AlternAtivní potravinové sítě: Česká cesta

AlternAtivní potrAvinové sítě: Česká cestA JAnA spilková A kol.

K aro li nu m

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz, UID: KOS224670

Alternativní potravinové sítě: česká cesta Jana Spilková a kol.

Recenzovali: Mgr. Jiří Hrabák prof. RNDr. Ladislav Tomáči, Ph.D. Vydala Univerzita Karlova, Nakladatelství Karolinum Redakce Barbora Přerostová Obálka a grafická úprava Jan Šerých Sazba DTP Nakladatelství Karolinum První vydání

© Univerzita Karlova, 2016 © Jana Spilková, 2016 ISBN 978-80-246-3307-7 ISBN 978-80-246-3330-5 (online : pdf)

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Univerzita Karlova Nakladatelství Karolinum 2016 www.karolinum.cz [email protected]



OBSAH Úvod. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 1. Teoretické zarámování studia alternativních potravinových sítí ( Jana Spilková) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 1.1 Paradigmatické členění geografie alternativních potravinových sítí . . . . . . . . . . . . . . . 14 1.2 Výzkumná agenda alternativních potravinových sítí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 1.3 Typologie alternativních potravinových sítí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21 Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 2. Vývoj v oblasti českého maloobchodu a alternativních potravinových sítí od transformačního období 90. let minulého století až do současnosti ( Jana Spilková) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29 2.1 Transformace maloobchodního sektoru a nákupního chování 1990−2010 . . . . . . . . 30 2.2 Alternativní potravinové sítě a jejich zrod v Česku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40 3. Farmářské trhy: klasika v „alternativním“ hávu? ( Jana Spilková, Marie Syrovátková) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43 3.1 Farmářské trhy se představují . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44 3.2 Farmářské trhy v Praze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46 3.3 Farmářské trhy v ostatních českých městech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50 3.4 Vyhlídky českých farmářských trhů do budoucnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55 Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58 4. Farmářské obchody: expanze nebo ztráta autenticity alternativních potravinových sítí? (Marie Syrovátková). . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61 4.1 Okolnosti rozvoje farmářských obchodů v Česku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62 4.2 Český typ farmářského obchodu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64 4.3 Dodavatelé do farmářských obchodů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65 4.4 Lokální koncept v praxi českých farmářských obchodů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66 4.5 Konvencionalizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68 4.6 Zákazníci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69 4.7 Srovnání farmářských trhů a farmářských obchodů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70 4.8 Budoucnost farmářských obchodů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72 Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74 5. Bedýnková schémata: z vidlí na vidličku, tentokrát přes bedničku ( Jana Spilková, Miroslav Šifta) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77 5.1 Když se řekne „bedýnkování“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78 5.2 Bedýnky z pohledu farmáře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79


5.3 Zákazníci bedýnkových systémů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82 Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87 6. Komunitou podporované zemědělství: pro jídlo společně, lokálně a spravedlivě (Štěpán Strnadel, Jana Spilková). . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89 6.1 Historický vývoj systémů komunitou podporovaného zemědělství: faktory formující rodící se alternativu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90 6.2 Principy komunitou podporovaného zemědělství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92 6.3 Organizační modely komunitou podporovaného zemědělství . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93 6.4 Dopady komunitou podporovaného zemědělství: potenciál v širších souvislostech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95 6.5 Komunitou podporované zemědělství v Česku očima ekologických zemědělců . . . . 98 Závěr. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 108 7. Městské zahradničení včera, dnes a zítra: zahrádkové kolonie, komunitní zahrady ( Jana Spilková, Jiří Vágner). . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.1 Historický vývoj zahrádkaření ve světě a v Česku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.2 Pád a vzestup zahrádek v Praze? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.3 Komunitní zahradničení v Praze. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

111 112 116 120 123 124

8. Slow Food aneb pomalá alternativa ( Jana Spilková) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.1 Slow Food ve světě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.2 Slow Food v Česku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.3 Další oblasti „pomalého“ života . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

127 128 133 137 139 140

9. Produktové značky: kdo značí, má za tři? ( Jana Spilková, Dana Fialová) . . . . . . . . 9.1 Branding aneb schémata certifikace. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9.2 Česká certifikační schémata. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9.3 Značky očima jejich zákazníků i výrobců . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9.4 Možnosti pro značky?. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Závěr. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Literatura. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

