je těžké nabourat tvrzení lidí, že „kapr k Vánocům prostě patří“. Bohužel se nenašel nikdo, kdo by svoji dosavadní tradici změnil. Negativní, neústupné a lhostejné reakce lidí silně převažovaly, padly i nadávky a urážky na naši adresu. Tato zkušenost, a v podstatě i zkušenost z protestů proti kožešinám, nás dva přivedla k úvahám nad efektivitou tohoto způsobu propagace našich myšlenek. I proto se chceme v budoucnu zaměřit i na jiné formy předávání názorů a informací. V rámci KPZ tedy v brzké budoucnosti plánujeme pořádání certifikovaných přednášek na druhých stupních základních škol a na středních školách v rámci ekologické a etické výchovy. Nezříkáme se však ani veřejných akcí, například plánovaného veřejného promítání

Z akce na podporu veganství v Brně.

filmových dokumentů zachycujících život zvířat ve velkochovech. Rozjíždíme také webové stránky (www.kpz.s.cz) a provozujeme menší distribuci různých tematických materiálů, knih a brožurek. Kdybychom měli srovnat naše dřívější aktivity, které jsme organizovali sami, s aktivitami, které pořádáme v rámci skupinky KPZ, tak v obou spatřujeme výhody i nevýhody. Za hlavní nevýhodu v současném kolektivu považujeme složitější komunikaci a koordinaci se zúčastněnými. Na druhou stranu je zde více nápadů, kreativity a potenciál zvládnout toho víc. Zároveň si uvědomujeme, že za dobu fungování KPZ se dalo zvládnout ještě více aktivit, jen by to chtělo více angažovaných lidí, kteří by měli čas vymýšlet či zapojovat se do různých aktivit. Dá se dělat mnoho, jen musí člověk chtít. Pokud je mezi čtenáři někdo, kdo má nápady a chuť zapojit se do aktivit KPZ, může nás kontaktovat na e-mail kolektiv. [email protected], nebo rovnou přijít na pravidelnou veřejnou schůzku KPZ, která probíhá každé první pondělí v měsíci od 19.30 v restauraci Vegalite. Pokud máte tvořivého ducha a není vám lhostejný osud našich přátel zvířat, nebojte se zaktivizovat svoje síly právě pro ně. Vždyť oni žijí na této planetě s námi. Zvířata nemohou sama zastavit krutosti, které jsou na nich páchány. Člověk, pokud je svobodný, má možnost měnit přítomnost i budoucnost této planety. Vždyť kdo zvířata zachrání, když ne my? Ω

foto: archiv autorů

í v t c i n l o v o dobr Δ

Jídlo místo zbraní

Autorka: Adéla Smažilová, spolukoordinátorka skupiny Jídlo místo zbraní Jídlo místo zbraní (dále jen JMZ) je iniciativou volně sdružených lidí, kteří se svou činností snaží upozornit na situaci, kdy vlády většiny zemí světa ročně vydávají miliardy dolarů na nákupy nových a účinnějších zbraní, zatímco na celém světě hladoví miliony lidí. Naše činnost spočívá zejména v pravidelném rozdávání jídla zdarma těm, kteří ho potřebují. JMZ však není klasickou charitou. Rozdáváním jídla protestujeme proti ničení Země, válkám a zbrojení, chudobě a zneužívání zvířat. S fungováním skupinky JMZ jsem se seznámila v rámci programu „Zbraně, nebo lidská práva?“. Přes léto se nám podařilo zapojit dostatečný počet kamarádů, z nichž se na podzim zformovalo zdravé jádro skupiny JMZ. V rámci Týdne lidských práv v prosinci 2009 jsme díky tomu mohli uspořádat v klubu Desert promítání pražského filmu o JMZ a zároveň seznámit účastníky s historií hnutí a jeho působením v Brně. Protože se blížilo 30. výročí založení Food Not Bombs (FNB), oslovili jsme jednoho ze spoluzakladatelů hnutí, Keitha McHenryho, který jezdí po světě a přednáší o aktivitách FNB. Pan Keith McHenry zareagoval během týdne a datum