143 144 146 151 155 157 157

Závěrečné shrnutí. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 161 Seznam použitých zkratek. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 167 Literatura. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 169 Seznam tabulek a obrázků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 183


Úvod

Po dlouhých desetiletích omezených možností nakupování za komunismu přivítali čeští spotřebitelé na počátku 90. let minulého století příliv zahraničních řetězců a velkoplošných maloobchodních prodejen se širokou nabídkou napříč všemi sortimenty s otevřenou náručí. Po více než dvou desetiletích obliby těchto konceptů se však zdá, že se čeští nakupující začínají orientovat zpět na „intimnější“ formy nakupování a zajímají se o zboží, které nakupují, z hlediska kvality, zdraví, původu, okolností vzniku apod. Jídlo je totiž mnohem více než substance obsahující kalorie, vitamíny a jiné výživné látky. Je to produkt a proces, který spojuje problematiku rizika environmentálního znečištění (zejména v souvislosti s tzv. food miles představujícími vzdálenost, kterou musí jídlo urazit od výrobce na náš stůl); sociální nerovnosti (problematiku potravinových pouští, rozdíly mezi rozvojovými a rozvinutými zeměmi); veřejné zdraví (dnes jsou diskutovány oba extrémy tj. obezita, ale i podvýživa či nevhodné složení stravy); ekonomickou problematiku zaměstnanosti (obchody, restaurace, farmáři a rozvoj venkova obecně); vzdělání (vznikající iniciativy, které upozorňují na potravinové nerovnosti, plýtvání jídlem, nevhodnou stravu atd.); kvalitu života (potravinovou bezpečnost a suverenitu); kvalitu prostředí (možnosti pro produktivní zeleň ve městech) apod. Také v ohnisku Úvod – 7 –


zájmu geografů se objevují prostorové a sociální aspekty zcela zásadní lidské potřeby – jídla. Vznikl dokonce obor potravinové geografie (food geography), jako jedna z disciplín obecné sociální a ekonomické geografie. Potravinová geografie se zaměřuje na výrobu a spotřebu jídla od lokálního po globální měřítko a v dnešní době je již zcela jasně integrovaným přístupem s důležitými implikacemi pro tvorbu politik (Renting a Wiskerke 2010). Z pohledu potravinové geografie budou také nahlížena veškerá témata otevíraná v této knize. Pojďme začít připomenutím toho, že udržitelnost, udržitelný rozvoj, udržitelná spotřeba apod., to jsou velká témata, okolo kterých se doslova točí dnešní environmentální i sociální vědy. Udržitelnost stojí na několika pilířích a rozhodně ji tedy nelze chápat pouze v ekologických konotacích, má také svou ekonomickou složku a sociální složku. Environmentální dopady produkce potravin, jejich zpracování, balení, distribuce a spotřeba ovlivňují spotřebu zdrojů a spolu se znečištěním, které s sebou nutně nese také hrozbu pro půdy, vodu a ovzduší (včetně emisí skleníkových plynů), biodiverzitu a ekosystémy a také kvalitu života hospodářských zvířat (animal welfare). Ekonomické aspekty zahrnují příjmy a život výrobců a dalších aktérů zahrnutých v potravinových sítích, zaměstnanost a místní ekonomický rozvoj (zejména pak ve venkovských oblastech). Sociální otázky udržitelnosti ve spojení s potravinami pak představují pracovní právo a bezpečnost zaměstnanců, zdraví spotřebitele, potravinovou kulturu, dosažitelnost a fyzickou i cenovou dostupnost kvalitních potravin (tj. potravinovou bezpečnost). Existují různé definice udržitelné spotřeby i různé cesty, jak jí dosáhnout či jak se jí přiblížit. Mezi nejčastěji zmiňované prostředky patří krácení dodavatelského řetězce, spotřeba lokálních surovin, různá schémata certifikace produktů, bio zemědělství, ekologická modernizace, principy spravedlivého obchodu atd. (Jackson 2002; Seyfang 2003; Guthman 2003; Watts a kol. 2005; DuPuis a Goodman 2005; Moore 2006; Goodman 2010; Forssell a Lankoski 2014 atd.). Roste role alternativních potravinových sítí a alternativních míst a strategií spotřeby obecně. Právě alternativním potravinovým sítím (dále APS) a jejich studiu v rámci disciplíny potravinové geografie je věnována tato kniha. Je pokračováním mého dlouhodobého vědeckého zájmu o oblast geografie spotřeby. Logicky následuje trendy v současném spotřebním chování české společnosti a volně tak navazuje na předchozí publikaci Geografie maloobchodu a spotřeby: věda o nakupování (Karolinum 2012). Velmi mne těší, že na této publikaci spolupracovali také moji mladší kolegové a postgraduální studenti z katedry sociální geografie a regionálního rozvoje Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze, které se mi podařilo zaujmout pro výzkum v oblasti geografie spotřeby. Jejich zájem a entuziasmus je dokladem toho, jak atraktivní oblastí studia je spotřeba, její trendy a samotné alternativní potravinové sítě v rámci současného diskurzu sociálních a přírodních věd. – 8 –