jeho přednášky byl stanoven na 25. ledna v rámci jeho návštěvy Evropy. Pak věci nabraly rychlý spád. Za vydatné pomoci mnoha lidí se podařilo přeložit a vytisknout anglické materiály k plánované přednášce, česky otitulkovat video, navrhnout, vytisknout a distribuovat plakáty, zařídit prostory atd. Asi den před příjezdem nám Keith napsal e-mail, ze kterého jsme usoudili, že nepřijede. Co s domluveným večerem? Náhodně jsem si všimla zvonícího mobilu s neznámým číslem. Naštěstí se na druhém konci ozval náš vzácný host, kterého jsem následně vyzvedla na nádraží. Následoval krátký rozhovor ve studentském Rádiu R a oběd

Představujeme Lenku Jurnečkovou Připravila: Kristýna Pešáková, dobrovolnická koordinátorka Dobrovolnice, kterou vám představujeme v tomto čísle Alarmu, patří k NESEHNUTÍ už řadu let. Představujeme vám ženu, která je vždy ochotna podpořit naše aktivity: objevila se na protestu proti plánovanému hobbymarketu v Brně-Ivanovicích, podílela se na happeningu, který upozorňoval na vykácený borovicový háj v Brně-Líšni, upozornila nás na sexistický billboard z okolí svého bydliště. Lenka je krásným příkladem angažované občanky.

Lenko, co děláš ve svém soukromém životě? Kde pracuješ? Pracuji v restauraci se zdravou výživou. Ve volném čase se angažuji ve Food not bombs (Jídlo místo zbraní) a když mi zbude volný čas, snažím se ho trávit venku v přírodě. Proč jsi se rozhodla dobrovolně pomáhat NESEHNUTÍ? Kvůli možnosti aktivně se podílet na změně věcí, které mi vadí.

Jak nám pomáhá? účastnila se happeningu proti pokáceným borovicím pomohla při protestu proti stavbě hobbymarketu v Brně-Ivanovicích pomáhá v aktivitě Jídlo místo zbraní upozorňuje nás na brněnské sexistické billboardy!

ve vegetariánské restauraci Vegalité. Keith asi není vegan, poněvadž se s chutí pustil do smažených olomouckých syrečků. Večer se Místogalerie na Skleněné louce naplnila k prasknutí (snad to nebylo jen příslibem jídla, které pravidelně rozdáváme). Keith je výborný řečník, jeho projev návštěvníky inspiroval ke spoustě dotazů. Po skončení oficiální části zahrál Dasha von Flasha a jazykově vybavení jedinci využili Keithův čas téměř beze zbytku k neformálnímu klábosení. Domů jsme se dostali kolem půlnoci. Zahraniční návštěva vyspávala do poledne a kvitována byla i možnost koupele ve vaně. Nad domácími haluškami pak vznikal rozhovor, který snad brzy vyjde v PŘESu. Na iniciativu FNB ve světě navazují další skupiny, např. Homes not Jails, která vyhledává opuštěné budovy pro poskytnutí bydlení lidem bez domova, nebo iniciativa Bikes not Bombs, která prosazuje alternativní dopravu využíváním recyklovaných či opravených bicyklů.“ Ω Bližší info naleznete na jmz.ecn.cz.

Co Tě vede k ochotě, pomáhat nám při nečekaných happeninzích a protestech? To je asi podobné. Jaké téma, kterým se NESEHNUTÍ zabývá, je ti nejbližší? Je něco, čím bychom se podle Tebe měli více zabývat? Nejbližší jsou mi asi ženská práva. Tím, že jsem žena, mi toto téma přijde nejosobnější. Sociálně-ekologická tematika je dost široká. Myslím, že NESEHNUTÍ má dostatečně širokou škálu svých aktivit. Co ti „dobrovolničení“ v NESEHNUTÍ dalo? Dobrý pocit z toho, že člověk nemusí být pořád pasivní a jenom nadávat. Možnost, že i jednotlivec může něco změnit. Dnes jste měli možnost seznámit se s Lenkou Jurnečkovou. V NESEHNUTÍ působí i další dobrovolnice a dobrovolníci, které/kteří nám pomáhají v rámci našich aktivit. I jim patří náš nesmírně velký dík!!!