Některé části této knihy byly použity pro články v zahraničních odborných časopisech: Spilková, J. – Fialová, D.: Culinary tourism packages and regional brands in Czechia. Tourism Geographies, 15, 2012, č. 2, s. 177–197. Spilková, J.– Perlín, R.: Farmers’ markets in Czechia: risks and possibilities. Journal of Rural Studies, 32, 2013, č. 10, s. 220–229. Spilková, J. – Fendrychová, L. – Syrovátková, M.: Farmers’ markets in Prague: A new challenge within the urban shoppingscape. Agriculture and Human Values, 30, 2013, č. 2, s. 179–191. Syrovátková, M. – Hrabák, J. – Spilková, J.: The Czech locavore challenge: The potential of local food production for newly emerged farmers’ markets in Czechia. Renewable Agriculture and Food Systems, 30, 2015, č. 4, s. 305–317. Syrovátková, M. – Spilková, J.: Authenticity threats on farmers’ markets: A lesson gained from Ireland. Acta Geographica Universitatis Comenianae, 59, 2015, č. 1, s. 5–20. Syrovátková, M.: The adoption of the local food concept in a post-communist context: Farm shops in Czechia. Norwegian Journal of Geography, 70, 2016, č. 1, s. 24–40. Cílem této knihy je seznámit čtenáře s tématem alternativních potravinových sítí – představit, co se pod tímto pojmem skrývá, zasadit tuto problematiku do širšího teoretického rámce výzkumu (nejen) v geografii a podrobně prezentovat formy alternativních potravinových sítí, které se již stihly etablovat v Česku. Tato kniha se ale také snaží odpovědět na otázku, co je vlastně na těchto sítích alternativního, upozornit na fakt, že existuje více úrovní „alternativy“ a zejména zjistit, které z námi představených sítí mají skutečně potenciál způsobit změny současného zemědělsko-potravinového systému směrem k více udržitelnému modelu výroby i spotřeby. První kapitola této knihy se věnuje celkovému představení a teoretickému zarámování alternativních potravinových sítí. Umísťuje je do aktuální agendy sociálních a přírodních věd a pokouší se alespoň o základní typologii existujících alternativních potravinových systémů. Druhá kapitola nejprve připomíná kontext transformace odvětví maloobchodu v devadesátých letech minulého století a na počátku milenia a poté popisuje vznik a vývoj jednotlivých alternativních potravinových sítí, které již dnes máme v Česku k dispozici. Třetí kapitola analyzuje první z alternativních potravinových sítí, konkrétně farmářské trhy. Čerpá z výzkumu mezi organizátory a zákazníky českých farmářských trhů a hodnotí jejich motivace k zapojení do této iniciativy. V závěru pak tato kapitola nabízí zamyšlení nad potenciálem farmářských trhů do budoucna. Čtvrtá kapitola navazuje představením farmářských obchodů, které do jisté míry vznikly jako vyústění zkušeností mnohých farmářů právě s farmářskými trhy. Na základě dat z vlastního šetření analyzuje opět jednak provozovatele a dodavatele obchodů, ale i stránku poptávky, tj. zákazníky. Rozebírá Úvod – 9 –


hrozbu konvencionalizace farmářských obchodů a navazuje opět pohledem na možnou budoucnost těchto specifických maloobchodních jednotek. Pátá kapitola je věnovaná bedýnkovým schématům jakožto další alternativě k tradičnímu modelu obchodu s potravinami, zaměřuje se na popis provozování bedýnkových schémat a poté v kontextu kulturní teorie diskutuje různé typy jejich zákazníků. Šestá kapitola popisuje koncept komunitou podporovaného zemědělství, a to od jeho základních principů a historie přes diskuzi přínosů této formy alternativních potravinových sítí až k prezentování výsledků kvalitativního šetření mezi zemědělci praktikujícími komunitou podporované zemědělství v Česku. Sedmá kapitola se zabývá otázkou městského zahradničení a jeho různých forem – zahrádkových kolonií známých z minulosti, ale také komunitních zahrad vznikajících v současné době. Na příkladu Prahy je pak z výsledků vlastních terénních šetření poukázáno na důležitost produktivní zeleně ve městě, ale i na zcela jiný charakter organizace a aktivit, který s sebou nese městské komunitní zahradničení na rozdíl od starších forem zahrádkaření. Osmá kapitola představuje čtenářům jednu z iniciativ patřících do širšího pojetí alternativních potravinových sítí a tou je Slow Food sdružení a jím organizované aktivity na podporu tradiční výroby potravin až po ochranu biodiverzity. Prezentovány jsou také výsledky šetření mezi českými konvivii Slow Food ohledně jejich aktivit a potenciálu a v závěru nejsou opomenuty ani další „slow“ aktivity a iniciativy. Devátá kapitola se věnuje značení produktů ať už regionálními či jakostními značkami, popisuje situaci v oblasti českých značek opět z pohledu zákazníků, ale tentokrát především z pohledu samotných výrobců značkových potravin a produktů. Závěrečná kapitola nabízí shrnutí shromážděných poznatků o jednotlivých formách a také se snaží zhodnotit je z pohledu jejich alternativnosti a především pak z hlediska jejich přínosu pro udržitelnou spotřebu. Vznik této knihy byl podpořen standardním grantem č. P404/12/0470 „Geografie alternativních potravinových sítí a udržitelné spotřeby“ poskytnutým Grantovou agenturou České republiky.

LITERATURA DuPuis, E. M. – Goodman, D.: Should we go „home“ to eat?: toward a reflective politics of localism. Journal of Rural Studies, 21, 2005, č. 3, s. 359–371. Forssell, S. – Lankoski, L.: The sustainability promise of alternative food networks: an examination through „alternative“ characteristics. Agriculture and Human Values, 2014. doi. 10.1007/s10460-014-9516-4. Goodman, M. K.: The mirror of consumption: Celebritization, developmental consumption and the shifting cultural politics of fair trade. Geoforum, 41, 2010, č. 1, s. 104–116. Guthman, J.: Fast food/organic food: reflexive tastes and the making of „yuppie chow“. Social and Cultural Geography, 4, 2003, č. 1, s. 45–58. – 10 –


Jackson, P.: Commercial cultures: Transcending the cultural and the economic. Progress in Human Geography, 26, 2002, č. 1, s. 3–18. Moore, O.: Understanding postorganic fresh fruit and vegetable consumers at participatory farmers’ markets in Ireland: reflexivity, trust and social movements. International Journal of Consumer Studies, 30, 2006, č. 5, s. 416–426. Renting, H. – Wiskerke, H.: New emerging roles for public institutions and civil society in the promotion of sustainable local agro-food systems. Konferenční příspěvek. Vídeň, 9th European IFSA Symposium (4.–7. 7. 2010). Spilková, J.: Geografie maloobchodu a spotřeby: Věda o nakupování. Praha, Karolinum 2012. Seyfang, G.: From Frankenstein foods to veggie box schemes: Sustainable consumption in cultural perspective. CSERGE Working Paper EDM 03-13. Norwich, The centre for Social and Economic Research on the Global Environment, University of East Anglia 2003. Watts, D. Ch. a kol.: Making reconnections in agro-food geography: alternative systems of food provision. Progress in Human Geography, 29, 2005, č. 1, s. 22–40.