9

zamestnanci Δ

Beru za další kliku… Lukáš Lyer, koordinátor Ekologické poradny NESEHNUTÍ

Zažil jsem v životě už několik okamžiků, kdy jsem měl pocit, že mám prostě kliku. Velkou. Kliku od dveří k radosti. Poslední z těch okamžiků byl někdy kolem Vánoc roku 2009. Ne že bych dostal pod stromeček dvojitou dávku huňatých ponožek nebo krásné pyžamo se svým oblíbeným zvířátkem. Tou dobou jsem se dozvěděl, že můžu od ledna letošního roku nastoupit na místo koordinátora Ekologické poradny NESEHNUTÍ. Zkrátím to. Jsem na tom místě sotva pár měsíců a už si moc nedokážu představit, že bych odešel. A to mě příjemně děsí. „Největší chybu dělá ten, kdo nedělá nic v domnění, že to málo, co udělat může, je bezvýznamné,“ řekl kdysi filozof Edmund Burke. Nerad bych se dožil doby, kdy naše společnost bude stádem manipulovatelných uniformních jedinců, jejichž jediným smyslem života bude hromadění majetku a pozvolný vzestup na společenském žebříčku, a kdy jakýkoli alternativní pohled na svět bude jen vysmíván a ignorován. Nerad bych žil na planetě podmaněné přemnoženým arogantním živočišným druhem,

Δ

bezohledným k ostatním formám života a žijícím na jejich úkor. Proto mě těší být součástí něčeho, co může současný kurz světa aspoň trochu změnit. I když jsem jen jednou z malých kapek vody postupně hloubících jamku v kameni, jsem rád, že mohu na ten kámen dopadnout, když vím, že za mnou je těch kapek víc. A tou vodou je pro mě NESEHNUTÍ. Když zrovna neodpovídám na dotazy ve svém ekoporadenském koutku kanceláře, rád se vydávám na výlety po Brně a snažím

Lukáš Lyer

foto: autor

se s ním postupně seznamovat a sžívat. Nejraději vyrážím se svým nejlepším kamarádem. Mám ho sice pořád na krku, ale nikdy mě nezklame a občas se mu s mou asistencí podaří vykouzlit docela zajímavou fotografii. Rád ale taky občas vyrazím někam mezi lidi, nejlépe na nějaký koncert; na hudbě jsem totiž tak trochu závislý a už odmalička si tuto závislost aktivně pěstuji. Rozhodně nerad ale unavuji sáhodlouhými texty o sobě. Proto tento text končím a budu se těšit, až se někdy potkáme osobně… Ω

„Jo jasně, promo jak má být.“ Boris Rafailov, koordinátor propagačních a vzdělávacích aktivit NESEHNUTÍ

Tak a jsem v rámečku. Ale já nemám rád rámečky. A proto jsem asi skončil v NESEHNUTÍ, nebo začal? Ale popořádku… Byl jsem přijat do NESEHNUTÍ na pozici koordinátora vzdělávacích a propagačních aktivit u projektů Zaostřeno na Hypermarkety (a jeho „potomků“ jako je např. právě probíhající kampaň Brno v akci) a Bezpečí pro uprchlíky (a jeho „potomka“ Multi-kulti challenge: accepted…), který vlastně není ani bezpečným, ani uprchlíkem, nýbrž ambiciózním projektem, který u českých nevládek nemá a dlouho nebude mít obdoby! :-)… jo jasně, promo jak má být…, ale tak to je moje práce no… nezlobte se…). Mám na starosti ale i další věci, koordinuji putování našich skvělých výstav o ožehavých tématech po celé republice, nebo třeba pořádám některé Večery s NESEHNUTÍm, ale ze všeho nejvíc všechno zásadně, radikálně a především vždy komentuji, až mají lidi někdy pocit, že je nemám rád. Ale ti, kteří netrpí komplexem méněcennosti a obrněni trpělivostí se soustředí na cíl, kterého chceme společně dosáhnout, se mnou vycházejí skvěle. No a je to venku. Je to tak, mám rád pořádek. Ne že bych měl věci na stole rozdělené do vyhrazených