Úvod – 11 –



/1/

Teoretické zarámování studia alternativních potravinových sítí Jana Spilková

Přirozený vztah mezi výrobci potravin a jejich spotřebiteli byl poprvé citelně narušen po druhé světové válce, kdy bylo zemědělství masově industrializováno (v demokratických zemích) a kolektivizováno a současně centrálně plánováno (v zemích socialistických). Přímé dodávky byly přerušeny a zemědělská produkce byla realizována skrze zemědělské komplexy a velkoobchodníky. Vzdalování se výrobců a spotřebitelů bylo prohloubeno také díky legislativě na ochranu zdraví a potravinářskou bezpečnost, která vyžadovala konkrétní způsoby zpracování surovin. Zemědělské suroviny tak nejprve putovaly ke zpracovatelským firmám, pak do velkoobchodu či obdobného distribučního centra a až poté ke konečnému spotřebiteli. V současnosti se však zdá, že spotřebitelé oživují vztahy mezi sebou a farmáři a zajímají se stále více o zdravé a čerstvé jídlo (Murdoch 2000; Renting a kol. 2003; Guthman 2003). Mnoho spotřebitelů také odrazují praktiky některých zpracovatelů jídla a podobná rizika, viz několik nedávných epizod ohledně různých nemocí spojených s potravinářskými surovinami (kulhavka, slintavka, ptačí chřipka, prasečí chřipka apod.). Stále více lidí také nesouhlasí s prodejem v anonymním prostředí supermarketů a nákupních center, přičemž i zde se v poslední době objevilo několik skandálů ohledně prodeje 1. TEORETICKÉ ZARÁMOVÁNÍ STUDIA ALTERNATIVNÍCH POTRAVINOVÝCH SÍTÍ – 13 –


závadných potravin konečnému spotřebiteli (prošlé lhůty spotřeby, nekvalitní zelenina, „polská“ sůl či omývání prošlého masa manganovým roztokem). Všechny tyto důvody vedly k tomu, že o APS se ve zvýšené míře zajímají jak spotřebitelé, tak vědci. V této kapitole tedy nejprve poukážeme na to, jak se APS dostaly do centra zájmu (nejen) sociálních geografů a sociologů, a které otázky související s alternativní produkcí potravin jsou relevantní v rámci současné výzkumné agendy. V další subkapitole se pak na základě rozsáhlého rozboru zahraniční literatury pokusíme vytvořit teoretický rámec studia APS a zmíníme nejčastěji sledované aspekty s nimi spojované. V poslední části je načrtnuta typologie známých APS, zejména na základě genealogie jejich vzniku a vztahů mezi spotřebiteli a producenty v rámci těchto sítí. Závěrečné shrnutí představuje hlavní charakteristické body APS, na které se bude zaměřovat výzkum v rámci dalších kapitol.

1.1 PARADIGMATICKÉ ČLENĚNÍ GEOGRAFIE ALTERNATIVNÍCH POTRAVINOVÝCH SÍTÍ Geografové již v minulosti kladli důraz na započetí dialogu mezi geografií a výzkumem APS (Hughes 2005) a APS představují rychle se rozvíjející oblast studia (viz speciální číslo časopisu Sociologia Ruralis editované Davidem Goodmanem ročník 42, číslo 4, 2002 či číslo 1 ročníku 19, časopisu Journal of Rural Studies v roce 2003). Také další specialisté se věnují APS a jejich rozšířeným variantám jako jsou biopotraviny či fair trade (Seyfang 2003; Renting a kol. 2003; DuPuis a Goodman 2005; Goodman 2010). Feagan (2007, s. 24) upozorňuje na to, že vědci dávají různá jména stejným výzkumným entitám vznikajícím okolo APS. Narážíme tak na obrat ke kvalitě (Holloway a Kneafsey 2004; Goodman 2005), zkrácené potravinové řetězce (Renting a kol. 2003; Ilbery a Maye 2006), občanské či demokratické zemědělství (De Lind 2002), komunitní potravinovou bezpečnost (Bellows a Hamm 2003) apod. I přes tuto terminologickou nejednotnost a roztříštěnost práce geografů, společně s výzkumy v antropologii, rozvojových studiích, managementu a ekonomické sociologii, vnášejí světlo do problematiky alternativních způsobů oběhu zboží a služeb. Renting a Wiskerke (2010) velmi přehledně shrnuli dění v současné geografii potravin a spotřeby. Tvrdí, že v posledních letech se vyprofilovala dvě paradigmata výzkumu a související linie potravinové geografie: 1) agro-industriální paradigma a 2) integrované teritoriální paradigma. První paradigma je charakteristické rozklíčováváním zemědělsko-potravinových praktik během tzv. zemědělské modernizace, která poznamenala rozvoj evropských potravinových systémů v posledních 30–40 letech. Tato modernizace se skládala ze tří hlavních procesů: a) modernizace a industrializace – 14 –