10

sektorů, ale nemám rád liknavost, falešnost a vůbec všechny formy nezodpovědného a sobeckého chování. Inu a hopla, vyskočil tu asi hlavní důvod, proč jsem chtěl jít pracovat do neziskového sektoru. Jednou větou? Chtěl jsem zodpovědně přispět a prospět… přemýšlivým lidem a Zemi. No a co poradit těm, kteří kromě řešení pracovních věcí ve mně chtějí otupit ostří kritika a vlísat se do mé přízně? Chtějte si povídat o cestování pěšky a lodí, o skotských ostrovech nebo situaci na Balkáně (ale bacha, jsem napůl Bulhar!), kritizujte

Boris Rafailov

foto: autor

ty, co létají letadly (a zase bacha: u mě je to hlavně fobie, a ne postoj důkladně podložený eko-argumenty), vyzdvihujte dějinnou úlohu Sokrata a jeho následovníků, no a především, za největšího myslitele a mudrce 20. století prohlašujte C. G. Junga. A budeme si rozumět…, ale možná je to všechno jinak… ověřte si to sami. :-) Ω

y t e k r a m r e p y h ∆

Brno v akci

Autor: Zdeněk Rous, koordinátor programu Brno v akci Již v minulém Alarmu jste se mohli v článku od Jiřího Koželouha dočíst o tom, že NESEHNUTÍ se bude snažit prosadit určitý systém regulace maloobchodu v Brně, který je inspirovaný přístupy z jiných evropských zemí. Prosazení pravidel pro další rozvoj maloobchodu v Brně je náplní kampaně, kterou jsme po dlouhém přemýšlení nazvali „Brno v akci“. Tento dvojsmyslný název má na jednu stranu vyjadřovat jízlivé označení současného stavu neregulované expanze nákupních center (hypermarketů, supermarketů, diskontů a nákupních center, soustředících pod svou střechou různé typy obchodů). Na druhou stranu pak, v trochu jiném smyslu, vyjadřuje označení žádoucího stavu aktivních občanů, kterým není lhostejná situace ve městě, ve kterém žijí.

Současná situace v Brně Nakupování ve městě Brně se mění. Podle studie Centra pro regionální rozvoj při Masarykově univerzitě zmizelo z Brna od roku 2006 na pět set obchodů. Ty nebyly schopny odolávat konkurenci velkých nákupních center a hypermarketů, které v Brně v poslední době výrazně expandovaly. V důsledku zániku menších obchodů došlo k zúžení našich možností nakupování v místě našeho bydliště či v centru města a vzdálení obchodu od zákazníků a zákaznic. Svoji „prodejnu na rohu“ (vzdálenou méně než 200 metrů od domu) má pouze 19 % obyvatel a obyvatelek Brna, třetina to má do obchodu s potravinami dále než půl kilometru. V současné době trpí nedostatkem obchodů 16 z celkem 29 městských částí našeho města. Ořešín, Útěchov, Nový Lískovec či Kohoutovice nemají ani polovinu běžného standardu prodejních ploch na obyvatele v České republice (1 m2 na obyvatele) a méně než šestinu průměrného standardu v Brně (1,78 m2 na obyvatele). Zatímco menší obchody zanikají, prodejní plocha se ve zvýšené míře koncentruje v několika málo místech. V Brně je celá třetina prodejní plochy koncentrována v pěti velkých nákupních centrech a dalších 12 samostatných hypermarketech či hobby marketech. Tato nákupní centra a hypermarkety lze nalézt zejména na okrajích města, největší koncentrace obchodu je dnes na jihu Brna. Nejenže má expanze nákupních center výrazný vliv na zánik menších obchodů a omezení naší možnosti volby různých míst a způsobů nakupování, nekontrolovaná výstavba nákupních center také výrazně poškozuje životní prostředí. V souvislosti s ní dochází ke zbytečnému kácení stromů, záboru zelených ploch a kva-

litní půdy, nárůstu automobilismu a s tím spojenému zvýšení hlučnosti a prašnosti. I proto si v roce 2007 přes 80 % obyvatel ČR další velké prodejny ve svém blízkém okolí nepřálo (více informací naleznete též ve výzkumech a analýzách na www. hyper.cz); obyvatelům Brna však chybí spíše menší večerka.