potravinových systémů; b) standardizace potravinářské produkce a výrobních procedur a c) globalizace potravinových trhů. Tyto procesy byly navíc silně podporovány společnou zemědělskou politikou Evropské unie a Zemědělskou smlouvou WTO. Agro-industriální paradigma je typické svou vírou v technologická řešení současných potravinářských krizí a snaží se přispět k ekologické modernizaci ve výrobě potravin technologiemi snižujícími náklady, velkoprodukcí v agro-industriálních parcích, výrobou zdravých potravin ve specializovaných zpracovatelských závodech. Celkově je tato hypermoderní geografie potravin charakteristická důrazem na další industrializaci a globalizaci výroby potravin, standardizaci produkce a zpracovávání potravin skrze globálně aplikovatelné regulace a schémata kvality. Druhým zmiňovaným paradigmatem je integrovaný teritoriální přístup. Na rozdíl od předcházejícího přístupu hovořícího pro standardizaci zemědělsko-potravinových systémů, integrovaný teritoriální přístup oceňuje specifické zdroje v území a sociální vztahy blízkosti. Teritoriální zakotvenost produkce je zde společným jmenovatelem pro vznikající praktiky alternativní potravinové geografie. Potravinová produkce se zde spojuje s dalšími aktivitami jako je ochrana přírody a krajiny, cestovní ruch, vzdělávání. Pro integrovaný teritoriální přístup je tak charakteristické naopak respektování rozdílů mezi farmářskými systémy, sítěmi, kulturními tradicemi, či preferencemi spotřebitelů (Renting a Wiskerke 2010). Integrované teritoriální paradigma je také charakteristické mnohem větší diverzitou zapojených aktérů a institucí. Tento druhý přístup se zdá být rovněž vhodnějším pro hledání odpovědí na současné výzvy studia evropských zemědělsko-potravinových systémů a přikláníme se k němu také v této publikaci. Jako hlavní témata a problémy spojené se současnou produkcí potravin zmiňují autoři Renting a Wiskerke (2010): 1. Environmentální znečištění a ekologickou degradaci (zemědělství je hlavním přispěvatelem k znečištění prostředí a ztrátě agro-biodiverzity). 2. Zdravotní problémy (nárůst obezity v Evropě a současně špatné výživy v dalších částech světa, vznik potravinových pouští). 3. Ztrátu kvality potravin a jejich diverzity (standardizace produkce a technik zpracování vede ke ztrátě tradičních vlastností potravin a ke ztrátě tradičních znalostí a dovednosti při jejich výrobě). 4. Pokles příjmů farem a celých venkovských regionů. V návaznosti na definici těchto hlavních problémů pak autoři vymezují hlavní osy studia nové potravinové geografie: 1. Krátké řetězce mezi spotřebiteli a výrobci potravin – nové vztahy mezi civilní společností a poskytovateli potravin. 2. Oživení veřejného pořizování potravin – nové vztahy mezi veřejným sektorem coby nákupčím a spotřebitelem potravin a řetězci poskytovatelů potravin (nákupy pro školy, nemocnice). 1. TEORETICKÉ ZARÁMOVÁNÍ STUDIA ALTERNATIVNÍCH POTRAVINOVÝCH SÍTÍ – 15 –


AlternAtivní potravinové sítě: Česká cesta

Recommend Documents