Za rozvoj pestré sítě obchodů Sdružení NESEHNUTÍ se na tento trend zvyšující se koncentrace obchodů v několika málo místech a na s tím související zánik menších obchodů rozhodlo reagovat kampaní Brno v akci. Tato kampaň si klade za cíl upozornit na tuto problematiku širokou veřejnost ve městě Brno a prosadit změny, které by umožnily takový rozvoj obchodu zde, který by zajistil rovnoměrnější rozprostření prodejních ploch. Chceme dosáhnout toho, aby všichni obyvatelé a všechny obyvatelky všech brněnských městských částí měli dostatečné možnosti

nakupování. Za tímto účelem prosazujeme návrhy na úpravu územního plánu. Právě teď je ta nejvhodnější doba; brzy by totiž mělo dojít k projednávání návrhu nového územního plánu pro Brno. Současný brněnský územní plán umožňuje výstavbu nákupních center, hypermarketů, supermarketů a diskontů téměř všude. Předmětem námi navrhovaných změn je umožnit jejich další výstavbu jen v těch místech, kde jsou ještě potřeba a kde je jejich budoucí existence ospravedlnitelná. Chceme tak zabránit tomu, aby byla nákupní centra stavěna proti vůli samospráv i proti vůli místních občanů a občanek, kteří v současné době často nemají možnost výstavbě zabránit. Kromě omezení výstavby velkých prodejen z hlediska dopadů na životní prostředí je součástí námi navrhovaných opatření i řada dalších pravidel závazných pro výstavbu prodejen, např. limity velikosti prodejní plochy, limity týkající se počtu podlaží či počtu parkovacích míst. Podrobnější informace naleznete na internetových stránkách programu www.brno.hyper.cz. A jak těchto změn chceme dosáhnout? Akcí. Kromě informování široké veřejnosti prostřednictvím medializace tématu a informačních materiálů program probíhá i na druhé úrovni. Na této úrovni se prostřednictvím komunikace se zastupiteli a zastupitelkami snažíme získat podporu přímo mezi nimi. Rovněž se snažíme o získání podpory neziskových organizací a provozovatelů menších obchodů, kteří jsou expanzí nákupních center nejvíce ohroženi. Společným úsilím bychom mohli uspět. Jednejme! Ω

Protest proti výstavbě nového Bauhausu v Brně-Ivanovicích v rámci nového programu Nesehnutí „Brno v akci“. foto: Josef Jelínek

11

Brno v akci Š

Co můžete udělat vy? Š podepište a šiřte Petici za omezení výstavby velkých nákupních center v Brně podporující požadavky programu Brno v akci Š informujte se na našich internetových stránkách brno.hyper.cz a infostáncích v ulicích Brna Š zmiňte se o této problematice svým přátelům, známým, rodině – šiřte materiály týkající se tohoto programu Š přihlaste se do skupiny Brno v akci na Facebooku a pozvěte do ní své facebookové přátele Š apelujte na své radní, zastupitele a zastupitelky – napište jim, co si o této problematice myslíte – např. prostřednictvím emailu, jehož předpřipravenou verzi naleznete na našich internetových stránkách Š ptejte se kandidátů/ek do brněnského zastupitelstva na jejich postoj

k požadavkům programu Brno v akci a zvažte jejich názory při svém hlasování v komunálních volbách Š vyjadřujte své názory – diskutováním, psaním dopisů do novin Š zapojte se jako dobrovolný/á spolupracovník/ice do aktivit kampaně Brno v akci

Brno v akci podpořila i řada významných osobností: Š Antonín Přidal – spisovatel, překladatel a vysokoškolský pedagog Š Vladimír Morávek – umělecký šéf Husy na provázku Š Štěpán Hájek – evangelický farář Š Filip Remunda a Vít Klusák – autoři filmu Český sen Š Jan Keller – sociolog a publicista Š Milan Valach – filosof a vysokoškolský pedagog a další